No title

S9f I

4

n

SEBRANÉ SPISY

IGNÁTA HeRRMANNA DlL XVI.

NCELARSKY PRACH. SMÍŠENÉ ZBOŽÍ.

Sozt

dli

M I (o

v PRAZK.

NAKLADATEL

F.

TOPI 1912.

KNIHKUPEC

IGNÁT HERRMANN:

KANCELÁSKÝ PRACH SMÍŠENÉ ZBOŽÍ. DROBNÉ

RTY

Z OVZDUŠÍ KANCELÁSKÉHO A KUPECKÉHO.

V PRAZR. lAKLADATEL

F.

TOPl 1912.

KNIHKUPEC

PRÁVO PEKr.ADU DO VŠECH JAZYKU A VŠECHNA PRÁVA VBEC VYHRAZUJE SI AUTOR.

Tiskem >Unie«

v

Prare

svému a potom vydavateli prvni Z chudého kalamáe zasloužilému nakladateli eskému, vzácnému píteli

Nkdejšímu

šéfu

knížky mých literárních

panu cíš.

pokus

—

—

JANU OTTOVI,

radovi,

lenu panské snmovny

atd.

v nejšetrnjší oddanosti knížku tuto vnuji. I.

H.

Vysoce vážený, vzácný Dovršuje se znenáhla tyicetiletí ode

íBíteli!

poátcích jeho, stechou. Bylo

a to

tém pt pro mne

let

pt

kdy jsem v samých

chvíle,

vstoupil do Vašeho závodu nakladatelského,

pobyl jsem pod Vaší nového uení, pt

let

milých i hokých, nebo to byla léta mnohých tužeb a chtní a zas malé síly, drtivých zápas vnitních a beznadjného kolísání. V duši mé nebylo pro mne tehda budoucnosti. Ale byla to léta mládí a kvasu a proto ím dále astji do nich vzpomínkami zalétám a znova je prožívám. Avšak ve Vás již tehda pouhou tuchou zel jsem pokraovatele svého dda Jana Hostivita Pospíšila. Co jemu snad jen za jistých jasnovidných okamžik vstupovalo na mysl jako vzdálené za modravým záVy jste uskutenil. Na 400 vojem pouhého snní knížek vydal Jan Hostivít Pospíšil — Vy jste množství toto co do potu zdesateronásobil, ale co do rozsahu a vnitní ceny ztisícinásobil. Starý as a probouzející se vdomí národní našly v Janu Hostivítu Pospíšilovi muže, jak jej práv poátek minulého stove Vás doba plná ruchu a kypni letí mohl utváiti našla muže, kterýž ji pochopil a netušených cíl dospl. Pohlížím k Vám s pýchou, že jste byl nkdy mým principálem. Nepatrná knížka, kterou Vám vnuji, nemže býti mítkem je toliko skrovným projevem oddanosti mé. Ale pijmtež vlídn, co upímn polet

—

—

—

—

—

dávám. Váš bývalý spolupracovník

V

listopadu

1912.

Ignát Herrmann.

KftNCELASKÝ PRACH.

Nár. Listy v únoru 1893.

Píšalka. Nkolik málo

Snažn

ádk

prosím

z oboru

veejného

zdravotnictví.

váženou veejnost, aby

to-

muto pojednáníku nebyl pikládán význam vdecký. Pekvapilo by to nejvíce mne, kterýž podávám, co jsem náhodou zaslechl a vyšetil, beze všech pretensí a jenom na všeobecnou výstrahu. ádky moje jsou vnovány

pedem pstounm mládeže, zdravotním orgánm, jakož hlavn rodim, a sice takovým, kteí jimi již jsou, rovnž však onm, kteí se i

jimi

teprv

státi

mým

hodlají.

šíiti se o devných chlebových panácích, slepikách, kohoutcích, kravikách a vojácích pro dti, natíraných rznými barvami, ponejvíce ervenou, modrou, žlu-

Není

úmyslem

a

zelenou. Je sice známo, že nprospšný lidskému zdraví, zejména zelená, hlavn však, je-li to svinitou,

ernou

a

které z barev nejsou

I.

Herrniann, XVI.: Kanceláský prach.

1

10

brodská zelená. Nebo tato zele obsahuje notnou dávku utrýchu. Domnívám se hled k setlosti váženého obecenstva že je mu znám truchlivý osud nešastných novomanžel, kteí strávili první a jedinou noc pospolitého života v ložnici, nedávno erstv vymalované svinibrodskou zelení. Usnuli, aby se již neprobudili. Také myslím, že je dostaten známa druhá píhoda, kdy krásná mladá dáma oblékla do plesu hedvábné, jasn zelené šaty. Byla to rovnž svinibrodská zele a dáma mla

—

co dkovati, že vyvázla

Nenapadá mne

hrakám

svrchu

tlustou vrstvou

dému

s

životem.

abych vypovídal boj uvedeným, které nateny tedy,

—

rzných barev

—

dávají se mla-

pokolení nejdíve do ruky, a to také ne-

mluvatm. Nebo

náruživá záliba (není-li to

dokonce pirozený pud!),

s jakou roztomilá nedokonale všechnu barvu s tchto panák a slepiek, zdá se nasvdovati tomu, že rzné ty mazavé barvy, ervená, modrá, zelená, vedle mateského žlutá, erná ba mléka, krupiné mlékové kaše, Vydrovy dt-

mluvata

olizují

—

ské

mouky, piškot

i

atd.,

potravou a výživou malým se

vbec,

že

jsou

nejpimenjší

tm

capartm. Zdá moderní zdravovda posud nevy-

zkoumala, co dtem svdí nejlépe. Mám na píklad sám roního kluka Vladimíra, který v nestežených okamžicích pojídá u plotny kousky hndého uhlí, polyká popel a žvýká

11

korektury

staré

A

dostane.

mého

nek

—

dimír

o ,,

—

mu nic. rozedným

nebylo

njšími nadobro z hrníku lo jen tvrt litru.

chytlavé,

na

se

Možno,

nim sy-

že

uinil záživ-

je

leštidlem na podlahu, které

Ostatn

výrobkm

leštidla

trhu,

ponvadž

by-

celluloidovým ne-

kižáckou výpravu. Byly

hoí

k

Ostatn

také literáta a

vylízal.

Jinak ani proti chci vyvolati

kázány

zle.

rovnž Vlanco málo starší mého, sndl ervy", totiž nedokuky doutník,

pítele

onehdy dva a

jak jen

tiskárny,

z

nevypadá pi tom

jsou

sice

za-

neobyejn

rychle a skoro neuhasiteln jako

kalafuna, a tedy jsou tlu nebezpené. Byly již nkolikrát zakázány ale prodávají se klidn

—

dále.

Práv

nyní objevil se v

vém nový výrobek

obchod svto-

z celluloidu,

roztomile na-

podobení švábi, kteí se pro pátelské pekvapení a zejména potšení hostinských házejí v hospodách nepozorovan kamarádm do piva, do omáky atd. Již nkolika pikolm bylo rozzuenými ,,platobery" napohlavkováno, než se povedený „žer' vysvtlil. Prozatím dávám žertumilovným besedám pátelskou a dobe mínnou radu: pánové, neházejte jich do piva!

Nebo stalo se nedávno, že byla pro takové nevinné napodobení pítulného toho domácího tvoreka vylita nejen celá sklenice plzeského, hned po ní byl vylit lidumil a dobrodinec, který se zvíátkem svj šprým ztropil.

ale

i

1*

12

Chci prozatím upozorniti na hraiku, vyna poprvé a nikoh se nyní tržišti. Jsou to malé píšalky, patrn pro dti urené, nebo jsou snad za krejcar nebo za dva, a tyto píšalky zdají se býti rovnž zdraví nebezpenými, práv pro tu svoji rozmilou drobnost. Že tomu tak opravdu, doložím sku-

—

skytující

—

djištm byl jeden z makancelá. Úmysln nevypravuji, na které m se to stalo magistráte. Bží tu opravdu jen o vc a o lidské zdraví a bezpeí a tenou

událostí, jejímž

gistrátních

—

magistrát je na svt více. Ani nevím, bylo-li to práv v referáte zdravotním nebo v kterém. Ale jednoho dopoledne, když praktikant pan Kotula nebo ím je posadil se ke stolu, aby vyídil, co mu šéf na stl nasypal, všiml si zvlášt aktu neobyejn bachratého. Pan Kotula nikdy se nehnal do

—

—

práce jako

kat,

nebo

lovk

má-li

ve zdraví

pekati tyrycet služebných let, musí se trochu šetiti. Ale tentokráte neobyejné vzezení aktu

jej

podráždilo tou

mrou,

že

po

nm

sotva že manšety svlékl. Rozevel tedy ní",

do

latého,

papír.

na

nhož

vloženo bylo

zabaleného Praktikant

peliv rozvinul

dla vypadla mu malá

nco v

ponvadž

je

také rád na

úst a foukl

do

ní.

sáhl,

podá-

krátkého, ku-

ržový hedvábný

papír,

a

ejhle,

—

píšalka ze žlutavého

deva. Praktikant nechal zatím

do

,,

svt,

listinu listinou a

vstril píšalku

:

13

Kanceláem

ozval

se

pronikavý

u ostatnícii stol zdvihlo se asi

úadník,

hlav

ponoených

pt

hvizd

hlav

—

a

pt

duchem

celým

v práci. Praktikant ani se neohlédl, ale dil

pozornost,

i

pískl

tušil,

ješt jednou,

že vzbu-

dkladn,

pln. „Jdou, jdou!" ozval se hlas od posledního okna, kde sedl starý pan oficiál Bedrník.

—

„Kdo

pak to píská jako na tramvaji!" Teprv nyní se obrátil pan Kotula a mávaje píšalkou volal se smíchem „To tuhle máme takovou pílohu!" ,,Jdou, jdou," povídal pan Bedrník, „a oni jsou takový dtina a hned aby si nepískli!" Potom sáhl po modrém šátku, utel si nos, vstal a vážn kráel ke stolu Kotulovu. To bylo znamením pro všechny ostatní. Židle drcaly, skípaly, všichni ostatní pánové taky se vzchopili a

blížili

se

rovnž

ke

stolu

'praktikantovu. ptal se pan Bedrník. ješt jsem to neetl. Ale píšala je dobrá," odpovídal Kotula. Ukážou ten blázen," povídal pan Bedrník

,,Co s tím je?" ,,Já

nevím

—

,,

a vztáhl ruku.

Praktikant

Bedrník otáel

„No

ochotn podal jej

,,

blázen" a pan

chvilku v ruce.

vidj, píšala dobrá!" ekl pak. ,,To

traxlované."

je

:

.

14

Povznesl ,/ro

je

dkladn No jo, to

mezi znby a hvízdl. pronikavost tónu," ekl, znova a

vážn,

ji

stiskl

prohlížeje.

ji

je

štemovaná

,,Ale

Co nám sem

pro dti.

není.

všecko

nepošlou [" Zatím už se nad píšalou klonil pan kancelista

Kocáb a jen mu prsty hrály, aby se také Tedy mu ji pan Bedrník podal.

podíval.

,,Tu maj, písknou

Pan Kocáb nadnesl

A

rtech.

ji,

a

již

."

také

si

.

hraku, otáel,

prohlížel chvíli

trela píšalka v jeho tenkých

hvízdl.

nebo pan Kocáb dechu plné tváe, až se mu nadmuly. ,,To nemusej tak tlait," mluvil pan Bedrník vážn. „To není bombardón! Koukaj, takhle." Vzal mu hraiku z ruky a pískl si ješt Všichni kolem se smáli,

nabral

jednou.

Pan nástroj,

kancelista díval se na

drobný hudební

jakoby

píšalu

nikdy

nebyl

vidl,

a

ekl pak ,,To ,,

bude puxpán,

Zimostráz,"

tohle to..."

dovolil

si

poznamenati

nej-

mladší praktikant Velika. ,,Jdou, jdou," odmítal

jsou taky zimostráz.

To

zimostráz, to je jasanové

pan Bedrník. „Voni

není .ani puxpán, ani

devo

a je to páco-

vané." ,,To

by mohlo být moidlo," podotkl pan

Kozárek, také praktikant.

je pajc!" ekl pan Bedrmoidlo! Vždycky pajc! napouštné. Možná, že gumi-

.žádné moridlo, to

,

,,Kdo jim rozumí

iiík.

Je vidt, že je to

Podívaj se!"

gutou.

Dal píšalku panu praktikantu Kozárkovi, nemeškal a honem si pískl, než mu to nkdo zas odejme. Potom sáhl po píšale prak-

který

Velika

tikant

také

a

hvízdl.

si

Konen

se

pišoural druhý kancelista pan Zuna.

,,Pjte

mn

ten

zázrak."

otáel, a vydal úsudek:

Prohlížel,

—

Mohla by to být také švestka má pivbližn takovou barvu. Više to není ,,

také

—

to

by vonla."

maj pravdu/' svdil pan Bedrník. „To-

,,To

hle

nevoní.

íkám,

že

to

je

páco-

a

jasan,

vaný..."

Pan Zuna

m

,,To

by

pískl a

si

ekl pak:

tak bylo pro kluka

to

píloha.

hraku se

ale

ten

by

,,

Vždy

koukaj," poznamenával,

bera

,,Jdou, jdou," povídal je

—

u pískal!"

A

pan Bedrník.

kancelistovi z ruky,

,,jak

to

pouští,

že

na to pískalo. Ani pajc to není..."

Tu vstoupil

otevely dvée vedlejší úadovny a pan sekretá Klán.

se

,,Mordie, co pak to zde

jako na patrolu

." .

.

máte? To

je pískání

"

:

ífí

„No vídej/' mluvil pan Bedrník, „to tuhle pan Kotula je takový dtina. Dostal pílohu a ." provozuje koncert. Písknou si také .

„A kdo s

to poslal?" tázal se

.

pan Klán. „Co

tím je?"

„Ale tuhle njaký František Kadeábek, hodiná — hned se podívám, co chce. Snad je dlá — —Ba ne, je to stížnost. Slavný a tak dále: Podávám stížnost slavné komisi

— —

magistrátní na tyto píšalky, jak píloha uka-

Nesvdomití hrakái

zuje.

avšak

mže

je

prodávají

dtem,

nima nastat velké neštstí nebo do-

Každopádn jsou nebezpené pro malou fazónu a udávám a žádám, by byly tyto píšalky zapovzené zdravotním odborem " a z prodeje vylouené z té píiny konce smrt.

svoji

Pan Bedrník perušil toucího pak bychom ješt mli dhrakáích a konfiscírovat. Da aby platil a nic aby nesml prodávat!" „Z té píiny," pokraoval pan Kotula ve tení, „že dít mže píšalku spolknout a teba na zápal umít. Což se fakticky stalo, totiž to ,,Jdou, jdou, co

lat

—

chodit po

spolknutí.

Práv

dobnou píšalku

mj

desítiletý

syn

koupil, pískal na

také po-

si

dvoe

—

na-

jednou se zakuckal a zaal se dusit a než jsme pibhli, ml píšalu v sob, totiž spolknul ji

—

,,To je

„To

je

pkný

malér!" zvolal pan Bedrník.

pak hezká hraka

!

No

a dál

.

.

.

?"

17

,,

Totiž spolknul

etl Kotula dále,

jí/'

,,a

mli

ním strašné nesnáze a velkou ouzkost. Jenom s podkováním panu okresnímu doktorovi ahounovi se nám podailo dít zachránit a co jsem dal do lékárny, ani nepoítám. Avšak konen jsme chlapce píšalky zbavili a ji obdrželi, avšak stálo to dva dni velkého purgírování, pi emž jsme oka nezamhouili, nebo jsme

s

Z

naše jediné dít.

to

je

rodi

té

píiny žádám

ve

tchto a tutéž samou píšalu z chlapce vydobytou k této stížnosti na dkaz pikládám. V pádu opaném byl bych nucen vložiti vc do novin.

jménu hraek

ostatních

František

za zákaz prodeje

Kadeábek, hodiná."

Když pan Kotula velmi slabým hlasem dosekretá

položil

ítal,

Klán

na stl

píšalu

a

ekl praktikantovi: ,,Tak

píru

a

...

ji

zas

aby

ji

daj'

do toho herbábného pa-

nezaložili ... je to

ouední do-

klad..."

A

tra prsty

erné písaské

o

do vedlejšího kanceláe,

se

Všichni ostatní zcela

stolm Jen z

tiše

chvílích

vstávali

si

zapískal

svým do svých spis.

odplížili

a beze slova zaboili se

po

rukávy, vracel

aniž

stídav

se

ke

a

vycházeli

úadovny nkam

—

by 1.

na konec dlouhé, šeré chodpatrn do jiného magistrátního referátu.

Herrmafin, XVI: Kanceláský prach.

2

18

Jak byla vyízena stížnost a žádost pana Františka

Kaderábka,

nemohu spolehliv povdti.

Ale doufám, že prodej tch zdravotn závad-

ných a nebezpených píšal byl jist zakázán.

A/o. Listy v

záí

1893.

Zlatý déš.

uinný

Byldáe,

ale

podzimek.

Ne

poasím. Bylo

již

sice

dle

kalen-

po nkolik dní

sychravo a dnes lil se s nebe šediv zataženého drobný, studený, neústupný déš. Bylo dopoledne, ale vypadalo to jako veerní soumrak. V advokátní kancelái doktora Bláhy pano-

jenom skípotem dvou per. papíe svoje úty a rubriky starý,

valo ticho, rušené Škrtal to na

Kudrna, a u jiného stolu chvatn psal mladý doktor práv Václav Rápek. Sotva to byl koncept njaké žaloby nebo repliky i dupliky. Psal na papíe oktávového formátu. Nebyl to také žádný obchodní dopis. Nejen že na papíe nebylo vytištno obvyklé záhlaví jeho šéfa, doktora Bláhy, ale oktávek ml barvu fialovou do ržová. Na takových se

šedivý

sollicitátor

klientm nepíše ani o informace, ani o zálohu. Aniž je zvykem oslovovati partaje kestným jménem, a na papíe Rápkov bylo napsáno

:

Zlatá

Maenko!

20

A

hned první ádky znly: polibk Ti posílám, mazlíku mj zlatý, vroucnjších a žhavjších, než jsem od Tebe dostal posledního dne v modrém pokoji u klavíru Ach, kterak po Tob toužím, kterak se po Tob stýská! Kterak se tším, až zase spatím! Zdali pak Ty?..." „Tisíc

!

T

mn

i

mu

po papíe a doktor Rápek posunoval bílý pijavý papír, jímž kryl místo posud nepopsané, podkládaje tak pr^tvici, aby list neumounil. Zatím sollicitátor škrtal na svém archu vždy skípavji. Chvílemi povznášel hlavu, hled oknem do dešt, naež zase mrzut ji sklánl nad prací. Konen však mu trvalo mlení píliš dlouho, položil péro, smekl okuláry a otoiv se na židli, zadíval se na koncipienta. ,,Co pak oni to tam vinklujou,* pane dotor, že jsou tak lichý jako prasátko v žit?" Jako by ho byl dopadl pi njakém zloinu, zdvihl Rápek uleknut hlavu a vyteštil na starého Kudrnu oi. Jako by nechápal, že Péro

stále

lítalo

níž

a

níže

i

sollicitátor žertuje.

,,To nic není," odpovídal

kromý

tiše,

,,to

je

sou-

dopis."

nminy) -= provozovati pol
kacii;

i

!

:

:

21

,Je to kaj'/'

náramn

asi

dležité,

prohodil sollicitátor a

že

Doktor Rápek pikryl honem

Vždy

pijákem.

je

ureno

to

neí-

nic

vstal.

celý oktávek

pro

jen

jedny

zraky ,,

Kdybych

pokraoval

jich neznal, jaký jsou Aloisius/'

sollicitátor, ,,ek'

bych, že píšou

n-

jaké holce."

Rápek

se zapálil a

drna však k

oknu

a

„To

toho

nepozoroval.

hled nyní do dešt, je

Tee

morast!

kronky, jako špagáty!

jsme celý

nho

z

rozpait

—

Léto

— Což

nemli.

msíc venku

to je

se usmál.

Byl

mluvil

tam v

pak

oni se tam

Ku-

pistoupil

mrzut ma-

jako

pekle oni,

a

nic

oni byli

pece nadýchali

tohc puskvorce a jist že také jedli koroptve. Letos prý jich bylo. Ale my tady v Praze! A te tenhle morast! To je déš jako konkursní

Nemá

massa!

to

konce!"

Chvíli bylo ticho,

by

naež

zvolal Rápek, jako

myšlenek probouzel „Ach, zlatý déš!"

se

z

Kudrna se kvapn obrátil. boha jich prosím! Zlatý déš! Co

,,Pro

pak maj nkde padesát korc cukrovky?" „Ach, vy nevíte, pane Kudrno, co všecko lovku déš pinese!" Starý dobrák

oi.

Kudrna vyvaloval na doktora

:

:

22

„Co pak oni z toho maj', pro boha jich prosím, pane doktor! Mají sadaství, ekonomii? Pokud vím, jsou práv takový velkostatká jako Tak jaké pak to mají s deštm stanovisko?" Pan Kudrna dsledn íkal a psal ,štanovisko' a nemohl pochopiti, pro mu šéf kliku

já!

š stejn dsledn škrtá. Doktor ápek vzchopil se, pistoupil k svému svrchníku, vyal z kapsy objemný balíek, z balíku njaký lístek a kráel k sollicitátorovi. „Pane Kudrno — vy jste první, který o tom zví. Vy jste muž a karakter a vždycky mj

nad

pítel.

Tu máte!"

hledl na list tuhého kartonu oízkou, ale musil si nasadit okuláry, aby rozeznal, co na psáno nebo tištno. Bylo to tištné, ozdobnými písmeny, a obsah zcela struný Sollicitátor

se zlatou

nm

J.

Marie Budilova, Václav Rápek,

U. Dr.

snoubenci.

Zámostí.

Praha.

Kudrna peetl, podíval zase na

lístek,

oima. se ptal: „A tohle tomu

dešti

a jako

jim

se na koncipienta,

by hádal,

napršelo,

s

vyvalenýma

pane doktor, že

dlají takové laudamus?"

Doktor Rápek

voka pisvdoval

se

rozesmál a rudý jak

pi-

„No „To

„To

—

ani

djou vci!" mával rukou Kudrna.

pak ovšem

je

vyrazili

ano, to mi napršelo." se

mn

ne!

Proto oni

jiné stanovisko!

A

do Zámostí.

nikomu

To jsem

—

nic

ani

nezasloužil,

si

muk pane

doktor!" „I ,,

Vždy

mlte,

nic

rozjaený doktor.

volal

tatíku,"

sám

já

nevdl. A nebýt toho

lijáku

—

neetl byste te tohle." Sollicitátor hledl pronikav na koncipienta, ekaje na pokraování, ale když mladý muž mlel, otázal se zvdav: ,,No a jak to vlastn bylo, pane doktor?" Mladík pešlapoval, jako by váhal, ale najednou podlehl. Nemohl mleti, ml srdce plné, div mu nepuklo nkomu je musil vylejt. A to mohl uiniti Kudrnovi, kterýž byl starý, tenkrát

—

bezdtný ,,Já

ženatec, šetrný

Maenku

znal

již

muž. I zapoal tedy: od masopustu

byla zde u píbuzných a to ale

jsem ješt ani

slova

neml

drno se

—

setkal

Tanil jsem

Jen jsem

mlynáova

od onoho veera s

nimi na plesu. Ale

doktorát.

o niem.

že je ze Zámostí,

—

—

s

se

dcera.

vdl

dovdl, Pane Ku-

jsem, že jsem

dívkou, která musí být mojí.

enka Budilova

mi

s ní,

Ma-

S myšlenkou na ni - jedin na ni chopil jsem se pednášek, dorazil jsem poslední rigorosum — byla to její zásluha, aniž o tom vdla. A pak jsem nešla

z hlavy.

—

ekal na budoucí masopust

—

já bláhový,

my-

21

dlouho vydržím Ona byla napesrok zase pijde na pražský ples. Pane Kudrno, víte, co u zamilovaného lovka znamená na pes

slil

jsem,

že

mimochodem

rok?

tak

!

prohodila, že

Víte to?"

mn

,,Te je to jedno," prohodil suše a polohlasn sollicitátor. „Ano,

mn

to za ticet let

bude

také jed-

no!" mluvil horliv Rápek. Nadešlo jaro, léto nemyslil jsem než na ni. Tu náhle, irou náhodou, zvdl jsem, že v Zámostí žije njaký vzdálený strýc, lesmistr na odpoinku otcv ,,

—

—

vlastn ani ne bratranec. Nikdy ale rozhodl jsem se, že ho navštívím. Séf dal dovolenou kdyby byl nedal, byl bych utekl. Tedy do Zámostí! Je to hodn daleko od Prahy, skoro u hranic. Jak bylo u strýce co na tom záleží! Pyšnil se, že má synovce doktorem, vodil tam jako medvda. Chudák, kdyby vdl, jak malé je to zvíe, doktor! Kolik nás tu bhá po Praze! Já dychtil jen po Maence. Spatil jsem ji, celou její rodinu. Ale ach Já si maloval malý idyllický mlýnek nkde na potku a náhle jsem vidl mlýn jako fabriku a dvorec a bohatství všechny nadje se mi rozplývaly. ." Otec je bohá

bratranec,

a

jsem ho nevidl,

—

—

m

—

i

!

—

—

.

„Tím tátor.

lip,"

.

vmetl

do vypravování

sollici-

h!

doktrek

—

ona jediná Holenku, to je nejtžší rigorosum Dni plynuly, dovolená chýlila se ke konci, já se nedostal k ei. Tu poslední nedli byla slavnost, výlet. Šel jsem také, sklíen, zoufalý.. Bylo množství lidí mladík venkovských — ach, v takovém roji vypadá milující lovk hloup! Nu, byly sólové výjevy, hudba, zábava, koláe, káva vše v lese, asi hodinu od Zámostí. Tanil jsem s ní, ovšem, ale to bylo vše. Pak, ješt za svtla, vydali jsme se dom. Poala mi svítati nadje. Vše nás pedešlo, my dva zstali pozadu. Tu náhle se rozpoutal vítr, sehnaly se mraky, zahml hrom a již se spustil hrozný Hják. Nezbylo než utéci se do hajnovny. Ach, nezapomenu na ty chvíle pál jsem si, aby pršelo do skonání svta. My tu sami dva a stará bába hajná. Myslila, že jsme bratr a sestra. — Pak pestalo a my „Ne, tím

Já

dcera boháe. !

—

—

—

~

—

•

tedy snažili se

A

dohoniti

ostatní.

Totiž já

ne.

náhle pišli jsme k potoku, jejž jsme z rána

pešli suchou nohou, po kamínkách. Ale nyní

rozvodnn, široký — bylo tam na pl metru vody. Nikde obcházky - byli jsme v skalnaté soutsce. Maenka poala se chvti, pojala ji byl

-

dom

dostane. Váhal jsem jsem se vzmužil: že ji penesu. Zdráhala se, pane Kudrno, ale na konec vidla, že není jiné pomoci. Tedy jsem ji pane Kudrno, píteli pojal, jako dít ne-

úzkost chvíli,

ale

jak

se

konen

~

—

—

"

26

zapomenu na

ten pechod. Byla to nejblaženjší chvíle mého života. Držel jsem ji v nárui, tásl jsem se štstím

— _ —

„To prohodil

jste

ml náramn

sollicitátor

a

krásné stanovisko," mrkal oima a klapal

rtoma jako kapr. .,— byl jako klopýtl o

enku

—

—

pál jsem

ach,

si,

kámen pod vodou, tiskl

—

a tiskl jsem

ne-

Ma-

"

tiskl

„To vím," posvdoval je

aby ten potok

moe. Kráel jsem pozorn, abych

sollicitátor.

„To

vzácné ízení." „

jsme u prosted

—

tu náhle slyšíme

—

ást Maence. Mezi nimi její — otec a matka! Zamotala se mi hlava — byl bych málem upadl — a také Maenka se ulekla. Pošinula se, jako by hlasy za skálou a

již

výletník, spchajících

se

vyhrnuli lidé

nám

—

naproti

totiž

chtla seskoit, a tu, jak jsem se jí znova chopil, abych ji udržel, cítím, že se jí šateky vyhrnuly, a já se dotkl

její

„Stafra stafra

nžné punošky !"

sykl

." .

.

pan Kudrna.

„Myslil jsem, že se zblázním. Byl to pocit šílené radosti,

byla to elektrická rána, bylo to

nco, co jsem nikdy nepocítil a ím vším div že se mi hlava nerozskoila. Pešel jsem vodu, postavil jsem opatrn Maenku ped rodie a hlava se motala. V tom zavznl hluný smích mládeže — vidli, jak se mne tee blátivá, ervená voda. Nikdo mi nedkoval — ne-

mn

27

vidl jsem,

ale

cítil

jsem, jak na

mn

spoívají

hnvivé zraky rodi. Mlynáovi zstali

s

dce-

kráel za mlynáovými. A zaslechl jsem, kterak matka vyítav pronesla k dcei Marie, co t to napadlo takhle mže penášet jen muž nebo ženich A pak jsem slyšel, jak dcera tiše pláe. A pak už jsem neslyšel nic. Opožoval jsem se víc a více a oklikami jsem se dostal dom, k strýci. Veer upadl jsem v horeku. Byl jsem prostydlý, rozilen, zoufalý. Položili mne blouznil jsem. Tisíckrát prý jsem volal: A náhle jsem Maenko, milovaná Maenko! utište zaslechl hlas andlský: ,Pane doktore — Pane se jsem zde a maminka také život! Kudrno, v tom okamžiku byl celý Pozdji se mi vysvtlilo, co se stalo. Strýc vida mne v horece, slyše moje blouznní sebral se a do mlýna. ,Co jste udlali tomu tam chlapci! Zachránil vám dceru a te umírá! Jediný doktor v celé naší rodin, a ume tu. eknou, že jsem ho zabil! Udlal svoji povinnost — te uite vy svoji. Posice je do rána po nm. šlete mu tam holku A pak si chote do smrti s tím svdomím!' Strýc to mohl udlat, je to starý kamarád mlyní matka! Nenáv. A Maenka pišla vidl jsem matku, jen dívku, a v tom blouznní vyznal lásku. Maenko, chcete m?' jsem jí zachránit?' jsem Chcete otázal se.

rou za ostatními výletníky,

:

já

,

.'

.

.

—

—

—

—

'

mj

—

—

—

mn

mn

—

—

—as

-

,

,

m

ekni, že ano/ ozval

,

di — za

,Mj

pobíziv.

tiše,

—

a doktor.'

mnou

—

strýc.

—

Kudrno

ne

—

,

to

je

matky

také

její

syn ro-

Jediný v rodin/ vrel

A Maenka

tedy se ke

mn

,Vždy bych se nebyla kdybych vás nechtla / Pa-

piklonila a zašeptla dala penášet

se tu hlas

bože,

:

.

mne

políbila

.

—

—

pak odešly jsme se strýcem

do rána zdráv — a šli do mlýna. A veer toho dne, bylo to pedevírem, slavili jsme zasnoubení. Ach, zlatý déš — zlatý déš! Bez toho lijáku byl bych se vrátil do Prahy bez nadje. Nu, pak tedy jsem odjel, dal jsem natisknout lístky — v nedli tam zas pojedu, a ped adventem, doufám, budeme svoji. Hle, proto jsem zvolal: zlatý déš! Ne-

já byl

bo

mn ,,Inu

pinesl štstí!" jsou

to

brácky pan Kudrna

pes vodu

nášel

pokaždé

A k

sedaje

„Tak si

A

.

.

.

já

jinak."

mladému

jou

—

brumlal dosvou starou nepe„Já to ml bez dešt. Je to

stanoviska!"

k

svému

stolu

obrátil

se

ješt

doktorovi:

te

už vím, co to píšou. Dovinklu-

ho, dovinklujou, ten líbesbríf!"

za chvíli ozývalo se tichým kanceláem

zase jen škrtání

dvou

per.

Nár. Listy v íjnu 1893.

Pan

Nebyl

sice

pes.

cleném poetného úednictva ústa-

neml žádného platu, nezastával nijaké a vbec nezdálo se, že by ústavu byl

vu,

funkce

njak prospšný a užitený, ale pes to bylo zejmo a nepochybno, že je Káro prvním zvíetem po panu Maxovi, editeli pojišovny Majáku, svém pánu a veliteli. Bylo to zvíe špinav žluté srsti s hndými

zcela

skvrnami, neohrabaného tla, nemotorných noh, s oima vypoulenýma, jako useknutými slechy a ohonem. Nikdo nevdl, jakého asi je plemene, v žádném pírodopise by se 'mu nebyl nalezl typ. Byl to nejspíš kíženec z kíženc. Beze vší zdoby,

s

krátkou mordou,

telecíma, s

beze všech

pvab,

cích vlastností. Zrál

Tžko Maxa

prost jakýchkoli vynikají-

jenom

bylo hádati,

opatil.

a funl.

pro

si

jej

pan editel

Honící pes to nebyl a na hony

pan editel nechodil. Hlídací pes to také nebyl. Jeho pán a velitel ml doma starou tetu, která

30

se z bytu skoro ani nehnula, a hospodyni, která

vycházela málokdy. Ostatn by byl pes nic neuhlídal.

Mohl

se blížiti kdokoli,

Káro ani hlavy

nepozdvihl, ani ušima nepohnul. Jeho by byl zlodj ukradl nejdíve. Také pro zábavu nebyl,

aspo panu

editeli ne.

kanceláe, z kanceláe

Chodil

dom

jej

s

ním jen do

musil odvádti

Nebo nevdl

pan editel, kam zaprocházku s ním nestál, do hostinc bráti ho nemohl. Uinil to jen asi dvakrát a ml z toho 'mrzutost. Tak tedy, pokud byl pes doma, bavily se s ním ob staré ženštiny. Musila s ním jedna neb druhá co chvíle s tetího patra na dvr, diurnista.

brousí.

O

musily

mu

tupou, kostrbatou srst prosypávati

když odešel Káro do kanco dlat, aby s poplyšových kesel sebraly všechny vy-

perským práškem, celáe,

hovky

mly a s

celý

a

plden

pelichané chlupy.

Ješt

více však užili

pán

psa editelova v kan-

Maxovi podízení. Stl editelv stál v prostorném pokoji, skoro sále, u jednoho ze tí okení, v levém kout ode dveí. Pod tím stolem rozesten byl mkký koberec, aby se Káro neomakal, a na tom koberci trávil svoje „úední" hodiny, zatím co jeho pán etl noviny, otvíral došlé dopisy a opatoval ernoknžnickým a naprosto neitelným podpisem listiny. Pod stolem funl Káro, nad stolem pan editel.

celái nejbližší

31

Jakmile nastaly sychravé dny, peoval pan

aby okna byla opatena patentními ucpávkami, aby se zamezil všechen prvan. Nemyslil pi tom ani tak na sebe, jako na psa. Káro by se mohl nastudit. A krom toho vnoval pan Maxa velikou pozornost vytápní své editel,

úadovny. Však to nkdy odnesl sluha, pidlený panu když nevytopil ádn pokoj ped píchodem svého pedstaveného, malého toho editeli,

boha.

„Kryšpín! Vy jste vlastn matj Jaké je Koukejte se, jak se pes na podlaze tese! Má se pro vaŠi pitomost nastudit? !

mn

to topení!

mn

Má ochromnout? Co? Nemžete se vy se svým pelechem rozlouit o chvíli díve, abyste

A

mn

vykonal svoji povinnost? se tohle ješt jednou stane! Pak si povíme nco jiného! To víte, kopulírováni nejsme!"

Kryšpín mlel, to se ,,

Hote

tam na nj oheje!"

také u podlahy

ví.

tu

deku, než

velel

se

to

pan editel.

A

Kryšpín šel a peliv pikrýval psa pokrývkou. Ani nemukal, ale když se shýbl pod stl a když íkal „Pokal, Kárinku, takhle svítily jeho zraky zlobou a nepod nohy" :

—

—

mu nejradji nacpal vraních A potom co nejrychleji mizel Kryšpín do pedsín a dkladn si myl ruce po té psí dece.

návistí a

ok.

byl by

:

32

mumlával pi tom, ,,milostpán aby ho ert bodej!" „Bestie/'

pes,

nevzal,

A

druhý, kdo pana psa nejvíce

byl

užil,

diurnista Kápek.

—

„Kápku," volával pan editel, ,,jdou sem Káro sebou njak vrtí, chce myslím na vzduch. Jdou s ním trochu."

„Hned, pane editeli, hned," odpovídával na poátku Kápek z vedlejšího pokojíku, „jen " tadyhle ješt dva ádky dopíšu

—

„Nechaj toho to jim neutee! To dodlaj', až pijdou. Jdou s ním ven."

si

Pak tedy již neíkal Kápek „hned — hned", zaznl hlas pán editelv, jakmile se ozvalo jméno Káro, již praskala židle, již se Kápek zvedal, chápal se chatrného svého svrchníku zimníku zárove, klobouku, a vstupuje do pokoje editelova luskal pívtiv prsty a s nejsladším výrazem volal ale jakmile

i

i

„Tak

šel.

„Dobe mu

—

." podíváme se ven zapnou náhubek," upozoroval

Káro,

šel

.

.

editel.

„Inu ovšem, prosím

„A Kápku,

a te

se jim je

." .

.

nebrouzdá

nkde

v loužích.

taková revmatická doba, aby to

také neodstonal!"

„Prosím !" Kápek otevel dvée, vypustil nejdív uctiv a pokorn psa, naež za ním vyšel.

:

Tam

se

na

: !

:

nj

útrpné podíval Kryšpín a

prohodil polohlasn: zase s potvorou ven?"

„Už

„Jo, Holenku,"

pisvdoval

Kápek,

,,

to jsou

akcidence!"

A když sbhl za psem se schod a vyšel domu, díval se na oumu jícího psa s netajeným vztekem a vida, že není lovka ;na blízku, z

zuiv

pronášel ,,Já

jen

rad

ekám,

—

bestie,

t

až budeš

sedt ve

on t tam dostane! Potom si zadám o pídavek!" A vlezl-li Káro do njaké té louže pece, nebo byla-li venku vbec plískanice, podíval se pan editel pi návratu Kapkov na psa a volal se zlobnou výitkou „Z nich také do smrti nic nebude, Kápku Nemohli mu ty nohy venku utít hadrem? Just správní

a just

A

má

on

tam

starý

dostane,

dostat pakostnici pro jejich pohodlí?

mn

tady všecko zaapat?" Kápek s výrazem v oích,' který vraždil, vracel se s psem do pedsín, chápal se hadru za kamny a otíral psovi tlapky. Všechno se

musí

A

nm

vailo, ale když pivádl editeli psa oteného, pobízel jej vlídn a skoro otcovsky hezky tadyhle zas na „Tak, tak, Káro koberec. To jsme se provtrali, co?" „No, snad jim není zima?" ekl pan editel, oste se podívav na Kápka. ,,Z eho pak jsou

v

—

takový zimomivec! I.

Vždy

se tu

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

peou

celý den, 3

:

:

:

34

pána boha, profouká!" pro

jsou

že

rád,

jich

to

trochu

Píze a pátelství ovšem uml pan editel svému panu psu získávati. Když jednou Kápek, po dlouhém odkládání, uvažování a strachování se odhodlal pedložiti panu editeli žádost o zvýšení služného, podíval se na nj pan Maxa náramn

udiven a zvolal

Kápku, poslouchaj', co pak vlastn Vždy jsou od loska na tyryceti zlatých A nesmj si myslit, že nima závod stojí. Kdybych na tu jejich židli posadil tuhle Káro no tak za dva dny taky bude dlat, co oni! Jen co mže být, pro pána boha!" „Ale

oni

chtj? !

—

Tehda zlatých

arci

ml

editel sám jenom

pt

tisíc

ron.

Ale zase byly chvíle, kdy se v panu Maxovi ozval

„lovk". Tu

zavolal

Kápka

a

vyhodiv

na stl peníz ekl

„Mn

že

se -zdá,

vezmou ho

s

sebou

by Káro jedl. Koukaj, a pinesou mu ti

ven

cerbuláty."

Kápek

vrátil se za

nái. Pan editel

je

pl

hodiny

rozbalil,

lepší

s

temi

uze-

dva vybral

pro pana psa a tetí podávaje Kápkovi, mluvil

rozmarn Kápku, že ho maj' tak rád, postupuje jim tuhle Káro jeden svj cerbulát. Vždy on má také dobré srdce ." ,,Tak

vidj',

.

.

35

ale

Ml

Kápek to nikdy podkoval uctivé

doma pt dtí

ctyryceti zlatých".

nejedl,

pecházela ho chu,

a vstril cerbulát a

,,byl

už od

do kapsy. loska na

!

Nár. Listy v dubnu 1897.

Ob

povolání.

byly v život pán Krám puso v, Dvadvadny nesmírné dny, na nž — myslím — do smrti nezapomene. Bohužel, mezi

dny byl strašlivý rozdíl. První sluneného jasu, pln ržové

tmito

z nich

dvma

byl pln

vn — a

vlastn

kráte

lilo

se

dávno odkvetly

jako z konve a

a

ten-

rže

—

kdežto onen druhý Ah, jaký rozdíl První den zaznamenán jest v život pán Krampusov písmem zlatým, ohnivým, sála-

byly

den

.

.

.

jícím.

Tenkráte byl jmenován

editelem —

a

když chvjící se rukou otevel obálku a když znova a znova peítal dekret, ukápla na veliká slza radosti, pak druhá, pak tetí. Tenkráte si pál, aby jako Josue mohl poveleti slunci, by nezapadalo, aby ten slavný den byl nekonený, široký jak moe, dlouhý jako

vnost.

37

A

ten

povdti pravda, den ten skumnohem déle než všecky pedešlé

má-li se trval

a než všecky následující. a vycházelo

—

Slunce

promny

tyto

ale

sice

zapadalo

nebeské pi-

padaly editeli Krampusovi jen jako jednotlivé hodiny dlouhého, slavného toho dne. Jitrem jeho byl okamžik, kdy se mu dostalo dekretu, a k

veeru schyloval

se s první konferencí, kte-

rou editel svolal za týden po svém jmenování. Ale tento veer byl vrcholem, byl nejkrásnjším

okamžikem celého toho prodlouženého dne. Nebo snem jeho života bylo to keslo za zeleným stolem ve sborovn

baného deva sborové.

—

keslo na

jediné, jež

tam

židlím z ohý-

pedsedy

nm

A te

-

obyejným

stálo a kralovalo desíti

konference

sedl.

ped ním, mu to te mu postrachem. V dobách

Probíral se v aktech, ležících tu kteráž také kdysi

—

dávno

ach, jak

—

pipadalo! bývala kdy také sedával jenom na jedné z tch židlí obyejných, rozdírajících mu ostrým pletivem kalhoty, leštících je do zrcadlová, a kdy totiž,

vzhlížel s slu, s

obavami

nhož

k

onomu

zazníval hlas

vynikajícímu ke--

nkdejšího

ped-

sedy.

Pipadal ach ne, ton

si

si

na

nm

te

jako Napoleon

—

vždy Napoleon padl — jako Wellingnebo ten byl vítzem. A hlas !

pipadal,

jeho zazníval vážn,

velkomysln, blahovoln, shovívav, když pronášel slova:

:

:

38

„Jsme

všichni,

pánové,

mžeme

tedy za-

íti."

A jeden

kynul pak rukou na právo, kde sedl mladších profesor, pan Ceetka, a

z

editel

Krampus dodával:

„Pane kollego,

ratež

se

ujmouti

proto-

kolu." Arci, ani tento veliký

den

—

vlastn veer

velikého dne nebyl bez trpké píchuti, bez

kr-

pje pelyku. Sedl tu profesor Vavák, starý druh editelv, jeho spolužák, jeho rostenec. Pan editel vzpomínal nyní s jistou výitkou na okamžik, kdy se s Vavákem sešel po dlouhých letech na témž ústav a kdy Vavák, snad pozapomenuv na nkdejší spolužáctví, oslovil jej „Ach, my se známe, pane kollego, pravda-li? Pamatujete se, že jsme sedali v jedné tíd?" A tu pan Krampus, v návalu radosti nad setkanou s dávným spolužákem, nezdržel se, aby nepronesl ,,Ale se,

pak

abychom

jsme si

starými

páteli

a

nesluší

vykali!"

A

po všechna další léta tykali si. Ó, jak bývá lovk neopatrným Ano, pokud si byli rovni, budiž. Ale te - on jest editelem, pedsedou konferencí, a jeho podí!

zený

má mu Než

tykati!

to se spraví!

se to spraviti.

Nemožno

jinak

musí

.

39

Bylo po konferenci, lenové profesorského sboru povstávali, uklánli se a s výrazem úcty se vzdalovali.

Pan editel nervósn se chvl, obavou, aby také onen, s nímž chtl promluviti moudré, rozumné slovo. A když už se chápal klobouku, zvolal editel, stále ješt sed: neodešel

„Pana kollegu Vaváka prosím, aby lenku posekal

ložil

Udiven vzhlédl Vavák, stanul tedy a odzas klobouk. Neml býti dlouho v nejistot,

pro má

pokati.

Sborovna

ád

se vyprázdnila,

ješt rovnal akta

jak by

—

zaal

ale

—

a to z

jal

nový editel porozpak, nevda,

náhle se rozhodl.

Vzchopil se a obestev zem,

chvi-

."

.

vážným

líce

výra-

se mluviti:

„Pane kollego, doufám, že jako muž paedagog uznáte, že mým novým postavením zmnil se trochu náš vzájemný pomr. Myslím, i

i

by ani vzhledem k ostatním pánm lenm sboru nebylo záhodno, abychom si nadále rate mi rozumti, iním tak jen z píin paedagogických abychom si na dále tykali. Aby že

—

—

se

nezdálo,

že

vás

protžuji,

pednost. Pátelství naše se doufám, že budete souhlasiti,

že

vám dávám

nezmní, abychom

nynjška oslovovali zpsobem, šemu vzájemnému postavení -

který

avšak

od

se

hoví na-

pravda-li

.

.

.

?"

:

40

Profesor Vavák na

poátku

zervenal, ke konci pobledl. slovo poslední

—

mžik

pejete,

si

stane se

Vdn

uklonil

se,

editelovy

když vyznlo sevel rty na oka-

odpovdl:

a pak

„Jak

— —

—

ei

A

pane editeli

— —

ano

." .

.

a líbezn, že

mu

kollega tak usnad-

pechod, usmál se editel a podával Vavákovi ruku. Vavák napáhl svoji, vložil ji do pravice editelovy, ale prsty se mu pi tom neohnuly. Za nic na svt nemohl te obemknout, nil

sevít ruku bývalého spolužáka.

Ano

zdálo se

mu, že svaly jeho paže napínají se v jiném smru, že by rády bezdky vykonaly jiný pohyb, prudký, rázný, rozmachem a dopadem — na tu tvá, blahosklonn se usmívající. Uklonil

se

editeli,

chopil se klobouku a

již

již

mlky,

v zavrznutí veeje zavrela jeho ústa

Domníval sám, ale

se,

že je

zapomnl

ekl v

té

obrátil

vycházej ze dveí. tak

tiše,

chvíli,

aby

dv

se,

A

slova.

slyšel jen

že uši editelské

nesmírn zbysteny — také uši editel novopeených. A když v zavrznutí dveí zavrela slova: starý dromedáre!" — tu pobledla te tvá editelova a jeho ústa vyhrkla:

jsou

,,

,,C

o pravíte, pane koUego!"

Klidn otoil

se Vavák a s pohledem nejnevinnjším odpovídal ,,Mám zejtra první hodinu pírodopis — práv jsem si vzpomnl, o em chci pednášet."

\l

A

zmizel.

Krampus opel se klouby všech prst o zelený stl a dlouho zíral na dvée, zapadnuvší za Vavákem. Takového zakonení slavného svého prvního dne se nenadal. editel

desíti

Nu,

sluší doznati, že

nesmírn

byl

nosti.

A

pan editel Krampus

horlivý u vykonávání své povin-

nejjasnjšími okamžiky v celém

novém

jeho život byly dny konferencí. Bohužel, bylo jich

málo. Poítal-li správn, vypadla

na

pl

pt ádných

msíc, jen

jen jedna na

Kdo

roku.

to

tam

stanovil

u ministerstva? Byl to patrn

laik,

prmrn konferencí ,,

nahoe'',

nevdoucí,

že nestaí k zachování discipliny jen jedna ta-

ádná

ková nestaí ani látky!

konference za šest nedl.

ku

projednání

všeho.

Jak rychle uplynou

—

ty

dv,

Ah, ti

Baže co

je

hodiny

mu zbývá pokaždé, on tak rád poslouchával se mluvit, mluvil tak jadrn, obsažn, vyerpávav do nejmenších podrobností. Arci byla okolnost, zmírující jeho lítost nad malým potem konferencí ádných, šestikonference

co

již

nemže

nedlních.

a co všechno íci!

Byly

dlní. Zdálo se

to

mu

rencích „malých'' tak

A

—

malé, tínepi tchto konfe-

konference že

sice,

(který

pohrdavým jménem

!)

ert

—

je pojmenoval nevyjímá se na

42

svém kesle stejn dstojn, jako pi ádných, se snažil ze všech sil, aby v tchto si dodal co nejvíc „kenu". Moudrá proslovení, vážná,

a

i

hluboká úsloví plynula

peliv

perel,

mu

navlékaných,

z

a

konference byly vždy delší a že

pi

nich

—

také

ty

šry ,,malé"

Nechápal,

delší.

nkteí lenové sboru tajn nebo

dokonce zjevn kdysi

úst jako

jako

zívají.

Nechápal

te

také, že

pouhému lenu sboru

—

mu

bývaly

Te

všechny ty konference tak dlouhé, nudné. by v nich sedl poád, neúnavn, od rána do veera. Cítil, jak mu chybly k plné dokonalosti, jak teprve v nich je celým mužem, jak se rozvíjí jeho paedagogický duch, jeho organisátorský talent. Jim by obtoval dech a krev a všechnu šávu životní. Ano, tak byl obtavý! Byl v nejhlubším nitru

pesvden,

že

v celé

ad

editel

jest

jen jeden, který pochopil naprosto a ve všech

nitkách povinnosti editele,

—

a

tento

jeden

jediný

pedsedy konferencí nazývá Vavinec

se

Krampus. Jak léta plynula, nabýval neobyejné obrat-

výmluvnosti nedostižné. A nešetil ani pohodlí svého, ani pohodlí len sboru. Znenáhla se v zvrátily pojmy. Vyuování, výchova svené mládeže nepipadala mu tak dležitou jako prbh konferencí. To jest pravým povoláním editelovým. Jeho referáty bývaly vždy delší, jeho relace nosti v ízení konferencí a

nm

:

43

k

nadízeným

a jeho

,,

úadm

vbec

nejdelší ze všech

pokyny" profesorm nejdkladnjší

všech editelských

,,

pokyn"

ze

na veškerých ústa-

vech.

jednoho dne konference. Velmi dležitá, velmi dlouhá. Ti hodiny držel leny Byla

zaS"

—

ti plné hodiny, až sboru u zeleného stolu už se v hladových žaludcích všech ozývalo kruení, pehlušující hovor pedsedv, kruení, po-

dobné temnému evu šelem, vznných v klezvince. jemu došel dech a editel Ale konen

cích

i

povele\^ aby se tokol,

soru,

dal

mu

peetl pozorn tíarchový

pro-

kolovati od profesora ku profe-

aby podepisovali.

A

když podepsal po-

nejmladší, rozhlédl se náhle tento Ben-

slední,

jamin sboru a zvolal ,,Kde pak je pan

kollega

Liška?

Ten

chybí!"

Krám pus zdevnl. Kterak mohl pehlédnouti, že nkdo ze sboru chybí! Dech se v nm zatajil pi pomyšlení, že jeden z podeditel

ízených

erve

nepišel

do konference. Ale ohnivá

okem

pokryla jeho tváe, když mrsknuv

na arch svých zápisku, do konference schystaných, pesvdil se, že - sám zapomnl Lišku pozvati.

Než jící

se

k

chybující.

tu se v

nm

chyb. Má

probudil muž, piznávajim

býti

vzorem

i

jako

44

„Pánové, odpuste, to jsem

j

á zavinil.

menul jsem pana kollegu Lišku

neplat-

prohlašuji, že dnešní konference jest

n

a,

Opo-

pozvati. Nuže,

jako by nebyla, a na zejtek, pánové, svo-

lávám novou!'' Benjamina sboru

chodb

novou konferenci,

skal

by kollegové svou prostoekostí

byli

zavraždili, že jim

že

je

oloupil

o

na spí-

další

ti vzácné hodiny života.

Avšak editel Byl

vden

si

se nezlobil na

za své

svj

nedopatení.

poklesek. Cítil

nco

prsou, radostí, že zejtra zas bude svém kesle, které vévodí desíti prostým židlím z ohýbaného deva, se sedadly

teplého

v

trniti na

opletenými z ostrého, kalhoty trhajícího rákosu. Ale druhý den

—

ach ano, to byl onen

den, o nmž je na poátku e. Tento druhý velký, osudný den pinesl neoekávanou

druhý

zvst: ministerské naízení, že místo obvyklých posud šestinedlních konferencí do plroku mají býti konány jen ti. Jen ti jen ti! editeli Krampusovi bylo, jako by mu vrážel dýku do prsou a jako by mu ji v rán otá-

—

el.

Ti

konference!

Co

se

stalo

s

ministrem

Oautschem? Jaký to byl okamžik, kdy mohl podobné naízení podepsati? Nebylo by vlastn správným bývalo, aby ped publikací naízení toho vyžádal si dobrého zdání všech editel? editel

práv

v

Krám pus nikdy

té chvíli,

si

nevysvtlil,

pro

když doetl naízení, pipadlo

n\u místo z nového zákona: „I se

šel

a

osidlem

obsi! ..."

A

slova

tato

nešla

mu

hlavy

z

a

víc

a

úinkovala na nj silou suggestivní a na konec vidl, že nezbývá mu jiného, než aby více

Šel

a

podobn

uinil.

Suplik stolu konferenního poskytoval nad-

bytek materiálu.

Tu

bylo

dosti

kus

starého

nového motouzu s akt úadních, kus dlouhých a delších, z nichž mohlo býti spleteno ádné osidlo. Než s temi konferencemi v plroce — radj nežíti! Ti dny chystal se k rozhodnému tomu i

inu

a skoro

si

namlouval, že jeho píklad ne-

zstane ojedinlým, že po jeho píkladu budou se všeti editelé, že ministra budou strašiti zjevy a že odvolá svoje naízení a po-

jejich

potu

nechá to pi posavadním

konferencí.

stupcové budou šastnjší, co na tom, že

Ná-

jejich

bude vykoupeno nkolika životy. Dív i — tu bží o svatou vc. A k veeru tetího toho dne, když budova školní ztichla, když bylo všady pusto, nastávalo

Štstí

pozdj

poslední odhodlání a Již

ml

býti

byla hlava v osidle,

—

uskutenn in. pipevnném na

tu padly zraky neblahé obti svého povolání na íslo asopisu, jež pinesl školník, odzvoniv hodinu. Byla to jen pirozená zvdavost, která v muži louícím se s životem vyvolala pomyšlení: Co pak je dnes nového? klice

okna

46

Byl to odpoledník úadního listu. editel Krám pus sáhl po nm chvatn, není-li tu náhodou njaké instrukce, kterou by ješt v poslední chvíli života mohl vyplniti.

Ne, instrukcí tu nebylo. Ale zprávika, která do temné, pochmurné nálady editelovy

švihla

jako blesk.

„V zasvcených kruzích proslýchá se, že vyuování svob. p. Gautsche

postavení ministra jest

oteseno!"

„Oteseno!" zalily

se slzami

„Pak

zvolal radosti,

mám asu

Krampus

jeho

a

oi

vdnosti.

dost!

Nebo

padne-li on,

zda jeho nástupce poet konferencí nezdvojnásobí. Nástupcové obyejn dlávají

kdož

ví,

opak toho, co dlali pedchdcové."

A a

editel

dnm

jeho

Krampus zachoval svítí

te

jediná

se

na život,

hvzda nadje do

Kdy nadejde

okamžik, že padne rukou necitelnou sáhl na posvátné právo editelské, na nedotknutelný poet konferencí; kdy se stane obtí inu svého needitel Krampus pomyšleného, jako on málem by se byl stal obtí svého povolání.

budoucna:

ministr, který

—

—

Nár. Listy v dubnu 1898.

Odpoinek. tuze dávno tomu, co jsem poznal pana Satrapu — nkdy na sídonku let šede-

Dávno,

Tehda práv

sátých. rok, já

ml

asi

byl

pekroil svj ticátý let. V mých oích

polovinu jeho

pánem. Mládí má tak hloupé pro vk. ekli mi o nm, že jest ouadníkem. Nestaral jsem se ješt, jakým. Ouad jest ouad, myslil jsem. V chlapecké pedstav mé byly všechny ouady kdesi pod jednou stechou. Ouadníci s nimi, rozumí se. A tam tedy psobí taky pan Satrapa. byl

již

starým

mítko

Byl

ouadníkem,

a

to

znamenalo,

že

je

pánem.

Sedl jsem

tak zcela na krajíku stolu, ne-

oima, ústy. Vše, o hovoili, bylo mi nové. Slyšel jsem o fasciklech, aktech, registratue, o paragrafech, stáních, o všelikých divných procesech, o kontumacích a restitucích. Plnou dutaje, naslouchaje. Poslouchal jsem ušima,

em

:

4.S

hlavu jsem toho

ml

uml. Pan Satrapa

málo

a

emu

nebyl

sice

jsem roz-

juristou,

všichni ostatní ve spolenosti, ale zdálo

rozumí všemu zastává

nejlépe,

já

že

jsem usoudil, že

njaký velmi dležitý ouad.

Pozdji jsem i

a

jako se,

seznal

pana

Satrapu

lépe,

jeho cho, které jsem se napoprvé velmi ostý-

Ponenáhlu se pede mnou odhaloval celý pán Satrapv. Býval vojákem, delostelcem, dokonce ohnstrjcem. Okázal mi podobiznu z vojanských let byl to velmi švarný poddstojník. Nkde ve Slesviku byl rann stepem granátu do pravé nohy nad chal.

životopis

—

i

ktkem til.

—

taky jsem dost brzy tu plezúru spaji ukazoval, vždy a komu Toto poranní bylo nejslavnjší

Pan Satrapa rád

jen bylo libo.

událostí

v

jeho

Hned

život.

ml

nohavici

vzhru, podvlékaky rozvázané, hned punochu shrnul. Tam nad ktkem byla jizva jako pl-

msíek,

i

kus kosti prý

mu

vyali. Kdykoli

ji

ukazoval, vždy íkal

„Zatracený Denemark, ten mi dal!"

Byla tehda sice ješt v erstvé pamti vojna o Slesvik-Holštýn, pece však jistý úastník spolenosti se domníval, že pana Satrapu stelil František Denemark, nebo nad jizvou a zeptal se:

njaký

,,To stál ten šlakovitý

ko?"

se

Denemark

naklonil

tak blíz-

49

íkal

pan Satrapa: Zatracený Dene-

sice

—

ale utržené poranní bylo mi dal! vlastn jeho životním štstím. Byl prohlášen

niark, ten

invalidu, nemohl dále sloužiti, dostal válenou medaili a vždycky íkával s nesmírnou

za

zálibou a

mám bylo

na

sebevdom:

,Jak se ráno probudím,

pod polštáem." Což

šestaticet krejcar

eeno obrazn

a znamenalo, že je „táhl"

tu medajli, za tu ránu.

dosti

lidí,

kteí

mu

Vzpomínám,

šastné zranní

že bylo

závidéli. Ji-

nak mu nechyblo docela nic, noha byla zdravá, pan Satrapa chodil jako švihák, mohl konati daleké výlety, tanil bezvadn.

A pes

vše

to

den co den šestaticet krejcar na dlani! Prý pro nic a za

nic,

íkali

ti

Dostával

závistníci.

arci vždy za celý msíc. Ale tolik vím, že na svj doživotní dchod nemálo domýšlel. Však taky tento „patentál" peliv a bezpen ukládal a byl to jistý základ jeho pozdjšího je

si

jmníka.

A

pak ho udlali kancelistou njakého výpomocného úadu. Mimo to byl správcem do-

mu, v vybíral

nmž

bydlil.

Ml

zdarma byt

inži a inžovní groše a

a za to

mnohdy

si

stžoval, že jsou nájemníci hrozná pakáž.

Chápal jsem

pozdji,

že

jsem

pana Sa-

trapu seznal v nejslunnjších dnech jeho života. Setkával jsem se s ním v dalších letech astji. Vídal jsem ho nékdy na veer, když odcházel z úadu. Ale nikdy nešel sám. Vždy I.

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

4

50

svou manželkou. Den jak den chodila mu naproti, asi hodinu se procházeH a šli svorn

se

dom. Sám pan

lo

nikam

Satrapa

nechodil.

svj

svoji kotvu, jako parostroj

Jako

tendr, jako

svj koš, tak táhl pan Satrapa vždy cho. Vyzkoumal jsem znenáhla, pro. Satrapovi nemli dtí. Byli to sice dva zdraví lidé, na pohled jako urení k tomu, aby se piinili o pokraování lidstva na svt, ale nedošlo u nich k tomu. Pes to, že pan Satrapa se svou balon

svoji

i

plezúrou byl jako

pova kynula zdravím

V mu

prvních letech

pes

tehda málo

roky ženat

—

choti nikterak

mli ností,

a

—

to,

byla jak turín. a jak jsem ekl, bylo

vné

nápadným. Oba

léta

Co

že paní Satra-

ticet a byl asi dva,

nebylo mi

se jist rádi.

Avšak

pes

rys,

mže

utíkají,

ti

provázení jeho

byli mladí, hezcí,

být lepšího?

lovk

nabývá zkuše-

na ledaco dívá se jinak než jako zelený

mladík.

Satrapovi stále byli sami, rodina nepicházela.

Míjely

nkdy

dlouhé msíce, ba celý rok,

než jsem se s nimi setkal. Pi každém takovém setkání zdálo se mi, že pan Satrapa valem stárne. Kdežto na poátku naší známosti chodil

zpíma, s prsoma vypjatýma, jako voják, jako by s pýchou vodil svoji paniku — pozdji vždy patrnji jeho postava se hrbila a kivila

:

na tu stranu, kde se zavšovala paní Satrapova; jeho tvá popelavla, vlasy pozbývaly lesku a šedivly. Paní Satrapova naídly, znenáhla i

tomu

proti

stále

kvetla a

mohutnla,

e

však byly vždy drsnjší, její V tchto dobách nejen chodila o šesté

hodin

rysy

její

hlunjší.

mu panika

že

budov, kde

naproti, k

byl zamstnán, ona ho tam ráno

i

po

obd

vodila.

Tak pan Satrapa nikdy nemohl zapomeže je ženat — ani na okamžik nemohl pustiti z mysli domácí svj ráj. Již se mi to tak nelíbilo — a myslím, že se to panu Satrapovi líbilo ješt mén. Ale ržové" jeho okovy promnily se zatím v tak nouti,

,,

pevná a nerozlomná pouta železná, že

se ani

Na jeho tvái vyryla se zádumivosti, výraz, který

neodvážil zatásti jimi. za ta léta rýha

bezdn Byly

pán

gové

nkde

jisté

vzbuzoval útrpnost. jisté

dny v

pospolu „slezou".

njakého Hodu Božího, staveného,

kdy všichni kole-

roce,

Satrapovi se umlouvali, že se

a

A

a

to

jakou

veer

pedveer

pedvhodnou zá-

to byl svátek

to byl Sylvestr

—

minku nikdy nebylo. Všichni se sebe

byl

o

tšívali,

jak

setesou ten kanceláský prach na

n-

chvíli, jak jej svlaží, jak si

se

pohovoí mimo

si po pípad zahrají šístku, tavždycky vyzývali také pana Satrapu „Nu jak, pane kancelisto, pjdete s námi?"

kancelá, jak roky.

A

4*

.

—

„Ješt nevím Satrapa roztržit

:

.

pan

odpovídal

nevím/'

.

vdl dobe, že by šel velmi rád. na nohou železnou kouli jako galejník! Když odbila šestá a páni si peliv umyli ruce, oprášili kabáty a nasadili furiantsky klobouky, obraceli se k panu Satrapovi s optnou otázkou „Tak jak, pane kancelisto .?" Pan Satrapa vyhlédl oknem tu ped domem již jako stráž pecházela jeho cho. Oi se mu potáhly, tvá nabyla onoho tesklivého výrazu, a pan Satrapa odpovídal: Ach, on

Ale

ml

:

.

.

—

zapomnl

„Já

plovat

fasse

dnes nepjdu Páni

— mám a

a

doma

budoucn když

i

vy-

—

." .

.

panem Satrapou

s

úadu, pistupovali

hned popadla manžela,

—

práci

domácího

pro

registr

až

litovali,

vycházeli z si

— —

k panice, která

a íkali

jí

pívtiv:

„Chtli jsme vám dnes odvésti pana kanmilostpaní

celistu,

jakou práci

Tu

—

a škoda, íká, že

má n-

." .

.

paní Satrapova vždy pevnji obemkla

poddajné, jako bezvládné rameno svého a

odpovídala za

„Mj doma

—

chot

nj

nikam nechodí. Jemu v teplouku. Zuje

si

je

nejmilejší

boty, obuje ste-

—

oblékne župan, pošleme si pro pivíko oheju veei... nikdy nikam nechodí!'' Páni se poroueli a táhli do vyvoleného

více,

Mj

53

A

Útulku.

tžce na „I

—

paní Satrapova táhla svého manžela,

nm

doma

a mluvila

visíc,

je lip!

ped

a nevyspal by ses

—

a já

sebe:

tam moudil bych doma sedla

Kdo pak by

se

sama jako duch — že se tm lidem chce tak " mouzovat Pan Satrapa sice slyšel drahou cho mluvit, ale neposlouchal, slov nechápal. Toužebn, lítostiv se díval za kolegy, až mu zmizeli nkde za rohem, a pak vedl dále svoji ženušku, dále,

nm

jako cent, vodila ho Visela na po Praze hodinu, a když se pan Satrapa doma ve tetím pate vyvlékl z jejího závsu, zdálo dále

mu nkdy,

mu

ruka upadne, a byl velmi, velmi utahán. Radš by se „tam" s kolegy moudil, radš by se jednou za tvrt léta nevyspal,

se

že

radš by

si s nimi „zamouzoval". Toužil neskopo njakém takovém zotavení, osvžení, po trošce jiného vzduchu, teba zamoudného. Tato jednotvárnost, vná ta eskorta manželina ubíjela ho. A nikdy neml síly, aby se

nale

z

toho vytrhl.

Kolegové jeho íkali

„Vy

jste

hrozn

mu nkdy:

zapražen, pane kancelisto.

Tuhle sedíte celý den nete zase. Kdy pak vy

—

a

doma

k

tomu

sed-

vlastn odpoinete?" se zdá, že už ne díve, po„E kud nepjdu do penze," odpovídal pan Satrapa. Ale pi tom nemyslil na tu práci -^ ani na ale na svoji kanceláskou, ani na domácí si

— mn

—

54

cho. Až bude na pensi, snad konené jeho manželka bude tak unavena, uchozená, sestárlá, že ji omrzí ta vná patrula a že ho nkdy i

prvodu.

pustí bez

Ano, kdyby ona byla etla! Vzala by si knihu a pan Satrapa by asem mohl vyrazit. Ale paní Satrapova jakživa nevzala knihy do ruky. V domácnosti Satrapových vbec nebylo knihy, ani novin, tam se nikdy ani „Denníek" neobjevil. Když kráela mimo knihkupecký výjejí nkdy tam zabloudily, a nebyla myšlenka, co se jí tak hlavou zamotalo: Pro koho pak se tohle asi tiskne? Kdo to

oi

klad,

to ani

kupuje? Nebo paní Satrapova nek. Jedinou její myšlenkou bylo

nemla myšlejídlo. Co uvaí

co pozejtí.

zítra,

Ano, kdyby ona si šla do divadla! Pak by také pan Satrapa mohl vyrazit. Ale jakživo jí nepipadlo, že by se mohla a mla podívat do

—

kmitalo se jí Jsou to divní lidé kteí chodí do divadla práv v ho-

divadla.

hlavou

—

kdy se má veeet. Kdy vlastn veeí? Ovšem, také pan Satrapa neetl, také pan Satrapa nechodil do divadla, ani do jiných zádinu,

bav.

zaali

Dávno již ^u svj spolený

skuten

byli

ped

vyšlo z hlavy, život

patnácti,

že vlastn

trochu jinak

—

že

dvacíti lety veselí,

že se úastnili trochu života jako jiní lidé, že

nkolik pátel.

let

sedávali ve spolenosti 'známých

Pan Satrapa zapomínal málem,

že

a

byl

55

kdysi mlád a že se na nco nadobro odumel. A když

tšíval.

Pan Satrapa

na svoji nepipadlo, že vlastn ona sama spotebovala všechnu mízu životní, kterou mli kdysi oba stejnomrn rozdlenu, že vyssála tu jeho mízu, že vedle ní uschl, zkornatl, za živa ducha vypustil. Ani mu nepipadlo, aby zareptal proti ádu, jak ona jej zavedla. A den co den, když se vrátil z kanceláe a s procházky, naslouchal trpliv, pojídaje ohívanou veei, co zas dnes to nemehlo" v kuchyni vyvedlo, a nedivil se nikterak, že je každých trnáct dní v kuchyni nemehlo" jiné, a pak usínal nad poslední sklenikou piva, a jako vera, probouzel se zítra jako galejní otrok, s tou železnou koulí na nohou, a všemu se podíval

ženu, kynoucí a mohutnící, ani

mu

i

,,

,,

i

tak

uvykl,

že

Plynula

té

koule ani

necítil.

mu

sešedivla docela, Jeho obliej ml vrásek víc a více, nebyla to tvá pravideln stárnoucí, nýbrž léta,

hlava

ale neolysala. ale

ped asem

sestaralá, scvrklá.

Tu jsem ho potkal jednoho veera po šesté hodin — a hle, pan Satrapa kráel sám! Bylo to tak nezvyklé, že jsem se ohlížel po jeho choti, nezastavila-li se kdesi u etkvikáky nebo v uzenáském krám. Nikoli,

„Kam

pan Satrapa byl

skuten

pak, pane kancelisto?"

„E, tak trochu na procházku ..."

sám.

56

Hlas jeho znl zvunji, pohled jeho byl svžejší.

„A kde máte

paniku?"

nejmilejší

chudák, marodí., marodí. Leží už msíc, nemže na nohy ." „I,

.

.

ekl „chudák"

—

ekl

ale

to

njak

vesele,

bezstarostn.

„Co

se

stalo?"

jí

„Ba, ani doktor ješt to neví. Povídal, že

bude musit v let nkam ven. ." jen kdyby už bylo hezky .

„A vy

zdráv

jste

„Zapla Pánbh,

—

pak

a

nco

s

kolegy

„A dobe

mn

ji

—

.

.

zdráv.

Trochu

se

projdu dnes

Máme

." .

.

vypadáte,

pane

kancelisto,

jste

"

jako omládlý

Usmál

odvezu

." .

na skleniku.

zajdu

si

No

se

samolib.

te

—

slouží že byste neekl, že už jsem pedloním hodil šedesátku do vody?" „I

Vru,

nebyl bych to ekl na první pohled, zmnil. Tak voln oddychoval, jako by se byl vyvlékl z tísnivého, svracího odvu, jako by byl svrhl s beder nesmírné bím. Oi se mu leskly, tváe znenáhla se uhlazovaly a na povrch dral se slabý rumnec. jak se

„Pozdravujte milostpaní, pane kancelisto. ." že ji zas brzy uvidím zdrávu

Doufám,

.

.

57

„Dkuju uctiv, vyídím, vyídím," sliboval pan Satrapa ochotn. Ale potom

mne popadl

jest-

mn a

svrchníku, naklonil se ke

za

knoflík

hovoil potichu,

jako by se obával, aby nevzbudil a nevydráždil

njakého nepejného ducha: „Nevím, nevím, tor

bude. Dokrok prý ne-

píteli, jak s ní

—

tuze vrtí hlavou.

Nejmí

bude moci na nohy, íká doktor. Nco o ledvinách ekl doktor. Mám to te doma smutné. Ješt štstí, že se mezi dnem z toho vyrazím. Už jsem tak pomalouku pomýšlel na pensi sloužím ptaticet let ale te jsem rád, že jsem to neudlal. Den mi utee v kancelái u paní doma je její sestra a veer tu a tam si zabrousím trochu s kolegy. Víte, paní má mít klid povídal doktor. A jak to Pánídí! Ani nevíte, jak mi nkdy bylo nekale, chátral jsem, náramn jsem chátral, ale co mi stn paní, njak jsem se vzchopil. Víte, je to tak: když stn jeden, musí druhý vydržet aby nestonali dva. A já íkám paní: lež jen, holka, lež, aspo si odpoineš, a pak zas bude dobe. A tak vidím, že ve zdraví doOpatruj vás Pánbh!" sloužím.

—

—

—

—

—

—

bh

—

—

Rozlouili jsme si

se.

Pan Satrapa

zcela jinak

vykroil, než jsem ho jindy vídal. Sel pružn,

všecek osvžen, a jak jsem za ním hledl, bylo

mi zejmo,

že jeho postava se pímí, narovná-

58

vá.

I<^u

podivu,

práv

dlouholeté opory.

poinek,

k

nejlépe jemu,

—

nmuž

tecf, když je zbaven své Bylo nepochybno, že odje nucena jeho cho, slouží

panu Satrapovi.

Nár. Ušty v

kvtnu

1901.

Sele. Z masopustních ostatk pana

kancelisty vláchyma Vopršálka

I.

Fouká Ale

Zatracen fouká!

to zase dnes, fouká!

a

je masopust, je na to as. Jen kdyby to zlodjské uhlí neprodávali jako šafrán! Co pak tady v úad! Tady topíme jako z deputátu. Náš starý, pan rada si

Kadrlatti, je

subalterním

fouká! Je zima,

zimomivý jako kocour, a dlá dobe. Potrpí si na

to

nám

piklá-

poád honí starého amtstýgra Voecha na chodbu, aby pikládal. Máme totiž venkovské topení Voecha by nám bylo pipravilo o život, byl by nám ondyno uhoel. Piložil, pak v té díe ped pecí usnul, jen jen že jsme ho tak vytáhli. No servus, to si rada vypláchnul dání,

—

hubu! ,Oni chovi

aby

—

se

staré

nemehlo

—

povídal

Voe-

erární topení není žádné krematorium,

tam

dali

upalovat!

A

ostatn, jich vzal

-J60

rohatej, ale koukají, tuhle upekli kus erárního

kabátu

služebního oblíkat!

!

— — Ml

!'

šek, a šel

Kdo pak

jich

má poád

njakou múcu náš Voí-

tam vysoušet. Povídal pan sekretá

ji

Nýdrle, že v

nm

vím. To

by náš

starý rošt

—

chytil alkohol. Ale

tomu

ne-

musel být propálen jak nedej Pánbh, aby slyšel! starý

m

II.

Njak

jsem

dnes

jak se íká. l^o že se

výborn vynaložen

poslední masopustní sobota, za pár dní tvrtek.

~

masopust schyluje. Ped-

To dlává ženuška špekové

uzeným pleckem. Špekové

tuný

knedlíky

pleckem nedám ani za hostinu u místodržitele. Ale do tuného tvrtku je pece ješt hodn daleko, a už je dnes tak veselo, jako by mne mlo

s

s

—

mn

potkat

Ba

nco

milého, jako bych

že ano!

Už

je

to tu!

ml nco V

dostat.

poledne, než

jsme složili nádobíko, pišel pan rada, položil mi desítku na stl a povídá: ,Koukaj, pane Vopršálku, tuhle jim dává erár píspvek na uhlí. Vyvalujou kukadla jak divizna, co? No vidj, erár má taky cit a srdce, a když vidí, jak to s tím uhlím je, pamatuje na menší tvory.' Menší tvorové, to jsme my, subalterní. Dostali jsme všichni po desítce. Povídal starý: ,Však jsem to nahoe' podporoval.' To se když se stane nco chvalitebného, on to ví, ,

—

e,í

,

podporoval'

nehlásí.

—

Když nám pošlou

!

To

je

nos, k

tomu To

jedno, desítka dobrá.

se se

ženuška zasmje. I ne, s celou desítkou se nepochlubím. To by hned bylo nevyhnutelných' poteb. Piznám se k ptce. Však na tu druhou taky pak dojde. Ml by tohle náš rada vypodporovat každý msíc. Starý voština! Není zlý, ale mívá divné mouchy. Myslí si, že je z taliánské rodiny, Kadr,

latti!

—

Má doma erb, je skuten z

„der Familie Kaderlatti"

ale tam jsou pkní gaunei. Kdybych poslal do Benátek deset dutaky erb „der Familie kát, namalovali by Woperschallek". Starému to nemohu íci, ale u nás doma byl obecní lump a jmenoval se taky Kadrlatý. Erb neml, to vím docela jist. Kadrlatti! Že ho neznal Schiller! Byl by z nho udlal valdštýnského jenerála.

erb

Itálie,

mn

III.

Dobe

jsem to vyvedl. Desítku jsem promnil a dal jsem ženušce ptku. Povídám Hele, erár s námi cítí, pamatuje na nás, ptka :

,

—

Ta její radost! Na mou na uhlí! Dobrá, co?' vlastn jsem jednal jako z vnuknutí, že jsem nedal celou desítku. Snad by ji radostí duši,

byla ranila mrtvice. Jaké opatrnosti teba s penzi! Poítám te, jak tu druhou vynaložím.

Jáchyme, žádné ukvapení! Zatím

držet.

Tak

m

()2

napadla bájená vc. Špekové knedlíky s plecje nco výborného, ale kdyby takhle bylo sele Kriste Ježíši, sele, to je, abych tak ekl, fulminantní! To je kulminace všeho.

kem

—

Jednou jsem

jedl sele. Byl

Mla

u strýce Padevta.

poade

tetka filo

s

náct.

Pánaboha, aby

prosila

podsvinaty.

A

Poloviku

jich

viku jsme

jich

si

jsem na svatb vdávat dcera,

mu

se

se to stre-

Mli

strefilo se.

vymínil

ti-

jich

ženich,

polo-

te

sndli o svatb. Vlastn

nevím, jak to tenkrát rozdlili. Tináct na polovici

to

—

to

jestli

sedmé

jen o

na

tak

brali

vlas,

bhalo pak

dvou nohách.

Ale požitek to byl bájený. Škoda, škoda!

ml strejda pozdj taky, ale žádnou dceru na vdaní juž. Mana byla jediná. A tak už tu jsem se k selatm nedostal. Ale ta chu cítím podnes. A když tak nkdy pan rada Kadron je starý paškrtník! latti se rozpovídá

Selata

—

—

—

taky o

seleti,

jen se

mi v

hub

slejvá.

Proto jsem byl od rána v takové nálad!

Nco

v tom

jsem tuším

nco sele.

je,

emu

lidé íkají

píjemného. Zdali pak se

A to

vida,

tušení.

desítka!

Tušil

Te

taky vyplní?

n

doba? Vlastn: jsou te selata? Je na Podívám se na trh, pozeptám se, jak platí. Koukala by žena, abych tak pivlékl podsvine. Vyvalovala by taky diviznu, jak íká starý. Ale to rte na tuný tvrtek. S tím pokám na maso-

!

!

t.;<

pustni nedlí, abych žívat.

si

na pohovce mohl za-

nemáme

Škoda, že už

svátky.

To by

byl

boží hod IV.

Tak mi pipadlo: s touhle desítkou by se mohlo astji opakovat. Aby se tak byl

to

opravdu do ministeria dostal jednou lovk a poukázal nám pokaždé desítku na uhlí, aspo v

zim! ert Ale

Od

rána

te

ví!

užije náš starý

„císaského rady"

do veera hledám záminky, abych

nmu

mohl. A poád pane císaský rado sem, pane císaský rado tam. Hrozn rád to slyší. No, má hodnost, patí mu, a jí užije. Jindy ale te, jsem ho jen tak šmafuósn odbýval Jáchyme, pozor! Jestli nám ten pídavek na k

:

—

uhlí

skuten sám

božínku,

konen

vyrazil,

zaslouží

si

taky císaský rada

A

to!

má

Inu, duši.

pane na nebi! Tak jsem ty báby v tržnici obcházel a jen jsem íhal, až nkterá ta panika se na njaké zeptá. Stakramente, neml já jsem ženušce vbec dávat nic, nebo jsem to ml zredukovat na pt Arci, korun. Bába chtla za sele šest zlatých to bylo sele jak dvouleté dít, nám by stailo menší, poloviní. Vbec je podívaná na takové sele. Oika pimhouená, jako by spalo, a rypáek našpulený, jako by si z pkného sna poSelata jsou!

jaká,

!

mlaskávalo.

i; I

Zdá-li pak se taky seleti vbec nco? Pro pak ne, má-li ten Darvín pravdu. Tuhle jsem v Polidokonce etl od jednoho profesora tice že taky pijavky mají sny. Inu, potvory krvolané, tm se asi zdají divokosti. Jak jen to takový profesor vyzkoumá! 2e se našemu Amidoru zdá, vím docela jist. Ze spaní se rozeštká. To je sen. Tuhle nám spadl s pohovky a chapal po nohách

—

—

u stolu.

To

Mn tých

!

byl taky sen.

te

se

Takhle

zení bylo

zdá jen o

sele s

by snad

seleti.

njakou

Ale šest

zla-

chybou od naro-

lacinjší.

V.

lovk mnl

jsem

gistrátu,

se neztratí! Sele jako si

má

na bratrance Cahulu v tržnici njaký dozor

dm!

Vzpo-

— je u ma— dal paní

—

Angotce dobré slovo a sele za tyry zlatky! pozval, Ovšem, te abych Cahulu taky na všichni a ale a. Ženuška sele nadje, najíme se Konexe k veei ješt kousek zbude. Já íkám a potahy! To jsou vci. Ouadníci se mají podporovati. Zvlášt my, co visíme v té povtrné dietní tíd. Kde pak na svt je psáno, že selata rostou jen pro tídu sedmou? Aby tak byl starý vidl moji ženu, když

n :

jsem to

une

pines]!

Nevila oím.

Myslila,

že je to takové sele divadelní, z lepenky. Ale

n

když jsem na pimákl prst a v zadeku zstala jamka, a když jsem mu pootevel tlamiku a zaervenal se jazejek no! Kdyby tam „nahoe" vdli, jak se dá kancelistm zpsobit radost, nestaili by nám pidávat. Bože,

—

Bože,

aspo

z

tch starých kanón kdyby naTo by se zvelebil blahobyt

dlali drobných

malých

lidí.

Jsem Zejtra je

rána v

!

,

te

v jakémsi

zimniném

rozilení.

masopustní nedle. Ženuška

od

leží

„Kuchace" Magdaleny Dobromily

Retti-

gové a studuje. Už jsem ji dávno chtl prodat antikvái kdy pak u nás je poteba „Kuchaky" — ale dneska se hodí.

—

VI.

Na

verejší nedli nezapomenu do nejdelší

penze. Bylo

sele.

A

bratranec nepišel, omluvil

ml

njakou nenadálou komisi. Jsou tak šastné náhody v život! Tedy jsme se z nho radovah v nejužší rodin. Amidor sotva leze, se,

co se nažral kostiek. Je sice pravda, jídlo není všechno na svt, ale nco to je. Nco to je! Jen poád nejde ženušce do hlavy, na kom jsem sele vymámil. Neví, že jsem je koupil. Já tu druhou ptku nadobro zamlel. Hích to není.

Vždy

vera dopáli

jsem taky

ji

nepropil.

litr

Ostatn jsme

nuselské, jako povlak. I.

si

„primátora", navrch, na

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

5

m A

te ekám,

pidají-lí nám na drnhý Pan rada chodí njak zamyšlen, jako by nco kul. I dost možná, že

te,

mésíc zase na

,

uhlí.

nahoru' zadal.

Ženuška si poídila za ptku žaket. Na mou vru, potebovala ho. A ert ví, hned ženská jinak vypadá.

Kdyby nám

zle,

ale

si

klobouk.

lovk

Ne že by nám bylo tak ukrutvbec dobe úinkuje.

taky rád vypadá.

n

aspo

pidali na uhlí

ješt desítku, poídil bych desítka

panu radovi Kadrlattimu. Snad je Pece by s tmi erby nemohli tak nestydat podvádt. Vida, to jsou lidé, o nichž se mže íci: otcové podízených. 2e má taky všelijaké nemanýry — kdo pak jich nemá! Sláva

pece

z taliánské rodiny.

VII,

Kdybych tak mohl vyhodit Prahu do povtí, dnes bych ji vyhodil Je posledního, brali jsme peníze. Každého si nás ddek rada zavolal k sob a ekl nám hroznou novinu. Prask' S tou debych, Kriste Pane — prask' bych !

!

sítkou to byl omyl.

Nemli jsme

ji

dostat

—

byla jen pro sluhy, stalo se v aktech nedoroz-

umní. A dnes nám jak

bez

ní

ptku, dobrá, praskne

—

ji

u pokladny strhli. Ale Dal jsem ženušce

pjdu dom?

kde vezmu druhou? mi pajmáma ekne?

ale

a co

Te

to

.

mohl hubu do takového zhejralství. Sele! Selata pro nás? Ten starý mezek dávno zasloužil modrý arch! Ježžžíš Je to pitomec, náš starý, a já

si

rozlámat samou zdvoilostí. Uvrhne

Marjá, roztrhal bych se

.

m

.

VIII.

Pan rada ml vbec Pan rada, vida naši zdrcenost, dal nám všem tem po desítce z vlastní kapsy, abychom to neškodovali. Pro Pánaboha — a takovým lidem se u nás nkdy nadává — Pan rada

býti

klenot!

je

presidentem

!

v novinách. Krev za nj vycedíme, krev! Arci, takových rad, jako je náš pan rada, j náramn málo. Zlaté, diamantové srdce! Však takv víme,

i

co

máme. Ne, tenhle

ho nepustíme!

muž nesmí

jíti

do pense!

My

Nár. Listy v njnu 1902.

Z

ferialních

zápisk Floriána Kropác. I.

ervence — a zas to mnou zaíná Máme lomcovat. Léto, léto! Férie pede dvemi! 1.

Ale co pak jsou

férie

pro mne, kanceláského

nevdl, že léto již naDívám se na to po sedm let jediným oknem svého nádvorního bytu ve tvrtém pate, 120 schod, a mívám tou dobou hrozný vztek. Kdybych ml aspo otroka! Snad bych ani dešlo, ale v

dom

se to hýbá.

ješt jedno okno, na druhé stran, na to

moe

je na té stran vidti s pdy, dal bych tohle nádvorní zazdit, abych se nezlobil, aby to mnou tak netrhalo. K vzteku je to, viutíká, až tu pak ve tvrtém díte-li, jak celý pate vzadu zbudu já a dole v pedním dom domovník. Pak se mi zdá, že tu straší. V zadním trakte jist straší, jedu bych se na to napil.

stech, které

dm

69

Zaínává

to

u domácích. Pan domácí obývá

pedním dom, v prvém To si myslím, ten si mže

pate, osm pokoj.

v

asi

sedm

dom. Má

vybrat kvartýr,

tyry dti,

dv

má

sleinky,

Každá sleinka má svj pokoj a dohromady mají taky pokoj. Už po prvním ervnu vynášejí služky koberce na dvr

dva kluky. kluci

a bouchají

Hmí

od rána do veera.

jako malý vojenský jako dlostelba.

To

je

pikryl stechu. Pak

je

tné

aby

futrály. Já vím,

to

na

dvoe

Rána za ranou, koberc! A každým by

manévr.

svinou a zabalí v pláje

moli nesežrali.

Tuhle starost nemám. Mám takový starý ped postelí, nikdo by nepoznal, jakou míval kdysi barvu a byly-li na kvty nebo turecké ornamenty. Ale staí, abych bosou nohop nešlápl na podlahu, když jdu spát a když ráno vstávám. Šlápnout boso na podlahu, dostanu rýmu jako trám. Je prý sice njaká nová theorie o „nenastuzení", ale já bych mladým medikm na klinikách bezpen ,,

koberec"

mn

okázal, jak se

kdyby mne koberce se

lovk

nm

nastudí, jen to fikne. Arci,

rýma nemrzela! A do toho mého moli nedají, teba bych si je nasadil. ta

nm

ho

tak,

15.

ervna, jdou domácích

na

Docela na lehko jedou, jenom

asi

Vyšlapal jsem

že

na

nemají co

vyžírat.

A letní

jak

byt.

je

.70

s

dvma

nebo temi runími vaky, rozumí

velmi elegantními. Ano,

na 'Sázav a juž

je hej.

vait.

Taky bych

pijdou

tak jezdil. Dcti

tady vezmou ze školy a tam venku prý

rok dochodí. Je to pohodlí!

A

se,

Mají kdesi

tak zaízenou, že jen

villu,

mohou

tm

si

školní

pak váženého

pednostu domu tyry msíce nevidíme. O srpnovém termínu vybere nájemné domovník — a

mnoho

'práce

^mu to nedá.

Zbývám

sám.

tu já

hned prvního ráno mu tam inži donesu, aby ke nelez'. Oumuje vždycky, oumuje, a tak outrpn se na mne dívá, jako by si myslil: „Ty mizero jeden ubohý, nikam z Prahy

A

mn

nemžeš!"

z

Po prvním ervenci jede z Prahy druhého poschodí pedního domli. To majetník smnárny,

Silberstein,

kulant.

Jezdí

partaj je

pan

bursovní spe-

do Heringsdorfu, tam prý

to je

jak v druhé zaslíbené zemi.

Patnáctého mívám radost. Toho dne utichasi osmi klavír máme totiž v „klavírní akademii". Té

—

ne ve tetím pate zuení

dom

užiju,

paneku, když

tak

pijdu po

obd

do-

m.

Myslil jsem

první dobu, že se zblázním.

Ale

lovk všemu

uvykne. Pivedl jsem to tak

pi tch

nout. Arci

klavírech dovedu zdímdíve zabedním okno a zavsím je

pokrývkou

s

daleko, že

si

postele.

i

71

V

ervence vyprazduje se taky Tu bydlí dva profesoi a jeden uitel. Všichni mají ženy z venkova a jak rozdají ve školách vysvdení, ert je nese z Prahy.. Jedou ku píbuzným — to vím, tchány a tchyn vyžírat! Dovedl bych taky. polovici

zadní trakt pode mnou.

*

A jak se vyprázdní pode mnou první a druhé patro, nerozsvcí již domovník na schodech našeho traktu vbec plyn. Arci, ve tetím a ve tvrtém jsme taková chudá pakáž, ta si mže nohy polámat. Konen jde taky na letní byt pan solicitátor Hacaperka a starý pensista hejtman Kadábr. Pro ten chodí, vru nechápu. Kdykoli se vrátí, vždycky zloeí, že tam venku je zatracená Trantárie a že má všechny „somrvónunky" hrom

zapálit. *

prvním srpnem pustne konen tvrté pedu. Tam jsou menší byty a tedy asi ti partaje. Soudní sekretá Zabka ,,jde jak hodiny". Ptadvacátého, rok co rok, o osmé ranní jede na nádraží, s ženou a dcerou. Od-

Ped

i

patro v

nkud

z

Tebán

pijede fra mycí

naloží rozebrané postele,

peiny, podušky, šicí stroj, spoustu koš, vak, krabic ^

no sthujou. 2e kanón na bo te jsou léta, že by

již

o šesté ranní,

stolek, slamníky,

kanón

Bh

uhlí,

ví,

na

uhlí,

co všech-

pochopuji, ne-

lovk mohl

jezdit

72

V kožiše. Ale dívám se vždycky, nenakládají-li taky ariston.

Po panu

sekretái dává Praze vale editel

Vosáhlo. Nevím, tabulce u

eho

je

editelem, ale dole na

schod má napsáno

„editel".

U

Vo-

sáhl, jimž vidím do okna, pozoruji zvláštní dj. Pokaždé ped odjezdem na letní byt mají tam žida. Stává v pedsíni, paní Vosáhlová pináší z pokoj všeliké balíky, žid roztahuje kusy proti svtlu, vidím, že odv, dívá se na okazuje vady, prodeniny, paní Vosáhlová zas dokazuje, jak je to všechno pkné, zachované, smlouvají, paní Vosáhlová nkolikrát vci sebere a tváí se, jako by je chtla odnést a uložit, kde posud ležely, vetešník brání, posunkuje, zaklíná se patrn, že víc dáti nemže, konen se ve dveích z pokoje objevuje postava pán Vosáhlová, tvá jeho se mraí a ruka zamávne do pedsín, jako by volal, že toho tahání má již dost a že neprodá nic vetešník se zalekne, pidává, poítá z tobolky

n

—

peníze,

pece nco

huje ruku po

utrhl, nebo panika vztanjakém pídavku, ale vetešník

kvapn váže, sbírá ranec na rameno a pokorn se porouí. Když odešel, dívá se pan

již

editel Vosáhlo do dlaní choti své, kolik dostala,

pojednou oba

se

spokojen zatváí

a

mizejí

v pokoji. Druhý den jedou. Výtžek za svrchky patrn jest vítaným píspvkem na venkovský pobyt.

73

A

zajímavá vc, že pokaždé, když se Vopo šesti, osmi nedlích z venkova napichází druhý neb tetí den týž syn Abra-

sáhlovi vrátí,

hamv

nakupí se ped ním hromada všelikých a stejný výjev, jako ped odjezdem, odehrává se nyní. Patrn, že teba zas njakého píspvku na život pražský. Jen bych rád vdl, kde Vosáhlovi tu veteš berou? Zkupovává ji snad pan editel Vosáhlo po kousku a ,ve velkém' pak prodává? a

zas

pedmt

Poslední,

kdo

z

domu

odchází,

jest

mj

soused ve tvrtém pate, pan Alizar, fotograf.

Má

vedle

mne

atelier,

ale

Bh

ví,

k

emu.

nmu

Aspo

nevídám, že by k živá duše pišla, a nedivím se tomu. Kdo pak poleze 120 schod na vž, když je po Praze plno fotograf pízemních nemá-li snad pan Alizar taky jed!

noduchou

A

frekvenci,

jako

já,

a

nepicházejí-li

jeho zákazníci dopoledne, kdy sedím u svého stolu v

bance. Snad. Ale ten jeho atelier

má

smutné vzezení á pipadá mi jako pozdrav z minulých dob. Vzpomínám, když jsem byl mlád a výborem všelikých ples a vnek, že tak

jsme

my výboi

taky vylézali

vati.

na takové roz-

abychom se dali hromadn fotografoTehda sídlívali fotografové v takových vý-

hledny,

šinách,

jako holubi.

74

Ale soused Alizar vlastn nechodí na venkov pro pouhé zotavení. íkává mi, že by tu za dva msíce projed', co do léta vyzíská, že se v mrtvé sezón nedá fotografovat ani pes a že tedy musí z Prahy, aby se ohlédl trochu po na venkov.

nem

Rozumím. Sebere ernou budku, která do doby stává klidn u schod ke sklepu, sebere famula Vopiku, napakuje do kufru desk té

na umleckou

pou

fotograf

není.

a chemikálií a

vydává

po mstekách

a vesnicích, kde

se

A

na mnoha místech bývá velmi vítán. Loni na píklad vydailo se mu. Pochlubil se mi, vrátiv se, že si z venkova pivezl ,,ti stovky isté" a že se velmi dobe poml. Zámožný jeden statká dokonce dal si ofotografovati všechen svj dobytek arci, to byl dobytek

—

výstavní.

Pan ,,

A výborn

zaplatil.

Alizar povídal

Vte

mi,

kdyby

mi tehda: jen

takových

ekonom

bych dobytek radš než lidi. Takového vola nenapadne, aby chtl mít menší ." hubu, hustší vlasy, interesantnjší profil bylo, fotografoval

.

Vil jsem mu na slovo. A když pan Alizar odejde, prázdný

—

poustevník.

pipadá

zbyl jsem tu

A

když

sám

je

.

zadní trakt

a sám, jako ten

se vracím v jioci z hostince,

by se po schodech honili duchové. Kroky moje duní v pustém schodišti mi,

jako

.

75

pímo

strašideln a ze sousedova fotografického

atelieru

iší na

mne

cosi

píšerného.

Utekl bych taky, ale po nkolik

let

marn

jsem se dožadoval dovolené. editel naší banky odbyl mne vždy, že hlavn musí pamatovati na ženaté, kteí pedn sami potebují trocha zotavení (editel

patrn mluví

ze zkušenosti, je

taky ženat!) a pak že toho potebují rodiny

je-

jich.

Pro

snad se neožením jen trnáctidenní nebo dokonce tynedlní dovolenou?! Ta by mi pišla draho, a skoro je na to pozd. Nebo když mne pan Alizar posledn fotografoval (musil jsem k nmu, trápil mne po celé nedle, že by práv ted ml chvíli asu"), zdálo se mi taky, že mi udlal njak ídké vlasy Krista

pána,

proto, abych taky

ml

,,

.

.

Vím sic už, co mi náš starý íkám o dovolenou, ale íkám o co rok, abych

si

„právo" na

ni

odpoví, když

pece, rok nepromlel. Poni

mi to pan Sustera, náš likvidátor, brzy potom, když jsem se dostal do banky. Povídal mi tehda: „Vdí, dovolenou von jim starej nedá, ale jen o ni žádaj, pokaždé o ni žádaj. V regulativu sic žádná dovolená není, ale musíme si ji tak pomaliku vyklubat. Když se banka zakládala, dlali nám stanovy a regulativ a slu-

radil

žební

ád

takoví staí principálové, takoví krká-

i, kterým bylo nejlíp mezi

žoky sladkého deva, mezi sudy svatojanského chleba a bednami pendreku^ a kteí by sami na zdravém vzduchu byli umeli. U tch ml personál východ jednou za tyry nedle, jako dveka. Kde pak ti mysleli na dovolenou pro nás! Ale theoretické právo na ni máme a nesmíme si ho promlet. A když se bude tlait z dola, povolí se dovo-

!

aspo tm vtším zvíatm

lená

pak dojde na všecky!" Zdá se mi, že ekl místo slovo,

ale

je

to

jedno.

,,

u

-

nás

zvíatm"

Ostatn

Šustera

a

horší ta-

je

kový starý žvejka. Poznal jsem to pozdji. Poštíval vždycky nás mladší, abychom si prsty pálili,, a sám ped editelem zatahoval ohon, jako krocená šelma v kleci. Ani nevím, kdy Šustera pišel do banky. Ale pipadá mi vždycky, že ho tam našli po starých nájemnících, když se banka zakládala, a že si ho nechali do zaátku. V každém ouad se najde takové staré pometlo jako z minulého století.

Jinak

dobrák, jen co pravda. Starému

je

nedonáší, na mladší nenasazuje. sice taky jen theoreticky, ale

už taky chodívá na dovolenou, ti

léta.

Pece

se

to

,,

Drží

s

námi,

neškodí nám.

aspo

Te

jednou za

proráží", jak íkával.

Chodím tedy na starého pokaždé koncem ervence. Ale dovede mu zkysat obliej, když

m

tuší, pro picházím mein lieber Kropá," íkává (snad by „Ja, duši pustil, kdyby nezaal po nmeku), „vy na dovolenou? A koho pak postavím na vaše

zas vidí a

místo? tu

Tu chce

prokurista,

druhý ouetní,

kontrolor

—

tu

tu

vrchní ouetní,

sekretá, kontokorentista,

Kriste pane, to

aby

ml

rok šestá-

:

78

mn

msíc

na vystídání - a banka by zstala prázdná. Ješt aby tak chtl kasír na férie, a mohli bychom to zavít!" Pravda, náš kasír se nehejbá. Sedí nad ticet

svým pultem

jak ert na híšné duši, a nikoho by za bariéru nepustil. „Pkn by to tu zorali, kdybych tak odešel," íkává. „lovk má co dlat, aby se v tom vyznal, když se nehne — neku-li, abych

mn

tak na týden odešel."

Však se divívám, že to tak vydrží. Podivná vc, taková kasírská nátura. Už jsme v bance všichni stonali, od prokuristy až do sluhy, ale náš kasír je jak vrba.

Nezakašle,

rýmu nedo-

—

ho nezabolí kam pak teprv njaký zánt! Pipadá mi jako celý kožený, myslím si, že by doktoi mli neduživcm pedpisovat, aby se stali kasíry. To lovka drží nad vodou.

stane, hlava

Tak moje rozmluva

se

starým

koní vždy-

cky. Je to potvora! Žádám-li o pídavek, podívá se

na

mne

s

takovou

ironií

pasažéra v hotelu, která

mu

jako štnice utekla

na na strop,

kape jako jed „Kropái, vy chcete pídavek? Za pak? Vždy jsem já vás kreíroval jen proto, aby tam ten kout nebyl prázdný, aby tam nestrašilo. Byl by si to mohl pibrat Konopka."

a

!

70

On

ke

Jako bycli nevdl, zí/en správní radou po naléhání revisoru. Ale to je to. Starý tam chtl usadit svého synovce, takového sportovního vrtáka, a správní rada zvolila mne, ponvadž jsem ml o jinou kvalifikaci Ale chci-li na dovolenou, tu pojednou jsem náramn dležitý faktor, nemže to „za mne nikomu dá', banka beze mne trnáct dní neobstojí. A jak je po lét, dívá se na mne zas jak na páté kolo u vozu. Povídám, že by všechny takové editele ,,m

í

r

o va

I"

!

/e rníij ressort byl

nco

mli

zesrotovat a zkrmit!

Asisi! Nemám-li titulární a skutenou do-

volenou,

pece

mám

surogát jakýsi. Totiž, když

Zaíná to jím šít koncem ervence. Od prvního srpna kdesi v njakých pekelných lázních zaíná laciná sézona", náš starý vytáhne paty.

,,

a tu náš starý je jako na jehlách. Jen z

Prahy paty vytáhl.

k

sob

aby

Ale než se vysmradí, erti ho berou. cituje prokuristu, tu

již

Tu

vrchního ouetního,

lítá všemi oddleními jak nepapír v rukou, nandavá práce, nafuní jako hroch a potom stená v edi-

tu kasíra, tu zas

topýr, plno

kazuje,

teln: „Kriste pane, zblázním se z toho!

toho zotavení

tolik

Kdybych

nepoteboval, radj bych tu

80

zstal sedt. To zas najdu Babylon, až se vrátím! Ta moje dovolená je draze vykoupena!"

Vždycky ho poslouchá sluha Pekárek

nám

to

a

pak vypravuje.

Nic nenajde,

starý

šarlatán!

Nikdy není

v bance tak ticho a všechno tak v poádku,

Ponvadž si každý hledíme svého, ponvadž nám do práce nikdo nestrká nos a ponvadž jsme rádi, když mužem o chvíli dív z klece. Tak se mi zdá, že jsme „ažúr" skuten jen tch pár nedl, když se starý zotavuje". A jak nám chutnává ten dopolední talián! Nikdo nám ho neukne.

jako když ho rarach odnese.

,,

Pak starý Sustera pichází vždy ped vrkou, takhle k páté hodin, a íkává:

zá-

„Tak co. Kropáku, kam pak dnes? Pjdeme jenom na tajný pohár — nebo na njakou švandu?" Sustera miluje obé.

Už nemá doma

dtí,

ale ženu jako draka. Je to první pípad, jejž jsem seznal z podobných manželství, že se manžel dovedl emancipovati a že na nj žena

u vrat neeká, aby ho tahala a pak vedla

dom

dv

hodiny Prahou

jako na provázku.

To

si

Su-

nm

vymohl a to mi na imponuje. Takoví mužové bývají utaháni jako staí kocoui, ale

stera

Sustera ne.

A

jen co pravda, nenadužívá toho.

Kl

Pije

pomalounku, každý šesták

losti

nevyvádí.

obrátí,

pošeti-

„Vdí," íkává mi, marnost, marnost! Lidé utahají penz a nic za nemají, nic! A veej, Kropáku, blbost je to, blbost, hrát na bastanta a pak. o kvartále ped panem domácím se potit. To já ne! Mám knížku, a co vypadá ,,

n

msín

na kvartýr, vložím na ni, ped kvartálem vyberu, nesu domácímu ješt mne hlava nebolela, kde seberu inži. Ale pro pak si nevypít pohár? Pijde zubatá, f lekne za ušima jako

—

m

bude po

mn.

Dceru jsem vybavil, pár zlatek taky ješt po zstane, ženu mám pojištnou na pensi ve spolku, na bych si lakotil? Koruna nezabije." Šustera je starý kampula, ale když se podívám na jeho milostivou, chápu všechnu tu jeho samodílnou filosofii. A pip-iuá mi taky vždycky, jako by svou „starou" byl nkde nákrálíka,

mn

m

hodou

našel

a

nikdo se k

ní

nelflásil.

má taky. Chodívá rád do šanmne s sebou, aby ml spoleníka.

Ale slabost tánu a tahá

se Jak ten lovk se ehtá Nikdy jseui nevidl, aby nkdo byl na smích tak mkký.

A ehtá

!

!

mi, že snad má Sustera bránice dv. nejvtším pitomostem Onehdy mne zavedl do spolku, pozvali si tam salonního" komika

Pipadá

A

!

,,

—

myslil jsem, že Susteru raní mrtvice ze smíI

H.-iiin;iiiii, X\'I.

Kanceláský piach,

«2

A „salonní" komik povídal vci, že by se staí manipulaní felbeblové byli ervenali. Ani nevím, pro se tomu íká „salonní" komik.

chu.

Nebo

by

tenhle

z maštale,

aby

zasloužil,

ho vyhodili

neku-li ze salonu.

Ale jedné chvíle se Šustera nesmál. „Salonní" komik vystoupil v ženských šatech, jako

taková baba, kterým repetil, že

by

graf nebyl byl jako

mu

íkáme

,,princmetálová", a

celý spolek

postail.

domnlý

komorních steno-

afal do

manžel

té

kulis,

za nimiž

baby.

Pan Šustera se zaehtal jen v prvém okamžiku. Ale pak, jako by se byl smích z jeho tváe vypail, vážnl víc a víc a konen zíral na pestrojeného salonního" jako na zjevení. Zavdalo mu to podnt, aby srovnával? V tom okamžiku bylo Sustery nesmírn líto, a tak mne ovanulo cosi jako pocit tiché blaženosti ,,

mn

z

vdomí,

že

budu docela sám,

až se vrátím

dom. Skuten jsou okamžiky, kdy jako by lovk ped sebou vidl kolosální výstražný prst, vztyený až do

oblak. No, já jsem z toho ne-

bezpeenství dávno.

Tak sedáváme s panem Susterou v letních msících kdesi v zahrad, svorn pomlouváme kolegy a svorn nadáváme editeli. A když náhle zaduje vichice a pižene se bouka, a když

:

R?,

musíme

zahrady

ze

do

utíkati

íkává

lokálu,

Sustera

„Docela

hodn

když v let tam venku

nic,

jen aby taky náš starý

lovka

Nikdy

navlhl.

jako když

nedlám

toho

z

si

zmoknu. Ale

déš

tak

nemrzí,

na letním byt."

je

Náš pan Sustera

je

taky trochu zlomyslný,

jak vidti.

nám

Utíkává

utíkává,

to,

a

když

se

blíží

den, že se editel vrátí, íkává Sustera:

Máme

,,No tak, ert ho zas pinese!

po

dovolené!" Takhle tedy vypadají

ty

naše

ferie.

Neslýchaná vc! Letos náš editel nepjde na dovolenou!

V

bance

o nkolik

úžas

nedl

a

Již se chystal,

již

mentech", tu najednou bance. více

Všem nám

našemu

schze

znepokojení.

to

editeli.

po „departe-

zase rejdil

—

defraudace v Lánder-

vjelo

do

kostí,

ale

nej-

Kterak pak ne! Najednou

správní rady, ad hoc.

konference za

Pijdeme

klidu.

konferencí.

A schze editel

za schzí,

telegraficky

odvolal zamluvený byt v lázních, zstane doma.

V bance máme všichni nohy jak olovné, chodíme jak v bakorách a zdá se nám, jako by podlaha pod námi byla podemleta.

:

81

Pišla týká

No, co se týká mne, a všechno v poádku, a pokud

revise.

Mám

revidují.

si

se

njakých malversací — vždy ani k ninemohu, kdybych taky chtl. Zastavil se u mne po závrce Sustera a

emu

povídá

„Co tam lali?

ouadníka Byly

— to

nám bývá v

ti

kapacitové v Lánderbance

d-

Mají na každou stránku ve knize jednoho

uinné

v

a

pak takováhle vc!"

pkné tyry nedle! Doba, roce

peklo.

nejmilejší,

zmnila

Správní radové,

která

se

nám

když jdou

do schze mimo

nás, probodají nás oima. zdá se mi, že taky nevdí, kudy kam. Ale pomalu to pechází. První zlekání pominulo, revisoi si už zase povolují. Však taky

A

njak nade vším tím stáli a nevdli, kudy kam. Starý prý pece pojede na dovolenou.

Ne, nepojede. Sotva bylo trochu pokoje, prasklo to u nás, v Praze. Svatováclavská! ditel

chodí,

funí,

ale

úzkostliv. Správní rada

netejrá. je

e-

Vypadá njak

v permanenci.

U kaž-

dého pultu v bance stojí revisor. Venku fuí, u nás v bance je po ertech horko. Trvá to týden, díváme se jeden na druhého a sotva mluvíme. Revisoi poítají, vytahují nejstarší fascikle, zkoumají bilance, se potí.

Dusná atmosféra táhne

hrozn

se všenii pro-

Všem nám pipadá, zdá se mi, jako bychom ekali njakou tžkou nemoc, akoli

storami.

tom navzájem' nepovídáme. editel trí obléhán nkterými leny stále správní rady. Vše mi to pipadá, jako bychom si

o

v

editeln,

má

dn

na

pluli

na

jako

bychom erpali vodu.

lodi,

která

díru, a všichni

Nová neslýchanost! Od rána se u editelny dvée netrhnou. Jeden za druhým povoláváni jsme k editeli na mne.

—

nco

se

dje.

Konen

došlo

—

a ,,Kropái," povídá mi s vážnou tváí dokonce zapomnl zaít po nmeku, žádal jste za dovolenou, která vám nemohla být udlena. Správní rada rozhodla te, že se vám dovolená udluje. Máte tyry nedle ,,

—

ji nastupte, Konopka za vás pevezme Až se vrátíte, pjde zas on." Zkoprnl jsem. Kam pak te! Ráno tma, veer tma, málem zima na krku. A krom toho —

zejtra práci.

nebyl jsem pipraven lují.

ekl jsem

—

finance moje nedovo-

to editeli.

„Vidíte, vidíte," povídá, chtl jste na dovolenou a nemáte penz. Abych vám ji tak byl dal ped dvma msíci! Ale na dovolenou ,,

musíte." Sedl,

napsal poukázku.

.

86

,,1

uhle, kasír

vám

vyplatí stovku zálohy

—

pak správní rada srovná njak s remunerací. Bavte se dobe." Propustil mne. Stovka dobrá. Myslím, že ji vracet nebudu. Ale ven sotva pojedu. Kam pak? Leda

možno,

kdyby

že

vám

to

tak taky Šustera

.

.

pjde na dovolenou až zstane prý taky v Praze. Odcházeli jsme po veerní závrce spolu Ne, pan Šustera

za trnáct dní. Ale

z

banky. Sustera pojednou z hluboká oddychl a po-

vídá mi:

„Kropáku,

Te jako sklo — u nervóza.

ale

vte

jakživ jsem

to vím.

nás

je

nevdl, co

Mám vám svdomí

vbec

mi, tak jsem

všecko v

vám

je

to

isté

poádku

—

rozviklán a znepo-

mi pipadá, jako by každé chvíle mli m, že snad mám také njaký cizí milion v kapse. Nemám ho tam.

kojen, že

pijít z policie a sebrat

Kropáku, nemám

mn

—

ale už vrtaly hlavou podivné myšlenky, abych šel a sám se udal, že jsem taky defraudant a pak bych snad ml pokoj. To je divná epidemie, co?"

—

Nár. Listy v lednu 1907.

Dv

partie.

A po dlažb jako by Té zimy byla to vzácná vc. Poád mokvalo, mrznouti nechtlo, do pedverejška byly všecky pražské ulice jako nateny mazlavým a kluzkým blátem. O nohy bylo, o ruce, každý chodil, jako by nesl košíek

Venku

peí

s

poletoval sníh.

rozsypal.

vajíky. Všichni procházecí balancovali jako

v tanci, paty.

To

nikdo se neodvažoval došlápnouti na je

velmi nebezpené v takové mazanici.

Došlápneš, noha

ti

ujede, ležíš na znaku. Zdvi-

hej se, mžeš-li, máš-li všechny

jednu

sval

nohu zlomíš nebo a šlach

roztíští

velmi krásné nadlení.

A

to

bylo

již

ti

epku

oudy

celé.

Bu

v druhé napjetí v kolen. Obé je

—

koncem

prvním únorem. Nikdo bude mrznout.

již

ped neml nadje, že

ledna, málern

!

88

A

pojednou

tu

matika Píroda zahrála

na jinou strunu. Obrátil se vítr, zadul severák, mazlavé bláto s ulic zmizelo, jako by je byl

dunly po

vytel. Kroky vesele

v

pdu. A

tepaly

tak

ale

tanci,

svže,

chodnících, podpatky zas ile,

lidé

a

chodili

jako

všechny tváe

byly zladny do veselosti.

Vždy je masopust! Však do verejška masopust byl njak mazlavý, jako celé to poasí. Žádná radost z nho nebyla. Škoda každého kroku, škoda oblékání, holení, esání, všeho toho šoení do bál! Všechno za nic

i

nestojí

Takové mínní o masopust Koranda,

tor

a

nkdy

tak

totiž

dok-

Hoopatrn kráel ulicemi mrskl okem do drožky, do

první

vorky, když za

ml

koncipient advokáta

veer

man

hrely mimo a vezly kamsi na anebo do Besedy nebo do Národního domu vinohradského jakýsi oblak muselínu ne-, bo hedvábu, z nhož sotva že kdesi u nízkého stropu povozu se tásla hlavika, podobající

fiakru,

které

Žofín

se

kvtin, kterou

obalili

spoustou nakypené

bavlnky, aby nepomrzla.

Doktor Koranda se podíval, tak beze všeho úastenství,

zas

odvrátil

zraky,

zachoulil

krk

do vyhrnutého límce, otásl se v sychravém vzduchu a zamruel anebo jen si mrzut níže

89

pomyslil: to

,,

Blázni byli, kordy incli!

Taky vám

pejde, káatá!"

tm dívím hlavikám nehynoucím kvtinám pražské zimy, obaleným hedvábem nebo muselínem, jejichž oi plály rozilením a oekáváním, jejichž adra se vzdouvala podivnými, neuritými touKáata! To

platilo

tm

v povozech,

hami, jejichž duševní zraky snažily se odhaliti

clonu nejbližší budoucnosti.

Vždycky

to

ped nkolika kdo by

se

neíkal doktor Koranda. Ješt

lety

by

se byl serval s

každým,

byl tak neuctiv vyjadoval o dív-

do ples, tonoucích v roztrémou ze vstupu do ozázas nedokavých, tak nedoka-

kách, spchajících

pacích, chvjících se

eného vých

sálu

a

!

Ale

doktoru Korandovi bylo

arci,

te

už

pes ticet, sice necelá dv léta, ale ani sám nevdl, jak to všechno masopustní bláznní

nho

spadlo, jak pojednou vystízlivl, jak Snad nenašel v tch ozáených sálech taneních, co hledal, anebo našel-li, nebyl ná-

s

zakejsl.

lezcem jediným. Jiný šastnjší pišel o chvíli díve, chopil se nalezeného klenotu, a Koranda odcházel, jak byl pišel. nedivte se

A

trvá-li

lovk

takové hle-

—

pokaždé pak, že vyhoí nadarmo, zakejsne,

dání nkolik

let

zmorousovatí.

a zpozdí-li se

:

90

Ale necelá

vždy mu

dv

bylo teprv pres ticet, a to

léta. *

Te

stál

u okna kanceláe a díval se do

Smrákalo

ulice.

se.

Cekal,

až

se

rozsvítí,

ale

nedával k tomu rozkazu, akoli mladší koncipa

morovatý njakou žalobu a již lezl po papíe, jak nevidl. Za to mundant Fajfrlík si hovl. Taky byl položil péro a díval se od svého stolu opodál okna po doktoru Korandovi a klidn ekal, až ekne: Tak to spuste! Znal Korandu. Vdl, jak si po novém roce natahuje den stj co stj, jak poítá každou minutu, o kterou dnes pozdji si dá nad stolem rozžehnouti než vera, aby byl v souhlase s pranostykou Na Nový rok o slepií krok, na ti krále o hodinu dále — a tak dále. jak

psal

oima

tém

:

Te

práskly

nahoe

ve

druhém pate nchodbou a již

jaké dvée, rázné kroky dusaly

hopsaly se schod. míil do kanceláe.

To

Doktor Koranda kanceláe

séf,

doktor Hovorka,

se otoil a

houkl do šera

„Tak tedy k ertu rozžehnte,

Tajtrlíku!

Starý jde!"

Mundant z úst

Fajfrlík

tak uvykl své

Korandových, že by skoro na

pezidívce vlastní po-

:

91

estné jméno byl neslyšel. Však ani on nepekápnutí dveí nahoe a již stál s rozžatou sirkou nad cylindry svítilen a konal „buslechl

diž svtlo".

se

Doktor Koranda poodstoupil od okna, pinjakých akt, zadíval do nich, a již se otevely dvée a vstou-

pil

šéf.

se

tázal

stoupil ke stolu, chopil se

„Servus!"

pozdravoval nedbale a

kvapn

Korandy „Nco nového?"

spectissime okresní soud z Volonjaké pitomé vyízení. 2ádá za výslech svdka Krila in causa Habán contra Nemasta — a má pece v aktech, že Kril ped pti lety umel. To jsou vrtáci!"

„Ale

hlav

nic,

;

poslal

„Jsou, jsou," posvdil šéf, uhodil na kliku svého pokoje, rozteskl dvée, vstoupil.

svlo!" ,,Mám se

„Stakra, Fajfrlíku, co pak že tu není

rozkikl

potm

se

hned,

ale

beze

hnvu.

perazit?"

Fajfrlík

trpliv

vstal, sebral

krabiku švéd-

starému rozsvítit. A zas klidn sedl. Fajfrlíkovi bylo všechno jedno. Bouky, kroupy, hronování starého pi všem zstával lhostejným. Nanejvýš si zabrumlal: „No, vždy se z toho nestílí!" A pak sedl a mundoval dále, kde byl pestal, jako stroj. ských a

šel

—

92

neposedl ve svém pokoji. Koranda dosedl, když se šéf pihnal, v ruce njaký h'stek. „Hrome, kolego, málem bych byl zapomnl. Zatracený masopust! Dnes je bál krajin„Starej" dlouho

Práv

byl

—

—

ského spolku vždy víte tuhle je pozvání, ml bych tam jít, bejval jsem pedsedou, dokonce estným pedsedou, ale dnes nemohu

—

a

kdybych umel, nemohu!

veer

kuratoria,

mám

Te mám

disciplinární radu

schzi

—

taky

všechno sveze ert na jednu hromadu pokaždé — kam pak do bálu! Ale mám tam jako to

být

—

aspo v substituci — musíte jít za mne, Tu máte lístek, omluvte mne, ek-

nic naplat!

nte, že jdete za mne. Subskribováno je, ale tam tuhle ješt desítku za mne to jim bude milejší než já a teba kdybych

—

dejte jim

—

jim sólo tancoval!"

Koranda

mu

ruce

se

podíval na

,,No, tu máte, kolego!"

Koranda podíval rající,

lístek,

na starého,

sklesly.

jak odsouzenec

„Musí

nutil šéf.

se zas na šéfa jako umí-

pod

šibenicí.

pane doktore?" „Musí, kolegáku, musí," donucoval séf. „Nebojte se toho, nepálí to. Co pak by ekli, abych za sebe neposlal, neomluvil se! A co se tak pííte? Bývá to veselý bál, holek jako kvítí žena taky tam pjde s dcerou najdete spoustu známých. Co se tak mraíte?"

—

to

být,

—

" 03

Beznadjn odpovídal Koranda: „Vždy nejsem ani oholen." ,,Dáte

ostatn

a

žádá za

seberte

se,

jdte

vždy

„Ale namítal

já

nestojí

stanu

— —

— a

Ale starý

Povím vám: necht

volohlavský soud poká,

—

na Volšanech, pipravte se

nemám

ani boty, spectissime,"

rekvisici

Koranda.

— —

,,

Kdypak už jsem

A

za

nové jeden

a hotové na svou

nohu nedo-

poslední

veer

to,

dom,

žalostn

roztrhal

—

oholit!

se

neutee vám

práce,

lakýrky!

te, v poslední

vdl

na vše

chvíli."

odpov.

mne .nahoe v noním stolku dvakrát jsem je ml na nové lakýrky nohou. A budou vám jak ulity. Pamatujete, jak jsme byli tehda spolu v páe na Zofín, v jedné kabin, a jak jsme si tam prohodili perka a potom jsme v nich oba týden chodili a nikdo jsme já ve vašich, vy v mých Pane nespozoroval, že máme cizí? Tak tedy! nahoru, prosím paní Fajfrlíku, doskote že o ty lakýrky pineste je panu kolegovi!" ,,Kolegáku, u

—

stojí

—

—

—

—

Fajfrlík se

rozbhl ku podivu rychle pro

kýrky a ku podivu rychle ,,No,

lakýrkami

vrátil

se s

la-

nimi.

volal šéf vítzn, houpaje Korandou, jako by ho podku-

kolego!"

ped

oval. „Ale boty nejsou všecko, spectissime," bránil

se

poád

ješt

Koranda.

„Rate

povážit,

:

04

pozejtí

mám,

—

prvního

je

kravatu

bílou

ani

„Aha!"

zvolal doktor

ne-

"

ani rukavice, a v bále taky

Hovorka. „No dobrá,

tuhle je dieta!"

Sáhl položil

vyal druhou

pro tobolku,

ji

ped

prvé

k

koncipienta.

desítku,

„Staí

to

co? Zútování žádné. Jakobyste jel na venkovské stání." ,,Dj se vle boží!" vzdychl Koranda, snad,

shrábl

ob

opatrn

volohlavského

naež

desítky,

soudu

a

zamkl

složil

akta

svého

šuplík

stolku.

Doktor Hovorka svého pokoje, chvíli na stole, vzal njaká a

procházeje

zas

si

se

oddechl,

vbhl ješt do

tam hrabal v papírech

lejstra

k

kanceláí,

sob,

zhasil plyn

stavil

se

ješt

u Korandy ,,

Dobe

se

bavte,

kolego

—

aspo se vyVy njak

tesete trochu z toho škarohlídství. tuze

ped asem

zasýcháte.

Ohlédnte

se tam,

—

namluvte si njakou sleinku no ano, dejte pozor, aby mla taky nervus rerum, dobe si ji

zlustrujte!

Nco

svtu podobného! Kampak

vede takovéhle pavouci živobytí! A na zdar! kuratorium, pak disciplinární rada! ert

Te aby

to vzal!"

Vrazil klobouk na hlavu,

šel.

:

í)r>

Mundant

—

hledl za ním a hlekdyž dávno byly zapadly, a poslouchal, až kroky starého dozní kdesi v prjezde dole. A když nadobro ztichly, otoil hlavu, zahledl se šibalsky na doktora Korandu a ekl

dl dlouho

„Náš

Fajfrlík

ješt na dvée,

—

starej

to je tašká! Kuratorium, No, kuratorium jo, to je te

disciplinární rada!

odpoledne. Ale

disciplinární rada

ta

nestydí takhle lhát!

Pjde-li tam, tak

rozpustí. Ale taroky

má

by

šel

do

A

bálu.

to

mu huba vím, to

a

si

že

hodí,

on sólo!

sólo,

V

už

mu pro

prsty

že se

ji

dnes, to je to!

neopuchne!

ale

—

hned

Bodej

Ježíš Marjá,

—

tarokách sólo

hrajou.

nás bulíkuje!

No dobrá, Vždy ne-

jsme dnešní!"

by taky

mla

spuchnout jedovatá Koranda. „Takhle mluvit o šéfovi! Co pak je vám do toho. Aby Ale ert ho ml potrkat si u vás zažádal? ,,Vám

huba,

Tajtrlíku,"

ozval

se

—

s

tím bálem. Já na bál!

A

v substituci! Až

mi hoko. Nechodím ani za sebe mám dlat strašáka."

„Vy

jste se

jako by závidl.

uml

—

a za

je

nj

narodit," hovoil Fajfrlík,

„Mn

neekne, jako bych

já

taky nedovedl representovat, jako by na to byli jen doktoi!

Paneku,

taky bych se dal oholit,

taky bych na sebe vzal ohlávku

výboi."

—

dívali

by

se

on

„Ano, dívali by se," posmíval se Koranda, „kudy by vámi dvée vyrazili!" „Já bych ji taky dovedl utratit," pokraoval Fajfrlík, „tu desítku. To se ví, že bych si tu druhou taky nechal. Když subskriboval, má zaplaceno. Paneku — šel bych tam, omluvil bych ho, chvíli bych dlal notábla, pak bych se seschl, stavil bych se u Flek — a za tu dvacítku bych se nov oblík'. Ale to se ví,

mundant je votrok!" „A tašká, Tajtrlíku," „Zpronevil byste peníze."

„Vždy vil

máte-li

dodal

Koranda.

rozum, pane doktore," mluby se nechumelilo, ,,tedy

Fajfrlík dále jako

tam taky nedáte." „Ale jste vy zralý pro šibenici, Tajtrlíku!" zvolal hlun Koranda. Do pravdy však se ne-

ji

Znal mundanta Fajfrlíka, který ve své písaské mizérii jen si tak odlehoval, ale jinak byl dobrý chlap. A takový starý kanceláský mébl, který si mohl dovoliti s koncipienty od

zlobil.

plic.

„To

hezké nadlení!" naíkal Koranda.

je

smluvený veírek s kolegy u tí pštros za Kamenným mostem, vzadu za pe-

,,Mli jsme

pážkou, a

te

tahle komise."

„No," prohodil bejvá k let

pití,

nebyl.

kami

— "

Fajfrlík,

,,na

bejvá. Pravda, já už

Zofín

tam

asi

taky

patnáct

Jen se nezdržujte tuze se slein-

:

07

„Ani

mne nenapadne!"

zaíkal se Koranda.

,,Bude tam ovšem naše milostpaní a sle-

poznamenal Fajfriík. „To už teprva ne," ekl njak pihokle Koranda. „To jsme my všichni jen otroci; jen

na,"

n

—

na dít a když jim lovk na potkání vysekne poklonu, sotva že dostane podkování. Velmi se budu chránit!" se

má

,,Inu, starej

cky

„Tím

h!"

eká

princ!"

„Inu,

peníze," dráždil Fajfriík.

odsekl Koranda.

„To

hrozny jsou kyselé," ozval

vždy-

se

se

ješt

Fajfriík.

,,Tajtrlíku, nekažte," velel

te

Koranda,

mi lakýrky do ouadních novin

balte

Musím

se

,,

za-

a já jdu.

zrenovovati."

Mladší koncipient po celý ten hovor piln a

psal,

randa

s

tím

pilnji,

ím

živji

Tajfrlíkem. Ale když se doktor

sebral a s

úseným „Nazdar!"

KoKoranda

debatovali

odešel, obrátil se

ekl „Vlastn by tohle patilo mladšímu konci-

k písai a

pientu,

který také

na bále vyplní své místo."

„Takových zteštnc tam bude dost," ekl skoro otcovsky, shovívav Fajfriík. ,,Na representaci musí být nco staršího, usedlejšího." ptadvacet let," zadurdil se „Vždy je

mn

mladík. I.

Heirniann, XVl

:

Kanceláský prach.

7

:

98

„Inu ano, pane doktore/'

to

je

lovk poád zpsobem

stejným

ješt sele, odpovídal

Fajfrlík.

„Slen

bych byl jist milejší," ekl mladík. pochyboval písa. ,,Te mají sleinky podivná gusta ostatn naše je bez mála zletilá, ta již nezabírá tak na vtroplachy, spíš na nco zralejšího. Ale arci, že by se chytila na koncipu tatínkova, taky nemyslím. — Ale to vím jist m n kdyby starý pjil lakýrky — už by se s nimi neshledal. Ty bych svat dotrhal. A to strí lovku boty, když už mu do nich tee!" ,,Kdo

ví?"

—

:

Bylo druhý den ráno, k deváté hodin, doktor Koranda byl u svého stolu. Bylo zjevno, že

nevyspal,

se

Ped

ním na

ale

hledl

stole byly

lakýrky starého, zaba-

njakých novinách. sebou do kanceláe. Písa mrskal po

lené v s

nm

neíkal.

Konen

„Hezké

njak poouchle.

Svdomit

je

pinesl

oima, dlouho

se otázal

to bylo, pane doktore?" „Hezké." „Brzy jste utekl z bálu?" „Brzy. Bylo pt hodin." Fajfrlík vyvalil oi. „Vy jste tanil?" „Tanil."

nic

99

,,Taky s naší

slenou?"

„Taky." „Nešttila se?"

„Ne."

když nepišel

,,N0; ale to tak z nouze,

pochybovan

kdo jiný?" ptal se „Ne! Poád!"

„To jsem blázen „Jste

—

!"

zvolal

ni-

Fajfrlík.

Fajfrlík.

'

a tajtrlík!"

„No, za desítku lovk ekl pichlav písa.

mže nco

utan-

covat,"

,,Ta

odpovídal

nestaí,"

Koranda.

,

.Starý

bude doplácet." Mladší koncipa se pi tom jen uškleboval.

obou ignoroval.

Jinak okázale hovor

Po

desáté pihrnul se starý.

,,No, jak jste se vyspal, ,,

Dkuji, málo,

ale

ujde

kolego?" to.

Tším

se

na

veer." „Paní a dcera ješt

spí.

Ani jsem

vidl. Ale vzpomínal jsem na vás. to

byla

vera

partie!

Ptkrát jsem

—

ne-

je

Paneku,

hlásil

sólo,

tikrát pagátla." Fajfrlík vyprskl. Starý

,,musil"

veer do

„Máte njaký

zapomnl patrn,

že

disciplinární rady. referát,

kolego?"

tázal se šéf.

:

100

,,Mám, spectissime. Jen co

si

sednete."

„Tak pojte."

Doktor Koranda dovel za sebou bedliv dvée, a když se starý usadil, pronesl vážn „Spectissime, pedn: dovršuje se mi sedmý rok praxe, pihlásím se k advokátní zkoušce." Doktoru Hovorkovi bylo najednou horko. ,,No co pak, nelíbí se

vám

u

mne? Chcete

mi konkurovat?" ,,

Nechci,

ale

nemohu

zstati

vn

kon-

Za druhé, zejtra je prvního, prosím, abyste mi pidal." erta! Tak najednou? Což nevycházíte cipou.

,,

s tím

"

„Vycházím, sám, ale hodlám se oženit. Buvíce potebovat. Vera mi byla uinna skvlá nabídka, teba hned od prvního, za tajemníka banky. Vyžádal jsem si ti dny na rozmyšlenou, až jak pochodím u vás." „A kamaráde, vy na mne jdete s revolverem, jako loupežník! Co když nepidám?"

deme

„Doufám,

že

pidáte."

„Kolik pak?"

„Ješt nevím, bovati,

nevím, jak

kolik je

má

žena bude pote-

zvyklá.

Tolik,

abychom

vyšli."

„A

kolego, tohle už je trochu

pak ješt chcete?"

píliš!

Co

101

žádám

„Spectissime, v uctivosti nejvtší

za

ruku vaší dcery, sleny Heleny. Vera veer jsem se s ní zasnoubil. Milostivá paní je sroz-

umna." Doktor Hovorka

se vzchopil, díval se jako

konen

vyjevený na koncipienta, zasmál se

a

zvolal:

tam poslal na substituci!" desíti, pak jsem tam byl na svj vrub. Doufám, že nemáte ná„Kolego, ,,

já vás

Substituoval jsem vás do

mitky proti

mn."

nem

„Pipadá mi to vše jako žert. Po kovém by moje ženské nespaly jako Soudím, že dámy nespí, mých úst se máte o vci

,,

že z

Proto se jest

vám dnes

ale

bylo ujednáno,

dovdti

neokázaly.

ta-

zabity!"

—

nejdíve.

Nesvolíte-li,

naše verejší smlouva se slenou a

s

milost-

paní neplatná a já pak od vás odejdu." ,,Tak tedy neodcházejte, kolego," ekl doktor

Hovorka,

podávaje mladému muži ruku. výbornou partii máte

—

,,Vy jste taky sehrál

znamenité ultimo na bál."

—

a

já

vám

dal

ke

všemu

ekl Koranda, škody neutrpíte. Syna nemáte, komu byste zanechal kancelá? „Spectissime,

tiskna šéfovi ruku.

A

srazte ,,

si

Ostatn

to,"

—

jsem váš s tlem a duší." !" to všecko ješt v mých lakýrkách zvolal doktor Hovorka. ,,Vru jsem netušil, kam já

,,A

vás to posílám."

102

„Ani já netušil pranic, pane doktore," mluKoranda. ,,Ale když jsem spatil vaši slenu dceru když jsem' s ní potanil když jsem vidl, jak je pívtivá když se mi na jistou vil

—

—

—

otázku dostalo nesmírn vlídné a povzbuzující

odpovdi, jednal jsem, jak mi vždycky doporuujete: rozhodn po zralém uvážení. Uvažoval

jsem

hodinu,

staila

mn. A

milostivá

paní souhlasila." ,,Pro

mnou

boha vás prosím, kolego, pojte

se

nahoru."

Ale

mli

jste

vidt

oi, když se všeho

Fajfrlíka, jak vyvaloval

dovdl!

Nár. Listy v

Rozmluvené

beznu

1907.

zenidlo.

sice, jako by se zima již vzdápo chmurném únoru vyskoily první jasné dni beznové, slunce konalo piln a bez

Vypadalo vala;

pekážky denní

komu pes to

práci, svítilo až radost,

ba

i

za-

do zad opelo, ale ve svtstále bylo teba pitápt. A tak nicích dýchala ješt milým teplem od ranního zatohívalo,

pení taky 999.,

a

se

kamna

v magistrátním kancelái ís.

bylo dávno po polednách,

druhá ,,zápTtz"

se schylovala

a

skoro

ke konci.

Dva lidé pracovali v ísle 999. Starý sekretá Brundibár u jednoho okna, praktikant Kuátko u druhého. Dnes ješt i

praktikant;

snad

celý týden ješt praktikant, ale

vyšine

v

V

závratnou

výši

zítra, snad pak náhle se i

magistrátního

konci-

vyízeno, návrh na jmenování koncipistou podán, zbývá jen, aby to bylo odhlasováno v nejbližší schzi pisty.

personální komisi

je

to

již

104

mstské rady, a ped Kuátkem oteve se zcela nový svt vznešeného dstojenství. Jeho jméno, jeho postava odje se ve spolenosti karakterem novým, a od budoucího prvního pone pokladna vypláceti bájené služné. Poítal v duchu, poítal, a chvílemi se mu hlava zatáela, když manipuloval s ohromnou tou íslicí. Kam pak se všemi tmi penzi? No, njaký dloužek taky má tu a tam. U krejího, u svého dodavatele prádla, docela malý u knihkupce, pravda. Jinde ne. Nebo Vratislav Kuátko byl poádný mladý muž. Nehýil, neponocoval, na budoucnost nehešil. Ml útulný bytek mládenecký ve tvrti Svatopetrské, s vyhlídkou na Vltavu, a byl ,,domácníkem". Byl vyšel z malých pomir a zstal jim vren. Dbal istého odvu, prádla, obuvi, ale neholdoval žádným rozmailostem. Pipravoval se vážn na budoucnost. A v té daleké budoucnosti, tam za touženou metou povýšení svítila mu hvzda, která ho udržovala v mezích ádného života: domácí krb! Však ml toho praktikantství práv dost. Deset let již sedl na té židli, ticítku ml za sebou, mnozí kolegové pedhonili ho. Ale Ku-

z brusu

mu

átko trpliv ekal,

a

konen

tedy se

doká.

Hlava se mu zatáela, když na vše pomyslil. A když pomýšlel o nejbližší budoucnosti, o všem, co mu povýšení má pinésti, vzedmula se mu prsa a ruka s pérem klesla bezvládn.

.

U\l

Kuátko

ped

chvílemi nemohl ani pracovati, jak

ním vše tanilo.

A te práv ml

takovou

Slunce

chvíli.

sví-

do oken a Kuátko vzpomnl, jak po obd, jda do kanceláe, potkal dvátko asi dvanáctileté, jež nabízelo mimojdoucím kytiky fialek. Taky na nj upelo oi, taky k nmu zdvihlo tilo

svj košíek, ticet halé,

a

Kuátko

koupil

te

toho

ale

si

kytiku. Stála

Kuátko

mže

dopáti.

Tuhle vložil

je ta

kytika. Jak pišel do kanceláe, vodou. Vonla v teplém

do, sklenice s

ji

vzduchu svtnice, až ho

vn

ta

opájela, jeho

obraznost rozncovala.

Ach, lek,

práv

jež 'byla o

ona kytika

tak voní, jako

posledním

adrech pvabné

Julinky,

lého masopustu, na niž zas letos a kteráž

vneku s

fia-

pipjata na

níž tanil již

nezapomnl,

s

od prvního setkání

minu-

níž tanil svítila

mu

v neutšený život praktikantský a kteráž v obraz-

hned vedle onoho vysnného domácího krbu. Tak tsn vedle nho, že si ob pedstavy spojil v jedinou, ztotožnil, zpodobil. Ona a domácí krb — domácí krb a ona! Nebo nebude-li ona pi tom domácím krbu, nosti jeho stála

pak o

nj vbec

v poádku.

Vždy

nestojí.

když se jí rozumí se, že se tila, že by na všechen

hned,

A

Ale zatím

bylo vše

ona taky souhlasila! Tehdy poprvé otázal, zdali by stoudným zapýením odv.

zpsob

.

.

.

.

Ale tehda byl

106

ješt praktikantem, dstojenství koncipisty bylo ješt daleko a vysoko nad ním, kdesi v nedozírnu. A co si ekli, bylo posud hlubokým jejich tajemstvím.

jejich

Tajemstvím byly

jejich

schzky,

milostná psaníka, a nejtajnjším tajem-

ukrádané

stvím

polibky,

tak

ach,

vzácné,

skoupé!

Nikomu

se

nesvil Kuátko, nikomu taky

ona, královna srdce jeho. Ani seste, ani matce.

Kuátko ekal, až bude postaven", až bude moci odpovdti na otázku, jak že by ženu ,,

uživil.

Te

na to vše pomyslil, a v hrudi mu až oích mú zamžikalo, všechna jen k jeho nozdrám. ádky na fialek táhla ouedním papíe roztanily se ped ním, musil nechat psaní. Ozývalo se jen škrtání od stolu pán sekretáova, které však taky pojednou utichlo. Ale Kuátko nepovšiml si toho, náhlé zmlknutí skípotu na nic ho neupozornilo. Byl

vn

zakloktalo, v

pro celé své že na

nm

sekretáovy.

-okorlí

již

A

hluchý.

A

tedy taky netušil,

spoívají sivé zraky dlouho ješt nebyl by

chvíli

pán tušil,

kdyby zavládnuvší ticho nebylo bývalo náhle perušeno. Hlasem od stolu pán sekretáova: ,,Zdá se mi, že tam zas máte nco na zadrhmo, pane Kuátko, že nemžete dále, co?" Kuátko se ulekl, rozmáchl se pérem a rtal po papíe, aniž vdl, co píše. Kriste Ježíši, v poslední chvíli ped jmenováním Aby se n!

107

jak prohešil, aby

ješt v poslední chvíli za-

si

Pan sekretá byl sice dobrý lovk, teba nkdy morous, ale ert nikdy nespí. Taky nkdy myslíváme, že již máme motýla pod kloboukem, a frnk — tu tsn vedle klobouku vyletí z trávy. A dokud není jmenoernil

konduitu

erné na

vání

a každý je

!

bílém,

mže

aspo

zkaziti.

v protokole, všechno

Kuátko

žil

poslední

dny v takových obavách, ve stálém otásání všeho ivstva. Marné obavy, pokud pana sekretáe se

tý-

kalo.

te Kuátko, za to na stole sekretáA pojednou ozval se hlas opt:

rtal

ov

bylo ticho.

,,Ano, ano, to je z toho

beznového

sluní-

mn

ka.

taky tak. Jaro táhne na Já vím. Je Prahu. Vera juž mi pískal kos pod okny v za-

hrad.

A

byl skoro soumrak.

ert

ví,

jak

najde svou vtev na nocleh. Pískal na

tam

potom zdi,

ale

nespí, to vím."

Ozvalo

dlouhé zívnutí. pane Kuátko! Jaro nám nastává, Pepinko!' zpívávali jsme taky. Kde pak to všechno je. A ty haranty po ulicích už berou všichni se

„Jo, jo,

Už

erti!

jarní pták.

málem bral

ji

trefila

trhl

líhnou kái.

se

Vera by

mn

To

je

první pražský

takový malý holomek

byl perazil nohu, jak se s ní sápal. Se-

biem práv

nkolik

— ml

bi

jak

orá

do holen. Byl bych uší

—

ale

hote

—

mu

že

m

rád vy-

se s ním, s lou-

:

:

108

pežníkem. Arnikou jsem si musel nohu mazat. No, mladost radost. Jen kdyby ta holota nebyla tak zpustlá!"

Odmlel se. Brzy „No, vám letošní

však zas pokraoval jaro

pkn

zane. Na

to

Mn

budete pamatovat. Paneku, koncipistou to tehda pišlo na zimu. Pak mi nedal ert !

—

dobe dlat

a

masopust jsem

v

byl

už

No!"

v páru.

Opt se odmlel, zahledl se na mladého muže, zamžikal njak tverácky oima a ekl: „Ale te si zaídíte píjemné živobytí, co? Chystáte se už, pravda-li?"

Kuátkovi zdálo

tém

se,

že na

nj pan

sekretá

Jeho zraky byly njak hlubší než jindy, jako by se pod nimi skrývalo hledí

cosi 1

okamžik,

nadešel

hled

iv

než pouhá Kuátkovi hlavou,

vážnjšího

prolétlo

Vzchopil a

otcovsky.

se,

jaký

se

žertovná

otázka.

te, práv te tak hned nevrátí. že

popošel, stanul v uctivé vzdálenosti

k sekretái neskonale prosebn,

zárove, pronesl „Ó, pane sekretái,

neml

jsem

i

dv-

poslední

dobou jiného pomyšlení. Dnem nocí obíral jsem se jen tím a niím jiným. Netoužil jsem i

po povýšení pro sebe

toliko,

ale

i

pro jinou

bytost ješt. Nedychtil jsem jen po štstí vlast-

ním, ale chci se o

n

Pane sekretái, byl pedstaveným, býval

sdíleti s

jste

jste

pedrahou

duší.

mi vždycky dobrým mi upímným rádcem,

.

109

když

mé vdomosti

a zkušenosti nestaily; ano,

—

abych tak ekl (Kuátko se až zajíkal) býval jste mi otcovským pítelem Nuže, nenamítáte-li nic: rád bych se oženil, býval

jste mi,

—

.

.

—

až

budu mít povýšení v kapse..." Výraz pán sekretáv nesmírn

se zmnil. Dobromyslný, žertovný úsmv zmizel, ústa se pootevela, oi jako by se z jamek draly. Kuátko domluvil, pan sekretá nadmul tváe a vyfoukl všechen vzduch z plic, pohlížel ješt chvíli ztrnule na Kuátka, jako by oekával, že ho tím pohledem probudí ze spaní k životu, a ekl konen: ,,A to nemyslíte na nic moudejšího?"

,,Pane sekretái

,,

— —"

ozval se mladík za-

pan Brundibár nedal

ražen, ale

Povídám

mu

domluviti.

na nic moudejšího nemyslíte?

:

Jen vás posadí slavný magistrát do tepla, a vy hned na mráz? Zenit? No, te tomu roz-

—

umím,

že jste v posledních

dnech vypadal jako

Ján za cTirta dán. Já myslil, že vám mozkem avanž a zatím ženidlo!"

hraje

to

—

Zraky

pán

sekretáovy

man

zavadily

o sklenici s fialkami na stole praktikantov. ,,No bytosti',

arci, fialky!

Ty

jsou jist od

té

,

drahé

co?"

„Ne, pane sekretái," odpovídal Kuátko zkroušen. „Ty jsem koupil v Celetné ulici, za ticet

halé

." .

.

"

:

110

,rTak

tedy

'ponesete

je

co?"

té

drahé bytosti,

— —

„Pane sekretái Sekretá mávl rukou, vstal, rozkroil se proti Kuátkovi, vstril ob ruce do kapes a kázal

mi eknte, pane Kuátko, zasluhudovy mladí lidé, abyste se k

,,Tak

nemu

jete-li

stali!

mn

Neslyšel jste prve, že

dobe dlat

a sotva že jsem povýšil, za

nedl jsem

byl v páru?

strašujících

píklad

dáme?

taky nedal

ert

nkolik

Nemáte nás tady od-

dost a dost?

A

jak vypa-

ervotoinou posypal. — Pár set korun vám pidají, a vy: kam pak s nimi honem? Oženit! No dobrá, ožete se, ale ne takovým ou prkem, vždy nehoí a holky nevymou. Ani za pt let nemáte zmešjako by nás všechny

káno. Zatím se hezky usadíte, zranžírujete

se.

Pomalouku

neho

užijete,

se rozhlédnete, te-

tam vás pozvou všechno zrevidujete, no a pak, až nabudete rozumu, pak tedy s pánemprv uvidíte, co kde

do rodiny,

bohem

pkn

roste, tu a

si

\"

—

„Pane sekretái — " ozval se zas pan Kuátko. „E, to jsou všechno samé hlouposti," perušil ho sekretá. ,,Já vím Myslíte si, že nestaíte sám utratit, co vám tu dají. To jste na omylu! Taky jsem se do toho hnal, a iteprv po pti letech jsem vidl, jak bych se byl oženil, !

.

111

kdybych byl pokal. Jaký pak zázrak na vás

eká?" Rate

dovolit,

,,

pane sekretái

žadonil

."

.

Kuátko.

nm

„Inu ano, rate dovolit!" opakoval po rozbíhaje se na další varování.

sekretá,

Kuátka

podíval se bysteji na

oi

mu

jako zamžené, že se

Sekretá

všecek jiný.

se

,,No ano,

je

Pepadl chu-

zarazil.

dáka Kuátka píliš náhle, povalil ani, aby se bránil, udolal ho. zcela jinak,

má

chvjí, že

rty

jej,

mu

nou

Ale

a vidl, že

mírn, jako by

nedovolil

A ekl

pojed-

udoboval:

jej

Vždy vám nemám

co nejsem vaším poruníkem. Pro mne a za mne! Co pak je mi vlastn do toho? Kdo chce kam, pomozme mu tam. Vlastno ano. Pravda! by to taky nikdo dovolovat.

dovolit.

Vždy

n—

Mn

nebyl vymluvil. Akoli kdož

Ale

ví!

takového pítele, víte? Povídám

neml

já

pítele, pane

Kuátko!" Bylo

mu Kuátka njak

líto.

zas ke stolku, chopil se péra, ale

okamžiku, co

Kuátko ustupoval

s

obrátil

zády.

nesmírn

taky se

blížil

stolku

lítostiv k

úporný, pan sekretá.

k

uctiv,

nevykládal,

U

usedl

se,

nevdl

v tom

ním.

pozpátku,

sekretá njak

Otoil

svému

stolku, ale

aby snad

kdyby

se

si

k

pan

nmu

však stanul a pohlížel

druhému oknu, kde sedl

112

„Povídám, dobrého pítele, pane Kuátko," ale již jen jako by

navazoval zas pan sekretá,

sob

na Kuátka nehledl. „Ale kdybyste jen trochu rozmýšlel! Povídám, jaký pak zázrak vás eká? Konen není Dobrá. Tak koncipista žádné velké zvíe. k

mluvil,

—

tedy se oženíte. jde

to.

No

ano,

dokud jste dva, — Pak pijde

—

pane Kuátko,

náramn

brzy pijde

rodina pijde vždycky

dív než

další avanž,

rodina

—

—

Ale jak dlouho to trvá?

dejte nosti

si

sloužit

zane

—

a pak

leckde

Inu

varhanách.

najednou

vrzat, s

jako

domácpolámaných

to v

v

pánembohem, žete

— A mám

se.

Ale já mluvím ze zkušenosti. (pan sekretá nevidl, jak pi této dcery zmínce tvá Kuátkova náhle se pokryla lítostí)

—

dv

— dál

jen

a to

h.

poctivý

mla

žena pár zlatých. Ale

Samá paráda! Mébl samá peníz není možno bydlet!

te

je

ím

secese!

Za

— A

na-

tom ráji ozvou jiné píšaly, ty No, pál bych, abyste ješt pak A co pak druhá strana? mluvil o štstí. pak taky šastna? Až Bude ona Ne? Zena? nebude kde co? Tak vidíte," Pan sekretá se odmlel. Zdálo se mu, že ekl již vše. Ale vlastn to povídal jen, aby njak ospravedlnil první svj náhlý výbuch. Cím dál silnji pocioval, že se zapletl do n-' eho, co se ho docela nic netýkalo. Vlastn se ho o to nikdo neprosí. A Kuátkovi je ticet

jednou

kiklavé.

se

v

—

—

"

:

113

Po zákonu tedy

let.

dávno

Kuátko vydechl

sob

by jen k

jako

je

svéprávný.

zletilý,

Te

po lidském rozumu

a

z

—

hloubi

a taky

ekl všecek

promlouval,

stísnn

„A já myslil, že by „Kdo pak?" Slena Julinka."

se

mnou

byla šastná!"

,,

Pan sekretá pozdvihl hlavu, posouvl okupodíval se na Kuátka. Zraky jeho jevily njaké udivení. láry,

„Jaká pak Julinka?" ,,Nu,

slena

pane sekretái," vy-

Julinka,

dechl Kuátko. Jakoby to povídal z donucení,

krom

vle.

vlastní

Smrákalo

by

Jako

byla násilím vytažena

z

mu

pomalouku,

se

ta

odpov

hrdla. ale

pojednou

bylo panu sekretái, jako by do toho šera šlehl blesk.

a

jen

Slehl

pohasl,

ve svtnici

zstalo

zase šedivo, ale poslední zásvit uvázl ješt na

mžik v hlav sekretáov. „Jaká pak Julinka, pane je

mnoho

— —

Kuátko?

Julinek

„Vaše Julinka, pane sekretái," vy vzdychl ,,Ale te je po všem, když máte ta-

Kuátko.

."

kové mínní

.

Domelo se

louil

s

.

Kuátkových, jako by Nu, ano, vždy je taky

to na rtech

životem.

konec. I.

Herrmann, XVI.

:

Kanceláský prach.

8

114

Pan sekretá Brundibár vstal pomalu, podošel ke Kuátkovi a zvukem naprosto jiným, vlídným a vyítavým zárove ekl:

malouku „A

mne

to

„Vždy

povídáte teprve

te?"

mi dív nedovolil mluvit," lostiv vytýkal Kuátko. „Tak vy naši Julu?" „Pane sekretái!" sepjal Kuátko ruce. jste

ža-

„A co Jula?" „Ano, pane sekretái!"

A

„Tak!

„Když

u nás nikdo nic nevdl?" mluvíte o koncipistovi, byl

to

takhle

byste praktikanta teprv vyhodil," žalostil

Ku-

átko.

„A co matka?" „Chtl jsem díve

vyprositi vaše svolení!"

Dv

postavy šukaly u svých

Šero houstlo.

stol, skládajíce akta, zamykajíce šuplíky. Po-

tom

vrzly

dvée

„Nezapomete znl

pán

hlas

dva zimníky poletopostavami v jedinou hmotu.

šatníku,

valy, až se spojily s

ty fialky

—

pro Julku," za-

sekretáv.

Ale

Kuátko dávno

sklenice,

osušil nasáklý

již byl vyal kytiku ze spodek pijákem a chá-

pal se klobouku.

Mlky

vycházeli

oba

z

vyšh na ulici, kde bylo ješt než nahoe.

kanceláe,

mlky

mnohem

jasnji

Ií5

Tu pan sekretá popadl Kuátka pod paždím a ekl bode a pln dychtivosti výjevu, až ho pivede dcei, žen: „Ale bude koukat naše máma — bude to mít radost naše drahá

máma doma

\"

Nár. Listy v ervenci 1907.

Exhumace. (I

doby pasivní

Schylovalo

resistence právnich praktikant.)

se k poledni a

pan Vincenc Vo-

íšek, zkušený a zasloužilý sluha v presidiu

slavného guberniálního soudu,

konen

z hlu-

boká si oddechl. Právem a dvodn opakujeme: konen. Nebo co se v slavném presidiu od rána dlo, nepamatoval Voíšek za celý as obtavé, tyiceti a plleté služby své. Ale co íkáme, od rána! Trvalo to

úadovny pán

již

plné ti dny, co se

za deputací, audience

raport za

—

dvée

presidentovy netrhly. Deputace

pes

audienci, raport

nad

až bylo Voíškovi ouzko, co všechno

tmi dvemi

se

projednává.

Voíškovi ani nebylo teba, aby

V tch lehal

dnech

pravým

uchem (na nž lépe slyšel) na dvée, chtje zvdti, se v posvátné komnat pán pednostov jedná. V tch dnech pan president

o

netlumil hlas, jako iníval jindy, naláduje tak

117

m

jednání v tóninu pívtivé, šetrné a

líamarádské dvrnosti.

opak zazníval

hlas jeho s

nkdy

té-

V tch

dnech napoátku oste a s vy-

svdilo neomyln o naprosté pevaze, o nezvratném vdomí, že teba jen udeiti draznji na strunu ouední nadízenosti s jedné

soká,

což

nezlomné podízenosti s druhé strany, aby jakási' nemilá aféra (Voíšek ješt nerozuml dobe, jaká) byla rázem sprovozena se svta. Pozdji pozbyl hlas pán pednostv eené ostrosti a nabyl pibarvení nevrle popudlia

ale ani tato tónina nedodržela, a na konec rozklady nabyly neklamné povahy prudkého rozilení. A tu Voíšek jasn chápal, že se tam za dvemi projednává njaká „šlakovit zatrackaná historie". Ani mu nepipadlo, aby se lepil uchem na dvée, nebo ml dojem, jako by vnitek byl nabit jako elekti-

vosti;

ním

nou, a kdyby to prasklo, mohly by se

i

dvée

Zdálo se mu beztoho, kdykoli v njaké pestávce (a klidné pestávky takové byly v tch dnech vzácný) byl zavolán k svému veliteli, že je všechno ovzduší Jeho

rodélnouti a poraziti

jej.

Excellence stále štiplavjší a kyselejší.

A

tak,

veden jakýmsi pudem, nejenom že nepiléhal na dvée, jako iníval jindy, ale jako v pov-

rené

bázni víc a více se jich vzdaloval, až se

ocital kdesi

v

kout

nesrozumitelný

A

v

tch dnech

u

vývoj litoval

kamen

a

odtud sledoval

nesrozumitelných

hoce, že

nešel

vcí.

do pense

:

118

hned, jak let.

a

te

mu

odzvonila tyicítka služebných

nechápal, jaká to byla u

robná a marnivá

nho

cho-

když si umínil, že doslouží ješt plný rok jedenatyicátý.

Dnes by do

ctižádost,

šel hned, od hodiny, íci: jdu do pense a utéci. Musí zadat, musí to „probhnout" všemi píslušnými instancemi, a Voíšek vdl dobe, co znamená probhnout instancemi!

ale

pense

té

nejde to jen

—

tak.

Ale dnes tedy konen oddechl. Zas odešla jedna deputace, zas bylo po všech audiencích

te

a raportech, a

A

snad bude pokoj.

šoulavými kroky

byly ulekáním posledních

huspenina usedl a

—

šáral

pohovl

se

— nebo nohy dn rozteseny

ke stolku,

k

židli,

jeho jako

aby

trochu.

Avšak nedošel. Ješt ho dlily od židle komnaty Jeho Excellence za-

ti kroky, když z

znlo

zvolání

„Voíšek!''

Voíšek

oekávan

se

až zapotácel,

A

jak

náhle a ne-

znlo! Kriste Ježíši, takhle ho Jeho Excellence málokdy volala. Chtl se rozbhnout, ale tím leknutím se mu nohy tak roztetelily, že ml co dlat, aby to

pišlo.

na nich udržel. že zaznlo druhé

se

,,No Voíšek!"

jak

to

A

tak se stalo, než se sebral,

a

ješt prudcí zvolání:

" :

110

Voíšek, bledý na smrt, nabral dechu, zazmodralými rty, pokižoval se a vynakládaje veškeru srdnatost, kde jí co v sob klapal

nastoupil

shledal,

komnat pán

pochod

ke

ruka,

když

presidentov.

Chvla nohy

se

mu

se

mu

kliku,

stiskl

lámaly v kolenou, když

a

pekraoval

práh.

Jeho Excellence sedla na kesle pi svém psacím stole, upírala oi na dvée a jedva že zoila Voíška, vyhrkla na nj

„No Voíšek? Mám si ústa roztrhnout? Ci snad oni taky už dlají pasivní rezistenci?" Voíšek otevel

ústa

dokoán.

Kde pak

„Ježíš Marjá, egcelenc!

žím tyrycet a

pl

„Tak dobe,

roku

— —

a poslouchaj.

Slou-

já!

Voíšek. To

rozumí, kanceláe jsou prázdny, co? Nikde

Z tch mladých, myslím,

kdo, co?

kant

—

co

,,Ano,

prakti-

— — ?"

„K službám, hoce pan

z

se ni-

to

egcelenc!"

má lovk

president,

za

„Pipláme

vydechl Voíšek.

všechno!" je tu,

ekl

jako ptáky

hnízda vybrané, a te tuhle to. A zrovna tady mám takovou vc, Voíšek, a je to periculum in mora! (Nebezpeí v prtahu.) Sice z

taky nemají kompetenci, ale jsou

pod písahou

120

a dost starý a zkušený

A dobe

mi

—

provedou

to

musejí to vzít oni. !

A

toho nejsou

z

konsekvence." žádné nemilé konsekvence

Pan pednosta sáhl po svazku íšek v duchu odíkával otenáš. „Tuhle mace, byla-li

to mají,

Voíšek. Je

vdí? Vykopání už

ped

lejster.

to stran

Vo-

exhu-

mrtvoly, nová obdukce,

tím jaká, ale zdá

se,

že nebyla.

Pvodní udání znlo na smrt ernými neštovicemi nebo dokonce morem indickým (Voíšek se zatásl, až na ouední sosák zašustil), ale vyšly nové okolinosti na jevo, vypadá to jako vražda. Nápadné je pi tom, že byl nebožtík pohben ješt toho dne, kdy skonal, a to nasvduje, že nebyla žádná sekce. Aspo ve spisech nic takového není. O soudních lékaích vbec není zmínky. Dlali taky snad

nm

rezistenci!"

—

„Tak

si

znlo hoce

z úst

Jeho Excellence.

vezmou — ani jsem nemohl peíst — a ode-

tohleto všechno

to ješt od a do z berou se na místo, kde byla mrtvola pochována. Zavolaj si k tomu nejbližší dotyné soudní

lékae,

asistujou

mn

pi

obdukci,

najdou-li

tam njaké svdky smrti a inu vbec, vyslechnou je, vezmou je pod písahu, zkrátka vyídjí vc a nezdržujou se mi zbyten. Ani nevím, kde to je, podívaj se do toho cestou, na diety dostanou, tu mají, jdou, a jspu

—

mn

brzy zpátky!"

121

Voíšek sáhl po lejstrech a ml co dlat, aby je nerozsypal, jak se mu ruce chvly. Po tyicet a pl roku vrné a záslužné služby své konal všeliká poslání, ale aby šel nkam na exhumaci to se mu ješt nestalo. Inu arci, vždy se taky posud nestalo, aby ti mladí" se takhle postavili na zadní nohy.

—

,,

„Do veera

s tím

mohou

být hotov," ekla

ješt Jeho Excellence. „Ale kdyby se to snad tu zase njak protáhlo, do zejtka veera

mn

jsou!"

Voíšek popál dobrého chutnání, vytáhl komnaty, dovel za sebou tiše, a když se ocitl sám v pedsíni — ve své milé, do nedávná

se z

tak

„úadovával"

mu

—

kde tak pohodln

povznesl zraky ke stropu, až se

blmo

spodní

obracel,

pedsíni,

klidné

tiché,

objevilo,

a svadlá jeho

jakoby

oi

v sloup

ústa povzdychla:

mn

pak tohodle poteba! Mor a Vykopávat! Jestli pak jsem dávno nemoh' sedt na pensi a chodit pokojn do Chotkových sad a na Belvedér!" ,,Bylo-li

erné

neštovice!

ouední epici s jablíkem, chopil pod paždím a vyšel na

Narazil

se deštníku, stiskl akta

chodbu. na cestu

—

Zastavil se u

a

v

tesklivém

pokladny pro peníze pemítání míil ke

vratm.

„Kam

pak,

lega portýr.

Voíšku, kam?"

zastavil

ho ko-

!

122

„Ale radš bych se — v Palerm vidl!" ekl zuiv Voíšek. „Na exhumaci jdu. Starej ." mi nadlil .

z

.

„A co že vám? Co tch jurist?" Dlají nám

mínal)

—

—

(Voíšek chvilinku vzporeminiscenci. Tak to piPomyslete si vyhrabávat mrtvolu

nám

dlají

padlo ;mniQ. Ale ke všemu

—

:

mor

indickej

tomu ješt vražda Až !

„Stakra!" z úst.

nkoho

jurist!" povzdechl Voíšek. „Ti vy-

„Jo, práhli.

a k

neposlal

že

„To

vyndal

mže

dojít

a ierné neštovice,

m mráz špiku m

'pochází

portýr i

na

." .

.

dýmky

tu dole..."

Voíšek se podíval na kolegu portýra okazováek pravice:

a

zdvihl

„Nesrovná-li se dojde.

Já

si

do

to,

Vopiko,

nejdelší smrti

tak

že

taky

nepomyslil, že

budu exhumírovat. — Až je tun ouzko, Vozrovna do pláe, jakobych se neml vrátit. Jen pomyslete mor, erné neštovice a vražda! A já to mám vykopat, vzít pod piko, nikdy

:

písahu, secírovat a zepsat protokol!" Jsou nepochybné pípady podivných pedtuch vcí budoucích, kteréž se do nejmenších

podrobností splnily. Voíšek vrátí

—

tušil jen,

že se ne-

a nevrátil se.

Byl veer prvého dne,

druhého, Voíšek

—

po Voíškovi ani

nepišel.

Uplynul týden

123

—

msíc Jeho Excellence byla nanejvýš znepokojena. Voíšek si nepišel ani pro gáži bylo zejmo, že se nco pihodilo.

stopy. Uplynul

—

Rozpomenuli se konen, že Voíškovi

dali

na cestu sedm korun a tiaticet halé, vzniklo podezení, že Voíšek zpronevil svený kai

do ciziny. Vydali na nj tedy zatyka, kterýž arci, jako zatykae pravidlem, zstal bez ouinku. pitál a prchl

Konen pak

se

uplynuly ti msíce, a když ani

Voíšek

nevrátil, byl

vzhledem ke tyi-

plleté služb své, k vysokému vku k zásluhám, jichž si v ouad dobyl, a s prominutím ticetileté lhty zákonné a se všemi obvyklými poctami prohlášen za mrtvého. ceti

a

i

Bylo ležitosti,

padla tím

krásn

to

a

definitivní

vyízení trapné

té

zá-

zárove vyízení ekonomické. Odopatením pense jeho, kdyby se na-

vrátil.

i

Jsi

mrtev, jaká pak pense!

Ale pojednou,

mimo

vše nadání,

po pl-

pátu msíci došla presidia veliká obálka

známkou ,,vc úední

—

s

po-

porta prostá".

Sla z ruky do ruky, nebo k úžasu všech, kdo znali a pamatovali ouedního nebožtíka Voíška, poznán v tžkých lomených literách adresy — rukopis Voíškv! Nebylo pochyby,

byl to jeho manuskript, zcela

neomyln.

Byla to relace k rukoum vysoce slavného presidia slavného a nejvyššího tribunálu, a znla

124

(s

prominutím

Voíškov

a

pochopitelných

tedy

pi

odpustitelných

kvalifikaci

nedopatení

pravopisných jiných): „Já v nejhlubší úct podepsaný Vincenc Voíšek, presidiální sluha pi slavném nejvyšším guberniálním tribunále konám poslušné a svdomité ohlášení: i

Vydal jsem se podle vysokého naízení, abych provedl a pod písahu vzal exhumaci a sekci zesnulé mrtvoly zemelého Jana Ev. Cajmrska, státního píslušníka, poslední dobou námoníka na lodi „Excelsior", kterýž skonal za píznak nepochybné smrti, udánliv na erné neštovice a indický mor, domnle však násilným zavraždním, následkem ehož byl neprodlen pohben, aby v ostatním mužstvu nevznikla nákaza, s šetením veškerých fysikátních a desinfekních opatení. Svdk jeho udánliv pirozené a domnle vražedné smrti nenašel jsem na míst žádných, anobrž toto místo bylo

in

oupln opuštné

a liduprázdné, jelikož je ob-

mn

tam se zdržovati. Naízená však exhumace nemohla býti vykonána pro nedostatek píhodného terénu, což pod písahou seznávám a což potvrzeno také kapitánem „Pelikána", na jehož palub jsem exhumaci hodlal vykonati. Nebo je zjištno lodním denníkem kapitána „Excelsioru" a pozdji pístavním úadem ostrova Haiti, že svrchu eený Jan Ev. Cajmrsk tížno

rozžehnal se se

svtem

v Atlantickém

oceán

125

a to blíže ostrova Portorika, v místech, kde je

pldeváta kilometru hloubky, následkem ehož jsem si tak hluboko netroufal a bylo dle námoních zkušeností dosti pochybno, že bych vbec njakou mrtvolu a zvlášt Jana Ev. Cajmrska nalezl. Upustil jsem tedy od výkonu pro nemohoucnost a nepekonatelnou pekážku a hlavn následkem zjištní, že zesnulý Jan Ev. Cajmrsk neskonal ani ernými neštovicemi a morem indickým, ani vraždou odjinud v to pišlou, nýbrž ouinkem nemírného požití koalky v den smrti, jemuž byl vbec delší dobu oddán. asi

Nepítomnost svou v

úad

omlouvám

na-

prostou nemohoucností navrácení a zabezpee-

ním

lepší existence

jeden z pasažér lifax,

,,

uslyšev, z jaké

vydal, angažoval

na

pd

m

píiny jsem

Nebo

se

na oceán

ihned za svého tlesného

komorníka jako vzácnou jakživ nesetkal s

americké.

Pelikána", englický lord Ha-

akvisici,

lovkem,

který

ponvadž

ml

se

vykonati

mn

exhumaci v Atlantickém oceán, platí trojnásobnou gáži, zapoítal posavadní služebná léta, jako bych je byl vysloužil u nho,

mn

mn

a zaruil ti sta liber šterlink pense, následkem ehož se vzdávám veškerých nárok na pensi doma.

V

nejuctivjší služební oddanosti Vincenc

Voíšek."

^26

Když se o tomto netušeném úspchu koVoíška dovdl za tepla portýr Vopika, pocítil v prvém okamžiku jisté hnutí pochopilegy

telné závisti, ale o chvíli

pozdji ekl:

Voíšek! Ten jakživ nebyl hloupej, vždycky íkal. Ale dív k tomu neml píležitost. Jen aby tu pensi hodn dlouho „Jo, jo.

to jsem

bral ...

1"

:

Nár. Listy v íjnu 1907.

Po

dovolené.

OSOBY Pan

rada, osoba hovoící. Parízek, osoba nmá, toliko poslouchající.

Pondlí

po svatováclavském

posvícení.

V

de-

vt hodin dopoledne. Pan rada sedí ve své úadovn, v pohodlném kesle pi psacím stole. Nepracuje; zdá se, že poítá odmený cvakot kyvadla solidních hodin nad pohovkou. Nesedl by tu ješt, kdyby se dnes neml vrátit z osmidenní dovolené jeho „podízenec" Parízek. být na míst v osm hodin, ale „petáhl" dovolenou o celou hodinu. Konen pišel a sedl

Ml

taky ke

svému

„Na

stolku.

endlich!

Konen

že

jsou

tu,

pane

Parízek! Je to od nich hezké, že si vzpomnli, že je taky njaký ouad na a že by v tom

svt

ouad mli

sedt. Jen že tu mli být v osm hodin a ne v devt. Dostali dovolenou na osm dní, a ta jim

vera veer dobhla

128

Dnes ráno prostoeké,

ale

že jim

dobhla?

tak dobrá,

Je to

od nich Ale

tak tedy ráno.

už není ráno, te je dopoledne, devt hodin, pane Parízek, povídám slovy devt hodin, a ouad jim zaíná v osm. Umj' poítat? A dovedou si vypoítat, že tedy zkrátili vysoký erár o celou hodinu? Neusmívaj' se tam docela nic pod fousy, pane Parízek, ale spoítaj' si, kdyby tohle udlali všichni subalterní ouadníci v celé monarchii každý den, co kolik by to mli hodin a dní a nedl pak povídám: nedl! Kolik by to bylo služeb-

te

:

mn

—

—

ních

moh'

rok, povídám slovy

:

rok! A

to

by

Kapírujou te, co chci íc', když povídám, že mli dovolenou na osm dní? Rozumjí tomu? Nevdí oni, že jsem jim dal dovolenou, abych tak ek', na vlastní riziko? A že tu te sedím celou hodinu, a oni nejdou Co to brumlají? Že se ani ve snu nenadali, že tu budu práv dnes v osm hodin, když Pane Parízek, v téhle popo celý rok erár platit, co?!

mn

— —

známce je takka jakási zatracená arogance, rozumj', to už je kvázi renitence! A tak tomu tedy oni dokonce nerozumjí, že v tom je jakási abych tak ek' potencírovaná svdomitost, neku-li akurátnost, když si nejsem jist, budou-li oni tu, že pijdu sám, aby to byró ne-

Což pak vím, jestli snad práv dnes ert neiastrí njakou inspekci? Ne-

bylo docela prázdné?

'

:

129

\edí

že

oni,

práv

néco takového semele

se

vždycky, když se toho

lovk nejmm nadje?

A

vdí, co by taková inspekce ekla, kdyby tu nenašla ani m, ani jich? „V departementu neshledán ani fórštand, ani personál, vbec konstatována nepítomnost veškerého ouadování!" Dovedou oni si pedstavit ten nos, jaký bych s

hry

dostal?

A

za

to

všecko,

mli

oni

že

mn

osmidenní dovolenou? Takhle by se odvdili? No dobrá, pane Parízek, ale až si pijdou zas na pesrok o dovolenou, tak jim tenhle moment pipomenu a zeptám se jich ,Pane Parízek, poslouchaj', neekli by o mn, že jsem prach starý osel, kdybych jim te po

—

tom, co

mn vloni vyvedli,

dovolenou?

— —

Já jich

dobe

fousama usmívaj, cela

seriosn

dal zase tak

ochotn

vidím, jak se tam zas

nesmjou

ale

mínno!

Mysleli by

se, si

to

je

—

to

pod do-

možná,

si to myslej' už te. Podle paragrafu jedenáctého maj' na ouplné právo myslet co chtjí,

že

za to

s

nima

nemžu

zavést

žádnou

discipli-

nárku. Ale já jim povím, pane Parízek, aby se

impertinentn

tak

oni nejsou první, o radovi myslí! Dokonce nejsou první! Když jsem já nastoupil ped tyryceti lety do praxe, taky jsem si myslíval, že je rada starý osel, a povím jim, že jsem si to myslíval ješt, když jsem byl dávno který

si

definitiv, I.

nešklebili:

nco podobného

ale

tím

jich

mohu

Herrmann.lXVl: Kanceláský prach.

ujistit,

když ko9

130

nené lovka

to pak už mínní, nemyslí! Taky oni nabudou jiného až se octnou v mé dietní tíd. Jo., jo, pane Parízek! Jen bych jim pál, aby pak mli vdnjší

udlají radou, že

si

podízence, než jsou oni!

mžu

docela upímn použ dávno nebyla žádná hodina tak dlouhá, jako ta dnešní od osmi do devíti.

Ale

vdít: že

nco

jim

mn

mn

Nezubj' se zas tak provokativn! Já rozumím Ne proto, že bych nebyl zvyklý sedt práv tu hodinu v kancelái. To je od nich jaksi nešetrné. Až oni budou kdesi v dejim

!

partemente pednostou, zavedou za dobré, ale te, když maj'

si to,

jak uznaj'

ouedním zamst-

knáním doplnit své theoretické studie, musej' aby svoje místo dokonale vyplovali.

se snažit,

No, dnes ho vyplujou, jak na nich eklatantn pozoruju. Jsou jaksi vyjeden. To si myslím, paneku, na osm dní vypráhnout a nemít starost o nic jiného, než o vlastní corpus.

Hned

do dveí, vidl jsem na nich, že S jim tam dailo. Abych ek' upímn, takových osm dní platí vlastn za trnáct. Neškubaj' vyítali pyskem, pane Parízek, jako by moje tyry nedle. Až budou oni radou, uvidj, že ani takové tyry nedle nestaí lovku, aby se dal do poádku. Budou mít už taky svoje zatracené defekty, a možná, že budou mít hemoroidy už jako sekretá, [o, jo, na to ani jak vešli

mn

131

slavný erár nekouká, co

si

lovk svdomitou

službou v tch místech vyzejská! Pak aby se kurýroval na vlastní outraty. si

—

Ostatn bych

nimi ze srdce rád byl prohodil ty tyry

s

Oni mli pohodu, hlavn na svaverejší nedli. Kdežto já tam

nedle za tch osm

dní.

jeden den krásnjší než druhý, tého Václava a

venku chodil v samém dešti a byl jsem poád jako un. Paní sedla v hotelu po celou tu

dobu

a byla v

taky dovolená!

jednom kuse uplakaná. To

— A

co to

stálo,

je

taky nepo-

Oni jeli ke strejkovi, tam ho vyjídali — tam pkn zreducírovali stav drobného dobytka a drbeže! — celá jejich outrata byla za jízdu tam a zpt, a nanejvejš snad njaká zlatka diškerece. Ale já byl v lázních, pane Patam rízek, pro žádnou rozkoš, vdí, nebo poád jen kanalisovali samou vodou, k tomu jídla po tenku, v devt hodin do postele, ráno v pt z ní! Myslej' si, že to je njaká pohova? Kolem dokola samý marodér, až je lovku ouzko, ze všech tch nemocí by tam sestavil ítaj'. asi

mu

m

celý lexikon, a doktor

poád

jen opakuje: ,Inu,

nerate se divit, pane rado, pi svém vku máte již ouplné právo na njakou tu závadu, a jen když se k tomu nic nepidá...' Inu hrom t uk', myslím si, zatím staí tohle. A ten ouet v hotelu, když jsem platil! O tom všem oni nemaj' ani potuchy, pane Parízek, a toho si

mžou

vážit.

132

te

Ale

mn

se

nechali dost,

bylo

nco

jsou

rád,

zase

splasklo.

ísel.

že

pamatujou zdravé. snažit, hradili.

zbytených eí, pane Pazapáhnou do práce. Rest a za tch osm dní zas pi-

nechaj'

pkn

a

rízek,

je

Musej' co

trochu

pitáhnout,

aby jim

dlat,

Mladý lovk nemá Není to hezké to.

si

lovk

zlenoší.

A

to

a

bíško

tloustnout,

a

není

to

taky se musej' vyna-

aby eráru a státu tch osm dní vynaProto jim radím

Co pak

zase

vstávaj',

sotva

že

si

sedli?

Aha (Pan rada pestal hovoit a za nepítomnosti

pán

Paízkovy

jen chvílemi zafuní.)

No, no, že zas pišli! Vidj', vlastn tuhle mli si vyídit ješt v dob své dovolené. jsou hodiny ouední. Mli na to osm dní asu. Ti tvrti na deset, a pérem ani nehnuli. bych prosil, aby zstali sedt a pracovali. Nebo až pak nkde nco uvázne, nezáležitost

Te

Te

mžu

íc' slavné vrchní instanci:

Nemohlo

být

vyízeno, ponvadž ml pan Parízek osm dní dovolenou. Vdí, co mi vrchní instance ekne? ,Kdo pak udlil panu Paízkovi dovolenou, o které tu nic není známo?!' A já jsem v kaši.

—

To by tak je

se

mn

chtli tak odsloužit?

Pro Boha jich prosím, neusmívaj' se mi poouchle. Vezmou akt a pracujou. Nahoe beztoho všecko nervózní, na všech stranách

!

13:

—

radím jim upímn, pane toho žádný píklad. Resistence nevytrvá, pamatujou si, že erárem a státem nikdo nehne. Už dív se mi zdálo, že taky

samá

resistence

Parízek, neberou

njak naichli povídám

si

z

tou zatracenou organisací, ale já

pamatujou si to se ješt dlouho nikomu nepodaí, aby v našem vysokém eráru a státu byla njaká organisovanost. Povídám jim slovy: nebyla a nebude! Tak, a te se konen daj' do práce a nevyjim

a

:

a snad nikdy

trhujou

m.

(Na dvée zaklepáno. Listonoš.)

No bodej, co pak zas! Jako bychom toho nemli už dost. No, tohle poká, to taky — hrom do toho, tohle nám shora vracejí už po tvrté. Zas njaká oslovina v tom — tu maj', pane Parízek, to je jejich opus aby jsem vyizoval já

—

to sem, to

poli honil, ty je

tohle?

—

Vostebal z Mejta, no

daj'

ert po

—

A co pak soukromé, aha, kolega

mameluky nahoe!

Privatim

ne, je

tak tedy to nejdív.

——

(Pan rada trhá obálku, te dopis.)

Drahý kolego — mmmm a pání k posvícení

zdravení

— srdené po— mmmm — zase zcela zdráv — mmmm — svátky — mmmm — žes nepokoroptvemi — hrome, jaké ko-

doufám, že jsi a na ty dva vrhl nkolika rotve? Vždy žádné nepišly! To aby hrom do pošty

134

(Optné Co pak

klepání. Jiný listonoš s

to? Korotve!

love,

být už na posvícení! Cože

—

bednikou.) ty tu

mly

že bylo všady

zameno? Ani doma že jsem nebyl? A love, což pak mohu ichat, že mi nkdo posílá korotve? Kriste Ježíši ty jsou jist zkaženy,

—

—

zapaeny. Tu máte nákladní lístek, sousede, tuhle od cesty s Pánembohem Pro pt ran do hlavy! Svatováclavské korotve a já je dostávám dnes, v pondlí! Pane Parízek, jsou tak laskav nechaj'

—

—

—

tch zatracených hadr, vždy nehoí

a

nahoe

pro posluhu a jdou s ním k nám, k paní, aby, s tím nebloumal zas nkde po Praze, paní ty korotve hned vypakuje, je dá na vzduch, na okno do zadního pokoje, ne na slunce, pro Krista pána jdou, prosím jich, jsou co nejdív na povtí ty korotve! Bože, jen jestli jim nic není! Tak, Paízeku, jdou ty lejstra zde poká j, ty jim neuteou ..." se taky nikdo nezblázní, skoej'

a

a

—

a

—

— mj

—

Psáno

r.

1908 pro Kalendá Nár. Listu na

Pedasný

r.

1909.

doprovod.

Chvíle ze života pensistv.

parny den ervencový, schylovalo se ke hodin s poledne. Sady Karlova ná-

Byltetí

mstí byly mrtvy. Nebylo

tu

prochaze

a ne-

bylo ani skotaících dtí. Toliko na židlikách

porznu nkolik paniek, nbabiek, a dusné vedro klížilo jim oi.

ve stínu sedlo kolik

Podimovaly. Laviky na výsluní byly nadobro opuštny. Žárem sluneným byly horké jak žhavé plotny kuchyských krb a fermežový jejich nátr odpryskával. Za dnešního parna, kdy se na stromech a kích ani lístek nepohnul a kdy oi pohledem do oblohy bolely, nelákaly lávky k posezení.

Jenom na jedné z nich, vydané nejvtšímu úpalu slunenému, sedl starý pán, a zdálo se, že mu sálavé paprsky nejsou obtížný. Vzdor parnu byl až po krk upjat v dlouhý, šosatý kabát, hlavu ml pokrytu tžkým cylindrem.

13ti

erný odv, cyHndr

Všechen jeho úbor,

ponknd

tuhý

rozježený,

tsn

ovázaný,

staré,

dávno minulé módy.

silná

„španlka", o níž

natýma

a

i

nákrník,

atlasový

tvar h'mce u košile I

ta

hl

— s

vše bylo

berlikou,

mezi koleny kloub-

se

namodralýma rukama

opíral,

byla

staré fasony.

Takovýmto výstrojem vyznaují se obystaí pensisté, kteí dávno zútovali se svtem, kterým je všechna paráda pekonaným stanoviskem a kteí zjevem svým jsou jako pojítkem doby minulé s pítomností.

ejn

Tento druh

lidí

nevymírá. Jsou

nám živým

dozvukem uplynulých v duchu starých tch

desítiletí

ijón

vzor nejnovjší módy

a

bezvadných

as.

a

žijí

Mnozí

z

pro sebe dnešních

budou

kdysi stejnou starožitností našim vnudnes ješt nenarozeným. Svt se jim asto posmívá, na štstí toho nepozorují. Poítají své dny a jsou vdni za každé nové jitro, do nhož

km,

probouzejí. Každé je jim darováno. Mají snad syny a dcery a pece žijí osamlí, nebo jejich potomstvo je rozptýleno ve svt. Až jednoho dne shromáždí se všechno onoho dne, kdy starého pána v úzké rakvi doprovodí k poslednímu odpoinku. Letitý muž, vyhívající se na lavice, byl jedním z onch pensistv. Zevnjšek jeho ne-

se

—

— —

klamn tomu nasvdoval. tak

ode

chvíle, jak se léto

Sedával

rozehálo,

tu

denn

dv

hodiny

:

137

dopldrie, dve hodiny odpuldnc, na plném výsluní, jako by chtl co nejvíc paprsku do tla

by pocioval, že slunce jest pravšeho jeho života. Jeho stydnoucí, pomalu již kolotající krev a jeho kehké kosti bez mízy snesly hodné tepla. A bylo teba nastádati ho na dlouhou zimu.

zachytit, jako

menem

Vždy druha,

s

sedával

nímž

klidné,

tyto

trávil

lova namésti, ale dnes

asem

rozepínal

jevil

vykávaje chvíle

asem

v sade

Kar-

jistou netrplivost.

kabát a sahal

starých kotvikách,

starého

do vesty po

otáel hlavu na tuhém

krku a pohlížel na ciferník novomstské vže.

Konen! Práv když od

vži tetí hodina, volným krokem vypadající skoro jako dvoje prvé-

ulice

jiný staroch,

odbila na

Jené

blížil

se

ho. Zraky oekávajícího se oživily, na tvái objevil se

mdlý

a jako útrpný

úsmv,

kterýž však

brzy pohasl.

Druhý vztáhl z

staroch piblížil se, posmekl cylindr, ruku a pronesl, jako by se omlouval

opoždní: „Cekáte dlouho?

Prvý

—

Trošinku jsem zaspal."

pan sekretá Strunc, zdvihl se s laviky, potásl píchozímu rukou a ekl shovívav pensista,

„No, nic jsme nezmeškali. Ale pane rado."

te pjdeme,

"

"

:

138

„Pjdeme?" udiven.

otázal

,,já myslil, že

—

obyejn

pan

se

Vaka

rada

tady trochu

si

jak

Pan

Pensista sekretá podíval se na radu.

rada

neví?

nic

hubenou rukou

„Vy

jste

„Neetl!

A pomalu

neetl, pane rado?" otázal

—

Co jsem

ml

lovil

íst?"

vytáhl verejší veerní noviny, podával

ukázal na drobnou zpráviku bezbarvým hlasem

„Už

je

tam

taky, starý kolega!

všeho, nikdo nic

Rada chopil Slova sekretáova

mu,

se.

v náprsní kapse,

je radovi,

nesl

kabát a

v náprsí.

zajel

Vysloužilý sekretá

konen

rozepínal

nevdl se

— —

A

a pro-

tak beze

novin a sedl na laviku. je tam taky" naznaila

,,už

o

bží, a kolena se pod ním rozechvla. noviny do klína a tesoucí se rukou hledal skipec. Sáhl po kapesníku, vytel skla, nasadil skipec a hledal v novinách naznaené Položil

místo.

Byla to struná, tíádková zprávika, zvže editel p. V. Snajdr na odpoinku skonal pedevírem ve vku ptasedmdesáti let vysílením a dnes o tvrté bude pohben do rodinného hrobu na Volšanech. Rada doetl, ruce s novinami sklesly do klína, zraky jeho zahledly se ve tvá sekrestující,

táovu.

139

—

,,Snajdr

Snajdr/'

pronášely

polo-

rty

hlasn, jako by vzpomínal.

„No, Snajdr,"

sekretá Strunc po-

snažil se

pamt, Vendelín Šnajdr, editel výpomocných úad. Vzpomete si, pane rado, Šnajdr, sloužil s námi v Chrudimi, potom

síliti

jeho

,,

do pense — a za njaký rok prý k vli vdané dcei pesthoval se do Prahy. Ten Šnajdr."

v Hradci,

konen

v Písku.

Tam

šel

„Ach, Snajdr!" rozpomínal se pro Pánaboha, co že tak najednou

ho vidl ješt ped

náramn staten

dvma

lety,

již !

rada. ,,Ale

Vždy

jsem

a to vypadal

"

„Ano," povzdychl sekretá, „nkdy to na pijde z nenadání. Pede dvma lety! vidl ho ped rokem a na nic nestýskal." Já

lovka

—

Pan rada ten

je

složil

noviny, vrátil je sekretái,

peliv schoval v

záprsí.

Oba

se

od-

mleli.

Sekretá, jemuž se noviny dostaly do ruky

pouhou náhodou ráno v trafice, ml asu dost, zažil smutnou zprávu, ale radu pekvapila nenadálá novina píliš náhle. Tak vesel a spokojen, nic nemilého netuše, vyšel si z domu, a aby

zde to

na

ekalo.

Denn, po léta hovoil se Struncem o všem na svt; jen se oba vyhýbali. Pravda, as k nim list s ernou obrubou,

starým druhem zmínce o smrti

od asu

zalétl

zvstující skon

:

140

nkterého starého spohibojovníka,

a tu

nemohh

mu

neprokázah poslední pose na oba vždy jako šedivý, dusivý píkrov, a trvávalo vždy nkolik v, než se z tisnivého dojmu probrali, než s€ vyhnouti,

aby

Taková událost snesla

ctu.

dn

zase veseleji

do svta

pohlédli.

tím více je každé

let,

A ím

dále

do

Vždy

úmrtí zdrcovalo.

vtili Moranu, která je obcházela v kruhu užším. Již již má na mušce snad je, a pak jednoho dne náhle zasviští vzduchem bit a konec všemu. její kosy, rána dopadne blíže

stále

i

— —

Konen

vzhlédl rada

ekl, jako by chtl

Vaka

k sekretái a

truchlivou zprávu

oslabit,

dokonce vyvrátit:

ne-li

parte

,,Ale

jsem

nedostal,

—

Po

píteli.

tu

jdu

rovnou

„Taky jsem nedostal," odpovídal — v takovém zmatku menou na každého, a kdož ví, vdí-li, bydlí. Taky jsem nevdl, kde Snajdr

sekretá.

chvíli

z

nepinesla pošta

nic

a

domova."

„Ale nedivte se

až

te

v novinách

smutku v Karlov

A

pozoruje,

stojí,

že je

poheb

jeho

novina

nevzpokde kdo zstává, z

domu

ulici."

kterak

starého

druha zkormoutila, dodal „No, ml hodný vk. Byl bych mu poítal sedmdesát íkával vždy, že je v našem vku, a te najednou ptasedmdesát. Koukejte, celé

—

lustrum

si

ulhával."

141

Mlo

a

to zníti jako žert,

pi tom tvá

se

sekretáova neusmála. Za to se dostavil žádoucí úinek u rady. Líce jeho vyjasnilo se o po-

dobu pti

vali

ímané oznaoV tom vku je to znaný

Ano, lustrum, jak staí

znání.

rozdíl,

let.

a budiž tedy, že Snajdr odešel.

Jsou-li

zbývá

obma

stejné pirozenosti a vzdornosti,

pt

ješt tu

let

n a n e

j

m

života.

pt

í

Ovšem, rada

Vaka

myslil

let.

Pan sekretá Strunc pomlel chvilku

a

ekl

pak: ,,A

tak myslím,

provodíme

že starého

kamaráda do-

..."

„Doprovodíme," pisvdil pan rada a nobtížn se vzchopil s lavice. „tvrt na

jak

asu je dost." Oba staroši odmenými,

tyry,

míili

smrem

sebe,

aniž

po

k

slova

ulici

táhlými kroky za-

Spálené.

promluvili,

Kráeli podle

aniž se

rozhlédli

Všechen ruch, který je obklopoval, nic jim neznamenal. Oba byli v sebe ponoeni, oba se obírali neveselými myšlenkami. Jdou, aby doprovodili starého druha. Dávno ho neokolí.

žil. Dnes však leží ztuhlý v tsné do veera nebude ho vbec na povrchu zem. Stále jich ubývá, a s každým jako by

vidli,

ale

rakvi a

odcházel kus života jejich vlastního.

Pešli

tídou

Spálenou,

propletli

Husovou, zaboili

se

Perštýnem,

do Karlovy.

A

tu

142

námstí Kižovnického ped starým, erkupil se dav zvdavých, z nhož vyníval pohební vz. blíže

ným domem

Chyblo nkolik minut do tvrté. Z hloubi domu nebo z kterýchsi otevených oken zado

zníval až

pensisté

ulice

O

lindry.

zpv

temný hlavy,

sklopili

pohební. Staí

bezdn

pozdji ozvaly

chvíli

domovní dunivé kroky mnoha

smekli

se

lidí,

nastal živjší ruch. Slabý závan

nesl

k

cích

voskovic.

rachot na

njaký

dn

povel,

chocení kol

Oba

—

cy-

chodby

v davu na

vtru dostarochm tžkou vni planouBrzy potom zaznl povdomý pohebního vozu, cvakot dvíek, zadusání koských kopyt, zara-

ulici

obma

z

prvod

pensisté

octli

se hnul. se

náhodou

blízko

za

vozem, hned za rodinou zesnulého. Lhostejní diváci rozestoupili se ped nimi, domnívajíce se,

jich

píbuzní nebožtíkovi. úbor nasvdoval tomu.

že jsou to

Pohebním tempem bral Oba pensisté stále kráeli ani

si

chvíli

nevšímajíce, vzhlédli,

a

se s

erný

je-

prvod vped.

cylindry v ruce,

kudy jdou. Teprv po hodné to již byli v njaké ulici

prostrannjší.

Pan rada Vaka zadíval se na paní ve smutku tsn za rakví, kterou s obou stran podpírali dva mladší mužové.

„To

je

vdova?"

tázal se

druha.

:

143

,,

^ No

Myslím.

Potom

sekretá.

arci,

se podíval

„Podivná vc. Jak niku, a v Hradci jsem byla o

mnoho

já ji

vdova," odpovídal pronikavji a ekl;

jsem znal jeho pavídal

dost asto, ta

menší, o celou hlavu.

A

silná,

zavalitá."

Díval- se dále na paní, njak roztržit, jako by vzpomínal, a ekl najednou

Možná

—

—

on byl po druhé ženat. Ale nikdy jsem neslyšel, že by mu byla panika zemela. Tohle není ona, jak jsem ji znal, dokonce ne. To je tedy jist druhá paní." ,,

„Ml

myslím

on syny?"

že

tázal se

pan rada.

koukám na ty mladé lidi, co vedou Syny? Pokud já vím, dv dcery ml."

,,Taky paní.

„Vdaly se?" ,,

Jedna

ptal se rada.

jist,"

odpovídal sekretá.

Možná, že druhá," ekl pan rada. „Mohli být zeové." ,,To by mohli být, pravda," pisvdil pan sekretá. ,,Ale podivná vc, že tu nevidím ,,

by

i

to

dcery."

„Snad už sedly do koáru," hádal rada. „Nic

jinak,

nežli že sedly,"

sekretá. Ohlédl se

pokývl hlavou

pes prvod nazad

a spa-

v ele nkolika najatých fiakr dva tžké, „rodinné" vozy pohební s ernými záclonami. „Jedou za námi dva takové koáry," ozna-

til

moval radovi.

A po

chvilce pemítíiní dodal:

:

144

je to divná vc, matku nechají bžet."

že

,,Ale

Pan

hned

rada

by

vezou

se

k

sekretái

a

Uvažoval.

neodpovídal.

Potom pichýlil hlavu omlouvav: jsou

dcery

a

pronesl

„Snad jsou churavy. — Možná taky, že s outžkem. A to je na pováženou. Mohla

se stát

nehoda."

Sekretá kýval hlavou, pisvdoval

Vzpomínáte

„Mohla.

na

radu

Svarce

v Chrudimi tehda? Jak ho na komisi ranila mrtvice, jak ho panice pivezli mrtvého

dom

panika

a jak

era

z leknutí a

lítosti

ješt toho ve-

porodila mrtvé dít?"

„Ano, ano," pitakal rada. „A vlastn bylo Paní radová Svarcová pak do

štstí, že nežilo.

plroku

taky odešla

—

co by z

nho

bylo bý-

rodi!"

valo, bez

Kráeli dále v myšlenkách za hrkotajícím vozem. Tu na jedné zatáce rozházel se po-

nkud poátek prvodu

a zrakm obou penpo prvé zadek vozu, na nmž se tásl závs erného voskovaného plátna s bílým nápisem. Pan sekretá zahledl se na nápis, etl a lehce drcl do starého druha:

sistv

zjevil

,,To

je

se

podivná vc, že mu nedali pravý Což pak si na tomhle více

služební karakter.

zakládal?"

145

Tím upozornn,

zbystil

i

pan rada zraky

a etl:

t

V. Snajdr,

emer. editel advokátní kanceláe a majitel

mšan „Hm, hm,"

vdl,

tom

se o

No

zatásl hlavou, „ani jsem ne-

že šel s pensí

šanství

si

domu,

pražský.

nezmínil.

do

privátní služby.

A ml dm,

koupil. Vida, vida, jak

si

vida.

tak

Nikdy

A m-

pomohl.

šel do pense mnohem dív než šelma nikdy se s niím nepochlubil \" „Nepochlubil," potvrdil sekretá. ,,On býval odjakživa jaksi pro sebe, uzavený." Tou chvíli ztísnil se prvod na konci tídy Husovy, kde vyúsuje na Perštýn, a pravidelný pochod njak uvázl. Starým pánm bylo v davu úzko, prodrali se pracn na chodník. Potom ozvalo se vpedu rychlé zarachocení kol, vz kvapn vjel na Perštýn. Sražený díve prvod náhle se potrhal, ale zadní chodci spchali, aby mezery vyplnili, své pedáky dohonili. Již taky hrely kolem obou pensist oba rodinné koáry a za nimi nkolik fiakr. Potom zachvátil starochy proud pších a strhl je s sebou, uná-

my.

pravda, on

—

A

i

šel

je

dále.

Nikdo z nich netušil, že touž chvílí vyrazil námstí Betlémského jiný prvod pohební,

z I.

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

10

146

a

nevdl,

že

pomísili.

cíl vili

úastníci I

nevdli

obou pohbu

se

na

taky .oba staroši, když

volnjším prostranství Ferštýna, nejdou za rakví pán .^najdrovou, nýbrž za rakví druhou, za rakví nebožtíka zcela neznámého. Nepoznali to, ponvadž nyní se octli na samém konci prvodu a 'ped nimi se hrnul se octli zas na

že

již

hustý,

neprhledný trpliv

Sli

zástup.

dále,

aniž spozorovali,

pekroili tídu Ferdinandovu

vin

a že jsou

že

již

v polo-

Tu kdesi daleko ped nimi, prvodu, zaznly zvuky smuteného po-

ulice Spálené.

v cele

chodu. ,,

Divná vc," ekl pan sekretá, „ani jsem

nevidl, že jde taky kapela. nehráli

—

teprv

te

A

takový kus cesty

zaali ..."

Prvý poheb, od nhož se bezdky odloudávno kdesi na námstí Václavském, u Musea, nebo hrel dokonce již vinohradskou tídou Jungmannovou k Volšanm, když dva naši pensisté po drahné zas dob ili,

byl nejspíš

po okolí a seznali, že již kráejí mimo klášter emauzský a dol s vrchu Slovanského, že tedy prvod míí na hbitov vyšerozhlédli se

hradský.

„Podívejte se,"

pan rada v udibude pochován na Vol-

pronesl

vení, „myslil jsem, že

šany?"

„Zdá

se

mi

taky,"

ekl pan sekretá. „Ale

147

snad chyba. Mnohdy v první chvíli neví nikdo, kde bude ležet." ,,No/' rozhodl pan rada za oba, ,,tak tedy ho doprovodíme až ke hrobu. Na Volšany byla

to

bychom

O

nebyli došli."

strmých,

schod

se pensisté

jako

—

dvacet minut pozdji, udýcháni slézáním

za vyšehradskou radnicí, octli na temeni Vyšehradu, na hbitov,

poslední

úastníci

pohbu,

daleko

od

hrobu, od nhož k sluchu jejich zazníval dumivý tyhlasý zpv. Oba obnažili staré, šedivé hlavy a sklonili je v pokoe ped nezmnitelnou skuteností,

zá-

že

tu

starý jejich

vrstevník ulehá k

vnému

van tžkých perutí smrti, a v tom okamžiku snad hlavami obou ? chvlo pomyšlení: Kdy asi my Zpv utichl, jednotvárné odíkávání otenáše neslo se k nim pes hlavy zástupu. Ztichlo, spánku. Zdálo se jim, že

cítí

— —

a vzduchem ízlo vrzání popruh, hrobníci spouštli rakev. A hned potom zadunly první temné, tupé údery prsti na rakev.

Hlavy obou staroch klesaly níže, postavy sklánly se a zmenšovaly, jako by se hroutily do sebe. Zástup se rozptýlil, pánové Štrunc Vaka sestupovali te hadovitou pšinou zadem po stráni. Nikdo z obou slova nemluvil. A šli, kam je nohy nesly. Nezamíili do tídy Vyšehradské, ale propletše se pod viaduktem dráhy vyšli na jejich

— — —

i

10*

148

Výto

a po hrbolaté dlažb tídy Podskalské mezi ohradami došli na rampu, vedouQÍ k mostu Palackého.

Schylovalo se málem k šesté. Slunce sklánlo se znenáhla, vedra ubylo. Paprsky opíraly o hladinu Vltavy, že vypadala jako proud roztaveného kovu. Protjší smíchovská plovárna byla plna nahá, z eky vynívalo množství hlav koupajících se plavc. Pod mostem Palackého ve stínu stálo nehybn nkolik lun, na jejichž okrajích tyily se temné postavy s dlouhými pruty. A zábradlí rampy bylo plno zvdavých, mladých, starých, pihlížejících nese

dokav, brzy-li rybái co polapí. Na samém konci rampy, skoro Palackého, stál nehybn starý pán

již

u mostu

v dlouhém,

tmavém kabát,

s cylindrem pežilé fasony na hlav. Stál ponkud rozkroen a jako o tech nohách opíral se o silnou hl vzadu.

—

Dva

naši

pensisté,

kteí

si

posud nieho

k osamlému diváku se svšenými hlavami. Pojednou však, jako by mli stejné vnuknutí, povznesli hlavy

kolem sebe nevšímali,

blížili

se

a vzhlédli. Ale v témž okamžiku stanuli a v ne-

smírném úžase

vypoulili zraky,

jako by

ped

nimi byl vystoupil pelud z jiného svta. „Ježíš

úad

Marjá

Snajdr!

kretá Stru ne.

—

—

pan editel výpomocných to vy?" zvolal pan se-

Jste

"

:

149

Muž, který vzibudil takový úžas obou starc, nim plnou tváí, usmál se, vztáhl k nim ruku a ekl „Taky jste myslili, že jsem umel?" „Vždy jdeme z vašeho pohbu koktal pan sekretá. „Tak, tak," zasmál se tetí pensista. „Ješt dobe, že jsem pi tom nebyl hlavní osobou. Ale nejste sami, pánové. Moje žena dostala do

obrátil se k

— —

dneška nanejmí dvacet kondolencí, až

z

toho

—

byla celá ustrašena. Ale já mám radost budu dlouho živ. A že vás taky lovk celý as

—

okem nespatí!"

O

chvilku pozdji kráeli

lackého ti šediví pensisté, slíkov.

Pánové Strunc

i

pes Nábeží Pa-

smrem k ulici MyVaka rázem oživli,

postavy jejich vztyily se a vyrostly zas do své bylo, jako by po nemoci náhle míry. byli ozdravli, ba, jako by jim na vku bylo

Obma

ubylo deset let. Ani nelitovali, že vzdali poslední poctu neznámému jakémusi panu Snajdrovi, bývalému editeli advokátní kanceláe. A vlastn nikdy nezvdli, že to vbec nebyl žádný Šnajdr, koho doprovodili na hbitov vyšehradský.

Nár. Listy v

beznu a v ervenci

1907.

Na áe, .

I.

Tetívck.

za nevyhnutelné, abych k slvku „ára" piinil malou poznámku. Ne tak

Pokládám pro

tenáe

pražského, jako spise pro venkov-

Nebo

každý vzdlaný Pražan ví, co je ára. Ví to skoro ješt lépe mén vzdlaný Pražan, a což jest podivu nejhodnjší nejlépe to ví Pražan docela nevzdlaný. Ne tak venkovan, narodivší se a vyrstající v naprostém a politováníhodném nedostatku všelikých institucí a prospšných zízení, jimiž oplý-

ského.

i

—

—

vá 'msto veliké.

poád nco nm aspo drazem, nkdy bez d-

Velkomšáku

se

pikazuje a zakazuje. Nebo se na cosi

Nkdy

žádá.

s

velkomšák, jakmile vytáhne paty 'domu, stále jest upozorován, co dlati má

razu. Slovem, z

nemá. tak ekl

a

—

Slavná vrchnost vede ho od kolébky až ke hrobu.

—

abych

151

Ne

na venkov. Poznal jsem obce, vesniky, kde se lidem nepikazuje a nezakazuje pranic. Mnohdy ani žebrota ne. A vždycky jsem pocioval nesmírné politování, tak

vesnice

a

hlubokou soustrast

s

ubohými venkovany. Ne-

chápal jsem, kterak se probijí celým životem,

My v Praze pohodlnjší. Vylezte na píklad na tramku (a v Praze vylézá se na ni, tu není žádnou hrakou dostati se na píkré a vysoké schody, vedoucí na peronek; je-li konduktor jen trochu slabší soustavy tlesné, musí mnohdy všichni pasažéi spojenými silami napomoci, aby se nkterý tlnatjší pán anebo dáma dostali naaniž vdí, co dlati mají a nemají.

víme

o to

to,

je

život náš lehí,

—

pravím, vylezte na tramku a rozhlédnte se. Zraky vaše padnou na tabulku, kterou tam vyvsila vrchnost ili správa tramvaje: „Obecenstvo drazn se žádá, aby po horu)

as

jízdy se zízenci tramvaje nerozmlouvalo."

Týká se to patrn ponejvíce idie, aby nebyl hovorem roztržit a nikoho nepejel. Vždycky mi tahle žádost vrchnosti tramvajové vrtá mozkem. Zdá se mi, že vlastn slavné

vrchnosti

nenáleží

obraceti

vci k obecenstvu. Že by vlastn hlásiti

:

,,

Zízencm

je za

mnohem

nechává

to

uritji.

na vli

Ale

v

mla

této

vy-

jízdy zakázáno s obe-

censtvem rozmlouvati." Bylo by a

se

slavná

obecenstva.

eeno vrchnost

totéž

po-

Poslech ne-li.

152

dobrá. Neuposlechne-li a zane-li mluvit se zízenci,

mže

zízenci

mohou po

po celou

—

cestu

nejsou-li

za

baviti.

nic

Nebo —

žádáni

hovoiti, pravda-H?

A a

se

patrn tak

vždycky ješt ve

pípad

„žádání"

mnohém zákazu znanou li-

shledáte

berálnost.

promite, odchýlil jsem se ponkud od „áry". Cárá jest kruh, nejenom ideální, ale docela skutený kruh, jímž jest královské hlavní msto Praha oddleno od ostatního království eského a pedevším ode Všech svých pedmstí. Není to ínská ze, není ten kruh všude Ale

patrný, ale pokuste se jen, abyste

bu

ze Smí-

chova, z Karlina, ze Zižkova nebo z Vinohrad

do Prahy husu, podsvine anebo putnu Ihned se vám objeví, kdy jste se octli na áe. Tam jste zadržáni, uniformovaný zízenec provede na huse nebo na podsvineti „ohledání", nebo vám zváží putnu uhlí, dovede vás k ,,mstišti", což jest bouda, v níž pokaždé sedí mrzutý pán s brejlemi, ten s vámi zavede malý výslech, napíše boletu, pijme tolik a tolik halé, potom ješt asi pt nebo šest jiných uniformovaných pán se vás optá, co to nesete, je husa, podsvine nebo cojiného koli nesete, samým omakáváním již na pólo umueno, a konen tedy smíte „pes

vnesli uhlí.

a

áru".

153

To

tedy je naše pražská „ára",

na níž se vybírá

potravní

da

hranice,

uhlí

taky z

a jiných viktuaHí.

Tuto vidí se mi poznamenati snažn a drazn, že mým nemá býti falešn rozumno. Že si nechci nic dobírati, niemu se posmívati. Laskavý tená je totiž nkdy potvora. Laskavý tená je zpravidla škodylibý a hned ve všem enichá ironii, nabírání, popichování. A když se to práv netýká laskavého tenáe samého, má laskavý tená radost. však dokonce nepipadá, abych této sveeposti laskavého tenáe hovl. Znám velmi dobe laskavého tenáe. Dnes by ml radost, kdybych si dobral slavnou vrchnost, zítra by

ádkm

Mn

ml

kdyby si slavná vrchTak tomu jest. Já však naproti tomu jsem naplnn veškerou úctou ke všem 'slavným vrchnostem. Vážím si jejich rozkaz a píkaz, naízení pouradost ješt vtší,

nost dobrala mne.

i

Jsem pesvden,

hých žádostí. nost

nikdy

že slavná vrch-

nenaizuje nic hloupého.

Slavná

uených, a ne-li sama, má po ruce výkonné síly uené, a ty si jist vrchnost sestává z

lidí

dost hlavy nalámou, než nco naídí, zakážou nebo pikážou. A jestliže nám asem nejde

nco do

hlavy,

nedostává se nám prost Za to Však nemže vrch-

náležitého „pochopa". nost, lání.

ale

naše zanedbané

vychování a vzd-

"

154

mn

Taky kdysi cosi nešlo do hlavy. Vrajsem se z venkova drahou Františka Josefa. Dostal jsem zprávu, že kdosi tžce stn, peje si mé návštvy. Nejbližší cesta k byla mstským sadem, do nhož vedou vrata cel

nmu

hned v

stý,

Probhnete parkem

proti nádraží.

ulici,

na míst. Tak

primitivní

mozek

si

a jste

kombinuje cestu pro-

poplatnicky.

Avšak vrchnost vám stanoví 'asem

smr

docela jiný. Vrazil jsem 'do vrat parku.

„Holt!"

Uniformovaný zízenec „árový" zastavil mne. Ml jsem totiž na neštstí malý tlumok v ruce. „Musíte Bredovskou, k domku, kde se

da." Rate odpustit,"

platí

potravní ,,

je

vysvtluji,

nm

prázdný, není v

„mj

tlumok bych ml

eho

z

nic,

platit."

Otvírám tlumok, okazuji, že v

hebenu, kartáe, kartáku

a

nm

trepek

kfom

není

ale

pranic.

mn

to.

„Do toho zas nic není," zízenec na „S kufrem se parkem nesmí!"

„Vždy

má

cesta

vidíte,

že

nm

v

vede tu pímo,

nému, schyluje

„Do toho

se

mn

k desáté nic

nic

spchám

— —

není!"

není

—

a

k nemoc-

155

Ke zízenci pipojil a

konen

se

druhý jako

posila

pistoupil strážník a mávl jen ve-

rukou: „Tamtudy!" Nezbývalo mi než uposlechnouti. Moudejší vždy ustoupí, hlavn když má proti sob ti uniformy, z nichž jedna patí policajtovi. U „mstišt" v Bredovské ulici si mne vbec nitlukdo nevšiml, nikdo nezastavil, nikdo mok neprohlížel. Ale parkem jsem nesml. Parkem sml jen, kdo ml prázdné ruce. Kdo ml tlumok sebe prázdnjší, nesml tamtudy. A jestliže bydlil práv do parku, proti nálitelsky

mj

draží,

musil

pece

si

jen

zajíti

bu

Bre-

ulicí

dovskou nebo bývalou Novou branou.

Po

um

léta

jsem

si

lámal hlavu, jaký

je

roz-

v tomto naízení, ale nepišel jsem na to

podnes. Jako posud nikdo nevyzkoumal, pro nco níže bylo zízeno do parku nádherné

o

schodišt z okružní silnice, které se však nikdy neotevelo a jehož lidská noha vbec nepekroila. Ale o to vše te nebží. Doslechl jsem o jiném píbhu na ,,áe", a vlastn na ten si dnes vzpomínám. Snad proto, že se udal práv ped jednmi velikonocemi. Skoro mi to

pipadá jako

pítel,

mu

letos.

Vyprávl mi

kterýž jest jeho

veškeru diskrétnost, aby

nepíjemnosti tak dost, a

z vyzrazení.

obávám

se,

jej

za tepla

hrdinou. Zaruil jsem

že

mu

Ml

nevzešly žádné jich

posud není

v se

život všemi

156

mohu

Tolik jen

hotov.

gem

divadla,

jistého

a

íci,

že

dramatur-

je

dramaturg,

zná-

jak

u nás v poslední dob víc než spoteby na n. V jistém pedmstí pražském žijí nejbližší píbuzní tohoto mého pítele. Sel je navštívit, aby jim popál šastných a veselých ve-

mo,

je

likonoc. „I

dobe,

žes pišel, Jaroslave," povídá

mu

„Tuhle jsme dostali od pítele Pondlka tetívka, vezmi si ho, udlejte si ho doma na svátky." Nu, chvíli se pítel zpoval, nechtje oloupiti tatínka o pochoutku, ale konen pece

starý

tatínek.

tedy ptáka pijal.

(Poznamenávám

tuto, že je pítel

ješt ne-

lovk. Neví posud, že ješt každý, kdo kdy dostal tetívka, zas jej nkomu da-

zkušený roval.

ad

To

je

jímž se

pták,

udlá

vydatnjším v

rodin. Ješt

radost celé

píin

té

jest

vtší jeho píbuzný tetev. Sotva že kdo dostane teteva, již pemýšlí, komu by ho zas dal. Taky jsem dostal jednou teteva. Byl jsem tehda

rovnž

ného daru upravuje.

a

nezkušený.

Ml jsem

shánl jsem

Znalec

jistý

radost z

ivzíác-

recept, jak se tetev

poradil

mi,

že

díve,

než se tetev pee, zakopává se na ti nedle

do

zem —

K tomu

asi

pl

teba pozemku.

jest arci

menšího, ale

'na

metru

—

aby zkehl.

jistého

pozemku; sebe

Neml

jsem nic tako-

15:

vého. Ale

mám

u Mladé Boleslavi pítele, který

má snad njakých

korc polností. Dohy mi propjil asi tverený metr pdy, jenom na ti nedle, abych psal jsem

mu,

padesát

zdali

tam nco zakopal. Pítel obratem odpovdl, že s radostí, s tou toliko podmínkou, aby to nebyla lidská mrtvola. Vyžádal jsem si tedy dovolenou na den, koupil jsem si u pana Trejbala na Perštýn motyku a jel jsem s tete-

si

vem do

Boleslavi. Pítel

kousek

njší

pole.

Vše

mn šlo

vykázal nejkrás-

dobe,

jen

jsem

mi pldruhého dne, než jsem teteva dostal do náležité hloubky. Bylo trochu sucho a spatn se kopalo. Vrátil jsem se a hndd jsem ulehl s houserem následkem nezvyklého namáhání. Ale nesi

vzal krátkou dovolenou. Trvalo

dlouho. Uzdravil jsem se práv za ti nedle, kdy byl as, abych zas teteva vyhrabal. Dostal jsem zas dovolenou mén ochotn než po prvé a vyjel jsem po druhé do Boleslavi. Veer jsem byl s tetevem v Praze. Druhý den byla nedle to bude obídek!

trval

—

—

—

se mi však, že mne znalec obelhal anebo že nebyl dokonalým znalcem. Pekli jsme teteva od rána do ;dvou hodin, ale tetev zkehl jenom na tolik, že by ho snad byl mohl po-

Zdá

lovk diluviální, který ml ješt mohutnjší chrup a hlavn tesáky asi jako gorilla. Zdegenerovaný lovk devatenáctého století však že je 'na takovou zvinu pímo chdožívati

:

158

Vidl jsem, že by byl tetev poteboval nedl v ^zemi, nevdl jsem však, mbýti rozpeený tetev znova zakopán. Pekli

zuby.

asi šesti že-li

jsme ho tedy ješt ti dni, ale jeho nátura vzdopod plotnou žáru kamínek plynových. Poradili mi antracitové uhlí, které prý vydává nesmírný žár. Koupil jsem ho putnu asi

rovala ohni

za

ti

i

zlatky,

avšak (taky

malomocným. Tetev menší,

scvrkal

se,

antracit

byl sice

sesýchal,

objevil

se

poád

ale

menší a nebylo dosti

silného nože na krájení. Nejlepší anglická ocel

nm

jak perník. se na Teteví mumii odvezl pozdji popelá, ponvadž to není posud 'zakázáno. Od té doby však lpí na mých 'dveích tabulka, že nejen tetevy zdvopozvání do ples a 'zábav, ale ile sice, avšak drazn odmítám.) Vracím se k píteli, který dostal tetívka. Soudím, že tetívek je pirozeností mkí, drtila

i

kehí,

jak

již

jeho

zdrobnlé jméno nazna-

uje. Pítel ubíral se ku 'Praze, nesa pod paždím balíek. Jasné jeho oi bloudily kdesi po obloze, myšlenky vbec kdo Ví kde. A tak, aniž se nadál, byl náhle zastaven kategorickým

zvoláním

„Máte

nco

k zdanní,

„Ale nic," povídá pítel; tívka."

pane?" ,,

tuhle

nesu

te-

:

159

„No

dovolte, pane,

tak

Vybalili

mu

to je

potravina!"

tetívka, prozkoumali, nejsou-li

snad tetívci dva, dovedli pítele k okénku mrzutý pán vyptal se rovnž, na-

to

„mestište'',

boletu,

psal

nastihl

ji,

halé, a pítel myslil, Což byl omyl. „No tak, pane, tu zastavil

te

ho

vyžádal že

tím

si

jednaticet

vc

skonena.

bych

boletu

prosil,"

jiný zízenec.

Pítel podal boletu. Ješt jednou podíval zízenec na ptáka, !zdali snad zatím nedostal mladé, a propustil pítele ze svých ruse

kou.

A pítel, zahledv se zas do nebe a myšlenkami zatoulav se do njakého neviditelného prospektu divadelního, hodlal dohonit zmeškaný as a vykroil. „Holá, pane, co to nesete?" stavil ho o dva kroky dál jiný uniformovaný pán.

Málem by

vzpomnl a

zasyel „Ale budete rentgenovat?"

tu milý pítel byl

sssakramente, což

m

však v as, že

:

—

stojí

ped

vrchností,

ekl tedy jen uctiv

„Ke všem cek

prohledán,

jednaticet

hromm,

halé

každý

i

boleta,

platil

jsem

..."

Uniforma podívala avšak

tetívka, 'už jsem vše-

a tuhle je

se na pítele písn, shovívav, vdouc, kterak nemže prostý oban znáti všechny momenty jaksi

160

ouední procedury na „áe",

men

„No, a kde máte „Jaký strkoval platil

certifikát?"

zase

svoji

jednaticet

„Totiž „že smíte fikát

a otázala se od-

:

na dkaz, že korunové mny.

za-

vysvtlovala uniforma, Prahy. Certi-

vbec do

ouadu, odkud

je,

pane.

na tetívky šóncajt,

pane,

lesního

je

na-

pítel

boletu

tetívkem

onoho

Nebo te a nesmj

a

podivil se

halé

certifikát," s

certifikát?"

se stílet!"

Pítel hledl za svého života všelikým nepíjemnostem, ba nebezpeenstvím a dokonce krisím tváí V tvá, ale te skoro pobledl. Nebo i

certifikátu

—

neml.

Zkrátka, nesl kontra-

band, nesl nedovolenou, zakázanou vc. Vrchnost od nho sice pijala jednaticet halé, tam, o dva kroky ;nazad, v oné boud, na níž je nápis „mstišt", ale tato vrchnost neekla mu hned u onoho okénka, že je na tetívky „šóncajt", neptala se po certifikátu, nevarovala ho. Dala si zaplatit, jednou rukou pijala od nho jednaticet halé, ale hned již druhou ruku po vztáhla jako po pašem, po lovku, kterýž neoprávnným zpsobem pronáší zv, která Se nesmí stílet. Vrchnost mu vlídn odebrala poplatek, ale zárove na nj nastražila pas. Dokud byl ped arou, na pedmstí, mohl míti tetívk kolik chtl, vrchnosti do toho nic íiebylo. Ale

nm

IGl

ho s tetívkem na áru, niáru. Pítel uvázl. A ponvadž byl pítel kdysi taky soudním referentem, v-

vrchnost

pustila

koH však

pes

dl

ihned, že se tu dopustil

—

— a

trestného inu. Pronáší do

nevdomky

Prahy tetívka

nezákonn zasteleného, utraceného pouhou .nou

flinty,

^alá a ert

ví,

co ješt ho eká!

Z tch úvah

vytrhl

„Když nemáte se mnou, na

síte

Pítel

ra-

bez certifikátu! Pokuta, vzení, snad

vdl,

jej

hlas

certifikát,

uniformy:

pane,

tedy

mu-

radnici!"

že je

skuten

zle.

Zvou ho

na radnici, ale ne aby ho tam udlali primátorem, mstským radním anebo snad aspo estným mšanem, nýbrž aby ho vy-

sice

slýchali jako delikventa.

dchodu

jednaticeti

ale

obecnímu zárove spá-

sice

Vykonal skutek šlechetný,

chal trestný in.

ped

Pispl

haléi,

ale

tím ješt dopustil se viny. Píteli kmitlo

hlavou hejno myšlenek. Nejmocnjší 2 nich na Hugv román „Devadetvrtou šestou kapitolu prvního na sát ti", ina dílu, nešastného dlostelce, jehož vinou

se

byla vzpomínka

—

odpoutalo se tyiadvacetiliberní dlo na korvet, ímž hrozila záhuba celé lodi. Dlostelec zmohl sice dlo, zmítající se strašlivou posuninou pod palubou, velitel vendejských povstalc pipjal

mu

sice

za toto hrdinství kíž

svatého Ludvíka na umolousanou halenu, ale 1.

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

11

:

:

1(^2

zárove

velel:

ho zastelte! A nešastodpraven a vhozen do more.

A te

ník byl ve chvíli

vdl

Pítel

sice,

že na radnici staromst-

tam nestílejí. tam v dávkrev tekla. A snad vše to asto ných dobách bylo píinou, že v okamžiku, kdy byl tak detektivsky polapen, odvtil muži v uniform, který se dožadoval certifikátu ské

nevykonávají se

Ale

pece

jen

pane,

,,Milý s

vdl

ani

vámi chodil na

ortele,

z

že

djin,

mne nenapadne, abych

Te mám obd mám

radnici.

obdu, a po zkoušku. To by mi tetívek chám

k

máte tetívka, tuhle moji mu, a to snad staí." hle

Muž

že

za

to

hlad,

sp-

v divadle stál!

visitku,

Tu-

íslo do-

tetívka a visitku, jako by se

pijal

rozmýšlel, ale vida jasný, nevinný pohled mla-

dého muže,

mkil

který,

nemá

nostmi,

se

a

a

vyniká

certifikátu

na

mnohými ped-

—

tetívky,

ob-

ekl

dobrá, obsílku dostanou dom. A od koho pak vlastn toho ptáka maj?'-

,,No tento,

Píteli mému nastal nový duševní Dobromyslný pan Pondlek z venkova

jeho

otci

byl,

pítel

tetívka

na svátky.

sám nevdl;

ale

Kterak za

to,

zápas. poslal

ho že

na-

chtl

jeho tatínkovi zpsobiti pochoutku, kterou starý tatínek

penesl na svého syna, za to ho má deMá ímu pipraviti opletaky? Krátký

nuncovati?

:

:

163

vítzn

bojoval boj,

nho

z

dobe

vyšel. Zcela

odpovdl uniformovanému

zízenci vrchnosti

„Ale, chytil jsem ho do oka! Já tak nkdy, když není zkouška v divadle a když ne-

básn nebo

spisuji

divadelní kusy, chytám ze

zábavy tetívky a tetevy do ok. Nkdy za..." jíce nebo ernou Není zjištno, postihl-li zízenec, chtivý i

zv

certifikát

tetevích,

dvuje

spoívající ve slo-

ironii,

vech pítelových, ale stil,

'

jisto

jest,

jeho zevnjšku,

že

ho propu-

visitce

nevin-

a

ným oím, které rychle pomrkávaly. Co se dále dlo s tetívkem, o to se pítel nestaral. Ba, zapomnl na nj. A teprv když se vrátil k veeru ze zkoušky, vzpomnl a ekl k choti své ,,

Nelekej

A

m

náhodou

nepítomnosti.

_ —

než

jiného,

kdyby

se,

mé

za

policajti

hledali

Nebží

o

nic

_"

co ho potkalo. Tak na pl ucha slyšela to dívka služebná v pedsíni, pichvátá a oznamuje: se vyprávti,

jal

i

„Nkdo licajt

ne,

juž

tu

šavli

byl,

neml

milostpane,

ale

po-

doista žádnou."

„A co chtl?" „Ale njakého ptáka pinesl, milostpane." „Ptáka?"

No, smírném

ale

te

udivení

„Dejte

teprv drahý

zamžikal

mj

pítel v ne-

oima.

ho sem, Andulo!" 11*

164

Dívka ptáka pinesla — byl to tetívek, onen „zdanný" tetívek, za njž bylo zaplaceno jednaticet halé.

„A co íkal

muž?''

ten

-

„Že ho sem piáni z radnice „Nic víc?" „A že ho mžeme sníst."

poslali."

„A

nic jiného?" „Nic jiného."

Milý pítel zam3^slil se nad opeencem, zamyslil se

a

nad jeho klikatou poutí posmrtnou,

ponvadž ho

dráždilo,

že

velmi zajímalo a zvdavost jeho

mu

pták vrácen dobrovoln, bez

pokuty,

bez vyšetování, vydal se

radnici,

do píslušného

toto

referátu,

rána

na

zjistil

asi

z

a

•

Když písná ruka vrchnosti pinesla na osudný ten kontraband, pan ouada a povídá:

obrátil se k ní

radnici

„Co pak nám „Tetívka

mero

ajncvaj,

—

to

sem

jsem

nesou?"

áe

ho na

zadržel jsem

dotyný lovk neml

tetívka zabavil,

protože

nu-

certifikát,

nkdo od

tuhle je jeho visitka, je to tak

zas

divadla,

je

na

n

šóncajt."

Pan ouada

se

podíval

na tetívka, podíval bedlivého strážce zákon val

se

—

prý byl

nejdelší

—

a

na

visitku,

se

do tetice na

kterýžto

povídá:

podí-

pohled

165

,,To zas vyvedli

Te ho tam ale

pknou vc!

hnedky tomu pánovi donesou, aby

Protože na tetívky rozumj ? A v š ó n c a j t,

te

odpustil.

není žádné'

nedli odpoledne, až

nebudou mít službu, vezmou si pkn služební instrukci a petou si pozorn, na jakou šóncajt platí a na jakou neplatí, aby nám nevyvádli takovéhle pehmaty. Lovecké listy'

zv

,

nebo Lovecký kalendá' jim na to abonýrovat nemohu. Kdyby to ten pán dal do no,

máme

vin,

z

toho ostudu,

že

vn vk

halí tch umli? A te mohou jít." Muž rozuml, zasalutoval, jednaticet

navrácen

majetníku.

A

tak

za

to

a

tetívek

žádný „šóncajt",

byl

prozetelností

jen

zákona, který na tetívky neustanovil v

dob

celejch

v nestojí. Roz-

eené

dkovati, že milý pítel ušel všelikým protivenstvím a tžkritické

kému

pronásledování.

•To zdali

je

již

co o tom vím. Nevím toliko, pítel tetívka na ti nedle zakopal.

jest vše,

Ale snad se tetívci ani nezakopávají.. Ti snad se vyhazují na popel bez pedchozího zakopání,

brevi

manu, jak íkají

latinái.

II.

Akcisní zdravotnictví.

bych ubezpeil laskavého tenáe, že Rád nechci vyprávti nic vymyšleného, nýbrž

pravdu svtitou a nefalšovanou. Ale nebudu laskavého tenáe ubezpeovati o niem, ježto jsem pesvden, že laskavý tená má rozum a nete vbec nic v parných tchto dnech ervencových, následkem ehož by jakékoli moje ubezpeování bylo marné a zbytené. (Malé poznamenání pro tenáe bedlivjšího, který si všímá zjev pírodních vbec a

prbhu

letošního léta zvlášt: Vím dobe, že ervenec až posud nebyl parný, ano že byl dokonce velmi mizerný. Že to byl erletošní

venec

pímo

skandální, a že jsou

upímného

hodni všichni, jimž obvyklá dovolená pipadla práv na tento ervenec. Že na svých letních bytech, a to zvlášt v polohách vyšších a ješt vyšších, tásli se zimou ráno veer a skípli zuby celý den. Nebo nepomyslili, aby se na tch krátkých nkolik nepolitování

i

167

dl ervencových,

trávených na

Šumav

pod

nebo nebo

Krkonošemi, v krajin podbrdské na eskomoravské vysoin nebo vbec kdekoh v Cechách, opatiH zimníky, neku-H kožichy. Mluvím však o parných dnech ervenjen, že je to rení ist sezónní. parný, až ervenec za starých historické dotoho neomylné Jsou

cových proto Býval

totiž

se slévalo.

as

i

klady ve starých letopisech a ve starých nících

asopis

ro-

všech politických vyznání. Do-

konce ješt žije nkolik prastarých pamtník, kteí se v ervenci potívali. Mladší generace však jejich ujišování naprosto neví.) Mevyprávl bych tedy laskavému tenái, který se v parných dnech ervencových a srpnových dovede zcela rozumn obejíti bez novin nevyprávl bych mu vbec nic. A jestliže jsem pece usedl ke psacímu stolu, neiním tak naprosto z njakého vnitního puzení a laskavému tenái k vli, ale proto, že nade mnou stojí milý náš metér, který potebuje asi na dva sloupce rukopisu. Krom toho taky moje 'historka, kterou hodlám vyprávti, nemá s parnou sezónou pranic spoleného. Je to vlastn vzpomínka zimní, asi tak masopustní, a jestliže se s ní odvažuji na slunce, iním tak jen- vzhledem k letošnímu ervenci, který se k nám chová s takovou chladnou a nepochopitelnou zdrželii

—

vostí.

168

Spoinou-li pece po všem, co jsem pokteréhosi pošetilejšího tenáe na tchto ádkách, prosím ho pokorn, aby prominul úvod a vysvtlení o tom, co jest pražská „ára", nebo jsem jisté vysvtlení pojmu toho podal již v pedešlé historce o tetívku inilého pítele Jaroslava. Jen tolik bych ješt poznamenal, že to není snad njaká ára narýsovaná ernou barvou nebo kidou, ale ára zcela ideální, neviditelná. Ani byste nevdli, že ji pekraujete, kdyby vás nezadrželi zízenci, kteí zasvtili život svj služb na „áe", kteí jsou, abych tak ekl, knžími této áry. Cárá ta jest dosti kivolaká. Byl by na omylu, kdo by se domníval, že na píklad opisuje Prahu njakým pravidelným kruhem. Vystupte s njakým tžším tlumokem na nádraží severozápadním na Poíí nebo na tak zvaném státním v ulici Hyberácké, a zvíte, že jste na áe. Zamte s kabelou, z níž vynívají husí nohy nebo zajeí bhy, do Prahy v tch místech, kde stávala kdysi Koská brána, nebo popojdte dále, kde nyní Táborská ulice tvoí rozhraní Prahy a Vinohrad sloupli jste na áru. Jete tramkou od nádraží západního pes tnost Palackého, a když se octnete na Nábeží Palackého, šlehne pojednou vagónem tramky „ára". A na všech tch místech vynoí se ped vámi služebníci kultu árového a pronášejí

vdl, oi

mn

i

—

169

k vám tajemná slova „Maj v tom nco k nní?" A jestliže pisvdíte, pak se v :

zdanej-

okamžiku ocitujete u „mstišt", což jest jakýsi chrámec kultu árového, kdež/ s vátni zavedou úední ízení, a veleknz árový, který bližším

Jzpov, píše na archy podivné klikyháky, podá vám neitelný lístek s tajuplným heslem, pijme od vás poplatek, zízenec nižšího ádu utrhne cípek lístku toho ili bolety, a pak teprv, po tomto uvítacím obad, smíte vstoupiti na pdu matiky Prahy. Pvod árového 'kultu toho sahá do šedé dávnovkosti, nkdy na sklonek století osm-

sedí uvnit, vyslechne vaši

náctého. Jméno jeho zakladatele ani se nezachovalo lidské pamti. Na 'štstí onoho za-

vném

kladatele, nebo asto by ve svém spánku byl vyrušen mnohým zazloeením obana, který jakýmkoli nedopatením osudu 'nebo vlastním propadl ponuré exekutiv árové. Vzpomínám na takové proklínání, které vychrlil kdysi a ješt 'dlouho potom chrlil muž ušlechtilý, vzácný, pedobrý lovk, spoleník milý a vlídný, hledaný léka, doktor Zahora. Byl lenem upímné, sdílné spolenstky, která co rok v mrazivých dnech ledna nebo února vyjíždla do velikého a pes to útulného mlýna kdesi na severovýchod Cech, v ty dny, kdy ,,pan otec Matouš" porážel krmníka. íkám krm nika, ale pan otec 'zabíjel ti, tyi, aby milé hosty pražské nejen syt pohostil, ale aby

170

štdrou výslužkou. Pan dokZahora byl njak píbuzen s panem otcem Matoušem, a ježto ml vtší rodinu, býval obmýšlen výslužkou nejvtší. Vždy víte, jak docela jinak chutná kousek takové peínky nebo

je

taky vybavil

i

tor

krkovice,

pivážíte-li

koupíte-li

nika ice.

v

ji

a jelítko,

A

A

ji

z

vepových hod, než

Jak voní domácí jaterjak záživná je domácí bacho-

tržnici.

tak dále. tak

tedy jednou v únoru vraceli jsme

pán Záhorov draV devt O pl desáté u svých

spolenosti

se zase v milé

hou severozápadní k matice Praze. hodin budeme v Praze. rodin.

umí.

již

doma,

Ale svobodní ješt se sejdou

plzeniny

tam

zstanou

Ženatí

nkde

u

Chodry,

to

roz-

se

na pohár

u otce Vacka. Ale

slíbil, doktor Zahora; pijde na pohár. A pan když mže doktor Zahora, "pihlásil se doktor Nohejl, a pak pan editel Cimr, potom bratr vzdáleného hostitele doktor Matouš, potom pan Luák nu a na konec ujednáno, že tedy se sejdeme u Chodry všichni. Na dozvuky zabijaek.

že

nedaleko

tentokráte

bydlil

i

taky ješt

i

—

Konen

vlak zastavil v Praze,

v severo-

západním nádraží. Ale hle — tu je „ára". Vidouce nás vystupovati s naditými tlumoky, ihned nás obklopili zízenci áry a zkušenými zraky odhadovali obsah zavazadel a nemén zkušenýma a všetenýma rukama ryli se v útro-

171

bách

po

kus

kuse,

v jejich ústech slévalo

bachoice, syrové

jelítka

—

vepovinky,

nejistší

—

pleti

výslužku

vyndávali

a

jejich

Matouše,

a tak

ach,

a se.

jejich

plály

a

Jaterniky, klobásy,

vida,

vida,

blouké, jak

pana otce

oi

taky s

kusy

kžikou

bude chrupat,

až

bude pelivými hospodynmi upravena! Zízenci odhadli, odvážili, bezpeným glejtem doprovázeli nás k okénku veleknze, diktovali mu, co shledali, veleknz psal tajemná znamení na arch, na bolety, platili jsme šestáky a krejcary, a zas pistupovali jiní a jiní k okénku. Ve chvatu a spchu sotva jsme si všímali, že doktor Zahora má njaké delší pozastavení s jedním knzem nepekroitelné áry. Jen se ozývalo volání ,,na shledanou u Chodry", kdo byl hotov, hrnul se z nádraží, spchal na tramku,

chvátal

dom.

Neminula

ani hodinka, všichni jsme sedli

—

jen doktor Zahora chybl. A minula hodina další nepicházel. Plnoc odbíjela, nebylo ho tuto Zatím v nádraží severozápadním, jak jsme

u

Chodry,

—

—

pozdji

z

vrohodného

líení Záhorova seznali,

odehrávala se malá komedie. Taky doktor Zahora vytasil se

s výslužkou míil k osudnému okénku. Vytáhl' tobolku, pipravoval drobné na zdanní. Avšak zízenec, jenž vážil jeho kus vepovinky, svraštil náhle oboí, obracel maso na všechny strany.

a

!

:

:

172

prohlížel, zas obracel, a

konen

zarazil

kroky

doktorovy „Vašnosto, kde pak

Doktor

se

je

štempl?"

obrátil

„Jaký štempl?" „No, jatení štempl, vašnosto! Bez štemplu to

nemžeme

vyclít."

Ješt se zasmál doktor Zahora této poznámce. Ale smál se naposled onoho veera. V dalším prbhu komedie pešel ho všechen smích nadobro. „Pro boha vás prosím, štempl! pánové to taky mli se štemplem?"

Ostatní

„To bylo pod váhu, vašnosto, u všech tch pán. Pod pt kil. Ale tohle má pes pt kil, plšesta. To musí mít jatení štempl. Pes

pt

musí mít štempl." Štdrý hostitel tam ve mlýn venku zakrojil pro doktora Zahoru njak hloub, ruka se

'kil

mu

utrhla, ukrojil kus

pes pt

kil.

Osudná

štdrosti

„No, štempl!" pohodil doktor Zahora hla„Kde pak ho vezmu? Což tnyslíte, že konduktor ve vagón štempluje maso?" A pokusil se o úsmv. Pravím výslovn: pokusil se. Ale zstalo pi pokuse. Pohledem zízencovým ustydl mu úsmv na rtech. „Konduktér ne, vašnosto, ale na jatkách se štempluje," ekl dozorce písn, naznauje jsou všechny žerty tak, že na pražské

vou.

áe

"

173

Tohle musí mít zdravotní prohlídku, štempl, že masu nic nechybí. Že je zdravé. Že nebylo zvíe nemocné." již doktor Zahora ponkud se dohál. nemístné.

,,

Te

„Vždy pánové.

je z

Pro

jednoho kusu, ^ako mli ostatní jste

nezadržel?"

taky

je

nemli pt kil." „Povídám, !" chtl „Ale všechno dohromady vašnosto,

mítnouti

„To

mže pod ky

doktor. je

jedno, vašnosto.

býti metrák!. Ale

pt

—

na-

kil,

a to

Dohromady toho

každý

smí do

ml

msta

jen kousek

bez prohlíd-

Doktor ml nápad. „Tak pokejte, obane, rozíznu to na dva menší kusy." Zízenec vztáhl ruku po mase. „To nejde, vašnosto. To je jednou v kuse, a tak to musíme zamtýrovat. Jo, kdyby se to bylo udlalo dív a njak prohodilo." „A kde pak se to má prohlížet?" otázal doktor, aby jednání ukrátil. Cas ubíhal. se „No, na jatkách, vašnosto." Doktor skoro zavrávoral.

„Na

A

jatkách?

Te,

v deset hodin v noci?

v nedli k tomu?"

„Žádná pomoc,

vašnosti.

Tam

je

zvro-

léka."

Doktor

trn

tu

jest

obrátil, spchal k okénku. Panedorozumní. Zízenec nejspíše

se

"

:

174

nesprávn vykládá. Takový kousek

cosi

ínky

pe-

!

Zatím se nádraží vyprázdnilo, pustota zavelikou sí. Bylo 'po práci, a tak veleknz piblížil shovívav nos a na veliké okuláry k okénku, vyslechl 'historii, podíval se na maso. „Jo, jo!" potvrdil slova zízencova. ,,Musí to mít štempl, jatení štempl, že je maso lehla

nm

zdravé."

Te kapsy,

se

vyal

doktor rozhodl.

Sáhl

navštívenku, položil

ji

rychle

ped

do

vele-

knze

a ekl Tuhle je moje visitka. Nechám zde maso, ráno sem pošlu svého sluhu a ten všechno ,,

opatí."

Tady není žádný deouad. Nic nemžeme pechovávat. To je náramná zodpovdnost. Co kdyby njaký mor? A do zejtka kdo ví, jak by maso vy,,To nejde, vašnosto.

positní

To

padalo!

„Tedy

se

si

to

musí vyídit ješt dnes." vyite, když musí. Ale já zas

musím dom." ,,No ne, pane, vy musíte ky,

do Holešovic

V

doktorovi

hodinky,

Jsou

bylo jisté

po

— —

stydla

krev.

s

masem na Podíval

se

jat-

na

desáté.

koniny v obvodu Prahy, kam

nesnadno dostanete za dne. Ale jsou koniny, kam se v noci vbec nedostanete. V té

se

"

175

dob

ješt pilotový most

nestál

pes nj

nejezdila

tedy tramvaj.

pes Poí, Elišinou tídou, pes most

pes

Na

Štvanici,

jatky bylo

Josefské námstí,

lze dostati se jen

Františka

Josefa,

pak velikou oklikou tam daleko v ony koniny, které byly tehda bez jakéhokoli spojení s Prahou ostatní, s Prahou mateskou, akoa

liv

jatky stály

na

již

pd

pražské, ježto stály

poád pvec Leo-

v Holešovicích. Bylo to v dobách, kdy ,,

íká lidový

rozdávali Prahu", jak

pold Šmíd,

tam

i

Ostatn nám

tak

ji

te

pak

,,Jak

ji

rozdávali, kde

poád

na jatky

.Vždy

jí

nechtli.

rozdávají.

— —

!"

zhrozil se

tam hodina cesty." Rate si vzít drožku, vašnosto. Musí beztoho zízenec akcisu s vámi Jsou-li v Praze koniny, kam se v noci vbec nedostanete, jsou taky koniny, kam vám ani za peníze každý drožká nejede, leda by tam byl bál. Ale na pražských jatkách bývají málokdy bály nebo koncerty. A zvlášt doktor Zahora.

,

je

,,

— —

tehda

byla

to

cesta

za

mén

noci

tovaná než na píklad 'Píkopy.

drožká,

jichž

vehikle

se

A

tak

náhodou

frekven-

nkolik ploužily

kolem severozápadního nádraží, odmítlo Velmi rozhodn domnnku, že by se vydali až na jatky. Konen však pece, než vypršela hodina jedenáctá, vyskytl se 'muž s komonm a

pekáem,

odmnu

kterýž zcela

prohlásil,

mimoádnou.

že

pojede,

Konen

arci

za

tedy vsedl

176

doktor Zahora akcisák

s

do vozu

a

peínkou na kh'n.

vedle

A

nho muž

volným, roz-

vážným klusem klopýtal komo smrem k Josefskému námstí a k mostu císae Františka Josefa.

A tek

bylo ke dvanácté, když

stanul

povoz.

ped

vraty ja-

A

nedlouho po plnoci p.'onášeje divnou formul-

odemkl portýr vrata, ku zaíkávai, která nevyznívala jako vlídné uvítání. Bylo okolo pljedné, když zburcovali pana zvrolékae; o tech tvrtích na jednu byl již v pracovn. Do hodiny s plnoci byla peínka prozkoumána, za zdravou a erstvou, dokonce výbornou uznána, a byla opatena úedním fialovým

štemplem.

Taky instanci „árovou" obmyslil zvroléka ním, ne však Štemplem. Pronesl to jen ústn, jistým slovem kulatým, skoro jen obrazn, ale velmi drazn a yýrazn, íímŽ hovoil z duše doktoru Záhorovi. Potom ješt pipojil poznámku velmi podobnou portýr jatek, odmykaje pozdním hostm po druhé a zase za nimi vraty zaprásknuv, až se kamenní 'dva býci na portále jatek zachvli.

dv

hodiny, když stál A ješt nebyly ani doktor Zahora zas u „mstišt" áry na severozápadním nádraží, aby zaplatil poplatek

plšesta kila vepoviny, nyní krásn stem plované jak národním vyšíváním. z

177

A

po druhé hodin, když, nemohouce se dokati doktora, a ponvadž milý Vacek-Chodra sám již nad námi podimoval, bylo

vytráceli

zamujíce

jsme se z pivnice,

vtši-

nou k Václavskému námstí.

A práv

odbíjela tvrt na tetí, když jsme

nkde

u Suchého v Ovocné setkali s drožkou, a z té drožky zaznl známý nám hlas. Velel, aby koí zastavil, a z drožky vylezl doktor Zahora. se

Rysy jeho tváe, jindy tak

zmnny.

milé, dobrácké,

práv byl unikl zákeným vrahm. Lépe eeno: vypadal, jako byly

Vypadal, jako by

nkoho

by v tom okamžiku sám byl lépe

Ješt stal

eeno:

nkolik

vypadal, jako

lidí zavražditi.

ské zuivosti nanejvýš

chy-

se

Byl to obraz

vydláždné

nebezpené. Zuivosti, která

zavraždil.

by

a

všemu

se neleká

lid-

okolí

inu

nej-

hroznjšího. Nemluvil, jen funl. Levice jeho tímala kabelu s výslužkou, pravice byla hroziv zaata, jako pipravena, aby rozdávala smrtelné rány.

kolem nho v uctivé, bezA když jsme se potom otázali, pro nepišel k Chodrovi a kde byl, vydechl z hluboká a zatím zcela strunými slovy povdl nám píinu svého omeškání. A pak ješt pronesl nco, adresovaného instituci akcisní, ale nco tak strašlivého, že pi úct, Postáli

pené

I.

jsme

vzdálenosti.

Herrmann, XVI.: Kanceláiký prach.

12

178

jakou chovám k vrchnostem, od boha nám ustanoveným, i k nástrojm tch vrchností, ne-

troufám

si

to

ani

pibHžn

opakovati.

Leda že bych se asem a pi píležitosti doktora Zahory otázal, smím-h to opakovati, arci s odmítnutím vlastní zodpovdnosti. Pece to mlo jistý dobrý úinek. Od

tch dob, kdykoli jsme

hod,

vepových abychom nemli Bylo nám jen ponkud se vraceli z

dbali jsme úzkostliv,

výslužku obtížné,

pes pt že

decimálku.

jsme

kil.

s

sebou musili

voziti

malou

Nár. Listy v

Okradení

Jsou

jisté

se

a nálezci.

vci, vysoce vážení, které se roz-

umjí samy které

ervnu 1907

sebou,

jsou

a

zas

vci

jiné,

samy sebou nerozumjí.

te

jsem napsal vtu, o níž se dojako vysoustruh ováná. Arci se tato moudrá vta vyžaduje jistého výkladu. Jsou takové duchaplné sentence, kterým bez výkladu neporozumíte. A zvlášt tená dnešní doby jest uvyklý, aby mu bylo podáno všechno po lopat.

Ano,

mnívám, že mi zdá, že

jest

Piznávám

dám

tu

lopatu

se,

—

že

již

chci

hodnou chvíli hlepemítám, kterak

íci

bych tenái jasn wložil

hlubokou praxdu,

skrývající se ve slovech svrchu napsaných, ale

poznávám, že mnohem snáze jest pronésti vtu hlubokou a nepochybn libomudrckou, než jasn a srozumiteln povdti, co jsme jí \yjáditi

chtli. 12*

130

V

takovém rozpoložení vzím práv já te bych pestal. Tím by sice bylo zpomoženo mn, avšak nikoli tenái. tená by po takovém násilném zakonení teprve nea

nejradji

— —

chápal

Vidím, že takto

mi

je

ím

he

dále

nedostanu.

konci

ke

Nezbývá

a

že

mi,

se

než

ku praktickému píkladu. Ty mi soudím, než všechna metafysika. ekli byste na píklad, velectní, že Ise rozumí samo sebou: najdeš-li nco, jdi a vra to. Mnohem snáze však to povíte než vyvehodn sestárnouti, než nco dete. Ano, mžete se

uchýliti

svdí

lépe,

i

najdete, se

nežli

a

pak

mžete

dovíte,

škodlivých

všech

následk pro

ješt více sestárnouti,

mli vrátiti beze aspo nepíjemných

kterak jste

anebo

sebe.

Je na píklad

rovnž nepochybno, vysoce

vážení, že za jistých okolností je

mnohem

sná-

zlodjem než okradeným. Záleží na tom, žijete-li v prvotním a pirozeném stavu

ze

býti

lidském

ném

a Zíti

nebo

žijete-li

ve stát

dobe

zavede-

peliv spravovaném. v prvotním síavu

je

za

našich

dn

Vyžadovalo by to pedevším delší dovolené a pak njaké vydatnjší cestovní podpory od eské akademie, abyste se mohli odebrati do stedu temné pevniny ili Afriky, anebo — eknme do Austrálie, v ony koniny, kam ješt nevnikla blahoplodná kuldosti

obtížno.

—

181

Tam

tura.

složte

a

lépe,

nkolik majetek.

všechny

— ím

na hromádku

své

(lesklejší,

drahocennosti tpytivjší, tím

na njaký as. Teba na se yrate a hledejte svj tam zstal nebo zmizel. Zmizel-li,

vzdalte se

Potom

dní.

Bu

máte nepochybné vdomí, že vás kterýsi bližní neznámého plemene a nesrozumitelného jazyka okradl.

Tomu

Ale tím

se

íká experimentální pokus. všechno vyízeno. Máte

taky

je

nepochybné vdomí, že jste okradeni, arci nemáte ani potuchy, kým, ale to je lhostejné. Dalších nemilých následk nemá pro vás takové okradení, zvlášt jestliže jste pamatovali, abyste mli všechny vci dvojmo. Tedy dvoje remontoárky, dv tobolky stejn dobe nadité, dva revolvery, dv flinty, dva kartáky na zuby atd. Vzal ukradené zlodje ert, jen když ,

i

vám zbyly

duplikáty.

Avšak ve stát dobe zavedeném a peliv spravovaném jest jinak. Pouhým okradením vc nekoní. Zas je lépe posloužiti píkladem. zapla Pánbh, je tomu Jednoho dne hezkých pár let, vzpamatoval jsem se z toho již byla mi ukradena kožešinová epice. Bobrovka. možno, že to byla bobina

—

—

falešná, ale

A

i

pravá králiina.

Nevyznám

SiC

v tom.

mi za jednu delší a zdailejší povídku vyplacen tuný honorá, za kterýž jsem si jednak na památku, a jednak proto, že jsem neByl

:

182

ml

co na hlavu, koupil

bo

se schylovalo na zimu.

V

bobrovce

této

eenou

šel

bobrovku, ne-

jsem na poštu to v ní,

pod

ní

moje první

úadovny ,,I

i

Ježíšmarjá, jaké

nejmén nadjeme jsou

ticet

mohl bych

nji

než

psaní a tro-

filiálky

hlavu.

A

tu

zaznl

z nitra

kamaráde!" se

a

piházejí,

kdy nám

nejnevítanjší.

jehož jsem žáka,

a

hlas

Náhoda, svých

s ní

poslední chze. Vstril

a

jsem do okénka poštovní

chu neprozeteln

reko-

s

mandovaným dopisem. Byla

já

rok íci,

nebyl

a

v

se

jich

následcích

Byl to hlas muže,

nevidl,

kdyby

mne

když

tém

spolu-

se nebyl uil pil-

nechal

o

rok

za

sedt v normálce, zatím co sám pyšn postoupil na reálku. Než se mi podailo dohoniti ho, byl zas již o roník vejš. Vlastn

sebou,

neml

ani práva, ani povinnosti vítati

radostn.

Byl

jsem vždycky

mne

pod jeho

tak

kari-

érou.

Ted byl správcem té filiálky. Chtl mne obejmouti okénkem, což nešlo. Víte, jaká jsou ta erární poštovní okénka. Staí práv tak jen, abyste vidli vlídnou tvá ochotného, úslužného manipulanta nebo ješt ochotnjší, úslužnjší manipulantky, ale na radostné objímání lidí

nestaí.

I

pozval

mne

starý

kamarád za

pepážku, do úadovny.

V

posvátné

úct

k

úadovn

smekl jsem

;

183

ped

bobrovku

svoji

katrem, položil

na pul-

ji

A

když jsem po dvou minutách vystoupil, stál tu sice posud pultík, zízený pro pohodlí obecenstva, avšak moje bobrovka neležela na již! Jen jednou za jsem.

vstoupil

a

tík

nm

dvée poštovní

tu chvíli vrzly

jediné vrznutí stailo, aby

vždy' ode si

mne

mne

filiálky,

ale toto

moje bobrovka na-

Byla píliš nová, ješt nepamatovala, odešla s jiným. odešla.

mj

Byl jsem trudn dojat, pítel a takspolužák byl rovnž trapn dojat, a bych mohl vbec na ulici a dom, pjil mi ob-

ka

tav obnošenjší

epici, svou

erární,

s

jablí-

kem. Šel jsem ke klobouníkovi, koupil jsem si nyní velmi skromný a laciný pokryt hlavy a v duši sklíen zamíil jsem opt k úadovn

pítele

Nebo,

dietní tídu,

mu

abych

svého,

líkem.

epici

vrátil

vadn

s jab-

píslušnou jsem práva nositi takovou

nejsa

neml

v

epici.

mén

Naše druhé shledání bylo s

mé

strany

mén

vroucí,

radostné. Ani jsem nesmekl,

aby mi taky nezmizel klobouk. Ale pítel pokládal za povinnost utšiti mne a ekl mi pi rozluce

„Už jsem dopadnou, že Zalekl

„Tos

to j i

jsem

neml

oznámil se

a

Možná, že h o

policii.

dostaneš

zas

cítil

." .

.

jsem,

dlat, píteli."

že

blednu.

181

„Pro?" užasl. Ponvadž — —" ,,

Nedomluvil jsem, pemožen trapnou pedtuchou. vše

A pec

nastává

Byl jsem k

ani z daleka jsem

lovku, když

jest

netušil,

co

okraden.

pak po trnácti dnech obeslán

úadu bezpenostnímu.

Byl se

mnou

zave-

den dlouhý protokol. Kde jsem koupil epici, kdy jsem ji koupil, jak se jmenuje dotyný

epiá,

z

eho

byla epice, jaké zvláštní zna-

mení mla, co jsem za ni Idal, kde jsem na ni vzal peníze, jak dlouho jsem ji nosil, jakou cenu mla v jden osudného zmizení? Vím-li, kdo mi ji vzal, jak vypadal, jak se jmenuje, kde bydlí, krade-li vbec jen epice, kolik epic mi již ukradl? Pro jsem si nevzal klobouk. Starý klobouk, pro 'jsem ji smekal, pro jsem ji položil na pultík, vím-li, že jsem ji ml na hlav, zdali jsem toho dne vbec ml hlavu? Mám-li nkoho v podezení, a koho? Pozadu ji-li, aby epice byla vrácena v pípad, že bude dopadena, nebo požaduji-li náhradu za ni? Od koho že požaduji náhradu? Mohu-li dokázati, že jsem já to, že byla epice ukradena, že to vbec byla epice, zdali snad nebyly boty, ponvadž byl dopaden to jistý lovk, jenž ukradl boty? Bylo mi zodpovdti ješt více otázek, bohužel, že jich nemám V pamti. Vypotácel jsem Se z úadu všecek zmaten, nebo podrobný a

mn

mn

18')

úinkoval na mne

rafinovaný výslech

nevdl

jsem

epice ukradena jakou

epici

Potom

tak,

že

nepochybn, byla-li nebo zda jsem sám n-

zcela jist a

mn

neukradl.

asi

ve lhtách 'tynedlních násle-

dovaly ješt dva nebo ti výslechy. Byly zavádny nové a nové protokoly se mnou a zraky úadujícího zabodávaly se do mne vždy pronikavji.

Nkteí známí všimli si mých astých pok úadu bezpenostnímu. Poali mne

chzek

sledovati.

Poali

si

o

mn šeptati.

Klíilo v nich

znenáhla strašlivé podezení, že jsem v nja-

kém tajném, kompromitujícím spojení s policií. Za ti msíce obeslali mne k okresnímu soudu. Chytili a vyšetovali zlodje, který u sebe ml pt epic. Tázali se, která z nich je má. Byly to docela jiné epice, ale chtli mi jednu

mermomocí vnutit. Patrn, aby se to v aktech njak ukonilo. Pedvedli mi zlodje. Znám-li ho? Odpovdl jsem záporn. A odkud ho znám? Nedostávalo se mi odpovdi. Byl jsem upozornn, že 'mojí povinností svdeckou jest odpovídati. Jak dlouho že znám onoho zlodje? Ode kdy že s ním obcuji? Je-li mj píbuzný? Co že mi známo o jeho domá-

prý prý

cích

a

majetkových

nou? Kolik Vrátil

že

pomrech?

Žije-li

se

že-

má dtí?

jsem se

dom

'všecek

nemocný,

a

tehda po prvé, tuším, byly nervy moje silné

18G

oteseny. Následovaly další výslechy u soudu. Chytili totiž dva jiné zlodje. Byli to pánové, kterých jsem ped tím jakživ nevidl. Nebylo

by mohli

ani zjištno, že

byli bývali specialisty

—

,,v

e-

A

pak ješt v kratších nebo delších lhtách byl jsem pedstaven ješt nkolika pánm zlodjm, arci taky picích*',

ale

býti.

bez výsledku. Byl jsem vykoupen po šesti msících, kdy mi dorueno vyrozumní, že se pátrání v pímé epice zastavuje, ježto po pachateli není žádné stopy, tím mén po epici.

in

Byl bych radostn zajásal, avšak nedostá-

mi

síly.

Byl jsem

duševn znien.

moji

valo se

schvácen,

zondán. zpozoro-

Jen jsem se sotva znateln usmál. Spoíval jsem na lžku a léka toho dne pronejbližší

vali s radostí, že

nesl, že stavili

k

nastal obrat k lepšímu.

mé

posteli

Toho dne

po-

první kytiku konvalinek.

Bylo jaro — již jsem ani epice nepoteboA ponenáhlu jsem se zotavoval.

val.

A když jsem po prvé vyšel na boží sluníko, pipadalo mi vše jak hrozný sen. Lidé nenosili epic, jen klobouky. Nkteí dokonce slamáky. A já, mocen zase myšlenek souvislých, umínil jsem si pevn, že již nikdy bude-li nikomu ani ukradena epice slovem se nezmíníri. Prvá ta zkušenost byla mi pouením pro celou další budoucnost.

—

mn

—

187

vám nyní jasno, že mnohem snáze zlodjem než okradeným?

Je býti

Avšak

ani

znamenávám se

ke

mn

nálezcem není radno

ihned, že jsem nehrnuli,

kdož

býti.

nic

nenašel,

nco

ztratili.

jest

Poaby Po-

píhoda s nálezem potkala kolegu a pítele mého, muže dosti sice, ale pece ne dokonale zkušeného. A poznamenávám konen, že co chci vypravovati, nikterak nemá svádti kohokoli, aby zatajil nález. Ale až pete, a si z peteného vezme pouení a navrátí nález tak obratn, aby unikl následkm

znamenávám,

že

své poctivosti.

Kráel jsem v posledních dnech msíce vyprávl pítel (a já úmysln zamluji, kterého msíce) — tídou Ferdinandovou. Tu pojednou spatím na dlažb papírek zvláštního rázu. Vypadal jako bankovka, ale jako ban,,

tak

kovka

cizí,

nikoli

rakouskouherská.

shýbám, abych bankovku zdvihl, když si všimnu, že bankovka leží práv ped vkladní skíní závodu Stakova, povdomého Již

se

\

importérského závodu.

povídám si, firma Stakova vymejšlí poád njaké ertovské reklamy — není tohle cosi podobného? Je to vbec bankovka? Není to snad njaký automat, který zane vát, až se ho dotknu? Nebo pronikav kiet „mamá, Šlaka,

:

188

—

? Nebo není to pivázáno, a až toho chopím, nezazní odkudsi náramný ehot ehot zízenc závodu posud ukrytých,

mamá!" se

—

moje poínání sledujících? Není pod tím njaký magnet, který mne pidrží? Již jsem chtl dále, abych sám se nestal terem posmchu a prostedkem reklamy, když vítr zavanul a bankovku o krok odnesl. Není to automat, není magnet, je to bankovka. Shýbnu se, zdvihnu ji — desítirubl! Aspo na tom bylo vytištno „deset rubl", pokud umím azbuku peslabikovat. ale

Njak man

jsem se ohlédl, v jistém pona spoívají oi. Nemýlil Pozorovali mne dva posluhové, je-

mn

citu,

že

jsem

se.

jichž

stanovišt

kovým

a

pán

ní

je

práv mezi závody Sta-

Endrovým, víme,

minerálními

s

vodami. Zcela

vídá

dobromysln

piblížil se starší a po-

:

„Co pak to našli, milostpane?" Všecek rozpaitý, skoro se zastydv, jako bych byl chtl nález utajiti, ale na všechen zpsob naplnn tušením, že mne posluhové z ehosi takového podezívají, roztáhl jsem bankovku a volám hodn hlasit, abych podezení vyvrátil

„Ale desítirubl!

Ohlížím

nkde

se

na blízku.

Njaký chudák

pi tom,

není-li

jej ztratil."

chudák

ten

.

:

:

180

„Co pak s tím budou dlat, milostpane?" „No, odevzdám to na policii, aby nálezce, pihlásí-li

se

." .

.

Nedomluvil

Posluha

jsem.

se

ironicky

usmál.

,,Zahodj

dám

radš zase, milostpane.

to

zahodj

Poví-

Oni nevdí..." Mávl opovržliv rukou a šel si sednout jim,

svj

zas na

to!

vozík.

Chování posluhovo

nco

Ví posluha

víc o

zviklalo té

mne ponkud.

bankovce? Byla by

pece Stakovská ertovina njaká? V tch místech na druhé stran je náhodou smnárna njaká, nevím í. Zamíil jsem to

rovn

k

smnárníku.

„Pane,

Podíval ,,Je.

\'ám

za

to desítirubl?"

je

se,

Dnes ni

„Pane,

Našel jsem „Víte,

je

tolik

pokývl hlavou a ekl kurs takový a takový, a

nechci

tolik ji

promniti.

odevzdám

ji,

kdo

ji

„Ne, složím

Smnárník

dám

," .

Není moje.

ji."

ztratil?" ji

u bezpenostního úadu."

podíval se na

mne njak

vy-

jevený a ekl jen

„To vám

gratuluji!"

Nechápal jsem, pro a k emu mi gratuluje. Podezívá snad mne taky, že si chci peníz ponechat? Cosi hokého se ve roz-

mn

lévalo.

:

190

Vyšel jsem ze smnárny, a nárník pohlíží, zale

jdu

i

mu podávám „To jsem

mnou sm-

ke strážníku, oká-

bankovku

našel,

na

odevzdejte

pímo

správ proti

hle,

ní stojí strážník. Tušil jsem, že za

a

pevezmte

pravím: ji,,

prosím, a

policii."

abych mu a povídá ,,Od toho tu nejsem a $ postu nesmím. To musíte sám na direkci." Spchám tedy na direkci. Pro jsem spchal? Zapomnl jsem íci, :že jsem provázel pítele, který chtl nejbližším rychlíkem odjeti. Do odjezdu zbývala plhodina. Ješt spolu máme cosi nutného vyídit. Zaskoím si tedy na direkci, odevzdám desítirubl a ve mžiku Strážník

na záda,

ruce

stril

do nich bankovku násiln

budu dole. Ano! ekne V prjezde

se.

strážník.

„Kam s tím mám „Do ísla toho a lém

nevložil,

jít,

pane?"

toho," ekl mi po ma-

pemýšlení.

Za mžik jsem v ísle tom „Pane ~- pravím k úedníku desítirubl,

tu

Úedník kem porady dovny,

íslo

Vrazím „Pane,

a

tom.

—

našel jsem

jest."

šel

se poradit s kolegou. Výsled-

bylo,

že

to

to.

a

mám

jíti

do

jiné

—

atd."

tam. našel

jsem desítirubl

úa-

.

191

Výsledkem tohoto oznámení byío sdlení, nejsem v pravém ísle, ale že musím do druhého patra, íslo to a to.

že

ješté

Letím po schodech, a v tom letu vzpojsem náhle na posluhu, na smnárníka.

mnl

7!dálo se

poínám

mi, že

Konen picházím,

chápati

.

.

v pravém ísle. Oznamuji,

pro

bankovku na stl.

kladu

ekl úedník, chopil

,,Desítirubl,"

se

ho,

a

zdánna pohled lhostejn, ale prsty jeho, liv lehce jak pírko, svíraly pevn bankovku. Upe na mne zraky a táže se: „Je pravá?" ,,Pane, odevzdávám, co jsem našel." jaké

„Víte,

mne

„Ani

Prohlížel

Mne

má

íslo,

bankovku

pronikavji.

však

sérii?"

nenapadlo, abych se podíval." a

pes bankovku mne.

Konen

praví:

tžká vc. To se málokdy stane. U nás, a desítirubl! To mohl být Rus?" „Snad. Jen odevzdávám, kdyby se ubožák náhodou pihlásil. Má úcta." Pardon! Pokejte! Napíšeme protokol. — Ale to je tžká vc. Na tohle nemáme ani „To

je

,,

žádný formulá."

Však z této nesnáze bylo východišt. Nemaje úedního formuláe ili šimla" pro podobné pípady, napsal samostatný protokol na arch kanceláského papíru. i

,,

1!»2

Jméno,

povolání,

jaký

vk, vyznání nábožen-

pomry, kolik mám dtí, dchod, koho budu voliti do íšské rarodinné

ské, bydlišt,

—

vše jsem musil vyznati. Oddechl jsem když byl protokol skonen; však taky úedník si oddechl, snad ješt upímnji. Byl to pro nj kus perné práce. Povdomý šiml snadno se vypluje, ale protokol bez šimla! To není lehká komposice. Podepsal jsem. Pot na mne vyvstával, když jsem vzpomnl na pítele,

dy

si,

ped domem.

ekajícího

„Má

úcta!"

zvolal

jsem

radostn

a

chci

prchnouti.

„Pokat,

pane,

ješt nejsme

dáte nálezné? Máte na ,,Nic

„To Posate Sedl

n

hotovi,

/bá-

právo."

nežádám, pane." se

tedy musí výslovn

poznamenat.

se."

jsem jak na jehly a úedník pipi-

soval klausuli, že se

vzdávám nálezného.

„Podepište to ješt."

Podepsal jsem. Vyrazím, ítím se se schod, v letu dívám se na hodinky. Do odjezdu vlaku zbývá pt minut. Není možno, abychom ho dostihli. Ale pítel jist odešel, když jsem se

nevracel.

Neodešel. v ruce,

Stál

s lítostivým

ped

vraty,

s

hodinkami

výrazem. Teprv nyní všiml

193

jsem

si,

že držím v ruce

pítelv

cestovní tlu-

mok, jejž jsem mu z ochoty nesl, v tlumoku pak byly listiny, bez nichž nemohl odjeti, jízdný lístek

a

jiné

potebnosti.

Pítel uvázl v Praze pres noc, hotel

nými útratami

ho ptku

—

s ji-

na to by ani

nebylo stailo.

nálezné

z

stál

Po pti dnech vracel jsem se pozd v noci redakce. Domovnice otevela a plaše couvla, mne. Vtiskl jsem jí desetník, do schodišt, zahlédl jsem, jak

spativši

a

za-

táeje

si

na

peníz

prohlíží

svítí,

jej.

2ena doma nespala, dti hledly vyjeveny z postelí

t tu policajt, muži. Stran njarubl. Ml jsi ješt dnes pijít k výslechu. Pro Krista Pána, co se to stalo? Je toho plný když jsem se veer vracela s dtmi z procházky, každý se mi v dom vyhýbal, každý šeptal druhému. Chytili prý njaké penzokaze. Ale co ty v tom? Posílala „Hledal

.kých

dm —

jsem holku

—

pinesla ji nazpt, že nemá kupec drobných. Byli jsme bez veee... Co se to dje, Kriste Ježíši!" s desítkou

ke kupci

Letl jsem hned ráno k výslechu. Nový Tetí den pišla nová obsílka. Té jsem už neuposlechl. A hned potom další obprotokol.

—

s výhržkou, nedostavím-li se, že budu pedveden. Pátého dne pro mne pišla pa-

sílka,

—

I.

Herrmann, XVI

:

Kanceláský prach.

13

194

—

trola.

Pedvedli mne úedníku, kterýž mí

oznámil, že se majetník desítirublu sil.

Jistý

tedy platí desítiruble.

—

již

pihlá-

tam Pijal jsem to na

student z ruského

Polska;

arci

v-

domí, podkoval jsem v slzách. Byl se mnou zaveden protokol, že se vzdávám všech nárok na desítirubl, který by byl pipadl,

mn

kdyby sil

se

do roka a

nedl nebyl pihlá-

šesti

jeho majetník. Podepsal jsem

jsem ochoten

a prohlásil jsem, že

jej

dvakrát

složiti

kauci

nepedvídané pípady. — Kauce nepijali, ale diktovali mi ptku pokuty za to, že jsem se hned po onom obeslání nedostavil. Poznamenali pi tom, že mi snad pokuta cestou milosti bude prominuta..." Když mi to pítel dovyprávl, sklesl vysílen a byl povozem záchranné stanice dopraven dom. Cekalo ho tam velmi nemilé pekvapení — soudní výpov od domácího, který pro

prý

všech n}'

nemže

licejn

další

dom

v

pedvádni

Ti nedle kdo

z nás

trpti

lidí,

kteí jsou po-

k výslechu.

již

nebyl pítel v redakci,

nevidl ho na

ulici.

ni-

Je pro nás ne-

zvstný.

Práv

se

dovídám, že se roznáší povst,

zaten

a že sedí ve vyšetování, podezelý, že je v tajném a nedovoleném spojení s ruskými revolucionái. V jeho byt byly vykonány již ti prohlídky. Pátrají prý po revoluních proklamacích.

že byl jsa

pítel

19:

Nevím. Ale njak mne zaíná mrzeti, že mne tak asto vídali v jeho spolenosti. žeme to mít všichni pknou polízanou, kdo isme s ním obcovali!

M-

13^

SMÍŠENÉ ZBOŽÍ.

Svtozor v kvtnu

Podíváme

se

do kufru

.

,

,

1890,

!

uplynulo od onoho nevlídPes dvacet dlouco za panem Fridrichem posledn

Pes

dvacet

let

ného, sychravého dne.

hých let, zavely dvée krámu

se

nhož

se

ho okem

neml

pán Kolátorova, do Nikdy potom již jsem zapadl nadobro v nezvst-

vrátiti.

nesypa til,

A pece

po dlouhých letech vystupuje ve vzpomínce pede mnou jak živý, urostlý ten mladík smlého chování, výbojného pohledu, bitkého jazyka — nkdejší náš ,,pan Fridrich''. nu.

Ani nám nepipadlo, že bychom jej mohli panem Bedichem, a rodné jeho jméno jsme po tech dnech zapomnli. Jako pan Fridrich byl do krámu uveden a jako pan Fridrich z nho byl odveden. nazývati

Tehdáž z

filiálky

trhu,

nu.

—

naší

bylo to na podzim

na Starém

mst,

na

—

odešel

Masném

mládenec Viktor, kterého odvedli na vojHlavní náš obchod byl na

Novém mst,

200

na Spálené ulici. Proto principál, nemoha dendo vzdálené filiálky bhati, dal dO' ní z hlav-

n

ního delší

obchodu mládence Josefa, kterého ml a jemuž dvoval nejvíce. Mezeru tím vzniklou ve hlavním obchod

as

pan Fridrich,

vyplnil

pivedl pan Snajdr,

jejž

bývalý zbankrotlý kupec, nyní

denc. Shrábl

odmnu

dohazova mlá-

od druhých padesát krejcarv od pana Fridricha, potásl mu rukou, ekl k nmu. „Držej' se dobe, a nemám ostudu!" a odešel. Ponvadž byl pan Josef prvním mládencem ve hlavním obchod, stal se jím také jeho nástupce, pan Fridrich, nebo byl nejstarší. principál Kolátor dva vlastní vyuence, mezi dvaceti, dvaadvaceti lety, kterým padesáti krejcarv

shrábl

principála,

mn

Ml

sice onikal,

ale

nevážil

chod

si

jich

píliš.

listy

v kapse,

Proto prvním v ob-

býval mládenec, picházející odjinud.

Pan temi

ponvadž mli výuné

Fridrich

um

byl

zdál se

dvacetityletý býti

—

nám

mohutným, dosperné vlasy a siln

mužem. Ml husté, erné knírky pod nosem, na nichž si velice zakládal. Ostatní tvá peliv holil. Pan Fridrich byl po nkolika dnech v krájako doma. K vyuencm Antonu a Franlým

znatelné

m

pátelsky, aby si je nahned prvního dne seznámil se co nejpívtivji s naší služkou, které jsme íkali

covi choval se velmi klonil,

a

:

201

kuchaka. Žertem

napomínal, že nemusí kávu

ji

pro personál vaiti ze samé cikorie, teba že

krám

se v

prodává, a na

vala pozor, že

Pepi

jí

omáky

aby

si

dá-

nerad pipalované.

nemlela nahoe u paní a ponebo hned druhého dne sešed do krámu, pronesl k novému

asi

vdla, co principál,

slyšela,

mládenci oste: „Poslouchají, pane Fridrich, ve kterém pak hotelu

stravovali,

se

než pišli ke

mn? D-

by Pánubohu, kdyby se mli do smrti ta|k, jako se mají lidé u mne. Koukají na ty všechny bal^y, jak jsou vyžráni! A proto mi nestrkají nos do kuchyn!"

fíovali

a

Tmi „všemi balíky" mínil un, nebo pi tch slovech

vyuence

nás,

po nás hodil

hlavou.

Pan zarazil

se

pronesl

rozuml, odkud vítr vje, a trochu. Ale ihned, vzpamatovav se,

Fridrich

s

„To

úsmvem byl

žert,

„2ertujou oni

pane principále!" si

s

jinými kuchtami a naši

nechaj' na pdkoji!" prohodil

„Nemám

rád

matujou

si

Pan

ji

principál.

dom —

pa-

to!"

do pyskúy veer Pepi pinášela veei

sedl u

pan

úsen

šuškání v

Fridrich se hryzl

Ale když cipál

mnoho

veee nahoe

Fridrich

kousav:

v

byt

a

mlel.

— prin— oslovil

202

„Ona

a ne

„Však Pepi;

hloupá

je

má sedt

je

to

Pepi

slepice,

Na násad

!

donášet paní!"

ji

pravda,"

utrhla

„takové porouení! Ješt

uražená

se

;se

u

nás

ni-

kdo neotrávil!"

„Mlela

a

šla!"

rozkikl

fee

pan

Fridrich.

postaví veei, nemá v krám co dlat! Tu jsme my!" Divili jsme se té smlosti nového mládence, ale ovšem jsme vidli, že tu mluví lovk, který jedl chleba také jinde. Byl neopatrný pan Fridrich. Od onoho dne ml dva nepátele v dom. Jednoho moc,,Jak

ného, druhého velmi nebezpeného. Paní prin-

cipálovou a služku. 2ert

mohl

se

mu asem

Zdálo

se,

s

kávou a

omákami

nevyplatiti.

že takových malikostí pan Frid-

oha,

rich nedbá. Byl jako 'na obrtlíku, byl jak

íkal

jak

Kolátorv kolega

a

pítel

Za týden vdl, kde co v

rejs. stojí,

pi obsluze

byl

krám

Ro-

leží

a

panikám služkami uml, jako

jako

byl vtlená galanterie, se

pan

rtu,

k

ped ním a nikdo z nás. Kterákoli pichtla zboží jen od pana Fridricha. Pedchdce jeho pan Josef nebyl k zahození, chynikdo

šla,

tal

o

dvata

jako

sirka,

ale

ím

byl

proti

panu Fridrichovi! Jakou ml tento zásobu nových, nezvyklých prpovídek, kterak uml se služkami laškovati, vnikati do jejich milostných tajemství, raditi, pouovati. Za krátko do na-

203

šeho krámu picházela dvata, kterých jsme nikdy nevidH. Pan Fridrich „táhl", a komu to se podailo, byl vzácným kusem inventáe. Principál hledl na jeho psobení s velikým uspokojením. S poátku nesl tžce, že musil dáti pana Josefa do filiálky, nyní toho již

nelitoval.

Takových mládenc, jakým byl

pan Fridrich, nebylo nazbyt. skými bylo hlavní vcí.

Za

to

s ,,hora"

chovi citelný chlad,

se

žen-

išel proti panu Fridrinepíze. Nebylo zapome-

kterak se uvedl

nuto,

Umt

do domácnosti,

a

pi-

byly k tomu jiné vci. Zbylo-li ráno v hrnku trochu kávy,

kus

jídla,

richv.

v poledne

aneb veer na

talíi

pán

Frid-

byl to jist hrnek a talí

Ned ojídal.

To bylo urážkou kuchyn principálovy, a ponvadž vaila sama paní Kolátorova, bylo urážkou její. Kupecký ue, kupecký mládenec má snísti vše, co dostane. Není výmluvnjší výtky, než ponechávati takovýchto ne-

to

dojedkv. Tu tam padlo njaké slovo

se strany ura-

žené principálky k manželu, ale pan

Kolátor

odbýval paniku: ,,

Patrn

nejí

tak

mnoho!

Je

zajedený!"

„Ano, nejí!" padalo špiat v odvetu. snad

jí ,,

,,Ale

jinde!"

Nesmysl!" konil obyejn mrzut pan „Dávej mu menší porce sní to!"

principál.

—

204

Tyto soukromé rozhovory donášela nám Pepi. Pipojovala k tomu vždycky zlostn, že je asi pan Fridrich u pána „v porci", totiž oblíben. 2e by si od jiného nedal líbit, aby mu nedojídal. Ale že ho pan Fridrich opentlil svými výšplechy, kterými astuje ostatním

služky.

Nepíze

Pepinu jsme chápali. Byla žárna ostatní kuchty. Pan Fridrich nevnoval jí mnoho pozornosti. Pouoval také mladší soudruhy, že není radno zaínati nco se služlivá

kou v dom. Málokdy že se to vyplatí. Domácí služka má se držeti „na krátko". Pátelství s ní

v se

dom

kuchta

vidla a

trvá prý potud, pojkud se nestrhne

njaká mrzutost. Jak

obyejn

slyšela, a

k

pánm

se to stane,

a

poví,

pidá

co kdy

poví toho ovšem desetkráte

více než je pravda.

Však jsme ode

chvíle,

kdy nastoupil pan

Fridrich, vidli služku Pepi jen co se v

krom

krám

nedl, kdy jsme jídali u jednoho stolu s principálem v byt nahoe. Napjetí mezi ní a panem Fridrichem bylo zjevné hlavn od veera, kdy jí hodil na hlavu pezdívku „morovatá", nebo Pepi byla ve tvái siln pihovatá a mla pizrzlé vlasy. Když pan Fridrich nastoupil, neuvítali ho vyuenci Anton a Franc velmi pívtiv. Žárlili na oba, dohívalo je, že nikdo z nich nepostoupil na prvního mládence, že byli peotoila,

205

hlédnuti a odstreni. Avšak tato vnitní nevole

zmizela za nkolik dní. Pan Fridrich získal

brzy oba mladší kolegy

dl mnoho a

nás

i

uedníky.

si

V-

vcí, o nichž jsme nemli tušení,

uml

sto

plynn, žertovn vyprávti. Mluvil ado dvanácti hodin v noci a o všem na

svt. Bylo vidt, kterak prohnal. Vyuence získal

se si

okoukl a

hlavn

svtem

svojí

sm-

nm

Bylo v kus rebelanta a o rozliných kupeckých zvyklostech, personálu nepíjemných, jej tísnících, o panujícím v kupeckých krámech otroctví pronášel se zcela nepokryt, mnohdy opovržliv. Tvrdil, že mládenci jsou sami vinni svým nesnesitelným postavením, že by se mnohé zmnilo, kdyby nebyli hloupí a nedali si vše líbiti. Pokud pak jeho se týkalo, vybooval sám z obvyklých dosud 'kolejí, a ku podivu, panu Fridrichovi to lostí

a

rázností.

hned první nedle pišel východu" svého o pul hodiny pozdji. Již byl krám otevený, již se svítilo, služky ze prošlo.

7.

Stalo

se,

že

,,

sousedstva se trousily, a principál

stál

za pul-

tem a hledl jako kat. Domnívali jsme se, že se nad hlavou Fridrichovou strhne boue, až se objeví, že dostane svj díl. K úžasu na-

šemu nestalo se tak. Pan Fridrich vrazil do krámu po pl sedmé, již pevleen do všedního odvu, se zástrou okolo pasu, pozdravil

hlun

principála a

již

se

al obsluhovati kuchaky.

chopil vážek a poCekali jsme, že

kik

!0G

—

vypukne, až se krám vyprázdní pan Kolátor však neláteil. Prve, když pan Fridrich vešel, podíval se principál na hodinky, a nyní po odqhodu kupc ekl:

„Njak

se

Fridrich!"

opozdili,.

jsem se s kolegou, s nímž jsem se uil," odpovídal pan Fridrich nenucené, zvuné, „a zašli jsme spolu na sklenici piva. Ten udlal štstí. Je v kontoáru u Majera a má padesát zlatých. Praštil tou dinou v krám ,,I

to

setkal

vím, není A po tch

o

stát!"

slovech,

pi

nichž se na prin-

horliv dále cukr plechem vyloženého šuplíku. Bylo to snad po prvé, kdy se ped principálem Kolátorem opovážil nkdo z jeho personálu tak pohrdliv vyjáditi „o din v krám." -- a pan Kolátor nevyhrkl po svém zpsobu s njakým zakiknutím, neekl vbec nic. Proslovení pán Fridrichovo bylo neslýchaným

cipála

nepodíval, sekal

ani

do hlubokého,

prohešením proti starodávné, zkamenlé plin kupecké, bylo zárove nezdvoilostí pánovi

—

a ten mlel. Bylo zjevno, že v

Fridrichovi ostatních

nco

vzí,

nco

více,

disci-

proti

panu

než ve všech

mládencích.

Když nový mládenec

nastoupil a

my

uo-

vé vynášeli nahoru do spolené svtnice jeho

erný, 'kovaný kufr, zdál se nám neobyejn lehký. A když pak v následujících dnech pan Fridrich kufr svj u veer neb z rána otevel.

:

207

hrabaje se ve svém majetku, nahlédli jsme úkradmo do jeho útrob a vidli jsme, že tam

skuten mnoho

není. Ani prádla, ani šat. Uplynul první týden jeho pobytu mezi námi, když v nedli veer vešla Pepi do svtnice, aby sebrala špinavé naše prádlo k na-

moení. „Kde mají ,,

s

oni své?'' otázala se pana Frid-

marn

když

richa,

hledala jeho hromádku.

Ušetím vám

práce," odpovídal mládenec

úsmvem. „Nepevlékal

za týden.

Neposlali

jsem se dnes

mn

domu,

z

o

—

jsem

až si

psal."

Skuten

pevlékal se pan Fridrich po prvé po trnácti dnech, a pak, shazuje se sebe košili a podvlékaky na podlahu, pronášel k nám až

ostatním

taškáským

s

toho

,,Z

Budou

je

úsmvem

prádla bude

mít paní radost!

dvakráte vyváet!"

Ano, prádlo pán Fridrichovo bylo jako Pepi veer pišla, zadíKdyž pro vala se na vci Fridrichovy na chvilku a pak sbírala "kusy jen palcem a ,uka'2iovákem a [rychle

n

bota.

házela je

„Na

do

koše, jako

by

se

štítila.

budeš musit hezky pitlait!" ekl pan Fridrich zlomysln, když se Pepi vzdálila. ,,Však

ti

Vc principál

mrzut

ty

ruiky neupadnou !" neubhla sešel

chvíli za

po

tak hladce.

obd

pultem,

V

pondlí, když

do krámu,

konen

chodil

zakýval uka-

:

208

zovákem na denec

nmu

Fridricha a když se k

piblížil,

zahuhlal pan

mlá-

Kolátor:

„Poslouchaj', Fridrich, naše Pepi sice není

žádná gubernant a já jí nešetím do práce, ani když má dlat pro personál. Ale to jim povím, aby se pevlékali každou nedli jako všichni druzí. Paní mi ukazovala vždy mají prádlo jako vandrovník, který nešel dva msíce okolo vody!"

—

Pan

Fridrich

za

el

aby

se,

se obrátil

šel

hlavou,

hodil

odpov,

nestálo

zase

k pánovi a

co

jako

principál

po své ekl

by

ani

ekl, a otá-

práci.

Ale

pece

mn

„Donosil jsem všechno a z domu ješt neposlali erstvé. Cekám to každý den. Což já bych se pevlékal teba dvakrát za

—

týden ..."

„No vdí," odpovídal

principál

úsen,

,,to

budou moci dlat, až budou místodržitelem. Ale te chci jenom poádek. Vždy to jejich musí vzít holka zvláš - a paní také není takovým vcem zvyklá. Píšou si domu! Urgírujou

!" *

Psal-li

nepsal, starali.

pan Fridrich

nkam

o prádlo nebo

nevdli jsme a také jsme se o to Po nkolika dnech jsme zapomnli

rozmluvu principálovu té vci týkala.

s

mládencem,

která

ne-

na .se

209

Ale po tch nkolika dnech rich

byl

dle

—

v

—

pan Frid-

obchod tico málo pes dv

ne-

za nepítom-

pikroil jednou principál Antonovi a tázal sC; hled mu pronikav do ocí: ,,Poslouchaj', AntoU; prodává se te najednou tolik havanských?" Mli jsme totiž v krám také prodej tabáku a' doutník, krom toho prodej poštovních známek a kolkv. Anton zíral na principála a nevdl ihned, jak 'by odpovdl. Za podobným dotazem vždy se 'nco skrývalo. Vyptávání takové podobalo se 'skoro vyšetování trestnímu, odpov na vždy m ušila býti dokonale uvážena. Mlení klíilo-li nzdesateronásobovalo podezení Fridrichovy k vyuenci

nosti

i

n

—

v

jaké

na

bylo

—

principálovi

^

ale

také

mnoho

ei

škodu.

Pan Kolátor pistoupil ješt o krok, takže dýchal do tváe Antonovy, zavrtal se do ní zrakem

pichlavým

devný! Prodává Krabice

je

jsme

oteveli!"

ji

a

hartusil

již:

na mne jako mnoho havanských? poloprázdná a sotva ped týdnem

povídaj'

,,No,

a

nekoukaj

se tak

Ovšem, havanských se v našem obchod proávalo nejmén; náhlé ubývání jich mubýti

silo

,,

vídal I.

nápadné.

Nemohu

konen

sloužit,

Anton;

pane principále/' odpo,,

vždy

Herrniann, XVI.: Kancelábký prach.

je

sám nepro14

210

dávám. Snad o tom rich

Franc a pan Frid-

ví také

." .

.

vím,

,,]á

pro

pronesl principál

mluvit

s

ptám práv

vdí!" budu chtít nepjdu k nim díve o dose

ostatními,

jich,

rozzloben. ,,Až

již

volení."

Obrátil se nevrle, uinil za pultem

krokv, Antonem.

a

lik

,,

Nevšimli

když

nko-

ped

se vracel, stanul zase

tázal se a tlumil hlas, „zdali

si,"

njak mnoho nekouí?" „To nevím," odpovídal stísnn Anton.

Fridrich

s

ním nechodím „Ale

razem,

já

.

vím," pronášel pan Kolátor se

,,že

kouí

Anton

se zapálil.

principál

prohlížel

patrn

pokojík,

nahoe v

také

veer, po zavení krámu. snad?"

—

,Já

." .

Oi

Nco

s

d-

pokojíku,

a nos mají taky

vycházelo na jevo

za nepítomnosti personálu

anebo v tom vzelo dona-

šeství.

„To si pan Fridrich nkdy zapálí, ale dokuuje nedopalky, nejspíše nedlní ." „Ale já zakázal písn, aby nahoe .

.

mn

nikdo ,,V

kouit! fat

mu

nekouil!"

obchod, kde

V

rozkikl je

trafika,

nedli o vycházce

pan

se

si

Kolátor.

doma mžete vy ba-

nemá

se

teba celý Sedlec!" Po tch slovech pikroil rychle ke

své-

ml

stále

zvláštnímu šuplíku v pult, jejž

211

na balil

klí, jej

otevel, a

vyal

obsah

z

nho

vysypal

si

kornout,

roz-

dla.

na

se, našel jsem tam za kamny oharkv — a jsou to, zdá se mi, havanské! Nevdí o tom nic?" „Na mou duši, pane principále," zaíkal

„Podívaj'

hrst

Anton, „nevím nic!" Pan Kolátor vsypal oharky zase do kornoutu, zamákl okraje, uložil kornout do zásuvky, otoil klíem, a potom, pikroiv ješt jednou k Antonovi, pronesl velitelsky: se

„Tak

zatím

je

dobe. Oni

„Prosím

nevdí a rozumj'?"

nic

také nic neíkají! Ani slova nikomu, ." .

.

Tou chvílí pražil pan Fridrich na dvoe kávu a Franc mu pomáhal. Krom Antona byli jsme v krám dva uové, nás však si pan Kolátor nevšímal. Byli jsme mu pouhými nevolníky, nebylo teba, aby si nás zvlášt zavazoval k šetení tajemství. Mli jsme to vyrozumti z napomenutí, daného Antonovi. Co nám patilo, mohli jsme ostatn vyísti z pohledu, jímž o nás zavadil po posledních slovech, pronesených k Antonovi. Takovým pohledem pán Kolátorovým tuhl nám jazyk. Toho dne a veera nemluvil principál na pana Fridricha. Jenom chvílemi se na nj podíval, úkradmo, poínaje vždy z dola, a oi jeho pak sklouzly s postavy mládencovy a pohled rozptýlil se kdesi v

temnot vzadu. Ale 14*

:

:

:

212

kd}^?.

vešel

do krámu nkdo, žádaje doutníky,

pan Fridrich jal se kupce obsluhovati, poodstoupil pokaždé pan Kolátor do pozadí a pronikavé jeho zraky ulply íhav na Fridrichovi a na jeho rukou. Jako by jej tím pohledem chtl umakati. a

jsme v krám ti, kteí vdli, co pohledy znamenají. Vzmáhala se nás nevolnost; zdálo se nám, jako by se nad hlaByli

t3'to

vou

pán

erný mráek.

Fridrichovou vznášel

Anton skuten neekl novému mládenci, když jsme se po zavení krámu v tsné ložnici shromáždili,

na

o

em

byla v

krám e.

Zdali

psobilo okiknutí principálovo nebo ostýchal-li se ped námi uni, nebylo lze uhodnouti. Pece však, když pan Fridrich vytáhl odkudsi naatý doutník, nedalo vyuenci, aby nepoznamenal ,,Na vašem míst držel bych se zpátky s tím kouením, pane Fridrich. Zabafáte tu pokoj — vejde-li sem istarý, bude kik." tak

Pan Fridrich klidn si zapálil, vybafl nupel na Antona zkoumav tmavé oi a pronesl jednotvárn kolikráte,

„Donáší snad

nkdo

z vás starému,

co?"

„To nedonáší," ohrazoval se Anton, „ale máme zakázáno doma kouit ." Pan Fridrich zase vypustil nkolik mohut.

ných baf úv a pronesl

.

213

„Mn nikdo nic nezakazoval a také se po tom neptám. Když pijdu z té rasovny dole, mohu si dlat co chci — všude. A za své peníze se mohu teba otrávit, víte!" Pece však napomenutí Antonovo njak úinkovalo. Pan Fridrich nedokouil s chutí, jako obyejn, nýbrž odloživ pozdji znaný kus doutníku, ulehl.

Druhého dne

p,áno dostrojoval se již pan když my ostatní o páté vstávali. Ped odchodem do krámu pohlédl Anton jako man na místo, kam nový mládenec veer nedokouený doutník položil. Patrn jej pan Fridrich odklidil. Po tom, co pedcházelo, byla tato o sob nepatrná vc významná. Fridrich,

Ubhl

tetí týden, tetí

pan

Fridrich,

chal

do pokojíku, oblékl

sotva že

nedle

odložil se

nadešla,

rychle

procházku. Pozorovali jsme, že skoro

nm

a

a

sp-

vidliku, šel

na

souasn

nebo za nkolik vtein po odcházel pan Kolátor. Jeho asný odchod byl neobvyklý, skoro nápadný. Pan Kolátor zdiml si pra— dnes odepel videln po nedlním i

obd

si

krátký spánek.

Vyuenci Anton

n

ješt

chvíli

Franc zdrželi se schválnahoe, aby se kdesi na ulici a

nesetkali s principálem,

uové

šli

do nedlní

školy.

Den )se valem krátil, o pfil šesté, když jsme se všichni sešli v ložnici, byla již irá

214

tma. Rychle jsme se pevlékali do všedního, o šesté musilo býti oteveno. Pan Anton šel

do kuchyn pro klíe od krámu a za okamžik dusali jsme se schod, nemluvíce, všichni neveselí. Uplynuly krásné nedlní dny, nastávala dlouhá zima, kdy V krám bylo stále více svtla plynového než denního. Návraty z nedlních vycházek byly v té dob vždy smutnjší a smutnjší. Pochmurné, deštivé ty nedlní pldny poskytovaly málo zábavy, a po návratu z „východu" rozzívl se na nás hlu-

nmž jsme musili vystáti od 'šesti z veera do jedenácti v noci. Za tchto smutných nedlních veer, kdy se celý ostatní svt veselil, cítili jsme teprve celou tíhu otrockého života kupeckého. Každodenn bylo nám pracovati sedmnáct, osmnáct hodin tém neboký,

erný krám, v

petržit, nebo obd v 'krám byl jen tak zjhurta polykán a ani inedle nám nepatila. Krám pipadal nám jako vzení v nedli to bylo vzení zostené. Jediným ulehením nám bylo, že v nedli principál odcházel po veei do blízkého hostince a vracel se teprve k zavírání. Po tch nkolik hodin mohli jsme trochu volnji dýchati. Té nedle pan Fridrich se zas opozdil, pi otvírání- nebyl mezi námi. Za to, sotva jsme s klíi sešli dol, pikvapil za námi pan

—

—

Kolátor. ,,

Fridrich tu není?"

215

„Není." Principál vytrhl Antonovi klí z ruky, ote-

mlky

vel

a

zhurta vrata,

odhodil

železnou

kápl vrátnmi na ze, až zase odskoily, vstoupil, otevel plynomr, rozžehl sirku a rozsvítil dva plameny. Vše to vykonal v jakémsi zlostném chvatu. Potom sáhl do výklenku nad plynomrem pro tžkou, dlouhou soukennou zástru, opásal se a stanul u své soukromé zásuvky, do níž vrazil klíek. Vyuenci Anton a Franc a ti uové pokroili jenom k pultu, za nímž vyníval pan Kolátor. Nastalo odevzdávání tobolek po vycházce. Jeden po druhém kladli jsme je na stl, pan Kolátor je otvíral, pepoítal v nich závoru,

na papírek a papírky vklá-

peníze, napsal íslici

do tobolek. Potom nahlížel do zápisníku, poítaje, co kdo utratil, nebo tam zase bylo zaznamenáno, s kolika penzi kdo vyšel. dal

Tak dlo se každé nedle. Ped zavením krámu byly nám tobolky vydány, po návratu z vycházky odvádli jsme je. U sebe nesmli jsme míti krejcaru.

Jestliže

kdy u

nkoho

na-

lezen peníz, byl kradený, musil býti kradený!

lak bývalo v kupeckých krámech za onch

as. Pepoítav

a

uloživ peníze, stanul

na svém míst, hledl do ulice jako pál

Pan

Fridrich

princi-

nehybn jako socha, a výr, zamraen, zlostn.

nepicházel.

Bylo pochopitelno.

.

21 (i

Že se mu nechce do smutného krámu, ale nechápaH jsmC; kterak se osmluje rušiti obvyklou

káze Pan Kolátor chvílemi vyšel kvapn mezi dvée, otáel hlavu v právo v levo a hledl pátrav do houstnoucí tmy. Záleželo mu patrn velice na tom, aby nepropásl okamžik, kdy se mládenec navrátí. Pojednou asi ve ti tvrti na sedmou vykroil principál pi optné obhlídce na dva kroky z krámu, zastínil oi rukou a upíral je do dáli. Postehl patrn osobu, na niž ei

—

—

Postál

kal.

tak chvíli

a

náhle zvolal:

„No. no, že si konen vzpomnli! Jdou jen sem, jdou!" Ustoupil do krámu, za ním vešel pan Fridrich.

„Prosím se

toulají?

na nich?

jich,"

Maj'

To

pivítal

jej

principál,

,,kde

ekat na mne nebo já nezavádj'! Kde pak cho-

oni

mn

dili?"

Pan Fridrich byl asi pipraven na podobné uvítání, poal jasným hlasem pronášeti njakou omluvu, ale principál nedal mu i

domluviti.

ei —

pro mne to neplatí, kdyby se byli zdrželi teba u pana plmistra. Jak padne šestá, mají být zde! se to vícekrát nestane, máme-li zstat páteli. Dají sem portmonku a jdou se pevléci." ,,Necihaj'

A

mn

217

Pan a

spšn

jí

zuby,

na pidt penženku.

položil

se

stiskl

Fridricíli

sáhl

do kapsy

Principál

cijiopil

Dopoítav, upel

a poítal peníze.

oi na mládence. „To nkde nco našli? Já

pronikavé

ledne dva car, lo

zlaté,

dal

v po-

zde mají zlatý a padesát krej-

vyšli s padesáti?

pán

jPojhled

jim

clhovi jako cent,

Víc neutratili?"

principálv ale mládenec

uihnul se, neupadl.

Hledl

také

ležel

na Fridri-

vydržel, ne-

jej

upen

na pana

Kolátora a odpovídal klidn:

co zde scMzí, pane principak molhu za tch pár hodin jít? mo-hu dlat?" „Utratil jsem,

Kam

pále.

Co v

,,No,

vždy

moihli být radou,

krám

nelíbí

a

na

mají

když se jim málo asu. To

Ale já vím, že pili ve Vikdvakrát kávu a že tam vykouili aspo

záleželo torii

když

nicih!

šest cigár

—

A

na pivo

pak

šli

tomu —

nekoukaj' na

ale za

Jakou pak

to

— a

mne

pili

—

já to

jen lá;hev,

vím! dejme

padesát krejcar to nepoídili!

mají reservu?"

Poslouchali jsme bez dechu tento výslech,

pi by

nmž jej

pan Kolátor na Fridricha hledl, jako krájel. Nevolnost vždy vtší vzmánás, nebo se zdálo, že pan Fridrich je dopaden.

oima

hala se

pi

nem

jen

nkolikráte zamrkal, a skoro se zdálo, že

Mládenec pi slovech

pán

Kolátorových

;

218

mu

nco

na tvái bleskem zahrálo

smšek. Nyní otevel

„Dv

kávy dvacet tyry,

osm: malá láhev piva osm krátkých trnáct

— dv

pt

kouil

—

jako

po-

ústa:

—

s

rohlíky dvacet

ticet šest;

sedm

Z tch jsem ješt mám." padesát.

vy-

Pan

Fridrich sáhl do náprsní kapsy a pona pult dva doutníky. Pan Kolátor pohnul rukou, ale ihned vztáhl ji nazpt. Jediložil

ným pohledem krátké.

„Dobe cipál.

pesvdil,

to spoítali,"

„A což

„Nedal!"

—

že

jsou

to

oste prinnikomu?" pan Fridrich. a už a jsou

pronesl

zpropitné nedali

odpovdl úsen

pevléknou

„Jdou, za pultem

se

se

mn

1"

Zlostným pohledem zmil principál odmládence a zlostn mrštil tobolkou do zásuvky, vloživ do ní díve lístek. Se-

cházejícího

lhalo

mu

tentokráte.

Po zamení krámu

leželi jsme již dávno na postelích, pan Fridrich však ješt bdl a pi malé petrolejce etl nco. Se tí stran ozývalo se hlasité chrupání, jen pan Anton se na posteli pevaloval. Já ležel tiše, dosud rozilen veerním výjevem v krám nemohl jsem usnouti. Tu pojednou pan Fridrich, zavev knihu, zvedl se v posteli a polohlasn

—

pronesl „Spíte,

Anton?"

:

219

„Nespím... a?"

On myslí, že mnou pikradl

,,Je ten starý pavián, co? jsem nepozoroval, kterak se za

do

a

,Viktorie'

koupil krátké.

Pak jsem

špehoval.

Ano,

moudrý. Na mne

z takových

nepijde

si

—

Anton hned neodpovídal, po pronesl

na

tedy

si

pán

jsem.

mne

já ."

.

.

chvilce vŠak

varovn

jako

„Nemyslete si! S naším starým nejsou žádné žerty!" ekl „Však já o jeho žerty nestojím!" úsené pan Fridrich.

Po

obd

v pondlí proniklo cosi

s

hora,

bytu principálova, a táhlo se vždy níže, až v krásešlo do pízemí a znenáhla se rozneslo m. Jakob} se to bylo z kuchyn protáhlo klíovou dírkou a pak neslo se od úst k ústm, od ucha k uchu, šeptem, tajemn. Do \eera krom pana Fridricha všechen personál vdl, že paní Kolátorova našla v prádle nové, týden sice nošené, avšak neseprané podvlékaky. Tyto podvlékaky dal do prádla pan Fridrich. Jedna vc byla jista: že v tom témdni pan Fridrich odnikud nic nedostal a že si principálovi o peníze na njaké prádlo neíkal. z

i

Nález

dla o

uinila vlastn služka

nm

paní a

tajemství kterémusi z

Pepi,

pov-

pozdji svila vc jako nemohla si však nás

odepíti, aby se nesdlila

u, i

s

vyuencem

Fran-

220

cem. když za jakousi

píinou

do bytu

vyšel

principálova.

Pan

bezstarostn

Fridrich

žertoval

a

spokojen

kladl

se

Potom za

na

si

pohvizdoval

krám; veer

služkami v

se

zcela

lože.

týden, zase v

pondlí pi

prádle,

Pepi nový objev. Nalezla ve vcech Fridrichových ti kapesní šátky, utahané, ušpinné, ale zcela nové, beze jména. Stejnou ceuinila

stou

to i

a

zpsobem,

tentokráte

i

jako

po

zpráva o tom

mládenci Anton a Franc,

sestoupila

prvé,

Vdli

do krámu.

vdli

jsme o tom

my uové.

Po tomto druhém objevu oba vyuenci mén dvrn obcovali s panem Fridrichem,

my uové však

hledli

tora,

kterýž

plaše jsme

jsme se

po

jej

obcházeli.

zkoumav celé

na

tém

Všichni

pana

dny

z

Kolá-

krámu

svém chování, ano zdálo panem Fridrichem mluví pívtivji

nehýbal. Byl stejný ve se,

že

s

Vdl

nco? Nevdl?

Byla to les? pibyl v témdni jiný, tetí, zvláštnjší pedešlých, a zase to byla Pelpi,, kteráž jej uinila. Sešla jednoho dne do sklepa pro uhlí a tu v jakémsi oddlení, kde nic nebylo, ve výklenku plném smetí a step skelných nalezla tverhrannou, plochou krabici lepenkovou, potaženou bílým, hlazeným papírem, na jejímž víku byl pestrý jakýsi barvotisk a vespod na dýnku nalepena vintka znánež jindy.

K obma nálezm

211

mého závodu

prádlem a módním zbožím ulici. V takových krabicích prodávaly se šátky, vždy pul tuctu. s

v Perlové

Pepi vzala krabici pod zástru a nahoe dodala ji paní Kolátorové. O tomto novém, neobyejném ve sklep nálezu dovdli jsme se v krám asi po tech dnech.

O

všem tom neml pan Fridrich tuchy. Nikdo mu slova nesvil, nikdo dal

ani

po-

mu

ne-

výstrahu.

Nastala

nedle,

pán

stoupení

asi

osmá, devátá od

Fridrichova.

Jako vždy

na-

dostal

dvma

zlatkami a hned do msta. Brzy odpoledne dalo se do dešt a lilo se do veera. Toho dne vrátil se první mládenec pesn o šesté, pe-

v poledne tobolku se

po

obd

zul se

vyšel

nahoe

a

pevlékl a otvíral

s

principá-

lem krám.

Onoho veera Principál jindy, a

stalo

zdržel se u

když

ném kabát

sešel

a v

se

veee

nco v

podivného. déle než

byt

dol, picházel v

epici a zstal v

umoun-

krám.

po prvé, že nešel v nedli Zdálo se, že jest roztržit, rozilen, a oi jeho tkaly s jednoho na druhého, zvedajíce se a lezouce po nás vždy od podlahy. Nejdéle však spoívaly pokaždé na panu Fridrichovi, na nmž utkvly vždy, kdykoli se od principála odvrátil. Stalo se snad

do

hostince.

QOO

Pan Kolátor nemluvil, kupc si nevšímal, penechávaje obsluhu mládencm. Když pak návštva ochabla, poal prohlížeti šuplíky a píhrady, jako by zkoumal, co došlo a co bude nutno doplniti. Tak dostal se až k zásuvce, v níž byly poštovní známky a kolky. Tu zdržel se

z

nejdéle,

hrabal se ve knize,

voskovaného plátna a

kide

jejíž

listy

byly

byly uloženy znám-

v celých tvercích, vždy po stu. ky jednotlivé naež pistupoval k svému znamenal, Poítal, poítal zase. zápisníku a srovnával Uplynul tak celý veer Ve trapném, nei

i

obvyklém

tichu.

Jindy v 'nedli za nepítom-

principálovy bývalo v

nosti

krám

veseleji.

Pan Kolátor byl toho Veera poslední, kterýž z krámu vycházel, sám zamkl a nepodkovav ani za naše šastnou dobrou noc", sp,,

chal s klíi

V

nahoru.

ložnici

(

nikdo z nás !nemluvil, na všechny

kladla se jakási tíha.

Jediný pan Fridrich byl

a zavtipkoval, že bude dobe, zstapan principál v nedli veer v krám, ale pak prý má poslati mládence do hospody. Takové vystídání je prý jen spravedveselý ne-li

livé.

.

Nikdo neodpovdl na ten tušili jsme již, že bží o pana

vtip.

Všichni

Fridricha,

že

má principál jisté podezení, že nco ví, a tím trapnji psobila na nás jeho hluná veselost.

223

Pekvapilo-li nás, že

pan Kolátor ode-

si

pel v nedli veer návštvu hospody, pekvapilo nás v pondlí o páté hodin ranní tím více, že Antonovi nebyly vydány v kuchyni klíe od krámu.

pjde sám

„Milostpán

mu

vala

otevít,"

služka Pepi na prahu.

oznamo-

„Hned

ho-

je

tov."

„Dlá

kráeje ped chodí otvírat a nás

rich,

a

asto?" vrel pan Fridnámi Se schod. „Ale pak

starý tohle

si

a

nechá spát!"

Nikdo neodpovídal. Mlky sestupovali jsme hmatajíce po zdi a po zábradlí. Bylo

tmou,

že

nevstal

nadarmo

Stáli

mu, lou

Pan

tak

asn

ošklivého.

Principál

z teplých pein.

pede dvemi

krá-

do prjezdu, a zima nás

roz-

jsme

ústícími

tásala.

nco

nadchází

zjevno,

chvíli

Fridrich

písniku a

bil

dole

si

hvízdal

njakou

podpatkem boty

'do

vese-

taktu

o dlažbu.

Konen

sestupoval pan Kolátor, svit

lucernou. Pišel, nepozdravil, odemkl a vstoupil

si

hmotn

do krámu.

jsme za ním, oteveli jsme vrata na soudky se sardelemi, se slaneky, s okurkami a s povidly na práh, nalili jsme vody do drtin, postíkali jimi podlahu a Zametli, a ponenáhlu trousily se služky a paniky Vešli

ulici,

vyvalili

ze sousedstva.

221

Pan Kolátor vypil kalíšek slivovice, aby zahál nevyspalý žaludek. Toho rána, ponvadž byl v 'krám principál, pinášela Pepi kávu

pl sedmé. Rozednilo se,

o

již

v

krám

principál

zatáhl

plynomr, Do-

zavládlo na chvíli neurité šero.

sud pan Kolátor nepromluvil. Když se rozjasnilo úpln, sáhl do kasy, vyal nco bankovyhrabal ve své zásuvce njaký arch podávaje vše panu Fridrichovi, velel:

vek,

„Tu tj'

da,

skoej mi na magistrát, zaplami sem nepijde exekuce. Ve svátna to zapomnl. A neztratj' mi

maj',

a

bych

cích

a

nic!"

Pan

Fridrich

shodil zástru,

sebral

pení-

do kapsy a vyšel krámu. Uplynulo deset minut, principál stále pecházel za pultem. Náhle stanul ped Antonem a otázal se oste: „Ješt si nevšimli, jak mnoho se prodává havanských?" Anton upadl ve hrozné rozpaky. ." koktal a nemohl „Já nevím, prosím ze,

zastril

arch

náprsní

z

.

.

dále.

,,Oni

jsou

osel,

Anton

\"

zahml

náhle

pan Kolátor. „Já jim povím, neprodávají se, ale kradou. Máme na kuáka, a oni nic nevdí! Mám plný krám slepejš, kdybych nevidl sám, 'mohu za týden zavít!..."

n

225

Principál se

odmlel

a probodal zraky ubo-

hého Antona. Naež vyhrkl znova: „A což známky, ptky, je o najednou taková draka?" Anton neodpovídal. Stál jako kamenný, klesaje pod zniujícím pohledem Kolátorovým. „Taky nevdí, že ne!" mluvil jízliv principál. „Tak jim povím Vera jsem to spoí-

n

!

tal

z

—

jsme dobírali na pošt a ptek schází najednou krom jednotlivých ve

tvrtek

vdí ? Celá stovka!

celá stovka,

Ale o tom

nevdí!"

oni

Potom

principál,

poznávaje, že by hartu-

sením dokoná spletl mládence, umírnil se trochu a tázal se ale ve hlase jeho velo potlaované zuení: Dostal Fridrich tyto dny nco odnkud?

—

,,

Balíek z pošty nebo od posla

Co?" „Nevím o tom

nkde

ze

zá-

jezdní?

nic,"

odpovídal polohlasn

Anton.

„To vím," pisvdoval principál,- „já také Což pak, íkal jim Fridrich, že si dal dlat boty? Pinesl mu je sem švec?" „Nepinesl," odpovídal Anton všecek stísnn, vda, že každou odpovdí rozmnožuje podezení a obžalobu proti soudruhu Fridrine!

chovi. ,,Tak vidj'," I.

mluvil nyní principál hoce,

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

15

220

„a to

tu

mám

plný krám

lidí.

nkolik

párii

oí, a nikdo nic nevidí. Kdybych nevdl, že jsou hlupák, a Franc taky, musil bych si myslit,

ním

spoleni.

že

jste

—

principál hodil

s

Od tch kluk

hlavou po nás uních nemohu nic žádat... Ale já tu jsem proprodán mezi vámi všemi! dán vás to

tam

—

—

živím

Za

\"

'

Pan Kolátor se odmlel, nebo nkdo vedo krámu. Když byl kupec obsloužen a odešel, postál principál ješt chvíli na svém míst na kraji pultu pi dveích, pak se náhle šel

otoil

a

mem

pronesl hlasitým

šeptem,

že

to

krá-

zasyelo:

„Žádný

z vás

ani slova!

Podíváme

se

do

kufru!"

A

pohled, jímž nás principál

pemil, když

tenké jeho rty se sevely, zamykal, peetil naše ústa.

Omraoval

bží, jen jediný šiti,

nás.

Všichni jsme vdli,

lovk nesml pedasn

o tu-

co ho oekává. Bylo vyeno

—

a tím byl vynesen ortel nad panem Fridrichem. Co pedcházelo, byla pouhá pedehra. Nastával hlavní výjev, prohlídka kufru. Nenadlali tehdáž principálové když ale se svými zízenci mnoho cavikv, poruili, aby otevel kufr, chytali mládence takka za ruku. Co následovalo, bylo vždy pro ostatní

personál

padení zlodje.

zdrcující.

Znamenalo

to

do-

.

22'

Když

zafiela slova

pán

Kolátorova, za-

se ve všech dech, stydla skoro krev. Jako

tajil

by do krámu náhle byl zavanul

ostrý,

kou-

by tam byl uhodil hrom, jako by se pod námi rozevírala pda. Ústa principálova zavela se sice, Bylo slova byla promluvena, ale nezanikla. nám, jako by se vznášela nad námi, jako by se tetelila pod klenbou krámovou. V emkoli bude pistižen pan Fridrich qást jeho viny jako by padala na nás. Nikdy nebyly nám hodiny tak dlouhé, jako tehdáž. Páli jsme si, aby se pan Fridrich nevrátil, aby jej nkde pejeli, aby náhle klesl na ulici, aby se propadl. Byl by unikl nemu, co nám všem savý,

kosti

jako

mráz,

lámající

—

se

zdálo strašným.

Avšak pan Fridrich principálovi arch, 'dodal sal

se

se

mu

navrátil. Odevzdal drobné peníze, opá-

zástrou, postavil se za pult a obslu-

hoval dále vesele služky a paniky, jak se do

krámu

trousily.

Všichni jsme vdli, co

jej

oekává, a

ni-

kdo z nás nesml mu slova íci, nikdo mu neporaditi, aby uprchl, aby se náhle roznemohl, aby se vrhl ped principálem na kolena. A pan Fridrich netušil, že v tomto krájiž nepoobdvá, že dnes posledn se vyspal pod stechou pán Kolátorovou a zítra snad že se probudí Chýlilo se k poledni, když pan Kolátor

sml

m

.

.

15*

:

:

228

k nešastnému mládenci a ekl chraplavým hlasem pi„Kolik pár bot mli. když ke

se obrátil

mn

šli?"

Pan

Fridrich pobledl.

A

trvalo chvíli, než

odpovdl „Dva, pane principále." „A kde nechali ten jeden vera?"

Ruce Fridrichovy

klesly k tlu.

prosím?..." „Nic neprosej' a odpovídajM Kde nechali vera svoje kampetle, za které pišli v n oV ý c h perkác h doim ?" „Který,

Pan Fridrich nemohl odpovdti. „Což onmli?" houkl náhle pan

Kolá-

„Ješt vera ráno jim tídila Pepi rozbitá perka, veer se vrátili v 'nových. Kde je vzali?" Pan Fridrich vidl, že se topí. Jeho smlost jej opustila, nyní sepjal ruce a brada se mu zachvla, ale promluviti nemohl. „Dají mi klíek od kufru!" velel pan Kotor.

látor. ." pronesl pan Frid„Pane principále rich taslavým hlasem. „Dají mi klíek!" zaval pan Kolátor, ,,nebo pošlu pro zámeníka!" Pan Fridrich sáhl do kapsy a trvalo chvíli, než ruku vytáhl. Podával klíek principálovi, ale než se ho principál chopil, vypadl klí z tesoucí se ruky mládencovy na podlahu. !

.

.

:

.

229

,,

Pepíku,

Vinco,

kufr

sneste

do krámu!"

un.

vzkikl principál na dva

Chlapci kráeli nahoru jako svázaní a po chvíli vraceli se,

erný

nesouce

'kufr

pán

Frid-

richv.

„Anton! Franc!" kynul principál vyuen-

cm

svdkm,

jako

a postoupiv ke kufru, po-

dával nyní klíek zase panu Fridrichovi a kázal

„Tu

maj',

tam

jsem jim

otevou

nco

Ješt jednou

mu oi

a

.

mládenec k prin-

obrátil se

principále

—

aspo

ne

pede

vše-

." .

Pan ke

.

zalévaly slzami, prosil pln úzkosti:

,,Pane

mi

!" .

zvedaje nad hlavu sepjaté ruce, a co

cipálovi,

se

sám, aby neekli, že

si

podstril

a

Natáhl

neodvtil.

Kolátor

kufru,

pan

Fridrich

konen

ruku

jen

shrbil

se

po dlouhém tápání kolem dírky zámku

razil

'klí,

„Ven

za-

otoil a zdvihl Víko nazad. s

tím

se

Anton a Franc slouchajíce

jen

vším s

jako

\"

velel

pan Kolátor.

jakýmsi odporem a pootroci,

sklonili

se

nad

truhlou a vyndávali kus po kuse. Nejdíve vynesen nedlní odv pán Fridrichv jeho

—

jediný

páry

—

hned podvlékaek, a

pod ním objevily z

brusu

se dva nových, nesepra-

ných.

Pan Kolátor chopil

se jich.

:

230

„Jeden pár Dále!"

mli

prádle

v

—

koupili

si

troje!

Pod podvlékakami byly ti nové kapesní pevázané ješt ržovou stužkou. „A ti mají nahoe," zvolal pan Kolátor;

šátky,

,,to

Dobe

pltucet!

je

Anton vynášel nyní seprané,

složené

výkladní

skín.

Principál

ješt

vytrhl

pan Kolátor

vil

—

peníze!

Na žely

tak,

je

„Po ertech brzy

se

dv

zaizovali!" košile,

jak se

ist

nové,

kladou do

vyuenci z rukou.

se u 'mne oblékli!"

mlu-

„Jen že ne za svoje He, a co je to tu pod prádlem?" kufru na archu Starých novin lejízliv.

dn

porznu

doutníky, rozházené, jak byl kufr

snášen se schod.

Pan Kolátor chvatn

je

vybíral,

poítal a

kladl na pult.

„Hlehle," smál se zlostn, „tu jsou naše havanské a já poád, kdo nám je kouí. Náš pan Fridrich! A jestli pak jim také chut-

—

naly?"

A

obrátiv se ke

zdrcenému mládenci, bodl

jej

zuivým pohledem.

asi

vykouili!"

„Vida, je jich osmadvacet

—

a kolik jich

Pan Kolátor položil poslední na pult, zafunl hnviv, zahledl se na hromadu tret v

kout

kufru a pak zvolal

„Ven

ty

papíry!

Co

je

pod nimi?"

:

231

Franc hrábl do papír, vybral je, a když poslední arch, zaervenalo se náhle

shrnoval

nco na samém tam pohešovaná mek poštovních

devném dn ,,stov!ka"

Ležela

kufru.

ptikrejcarových zná-

nkolik padesátikrejcarových

a

kolkv.

To richovi.

po

dkaz

byl nezvratný

Kupetí mládenci

proti

nekujpují

panu si

Frid-

známky

stech.

Pan Kolátor udeil nyní pstí na prádlo na pult rozložené, a otázal se hrozným hlasem

:

„Koupili to za moje peníze?"

Pan Fridrich

se

stál

svšenou hlavou

a

neodpovídal. Principál roztáhl prsty nad doutníky a dotýkaje se jich,

pokraoval zuivji:

„Jsou to moje cigára?"

Mládenec mlel.

Nyní zamával

mu

principál

mek ped oima, až zavadil „Jsou to známky odtud

archem zná-

o nos z

mladíkv:

krámu?"

Pan Fridrich neodpovídal. Principál rozkázal vyuencm posunkem, aby vše zase složili do kufru, a když se tak stalo, poruil Francovi

úsen: „Dobhnou

pro

policajta!"

Nyní sebou pan Fridrich trhl a sebrav poslední síly, zvolal štkavým hlasem

:

:

232

„Jesus Maria,

Ve zmatku Franc hlav.

již

,Jdou!"

herr prinzipal ..."

mluvil

nmecky.

shodil zástru

velel

a

ml

epici na

krátce principál.

pan Fridrich úpnliv na kolena. „Pane principále, já mám otce a matku oni to zaplatí, všechno za„Ježíši Kriste," volal

a

klesl

—

Nenite mne!"

platí.

„Jdou!" zaval pan Kolátor na France. Vida, že je vše ztraceno, zvolal nyní Fridrich

všecek

bez sebe

„Aspo ne v uniform, aspo pane principále! Pro Krista Pána!"

civilního,

„Jdou!" zvolal pan Kolátor posledn na France.

Za

„Pivedou tajného!"

pl

s

hodiny pivádl

tajného

vyjevený,

ryšavými licousy, se

Franc,

bledý

a

muže skipcem na nose, pod

policistu,

jehož skly sedly malé,

vychrtlého

oi. Zaznamládencovo, zaznamenal, to bylo nalezeno v kufru, a když

menal byl

si

pichlavé

jméno principálovo

hotov,

a

ekl k panu Fridrichovi jako ke

píteli

„Pojte

jen

hezky podle

mne

—

nikdo

nepozná. Nejste ani první, ani poslední!" A po chvíli vycházel z krámu, za ním potácivými kroky zniený pan Fridrich.

nic

233

Veer Snajdr,

toho dne zastavil se v

dohazova mládenc,

krám

který

již

agent

zv-

byl

dl, co se pihodilo. „Nasadili

ekl k

nmu

mn

to

principál

pkného

sem

Kolátor,

Šnajdr do dveí. „Vdí, že

m

ptáka

sotva

1"

vešel

okrádal?"

Šnajdr se podíval na principála zcela lhostejn, pak pelétl zelenavýma, prohnanýma oima, nás ostatní v krám, vrátil se na tvá principálovu a prohodil nestydat:

„To kradou rání

1'

všichni!

To

je

tžké vybí-

Nár. Listy v únoru 1899.

Pátelská

Táhlo

lekce.

na devátou.

Pisárna závodu Zykánova dávno se byla vyprázdnila. Již od pl osmé šourali se lenové personálu k umyvadlu v kout *za kamny, je-

den za druhým, aby si umyli ruce a byli pipraveni, až padne celá. Kradli ise tam jako zlodji,

nebo

prokurista Sebestián

Kozel po-

ád

ješt horliv se potápl do svých velikých knih, a byla obava, aby íse náhle neobrátil

na své otáivé židli na šroubu a nehoukl dozadu: „No, snad nehoí, pánové!"

Nebo

bylo

pravidlem,

že

odvažoval k umyvadlu, pokud

se

nikdo

ne-

neumyl ruce aby dal znamení, že je šichta" u konce, a na nj taky ekala istá voda v umyvadle. Teprve když on, první osoba v závod po šéfu, opláchl veliké své bílé ruce, jejichž malíky se honosily nehty na palec dlouhými, a když se otel pan prokurista. ,,

Na

nm

bylo,

si

235

erstvým

runíkem,

Stehl žárliv

smli

,,k

vod"

ostatní.

všech práv svého postavení

—

—

hodinami" v závod a za druhé se štítil mýti se po jiných. Tekla sice se všech špína stejné jakosti, ale pan prokurista musil míti istou vodu a nebyl by stril ruce do „toho pfasectví" po jiných. Ostatní po

on byl

,,

nm

arci

mohli.

nkdy pec

Ale

ho

—

tak

i

jen se opovážili a pedešli

dnes. Byl masopust, a skoro každý

mladších zízenc ml nkam zamíeno. A poátek 8 mytím uinil nejmladší ze ;všech, praktikant Koníek, jehož uení se 'schylovalo ke konci. Jemu na tom nezáleželo, ,,vyplázne-li na nj prokurista nos" (jak íkal po stran

z

v nevázanosti a nepomyšlenosti mládí svého);

nebo

dávno rozhodnut, jakmile dostane otrokárny utee a ,,že z téhle ukáže celému Zykánovskému závodu nco, co není zrcadlem". Dnes má Koníek zamíeno do „Konve" (tak se íkalo konviktskému sálu), a by sedl v umyvadle sám šéf, Koníek se umje a „rachotem" osmé 'vyrazí. (Pisární hodiny skuten rachotily!) Musí ješt dom, za

byl

vyuenou,

i

pevléci se, a v míst. Musí!

A

za

opatrn,

pl

Koníkem aby

deváté tedy

sli

musí ^ostatní.

pílišné šplouchání

býti

na

Myli se

vody nevy-

pana prokuristu. Jako by prokurista memel uší! dobe, co se za

trhlo a neupozornilo

Vdl

236

skípl vztekem zuby, ale mlel. Nechtl se s tou pakáží zlobiti, nechtl si zadati, kdyby šarvátku prohrál. S Koníkem — Však až 'mu poslední den s tím holomkem uení vyprší, poletí odtud! jeho zády dje,

!

A

za chvíli voda

—

zmnila se v omáku. A když

skuten

již

nešplouchala

hustou, šedivou mydlinovou

poslední odstoupil od umyho starý sluha Alojs, vysáral se zadem do prjezdu, odtud ;na ulici, vychrstl špínu obloukem do snhu, až to tasklo, vrátil se stejn potichu, nalil z konve erstvé vody a zavsil nad umyvadlo istý runík. To bylo pro pana prokuristu. Znal svého pedstaveného, a jaké umí strhnouti tremolo, když mní vse v poádku. vadla, chopil se

V osm hodin tedy vyprázdnila se pisárna. Mladší spchali po svých zábavách, do Konviktu, na Stelecký ostrov, ke Kominíkm na Smíchov tetího až dedo bál a

—

vnek

ádu. Zofín byl posud báchorkou tmto chudým kavalírm s platy od ticeti do pasátého desáti

zlatých

msín.

Starší míili

prokurista

hody.

do svých denních hospod, pan

chystal se kamsi na vepové masopustní sobota.

sám

Byla

Jenom dva „živoichové"

beniném humoru pan

(jak

íkával v

ši-

Alojs, staré takové zá-

vodní košt) zdrželi se v pisárn.

23-;

Prvním byl Vojtech Záruba, mladý muž prvními zarstaly kteréž tváí, pibledlých vousy, jichž se bitva ješt nedotkla, jemnými, hedvábnými, jaké skoro vždy lákají, aby je lovk pohladil. Byly isté barvy kaštanové a byly

mu

zdobným rámcem jeho úmrnému,

sliné-

oblieji.

Sedl u svého si

vici

pó dlouhé

levicí

stolu se

šikmou deskou, a

ve vlasech, skákal

ryje

ad

íslic,

olvkem

v pra-

šeptem poítaje.

(Stl jeho byl vlastn netvárnou almarou, stoly v pisárn, se stnami až sotva že k podlaze a s množstvím zásuvek vešly zásuvkou prostední se do výklenku pod nohy. Tžkopádný kus nábytku, jímž po léta s místa se nehnulo a pod nímž na podlaze byly vrstvy desítiletého prachu a špíny.)

jako všechny

—

Poítal, poítal, a vždy netrplivji ryl prsty

ve vlasech. íslice kmitaly se

mu ped oima

že pi každém optném poítání vycházel mu jiný souet. Nad hlavou hoel plynový plamen, syící

a

byl

již

tak

unaven a

a chvílemi vyšlehující. hlavy,

již

roztržit,

Plamen

tak dost rozpálené

Krom

syení

plynu

Zárubu do pepoítáváním.

žehl

nebylo

v

pisárn

zvuku.

Dvakrát

již

pootevel domovník

dvée pisárny, je-li tu ješt kdo, s njakým zamumláním se vzdálil.

a

Skalina

pokaždé

2?..S

Te

zašáraly

ísi

nohy pod stolem

nej-

zadnjším, u dveí do vedlejší místnosti, jakéhosi to kumhálu neuritého úelu, kozlík zavrzal, nkdo se shoupl na podlahu a kroky se blížily

„Co

ke stolu Z^árubovu.

uence?"

dláte,

ozval se starý, tenký

hlas.

Záruba

otoil.

se

„Bože, pane Šttino, já myslil, že tu jsem sám,"

„No

,,Ale,"

pacích,

mn

vidíte,

oba stejn vy dláte?"

že

jsme tu dva! A se zdá, Zatracená inventura! Co

rádi.

odpovídal Záruba

ptku

,,mám

minus

ponkud a

v roz-

nemohu

ji

najít!"

letý,

se

„Minus!" ekl Šttina, suchý, asi padesátiale na pohled mnohem starší muž. „To

málokdy

bute

najde. Ješt

rád, že jen

pt-

minusy! lovk ho musí zaa plus tu musí nechat! To jsou ka-

Zatracené

ku.

platit

—

sírské radosti!

Ješt

„Ale musím to

jich

najít,"

pak ptku! Kde bych

„Na

to

se

užijete."

kasíra

to

ekl Záruba. „Kdebral?"

nikdo

neptá,"

odpoví-

zjevným posmchem. vezme, kde vezme. Jenom plus nesmí vzít."

dal Šttina klidn, ale se

„A

„Nu se

arci

plus taky

—

rozumí se samo sebou. Však

asem

ív

útech najde."

2rȒ>

Šttina pošinul okuláry na elo, aby jako na Zárubu lépe vidl, a tázal se náhle:

„Co

jste

to

ml

odpldne

s

prokuristou?

Jaký to byl atak?"

Záruba by

Te

^

díval na Šttinu, jako vzpomenul.

bylo to pro motouz. Vrána dodal mo-

„I,

—

touz

se chvilku

vzpomínal.

si

pan Kozel práv byl nahoe

jsem, pevzal jsem dodávku,

o to

pt

liber

mí

pevážil.

než na útu.

— A

šel

bylo

Oznámil jsem

panu prokuristovi."

„A pan

Kozel tvrdil, že jsem se patrn Že Vrána dodává správn. Ale nemýlil jsem se, vážil jsem dvakrát." zmýlil.

Šttina díval se chvíli na Zárubu, jako by zkoumal a pemítal, má-li dále mluvit. Smekl zase okuláry na nos, a hled te pronikav na mladíka, mluvil tence, ale 'jako by každé slovo chtl vbodnouti:

„Kdybyste byl vážil teba desetkrát, poád by bylo o pt liber ^én, pamatujte si. Vrána

skuten zmýlil — špatn motouz nastíkal. Co mu jinak záleží na pti librách vody?"

se

Záruba vyjevil oi. „Povídám, co 'mu záleží na pti librách vody?" opakoval Šttina. „Ale zaslechl jsem, jak jste Kozlovi ekl, že mu tedy motouz pevážíte,

chce-li.

No

nechtl,

to

se

ví,

a ekl,

:

240

si ho peváží sám. Až o n bude vážit, nebude scházet ani tvrtka — 'možná, že bude víc! Tady máme taky vodu..." Záruba stále 'hledl vyjeven na Šttinu. Tento rozuml, Že mladý muž nechápe, pokraoval

Že

i

„Vojtíšku Zárubo

—

jsme tu sami, a vy tedy kdybyste i nco 'žvástl vám to ulžu, víte? Pamatujte si: na nový rok od té doby, co nám Vrána motouz dodává — na nový rok 'dostává od nho Kozel

—

A

jste 'karakter.

—

v

gratulaci,

obálce,

hodí

do koše,

které

pi

ní

Záruba

ale

bývají,

položil

to ty

se

dv

nehází

ví,

a

gratulaci

tu

nebo ti

do koše

desítky, ."

.

.

olvko do žlábku v

desce

a založil ruce.

stolu

ty

poítat

,,že pokraoval Šttina, dodesítky krade? Nkde se musí

myslíte

,,A

Vrána

—

Te

a to

si,"

je

ta

vaše váha."

chápal Záruba

—

jeho pohled

jevil

nejvtší úžas.

„A

novoroní zásilky dokázány?" Šttina se usmál sevením tenkých rt. „Jaké pak 'dkazy? Snad nemyslíte, že se jsou ty

pochlubí? Ale zde se psaKozel myslí, že jen oni otvírají nám, ale my taky dovedeme, když se o to jedná."

s

tím

níka

'prokurista

otvírají, víte? Arci, ^tarý a

Záruba zervenal.

:

24t

o

Šttina

„No

arci,

postehl a ekl: myslíte

zdali

si,

psanika neotvírají? To

taky

se rozumí.

vám

se

Aspo a-

sem." Ale náhle zvážnl Šttina a ekl „Poslyšte, Zárubo, vás mám rád a nerad bych,

aby vás potkal

oiiraz.

Nedráždte

Kozla! Nestarejte se o motouz. Nemyslete

by

si,

toho Kozel nevymotal. Jste zajíc! A vyhote Vránu, pijde po Kavka, vyhote Kavku a bude dodávat Straka. Pták jako

že

se

z

nm

pták!

A

každý bude

stíkat.

Ale

kde

zatím

A

nikomu nevte. Na vás má Kozel oko, vás tu nemže potebovat. Neposkytujte mu záminky. To je jedna vc. A vás by byl konec!

druhá a vám píše kdokoli, zaite si aby vám dopisy posílali dom, do bytu ne sem, do závodu. A taky s novinami si to tak zaite. Starý nemá rád, aby mu personál uchal tuze do novin. Ale do jakých ješt! Vy si pedplatíte Ku pedu! a tam se všem tm plantážníkm tou levity!" Záruba se zarazil a ješt silnji se zapálil. objednal jsem si asopis te„Vte mi ani prv od nového kvartálu, pane Šttino jsem nevzpomnl, že by... A budou-li ísla ." docházeti sem do pisárny „— tedy povandrují z pisárny ke starému nahoru, jako vše!" ekl Šttina tónem, který nestrpl žádné pochybnosti.

te

:

to tak,

—

—

—

—

.

.

;

I.

Herrmann, XVI.: Ka celáský prach.

lí»

:

.

242

Po tch slovech sáhl do záprsí a vyal odtud íslo asopisu. Jméno Zárubovo na pásce bylo podškrtnuto rudou tužkou a po stran byl 'stejným zpsobem namalován veliký otazník.

Záruba

se

zarazil,

mu

když

Šttina íslo

podal.

„To jsem zabavil/' mluvil starý kolega, „než došlo nahoru do erného kabinetu. Potkal

jsem Alojsa na schodech, když nesl stapoštu. To jsou prsty Kozlovy, v tomhle

rému tom.

Ib znamená: rate

te náš pan vám posílali

ísla

se podívat, jaké

—

eknte dom."

kasír.

vci

tam,

jim

Záruba vstril noviny do kapsy

a

aby

podal

ruku Šttinoví.

strun.

,,Rádo se stalo," ekl Šttina

A

okuláry do

skládaje

pouzdra,

pronesl

vzdorn ,,Te

Pjdu.

mám

své inventury

Necht

zatracené

práv

adice

mnou, dnes už ptku nenajdete pust

—

ješt

ledacos

^zajdeme

si

se

masopovím vám

...

na sklenici a

tak dost.

pojte

a

Je

." .

.

Když po desíti minutách Záruba vycházel po boku Šttinov na ulici, bylo mu, jako by utíkal z hoícího domu .

.

Nár. Listy v íjnu 1901.

Výpov,

Bh panu Valentinu Badyánovi vnou Dejslávu — jestliže o ni stál — ale byl to dokonalý divous a podivous. Jen jsme k nmu chodívali a s vozíky jezdívali pro zboží - a šla z nho na nás hrza. Kterak asi dailo se jeho lidem, jež ml celý den po ruce! jeho Však jsme se dívávali na své kolegy"

—

,,

uedníky

—

hrzou, nechybí-li ucho nebo nemá-li nkde v hladíru. Nebo toho všeho byl pan Badyán schopen, bylo-li lze viti Matesovi, našemu podomku, tomu Matesovi práv, který prý si na

nkomu

s jistou tajnou

z nich

v

vojn uhnal souchot

a

který

nejmén

tikrát

do magacínu hned ráno žejdlík psího sádla od Antouška na Františku, jež pak vymazával na veliké skývy komisárku a pojídal, aby souchot zamastil. Není prý nad psí sádlo proti souchotím A na prsou nosil Mates koií kži tak dlouho, dokud na v témdni pinášel

si

!

nm

16*

:

244

A

neuschla.

když uschla, vydával

na lov

se

vzadu erstvou kozí. S kocoury nouze, když neml koky,

a zas kdesi chytil kocoura, popravil jej

dvoe

ve

a obalil se

vdk jen z kže vlastn má úinek

bral za jejíž

a

jedl

kovaného,

nemohu

a

a

si

Nu,

íkával

o

peeni soudíte

té

jakkoli

pomoci, dobrá byla.

a tento náš Mates byl

pana

u mohli jsme kolik

nejvtší,

Mimochodem eeno, Mates taky koky dal mi kdysi kus hbetu, výborn špi-

Mates.

let

mu

Badyána, viti.

díve taky nho tedy a

znal

Jinak arci íkalo se o panu Badyánovi, že je to

„výborný muž",

a

mli rozumti

A

tak bylo v

tak,

ale

tomu jsme rozumli

že je to výborná firma.

pravd. Pan Valentin Badyán byl firma znamenitá. O taky vyprávlo se.

nm

že nikdy nepodepsal a nevydal

smnku.

kdo má tolik, že mže nepotebuje smnek.

vše

Dobe stava,

i

dávno v

ské,

prodej,

se

mi

-vtiskla

celé okolí, v Isboili

nmž

platit

nmž

dm

Arci.

hotovými,

v pamt jeho pojsem ho vídal. Již

konin

sváto jakub-

býval jeho obchod.

Ne drobný

ten

v

nebo pan Badyán

byl „grossistou",

velkoobchodníkem. Pod klenbou jeho skladu,

do nhož se vcházelo hned z ulice, bylo vyrovnáno žok kávy a rýže až ke stropu, a vzadu v regálech homolí cukru k nespotení.

245

A

ve

'krabice,

téšíval. tolik,

píhrad

zvláštní

chové

V

leskly

se

veliké

ple-

na jejichž otevení jsem se vždy

tch

byl

šafrán.

jako pan Badyán

—

Nikdo ho neml ach,

jakou silnou

vní

naplnilo se celé sklepení, když

sal

víko.

pomocník

Tato zásoba šafránu byla chloubou pán Badyánovou, v ní byl celý kapitál. A kdykoli kdo krabici se šafránem otvíral, aby drobnjším zákazníkm njaký lot nebo nkolik lotu navážil, vždy vycházel pan Badyán z pisárniky své, malé to 'zasklenné budky v kout, aby pihlédl, by mu pomocník neprovážil. Nebo pi tomto zboží teba skuten opatrnosti jako „s šafránem".

Vlastn neml pan Badyán uedník, ale Tak aspo se íkávalo veikozávod. Vždy u nho ibývali dva. A bylo na nich vidti, kterak se mají na pozoru, aby principála nepopudili. Nebo pak zahoely jeho

um

„praktikanty".

zraky za velikými, kulatými okuláry, v jejichž

obroukách byly zasazeny silné oky — byl asi hodné krátkozraký. Oi jeho zvtšovaly se za

tlustými

skly,

a

to

mu

dodávalo vzezení

hrozivého.

Avšak akoli pan Badyán dle povsti byl pec u nho setrvávali vyuenci

„tyranem",

246

nkolik let po vyuení, jestliže neodvedeni na vojnu. A nejdéle ze všech zstával na míst Viktor Kvadrát, a nikdo nechápal, pro se tam de. „Dávno by moh' sedt nkde v teplém kontoáru, ba do banky se mohl dostat!" ízpravidla byli

i

o

nm

soudruzi v povolání. Sedával Viktor Kvadrát sice taky v konpán Badyánové, v té malé kukani toáru

kávali

hned vedle principála, kterýž si ho tam ze skladu vypjoval, ponvadž ml velmi pknou „ruku" a byl nesmírn istotným a správným ve všech písemných pracích, ale teplo nebylo v té pisárn. Ani „solér" jeho nebyl královský. Bylo mu již dvacetsest let a poád v kout,

ml

ticet

zlatých.

Vyslipovali

mu

kamarádi,

by si jinde stál dávno na ptaticeti, ne-li dokonce na tyiceti, ale Kvadrát se nehýbal. Snad již byl pirostl k obchodu pán Badyánovu. Vždy o hodech božích býval zván

že

i

k

obdu

nahoru.

Což

asi

bylb zase záslu-

hou paní Badyánové, která snad tímto zpsobem projevovala vdnost „panu Viktorovi" za to, že kdysi peovával o její dcerušiku. Poátek uení Kvadrátova spadal totiž v dobu, kdy malá Martika Badyánova dospla šestého roku a zaala choditi do školy. Viktorovi tehda, jako nejmladšímu, pipadl úkol, aby Martiku vodil do školy a zas odtamtud ji pivádl. A která pak pelivá a dobrá maminka zapomene

:

247

na takovéto služby? Arci, musil

choditi

te

Martikou.

s

Kvadrát nedobrých jí choditi sama. A již

Bylo

umla bezpen krom toho s Kvadrátem Vždy to byl pouhý korní! Komu by nco takového mohlo piosmnáct

let,

!

padnouti.

A snad by tak byl Viktor déle ješt a dlouho sedl na tch ticeti zlatých ve vší spokojenosti,

v

magacín

i

v pisárnice,

kdyby

se

jednoho dne nebylo udalo cosi velmi neoekávaného a podivného. Bylo již v podzimku, posledního záí v tom ase Martika chodila do njakých taneních hodin až nkam ke Górskému v paláci Lažanského když pan Valentin Badyán ekl veer, pt minut ped zavením krámu Viktor, vy ke pijdete nahoru." Nahoe ml pan Badyán ješt jednu pisárnU; jakousi svátení, a v té bývaly vyizovány velmi závažné vci. Pravideln do ní býnebo pan Baval pozýván, kdo ml ,,jí' dyán ml jisté zvyky, jež pesn zachovával.

—

—

•

mn

,,

;

Dával-li

výpov,

mezi tyma oima, vci. Vyprávlo že kdysi z té hoejší pi-

dával

nahoe. Dával tam taky se s jistou tajem ností,

ji

jiné

pomocník s tváemi mnohem ervenjšími, než do ní vešel, a dokonce jako

sárny

vrátil

opuchlými.

se

Vrátil

se,

oblékl

se,

odešel

—

a

nikdy se neobjevil v obchod. Souvisel prý i ty tváe s podivnáhlý jeho odchod

již

—

—

248

odhalením

nýrii

šafránu z jedné

píin

tajemného úbytku

—

prý celé plechové krabice tenkrát libra šafránu znamenala velmi

A

libry.

v té

mnoho.

A

dnes byl nahoru vyzván Viktor Kvanebylo ani pomyšlení, že by zas bželo o njaký šafrán, ale nadcházely vci neoekávané, nebo vyzvání pán Badyánovo Arci

drát.

znlo neobyejn úsen,

bitce.

Kdosi podí-

se

tom okamžiku na Kvadráta a mohl o chvíli pozdji všem ostatním zadušovati,

že

byl

val

se

v

Kvadrát jako kída.

Ml

nedobré

asi

svdomí. Vrata krámu zapadla,

klíem

podomek zamkl

ve-

klí principálovi, všechen personál pál dobré noci, pan Badyán skoro až vyštkl do chladného veera Dobrou noc!" otoil se na pat a zmizel v prjezde. A za ním kráel Kvadrát. Kolena se pod ním chvla, když stoupal do patra. V hoejší pisárn bylo již svtlo, bylo tam .teplo. Tak útulno tam bylo proti dolejšku, a pece na Kvadráta jako když se všech stran iší ledový prvan, když pan Badyán ekl beze

likým

trojí

zámek,

podal

—

,,

i

všech ,,

úvod: máme

Viktor,

peníze

—

a

posledního. Tuhle jsou vaše

máte na msíc

výpov

." .

.

Za tlustými skly pán Badyánovými sedly ohromné oi, jež celou tíhou spoívaly na Viktorovi.

:

2i\)

/' hrkalo z Kvadráta „Pa-ne prin-ci-pále ." po slabikách. ,,Pa-ne prin-ci Bad3'án mávl rukou ped samými ústy Viktorovými, jako by mu chtl navždy usek.

.

.

.

e

nouti.

jsem

,,Dost, Viktor! Já

jsou

ale

eknu sluší

:

vci,

které

hodn

krátkozraký,

mi neujdou!

A

se,

abyste

mi

doprovázel

vám

to

jsou vci, které se taky nesluší.

domu

A

ne-

dceru

taneních hodin, když se o to neprosím !" „Pane principále!" zvolal žalostn Kvadrát, jako by se chtl rozplakat.. „Nesluší se to, protože na tohle si vás nedržím \" „Pane principále!'' volal Kvadrát „Vždy " slena — „S tím byla srozumna, co?" bodal pan Badyán. ,,Však dostala taky svj díl." „Ne, pane principále," zápasil Kvadrát, chtl jsem íci " Ale dále nemohl. Z hrdla zaskuelo mu cosi zoufalého. V tom okamžiku otevely se dvée vedlejší svtnice, a paní Badyánová. vkroivši a rychle chopivši se ruky manželovy, zvolala kárav ,,Tak už dost, Badyáne že tak mžeš z

.

.

.

— —

,,

—

lovka

trápit!

„Zkrátka, já

A veee nám Viktor,

í

hodn tvrd pan mj ze byl mým

dceru nedám," dodal ješt

Badyán. „Já bych rád, aby

spoleníkem."

vystydne!"

žádnému kom mu

250

pojednou ekl hlasem zcela zmnným, skoro dobráckým „Máte vy tu holku opravdu tak rád?"

A

:

Pl za

hodiny ekali ostatní dva pomocníci

rohem na Kvadráta, zvdavi,

padne.

jak

to

do-

Kvadrát se nevracel. Místo nho kolem služka s velikou cínovou konví

Ale

kmitla se

na pivo.

„Co „Sedí

se

a

dje

s

veeí

Viktorem, s

pány,"

Fany?"

odpovdla

bez

dechu a odkvapila.

Oba oi

lujíce

kolegové stáli jak pimrazeni, vyvajeden na druhého.

"

:

Nár

Listy v íjnu 1901

Kosa na kámen. výstavným Ped prelí stkvl

pražským domem, na jehož se na štít hluboké višo-

barvy zlatý nápis Kaván a Kordyna, povoz. Z povozu vystoupil obstárlý pán s pro'kvetalým plnovousem. Dovíraje dví-

vé

zastavil

ka ekl ke

koímu

.Posekáte. Brzy se vrátím." Ale pak stanul, vzhlédl úkradmo k

domu, rozhlédl níku,

jako

se taky

obma smry

by rozvažoval,

má-li

oknm

po chod-

vejíti,

a po-

malu kráel ke vratm. Po pti minutách vstoupil do pisárny šéfa závodu v prvém pate sluha. Jistý pán peje si s milostpánem mluviti," ,,

oznamoval.

„Což nemžete

íci,

„A

že jsem

zamstnán?"

— —

pan úetní ,,Pán ten chce mluviti jen s milostpánem," omlouval se sluha, podávaje šéfu navštívenku.

zvolal

nevrle šéf.

:

252

„Ach, pan Koi^dyna!" ekl šéf nak, jste

již

zcela

ji-

mrsknuv okem po navštívence. „Pro pak ho hned inevpustil!"

A

rychle Se vzchopiv, spchal, aby

hosti

sám dvée otevel. ,Jáké to okolky, kamaráde!" volal vstíc obstárlému pánu, jenž vstupoval jaksi ostýchav. „Pojednou pedesíláš navštívenku což

—

jako ve svém

nejsi

dom?"

Host usmál se vlídn rozpait zárove byv uchopen panem Kavánem obma rukana dal se dovésti jako dít ke keslu, 'na nž tži

a

ce dosedl.

,,Co

mi

mácí pán leprv svrch nik,

neseš, starý

brachu?" hovoil do-

upímn. te odložil

host

rozhlédl

pisárnou,

se

klobouk, jako

rozhalil

by

se

chtl pesvditi, jsou-li skuten sami, a zhluboka vydechnuv, promluvil tlumeným hlasem

Nebudu t dlouho zdržovati, píteli. S ím picházím, není pro mne nic veselého !a snad ani pro tebe. Ale musí to býti vyízeno." Pan Kaván zvážnl a tázav pohlížel na ,,

—

hosta.

„Co

se

stalo?

Mluv,

kamaráde."

Pan Kordyna, jehož oi po prvých

slo-

te zraky tvá pán Ka-

vech smekly se k podlaze, pozdvihl a zahledl se

pevn, zpytav v

vánovu, jako by se chtl pesvditi o

nem.

:

253

CO by snad ústa náhle promluvil

Kaváova mohla

,,Kaváne, doufám, že

kým

jsi

zstal takým,

ja-

nezmnil Mno-

byl vždy, a já se taky

jsi

zamleti, a

.

ho jiného arci zmnilo se. Dovol, abych mluco jnejstrunji. Vis, co jsme ujednali, íkdyž

vil

jsme se rozcházeli. Máš syna,

Ml

z nich

býti

párek.

Sám

já

jsi

mám

dceru.

tehda ekl, až

bude mé dcei dvacet let. Mlo to býti pokraováním našeho nkdejšího spolku. Bylo to

mým upímným páním Kaváne

.

.

—

a snad

i

tvým,

."

,,Kordyno, jak bys mohl pochybovati..."

perušil hovoícího pan Kaván.

Nepochybuji, Kaváne. Vím dobe, jako ty, že nás k založení spolené firmy nevedly jen zájmy obchodní, ale taky upímná píchyl,,

nost

pátelská."

Kordyno!" dotvrzoval Kaván. „Tšil jsem ^e na chvíli," pokraoval Kordyna, ,,až se naše dti spojí. Bohužel, život jinak poítá než kalkulace obchodních pátel. Neml jsem se toho dokati. Zkrátka, Kaváne, pišel jsem, abych ti slovo vrátil a vyžádal si, abys také ty mne ze závazku propustil." „Kordy no I" zvolal pan Kaván v trapných ,,

Zajisté,

rozpacích. ,,Dej mi domluviti, Kaváne," mávl rukou Kordyna. „Mžeš si pomysliti, že mi nebylo snadno odhodlati se k této rozmluv s tebou,

254

O všem na svt lze na vzájemnou lásku a náklonnost nelze vydati dlužního úpisu. Tvj syn o moji dceru nestojí." ale

m ušil o

se

initi smlouvy,

tak státi. ale

„Kordyno!" zvolal Kaván. ,,Ano/' ekl pevn Kordyna. „Vím

více než Kaváne. Netaž se a nevynucuj ze mne, jak jsem pesvdení toho nabyl. Jsem otec, bylo mojí povinností pátrati, najdu-li v tvém synu zet, v jakého jsem dbufal. Nyní vím, že by tomu tak nebylo. Vidím byste, starý kamaráde, a jakkoli 'mi toho líto, pece štstí, že vidím díve než je pozd. Zpsob, jakým se Vratislav chová pi každé píležitosti k mé dcei, svdí o všem jiném, jenom ne o náklonnosti, neku-li o lásce. Nu, jaká pomoc! Má svoji hlavu." ty,

Napravím mu ji," zvolal Kaván prudce. Kordyna usmál se trpce. Kdybys toho dovedl, Kaváne, myslíš, by moje dcera byla šastna v manželství že z pinucení? Ne, hochu, sám 'bych se tomu vzepel. — Avšak ješt nejsem hotov. Rozlouení ,,

i

,,

našeho starého závazku "bude ti snadnjším, až dopovím. Myslím, že jsi nezapomnl, kterak jsem znanou ást svého jmní vložil do továrny chvalínské, celou polovinu, ba, více. Továrna vera padla — peníze jsou pry. Moje dcera není již dnes nevstou s vnem, jaké mla ped msícem, v den dvacátých svých narozenin

." .

.

255

Pan Kaván

vyteštil oi.

,.Kordyno!

Píteli!

Není

to

žert?"

,,Byl bych rád, 'kamaráde, kdybych

ti

mohl

Nepisvidit. Ale je to hoká jsem sice na holé mizin, ale dnes již není dcesyn tvj lásra moje partií tak žáoucí, by pravda, píteli.

i

kou pro

ni bláznil."

Pan Kaván dobe cítil, nj spoívá v tch slovech,

hokého pro

co ale

potlail odpo-

v. Uchopiv bývalého spoleníka svého obma rukama, ekl doléhav: ,,Kordyno, Je

tvoje

bu

ke

mn

docela

dcera jinak zadána? Poutá

upímný. ji njaký

njaká náklonnost?"

závazek,

Kordyna zavrtl hlavou a

vstal.

,,Nic takového, píteli. Naopak, tuším, 'že náklonnost k synu tvému Vratislavovi zapustila v srdci jejím hlubší koeny než by bylo

stailo,

aby vyhovla našemu nkdejšímu spo-

lenému pání.

Te

mne

to

napluje

bolestí.

Ješt jsem neml síly, abytíh jí zjevil zmnu našeho majetku, ale konen o tom taky musí

zvdti." ,,Pak neš,

mi

do-kud

vážn.

,,A

slib,

k

kamarád,

tob

mohu-li

'že

nepijdu," ti

jinak

neekKaván k službám — nic

jí

pronesl

býti

256

rozumj mi pátelsky ke

—

jsem na vše pipraven,

všemu ochoten."

Oba Kavánové, otec syn, byli práv poobdvali, a Vratislav, prohodiv letmo dobré zažití!" chápal se klobouku, aby šel na hodinku do kavárny, na partii kuleníku. Práce i

,,

v pisárn poínala až o druhé hodin. ,,

tu

Vratislave,"

zvolal

otec,

„vnuj mi dnes

hodinku kavárny. Rád bych

s tebou

pro-

mluvil." j

Syn vzhlédl k Nemžeš mi ote?" ,,

otci udiven.

íci

to

pozdji v pisárn,

Nemám s tebou dnes mluviti jako šéf a spoleník, Vratislave. O chci hovoiti, je ,,

em

dvírná, rodinná. Sedni mnou íšku kávy."

záležitost zcela pij

se

Hospodyn

a vy-

pinesla dva kalíšky kávy, seobda a píbory a zmi-

brala poslední zbytky zela. ,,

Zážeh ni „a

doutník,

mi

jich

si,

Vratislave," podal

ku. Vím,

že

ti

Kaván synu ubývá

chutnají,

v krabici."

Vratislav usmál se lišácky a okrajoval po-

zorn Špiku ,,

cet

doutníku.

Vratislave,"

let.

V

tvém

hovoil

vku

otec,

byl jsem

,,je

již

ti

šestadva-

rok ženat."

25:

v naší rodírii

,Je

máme

tradice,

jakási

ofe, že

rok ženatí?"

býti v šestadvacíti letech již

zeptal se syn s jistou ironií.

,,Není takové tradice, hochu, ale není také

píiny, abys dlouho iodkládal. Pohlédni na mne na sebe a pochopíš, jaké pednosti má asný satek. Jsem zdráv jjakq ryis a mám ,syna mu'že(. i

Kdo

nás nezná,

šího

'bratra,

což

po'kládá

mže

mne

za tvého star-

nám obma.

lichotiti

Peji si- vroucn, abys taky ty se dožil dtí dosplých, syn, jež bys pevnou ješt rukou vedl a jim'ž bys odevzdal, co jsem pomáhal zddíš. Pál bych isi, zakládati a co po aby ses oženil." ,,Mj bože, ote, 'kterak mne do toho že-

mn

Chápu dobe,

neš!

že

sám

ses

ženil

ve

dva-

cátém pátém roce, ale tehda byl jiný život. život .svobodný, Mne práv dnes ták tší jako tebe tehda tšilo oženiti se. Nikde nebylo dnes ji mám. A krom žádné spolenosti ." toho, vru, nevím ani, koho dobe víš, Vratislave," ekl otec pevn, koho. Tvojí nevstou je slena Pavlína Kordy nova, dcera spoluzíakladatele našeho závodu.

mj

—

.

.

,,

,,

Víš dobe, že jste

Syn

svraštil

si

byli zaslíbeni."

elo.

,,Když jsi se o tom umlouval, ote, »chybil jsi. Kterak jsi ^ohl ped desíti nebo kolika lety zaslibovati mne dívce, jež chodila do školy!

Vždy I.

nejsme zvíátka na chov

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

.'' .

.

17

258

•Pan

Kaván zrudl ve

tváí, ale

pemohl

se.

a „v

vážn, v hlase jeho mi, že jsme potlaovaný hnv, oba pomýšleli jenom na vaše štstí. My oba, Kordyna, spolen jsme dobývali zisku, já spolenou prací založili jsme blahobyt obou našich rodin a páli jsime si, aby majetek otcv byl zachován v rukou dtí našich. Ale nebyla to žádná obchodní spekulace, když jsme .Vratislave/' mluvil

,

chvl

se

i

ped lety slíbili, že budete svoji. Pozorovali ity a Pavlína jsme již tehda, kterak vy dva nejradji spolen si hrajete, vždy se vyhledáváte, ostatním dtem se vyhýbáte. Zdálo se nám, že jste si pímo souzfeni." „Byl to omyl, ote," namítl chladn Vratislav. Necítím nic takového. Následkem dtských her mám být proti vli spoután. Jaký v tom byl rozum, zaslibovati dti pro nic za nic! Soudím, že nakonec byla to pece jenom pouhá obchodní závka. Nehnvej se, ote, pravím-li upímné: ml jsi zíkrátka po starosti o bohatou nevstu. Ale taky jinde jsou peníze. A já konen nepotebuji nevsty bo-

si

—

—

vc

odbýváš," ekl

,,

haté."

„Hle,

jak

otec

kárav,

mne

tak

lehkovážn „jak

daleko,

myln

soudíš.

jako spekulace

Nic nebylo na bohatou

nevstu. Bohatší jsme my, Vratislave, a to jen zásluhou pán Kordynovou. Když jsme ped lety rozlouili spolek svj následkem jeho tžké

259

nemocí, nepožácfal a nevzal nic jiného než

svj

závod náš mel mnohem jsme zaali, a jakkoli ml

vklad, jakkoli již tehdy

vtší cenu než

Wyž

právo na polovinu všeho. Ale oá

jmní moje

závod,

té

doby

vzrostl

nejen mojí prací, ale proto, že na závod stále spoívalo požehnání jeho váženého, vzácného jména, teba že dávno nebyl úastníkem. Zamýšlený satek tvj s jeho dcerou ml býti zpateronásobilo

se,

i

i

vdnosti,

projevem

„A

já

mám

zvolal Vratislav

na

ocet,

Vratislave."

obtním beránkem, ote?"

netrpliv. „Což Pavh'na zbude

nevezmu-li

„Taky

nebo

být

si

ji

já?"

mohlo by

to

se

státi,

Vratislave,

upímn

naklonna. Dívka jejího rázu nedovede tak snadno zapomenouti. Ostatn dávno ví, že je ti zaslíbena." ,,Vra jí svobodu, ote," odpovídal tvrdošíjn Vratislav. „O svém štstí životním chci tuším, že je

ti

rozhodnouti sám." ,,

Zkoumal

jsi

srdce své, Vratislave?" otá-

zal se otec. ,,

tys

Neml

jím

ironidky

jsem k tomu ani asu, ote, když

bez

mého vdomí

syn.

„Až mi

je

disponoval,"

vrátíš,

podívám

ekl se

do nho." „Je to tvé poslední, rozhodné slovo, Vratislave?" „Jest,

ote," ekl syn po

kraoukém,

vzdor-

ném odmlení. 17

.

26a

Kaván víš.

se

vzíchopíl.

..Dobe, synu, vracím ti srdce tvé, jak praNalož s ním idle (svého. Néco však ine-

mohu

ti zamleti. Závazek je závazkem musí být splnn. Odmítáš Pavlínu mám tedy žádného soupee."

jak

— —

nne-

Vratislav vyteštil zraky na otce, jako by

nechápal.

Otec jeho pokraoval Ovdovl jsem ve tyicátém roce svém, Vratislave, a vru nechtl jsem pomýšleti na optnou ženitbu. Soudil jsem, že bych nenašel náhrady za tvou matku, a tob nechtl jsem pivésti do domu macechu. A bylo nabídek, synu, mnoho nabídek Dvanáct let uplynulo, synu, vychoval jsemi t, a jak vidím, jsi celý muž, který dovede sám o sob rozhodovati. Zatím vyrostla Pavlína ve slinou, ztepilou, vážnou dívku mi, Vratislave, asto mi za tanulo na mysli, že ti mže závidti celý svt — já sám. Nuže, dnes pesvdil jsem ^

,,

—

1

—

v

i

ti Pavlína zcela lhostejná, dokonce snad protivná. Nikdo tedy neuiní mi výitk\

se,

že

je

po'kusím-li se o ni místo tebe."

Vratislav

pokládal

za

díval

se

na

otce,

jako

by vše

žert.

ote? Ve svém dvaapadesátém roce?" ,,Ano, Vratislave, ve svém dvaapadesátém ,,Ty,

roce. Cítím se tak zfdravým a silným, že se toho

odvážím. Arci, bude-li taky Pavlína

chtít.

Sou-

2(51

dda a pradda, zbývá zdravého života. Rád bych mi ješt dvacet ml ješt domácnost, rád bych se o nkoho staral, pro nkoho pracoval, rád bych krom avšak, co ti mám povídat! Vždy toho ty vše víš. Nu, a svého svolení mi neodepeš, dím-li dle otce svého,

i

let

— —

co?"

Zamraen hledl

Vratislav

na

otce,

hryže

rty.

mým

„Kdybys nebyl vše

to

jest

starcem,

až

frivolní.

Pavlína

otcem, ekl bych, že

Pomýšlíš, teprv

ote, že budeš

vykvete

a

vyzraje

bude všeho vdoma? Není ti líto jejího mládí? Nepomýšlíš na to, že teprv po desíti letech porozumí pln životu? Neobáváš se výitek 3vomí? Vždy, teba jíibylo již dvacet let, je pouhým díttem, ped nímž neroze vely se taje života, kteréž netuší, jaké

v ženu,

která

si

povinnosti a jaká práva pináší manželství ,,

!

""

pan Kaván v líeném úetních kniBudiž, snad máš pravdu, ale zapamatuj

Vratislave

udivení. ,,.Kde

hách

—

!"

jsi

zvolal

to vše sebral v

dobe, abys mohl nkdy kázati vlastním synm. Kéž jsou ti vdnjšími posluchai, než jsi ty mým. Zatím jen vz, že jsem se pevn rozhodl. Tys Pavlínou pohrdl, nestarej se dále o její štstí nebo neštstí. Zítra požádám, o její si

to

ruku. že

jsi

Oznamuji-li

mým

ti

to,

iním

spoleníkem/'

tak jen

proto,

:

262

„Gratuluji, ,,

ote/' ekl pitrpkle Vratislav.

Uhodíš na dobrou

partii."

,,Ne ták, jak se domníváš, Vratislave. Její otec

pólo

jest

na mizin.

Pádem chvalínské jmní svého."

továrny pozbyl víc než poloviny

„Kdo

ti

to

ekl?"

,,On sám, Vratislave, dnes dopldne, když

mne

aby mne propustil ze závazku,

navštívil,

jsem za tebe uinil, aby mi oznámil, že se t pro svoji dceru vzdává, že jsi svobojejž

den."

,,Pro jsi mi prudce Vratislav.

zamlel,

to

„Mám

za

to,

ote!"

vyhrkl

že tím

ml

jsi

zaíti!" kterak bych u tebe byl teprv pokdybych ti byl nabízel nevstu, jejíž scvklo ina polovici — mohu-li s po-

,,Synu,

chodil,

vno se lovicí

a

ítati.

Vždy upíral

„Tvj zámr, ,,

jisto,

i

nebude-li taky

jmní Kordynova

zbytek nkdejšího Vratislav

není

planoucí

ote,

jest

zrák)^

ztracen."

na

otce.

mínn vážn?"

Zcela vážn, Vratislave. Chci do'kázati sta-

rému druhu,

že nerozhodují vždy jen peníze.

A mám dosti prostedk, abych Pavlín nahradil, eho by doma postrádala. To taky mi dodává nadje,

že

nebudu

oslyšán."

Vratislav nespouštl ;^rak s otce svého a

te ekl

mrazivé

263

,;Ote, dopustil

co ale

jsi

se záludu,

védl. Kdysi rozesel

jsi

my

možno, že taky

jest

jsi

A chopiv se 'kiobouku,

zamlev

se s

se

mi,

Kordy nou,

rozejdeme."

vyrazil bez

pozdravu

z jídelny.

S podivným

úsmvem

hledl za ním starý

Kaván.

„Však my se zase sejdeme, ty mladý muekl polohlasn. A již zcela klidný cho-

drci!" pil

novin,

se

jež

ped obdem

byl

odložil.

Toho dne veeel pan Kaván sám. Po odpldne v pisárn ani stopy nevrátil se ani do veera. Chtl býti otec

Vratislavu nebylo a

Kaván co nejklidnjším, ale elo jeho vraštilo vždy více. Hodiny odbíjely stíbrným zvukem osmou, starosti jeho množily se. Nechutnalo mu, pokrm na míse stydl.

se

Tu

chva

vstoupila

stará

hospodyn,

nkdejší

Vratislavova.

njaký list, milostpane." Pan Kaván zbledl a ruka chvla se mu, když sahal po bílé obálce. Takový to mlo vzít konec? Avšak hluboký, ulehující vzdech zatásl plamenem svítilny, když pan Kaván pohlédl na písmo obálky. „Posel dodal

„Od Kordyny! Co mi

chce?'

:

:

2(ii

A

Prudce roztrhl obálku.

mu ruce Nebo etl

chvívaly mžilo.

se

..Píteli,

o'bi

zastihne-li

T

jak

líste4í

roze-

etl,

v oích

a

mj

mu

^za-

doma,

prosím Te, navštiv nás! Nechápu, co se udalo.

Ped

hodinou dostavil se

rušen,

rozilen,

a

Tvj

syn, všecek roz-

požádal za ruku Pavlíninu.

Chování jeho mne znepokojovalo. Nyní sedí vedle v salonku, u nohou Pavlíniných, a oba pláí. Oekávám Tebe vysvtlení náhlého toho i

obratu."

Pan Kaván doetl a vyskoil. ,,Krystino,

A

kabát, klobouk!

Rychle!"

hovoil sám k sob Zdailo se! Doufal jsem ták! Vysvtlím kamaráde, všechno vysvtlím ti, Kluk paliatá! Nože na 'krk poteboval! Nu, chvála Pánubohu dobe to dopadlo!" O nkolik minut pozdji vyítil se pan Kaván z domu, vsikoil do prvního povozu, jenž se namanul, a jel tryskem k domu Kordynovu. Nebo chtl ješt vidti a nesmírn skládaje

list,

,,

!

—

se

tšil

:

jak Vratislav sedí

u nohou Pavlíni-

ných a pláe. Však jeho, otce Kavána, taky pálilo v oích, a to ješt nic nevidl. Což teprv, až uvidí!

!

Nár. Listj v íjnu 1898.

Zaspaný den. den msíce na soHorákovi práv to vyhovovalo. Skoní dnes tu dinu — prozatím — a užije pak trochu svobody. Snad msíc, dva msíce — isám neví, jak dlouho.

Tenkráte

padl

poslední

Celestýnu

botu.

,

Ale poslední den dodrží na minutu.

Aby

neeklo, že odešel v njaké fúrii, aby každý musil uznati, že 'byl svdomitým do posled-

se

ního okamžiku. I

,,

sedal

obkromo

kozlík" v pisárn,

kabát, rozevel

na

kozí potažený

starý,

pevleen

úetní knihy

již

—

v kanceláský

a tu teprv od-

vži osmá ranní. A než padla namoil již Celestýn Horáek péro poal pracovati, kde vera pestal. Práv tak na

bíjela

blíz^ké

poslední,

a

Nebo

vystaí

mu

tom

pan Celestýn, že byl kupecku íká. po jak se

si

,,»žúr",

dnešek, aby byl hotov.

zakládal

na vždy

!

:

260

na svj kozlík, všiml si dnes sedadla starého toho méblu derou se trhlinami žín, a kmitla mu hlavou myšlenka ,,No, dosluhujeme oba, kamaráde. Jsme oba takoví staí tovaryši ..." Ale v záptí vyskoilo jiné pomyšlení: Jenže takový starý kozlík dá se znova vycpat a potáhnout a zas bude sloužit a má tolik na prospch, že necítí žádnou seka-

Když

poprvé,

sedal

jak

ze

,,

—

turii.

To

mohl

býti

to!

je

Devný

personál

kozlík!

devný

Kdyby

také

." .

.

A

po tomto pomnní projalo Celestýna Horáka divné chvní. Dvacet let sedl na tomto míst! Za celých tch dvacet let si ani nepipustil,

že to

nkdy skoní

—

a

hle,

je

to

tu!

Dnes poslední den

A te

bylo

tedy ta výsluha!

mu neskonale hoko. To je A kdo mu to zpsobil? Starý

kamarád, nkdejší pítel, nynjší jeho

Hlavou Celestýna Horáka celých

událostech

táhla se historie

v závod & spol., ale hlavn se zastavil pi ped sedmi lety. Tehda totiž ze-

tch

Petrpaula

šéf.

dvacíti

let,

jež

strávil

mel

starý pan Petrpaul, jehož spoleník dávno ho byl pedešel na vnost. Nebylo dtí, ^nebylo vbec žádných ddic, schopných ízení

a rozumlo se skoro samo sebou, že obchod pejmou nejstarší dva spolupracovníci, nebo aspo jeden z njch. To byli

závod, osielý

267

Nožika, pokladník,

pianové

Ale 'když

a disponent.

Horáek, úetní

a

Nožika

pisel

pátel-

s

ským nabídnutím k píteli Horákovi, zhrozil se tento zodpovdnosti a risika a snažn žádal, aby byl ponechán v posavadním svém postavení.

,,Bu

ty

principálem,

si

ale

já

zstanu

ouetním. Bude ták nejlépe. Nemám dost kapitálu do spolku — a závazek njaký by mne tížil."

Vlastn to Horáka,

byl nedostatek energie u Cele-

stýna

k tomu se nepiznal. Za-

ale

toila se mu 'hlava pi pomyšlení, že by ml pojednou samostatn pracovati, vymýšleti, pod-

zodpovdn

možné

za

nikati,

býti

covati

dle rozíkaz jiných

—

ah,

Pra-

ztráty.

to

umel vý-

born. Byl vycvikován na poslouchání, ale nedovedl by býti spoluvelitelem. Byl trpné povahy. Takových povah je nejvíce. Nedovede býti

každý náelníkem. Slo

to

nastalo

mezi

sledník

pán

stále

páteli

Celestýn

napjetí.

jisté

Horáek

jisté

postavil

zjednodušení,

se

proti

jako suk. Jak to dilá dvacet let, tak je to A není-li s tím principál spokojen .

bo

tu

musí

Ná-

Petrpaulv, Nožika, chtl zavésti

v útování njakou novotu, ale

dob

dobe, až v poslední

obma

býti

tomu dobe. Ne-

.

.

poznamenáno, že ode dne,

kdy jako majetník firmy Petrpaul & spol, byl zapsán Stanislav Nožika, neoslovil ho Cele-

2(iiS

stýn jinak než: ;,pane principále!"

Nehodí

se,

aby podízený svému 'šéfu tykal, usoudil. A pes všechny námitky Nožikový nepovolil. Pi sporu o novém útování padlo Z úst pán Nožikových slovo o „starém copu" a to Horáka poranilo, 'do duše urazilo. Již neodpoviédl, ale prvního vstoupil do „klece" šéfovy a ekl odmen: „Prosím, pane principále, abyste pijal mvysvdení." síní výpov a pipravil Pan Stanislav Nožika vyvalil úžasem oi, ale než mohl slova pronésti, zmizel úetní

—

mn

z klece. ,

Uplynul

msíc, dnes je posledního, ale ani s té, ni s oné istrany nebyl uinn pokus o smír. Uražen byl náhlou výpovdí ,šéf, a akoliv nepestal býti dobrým pítelem, vzpíralo se v Vše, aby sám navázal. Ne, nezasloužil si toho, aby fetarý kamarád takhle od ten

nm

nho utekl. A naproti tomu

trel

Celestýn

Horáek

na svém kozlíku jako z kamene, pracoval od rána do veera, hlavy neodvraceje, ale zatvrdil ozval nesmlý se jako heb. A kdykoli se v hlásek, že snad jednal trochu ukvapen, posiloval se znova 'k od'poru a úsiln vyhledával nejmalichernjší píhody z posledv pamti ních sedmi let, 'které si pracn mohl vykládati jako jisté 'neŠetrnosti, neku-li dokonce „sekatury", aby se 'jimi utužil ve svém rozhodnutí.

nm

i

!

že^

mu, že eká

Zdiálo

se

volal,

aby

prohlásil,

pijde

výpov

aby

—

setrvá

svt. Dokáže,

tak za nic na

A

šéf,

'že

má

že

taky energii.

jako silnjší, ale

principál,

od-

neuiní

ale

Horáek

se nepodloží.

A

dnes tedy byl poslední den

mu

celým tlem, když pomyslil, že tu sedí naposledy. Dvacet let a konen hodina vypršela. Byl on starý kozák, pan Celestýn, ale za ten den ^nkolikráte hnvem. Hle, ho zasvrblo v oích, lítostí a (V duchu pojak je tvrdý ,,pan principál"

Projíždlo

to

—

—

!

smšn

slvko

to

Kdyby

vyslovoval.)

pišel,

kdyby ekl Kamaráde, tak co, zstane pi stapopadl by ho Ka ruku a stiskl by ji. rém? Vždy na to eká celý msíc! Vždy ,proto :

—

nic

nehledal!

jiného

Ale šéf

nepichází.

Ba,

Horáka vbec nevidl. Jako by ho tu již ^nebylo. Tak aspo si namlouval Celestýn Horáek v poranné duši své.

šéf

se

A! slouží,

jako by

tváí,

Užije trochu svobody. Však za

,,vagírova'. Sklonil

si

to za-

Bude msíc nebo Beztoho neví nic o svt.

dvacet

se

let.

^dva

posledn pidlouhým pohledem

veer, šéf prošel

sárnou, utkvl nepozorován

na Horákovi, hlavní knihy.

ale ten byl jako zarytý do své Tak tedy ekl pan Nožika: „Do-

brou noc, pánové, na shledanou ním zapadly.

za

..."

a

dvée

!

:

.

27a

„íkej si na shledanou!" hovoil k sob v duchu posimišn Horáek. „Mne neuvidíš!

My nemáme pro viti.

.

.

.

Bylo po všem. Již nemli spolu co mluVyplacen byl již ped msícem pan Ho-

ráek

—

platilo se

ního,

si

pijde pro vysvdení.

pro

!"

se shledávati

n

.

.

—

anticipando

zejtra,

Ne,

prv-

pošle

si

.

Dopadla sedmá, Celestýn Horáek umyl svlékl kanceláský kabát a ekl starému sluhovi (však nemohl potlaiti chvní hlasu pi ruce,

to^m)

„Toníku, až pjdete po nedli mi tenhle kabát

A

nkam

dom

stou, doneste

.

ce-

."

šel.

Dnes

nešel

dom. Dnes mu

boda, podívá se mezi

zaíná svo-

Ale spíše se nutil

lidi.

aby utopil „erva". Dnes by nemohl tom opuštném, staropanickém pokoji, se svými žravými myšlenkami. Posluhovace ekl již v poledne, aby k nmu veer nechodila a aby nechodila ani zítra, v nedli. Vyjede si nkam na celý den. Cesty Horákovy byly tohoto osudného

mezi

lidi,

býti sám, v

—

posledního velmi kivolaké. Bez:

hodiny Prahou.

Konen

zimní sychravina vehnaly jej nice. A! íkal si v:^dorn.

Nikdy v život ineml

pod

sklenicí,

jako dnes.

cíle

chodil i

Dá

tolik

A!

dv

žíze poddo plzeské piv-

hlad,

si

berdo.

árek na misce

Nepoítal

je a pil.

!

271

do druhé s plnocí, akoli se mu již po lžku, akoli mu hlava nezvyklým pitím jako napuchala, a nehnul se, pokud ho

A

pil

stýskalo

nevystrnadila policejní obchz'ka.

Pánové, pánové!" ozývalo se již po tetí ode dveí, „dv pry!" Nikdy se mu nestalo, aby ho policajti vyhazovali z hospody. Ani nevdl, že se to ták dlá. Pojala ho nová zlost, nešel dom. Vždy jsou ješt kavárny! A šel do takové noní, kde binkal njaký chuas na kytaru a kde slyšel ei a vidl výjevy, až mu bylo úzko. A! Skoro mu bylo sladko, že se tak týrá, že tak ,,

trpí.

Kdo

jízliv

jenom

to

to zavinil? ,,Pan principál" (zase tak

svým

pronesl)

nechá

staré

ty

,

.starým

copy!

copem"!

Ty

jsou

A

ješt

dobré Všecek vyjevený díval se na nj domovník, když mu po tvrté ranní otvíral. Nebo to se ješt nestalo. Celestýnu Horákovi vbec nikdy neodmykal, nebo ten byl vždy ped desátou doma a snad již v posteli. Tžce dolehl Celestýn Horáek do pein a tžce usnul. Již ho inežraly žádné myšlenky. Byl zveden tak, že vbec nemohl mysliti. Ani nevdl, jak se v plái rozškytal, když se podíval na hodiny a vidl pl páté. Plakal sám nad sebou, nad svým spuštním. i

!

272

Hodiny hrkaly sedmou, když se probudil. Pipadalo mu — akoli lovk ve spaní nemže as miiti — že minula pedlouhá noc. Podíval se nad pohovku k oknu, nad níž

útržkový kalendlá. Veliká ticítka se tam No do'brá! Celestýn Horáek vždycky

visel

ernala.

pe si

spaním

Aby

taky tak uinil

Rychle

—

spch

nco

verejší datum a pipravil

utrhl

už dnešní.

—

,^e

myl

vstával,

je

Patrn ^vera sedm hodin!

neoimýlil.

dobrá.

A

hle,

Má

oblékal.

se,

na

posledního, aby nikdo neekl, že

zanedbává. Poslu ho vaka

slova nemluvil,

pinesla

hltav

Horáek

snídani.

Jaký

jedl.

to

má

dnes

hlad!

A potom spchal do padalo mu, že 'kdysi proviázely,

to

Vstoupil

do

otvíral

je,

piuž

myslil.

pisárny, pevlékl se, sedl ob-

na starý

kozlík.

kupa dopis,

ležela

Šel,

jako dnes. Snad proto, že na

vbec tyry nedle

kromo

pisárny. Jak

práv takové myšlenky ho

pelétal

Na

oima,

ped' ,ním starém zvyku

stole

út. Po tídil.

Te

se

otevel knihy. Zadíval se na strany, promhul je a 2as^ a zase díval na íslice, na data. Má vidní? Všechno

je

uzaveno

vyteštil

dnes

.

.

oi,

d'ne

ticátého!

Ale

vždy

teprv.

.

Celestýn

Horáek zavel

knihy a

odložil

By!()

je.

jako

111 11.

se

b\-

houpalo, jako by nebyl

U

,,

šéfovy

klece"

pod ním sviij.

ik\-o \iklalo,

(]o se to stalo?

pan

dvée,

vrzly

Sta-

Nožika vstujpoval 'do pisárny a jak spaHoráka na svém míst, zajiskily mu ra-

jiislav

til

zraky.

dostí

Kolíbavými kroky zamíil k úetnímu, pikroil rychle od zadu a poklepávaje mu rana

dostné

,To

pi

mám

—

Vidíš

v

nejlíp,

Tys mi nahnal

starém.

Ale

tak

je

mi,

jist

jsem

t

pišel!

jsi

zstane vše

že

—

srden:

a

kamaráde, že

radost,

vidíš,

vlídn

pronášel

záda,

tvrdá

palice!

oekával, jist!

A

abys 'mi takhle nemohl vyvádt a nahánt dnes to sípolu udláme, emu jsi se tehda bránil 'do sípoíku, na polovici! Po." víme si to pak, povíme víš co,

—

—

.

ky,

Celestýn

Horáek

ale

se

stále

pes oi

a

mu

pes

Když po

celý

chvíli

.

chopil se podávané ru-

zdálo, jako

obliej starý

ml

by

závoj

— — —

sluha

kmitl se ko-

lem stolu pana úetního, zastavil ho Celestýn Horáek a otázal se Šeptem a nejist:

„Toníku Toník

„No ,,

i.

1

1.

—

co pak bylo vera?"

vyvalil

nedéle,

oi. Božínku, nedle

!" .

.

.

Nedle!" vzdychl Horáek. A tvá jeho riiiKiiiii

XVI:

Kaiictlá,-,ký pr.nch.

1'"^

274

pokryla se nášel

tiše

pipitoiiiielýni

ped

„Nedile! byl?"

výrazem

,

když pro-

sebe:

Kde pák

já

jsem

to

v nedli

Mír. Listy v prosinci 1896.

Muž Slena práv

bez tináctky.

Hedvika, šestnáctileté vrátila

o

poup,

byla se

rodiny z kláštera velmi

zbožného ádu ženského, který se obíral vychováváním dvat. Skoro mi jí bylo líto, jak byla vykáznna na pedasnou, nepirozenou vážnost, jak skoro išela pedanterií,

mrazí u stvoení ták mladých. jsem pesvden v nitru svém

která vás

Avšak

—

život

— ti

byl zase

pirozenost a rozmar, milé dít! Ten klášterní nátr spadne; není ani ohnivzdorný, ani nepromokavý. Vykládala z tlumoku njaké knihy, sešity, vrátí

si, že na všech tch opakuje táž íslice: 23. ,,Co to znamená, sleno Hedviko?" „Moje klášterní íslo. Byla jsem poslední, nejpoz-diji jsem se pihlásila. Byly jsme tam

školní práce, a všiml jsem

vcech

—

se

oznaeny jenom

íslicemi." 18*

:

276

,,

Tiadvacet vás

,,

Nikoli,

„A

jen

bxlo?"

dvacet a dve."

tedy že máte íslo 23?" našem kláštee nebylo a není chovanky s íslem tináctým." tedy po dvanáctce ..." ,,1 ak 'kterak

,,V

,,....

šila

následuje trnáctka."

„Podivná povra!" usmál jsem se. ,,V našem kláštee nebylo povr," odtuslena Hedvika vážn. ,,Ale tináctka je

neblahé íslo."

poátkem (druhého tuctu." Slena Hedvika podívala se na mne pohledem nesmírn káravým*. ,Je prost

Ale

te

ozval

se

strýc,

její

statný

bez-

mála padesátník, majetník továrny z blízkého okresního msta, který milým píbuzným byl pivezl ,,

jaký

plný

koár vánoních dárk

Nezlobte

Hedviku,

má význam

píteli.

Vždy

tináctka u tabule, o

víte,

štdrém

—

veeru, o svatb a ták dále. Ale povím vám, jsem se setkal s mužem, který se snažil, aby tináctku vbec vymazal ze svého života. Chcete si poslechnout?" Pokejte, pokejte, švae," volala domácí paní, ,,doleju poháry a chci také poslouchat." Spchala do vedlejšího salonu, studeného

že

,,

jak psinec, který jim v

pinesla erstvé

do lenošky.

zim

dv láhve

sloužil za lednici,

ležáku, nalila a usedla

i77

„Vypravujte, švaíku." ,,Když jsem se v Praze vyuil," zapoal továrník Zahora, „a když jsem vychodil ku-

peckou školu,

teprv jsem

vidl,

že

mne

po-

átek života nastává. Uchytit se, uchytit! Honem njaké ticetizlatové místo. Víte, tehda bylo ticet

naší

rodiny.

ml

boval nikoho,

nno

závod Koryndy

,V

Sám

nepotedoporuil navštívenku a ekl

malý závod,

mne. Popsal peliv svoji

mn:

mých pání.

vrcholem

jsem njakou oporu v jistém obchod-

píteli

níku,

msín

zlatých

ml

Nu,

místo skladníka.

sice

ale

a spol. jest uprázd-

Korynda

je

starý

jsme se spolu. Ale Jdte k nmu ješt dnes.'

pítel, rostenec, uili

as.

vyšší šel

jsem

lovku,

— bžel

jsem.

Víte

snad,

mj

je nej-

—

Ne-

jak

je

má konen doKaždá vteina mu znamená

hledá místo a

který

poruení v kapse. existenci.

— V

Odkázali

mne

závod nebylo

šéfa Korynd). Ah, co všechno se mže státi do zítka! Dnes, dnes! Vyšed z pisárny, ostýchal jsem se vrátiti se tam, ale vyptal jsem se domovníka, kde pan Korynda bydlí.

Tam

nul jsem

zítek.

K nmu!

a tam.

—

Udýchán

ulici,

Otevela mi pan Korynda byl svo-

zazvonil jsem.

hospodyn

—

boden.

,Mohu ,Pán

sta-

druhém pate zasmušilého domu

ve

v Krakovské ženština,

na

mluviti s

spí.'

panem Koryndou?'

278

Podivná vc. Bylo deset hodin dopldne. Obchodník! ,Kdy bych zastal pana Koryndu v závod?' ,Pán dnes do obchodu nepjde.' Pda viklala se mi pod nohama. ,Mohl bych tedy snad pijíti pozdji, až pan Korynda vstane?' nevstane. Až o plnoci. Ale nutného, jdte do závodu, k panu Pávkovi, jeho spoleníku.' Letl jsem se schod, letl jsem opt do

,Pán

máte-li

dnes

nco

pisárny firmy. se již

ve

mn

Hoel jsem spchem

'každá

iva

nejistotou,

a

chvla

obavou, že

pijdu pozd.

,Mohu

mluviti s

panem Pávkem?'

mne do jakéihosii pístnku, v nmž hoel plyn. To 'byl kabinet pán šf.

Odkázali

vn

Pednesl jsem

svoji žádost, odevzdal jsem visvého protektora a poznamenal jsem nesmle, že jsem byl u pana Koryndy, ale že jsem ho nezastal. ,§el jste marn,' odpovídal pan Pávek. ,Dnes je tinác téh o.' Nerozuml jsem tomu, ale bylo mi to lhostejné. Jen když místo posud není obsazeno. Pan Pávek byl vlídný muž, ptal se, mám-li vysvdení. Podal jsem mu všechny své doklady, kolkované a dle tehdejšího zvyku peetmi opatené. Prohlížel, kývl hlavou a promlouval pívtiv: sitku

—

:

279

pokud

,Víte,

vyhradil

do toho.

s€

pan

to

si

Mám

týe pijímání personálu, Korynda, nepletu se mu

zase své.

Ale

mi, vy-

líbíte se

svdení jsou pkná — pimluvím se za vás. Pijte zítra, najdete mého spoleníka Te se podíval na jedno vysvdení — .'

.

poslední,

obchodního uilišt

z

—

.

a

lusknuv

se.

Nebude

zvolal

prsty,

„Chyba, mladíku. Nenamáhejte nic. Máte nehodu!'

z toho

Vtzhlédl

jsem

k

nmu

uleknut,

srdce

mi

zabušilo.

,Toto

vysvdení má datum tinácté-

ho,—

je konec. Pokuste se jinde.' podával mi papíry. Sáhl jsem po nich chvjící se rukou, ale sáhl jsem vedle; ml

A

oi

jsem

plné

slz,

všechno pede

mnou

se mí-

Pan Pávek podíval se na mne a patrn slitoval. Klepl do stolu a ekl náhle:

halo. se

co? Dojdte 'k editeli ústavu, zanový kolek a požádejte, aby vám napsal nové vysvdení, s jiným datem. Dvanáctého nebo patnáctého, lhostejno, ale tináctka tam nesmí zstat. Opatte si to bez prodlení, ,Víte

plate

si

možno-li.'

Nepídil jsem se po vysvtlení, nemohl jsem

doufal

V

—

tu chvíli totiž.

kem.

—

—

jak jsem vlastn jsem o tom ani nepemýšlel.

vyslýchati nastávajícího principála

Až

poz!dji mi to vrtalo moz-

editel ústavu ochotn mi pepsal vy-

18U

svdení, druhý den jsem

&

Koryndovi jsem pijat.

spol.

— Pt

s

je

ostatními

rok

kojen,

A

šéfové

a

byli

papíry,

setrval jsem v

/ávod, pt krásných, mladých spokojeni

panu

pedložil

byl

a

tomto

zcela spo-

let,

mnou.

se

poznal jsem 'dokonale pana Koryndu.

Byl

dobrý muž, ale podivín. Hned od poátku Vingval jsem pozornost oné íslici, která se mohla státi ták osudnou. A znenáhla jsem poznával její divný Vliv na principála Koryndu, jehož významu však jsem nechápal. Tináctého dne v msíci jsme ho 'nikdy nevidli v závod. Toho dne vbec nežil. Pracoval ped ním do pozdního veera, do inoci pák spchal dom, ulehl a nešastné datum pespal. Probouzel se o plnoci, s poátkem dne trnáctého, vstal, posnídal a dal fee do práce, kterou si již o den to

mn

—

být

vc

závod

ne-

oznaena tináctkou. Žádný kus

na-

díve pipravil. Žádná

smla

v našem

šeho zboží nestál tináct krejcar nebo tináct zlatých. Na útržkovém kalendái nesmla se objeviti

tináctka.

Ve

knize

snímk

nenalezli

datem tináctého. datoval Korespondent vždy o den pozdji. Tináctá strana obchodních knih zstávala nepopsána píná ára inila ji neplatnou. Nepodepsal kvitance s kolkem tináctikrejcarovým.

jste

ani

jediného dopisu

s

—

Kdyby mu zlatých,

byl

kdo

nekoupil

ji.

nabízel stovku za tináct

—

Nu, co bych

poítával: tináctku nechtl vidti,

to

nesmla

vyse

281

ped iiíin vysloviti. Nikdo ii/iial piivod tohoto odporu, té nenávisti 'ke tináctce, ale všichni jsme mu co nejopatrnji vyhovovali. Podrážditi

v té \éci znamenalo odchod ze z;íAni spoleník jeho Pávek nevdl, v cem

jej

\(>du.

kotví to

podivínství.

Nejdráže nám pišla proklatá tináctka, když obec pražská zaídila nové íslování, když pibíjela orientaní tabulky na domy. v nmž po léta byl závod Koryndy & spol.,

Dm,

dostal

—

tináctku. Tehdáž byl

Korynda roznepíetný. Na léta, snad jméno firmy, jeho jméno,

tém

ilen, rozrušen,

nadosmrti má býti spojeno s tináctkou! Na útech, na obálkách, na razítkách, ve všech oznámeních v novinách, v cenníkách, v adresái

má

vedle jeho

jména váti nenávidná tináctka. Nesnesl toho. jsme mli neobyejn výhodné místnosti, na rán, laciné, pístupné — Korynda vypo-

A

vdl

jsme se ješt ped vypršením Pedstavte si, co znamená sthovati závod obchodní. Kdo nezažil, nepochopí. Tehdáž mírný pan Pávek kladl zoufalý odpor, ale marn. Korynda ekl mu, že se s ním rozejde, a sthovali

termínu.

nepovolí-li.

A marn pi

té

píležitosti se

na-

máhal pan Pávek, aby pronikl tajemství tináctky, aby její kouzlo njak zažehnal. Korynda mlel.

Až jednou

.

.

.

!

Korynda na smrt onemoc-

!82

A jednoho dne pišel do pisárny léka vážnou tváí a ekl Pávkovi:

nl. s

,,Pane, pipravte se na nejhorší. Váš spoje ztracen. Máte-li s ním leník — zdá 'se 'mi co spoádati, má-li njaké obchodní záležitosti 'navštivte jej, zítra by snad bylo u sebe pozdé!"

—

—

Pan Pávek mne zavolal do svého pístnku a otázal se:

,

Nebojíte se nákazy, Zahoro?'

—

Nebál jsem se nieho. k panu Koryndovi, abych jednalo

se

o

Pjdete

ml

v ohni,

—

mnou

se

svdka, kdyby

dležitého.'

smutná návštva. Pan

Byla to ležel

nco

,

blouznil,

stenal,

a

Korynda

zase

upadal

v ochablost a skoro v bezvdomí. Chtli poslati pro knze, ale nebyl by ho poznal, nebyl

mu

nic pláten.

Pan Pávek hledl soucitn

—

pemáhaje na nešastného druha, ale pák se -^- sedl ku psacímu stolu u oikna a poádal listiny, které se týkaly obchodu. Pracovával Korynda horliv doma. Pávek rovnal, spisozmatku po smrti nic val, aby se v prvním neztratilo. Sepsal o tom seznam, dal jej podepsati lékai a mn, jako svdkm. Byly tam i

i

njaké

titi

peníze.

A

když chtl seznam

opa-

datem, otázal se roztržit: ,

Kolikátého

máme

dnes?'

,Tináctého!' vyhkl jsem.

Na

to

slovo vzchopil se

náhle

nemocný

:

:

283

na lžku, opel

,,

Tináctého ?

—

dnes ne!

ue,

A

1^

oi

a zvolal žvat-

datum

ise

n ác ale

t

Ne

é h o?

—

dnes

ne dnes!'

do podušek.

jsme,

mne, jako bych

i

zítra,

zase klesl

Utichli

to

vyteštil

se,

jako dít, ale v nesimírném rozilení:

lavt,

nemluvili

jsme

dále.

Bylo

byl 'dopustil zloinu, že jsem

vyslovil.

Jen

pan Pávek po

chvíli

poal pebírati njaké trety v otevené zásuvce Koryndova stolu. A tu, vyhrábnuv nco a prohlédnuv to, vyvalil oi a pitichounce

dla

na elo, jako by chtl íci chápu!' podal mi papír, list, v záhybech svých skoro již se rozpadávající. A etl jsem tiskl

te A mlky ,Ach,

Blahorodý pane! Ani tentokráte nemohu odpovdti jinak záporn a snažn Vás prosím nenaléhejte na mne již! Jsem nešastna pi pomyšlení, že Vám nezvratné mé rozhodnutí zpsobí lítost, než

snad

:

i

jení se

bolest, ale 'neklamte se, že byste ve spo-

mnou

musím Vám

byl šasten.

Nebo konen

doznati, že srdce

mé

tedy

náleží jiné-

mu

a náleželo dávno ped tím, než jste mne neblahou pro Vás náhodou seznal. Zapomete na mne a bute zdráv a šasten s jinou, již zvolíte za družku života svého. V povinné úct

Ržena Kováova.

V

Fra/e,

13.

listopadu 1866.

:

!

:

284

Vedie výstižek

toho

dopisu

starých

ze

složen

byl

v

obálce

njakých novin

Satek manželský uzaveli dne 13. ledna Ržena Kováova a Jaromír Syky ta, mstský inženýr." To bylo rozluštní tináctky Koryndovy Tiše vložil pan Pávek osudný dokument ,

slena

do zásuvky

pozd

a

v noci odcházeli jsme od

umírajícího Koryndy."

—

Domácí paní poslouchala

s nesmírným naslena Hedvika s hlavou sklonnou, jako v hlubokých myšlenkách. Nemohl jsem potla-

pjetím,

iti

otázku ,,A

zemel Korynda do

rána,

pane Za-

horo?"

—

Byla to Ikrise snad jej zachránilo moje neprozetelné zvolání. Ani umít nechtl tináctého! Šastn krisi pekal, ráno nastal ,,Ne.

Korynda

obrat,

se uzdravil. Je živ, zdrá\^ a

—

ženat." ,,A!"

vyhrkl jsem.

„Ano.

divn ze,

—

mu

Oženil se?"

tináctka se

mu

po-

Když jsem byl posledn v Prajsem se, že se mu práv narodilo

vymstila.

dovdl tinácté

Myslím, že tu

,,

A nenávidná

s

dít.

ním

A

jsou

všechny zdrávy.

nebude ei, pokud

nepekoná Domácí paní pohlédla na

íslici

..."

chtla umleti

další slova

svaka, jako by

na rtech.

Vždy

28:

íii

bylo dít, Hedvika! Ale slena Hedvika po-

vehkyma oima na vážn, jako po dobré rozvaze pronesla:

zdvihla nyní hlavu, a hledíc strýce,

„Není snad vyloueno, že se mu daí? A pála bych mu toho ze srdce. tináctka

je

skuten

íslo neblahé."

to

po-

Nebo

beznu

Nár. Listy v

1896.

Nový

závod.

když jsem jej dokonce nesympatický, ano odporný. Zdálo se mi, že v jeho výraze je kus takového nestydatého výsmchu všemu, na se dívá. 2e pohrdá vším svým oko-

Nezamlouval

se

spatil poprvé.

lím, ale

mi

pranic,

mn

Byl

mudec,

ne jako

pošetilostmi svta, protože

muž stavl stíral

— ale

který se uzavírá

sám

si

na odiv jistou povznesen ost, ped-

jakousi noblesu, pohlížel na

pi

ped

dostaí; tento lidi

s

patra

Ukrýval ji sice, takové vci neujdou na konec bystejším

a to

vší

své mizérii.

zrakm. Snažil se vypadati

vrch skoro se

mu

to

elegantn a dailo.

ták na po-

Ale náhle vidl

manšet nosí snad celý msíc. pi tom vysmekla se mu pravá manšeta z rukávu spodního kabátu, obšívaného koketn ernými lesklými prýmky. Jedna její polovice, jejímž úkolem bylo vy-

jsem,

že

pár

Svlékal kdysi svrch nik a

2.S,

nívati na dva

mrn

cciitiiiielry

byla

po-

istá, bílá; ale polovice druhá, již obrá-

cená do rukávu, to

z rukávu,

byla šedivá jako popel. Je lichotivé. Byla vlastn jako

pirovnání dosti

podlaha.

Soudil

jsem

z toho,

Uhnul

prádlem.

šetiti

za jeho zády snímal s

se

hebu

že

kdysi,

musí velice když jsem

noviny, a tu mrsk-

nuv okem za krk elegánv, zpozoroval jsem, že páska jeho nákrníku je vzadu umaštna a

roztepena.

Široký

uzel

kravaty

jakž

takž

vyhovoval, ale když jednou rychlým posunem ruky jej odhrnul, vidl jsem, že kryje náprsen-

ku prahnoucí po prádle, náprsenku, jejíž dírky byly roztrhány a neudržely se na knoflíkách. Hrál kdysi kuleník a když se natahoval na kouli hodn vzdálenou, nadzdvihl pravou nohu, netuše, že tím odhalí hnedle dv Achillovy paty najednou. Shrnula se mu nohavice proužkovaných spodku z esané vlny, pi emž jsem uinil dva další objevy: pedn se ukázalo ale rate prominouti! že nemá podvlékaek, a za druhé botka jeho zakmitla se ztrápenými, vytahanými, svraštlými ,péry', a zniený podešev drami svými pímo val po

—

zotavení

s

—

v obuvnickém

atelieru.

To vše arci bylo schopno vzbuditi soucit talmovým elegánem, kdyby pi té mizérii své

existence

vým

nebyl

tak drze

býval

tak

pánovitým

a

týra-

ubohým pikolm, kdyby nebyl žertoval se všemi tmi ubohými pro-

naproti

288

davai

sirek,

kolik

se

které

sice

blázny

mýdla, za

jich

si

x^ofiaxck

veer

a

eliu,

\í

Jiiili

v místnosti vystídalo;

vždycky zdržoval jalovými tlachv, trop, ale nikdy ani za krej-

z nich

car nekoupil.

Za

to však míval

dobe namazané a

pes

peliv vyholenou

kníry,

tu chvíli rozísal

trely

že

jako

hebénkem

si

bradu, sídla,

licousy.

na pední ást hlavy, kde jich patrné vypjoval si ze zadu. Hádal jsem dle všech jeho manýr, že to

Vlasy

nebylo,

je

dstojník.

,kvitovaný'

mn

Uhodl jsem. Svil

jednoho veera markér. Kvitoval ne proto, že by se zásady jeho nebyly srovnávaly s vojenským stavem, že by byl toužil, aby se stal užitenjším svtu, ale musil odejíti pro njakou .estnou záležitost'. Nejspíše pro dluhy nebo pro njaké poklesky ve služb. to

,,Te

njaký

zaizuje

dodával

závod/'

markér.

Rád bych nosti cítí

asi

byl

takoví

vdl,

lidé

jaký.

touží?

Po

in-

jaké

K emu

v

sob

povolání?

„A

rád by se oženil,"

svoval

njakou bohatou." To jsem vil na slovo. Ta by

markér.

A mimo

,,Ale

mn

dále

s

svoji

si

popadla.

výbavu aby pinesla také hned

výbavu pro ženicha. Ale jak to

divn chodí na svt!

se pachtí, pachtí, hledá

nevstu

—

Nkdo

ovšem

s

po-

280

mocí, aby

—

mohl

již

dále a úspšiiji pracovat nadarmo. A tento muj neznámý za nkolik nedl po sdlení markérov do-

šel

cíle.

a

pachtí se

Das ví, zda bydlil tehda v mé tvrti, ale pojednou jsem jej potkával tém denn. Zdálo se mi také, že se njak spravuje. Prádlo bylo skuteni vyprané, botky ml nové, nákrník snad vera ješt zdobil nkterou výkladní skí. A vedl se. Patrn s nevstou. Nebyla nejmladší, vypadala jako vdovika. Mnohá vdova ovšem teba erta by si vzala. Kráel ztopoen vedle ní, dívaje se jako

mn

kolem. Mnoho nemluvil. Jen tak ukáplo slovo. Jsou podivné náhody. Náhodou jsem se octl po nkolika dnech na pátelském veírku jistého zábavného spolku v Konvikte, a náhodou tam byl kvitovaný dstojník s nevstou. Byla to neomyln vdova, pišla s ním sama, bez gardedámy. Rozhlížel se, dle všeho neznal tu nikoho. Ale pák náhle zamíil ke stolu, u nhož sedli již starší páni, poklonil se, žádal o dovolení, by sml pisednouti, uvedl se obadn jako Alexandr, soukromník', a jediné panice ve spolenosti pedstavil svoji spolenici: ,,Moje nevsta." S dvorností njak hranatou, jako by dávno

vítz na

lidi

chvílemi

i

—

mj

,

byl I.

vyšel ze cviku, vyhledával Herrmaiin, XVI.:

Kanceláský prach.

na

lístku

a ne-

19

2d0

vst ptal se

s€,

jí

doporuoval veei, objednal

své

jak

jí

chutná,

a sliboval

zde,

jí:

je-li

spokojena,

,,Sem

budeme

pivo,

jí

líbí-li

choditi

as t ji." Ale

ím

dále,

tím

mén

se

nevst

své

vnoval. Spíše obracel svoji pozornost k sousedce panice a stejn horliv si hledl sklenice. Po vyerpání obvyklého programu nastal tanec a nevstu pán Alexandrovu poali vyvádti páni od stolu. Zprvu dovolovali se u ženicha, pozdji se už ani neptali, a nevsta šla z ruky do ruky. Alexandr soukromník hledl njak roztržit kolkolem. Bylo mu nemilé, že nevsta jeho tak

nemírn kepí?

Ci pozoroval dokonce, že

k ní nápadn dvorn chová jeden ze lovník, silný brašná Závora?

se

A

sto-

se stalo jakkoli, protivný ten kvitovaný

dstojník a nyní ,soukromník' Alexandr prohrál toho osudného veera partii. Jako ženich pišel a ženichem také zstal. Pleno titulo. Za málo nedl oznamovaly totiž noviny ve zprávách „rodinných", že pan Matyáš Závora, majetník chvaln známého brašnáského závodu, pojal za cho paní Veroniku Švarcovou rozenou Plpánovu. A k^dyž jsem za týden po tomto oznámení potkal manželský ten pár ejhle, po boku Závorov kráela jako zánkdejší nevsta Aleící mladá panika

—

—

xandrova.

291

Zanedlouho kavárnice.

postihl jsem

Notn

pil

njak divoce smje.

Alexandra

a ;^dálo

Bral

si

v

mn,

se

noní že

se

k srdci, že byl tak

zklamán, že jím bylo zhrzeno? Ne, nezniila ho ta rána. Chtl žít a chtl se patrn stj co stj oženit. Pišel za krátko do zahradní zába\'v u Šáryho a na jeho pravé ruce za\ešiia b\la

nosti,

na

ni

asi

opatrnjší,

ji

spole-

myslil

Dá

jsem.

si-

pozor.

Ne! Byl nesmírn

nn

dáma.

pedstavil

k níž pisedl.

Budeš

te

jiná

nevsta..."

,,Moje

dvivý. He.

Byl ra-

nevsta za jeho jinými, a když došlo k tanci,

slepotou. Nepozoroval, že

zády koketuje

marn

ekal

s

jejího

návratu

z tanírny.

Byla

v kole a vrátila se až po posledním tanci, a když odcházeli ze zahrady, pipojil se k nim jako spoleník njaký malý kupec z Karlova

námstí. A po šesti nedlích byla nevsta Alexandrova ženou toho kupce! Protiva chodil zase sám a sám.

odpor k nmu ochaboval. Nkdejší Skoro se mne vzmáhala lítost, když jsem hledl na toho nešastného lovce nevst, které mu pak jiní odluzovali. Ale k ertu, pro byl takový nejapa a vodil je práv do mužských spoleností! Vyzýval tak osud vlastní svou ne-

mj

prozetelností. 19*

292

Osiaiii soukromník Alexandr nezoufal, ncpoddával se. Staten zápasil s osudem, doufaje, že nakonec pece zvítzí. Netrvalo dlouho, a do jisté sousedské zábavy na Žofín dostavil se zase s nevstou. Do tetice všeho dobrého! sledoval jsem všechno jeho poínání se zájmem. Zdali pák tentokráte...? Ne, byl to pímo hlupák. Nevsta jeho odskoila na chvíli, aby si vyslechla njakou deklamaci blíže verandy, a pan Alexandr jako nepomyšlené dít svoval se svým soustolovníkiim, kterak se tŠí na nový život. Dvanáct tisíc prý není k zahození mínil patrn vno své nastávající ~ a po nebožtíku muži je prý

— Te

—

,Amálka' zcela zaízena. Knoflíku prý neteba

do domácnosti

koupiti.

Na tch

ani se nesáhne. Jsou uloženy v a vynášejí

pírech

celých

šest

dvanáct

bezpených

tisíc

pa-

procent.

následkem tohoto lehkovážného .sdlení bylo, že dva lenové téže spolenosti stolové poali se nápadn dvoiti Amálce. a na konec málem se znesváili. Vítzem byl majetník elektrotechnického závodu Peárek, lovk úhledný, podnikavý. Amálka jmenovala Nejbližším

se

do dvou

paní tetí

msíc

Alexandrovou.

paní

Peárkovou,

Muj kvitovaný

nikoli

oficír

po

ovdovl" ped svatbou. Vidl jsem po boku pán Alexandrov ,,

tvrtou, pátou, šestou ženštinu, pokaždé jinou, a vždy jeho nevstu. Ale žádnou z nich ne-

293

A

záhada jeho. osudného ženišství jednoho dne neoekávan se mi vysvtlila, lehda, když v jisté choulostivé vci byl pedvolán za svéka k trestnímu soudu. medovým hla„Vašnosti," mluvil ke vedl

k oltái.

mn

sem, ,,snad nebude nutno, abyste moje jméno ."

dával do novin ,,

.

.

Vždy vám

nic

se

pro

nestalo,

se

bo-

veejnosti?"

jíte

,,

Vašnosti,

mám

pro sebe

nebojím

se.

nieho,

isté prsty. Ale škodilo by to závodu."

„Kterému?"

„Mému!" Sáhl do kapsy a podal

mn

visltku.

ROBERT ALEXANDER, zprostedkovatel

mn

Padalo

dobe

jsem

blmo

s

satk.

oí

—

a

pece ješt

nechápal.

Prosím vás, tedy všechny ty vaše nevsty...??" A pan Robert Alexandr vysvtlil mi svoji ,,

manipulaci. „Víte,

poádná

má, si

to

nkdy

nemže je

ukázat,

stou, lidí.

je,

ženská jako kvt, peníze

je

a

všecko nic

chytit partii;

plátno.

inseráty,

Sama

nabídnutí

-

pro taškáe. Ale když se takhle mže když se o ní projádí, že je nev-

najednou

Jak

je

by

zadána,

si

ji

vzalo

hned by

ji

teba deset chtl druhý,

294

A na tom jsem založil svj podnik. Provedu ji dvakrát, tikrát, pedstavím jako svou nevstu a nevil byste, 'kolik lidí pojednou dostává laskominy! O nic tak lidé nestojí, vašnosti, jako o to, co už je v pevných rukou. A moje nevsty jdou jako na draku. Jsem specialistou pro vdovy. Kdybych nkdy nkomu z pán pátel mohl posloužit... Za tetí.

—

nejmenší provisi

." .

.

Podkoval jsem mu borný muž! Ješt ho

asem

tloustne, šatí se

za

vysvtlení.

Vý-

Pkn

potkávám. vypadá, elegantn. A stále

te skuten

vodí svoje „vzoky"

do spoleností. Pravda zcela nepochybná, že pro lidi podnikavé a vynalézavé stále je dost píznivé pdy na svt. Bží jen o vlohu, o nadání, kterak jí kdo dovede vykoistiti.

Nár. Listy v listopadu 1903.

Kterak Historka z nkdejšího

Ano,

se stalo

,

.

malého pedmstí

kterak se stalo!

Však by

byl nadál, že néco takového

pražského.

se nikdo ne-

mže

se státi

pod stechou pana Tomáše Drobeka, a nejmén by se toho byl nadál pan Tomáš Dro-

beek sám.

Nebo

dome nedlo

se nic neobypo dlouhá léta. Klidné ubíhal den v nepetržitém šukáni za pultem, a když veer o desáté semkly se tžké dveeje krámové, když závory zapadly do svých jamek a když pro vtŠí bezpenost založeno bylo uvnit tžké píné bevno a utaženo dvma šrouby, tu se z:dálo, jako by v dopomel všechen život, jako by pod tžkou hákovou jeho krytbou nikdo ani nedýchal.

ejného po

v jeho celý

—

rok,

—

m

Uložil se po denní neúnavné práci principál pan Drobeek, ulehla na druhou postel veliké ložnice vrná jeho družka paní Terezie,

296

a

nahoe nad

ložnicí v

malém podkrovním pohndooká,

kojíkn usínala. také dceruška obou,

temnovlasá Karolínka.

Ješt

ped rokem

alkovn

tésné

spávala Karolínka v malé,

vedle ložnice

rodi,

ale

pak jed-

noho dne" vyložila paní Drobeková choti svému - a teba tu povdti, že na veliké pekvapení pana lomáše Drobeka — kterak jejich Lotynka není žádným díttem již, ba, že je divetem skoro na vdaní, a že je slušno, aby

mla

beek

Karolínka pitelným

pokojík.

vlastní

otvíral

oi,

nebo

Opakuji, pan Drosi

podivným a jemu pochodem zmnila

vru

nevšiml,

tém

že

nepocho-

z vytáhlého,

se

kostnatého ženského výrostka v úmrnou, ladnou dívku, že její oi pozbyly nijakého, tkavého dtského výrazu, že nabyly podivné hloubky a že z nich zírá skutená díví duše.

A prázdný

takto

se

—

lépe

stalo,

že

eeno

malý,

všelikým

naplnný pokojík pod krovem,

ovými okny — zízen (akoli,

co

je

rate

dovolit,

s

do té doby haraburdím

dvma

viký-

byl na díví budoárek

pan Drobeek nevdl,

budoárek), a že se od

té

chvíle nazýval

sleniným pokojem. — Nu a v pate nádvorního boku budovy, do nhož z patra pedního domu bylo o nkolik stup níže, tam ve dvou svtnikách, z nichž každá mla okno na pa vláku, spávali dva mládenci pán Drobekoví. Uedník

:

297

neml pan Drobeek

již po léta, a to od asn, kdy mu jeden takový drobný chovanec v dome zemel. Ne vinou pán Drobekovou. Roznemohl s€, chudra, na horkou nemoc, a nepekal ji. Tehda chodil pan Drobeek jako smysl zbavený, povolal k nemocnému oba

lékae

z

pedmstí, dopsal rodim, peoval — Jirka pece podlehl.

o chlapce jak o vlastního

A

principál

Drobeek zaekl

se

už nechci žádnou mláde do domu. Je to vratké jako kuata, nevíš, kde se to schvátí, užene, a ješt aby lidé myslili, ,,Do smrti

žes je utahal!"

Nebo pan Drobeek

dlouho,

dlouho ne-

mohl zapomenouti na zoufalý náek matky Jirkovy nad rakví synovou, nad její nadjí. A poád mu pipadalo, že v jejích oích topila se v slzách výitka: Tys mi ho umoil! Ne,

To

takový pan

nebyl.

dobu jeho samosnad jeho celého života jediná ve-

taky byla za celou

statnosti a liká,

Drobeek

boulivá, vzrušující událost.

Ped

tím

zdji plynul život v šedivém tom domku ným tokem. Zdálo se, že pod krovem

Drobekovým ani

rozilení.

po-

i

klid-

pán

není náruživosti, není vášní, ba Jiní

principálové

vali

—

Drobeek neval. Jiní principálové ele, nadávali — pan Drobeek personál

pan

peskovali

i

vypustil

nadávky

z úst.

domech kupc hlomozilo

ne-

V

jiných

se,

tískalo, bouchalo.

krámech

a

298

U

pana Drobeka válely se sudy

rek nebo 'do sklepa,

tiše

tiše

otvírala

se

na dvovíka be-

hmoždíe jaksi tlumen tloukla pep, skoici, zázvor. Pan Drobeek hovoil sám tichým, tlumeným hlasem, ba

den,

a

i

palice jeho

velikého

po jeho píkladi všichni kolem

nho

uvykli

sám ten šedivý jeho jako by v polosnní mhouil oi. tak mluviti, jednati.

Až

náhle

domem

celým

I

po

zas

letech

!

Událost,

dm která

otásla.

Mladší mládenec pan Vincenc náhle odeHned, na hodinu. V nedli v poledne po sledn zavel a zamkl vrata, v pondlí v poledne byl již na cest do svta. šel.

Vydal pan po nedlním

principál

obd

Drobeek

bolku, v níž byly 'dv zlatky.

Drobeek

vkládal,

Vincenci

tobolku na „východ",

dobe

Sám

je

to-

tam pan

poítal, zmýliti se ne-

Ráno v pondlí pan Vincenc, než vedo krámu, odevzdal zas principálovi svoji tobolku, zbylo v ní z nedle osmdesát krejmohl.

šel

car. Pipadalo

sice

panu Drobekoví, že

utratil

Vincenc mnoho, když je vším v jeho dom opaten. Ale neíkal nic. Je-li pan Vincenc ta-

kový

však s/ s tím na vlastní krám a

outrata,

Takhle

si

pozdji shledá.

dm

neušetí.

O hodinu pozdji však zvdl pan Drobeek, že Vincenc v jakémsi nechvalném, skoro vykieném hostinci na samém konci ped-

:

299

mstí vera

nedli veer prohrál v kartách

v

ptku. kupec hned a spolehliv vypoítal, že ze dvou zlatek nemohl prohráti ptku, ze svých dvou zlatek. Závrek byl na snad. Pan Vincenc prohrál jiné peníze, cizí, peníze patrn nepoctiv nabyté. Nemohly to býti peStarý

níze

jiné

pán Drobekový.

než

Zatáslo to panem Drobekem, abychom ekli jeho vlastními slovy, až ,,do gruntu základ". Chvl se vru více než sám Vincenc,

když k

nmu

promluvil

„Vincenc, spákujou

vysvdení, pro!"

A

a odejdou

kufr, já jim

si

mi

z

Vdí

domu.

napíšu

dobe,

na nj nepohledl. Nebyl paia Dropovahy, aby klel a pouštl hrzu, aby konal prohlídku vcí Vincencových. sil se pouhé myšlenky, že by nalezl ješt nco nechtl o niem jiném vdt. Budiž, ptka,

beek

již

té

D-

—

vzal

ji

as,

Odstonal by

A

ale

jen

ne žádné jiné

Vincenc

šel

bez

domí bylo patrn velmi vážil

odhalení!

to.

odmluvy. chatrné,

Jeho svneod-

že se

ani slova námitky.

Pan Drobeek zhluboka oddechl, když potíd, smrem ku Praze, ale neobvdVal, nesvail, neveeel. Byl to nesmírný otes. Nebo pan Dro-

stava Vincencova zmizela v hlavní

300

beek

iiaveskrz poestný, poctivý lovk, takovým už jako mládenec.

byl

a býval

A starší mládenec, pan Adalbert, chodil krám všecek zsinalý. Událost úinkovala

po

na nj. Jeho svdomí bylo jist isté, když na principál zcela man pohlédl, pipadalo mu, jako by v jeho oích etl strašlivou nedvru, a nechyblo mnoho, že by byl klesl na kolena a zvolal zajíkav:

také ale

,,Já

nekradu, pane principál,

vte

mi,

já

ne!"

Pravda,

nekradl,

byl

a tak bylo skoro podivno,

výborný lovk,

to

že se

nikterak ne-

mohl vzpamatovati. Nehoda, z

neštsití

nepicházívá samo jediné.

Pan Drobeek sotva že se trochu zotavil neoekávané té rány, byl zasažen jinou.

Uplynul týden, a listonoš mu doruil psaní podpisu. Bez uritého podpisu totiž. ,,Váš pítel" stálo na konci, ale co tento neznámý pítel oznamoval, nebylo nikterak pábez

telské. ,,

Myslíte

dum

kostel!

sloužily, ale

si

—

psal

anonym

—

že je váš

Vyháníte lidé, kteí vám vrn jen dohlídnte taky na pana Adal-

berta!

Jak se ve své

kama,

a s jakýma!

A

cime veer to

Panu Drobekoví chvly

slézá s hol-

horší!"

je

se ruce, sotva že

hrozné psaní udržely. Jaký to

jízlivý

posmch

301

vaiic je

tli

/

r.iclk!

..Myslíte

si,

že

\';ís

cliiiii

kostel!"

sice pan Drobeek, ale že jeho poestný, slušný, bez poskvrny, o tom byl do dneška pevné pesvden. A nyní mu pipadalo, jako by díím jeho náhle byl pokálen, jako by on sám, jeho rodina vše, co souviselo s jeho životem, bylo zhanobeno.

Nemyslil to

dum

je

—

Je tomu tak? Pan Drobeek pohlédl úkosem na pana Adalberta, hned však zraky od-

Tento

vrátil.

tváe

.

.

.

A pec kami, Kriste je

s

padesát ní? Ne.

kdo

mladík

dobrácké,

tém

oví

?

cizí

—

obvinní

je tak urité. S holholkami! Služce Mariján snad se neslézá pan Adalbert

Ježíši,

let

—

s

Ale když ne

vniká do jeho

s

Marijánou, tedy

n-

domu!

Panu Drobekoví pipadalo, jako by byl mezi lupii. Prodán jest, prodán. Ve vlastním

dom! Váš pítel! Kdo je to? Byl to první anonymní dopis pán Drobekv, a Tomáš Drobeek, nezvyklý špatnosti lidské, vil mu. A co ho utvrzovalo v té víe, bylo písmo njak povdomé. To písmo zná, dávno zná. Jen odkud? Ci to písmo? V té chvíli nevzpomnl si na dobrodruha Vincence,

ani

na jeho škrabanice v knížkách.

Kdyby byl vzpomnl, lehce by uhodl pisatele. Ale povdomost písma zmátla ho nadobro a

302

ták,

nepomyslil, jak by /aporal

ani

ZL'

pátrali.

Ani by nevdl, kde zaít.

A

pan Drobeek.

zas nejedl

Peetl niemný aby

si

liv

dobe

jej

pamt

v

naež

vštípil,

Dosti na tom,

A

jest

Drobeek

lžka

s

se ne-

otráven.

dom

usnulo,

a kradl se ko-

krokem na pavla, ke dVeím svtniky

Adalbertovy.

když

šilo,

sám

pak veer, když všechno v

zdvihl se pan

iím

že

pe-

ped

nepišel ko-

domu

musi do rukou, aby hanba jeho rozšíila.

jej

Ale ješt

Aby

vytáhl a spálil.

jej

tikráte,

dvakráte,

na dno pokladny.

ukryl

veerem

dopis

naslouchal.

mrky

Okno

bylo tmavé. Srdce

mu

bu-

ucho na dírku klíovou

.pitiskl

Ticho.

—

Ne,

není

ticho.

Z

a

ko-

ozývá se hluboké, klidné chrupání. Adaltvrdým spánkem.

bert spí

til

Jako zlodj odkradl se pan Drobeek, vrána lože.

se

byl?"

,,Kd'es

tázala

se

paní

lerezie.

„Nikde," odpovídal pan Drobeek. „Spi!"

Druhý žasnula.

A

iden

ekal

déle,,

aby cho jeho pevn výzkum. Adalbert

zas vydal se na

chrupal.

„Kde Terezie,

mla

chodíš, prosím

když se

tenké

navrátil.

pivítala ho paní

Nebo

paní Terezie

uši.

„Neptej se a spi!" ulehaje.

t?"

šeptem ekl manžel,

303

A

pozorován chotí, odložil další kdy za celý týden vychá-

vida, že je

pátrání na sobotu,

u veer na sklenici piva ke Koníku.

zel

Ml

hotový zámr. Toho dne ho nebude

Terezie vyslýchati.

Klidn vysedl každé soboty do plnoci u

Koníka,

ale

dnes

neml

stání.

Zdvihl se

po desáté a zamíil k: domovu. Vše bylo pipraveno. Nikdo ho nevidl, jak v podveer mazal olejem- zámek u vrat a stžeje, aby nevrzaly, nikdo není varován a pipraven.

Chvl

když odmykal, zamy-

se rozilením,

potom

kaje nedýchal, a

se

plížil

temným pr-

jezdem a tápal po schodech, aby nenarazil, hluku nezpsobil.

Opatrn pekroil

ti

devné schdky

tém

na pavla, aby nezastenaly, a po doklopýtal ke dveím Adalbertovým.

níže

tyech

nm

Dech se v nohy tajil, srdce bušilo, pod ním tásly. V pokojíku Adalbertov svítilo se, okno však bylo peliv zasteno neprhlednou záclonkou. Pan Drobeek pitiskl ucho, naslouchal. A dnes neslyšel chrupání. Dnes ozýval se

S€

z pokojíku

tlumený hlas

,,DuŠinko 'drahá," chvívající se

tak

hlas

dva hlasy.

ozýval se

Adalbertv,

najednou stalo?

umít?"

—

—

Co

to

—

mkký,

za-

„co se vám

znamená?

Mám

304

Na

chvilku

ztichlo,

tcc

a

ozýval se jiný

hlas:

—

,,Ne, Adalbert, mjte rozum už nikdy nepijdu. Ode chvíle, co Vincenc odešel, je mi tak úzko, jako by po dom- chodila strašidla.

A kdyby mne nkdo

bych

to.

mne,

Netrapte

zahlédl,

odhodlejte

nepežila pro-

se,

Hlavu vám nestrhnou."

mluvte.

„Ne,

odpovídal

nel"

ne,

Adalbert,

a

ve

by se mu chvl plá. ,.Mám hrozné ." tušení, že bych vás pak už nikdy nevidl Pan Drobeek byl blízek závrati. Dopis hlase jako

.

nelhal.

jen

to

Adalbert se slézá. Ale k Adalbertovi chodí?

.

kdo — kdo A kudy sem

a

chodí? A co se tu dje? Nebo slova slysmyslu nechápal, jak byl rozilen. Vzpímil se. Nyní jest na nm, aby jednal. Bylo mu, jako by se odhodlával k nemu hroznému, jako k vražd, když vztáhl chvjící se ruku a na dvée zaklepal.

šel,

Kdyby

byl

zaklepání dva

tušil,

lidi,

strašlivým

dsem

Drobeek

jednal,

dsem

naplnilo toto

—

byl by uprchl. Ale pan puzen neodolatelným nutkáa nezpozoroval ani, že se okno poko-

ním, jíku

jakým

meškající v pokojíku, jakým

náhlé zatm-lo.

Dvée

A

Uvnit

kdosi zhasil

svíci.

však se neotevely. tu

pan Drobeek,

man

se

rozpome-

nuv, co kdysi ítal a slýchal, a snad sám

vda, co mluví,

zaklepal

po druhé a ekl:

ne-

:

:

305

jménu zákona, otevou!" Po tomto vyzvání ozvaly se potácivé kroky, v zámku skíplo, dvée se rozevely. A te zas pana Drobeka pepadl ds. Rozzívl se ped ním erný otvor do tmy ješt ernjší — principál bez!dky ucouvl. Zachvl jím „Adalbert, ve

jako by

pocit,

vstoupiti.

ml

A chvl

dostati

se

mu

ránu,

odváží-li

se

taky hlas, když velel

„Adalbert, udlaj' svtlo!"

Pan Adalbert vlekl se tmou ke stolku, jako by kráel na popravišt. Ustrašením jako

nm

by v

všechny 'kosti chestily kloubech lupalo. Ruce chápaly se sirkami, vytahovaly sirku za sirkou> viky odletovaly jedna !za druhou, kostíku

a

a ve

všech

krabiky

se

škrtaly, hla-

zápach síry

naploval malou prostoru.

Drobné noucí,

jako

ty plaménky, vyšlehující a haspipadaly ekajícímu panu Drobekoví

blýskání.

Konen

se

svíce zažehnut,

sirka

rozhoela,

knot

„Koho zde pechovávají, Adalbert?" snapan Drobeek mluviti co nejpísnji, eknou mi, koho? A pro? V našem dom!" Te uinil Adalbert, co by málem byl se

žil ,,

desátá

pokojík se osvtlil.

slýchal

ped týdnem. Klekl na kolena, a jak nkdy v nedlním ochotnickém divadle,

zvolal

v neskonalé

uinil

„Milost, I.

tísni

a ve strachu

pane, milost!"

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

20

:

306

AŽ

se

panu Drobekoví

zželelo

znieného

toho mladého muíže. A již se nebál vstoupiti dovnit. Pekroil práh, stanul, rozhlédl se malým pokojíkem.

U o

n

ním

—

železných kamínek stála

— —

beková

!

Nmý, Ne hnév

sotva

zrakm ve,

zíral

na

ni otec.

a zuivost zrcadlily se v jeho výraze,

ale

nesmírný,

a s

kým

se

koli

—

že

bezmezný

tu setká,

u pana

ale

úžas.

a

Netušil,

by

Adalberta


utáply ve tpytné vláze

s

ím

hádal jak-

nalezne

dceru,

hndé

oci její

toho by se byl nedohádal. Dceruška dívala se na otce, se

opírajíc se

obrané ped útokem a povaleslena Karolínka, dcera páné Dro-

jako v

a rty její se lehce

zachyívaly.

Ješt nemohl pan Drobeek promluviti, když Adalbert, piplaziv se po kolenou až k inmu, objal jeho nohy a žalostným hlasem volal ,,Zabte mne, pane principále, vykopejte mne z domu jenom Lotynce neubližujte. Já bez ní nemohu žít." konen pan Drobeek nalezl sama sebe a ekl hlasem tlumeným, chlácholiv, jako by se bál, aby mu mládenec ouzkostí nezemel, než domluví: „Ale Adalbert, pro pak oni jsou takovej! Pro pak nic neekli! Vždy já jsem

—

Te

mn

taky

lovk, teba kupeckej

!

A

mám

z

c e-

307

lého svta dostávat takové skandální dopisy? — Tak si ji tedy vezmou!" Byl vru malounký ten Adalbertv pokojík, aby byl mohl obsáhnouti nezmrné

moe

radosti

obratu

a štstí,

po

jež

pán Drobekov

rozlilo

neoekávaném se tsnou tou

obou mladých

prostorou, zachvátilo duše

lidí,

\'niklo

do každé

skuliny,

a bylo

by

samého pana Drobeka, když

ob

zalilo

i

stoupalo výš a výše

jeho ruce byly pokrývány nesetnými podvojích

cely

planoucích

úst

kými slzami z dvojích oí. Byl malý ten pokojík a dosti,

a

zkrápny

moe

hor-

štstí a ra-

jímž byl tak náhle zaplaven, pelilo se

za nkolik minut o nkolik

schdk

výše,

až

manžel Drobekových, kam pan Tomáš Drobeek odvádl dceru, smjící se do v

ložnice

plái,

zila

a

pana

Adalberta,

jehož

hru

hro-

puknouti.

A

tak tedy se stalo

—

abych doplnil ná-

zev této staré historky, že za nkolik

msíc

psaný štít, sinímali starý, ozdobnou na nmž do té doby a po celých dlouhých a ticet let bylo stálo: Tomáš Drobeek že o chvíli pozdji vyvsili nad krámem nový, ješt ozdobnjší štít, na nmž mohlo ísti celé pedmstí až do tmy toho dne nápis dolatinkou

—

plnný:

Tomáš Drobeek

a

ze.

20*

Uadnické

Listy v lednu 1897.

Stará oddanost zvosychravého rána ozvaL Zanecmživého, dráhy v Praze po v nádraží se

státní

Špaek, v pravé ruce tlumok maje pehozený vlnný šátek, spchem všecek unaven a tžce oddychuje, doklopýtal se k vozu tetí tídy a drápal se na stupátko. Maje plné ruce nemohl nase dobe zachytiti a byl by se pekotil zad, kdyby mu mrzutý konduktor nebyl pomohl dovnit pádným štulcem. Bylo nesmírnaspch. Vd^ce vlaku val od pedu, prvodí pokikovali jeden na druhého, od potetí a Valerian

cestovní,

pes

levou

n

sledních

voz

ozývalo se volání

,,

hotovo!"

zaznla trubka, parní píšala na lokomotiv

—

za-

jeela, vlak se hnul.

Valerian

Špaek

vletl do vozu skoro po

hlav, a když se vlak rozjel, kymácel se chviliku,

hledaje rovnováhu.

Našed

konen

t-

309

žišt vyzdvihl tlumok do síky, roztáhl pléd,

do nho a usedl k oknu. kupé sám a byl tomu povdéen. Bylo mu teba samoty. Odcházel z Prahy s hokými pocity, snad navždy z ní odchá-

zavinul se

Byl

v

do

—

aspo

mu

—

tak zdálo

mladý muž, lítostí

kdy

závod,

opustil

sledních .patnáct

—

se

na jeho odchází

ciziny.

Vera

se

te

Strávil zde s'koro! celý živo't a

zel.

sklonku

te

let

je

života. Pišel do

mu

vzpomínal na chvíle šéf závodu uvítal

Chopte

doufám, že spolu

mžete

zstati

do

prožil

po-

nho

jako

k padesátce. S palivou

jej

zde, kollego.

nmž

v

ped :

se

„Nu u nás

dobe

patnácti lety,

zaite chut práce

tedy,

vyjdeme,

u

nás

smrti."

Ano, do smrti! Se starým šéfem byl by jist tak dlouho vydržel. Ale šéf ml nemoudrý nápad, že po desíti letech zemel, a vlády se ujal jeho syn, ddic závodu. S poátku ovšem mladý Otakar Linhart hledl s vážností a šetrností na Valeriana Špaka, starého pracovníka. Vždy bez nho nebyl by si vdl rady. Byl velmi mlád a nezkušen. Jen ruka Špakova udržovala závod ve starých kolejích. Ale pak mladý pán moudel a znenáhla tžce poínal nésti, že se s ním v ízení závodu dlí Špaek. 2e se pokládá za autoritu. 2e chce mladého svého šéfa poruníkovati. Ze pi každé píležitosti s drazem a mnohdy nei

310

ústupn

svéhlav pronáší: „Takhle jsme

a

to

dlávali za starého pána a tak bylo dobe."

Špaek skuten mnohdy již pouhým mladým pánem", ale šéfem(, a nebyl si ani vValerian

Arci,

zapomnl, ,,

že Otakar Linhart není

Tak vznikala zprvu drobná, nepatrná nedorozumní, pozdji neshody, mrzutosti, konen potyky. A když jednou Valerian Špaek již po nkolikáté — v rozkvašení zas dával panu Otakaru výpov, mlatiý šéf ji krom všeho nadání pijal. Vypršely dva msíce a Špaek se rozlouil. dom,

asto

jak

dráždí.

jej

i

—

Te

vzpomínal

mžete

s

'hokostí na slova starého

do smrti! Ano, ale pak pan Linhart se svojí smrtí pokat. Spolu byli by dobe vycházeli skuten až na konec života. šéfa: u más

ml

také

A šest

býti

v Praze nebylo pro

nedl

obcházel, nabízel

nj

místa! Celých

se,

kladl nejmenší

—

nikde požadavky, inil skromné podmínky nebylo nic uprázdnno. Však Špaek dobe rozuml, pro není uprázdnno. To byly jeho šedivé vlasy, jeho svraštlý obliej, slovem sestárl, každý se bál, aby si nevzal do

—

závodu

invalidu.

vujících

Je

tolik

mladých

nabízejících

se

lidí,

za

zapla-

každou

kteí teprve poínají, které možno možno vykoistiti, kterým se vynadá, a pece táhnou dále. On je stár, jeho

mzdu,

utahati, i

pisárny,

lidí,

kterých

311

celý zjev již vyžadluje jistých

—

trnosti

Konené z je.

ohled,

njaké

pišlo

jisté

še-

nebylo místa! nabídnutí

až

Brna a Špakovi nezbývalo než pijmouti Opouští Prahu, mateskou svoji pdu, adu

známých

a

vše,

pláe,

vše,

slzy

svj

pátel,

povdomé

milé,

—

nj

proto pro

V tom

celý život!

málokdy

divadlo,

hostinec,

staré procházíky

ulice,

vk'u

vyroní,

se

ale

ty

nedlní

již se

ne-

Špakovi

bylo do pláe. Plakal vnitním, nejsmutnjším,

ne j trpím pláem.

brnnskému nemohl Valerian Špaek uvyknouti. Život v závod byl ovšem snesitelný. Nový šéf vážil si Špaka pro jeho loŽivotu

byla

z

který

v Ce-

vbec, nebo polovina jeho zákazník Cech. Byl povden, že má lovka,

zná osobní

slušných

firem

Co st: že již

majetkové

i

se tak

bylo Špakovi se do6ti z

asto

Prahy.

u pana Linharta, brnnské. Špaek

pí-

záležitosti

Je v tom škody.

doby nejnovjší.

z

prospch, vyvaruje

znal

pomr

pro znalost

kální znalost Prahy,

chách

mnohé

útchou v novém mí-

setkal se

jmény

lidí,

které

kteí objednávali kdysi objednávali také od firmy

Titíž,

ml

výbornou

pamt

a

pi-

312

padalo

mu nkdy,

jako by ješt sedl v praž-

ské své pisárn.

Tu jednoho dne

došla objednávka od jiobchodníka z Perova. Žádal o zboží, mla na sklad jenom firma brnnská, které

stého jež

sloužil

Špaek.

Peetl jméno

a kdesi v

zastreném kout-

ku jeho pamti vynoilo se totéž jméno. Kdy je

slyšel?

dva dny

lovk,

Co

—

s 'ním

náhle

ped

rozbesklo. Ah,

to

týž

objednal od pana tehda ješt starého zboží asi

který kdysi

Linharta

souviselo? Vzpomínal den,

mu

—

lety

—

tchto dvacet zlatých nikdy nezaplatil. Marný byly všecky upomínky, marná hrozba žalobou. Neplatil. K žalob nedošlo, starý pan Linhart nerad se soudil a vždy chlácholil Špaka: „Však on jednou pijde a za 'dvacet zlatých' a

nepišel a nezaplatil. A to doješt po letech. Ale te ho má v rukou. 2ádá zboží, kterého jinde nedostane. Musí je míti, blíží se vánoce.

zaplatí.''

Ale

Špaka

zíralo

Špaek

hokostí vzpomínal na mladého skoro ho nenávidl, že jej vypudil z Prahy, ale naproti tomu vzpomínal starého. Jemu ješt v hrob by byl posloužil. A výsledkem všeho toho byl dopis, jejž s

Linharta,

šéfa

vdn

zaslal

perovskému

objednavateli:*

„Pane! Je nám známo, že stejný

jste

ped

lety

druh zboží objednal u pražské firmy

313

O.

—

Linhart

a

nezaplatil.

Následkem toho

nemžeme

Vaši zakázku vyíditi jinak než za hotové pedem. Ale teprv, pipojíte-li k tomu

obnos 20

zl.

(i

s

úroky), jež dluhujete O. Lin-

hartovi v Praze. Zaplacení

do Prahy sami

Vám nedodáme

stedkujeme. Jinak

spro-

nic."

Byla to neobvyklá korespondence a šéf nebyl by asi svoílil k takovému vyízení. Ale Špaek se netázal a zaslal dopis o své újm.

A

peníze došly! Všechny,

hle,

i

s

dluhem

pražským.

te pochlubil se Špaek, co uijeho šéf zahledl se na Špaka, za-

Teprve nil.

Nový

mírn:

myslil se a pronesl

„Je otažte.

dobe, ale budoucn se mne Pedevším se musíme starati o

pece vlastní

kži, ne o cizí. O naše pohledávky taky se nikdo nestará. Peníze do Prahy zašlete a dejte si

ádn A

klepav

si,

potvrditi."

po

pistoupiv ke Špakovi a pona rameno, ekl neobyejn vlídn:

chvíli,

mu

„Je to abyste

první

mn

i

nkdejšímu

pípad toho druhu — peji tak oddán jako svému

byl

šéfu pražskému.

až do smrti

Valerian

A

vyjdeme spolu

." .

.

Špaek

povzdychl. Této

lht

již

nevil. Ale když zasílal Otakaru Linhartovi do Prahy peníze od perovského dlužníka, byl mu

314

krpjí do všeho toho hokého vzpomínání na Prahu a na vše, co

celý ten skutek sladkou

zavinilo,

v

té

že

chvíli

z ní

musil

odejíti.

A

pipadal

mnohem, mnohem vtším, než

jeho nkdejší mladý

velitel.

si

byl

Nár. Listy v únoru 1907.

Tobiáškv štdrý

den.

I.

krám pana Floriana Karasa bývalo na štdrý den uinné dopuštní. Jako by v celé ulici Karlov nebylo kupce krom Flo-

V

nemli

riana Karasa, jakoby jinde a

jakoby pan

Karas ty

stejné zboží

kornoutky a pytlíky

cukru, rýže, oech, mouky, eho všeho ješt rozdával zadarmo. Od samého rána dvée se netrhly. Ale co, netrhly! Dvée krámu pán Karasova byly byl o vánoním trhu vbec 'dokoán, a by

kávy,

fík

hrozinek,

a

i

teskutý mráz. Nebylo asu k otvírání a zavírání, nebylo k tomu ani místa, nebo prou-

dem

táhli

odbratelé do krámu a proudem zas

vycházeli, sotva že se jedni

druhým

vyhýbali.

Trvalo tak celé 'dopoledne, hemžilo se to v krám pes poledne a nával neutichal ani o tetí hodin, kdy

vru

již

každá spoádaná

:

316

hospodyn má

míti doma vše, eho na pípravu štdroveerního kapra a vbec na svátky potebuje. Dnes pišly všechny známé paniky, sleinky kuchty z celého okolí; ty pišly dnes, i

i

teba po celé nedle „zanášely" jinam, jak se po kupecku íkalo. Jsou takové pebíhavé 0'dbratelky. Rozhnvají se pojednou, že dostaly malý vejvažek, nebo je zvábí novota kdesi na blízku „otevel" nový njaký kunebo je vláká krámu konkurentova pec nový, iperný mládenec. Ale nepomyslily, že jsou svátky za 'dVem^! A dnes tedy, na štdrý den, objevují se zase s tváí usmvavou, jakoby vera byly posledn odešly. A dávají si zákteré

—

o

~

aby nebyly pehlédnuty; všady plno a mají mnoho eí.

je

ležeti,

pan

Vdí dobe, pro Karas pece nco

se

vracejí.

rozdává.

Nebo

jich

dnes

Kuchakám

a

panikám" ze sousedství lahviky laciného pune, „milostpaním" oblíbenou kmínku a sle-

,,

inkám

konen

líbezn

páchnoucí

rosolku

vanilkovou.

Rozdává

i

„nevrným", pebíhavým,

a tvá-

jakoby ani nebyl pozoroval, že se mu na as zpronevily. Nesmí provozovati politiku odvetnou. Však se mu všecko zas vrátí. A tentokráte pan Karas zavedl novotu nejváženjším a nejvydatnjším odbratelkám, onm, jejichž nákup nepoítal jenom na še-

í

se,

317

na zlatky a ptky, vnoval k lahvikmínky po ,,psaníku" aje, znamenitého

stáky, ale

ce

prý,

pravého karavanního aje.

Tehda byl aj nesmírn v cen, tehda ho neprodával ješt každý hokyná a tehda lepší a nejlepší rodiny kupovávaly ruské thé" jenom na kventlíky, nanejvýš na loty. A dnes pan Karas rozdával psaníka, která staí každé i

,,

rodin nejenom na vestra ješt,

nebo

celé

svátky,

ale

i

na Syl-

sotva bylo rodiny, která by

nebyla aj spaila dvakráte. Dokonce vyprávly zkušené paniky, že po druhém spaení jest nápoj ajový lepší než po prvém. A zdá že

se,

mly

pravdu.

Ruch a kvap, smsice ženských a dtských hlas, dožadujících se zboží, stále se opakující otázka prodava ,,co ješt porouíte?" poítání principála mládenc, rtáni kídou po pult, cinkot penz, shrabování do kasy, do-

—

i

dávání, inkot vah, nasej páni a vysej páni, tískání

závažím, chest misk a puklic, bublání na-

lévaných tekutin, rachot sice

zvuk

oech

— zkrátka, sm-

nevylíitelná. Nestail

všemu tomu

tymi

mládenci a se tymi uni, nestail pult na všechny ty kornoutky, pytlíky, krabice a balíky, a nestaily ruce na shrabování penz a dodávání drobných. návalu principál se

tání

Ani dnes nebylo asu na nekonené víhostí, na škádlivé žerty s kuchtami, ani

318

nestaila

prodava

ústa

dlouhé porouení

na

obvyklé

sáho-

odcházejícím.

se

—

a na tom bylo .šastnou dobrou noc peju, porouím se uctivé, rate nás brzy zas navštívit, rukulíbám!"

,,Má úcta, služebník!"

Jindy pidávali ješt:

dosti.

,

A tak sám pan Florian Karas tšil se, až všemu tomu honu bude konec. O šesté zave krám a pak vru s chutí zasedne ke stolu nahoe, odpoine si. Jen aby všechno šastn Jen to pomyslil, nehoda tu!

—

Ped pul hodinou byl nejstarší mládenec pan Josef ohlásil, že lahviky pune jsou rozdány. Dost jich bylo nachystáno, stopadesát nejmén

—

a

pry

jsou.

A poád

kuchaky a sousedky smjí odejíti. Pan Karas

a

zejí

,,

a

Tobiáš

A

nového,

bílého!

A

jen

a

ješt pichá-

prázdnem

rozhlédl

jeho padly na nejmladšího co staí.

s

un,

se

Tobiáše.

naplní zbývající prázdné

nalévá z

—

té

ne-

a zraky

flaše,

ptimázové, toho fajhned a spuntuje!

—

A

nepeleje, kluk zatracená!" dodal

je-

št výstražn. zatracená"

,,Kluk

Nebo

každý

ue

ekl jen

byl

u

tak

nho

ze

,,kluk

cená", ne snad, že by Tobiáš byl býval

zvyku. zatra-

njak

zatracenjší. I

šel

Tobiáš

'do

sklepení za

dlouhého skladišt, kde po celý šumn dva plynové plameny, a

krámem, do den hoely plnil

malé,

319

Žejdlíkové láhve z oné veliké pétimázové. Ale

objemná nádoba vysmekla se mu pojednou rukou pemrzlých, ozáblých, nabhlých jako kynoucí buchty a ervených jak vaený rak,

z

/koprnélých a neohebných, a v okamžiku, kdy principálu v 'krám zatanulo na mysli, jen aby \'sechno

šastn

taskavá rána.

ten

— —

ozvala

ze

se

Ptimázová láhev

sklepení

bílého,

vsak zažloutlého punce, z níž byla

sku-

do

lahvic vylita sotva polovina, roztískla se v kusy.

Znal ten zvuk pan Florian Karas. A jen praštil o pult vahami, skoil do skle-

zaznl, pení

— — Tu

Tobiáš,

stál

ku, zdrcen,

výrostek

ulekán, chvjící

pl patnáctá

se,

husté, sladké,

sladkokyselá Principál

pavá

punová naplovala

pohlédl,

posud usmvavá, ke

a

jeho

kupujícím

náhle plna hran. Ústa zasupla,

dn

v louži

se

lepkavé tekutiny. Silná,

vn

ro-

vypoulenými ním na pod-

s otevenými ústy. A ped stepy veliké láhve, lesknoucí

zraky, laze

s

tvá,

prostor.

v

krám

líbezná,

oi

a

sršely.

byla

Bez-

couvl Tobiáš ped tímto zlovstným zjevem, a tím hnutím, nešastník, srazil ke všemu ješt dv z naplnných lahví, postavených na dlouhé lavici. A tato další a menší nehoda dovršila jeho osud.

„Padouchu!" vykikl pan Florian Karas. „Tak je sházej a potluc všechny, ohavo!"

"

!

:

320

Obyejn

nadávali principálové ,,huncúte"

a „pevité", ale pan Karas

ml

vybranjší slov-

Byl taky nkolikrát v 'divadle a zalíbilo se mu zloeení divadelní. Padouchu, bídáku ano nkdy vykikl vrahu ník.

—

i

A

když doznl sklepením burácivý jeho výkik, skoil pan Karas jako dravec, pímo do sladké kaluže, až botou rozdrtil veliký step láhve na padr a v hladkém tratolišti sklouzl, div neupadl,

ímž

se teprve rozkatil, a

te

le-

popadla malého provinilce za nákrník a límec košile, až se v chlapci dech zatajil, a pravice tískala do zad, na šíji, do hlavy pro-

vice jeho

vinilcovy.

„Máš paáty

ze

deva, bídáku? Tohle na pun? Nebo ho pum-

svátky? Kradu já ten puju z kanálu?"

Po prvních ranách zpitoml domnívaje

nehlesl,

se,

Tobiáš.

Ani

že odejde s nkolika ra-

nami jen; znal již principála, že ho jakýkoli pouhý výkik, dráždí jen a ponouká k vtší zuivosti. Náhle však v tom zmítání odpor,

i

zoufale vykikl

— —

Marjá, pane principále nepomýšleje na nebezpeenství, že mu další rána principálova prsty rozdrtí, chytil se levicí za ucho, aby je uchránil. Byla to poslední rána. Nezarazil principála výkik, ale pohled na tvá chlapcovu, která se ,,

Ježíš

A

náhle zbarvila krví.

Ukazováek pán Karasv

" 321

ozdoben \'elikým peetím prstenem s tým kamenem. Tím prstenem zranil hocha v tom okamžiku nevdl principál, kde pohledem na crící krev se vzpamatoval. byl

ry-

—

—

a

Pravice jeho klesla, levice pustila chlapce. Tobiáš se zapotácel, tiskna ruku na spánek, na ucho, a krev prýštila mu skrze prsty, stékala

hbet

po

,,Ani

ruky, zatékala

na

do rukávu.

oi mi necho, nestvro," vzkikl

ješt principál,

,,zmiz,

abych

t

."

nevidl

.

.

Ale to již vykikl spíše, aby pehlušil svdomí. Nebo pi vší popudlivosti a náhle vznícené zuivosti nesnesl pohledu na krev. Vidl, že rána ala do živého, a to sám nechtl. I vykikl poslední slova, aby zstal v právu, aby

mlením

nedoznal,

jak se

unáhlil.

A

nevda,

kterak zakoniti tento výjev, a pociuje

stud,

i

poínání bylo sledováno z krástepy odhazoval je do kouta a reptal pi

ježto kruté jeho

mu

'kupujícími, sehnul se, jal se vybírati

z kaluže,

tom: „Takovou škodu, Kriste den, když tolik lidí eká na kluk máz ruského pune jsme ho vaili pro paniky a hle

je,

A

na podlaze jal

se dlaní

— ——

pane,

na štdrý

obsloužení

pitomá

— pt

—

kuchaky

týden

—

shrabovat kaluž, jakoby

tu-

je-

št mohl nápoj zachránit, a teprv když bíškem dlan zavadil o stepinu, až ucítil bodnutí jak jehlou, ustal ve I.

Herrinann, XVI.

:

svém poínání, vzpí-

Kanceláský prach.

21

322

mil

mu,

všecek rudý ve tvái,

se,

hlasit hubuje,

stále

pak, nebo

klamn mu

vrátil

soucitné pohledy

dokazovaly, že

se

do

krá-

pece pln

ale

roz-

kupujících

ne-

úastenství všech

tch lidí není na jeho stran, -kterýž utrpl práv takovou škodu, ale že je se ztýraným chlapcem.

A te

pan Florian Karas byl chut sám udeil nevolí, že se a hodn udeil dal tak uchvátit, a s radostí by byl obtoval ke vší ško'd ješt ptku, kdyby se to nebylo stalo. Bylo pozd. Vážil, naléval, nasejpal, podával a pijímal

by

se

—

—

peníze, ale ani se neodk^ažoval povznésti zraku

ped pultem a jen chraptivým hlasem dkoval. Oddechl teprv po chvíli, když všichni svdci výjevu se vytratili a když se krám naplnil kupci jinými. Ale za nic by te nebyl vstoupil 'do skladišt, aby se tam nesetkal s ranným Tobiášem. Neblahý Tobiáš odplížil se, aby unikl zrak lidem

km

zvdavc

chvíli,

když

v

krám,

se kupci v

a

krám

svdek

teprv

za

hodnou

vystídali, až tam

jeho provinní poumyvadlu, vedle nhož visel umounný runík, omyl trochu tvá, osušil ji špinavým utrákem, a zase zalezl do zadu sklepení, nejhlubšího kouta, kde bylo narovnáno žok kávy a rýže skoro do stropu. Vru, nechtl te principálu na oi.

nezbyl ani jediný

kárání,

piblížil

o

se

k

i

.

I

323

Vzpomnl si, kterak mu bylo ráno, když na domov daleko v horách, kterak

pomyslil

matka chystá štdroveerní hod. Dnes po prvé nebude sedti s rodinou doma, dnes po prvé že bude u cizích. Ale konen není pomoci. to dávno, a snad již nikdy o štdrý

že

Vdl

veer nezasedne

s

rodii,

s

bratry a sestrami.

Jak by však bylo matce, kdyby te vidla, co ho potkalo, kterak mu bylo nadleno! A toto pomyšlení

mu

vynutilo horké a

hoké

slzy.

Nesmírná lítost zalomcovala jím, nepemožitelné škání dralo se mu z hrdla. Rána na hlav znova mokvala, Tobiáš cítil velý potek. Sáhl pro šátek, ovázal jej kolem hlavy, a pak, aniž sám si byl vdom, co poíná, škrábal se na žoky, výš a výše, až

— —

se

tém

u stropu. Ach, zde bylo píjemno, teplo!

octl

Plameny

plynové 'hoely zde od rána a vyhály hoejJaké zotavení po pešlapování v krám plném zimy! Ani v posteli nahoe v kumbále nebývá tak teplo, jako je tuto. Tobiáš zalezl ke zdi. Nkolik prázdných pytl tam bylo, ulehl na n. Vzpomínal na domov, plá znenáhla vysýchal, stkáni umlka-

šek.

lo,

jen sykot

nným

plamen šuml

všelikými

omamovaly

vnmi.

sklepením,

Tyto

vn

napl-

píjemn

chlapce. Skoro tak vonívalo to do-

ma, když matka pipravovala štdroveerní veA taky tak teplo bývalo doma. A když

ei.

21*

324

venku Idávno hluboká noc

ležela

nad mstekem,,

sedli všichni pospolu, kolem okrouhlého stolu, ped každým talíem hoela vosková tínožka, na talíích kouilo se z rybí polévky. Tobiášovi se zdá, že jest u svých milých a drahých, kteí se kupí

kolem

stolu, že sedají,

—

že matka pináší velikou mísu s polévkou Tobiáš usnul. Jen plynové plameny syí dlouhým, nízkým sklepením.

II.

Konen

Krám

se schylovalo k šesté.

—

se vy-

nm

vypadalo to v jako po váleném vydrancování. Pytle s oechy a oíšky, s moukou vším vaivem, ráno plné a nahoe ohrnuté, jakoby mly límce, vypadaly jako vykuchány; špalír vtších menších lahví a lahviek na ímse regálu nahoe naplnných rumem, punem, persikem, karlovarskou hokou a mogatíorem, olivovým olejem, octem vínem proi'dÍ na pohled velmi žalostn, vskutku však na radost pán Karasovu; píhrady regálu, v nichž bylo díve narovnáno liberních a dvouliberních papírových s moukou, solí, cukrem, balík svíek mýdla a jiným bžným" zbožím, zely velikými, ernými mezerami; široké sklenné láhve s mosaznými puklicemi jevily malé zbytky bonbon, okurek, pražené kávy, hrozinek a kdo by byl kloubem zaklepal na šuplíky ve velikém regále za pultem, jen dutý zvuk by byl ušlyprázdnil

a

i

pkn

i

—

i

—

vák

i

,,

—

:

:

326

Šel.

Byl to zas jednou dobrý,

vydaený št-

drý den.

Pan Karas pelétal krám a všechny známky hojného (dnešního odbytu se zjevným uspokojením, ale již taky s výrazem netrplivosti, když se na prahu ozvaly kroky a když kterýs opozdilý chodec žádal íšku rumu nebo za krej-

ní

car

sirek.

Konen

se

podíval na hodinky a ekl

,,Tak hoši, zakládat pytle!

Zaveme!

Tohle

courání

by

Trochu

sklidit!

ješt

dlouho

trvalo!"

A sám

vytáhl veliký šuplík v

pult

a jal

se „dlati kasu".

S obratností, jakou se vyznaovali všichni pedevším bankovky, že se mu" v rukách jen kmitaly. Spoítal a vlostaí principálové, poítal

žil

do

m

veliké náprsní tobolky, kterou skryl v hlu-

boké kapse kalmuku. Drobné stíbro a vsypal do koženého vaku. Tuto minci pepoítá si nahoe, doma, ale až zítra dopoledne.

Práv odbíjela šestá, když rozepjal sponky šedivé kupecké zástry, položil

žluté ji

na

pult a velel personálu

„Tak tedy! Všady zatáhnout! Zavít plyno-

mr! A

jdeme!"

Ochotn 'konali mládenci tyto poslední rozMli taky dnešního ,,rajtu" po krk a t-

kazy. šili

se nahoru,

do

tepla.

:

327

u

Jeden z cernou, k

již

tu stál s

pipravenou

mli v náruích,

druzí

oslav štdrého veera. Ten láhve rumu, onen veliký

dv

suchary, jablka, sušené švestky,

ran ras

—

vlastní

naposled.

Konen

co

lu-

náleželo

aje

krabici pytlík

a

oech,

njaký pomo-

domácnost opatoval pan Ka-

Obchod pedcházel. tedy

mladíci

pirazili

mek zaskípl, zapadla

i

vrata,

veliká železná

šroubem uprosted,

zá-

závora

malá karavana vycházela postranními dvemi do prjezdu a pak na hluboký dvr, ke schodišti a vzhru do patra. Principál vstupoval pímo do bytu, personál zamíil dále do chodby, do noclehárny, dvou to jizeb s malými okny do dvora. Tu zanechají zástry, umyjí se trochu pevléknou se, aby ke spolené veei zasedli isti, a

utažena

a

i

upraveni.

a

Ješt na prahu otoil se pan Karas „Nedlejte mi dlouho, hoši! Za pl hodiny mi paní dlouho nejste se vším hotovi!

A

eká! ile, ile!" Nebylo ani teba pílišného napomínání. Všichni vdli, že by nedobe pochodil, kdo by se opozdil. Principál sám byl jako hodiny a

jakákoli

nedochvilnost

popuzovala

jej

ke

hnvu. Za

pl

hodiny byl celý

sv shromáždn

dm

pán

Kara-

ve veliké svtnici, která o ne-

328

dlích a svátcích sloužila za jídelnu. Za dloustolem v ele sedla již stará paní, matka

hým

paní Karasové, která

žila

u zet, vedle ní za

svou židlí stál' principál, hled lanými zraky na pípravy k veei. Opodál, u dveí a kolem 'kamen kupili se mládenci a uové, všichni trochu ostýchaví. Sedávali tu sice každé nedle, každý svátek o polednách, a pece jim ze spoleného toho stolování s principálem a jeho rodinou bývalo vždy nevolno, tsno

Te

picházela paní Karasová, pravý opak

písného chot. Milá, dobrá paní, asi ticetiletá, mddrooká, prost odná. Vedle manžela svého, zachmuené tváe a pronikavého, stále jako podezívavého pohledu, vypadala jak andl. Pro paní všichni jeho podízení byli by do ohn skoili. Paní Kristina mnohou píkrost

svého

chot svého

mládenc roznemohl, peovala ná

u

mnohou nespravedlnost asem nkterý: z nebo

zmírnila,

napravila, a lk,dyž se

o

ják milosrd-

sestra.

Jakmile vešla,

uové,

pistupovali k ní mládenci

políbili jí ruku uctiv šastných a veselých svátk.

a

'dle

stáí,

a

páli

A ješt tu byl host. Informátor dvou dtí Karasových, mladý kandidát uitelství, venkovan, který býval o svátcích pizván k tabuli. Za paní Kristinou s

vhrnula

misou rybí polévky. Byla

se

kuchaka

to veliká mísa, ale

:

329

dvakrát byli

m ušila

ji

kuchaka

naplniti,

aby všichni

podleni. Stará paní povstala, pokižovala

se,

sepjala

Pan Karas uinil nedbale veliký kíž, ale také jeho rty pohybovaly se. A všichni ostatní uinili po píklade staré paní. Po modlitb šum, rachot židlí, všichni ruce

modlila

a

se.

usedli, a jen rychlé,

lévky .ozývalo

se

mnohonásobné

srkání po-

pana Karasa

mlky

vždy na poátku

pojídáno

U

prostorem.

jako na komando, jako na nádraží

a

kvapn,

ped

od-

jezdem vlaku.

Po polévce

ném

pestávka po dáv-

nastala delší

Tu se otevely dvée sousední kde plál vánoní stromek a pod ním

zavedení.

jizby,

dárky. Pro každého tu bylo cosi, starý ten zvyk

pan Karas chvalitebn zachovával. rasovy, hošík a

dvátko, hoely

Ob dti

Ka-

dychtivostí a

nedokavostí, a te se vzchopil pan informátor, aby je vedl ke stromku. Tou chvílí vstala taky paní Karasová a volala za ním „Pane Václavíku, ješt jsem na nco za-

pomnla." Ale 'dti táhly svého uitele, že se jim neubránil.

A

pan Karas otoil

„Co pak

se

k choti:

je?"

Paní Kristina

již se

vracela

od prádelníku

a podávala choti balíek:

„Poštou

nco

pišlo

—

otevi

to."

:

330

Pan Karas pelétl zraky adresu, chopil

kvapným ezem

nože, a

ml

v rukou lepenkovou krabici.

panákové skopíky,

a

Domeky,

panenky

díže,

Sal

víko

hraky dtské,

a tu se objevily drobné

dlají v horách.

se

pferval motouz, strhl obal

—

jaké

kostelíek, kraviky,

— sedláci — — slovem,

laviky

másniky, celá

ves-

nika s obyvateli, dobytekem a drobným domácím náadím, starý a vždy nový ten zázrak pro duše dtské, skupina hraek, nad níž se malé srdce radostí zatetelí. Vše peste omalováno a vše páchnoucí ješt erstvou, neohmatanou barvou jako osvžující pryskyicí. ,,Od koho je to?" tázal se pan Karas. ,,Od rodi Tobiášových," ekla potichu paní Kristina.

A hav

v koutku krabice byl dopis. Jako zdrápo pan Karas, rozevel, popatil.

sáhl

nm

„Tu máš," podával paní.

„Peti

to

—

je

jej

to

v jistých rozpacích

drobné."

A

paní Kristina usednuvši etla písmo staré ruky, ale rázovitých rys „Milostivý pane a hejmilostivjší paní! Po-

nížen prosíme za odpuštní, že se opovažujeme s tmito ádky vstoupiti do Vašeho domu a vyjáditi naše nejuctivjší pání šastných a veselých svátk vánoních, aby Bh nebeský milostivého pána a nejmilostivjší pavzácnou paní maminku dlouho ve zdraví

ní a

a spokojenosti zachovati ráil.

A ponvadž nám

331

Tobiášek

'dal

vdti,

že milostiví páni mají

dv

roztomilé 'dtiky; opovažujeme se a posíláme

na štdrý den velmi nepatrnou malikost poníženou prosbou, abyste ráili pijmout, co tu Ježíšek pro nadlil. Velmi se omlouváme pro tuto smlost a doufáme v odpuštní

jim s

n

té

nepatrnosti,

nebo

takovéto zbožíko se vy-

doma, od nehospodáství malé, obchdek chudý a v zim vše odpoívá. Dej Bh, aby 'dtiky ve zdraví vynatrefilo, aby si ve rábí v naší krajin a též u nás

pamtna, když

je

dtiek nemže, a my se osmlíme budoucn zas poslat jiné. Raiž dáti Pánbh všeho zdraví a mnoho štstí též do nového roku, prozdraví

pohrály a taky rozbily, jak u

jinak býti

i

síme pána Ježíše, matku jeho Pannu Marii a svatého pstouna Josefa. Pokud se týe našeho Tobiáška,

pevn doufáme, že se dobe a poa vroucn dkujeme za všechno

slušn chová co

dobré,

Karas

mu

milostivý

naslouchaje

klopil

za nic nebyl by se

te

un

pán prokazuje. (Pan hlavu

a

níž

níže

a

podíval v ona místa,

kde tušil sedti Tobiáše. Cítil na sob a v tomto pohledy všech mládenc a okamžiku vytanul mu odpolední výjev celou živostí

ped oima,

až zaervenalo

dl

—

u,

v nichž se a

to

mu

byla krev,

po tvái Tobiášov. Bylo deln, taky pan informátor vrátil téci

palivostí

kterou ticho se

s

vi-

v

jí-

dtmi

na práh a všichni naslouchali, ana paní Kri-

332

'dále.) Pise nám Tobiášek, že se v miVašem dom dobe vynachází a že se výborn a Idosyta nají, jako doma nikdy nepoznal, a tak lehajíc vstávajíc dkujeme Pánubohu, že ho potkalo štstí a práv v dom mi-

stina

etla

lostivém

lostivého pána nalezl ustanovení, kdež se také

ve svém zamstnání z gruntu vycvií. Píše Tobiášek, že

je

nám

milostivý pán písný, ale hod-

ný a spravedlivý, a tak ponížen a snažn proaby nad ním dále držel otcovskou ruku svou. A v pádu by se stalo, ehož však Biah uchovej, že by náš syn v neopatrnosti nco poniil a zkazil, vynasnažíme se nahraditi zpsobenou škodu, aby jen milostivý pán neml píiny k nespokojenosti, ale pevn doufáme,, že si vzal Tobiášek všecka naše napomenutí k srdci a bude milostivému pánu, nám sob ze všeho práv, k emuž mu dopomáhej Pánvšemohoucí. V ponížené uctivosti se milostivému pánu, milostivé paní a vzácné paní mamince porouíme a mnoho štstí a radosti na milých dtikách ze srdce pejeme. síme,

i

bh

Tobiáš a Majdaléna Maršálkovi." Paní Kristina složila dopis, pohlédla muže, na matku, a ekla:

„To

na

je hezké psaní." „Hezké," pisvdil Karas, ale jen to zachroptl, jak se mu slovo tžce z hrdla dralo.

333

Bylo mu, jakoby ho vaící vodou poléval. Pro toto psaní neopozdilo o den, anebo ješt lépe, pro nepišlo již vera! Pak jist by se nebyl udal dnešní výjev ve sklepení. Každé to pronášeli roponížené slovo, které tu k die Tobiášovi, biovalo ho výitkou, jak je nezaslouženo. A všichni svdkové jeho prchlivosti naslouchají, sám Tobiáš! Paní Karasová vkládala psaní do krabice

se

nmu

i

s

hrakami

„Te

a pronesla ješt:

jist tam

leného syna

— —"

hou stranu

stolu,

doma vzpomínají na

vzdá-

a zraky její zalétly na dru-

kde sedával Tobiášek. Hle-

dala ho, Tobiáška tu nebylo.

Paní

optn

Kristina

adou

pelétla

všechny, zdali nepehlédla, a vidouc, že se nemýlí, zvolala

„Kde

Te jeho

je

pekvapena: Tobiáš?"

tedy vzhlédl taky pan

zastavily

se

Karas.

na každé tvái,

ale

Zraky on

ani

nenalezl chlapce.

„Kde je Tobiáš?" Nikdo z pítomných posud ho nepohešil, a

jestliže

ho pohešili soudruzi

uové

nebo

mládenc, netroufali si promluviti. „Kde je Tobiáš?" zvolal principál podruhé, a všem jeho podízeným vyznívalo z toho zvolání cosi hrozivého, jako blížící se nový výbuch hnvu. V pravd však chvlo se ve hlase pán Karasov nco jiného. Pólo ulék-

kdosi z

"

A te odhod-

nutí a pólo obava, co že uslyší.

mlMenec pan Franc

se nejstarší

lal

,,

Nahoe

ho nikdo nevidl

— —

dole

—

a ekl: snad zstal

u

Na

tvái paní Kristiny objevil se výraz Rychle pelétla oima tváe všech a mládenc a potom, vzhlédnouc k choti, otáúzkosti.

zala se:

,,Co se stalo, Floriane?"

„Nic

odpovdl

nestalo,"

se

strun, úsen,

a z

jeho

hlasu

principál

znl rozkaz

všem ostatním z krámu, aby taky o niem nevdli. Dole v ^krám vládl skoro hromem, jako Perun, jeho zraky sršívaly bleskem, ale když se ocitoval nahoe, v domácnosti, byl jako vy-

mnn.

Prukost jeho utišovala se a krotla mírnou, nžnou ženou, jejíž celý zjev, smýšlení a konání ho poutalo a naplovalo ji-

ped

stým ostychem. skoro jí

V

duchu

vzepel, a je paní

rak

práv dnešní výbuch

ped

jí

vytýkal slabost a

neml však odvahy, aby se njak neuvdomle pocioval, kteKristina nad nj povznesena. A

mazlivost,

ní

byl

prchlivosti

své

Když doekl,

i

rád

by

utajil.

vstal rychle, chápal se epice na prádelníku a velel mládenci: „Jdou pro lucernu, Franc!"

klí

A

vyšel

s

mladíkem

z

veeadla.

III.

Temný zvuk

probudil Tobiáška, usnuvšího

To bylo zadunní dveí

na žocích pod stropem.

do prjezdu, když všichni jeho druzi odcházeli s principálem z krámu. Nemohl se hned vzpamatovati, kde je, ale poznenáhlu si uvdomil, kde leží a co pedcházelo. Byl až rozpaen teplem, lekla jej

hlava bolela ze silných výpar, a za-

hluboká tma

i

ticho kolkolem.

Co

se

dje? Pro tu jest? A te vzpomnl: odešli, zapomenu vše na nj. Nevdl, je-li veer, plnoc nebo ráno. Po pamti slézal s žok, a dole, pi podlaze, rozrazila hó zima. Tápal ke vratm do ulice — byly zameny, nahmatal Naslouchal, ulicí pecházeli Tobiáš tápal opaným smrem, 'ke dveím postranním, byly také zameny. Cosi hrozného na ulehlo. Ne strach, ne dtská bojácnost, ale ds z opuštnosti. Kroky

utaženou závoru.

jednotliví chodci.

336

opozdilých ozývaly se na

ulici,

blížily

se,

tsn

nly

kolem vrat a zas vzdalovaly se a nikdo neví, že on tu zaven, zanechán.

le

bijí

kdesi hodiny. Poítal

—

du-

—

tvrt na

sedmou. Zdali ráno, veer? Neuhodl. Zima ho roztásala. I vylezl Tobiáš pomalu zas na žoky, 'do vzduchu vyhátého. Mávl rukou a dotkl se plynové roury, hoáku, byl ješt teplý. Je tedy veer.

Hladu nepocioval, ostatn hladem trpti nebude, v šuplíku za pultem jest chléb, z nhož všichni mohli kdykoli jísti. U stropu bylo teplo skoro tu tédý lépe než nahoe v ložnici. Ale zdali tak má stráviti celou noc? A

—

te

teprve

vzpomnl

Tobiášek,

že

je

štdrý

veer.

nm

Tato vzpomínka vzbudila v novou aby se odtud dostal, mezi lidi, kamkoli ale zde nesetrvá. Slezl tedy a dotápav ke 'dveím postranním, klepal na n, zprvu bojácn, ím Idále silnji, ale marn. Nikdo nešel prjezdem, nikdo ho neslyšel. touhu,

—

Zdlouhav

míjela doba, Tobiášek

nevdl,

kolik hodin to trvalo. Ale tu ozvaly se hodiny, odbíjející

pl

sedmé, potom ti tvrti a

konen

sedmou. Klouby prst klepáním ho obolely, snad opuchly, již se nemohl dveí ani dotknouti. A zima ím dále více ho drtila. Rozhodl, že se vylézal, tu v zámku vrátí na žoky. A jak na

n

:

337

postranních dveí zarachotil kh'.

dvée

se roz-

létly a vstoupil pan Franc s lucernou a za ním sám pan principál, bledý a všecek vyjevený. Nebo se nemohl domysliti, jaké divadlo se mu

zjeví.

zaznlo dxojí

,;Tobiáši!"

mládencových

zvolání,

úst

z

principálových.

i

Tobiášek rázem sklouzl na podlahu

a o/ val

skoro bázlivé

se

Prosím Z prsou

—

,,

—"

pán

Karasových vyšumélo mocné

oddechnutí. Dlouhými kroky a vztáhl pravici.

blížil se

k chlapci

Tobiáš vida bledé jeho

vyjevený pohled, skril

se,

sehnul,

líce

pouhým

a

pu-

dem, jako pes, nad nímž se vznáší karabá. Nebo neoekával nic jiného než ránu za to, že na žocích usnul a zaspal.

Ale pravice páné Karasova snesla se lehce

na jeho h[avu a skoro

pak

,,Co

hlas jeho znél

tu

déláš,

ji

pohladila.

Tobiáši?"

tázal

neobvykle mírn. ,,Ty

jsi

se,

a

spal,

pravda-li?" ,,Ano,"

vydechl

lobiášek.

poj nahoru, už \eeíme." te všiml si principál zaschlé

,,Tak

Ale

krve na

spánku a na uchu chlapcov. Ne, tak ho nesmí pivésti na. oi paní Kristin. Pokej, oti se," velel chlapci, ale neekal na to. Sám se chopil runíku, smoil jej, vyždímal a jal se otírati stopy krve. ,,

I

Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.

22

:

"

:

338

Tobiášovi zamotala se az hlava z tolio nenadálého nakládání s ním, z této pée, ale šastnjší ješt v tom okamžikn loyl pan Karas. Kvapil dolu naplnn hroznou obavou, zdali si chlapec njak neublížil, zdali se dokonce o život nepipravil, a tu ho nalezl celého, nepo-

Vru, nechyblo mnoho

rušeného.

a principál

mu

by ho byl políbil. Tento nález byl nejvtším darem štdroveerním.

Suchým koncem runíku otel pak vlhkou tvá a pronesl ,,Tak, Tobiáši, a si

istou

košili a

te

ueš

dnes

chlapci

hajdy, nahoru, a vezmi a až pijdeš

se,

do po-

popej paní a staré paní šastných a veselých svátk — bž, popil si, polívku ti pikoje,

nesou,

s

ostatním na tebe

Chlapec vybhl mládence

a

pokáme

principál

,,Pokaj, Franc; tuhle

— —

ješt zadržel

vezmou nahoru

láhve ruského a tuhle jsem prve

dv

zapomnl—"

Vytáhl šuplík za pultem, vyal hru nových do kapsy a šel.

karet, vstril

se

,,A Tobiáš?" tázala se paní Kristina, když manžel s panem Francem vrátil.

„Hnedle

tu

bude,"

odpovídal pan Karas pevlékne. co se

ponkud rozpait.

„Jen

Usnul v magacín

no,

tuhle

jsme

prve

—

pokáme

zapomnli

chvilku.

A

pun

a

pinésti

339

nové karty. Snad si po veei zahrajeme? S maminkou preferanc." Paní Kristina utkvla na choti pohledem, vyetl, že se za jeho nepítomnosti co se dole pihodilo. Ale dodovdla, pece

z

nhož

be

taky pocítila paní Kristina, jak to manžel

vlastními

výitkami odpykal.

Onoho štdrého veera

ové

všichni ostatní

u-

na konec Tobiášovi jeho rány od principála. Nebo ho obsluhovala sama mipo vlasech lostpaní, pedkládajíc mu na talí, závidli

i

—

pi emž prsty její nenápadn ohledaly zranné ucho, a když došlo k podlování, dostal Tobiáš krom všeho, co ostatho pohladila

ní,

i

zcela nový, lesklý stíbrný zlatník, tehdejší

doby vzácný

peníz,

nebo

ku a patnáct novák.

stál

papírovou

zlat-

Do

prvniho

oddílu

tohoto svazku pejaty

dv

historky

(pvodn Z

z

ptlvodního

vydání sbírky ^Páté

pes

ného zdravo inictvi^ a

Pan j>es. — Do druhého oddílu pejaty dv historky, Nový závody ze sbírky vydané u Buršíka a Kohouta

Muž

bez tináctky a

deváté": Pišíalka

t>Mnz bez tináctky a dvanáct jiných povídek nedlních* poslední,

»Osení«

:

.

oboru veej-

—

Povídka

TobiáSkuv štdrý den^ pejata sem z 19. svazeku Topiova. t>T(ib7áškH7< Sl-drý den a nkolik cr/oTitých po7'!dck o zvíátkách^

OBSAH, KANCELÁSKY PRACH. Píšalka

9 19 29

Zlatý déš Pan pes

Ob povolání Odpoinek

•

'

Sele Z feriálních partie

Dv

zápisk Floriana Kropáe

....

Rozmluvené ženidlo

Exhumace Po dovolené Pedasný doprovod Na áe. I. Tetívek II.

Akcisní zdravotnictví

......

Okradení a nálezci

36 47 59 68 87 103 116 127 135 150 166 179

SMÍŠENÉ ZBOŽÍ. Podíváme se do kufru Pátelská lekce

.

.

Výpov

Kosa na kámen Zaspaný den Muž bez tináctky Nový závod Kterak se stalo Stará'oddanost

Tobiáškv štdrý den

.

!

•

.

.

.

.

... •

.

.

199 234 243 251 265 275 286 295 308 315

Sebrané spisy I.

BLEDNOUCÍ OBRÁZKY, episody

II.

Ignáta Herrmanna.-

z

Vzpomínky nejstarší a drobné malomstské kroniky. Vydání druhé. 325 stran .

píbhy

ze života

III.

TCHÁN KONDELÍK A ZE VEJVARA.

IV.

Z

V.

Z

CHUDÉHO ,KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání tetí. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání tetí. PAN MELICHAR. Obrázek z »tiché« praž-

ské domácnosti. Vydání druhé.

PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ.

STAÍ MLÁDENCI. poetných«.

453 stran

Humorné obrázky

ze života

225 stran

XII.

K

2-20

K

2-40

3-

III.

.

ulic.

z

RODINY A RODINKY.

Drobné výjevy

DV PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání DOMÁCÍ ŠTSTÍ. vota.

z

pražského

druhé. 244 stran

.

stínové obrazy z manželského stran

XIV.

PÁTÉ

.

pozmnné

K K

2-50

K

2-30

K

2-80

K

280

K

3'60

2-60

ži-

PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. Vydání druhé. 305 stran (Chránnka. — Pouhé smyZTEŠTNÉ HISTORKY. — — Strašidelné.

3-20

a jiné povídky staro-

mládenecké. 272 stran

šlenky. nuté a

K

ži-

.

Dva

Vydání druhé. 220

ŽENITBA PÁN KARAFIÁTOVA

XVÍ.

4*80

II.

XIII.

XV.

K

z

vota. 264 stran

XI.

5*50

»pes-

Vydání druhé. 300 stran

X.

K

SNDENÉHO KRÁMU. Líení pražskélio života. K — Vydání tetí. á.st 284 stran a a IV. 346 stran K 360 U SNDENÉHO KRÁMU. ást BODÍ PRAŽANÉ. Postaviky pražských zdí a U

I.

IX.

5-20

Humorist, a rázové obrázky

ze života. Vydání druhé. 213 stran

VIII.

K (Pokraováni

Otce Kondelíka.) Vydání tetí. 536 stran

VII.

3'40

Drobné spoádané pražské rodiny. Vydání sedmé

487 stran

VI.

K

OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA.

,,Amerikánské.") Druhé, proh.éd-

vydání. 344 stran

KANCELÁSKÝ PRACH. — SMÍŠENÉ

ZBOŽÍ. Drobné

rty z ovzduší kanceláského a kupeckého. 340 stran K 3'50 XVII. FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ. (Vychází v dalších sešitech.) .

Svazky v pvodní

Krom

DROBNÍ Dva

vazb

o

K

.

.

1*40 dražší.

toho vydáno:

LIDÉ. rty

díly,

ze všedního cena každého 3 K 20

Tetí vydání. UJ. Otiy v Praze. v polokožené vazb 5 K 80 h.

života. h,

HISTORIE O DOKTORU FAUSTOVI, slavném emoknžníku,

ili vypsání jeho života, skutkv pehrozného do pekelné propasti uvržení. Dle starých kronik a pamtí. S 13 devoryty dle kreseb mistra Josefa Mánesa. 1884, nákladem vlastním. (Rozebráno.) i

'««^U

^

ftOy

PLEASE

CARDS OR

PG

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

31972

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY