S9f I
4
n
SEBRANÉ SPISY
IGNÁTA HeRRMANNA DlL XVI.
NCELARSKY PRACH. SMÍŠENÉ ZBOŽÍ.
Sozt
dli
M I (o
v PRAZK.
NAKLADATEL
F.
TOPI 1912.
KNIHKUPEC
IGNÁT HERRMANN:
KANCELÁSKÝ PRACH SMÍŠENÉ ZBOŽÍ. DROBNÉ
RTY
Z OVZDUŠÍ KANCELÁSKÉHO A KUPECKÉHO.
V PRAZR. lAKLADATEL
F.
TOPl 1912.
KNIHKUPEC
PRÁVO PEKr.ADU DO VŠECH JAZYKU A VŠECHNA PRÁVA VBEC VYHRAZUJE SI AUTOR.
Tiskem >Unie«
v
Prare
svému a potom vydavateli prvni Z chudého kalamáe zasloužilému nakladateli eskému, vzácnému píteli
Nkdejšímu
šéfu
knížky mých literárních
panu cíš.
pokus
—
—
JANU OTTOVI,
radovi,
lenu panské snmovny
atd.
v nejšetrnjší oddanosti knížku tuto vnuji. I.
H.
Vysoce vážený, vzácný Dovršuje se znenáhla tyicetiletí ode
íBíteli!
poátcích jeho, stechou. Bylo
a to
tém pt pro mne
let
pt
kdy jsem v samých
chvíle,
vstoupil do Vašeho závodu nakladatelského,
pobyl jsem pod Vaší nového uení, pt
let
milých i hokých, nebo to byla léta mnohých tužeb a chtní a zas malé síly, drtivých zápas vnitních a beznadjného kolísání. V duši mé nebylo pro mne tehda budoucnosti. Ale byla to léta mládí a kvasu a proto ím dále astji do nich vzpomínkami zalétám a znova je prožívám. Avšak ve Vás již tehda pouhou tuchou zel jsem pokraovatele svého dda Jana Hostivita Pospíšila. Co jemu snad jen za jistých jasnovidných okamžik vstupovalo na mysl jako vzdálené za modravým záVy jste uskutenil. Na 400 vojem pouhého snní knížek vydal Jan Hostivít Pospíšil — Vy jste množství toto co do potu zdesateronásobil, ale co do rozsahu a vnitní ceny ztisícinásobil. Starý as a probouzející se vdomí národní našly v Janu Hostivítu Pospíšilovi muže, jak jej práv poátek minulého stove Vás doba plná ruchu a kypni letí mohl utváiti našla muže, kterýž ji pochopil a netušených cíl dospl. Pohlížím k Vám s pýchou, že jste byl nkdy mým principálem. Nepatrná knížka, kterou Vám vnuji, nemže býti mítkem je toliko skrovným projevem oddanosti mé. Ale pijmtež vlídn, co upímn polet
—
—
—
—
—
dávám. Váš bývalý spolupracovník
V
listopadu
1912.
Ignát Herrmann.
KftNCELASKÝ PRACH.
Nár. Listy v únoru 1893.
Píšalka. Nkolik málo
Snažn
ádk
prosím
z oboru
veejného
zdravotnictví.
váženou veejnost, aby
to-
muto pojednáníku nebyl pikládán význam vdecký. Pekvapilo by to nejvíce mne, kterýž podávám, co jsem náhodou zaslechl a vyšetil, beze všech pretensí a jenom na všeobecnou výstrahu. ádky moje jsou vnovány
pedem pstounm mládeže, zdravotním orgánm, jakož hlavn rodim, a sice takovým, kteí jimi již jsou, rovnž však onm, kteí se i
jimi
teprv
státi
mým
hodlají.
šíiti se o devných chlebových panácích, slepikách, kohoutcích, kravikách a vojácích pro dti, natíraných rznými barvami, ponejvíce ervenou, modrou, žlu-
Není
úmyslem
a
zelenou. Je sice známo, že nprospšný lidskému zdraví, zejména zelená, hlavn však, je-li to svinitou,
ernou
a
které z barev nejsou
I.
Herrniann, XVI.: Kanceláský prach.
1
10
brodská zelená. Nebo tato zele obsahuje notnou dávku utrýchu. Domnívám se hled k setlosti váženého obecenstva že je mu znám truchlivý osud nešastných novomanžel, kteí strávili první a jedinou noc pospolitého života v ložnici, nedávno erstv vymalované svinibrodskou zelení. Usnuli, aby se již neprobudili. Také myslím, že je dostaten známa druhá píhoda, kdy krásná mladá dáma oblékla do plesu hedvábné, jasn zelené šaty. Byla to rovnž svinibrodská zele a dáma mla
—
co dkovati, že vyvázla
Nenapadá mne
hrakám
svrchu
tlustou vrstvou
dému
s
životem.
abych vypovídal boj uvedeným, které nateny tedy,
—
rzných barev
—
dávají se mla-
pokolení nejdíve do ruky, a to také ne-
mluvatm. Nebo
náruživá záliba (není-li to
dokonce pirozený pud!),
s jakou roztomilá nedokonale všechnu barvu s tchto panák a slepiek, zdá se nasvdovati tomu, že rzné ty mazavé barvy, ervená, modrá, zelená, vedle mateského žlutá, erná ba mléka, krupiné mlékové kaše, Vydrovy dt-
mluvata
olizují
—
ské
mouky, piškot
i
atd.,
potravou a výživou malým se
vbec,
že
jsou
nejpimenjší
tm
capartm. Zdá moderní zdravovda posud nevy-
zkoumala, co dtem svdí nejlépe. Mám na píklad sám roního kluka Vladimíra, který v nestežených okamžicích pojídá u plotny kousky hndého uhlí, polyká popel a žvýká
11
korektury
staré
A
dostane.
mého
nek
—
dimír
o ,,
—
mu nic. rozedným
nebylo
njšími nadobro z hrníku lo jen tvrt litru.
chytlavé,
na
se
Možno,
nim sy-
že
uinil záživ-
je
leštidlem na podlahu, které
Ostatn
výrobkm
leštidla
trhu,
ponvadž
by-
celluloidovým ne-
kižáckou výpravu. Byly
hoí
k
Ostatn
také literáta a
vylízal.
Jinak ani proti chci vyvolati
kázány
zle.
rovnž Vlanco málo starší mého, sndl ervy", totiž nedokuky doutník,
pítele
onehdy dva a
jak jen
tiskárny,
z
nevypadá pi tom
jsou
sice
za-
neobyejn
rychle a skoro neuhasiteln jako
kalafuna, a tedy jsou tlu nebezpené. Byly již nkolikrát zakázány ale prodávají se klidn
—
dále.
Práv
nyní objevil se v
vém nový výrobek
obchod svto-
z celluloidu,
roztomile na-
podobení švábi, kteí se pro pátelské pekvapení a zejména potšení hostinských házejí v hospodách nepozorovan kamarádm do piva, do omáky atd. Již nkolika pikolm bylo rozzuenými ,,platobery" napohlavkováno, než se povedený „žer' vysvtlil. Prozatím dávám žertumilovným besedám pátelskou a dobe mínnou radu: pánové, neházejte jich do piva!
Nebo stalo se nedávno, že byla pro takové nevinné napodobení pítulného toho domácího tvoreka vylita nejen celá sklenice plzeského, hned po ní byl vylit lidumil a dobrodinec, který se zvíátkem svj šprým ztropil.
ale
i
1*
12
Chci prozatím upozorniti na hraiku, vyna poprvé a nikoh se nyní tržišti. Jsou to malé píšalky, patrn pro dti urené, nebo jsou snad za krejcar nebo za dva, a tyto píšalky zdají se býti rovnž zdraví nebezpenými, práv pro tu svoji rozmilou drobnost. Že tomu tak opravdu, doložím sku-
—
skytující
—
djištm byl jeden z makancelá. Úmysln nevypravuji, na které m se to stalo magistráte. Bží tu opravdu jen o vc a o lidské zdraví a bezpeí a tenou
událostí, jejímž
gistrátních
—
magistrát je na svt více. Ani nevím, bylo-li to práv v referáte zdravotním nebo v kterém. Ale jednoho dopoledne, když praktikant pan Kotula nebo ím je posadil se ke stolu, aby vyídil, co mu šéf na stl nasypal, všiml si zvlášt aktu neobyejn bachratého. Pan Kotula nikdy se nehnal do
—
—
práce jako
kat,
nebo
lovk
má-li
ve zdraví
pekati tyrycet služebných let, musí se trochu šetiti. Ale tentokráte neobyejné vzezení aktu
jej
podráždilo tou
mrou,
že
po
nm
sotva že manšety svlékl. Rozevel tedy ní",
do
latého,
papír.
na
nhož
vloženo bylo
zabaleného Praktikant
peliv rozvinul
dla vypadla mu malá
nco v
ponvadž
je
také rád na
úst a foukl
do
ní.
sáhl,
podá-
krátkého, ku-
ržový hedvábný
papír,
a
ejhle,
—
píšalka ze žlutavého
deva. Praktikant nechal zatím
do
,,
svt,
listinu listinou a
vstril píšalku
:
13
Kanceláem
ozval
se
pronikavý
u ostatnícii stol zdvihlo se asi
úadník,
hlav
ponoených
pt
hvizd
hlav
—
a
pt
duchem
celým
v práci. Praktikant ani se neohlédl, ale dil
pozornost,
i
pískl
tušil,
ješt jednou,
že vzbu-
dkladn,
pln. „Jdou, jdou!" ozval se hlas od posledního okna, kde sedl starý pan oficiál Bedrník.
—
„Kdo
pak to píská jako na tramvaji!" Teprv nyní se obrátil pan Kotula a mávaje píšalkou volal se smíchem „To tuhle máme takovou pílohu!" ,,Jdou, jdou," povídal pan Bedrník, „a oni jsou takový dtina a hned aby si nepískli!" Potom sáhl po modrém šátku, utel si nos, vstal a vážn kráel ke stolu Kotulovu. To bylo znamením pro všechny ostatní. Židle drcaly, skípaly, všichni ostatní pánové taky se vzchopili a
blížili
se
rovnž
ke
stolu
'praktikantovu. ptal se pan Bedrník. ješt jsem to neetl. Ale píšala je dobrá," odpovídal Kotula. Ukážou ten blázen," povídal pan Bedrník
,,Co s tím je?" ,,Já
nevím
—
,,
a vztáhl ruku.
Praktikant
Bedrník otáel
„No
ochotn podal jej
,,
blázen" a pan
chvilku v ruce.
vidj, píšala dobrá!" ekl pak. ,,To
traxlované."
je
:
.
14
Povznesl ,/ro
je
dkladn No jo, to
mezi znby a hvízdl. pronikavost tónu," ekl, znova a
vážn,
ji
stiskl
prohlížeje.
ji
je
štemovaná
,,Ale
Co nám sem
pro dti.
není.
všecko
nepošlou [" Zatím už se nad píšalou klonil pan kancelista
Kocáb a jen mu prsty hrály, aby se také Tedy mu ji pan Bedrník podal.
podíval.
,,Tu maj, písknou
Pan Kocáb nadnesl
A
rtech.
ji,
a
již
."
také
si
.
hraku, otáel,
prohlížel chvíli
trela píšalka v jeho tenkých
hvízdl.
nebo pan Kocáb dechu plné tváe, až se mu nadmuly. ,,To nemusej tak tlait," mluvil pan Bedrník vážn. „To není bombardón! Koukaj, takhle." Vzal mu hraiku z ruky a pískl si ješt Všichni kolem se smáli,
nabral
jednou.
Pan nástroj,
kancelista díval se na
drobný hudební
jakoby
píšalu
nikdy
nebyl
vidl,
a
ekl pak ,,To ,,
bude puxpán,
Zimostráz,"
tohle to..."
dovolil
si
poznamenati
nej-
mladší praktikant Velika. ,,Jdou, jdou," odmítal
jsou taky zimostráz.
To
zimostráz, to je jasanové
pan Bedrník. „Voni
není .ani puxpán, ani
devo
a je to páco-
vané." ,,To
by mohlo být moidlo," podotkl pan
Kozárek, také praktikant.
je pajc!" ekl pan Bedrmoidlo! Vždycky pajc! napouštné. Možná, že gumi-
.žádné moridlo, to
,
,,Kdo jim rozumí
iiík.
Je vidt, že je to
Podívaj se!"
gutou.
Dal píšalku panu praktikantu Kozárkovi, nemeškal a honem si pískl, než mu to nkdo zas odejme. Potom sáhl po píšale prak-
který
Velika
tikant
také
a
hvízdl.
si
Konen
se
pišoural druhý kancelista pan Zuna.
,,Pjte
mn
ten
zázrak."
otáel, a vydal úsudek:
Prohlížel,
—
Mohla by to být také švestka má pivbližn takovou barvu. Više to není ,,
také
—
to
by vonla."
maj pravdu/' svdil pan Bedrník. „To-
,,To
hle
nevoní.
íkám,
že
to
je
páco-
a
jasan,
vaný..."
Pan Zuna
m
,,To
by
pískl a
si
ekl pak:
tak bylo pro kluka
to
píloha.
hraku se
ale
ten
by
,,
Vždy
koukaj," poznamenával,
bera
,,Jdou, jdou," povídal je
—
u pískal!"
A
pan Bedrník.
kancelistovi z ruky,
,,jak
to
pouští,
že
na to pískalo. Ani pajc to není..."
Tu vstoupil
otevely dvée vedlejší úadovny a pan sekretá Klán.
se
,,Mordie, co pak to zde
jako na patrolu
." .
.
máte? To
je pískání
"
:
ífí
„No vídej/' mluvil pan Bedrník, „to tuhle pan Kotula je takový dtina. Dostal pílohu a ." provozuje koncert. Písknou si také .
„A kdo s
to poslal?" tázal se
.
pan Klán. „Co
tím je?"
„Ale tuhle njaký František Kadeábek, hodiná — hned se podívám, co chce. Snad je dlá — —Ba ne, je to stížnost. Slavný a tak dále: Podávám stížnost slavné komisi
— —
magistrátní na tyto píšalky, jak píloha uka-
Nesvdomití hrakái
zuje.
avšak
mže
je
prodávají
dtem,
nima nastat velké neštstí nebo do-
Každopádn jsou nebezpené pro malou fazónu a udávám a žádám, by byly tyto píšalky zapovzené zdravotním odborem " a z prodeje vylouené z té píiny konce smrt.
svoji
Pan Bedrník perušil toucího pak bychom ješt mli dhrakáích a konfiscírovat. Da aby platil a nic aby nesml prodávat!" „Z té píiny," pokraoval pan Kotula ve tení, „že dít mže píšalku spolknout a teba na zápal umít. Což se fakticky stalo, totiž to ,,Jdou, jdou, co
lat
—
chodit po
spolknutí.
Práv
dobnou píšalku
mj
desítiletý
syn
koupil, pískal na
také po-
si
dvoe
—
na-
jednou se zakuckal a zaal se dusit a než jsme pibhli, ml píšalu v sob, totiž spolknul ji
—
,,To je
„To
je
pkný
malér!" zvolal pan Bedrník.
pak hezká hraka
!
No
a dál
.
.
.
?"
17
,,
Totiž spolknul
etl Kotula dále,
jí/'
,,a
mli
ním strašné nesnáze a velkou ouzkost. Jenom s podkováním panu okresnímu doktorovi ahounovi se nám podailo dít zachránit a co jsem dal do lékárny, ani nepoítám. Avšak konen jsme chlapce píšalky zbavili a ji obdrželi, avšak stálo to dva dni velkého purgírování, pi emž jsme oka nezamhouili, nebo jsme
s
Z
naše jediné dít.
to
je
rodi
té
píiny žádám
ve
tchto a tutéž samou píšalu z chlapce vydobytou k této stížnosti na dkaz pikládám. V pádu opaném byl bych nucen vložiti vc do novin.
jménu hraek
ostatních
František
za zákaz prodeje
Kadeábek, hodiná."
Když pan Kotula velmi slabým hlasem dosekretá
položil
ítal,
Klán
na stl
píšalu
a
ekl praktikantovi: ,,Tak
píru
a
...
ji
zas
aby
ji
daj'
do toho herbábného pa-
nezaložili ... je to
ouední do-
klad..."
A
tra prsty
erné písaské
o
do vedlejšího kanceláe,
se
Všichni ostatní zcela
stolm Jen z
tiše
chvílích
vstávali
si
zapískal
svým do svých spis.
odplížili
a beze slova zaboili se
po
rukávy, vracel
aniž
stídav
se
ke
a
vycházeli
úadovny nkam
—
by 1.
na konec dlouhé, šeré chodpatrn do jiného magistrátního referátu.
Herrmafin, XVI: Kanceláský prach.
2
18
Jak byla vyízena stížnost a žádost pana Františka
Kaderábka,
nemohu spolehliv povdti.
Ale doufám, že prodej tch zdravotn závad-
ných a nebezpených píšal byl jist zakázán.
A/o. Listy v
záí
1893.
Zlatý déš.
uinný
Byldáe,
ale
podzimek.
Ne
poasím. Bylo
již
sice
dle
kalen-
po nkolik dní
sychravo a dnes lil se s nebe šediv zataženého drobný, studený, neústupný déš. Bylo dopoledne, ale vypadalo to jako veerní soumrak. V advokátní kancelái doktora Bláhy pano-
jenom skípotem dvou per. papíe svoje úty a rubriky starý,
valo ticho, rušené Škrtal to na
Kudrna, a u jiného stolu chvatn psal mladý doktor práv Václav Rápek. Sotva to byl koncept njaké žaloby nebo repliky i dupliky. Psal na papíe oktávového formátu. Nebyl to také žádný obchodní dopis. Nejen že na papíe nebylo vytištno obvyklé záhlaví jeho šéfa, doktora Bláhy, ale oktávek ml barvu fialovou do ržová. Na takových se
šedivý
sollicitátor
klientm nepíše ani o informace, ani o zálohu. Aniž je zvykem oslovovati partaje kestným jménem, a na papíe Rápkov bylo napsáno
:
Zlatá
Maenko!
20
A
hned první ádky znly: polibk Ti posílám, mazlíku mj zlatý, vroucnjších a žhavjších, než jsem od Tebe dostal posledního dne v modrém pokoji u klavíru Ach, kterak po Tob toužím, kterak se po Tob stýská! Kterak se tším, až zase spatím! Zdali pak Ty?..." „Tisíc
!
T
mn
i
mu
po papíe a doktor Rápek posunoval bílý pijavý papír, jímž kryl místo posud nepopsané, podkládaje tak pr^tvici, aby list neumounil. Zatím sollicitátor škrtal na svém archu vždy skípavji. Chvílemi povznášel hlavu, hled oknem do dešt, naež zase mrzut ji sklánl nad prací. Konen však mu trvalo mlení píliš dlouho, položil péro, smekl okuláry a otoiv se na židli, zadíval se na koncipienta. ,,Co pak oni to tam vinklujou,* pane dotor, že jsou tak lichý jako prasátko v žit?" Jako by ho byl dopadl pi njakém zloinu, zdvihl Rápek uleknut hlavu a vyteštil na starého Kudrnu oi. Jako by nechápal, že Péro
stále
lítalo
níž
a
níže
i
sollicitátor žertuje.
,,To nic není," odpovídal
kromý
tiše,
,,to
je
sou-
dopis."
nminy) -= provozovati pol
kacii;
i
!
:
:
21
,Je to kaj'/'
náramn
asi
dležité,
prohodil sollicitátor a
že
Doktor Rápek pikryl honem
Vždy
pijákem.
je
ureno
to
neí-
nic
vstal.
celý oktávek
pro
jen
jedny
zraky ,,
Kdybych
pokraoval
jich neznal, jaký jsou Aloisius/'
sollicitátor, ,,ek'
bych, že píšou
n-
jaké holce."
Rápek
se zapálil a
drna však k
oknu
a
„To
toho
nepozoroval.
hled nyní do dešt, je
Tee
morast!
kronky, jako špagáty!
jsme celý
nho
z
rozpait
—
Léto
— Což
nemli.
msíc venku
to je
se usmál.
Byl
mluvil
tam v
pak
oni se tam
Ku-
pistoupil
mrzut ma-
jako
pekle oni,
a
nic
oni byli
pece nadýchali
tohc puskvorce a jist že také jedli koroptve. Letos prý jich bylo. Ale my tady v Praze! A te tenhle morast! To je déš jako konkursní
Nemá
massa!
to
konce!"
Chvíli bylo ticho,
by
naež
zvolal Rápek, jako
myšlenek probouzel „Ach, zlatý déš!"
se
z
Kudrna se kvapn obrátil. boha jich prosím! Zlatý déš! Co
,,Pro
pak maj nkde padesát korc cukrovky?" „Ach, vy nevíte, pane Kudrno, co všecko lovku déš pinese!" Starý dobrák
oi.
Kudrna vyvaloval na doktora
:
:
22
„Co pak oni z toho maj', pro boha jich prosím, pane doktor! Mají sadaství, ekonomii? Pokud vím, jsou práv takový velkostatká jako Tak jaké pak to mají s deštm stanovisko?" Pan Kudrna dsledn íkal a psal ,štanovisko' a nemohl pochopiti, pro mu šéf kliku
já!
š stejn dsledn škrtá. Doktor ápek vzchopil se, pistoupil k svému svrchníku, vyal z kapsy objemný balíek, z balíku njaký lístek a kráel k sollicitátorovi. „Pane Kudrno — vy jste první, který o tom zví. Vy jste muž a karakter a vždycky mj
nad
pítel.
Tu máte!"
hledl na list tuhého kartonu oízkou, ale musil si nasadit okuláry, aby rozeznal, co na psáno nebo tištno. Bylo to tištné, ozdobnými písmeny, a obsah zcela struný Sollicitátor
se zlatou
nm
J.
Marie Budilova, Václav Rápek,
U. Dr.
snoubenci.
Zámostí.
Praha.
Kudrna peetl, podíval zase na
lístek,
oima. se ptal: „A tohle tomu
dešti
a jako
jim
se na koncipienta,
by hádal,
napršelo,
s
vyvalenýma
pane doktor, že
dlají takové laudamus?"
Doktor Rápek
voka pisvdoval
se
rozesmál a rudý jak
pi-
„No „To
„To
—
ani
djou vci!" mával rukou Kudrna.
pak ovšem
je
vyrazili
ano, to mi napršelo." se
mn
ne!
Proto oni
jiné stanovisko!
A
do Zámostí.
nikomu
To jsem
—
nic
ani
nezasloužil,
si
muk pane
doktor!" „I ,,
Vždy
mlte,
nic
rozjaený doktor.
volal
tatíku,"
sám
já
nevdl. A nebýt toho
lijáku
—
neetl byste te tohle." Sollicitátor hledl pronikav na koncipienta, ekaje na pokraování, ale když mladý muž mlel, otázal se zvdav: ,,No a jak to vlastn bylo, pane doktor?" Mladík pešlapoval, jako by váhal, ale najednou podlehl. Nemohl mleti, ml srdce plné, div mu nepuklo nkomu je musil vylejt. A to mohl uiniti Kudrnovi, kterýž byl starý, tenkrát
—
bezdtný ,,Já
ženatec, šetrný
Maenku
znal
již
muž. I zapoal tedy: od masopustu
byla zde u píbuzných a to ale
jsem ješt ani
slova
neml
drno se
—
setkal
Tanil jsem
Jen jsem
mlynáova
od onoho veera s
nimi na plesu. Ale
doktorát.
o niem.
že je ze Zámostí,
—
—
s
se
dcera.
vdl
dovdl, Pane Ku-
jsem, že jsem
dívkou, která musí být mojí.
enka Budilova
mi
s ní,
Ma-
S myšlenkou na ni - jedin na ni chopil jsem se pednášek, dorazil jsem poslední rigorosum — byla to její zásluha, aniž o tom vdla. A pak jsem nešla
z hlavy.
—
ekal na budoucí masopust
—
já bláhový,
my-
21
dlouho vydržím Ona byla napesrok zase pijde na pražský ples. Pane Kudrno, víte, co u zamilovaného lovka znamená na pes
slil
jsem,
že
mimochodem
rok?
tak
!
prohodila, že
Víte to?"
mn
,,Te je to jedno," prohodil suše a polohlasn sollicitátor. „Ano,
mn
to za ticet let
bude
také jed-
no!" mluvil horliv Rápek. Nadešlo jaro, léto nemyslil jsem než na ni. Tu náhle, irou náhodou, zvdl jsem, že v Zámostí žije njaký vzdálený strýc, lesmistr na odpoinku otcv ,,
—
—
vlastn ani ne bratranec. Nikdy ale rozhodl jsem se, že ho navštívím. Séf dal dovolenou kdyby byl nedal, byl bych utekl. Tedy do Zámostí! Je to hodn daleko od Prahy, skoro u hranic. Jak bylo u strýce co na tom záleží! Pyšnil se, že má synovce doktorem, vodil tam jako medvda. Chudák, kdyby vdl, jak malé je to zvíe, doktor! Kolik nás tu bhá po Praze! Já dychtil jen po Maence. Spatil jsem ji, celou její rodinu. Ale ach Já si maloval malý idyllický mlýnek nkde na potku a náhle jsem vidl mlýn jako fabriku a dvorec a bohatství všechny nadje se mi rozplývaly. ." Otec je bohá
bratranec,
a
jsem ho nevidl,
—
—
m
—
i
!
—
—
.
„Tím tátor.
lip,"
.
vmetl
do vypravování
sollici-
h!
doktrek
—
ona jediná Holenku, to je nejtžší rigorosum Dni plynuly, dovolená chýlila se ke konci, já se nedostal k ei. Tu poslední nedli byla slavnost, výlet. Šel jsem také, sklíen, zoufalý.. Bylo množství lidí mladík venkovských — ach, v takovém roji vypadá milující lovk hloup! Nu, byly sólové výjevy, hudba, zábava, koláe, káva vše v lese, asi hodinu od Zámostí. Tanil jsem s ní, ovšem, ale to bylo vše. Pak, ješt za svtla, vydali jsme se dom. Poala mi svítati nadje. Vše nás pedešlo, my dva zstali pozadu. Tu náhle se rozpoutal vítr, sehnaly se mraky, zahml hrom a již se spustil hrozný Hják. Nezbylo než utéci se do hajnovny. Ach, nezapomenu na ty chvíle pál jsem si, aby pršelo do skonání svta. My tu sami dva a stará bába hajná. Myslila, že jsme bratr a sestra. — Pak pestalo a my „Ne, tím
Já
dcera boháe. !
—
—
—
~
—
•
tedy snažili se
A
dohoniti
ostatní.
Totiž já
ne.
náhle pišli jsme k potoku, jejž jsme z rána
pešli suchou nohou, po kamínkách. Ale nyní
rozvodnn, široký — bylo tam na pl metru vody. Nikde obcházky - byli jsme v skalnaté soutsce. Maenka poala se chvti, pojala ji byl
-
dom
dostane. Váhal jsem jsem se vzmužil: že ji penesu. Zdráhala se, pane Kudrno, ale na konec vidla, že není jiné pomoci. Tedy jsem ji pane Kudrno, píteli pojal, jako dít ne-
úzkost chvíli,
ale
jak
se
konen
~
—
—
"
26
zapomenu na
ten pechod. Byla to nejblaženjší chvíle mého života. Držel jsem ji v nárui, tásl jsem se štstím
— _ —
„To prohodil
jste
ml náramn
sollicitátor
a
krásné stanovisko," mrkal oima a klapal
rtoma jako kapr. .,— byl jako klopýtl o
enku
—
—
pál jsem
ach,
si,
kámen pod vodou, tiskl
—
a tiskl jsem
ne-
Ma-
"
tiskl
„To vím," posvdoval je
aby ten potok
moe. Kráel jsem pozorn, abych
sollicitátor.
„To
vzácné ízení." „
jsme u prosted
—
tu náhle slyšíme
—
ást Maence. Mezi nimi její — otec a matka! Zamotala se mi hlava — byl bych málem upadl — a také Maenka se ulekla. Pošinula se, jako by hlasy za skálou a
již
výletník, spchajících
se
vyhrnuli lidé
nám
—
naproti
totiž
chtla seskoit, a tu, jak jsem se jí znova chopil, abych ji udržel, cítím, že se jí šateky vyhrnuly, a já se dotkl
její
„Stafra stafra
nžné punošky !"
sykl
." .
.
pan Kudrna.
„Myslil jsem, že se zblázním. Byl to pocit šílené radosti,
byla to elektrická rána, bylo to
nco, co jsem nikdy nepocítil a ím vším div že se mi hlava nerozskoila. Pešel jsem vodu, postavil jsem opatrn Maenku ped rodie a hlava se motala. V tom zavznl hluný smích mládeže — vidli, jak se mne tee blátivá, ervená voda. Nikdo mi nedkoval — ne-
mn
27
vidl jsem,
ale
cítil
jsem, jak na
mn
spoívají
hnvivé zraky rodi. Mlynáovi zstali
s
dce-
kráel za mlynáovými. A zaslechl jsem, kterak matka vyítav pronesla k dcei Marie, co t to napadlo takhle mže penášet jen muž nebo ženich A pak jsem slyšel, jak dcera tiše pláe. A pak už jsem neslyšel nic. Opožoval jsem se víc a více a oklikami jsem se dostal dom, k strýci. Veer upadl jsem v horeku. Byl jsem prostydlý, rozilen, zoufalý. Položili mne blouznil jsem. Tisíckrát prý jsem volal: A náhle jsem Maenko, milovaná Maenko! utište zaslechl hlas andlský: ,Pane doktore — Pane se jsem zde a maminka také život! Kudrno, v tom okamžiku byl celý Pozdji se mi vysvtlilo, co se stalo. Strýc vida mne v horece, slyše moje blouznní sebral se a do mlýna. ,Co jste udlali tomu tam chlapci! Zachránil vám dceru a te umírá! Jediný doktor v celé naší rodin, a ume tu. eknou, že jsem ho zabil! Udlal svoji povinnost — te uite vy svoji. Posice je do rána po nm. šlete mu tam holku A pak si chote do smrti s tím svdomím!' Strýc to mohl udlat, je to starý kamarád mlyní matka! Nenáv. A Maenka pišla vidl jsem matku, jen dívku, a v tom blouznní vyznal lásku. Maenko, chcete m?' jsem jí zachránit?' jsem Chcete otázal se.
rou za ostatními výletníky,
:
já
,
.'
.
.
—
—
—
—
'
mj
—
—
—
mn
mn
—
—
—as
-
,
,
m
ekni, že ano/ ozval
,
di — za
,Mj
pobíziv.
tiše,
—
a doktor.'
mnou
—
strýc.
—
Kudrno
ne
—
,
to
je
matky
také
její
syn ro-
Jediný v rodin/ vrel
A Maenka
tedy se ke
mn
,Vždy bych se nebyla kdybych vás nechtla / Pa-
piklonila a zašeptla dala penášet
se tu hlas
bože,
:
.
mne
políbila
.
—
—
pak odešly jsme se strýcem
do rána zdráv — a šli do mlýna. A veer toho dne, bylo to pedevírem, slavili jsme zasnoubení. Ach, zlatý déš — zlatý déš! Bez toho lijáku byl bych se vrátil do Prahy bez nadje. Nu, pak tedy jsem odjel, dal jsem natisknout lístky — v nedli tam zas pojedu, a ped adventem, doufám, budeme svoji. Hle, proto jsem zvolal: zlatý déš! Ne-
já byl
bo
mn ,,Inu
pinesl štstí!" jsou
to
brácky pan Kudrna
pes vodu
nášel
pokaždé
A k
sedaje
„Tak si
A
.
.
.
já
jinak."
mladému
jou
—
brumlal dosvou starou nepe„Já to ml bez dešt. Je to
stanoviska!"
k
svému
stolu
obrátil
se
ješt
doktorovi:
te
už vím, co to píšou. Dovinklu-
ho, dovinklujou, ten líbesbríf!"
za chvíli ozývalo se tichým kanceláem
zase jen škrtání
dvou
per.
Nár. Listy v íjnu 1893.
Pan
Nebyl
sice
pes.
cleném poetného úednictva ústa-
neml žádného platu, nezastával nijaké a vbec nezdálo se, že by ústavu byl
vu,
funkce
njak prospšný a užitený, ale pes to bylo zejmo a nepochybno, že je Káro prvním zvíetem po panu Maxovi, editeli pojišovny Majáku, svém pánu a veliteli. Bylo to zvíe špinav žluté srsti s hndými
zcela
skvrnami, neohrabaného tla, nemotorných noh, s oima vypoulenýma, jako useknutými slechy a ohonem. Nikdo nevdl, jakého asi je plemene, v žádném pírodopise by se 'mu nebyl nalezl typ. Byl to nejspíš kíženec z kíženc. Beze vší zdoby,
s
krátkou mordou,
telecíma, s
beze všech
pvab,
cích vlastností. Zrál
Tžko Maxa
prost jakýchkoli vynikají-
jenom
bylo hádati,
opatil.
a funl.
pro
si
jej
pan editel
Honící pes to nebyl a na hony
pan editel nechodil. Hlídací pes to také nebyl. Jeho pán a velitel ml doma starou tetu, která
30
se z bytu skoro ani nehnula, a hospodyni, která
vycházela málokdy. Ostatn by byl pes nic neuhlídal.
Mohl
se blížiti kdokoli,
Káro ani hlavy
nepozdvihl, ani ušima nepohnul. Jeho by byl zlodj ukradl nejdíve. Také pro zábavu nebyl,
aspo panu
editeli ne.
kanceláe, z kanceláe
Chodil
dom
jej
s
ním jen do
musil odvádti
Nebo nevdl
pan editel, kam zaprocházku s ním nestál, do hostinc bráti ho nemohl. Uinil to jen asi dvakrát a ml z toho 'mrzutost. Tak tedy, pokud byl pes doma, bavily se s ním ob staré ženštiny. Musila s ním jedna neb druhá co chvíle s tetího patra na dvr, diurnista.
brousí.
O
musily
mu
tupou, kostrbatou srst prosypávati
když odešel Káro do kanco dlat, aby s poplyšových kesel sebraly všechny vy-
perským práškem, celáe,
hovky
mly a s
celý
a
plden
pelichané chlupy.
Ješt
více však užili
pán
psa editelova v kan-
Maxovi podízení. Stl editelv stál v prostorném pokoji, skoro sále, u jednoho ze tí okení, v levém kout ode dveí. Pod tím stolem rozesten byl mkký koberec, aby se Káro neomakal, a na tom koberci trávil svoje „úední" hodiny, zatím co jeho pán etl noviny, otvíral došlé dopisy a opatoval ernoknžnickým a naprosto neitelným podpisem listiny. Pod stolem funl Káro, nad stolem pan editel.
celái nejbližší
31
Jakmile nastaly sychravé dny, peoval pan
aby okna byla opatena patentními ucpávkami, aby se zamezil všechen prvan. Nemyslil pi tom ani tak na sebe, jako na psa. Káro by se mohl nastudit. A krom toho vnoval pan Maxa velikou pozornost vytápní své editel,
úadovny. Však to nkdy odnesl sluha, pidlený panu když nevytopil ádn pokoj ped píchodem svého pedstaveného, malého toho editeli,
boha.
„Kryšpín! Vy jste vlastn matj Jaké je Koukejte se, jak se pes na podlaze tese! Má se pro vaŠi pitomost nastudit? !
mn
to topení!
mn
Má ochromnout? Co? Nemžete se vy se svým pelechem rozlouit o chvíli díve, abyste
A
mn
vykonal svoji povinnost? se tohle ješt jednou stane! Pak si povíme nco jiného! To víte, kopulírováni nejsme!"
Kryšpín mlel, to se ,,
Hote
tam na nj oheje!"
také u podlahy
ví.
tu
deku, než
velel
se
to
pan editel.
A
Kryšpín šel a peliv pikrýval psa pokrývkou. Ani nemukal, ale když se shýbl pod stl a když íkal „Pokal, Kárinku, takhle svítily jeho zraky zlobou a nepod nohy" :
—
—
mu nejradji nacpal vraních A potom co nejrychleji mizel Kryšpín do pedsín a dkladn si myl ruce po té psí dece.
návistí a
ok.
byl by
:
32
mumlával pi tom, ,,milostpán aby ho ert bodej!" „Bestie/'
pes,
nevzal,
A
druhý, kdo pana psa nejvíce
byl
užil,
diurnista Kápek.
—
„Kápku," volával pan editel, ,,jdou sem Káro sebou njak vrtí, chce myslím na vzduch. Jdou s ním trochu."
„Hned, pane editeli, hned," odpovídával na poátku Kápek z vedlejšího pokojíku, „jen " tadyhle ješt dva ádky dopíšu
—
„Nechaj toho to jim neutee! To dodlaj', až pijdou. Jdou s ním ven."
si
Pak tedy již neíkal Kápek „hned — hned", zaznl hlas pán editelv, jakmile se ozvalo jméno Káro, již praskala židle, již se Kápek zvedal, chápal se chatrného svého svrchníku zimníku zárove, klobouku, a vstupuje do pokoje editelova luskal pívtiv prsty a s nejsladším výrazem volal ale jakmile
i
i
„Tak
šel.
„Dobe mu
—
." podíváme se ven zapnou náhubek," upozoroval
Káro,
šel
.
.
editel.
„Inu ovšem, prosím
„A Kápku,
a te
se jim je
." .
.
nebrouzdá
nkde
v loužích.
taková revmatická doba, aby to
také neodstonal!"
„Prosím !" Kápek otevel dvée, vypustil nejdív uctiv a pokorn psa, naež za ním vyšel.
:
Tam
se
na
: !
:
nj
útrpné podíval Kryšpín a
prohodil polohlasn: zase s potvorou ven?"
„Už
„Jo, Holenku,"
pisvdoval
Kápek,
,,
to jsou
akcidence!"
A když sbhl za psem se schod a vyšel domu, díval se na oumu jícího psa s netajeným vztekem a vida, že není lovka ;na blízku, z
zuiv
pronášel ,,Já
jen
rad
ekám,
—
bestie,
t
až budeš
sedt ve
on t tam dostane! Potom si zadám o pídavek!" A vlezl-li Káro do njaké té louže pece, nebo byla-li venku vbec plískanice, podíval se pan editel pi návratu Kapkov na psa a volal se zlobnou výitkou „Z nich také do smrti nic nebude, Kápku Nemohli mu ty nohy venku utít hadrem? Just správní
a just
A
má
on
tam
starý
dostane,
dostat pakostnici pro jejich pohodlí?
mn
tady všecko zaapat?" Kápek s výrazem v oích,' který vraždil, vracel se s psem do pedsín, chápal se hadru za kamny a otíral psovi tlapky. Všechno se
musí
A
nm
vailo, ale když pivádl editeli psa oteného, pobízel jej vlídn a skoro otcovsky hezky tadyhle zas na „Tak, tak, Káro koberec. To jsme se provtrali, co?" „No, snad jim není zima?" ekl pan editel, oste se podívav na Kápka. ,,Z eho pak jsou
v
—
takový zimomivec! I.
Vždy
se tu
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
peou
celý den, 3
:
:
:
34
pána boha, profouká!" pro
jsou
že
rád,
jich
to
trochu
Píze a pátelství ovšem uml pan editel svému panu psu získávati. Když jednou Kápek, po dlouhém odkládání, uvažování a strachování se odhodlal pedložiti panu editeli žádost o zvýšení služného, podíval se na nj pan Maxa náramn
udiven a zvolal
Kápku, poslouchaj', co pak vlastn Vždy jsou od loska na tyryceti zlatých A nesmj si myslit, že nima závod stojí. Kdybych na tu jejich židli posadil tuhle Káro no tak za dva dny taky bude dlat, co oni! Jen co mže být, pro pána boha!" „Ale
oni
chtj? !
—
Tehda zlatých
arci
ml
editel sám jenom
pt
tisíc
ron.
Ale zase byly chvíle, kdy se v panu Maxovi ozval
„lovk". Tu
zavolal
Kápka
a
vyhodiv
na stl peníz ekl
„Mn
že
se -zdá,
vezmou ho
s
sebou
by Káro jedl. Koukaj, a pinesou mu ti
ven
cerbuláty."
Kápek
vrátil se za
nái. Pan editel
je
pl
hodiny
rozbalil,
lepší
s
temi
uze-
dva vybral
pro pana psa a tetí podávaje Kápkovi, mluvil
rozmarn Kápku, že ho maj' tak rád, postupuje jim tuhle Káro jeden svj cerbulát. Vždy on má také dobré srdce ." ,,Tak
vidj',
.
.
35
ale
Ml
Kápek to nikdy podkoval uctivé
doma pt dtí
ctyryceti zlatých".
nejedl,
pecházela ho chu,
a vstril cerbulát a
,,byl
už od
do kapsy. loska na
!
Nár. Listy v dubnu 1897.
Ob
povolání.
byly v život pán Krám puso v, Dvadvadny nesmírné dny, na nž — myslím — do smrti nezapomene. Bohužel, mezi
dny byl strašlivý rozdíl. První sluneného jasu, pln ržové
tmito
z nich
dvma
byl pln
vn — a
vlastn
kráte
lilo
se
dávno odkvetly
jako z konve a
a
ten-
rže
—
kdežto onen druhý Ah, jaký rozdíl První den zaznamenán jest v život pán Krampusov písmem zlatým, ohnivým, sála-
byly
den
.
.
.
jícím.
Tenkráte byl jmenován
editelem —
a
když chvjící se rukou otevel obálku a když znova a znova peítal dekret, ukápla na veliká slza radosti, pak druhá, pak tetí. Tenkráte si pál, aby jako Josue mohl poveleti slunci, by nezapadalo, aby ten slavný den byl nekonený, široký jak moe, dlouhý jako
vnost.
37
A
ten
povdti pravda, den ten skumnohem déle než všecky pedešlé
má-li se trval
a než všecky následující. a vycházelo
—
Slunce
promny
tyto
ale
sice
zapadalo
nebeské pi-
padaly editeli Krampusovi jen jako jednotlivé hodiny dlouhého, slavného toho dne. Jitrem jeho byl okamžik, kdy se mu dostalo dekretu, a k
veeru schyloval
se s první konferencí, kte-
rou editel svolal za týden po svém jmenování. Ale tento veer byl vrcholem, byl nejkrásnjším
okamžikem celého toho prodlouženého dne. Nebo snem jeho života bylo to keslo za zeleným stolem ve sborovn
baného deva sborové.
—
keslo na
jediné, jež
tam
židlím z ohý-
pedsedy
nm
A te
-
obyejným
stálo a kralovalo desíti
konference
sedl.
ped ním, mu to te mu postrachem. V dobách
Probíral se v aktech, ležících tu kteráž také kdysi
—
dávno
ach, jak
—
pipadalo! bývala kdy také sedával jenom na jedné z tch židlí obyejných, rozdírajících mu ostrým pletivem kalhoty, leštících je do zrcadlová, a kdy totiž,
vzhlížel s slu, s
obavami
nhož
k
onomu
zazníval hlas
vynikajícímu ke--
nkdejšího
ped-
sedy.
Pipadal ach ne, ton
si
si
na
nm
te
jako Napoleon
—
vždy Napoleon padl — jako Wellingnebo ten byl vítzem. A hlas !
pipadal,
jeho zazníval vážn,
velkomysln, blahovoln, shovívav, když pronášel slova:
:
:
38
„Jsme
všichni,
pánové,
mžeme
tedy za-
íti."
A jeden
kynul pak rukou na právo, kde sedl mladších profesor, pan Ceetka, a
z
editel
Krampus dodával:
„Pane kollego,
ratež
se
ujmouti
proto-
kolu." Arci, ani tento veliký
den
—
vlastn veer
velikého dne nebyl bez trpké píchuti, bez
kr-
pje pelyku. Sedl tu profesor Vavák, starý druh editelv, jeho spolužák, jeho rostenec. Pan editel vzpomínal nyní s jistou výitkou na okamžik, kdy se s Vavákem sešel po dlouhých letech na témž ústav a kdy Vavák, snad pozapomenuv na nkdejší spolužáctví, oslovil jej „Ach, my se známe, pane kollego, pravda-li? Pamatujete se, že jsme sedali v jedné tíd?" A tu pan Krampus, v návalu radosti nad setkanou s dávným spolužákem, nezdržel se, aby nepronesl ,,Ale se,
pak
abychom
jsme si
starými
páteli
a
nesluší
vykali!"
A
po všechna další léta tykali si. Ó, jak bývá lovk neopatrným Ano, pokud si byli rovni, budiž. Ale te - on jest editelem, pedsedou konferencí, a jeho podí!
zený
má mu Než
tykati!
to se spraví!
se to spraviti.
Nemožno
jinak
musí
.
39
Bylo po konferenci, lenové profesorského sboru povstávali, uklánli se a s výrazem úcty se vzdalovali.
Pan editel nervósn se chvl, obavou, aby také onen, s nímž chtl promluviti moudré, rozumné slovo. A když už se chápal klobouku, zvolal editel, stále ješt sed: neodešel
„Pana kollegu Vaváka prosím, aby lenku posekal
ložil
Udiven vzhlédl Vavák, stanul tedy a odzas klobouk. Neml býti dlouho v nejistot,
pro má
pokati.
Sborovna
ád
se vyprázdnila,
ješt rovnal akta
jak by
—
zaal
ale
—
a to z
jal
nový editel porozpak, nevda,
náhle se rozhodl.
Vzchopil se a obestev zem,
chvi-
."
.
vážným
líce
výra-
se mluviti:
„Pane kollego, doufám, že jako muž paedagog uznáte, že mým novým postavením zmnil se trochu náš vzájemný pomr. Myslím, i
i
by ani vzhledem k ostatním pánm lenm sboru nebylo záhodno, abychom si nadále rate mi rozumti, iním tak jen z píin paedagogických abychom si na dále tykali. Aby že
—
—
se
nezdálo,
že
vás
protžuji,
pednost. Pátelství naše se doufám, že budete souhlasiti,
že
vám dávám
nezmní, abychom
nynjška oslovovali zpsobem, šemu vzájemnému postavení -
který
avšak
od
se
hoví na-
pravda-li
.
.
.
?"
:
40
Profesor Vavák na
poátku
zervenal, ke konci pobledl. slovo poslední
—
mžik
pejete,
si
stane se
Vdn
uklonil
se,
editelovy
když vyznlo sevel rty na oka-
odpovdl:
a pak
„Jak
— —
—
ei
A
pane editeli
— —
ano
." .
.
a líbezn, že
mu
kollega tak usnad-
pechod, usmál se editel a podával Vavákovi ruku. Vavák napáhl svoji, vložil ji do pravice editelovy, ale prsty se mu pi tom neohnuly. Za nic na svt nemohl te obemknout, nil
sevít ruku bývalého spolužáka.
Ano
zdálo se
mu, že svaly jeho paže napínají se v jiném smru, že by rády bezdky vykonaly jiný pohyb, prudký, rázný, rozmachem a dopadem — na tu tvá, blahosklonn se usmívající. Uklonil
se
editeli,
chopil se klobouku a
již
již
mlky,
v zavrznutí veeje zavrela jeho ústa
Domníval sám, ale
se,
že je
zapomnl
ekl v
té
obrátil
vycházej ze dveí. tak
tiše,
chvíli,
aby
dv
se,
A
slova.
slyšel jen
že uši editelské
nesmírn zbysteny — také uši editel novopeených. A když v zavrznutí dveí zavrela slova: starý dromedáre!" — tu pobledla te tvá editelova a jeho ústa vyhrkla:
jsou
,,
,,C
o pravíte, pane koUego!"
Klidn otoil
se Vavák a s pohledem nejnevinnjším odpovídal ,,Mám zejtra první hodinu pírodopis — práv jsem si vzpomnl, o em chci pednášet."
\l
A
zmizel.
Krampus opel se klouby všech prst o zelený stl a dlouho zíral na dvée, zapadnuvší za Vavákem. Takového zakonení slavného svého prvního dne se nenadal. editel
desíti
Nu,
sluší doznati, že
nesmírn
byl
nosti.
A
pan editel Krampus
horlivý u vykonávání své povin-
nejjasnjšími okamžiky v celém
novém
jeho život byly dny konferencí. Bohužel, bylo jich
málo. Poítal-li správn, vypadla
na
pl
pt ádných
msíc, jen
jen jedna na
Kdo
roku.
to
tam
stanovil
u ministerstva? Byl to patrn
laik,
prmrn konferencí ,,
nahoe'',
nevdoucí,
že nestaí k zachování discipliny jen jedna ta-
ádná
ková nestaí ani látky!
konference za šest nedl.
ku
projednání
všeho.
Jak rychle uplynou
—
ty
dv,
Ah, ti
Baže co
je
hodiny
mu zbývá pokaždé, on tak rád poslouchával se mluvit, mluvil tak jadrn, obsažn, vyerpávav do nejmenších podrobností. Arci byla okolnost, zmírující jeho lítost nad malým potem konferencí ádných, šestikonference
co
již
nemže
nedlních.
a co všechno íci!
Byly
dlní. Zdálo se
to
mu
rencích „malých'' tak
A
—
malé, tínepi tchto konfe-
konference že
sice,
(který
pohrdavým jménem
!)
ert
—
je pojmenoval nevyjímá se na
42
svém kesle stejn dstojn, jako pi ádných, se snažil ze všech sil, aby v tchto si dodal co nejvíc „kenu". Moudrá proslovení, vážná,
a
i
hluboká úsloví plynula
peliv
perel,
mu
navlékaných,
z
a
konference byly vždy delší a že
pi
nich
—
také
ty
šry ,,malé"
Nechápal,
delší.
nkteí lenové sboru tajn nebo
dokonce zjevn kdysi
úst jako
jako
zívají.
Nechápal
te
také, že
pouhému lenu sboru
—
mu
bývaly
Te
všechny ty konference tak dlouhé, nudné. by v nich sedl poád, neúnavn, od rána do veera. Cítil, jak mu chybly k plné dokonalosti, jak teprve v nich je celým mužem, jak se rozvíjí jeho paedagogický duch, jeho organisátorský talent. Jim by obtoval dech a krev a všechnu šávu životní. Ano, tak byl obtavý! Byl v nejhlubším nitru
pesvden,
že
v celé
ad
editel
jest
jen jeden, který pochopil naprosto a ve všech
nitkách povinnosti editele,
—
a
tento
jeden
jediný
pedsedy konferencí nazývá Vavinec
se
Krampus. Jak léta plynula, nabýval neobyejné obrat-
výmluvnosti nedostižné. A nešetil ani pohodlí svého, ani pohodlí len sboru. Znenáhla se v zvrátily pojmy. Vyuování, výchova svené mládeže nepipadala mu tak dležitou jako prbh konferencí. To jest pravým povoláním editelovým. Jeho referáty bývaly vždy delší, jeho relace nosti v ízení konferencí a
nm
:
43
k
nadízeným
a jeho
,,
úadm
vbec
nejdelší ze všech
pokyny" profesorm nejdkladnjší
všech editelských
,,
pokyn"
ze
na veškerých ústa-
vech.
jednoho dne konference. Velmi dležitá, velmi dlouhá. Ti hodiny držel leny Byla
zaS"
—
ti plné hodiny, až sboru u zeleného stolu už se v hladových žaludcích všech ozývalo kruení, pehlušující hovor pedsedv, kruení, po-
dobné temnému evu šelem, vznných v klezvince. jemu došel dech a editel Ale konen
cích
i
povele\^ aby se tokol,
soru,
dal
mu
peetl pozorn tíarchový
pro-
kolovati od profesora ku profe-
aby podepisovali.
A
když podepsal po-
nejmladší, rozhlédl se náhle tento Ben-
slední,
jamin sboru a zvolal ,,Kde pak je pan
kollega
Liška?
Ten
chybí!"
Krám pus zdevnl. Kterak mohl pehlédnouti, že nkdo ze sboru chybí! Dech se v nm zatajil pi pomyšlení, že jeden z podeditel
ízených
erve
nepišel
do konference. Ale ohnivá
okem
pokryla jeho tváe, když mrsknuv
na arch svých zápisku, do konference schystaných, pesvdil se, že - sám zapomnl Lišku pozvati.
Než jící
se
k
chybující.
tu se v
nm
chyb. Má
probudil muž, piznávajim
býti
vzorem
i
jako
44
„Pánové, odpuste, to jsem
j
á zavinil.
menul jsem pana kollegu Lišku
neplat-
prohlašuji, že dnešní konference jest
n
a,
Opo-
pozvati. Nuže,
jako by nebyla, a na zejtek, pánové, svo-
lávám novou!'' Benjamina sboru
chodb
novou konferenci,
skal
by kollegové svou prostoekostí
byli
zavraždili, že jim
že
je
oloupil
o
na spí-
další
ti vzácné hodiny života.
Avšak editel Byl
vden
si
se nezlobil na
za své
svj
nedopatení.
poklesek. Cítil
nco
prsou, radostí, že zejtra zas bude svém kesle, které vévodí desíti prostým židlím z ohýbaného deva, se sedadly
teplého
v
trniti na
opletenými z ostrého, kalhoty trhajícího rákosu. Ale druhý den
—
ach ano, to byl onen
den, o nmž je na poátku e. Tento druhý velký, osudný den pinesl neoekávanou
druhý
zvst: ministerské naízení, že místo obvyklých posud šestinedlních konferencí do plroku mají býti konány jen ti. Jen ti jen ti! editeli Krampusovi bylo, jako by mu vrážel dýku do prsou a jako by mu ji v rán otá-
—
el.
Ti
konference!
Co
se
stalo
s
ministrem
Oautschem? Jaký to byl okamžik, kdy mohl podobné naízení podepsati? Nebylo by vlastn správným bývalo, aby ped publikací naízení toho vyžádal si dobrého zdání všech editel? editel
práv
v
Krám pus nikdy
té chvíli,
si
nevysvtlil,
pro
když doetl naízení, pipadlo
n\u místo z nového zákona: „I se
šel
a
osidlem
obsi! ..."
A
slova
tato
nešla
mu
hlavy
z
a
víc
a
úinkovala na nj silou suggestivní a na konec vidl, že nezbývá mu jiného, než aby více
Šel
a
podobn
uinil.
Suplik stolu konferenního poskytoval nad-
bytek materiálu.
Tu
bylo
dosti
kus
starého
nového motouzu s akt úadních, kus dlouhých a delších, z nichž mohlo býti spleteno ádné osidlo. Než s temi konferencemi v plroce — radj nežíti! Ti dny chystal se k rozhodnému tomu i
inu
a skoro
si
namlouval, že jeho píklad ne-
zstane ojedinlým, že po jeho píkladu budou se všeti editelé, že ministra budou strašiti zjevy a že odvolá svoje naízení a po-
jejich
potu
nechá to pi posavadním
konferencí.
stupcové budou šastnjší, co na tom, že
Ná-
jejich
bude vykoupeno nkolika životy. Dív i — tu bží o svatou vc. A k veeru tetího toho dne, když budova školní ztichla, když bylo všady pusto, nastávalo
Štstí
pozdj
poslední odhodlání a Již
ml
býti
byla hlava v osidle,
—
uskutenn in. pipevnném na
tu padly zraky neblahé obti svého povolání na íslo asopisu, jež pinesl školník, odzvoniv hodinu. Byla to jen pirozená zvdavost, která v muži louícím se s životem vyvolala pomyšlení: Co pak je dnes nového? klice
okna
46
Byl to odpoledník úadního listu. editel Krám pus sáhl po nm chvatn, není-li tu náhodou njaké instrukce, kterou by ješt v poslední chvíli života mohl vyplniti.
Ne, instrukcí tu nebylo. Ale zprávika, která do temné, pochmurné nálady editelovy
švihla
jako blesk.
„V zasvcených kruzích proslýchá se, že vyuování svob. p. Gautsche
postavení ministra jest
oteseno!"
„Oteseno!" zalily
se slzami
„Pak
zvolal radosti,
mám asu
Krampus
jeho
a
oi
vdnosti.
dost!
Nebo
padne-li on,
zda jeho nástupce poet konferencí nezdvojnásobí. Nástupcové obyejn dlávají
kdož
ví,
opak toho, co dlali pedchdcové."
A a
editel
dnm
jeho
Krampus zachoval svítí
te
jediná
se
na život,
hvzda nadje do
Kdy nadejde
okamžik, že padne rukou necitelnou sáhl na posvátné právo editelské, na nedotknutelný poet konferencí; kdy se stane obtí inu svého needitel Krampus pomyšleného, jako on málem by se byl stal obtí svého povolání.
budoucna:
ministr, který
—
—
Nár. Listy v dubnu 1898.
Odpoinek. tuze dávno tomu, co jsem poznal pana Satrapu — nkdy na sídonku let šede-
Dávno,
Tehda práv
sátých. rok, já
ml
asi
byl
pekroil svj ticátý let. V mých oích
polovinu jeho
pánem. Mládí má tak hloupé pro vk. ekli mi o nm, že jest ouadníkem. Nestaral jsem se ješt, jakým. Ouad jest ouad, myslil jsem. V chlapecké pedstav mé byly všechny ouady kdesi pod jednou stechou. Ouadníci s nimi, rozumí se. A tam tedy psobí taky pan Satrapa. byl
již
starým
mítko
Byl
ouadníkem,
a
to
znamenalo,
že
je
pánem.
Sedl jsem
tak zcela na krajíku stolu, ne-
oima, ústy. Vše, o hovoili, bylo mi nové. Slyšel jsem o fasciklech, aktech, registratue, o paragrafech, stáních, o všelikých divných procesech, o kontumacích a restitucích. Plnou dutaje, naslouchaje. Poslouchal jsem ušima,
em
:
4.S
hlavu jsem toho
ml
uml. Pan Satrapa
málo
a
emu
nebyl
sice
jsem roz-
juristou,
všichni ostatní ve spolenosti, ale zdálo
rozumí všemu zastává
nejlépe,
já
že
jsem usoudil, že
njaký velmi dležitý ouad.
Pozdji jsem i
a
jako se,
seznal
pana
Satrapu
lépe,
jeho cho, které jsem se napoprvé velmi ostý-
Ponenáhlu se pede mnou odhaloval celý pán Satrapv. Býval vojákem, delostelcem, dokonce ohnstrjcem. Okázal mi podobiznu z vojanských let byl to velmi švarný poddstojník. Nkde ve Slesviku byl rann stepem granátu do pravé nohy nad chal.
životopis
—
i
ktkem til.
—
taky jsem dost brzy tu plezúru spaji ukazoval, vždy a komu Toto poranní bylo nejslavnjší
Pan Satrapa rád
jen bylo libo.
událostí
v
jeho
Hned
život.
ml
nohavici
vzhru, podvlékaky rozvázané, hned punochu shrnul. Tam nad ktkem byla jizva jako pl-
msíek,
i
kus kosti prý
mu
vyali. Kdykoli
ji
ukazoval, vždy íkal
„Zatracený Denemark, ten mi dal!"
Byla tehda sice ješt v erstvé pamti vojna o Slesvik-Holštýn, pece však jistý úastník spolenosti se domníval, že pana Satrapu stelil František Denemark, nebo nad jizvou a zeptal se:
njaký
,,To stál ten šlakovitý
ko?"
se
Denemark
naklonil
tak blíz-
49
íkal
pan Satrapa: Zatracený Dene-
sice
—
ale utržené poranní bylo mi dal! vlastn jeho životním štstím. Byl prohlášen
niark, ten
invalidu, nemohl dále sloužiti, dostal válenou medaili a vždycky íkával s nesmírnou
za
zálibou a
mám bylo
na
sebevdom:
,Jak se ráno probudím,
pod polštáem." Což
šestaticet krejcar
eeno obrazn
a znamenalo, že je „táhl"
tu medajli, za tu ránu.
dosti
lidí,
kteí
mu
Vzpomínám,
šastné zranní
že bylo
závidéli. Ji-
nak mu nechyblo docela nic, noha byla zdravá, pan Satrapa chodil jako švihák, mohl konati daleké výlety, tanil bezvadn.
A pes
vše
to
den co den šestaticet krejcar na dlani! Prý pro nic a za
nic,
íkali
ti
Dostával
závistníci.
arci vždy za celý msíc. Ale tolik vím, že na svj doživotní dchod nemálo domýšlel. Však taky tento „patentál" peliv a bezpen ukládal a byl to jistý základ jeho pozdjšího je
si
jmníka.
A
pak ho udlali kancelistou njakého výpomocného úadu. Mimo to byl správcem do-
mu, v vybíral
nmž
bydlil.
Ml
zdarma byt
inži a inžovní groše a
a za to
mnohdy
si
stžoval, že jsou nájemníci hrozná pakáž.
Chápal jsem
pozdji,
že
jsem
pana Sa-
trapu seznal v nejslunnjších dnech jeho života. Setkával jsem se s ním v dalších letech astji. Vídal jsem ho nékdy na veer, když odcházel z úadu. Ale nikdy nešel sám. Vždy I.
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
4
50
svou manželkou. Den jak den chodila mu naproti, asi hodinu se procházeH a šli svorn
se
dom. Sám pan
lo
nikam
Satrapa
nechodil.
svj
svoji kotvu, jako parostroj
Jako
tendr, jako
svj koš, tak táhl pan Satrapa vždy cho. Vyzkoumal jsem znenáhla, pro. Satrapovi nemli dtí. Byli to sice dva zdraví lidé, na pohled jako urení k tomu, aby se piinili o pokraování lidstva na svt, ale nedošlo u nich k tomu. Pes to, že pan Satrapa se svou balon
svoji
i
plezúrou byl jako
pova kynula zdravím
V mu
prvních letech
pes
tehda málo
roky ženat
—
choti nikterak
mli ností,
a
—
to,
byla jak turín. a jak jsem ekl, bylo
vné
nápadným. Oba
léta
Co
že paní Satra-
ticet a byl asi dva,
nebylo mi
se jist rádi.
Avšak
pes
rys,
mže
utíkají,
ti
provázení jeho
byli mladí, hezcí,
být lepšího?
lovk
nabývá zkuše-
na ledaco dívá se jinak než jako zelený
mladík.
Satrapovi stále byli sami, rodina nepicházela.
Míjely
nkdy
dlouhé msíce, ba celý rok,
než jsem se s nimi setkal. Pi každém takovém setkání zdálo se mi, že pan Satrapa valem stárne. Kdežto na poátku naší známosti chodil
zpíma, s prsoma vypjatýma, jako voják, jako by s pýchou vodil svoji paniku — pozdji vždy patrnji jeho postava se hrbila a kivila
:
na tu stranu, kde se zavšovala paní Satrapova; jeho tvá popelavla, vlasy pozbývaly lesku a šedivly. Paní Satrapova naídly, znenáhla i
tomu
proti
stále
kvetla a
mohutnla,
e
však byly vždy drsnjší, její V tchto dobách nejen chodila o šesté
hodin
rysy
její
hlunjší.
mu panika
že
budov, kde
naproti, k
byl zamstnán, ona ho tam ráno
i
po
obd
vodila.
Tak pan Satrapa nikdy nemohl zapomeže je ženat — ani na okamžik nemohl pustiti z mysli domácí svj ráj. Již se mi to tak nelíbilo — a myslím, že se to panu Satrapovi líbilo ješt mén. Ale ržové" jeho okovy promnily se zatím v tak nouti,
,,
pevná a nerozlomná pouta železná, že
se ani
Na jeho tvái vyryla se zádumivosti, výraz, který
neodvážil zatásti jimi. za ta léta rýha
bezdn Byly
pán
gové
nkde
jisté
vzbuzoval útrpnost. jisté
dny v
pospolu „slezou".
njakého Hodu Božího, staveného,
kdy všichni kole-
roce,
Satrapovi se umlouvali, že se
a
A
a
to
jakou
veer
pedveer
pedvhodnou zá-
to byl svátek
to byl Sylvestr
—
minku nikdy nebylo. Všichni se sebe
byl
o
tšívali,
jak
setesou ten kanceláský prach na
n-
chvíli, jak jej svlaží, jak si
se
pohovoí mimo
si po pípad zahrají šístku, tavždycky vyzývali také pana Satrapu „Nu jak, pane kancelisto, pjdete s námi?"
kancelá, jak roky.
A
4*
.
—
„Ješt nevím Satrapa roztržit
:
.
pan
odpovídal
nevím/'
.
vdl dobe, že by šel velmi rád. na nohou železnou kouli jako galejník! Když odbila šestá a páni si peliv umyli ruce, oprášili kabáty a nasadili furiantsky klobouky, obraceli se k panu Satrapovi s optnou otázkou „Tak jak, pane kancelisto .?" Pan Satrapa vyhlédl oknem tu ped domem již jako stráž pecházela jeho cho. Oi se mu potáhly, tvá nabyla onoho tesklivého výrazu, a pan Satrapa odpovídal: Ach, on
Ale
ml
:
.
.
—
zapomnl
„Já
plovat
fasse
dnes nepjdu Páni
— mám a
a
doma
budoucn když
i
vy-
—
." .
.
panem Satrapou
s
úadu, pistupovali
hned popadla manžela,
—
práci
domácího
pro
registr
až
litovali,
vycházeli z si
— —
k panice, která
a íkali
jí
pívtiv:
„Chtli jsme vám dnes odvésti pana kanmilostpaní
celistu,
jakou práci
Tu
—
a škoda, íká, že
má n-
." .
.
paní Satrapova vždy pevnji obemkla
poddajné, jako bezvládné rameno svého a
odpovídala za
„Mj doma
—
chot
nj
nikam nechodí. Jemu v teplouku. Zuje
si
je
nejmilejší
boty, obuje ste-
—
oblékne župan, pošleme si pro pivíko oheju veei... nikdy nikam nechodí!'' Páni se poroueli a táhli do vyvoleného
více,
Mj
53
A
Útulku.
tžce na „I
—
paní Satrapova táhla svého manžela,
nm
doma
a mluvila
visíc,
je lip!
ped
a nevyspal by ses
—
a já
sebe:
tam moudil bych doma sedla
Kdo pak by
se
sama jako duch — že se tm lidem chce tak " mouzovat Pan Satrapa sice slyšel drahou cho mluvit, ale neposlouchal, slov nechápal. Toužebn, lítostiv se díval za kolegy, až mu zmizeli nkde za rohem, a pak vedl dále svoji ženušku, dále,
nm
jako cent, vodila ho Visela na po Praze hodinu, a když se pan Satrapa doma ve tetím pate vyvlékl z jejího závsu, zdálo dále
mu nkdy,
mu
ruka upadne, a byl velmi, velmi utahán. Radš by se „tam" s kolegy moudil, radš by se jednou za tvrt léta nevyspal,
se
že
radš by
si s nimi „zamouzoval". Toužil neskopo njakém takovém zotavení, osvžení, po trošce jiného vzduchu, teba zamoudného. Tato jednotvárnost, vná ta eskorta manželina ubíjela ho. A nikdy neml síly, aby se
nale
z
toho vytrhl.
Kolegové jeho íkali
„Vy
jste
hrozn
mu nkdy:
zapražen, pane kancelisto.
Tuhle sedíte celý den nete zase. Kdy pak vy
—
a
doma
k
tomu
sed-
vlastn odpoinete?" se zdá, že už ne díve, po„E kud nepjdu do penze," odpovídal pan Satrapa. Ale pi tom nemyslil na tu práci -^ ani na ale na svoji kanceláskou, ani na domácí si
— mn
—
54
cho. Až bude na pensi, snad konené jeho manželka bude tak unavena, uchozená, sestárlá, že ji omrzí ta vná patrula a že ho nkdy i
prvodu.
pustí bez
Ano, kdyby ona byla etla! Vzala by si knihu a pan Satrapa by asem mohl vyrazit. Ale paní Satrapova jakživa nevzala knihy do ruky. V domácnosti Satrapových vbec nebylo knihy, ani novin, tam se nikdy ani „Denníek" neobjevil. Když kráela mimo knihkupecký výjejí nkdy tam zabloudily, a nebyla myšlenka, co se jí tak hlavou zamotalo: Pro koho pak se tohle asi tiskne? Kdo to
oi
klad,
to ani
kupuje? Nebo paní Satrapova nek. Jedinou její myšlenkou bylo
nemla myšlejídlo. Co uvaí
co pozejtí.
zítra,
Ano, kdyby ona si šla do divadla! Pak by také pan Satrapa mohl vyrazit. Ale jakživo jí nepipadlo, že by se mohla a mla podívat do
—
kmitalo se jí Jsou to divní lidé kteí chodí do divadla práv v ho-
divadla.
hlavou
—
kdy se má veeet. Kdy vlastn veeí? Ovšem, také pan Satrapa neetl, také pan Satrapa nechodil do divadla, ani do jiných zádinu,
bav.
zaali
Dávno již ^u svj spolený
skuten
byli
ped
vyšlo z hlavy, život
patnácti,
že vlastn
trochu jinak
—
že
dvacíti lety veselí,
že se úastnili trochu života jako jiní lidé, že
nkolik pátel.
let
sedávali ve spolenosti 'známých
Pan Satrapa zapomínal málem,
že
a
byl
55
kdysi mlád a že se na nco nadobro odumel. A když
tšíval.
Pan Satrapa
na svoji nepipadlo, že vlastn ona sama spotebovala všechnu mízu životní, kterou mli kdysi oba stejnomrn rozdlenu, že vyssála tu jeho mízu, že vedle ní uschl, zkornatl, za živa ducha vypustil. Ani mu nepipadlo, aby zareptal proti ádu, jak ona jej zavedla. A den co den, když se vrátil z kanceláe a s procházky, naslouchal trpliv, pojídaje ohívanou veei, co zas dnes to nemehlo" v kuchyni vyvedlo, a nedivil se nikterak, že je každých trnáct dní v kuchyni nemehlo" jiné, a pak usínal nad poslední sklenikou piva, a jako vera, probouzel se zítra jako galejní otrok, s tou železnou koulí na nohou, a všemu se podíval
ženu, kynoucí a mohutnící, ani
mu
i
,,
,,
i
tak
uvykl,
že
Plynula
té
koule ani
necítil.
mu
sešedivla docela, Jeho obliej ml vrásek víc a více, nebyla to tvá pravideln stárnoucí, nýbrž léta,
hlava
ale neolysala. ale
ped asem
sestaralá, scvrklá.
Tu jsem ho potkal jednoho veera po šesté hodin — a hle, pan Satrapa kráel sám! Bylo to tak nezvyklé, že jsem se ohlížel po jeho choti, nezastavila-li se kdesi u etkvikáky nebo v uzenáském krám. Nikoli,
„Kam
pan Satrapa byl
skuten
pak, pane kancelisto?"
„E, tak trochu na procházku ..."
sám.
56
Hlas jeho znl zvunji, pohled jeho byl svžejší.
„A kde máte
paniku?"
nejmilejší
chudák, marodí., marodí. Leží už msíc, nemže na nohy ." „I,
.
.
ekl „chudák"
—
ekl
ale
to
njak
vesele,
bezstarostn.
„Co
se
stalo?"
jí
„Ba, ani doktor ješt to neví. Povídal, že
bude musit v let nkam ven. ." jen kdyby už bylo hezky .
„A vy
zdráv
jste
„Zapla Pánbh,
—
pak
a
nco
s
kolegy
„A dobe
mn
ji
—
.
.
zdráv.
Trochu
se
projdu dnes
Máme
." .
.
vypadáte,
pane
kancelisto,
jste
"
jako omládlý
Usmál
odvezu
." .
na skleniku.
zajdu
si
No
se
samolib.
te
—
slouží že byste neekl, že už jsem pedloním hodil šedesátku do vody?" „I
Vru,
nebyl bych to ekl na první pohled, zmnil. Tak voln oddychoval, jako by se byl vyvlékl z tísnivého, svracího odvu, jako by byl svrhl s beder nesmírné bím. Oi se mu leskly, tváe znenáhla se uhlazovaly a na povrch dral se slabý rumnec. jak se
„Pozdravujte milostpaní, pane kancelisto. ." že ji zas brzy uvidím zdrávu
Doufám,
.
.
57
„Dkuju uctiv, vyídím, vyídím," sliboval pan Satrapa ochotn. Ale potom
mne popadl
jest-
mn a
svrchníku, naklonil se ke
za
knoflík
hovoil potichu,
jako by se obával, aby nevzbudil a nevydráždil
njakého nepejného ducha: „Nevím, nevím, tor
bude. Dokrok prý ne-
píteli, jak s ní
—
tuze vrtí hlavou.
Nejmí
bude moci na nohy, íká doktor. Nco o ledvinách ekl doktor. Mám to te doma smutné. Ješt štstí, že se mezi dnem z toho vyrazím. Už jsem tak pomalouku pomýšlel na pensi sloužím ptaticet let ale te jsem rád, že jsem to neudlal. Den mi utee v kancelái u paní doma je její sestra a veer tu a tam si zabrousím trochu s kolegy. Víte, paní má mít klid povídal doktor. A jak to Pánídí! Ani nevíte, jak mi nkdy bylo nekale, chátral jsem, náramn jsem chátral, ale co mi stn paní, njak jsem se vzchopil. Víte, je to tak: když stn jeden, musí druhý vydržet aby nestonali dva. A já íkám paní: lež jen, holka, lež, aspo si odpoineš, a pak zas bude dobe. A tak vidím, že ve zdraví doOpatruj vás Pánbh!" sloužím.
—
—
—
—
—
—
bh
—
—
Rozlouili jsme si
se.
Pan Satrapa
zcela jinak
vykroil, než jsem ho jindy vídal. Sel pružn,
všecek osvžen, a jak jsem za ním hledl, bylo
mi zejmo,
že jeho postava se pímí, narovná-
58
vá.
I<^u
podivu,
práv
dlouholeté opory.
poinek,
k
nejlépe jemu,
—
nmuž
tecf, když je zbaven své Bylo nepochybno, že odje nucena jeho cho, slouží
panu Satrapovi.
Nár. Ušty v
kvtnu
1901.
Sele. Z masopustních ostatk pana
kancelisty vláchyma Vopršálka
I.
Fouká Ale
Zatracen fouká!
to zase dnes, fouká!
a
je masopust, je na to as. Jen kdyby to zlodjské uhlí neprodávali jako šafrán! Co pak tady v úad! Tady topíme jako z deputátu. Náš starý, pan rada si
Kadrlatti, je
subalterním
fouká! Je zima,
zimomivý jako kocour, a dlá dobe. Potrpí si na
to
nám
piklá-
poád honí starého amtstýgra Voecha na chodbu, aby pikládal. Máme totiž venkovské topení Voecha by nám bylo pipravilo o život, byl by nám ondyno uhoel. Piložil, pak v té díe ped pecí usnul, jen jen že jsme ho tak vytáhli. No servus, to si rada vypláchnul dání,
—
hubu! ,Oni chovi
aby
—
se
staré
nemehlo
—
povídal
Voe-
erární topení není žádné krematorium,
tam
dali
upalovat!
A
ostatn, jich vzal
-J60
rohatej, ale koukají, tuhle upekli kus erárního
kabátu
služebního oblíkat!
!
— — Ml
!'
šek, a šel
Kdo pak
jich
má poád
njakou múcu náš Voí-
tam vysoušet. Povídal pan sekretá
ji
Nýdrle, že v
nm
vím. To
by náš
starý rošt
—
chytil alkohol. Ale
tomu
ne-
musel být propálen jak nedej Pánbh, aby slyšel! starý
m
II.
Njak
jsem
dnes
jak se íká. l^o že se
výborn vynaložen
poslední masopustní sobota, za pár dní tvrtek.
~
masopust schyluje. Ped-
To dlává ženuška špekové
uzeným pleckem. Špekové
tuný
knedlíky
pleckem nedám ani za hostinu u místodržitele. Ale do tuného tvrtku je pece ješt hodn daleko, a už je dnes tak veselo, jako by mne mlo
s
s
—
mn
potkat
Ba
nco
milého, jako bych
že ano!
Už
je
to tu!
ml nco V
dostat.
poledne, než
jsme složili nádobíko, pišel pan rada, položil mi desítku na stl a povídá: ,Koukaj, pane Vopršálku, tuhle jim dává erár píspvek na uhlí. Vyvalujou kukadla jak divizna, co? No vidj, erár má taky cit a srdce, a když vidí, jak to s tím uhlím je, pamatuje na menší tvory.' Menší tvorové, to jsme my, subalterní. Dostali jsme všichni po desítce. Povídal starý: ,Však jsem to nahoe' podporoval.' To se když se stane nco chvalitebného, on to ví, ,
—
e,í
,
podporoval'
nehlásí.
—
Když nám pošlou
!
To
je
nos, k
tomu To
jedno, desítka dobrá.
se se
ženuška zasmje. I ne, s celou desítkou se nepochlubím. To by hned bylo nevyhnutelných' poteb. Piznám se k ptce. Však na tu druhou taky pak dojde. Ml by tohle náš rada vypodporovat každý msíc. Starý voština! Není zlý, ale mívá divné mouchy. Myslí si, že je z taliánské rodiny, Kadr,
latti!
—
Má doma erb, je skuten z
„der Familie Kaderlatti"
ale tam jsou pkní gaunei. Kdybych poslal do Benátek deset dutaky erb „der Familie kát, namalovali by Woperschallek". Starému to nemohu íci, ale u nás doma byl obecní lump a jmenoval se taky Kadrlatý. Erb neml, to vím docela jist. Kadrlatti! Že ho neznal Schiller! Byl by z nho udlal valdštýnského jenerála.
erb
Itálie,
mn
III.
Dobe
jsem to vyvedl. Desítku jsem promnil a dal jsem ženušce ptku. Povídám Hele, erár s námi cítí, pamatuje na nás, ptka :
,
—
Ta její radost! Na mou na uhlí! Dobrá, co?' vlastn jsem jednal jako z vnuknutí, že jsem nedal celou desítku. Snad by ji radostí duši,
byla ranila mrtvice. Jaké opatrnosti teba s penzi! Poítám te, jak tu druhou vynaložím.
Jáchyme, žádné ukvapení! Zatím
držet.
Tak
m
()2
napadla bájená vc. Špekové knedlíky s plecje nco výborného, ale kdyby takhle bylo sele Kriste Ježíši, sele, to je, abych tak ekl, fulminantní! To je kulminace všeho.
kem
—
Jednou jsem
jedl sele. Byl
Mla
u strýce Padevta.
poade
tetka filo
s
náct.
Pánaboha, aby
prosila
podsvinaty.
A
Poloviku
jich
viku jsme
jich
si
jsem na svatb vdávat dcera,
mu
se
se to stre-
Mli
strefilo se.
vymínil
ti-
jich
ženich,
polo-
te
sndli o svatb. Vlastn
nevím, jak to tenkrát rozdlili. Tináct na polovici
to
—
to
jestli
sedmé
jen o
na
tak
brali
vlas,
bhalo pak
dvou nohách.
Ale požitek to byl bájený. Škoda, škoda!
ml strejda pozdj taky, ale žádnou dceru na vdaní juž. Mana byla jediná. A tak už tu jsem se k selatm nedostal. Ale ta chu cítím podnes. A když tak nkdy pan rada Kadron je starý paškrtník! latti se rozpovídá
Selata
—
—
—
taky o
seleti,
jen se
mi v
hub
slejvá.
Proto jsem byl od rána v takové nálad!
Nco
v tom
jsem tuším
nco sele.
je,
emu
lidé íkají
píjemného. Zdali pak se
A to
vida,
tušení.
desítka!
Tušil
Te
taky vyplní?
n
doba? Vlastn: jsou te selata? Je na Podívám se na trh, pozeptám se, jak platí. Koukala by žena, abych tak pivlékl podsvine. Vyvalovala by taky diviznu, jak íká starý. Ale to rte na tuný tvrtek. S tím pokám na maso-
!
!
t.;<
pustni nedlí, abych žívat.
si
na pohovce mohl za-
nemáme
Škoda, že už
svátky.
To by
byl
boží hod IV.
Tak mi pipadlo: s touhle desítkou by se mohlo astji opakovat. Aby se tak byl
to
opravdu do ministeria dostal jednou lovk a poukázal nám pokaždé desítku na uhlí, aspo v
zim! ert Ale
Od
rána
te
ví!
užije náš starý
„císaského rady"
do veera hledám záminky, abych
nmu
mohl. A poád pane císaský rado sem, pane císaský rado tam. Hrozn rád to slyší. No, má hodnost, patí mu, a jí užije. Jindy ale te, jsem ho jen tak šmafuósn odbýval Jáchyme, pozor! Jestli nám ten pídavek na k
:
—
uhlí
skuten sám
božínku,
konen
vyrazil,
zaslouží
si
taky císaský rada
A
to!
má
Inu, duši.
pane na nebi! Tak jsem ty báby v tržnici obcházel a jen jsem íhal, až nkterá ta panika se na njaké zeptá. Stakramente, neml já jsem ženušce vbec dávat nic, nebo jsem to ml zredukovat na pt Arci, korun. Bába chtla za sele šest zlatých to bylo sele jak dvouleté dít, nám by stailo menší, poloviní. Vbec je podívaná na takové sele. Oika pimhouená, jako by spalo, a rypáek našpulený, jako by si z pkného sna poSelata jsou!
jaká,
!
mlaskávalo.
i; I
Zdá-li pak se taky seleti vbec nco? Pro pak ne, má-li ten Darvín pravdu. Tuhle jsem v Polidokonce etl od jednoho profesora tice že taky pijavky mají sny. Inu, potvory krvolané, tm se asi zdají divokosti. Jak jen to takový profesor vyzkoumá! 2e se našemu Amidoru zdá, vím docela jist. Ze spaní se rozeštká. To je sen. Tuhle nám spadl s pohovky a chapal po nohách
—
—
u stolu.
To
Mn tých
!
byl taky sen.
te
se
Takhle
zení bylo
zdá jen o
sele s
by snad
seleti.
njakou
Ale šest
zla-
chybou od naro-
lacinjší.
V.
lovk mnl
jsem
gistrátu,
se neztratí! Sele jako si
má
na bratrance Cahulu v tržnici njaký dozor
dm!
Vzpo-
— je u ma— dal paní
—
Angotce dobré slovo a sele za tyry zlatky! pozval, Ovšem, te abych Cahulu taky na všichni a ale a. Ženuška sele nadje, najíme se Konexe k veei ješt kousek zbude. Já íkám a potahy! To jsou vci. Ouadníci se mají podporovati. Zvlášt my, co visíme v té povtrné dietní tíd. Kde pak na svt je psáno, že selata rostou jen pro tídu sedmou? Aby tak byl starý vidl moji ženu, když
n :
jsem to
une
pines]!
Nevila oím.
Myslila,
že je to takové sele divadelní, z lepenky. Ale
n
když jsem na pimákl prst a v zadeku zstala jamka, a když jsem mu pootevel tlamiku a zaervenal se jazejek no! Kdyby tam „nahoe" vdli, jak se dá kancelistm zpsobit radost, nestaili by nám pidávat. Bože,
—
Bože,
aspo
z
tch starých kanón kdyby naTo by se zvelebil blahobyt
dlali drobných
malých
lidí.
Jsem Zejtra je
rána v
!
,
te
v jakémsi
zimniném
rozilení.
masopustní nedle. Ženuška
od
leží
„Kuchace" Magdaleny Dobromily
Retti-
gové a studuje. Už jsem ji dávno chtl prodat antikvái kdy pak u nás je poteba „Kuchaky" — ale dneska se hodí.
—
VI.
Na
verejší nedli nezapomenu do nejdelší
penze. Bylo
sele.
A
bratranec nepišel, omluvil
ml
njakou nenadálou komisi. Jsou tak šastné náhody v život! Tedy jsme se z nho radovah v nejužší rodin. Amidor sotva leze, se,
co se nažral kostiek. Je sice pravda, jídlo není všechno na svt, ale nco to je. Nco to je! Jen poád nejde ženušce do hlavy, na kom jsem sele vymámil. Neví, že jsem je koupil. Já tu druhou ptku nadobro zamlel. Hích to není.
Vždy
vera dopáli
jsem taky
ji
nepropil.
litr
Ostatn jsme
nuselské, jako povlak. I.
si
„primátora", navrch, na
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
5
m A
te ekám,
pidají-lí nám na drnhý Pan rada chodí njak zamyšlen, jako by nco kul. I dost možná, že
te,
mésíc zase na
,
uhlí.
nahoru' zadal.
Ženuška si poídila za ptku žaket. Na mou vru, potebovala ho. A ert ví, hned ženská jinak vypadá.
Kdyby nám
zle,
ale
si
klobouk.
lovk
Ne že by nám bylo tak ukrutvbec dobe úinkuje.
taky rád vypadá.
n
aspo
pidali na uhlí
ješt desítku, poídil bych desítka
panu radovi Kadrlattimu. Snad je Pece by s tmi erby nemohli tak nestydat podvádt. Vida, to jsou lidé, o nichž se mže íci: otcové podízených. 2e má taky všelijaké nemanýry — kdo pak jich nemá! Sláva
pece
z taliánské rodiny.
VII,
Kdybych tak mohl vyhodit Prahu do povtí, dnes bych ji vyhodil Je posledního, brali jsme peníze. Každého si nás ddek rada zavolal k sob a ekl nám hroznou novinu. Prask' S tou debych, Kriste Pane — prask' bych !
!
sítkou to byl omyl.
Nemli jsme
ji
dostat
—
byla jen pro sluhy, stalo se v aktech nedoroz-
umní. A dnes nám jak
bez
ní
ptku, dobrá, praskne
—
ji
u pokladny strhli. Ale Dal jsem ženušce
pjdu dom?
kde vezmu druhou? mi pajmáma ekne?
ale
a co
Te
to
.
mohl hubu do takového zhejralství. Sele! Selata pro nás? Ten starý mezek dávno zasloužil modrý arch! Ježžžíš Je to pitomec, náš starý, a já
si
rozlámat samou zdvoilostí. Uvrhne
Marjá, roztrhal bych se
.
m
.
VIII.
Pan rada ml vbec Pan rada, vida naši zdrcenost, dal nám všem tem po desítce z vlastní kapsy, abychom to neškodovali. Pro Pánaboha — a takovým lidem se u nás nkdy nadává — Pan rada
býti
klenot!
je
presidentem
!
v novinách. Krev za nj vycedíme, krev! Arci, takových rad, jako je náš pan rada, j náramn málo. Zlaté, diamantové srdce! Však takv víme,
i
co
máme. Ne, tenhle
ho nepustíme!
muž nesmí
jíti
do pense!
My
Nár. Listy v njnu 1902.
Z
ferialních
zápisk Floriána Kropác. I.
ervence — a zas to mnou zaíná Máme lomcovat. Léto, léto! Férie pede dvemi! 1.
Ale co pak jsou
férie
pro mne, kanceláského
nevdl, že léto již naDívám se na to po sedm let jediným oknem svého nádvorního bytu ve tvrtém pate, 120 schod, a mívám tou dobou hrozný vztek. Kdybych ml aspo otroka! Snad bych ani dešlo, ale v
dom
se to hýbá.
ješt jedno okno, na druhé stran, na to
moe
je na té stran vidti s pdy, dal bych tohle nádvorní zazdit, abych se nezlobil, aby to mnou tak netrhalo. K vzteku je to, viutíká, až tu pak ve tvrtém díte-li, jak celý pate vzadu zbudu já a dole v pedním dom domovník. Pak se mi zdá, že tu straší. V zadním trakte jist straší, jedu bych se na to napil.
stech, které
dm
69
Zaínává
to
u domácích. Pan domácí obývá
pedním dom, v prvém To si myslím, ten si mže
pate, osm pokoj.
v
asi
sedm
dom. Má
vybrat kvartýr,
tyry dti,
dv
má
sleinky,
Každá sleinka má svj pokoj a dohromady mají taky pokoj. Už po prvním ervnu vynášejí služky koberce na dvr
dva kluky. kluci
a bouchají
Hmí
od rána do veera.
jako malý vojenský jako dlostelba.
To
je
pikryl stechu. Pak
je
tné
aby
futrály. Já vím,
to
na
dvoe
Rána za ranou, koberc! A každým by
manévr.
svinou a zabalí v pláje
moli nesežrali.
Tuhle starost nemám. Mám takový starý ped postelí, nikdo by nepoznal, jakou míval kdysi barvu a byly-li na kvty nebo turecké ornamenty. Ale staí, abych bosou nohop nešlápl na podlahu, když jdu spát a když ráno vstávám. Šlápnout boso na podlahu, dostanu rýmu jako trám. Je prý sice njaká nová theorie o „nenastuzení", ale já bych mladým medikm na klinikách bezpen ,,
koberec"
mn
okázal, jak se
kdyby mne koberce se
lovk
nm
nastudí, jen to fikne. Arci,
rýma nemrzela! A do toho mého moli nedají, teba bych si je nasadil. ta
nm
ho
tak,
15.
ervna, jdou domácích
na
Docela na lehko jedou, jenom
asi
Vyšlapal jsem
že
na
nemají co
vyžírat.
A letní
jak
byt.
je
.70
s
dvma
nebo temi runími vaky, rozumí
velmi elegantními. Ano,
na 'Sázav a juž
je hej.
vait.
Taky bych
pijdou
tak jezdil. Dcti
tady vezmou ze školy a tam venku prý
rok dochodí. Je to pohodlí!
A
se,
Mají kdesi
tak zaízenou, že jen
villu,
mohou
tm
si
školní
pak váženého
pednostu domu tyry msíce nevidíme. O srpnovém termínu vybere nájemné domovník — a
mnoho
'práce
^mu to nedá.
Zbývám
sám.
tu já
hned prvního ráno mu tam inži donesu, aby ke nelez'. Oumuje vždycky, oumuje, a tak outrpn se na mne dívá, jako by si myslil: „Ty mizero jeden ubohý, nikam z Prahy
A
mn
nemžeš!"
z
Po prvním ervenci jede z Prahy druhého poschodí pedního domli. To majetník smnárny,
Silberstein,
kulant.
Jezdí
partaj je
pan
bursovní spe-
do Heringsdorfu, tam prý
to je
jak v druhé zaslíbené zemi.
Patnáctého mívám radost. Toho dne utichasi osmi klavír máme totiž v „klavírní akademii". Té
—
ne ve tetím pate zuení
dom
užiju,
paneku, když
tak
pijdu po
obd
do-
m.
Myslil jsem
první dobu, že se zblázním.
Ale
lovk všemu
uvykne. Pivedl jsem to tak
pi tch
nout. Arci
klavírech dovedu zdímdíve zabedním okno a zavsím je
pokrývkou
s
daleko, že
si
postele.
i
71
V
ervence vyprazduje se taky Tu bydlí dva profesoi a jeden uitel. Všichni mají ženy z venkova a jak rozdají ve školách vysvdení, ert je nese z Prahy.. Jedou ku píbuzným — to vím, tchány a tchyn vyžírat! Dovedl bych taky. polovici
zadní trakt pode mnou.
*
A jak se vyprázdní pode mnou první a druhé patro, nerozsvcí již domovník na schodech našeho traktu vbec plyn. Arci, ve tetím a ve tvrtém jsme taková chudá pakáž, ta si mže nohy polámat. Konen jde taky na letní byt pan solicitátor Hacaperka a starý pensista hejtman Kadábr. Pro ten chodí, vru nechápu. Kdykoli se vrátí, vždycky zloeí, že tam venku je zatracená Trantárie a že má všechny „somrvónunky" hrom
zapálit. *
prvním srpnem pustne konen tvrté pedu. Tam jsou menší byty a tedy asi ti partaje. Soudní sekretá Zabka ,,jde jak hodiny". Ptadvacátého, rok co rok, o osmé ranní jede na nádraží, s ženou a dcerou. Od-
Ped
i
patro v
nkud
z
Tebán
pijede fra mycí
naloží rozebrané postele,
peiny, podušky, šicí stroj, spoustu koš, vak, krabic ^
no sthujou. 2e kanón na bo te jsou léta, že by
již
o šesté ranní,
stolek, slamníky,
kanón
Bh
uhlí,
ví,
na
uhlí,
co všech-
pochopuji, ne-
lovk mohl
jezdit
72
V kožiše. Ale dívám se vždycky, nenakládají-li taky ariston.
Po panu
sekretái dává Praze vale editel
Vosáhlo. Nevím, tabulce u
eho
je
editelem, ale dole na
schod má napsáno
„editel".
U
Vo-
sáhl, jimž vidím do okna, pozoruji zvláštní dj. Pokaždé ped odjezdem na letní byt mají tam žida. Stává v pedsíni, paní Vosáhlová pináší z pokoj všeliké balíky, žid roztahuje kusy proti svtlu, vidím, že odv, dívá se na okazuje vady, prodeniny, paní Vosáhlová zas dokazuje, jak je to všechno pkné, zachované, smlouvají, paní Vosáhlová nkolikrát vci sebere a tváí se, jako by je chtla odnést a uložit, kde posud ležely, vetešník brání, posunkuje, zaklíná se patrn, že víc dáti nemže, konen se ve dveích z pokoje objevuje postava pán Vosáhlová, tvá jeho se mraí a ruka zamávne do pedsín, jako by volal, že toho tahání má již dost a že neprodá nic vetešník se zalekne, pidává, poítá z tobolky
n
—
peníze,
pece nco
huje ruku po
utrhl, nebo panika vztanjakém pídavku, ale vetešník
kvapn váže, sbírá ranec na rameno a pokorn se porouí. Když odešel, dívá se pan
již
editel Vosáhlo do dlaní choti své, kolik dostala,
pojednou oba
se
spokojen zatváí
a
mizejí
v pokoji. Druhý den jedou. Výtžek za svrchky patrn jest vítaným píspvkem na venkovský pobyt.
73
A
zajímavá vc, že pokaždé, když se Vopo šesti, osmi nedlích z venkova napichází druhý neb tetí den týž syn Abra-
sáhlovi vrátí,
hamv
nakupí se ped ním hromada všelikých a stejný výjev, jako ped odjezdem, odehrává se nyní. Patrn, že teba zas njakého píspvku na život pražský. Jen bych rád vdl, kde Vosáhlovi tu veteš berou? Zkupovává ji snad pan editel Vosáhlo po kousku a ,ve velkém' pak prodává? a
zas
pedmt
Poslední,
kdo
z
domu
odchází,
jest
mj
soused ve tvrtém pate, pan Alizar, fotograf.
Má
vedle
mne
atelier,
ale
Bh
ví,
k
emu.
nmu
Aspo
nevídám, že by k živá duše pišla, a nedivím se tomu. Kdo pak poleze 120 schod na vž, když je po Praze plno fotograf pízemních nemá-li snad pan Alizar taky jed!
noduchou
A
frekvenci,
jako
já,
a
nepicházejí-li
jeho zákazníci dopoledne, kdy sedím u svého stolu v
bance. Snad. Ale ten jeho atelier
má
smutné vzezení á pipadá mi jako pozdrav z minulých dob. Vzpomínám, když jsem byl mlád a výborem všelikých ples a vnek, že tak
jsme
my výboi
taky vylézali
vati.
na takové roz-
abychom se dali hromadn fotografoTehda sídlívali fotografové v takových vý-
hledny,
šinách,
jako holubi.
74
Ale soused Alizar vlastn nechodí na venkov pro pouhé zotavení. íkává mi, že by tu za dva msíce projed', co do léta vyzíská, že se v mrtvé sezón nedá fotografovat ani pes a že tedy musí z Prahy, aby se ohlédl trochu po na venkov.
nem
Rozumím. Sebere ernou budku, která do doby stává klidn u schod ke sklepu, sebere famula Vopiku, napakuje do kufru desk té
na umleckou
pou
fotograf
není.
a chemikálií a
vydává
po mstekách
a vesnicích, kde
se
A
na mnoha místech bývá velmi vítán. Loni na píklad vydailo se mu. Pochlubil se mi, vrátiv se, že si z venkova pivezl ,,ti stovky isté" a že se velmi dobe poml. Zámožný jeden statká dokonce dal si ofotografovati všechen svj dobytek arci, to byl dobytek
—
výstavní.
Pan ,,
A výborn
zaplatil.
Alizar povídal
Vte
mi,
kdyby
mi tehda: jen
takových
ekonom
bych dobytek radš než lidi. Takového vola nenapadne, aby chtl mít menší ." hubu, hustší vlasy, interesantnjší profil bylo, fotografoval
.
Vil jsem mu na slovo. A když pan Alizar odejde, prázdný
—
poustevník.
pipadá
zbyl jsem tu
A
když
sám
je
.
zadní trakt
a sám, jako ten
se vracím v jioci z hostince,
by se po schodech honili duchové. Kroky moje duní v pustém schodišti mi,
jako
.
75
pímo
strašideln a ze sousedova fotografického
atelieru
iší na
mne
cosi
píšerného.
Utekl bych taky, ale po nkolik
let
marn
jsem se dožadoval dovolené. editel naší banky odbyl mne vždy, že hlavn musí pamatovati na ženaté, kteí pedn sami potebují trocha zotavení (editel
patrn mluví
ze zkušenosti, je
taky ženat!) a pak že toho potebují rodiny
je-
jich.
Pro
snad se neožením jen trnáctidenní nebo dokonce tynedlní dovolenou?! Ta by mi pišla draho, a skoro je na to pozd. Nebo když mne pan Alizar posledn fotografoval (musil jsem k nmu, trápil mne po celé nedle, že by práv ted ml chvíli asu"), zdálo se mi taky, že mi udlal njak ídké vlasy Krista
pána,
proto, abych taky
ml
,,
.
.
Vím sic už, co mi náš starý íkám o dovolenou, ale íkám o co rok, abych
si
„právo" na
ni
odpoví, když
pece, rok nepromlel. Poni
mi to pan Sustera, náš likvidátor, brzy potom, když jsem se dostal do banky. Povídal mi tehda: „Vdí, dovolenou von jim starej nedá, ale jen o ni žádaj, pokaždé o ni žádaj. V regulativu sic žádná dovolená není, ale musíme si ji tak pomaliku vyklubat. Když se banka zakládala, dlali nám stanovy a regulativ a slu-
radil
žební
ád
takoví staí principálové, takoví krká-
i, kterým bylo nejlíp mezi
žoky sladkého deva, mezi sudy svatojanského chleba a bednami pendreku^ a kteí by sami na zdravém vzduchu byli umeli. U tch ml personál východ jednou za tyry nedle, jako dveka. Kde pak ti mysleli na dovolenou pro nás! Ale theoretické právo na ni máme a nesmíme si ho promlet. A když se bude tlait z dola, povolí se dovo-
!
aspo tm vtším zvíatm
lená
pak dojde na všecky!" Zdá se mi, že ekl místo slovo,
ale
je
to
jedno.
,,
u
-
nás
zvíatm"
Ostatn
Šustera
a
horší ta-
je
kový starý žvejka. Poznal jsem to pozdji. Poštíval vždycky nás mladší, abychom si prsty pálili,, a sám ped editelem zatahoval ohon, jako krocená šelma v kleci. Ani nevím, kdy Šustera pišel do banky. Ale pipadá mi vždycky, že ho tam našli po starých nájemnících, když se banka zakládala, a že si ho nechali do zaátku. V každém ouad se najde takové staré pometlo jako z minulého století.
Jinak
dobrák, jen co pravda. Starému
je
nedonáší, na mladší nenasazuje. sice taky jen theoreticky, ale
už taky chodívá na dovolenou, ti
léta.
Pece
se
to
,,
Drží
s
námi,
neškodí nám.
aspo
Te
jednou za
proráží", jak íkával.
Chodím tedy na starého pokaždé koncem ervence. Ale dovede mu zkysat obliej, když
m
tuší, pro picházím mein lieber Kropá," íkává (snad by „Ja, duši pustil, kdyby nezaal po nmeku), „vy na dovolenou? A koho pak postavím na vaše
zas vidí a
místo? tu
Tu chce
prokurista,
druhý ouetní,
kontrolor
—
tu
tu
vrchní ouetní,
sekretá, kontokorentista,
Kriste pane, to
aby
ml
rok šestá-
:
78
mn
msíc
na vystídání - a banka by zstala prázdná. Ješt aby tak chtl kasír na férie, a mohli bychom to zavít!" Pravda, náš kasír se nehejbá. Sedí nad ticet
svým pultem
jak ert na híšné duši, a nikoho by za bariéru nepustil. „Pkn by to tu zorali, kdybych tak odešel," íkává. „lovk má co dlat, aby se v tom vyznal, když se nehne — neku-li, abych
mn
tak na týden odešel."
Však se divívám, že to tak vydrží. Podivná vc, taková kasírská nátura. Už jsme v bance všichni stonali, od prokuristy až do sluhy, ale náš kasír je jak vrba.
Nezakašle,
rýmu nedo-
—
ho nezabolí kam pak teprv njaký zánt! Pipadá mi jako celý kožený, myslím si, že by doktoi mli neduživcm pedpisovat, aby se stali kasíry. To lovka drží nad vodou.
stane, hlava
Tak moje rozmluva
se
starým
koní vždy-
cky. Je to potvora! Žádám-li o pídavek, podívá se
na
mne
s
takovou
ironií
pasažéra v hotelu, která
mu
jako štnice utekla
na na strop,
kape jako jed „Kropái, vy chcete pídavek? Za pak? Vždy jsem já vás kreíroval jen proto, aby tam ten kout nebyl prázdný, aby tam nestrašilo. Byl by si to mohl pibrat Konopka."
a
!
70
On
ke
Jako bycli nevdl, zí/en správní radou po naléhání revisoru. Ale to je to. Starý tam chtl usadit svého synovce, takového sportovního vrtáka, a správní rada zvolila mne, ponvadž jsem ml o jinou kvalifikaci Ale chci-li na dovolenou, tu pojednou jsem náramn dležitý faktor, nemže to „za mne nikomu dá', banka beze mne trnáct dní neobstojí. A jak je po lét, dívá se na mne zas jak na páté kolo u vozu. Povídám, že by všechny takové editele ,,m
í
r
o va
I"
!
/e rníij ressort byl
nco
mli
zesrotovat a zkrmit!
Asisi! Nemám-li titulární a skutenou do-
volenou,
pece
mám
surogát jakýsi. Totiž, když
Zaíná to jím šít koncem ervence. Od prvního srpna kdesi v njakých pekelných lázních zaíná laciná sézona", náš starý vytáhne paty.
,,
a tu náš starý je jako na jehlách. Jen z
Prahy paty vytáhl.
k
sob
aby
Ale než se vysmradí, erti ho berou. cituje prokuristu, tu
již
Tu
vrchního ouetního,
lítá všemi oddleními jak nepapír v rukou, nandavá práce, nafuní jako hroch a potom stená v edi-
tu kasíra, tu zas
topýr, plno
kazuje,
teln: „Kriste pane, zblázním se z toho!
toho zotavení
tolik
Kdybych
nepoteboval, radj bych tu
80
zstal sedt. To zas najdu Babylon, až se vrátím! Ta moje dovolená je draze vykoupena!"
Vždycky ho poslouchá sluha Pekárek
nám
to
a
pak vypravuje.
Nic nenajde,
starý
šarlatán!
Nikdy není
v bance tak ticho a všechno tak v poádku,
Ponvadž si každý hledíme svého, ponvadž nám do práce nikdo nestrká nos a ponvadž jsme rádi, když mužem o chvíli dív z klece. Tak se mi zdá, že jsme „ažúr" skuten jen tch pár nedl, když se starý zotavuje". A jak nám chutnává ten dopolední talián! Nikdo nám ho neukne.
jako když ho rarach odnese.
,,
Pak starý Sustera pichází vždy ped vrkou, takhle k páté hodin, a íkává:
zá-
„Tak co. Kropáku, kam pak dnes? Pjdeme jenom na tajný pohár — nebo na njakou švandu?" Sustera miluje obé.
Už nemá doma
dtí,
ale ženu jako draka. Je to první pípad, jejž jsem seznal z podobných manželství, že se manžel dovedl emancipovati a že na nj žena
u vrat neeká, aby ho tahala a pak vedla
dom
dv
hodiny Prahou
jako na provázku.
To
si
Su-
nm
vymohl a to mi na imponuje. Takoví mužové bývají utaháni jako staí kocoui, ale
stera
Sustera ne.
A
jen co pravda, nenadužívá toho.
Kl
Pije
pomalounku, každý šesták
losti
nevyvádí.
obrátí,
pošeti-
„Vdí," íkává mi, marnost, marnost! Lidé utahají penz a nic za nemají, nic! A veej, Kropáku, blbost je to, blbost, hrát na bastanta a pak. o kvartále ped panem domácím se potit. To já ne! Mám knížku, a co vypadá ,,
n
msín
na kvartýr, vložím na ni, ped kvartálem vyberu, nesu domácímu ješt mne hlava nebolela, kde seberu inži. Ale pro pak si nevypít pohár? Pijde zubatá, f lekne za ušima jako
—
m
bude po
mn.
Dceru jsem vybavil, pár zlatek taky ješt po zstane, ženu mám pojištnou na pensi ve spolku, na bych si lakotil? Koruna nezabije." Šustera je starý kampula, ale když se podívám na jeho milostivou, chápu všechnu tu jeho samodílnou filosofii. A pip-iuá mi taky vždycky, jako by svou „starou" byl nkde nákrálíka,
mn
m
hodou
našel
a
nikdo se k
ní
nelflásil.
má taky. Chodívá rád do šanmne s sebou, aby ml spoleníka.
Ale slabost tánu a tahá
se Jak ten lovk se ehtá Nikdy jseui nevidl, aby nkdo byl na smích tak mkký.
A ehtá
!
!
mi, že snad má Sustera bránice dv. nejvtším pitomostem Onehdy mne zavedl do spolku, pozvali si tam salonního" komika
Pipadá
A
!
,,
—
myslil jsem, že Susteru raní mrtvice ze smíI
H.-iiin;iiiii, X\'I.
Kanceláský piach,
«2
A „salonní" komik povídal vci, že by se staí manipulaní felbeblové byli ervenali. Ani nevím, pro se tomu íká „salonní" komik.
chu.
Nebo
by
tenhle
z maštale,
aby
zasloužil,
ho vyhodili
neku-li ze salonu.
Ale jedné chvíle se Šustera nesmál. „Salonní" komik vystoupil v ženských šatech, jako
taková baba, kterým repetil, že
by
graf nebyl byl jako
mu
íkáme
,,princmetálová", a
celý spolek
postail.
domnlý
komorních steno-
afal do
manžel
té
kulis,
za nimiž
baby.
Pan Šustera se zaehtal jen v prvém okamžiku. Ale pak, jako by se byl smích z jeho tváe vypail, vážnl víc a víc a konen zíral na pestrojeného salonního" jako na zjevení. Zavdalo mu to podnt, aby srovnával? V tom okamžiku bylo Sustery nesmírn líto, a tak mne ovanulo cosi jako pocit tiché blaženosti ,,
mn
z
vdomí,
že
budu docela sám,
až se vrátím
dom. Skuten jsou okamžiky, kdy jako by lovk ped sebou vidl kolosální výstražný prst, vztyený až do
oblak. No, já jsem z toho ne-
bezpeenství dávno.
Tak sedáváme s panem Susterou v letních msících kdesi v zahrad, svorn pomlouváme kolegy a svorn nadáváme editeli. A když náhle zaduje vichice a pižene se bouka, a když
:
R?,
musíme
zahrady
ze
do
utíkati
íkává
lokálu,
Sustera
„Docela
hodn
když v let tam venku
nic,
jen aby taky náš starý
lovka
Nikdy
navlhl.
jako když
nedlám
toho
z
si
zmoknu. Ale
déš
tak
nemrzí,
na letním byt."
je
Náš pan Sustera
je
taky trochu zlomyslný,
jak vidti.
nám
Utíkává
utíkává,
to,
a
když
se
blíží
den, že se editel vrátí, íkává Sustera:
Máme
,,No tak, ert ho zas pinese!
po
dovolené!" Takhle tedy vypadají
ty
naše
ferie.
Neslýchaná vc! Letos náš editel nepjde na dovolenou!
V
bance
o nkolik
úžas
nedl
a
Již se chystal,
již
mentech", tu najednou bance. více
Všem nám
našemu
schze
znepokojení.
to
editeli.
po „departe-
zase rejdil
—
defraudace v Lánder-
vjelo
do
kostí,
ale
nej-
Kterak pak ne! Najednou
správní rady, ad hoc.
konference za
Pijdeme
klidu.
konferencí.
A schze editel
za schzí,
telegraficky
odvolal zamluvený byt v lázních, zstane doma.
V bance máme všichni nohy jak olovné, chodíme jak v bakorách a zdá se nám, jako by podlaha pod námi byla podemleta.
:
81
Pišla týká
No, co se týká mne, a všechno v poádku, a pokud
revise.
Mám
revidují.
si
se
njakých malversací — vždy ani k ninemohu, kdybych taky chtl. Zastavil se u mne po závrce Sustera a
emu
povídá
„Co tam lali?
ouadníka Byly
— to
nám bývá v
ti
kapacitové v Lánderbance
d-
Mají na každou stránku ve knize jednoho
uinné
v
a
pak takováhle vc!"
pkné tyry nedle! Doba, roce
peklo.
nejmilejší,
zmnila
Správní radové,
která
se
nám
když jdou
do schze mimo
nás, probodají nás oima. zdá se mi, že taky nevdí, kudy kam. Ale pomalu to pechází. První zlekání pominulo, revisoi si už zase povolují. Však taky
A
njak nade vším tím stáli a nevdli, kudy kam. Starý prý pece pojede na dovolenou.
Ne, nepojede. Sotva bylo trochu pokoje, prasklo to u nás, v Praze. Svatováclavská! ditel
chodí,
funí,
ale
úzkostliv. Správní rada
netejrá. je
e-
Vypadá njak
v permanenci.
U kaž-
dého pultu v bance stojí revisor. Venku fuí, u nás v bance je po ertech horko. Trvá to týden, díváme se jeden na druhého a sotva mluvíme. Revisoi poítají, vytahují nejstarší fascikle, zkoumají bilance, se potí.
Dusná atmosféra táhne
hrozn
se všenii pro-
Všem nám pipadá, zdá se mi, jako bychom ekali njakou tžkou nemoc, akoli
storami.
tom navzájem' nepovídáme. editel trí obléhán nkterými leny stále správní rady. Vše mi to pipadá, jako bychom si
o
v
editeln,
má
dn
na
pluli
na
jako
bychom erpali vodu.
lodi,
která
díru, a všichni
Nová neslýchanost! Od rána se u editelny dvée netrhnou. Jeden za druhým povoláváni jsme k editeli na mne.
—
nco
se
dje.
Konen
došlo
—
a ,,Kropái," povídá mi s vážnou tváí dokonce zapomnl zaít po nmeku, žádal jste za dovolenou, která vám nemohla být udlena. Správní rada rozhodla te, že se vám dovolená udluje. Máte tyry nedle ,,
—
ji nastupte, Konopka za vás pevezme Až se vrátíte, pjde zas on." Zkoprnl jsem. Kam pak te! Ráno tma, veer tma, málem zima na krku. A krom toho —
zejtra práci.
nebyl jsem pipraven lují.
ekl jsem
—
finance moje nedovo-
to editeli.
„Vidíte, vidíte," povídá, chtl jste na dovolenou a nemáte penz. Abych vám ji tak byl dal ped dvma msíci! Ale na dovolenou ,,
musíte." Sedl,
napsal poukázku.
.
86
,,1
uhle, kasír
vám
vyplatí stovku zálohy
—
pak správní rada srovná njak s remunerací. Bavte se dobe." Propustil mne. Stovka dobrá. Myslím, že ji vracet nebudu. Ale ven sotva pojedu. Kam pak? Leda
možno,
kdyby
že
vám
to
tak taky Šustera
.
.
pjde na dovolenou až zstane prý taky v Praze. Odcházeli jsme po veerní závrce spolu Ne, pan Šustera
za trnáct dní. Ale
z
banky. Sustera pojednou z hluboká oddychl a po-
vídá mi:
„Kropáku,
Te jako sklo — u nervóza.
ale
vte
jakživ jsem
to vím.
nás
je
nevdl, co
Mám vám svdomí
vbec
mi, tak jsem
všecko v
vám
je
to
isté
poádku
—
rozviklán a znepo-
mi pipadá, jako by každé chvíle mli m, že snad mám také njaký cizí milion v kapse. Nemám ho tam.
kojen, že
pijít z policie a sebrat
Kropáku, nemám
mn
—
ale už vrtaly hlavou podivné myšlenky, abych šel a sám se udal, že jsem taky defraudant a pak bych snad ml pokoj. To je divná epidemie, co?"
—
Nár. Listy v lednu 1907.
Dv
partie.
A po dlažb jako by Té zimy byla to vzácná vc. Poád mokvalo, mrznouti nechtlo, do pedverejška byly všecky pražské ulice jako nateny mazlavým a kluzkým blátem. O nohy bylo, o ruce, každý chodil, jako by nesl košíek
Venku
peí
s
poletoval sníh.
rozsypal.
vajíky. Všichni procházecí balancovali jako
v tanci, paty.
To
nikdo se neodvažoval došlápnouti na je
velmi nebezpené v takové mazanici.
Došlápneš, noha
ti
ujede, ležíš na znaku. Zdvi-
hej se, mžeš-li, máš-li všechny
jednu
sval
nohu zlomíš nebo a šlach
roztíští
velmi krásné nadlení.
A
to
bylo
již
ti
epku
oudy
celé.
Bu
v druhé napjetí v kolen. Obé je
—
koncem
prvním únorem. Nikdo bude mrznout.
již
ped neml nadje, že
ledna, málern
!
88
A
pojednou
tu
matika Píroda zahrála
na jinou strunu. Obrátil se vítr, zadul severák, mazlavé bláto s ulic zmizelo, jako by je byl
dunly po
vytel. Kroky vesele
v
pdu. A
tepaly
tak
ale
tanci,
svže,
chodnících, podpatky zas ile,
lidé
a
chodili
jako
všechny tváe
byly zladny do veselosti.
Vždy je masopust! Však do verejška masopust byl njak mazlavý, jako celé to poasí. Žádná radost z nho nebyla. Škoda každého kroku, škoda oblékání, holení, esání, všeho toho šoení do bál! Všechno za nic
i
nestojí
Takové mínní o masopust Koranda,
tor
a
nkdy
tak
totiž
dok-
Hoopatrn kráel ulicemi mrskl okem do drožky, do
první
vorky, když za
ml
koncipient advokáta
veer
man
hrely mimo a vezly kamsi na anebo do Besedy nebo do Národního domu vinohradského jakýsi oblak muselínu ne-, bo hedvábu, z nhož sotva že kdesi u nízkého stropu povozu se tásla hlavika, podobající
fiakru,
které
Žofín
se
kvtin, kterou
obalili
spoustou nakypené
bavlnky, aby nepomrzla.
Doktor Koranda se podíval, tak beze všeho úastenství,
zas
odvrátil
zraky,
zachoulil
krk
do vyhrnutého límce, otásl se v sychravém vzduchu a zamruel anebo jen si mrzut níže
89
pomyslil: to
,,
Blázni byli, kordy incli!
Taky vám
pejde, káatá!"
tm dívím hlavikám nehynoucím kvtinám pražské zimy, obaleným hedvábem nebo muselínem, jejichž oi plály rozilením a oekáváním, jejichž adra se vzdouvala podivnými, neuritými touKáata! To
platilo
tm
v povozech,
hami, jejichž duševní zraky snažily se odhaliti
clonu nejbližší budoucnosti.
Vždycky
to
ped nkolika kdo by
se
neíkal doktor Koranda. Ješt
lety
by
se byl serval s
každým,
byl tak neuctiv vyjadoval o dív-
do ples, tonoucích v roztrémou ze vstupu do ozázas nedokavých, tak nedoka-
kách, spchajících
pacích, chvjících se
eného vých
sálu
a
!
Ale
doktoru Korandovi bylo
arci,
te
už
pes ticet, sice necelá dv léta, ale ani sám nevdl, jak to všechno masopustní bláznní
nho
spadlo, jak pojednou vystízlivl, jak Snad nenašel v tch ozáených sálech taneních, co hledal, anebo našel-li, nebyl ná-
s
zakejsl.
lezcem jediným. Jiný šastnjší pišel o chvíli díve, chopil se nalezeného klenotu, a Koranda odcházel, jak byl pišel. nedivte se
A
trvá-li
lovk
takové hle-
—
pokaždé pak, že vyhoí nadarmo, zakejsne,
dání nkolik
let
zmorousovatí.
a zpozdí-li se
:
90
Ale necelá
vždy mu
dv
bylo teprv pres ticet, a to
léta. *
Te
stál
u okna kanceláe a díval se do
Smrákalo
ulice.
se.
Cekal,
až
se
rozsvítí,
ale
nedával k tomu rozkazu, akoli mladší koncipa
morovatý njakou žalobu a již lezl po papíe, jak nevidl. Za to mundant Fajfrlík si hovl. Taky byl položil péro a díval se od svého stolu opodál okna po doktoru Korandovi a klidn ekal, až ekne: Tak to spuste! Znal Korandu. Vdl, jak si po novém roce natahuje den stj co stj, jak poítá každou minutu, o kterou dnes pozdji si dá nad stolem rozžehnouti než vera, aby byl v souhlase s pranostykou Na Nový rok o slepií krok, na ti krále o hodinu dále — a tak dále. jak
psal
oima
tém
:
Te
práskly
nahoe
ve
druhém pate nchodbou a již
jaké dvée, rázné kroky dusaly
hopsaly se schod. míil do kanceláe.
To
Doktor Koranda kanceláe
séf,
doktor Hovorka,
se otoil a
houkl do šera
„Tak tedy k ertu rozžehnte,
Tajtrlíku!
Starý jde!"
Mundant z úst
Fajfrlík
tak uvykl své
Korandových, že by skoro na
pezidívce vlastní po-
:
91
estné jméno byl neslyšel. Však ani on nepekápnutí dveí nahoe a již stál s rozžatou sirkou nad cylindry svítilen a konal „buslechl
diž svtlo".
se
Doktor Koranda poodstoupil od okna, pinjakých akt, zadíval do nich, a již se otevely dvée a vstou-
pil
šéf.
se
tázal
stoupil ke stolu, chopil se
„Servus!"
pozdravoval nedbale a
kvapn
Korandy „Nco nového?"
spectissime okresní soud z Volonjaké pitomé vyízení. 2ádá za výslech svdka Krila in causa Habán contra Nemasta — a má pece v aktech, že Kril ped pti lety umel. To jsou vrtáci!"
„Ale
hlav
nic,
;
poslal
„Jsou, jsou," posvdil šéf, uhodil na kliku svého pokoje, rozteskl dvée, vstoupil.
svlo!" ,,Mám se
„Stakra, Fajfrlíku, co pak že tu není
rozkikl
potm
se
hned,
ale
beze
hnvu.
perazit?"
Fajfrlík
trpliv
vstal, sebral
krabiku švéd-
starému rozsvítit. A zas klidn sedl. Fajfrlíkovi bylo všechno jedno. Bouky, kroupy, hronování starého pi všem zstával lhostejným. Nanejvýš si zabrumlal: „No, vždy se z toho nestílí!" A pak sedl a mundoval dále, kde byl pestal, jako stroj. ských a
šel
—
92
neposedl ve svém pokoji. Koranda dosedl, když se šéf pihnal, v ruce njaký h'stek. „Hrome, kolego, málem bych byl zapomnl. Zatracený masopust! Dnes je bál krajin„Starej" dlouho
Práv
byl
—
—
ského spolku vždy víte tuhle je pozvání, ml bych tam jít, bejval jsem pedsedou, dokonce estným pedsedou, ale dnes nemohu
—
a
kdybych umel, nemohu!
veer
kuratoria,
mám
Te mám
disciplinární radu
schzi
—
taky
všechno sveze ert na jednu hromadu pokaždé — kam pak do bálu! Ale mám tam jako to
být
—
aspo v substituci — musíte jít za mne, Tu máte lístek, omluvte mne, ek-
nic naplat!
nte, že jdete za mne. Subskribováno je, ale tam tuhle ješt desítku za mne to jim bude milejší než já a teba kdybych
—
dejte jim
—
jim sólo tancoval!"
Koranda
mu
ruce
se
podíval na
,,No, tu máte, kolego!"
Koranda podíval rající,
lístek,
na starého,
sklesly.
jak odsouzenec
„Musí
nutil šéf.
se zas na šéfa jako umí-
pod
šibenicí.
pane doktore?" „Musí, kolegáku, musí," donucoval séf. „Nebojte se toho, nepálí to. Co pak by ekli, abych za sebe neposlal, neomluvil se! A co se tak pííte? Bývá to veselý bál, holek jako kvítí žena taky tam pjde s dcerou najdete spoustu známých. Co se tak mraíte?"
—
to
být,
—
" 03
Beznadjn odpovídal Koranda: „Vždy nejsem ani oholen." ,,Dáte
ostatn
a
žádá za
seberte
se,
jdte
vždy
„Ale namítal
já
nestojí
stanu
— —
— a
Ale starý
Povím vám: necht
volohlavský soud poká,
—
na Volšanech, pipravte se
nemám
ani boty, spectissime,"
rekvisici
Koranda.
— —
,,
Kdypak už jsem
A
za
nové jeden
a hotové na svou
nohu nedo-
poslední
veer
to,
dom,
žalostn
roztrhal
—
oholit!
se
neutee vám
práce,
lakýrky!
te, v poslední
vdl
na vše
chvíli."
odpov.
mne .nahoe v noním stolku dvakrát jsem je ml na nové lakýrky nohou. A budou vám jak ulity. Pamatujete, jak jsme byli tehda spolu v páe na Zofín, v jedné kabin, a jak jsme si tam prohodili perka a potom jsme v nich oba týden chodili a nikdo jsme já ve vašich, vy v mých Pane nespozoroval, že máme cizí? Tak tedy! nahoru, prosím paní Fajfrlíku, doskote že o ty lakýrky pineste je panu kolegovi!" ,,Kolegáku, u
—
stojí
—
—
—
—
Fajfrlík se
rozbhl ku podivu rychle pro
kýrky a ku podivu rychle ,,No,
lakýrkami
vrátil
se s
la-
nimi.
volal šéf vítzn, houpaje Korandou, jako by ho podku-
kolego!"
ped
oval. „Ale boty nejsou všecko, spectissime," bránil
se
poád
ješt
Koranda.
„Rate
povážit,
:
04
pozejtí
mám,
—
prvního
je
kravatu
bílou
ani
„Aha!"
zvolal doktor
ne-
"
ani rukavice, a v bále taky
Hovorka. „No dobrá,
tuhle je dieta!"
Sáhl položil
vyal druhou
pro tobolku,
ji
ped
prvé
k
koncipienta.
desítku,
„Staí
to
co? Zútování žádné. Jakobyste jel na venkovské stání." ,,Dj se vle boží!" vzdychl Koranda, snad,
shrábl
ob
opatrn
volohlavského
naež
desítky,
soudu
a
zamkl
složil
akta
svého
šuplík
stolku.
Doktor Hovorka svého pokoje, chvíli na stole, vzal njaká a
procházeje
zas
si
se
oddechl,
vbhl ješt do
tam hrabal v papírech
lejstra
k
kanceláí,
sob,
zhasil plyn
stavil
se
ješt
u Korandy ,,
Dobe
se
bavte,
kolego
—
aspo se vyVy njak
tesete trochu z toho škarohlídství. tuze
ped asem
zasýcháte.
Ohlédnte
se tam,
—
namluvte si njakou sleinku no ano, dejte pozor, aby mla taky nervus rerum, dobe si ji
zlustrujte!
Nco
svtu podobného! Kampak
vede takovéhle pavouci živobytí! A na zdar! kuratorium, pak disciplinární rada! ert
Te aby
to vzal!"
Vrazil klobouk na hlavu,
šel.
:
í)r>
Mundant
—
hledl za ním a hlekdyž dávno byly zapadly, a poslouchal, až kroky starého dozní kdesi v prjezde dole. A když nadobro ztichly, otoil hlavu, zahledl se šibalsky na doktora Korandu a ekl
dl dlouho
„Náš
Fajfrlík
ješt na dvée,
—
starej
to je tašká! Kuratorium, No, kuratorium jo, to je te
disciplinární rada!
odpoledne. Ale
disciplinární rada
ta
nestydí takhle lhát!
Pjde-li tam, tak
rozpustí. Ale taroky
má
by
šel
do
A
bálu.
to
mu huba vím, to
a
si
že
hodí,
on sólo!
sólo,
V
už
mu pro
prsty
že se
ji
dnes, to je to!
neopuchne!
ale
—
hned
Bodej
Ježíš Marjá,
—
tarokách sólo
hrajou.
nás bulíkuje!
No dobrá, Vždy ne-
jsme dnešní!"
by taky
mla
spuchnout jedovatá Koranda. „Takhle mluvit o šéfovi! Co pak je vám do toho. Aby Ale ert ho ml potrkat si u vás zažádal? ,,Vám
huba,
Tajtrlíku,"
ozval
se
—
s
tím bálem. Já na bál!
A
v substituci! Až
mi hoko. Nechodím ani za sebe mám dlat strašáka."
„Vy
jste se
jako by závidl.
uml
—
a za
je
nj
narodit," hovoil Fajfrlík,
„Mn
neekne, jako bych
já
taky nedovedl representovat, jako by na to byli jen doktoi!
Paneku,
taky bych se dal oholit,
taky bych na sebe vzal ohlávku
výboi."
—
dívali
by
se
on
„Ano, dívali by se," posmíval se Koranda, „kudy by vámi dvée vyrazili!" „Já bych ji taky dovedl utratit," pokraoval Fajfrlík, „tu desítku. To se ví, že bych si tu druhou taky nechal. Když subskriboval, má zaplaceno. Paneku — šel bych tam, omluvil bych ho, chvíli bych dlal notábla, pak bych se seschl, stavil bych se u Flek — a za tu dvacítku bych se nov oblík'. Ale to se ví,
mundant je votrok!" „A tašká, Tajtrlíku," „Zpronevil byste peníze."
„Vždy vil
máte-li
dodal
Koranda.
rozum, pane doktore," mluby se nechumelilo, ,,tedy
Fajfrlík dále jako
tam taky nedáte." „Ale jste vy zralý pro šibenici, Tajtrlíku!" zvolal hlun Koranda. Do pravdy však se ne-
ji
Znal mundanta Fajfrlíka, který ve své písaské mizérii jen si tak odlehoval, ale jinak byl dobrý chlap. A takový starý kanceláský mébl, který si mohl dovoliti s koncipienty od
zlobil.
plic.
„To
hezké nadlení!" naíkal Koranda.
je
smluvený veírek s kolegy u tí pštros za Kamenným mostem, vzadu za pe-
,,Mli jsme
pážkou, a
te
tahle komise."
„No," prohodil bejvá k let
pití,
nebyl.
kami
— "
Fajfrlík,
,,na
bejvá. Pravda, já už
Zofín
tam
asi
taky
patnáct
Jen se nezdržujte tuze se slein-
:
07
„Ani
mne nenapadne!"
zaíkal se Koranda.
,,Bude tam ovšem naše milostpaní a sle-
poznamenal Fajfriík. „To už teprva ne," ekl njak pihokle Koranda. „To jsme my všichni jen otroci; jen
na,"
n
—
na dít a když jim lovk na potkání vysekne poklonu, sotva že dostane podkování. Velmi se budu chránit!" se
má
,,Inu, starej
cky
„Tím
h!"
eká
princ!"
„Inu,
peníze," dráždil Fajfriík.
odsekl Koranda.
„To
hrozny jsou kyselé," ozval
vždy-
se
se
ješt
Fajfriík.
,,Tajtrlíku, nekažte," velel
te
Koranda,
mi lakýrky do ouadních novin
balte
Musím
se
,,
za-
a já jdu.
zrenovovati."
Mladší koncipient po celý ten hovor piln a
psal,
randa
s
tím
pilnji,
ím
živji
Tajfrlíkem. Ale když se doktor
sebral a s
úseným „Nazdar!"
KoKoranda
debatovali
odešel, obrátil se
ekl „Vlastn by tohle patilo mladšímu konci-
k písai a
pientu,
který také
na bále vyplní své místo."
„Takových zteštnc tam bude dost," ekl skoro otcovsky, shovívav Fajfriík. ,,Na representaci musí být nco staršího, usedlejšího." ptadvacet let," zadurdil se „Vždy je
mn
mladík. I.
Heirniann, XVl
:
Kanceláský prach.
7
:
98
„Inu ano, pane doktore/'
to
je
lovk poád zpsobem
stejným
ješt sele, odpovídal
Fajfrlík.
„Slen
bych byl jist milejší," ekl mladík. pochyboval písa. ,,Te mají sleinky podivná gusta ostatn naše je bez mála zletilá, ta již nezabírá tak na vtroplachy, spíš na nco zralejšího. Ale arci, že by se chytila na koncipu tatínkova, taky nemyslím. — Ale to vím jist m n kdyby starý pjil lakýrky — už by se s nimi neshledal. Ty bych svat dotrhal. A to strí lovku boty, když už mu do nich tee!" ,,Kdo
ví?"
—
:
Bylo druhý den ráno, k deváté hodin, doktor Koranda byl u svého stolu. Bylo zjevno, že
nevyspal,
se
Ped
ním na
ale
hledl
stole byly
lakýrky starého, zaba-
njakých novinách. sebou do kanceláe. Písa mrskal po
lené v s
nm
neíkal.
Konen
„Hezké
njak poouchle.
Svdomit
je
pinesl
oima, dlouho
se otázal
to bylo, pane doktore?" „Hezké." „Brzy jste utekl z bálu?" „Brzy. Bylo pt hodin." Fajfrlík vyvalil oi. „Vy jste tanil?" „Tanil."
nic
99
,,Taky s naší
slenou?"
„Taky." „Nešttila se?"
„Ne."
když nepišel
,,N0; ale to tak z nouze,
pochybovan
kdo jiný?" ptal se „Ne! Poád!"
„To jsem blázen „Jste
—
!"
zvolal
ni-
Fajfrlík.
Fajfrlík.
'
a tajtrlík!"
„No, za desítku lovk ekl pichlav písa.
mže nco
utan-
covat,"
,,Ta
odpovídal
nestaí,"
Koranda.
,
.Starý
bude doplácet." Mladší koncipa se pi tom jen uškleboval.
obou ignoroval.
Jinak okázale hovor
Po
desáté pihrnul se starý.
,,No, jak jste se vyspal, ,,
Dkuji, málo,
ale
ujde
kolego?" to.
Tším
se
na
veer." „Paní a dcera ješt
spí.
Ani jsem
vidl. Ale vzpomínal jsem na vás. to
byla
vera
partie!
Ptkrát jsem
—
ne-
je
Paneku,
hlásil
sólo,
tikrát pagátla." Fajfrlík vyprskl. Starý
,,musil"
veer do
„Máte njaký
zapomnl patrn,
že
disciplinární rady. referát,
kolego?"
tázal se šéf.
:
100
,,Mám, spectissime. Jen co
si
sednete."
„Tak pojte."
Doktor Koranda dovel za sebou bedliv dvée, a když se starý usadil, pronesl vážn „Spectissime, pedn: dovršuje se mi sedmý rok praxe, pihlásím se k advokátní zkoušce." Doktoru Hovorkovi bylo najednou horko. ,,No co pak, nelíbí se
vám
u
mne? Chcete
mi konkurovat?" ,,
Nechci,
ale
nemohu
zstati
vn
kon-
Za druhé, zejtra je prvního, prosím, abyste mi pidal." erta! Tak najednou? Což nevycházíte cipou.
,,
s tím
"
„Vycházím, sám, ale hodlám se oženit. Buvíce potebovat. Vera mi byla uinna skvlá nabídka, teba hned od prvního, za tajemníka banky. Vyžádal jsem si ti dny na rozmyšlenou, až jak pochodím u vás." „A kamaráde, vy na mne jdete s revolverem, jako loupežník! Co když nepidám?"
deme
„Doufám,
že
pidáte."
„Kolik pak?"
„Ješt nevím, bovati,
nevím, jak
kolik je
má
žena bude pote-
zvyklá.
Tolik,
abychom
vyšli."
„A
kolego, tohle už je trochu
pak ješt chcete?"
píliš!
Co
101
žádám
„Spectissime, v uctivosti nejvtší
za
ruku vaší dcery, sleny Heleny. Vera veer jsem se s ní zasnoubil. Milostivá paní je sroz-
umna." Doktor Hovorka
se vzchopil, díval se jako
konen
vyjevený na koncipienta, zasmál se
a
zvolal:
tam poslal na substituci!" desíti, pak jsem tam byl na svj vrub. Doufám, že nemáte ná„Kolego, ,,
já vás
Substituoval jsem vás do
mitky proti
mn."
nem
„Pipadá mi to vše jako žert. Po kovém by moje ženské nespaly jako Soudím, že dámy nespí, mých úst se máte o vci
,,
že z
Proto se jest
vám dnes
ale
bylo ujednáno,
dovdti
neokázaly.
ta-
zabity!"
—
nejdíve.
Nesvolíte-li,
naše verejší smlouva se slenou a
s
milost-
paní neplatná a já pak od vás odejdu." ,,Tak tedy neodcházejte, kolego," ekl doktor
Hovorka,
podávaje mladému muži ruku. výbornou partii máte
—
,,Vy jste taky sehrál
znamenité ultimo na bál."
—
a
já
vám
dal
ke
všemu
ekl Koranda, škody neutrpíte. Syna nemáte, komu byste zanechal kancelá? „Spectissime,
tiskna šéfovi ruku.
A
srazte ,,
si
Ostatn
to,"
—
jsem váš s tlem a duší." !" to všecko ješt v mých lakýrkách zvolal doktor Hovorka. ,,Vru jsem netušil, kam já
,,A
vás to posílám."
102
„Ani já netušil pranic, pane doktore," mluKoranda. ,,Ale když jsem spatil vaši slenu dceru když jsem' s ní potanil když jsem vidl, jak je pívtivá když se mi na jistou vil
—
—
—
otázku dostalo nesmírn vlídné a povzbuzující
odpovdi, jednal jsem, jak mi vždycky doporuujete: rozhodn po zralém uvážení. Uvažoval
jsem
hodinu,
staila
mn. A
milostivá
paní souhlasila." ,,Pro
mnou
boha vás prosím, kolego, pojte
se
nahoru."
Ale
mli
jste
vidt
oi, když se všeho
Fajfrlíka, jak vyvaloval
dovdl!
Nár. Listy v
Rozmluvené
beznu
1907.
zenidlo.
sice, jako by se zima již vzdápo chmurném únoru vyskoily první jasné dni beznové, slunce konalo piln a bez
Vypadalo vala;
pekážky denní
komu pes to
práci, svítilo až radost,
ba
i
za-
do zad opelo, ale ve svtstále bylo teba pitápt. A tak nicích dýchala ješt milým teplem od ranního zatohívalo,
pení taky 999.,
a
se
kamna
v magistrátním kancelái ís.
bylo dávno po polednách,
druhá ,,zápTtz"
se schylovala
a
skoro
ke konci.
Dva lidé pracovali v ísle 999. Starý sekretá Brundibár u jednoho okna, praktikant Kuátko u druhého. Dnes ješt i
praktikant;
snad
celý týden ješt praktikant, ale
vyšine
v
V
závratnou
výši
zítra, snad pak náhle se i
magistrátního
konci-
vyízeno, návrh na jmenování koncipistou podán, zbývá jen, aby to bylo odhlasováno v nejbližší schzi pisty.
personální komisi
je
to
již
104
mstské rady, a ped Kuátkem oteve se zcela nový svt vznešeného dstojenství. Jeho jméno, jeho postava odje se ve spolenosti karakterem novým, a od budoucího prvního pone pokladna vypláceti bájené služné. Poítal v duchu, poítal, a chvílemi se mu hlava zatáela, když manipuloval s ohromnou tou íslicí. Kam pak se všemi tmi penzi? No, njaký dloužek taky má tu a tam. U krejího, u svého dodavatele prádla, docela malý u knihkupce, pravda. Jinde ne. Nebo Vratislav Kuátko byl poádný mladý muž. Nehýil, neponocoval, na budoucnost nehešil. Ml útulný bytek mládenecký ve tvrti Svatopetrské, s vyhlídkou na Vltavu, a byl ,,domácníkem". Byl vyšel z malých pomir a zstal jim vren. Dbal istého odvu, prádla, obuvi, ale neholdoval žádným rozmailostem. Pipravoval se vážn na budoucnost. A v té daleké budoucnosti, tam za touženou metou povýšení svítila mu hvzda, která ho udržovala v mezích ádného života: domácí krb! Však ml toho praktikantství práv dost. Deset let již sedl na té židli, ticítku ml za sebou, mnozí kolegové pedhonili ho. Ale Ku-
z brusu
mu
átko trpliv ekal,
a
konen
tedy se
doká.
Hlava se mu zatáela, když na vše pomyslil. A když pomýšlel o nejbližší budoucnosti, o všem, co mu povýšení má pinésti, vzedmula se mu prsa a ruka s pérem klesla bezvládn.
.
U\l
Kuátko
ped
chvílemi nemohl ani pracovati, jak
ním vše tanilo.
A te práv ml
takovou
Slunce
chvíli.
sví-
do oken a Kuátko vzpomnl, jak po obd, jda do kanceláe, potkal dvátko asi dvanáctileté, jež nabízelo mimojdoucím kytiky fialek. Taky na nj upelo oi, taky k nmu zdvihlo tilo
svj košíek, ticet halé,
a
Kuátko
koupil
te
toho
ale
si
kytiku. Stála
Kuátko
mže
dopáti.
Tuhle vložil
je ta
kytika. Jak pišel do kanceláe, vodou. Vonla v teplém
do, sklenice s
ji
vzduchu svtnice, až ho
vn
ta
opájela, jeho
obraznost rozncovala.
Ach, lek,
práv
jež 'byla o
ona kytika
tak voní, jako
posledním
adrech pvabné
Julinky,
lého masopustu, na niž zas letos a kteráž
vneku s
fia-
pipjata na
níž tanil již
nezapomnl,
s
od prvního setkání
minu-
níž tanil svítila
mu
v neutšený život praktikantský a kteráž v obraz-
hned vedle onoho vysnného domácího krbu. Tak tsn vedle nho, že si ob pedstavy spojil v jedinou, ztotožnil, zpodobil. Ona a domácí krb — domácí krb a ona! Nebo nebude-li ona pi tom domácím krbu, nosti jeho stála
pak o
nj vbec
v poádku.
Vždy
nestojí.
když se jí rozumí se, že se tila, že by na všechen
hned,
A
Ale zatím
bylo vše
ona taky souhlasila! Tehdy poprvé otázal, zdali by stoudným zapýením odv.
zpsob
.
.
.
.
Ale tehda byl
106
ješt praktikantem, dstojenství koncipisty bylo ješt daleko a vysoko nad ním, kdesi v nedozírnu. A co si ekli, bylo posud hlubokým jejich tajemstvím.
jejich
Tajemstvím byly
jejich
schzky,
milostná psaníka, a nejtajnjším tajem-
ukrádané
stvím
polibky,
tak
ach,
vzácné,
skoupé!
Nikomu
se
nesvil Kuátko, nikomu taky
ona, královna srdce jeho. Ani seste, ani matce.
Kuátko ekal, až bude postaven", až bude moci odpovdti na otázku, jak že by ženu ,,
uživil.
Te
na to vše pomyslil, a v hrudi mu až oích mú zamžikalo, všechna jen k jeho nozdrám. ádky na fialek táhla ouedním papíe roztanily se ped ním, musil nechat psaní. Ozývalo se jen škrtání od stolu pán sekretáova, které však taky pojednou utichlo. Ale Kuátko nepovšiml si toho, náhlé zmlknutí skípotu na nic ho neupozornilo. Byl
vn
zakloktalo, v
pro celé své že na
nm
sekretáovy.
-okorlí
již
A
hluchý.
A
tedy taky netušil,
spoívají sivé zraky dlouho ješt nebyl by
chvíli
pán tušil,
kdyby zavládnuvší ticho nebylo bývalo náhle perušeno. Hlasem od stolu pán sekretáova: ,,Zdá se mi, že tam zas máte nco na zadrhmo, pane Kuátko, že nemžete dále, co?" Kuátko se ulekl, rozmáchl se pérem a rtal po papíe, aniž vdl, co píše. Kriste Ježíši, v poslední chvíli ped jmenováním Aby se n!
107
jak prohešil, aby
ješt v poslední chvíli za-
si
Pan sekretá byl sice dobrý lovk, teba nkdy morous, ale ert nikdy nespí. Taky nkdy myslíváme, že již máme motýla pod kloboukem, a frnk — tu tsn vedle klobouku vyletí z trávy. A dokud není jmenoernil
konduitu
erné na
vání
a každý je
!
bílém,
mže
aspo
zkaziti.
v protokole, všechno
Kuátko
žil
poslední
dny v takových obavách, ve stálém otásání všeho ivstva. Marné obavy, pokud pana sekretáe se
tý-
kalo.
te Kuátko, za to na stole sekretáA pojednou ozval se hlas opt:
rtal
ov
bylo ticho.
,,Ano, ano, to je z toho
beznového
sluní-
mn
ka.
taky tak. Jaro táhne na Já vím. Je Prahu. Vera juž mi pískal kos pod okny v za-
hrad.
A
byl skoro soumrak.
ert
ví,
jak
najde svou vtev na nocleh. Pískal na
tam
potom zdi,
ale
nespí, to vím."
Ozvalo
dlouhé zívnutí. pane Kuátko! Jaro nám nastává, Pepinko!' zpívávali jsme taky. Kde pak to všechno je. A ty haranty po ulicích už berou všichni se
„Jo, jo,
Už
erti!
jarní pták.
málem bral
ji
trefila
trhl
líhnou kái.
se
Vera by
mn
To
je
první pražský
takový malý holomek
byl perazil nohu, jak se s ní sápal. Se-
biem práv
nkolik
— ml
bi
jak
orá
do holen. Byl bych uší
—
ale
hote
—
mu
že
m
rád vy-
se s ním, s lou-
:
:
108
pežníkem. Arnikou jsem si musel nohu mazat. No, mladost radost. Jen kdyby ta holota nebyla tak zpustlá!"
Odmlel se. Brzy „No, vám letošní
však zas pokraoval jaro
pkn
zane. Na
to
Mn
budete pamatovat. Paneku, koncipistou to tehda pišlo na zimu. Pak mi nedal ert !
—
dobe dlat
a
masopust jsem
v
byl
už
No!"
v páru.
Opt se odmlel, zahledl se na mladého muže, zamžikal njak tverácky oima a ekl: „Ale te si zaídíte píjemné živobytí, co? Chystáte se už, pravda-li?"
Kuátkovi zdálo
tém
se,
že na
nj pan
sekretá
Jeho zraky byly njak hlubší než jindy, jako by se pod nimi skrývalo hledí
cosi 1
okamžik,
nadešel
hled
iv
než pouhá Kuátkovi hlavou,
vážnjšího
prolétlo
Vzchopil a
otcovsky.
se,
jaký
se
žertovná
otázka.
te, práv te tak hned nevrátí. že
popošel, stanul v uctivé vzdálenosti
k sekretái neskonale prosebn,
zárove, pronesl „Ó, pane sekretái,
neml
jsem
i
dv-
poslední
dobou jiného pomyšlení. Dnem nocí obíral jsem se jen tím a niím jiným. Netoužil jsem i
po povýšení pro sebe
toliko,
ale
i
pro jinou
bytost ješt. Nedychtil jsem jen po štstí vlast-
ním, ale chci se o
n
Pane sekretái, byl pedstaveným, býval
sdíleti s
jste
jste
pedrahou
duší.
mi vždycky dobrým mi upímným rádcem,
.
109
když
mé vdomosti
a zkušenosti nestaily; ano,
—
abych tak ekl (Kuátko se až zajíkal) býval jste mi otcovským pítelem Nuže, nenamítáte-li nic: rád bych se oženil, býval
jste mi,
—
.
.
—
až
budu mít povýšení v kapse..." Výraz pán sekretáv nesmírn
se zmnil. Dobromyslný, žertovný úsmv zmizel, ústa se pootevela, oi jako by se z jamek draly. Kuátko domluvil, pan sekretá nadmul tváe a vyfoukl všechen vzduch z plic, pohlížel ješt chvíli ztrnule na Kuátka, jako by oekával, že ho tím pohledem probudí ze spaní k životu, a ekl konen: ,,A to nemyslíte na nic moudejšího?"
,,Pane sekretái
,,
— —"
ozval se mladík za-
pan Brundibár nedal
ražen, ale
Povídám
mu
domluviti.
na nic moudejšího nemyslíte?
:
Jen vás posadí slavný magistrát do tepla, a vy hned na mráz? Zenit? No, te tomu roz-
—
umím,
že jste v posledních
dnech vypadal jako
Ján za cTirta dán. Já myslil, že vám mozkem avanž a zatím ženidlo!"
hraje
to
—
Zraky
pán
sekretáovy
man
zavadily
o sklenici s fialkami na stole praktikantov. ,,No bytosti',
arci, fialky!
Ty
jsou jist od
té
,
drahé
co?"
„Ne, pane sekretái," odpovídal Kuátko zkroušen. „Ty jsem koupil v Celetné ulici, za ticet
halé
." .
.
"
:
110
,rTak
tedy
'ponesete
je
co?"
té
drahé bytosti,
— —
„Pane sekretái Sekretá mávl rukou, vstal, rozkroil se proti Kuátkovi, vstril ob ruce do kapes a kázal
mi eknte, pane Kuátko, zasluhudovy mladí lidé, abyste se k
,,Tak
nemu
jete-li
stali!
mn
Neslyšel jste prve, že
dobe dlat
a sotva že jsem povýšil, za
nedl jsem
byl v páru?
strašujících
píklad
dáme?
taky nedal
ert
nkolik
Nemáte nás tady od-
dost a dost?
A
jak vypa-
ervotoinou posypal. — Pár set korun vám pidají, a vy: kam pak s nimi honem? Oženit! No dobrá, ožete se, ale ne takovým ou prkem, vždy nehoí a holky nevymou. Ani za pt let nemáte zmešjako by nás všechny
káno. Zatím se hezky usadíte, zranžírujete
se.
Pomalouku
neho
užijete,
se rozhlédnete, te-
tam vás pozvou všechno zrevidujete, no a pak, až nabudete rozumu, pak tedy s pánemprv uvidíte, co kde
do rodiny,
bohem
pkn
roste, tu a
si
\"
—
„Pane sekretái — " ozval se zas pan Kuátko. „E, to jsou všechno samé hlouposti," perušil ho sekretá. ,,Já vím Myslíte si, že nestaíte sám utratit, co vám tu dají. To jste na omylu! Taky jsem se do toho hnal, a iteprv po pti letech jsem vidl, jak bych se byl oženil, !
.
111
kdybych byl pokal. Jaký pak zázrak na vás
eká?" Rate
dovolit,
,,
pane sekretái
žadonil
."
.
Kuátko.
nm
„Inu ano, rate dovolit!" opakoval po rozbíhaje se na další varování.
sekretá,
Kuátka
podíval se bysteji na
oi
mu
jako zamžené, že se
Sekretá
všecek jiný.
se
,,No ano,
je
Pepadl chu-
zarazil.
dáka Kuátka píliš náhle, povalil ani, aby se bránil, udolal ho. zcela jinak,
má
chvjí, že
rty
jej,
mu
nou
Ale
a vidl, že
mírn, jako by
nedovolil
A ekl
pojed-
udoboval:
jej
Vždy vám nemám
co nejsem vaším poruníkem. Pro mne a za mne! Co pak je mi vlastn do toho? Kdo chce kam, pomozme mu tam. Vlastno ano. Pravda! by to taky nikdo dovolovat.
dovolit.
Vždy
n—
Mn
nebyl vymluvil. Akoli kdož
Ale
ví!
takového pítele, víte? Povídám
neml
já
pítele, pane
Kuátko!" Bylo
mu Kuátka njak
líto.
zas ke stolku, chopil se péra, ale
okamžiku, co
Kuátko ustupoval
s
obrátil
zády.
nesmírn
taky se
blížil
stolku
lítostiv k
úporný, pan sekretá.
k
uctiv,
nevykládal,
U
usedl
se,
nevdl
v tom
ním.
pozpátku,
sekretá njak
Otoil
svému
stolku, ale
aby snad
kdyby
se
si
k
pan
nmu
však stanul a pohlížel
druhému oknu, kde sedl
112
„Povídám, dobrého pítele, pane Kuátko," ale již jen jako by
navazoval zas pan sekretá,
sob
na Kuátka nehledl. „Ale kdybyste jen trochu rozmýšlel! Povídám, jaký pak zázrak vás eká? Konen není Dobrá. Tak koncipista žádné velké zvíe. k
mluvil,
—
tedy se oženíte. jde
to.
No
ano,
dokud jste dva, — Pak pijde
—
pane Kuátko,
náramn
brzy pijde
rodina pijde vždycky
dív než
další avanž,
rodina
—
—
Ale jak dlouho to trvá?
dejte nosti
si
sloužit
zane
—
a pak
leckde
Inu
varhanách.
najednou
vrzat, s
jako
domácpolámaných
to v
v
pánembohem, žete
— A mám
se.
Ale já mluvím ze zkušenosti. (pan sekretá nevidl, jak pi této dcery zmínce tvá Kuátkova náhle se pokryla lítostí)
—
dv
— dál
jen
a to
h.
poctivý
mla
žena pár zlatých. Ale
Samá paráda! Mébl samá peníz není možno bydlet!
te
je
ím
secese!
Za
— A
na-
tom ráji ozvou jiné píšaly, ty No, pál bych, abyste ješt pak A co pak druhá strana? mluvil o štstí. pak taky šastna? Až Bude ona Ne? Zena? nebude kde co? Tak vidíte," Pan sekretá se odmlel. Zdálo se mu, že ekl již vše. Ale vlastn to povídal jen, aby njak ospravedlnil první svj náhlý výbuch. Cím dál silnji pocioval, že se zapletl do n-' eho, co se ho docela nic netýkalo. Vlastn se ho o to nikdo neprosí. A Kuátkovi je ticet
jednou
kiklavé.
se
v
—
—
"
:
113
Po zákonu tedy
let.
dávno
Kuátko vydechl
sob
by jen k
jako
je
svéprávný.
zletilý,
Te
po lidském rozumu
a
z
—
hloubi
a taky
ekl všecek
promlouval,
stísnn
„A já myslil, že by „Kdo pak?" Slena Julinka."
se
mnou
byla šastná!"
,,
Pan sekretá pozdvihl hlavu, posouvl okupodíval se na Kuátka. Zraky jeho jevily njaké udivení. láry,
„Jaká pak Julinka?" ,,Nu,
slena
pane sekretái," vy-
Julinka,
dechl Kuátko. Jakoby to povídal z donucení,
krom
vle.
vlastní
Smrákalo
by
Jako
byla násilím vytažena
z
mu
pomalouku,
se
ta
odpov
hrdla. ale
pojednou
bylo panu sekretái, jako by do toho šera šlehl blesk.
a
jen
Slehl
pohasl,
ve svtnici
zstalo
zase šedivo, ale poslední zásvit uvázl ješt na
mžik v hlav sekretáov. „Jaká pak Julinka, pane je
mnoho
— —
Kuátko?
Julinek
„Vaše Julinka, pane sekretái," vy vzdychl ,,Ale te je po všem, když máte ta-
Kuátko.
."
kové mínní
.
Domelo se
louil
s
.
Kuátkových, jako by Nu, ano, vždy je taky
to na rtech
životem.
konec. I.
Herrmann, XVI.
:
Kanceláský prach.
8
114
Pan sekretá Brundibár vstal pomalu, podošel ke Kuátkovi a zvukem naprosto jiným, vlídným a vyítavým zárove ekl:
malouku „A
mne
to
„Vždy
povídáte teprve
te?"
mi dív nedovolil mluvit," lostiv vytýkal Kuátko. „Tak vy naši Julu?" „Pane sekretái!" sepjal Kuátko ruce. jste
ža-
„A co Jula?" „Ano, pane sekretái!"
A
„Tak!
„Když
u nás nikdo nic nevdl?" mluvíte o koncipistovi, byl
to
takhle
byste praktikanta teprv vyhodil," žalostil
Ku-
átko.
„A co matka?" „Chtl jsem díve
vyprositi vaše svolení!"
Dv
postavy šukaly u svých
Šero houstlo.
stol, skládajíce akta, zamykajíce šuplíky. Po-
tom
vrzly
dvée
„Nezapomete znl
pán
hlas
dva zimníky poletopostavami v jedinou hmotu.
šatníku,
valy, až se spojily s
ty fialky
—
pro Julku," za-
sekretáv.
Ale
Kuátko dávno
sklenice,
osušil nasáklý
již byl vyal kytiku ze spodek pijákem a chá-
pal se klobouku.
Mlky
vycházeli
oba
z
vyšh na ulici, kde bylo ješt než nahoe.
kanceláe,
mlky
mnohem
jasnji
Ií5
Tu pan sekretá popadl Kuátka pod paždím a ekl bode a pln dychtivosti výjevu, až ho pivede dcei, žen: „Ale bude koukat naše máma — bude to mít radost naše drahá
máma doma
\"
Nár. Listy v ervenci 1907.
Exhumace. (I
doby pasivní
Schylovalo
resistence právnich praktikant.)
se k poledni a
pan Vincenc Vo-
íšek, zkušený a zasloužilý sluha v presidiu
slavného guberniálního soudu,
konen
z hlu-
boká si oddechl. Právem a dvodn opakujeme: konen. Nebo co se v slavném presidiu od rána dlo, nepamatoval Voíšek za celý as obtavé, tyiceti a plleté služby své. Ale co íkáme, od rána! Trvalo to
úadovny pán
již
plné ti dny, co se
za deputací, audience
raport za
—
dvée
presidentovy netrhly. Deputace
pes
audienci, raport
nad
až bylo Voíškovi ouzko, co všechno
tmi dvemi
se
projednává.
Voíškovi ani nebylo teba, aby
V tch lehal
dnech
pravým
uchem (na nž lépe slyšel) na dvée, chtje zvdti, se v posvátné komnat pán pednostov jedná. V tch dnech pan president
o
netlumil hlas, jako iníval jindy, naláduje tak
117
m
jednání v tóninu pívtivé, šetrné a
líamarádské dvrnosti.
opak zazníval
hlas jeho s
nkdy
té-
V tch
dnech napoátku oste a s vy-
svdilo neomyln o naprosté pevaze, o nezvratném vdomí, že teba jen udeiti draznji na strunu ouední nadízenosti s jedné
soká,
což
nezlomné podízenosti s druhé strany, aby jakási' nemilá aféra (Voíšek ješt nerozuml dobe, jaká) byla rázem sprovozena se svta. Pozdji pozbyl hlas pán pednostv eené ostrosti a nabyl pibarvení nevrle popudlia
ale ani tato tónina nedodržela, a na konec rozklady nabyly neklamné povahy prudkého rozilení. A tu Voíšek jasn chápal, že se tam za dvemi projednává njaká „šlakovit zatrackaná historie". Ani mu nepipadlo, aby se lepil uchem na dvée, nebo ml dojem, jako by vnitek byl nabit jako elekti-
vosti;
ním
nou, a kdyby to prasklo, mohly by se
i
dvée
Zdálo se mu beztoho, kdykoli v njaké pestávce (a klidné pestávky takové byly v tch dnech vzácný) byl zavolán k svému veliteli, že je všechno ovzduší Jeho
rodélnouti a poraziti
jej.
Excellence stále štiplavjší a kyselejší.
A
tak,
veden jakýmsi pudem, nejenom že nepiléhal na dvée, jako iníval jindy, ale jako v pov-
rené
bázni víc a více se jich vzdaloval, až se
ocital kdesi
v
kout
nesrozumitelný
A
v
tch dnech
u
vývoj litoval
kamen
a
odtud sledoval
nesrozumitelných
hoce, že
nešel
vcí.
do pense
:
118
hned, jak let.
a
te
mu
odzvonila tyicítka služebných
nechápal, jaká to byla u
robná a marnivá
nho
cho-
když si umínil, že doslouží ješt plný rok jedenatyicátý.
Dnes by do
ctižádost,
šel hned, od hodiny, íci: jdu do pense a utéci. Musí zadat, musí to „probhnout" všemi píslušnými instancemi, a Voíšek vdl dobe, co znamená probhnout instancemi!
ale
pense
té
nejde to jen
—
tak.
Ale dnes tedy konen oddechl. Zas odešla jedna deputace, zas bylo po všech audiencích
te
a raportech, a
A
snad bude pokoj.
šoulavými kroky
byly ulekáním posledních
huspenina usedl a
—
šáral
pohovl
se
— nebo nohy dn rozteseny
ke stolku,
k
židli,
jeho jako
aby
trochu.
Avšak nedošel. Ješt ho dlily od židle komnaty Jeho Excellence za-
ti kroky, když z
znlo
zvolání
„Voíšek!''
Voíšek
oekávan
se
až zapotácel,
A
jak
náhle a ne-
znlo! Kriste Ježíši, takhle ho Jeho Excellence málokdy volala. Chtl se rozbhnout, ale tím leknutím se mu nohy tak roztetelily, že ml co dlat, aby to
pišlo.
na nich udržel. že zaznlo druhé
se
,,No Voíšek!"
jak
to
A
tak se stalo, než se sebral,
a
ješt prudcí zvolání:
" :
110
Voíšek, bledý na smrt, nabral dechu, zazmodralými rty, pokižoval se a vynakládaje veškeru srdnatost, kde jí co v sob klapal
nastoupil
shledal,
komnat pán
pochod
ke
ruka,
když
presidentov.
Chvla nohy
se
mu
se
mu
kliku,
stiskl
lámaly v kolenou, když
a
pekraoval
práh.
Jeho Excellence sedla na kesle pi svém psacím stole, upírala oi na dvée a jedva že zoila Voíška, vyhrkla na nj
„No Voíšek? Mám si ústa roztrhnout? Ci snad oni taky už dlají pasivní rezistenci?" Voíšek otevel
ústa
dokoán.
Kde pak
„Ježíš Marjá, egcelenc!
žím tyrycet a
pl
„Tak dobe,
roku
— —
a poslouchaj.
Slou-
já!
Voíšek. To
rozumí, kanceláe jsou prázdny, co? Nikde
Z tch mladých, myslím,
kdo, co?
kant
—
co
,,Ano,
prakti-
— — ?"
„K službám, hoce pan
z
se ni-
to
egcelenc!"
má lovk
president,
za
„Pipláme
vydechl Voíšek.
všechno!" je tu,
ekl
jako ptáky
hnízda vybrané, a te tuhle to. A zrovna tady mám takovou vc, Voíšek, a je to periculum in mora! (Nebezpeí v prtahu.) Sice z
taky nemají kompetenci, ale jsou
pod písahou
120
a dost starý a zkušený
A dobe
mi
—
provedou
to
musejí to vzít oni. !
A
toho nejsou
z
konsekvence." žádné nemilé konsekvence
Pan pednosta sáhl po svazku íšek v duchu odíkával otenáš. „Tuhle mace, byla-li
to mají,
Voíšek. Je
vdí? Vykopání už
ped
lejster.
to stran
Vo-
exhu-
mrtvoly, nová obdukce,
tím jaká, ale zdá
se,
že nebyla.
Pvodní udání znlo na smrt ernými neštovicemi nebo dokonce morem indickým (Voíšek se zatásl, až na ouední sosák zašustil), ale vyšly nové okolinosti na jevo, vypadá to jako vražda. Nápadné je pi tom, že byl nebožtík pohben ješt toho dne, kdy skonal, a to nasvduje, že nebyla žádná sekce. Aspo ve spisech nic takového není. O soudních lékaích vbec není zmínky. Dlali taky snad
nm
rezistenci!"
—
„Tak
si
znlo hoce
z úst
Jeho Excellence.
vezmou — ani jsem nemohl peíst — a ode-
tohleto všechno
to ješt od a do z berou se na místo, kde byla mrtvola pochována. Zavolaj si k tomu nejbližší dotyné soudní
lékae,
asistujou
mn
pi
obdukci,
najdou-li
tam njaké svdky smrti a inu vbec, vyslechnou je, vezmou je pod písahu, zkrátka vyídjí vc a nezdržujou se mi zbyten. Ani nevím, kde to je, podívaj se do toho cestou, na diety dostanou, tu mají, jdou, a jspu
—
mn
brzy zpátky!"
121
Voíšek sáhl po lejstrech a ml co dlat, aby je nerozsypal, jak se mu ruce chvly. Po tyicet a pl roku vrné a záslužné služby své konal všeliká poslání, ale aby šel nkam na exhumaci to se mu ješt nestalo. Inu arci, vždy se taky posud nestalo, aby ti mladí" se takhle postavili na zadní nohy.
—
,,
„Do veera
s tím
mohou
být hotov," ekla
ješt Jeho Excellence. „Ale kdyby se to snad tu zase njak protáhlo, do zejtka veera
mn
jsou!"
Voíšek popál dobrého chutnání, vytáhl komnaty, dovel za sebou tiše, a když se ocitl sám v pedsíni — ve své milé, do nedávná
se z
tak
„úadovával"
mu
—
kde tak pohodln
povznesl zraky ke stropu, až se
blmo
spodní
obracel,
pedsíni,
klidné
tiché,
objevilo,
a svadlá jeho
jakoby
oi
v sloup
ústa povzdychla:
mn
pak tohodle poteba! Mor a Vykopávat! Jestli pak jsem dávno nemoh' sedt na pensi a chodit pokojn do Chotkových sad a na Belvedér!" ,,Bylo-li
erné
neštovice!
ouední epici s jablíkem, chopil pod paždím a vyšel na
Narazil
se deštníku, stiskl akta
chodbu. na cestu
—
Zastavil se u
a
v
tesklivém
pokladny pro peníze pemítání míil ke
vratm.
„Kam
pak,
lega portýr.
Voíšku, kam?"
zastavil
ho ko-
!
122
„Ale radš bych se — v Palerm vidl!" ekl zuiv Voíšek. „Na exhumaci jdu. Starej ." mi nadlil .
z
.
„A co že vám? Co tch jurist?" Dlají nám
mínal)
—
—
(Voíšek chvilinku vzporeminiscenci. Tak to piPomyslete si vyhrabávat mrtvolu
nám
dlají
padlo ;mniQ. Ale ke všemu
—
:
mor
indickej
tomu ješt vražda Až !
„Stakra!" z úst.
nkoho
jurist!" povzdechl Voíšek. „Ti vy-
„Jo, práhli.
a k
neposlal
že
„To
vyndal
mže
dojít
a ierné neštovice,
m mráz špiku m
'pochází
portýr i
na
." .
.
dýmky
tu dole..."
Voíšek se podíval na kolegu portýra okazováek pravice:
a
zdvihl
„Nesrovná-li se dojde.
Já
si
do
to,
Vopiko,
nejdelší smrti
tak
že
taky
nepomyslil, že
budu exhumírovat. — Až je tun ouzko, Vozrovna do pláe, jakobych se neml vrátit. Jen pomyslete mor, erné neštovice a vražda! A já to mám vykopat, vzít pod piko, nikdy
:
písahu, secírovat a zepsat protokol!" Jsou nepochybné pípady podivných pedtuch vcí budoucích, kteréž se do nejmenších
podrobností splnily. Voíšek vrátí
—
tušil jen,
že se ne-
a nevrátil se.
Byl veer prvého dne,
druhého, Voíšek
—
po Voíškovi ani
nepišel.
Uplynul týden
123
—
msíc Jeho Excellence byla nanejvýš znepokojena. Voíšek si nepišel ani pro gáži bylo zejmo, že se nco pihodilo.
stopy. Uplynul
—
Rozpomenuli se konen, že Voíškovi
dali
na cestu sedm korun a tiaticet halé, vzniklo podezení, že Voíšek zpronevil svený kai
do ciziny. Vydali na nj tedy zatyka, kterýž arci, jako zatykae pravidlem, zstal bez ouinku. pitál a prchl
Konen pak
se
uplynuly ti msíce, a když ani
Voíšek
nevrátil, byl
vzhledem ke tyi-
plleté služb své, k vysokému vku k zásluhám, jichž si v ouad dobyl, a s prominutím ticetileté lhty zákonné a se všemi obvyklými poctami prohlášen za mrtvého. ceti
a
i
Bylo ležitosti,
padla tím
krásn
to
a
definitivní
vyízení trapné
té
zá-
zárove vyízení ekonomické. Odopatením pense jeho, kdyby se na-
vrátil.
i
Jsi
mrtev, jaká pak pense!
Ale pojednou,
mimo
vše nadání,
po pl-
pátu msíci došla presidia veliká obálka
známkou ,,vc úední
—
s
po-
porta prostá".
Sla z ruky do ruky, nebo k úžasu všech, kdo znali a pamatovali ouedního nebožtíka Voíška, poznán v tžkých lomených literách adresy — rukopis Voíškv! Nebylo pochyby,
byl to jeho manuskript, zcela
neomyln.
Byla to relace k rukoum vysoce slavného presidia slavného a nejvyššího tribunálu, a znla
124
(s
prominutím
Voíškov
a
pochopitelných
tedy
pi
odpustitelných
kvalifikaci
nedopatení
pravopisných jiných): „Já v nejhlubší úct podepsaný Vincenc Voíšek, presidiální sluha pi slavném nejvyšším guberniálním tribunále konám poslušné a svdomité ohlášení: i
Vydal jsem se podle vysokého naízení, abych provedl a pod písahu vzal exhumaci a sekci zesnulé mrtvoly zemelého Jana Ev. Cajmrska, státního píslušníka, poslední dobou námoníka na lodi „Excelsior", kterýž skonal za píznak nepochybné smrti, udánliv na erné neštovice a indický mor, domnle však násilným zavraždním, následkem ehož byl neprodlen pohben, aby v ostatním mužstvu nevznikla nákaza, s šetením veškerých fysikátních a desinfekních opatení. Svdk jeho udánliv pirozené a domnle vražedné smrti nenašel jsem na míst žádných, anobrž toto místo bylo
in
oupln opuštné
a liduprázdné, jelikož je ob-
mn
tam se zdržovati. Naízená však exhumace nemohla býti vykonána pro nedostatek píhodného terénu, což pod písahou seznávám a což potvrzeno také kapitánem „Pelikána", na jehož palub jsem exhumaci hodlal vykonati. Nebo je zjištno lodním denníkem kapitána „Excelsioru" a pozdji pístavním úadem ostrova Haiti, že svrchu eený Jan Ev. Cajmrsk tížno
rozžehnal se se
svtem
v Atlantickém
oceán
125
a to blíže ostrova Portorika, v místech, kde je
pldeváta kilometru hloubky, následkem ehož jsem si tak hluboko netroufal a bylo dle námoních zkušeností dosti pochybno, že bych vbec njakou mrtvolu a zvlášt Jana Ev. Cajmrska nalezl. Upustil jsem tedy od výkonu pro nemohoucnost a nepekonatelnou pekážku a hlavn následkem zjištní, že zesnulý Jan Ev. Cajmrsk neskonal ani ernými neštovicemi a morem indickým, ani vraždou odjinud v to pišlou, nýbrž ouinkem nemírného požití koalky v den smrti, jemuž byl vbec delší dobu oddán. asi
Nepítomnost svou v
úad
omlouvám
na-
prostou nemohoucností navrácení a zabezpee-
ním
lepší existence
jeden z pasažér lifax,
,,
uslyšev, z jaké
vydal, angažoval
na
pd
m
píiny jsem
Nebo
se
na oceán
ihned za svého tlesného
komorníka jako vzácnou jakživ nesetkal s
americké.
Pelikána", englický lord Ha-
akvisici,
lovkem,
který
ponvadž
ml
se
vykonati
mn
exhumaci v Atlantickém oceán, platí trojnásobnou gáži, zapoítal posavadní služebná léta, jako bych je byl vysloužil u nho,
mn
mn
a zaruil ti sta liber šterlink pense, následkem ehož se vzdávám veškerých nárok na pensi doma.
V
nejuctivjší služební oddanosti Vincenc
Voíšek."
^26
Když se o tomto netušeném úspchu koVoíška dovdl za tepla portýr Vopika, pocítil v prvém okamžiku jisté hnutí pochopilegy
telné závisti, ale o chvíli
pozdji ekl:
Voíšek! Ten jakživ nebyl hloupej, vždycky íkal. Ale dív k tomu neml píležitost. Jen aby tu pensi hodn dlouho „Jo, jo.
to jsem
bral ...
1"
:
Nár. Listy v íjnu 1907.
Po
dovolené.
OSOBY Pan
rada, osoba hovoící. Parízek, osoba nmá, toliko poslouchající.
Pondlí
po svatováclavském
posvícení.
V
de-
vt hodin dopoledne. Pan rada sedí ve své úadovn, v pohodlném kesle pi psacím stole. Nepracuje; zdá se, že poítá odmený cvakot kyvadla solidních hodin nad pohovkou. Nesedl by tu ješt, kdyby se dnes neml vrátit z osmidenní dovolené jeho „podízenec" Parízek. být na míst v osm hodin, ale „petáhl" dovolenou o celou hodinu. Konen pišel a sedl
Ml
taky ke
svému
„Na
stolku.
endlich!
Konen
že
jsou
tu,
pane
Parízek! Je to od nich hezké, že si vzpomnli, že je taky njaký ouad na a že by v tom
svt
ouad mli
sedt. Jen že tu mli být v osm hodin a ne v devt. Dostali dovolenou na osm dní, a ta jim
vera veer dobhla
128
Dnes ráno prostoeké,
ale
že jim
dobhla?
tak dobrá,
Je to
od nich Ale
tak tedy ráno.
už není ráno, te je dopoledne, devt hodin, pane Parízek, povídám slovy devt hodin, a ouad jim zaíná v osm. Umj' poítat? A dovedou si vypoítat, že tedy zkrátili vysoký erár o celou hodinu? Neusmívaj' se tam docela nic pod fousy, pane Parízek, ale spoítaj' si, kdyby tohle udlali všichni subalterní ouadníci v celé monarchii každý den, co kolik by to mli hodin a dní a nedl pak povídám: nedl! Kolik by to bylo služeb-
te
:
mn
—
—
ních
moh'
rok, povídám slovy
:
rok! A
to
by
Kapírujou te, co chci íc', když povídám, že mli dovolenou na osm dní? Rozumjí tomu? Nevdí oni, že jsem jim dal dovolenou, abych tak ek', na vlastní riziko? A že tu te sedím celou hodinu, a oni nejdou Co to brumlají? Že se ani ve snu nenadali, že tu budu práv dnes v osm hodin, když Pane Parízek, v téhle popo celý rok erár platit, co?!
mn
— —
známce je takka jakási zatracená arogance, rozumj', to už je kvázi renitence! A tak tomu tedy oni dokonce nerozumjí, že v tom je jakási abych tak ek' potencírovaná svdomitost, neku-li akurátnost, když si nejsem jist, budou-li oni tu, že pijdu sám, aby to byró ne-
Což pak vím, jestli snad práv dnes ert neiastrí njakou inspekci? Ne-
bylo docela prázdné?
'
:
129
\edí
že
oni,
práv
néco takového semele
se
vždycky, když se toho
lovk nejmm nadje?
A
vdí, co by taková inspekce ekla, kdyby tu nenašla ani m, ani jich? „V departementu neshledán ani fórštand, ani personál, vbec konstatována nepítomnost veškerého ouadování!" Dovedou oni si pedstavit ten nos, jaký bych s
hry
dostal?
A
za
to
všecko,
mli
oni
že
mn
osmidenní dovolenou? Takhle by se odvdili? No dobrá, pane Parízek, ale až si pijdou zas na pesrok o dovolenou, tak jim tenhle moment pipomenu a zeptám se jich ,Pane Parízek, poslouchaj', neekli by o mn, že jsem prach starý osel, kdybych jim te po
—
tom, co
mn vloni vyvedli,
dovolenou?
— —
Já jich
dobe
fousama usmívaj, cela
seriosn
dal zase tak
ochotn
vidím, jak se tam zas
nesmjou
ale
mínno!
Mysleli by
se, si
to
je
—
to
pod do-
možná,
si to myslej' už te. Podle paragrafu jedenáctého maj' na ouplné právo myslet co chtjí,
že
za to
s
nima
nemžu
zavést
žádnou
discipli-
nárku. Ale já jim povím, pane Parízek, aby se
impertinentn
tak
oni nejsou první, o radovi myslí! Dokonce nejsou první! Když jsem já nastoupil ped tyryceti lety do praxe, taky jsem si myslíval, že je rada starý osel, a povím jim, že jsem si to myslíval ješt, když jsem byl dávno který
si
definitiv, I.
nešklebili:
nco podobného
ale
tím
jich
mohu
Herrmann.lXVl: Kanceláský prach.
ujistit,
když ko9
130
nené lovka
to pak už mínní, nemyslí! Taky oni nabudou jiného až se octnou v mé dietní tíd. Jo., jo, pane Parízek! Jen bych jim pál, aby pak mli vdnjší
udlají radou, že
si
podízence, než jsou oni!
mžu
docela upímn použ dávno nebyla žádná hodina tak dlouhá, jako ta dnešní od osmi do devíti.
Ale
vdít: že
nco
jim
mn
mn
Nezubj' se zas tak provokativn! Já rozumím Ne proto, že bych nebyl zvyklý sedt práv tu hodinu v kancelái. To je od nich jaksi nešetrné. Až oni budou kdesi v dejim
!
partemente pednostou, zavedou za dobré, ale te, když maj'
si to,
jak uznaj'
ouedním zamst-
knáním doplnit své theoretické studie, musej' aby svoje místo dokonale vyplovali.
se snažit,
No, dnes ho vyplujou, jak na nich eklatantn pozoruju. Jsou jaksi vyjeden. To si myslím, paneku, na osm dní vypráhnout a nemít starost o nic jiného, než o vlastní corpus.
Hned
do dveí, vidl jsem na nich, že S jim tam dailo. Abych ek' upímn, takových osm dní platí vlastn za trnáct. Neškubaj' vyítali pyskem, pane Parízek, jako by moje tyry nedle. Až budou oni radou, uvidj, že ani takové tyry nedle nestaí lovku, aby se dal do poádku. Budou mít už taky svoje zatracené defekty, a možná, že budou mít hemoroidy už jako sekretá, [o, jo, na to ani jak vešli
mn
131
slavný erár nekouká, co
si
lovk svdomitou
službou v tch místech vyzejská! Pak aby se kurýroval na vlastní outraty. si
—
Ostatn bych
nimi ze srdce rád byl prohodil ty tyry
s
Oni mli pohodu, hlavn na svaverejší nedli. Kdežto já tam
nedle za tch osm
dní.
jeden den krásnjší než druhý, tého Václava a
venku chodil v samém dešti a byl jsem poád jako un. Paní sedla v hotelu po celou tu
dobu
a byla v
taky dovolená!
jednom kuse uplakaná. To
— A
co to
stálo,
je
taky nepo-
Oni jeli ke strejkovi, tam ho vyjídali — tam pkn zreducírovali stav drobného dobytka a drbeže! — celá jejich outrata byla za jízdu tam a zpt, a nanejvejš snad njaká zlatka diškerece. Ale já byl v lázních, pane Patam rízek, pro žádnou rozkoš, vdí, nebo poád jen kanalisovali samou vodou, k tomu jídla po tenku, v devt hodin do postele, ráno v pt z ní! Myslej' si, že to je njaká pohova? Kolem dokola samý marodér, až je lovku ouzko, ze všech tch nemocí by tam sestavil ítaj'. asi
mu
m
celý lexikon, a doktor
poád
jen opakuje: ,Inu,
nerate se divit, pane rado, pi svém vku máte již ouplné právo na njakou tu závadu, a jen když se k tomu nic nepidá...' Inu hrom t uk', myslím si, zatím staí tohle. A ten ouet v hotelu, když jsem platil! O tom všem oni nemaj' ani potuchy, pane Parízek, a toho si
mžou
vážit.
132
te
Ale
mn
se
nechali dost,
bylo
nco
jsou
rád,
zase
splasklo.
ísel.
že
pamatujou zdravé. snažit, hradili.
zbytených eí, pane Pazapáhnou do práce. Rest a za tch osm dní zas pi-
nechaj'
pkn
a
rízek,
je
Musej' co
trochu
pitáhnout,
aby jim
dlat,
Mladý lovk nemá Není to hezké to.
si
lovk
zlenoší.
A
to
a
bíško
tloustnout,
a
není
to
taky se musej' vyna-
aby eráru a státu tch osm dní vynaProto jim radím
Co pak
zase
vstávaj',
sotva
že
si
sedli?
Aha (Pan rada pestal hovoit a za nepítomnosti
pán
Paízkovy
jen chvílemi zafuní.)
No, no, že zas pišli! Vidj', vlastn tuhle mli si vyídit ješt v dob své dovolené. jsou hodiny ouední. Mli na to osm dní asu. Ti tvrti na deset, a pérem ani nehnuli. bych prosil, aby zstali sedt a pracovali. Nebo až pak nkde nco uvázne, nezáležitost
Te
Te
mžu
íc' slavné vrchní instanci:
Nemohlo
být
vyízeno, ponvadž ml pan Parízek osm dní dovolenou. Vdí, co mi vrchní instance ekne? ,Kdo pak udlil panu Paízkovi dovolenou, o které tu nic není známo?!' A já jsem v kaši.
—
To by tak je
se
mn
chtli tak odsloužit?
Pro Boha jich prosím, neusmívaj' se mi poouchle. Vezmou akt a pracujou. Nahoe beztoho všecko nervózní, na všech stranách
!
13:
—
radím jim upímn, pane toho žádný píklad. Resistence nevytrvá, pamatujou si, že erárem a státem nikdo nehne. Už dív se mi zdálo, že taky
samá
resistence
Parízek, neberou
njak naichli povídám
si
z
tou zatracenou organisací, ale já
pamatujou si to se ješt dlouho nikomu nepodaí, aby v našem vysokém eráru a státu byla njaká organisovanost. Povídám jim slovy: nebyla a nebude! Tak, a te se konen daj' do práce a nevyjim
a
:
a snad nikdy
trhujou
m.
(Na dvée zaklepáno. Listonoš.)
No bodej, co pak zas! Jako bychom toho nemli už dost. No, tohle poká, to taky — hrom do toho, tohle nám shora vracejí už po tvrté. Zas njaká oslovina v tom — tu maj', pane Parízek, to je jejich opus aby jsem vyizoval já
—
to sem, to
poli honil, ty je
tohle?
—
Vostebal z Mejta, no
daj'
ert po
—
A co pak soukromé, aha, kolega
mameluky nahoe!
Privatim
ne, je
tak tedy to nejdív.
——
(Pan rada trhá obálku, te dopis.)
Drahý kolego — mmmm a pání k posvícení
zdravení
— srdené po— mmmm — zase zcela zdráv — mmmm — svátky — mmmm — žes nepokoroptvemi — hrome, jaké ko-
doufám, že jsi a na ty dva vrhl nkolika rotve? Vždy žádné nepišly! To aby hrom do pošty
134
(Optné Co pak
klepání. Jiný listonoš s
to? Korotve!
love,
být už na posvícení! Cože
—
bednikou.) ty tu
mly
že bylo všady
zameno? Ani doma že jsem nebyl? A love, což pak mohu ichat, že mi nkdo posílá korotve? Kriste Ježíši ty jsou jist zkaženy,
—
—
zapaeny. Tu máte nákladní lístek, sousede, tuhle od cesty s Pánembohem Pro pt ran do hlavy! Svatováclavské korotve a já je dostávám dnes, v pondlí! Pane Parízek, jsou tak laskav nechaj'
—
—
—
tch zatracených hadr, vždy nehoí
a
nahoe
pro posluhu a jdou s ním k nám, k paní, aby, s tím nebloumal zas nkde po Praze, paní ty korotve hned vypakuje, je dá na vzduch, na okno do zadního pokoje, ne na slunce, pro Krista pána jdou, prosím jich, jsou co nejdív na povtí ty korotve! Bože, jen jestli jim nic není! Tak, Paízeku, jdou ty lejstra zde poká j, ty jim neuteou ..." se taky nikdo nezblázní, skoej'
a
a
—
a
—
— mj
—
Psáno
r.
1908 pro Kalendá Nár. Listu na
Pedasný
r.
1909.
doprovod.
Chvíle ze života pensistv.
parny den ervencový, schylovalo se ke hodin s poledne. Sady Karlova ná-
Byltetí
mstí byly mrtvy. Nebylo
tu
prochaze
a ne-
bylo ani skotaících dtí. Toliko na židlikách
porznu nkolik paniek, nbabiek, a dusné vedro klížilo jim oi.
ve stínu sedlo kolik
Podimovaly. Laviky na výsluní byly nadobro opuštny. Žárem sluneným byly horké jak žhavé plotny kuchyských krb a fermežový jejich nátr odpryskával. Za dnešního parna, kdy se na stromech a kích ani lístek nepohnul a kdy oi pohledem do oblohy bolely, nelákaly lávky k posezení.
Jenom na jedné z nich, vydané nejvtšímu úpalu slunenému, sedl starý pán, a zdálo se, že mu sálavé paprsky nejsou obtížný. Vzdor parnu byl až po krk upjat v dlouhý, šosatý kabát, hlavu ml pokrytu tžkým cylindrem.
13ti
erný odv, cyHndr
Všechen jeho úbor,
ponknd
tuhý
rozježený,
tsn
ovázaný,
staré,
dávno minulé módy.
silná
„španlka", o níž
natýma
a
i
nákrník,
atlasový
tvar h'mce u košile I
ta
hl
— s
vše bylo
berlikou,
mezi koleny kloub-
se
namodralýma rukama
opíral,
byla
staré fasony.
Takovýmto výstrojem vyznaují se obystaí pensisté, kteí dávno zútovali se svtem, kterým je všechna paráda pekonaným stanoviskem a kteí zjevem svým jsou jako pojítkem doby minulé s pítomností.
ejn
Tento druh
lidí
nevymírá. Jsou
nám živým
dozvukem uplynulých v duchu starých tch
desítiletí
ijón
vzor nejnovjší módy
a
bezvadných
as.
a
žijí
Mnozí
z
pro sebe dnešních
budou
kdysi stejnou starožitností našim vnudnes ješt nenarozeným. Svt se jim asto posmívá, na štstí toho nepozorují. Poítají své dny a jsou vdni za každé nové jitro, do nhož
km,
probouzejí. Každé je jim darováno. Mají snad syny a dcery a pece žijí osamlí, nebo jejich potomstvo je rozptýleno ve svt. Až jednoho dne shromáždí se všechno onoho dne, kdy starého pána v úzké rakvi doprovodí k poslednímu odpoinku. Letitý muž, vyhívající se na lavice, byl jedním z onch pensistv. Zevnjšek jeho ne-
se
—
— —
klamn tomu nasvdoval. tak
ode
chvíle, jak se léto
Sedával
rozehálo,
tu
denn
dv
hodiny
:
137
dopldrie, dve hodiny odpuldnc, na plném výsluní, jako by chtl co nejvíc paprsku do tla
by pocioval, že slunce jest pravšeho jeho života. Jeho stydnoucí, pomalu již kolotající krev a jeho kehké kosti bez mízy snesly hodné tepla. A bylo teba nastádati ho na dlouhou zimu.
zachytit, jako
menem
Vždy druha,
s
sedával
nímž
klidné,
tyto
trávil
lova namésti, ale dnes
asem
rozepínal
jevil
vykávaje chvíle
asem
v sade
Kar-
jistou netrplivost.
kabát a sahal
starých kotvikách,
starého
do vesty po
otáel hlavu na tuhém
krku a pohlížel na ciferník novomstské vže.
Konen! Práv když od
vži tetí hodina, volným krokem vypadající skoro jako dvoje prvé-
ulice
jiný staroch,
odbila na
Jené
blížil
se
ho. Zraky oekávajícího se oživily, na tvái objevil se
mdlý
a jako útrpný
úsmv,
kterýž však
brzy pohasl.
Druhý vztáhl z
staroch piblížil se, posmekl cylindr, ruku a pronesl, jako by se omlouval
opoždní: „Cekáte dlouho?
Prvý
—
Trošinku jsem zaspal."
pan sekretá Strunc, zdvihl se s laviky, potásl píchozímu rukou a ekl shovívav pensista,
„No, nic jsme nezmeškali. Ale pane rado."
te pjdeme,
"
"
:
138
„Pjdeme?" udiven.
otázal
,,já myslil, že
—
obyejn
pan
se
Vaka
rada
tady trochu
si
jak
Pan
Pensista sekretá podíval se na radu.
rada
neví?
nic
hubenou rukou
„Vy
jste
„Neetl!
A pomalu
neetl, pane rado?" otázal
—
Co jsem
ml
lovil
íst?"
vytáhl verejší veerní noviny, podával
ukázal na drobnou zpráviku bezbarvým hlasem
„Už
je
tam
taky, starý kolega!
všeho, nikdo nic
Rada chopil Slova sekretáova
mu,
se.
v náprsní kapse,
je radovi,
nesl
kabát a
v náprsí.
zajel
Vysloužilý sekretá
konen
rozepínal
nevdl se
— —
A
a pro-
tak beze
novin a sedl na laviku. je tam taky" naznaila
,,už
o
bží, a kolena se pod ním rozechvla. noviny do klína a tesoucí se rukou hledal skipec. Sáhl po kapesníku, vytel skla, nasadil skipec a hledal v novinách naznaené Položil
místo.
Byla to struná, tíádková zprávika, zvže editel p. V. Snajdr na odpoinku skonal pedevírem ve vku ptasedmdesáti let vysílením a dnes o tvrté bude pohben do rodinného hrobu na Volšanech. Rada doetl, ruce s novinami sklesly do klína, zraky jeho zahledly se ve tvá sekrestující,
táovu.
139
—
,,Snajdr
Snajdr/'
pronášely
polo-
rty
hlasn, jako by vzpomínal.
„No, Snajdr,"
sekretá Strunc po-
snažil se
pamt, Vendelín Šnajdr, editel výpomocných úad. Vzpomete si, pane rado, Šnajdr, sloužil s námi v Chrudimi, potom
síliti
jeho
,,
do pense — a za njaký rok prý k vli vdané dcei pesthoval se do Prahy. Ten Šnajdr."
v Hradci,
konen
v Písku.
Tam
šel
„Ach, Snajdr!" rozpomínal se pro Pánaboha, co že tak najednou
ho vidl ješt ped
náramn staten
dvma
lety,
již !
rada. ,,Ale
Vždy
jsem
a to vypadal
"
„Ano," povzdychl sekretá, „nkdy to na pijde z nenadání. Pede dvma lety! vidl ho ped rokem a na nic nestýskal." Já
lovka
—
Pan rada ten
je
složil
noviny, vrátil je sekretái,
peliv schoval v
záprsí.
Oba
se
od-
mleli.
Sekretá, jemuž se noviny dostaly do ruky
pouhou náhodou ráno v trafice, ml asu dost, zažil smutnou zprávu, ale radu pekvapila nenadálá novina píliš náhle. Tak vesel a spokojen, nic nemilého netuše, vyšel si z domu, a aby
zde to
na
ekalo.
Denn, po léta hovoil se Struncem o všem na svt; jen se oba vyhýbali. Pravda, as k nim list s ernou obrubou,
starým druhem zmínce o smrti
od asu
zalétl
zvstující skon
:
140
nkterého starého spohibojovníka,
a tu
nemohh
mu
neprokázah poslední pose na oba vždy jako šedivý, dusivý píkrov, a trvávalo vždy nkolik v, než se z tisnivého dojmu probrali, než s€ vyhnouti,
aby
Taková událost snesla
ctu.
dn
zase veseleji
do svta
pohlédli.
tím více je každé
let,
A ím
dále
do
Vždy
úmrtí zdrcovalo.
vtili Moranu, která je obcházela v kruhu užším. Již již má na mušce snad je, a pak jednoho dne náhle zasviští vzduchem bit a konec všemu. její kosy, rána dopadne blíže
stále
i
— —
Konen
vzhlédl rada
ekl, jako by chtl
Vaka
k sekretái a
truchlivou zprávu
oslabit,
dokonce vyvrátit:
ne-li
parte
,,Ale
jsem
nedostal,
—
Po
píteli.
tu
jdu
rovnou
„Taky jsem nedostal," odpovídal — v takovém zmatku menou na každého, a kdož ví, vdí-li, bydlí. Taky jsem nevdl, kde Snajdr
sekretá.
chvíli
z
nepinesla pošta
nic
a
domova."
„Ale nedivte se
až
te
v novinách
smutku v Karlov
A
pozoruje,
stojí,
že je
poheb
jeho
novina
nevzpokde kdo zstává, z
domu
ulici."
kterak
starého
druha zkormoutila, dodal „No, ml hodný vk. Byl bych mu poítal sedmdesát íkával vždy, že je v našem vku, a te najednou ptasedmdesát. Koukejte, celé
—
lustrum
si
ulhával."
141
Mlo
a
to zníti jako žert,
pi tom tvá
se
sekretáova neusmála. Za to se dostavil žádoucí úinek u rady. Líce jeho vyjasnilo se o po-
dobu pti
vali
ímané oznaoV tom vku je to znaný
Ano, lustrum, jak staí
znání.
rozdíl,
let.
a budiž tedy, že Snajdr odešel.
Jsou-li
zbývá
obma
stejné pirozenosti a vzdornosti,
pt
ješt tu
let
n a n e
j
m
života.
pt
í
Ovšem, rada
Vaka
myslil
let.
Pan sekretá Strunc pomlel chvilku
a
ekl
pak: ,,A
tak myslím,
provodíme
že starého
kamaráda do-
..."
„Doprovodíme," pisvdil pan rada a nobtížn se vzchopil s lavice. „tvrt na
jak
asu je dost." Oba staroši odmenými,
tyry,
míili
smrem
sebe,
aniž
po
k
slova
ulici
táhlými kroky za-
Spálené.
promluvili,
Kráeli podle
aniž se
rozhlédli
Všechen ruch, který je obklopoval, nic jim neznamenal. Oba byli v sebe ponoeni, oba se obírali neveselými myšlenkami. Jdou, aby doprovodili starého druha. Dávno ho neokolí.
žil. Dnes však leží ztuhlý v tsné do veera nebude ho vbec na povrchu zem. Stále jich ubývá, a s každým jako by
vidli,
ale
rakvi a
odcházel kus života jejich vlastního.
Pešli
tídou
Spálenou,
propletli
Husovou, zaboili
se
Perštýnem,
do Karlovy.
A
tu
142
námstí Kižovnického ped starým, erkupil se dav zvdavých, z nhož vyníval pohební vz. blíže
ným domem
Chyblo nkolik minut do tvrté. Z hloubi domu nebo z kterýchsi otevených oken zado
zníval až
pensisté
ulice
O
lindry.
zpv
temný hlavy,
sklopili
pohební. Staí
bezdn
pozdji ozvaly
chvíli
domovní dunivé kroky mnoha
smekli
se
lidí,
nastal živjší ruch. Slabý závan
nesl
k
cích
voskovic.
rachot na
njaký
dn
povel,
chocení kol
Oba
—
cy-
chodby
v davu na
vtru dostarochm tžkou vni planouBrzy potom zaznl povdomý pohebního vozu, cvakot dvíek, zadusání koských kopyt, zara-
ulici
obma
z
prvod
pensisté
octli
se hnul. se
náhodou
blízko
za
vozem, hned za rodinou zesnulého. Lhostejní diváci rozestoupili se ped nimi, domnívajíce se,
jich
píbuzní nebožtíkovi. úbor nasvdoval tomu.
že jsou to
Pohebním tempem bral Oba pensisté stále kráeli ani
si
chvíli
nevšímajíce, vzhlédli,
a
se s
erný
je-
prvod vped.
cylindry v ruce,
kudy jdou. Teprv po hodné to již byli v njaké ulici
prostrannjší.
Pan rada Vaka zadíval se na paní ve smutku tsn za rakví, kterou s obou stran podpírali dva mladší mužové.
„To
je
vdova?"
tázal se
druha.
:
143
,,
^ No
Myslím.
Potom
sekretá.
arci,
se podíval
„Podivná vc. Jak niku, a v Hradci jsem byla o
mnoho
já ji
vdova," odpovídal pronikavji a ekl;
jsem znal jeho pavídal
dost asto, ta
menší, o celou hlavu.
A
silná,
zavalitá."
Díval- se dále na paní, njak roztržit, jako by vzpomínal, a ekl najednou
Možná
—
—
on byl po druhé ženat. Ale nikdy jsem neslyšel, že by mu byla panika zemela. Tohle není ona, jak jsem ji znal, dokonce ne. To je tedy jist druhá paní." ,,
„Ml
myslím
on syny?"
že
tázal se
pan rada.
koukám na ty mladé lidi, co vedou Syny? Pokud já vím, dv dcery ml."
,,Taky paní.
„Vdaly se?" ,,
Jedna
ptal se rada.
jist,"
odpovídal sekretá.
Možná, že druhá," ekl pan rada. „Mohli být zeové." ,,To by mohli být, pravda," pisvdil pan sekretá. ,,Ale podivná vc, že tu nevidím ,,
by
i
to
dcery."
„Snad už sedly do koáru," hádal rada. „Nic
jinak,
nežli že sedly,"
sekretá. Ohlédl se
pokývl hlavou
pes prvod nazad
a spa-
v ele nkolika najatých fiakr dva tžké, „rodinné" vozy pohební s ernými záclonami. „Jedou za námi dva takové koáry," ozna-
til
moval radovi.
A po
chvilce pemítíiní dodal:
:
144
je to divná vc, matku nechají bžet."
že
,,Ale
Pan
hned
rada
by
vezou
se
k
sekretái
a
Uvažoval.
neodpovídal.
Potom pichýlil hlavu omlouvav: jsou
dcery
a
pronesl
„Snad jsou churavy. — Možná taky, že s outžkem. A to je na pováženou. Mohla
se stát
nehoda."
Sekretá kýval hlavou, pisvdoval
Vzpomínáte
„Mohla.
na
radu
Svarce
v Chrudimi tehda? Jak ho na komisi ranila mrtvice, jak ho panice pivezli mrtvého
dom
panika
a jak
era
z leknutí a
lítosti
ješt toho ve-
porodila mrtvé dít?"
„Ano, ano," pitakal rada. „A vlastn bylo Paní radová Svarcová pak do
štstí, že nežilo.
plroku
taky odešla
—
co by z
nho
bylo bý-
rodi!"
valo, bez
Kráeli dále v myšlenkách za hrkotajícím vozem. Tu na jedné zatáce rozházel se po-
nkud poátek prvodu
a zrakm obou penpo prvé zadek vozu, na nmž se tásl závs erného voskovaného plátna s bílým nápisem. Pan sekretá zahledl se na nápis, etl a lehce drcl do starého druha:
sistv
zjevil
,,To
je
se
podivná vc, že mu nedali pravý Což pak si na tomhle více
služební karakter.
zakládal?"
145
Tím upozornn,
zbystil
i
pan rada zraky
a etl:
t
V. Snajdr,
emer. editel advokátní kanceláe a majitel
mšan „Hm, hm,"
vdl,
tom
se o
No
zatásl hlavou, „ani jsem ne-
že šel s pensí
šanství
si
domu,
pražský.
nezmínil.
do
privátní služby.
A ml dm,
koupil. Vida, vida, jak
si
vida.
tak
Nikdy
A m-
pomohl.
šel do pense mnohem dív než šelma nikdy se s niím nepochlubil \" „Nepochlubil," potvrdil sekretá. ,,On býval odjakživa jaksi pro sebe, uzavený." Tou chvíli ztísnil se prvod na konci tídy Husovy, kde vyúsuje na Perštýn, a pravidelný pochod njak uvázl. Starým pánm bylo v davu úzko, prodrali se pracn na chodník. Potom ozvalo se vpedu rychlé zarachocení kol, vz kvapn vjel na Perštýn. Sražený díve prvod náhle se potrhal, ale zadní chodci spchali, aby mezery vyplnili, své pedáky dohonili. Již taky hrely kolem obou pensist oba rodinné koáry a za nimi nkolik fiakr. Potom zachvátil starochy proud pších a strhl je s sebou, uná-
my.
pravda, on
—
A
i
šel
je
dále.
Nikdo z nich netušil, že touž chvílí vyrazil námstí Betlémského jiný prvod pohební,
z I.
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
10
146
a
nevdl,
že
pomísili.
cíl vili
úastníci I
nevdli
obou pohbu
se
na
taky .oba staroši, když
volnjším prostranství Ferštýna, nejdou za rakví pán .^najdrovou, nýbrž za rakví druhou, za rakví nebožtíka zcela neznámého. Nepoznali to, ponvadž nyní se octli na samém konci prvodu a 'ped nimi se hrnul se octli zas na
že
již
hustý,
neprhledný trpliv
Sli
zástup.
dále,
aniž spozorovali,
pekroili tídu Ferdinandovu
vin
a že jsou
že
již
v polo-
Tu kdesi daleko ped nimi, prvodu, zaznly zvuky smuteného po-
ulice Spálené.
v cele
chodu. ,,
Divná vc," ekl pan sekretá, „ani jsem
nevidl, že jde taky kapela. nehráli
—
teprv
te
A
takový kus cesty
zaali ..."
Prvý poheb, od nhož se bezdky odloudávno kdesi na námstí Václavském, u Musea, nebo hrel dokonce již vinohradskou tídou Jungmannovou k Volšanm, když dva naši pensisté po drahné zas dob ili,
byl nejspíš
po okolí a seznali, že již kráejí mimo klášter emauzský a dol s vrchu Slovanského, že tedy prvod míí na hbitov vyšerozhlédli se
hradský.
„Podívejte se,"
pan rada v udibude pochován na Vol-
pronesl
vení, „myslil jsem, že
šany?"
„Zdá
se
mi
taky,"
ekl pan sekretá. „Ale
147
snad chyba. Mnohdy v první chvíli neví nikdo, kde bude ležet." ,,No/' rozhodl pan rada za oba, ,,tak tedy ho doprovodíme až ke hrobu. Na Volšany byla
to
bychom
O
nebyli došli."
strmých,
schod
se pensisté
jako
—
dvacet minut pozdji, udýcháni slézáním
za vyšehradskou radnicí, octli na temeni Vyšehradu, na hbitov,
poslední
úastníci
pohbu,
daleko
od
hrobu, od nhož k sluchu jejich zazníval dumivý tyhlasý zpv. Oba obnažili staré, šedivé hlavy a sklonili je v pokoe ped nezmnitelnou skuteností,
zá-
že
tu
starý jejich
vrstevník ulehá k
vnému
van tžkých perutí smrti, a v tom okamžiku snad hlavami obou ? chvlo pomyšlení: Kdy asi my Zpv utichl, jednotvárné odíkávání otenáše neslo se k nim pes hlavy zástupu. Ztichlo, spánku. Zdálo se jim, že
cítí
— —
a vzduchem ízlo vrzání popruh, hrobníci spouštli rakev. A hned potom zadunly první temné, tupé údery prsti na rakev.
Hlavy obou staroch klesaly níže, postavy sklánly se a zmenšovaly, jako by se hroutily do sebe. Zástup se rozptýlil, pánové Štrunc Vaka sestupovali te hadovitou pšinou zadem po stráni. Nikdo z obou slova nemluvil. A šli, kam je nohy nesly. Nezamíili do tídy Vyšehradské, ale propletše se pod viaduktem dráhy vyšli na jejich
— — —
i
10*
148
Výto
a po hrbolaté dlažb tídy Podskalské mezi ohradami došli na rampu, vedouQÍ k mostu Palackého.
Schylovalo se málem k šesté. Slunce sklánlo se znenáhla, vedra ubylo. Paprsky opíraly o hladinu Vltavy, že vypadala jako proud roztaveného kovu. Protjší smíchovská plovárna byla plna nahá, z eky vynívalo množství hlav koupajících se plavc. Pod mostem Palackého ve stínu stálo nehybn nkolik lun, na jejichž okrajích tyily se temné postavy s dlouhými pruty. A zábradlí rampy bylo plno zvdavých, mladých, starých, pihlížejících nese
dokav, brzy-li rybái co polapí. Na samém konci rampy, skoro Palackého, stál nehybn starý pán
již
u mostu
v dlouhém,
tmavém kabát,
s cylindrem pežilé fasony na hlav. Stál ponkud rozkroen a jako o tech nohách opíral se o silnou hl vzadu.
—
Dva
naši
pensisté,
kteí
si
posud nieho
k osamlému diváku se svšenými hlavami. Pojednou však, jako by mli stejné vnuknutí, povznesli hlavy
kolem sebe nevšímali,
blížili
se
a vzhlédli. Ale v témž okamžiku stanuli a v ne-
smírném úžase
vypoulili zraky,
jako by
ped
nimi byl vystoupil pelud z jiného svta. „Ježíš
úad
Marjá
Snajdr!
kretá Stru ne.
—
—
pan editel výpomocných to vy?" zvolal pan se-
Jste
"
:
149
Muž, který vzibudil takový úžas obou starc, nim plnou tváí, usmál se, vztáhl k nim ruku a ekl „Taky jste myslili, že jsem umel?" „Vždy jdeme z vašeho pohbu koktal pan sekretá. „Tak, tak," zasmál se tetí pensista. „Ješt dobe, že jsem pi tom nebyl hlavní osobou. Ale nejste sami, pánové. Moje žena dostala do
obrátil se k
— —
dneška nanejmí dvacet kondolencí, až
z
toho
—
byla celá ustrašena. Ale já mám radost budu dlouho živ. A že vás taky lovk celý as
—
okem nespatí!"
O
chvilku pozdji kráeli
lackého ti šediví pensisté, slíkov.
Pánové Strunc
i
pes Nábeží Pa-
smrem k ulici MyVaka rázem oživli,
postavy jejich vztyily se a vyrostly zas do své bylo, jako by po nemoci náhle míry. byli ozdravli, ba, jako by jim na vku bylo
Obma
ubylo deset let. Ani nelitovali, že vzdali poslední poctu neznámému jakémusi panu Snajdrovi, bývalému editeli advokátní kanceláe. A vlastn nikdy nezvdli, že to vbec nebyl žádný Šnajdr, koho doprovodili na hbitov vyšehradský.
Nár. Listy v
beznu a v ervenci
1907.
Na áe, .
I.
Tetívck.
za nevyhnutelné, abych k slvku „ára" piinil malou poznámku. Ne tak
Pokládám pro
tenáe
pražského, jako spise pro venkov-
Nebo
každý vzdlaný Pražan ví, co je ára. Ví to skoro ješt lépe mén vzdlaný Pražan, a což jest podivu nejhodnjší nejlépe to ví Pražan docela nevzdlaný. Ne tak venkovan, narodivší se a vyrstající v naprostém a politováníhodném nedostatku všelikých institucí a prospšných zízení, jimiž oplý-
ského.
i
—
—
vá 'msto veliké.
poád nco nm aspo drazem, nkdy bez d-
Velkomšáku
se
pikazuje a zakazuje. Nebo se na cosi
Nkdy
žádá.
s
velkomšák, jakmile vytáhne paty 'domu, stále jest upozorován, co dlati má
razu. Slovem, z
nemá. tak ekl
a
—
Slavná vrchnost vede ho od kolébky až ke hrobu.
—
abych
151
Ne
na venkov. Poznal jsem obce, vesniky, kde se lidem nepikazuje a nezakazuje pranic. Mnohdy ani žebrota ne. A vždycky jsem pocioval nesmírné politování, tak
vesnice
a
hlubokou soustrast
s
ubohými venkovany. Ne-
chápal jsem, kterak se probijí celým životem,
My v Praze pohodlnjší. Vylezte na píklad na tramku (a v Praze vylézá se na ni, tu není žádnou hrakou dostati se na píkré a vysoké schody, vedoucí na peronek; je-li konduktor jen trochu slabší soustavy tlesné, musí mnohdy všichni pasažéi spojenými silami napomoci, aby se nkterý tlnatjší pán anebo dáma dostali naaniž vdí, co dlati mají a nemají.
víme
o to
to,
je
život náš lehí,
—
pravím, vylezte na tramku a rozhlédnte se. Zraky vaše padnou na tabulku, kterou tam vyvsila vrchnost ili správa tramvaje: „Obecenstvo drazn se žádá, aby po horu)
as
jízdy se zízenci tramvaje nerozmlouvalo."
Týká se to patrn ponejvíce idie, aby nebyl hovorem roztržit a nikoho nepejel. Vždycky mi tahle žádost vrchnosti tramvajové vrtá mozkem. Zdá se mi, že vlastn slavné
vrchnosti
nenáleží
obraceti
vci k obecenstvu. Že by vlastn hlásiti
:
,,
Zízencm
je za
mnohem
nechává
to
uritji.
na vli
Ale
v
mla
této
vy-
jízdy zakázáno s obe-
censtvem rozmlouvati." Bylo by a
se
slavná
obecenstva.
eeno vrchnost
totéž
po-
Poslech ne-li.
152
dobrá. Neuposlechne-li a zane-li mluvit se zízenci,
mže
zízenci
mohou po
po celou
—
cestu
nejsou-li
za
baviti.
nic
Nebo —
žádáni
hovoiti, pravda-H?
A a
se
patrn tak
vždycky ješt ve
pípad
„žádání"
mnohém zákazu znanou li-
shledáte
berálnost.
promite, odchýlil jsem se ponkud od „áry". Cárá jest kruh, nejenom ideální, ale docela skutený kruh, jímž jest královské hlavní msto Praha oddleno od ostatního království eského a pedevším ode Všech svých pedmstí. Není to ínská ze, není ten kruh všude Ale
patrný, ale pokuste se jen, abyste
bu
ze Smí-
chova, z Karlina, ze Zižkova nebo z Vinohrad
do Prahy husu, podsvine anebo putnu Ihned se vám objeví, kdy jste se octli na áe. Tam jste zadržáni, uniformovaný zízenec provede na huse nebo na podsvineti „ohledání", nebo vám zváží putnu uhlí, dovede vás k ,,mstišti", což jest bouda, v níž pokaždé sedí mrzutý pán s brejlemi, ten s vámi zavede malý výslech, napíše boletu, pijme tolik a tolik halé, potom ješt asi pt nebo šest jiných uniformovaných pán se vás optá, co to nesete, je husa, podsvine nebo cojiného koli nesete, samým omakáváním již na pólo umueno, a konen tedy smíte „pes
vnesli uhlí.
a
áru".
153
To
tedy je naše pražská „ára",
na níž se vybírá
potravní
da
hranice,
uhlí
taky z
a jiných viktuaHí.
Tuto vidí se mi poznamenati snažn a drazn, že mým nemá býti falešn rozumno. Že si nechci nic dobírati, niemu se posmívati. Laskavý tená je totiž nkdy potvora. Laskavý tená je zpravidla škodylibý a hned ve všem enichá ironii, nabírání, popichování. A když se to práv netýká laskavého tenáe samého, má laskavý tená radost. však dokonce nepipadá, abych této sveeposti laskavého tenáe hovl. Znám velmi dobe laskavého tenáe. Dnes by ml radost, kdybych si dobral slavnou vrchnost, zítra by
ádkm
Mn
ml
kdyby si slavná vrchTak tomu jest. Já však naproti tomu jsem naplnn veškerou úctou ke všem 'slavným vrchnostem. Vážím si jejich rozkaz a píkaz, naízení pouradost ješt vtší,
nost dobrala mne.
i
Jsem pesvden,
hých žádostí. nost
nikdy
že slavná vrch-
nenaizuje nic hloupého.
Slavná
uených, a ne-li sama, má po ruce výkonné síly uené, a ty si jist vrchnost sestává z
lidí
dost hlavy nalámou, než nco naídí, zakážou nebo pikážou. A jestliže nám asem nejde
nco do
hlavy,
nedostává se nám prost Za to Však nemže vrch-
náležitého „pochopa". nost, lání.
ale
naše zanedbané
vychování a vzd-
"
154
mn
Taky kdysi cosi nešlo do hlavy. Vrajsem se z venkova drahou Františka Josefa. Dostal jsem zprávu, že kdosi tžce stn, peje si mé návštvy. Nejbližší cesta k byla mstským sadem, do nhož vedou vrata cel
nmu
hned v
stý,
Probhnete parkem
proti nádraží.
ulici,
na míst. Tak
primitivní
mozek
si
a jste
kombinuje cestu pro-
poplatnicky.
Avšak vrchnost vám stanoví 'asem
smr
docela jiný. Vrazil jsem 'do vrat parku.
„Holt!"
Uniformovaný zízenec „árový" zastavil mne. Ml jsem totiž na neštstí malý tlumok v ruce. „Musíte Bredovskou, k domku, kde se
da." Rate odpustit,"
platí
potravní ,,
je
vysvtluji,
nm
prázdný, není v
„mj
tlumok bych ml
eho
z
nic,
platit."
Otvírám tlumok, okazuji, že v
hebenu, kartáe, kartáku
a
nm
trepek
kfom
není
ale
pranic.
mn
to.
„Do toho zas nic není," zízenec na „S kufrem se parkem nesmí!"
„Vždy
má
cesta
vidíte,
že
nm
v
vede tu pímo,
nému, schyluje
„Do toho
se
mn
k desáté nic
nic
spchám
— —
není!"
není
—
a
k nemoc-
155
Ke zízenci pipojil a
konen
se
druhý jako
posila
pistoupil strážník a mávl jen ve-
rukou: „Tamtudy!" Nezbývalo mi než uposlechnouti. Moudejší vždy ustoupí, hlavn když má proti sob ti uniformy, z nichž jedna patí policajtovi. U „mstišt" v Bredovské ulici si mne vbec nitlukdo nevšiml, nikdo nezastavil, nikdo mok neprohlížel. Ale parkem jsem nesml. Parkem sml jen, kdo ml prázdné ruce. Kdo ml tlumok sebe prázdnjší, nesml tamtudy. A jestliže bydlil práv do parku, proti nálitelsky
mj
draží,
musil
pece
si
jen
zajíti
bu
Bre-
ulicí
dovskou nebo bývalou Novou branou.
Po
um
léta
jsem
si
lámal hlavu, jaký
je
roz-
v tomto naízení, ale nepišel jsem na to
podnes. Jako posud nikdo nevyzkoumal, pro nco níže bylo zízeno do parku nádherné
o
schodišt z okružní silnice, které se však nikdy neotevelo a jehož lidská noha vbec nepekroila. Ale o to vše te nebží. Doslechl jsem o jiném píbhu na ,,áe", a vlastn na ten si dnes vzpomínám. Snad proto, že se udal práv ped jednmi velikonocemi. Skoro mi to
pipadá jako
pítel,
mu
letos.
Vyprávl mi
kterýž jest jeho
veškeru diskrétnost, aby
nepíjemnosti tak dost, a
z vyzrazení.
obávám
se,
jej
za tepla
hrdinou. Zaruil jsem
že
mu
Ml
nevzešly žádné jich
posud není
v se
život všemi
156
mohu
Tolik jen
hotov.
gem
divadla,
jistého
a
íci,
že
dramatur-
je
dramaturg,
zná-
jak
u nás v poslední dob víc než spoteby na n. V jistém pedmstí pražském žijí nejbližší píbuzní tohoto mého pítele. Sel je navštívit, aby jim popál šastných a veselých ve-
mo,
je
likonoc. „I
dobe,
žes pišel, Jaroslave," povídá
mu
„Tuhle jsme dostali od pítele Pondlka tetívka, vezmi si ho, udlejte si ho doma na svátky." Nu, chvíli se pítel zpoval, nechtje oloupiti tatínka o pochoutku, ale konen pece
starý
tatínek.
tedy ptáka pijal.
(Poznamenávám
tuto, že je pítel
ješt ne-
lovk. Neví posud, že ješt každý, kdo kdy dostal tetívka, zas jej nkomu da-
zkušený roval.
ad
To
je
jímž se
pták,
udlá
vydatnjším v
rodin. Ješt
radost celé
píin
té
jest
vtší jeho píbuzný tetev. Sotva že kdo dostane teteva, již pemýšlí, komu by ho zas dal. Taky jsem dostal jednou teteva. Byl jsem tehda
rovnž
ného daru upravuje.
a
nezkušený.
Ml jsem
shánl jsem
Znalec
jistý
radost z
ivzíác-
recept, jak se tetev
poradil
mi,
že
díve,
než se tetev pee, zakopává se na ti nedle
do
zem —
K tomu
asi
pl
teba pozemku.
jest arci
menšího, ale
'na
metru
—
aby zkehl.
jistého
pozemku; sebe
Neml
jsem nic tako-
15:
vého. Ale
mám
u Mladé Boleslavi pítele, který
má snad njakých
korc polností. Dohy mi propjil asi tverený metr pdy, jenom na ti nedle, abych psal jsem
mu,
padesát
zdali
tam nco zakopal. Pítel obratem odpovdl, že s radostí, s tou toliko podmínkou, aby to nebyla lidská mrtvola. Vyžádal jsem si tedy dovolenou na den, koupil jsem si u pana Trejbala na Perštýn motyku a jel jsem s tete-
si
vem do
Boleslavi. Pítel
kousek
njší
pole.
Vše
mn šlo
vykázal nejkrás-
dobe,
jen
jsem
mi pldruhého dne, než jsem teteva dostal do náležité hloubky. Bylo trochu sucho a spatn se kopalo. Vrátil jsem se a hndd jsem ulehl s houserem následkem nezvyklého namáhání. Ale nesi
vzal krátkou dovolenou. Trvalo
dlouho. Uzdravil jsem se práv za ti nedle, kdy byl as, abych zas teteva vyhrabal. Dostal jsem zas dovolenou mén ochotn než po prvé a vyjel jsem po druhé do Boleslavi. Veer jsem byl s tetevem v Praze. Druhý den byla nedle to bude obídek!
trval
—
—
—
se mi však, že mne znalec obelhal anebo že nebyl dokonalým znalcem. Pekli jsme teteva od rána do ;dvou hodin, ale tetev zkehl jenom na tolik, že by ho snad byl mohl po-
Zdá
lovk diluviální, který ml ješt mohutnjší chrup a hlavn tesáky asi jako gorilla. Zdegenerovaný lovk devatenáctého století však že je 'na takovou zvinu pímo chdožívati
:
158
Vidl jsem, že by byl tetev poteboval nedl v ^zemi, nevdl jsem však, mbýti rozpeený tetev znova zakopán. Pekli
zuby.
asi šesti že-li
jsme ho tedy ješt ti dni, ale jeho nátura vzdopod plotnou žáru kamínek plynových. Poradili mi antracitové uhlí, které prý vydává nesmírný žár. Koupil jsem ho putnu asi
rovala ohni
za
ti
i
zlatky,
avšak (taky
malomocným. Tetev menší,
scvrkal
se,
antracit
byl sice
sesýchal,
objevil
se
poád
ale
menší a nebylo dosti
silného nože na krájení. Nejlepší anglická ocel
nm
jak perník. se na Teteví mumii odvezl pozdji popelá, ponvadž to není posud 'zakázáno. Od té doby však lpí na mých 'dveích tabulka, že nejen tetevy zdvopozvání do ples a 'zábav, ale ile sice, avšak drazn odmítám.) Vracím se k píteli, který dostal tetívka. Soudím, že tetívek je pirozeností mkí, drtila
i
kehí,
jak
již
jeho
zdrobnlé jméno nazna-
uje. Pítel ubíral se ku 'Praze, nesa pod paždím balíek. Jasné jeho oi bloudily kdesi po obloze, myšlenky vbec kdo Ví kde. A tak, aniž se nadál, byl náhle zastaven kategorickým
zvoláním
„Máte
nco
k zdanní,
„Ale nic," povídá pítel; tívka."
pane?" ,,
tuhle
nesu
te-
:
159
„No
dovolte, pane,
tak
Vybalili
mu
to je
potravina!"
tetívka, prozkoumali, nejsou-li
snad tetívci dva, dovedli pítele k okénku mrzutý pán vyptal se rovnž, na-
to
„mestište'',
boletu,
psal
nastihl
ji,
halé, a pítel myslil, Což byl omyl. „No tak, pane, tu zastavil
te
ho
vyžádal že
tím
si
jednaticet
vc
skonena.
bych
boletu
prosil,"
jiný zízenec.
Pítel podal boletu. Ješt jednou podíval zízenec na ptáka, !zdali snad zatím nedostal mladé, a propustil pítele ze svých ruse
kou.
A pítel, zahledv se zas do nebe a myšlenkami zatoulav se do njakého neviditelného prospektu divadelního, hodlal dohonit zmeškaný as a vykroil. „Holá, pane, co to nesete?" stavil ho o dva kroky dál jiný uniformovaný pán.
Málem by
vzpomnl a
zasyel „Ale budete rentgenovat?"
tu milý pítel byl
sssakramente, což
m
však v as, že
:
—
stojí
ped
vrchností,
ekl tedy jen uctiv
„Ke všem cek
prohledán,
jednaticet
hromm,
halé
každý
i
boleta,
platil
jsem
..."
Uniforma podívala avšak
tetívka, 'už jsem vše-
a tuhle je
se na pítele písn, shovívav, vdouc, kterak nemže prostý oban znáti všechny momenty jaksi
160
ouední procedury na „áe",
men
„No, a kde máte „Jaký strkoval platil
certifikát?"
zase
svoji
jednaticet
„Totiž „že smíte fikát
a otázala se od-
:
na dkaz, že korunové mny.
za-
vysvtlovala uniforma, Prahy. Certi-
vbec do
ouadu, odkud
je,
pane.
na tetívky šóncajt,
pane,
lesního
je
na-
pítel
boletu
tetívkem
onoho
Nebo te a nesmj
a
podivil se
halé
certifikát," s
certifikát?"
se stílet!"
Pítel hledl za svého života všelikým nepíjemnostem, ba nebezpeenstvím a dokonce krisím tváí V tvá, ale te skoro pobledl. Nebo i
certifikátu
—
neml.
Zkrátka, nesl kontra-
band, nesl nedovolenou, zakázanou vc. Vrchnost od nho sice pijala jednaticet halé, tam, o dva kroky ;nazad, v oné boud, na níž je nápis „mstišt", ale tato vrchnost neekla mu hned u onoho okénka, že je na tetívky „šóncajt", neptala se po certifikátu, nevarovala ho. Dala si zaplatit, jednou rukou pijala od nho jednaticet halé, ale hned již druhou ruku po vztáhla jako po pašem, po lovku, kterýž neoprávnným zpsobem pronáší zv, která Se nesmí stílet. Vrchnost mu vlídn odebrala poplatek, ale zárove na nj nastražila pas. Dokud byl ped arou, na pedmstí, mohl míti tetívk kolik chtl, vrchnosti do toho nic íiebylo. Ale
nm
IGl
ho s tetívkem na áru, niáru. Pítel uvázl. A ponvadž byl pítel kdysi taky soudním referentem, v-
vrchnost
pustila
koH však
pes
dl
ihned, že se tu dopustil
—
— a
trestného inu. Pronáší do
nevdomky
Prahy tetívka
nezákonn zasteleného, utraceného pouhou .nou
flinty,
^alá a ert
ví,
co ješt ho eká!
Z tch úvah
vytrhl
„Když nemáte se mnou, na
síte
Pítel
ra-
bez certifikátu! Pokuta, vzení, snad
vdl,
jej
hlas
certifikát,
uniformy:
pane,
tedy
mu-
radnici!"
že je
skuten
zle.
Zvou ho
na radnici, ale ne aby ho tam udlali primátorem, mstským radním anebo snad aspo estným mšanem, nýbrž aby ho vy-
sice
slýchali jako delikventa.
dchodu
jednaticeti
ale
obecnímu zárove spá-
sice
Vykonal skutek šlechetný,
chal trestný in.
ped
Pispl
haléi,
ale
tím ješt dopustil se viny. Píteli kmitlo
hlavou hejno myšlenek. Nejmocnjší 2 nich na Hugv román „Devadetvrtou šestou kapitolu prvního na sát ti", ina dílu, nešastného dlostelce, jehož vinou
se
byla vzpomínka
—
odpoutalo se tyiadvacetiliberní dlo na korvet, ímž hrozila záhuba celé lodi. Dlostelec zmohl sice dlo, zmítající se strašlivou posuninou pod palubou, velitel vendejských povstalc pipjal
mu
sice
za toto hrdinství kíž
svatého Ludvíka na umolousanou halenu, ale 1.
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
11
:
:
1(^2
zárove
velel:
ho zastelte! A nešastodpraven a vhozen do more.
A te
ník byl ve chvíli
vdl
Pítel
sice,
že na radnici staromst-
tam nestílejí. tam v dávkrev tekla. A snad vše to asto ných dobách bylo píinou, že v okamžiku, kdy byl tak detektivsky polapen, odvtil muži v uniform, který se dožadoval certifikátu ské
nevykonávají se
Ale
pece
jen
pane,
,,Milý s
vdl
ani
vámi chodil na
ortele,
z
že
djin,
mne nenapadne, abych
Te mám obd mám
radnici.
obdu, a po zkoušku. To by mi tetívek chám
k
máte tetívka, tuhle moji mu, a to snad staí." hle
Muž
že
za
to
hlad,
sp-
v divadle stál!
visitku,
Tu-
íslo do-
tetívka a visitku, jako by se
pijal
rozmýšlel, ale vida jasný, nevinný pohled mla-
dého muže,
mkil
který,
nemá
nostmi,
se
a
a
vyniká
certifikátu
na
mnohými ped-
—
tetívky,
ob-
ekl
dobrá, obsílku dostanou dom. A od koho pak vlastn toho ptáka maj?'-
,,No tento,
Píteli mému nastal nový duševní Dobromyslný pan Pondlek z venkova
jeho
otci
byl,
pítel
tetívka
na svátky.
sám nevdl;
ale
Kterak za
to,
zápas. poslal
ho že
na-
chtl
jeho tatínkovi zpsobiti pochoutku, kterou starý tatínek
penesl na svého syna, za to ho má deMá ímu pipraviti opletaky? Krátký
nuncovati?
:
:
163
vítzn
bojoval boj,
nho
z
dobe
vyšel. Zcela
odpovdl uniformovanému
zízenci vrchnosti
„Ale, chytil jsem ho do oka! Já tak nkdy, když není zkouška v divadle a když ne-
básn nebo
spisuji
divadelní kusy, chytám ze
zábavy tetívky a tetevy do ok. Nkdy za..." jíce nebo ernou Není zjištno, postihl-li zízenec, chtivý i
zv
certifikát
tetevích,
dvuje
spoívající ve slo-
ironii,
vech pítelových, ale stil,
'
jisto
jest,
jeho zevnjšku,
že
ho propu-
visitce
nevin-
a
ným oím, které rychle pomrkávaly. Co se dále dlo s tetívkem, o to se pítel nestaral. Ba, zapomnl na nj. A teprv když se vrátil k veeru ze zkoušky, vzpomnl a ekl k choti své ,,
Nelekej
A
m
náhodou
nepítomnosti.
_ —
než
jiného,
kdyby
se,
mé
za
policajti
hledali
Nebží
o
nic
_"
co ho potkalo. Tak na pl ucha slyšela to dívka služebná v pedsíni, pichvátá a oznamuje: se vyprávti,
jal
i
„Nkdo licajt
ne,
juž
tu
šavli
byl,
neml
milostpane,
ale
po-
doista žádnou."
„A co chtl?" „Ale njakého ptáka pinesl, milostpane." „Ptáka?"
No, smírném
ale
te
udivení
„Dejte
teprv drahý
zamžikal
mj
pítel v ne-
oima.
ho sem, Andulo!" 11*
164
Dívka ptáka pinesla — byl to tetívek, onen „zdanný" tetívek, za njž bylo zaplaceno jednaticet halé.
„A co íkal
muž?''
ten
-
„Že ho sem piáni z radnice „Nic víc?" „A že ho mžeme sníst."
poslali."
„A
nic jiného?" „Nic jiného."
Milý pítel zam3^slil se nad opeencem, zamyslil se
a
nad jeho klikatou poutí posmrtnou,
ponvadž ho
dráždilo,
že
velmi zajímalo a zvdavost jeho
mu
pták vrácen dobrovoln, bez
pokuty,
bez vyšetování, vydal se
radnici,
do píslušného
toto
referátu,
rána
na
zjistil
asi
z
a
•
Když písná ruka vrchnosti pinesla na osudný ten kontraband, pan ouada a povídá:
obrátil se k ní
radnici
„Co pak nám „Tetívka
mero
ajncvaj,
—
to
sem
jsem
nesou?"
áe
ho na
zadržel jsem
dotyný lovk neml
tetívka zabavil,
protože
nu-
certifikát,
nkdo od
tuhle je jeho visitka, je to tak
zas
divadla,
je
na
n
šóncajt."
Pan ouada
se
podíval
na tetívka, podíval bedlivého strážce zákon val
se
—
prý byl
nejdelší
—
a
na
visitku,
se
do tetice na
kterýžto
povídá:
podí-
pohled
165
,,To zas vyvedli
Te ho tam ale
pknou vc!
hnedky tomu pánovi donesou, aby
Protože na tetívky rozumj ? A v š ó n c a j t,
te
odpustil.
není žádné'
nedli odpoledne, až
nebudou mít službu, vezmou si pkn služební instrukci a petou si pozorn, na jakou šóncajt platí a na jakou neplatí, aby nám nevyvádli takovéhle pehmaty. Lovecké listy'
zv
,
nebo Lovecký kalendá' jim na to abonýrovat nemohu. Kdyby to ten pán dal do no,
máme
vin,
z
toho ostudu,
že
vn vk
halí tch umli? A te mohou jít." Muž rozuml, zasalutoval, jednaticet
navrácen
majetníku.
A
tak
za
to
a
tetívek
žádný „šóncajt",
byl
prozetelností
jen
zákona, který na tetívky neustanovil v
dob
celejch
v nestojí. Roz-
eené
dkovati, že milý pítel ušel všelikým protivenstvím a tžkritické
kému
pronásledování.
•To zdali
je
již
co o tom vím. Nevím toliko, pítel tetívka na ti nedle zakopal.
jest vše,
Ale snad se tetívci ani nezakopávají.. Ti snad se vyhazují na popel bez pedchozího zakopání,
brevi
manu, jak íkají
latinái.
II.
Akcisní zdravotnictví.
bych ubezpeil laskavého tenáe, že Rád nechci vyprávti nic vymyšleného, nýbrž
pravdu svtitou a nefalšovanou. Ale nebudu laskavého tenáe ubezpeovati o niem, ježto jsem pesvden, že laskavý tená má rozum a nete vbec nic v parných tchto dnech ervencových, následkem ehož by jakékoli moje ubezpeování bylo marné a zbytené. (Malé poznamenání pro tenáe bedlivjšího, který si všímá zjev pírodních vbec a
prbhu
letošního léta zvlášt: Vím dobe, že ervenec až posud nebyl parný, ano že byl dokonce velmi mizerný. Že to byl erletošní
venec
pímo
skandální, a že jsou
upímného
hodni všichni, jimž obvyklá dovolená pipadla práv na tento ervenec. Že na svých letních bytech, a to zvlášt v polohách vyšších a ješt vyšších, tásli se zimou ráno veer a skípli zuby celý den. Nebo nepomyslili, aby se na tch krátkých nkolik nepolitování
i
167
dl ervencových,
trávených na
Šumav
pod
nebo nebo
Krkonošemi, v krajin podbrdské na eskomoravské vysoin nebo vbec kdekoh v Cechách, opatiH zimníky, neku-H kožichy. Mluvím však o parných dnech ervenjen, že je to rení ist sezónní. parný, až ervenec za starých historické dotoho neomylné Jsou
cových proto Býval
totiž
se slévalo.
as
i
klady ve starých letopisech a ve starých nících
asopis
ro-
všech politických vyznání. Do-
konce ješt žije nkolik prastarých pamtník, kteí se v ervenci potívali. Mladší generace však jejich ujišování naprosto neví.) Mevyprávl bych tedy laskavému tenái, který se v parných dnech ervencových a srpnových dovede zcela rozumn obejíti bez novin nevyprávl bych mu vbec nic. A jestliže jsem pece usedl ke psacímu stolu, neiním tak naprosto z njakého vnitního puzení a laskavému tenái k vli, ale proto, že nade mnou stojí milý náš metér, který potebuje asi na dva sloupce rukopisu. Krom toho taky moje 'historka, kterou hodlám vyprávti, nemá s parnou sezónou pranic spoleného. Je to vlastn vzpomínka zimní, asi tak masopustní, a jestliže se s ní odvažuji na slunce, iním tak jen- vzhledem k letošnímu ervenci, který se k nám chová s takovou chladnou a nepochopitelnou zdrželii
—
vostí.
168
Spoinou-li pece po všem, co jsem pokteréhosi pošetilejšího tenáe na tchto ádkách, prosím ho pokorn, aby prominul úvod a vysvtlení o tom, co jest pražská „ára", nebo jsem jisté vysvtlení pojmu toho podal již v pedešlé historce o tetívku inilého pítele Jaroslava. Jen tolik bych ješt poznamenal, že to není snad njaká ára narýsovaná ernou barvou nebo kidou, ale ára zcela ideální, neviditelná. Ani byste nevdli, že ji pekraujete, kdyby vás nezadrželi zízenci, kteí zasvtili život svj služb na „áe", kteí jsou, abych tak ekl, knžími této áry. Cárá ta jest dosti kivolaká. Byl by na omylu, kdo by se domníval, že na píklad opisuje Prahu njakým pravidelným kruhem. Vystupte s njakým tžším tlumokem na nádraží severozápadním na Poíí nebo na tak zvaném státním v ulici Hyberácké, a zvíte, že jste na áe. Zamte s kabelou, z níž vynívají husí nohy nebo zajeí bhy, do Prahy v tch místech, kde stávala kdysi Koská brána, nebo popojdte dále, kde nyní Táborská ulice tvoí rozhraní Prahy a Vinohrad sloupli jste na áru. Jete tramkou od nádraží západního pes tnost Palackého, a když se octnete na Nábeží Palackého, šlehne pojednou vagónem tramky „ára". A na všech tch místech vynoí se ped vámi služebníci kultu árového a pronášejí
vdl, oi
mn
i
—
169
k vám tajemná slova „Maj v tom nco k nní?" A jestliže pisvdíte, pak se v :
zdanej-
okamžiku ocitujete u „mstišt", což jest jakýsi chrámec kultu árového, kdež/ s vátni zavedou úední ízení, a veleknz árový, který bližším
Jzpov, píše na archy podivné klikyháky, podá vám neitelný lístek s tajuplným heslem, pijme od vás poplatek, zízenec nižšího ádu utrhne cípek lístku toho ili bolety, a pak teprv, po tomto uvítacím obad, smíte vstoupiti na pdu matiky Prahy. Pvod árového 'kultu toho sahá do šedé dávnovkosti, nkdy na sklonek století osm-
sedí uvnit, vyslechne vaši
náctého. Jméno jeho zakladatele ani se nezachovalo lidské pamti. Na 'štstí onoho za-
vném
kladatele, nebo asto by ve svém spánku byl vyrušen mnohým zazloeením obana, který jakýmkoli nedopatením osudu 'nebo vlastním propadl ponuré exekutiv árové. Vzpomínám na takové proklínání, které vychrlil kdysi a ješt 'dlouho potom chrlil muž ušlechtilý, vzácný, pedobrý lovk, spoleník milý a vlídný, hledaný léka, doktor Zahora. Byl lenem upímné, sdílné spolenstky, která co rok v mrazivých dnech ledna nebo února vyjíždla do velikého a pes to útulného mlýna kdesi na severovýchod Cech, v ty dny, kdy ,,pan otec Matouš" porážel krmníka. íkám krm nika, ale pan otec 'zabíjel ti, tyi, aby milé hosty pražské nejen syt pohostil, ale aby
170
štdrou výslužkou. Pan dokZahora byl njak píbuzen s panem otcem Matoušem, a ježto ml vtší rodinu, býval obmýšlen výslužkou nejvtší. Vždy víte, jak docela jinak chutná kousek takové peínky nebo
je
taky vybavil
i
tor
krkovice,
pivážíte-li
koupíte-li
nika ice.
v
ji
a jelítko,
A
A
ji
z
vepových hod, než
Jak voní domácí jaterjak záživná je domácí bacho-
tržnici.
tak dále. tak
tedy jednou v únoru vraceli jsme
pán Záhorov draV devt O pl desáté u svých
spolenosti
se zase v milé
hou severozápadní k matice Praze. hodin budeme v Praze. rodin.
umí.
již
doma,
Ale svobodní ješt se sejdou
plzeniny
tam
zstanou
Ženatí
nkde
u
Chodry,
to
roz-
se
na pohár
u otce Vacka. Ale
slíbil, doktor Zahora; pijde na pohár. A pan když mže doktor Zahora, "pihlásil se doktor Nohejl, a pak pan editel Cimr, potom bratr vzdáleného hostitele doktor Matouš, potom pan Luák nu a na konec ujednáno, že tedy se sejdeme u Chodry všichni. Na dozvuky zabijaek.
že
nedaleko
tentokráte
bydlil
i
taky ješt
i
—
Konen
vlak zastavil v Praze,
v severo-
západním nádraží. Ale hle — tu je „ára". Vidouce nás vystupovati s naditými tlumoky, ihned nás obklopili zízenci áry a zkušenými zraky odhadovali obsah zavazadel a nemén zkušenýma a všetenýma rukama ryli se v útro-
171
bách
po
kus
kuse,
v jejich ústech slévalo
bachoice, syrové
jelítka
—
vepovinky,
nejistší
—
pleti
výslužku
vyndávali
a
jejich
Matouše,
a tak
ach,
a se.
jejich
plály
a
Jaterniky, klobásy,
vida,
vida,
blouké, jak
pana otce
oi
taky s
kusy
kžikou
bude chrupat,
až
bude pelivými hospodynmi upravena! Zízenci odhadli, odvážili, bezpeným glejtem doprovázeli nás k okénku veleknze, diktovali mu, co shledali, veleknz psal tajemná znamení na arch, na bolety, platili jsme šestáky a krejcary, a zas pistupovali jiní a jiní k okénku. Ve chvatu a spchu sotva jsme si všímali, že doktor Zahora má njaké delší pozastavení s jedním knzem nepekroitelné áry. Jen se ozývalo volání ,,na shledanou u Chodry", kdo byl hotov, hrnul se z nádraží, spchal na tramku,
chvátal
dom.
Neminula
ani hodinka, všichni jsme sedli
—
jen doktor Zahora chybl. A minula hodina další nepicházel. Plnoc odbíjela, nebylo ho tuto Zatím v nádraží severozápadním, jak jsme
u
Chodry,
—
—
pozdji
z
vrohodného
líení Záhorova seznali,
odehrávala se malá komedie. Taky doktor Zahora vytasil se
s výslužkou míil k osudnému okénku. Vytáhl' tobolku, pipravoval drobné na zdanní. Avšak zízenec, jenž vážil jeho kus vepovinky, svraštil náhle oboí, obracel maso na všechny strany.
a
!
:
:
172
prohlížel, zas obracel, a
konen
zarazil
kroky
doktorovy „Vašnosto, kde pak
Doktor
se
je
štempl?"
obrátil
„Jaký štempl?" „No, jatení štempl, vašnosto! Bez štemplu to
nemžeme
vyclít."
Ješt se zasmál doktor Zahora této poznámce. Ale smál se naposled onoho veera. V dalším prbhu komedie pešel ho všechen smích nadobro. „Pro boha vás prosím, štempl! pánové to taky mli se štemplem?"
Ostatní
„To bylo pod váhu, vašnosto, u všech tch pán. Pod pt kil. Ale tohle má pes pt kil, plšesta. To musí mít jatení štempl. Pes
pt
musí mít štempl." Štdrý hostitel tam ve mlýn venku zakrojil pro doktora Zahoru njak hloub, ruka se
'kil
mu
utrhla, ukrojil kus
pes pt
kil.
Osudná
štdrosti
„No, štempl!" pohodil doktor Zahora hla„Kde pak ho vezmu? Což tnyslíte, že konduktor ve vagón štempluje maso?" A pokusil se o úsmv. Pravím výslovn: pokusil se. Ale zstalo pi pokuse. Pohledem zízencovým ustydl mu úsmv na rtech. „Konduktér ne, vašnosto, ale na jatkách se štempluje," ekl dozorce písn, naznauje jsou všechny žerty tak, že na pražské
vou.
áe
"
173
Tohle musí mít zdravotní prohlídku, štempl, že masu nic nechybí. Že je zdravé. Že nebylo zvíe nemocné." již doktor Zahora ponkud se dohál. nemístné.
,,
Te
„Vždy pánové.
je z
Pro
jednoho kusu, ^ako mli ostatní jste
nezadržel?"
taky
je
nemli pt kil." „Povídám, !" chtl „Ale všechno dohromady vašnosto,
mítnouti
„To
mže pod ky
doktor. je
jedno, vašnosto.
býti metrák!. Ale
pt
—
na-
kil,
a to
Dohromady toho
každý
smí do
ml
msta
jen kousek
bez prohlíd-
Doktor ml nápad. „Tak pokejte, obane, rozíznu to na dva menší kusy." Zízenec vztáhl ruku po mase. „To nejde, vašnosto. To je jednou v kuse, a tak to musíme zamtýrovat. Jo, kdyby se to bylo udlalo dív a njak prohodilo." „A kde pak se to má prohlížet?" otázal doktor, aby jednání ukrátil. Cas ubíhal. se „No, na jatkách, vašnosto." Doktor skoro zavrávoral.
„Na
A
jatkách?
Te,
v deset hodin v noci?
v nedli k tomu?"
„Žádná pomoc,
vašnosti.
Tam
je
zvro-
léka."
Doktor
trn
tu
jest
obrátil, spchal k okénku. Panedorozumní. Zízenec nejspíše
se
"
:
174
nesprávn vykládá. Takový kousek
cosi
ínky
pe-
!
Zatím se nádraží vyprázdnilo, pustota zavelikou sí. Bylo 'po práci, a tak veleknz piblížil shovívav nos a na veliké okuláry k okénku, vyslechl 'historii, podíval se na maso. „Jo, jo!" potvrdil slova zízencova. ,,Musí to mít štempl, jatení štempl, že je maso lehla
nm
zdravé."
Te kapsy,
se
vyal
doktor rozhodl.
Sáhl
navštívenku, položil
ji
rychle
ped
do
vele-
knze
a ekl Tuhle je moje visitka. Nechám zde maso, ráno sem pošlu svého sluhu a ten všechno ,,
opatí."
Tady není žádný deouad. Nic nemžeme pechovávat. To je náramná zodpovdnost. Co kdyby njaký mor? A do zejtka kdo ví, jak by maso vy,,To nejde, vašnosto.
positní
To
padalo!
„Tedy
se
si
to
musí vyídit ješt dnes." vyite, když musí. Ale já zas
musím dom." ,,No ne, pane, vy musíte ky,
do Holešovic
V
doktorovi
hodinky,
Jsou
bylo jisté
po
— —
stydla
krev.
s
masem na Podíval
se
jat-
na
desáté.
koniny v obvodu Prahy, kam
nesnadno dostanete za dne. Ale jsou koniny, kam se v noci vbec nedostanete. V té
se
"
175
dob
ješt pilotový most
nestál
pes nj
nejezdila
tedy tramvaj.
pes Poí, Elišinou tídou, pes most
pes
Na
Štvanici,
jatky bylo
Josefské námstí,
lze dostati se jen
Františka
Josefa,
pak velikou oklikou tam daleko v ony koniny, které byly tehda bez jakéhokoli spojení s Prahou ostatní, s Prahou mateskou, akoa
liv
jatky stály
na
již
pd
pražské, ježto stály
poád pvec Leo-
v Holešovicích. Bylo to v dobách, kdy ,,
íká lidový
rozdávali Prahu", jak
pold Šmíd,
tam
i
Ostatn nám
tak
ji
te
pak
,,Jak
ji
rozdávali, kde
poád
na jatky
.Vždy
jí
nechtli.
rozdávají.
— —
!"
zhrozil se
tam hodina cesty." Rate si vzít drožku, vašnosto. Musí beztoho zízenec akcisu s vámi Jsou-li v Praze koniny, kam se v noci vbec nedostanete, jsou taky koniny, kam vám ani za peníze každý drožká nejede, leda by tam byl bál. Ale na pražských jatkách bývají málokdy bály nebo koncerty. A zvlášt doktor Zahora.
,
je
,,
— —
tehda
byla
to
cesta
za
mén
noci
tovaná než na píklad 'Píkopy.
drožká,
jichž
vehikle
se
A
tak
náhodou
frekven-
nkolik ploužily
kolem severozápadního nádraží, odmítlo Velmi rozhodn domnnku, že by se vydali až na jatky. Konen však pece, než vypršela hodina jedenáctá, vyskytl se 'muž s komonm a
pekáem,
odmnu
kterýž zcela
prohlásil,
mimoádnou.
že
pojede,
Konen
arci
za
tedy vsedl
176
doktor Zahora akcisák
s
do vozu
a
peínkou na kh'n.
vedle
A
nho muž
volným, roz-
vážným klusem klopýtal komo smrem k Josefskému námstí a k mostu císae Františka Josefa.
A tek
bylo ke dvanácté, když
stanul
povoz.
ped
vraty ja-
A
nedlouho po plnoci p.'onášeje divnou formul-
odemkl portýr vrata, ku zaíkávai, která nevyznívala jako vlídné uvítání. Bylo okolo pljedné, když zburcovali pana zvrolékae; o tech tvrtích na jednu byl již v pracovn. Do hodiny s plnoci byla peínka prozkoumána, za zdravou a erstvou, dokonce výbornou uznána, a byla opatena úedním fialovým
štemplem.
Taky instanci „árovou" obmyslil zvroléka ním, ne však Štemplem. Pronesl to jen ústn, jistým slovem kulatým, skoro jen obrazn, ale velmi drazn a yýrazn, íímŽ hovoil z duše doktoru Záhorovi. Potom ješt pipojil poznámku velmi podobnou portýr jatek, odmykaje pozdním hostm po druhé a zase za nimi vraty zaprásknuv, až se kamenní 'dva býci na portále jatek zachvli.
dv
hodiny, když stál A ješt nebyly ani doktor Zahora zas u „mstišt" áry na severozápadním nádraží, aby zaplatil poplatek
plšesta kila vepoviny, nyní krásn stem plované jak národním vyšíváním. z
177
A
po druhé hodin, když, nemohouce se dokati doktora, a ponvadž milý Vacek-Chodra sám již nad námi podimoval, bylo
vytráceli
zamujíce
jsme se z pivnice,
vtši-
nou k Václavskému námstí.
A práv
odbíjela tvrt na tetí, když jsme
nkde
u Suchého v Ovocné setkali s drožkou, a z té drožky zaznl známý nám hlas. Velel, aby koí zastavil, a z drožky vylezl doktor Zahora. se
Rysy jeho tváe, jindy tak
zmnny.
milé, dobrácké,
práv byl unikl zákeným vrahm. Lépe eeno: vypadal, jako byly
Vypadal, jako by
nkoho
by v tom okamžiku sám byl lépe
Ješt stal
eeno:
nkolik
vypadal, jako
lidí zavražditi.
ské zuivosti nanejvýš
chy-
se
Byl to obraz
vydláždné
nebezpené. Zuivosti, která
zavraždil.
by
a
všemu
se neleká
lid-
okolí
inu
nej-
hroznjšího. Nemluvil, jen funl. Levice jeho tímala kabelu s výslužkou, pravice byla hroziv zaata, jako pipravena, aby rozdávala smrtelné rány.
kolem nho v uctivé, bezA když jsme se potom otázali, pro nepišel k Chodrovi a kde byl, vydechl z hluboká a zatím zcela strunými slovy povdl nám píinu svého omeškání. A pak ješt pronesl nco, adresovaného instituci akcisní, ale nco tak strašlivého, že pi úct, Postáli
pené
I.
jsme
vzdálenosti.
Herrmann, XVI.: Kanceláiký prach.
12
178
jakou chovám k vrchnostem, od boha nám ustanoveným, i k nástrojm tch vrchností, ne-
troufám
si
to
ani
pibHžn
opakovati.
Leda že bych se asem a pi píležitosti doktora Zahory otázal, smím-h to opakovati, arci s odmítnutím vlastní zodpovdnosti. Pece to mlo jistý dobrý úinek. Od
tch dob, kdykoli jsme
hod,
vepových abychom nemli Bylo nám jen ponkud se vraceli z
dbali jsme úzkostliv,
výslužku obtížné,
pes pt že
decimálku.
jsme
kil.
s
sebou musili
voziti
malou
Nár. Listy v
Okradení
Jsou
jisté
se
a nálezci.
vci, vysoce vážení, které se roz-
umjí samy které
ervnu 1907
sebou,
jsou
a
zas
vci
jiné,
samy sebou nerozumjí.
te
jsem napsal vtu, o níž se dojako vysoustruh ováná. Arci se tato moudrá vta vyžaduje jistého výkladu. Jsou takové duchaplné sentence, kterým bez výkladu neporozumíte. A zvlášt tená dnešní doby jest uvyklý, aby mu bylo podáno všechno po lopat.
Ano,
mnívám, že mi zdá, že
jest
Piznávám
dám
tu
lopatu
se,
—
že
již
chci
hodnou chvíli hlepemítám, kterak
íci
bych tenái jasn wložil
hlubokou praxdu,
skrývající se ve slovech svrchu napsaných, ale
poznávám, že mnohem snáze jest pronésti vtu hlubokou a nepochybn libomudrckou, než jasn a srozumiteln povdti, co jsme jí \yjáditi
chtli. 12*
130
V
takovém rozpoložení vzím práv já te bych pestal. Tím by sice bylo zpomoženo mn, avšak nikoli tenái. tená by po takovém násilném zakonení teprve nea
nejradji
— —
chápal
Vidím, že takto
mi
je
ím
he
dále
nedostanu.
konci
ke
Nezbývá
a
že
mi,
se
než
ku praktickému píkladu. Ty mi soudím, než všechna metafysika. ekli byste na píklad, velectní, že Ise rozumí samo sebou: najdeš-li nco, jdi a vra to. Mnohem snáze však to povíte než vyvehodn sestárnouti, než nco dete. Ano, mžete se
uchýliti
svdí
lépe,
i
najdete, se
nežli
a
pak
mžete
dovíte,
škodlivých
všech
následk pro
ješt více sestárnouti,
mli vrátiti beze aspo nepíjemných
kterak jste
anebo
sebe.
Je na píklad
rovnž nepochybno, vysoce
vážení, že za jistých okolností je
mnohem
sná-
zlodjem než okradeným. Záleží na tom, žijete-li v prvotním a pirozeném stavu
ze
býti
lidském
ném
a Zíti
nebo
žijete-li
ve stát
dobe
zavede-
peliv spravovaném. v prvotním síavu
je
za
našich
dn
Vyžadovalo by to pedevším delší dovolené a pak njaké vydatnjší cestovní podpory od eské akademie, abyste se mohli odebrati do stedu temné pevniny ili Afriky, anebo — eknme do Austrálie, v ony koniny, kam ješt nevnikla blahoplodná kuldosti
obtížno.
—
181
Tam
tura.
složte
a
lépe,
nkolik majetek.
všechny
— ím
na hromádku
své
(lesklejší,
drahocennosti tpytivjší, tím
na njaký as. Teba na se yrate a hledejte svj tam zstal nebo zmizel. Zmizel-li,
vzdalte se
Potom
dní.
Bu
máte nepochybné vdomí, že vás kterýsi bližní neznámého plemene a nesrozumitelného jazyka okradl.
Tomu
Ale tím
se
íká experimentální pokus. všechno vyízeno. Máte
taky
je
nepochybné vdomí, že jste okradeni, arci nemáte ani potuchy, kým, ale to je lhostejné. Dalších nemilých následk nemá pro vás takové okradení, zvlášt jestliže jste pamatovali, abyste mli všechny vci dvojmo. Tedy dvoje remontoárky, dv tobolky stejn dobe nadité, dva revolvery, dv flinty, dva kartáky na zuby atd. Vzal ukradené zlodje ert, jen když ,
i
vám zbyly
duplikáty.
Avšak ve stát dobe zavedeném a peliv spravovaném jest jinak. Pouhým okradením vc nekoní. Zas je lépe posloužiti píkladem. zapla Pánbh, je tomu Jednoho dne hezkých pár let, vzpamatoval jsem se z toho již byla mi ukradena kožešinová epice. Bobrovka. možno, že to byla bobina
—
—
falešná, ale
A
i
pravá králiina.
Nevyznám
SiC
v tom.
mi za jednu delší a zdailejší povídku vyplacen tuný honorá, za kterýž jsem si jednak na památku, a jednak proto, že jsem neByl
:
182
ml
co na hlavu, koupil
bo
se schylovalo na zimu.
V
bobrovce
této
eenou
šel
bobrovku, ne-
jsem na poštu to v ní,
pod
ní
moje první
úadovny ,,I
i
Ježíšmarjá, jaké
nejmén nadjeme jsou
ticet
mohl bych
nji
než
psaní a tro-
filiálky
hlavu.
A
tu
zaznl
z nitra
kamaráde!" se
a
piházejí,
kdy nám
nejnevítanjší.
jehož jsem žáka,
a
hlas
Náhoda, svých
s ní
poslední chze. Vstril
a
jsem do okénka poštovní
chu neprozeteln
reko-
s
mandovaným dopisem. Byla
já
rok íci,
nebyl
a
v
se
jich
následcích
Byl to hlas muže,
nevidl,
kdyby
mne
když
tém
spolu-
se nebyl uil pil-
nechal
o
rok
za
sedt v normálce, zatím co sám pyšn postoupil na reálku. Než se mi podailo dohoniti ho, byl zas již o roník vejš. Vlastn
sebou,
neml
ani práva, ani povinnosti vítati
radostn.
Byl
jsem vždycky
mne
pod jeho
tak
kari-
érou.
Ted byl správcem té filiálky. Chtl mne obejmouti okénkem, což nešlo. Víte, jaká jsou ta erární poštovní okénka. Staí práv tak jen, abyste vidli vlídnou tvá ochotného, úslužného manipulanta nebo ješt ochotnjší, úslužnjší manipulantky, ale na radostné objímání lidí
nestaí.
I
pozval
mne
starý
kamarád za
pepážku, do úadovny.
V
posvátné
úct
k
úadovn
smekl jsem
;
183
ped
bobrovku
svoji
katrem, položil
na pul-
ji
A
když jsem po dvou minutách vystoupil, stál tu sice posud pultík, zízený pro pohodlí obecenstva, avšak moje bobrovka neležela na již! Jen jednou za jsem.
vstoupil
a
tík
nm
dvée poštovní
tu chvíli vrzly
jediné vrznutí stailo, aby
vždy' ode si
mne
mne
filiálky,
ale toto
moje bobrovka na-
Byla píliš nová, ješt nepamatovala, odešla s jiným. odešla.
mj
Byl jsem trudn dojat, pítel a takspolužák byl rovnž trapn dojat, a bych mohl vbec na ulici a dom, pjil mi ob-
ka
tav obnošenjší
epici, svou
erární,
s
jablí-
kem. Šel jsem ke klobouníkovi, koupil jsem si nyní velmi skromný a laciný pokryt hlavy a v duši sklíen zamíil jsem opt k úadovn
pítele
Nebo,
dietní tídu,
mu
abych
svého,
líkem.
epici
vrátil
vadn
s jab-
píslušnou jsem práva nositi takovou
nejsa
neml
v
epici.
mén
Naše druhé shledání bylo s
mé
strany
mén
vroucí,
radostné. Ani jsem nesmekl,
aby mi taky nezmizel klobouk. Ale pítel pokládal za povinnost utšiti mne a ekl mi pi rozluce
„Už jsem dopadnou, že Zalekl
„Tos
to j i
jsem
neml
oznámil se
a
Možná, že h o
policii.
dostaneš
zas
cítil
." .
.
jsem,
dlat, píteli."
že
blednu.
181
„Pro?" užasl. Ponvadž — —" ,,
Nedomluvil jsem, pemožen trapnou pedtuchou. vše
A pec
nastává
Byl jsem k
ani z daleka jsem
lovku, když
jest
netušil,
co
okraden.
pak po trnácti dnech obeslán
úadu bezpenostnímu.
Byl se
mnou
zave-
den dlouhý protokol. Kde jsem koupil epici, kdy jsem ji koupil, jak se jmenuje dotyný
epiá,
z
eho
byla epice, jaké zvláštní zna-
mení mla, co jsem za ni Idal, kde jsem na ni vzal peníze, jak dlouho jsem ji nosil, jakou cenu mla v jden osudného zmizení? Vím-li, kdo mi ji vzal, jak vypadal, jak se jmenuje, kde bydlí, krade-li vbec jen epice, kolik epic mi již ukradl? Pro jsem si nevzal klobouk. Starý klobouk, pro 'jsem ji smekal, pro jsem ji položil na pultík, vím-li, že jsem ji ml na hlav, zdali jsem toho dne vbec ml hlavu? Mám-li nkoho v podezení, a koho? Pozadu ji-li, aby epice byla vrácena v pípad, že bude dopadena, nebo požaduji-li náhradu za ni? Od koho že požaduji náhradu? Mohu-li dokázati, že jsem já to, že byla epice ukradena, že to vbec byla epice, zdali snad nebyly boty, ponvadž byl dopaden to jistý lovk, jenž ukradl boty? Bylo mi zodpovdti ješt více otázek, bohužel, že jich nemám V pamti. Vypotácel jsem Se z úadu všecek zmaten, nebo podrobný a
mn
mn
18')
úinkoval na mne
rafinovaný výslech
nevdl
jsem
epice ukradena jakou
epici
Potom
tak,
že
nepochybn, byla-li nebo zda jsem sám n-
zcela jist a
mn
neukradl.
asi
ve lhtách 'tynedlních násle-
dovaly ješt dva nebo ti výslechy. Byly zavádny nové a nové protokoly se mnou a zraky úadujícího zabodávaly se do mne vždy pronikavji.
Nkteí známí všimli si mých astých pok úadu bezpenostnímu. Poali mne
chzek
sledovati.
Poali
si
o
mn šeptati.
Klíilo v nich
znenáhla strašlivé podezení, že jsem v nja-
kém tajném, kompromitujícím spojení s policií. Za ti msíce obeslali mne k okresnímu soudu. Chytili a vyšetovali zlodje, který u sebe ml pt epic. Tázali se, která z nich je má. Byly to docela jiné epice, ale chtli mi jednu
mermomocí vnutit. Patrn, aby se to v aktech njak ukonilo. Pedvedli mi zlodje. Znám-li ho? Odpovdl jsem záporn. A odkud ho znám? Nedostávalo se mi odpovdi. Byl jsem upozornn, že 'mojí povinností svdeckou jest odpovídati. Jak dlouho že znám onoho zlodje? Ode kdy že s ním obcuji? Je-li mj píbuzný? Co že mi známo o jeho domá-
prý prý
cích
a
majetkových
nou? Kolik Vrátil
že
pomrech?
Žije-li
se
že-
má dtí?
jsem se
dom
'všecek
nemocný,
a
tehda po prvé, tuším, byly nervy moje silné
18G
oteseny. Následovaly další výslechy u soudu. Chytili totiž dva jiné zlodje. Byli to pánové, kterých jsem ped tím jakživ nevidl. Nebylo
by mohli
ani zjištno, že
byli bývali specialisty
—
,,v
e-
A
pak ješt v kratších nebo delších lhtách byl jsem pedstaven ješt nkolika pánm zlodjm, arci taky picích*',
ale
býti.
bez výsledku. Byl jsem vykoupen po šesti msících, kdy mi dorueno vyrozumní, že se pátrání v pímé epice zastavuje, ježto po pachateli není žádné stopy, tím mén po epici.
in
Byl bych radostn zajásal, avšak nedostá-
mi
síly.
Byl jsem
duševn znien.
moji
valo se
schvácen,
zondán. zpozoro-
Jen jsem se sotva znateln usmál. Spoíval jsem na lžku a léka toho dne pronejbližší
vali s radostí, že
nesl, že stavili
k
nastal obrat k lepšímu.
mé
posteli
Toho dne
po-
první kytiku konvalinek.
Bylo jaro — již jsem ani epice nepoteboA ponenáhlu jsem se zotavoval.
val.
A když jsem po prvé vyšel na boží sluníko, pipadalo mi vše jak hrozný sen. Lidé nenosili epic, jen klobouky. Nkteí dokonce slamáky. A já, mocen zase myšlenek souvislých, umínil jsem si pevn, že již nikdy bude-li nikomu ani ukradena epice slovem se nezmíníri. Prvá ta zkušenost byla mi pouením pro celou další budoucnost.
—
mn
—
187
vám nyní jasno, že mnohem snáze zlodjem než okradeným?
Je býti
Avšak
ani
znamenávám se
ke
mn
nálezcem není radno
ihned, že jsem nehrnuli,
kdož
býti.
nic
nenašel,
nco
ztratili.
jest
Poaby Po-
píhoda s nálezem potkala kolegu a pítele mého, muže dosti sice, ale pece ne dokonale zkušeného. A poznamenávám konen, že co chci vypravovati, nikterak nemá svádti kohokoli, aby zatajil nález. Ale až pete, a si z peteného vezme pouení a navrátí nález tak obratn, aby unikl následkm
znamenávám,
že
své poctivosti.
Kráel jsem v posledních dnech msíce vyprávl pítel (a já úmysln zamluji, kterého msíce) — tídou Ferdinandovou. Tu pojednou spatím na dlažb papírek zvláštního rázu. Vypadal jako bankovka, ale jako ban,,
tak
kovka
cizí,
nikoli
rakouskouherská.
shýbám, abych bankovku zdvihl, když si všimnu, že bankovka leží práv ped vkladní skíní závodu Stakova, povdomého Již
se
\
importérského závodu.
povídám si, firma Stakova vymejšlí poád njaké ertovské reklamy — není tohle cosi podobného? Je to vbec bankovka? Není to snad njaký automat, který zane vát, až se ho dotknu? Nebo pronikav kiet „mamá, Šlaka,
:
188
—
? Nebo není to pivázáno, a až toho chopím, nezazní odkudsi náramný ehot ehot zízenc závodu posud ukrytých,
mamá!" se
—
moje poínání sledujících? Není pod tím njaký magnet, který mne pidrží? Již jsem chtl dále, abych sám se nestal terem posmchu a prostedkem reklamy, když vítr zavanul a bankovku o krok odnesl. Není to automat, není magnet, je to bankovka. Shýbnu se, zdvihnu ji — desítirubl! Aspo na tom bylo vytištno „deset rubl", pokud umím azbuku peslabikovat. ale
Njak man
jsem se ohlédl, v jistém pona spoívají oi. Nemýlil Pozorovali mne dva posluhové, je-
mn
citu,
že
jsem
se.
jichž
stanovišt
kovým
a
pán
ní
je
práv mezi závody Sta-
Endrovým, víme,
minerálními
s
vodami. Zcela
vídá
dobromysln
piblížil se starší a po-
:
„Co pak to našli, milostpane?" Všecek rozpaitý, skoro se zastydv, jako bych byl chtl nález utajiti, ale na všechen zpsob naplnn tušením, že mne posluhové z ehosi takového podezívají, roztáhl jsem bankovku a volám hodn hlasit, abych podezení vyvrátil
„Ale desítirubl!
Ohlížím
nkde
se
na blízku.
Njaký chudák
pi tom,
není-li
jej ztratil."
chudák
ten
.
:
:
180
„Co pak s tím budou dlat, milostpane?" „No, odevzdám to na policii, aby nálezce, pihlásí-li
se
." .
.
Nedomluvil
Posluha
jsem.
se
ironicky
usmál.
,,Zahodj
dám
radš zase, milostpane.
to
zahodj
Poví-
Oni nevdí..." Mávl opovržliv rukou a šel si sednout jim,
svj
zas na
to!
vozík.
Chování posluhovo
nco
Ví posluha
víc o
zviklalo té
mne ponkud.
bankovce? Byla by
pece Stakovská ertovina njaká? V tch místech na druhé stran je náhodou smnárna njaká, nevím í. Zamíil jsem to
rovn
k
smnárníku.
„Pane,
Podíval ,,Je.
\'ám
za
to desítirubl?"
je
se,
Dnes ni
„Pane,
Našel jsem „Víte,
je
tolik
pokývl hlavou a ekl kurs takový a takový, a
nechci
tolik ji
promniti.
odevzdám
ji,
kdo
ji
„Ne, složím
Smnárník
dám
," .
Není moje.
ji."
ztratil?" ji
u bezpenostního úadu."
podíval se na
mne njak
vy-
jevený a ekl jen
„To vám
gratuluji!"
Nechápal jsem, pro a k emu mi gratuluje. Podezívá snad mne taky, že si chci peníz ponechat? Cosi hokého se ve roz-
mn
lévalo.
:
190
Vyšel jsem ze smnárny, a nárník pohlíží, zale
jdu
i
mu podávám „To jsem
mnou sm-
ke strážníku, oká-
bankovku
našel,
na
odevzdejte
pímo
správ proti
hle,
ní stojí strážník. Tušil jsem, že za
a
pevezmte
pravím: ji,,
prosím, a
policii."
abych mu a povídá ,,Od toho tu nejsem a $ postu nesmím. To musíte sám na direkci." Spchám tedy na direkci. Pro jsem spchal? Zapomnl jsem íci, :že jsem provázel pítele, který chtl nejbližším rychlíkem odjeti. Do odjezdu zbývala plhodina. Ješt spolu máme cosi nutného vyídit. Zaskoím si tedy na direkci, odevzdám desítirubl a ve mžiku Strážník
na záda,
ruce
stril
do nich bankovku násiln
budu dole. Ano! ekne V prjezde
se.
strážník.
„Kam s tím mám „Do ísla toho a lém
nevložil,
jít,
pane?"
toho," ekl mi po ma-
pemýšlení.
Za mžik jsem v ísle tom „Pane ~- pravím k úedníku desítirubl,
tu
Úedník kem porady dovny,
íslo
Vrazím „Pane,
a
tom.
—
našel jsem
jest."
šel
se poradit s kolegou. Výsled-
bylo,
že
to
to.
a
mám
jíti
do
jiné
—
atd."
tam. našel
jsem desítirubl
úa-
.
191
Výsledkem tohoto oznámení byío sdlení, nejsem v pravém ísle, ale že musím do druhého patra, íslo to a to.
že
ješté
Letím po schodech, a v tom letu vzpojsem náhle na posluhu, na smnárníka.
mnl
7!dálo se
poínám
mi, že
Konen picházím,
chápati
.
.
v pravém ísle. Oznamuji,
pro
bankovku na stl.
kladu
ekl úedník, chopil
,,Desítirubl,"
se
ho,
a
zdánna pohled lhostejn, ale prsty jeho, liv lehce jak pírko, svíraly pevn bankovku. Upe na mne zraky a táže se: „Je pravá?" ,,Pane, odevzdávám, co jsem našel." jaké
„Víte,
mne
„Ani
Prohlížel
Mne
má
íslo,
bankovku
pronikavji.
však
sérii?"
nenapadlo, abych se podíval." a
pes bankovku mne.
Konen
praví:
tžká vc. To se málokdy stane. U nás, a desítirubl! To mohl být Rus?" „Snad. Jen odevzdávám, kdyby se ubožák náhodou pihlásil. Má úcta." Pardon! Pokejte! Napíšeme protokol. — Ale to je tžká vc. Na tohle nemáme ani „To
je
,,
žádný formulá."
Však z této nesnáze bylo východišt. Nemaje úedního formuláe ili šimla" pro podobné pípady, napsal samostatný protokol na arch kanceláského papíru. i
,,
1!»2
Jméno,
povolání,
jaký
vk, vyznání nábožen-
pomry, kolik mám dtí, dchod, koho budu voliti do íšské rarodinné
ské, bydlišt,
—
vše jsem musil vyznati. Oddechl jsem když byl protokol skonen; však taky úedník si oddechl, snad ješt upímnji. Byl to pro nj kus perné práce. Povdomý šiml snadno se vypluje, ale protokol bez šimla! To není lehká komposice. Podepsal jsem. Pot na mne vyvstával, když jsem vzpomnl na pítele,
dy
si,
ped domem.
ekajícího
„Má
úcta!"
zvolal
jsem
radostn
a
chci
prchnouti.
„Pokat,
pane,
ješt nejsme
dáte nálezné? Máte na ,,Nic
„To Posate Sedl
n
hotovi,
/bá-
právo."
nežádám, pane." se
tedy musí výslovn
poznamenat.
se."
jsem jak na jehly a úedník pipi-
soval klausuli, že se
vzdávám nálezného.
„Podepište to ješt."
Podepsal jsem. Vyrazím, ítím se se schod, v letu dívám se na hodinky. Do odjezdu vlaku zbývá pt minut. Není možno, abychom ho dostihli. Ale pítel jist odešel, když jsem se
nevracel.
Neodešel. v ruce,
Stál
s lítostivým
ped
vraty,
s
hodinkami
výrazem. Teprv nyní všiml
193
jsem
si,
že držím v ruce
pítelv
cestovní tlu-
mok, jejž jsem mu z ochoty nesl, v tlumoku pak byly listiny, bez nichž nemohl odjeti, jízdný lístek
a
jiné
potebnosti.
Pítel uvázl v Praze pres noc, hotel
nými útratami
ho ptku
—
s ji-
na to by ani
nebylo stailo.
nálezné
z
stál
Po pti dnech vracel jsem se pozd v noci redakce. Domovnice otevela a plaše couvla, mne. Vtiskl jsem jí desetník, do schodišt, zahlédl jsem, jak
spativši
a
za-
táeje
si
na
peníz
prohlíží
svítí,
jej.
2ena doma nespala, dti hledly vyjeveny z postelí
t tu policajt, muži. Stran njarubl. Ml jsi ješt dnes pijít k výslechu. Pro Krista Pána, co se to stalo? Je toho plný když jsem se veer vracela s dtmi z procházky, každý se mi v dom vyhýbal, každý šeptal druhému. Chytili prý njaké penzokaze. Ale co ty v tom? Posílala „Hledal
.kých
dm —
jsem holku
—
pinesla ji nazpt, že nemá kupec drobných. Byli jsme bez veee... Co se to dje, Kriste Ježíši!" s desítkou
ke kupci
Letl jsem hned ráno k výslechu. Nový Tetí den pišla nová obsílka. Té jsem už neuposlechl. A hned potom další obprotokol.
—
s výhržkou, nedostavím-li se, že budu pedveden. Pátého dne pro mne pišla pa-
sílka,
—
I.
Herrmann, XVI
:
Kanceláský prach.
13
194
—
trola.
Pedvedli mne úedníku, kterýž mí
oznámil, že se majetník desítirublu sil.
Jistý
tedy platí desítiruble.
—
již
pihlá-
tam Pijal jsem to na
student z ruského
Polska;
arci
v-
domí, podkoval jsem v slzách. Byl se mnou zaveden protokol, že se vzdávám všech nárok na desítirubl, který by byl pipadl,
mn
kdyby sil
se
do roka a
nedl nebyl pihlá-
šesti
jeho majetník. Podepsal jsem
jsem ochoten
a prohlásil jsem, že
jej
dvakrát
složiti
kauci
nepedvídané pípady. — Kauce nepijali, ale diktovali mi ptku pokuty za to, že jsem se hned po onom obeslání nedostavil. Poznamenali pi tom, že mi snad pokuta cestou milosti bude prominuta..." Když mi to pítel dovyprávl, sklesl vysílen a byl povozem záchranné stanice dopraven dom. Cekalo ho tam velmi nemilé pekvapení — soudní výpov od domácího, který pro
prý
všech n}'
nemže
licejn
další
dom
v
pedvádni
Ti nedle kdo
z nás
trpti
lidí,
kteí jsou po-
k výslechu.
již
nebyl pítel v redakci,
nevidl ho na
ulici.
ni-
Je pro nás ne-
zvstný.
Práv
se
dovídám, že se roznáší povst,
zaten
a že sedí ve vyšetování, podezelý, že je v tajném a nedovoleném spojení s ruskými revolucionái. V jeho byt byly vykonány již ti prohlídky. Pátrají prý po revoluních proklamacích.
že byl jsa
pítel
19:
Nevím. Ale njak mne zaíná mrzeti, že mne tak asto vídali v jeho spolenosti. žeme to mít všichni pknou polízanou, kdo isme s ním obcovali!
M-
13^
SMÍŠENÉ ZBOŽÍ.
Svtozor v kvtnu
Podíváme
se
do kufru
.
,
,
1890,
!
uplynulo od onoho nevlídPes dvacet dlouco za panem Fridrichem posledn
Pes
dvacet
let
ného, sychravého dne.
hých let, zavely dvée krámu
se
nhož
se
ho okem
neml
pán Kolátorova, do Nikdy potom již jsem zapadl nadobro v nezvst-
vrátiti.
nesypa til,
A pece
po dlouhých letech vystupuje ve vzpomínce pede mnou jak živý, urostlý ten mladík smlého chování, výbojného pohledu, bitkého jazyka — nkdejší náš ,,pan Fridrich''. nu.
Ani nám nepipadlo, že bychom jej mohli panem Bedichem, a rodné jeho jméno jsme po tech dnech zapomnli. Jako pan Fridrich byl do krámu uveden a jako pan Fridrich z nho byl odveden. nazývati
Tehdáž z
filiálky
trhu,
nu.
—
naší
bylo to na podzim
na Starém
mst,
na
—
odešel
Masném
mládenec Viktor, kterého odvedli na vojHlavní náš obchod byl na
Novém mst,
200
na Spálené ulici. Proto principál, nemoha dendo vzdálené filiálky bhati, dal dO' ní z hlav-
n
ního delší
obchodu mládence Josefa, kterého ml a jemuž dvoval nejvíce. Mezeru tím vzniklou ve hlavním obchod
as
pan Fridrich,
vyplnil
pivedl pan Snajdr,
jejž
bývalý zbankrotlý kupec, nyní
denc. Shrábl
odmnu
dohazova mlá-
od druhých padesát krejcarv od pana Fridricha, potásl mu rukou, ekl k nmu. „Držej' se dobe, a nemám ostudu!" a odešel. Ponvadž byl pan Josef prvním mládencem ve hlavním obchod, stal se jím také jeho nástupce, pan Fridrich, nebo byl nejstarší. principál Kolátor dva vlastní vyuence, mezi dvaceti, dvaadvaceti lety, kterým padesáti krejcarv
shrábl
principála,
mn
Ml
sice onikal,
ale
nevážil
chod
si
jich
píliš.
listy
v kapse,
Proto prvním v ob-
býval mládenec, picházející odjinud.
Pan temi
ponvadž mli výuné
Fridrich
um
byl
zdál se
dvacetityletý býti
—
nám
mohutným, dosperné vlasy a siln
mužem. Ml husté, erné knírky pod nosem, na nichž si velice zakládal. Ostatní tvá peliv holil. Pan Fridrich byl po nkolika dnech v krájako doma. K vyuencm Antonu a Franlým
znatelné
m
pátelsky, aby si je nahned prvního dne seznámil se co nejpívtivji s naší služkou, které jsme íkali
covi choval se velmi klonil,
a
:
201
kuchaka. Žertem
napomínal, že nemusí kávu
ji
pro personál vaiti ze samé cikorie, teba že
krám
se v
prodává, a na
vala pozor, že
Pepi
jí
omáky
aby
si
dá-
nerad pipalované.
nemlela nahoe u paní a ponebo hned druhého dne sešed do krámu, pronesl k novému
asi
vdla, co principál,
slyšela,
mládenci oste: „Poslouchají, pane Fridrich, ve kterém pak hotelu
stravovali,
se
než pišli ke
mn? D-
by Pánubohu, kdyby se mli do smrti ta|k, jako se mají lidé u mne. Koukají na ty všechny bal^y, jak jsou vyžráni! A proto mi nestrkají nos do kuchyn!"
fíovali
a
Tmi „všemi balíky" mínil un, nebo pi tch slovech
vyuence
nás,
po nás hodil
hlavou.
Pan zarazil
se
pronesl
rozuml, odkud vítr vje, a trochu. Ale ihned, vzpamatovav se,
Fridrich
s
„To
úsmvem byl
žert,
„2ertujou oni
pane principále!" si
s
jinými kuchtami a naši
nechaj' na pdkoji!" prohodil
„Nemám
rád
matujou
si
Pan
ji
principál.
dom —
pa-
to!"
do pyskúy veer Pepi pinášela veei
sedl u
pan
úsen
šuškání v
Fridrich se hryzl
Ale když cipál
mnoho
veee nahoe
Fridrich
kousav:
v
byt
a
mlel.
— prin— oslovil
202
„Ona
a ne
„Však Pepi;
hloupá
je
má sedt
je
to
Pepi
slepice,
Na násad
!
donášet paní!"
ji
pravda,"
utrhla
„takové porouení! Ješt
uražená
se
;se
u
nás
ni-
kdo neotrávil!"
„Mlela
a
šla!"
rozkikl
fee
pan
Fridrich.
postaví veei, nemá v krám co dlat! Tu jsme my!" Divili jsme se té smlosti nového mládence, ale ovšem jsme vidli, že tu mluví lovk, který jedl chleba také jinde. Byl neopatrný pan Fridrich. Od onoho dne ml dva nepátele v dom. Jednoho moc,,Jak
ného, druhého velmi nebezpeného. Paní prin-
cipálovou a služku. 2ert
mohl
se
mu asem
Zdálo
se,
s
kávou a
omákami
nevyplatiti.
že takových malikostí pan Frid-
oha,
rich nedbá. Byl jako 'na obrtlíku, byl jak
íkal
jak
Kolátorv kolega
a
pítel
Za týden vdl, kde co v
rejs. stojí,
pi obsluze
byl
krám
Ro-
leží
a
panikám služkami uml, jako
jako
byl vtlená galanterie, se
pan
rtu,
k
ped ním a nikdo z nás. Kterákoli pichtla zboží jen od pana Fridricha. Pedchdce jeho pan Josef nebyl k zahození, chynikdo
šla,
tal
o
dvata
jako
sirka,
ale
ím
byl
proti
panu Fridrichovi! Jakou ml tento zásobu nových, nezvyklých prpovídek, kterak uml se služkami laškovati, vnikati do jejich milostných tajemství, raditi, pouovati. Za krátko do na-
203
šeho krámu picházela dvata, kterých jsme nikdy nevidH. Pan Fridrich „táhl", a komu to se podailo, byl vzácným kusem inventáe. Principál hledl na jeho psobení s velikým uspokojením. S poátku nesl tžce, že musil dáti pana Josefa do filiálky, nyní toho již
nelitoval.
Takových mládenc, jakým byl
pan Fridrich, nebylo nazbyt. skými bylo hlavní vcí.
Za
to
s ,,hora"
chovi citelný chlad,
se
žen-
išel proti panu Fridrinepíze. Nebylo zapome-
kterak se uvedl
nuto,
Umt
do domácnosti,
a
pi-
byly k tomu jiné vci. Zbylo-li ráno v hrnku trochu kávy,
kus
jídla,
richv.
v poledne
aneb veer na
talíi
pán
Frid-
byl to jist hrnek a talí
Ned ojídal.
To bylo urážkou kuchyn principálovy, a ponvadž vaila sama paní Kolátorova, bylo urážkou její. Kupecký ue, kupecký mládenec má snísti vše, co dostane. Není výmluvnjší výtky, než ponechávati takovýchto ne-
to
dojedkv. Tu tam padlo njaké slovo
se strany ura-
žené principálky k manželu, ale pan
Kolátor
odbýval paniku: ,,
Patrn
nejí
tak
mnoho!
Je
zajedený!"
„Ano, nejí!" padalo špiat v odvetu. snad
jí ,,
,,Ale
jinde!"
Nesmysl!" konil obyejn mrzut pan „Dávej mu menší porce sní to!"
principál.
—
204
Tyto soukromé rozhovory donášela nám Pepi. Pipojovala k tomu vždycky zlostn, že je asi pan Fridrich u pána „v porci", totiž oblíben. 2e by si od jiného nedal líbit, aby mu nedojídal. Ale že ho pan Fridrich opentlil svými výšplechy, kterými astuje ostatním
služky.
Nepíze
Pepinu jsme chápali. Byla žárna ostatní kuchty. Pan Fridrich nevnoval jí mnoho pozornosti. Pouoval také mladší soudruhy, že není radno zaínati nco se služlivá
kou v dom. Málokdy že se to vyplatí. Domácí služka má se držeti „na krátko". Pátelství s ní
v se
dom
kuchta
vidla a
trvá prý potud, pojkud se nestrhne
njaká mrzutost. Jak
obyejn
slyšela, a
k
pánm
se to stane,
a
poví,
pidá
co kdy
poví toho ovšem desetkráte
více než je pravda.
Však jsme ode
chvíle,
kdy nastoupil pan
Fridrich, vidli služku Pepi jen co se v
krom
krám
nedl, kdy jsme jídali u jednoho stolu s principálem v byt nahoe. Napjetí mezi ní a panem Fridrichem bylo zjevné hlavn od veera, kdy jí hodil na hlavu pezdívku „morovatá", nebo Pepi byla ve tvái siln pihovatá a mla pizrzlé vlasy. Když pan Fridrich nastoupil, neuvítali ho vyuenci Anton a Franc velmi pívtiv. Žárlili na oba, dohívalo je, že nikdo z nich nepostoupil na prvního mládence, že byli peotoila,
205
hlédnuti a odstreni. Avšak tato vnitní nevole
zmizela za nkolik dní. Pan Fridrich získal
brzy oba mladší kolegy
dl mnoho a
nás
i
uedníky.
si
V-
vcí, o nichž jsme nemli tušení,
uml
sto
plynn, žertovn vyprávti. Mluvil ado dvanácti hodin v noci a o všem na
svt. Bylo vidt, kterak prohnal. Vyuence získal
se si
okoukl a
hlavn
svtem
svojí
sm-
nm
Bylo v kus rebelanta a o rozliných kupeckých zvyklostech, personálu nepíjemných, jej tísnících, o panujícím v kupeckých krámech otroctví pronášel se zcela nepokryt, mnohdy opovržliv. Tvrdil, že mládenci jsou sami vinni svým nesnesitelným postavením, že by se mnohé zmnilo, kdyby nebyli hloupí a nedali si vše líbiti. Pokud pak jeho se týkalo, vybooval sám z obvyklých dosud 'kolejí, a ku podivu, panu Fridrichovi to lostí
a
rázností.
hned první nedle pišel východu" svého o pul hodiny pozdji. Již byl krám otevený, již se svítilo, služky ze prošlo.
7.
Stalo
se,
že
,,
sousedstva se trousily, a principál
stál
za pul-
tem a hledl jako kat. Domnívali jsme se, že se nad hlavou Fridrichovou strhne boue, až se objeví, že dostane svj díl. K úžasu na-
šemu nestalo se tak. Pan Fridrich vrazil do krámu po pl sedmé, již pevleen do všedního odvu, se zástrou okolo pasu, pozdravil
hlun
principála a
již
se
al obsluhovati kuchaky.
chopil vážek a poCekali jsme, že
kik
!0G
—
vypukne, až se krám vyprázdní pan Kolátor však neláteil. Prve, když pan Fridrich vešel, podíval se principál na hodinky, a nyní po odqhodu kupc ekl:
„Njak
se
Fridrich!"
opozdili,.
jsem se s kolegou, s nímž jsem se uil," odpovídal pan Fridrich nenucené, zvuné, „a zašli jsme spolu na sklenici piva. Ten udlal štstí. Je v kontoáru u Majera a má padesát zlatých. Praštil tou dinou v krám ,,I
to
setkal
vím, není A po tch
o
stát!"
slovech,
pi
nichž se na prin-
horliv dále cukr plechem vyloženého šuplíku. Bylo to snad po prvé, kdy se ped principálem Kolátorem opovážil nkdo z jeho personálu tak pohrdliv vyjáditi „o din v krám." -- a pan Kolátor nevyhrkl po svém zpsobu s njakým zakiknutím, neekl vbec nic. Proslovení pán Fridrichovo bylo neslýchaným
cipála
nepodíval, sekal
ani
do hlubokého,
prohešením proti starodávné, zkamenlé plin kupecké, bylo zárove nezdvoilostí pánovi
—
a ten mlel. Bylo zjevno, že v
Fridrichovi ostatních
nco
vzí,
nco
více,
disci-
proti
panu
než ve všech
mládencích.
Když nový mládenec
nastoupil a
my
uo-
vé vynášeli nahoru do spolené svtnice jeho
erný, 'kovaný kufr, zdál se nám neobyejn lehký. A když pak v následujících dnech pan Fridrich kufr svj u veer neb z rána otevel.
:
207
hrabaje se ve svém majetku, nahlédli jsme úkradmo do jeho útrob a vidli jsme, že tam
skuten mnoho
není. Ani prádla, ani šat. Uplynul první týden jeho pobytu mezi námi, když v nedli veer vešla Pepi do svtnice, aby sebrala špinavé naše prádlo k na-
moení. „Kde mají ,,
s
oni své?'' otázala se pana Frid-
marn
když
richa,
hledala jeho hromádku.
Ušetím vám
práce," odpovídal mládenec
úsmvem. „Nepevlékal
za týden.
Neposlali
jsem se dnes
mn
domu,
z
o
—
jsem
až si
psal."
Skuten
pevlékal se pan Fridrich po prvé po trnácti dnech, a pak, shazuje se sebe košili a podvlékaky na podlahu, pronášel k nám až
ostatním
taškáským
s
toho
,,Z
Budou
je
úsmvem
prádla bude
mít paní radost!
dvakráte vyváet!"
Ano, prádlo pán Fridrichovo bylo jako Pepi veer pišla, zadíKdyž pro vala se na vci Fridrichovy na chvilku a pak sbírala "kusy jen palcem a ,uka'2iovákem a [rychle
n
bota.
házela je
„Na
do
koše, jako
by
se
štítila.
budeš musit hezky pitlait!" ekl pan Fridrich zlomysln, když se Pepi vzdálila. ,,Však
ti
Vc principál
mrzut
ty
ruiky neupadnou !" neubhla sešel
chvíli za
po
tak hladce.
obd
pultem,
V
pondlí, když
do krámu,
konen
chodil
zakýval uka-
:
208
zovákem na denec
nmu
Fridricha a když se k
piblížil,
zahuhlal pan
mlá-
Kolátor:
„Poslouchaj', Fridrich, naše Pepi sice není
žádná gubernant a já jí nešetím do práce, ani když má dlat pro personál. Ale to jim povím, aby se pevlékali každou nedli jako všichni druzí. Paní mi ukazovala vždy mají prádlo jako vandrovník, který nešel dva msíce okolo vody!"
—
Pan
Fridrich
za
el
aby
se,
se obrátil
šel
hlavou,
hodil
odpov,
nestálo
zase
k pánovi a
co
jako
principál
po své ekl
by
ani
ekl, a otá-
práci.
Ale
pece
mn
„Donosil jsem všechno a z domu ješt neposlali erstvé. Cekám to každý den. Což já bych se pevlékal teba dvakrát za
—
týden ..."
„No vdí," odpovídal
principál
úsen,
,,to
budou moci dlat, až budou místodržitelem. Ale te chci jenom poádek. Vždy to jejich musí vzít holka zvláš - a paní také není takovým vcem zvyklá. Píšou si domu! Urgírujou
!" *
Psal-li
nepsal, starali.
pan Fridrich
nkam
o prádlo nebo
nevdli jsme a také jsme se o to Po nkolika dnech jsme zapomnli
rozmluvu principálovu té vci týkala.
s
mládencem,
která
ne-
na .se
209
Ale po tch nkolika dnech rich
byl
dle
—
v
—
pan Frid-
obchod tico málo pes dv
ne-
za nepítom-
pikroil jednou principál Antonovi a tázal sC; hled mu pronikav do ocí: ,,Poslouchaj', AntoU; prodává se te najednou tolik havanských?" Mli jsme totiž v krám také prodej tabáku a' doutník, krom toho prodej poštovních známek a kolkv. Anton zíral na principála a nevdl ihned, jak 'by odpovdl. Za podobným dotazem vždy se 'nco skrývalo. Vyptávání takové podobalo se 'skoro vyšetování trestnímu, odpov na vždy m ušila býti dokonale uvážena. Mlení klíilo-li nzdesateronásobovalo podezení Fridrichovy k vyuenci
nosti
i
n
—
v
jaké
na
bylo
—
principálovi
^
ale
také
mnoho
ei
škodu.
Pan Kolátor pistoupil ješt o krok, takže dýchal do tváe Antonovy, zavrtal se do ní zrakem
pichlavým
devný! Prodává Krabice
je
jsme
oteveli!"
ji
a
hartusil
již:
na mne jako mnoho havanských? poloprázdná a sotva ped týdnem
povídaj'
,,No,
a
nekoukaj
se tak
Ovšem, havanských se v našem obchod proávalo nejmén; náhlé ubývání jich mubýti
silo
,,
vídal I.
nápadné.
Nemohu
konen
sloužit,
Anton;
pane principále/' odpo,,
vždy
Herrniann, XVI.: Kancelábký prach.
je
sám nepro14
210
dávám. Snad o tom rich
Franc a pan Frid-
ví také
." .
.
vím,
,,]á
pro
pronesl principál
mluvit
s
ptám práv
vdí!" budu chtít nepjdu k nim díve o dose
ostatními,
jich,
rozzloben. ,,Až
již
volení."
Obrátil se nevrle, uinil za pultem
krokv, Antonem.
a
lik
,,
Nevšimli
když
nko-
ped
se vracel, stanul zase
tázal se a tlumil hlas, „zdali
si,"
njak mnoho nekouí?" „To nevím," odpovídal stísnn Anton.
Fridrich
s
ním nechodím „Ale
razem,
já
.
vím," pronášel pan Kolátor se
,,že
kouí
Anton
se zapálil.
principál
prohlížel
patrn
pokojík,
nahoe v
také
veer, po zavení krámu. snad?"
—
,Já
." .
Oi
Nco
s
d-
pokojíku,
a nos mají taky
vycházelo na jevo
za nepítomnosti personálu
anebo v tom vzelo dona-
šeství.
„To si pan Fridrich nkdy zapálí, ale dokuuje nedopalky, nejspíše nedlní ." „Ale já zakázal písn, aby nahoe .
.
mn
nikdo ,,V
kouit! fat
mu
nekouil!"
obchod, kde
V
rozkikl je
trafika,
nedli o vycházce
pan
se
si
Kolátor.
doma mžete vy ba-
nemá
se
teba celý Sedlec!" Po tch slovech pikroil rychle ke
své-
ml
stále
zvláštnímu šuplíku v pult, jejž
211
na balil
klí, jej
otevel, a
vyal
obsah
z
nho
vysypal
si
kornout,
roz-
dla.
na
se, našel jsem tam za kamny oharkv — a jsou to, zdá se mi, havanské! Nevdí o tom nic?" „Na mou duši, pane principále," zaíkal
„Podívaj'
hrst
Anton, „nevím nic!" Pan Kolátor vsypal oharky zase do kornoutu, zamákl okraje, uložil kornout do zásuvky, otoil klíem, a potom, pikroiv ješt jednou k Antonovi, pronesl velitelsky: se
„Tak
zatím
je
dobe. Oni
„Prosím
nevdí a rozumj'?"
nic
také nic neíkají! Ani slova nikomu, ." .
.
Tou chvílí pražil pan Fridrich na dvoe kávu a Franc mu pomáhal. Krom Antona byli jsme v krám dva uové, nás však si pan Kolátor nevšímal. Byli jsme mu pouhými nevolníky, nebylo teba, aby si nás zvlášt zavazoval k šetení tajemství. Mli jsme to vyrozumti z napomenutí, daného Antonovi. Co nám patilo, mohli jsme ostatn vyísti z pohledu, jímž o nás zavadil po posledních slovech, pronesených k Antonovi. Takovým pohledem pán Kolátorovým tuhl nám jazyk. Toho dne a veera nemluvil principál na pana Fridricha. Jenom chvílemi se na nj podíval, úkradmo, poínaje vždy z dola, a oi jeho pak sklouzly s postavy mládencovy a pohled rozptýlil se kdesi v
temnot vzadu. Ale 14*
:
:
:
212
kd}^?.
vešel
do krámu nkdo, žádaje doutníky,
pan Fridrich jal se kupce obsluhovati, poodstoupil pokaždé pan Kolátor do pozadí a pronikavé jeho zraky ulply íhav na Fridrichovi a na jeho rukou. Jako by jej tím pohledem chtl umakati. a
jsme v krám ti, kteí vdli, co pohledy znamenají. Vzmáhala se nás nevolnost; zdálo se nám, jako by se nad hlaByli
t3'to
vou
pán
erný mráek.
Fridrichovou vznášel
Anton skuten neekl novému mládenci, když jsme se po zavení krámu v tsné ložnici shromáždili,
na
o
em
byla v
krám e.
Zdali
psobilo okiknutí principálovo nebo ostýchal-li se ped námi uni, nebylo lze uhodnouti. Pece však, když pan Fridrich vytáhl odkudsi naatý doutník, nedalo vyuenci, aby nepoznamenal ,,Na vašem míst držel bych se zpátky s tím kouením, pane Fridrich. Zabafáte tu pokoj — vejde-li sem istarý, bude kik." tak
Pan Fridrich klidn si zapálil, vybafl nupel na Antona zkoumav tmavé oi a pronesl jednotvárn kolikráte,
„Donáší snad
nkdo
z vás starému,
co?"
„To nedonáší," ohrazoval se Anton, „ale máme zakázáno doma kouit ." Pan Fridrich zase vypustil nkolik mohut.
ných baf úv a pronesl
.
213
„Mn nikdo nic nezakazoval a také se po tom neptám. Když pijdu z té rasovny dole, mohu si dlat co chci — všude. A za své peníze se mohu teba otrávit, víte!" Pece však napomenutí Antonovo njak úinkovalo. Pan Fridrich nedokouil s chutí, jako obyejn, nýbrž odloživ pozdji znaný kus doutníku, ulehl.
Druhého dne
p,áno dostrojoval se již pan když my ostatní o páté vstávali. Ped odchodem do krámu pohlédl Anton jako man na místo, kam nový mládenec veer nedokouený doutník položil. Patrn jej pan Fridrich odklidil. Po tom, co pedcházelo, byla tato o sob nepatrná vc významná. Fridrich,
Ubhl
tetí týden, tetí
pan
Fridrich,
chal
do pokojíku, oblékl
sotva že
nedle
odložil se
nadešla,
rychle
procházku. Pozorovali jsme, že skoro
nm
a
a
sp-
vidliku, šel
na
souasn
nebo za nkolik vtein po odcházel pan Kolátor. Jeho asný odchod byl neobvyklý, skoro nápadný. Pan Kolátor zdiml si pra— dnes odepel videln po nedlním i
obd
si
krátký spánek.
Vyuenci Anton
n
ješt
chvíli
Franc zdrželi se schválnahoe, aby se kdesi na ulici a
nesetkali s principálem,
uové
šli
do nedlní
školy.
Den )se valem krátil, o pfil šesté, když jsme se všichni sešli v ložnici, byla již irá
214
tma. Rychle jsme se pevlékali do všedního, o šesté musilo býti oteveno. Pan Anton šel
do kuchyn pro klíe od krámu a za okamžik dusali jsme se schod, nemluvíce, všichni neveselí. Uplynuly krásné nedlní dny, nastávala dlouhá zima, kdy V krám bylo stále více svtla plynového než denního. Návraty z nedlních vycházek byly v té dob vždy smutnjší a smutnjší. Pochmurné, deštivé ty nedlní pldny poskytovaly málo zábavy, a po návratu z „východu" rozzívl se na nás hlu-
nmž jsme musili vystáti od 'šesti z veera do jedenácti v noci. Za tchto smutných nedlních veer, kdy se celý ostatní svt veselil, cítili jsme teprve celou tíhu otrockého života kupeckého. Každodenn bylo nám pracovati sedmnáct, osmnáct hodin tém neboký,
erný krám, v
petržit, nebo obd v 'krám byl jen tak zjhurta polykán a ani inedle nám nepatila. Krám pipadal nám jako vzení v nedli to bylo vzení zostené. Jediným ulehením nám bylo, že v nedli principál odcházel po veei do blízkého hostince a vracel se teprve k zavírání. Po tch nkolik hodin mohli jsme trochu volnji dýchati. Té nedle pan Fridrich se zas opozdil, pi otvírání- nebyl mezi námi. Za to, sotva jsme s klíi sešli dol, pikvapil za námi pan
—
—
Kolátor. ,,
Fridrich tu není?"
215
„Není." Principál vytrhl Antonovi klí z ruky, ote-
mlky
vel
a
zhurta vrata,
odhodil
železnou
kápl vrátnmi na ze, až zase odskoily, vstoupil, otevel plynomr, rozžehl sirku a rozsvítil dva plameny. Vše to vykonal v jakémsi zlostném chvatu. Potom sáhl do výklenku nad plynomrem pro tžkou, dlouhou soukennou zástru, opásal se a stanul u své soukromé zásuvky, do níž vrazil klíek. Vyuenci Anton a Franc a ti uové pokroili jenom k pultu, za nímž vyníval pan Kolátor. Nastalo odevzdávání tobolek po vycházce. Jeden po druhém kladli jsme je na stl, pan Kolátor je otvíral, pepoítal v nich závoru,
na papírek a papírky vklá-
peníze, napsal íslici
do tobolek. Potom nahlížel do zápisníku, poítaje, co kdo utratil, nebo tam zase bylo zaznamenáno, s kolika penzi kdo vyšel. dal
Tak dlo se každé nedle. Ped zavením krámu byly nám tobolky vydány, po návratu z vycházky odvádli jsme je. U sebe nesmli jsme míti krejcaru.
Jestliže
kdy u
nkoho
na-
lezen peníz, byl kradený, musil býti kradený!
lak bývalo v kupeckých krámech za onch
as. Pepoítav
a
uloživ peníze, stanul
na svém míst, hledl do ulice jako pál
Pan
Fridrich
princi-
nehybn jako socha, a výr, zamraen, zlostn.
nepicházel.
Bylo pochopitelno.
.
21 (i
Že se mu nechce do smutného krámu, ale nechápaH jsmC; kterak se osmluje rušiti obvyklou
káze Pan Kolátor chvílemi vyšel kvapn mezi dvée, otáel hlavu v právo v levo a hledl pátrav do houstnoucí tmy. Záleželo mu patrn velice na tom, aby nepropásl okamžik, kdy se mládenec navrátí. Pojednou asi ve ti tvrti na sedmou vykroil principál pi optné obhlídce na dva kroky z krámu, zastínil oi rukou a upíral je do dáli. Postehl patrn osobu, na niž ei
—
—
Postál
kal.
tak chvíli
a
náhle zvolal:
„No. no, že si konen vzpomnli! Jdou jen sem, jdou!" Ustoupil do krámu, za ním vešel pan Fridrich.
„Prosím se
toulají?
na nich?
jich,"
Maj'
To
pivítal
jej
principál,
,,kde
ekat na mne nebo já nezavádj'! Kde pak cho-
oni
mn
dili?"
Pan Fridrich byl asi pipraven na podobné uvítání, poal jasným hlasem pronášeti njakou omluvu, ale principál nedal mu i
domluviti.
ei —
pro mne to neplatí, kdyby se byli zdrželi teba u pana plmistra. Jak padne šestá, mají být zde! se to vícekrát nestane, máme-li zstat páteli. Dají sem portmonku a jdou se pevléci." ,,Necihaj'
A
mn
217
Pan a
spšn
jí
zuby,
na pidt penženku.
položil
se
stiskl
Fridricíli
sáhl
do kapsy
Principál
cijiopil
Dopoítav, upel
a poítal peníze.
oi na mládence. „To nkde nco našli? Já
pronikavé
ledne dva car, lo
zlaté,
dal
v po-
zde mají zlatý a padesát krej-
vyšli s padesáti?
pán
jPojhled
jim
clhovi jako cent,
Víc neutratili?"
principálv ale mládenec
uihnul se, neupadl.
Hledl
také
ležel
na Fridri-
vydržel, ne-
jej
upen
na pana
Kolátora a odpovídal klidn:
co zde scMzí, pane principak molhu za tch pár hodin jít? mo-hu dlat?" „Utratil jsem,
Kam
pále.
Co v
,,No,
vždy
moihli být radou,
krám
nelíbí
a
na
mají
když se jim málo asu. To
Ale já vím, že pili ve Vikdvakrát kávu a že tam vykouili aspo
záleželo torii
když
nicih!
šest cigár
—
A
na pivo
pak
šli
tomu —
nekoukaj' na
ale za
Jakou pak
to
— a
mne
pili
—
já to
jen lá;hev,
vím! dejme
padesát krejcar to nepoídili!
mají reservu?"
Poslouchali jsme bez dechu tento výslech,
pi by
nmž jej
pan Kolátor na Fridricha hledl, jako krájel. Nevolnost vždy vtší vzmánás, nebo se zdálo, že pan Fridrich je dopaden.
oima
hala se
pi
nem
jen
nkolikráte zamrkal, a skoro se zdálo, že
Mládenec pi slovech
pán
Kolátorových
;
218
mu
nco
na tvái bleskem zahrálo
smšek. Nyní otevel
„Dv
kávy dvacet tyry,
osm: malá láhev piva osm krátkých trnáct
— dv
pt
kouil
—
jako
po-
ústa:
—
s
rohlíky dvacet
ticet šest;
sedm
Z tch jsem ješt mám." padesát.
vy-
Pan
Fridrich sáhl do náprsní kapsy a pona pult dva doutníky. Pan Kolátor pohnul rukou, ale ihned vztáhl ji nazpt. Jediložil
ným pohledem krátké.
„Dobe cipál.
pesvdil,
to spoítali,"
„A což
„Nedal!"
—
že
jsou
to
oste prinnikomu?" pan Fridrich. a už a jsou
pronesl
zpropitné nedali
odpovdl úsen
pevléknou
„Jdou, za pultem
se
se
mn
1"
Zlostným pohledem zmil principál odmládence a zlostn mrštil tobolkou do zásuvky, vloživ do ní díve lístek. Se-
cházejícího
lhalo
mu
tentokráte.
Po zamení krámu
leželi jsme již dávno na postelích, pan Fridrich však ješt bdl a pi malé petrolejce etl nco. Se tí stran ozývalo se hlasité chrupání, jen pan Anton se na posteli pevaloval. Já ležel tiše, dosud rozilen veerním výjevem v krám nemohl jsem usnouti. Tu pojednou pan Fridrich, zavev knihu, zvedl se v posteli a polohlasn
—
pronesl „Spíte,
Anton?"
:
219
„Nespím... a?"
On myslí, že mnou pikradl
,,Je ten starý pavián, co? jsem nepozoroval, kterak se za
do
a
,Viktorie'
koupil krátké.
Pak jsem
špehoval.
Ano,
moudrý. Na mne
z takových
nepijde
si
—
Anton hned neodpovídal, po pronesl
na
tedy
si
pán
jsem.
mne
já ."
.
.
chvilce vŠak
varovn
jako
„Nemyslete si! S naším starým nejsou žádné žerty!" ekl „Však já o jeho žerty nestojím!" úsené pan Fridrich.
Po
obd
v pondlí proniklo cosi
s
hora,
bytu principálova, a táhlo se vždy níže, až v krásešlo do pízemí a znenáhla se rozneslo m. Jakob} se to bylo z kuchyn protáhlo klíovou dírkou a pak neslo se od úst k ústm, od ucha k uchu, šeptem, tajemn. Do \eera krom pana Fridricha všechen personál vdl, že paní Kolátorova našla v prádle nové, týden sice nošené, avšak neseprané podvlékaky. Tyto podvlékaky dal do prádla pan Fridrich. Jedna vc byla jista: že v tom témdni pan Fridrich odnikud nic nedostal a že si principálovi o peníze na njaké prádlo neíkal. z
i
Nález
dla o
uinila vlastn služka
nm
paní a
tajemství kterémusi z
Pepi,
pov-
pozdji svila vc jako nemohla si však nás
odepíti, aby se nesdlila
u, i
s
vyuencem
Fran-
220
cem. když za jakousi
píinou
do bytu
vyšel
principálova.
Pan
bezstarostn
Fridrich
žertoval
a
spokojen
kladl
se
Potom za
na
si
pohvizdoval
krám; veer
služkami v
se
zcela
lože.
týden, zase v
pondlí pi
prádle,
Pepi nový objev. Nalezla ve vcech Fridrichových ti kapesní šátky, utahané, ušpinné, ale zcela nové, beze jména. Stejnou ceuinila
stou
to i
a
zpsobem,
tentokráte
i
jako
po
zpráva o tom
mládenci Anton a Franc,
sestoupila
prvé,
Vdli
do krámu.
vdli
jsme o tom
my uové.
Po tomto druhém objevu oba vyuenci mén dvrn obcovali s panem Fridrichem,
my uové však
hledli
tora,
kterýž
plaše jsme
jsme se
po
jej
obcházeli.
zkoumav celé
na
tém
Všichni
pana
dny
z
Kolá-
krámu
svém chování, ano zdálo panem Fridrichem mluví pívtivji
nehýbal. Byl stejný ve se,
že
s
Vdl
nco? Nevdl?
Byla to les? pibyl v témdni jiný, tetí, zvláštnjší pedešlých, a zase to byla Pelpi,, kteráž jej uinila. Sešla jednoho dne do sklepa pro uhlí a tu v jakémsi oddlení, kde nic nebylo, ve výklenku plném smetí a step skelných nalezla tverhrannou, plochou krabici lepenkovou, potaženou bílým, hlazeným papírem, na jejímž víku byl pestrý jakýsi barvotisk a vespod na dýnku nalepena vintka znánež jindy.
K obma nálezm
211
mého závodu
prádlem a módním zbožím ulici. V takových krabicích prodávaly se šátky, vždy pul tuctu. s
v Perlové
Pepi vzala krabici pod zástru a nahoe dodala ji paní Kolátorové. O tomto novém, neobyejném ve sklep nálezu dovdli jsme se v krám asi po tech dnech.
O
všem tom neml pan Fridrich tuchy. Nikdo mu slova nesvil, nikdo dal
ani
po-
mu
ne-
výstrahu.
Nastala
nedle,
pán
stoupení
asi
osmá, devátá od
Fridrichova.
Jako vždy
na-
dostal
dvma
zlatkami a hned do msta. Brzy odpoledne dalo se do dešt a lilo se do veera. Toho dne vrátil se první mládenec pesn o šesté, pe-
v poledne tobolku se
po
obd
zul se
vyšel
nahoe
a
pevlékl a otvíral
s
principá-
lem krám.
Onoho veera Principál jindy, a
stalo
zdržel se u
když
ném kabát
sešel
a v
se
veee
nco v
podivného. déle než
byt
dol, picházel v
epici a zstal v
umoun-
krám.
po prvé, že nešel v nedli Zdálo se, že jest roztržit, rozilen, a oi jeho tkaly s jednoho na druhého, zvedajíce se a lezouce po nás vždy od podlahy. Nejdéle však spoívaly pokaždé na panu Fridrichovi, na nmž utkvly vždy, kdykoli se od principála odvrátil. Stalo se snad
do
hostince.
QOO
Pan Kolátor nemluvil, kupc si nevšímal, penechávaje obsluhu mládencm. Když pak návštva ochabla, poal prohlížeti šuplíky a píhrady, jako by zkoumal, co došlo a co bude nutno doplniti. Tak dostal se až k zásuvce, v níž byly poštovní známky a kolky. Tu zdržel se
z
nejdéle,
hrabal se ve knize,
voskovaného plátna a
kide
jejíž
listy
byly
byly uloženy znám-
v celých tvercích, vždy po stu. ky jednotlivé naež pistupoval k svému znamenal, Poítal, poítal zase. zápisníku a srovnával Uplynul tak celý veer Ve trapném, nei
i
obvyklém
tichu.
Jindy v 'nedli za nepítom-
principálovy bývalo v
nosti
krám
veseleji.
Pan Kolátor byl toho Veera poslední, kterýž z krámu vycházel, sám zamkl a nepodkovav ani za naše šastnou dobrou noc", sp,,
chal s klíi
V
nahoru.
ložnici
(
nikdo z nás !nemluvil, na všechny
kladla se jakási tíha.
Jediný pan Fridrich byl
a zavtipkoval, že bude dobe, zstapan principál v nedli veer v krám, ale pak prý má poslati mládence do hospody. Takové vystídání je prý jen spravedveselý ne-li
livé.
.
Nikdo neodpovdl na ten tušili jsme již, že bží o pana
vtip.
Všichni
Fridricha,
že
má principál jisté podezení, že nco ví, a tím trapnji psobila na nás jeho hluná veselost.
223
Pekvapilo-li nás, že
pan Kolátor ode-
si
pel v nedli veer návštvu hospody, pekvapilo nás v pondlí o páté hodin ranní tím více, že Antonovi nebyly vydány v kuchyni klíe od krámu.
pjde sám
„Milostpán
mu
vala
otevít,"
služka Pepi na prahu.
oznamo-
„Hned
ho-
je
tov."
„Dlá
kráeje ped chodí otvírat a nás
rich,
a
asto?" vrel pan Fridnámi Se schod. „Ale pak
starý tohle
si
a
nechá spát!"
Nikdo neodpovídal. Mlky sestupovali jsme hmatajíce po zdi a po zábradlí. Bylo
tmou,
že
nevstal
nadarmo
Stáli
mu, lou
Pan
tak
asn
ošklivého.
Principál
z teplých pein.
pede dvemi
krá-
do prjezdu, a zima nás
roz-
jsme
ústícími
tásala.
nco
nadchází
zjevno,
chvíli
Fridrich
písniku a
bil
dole
si
hvízdal
njakou
podpatkem boty
'do
vese-
taktu
o dlažbu.
Konen
sestupoval pan Kolátor, svit
lucernou. Pišel, nepozdravil, odemkl a vstoupil
si
hmotn
do krámu.
jsme za ním, oteveli jsme vrata na soudky se sardelemi, se slaneky, s okurkami a s povidly na práh, nalili jsme vody do drtin, postíkali jimi podlahu a Zametli, a ponenáhlu trousily se služky a paniky Vešli
ulici,
vyvalili
ze sousedstva.
221
Pan Kolátor vypil kalíšek slivovice, aby zahál nevyspalý žaludek. Toho rána, ponvadž byl v 'krám principál, pinášela Pepi kávu
pl sedmé. Rozednilo se,
o
již
v
krám
principál
zatáhl
plynomr, Do-
zavládlo na chvíli neurité šero.
sud pan Kolátor nepromluvil. Když se rozjasnilo úpln, sáhl do kasy, vyal nco bankovyhrabal ve své zásuvce njaký arch podávaje vše panu Fridrichovi, velel:
vek,
„Tu tj'
da,
skoej mi na magistrát, zaplami sem nepijde exekuce. Ve svátna to zapomnl. A neztratj' mi
maj',
a
bych
cích
a
nic!"
Pan
Fridrich
shodil zástru,
sebral
pení-
do kapsy a vyšel krámu. Uplynulo deset minut, principál stále pecházel za pultem. Náhle stanul ped Antonem a otázal se oste: „Ješt si nevšimli, jak mnoho se prodává havanských?" Anton upadl ve hrozné rozpaky. ." koktal a nemohl „Já nevím, prosím ze,
zastril
arch
náprsní
z
.
.
dále.
,,Oni
jsou
osel,
Anton
\"
zahml
náhle
pan Kolátor. „Já jim povím, neprodávají se, ale kradou. Máme na kuáka, a oni nic nevdí! Mám plný krám slepejš, kdybych nevidl sám, 'mohu za týden zavít!..."
n
225
Principál se
odmlel
a probodal zraky ubo-
hého Antona. Naež vyhrkl znova: „A což známky, ptky, je o najednou taková draka?" Anton neodpovídal. Stál jako kamenný, klesaje pod zniujícím pohledem Kolátorovým. „Taky nevdí, že ne!" mluvil jízliv principál. „Tak jim povím Vera jsem to spoí-
n
!
tal
z
—
jsme dobírali na pošt a ptek schází najednou krom jednotlivých ve
tvrtek
vdí ? Celá stovka!
celá stovka,
Ale o tom
nevdí!"
oni
Potom
principál,
poznávaje, že by hartu-
sením dokoná spletl mládence, umírnil se trochu a tázal se ale ve hlase jeho velo potlaované zuení: Dostal Fridrich tyto dny nco odnkud?
—
,,
Balíek z pošty nebo od posla
Co?" „Nevím o tom
nkde
ze
zá-
jezdní?
nic,"
odpovídal polohlasn
Anton.
„To vím," pisvdoval principál,- „já také Což pak, íkal jim Fridrich, že si dal dlat boty? Pinesl mu je sem švec?" „Nepinesl," odpovídal Anton všecek stísnn, vda, že každou odpovdí rozmnožuje podezení a obžalobu proti soudruhu Fridrine!
chovi. ,,Tak vidj'," I.
mluvil nyní principál hoce,
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
15
220
„a to
tu
mám
plný krám
lidí.
nkolik
párii
oí, a nikdo nic nevidí. Kdybych nevdl, že jsou hlupák, a Franc taky, musil bych si myslit,
ním
spoleni.
že
jste
—
principál hodil
s
Od tch kluk
hlavou po nás uních nemohu nic žádat... Ale já tu jsem proprodán mezi vámi všemi! dán vás to
tam
—
—
živím
Za
\"
'
Pan Kolátor se odmlel, nebo nkdo vedo krámu. Když byl kupec obsloužen a odešel, postál principál ješt chvíli na svém míst na kraji pultu pi dveích, pak se náhle šel
otoil
a
mem
pronesl hlasitým
šeptem,
že
to
krá-
zasyelo:
„Žádný
z vás
ani slova!
Podíváme
se
do
kufru!"
A
pohled, jímž nás principál
pemil, když
tenké jeho rty se sevely, zamykal, peetil naše ústa.
Omraoval
bží, jen jediný šiti,
nás.
Všichni jsme vdli,
lovk nesml pedasn
o tu-
co ho oekává. Bylo vyeno
—
a tím byl vynesen ortel nad panem Fridrichem. Co pedcházelo, byla pouhá pedehra. Nastával hlavní výjev, prohlídka kufru. Nenadlali tehdáž principálové když ale se svými zízenci mnoho cavikv, poruili, aby otevel kufr, chytali mládence takka za ruku. Co následovalo, bylo vždy pro ostatní
personál
padení zlodje.
zdrcující.
Znamenalo
to
do-
.
22'
Když
zafiela slova
pán
Kolátorova, za-
se ve všech dech, stydla skoro krev. Jako
tajil
by do krámu náhle byl zavanul
ostrý,
kou-
by tam byl uhodil hrom, jako by se pod námi rozevírala pda. Ústa principálova zavela se sice, Bylo slova byla promluvena, ale nezanikla. nám, jako by se vznášela nad námi, jako by se tetelila pod klenbou krámovou. V emkoli bude pistižen pan Fridrich qást jeho viny jako by padala na nás. Nikdy nebyly nám hodiny tak dlouhé, jako tehdáž. Páli jsme si, aby se pan Fridrich nevrátil, aby jej nkde pejeli, aby náhle klesl na ulici, aby se propadl. Byl by unikl nemu, co nám všem savý,
kosti
jako
mráz,
lámající
—
se
zdálo strašným.
Avšak pan Fridrich principálovi arch, 'dodal sal
se
se
mu
navrátil. Odevzdal drobné peníze, opá-
zástrou, postavil se za pult a obslu-
hoval dále vesele služky a paniky, jak se do
krámu
trousily.
Všichni jsme vdli, co
jej
oekává, a
ni-
kdo z nás nesml mu slova íci, nikdo mu neporaditi, aby uprchl, aby se náhle roznemohl, aby se vrhl ped principálem na kolena. A pan Fridrich netušil, že v tomto krájiž nepoobdvá, že dnes posledn se vyspal pod stechou pán Kolátorovou a zítra snad že se probudí Chýlilo se k poledni, když pan Kolátor
sml
m
.
.
15*
:
:
228
k nešastnému mládenci a ekl chraplavým hlasem pi„Kolik pár bot mli. když ke
se obrátil
mn
šli?"
Pan
Fridrich pobledl.
A
trvalo chvíli, než
odpovdl „Dva, pane principále." „A kde nechali ten jeden vera?"
Ruce Fridrichovy
klesly k tlu.
prosím?..." „Nic neprosej' a odpovídajM Kde nechali vera svoje kampetle, za které pišli v n oV ý c h perkác h doim ?" „Který,
Pan Fridrich nemohl odpovdti. „Což onmli?" houkl náhle pan
Kolá-
„Ješt vera ráno jim tídila Pepi rozbitá perka, veer se vrátili v 'nových. Kde je vzali?" Pan Fridrich vidl, že se topí. Jeho smlost jej opustila, nyní sepjal ruce a brada se mu zachvla, ale promluviti nemohl. „Dají mi klíek od kufru!" velel pan Kotor.
látor. ." pronesl pan Frid„Pane principále rich taslavým hlasem. „Dají mi klíek!" zaval pan Kolátor, ,,nebo pošlu pro zámeníka!" Pan Fridrich sáhl do kapsy a trvalo chvíli, než ruku vytáhl. Podával klíek principálovi, ale než se ho principál chopil, vypadl klí z tesoucí se ruky mládencovy na podlahu. !
.
.
:
.
229
,,
Pepíku,
Vinco,
kufr
sneste
do krámu!"
un.
vzkikl principál na dva
Chlapci kráeli nahoru jako svázaní a po chvíli vraceli se,
erný
nesouce
'kufr
pán
Frid-
richv.
„Anton! Franc!" kynul principál vyuen-
cm
svdkm,
jako
a postoupiv ke kufru, po-
dával nyní klíek zase panu Fridrichovi a kázal
„Tu
maj',
tam
jsem jim
otevou
nco
Ješt jednou
mu oi
a
.
mládenec k prin-
obrátil se
principále
—
aspo
ne
pede
vše-
." .
Pan ke
.
zalévaly slzami, prosil pln úzkosti:
,,Pane
mi
!" .
zvedaje nad hlavu sepjaté ruce, a co
cipálovi,
se
sám, aby neekli, že
si
podstril
a
Natáhl
neodvtil.
Kolátor
kufru,
pan
Fridrich
konen
ruku
jen
shrbil
se
po dlouhém tápání kolem dírky zámku
razil
'klí,
„Ven
za-
otoil a zdvihl Víko nazad. s
tím
se
Anton a Franc slouchajíce
jen
vším s
jako
\"
velel
pan Kolátor.
jakýmsi odporem a pootroci,
sklonili
se
nad
truhlou a vyndávali kus po kuse. Nejdíve vynesen nedlní odv pán Fridrichv jeho
—
jediný
páry
—
hned podvlékaek, a
pod ním objevily z
brusu
se dva nových, nesepra-
ných.
Pan Kolátor chopil
se jich.
:
230
„Jeden pár Dále!"
mli
prádle
v
—
koupili
si
troje!
Pod podvlékakami byly ti nové kapesní pevázané ješt ržovou stužkou. „A ti mají nahoe," zvolal pan Kolátor;
šátky,
,,to
Dobe
pltucet!
je
Anton vynášel nyní seprané,
složené
výkladní
skín.
Principál
ješt
vytrhl
pan Kolátor
vil
—
peníze!
Na žely
tak,
je
„Po ertech brzy
se
dv
zaizovali!" košile,
jak se
ist
nové,
kladou do
vyuenci z rukou.
se u 'mne oblékli!"
mlu-
„Jen že ne za svoje He, a co je to tu pod prádlem?" kufru na archu Starých novin lejízliv.
dn
porznu
doutníky, rozházené, jak byl kufr
snášen se schod.
Pan Kolátor chvatn
je
vybíral,
poítal a
kladl na pult.
„Hlehle," smál se zlostn, „tu jsou naše havanské a já poád, kdo nám je kouí. Náš pan Fridrich! A jestli pak jim také chut-
—
naly?"
A
obrátiv se ke
zdrcenému mládenci, bodl
jej
zuivým pohledem.
asi
vykouili!"
„Vida, je jich osmadvacet
—
a kolik jich
Pan Kolátor položil poslední na pult, zafunl hnviv, zahledl se na hromadu tret v
kout
kufru a pak zvolal
„Ven
ty
papíry!
Co
je
pod nimi?"
:
231
Franc hrábl do papír, vybral je, a když poslední arch, zaervenalo se náhle
shrnoval
nco na samém tam pohešovaná mek poštovních
devném dn ,,stov!ka"
Ležela
kufru.
ptikrejcarových zná-
nkolik padesátikrejcarových
a
kolkv.
To richovi.
po
dkaz
byl nezvratný
Kupetí mládenci
proti
nekujpují
panu si
Frid-
známky
stech.
Pan Kolátor udeil nyní pstí na prádlo na pult rozložené, a otázal se hrozným hlasem
:
„Koupili to za moje peníze?"
Pan Fridrich
se
stál
svšenou hlavou
a
neodpovídal. Principál roztáhl prsty nad doutníky a dotýkaje se jich,
pokraoval zuivji:
„Jsou to moje cigára?"
Mládenec mlel.
Nyní zamával
mu
principál
mek ped oima, až zavadil „Jsou to známky odtud
archem zná-
o nos z
mladíkv:
krámu?"
Pan Fridrich neodpovídal. Principál rozkázal vyuencm posunkem, aby vše zase složili do kufru, a když se tak stalo, poruil Francovi
úsen: „Dobhnou
pro
policajta!"
Nyní sebou pan Fridrich trhl a sebrav poslední síly, zvolal štkavým hlasem
:
:
232
„Jesus Maria,
Ve zmatku Franc hlav.
již
,Jdou!"
herr prinzipal ..."
mluvil
nmecky.
shodil zástru
velel
a
ml
epici na
krátce principál.
pan Fridrich úpnliv na kolena. „Pane principále, já mám otce a matku oni to zaplatí, všechno za„Ježíši Kriste," volal
a
klesl
—
Nenite mne!"
platí.
„Jdou!" zaval pan Kolátor na France. Vida, že je vše ztraceno, zvolal nyní Fridrich
všecek
bez sebe
„Aspo ne v uniform, aspo pane principále! Pro Krista Pána!"
civilního,
„Jdou!" zvolal pan Kolátor posledn na France.
Za
„Pivedou tajného!"
pl
s
hodiny pivádl
tajného
vyjevený,
ryšavými licousy, se
Franc,
bledý
a
muže skipcem na nose, pod
policistu,
jehož skly sedly malé,
vychrtlého
oi. Zaznamládencovo, zaznamenal, to bylo nalezeno v kufru, a když
menal byl
si
pichlavé
jméno principálovo
hotov,
a
ekl k panu Fridrichovi jako ke
píteli
„Pojte
jen
hezky podle
mne
—
nikdo
nepozná. Nejste ani první, ani poslední!" A po chvíli vycházel z krámu, za ním potácivými kroky zniený pan Fridrich.
nic
233
Veer Snajdr,
toho dne zastavil se v
dohazova mládenc,
krám
který
již
agent
zv-
byl
dl, co se pihodilo. „Nasadili
ekl k
nmu
mn
to
principál
pkného
sem
Kolátor,
Šnajdr do dveí. „Vdí, že
m
ptáka
sotva
1"
vešel
okrádal?"
Šnajdr se podíval na principála zcela lhostejn, pak pelétl zelenavýma, prohnanýma oima, nás ostatní v krám, vrátil se na tvá principálovu a prohodil nestydat:
„To kradou rání
1'
všichni!
To
je
tžké vybí-
Nár. Listy v únoru 1899.
Pátelská
Táhlo
lekce.
na devátou.
Pisárna závodu Zykánova dávno se byla vyprázdnila. Již od pl osmé šourali se lenové personálu k umyvadlu v kout *za kamny, je-
den za druhým, aby si umyli ruce a byli pipraveni, až padne celá. Kradli ise tam jako zlodji,
nebo
prokurista Sebestián
Kozel po-
ád
ješt horliv se potápl do svých velikých knih, a byla obava, aby íse náhle neobrátil
na své otáivé židli na šroubu a nehoukl dozadu: „No, snad nehoí, pánové!"
Nebo
bylo
pravidlem,
že
odvažoval k umyvadlu, pokud
se
nikdo
ne-
neumyl ruce aby dal znamení, že je šichta" u konce, a na nj taky ekala istá voda v umyvadle. Teprve když on, první osoba v závod po šéfu, opláchl veliké své bílé ruce, jejichž malíky se honosily nehty na palec dlouhými, a když se otel pan prokurista. ,,
Na
nm
bylo,
si
235
erstvým
runíkem,
Stehl žárliv
smli
,,k
vod"
ostatní.
všech práv svého postavení
—
—
hodinami" v závod a za druhé se štítil mýti se po jiných. Tekla sice se všech špína stejné jakosti, ale pan prokurista musil míti istou vodu a nebyl by stril ruce do „toho pfasectví" po jiných. Ostatní po
on byl
,,
nm
arci
mohli.
nkdy pec
Ale
ho
—
tak
i
jen se opovážili a pedešli
dnes. Byl masopust, a skoro každý
mladších zízenc ml nkam zamíeno. A poátek 8 mytím uinil nejmladší ze ;všech, praktikant Koníek, jehož uení se 'schylovalo ke konci. Jemu na tom nezáleželo, ,,vyplázne-li na nj prokurista nos" (jak íkal po stran
z
v nevázanosti a nepomyšlenosti mládí svého);
nebo
dávno rozhodnut, jakmile dostane otrokárny utee a ,,že z téhle ukáže celému Zykánovskému závodu nco, co není zrcadlem". Dnes má Koníek zamíeno do „Konve" (tak se íkalo konviktskému sálu), a by sedl v umyvadle sám šéf, Koníek se umje a „rachotem" osmé 'vyrazí. (Pisární hodiny skuten rachotily!) Musí ješt dom, za
byl
vyuenou,
i
pevléci se, a v míst. Musí!
A
za
opatrn,
pl
Koníkem aby
deváté tedy
sli
musí ^ostatní.
pílišné šplouchání
býti
na
Myli se
vody nevy-
pana prokuristu. Jako by prokurista memel uší! dobe, co se za
trhlo a neupozornilo
Vdl
236
skípl vztekem zuby, ale mlel. Nechtl se s tou pakáží zlobiti, nechtl si zadati, kdyby šarvátku prohrál. S Koníkem — Však až 'mu poslední den s tím holomkem uení vyprší, poletí odtud! jeho zády dje,
!
A
za chvíli voda
—
zmnila se v omáku. A když
skuten
již
nešplouchala
hustou, šedivou mydlinovou
poslední odstoupil od umyho starý sluha Alojs, vysáral se zadem do prjezdu, odtud ;na ulici, vychrstl špínu obloukem do snhu, až to tasklo, vrátil se stejn potichu, nalil z konve erstvé vody a zavsil nad umyvadlo istý runík. To bylo pro pana prokuristu. Znal svého pedstaveného, a jaké umí strhnouti tremolo, když mní vse v poádku. vadla, chopil se
V osm hodin tedy vyprázdnila se pisárna. Mladší spchali po svých zábavách, do Konviktu, na Stelecký ostrov, ke Kominíkm na Smíchov tetího až dedo bál a
—
vnek
ádu. Zofín byl posud báchorkou tmto chudým kavalírm s platy od ticeti do pasátého desáti
zlatých
msín.
Starší míili
prokurista
hody.
do svých denních hospod, pan
chystal se kamsi na vepové masopustní sobota.
sám
Byla
Jenom dva „živoichové"
beniném humoru pan
(jak
íkával v
ši-
Alojs, staré takové zá-
vodní košt) zdrželi se v pisárn.
23-;
Prvním byl Vojtech Záruba, mladý muž prvními zarstaly kteréž tváí, pibledlých vousy, jichž se bitva ješt nedotkla, jemnými, hedvábnými, jaké skoro vždy lákají, aby je lovk pohladil. Byly isté barvy kaštanové a byly
mu
zdobným rámcem jeho úmrnému,
sliné-
oblieji.
Sedl u svého si
vici
pó dlouhé
levicí
stolu se
šikmou deskou, a
ve vlasech, skákal
ryje
ad
íslic,
olvkem
v pra-
šeptem poítaje.
(Stl jeho byl vlastn netvárnou almarou, stoly v pisárn, se stnami až sotva že k podlaze a s množstvím zásuvek vešly zásuvkou prostední se do výklenku pod nohy. Tžkopádný kus nábytku, jímž po léta s místa se nehnulo a pod nímž na podlaze byly vrstvy desítiletého prachu a špíny.)
jako všechny
—
Poítal, poítal, a vždy netrplivji ryl prsty
ve vlasech. íslice kmitaly se
mu ped oima
že pi každém optném poítání vycházel mu jiný souet. Nad hlavou hoel plynový plamen, syící
a
byl
již
tak
unaven a
a chvílemi vyšlehující. hlavy,
již
roztržit,
Plamen
tak dost rozpálené
Krom
syení
plynu
Zárubu do pepoítáváním.
žehl
nebylo
v
pisárn
zvuku.
Dvakrát
již
pootevel domovník
dvée pisárny, je-li tu ješt kdo, s njakým zamumláním se vzdálil.
a
Skalina
pokaždé
2?..S
Te
zašáraly
ísi
nohy pod stolem
nej-
zadnjším, u dveí do vedlejší místnosti, jakéhosi to kumhálu neuritého úelu, kozlík zavrzal, nkdo se shoupl na podlahu a kroky se blížily
„Co
ke stolu Z^árubovu.
uence?"
dláte,
ozval se starý, tenký
hlas.
Záruba
otoil.
se
„Bože, pane Šttino, já myslil, že tu jsem sám,"
„No
,,Ale,"
pacích,
mn
vidíte,
oba stejn vy dláte?"
že
jsme tu dva! A se zdá, Zatracená inventura! Co
rádi.
odpovídal Záruba
ptku
,,mám
minus
ponkud a
v roz-
nemohu
ji
najít!"
letý,
se
„Minus!" ekl Šttina, suchý, asi padesátiale na pohled mnohem starší muž. „To
málokdy
bute
najde. Ješt
rád, že jen
pt-
minusy! lovk ho musí zaa plus tu musí nechat! To jsou ka-
Zatracené
ku.
platit
—
sírské radosti!
Ješt
„Ale musím to
jich
najít,"
pak ptku! Kde bych
„Na
to
se
užijete."
kasíra
to
ekl Záruba. „Kdebral?"
nikdo
neptá,"
odpoví-
zjevným posmchem. vezme, kde vezme. Jenom plus nesmí vzít."
dal Šttina klidn, ale se
„A
„Nu se
arci
plus taky
—
rozumí se samo sebou. Však
asem
ív
útech najde."
2rȒ>
Šttina pošinul okuláry na elo, aby jako na Zárubu lépe vidl, a tázal se náhle:
„Co
jste
to
ml
odpldne
s
prokuristou?
Jaký to byl atak?"
Záruba by
Te
^
díval na Šttinu, jako vzpomenul.
bylo to pro motouz. Vrána dodal mo-
„I,
—
touz
se chvilku
vzpomínal.
si
pan Kozel práv byl nahoe
jsem, pevzal jsem dodávku,
o to
pt
liber
mí
pevážil.
než na útu.
— A
šel
bylo
Oznámil jsem
panu prokuristovi."
„A pan
Kozel tvrdil, že jsem se patrn Že Vrána dodává správn. Ale nemýlil jsem se, vážil jsem dvakrát." zmýlil.
Šttina díval se chvíli na Zárubu, jako by zkoumal a pemítal, má-li dále mluvit. Smekl zase okuláry na nos, a hled te pronikav na mladíka, mluvil tence, ale 'jako by každé slovo chtl vbodnouti:
„Kdybyste byl vážil teba desetkrát, poád by bylo o pt liber ^én, pamatujte si. Vrána
skuten zmýlil — špatn motouz nastíkal. Co mu jinak záleží na pti librách vody?"
se
Záruba vyjevil oi. „Povídám, co 'mu záleží na pti librách vody?" opakoval Šttina. „Ale zaslechl jsem, jak jste Kozlovi ekl, že mu tedy motouz pevážíte,
chce-li.
No
nechtl,
to
se
ví,
a ekl,
:
240
si ho peváží sám. Až o n bude vážit, nebude scházet ani tvrtka — 'možná, že bude víc! Tady máme taky vodu..." Záruba stále 'hledl vyjeven na Šttinu. Tento rozuml, Že mladý muž nechápe, pokraoval
Že
i
„Vojtíšku Zárubo
—
jsme tu sami, a vy tedy kdybyste i nco 'žvástl vám to ulžu, víte? Pamatujte si: na nový rok od té doby, co nám Vrána motouz dodává — na nový rok 'dostává od nho Kozel
—
A
jste 'karakter.
—
v
gratulaci,
obálce,
hodí
do koše,
které
pi
ní
Záruba
ale
bývají,
položil
to ty
se
dv
nehází
ví,
a
gratulaci
tu
nebo ti
do koše
desítky, ."
.
.
olvko do žlábku v
desce
a založil ruce.
stolu
ty
poítat
,,že pokraoval Šttina, dodesítky krade? Nkde se musí
myslíte
,,A
Vrána
—
Te
a to
si,"
je
ta
vaše váha."
chápal Záruba
—
jeho pohled
jevil
nejvtší úžas.
„A
novoroní zásilky dokázány?" Šttina se usmál sevením tenkých rt. „Jaké pak 'dkazy? Snad nemyslíte, že se jsou ty
pochlubí? Ale zde se psaKozel myslí, že jen oni otvírají nám, ale my taky dovedeme, když se o to jedná."
s
tím
níka
'prokurista
otvírají, víte? Arci, ^tarý a
Záruba zervenal.
:
24t
o
Šttina
„No
arci,
postehl a ekl: myslíte
zdali
si,
psanika neotvírají? To
taky
se rozumí.
vám
se
Aspo a-
sem." Ale náhle zvážnl Šttina a ekl „Poslyšte, Zárubo, vás mám rád a nerad bych,
aby vás potkal
oiiraz.
Nedráždte
Kozla! Nestarejte se o motouz. Nemyslete
by
si,
toho Kozel nevymotal. Jste zajíc! A vyhote Vránu, pijde po Kavka, vyhote Kavku a bude dodávat Straka. Pták jako
že
se
z
nm
pták!
A
každý bude
stíkat.
Ale
kde
zatím
A
nikomu nevte. Na vás má Kozel oko, vás tu nemže potebovat. Neposkytujte mu záminky. To je jedna vc. A vás by byl konec!
druhá a vám píše kdokoli, zaite si aby vám dopisy posílali dom, do bytu ne sem, do závodu. A taky s novinami si to tak zaite. Starý nemá rád, aby mu personál uchal tuze do novin. Ale do jakých ješt! Vy si pedplatíte Ku pedu! a tam se všem tm plantážníkm tou levity!" Záruba se zarazil a ješt silnji se zapálil. objednal jsem si asopis te„Vte mi ani prv od nového kvartálu, pane Šttino jsem nevzpomnl, že by... A budou-li ísla ." docházeti sem do pisárny „— tedy povandrují z pisárny ke starému nahoru, jako vše!" ekl Šttina tónem, který nestrpl žádné pochybnosti.
te
:
to tak,
—
—
—
—
.
.
;
I.
Herrmann, XVI.: Ka celáský prach.
lí»
:
.
242
Po tch slovech sáhl do záprsí a vyal odtud íslo asopisu. Jméno Zárubovo na pásce bylo podškrtnuto rudou tužkou a po stran byl 'stejným zpsobem namalován veliký otazník.
Záruba
se
zarazil,
mu
když
Šttina íslo
podal.
„To jsem zabavil/' mluvil starý kolega, „než došlo nahoru do erného kabinetu. Potkal
jsem Alojsa na schodech, když nesl stapoštu. To jsou prsty Kozlovy, v tomhle
rému tom.
Ib znamená: rate
te náš pan vám posílali
ísla
se podívat, jaké
—
eknte dom."
kasír.
vci
tam,
jim
Záruba vstril noviny do kapsy
a
aby
podal
ruku Šttinoví.
strun.
,,Rádo se stalo," ekl Šttina
A
okuláry do
skládaje
pouzdra,
pronesl
vzdorn ,,Te
Pjdu.
mám
své inventury
Necht
zatracené
práv
adice
mnou, dnes už ptku nenajdete pust
—
ješt
ledacos
^zajdeme
si
se
masopovím vám
...
na sklenici a
tak dost.
pojte
a
Je
." .
.
Když po desíti minutách Záruba vycházel po boku Šttinov na ulici, bylo mu, jako by utíkal z hoícího domu .
.
Nár. Listy v íjnu 1901.
Výpov,
Bh panu Valentinu Badyánovi vnou Dejslávu — jestliže o ni stál — ale byl to dokonalý divous a podivous. Jen jsme k nmu chodívali a s vozíky jezdívali pro zboží - a šla z nho na nás hrza. Kterak asi dailo se jeho lidem, jež ml celý den po ruce! jeho Však jsme se dívávali na své kolegy"
—
,,
uedníky
—
hrzou, nechybí-li ucho nebo nemá-li nkde v hladíru. Nebo toho všeho byl pan Badyán schopen, bylo-li lze viti Matesovi, našemu podomku, tomu Matesovi práv, který prý si na
nkomu
s jistou tajnou
z nich
v
vojn uhnal souchot
a
který
nejmén
tikrát
do magacínu hned ráno žejdlík psího sádla od Antouška na Františku, jež pak vymazával na veliké skývy komisárku a pojídal, aby souchot zamastil. Není prý nad psí sádlo proti souchotím A na prsou nosil Mates koií kži tak dlouho, dokud na v témdni pinášel
si
!
nm
16*
:
244
A
neuschla.
když uschla, vydával
na lov
se
vzadu erstvou kozí. S kocoury nouze, když neml koky,
a zas kdesi chytil kocoura, popravil jej
dvoe
ve
a obalil se
vdk jen z kže vlastn má úinek
bral za jejíž
a
jedl
kovaného,
nemohu
a
a
si
Nu,
íkával
o
peeni soudíte
té
jakkoli
pomoci, dobrá byla.
a tento náš Mates byl
pana
u mohli jsme kolik
nejvtší,
Mimochodem eeno, Mates taky koky dal mi kdysi kus hbetu, výborn špi-
Mates.
let
mu
Badyána, viti.
díve taky nho tedy a
znal
Jinak arci íkalo se o panu Badyánovi, že je to
„výborný muž",
a
mli rozumti
A
tak bylo v
tak,
ale
tomu jsme rozumli
že je to výborná firma.
pravd. Pan Valentin Badyán byl firma znamenitá. O taky vyprávlo se.
nm
že nikdy nepodepsal a nevydal
smnku.
kdo má tolik, že mže nepotebuje smnek.
vše
Dobe stava,
i
dávno v
ské,
prodej,
se
mi
-vtiskla
celé okolí, v Isboili
nmž
platit
nmž
dm
Arci.
hotovými,
v pamt jeho pojsem ho vídal. Již
konin
sváto jakub-
býval jeho obchod.
Ne drobný
ten
v
nebo pan Badyán
byl „grossistou",
velkoobchodníkem. Pod klenbou jeho skladu,
do nhož se vcházelo hned z ulice, bylo vyrovnáno žok kávy a rýže až ke stropu, a vzadu v regálech homolí cukru k nespotení.
245
A
ve
'krabice,
téšíval. tolik,
píhrad
zvláštní
chové
V
leskly
se
veliké
ple-
na jejichž otevení jsem se vždy
tch
byl
šafrán.
jako pan Badyán
—
Nikdo ho neml ach,
jakou silnou
vní
naplnilo se celé sklepení, když
sal
víko.
pomocník
Tato zásoba šafránu byla chloubou pán Badyánovou, v ní byl celý kapitál. A kdykoli kdo krabici se šafránem otvíral, aby drobnjším zákazníkm njaký lot nebo nkolik lotu navážil, vždy vycházel pan Badyán z pisárniky své, malé to 'zasklenné budky v kout, aby pihlédl, by mu pomocník neprovážil. Nebo pi tomto zboží teba skuten opatrnosti jako „s šafránem".
Vlastn neml pan Badyán uedník, ale Tak aspo se íkávalo veikozávod. Vždy u nho ibývali dva. A bylo na nich vidti, kterak se mají na pozoru, aby principála nepopudili. Nebo pak zahoely jeho
um
„praktikanty".
zraky za velikými, kulatými okuláry, v jejichž
obroukách byly zasazeny silné oky — byl asi hodné krátkozraký. Oi jeho zvtšovaly se za
tlustými
skly,
a
to
mu
dodávalo vzezení
hrozivého.
Avšak akoli pan Badyán dle povsti byl pec u nho setrvávali vyuenci
„tyranem",
246
nkolik let po vyuení, jestliže neodvedeni na vojnu. A nejdéle ze všech zstával na míst Viktor Kvadrát, a nikdo nechápal, pro se tam de. „Dávno by moh' sedt nkde v teplém kontoáru, ba do banky se mohl dostat!" ízpravidla byli
i
o
nm
soudruzi v povolání. Sedával Viktor Kvadrát sice taky v konpán Badyánové, v té malé kukani toáru
kávali
hned vedle principála, kterýž si ho tam ze skladu vypjoval, ponvadž ml velmi pknou „ruku" a byl nesmírn istotným a správným ve všech písemných pracích, ale teplo nebylo v té pisárn. Ani „solér" jeho nebyl královský. Bylo mu již dvacetsest let a poád v kout,
ml
ticet
zlatých.
Vyslipovali
mu
kamarádi,
by si jinde stál dávno na ptaticeti, ne-li dokonce na tyiceti, ale Kvadrát se nehýbal. Snad již byl pirostl k obchodu pán Badyánovu. Vždy o hodech božích býval zván
že
i
k
obdu
nahoru.
Což
asi
bylb zase záslu-
hou paní Badyánové, která snad tímto zpsobem projevovala vdnost „panu Viktorovi" za to, že kdysi peovával o její dcerušiku. Poátek uení Kvadrátova spadal totiž v dobu, kdy malá Martika Badyánova dospla šestého roku a zaala choditi do školy. Viktorovi tehda, jako nejmladšímu, pipadl úkol, aby Martiku vodil do školy a zas odtamtud ji pivádl. A která pak pelivá a dobrá maminka zapomene
:
247
na takovéto služby? Arci, musil
choditi
te
Martikou.
s
Kvadrát nedobrých jí choditi sama. A již
Bylo
umla bezpen krom toho s Kvadrátem Vždy to byl pouhý korní! Komu by nco takového mohlo piosmnáct
let,
!
padnouti.
A snad by tak byl Viktor déle ješt a dlouho sedl na tch ticeti zlatých ve vší spokojenosti,
v
magacín
i
v pisárnice,
kdyby
se
jednoho dne nebylo udalo cosi velmi neoekávaného a podivného. Bylo již v podzimku, posledního záí v tom ase Martika chodila do njakých taneních hodin až nkam ke Górskému v paláci Lažanského když pan Valentin Badyán ekl veer, pt minut ped zavením krámu Viktor, vy ke pijdete nahoru." Nahoe ml pan Badyán ješt jednu pisárnU; jakousi svátení, a v té bývaly vyizovány velmi závažné vci. Pravideln do ní býnebo pan Baval pozýván, kdo ml ,,jí' dyán ml jisté zvyky, jež pesn zachovával.
—
—
•
mn
,,
;
Dával-li
výpov,
mezi tyma oima, vci. Vyprávlo že kdysi z té hoejší pi-
dával
nahoe. Dával tam taky se s jistou tajem ností,
ji
jiné
pomocník s tváemi mnohem ervenjšími, než do ní vešel, a dokonce jako
sárny
vrátil
opuchlými.
se
Vrátil
se,
oblékl
se,
odešel
—
a
nikdy se neobjevil v obchod. Souvisel prý i ty tváe s podivnáhlý jeho odchod
již
—
—
248
odhalením
nýrii
šafránu z jedné
píin
tajemného úbytku
—
prý celé plechové krabice tenkrát libra šafránu znamenala velmi
A
libry.
v té
mnoho.
A
dnes byl nahoru vyzván Viktor Kvanebylo ani pomyšlení, že by zas bželo o njaký šafrán, ale nadcházely vci neoekávané, nebo vyzvání pán Badyánovo Arci
drát.
znlo neobyejn úsen,
bitce.
Kdosi podí-
se
tom okamžiku na Kvadráta a mohl o chvíli pozdji všem ostatním zadušovati,
že
byl
val
se
v
Kvadrát jako kída.
Ml
nedobré
asi
svdomí. Vrata krámu zapadla,
klíem
podomek zamkl
ve-
klí principálovi, všechen personál pál dobré noci, pan Badyán skoro až vyštkl do chladného veera Dobrou noc!" otoil se na pat a zmizel v prjezde. A za ním kráel Kvadrát. Kolena se pod ním chvla, když stoupal do patra. V hoejší pisárn bylo již svtlo, bylo tam .teplo. Tak útulno tam bylo proti dolejšku, a pece na Kvadráta jako když se všech stran iší ledový prvan, když pan Badyán ekl beze
likým
trojí
zámek,
podal
—
,,
i
všech ,,
úvod: máme
Viktor,
peníze
—
a
posledního. Tuhle jsou vaše
máte na msíc
výpov
." .
.
Za tlustými skly pán Badyánovými sedly ohromné oi, jež celou tíhou spoívaly na Viktorovi.
:
2i\)
/' hrkalo z Kvadráta „Pa-ne prin-ci-pále ." po slabikách. ,,Pa-ne prin-ci Bad3'án mávl rukou ped samými ústy Viktorovými, jako by mu chtl navždy usek.
.
.
.
e
nouti.
jsem
,,Dost, Viktor! Já
jsou
ale
eknu sluší
:
vci,
které
hodn
krátkozraký,
mi neujdou!
A
se,
abyste
mi
doprovázel
vám
to
jsou vci, které se taky nesluší.
domu
A
ne-
dceru
taneních hodin, když se o to neprosím !" „Pane principále!" zvolal žalostn Kvadrát, jako by se chtl rozplakat.. „Nesluší se to, protože na tohle si vás nedržím \" „Pane principále!'' volal Kvadrát „Vždy " slena — „S tím byla srozumna, co?" bodal pan Badyán. ,,Však dostala taky svj díl." „Ne, pane principále," zápasil Kvadrát, chtl jsem íci " Ale dále nemohl. Z hrdla zaskuelo mu cosi zoufalého. V tom okamžiku otevely se dvée vedlejší svtnice, a paní Badyánová. vkroivši a rychle chopivši se ruky manželovy, zvolala kárav ,,Tak už dost, Badyáne že tak mžeš z
.
.
.
— —
,,
—
lovka
trápit!
„Zkrátka, já
A veee nám Viktor,
í
hodn tvrd pan mj ze byl mým
dceru nedám," dodal ješt
Badyán. „Já bych rád, aby
spoleníkem."
vystydne!"
žádnému kom mu
250
pojednou ekl hlasem zcela zmnným, skoro dobráckým „Máte vy tu holku opravdu tak rád?"
A
:
Pl za
hodiny ekali ostatní dva pomocníci
rohem na Kvadráta, zvdavi,
padne.
jak
to
do-
Kvadrát se nevracel. Místo nho kolem služka s velikou cínovou konví
Ale
kmitla se
na pivo.
„Co „Sedí
se
a
dje
s
veeí
Viktorem, s
pány,"
Fany?"
odpovdla
bez
dechu a odkvapila.
Oba oi
lujíce
kolegové stáli jak pimrazeni, vyvajeden na druhého.
"
:
Nár
Listy v íjnu 1901
Kosa na kámen. výstavným Ped prelí stkvl
pražským domem, na jehož se na štít hluboké višo-
barvy zlatý nápis Kaván a Kordyna, povoz. Z povozu vystoupil obstárlý pán s pro'kvetalým plnovousem. Dovíraje dví-
vé
zastavil
ka ekl ke
koímu
.Posekáte. Brzy se vrátím." Ale pak stanul, vzhlédl úkradmo k
domu, rozhlédl níku,
jako
se taky
obma smry
by rozvažoval,
má-li
oknm
po chod-
vejíti,
a po-
malu kráel ke vratm. Po pti minutách vstoupil do pisárny šéfa závodu v prvém pate sluha. Jistý pán peje si s milostpánem mluviti," ,,
oznamoval.
„Což nemžete
íci,
„A
že jsem
zamstnán?"
— —
pan úetní ,,Pán ten chce mluviti jen s milostpánem," omlouval se sluha, podávaje šéfu navštívenku.
zvolal
nevrle šéf.
:
252
„Ach, pan Koi^dyna!" ekl šéf nak, jste
již
zcela
ji-
mrsknuv okem po navštívence. „Pro pak ho hned inevpustil!"
A
rychle Se vzchopiv, spchal, aby
hosti
sám dvée otevel. ,Jáké to okolky, kamaráde!" volal vstíc obstárlému pánu, jenž vstupoval jaksi ostýchav. „Pojednou pedesíláš navštívenku což
—
jako ve svém
nejsi
dom?"
Host usmál se vlídn rozpait zárove byv uchopen panem Kavánem obma rukana dal se dovésti jako dít ke keslu, 'na nž tži
a
ce dosedl.
,,Co
mi
mácí pán leprv svrch nik,
neseš, starý
brachu?" hovoil do-
upímn. te odložil
host
rozhlédl
pisárnou,
se
klobouk, jako
rozhalil
by
se
chtl pesvditi, jsou-li skuten sami, a zhluboka vydechnuv, promluvil tlumeným hlasem
Nebudu t dlouho zdržovati, píteli. S ím picházím, není pro mne nic veselého !a snad ani pro tebe. Ale musí to býti vyízeno." Pan Kaván zvážnl a tázav pohlížel na ,,
—
hosta.
„Co
se
stalo?
Mluv,
kamaráde."
Pan Kordyna, jehož oi po prvých
slo-
te zraky tvá pán Ka-
vech smekly se k podlaze, pozdvihl a zahledl se
pevn, zpytav v
vánovu, jako by se chtl pesvditi o
nem.
:
253
CO by snad ústa náhle promluvil
Kaváova mohla
,,Kaváne, doufám, že
kým
jsi
zstal takým,
ja-
nezmnil Mno-
byl vždy, a já se taky
jsi
zamleti, a
.
ho jiného arci zmnilo se. Dovol, abych mluco jnejstrunji. Vis, co jsme ujednali, íkdyž
vil
jsme se rozcházeli. Máš syna,
Ml
z nich
býti
párek.
Sám
já
jsi
mám
dceru.
tehda ekl, až
bude mé dcei dvacet let. Mlo to býti pokraováním našeho nkdejšího spolku. Bylo to
mým upímným páním Kaváne
.
.
—
a snad
i
tvým,
."
,,Kordyno, jak bys mohl pochybovati..."
perušil hovoícího pan Kaván.
Nepochybuji, Kaváne. Vím dobe, jako ty, že nás k založení spolené firmy nevedly jen zájmy obchodní, ale taky upímná píchyl,,
nost
pátelská."
Kordyno!" dotvrzoval Kaván. „Tšil jsem ^e na chvíli," pokraoval Kordyna, ,,až se naše dti spojí. Bohužel, život jinak poítá než kalkulace obchodních pátel. Neml jsem se toho dokati. Zkrátka, Kaváne, pišel jsem, abych ti slovo vrátil a vyžádal si, abys také ty mne ze závazku propustil." „Kordy no I" zvolal pan Kaván v trapných ,,
Zajisté,
rozpacích. ,,Dej mi domluviti, Kaváne," mávl rukou Kordyna. „Mžeš si pomysliti, že mi nebylo snadno odhodlati se k této rozmluv s tebou,
254
O všem na svt lze na vzájemnou lásku a náklonnost nelze vydati dlužního úpisu. Tvj syn o moji dceru nestojí." ale
m ušil o
se
initi smlouvy,
tak státi. ale
„Kordyno!" zvolal Kaván. ,,Ano/' ekl pevn Kordyna. „Vím
více než Kaváne. Netaž se a nevynucuj ze mne, jak jsem pesvdení toho nabyl. Jsem otec, bylo mojí povinností pátrati, najdu-li v tvém synu zet, v jakého jsem dbufal. Nyní vím, že by tomu tak nebylo. Vidím byste, starý kamaráde, a jakkoli 'mi toho líto, pece štstí, že vidím díve než je pozd. Zpsob, jakým se Vratislav chová pi každé píležitosti k mé dcei, svdí o všem jiném, jenom ne o náklonnosti, neku-li o lásce. Nu, jaká pomoc! Má svoji hlavu." ty,
Napravím mu ji," zvolal Kaván prudce. Kordyna usmál se trpce. Kdybys toho dovedl, Kaváne, myslíš, by moje dcera byla šastna v manželství že z pinucení? Ne, hochu, sám 'bych se tomu vzepel. — Avšak ješt nejsem hotov. Rozlouení ,,
i
,,
našeho starého závazku "bude ti snadnjším, až dopovím. Myslím, že jsi nezapomnl, kterak jsem znanou ást svého jmní vložil do továrny chvalínské, celou polovinu, ba, více. Továrna vera padla — peníze jsou pry. Moje dcera není již dnes nevstou s vnem, jaké mla ped msícem, v den dvacátých svých narozenin
." .
.
255
Pan Kaván
vyteštil oi.
,.Kordyno!
Píteli!
Není
to
žert?"
,,Byl bych rád, 'kamaráde, kdybych
ti
mohl
Nepisvidit. Ale je to hoká jsem sice na holé mizin, ale dnes již není dcesyn tvj lásra moje partií tak žáoucí, by pravda, píteli.
i
kou pro
ni bláznil."
Pan Kaván dobe cítil, nj spoívá v tch slovech,
hokého pro
co ale
potlail odpo-
v. Uchopiv bývalého spoleníka svého obma rukama, ekl doléhav: ,,Kordyno, Je
tvoje
bu
ke
mn
docela
dcera jinak zadána? Poutá
upímný. ji njaký
njaká náklonnost?"
závazek,
Kordyna zavrtl hlavou a
vstal.
,,Nic takového, píteli. Naopak, tuším, 'že náklonnost k synu tvému Vratislavovi zapustila v srdci jejím hlubší koeny než by bylo
stailo,
aby vyhovla našemu nkdejšímu spo-
lenému pání.
Te
mne
to
napluje
bolestí.
Ješt jsem neml síly, abytíh jí zjevil zmnu našeho majetku, ale konen o tom taky musí
zvdti." ,,Pak neš,
mi
do-kud
vážn.
,,A
slib,
k
kamarád,
tob
mohu-li
'že
nepijdu," ti
jinak
neekKaván k službám — nic
jí
pronesl
býti
256
rozumj mi pátelsky ke
—
jsem na vše pipraven,
všemu ochoten."
Oba Kavánové, otec syn, byli práv poobdvali, a Vratislav, prohodiv letmo dobré zažití!" chápal se klobouku, aby šel na hodinku do kavárny, na partii kuleníku. Práce i
,,
v pisárn poínala až o druhé hodin. ,,
tu
Vratislave,"
zvolal
otec,
„vnuj mi dnes
hodinku kavárny. Rád bych
s tebou
pro-
mluvil." j
Syn vzhlédl k Nemžeš mi ote?" ,,
otci udiven.
íci
to
pozdji v pisárn,
Nemám s tebou dnes mluviti jako šéf a spoleník, Vratislave. O chci hovoiti, je ,,
em
dvírná, rodinná. Sedni mnou íšku kávy."
záležitost zcela pij
se
Hospodyn
a vy-
pinesla dva kalíšky kávy, seobda a píbory a zmi-
brala poslední zbytky zela. ,,
Zážeh ni „a
doutník,
mi
jich
si,
Vratislave," podal
ku. Vím,
že
ti
Kaván synu ubývá
chutnají,
v krabici."
Vratislav usmál se lišácky a okrajoval po-
zorn Špiku ,,
cet
doutníku.
Vratislave,"
let.
V
tvém
hovoil
vku
otec,
byl jsem
,,je
již
ti
šestadva-
rok ženat."
25:
v naší rodírii
,Je
máme
tradice,
jakási
ofe, že
rok ženatí?"
býti v šestadvacíti letech již
zeptal se syn s jistou ironií.
,,Není takové tradice, hochu, ale není také
píiny, abys dlouho iodkládal. Pohlédni na mne na sebe a pochopíš, jaké pednosti má asný satek. Jsem zdráv jjakq ryis a mám ,syna mu'že(. i
Kdo
nás nezná,
šího
'bratra,
což
po'kládá
mže
mne
za tvého star-
nám obma.
lichotiti
Peji si- vroucn, abys taky ty se dožil dtí dosplých, syn, jež bys pevnou ješt rukou vedl a jim'ž bys odevzdal, co jsem pomáhal zddíš. Pál bych isi, zakládati a co po aby ses oženil." ,,Mj bože, ote, 'kterak mne do toho že-
mn
Chápu dobe,
neš!
že
sám
ses
ženil
ve
dva-
cátém pátém roce, ale tehda byl jiný život. život .svobodný, Mne práv dnes ták tší jako tebe tehda tšilo oženiti se. Nikde nebylo dnes ji mám. A krom žádné spolenosti ." toho, vru, nevím ani, koho dobe víš, Vratislave," ekl otec pevn, koho. Tvojí nevstou je slena Pavlína Kordy nova, dcera spoluzíakladatele našeho závodu.
mj
—
.
.
,,
,,
Víš dobe, že jste
Syn
svraštil
si
byli zaslíbeni."
elo.
,,Když jsi se o tom umlouval, ote, »chybil jsi. Kterak jsi ^ohl ped desíti nebo kolika lety zaslibovati mne dívce, jež chodila do školy!
Vždy I.
nejsme zvíátka na chov
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
.'' .
.
17
258
•Pan
Kaván zrudl ve
tváí, ale
pemohl
se.
a „v
vážn, v hlase jeho mi, že jsme potlaovaný hnv, oba pomýšleli jenom na vaše štstí. My oba, Kordyna, spolen jsme dobývali zisku, já spolenou prací založili jsme blahobyt obou našich rodin a páli jsime si, aby majetek otcv byl zachován v rukou dtí našich. Ale nebyla to žádná obchodní spekulace, když jsme .Vratislave/' mluvil
,
chvl
se
i
ped lety slíbili, že budete svoji. Pozorovali ity a Pavlína jsme již tehda, kterak vy dva nejradji spolen si hrajete, vždy se vyhledáváte, ostatním dtem se vyhýbáte. Zdálo se nám, že jste si pímo souzfeni." „Byl to omyl, ote," namítl chladn Vratislav. Necítím nic takového. Následkem dtských her mám být proti vli spoután. Jaký v tom byl rozum, zaslibovati dti pro nic za nic! Soudím, že nakonec byla to pece jenom pouhá obchodní závka. Nehnvej se, ote, pravím-li upímné: ml jsi zíkrátka po starosti o bohatou nevstu. Ale taky jinde jsou peníze. A já konen nepotebuji nevsty bo-
si
—
—
vc
odbýváš," ekl
,,
haté."
„Hle,
jak
otec
kárav,
mne
tak
lehkovážn „jak
daleko,
myln
soudíš.
jako spekulace
Nic nebylo na bohatou
nevstu. Bohatší jsme my, Vratislave, a to jen zásluhou pán Kordynovou. Když jsme ped lety rozlouili spolek svj následkem jeho tžké
259
nemocí, nepožácfal a nevzal nic jiného než
svj
závod náš mel mnohem jsme zaali, a jakkoli ml
vklad, jakkoli již tehdy
vtší cenu než
Wyž
právo na polovinu všeho. Ale oá
jmní moje
závod,
té
doby
vzrostl
nejen mojí prací, ale proto, že na závod stále spoívalo požehnání jeho váženého, vzácného jména, teba že dávno nebyl úastníkem. Zamýšlený satek tvj s jeho dcerou ml býti zpateronásobilo
se,
i
i
vdnosti,
projevem
„A
já
mám
zvolal Vratislav
na
ocet,
Vratislave."
obtním beránkem, ote?"
netrpliv. „Což Pavh'na zbude
nevezmu-li
„Taky
nebo
být
si
ji
já?"
mohlo by
to
se
státi,
Vratislave,
upímn
naklonna. Dívka jejího rázu nedovede tak snadno zapomenouti. Ostatn dávno ví, že je ti zaslíbena." ,,Vra jí svobodu, ote," odpovídal tvrdošíjn Vratislav. „O svém štstí životním chci tuším, že je
ti
rozhodnouti sám." ,,
Zkoumal
jsi
srdce své, Vratislave?" otá-
zal se otec. ,,
tys
Neml
jím
ironidky
jsem k tomu ani asu, ote, když
bez
mého vdomí
syn.
„Až mi
je
disponoval,"
vrátíš,
podívám
ekl se
do nho." „Je to tvé poslední, rozhodné slovo, Vratislave?" „Jest,
ote," ekl syn po
kraoukém,
vzdor-
ném odmlení. 17
.
26a
Kaván víš.
se
vzíchopíl.
..Dobe, synu, vracím ti srdce tvé, jak praNalož s ním idle (svého. Néco však ine-
mohu
ti zamleti. Závazek je závazkem musí být splnn. Odmítáš Pavlínu mám tedy žádného soupee."
jak
— —
nne-
Vratislav vyteštil zraky na otce, jako by
nechápal.
Otec jeho pokraoval Ovdovl jsem ve tyicátém roce svém, Vratislave, a vru nechtl jsem pomýšleti na optnou ženitbu. Soudil jsem, že bych nenašel náhrady za tvou matku, a tob nechtl jsem pivésti do domu macechu. A bylo nabídek, synu, mnoho nabídek Dvanáct let uplynulo, synu, vychoval jsemi t, a jak vidím, jsi celý muž, který dovede sám o sob rozhodovati. Zatím vyrostla Pavlína ve slinou, ztepilou, vážnou dívku mi, Vratislave, asto mi za tanulo na mysli, že ti mže závidti celý svt — já sám. Nuže, dnes pesvdil jsem ^
,,
—
1
—
v
i
ti Pavlína zcela lhostejná, dokonce snad protivná. Nikdo tedy neuiní mi výitk\
se,
že
je
po'kusím-li se o ni místo tebe."
Vratislav
pokládal
za
díval
se
na
otce,
jako
by vše
žert.
ote? Ve svém dvaapadesátém roce?" ,,Ano, Vratislave, ve svém dvaapadesátém ,,Ty,
roce. Cítím se tak zfdravým a silným, že se toho
odvážím. Arci, bude-li taky Pavlína
chtít.
Sou-
2(51
dda a pradda, zbývá zdravého života. Rád bych mi ješt dvacet ml ješt domácnost, rád bych se o nkoho staral, pro nkoho pracoval, rád bych krom avšak, co ti mám povídat! Vždy toho ty vše víš. Nu, a svého svolení mi neodepeš, dím-li dle otce svého,
i
let
— —
co?"
Zamraen hledl
Vratislav
na
otce,
hryže
rty.
mým
„Kdybys nebyl vše
to
jest
starcem,
až
frivolní.
Pavlína
otcem, ekl bych, že
Pomýšlíš, teprv
ote, že budeš
vykvete
a
vyzraje
bude všeho vdoma? Není ti líto jejího mládí? Nepomýšlíš na to, že teprv po desíti letech porozumí pln životu? Neobáváš se výitek 3vomí? Vždy, teba jíibylo již dvacet let, je pouhým díttem, ped nímž neroze vely se taje života, kteréž netuší, jaké
v ženu,
která
si
povinnosti a jaká práva pináší manželství ,,
!
""
pan Kaván v líeném úetních kniBudiž, snad máš pravdu, ale zapamatuj
Vratislave
udivení. ,,.Kde
hách
—
!"
jsi
zvolal
to vše sebral v
dobe, abys mohl nkdy kázati vlastním synm. Kéž jsou ti vdnjšími posluchai, než jsi ty mým. Zatím jen vz, že jsem se pevn rozhodl. Tys Pavlínou pohrdl, nestarej se dále o její štstí nebo neštstí. Zítra požádám, o její si
to
ruku. že
jsi
Oznamuji-li
mým
ti
to,
iním
spoleníkem/'
tak jen
proto,
:
262
„Gratuluji, ,,
ote/' ekl pitrpkle Vratislav.
Uhodíš na dobrou
partii."
,,Ne ták, jak se domníváš, Vratislave. Její otec
pólo
jest
na mizin.
Pádem chvalínské jmní svého."
továrny pozbyl víc než poloviny
„Kdo
ti
to
ekl?"
,,On sám, Vratislave, dnes dopldne, když
mne
aby mne propustil ze závazku,
navštívil,
jsem za tebe uinil, aby mi oznámil, že se t pro svoji dceru vzdává, že jsi svobojejž
den."
,,Pro jsi mi prudce Vratislav.
zamlel,
to
„Mám
za
to,
ote!"
vyhrkl
že tím
ml
jsi
zaíti!" kterak bych u tebe byl teprv pokdybych ti byl nabízel nevstu, jejíž scvklo ina polovici — mohu-li s po-
,,Synu,
chodil,
vno se lovicí
a
ítati.
Vždy upíral
„Tvj zámr, ,,
jisto,
i
nebude-li taky
jmní Kordynova
zbytek nkdejšího Vratislav
není
planoucí
ote,
jest
zrák)^
ztracen."
na
otce.
mínn vážn?"
Zcela vážn, Vratislave. Chci do'kázati sta-
rému druhu,
že nerozhodují vždy jen peníze.
A mám dosti prostedk, abych Pavlín nahradil, eho by doma postrádala. To taky mi dodává nadje,
že
nebudu
oslyšán."
Vratislav nespouštl ;^rak s otce svého a
te ekl
mrazivé
263
,;Ote, dopustil
co ale
jsi
se záludu,
védl. Kdysi rozesel
jsi
my
možno, že taky
jest
jsi
A chopiv se 'kiobouku,
zamlev
se s
se
mi,
Kordy nou,
rozejdeme."
vyrazil bez
pozdravu
z jídelny.
S podivným
úsmvem
hledl za ním starý
Kaván.
„Však my se zase sejdeme, ty mladý muekl polohlasn. A již zcela klidný cho-
drci!" pil
novin,
se
jež
ped obdem
byl
odložil.
Toho dne veeel pan Kaván sám. Po odpldne v pisárn ani stopy nevrátil se ani do veera. Chtl býti otec
Vratislavu nebylo a
Kaván co nejklidnjším, ale elo jeho vraštilo vždy více. Hodiny odbíjely stíbrným zvukem osmou, starosti jeho množily se. Nechutnalo mu, pokrm na míse stydl.
se
Tu
chva
vstoupila
stará
hospodyn,
nkdejší
Vratislavova.
njaký list, milostpane." Pan Kaván zbledl a ruka chvla se mu, když sahal po bílé obálce. Takový to mlo vzít konec? Avšak hluboký, ulehující vzdech zatásl plamenem svítilny, když pan Kaván pohlédl na písmo obálky. „Posel dodal
„Od Kordyny! Co mi
chce?'
:
:
2(ii
A
Prudce roztrhl obálku.
mu ruce Nebo etl
chvívaly mžilo.
se
..Píteli,
o'bi
zastihne-li
T
jak
líste4í
roze-
etl,
v oích
a
mj
mu
^za-
doma,
prosím Te, navštiv nás! Nechápu, co se udalo.
Ped
hodinou dostavil se
rušen,
rozilen,
a
Tvj
syn, všecek roz-
požádal za ruku Pavlíninu.
Chování jeho mne znepokojovalo. Nyní sedí vedle v salonku, u nohou Pavlíniných, a oba pláí. Oekávám Tebe vysvtlení náhlého toho i
obratu."
Pan Kaván doetl a vyskoil. ,,Krystino,
A
kabát, klobouk!
Rychle!"
hovoil sám k sob Zdailo se! Doufal jsem ták! Vysvtlím kamaráde, všechno vysvtlím ti, Kluk paliatá! Nože na 'krk poteboval! Nu, chvála Pánubohu dobe to dopadlo!" O nkolik minut pozdji vyítil se pan Kaván z domu, vsikoil do prvního povozu, jenž se namanul, a jel tryskem k domu Kordynovu. Nebo chtl ješt vidti a nesmírn skládaje
list,
,,
!
—
se
tšil
:
jak Vratislav sedí
u nohou Pavlíni-
ných a pláe. Však jeho, otce Kavána, taky pálilo v oích, a to ješt nic nevidl. Což teprv, až uvidí!
!
Nár. Listj v íjnu 1898.
Zaspaný den. den msíce na soHorákovi práv to vyhovovalo. Skoní dnes tu dinu — prozatím — a užije pak trochu svobody. Snad msíc, dva msíce — isám neví, jak dlouho.
Tenkráte
padl
poslední
Celestýnu
botu.
,
Ale poslední den dodrží na minutu.
Aby
neeklo, že odešel v njaké fúrii, aby každý musil uznati, že 'byl svdomitým do posled-
se
ního okamžiku. I
,,
sedal
obkromo
kozlík" v pisárn,
kabát, rozevel
na
kozí potažený
starý,
pevleen
úetní knihy
již
—
v kanceláský
a tu teprv od-
vži osmá ranní. A než padla namoil již Celestýn Horáek péro poal pracovati, kde vera pestal. Práv tak na
bíjela
blíz^ké
poslední,
a
Nebo
vystaí
mu
tom
pan Celestýn, že byl kupecku íká. po jak se
si
,,»žúr",
dnešek, aby byl hotov.
zakládal
na vždy
!
:
260
na svj kozlík, všiml si dnes sedadla starého toho méblu derou se trhlinami žín, a kmitla mu hlavou myšlenka ,,No, dosluhujeme oba, kamaráde. Jsme oba takoví staí tovaryši ..." Ale v záptí vyskoilo jiné pomyšlení: Jenže takový starý kozlík dá se znova vycpat a potáhnout a zas bude sloužit a má tolik na prospch, že necítí žádnou seka-
Když
poprvé,
sedal
jak
ze
,,
—
turii.
To
mohl
býti
to!
je
Devný
personál
kozlík!
devný
Kdyby
také
." .
.
A
po tomto pomnní projalo Celestýna Horáka divné chvní. Dvacet let sedl na tomto míst! Za celých tch dvacet let si ani nepipustil,
že to
nkdy skoní
—
a
hle,
je
to
tu!
Dnes poslední den
A te
bylo
tedy ta výsluha!
mu neskonale hoko. To je A kdo mu to zpsobil? Starý
kamarád, nkdejší pítel, nynjší jeho
Hlavou Celestýna Horáka celých
událostech
táhla se historie
v závod & spol., ale hlavn se zastavil pi ped sedmi lety. Tehda totiž ze-
tch
Petrpaula
šéf.
dvacíti
let,
jež
strávil
mel
starý pan Petrpaul, jehož spoleník dávno ho byl pedešel na vnost. Nebylo dtí, ^nebylo vbec žádných ddic, schopných ízení
a rozumlo se skoro samo sebou, že obchod pejmou nejstarší dva spolupracovníci, nebo aspo jeden z njch. To byli
závod, osielý
267
Nožika, pokladník,
pianové
Ale 'když
a disponent.
Horáek, úetní
a
Nožika
pisel
pátel-
s
ským nabídnutím k píteli Horákovi, zhrozil se tento zodpovdnosti a risika a snažn žádal, aby byl ponechán v posavadním svém postavení.
,,Bu
ty
principálem,
si
ale
já
zstanu
ouetním. Bude ták nejlépe. Nemám dost kapitálu do spolku — a závazek njaký by mne tížil."
Vlastn to Horáka,
byl nedostatek energie u Cele-
stýna
k tomu se nepiznal. Za-
ale
toila se mu 'hlava pi pomyšlení, že by ml pojednou samostatn pracovati, vymýšleti, pod-
zodpovdn
možné
za
nikati,
býti
covati
dle rozíkaz jiných
—
ah,
Pra-
ztráty.
to
umel vý-
born. Byl vycvikován na poslouchání, ale nedovedl by býti spoluvelitelem. Byl trpné povahy. Takových povah je nejvíce. Nedovede býti
každý náelníkem. Slo
to
nastalo
mezi
sledník
pán
stále
páteli
Celestýn
napjetí.
jisté
Horáek
jisté
postavil
zjednodušení,
se
proti
jako suk. Jak to dilá dvacet let, tak je to A není-li s tím principál spokojen .
bo
tu
musí
Ná-
Petrpaulv, Nožika, chtl zavésti
v útování njakou novotu, ale
dob
dobe, až v poslední
obma
býti
tomu dobe. Ne-
.
.
poznamenáno, že ode dne,
kdy jako majetník firmy Petrpaul & spol, byl zapsán Stanislav Nožika, neoslovil ho Cele-
2(iiS
stýn jinak než: ;,pane principále!"
Nehodí
se,
aby podízený svému 'šéfu tykal, usoudil. A pes všechny námitky Nožikový nepovolil. Pi sporu o novém útování padlo Z úst pán Nožikových slovo o „starém copu" a to Horáka poranilo, 'do duše urazilo. Již neodpoviédl, ale prvního vstoupil do „klece" šéfovy a ekl odmen: „Prosím, pane principále, abyste pijal mvysvdení." síní výpov a pipravil Pan Stanislav Nožika vyvalil úžasem oi, ale než mohl slova pronésti, zmizel úetní
—
mn
z klece. ,
Uplynul
msíc, dnes je posledního, ale ani s té, ni s oné istrany nebyl uinn pokus o smír. Uražen byl náhlou výpovdí ,šéf, a akoliv nepestal býti dobrým pítelem, vzpíralo se v Vše, aby sám navázal. Ne, nezasloužil si toho, aby fetarý kamarád takhle od ten
nm
nho utekl. A naproti tomu
trel
Celestýn
Horáek
na svém kozlíku jako z kamene, pracoval od rána do veera, hlavy neodvraceje, ale zatvrdil ozval nesmlý se jako heb. A kdykoli se v hlásek, že snad jednal trochu ukvapen, posiloval se znova 'k od'poru a úsiln vyhledával nejmalichernjší píhody z posledv pamti ních sedmi let, 'které si pracn mohl vykládati jako jisté 'neŠetrnosti, neku-li dokonce „sekatury", aby se 'jimi utužil ve svém rozhodnutí.
nm
i
!
že^
mu, že eká
Zdiálo
se
volal,
aby
prohlásil,
pijde
výpov
aby
—
setrvá
svt. Dokáže,
tak za nic na
A
šéf,
'že
má
že
taky energii.
jako silnjší, ale
principál,
od-
neuiní
ale
Horáek
se nepodloží.
A
dnes tedy byl poslední den
mu
celým tlem, když pomyslil, že tu sedí naposledy. Dvacet let a konen hodina vypršela. Byl on starý kozák, pan Celestýn, ale za ten den ^nkolikráte hnvem. Hle, ho zasvrblo v oích, lítostí a (V duchu pojak je tvrdý ,,pan principál"
Projíždlo
to
—
—
!
smšn
slvko
to
Kdyby
vyslovoval.)
pišel,
kdyby ekl Kamaráde, tak co, zstane pi stapopadl by ho Ka ruku a stiskl by ji. rém? Vždy na to eká celý msíc! Vždy ,proto :
—
nic
nehledal!
jiného
Ale šéf
nepichází.
Ba,
Horáka vbec nevidl. Jako by ho tu již ^nebylo. Tak aspo si namlouval Celestýn Horáek v poranné duši své.
šéf
se
A! slouží,
jako by
tváí,
Užije trochu svobody. Však za
,,vagírova'. Sklonil
si
to za-
Bude msíc nebo Beztoho neví nic o svt.
dvacet
se
let.
^dva
posledn pidlouhým pohledem
veer, šéf prošel
sárnou, utkvl nepozorován
na Horákovi, hlavní knihy.
ale ten byl jako zarytý do své Tak tedy ekl pan Nožika: „Do-
brou noc, pánové, na shledanou ním zapadly.
za
..."
a
dvée
!
:
.
27a
„íkej si na shledanou!" hovoil k sob v duchu posimišn Horáek. „Mne neuvidíš!
My nemáme pro viti.
.
.
.
Bylo po všem. Již nemli spolu co mluVyplacen byl již ped msícem pan Ho-
ráek
—
platilo se
ního,
si
pijde pro vysvdení.
pro
!"
se shledávati
n
.
.
—
anticipando
zejtra,
Ne,
prv-
pošle
si
.
Dopadla sedmá, Celestýn Horáek umyl svlékl kanceláský kabát a ekl starému sluhovi (však nemohl potlaiti chvní hlasu pi ruce,
to^m)
„Toníku, až pjdete po nedli mi tenhle kabát
A
nkam
dom
stou, doneste
.
ce-
."
šel.
Dnes
nešel
dom. Dnes mu
boda, podívá se mezi
zaíná svo-
Ale spíše se nutil
lidi.
aby utopil „erva". Dnes by nemohl tom opuštném, staropanickém pokoji, se svými žravými myšlenkami. Posluhovace ekl již v poledne, aby k nmu veer nechodila a aby nechodila ani zítra, v nedli. Vyjede si nkam na celý den. Cesty Horákovy byly tohoto osudného
mezi
lidi,
býti sám, v
—
posledního velmi kivolaké. Bez:
hodiny Prahou.
Konen
zimní sychravina vehnaly jej nice. A! íkal si v:^dorn.
Nikdy v život ineml
pod
sklenicí,
jako dnes.
cíle
chodil i
Dá
tolik
A!
dv
žíze poddo plzeské piv-
hlad,
si
berdo.
árek na misce
Nepoítal
je a pil.
!
271
do druhé s plnocí, akoli se mu již po lžku, akoli mu hlava nezvyklým pitím jako napuchala, a nehnul se, pokud ho
A
pil
stýskalo
nevystrnadila policejní obchz'ka.
Pánové, pánové!" ozývalo se již po tetí ode dveí, „dv pry!" Nikdy se mu nestalo, aby ho policajti vyhazovali z hospody. Ani nevdl, že se to ták dlá. Pojala ho nová zlost, nešel dom. Vždy jsou ješt kavárny! A šel do takové noní, kde binkal njaký chuas na kytaru a kde slyšel ei a vidl výjevy, až mu bylo úzko. A! Skoro mu bylo sladko, že se tak týrá, že tak ,,
trpí.
Kdo
jízliv
jenom
to
to zavinil? ,,Pan principál" (zase tak
svým
pronesl)
nechá
staré
ty
,
.starým
copy!
copem"!
Ty
jsou
A
ješt
dobré Všecek vyjevený díval se na nj domovník, když mu po tvrté ranní otvíral. Nebo to se ješt nestalo. Celestýnu Horákovi vbec nikdy neodmykal, nebo ten byl vždy ped desátou doma a snad již v posteli. Tžce dolehl Celestýn Horáek do pein a tžce usnul. Již ho inežraly žádné myšlenky. Byl zveden tak, že vbec nemohl mysliti. Ani nevdl, jak se v plái rozškytal, když se podíval na hodiny a vidl pl páté. Plakal sám nad sebou, nad svým spuštním. i
!
272
Hodiny hrkaly sedmou, když se probudil. Pipadalo mu — akoli lovk ve spaní nemže as miiti — že minula pedlouhá noc. Podíval se nad pohovku k oknu, nad níž
útržkový kalendlá. Veliká ticítka se tam No do'brá! Celestýn Horáek vždycky
visel
ernala.
pe si
spaním
Aby
taky tak uinil
Rychle
—
spch
nco
verejší datum a pipravil
utrhl
už dnešní.
—
,^e
myl
vstával,
je
Patrn ^vera sedm hodin!
neoimýlil.
dobrá.
A
hle,
Má
oblékal.
se,
na
posledního, aby nikdo neekl, že
zanedbává. Poslu ho vaka
slova nemluvil,
pinesla
hltav
Horáek
snídani.
Jaký
jedl.
to
má
dnes
hlad!
A potom spchal do padalo mu, že 'kdysi proviázely,
to
Vstoupil
do
otvíral
je,
piuž
myslil.
pisárny, pevlékl se, sedl ob-
na starý
kozlík.
kupa dopis,
ležela
Šel,
jako dnes. Snad proto, že na
vbec tyry nedle
kromo
pisárny. Jak
práv takové myšlenky ho
pelétal
Na
oima,
ped' ,ním starém zvyku
stole
út. Po tídil.
Te
se
otevel knihy. Zadíval se na strany, promhul je a 2as^ a zase díval na íslice, na data. Má vidní? Všechno
je
uzaveno
vyteštil
dnes
.
.
oi,
d'ne
ticátého!
Ale
vždy
teprv.
.
Celestýn
Horáek zavel
knihy a
odložil
By!()
je.
jako
111 11.
se
b\-
houpalo, jako by nebyl
U
,,
šéfovy
klece"
pod ním sviij.
ik\-o \iklalo,
(]o se to stalo?
pan
dvée,
vrzly
Sta-
Nožika vstujpoval 'do pisárny a jak spaHoráka na svém míst, zajiskily mu ra-
jiislav
til
zraky.
dostí
Kolíbavými kroky zamíil k úetnímu, pikroil rychle od zadu a poklepávaje mu rana
dostné
,To
pi
mám
—
Vidíš
v
nejlíp,
Tys mi nahnal
starém.
Ale
tak
je
mi,
jist
jsem
t
pišel!
jsi
zstane vše
že
—
srden:
a
kamaráde, že
radost,
vidíš,
vlídn
pronášel
záda,
tvrdá
palice!
oekával, jist!
A
abys 'mi takhle nemohl vyvádt a nahánt dnes to sípolu udláme, emu jsi se tehda bránil 'do sípoíku, na polovici! Po." víme si to pak, povíme víš co,
—
—
.
ky,
Celestýn
Horáek
ale
se
stále
pes oi
a
mu
pes
Když po
celý
chvíli
.
chopil se podávané ru-
zdálo, jako
obliej starý
ml
by
závoj
— — —
sluha
kmitl se ko-
lem stolu pana úetního, zastavil ho Celestýn Horáek a otázal se Šeptem a nejist:
„Toníku Toník
„No ,,
i.
1
1.
—
co pak bylo vera?"
vyvalil
nedéle,
oi. Božínku, nedle
!" .
.
.
Nedle!" vzdychl Horáek. A tvá jeho riiiKiiiii
XVI:
Kaiictlá,-,ký pr.nch.
1'"^
274
pokryla se nášel
tiše
pipitoiiiielýni
ped
„Nedile! byl?"
výrazem
,
když pro-
sebe:
Kde pák
já
jsem
to
v nedli
Mír. Listy v prosinci 1896.
Muž Slena práv
bez tináctky.
Hedvika, šestnáctileté vrátila
o
poup,
byla se
rodiny z kláštera velmi
zbožného ádu ženského, který se obíral vychováváním dvat. Skoro mi jí bylo líto, jak byla vykáznna na pedasnou, nepirozenou vážnost, jak skoro išela pedanterií,
mrazí u stvoení ták mladých. jsem pesvden v nitru svém
která vás
Avšak
—
život
— ti
byl zase
pirozenost a rozmar, milé dít! Ten klášterní nátr spadne; není ani ohnivzdorný, ani nepromokavý. Vykládala z tlumoku njaké knihy, sešity, vrátí
si, že na všech tch opakuje táž íslice: 23. ,,Co to znamená, sleno Hedviko?" „Moje klášterní íslo. Byla jsem poslední, nejpoz-diji jsem se pihlásila. Byly jsme tam
školní práce, a všiml jsem
vcech
—
se
oznaeny jenom
íslicemi." 18*
:
276
,,
Tiadvacet vás
,,
Nikoli,
„A
jen
bxlo?"
dvacet a dve."
tedy že máte íslo 23?" našem kláštee nebylo a není chovanky s íslem tináctým." tedy po dvanáctce ..." ,,1 ak 'kterak
,,V
,,....
šila
následuje trnáctka."
„Podivná povra!" usmál jsem se. ,,V našem kláštee nebylo povr," odtuslena Hedvika vážn. ,,Ale tináctka je
neblahé íslo."
poátkem (druhého tuctu." Slena Hedvika podívala se na mne pohledem nesmírn káravým*. ,Je prost
Ale
te
ozval
se
strýc,
její
statný
bez-
mála padesátník, majetník továrny z blízkého okresního msta, který milým píbuzným byl pivezl ,,
jaký
plný
koár vánoních dárk
Nezlobte
Hedviku,
má význam
píteli.
Vždy
tináctka u tabule, o
víte,
štdrém
—
veeru, o svatb a ták dále. Ale povím vám, jsem se setkal s mužem, který se snažil, aby tináctku vbec vymazal ze svého života. Chcete si poslechnout?" Pokejte, pokejte, švae," volala domácí paní, ,,doleju poháry a chci také poslouchat." Spchala do vedlejšího salonu, studeného
že
,,
jak psinec, který jim v
pinesla erstvé
do lenošky.
zim
dv láhve
sloužil za lednici,
ležáku, nalila a usedla
i77
„Vypravujte, švaíku." ,,Když jsem se v Praze vyuil," zapoal továrník Zahora, „a když jsem vychodil ku-
peckou školu,
teprv jsem
vidl,
že
mne
po-
átek života nastává. Uchytit se, uchytit! Honem njaké ticetizlatové místo. Víte, tehda bylo ticet
naší
rodiny.
ml
boval nikoho,
nno
závod Koryndy
,V
Sám
nepotedoporuil navštívenku a ekl
malý závod,
mne. Popsal peliv svoji
mn:
mých pání.
vrcholem
jsem njakou oporu v jistém obchod-
píteli
níku,
msín
zlatých
ml
Nu,
místo skladníka.
sice
ale
a spol. jest uprázd-
Korynda
je
starý
jsme se spolu. Ale Jdte k nmu ješt dnes.'
pítel, rostenec, uili
as.
vyšší šel
jsem
lovku,
— bžel
jsem.
Víte
snad,
mj
je nej-
—
Ne-
jak
je
má konen doKaždá vteina mu znamená
hledá místo a
který
poruení v kapse. existenci.
— V
Odkázali
mne
závod nebylo
šéfa Korynd). Ah, co všechno se mže státi do zítka! Dnes, dnes! Vyšed z pisárny, ostýchal jsem se vrátiti se tam, ale vyptal jsem se domovníka, kde pan Korynda bydlí.
Tam
nul jsem
zítek.
K nmu!
a tam.
—
Udýchán
ulici,
Otevela mi pan Korynda byl svo-
zazvonil jsem.
hospodyn
—
boden.
,Mohu ,Pán
sta-
druhém pate zasmušilého domu
ve
v Krakovské ženština,
na
mluviti s
spí.'
panem Koryndou?'
278
Podivná vc. Bylo deset hodin dopldne. Obchodník! ,Kdy bych zastal pana Koryndu v závod?' ,Pán dnes do obchodu nepjde.' Pda viklala se mi pod nohama. ,Mohl bych tedy snad pijíti pozdji, až pan Korynda vstane?' nevstane. Až o plnoci. Ale nutného, jdte do závodu, k panu Pávkovi, jeho spoleníku.' Letl jsem se schod, letl jsem opt do
,Pán
máte-li
dnes
nco
pisárny firmy. se již
ve
mn
Hoel jsem spchem
'každá
iva
nejistotou,
a
chvla
obavou, že
pijdu pozd.
,Mohu
mluviti s
panem Pávkem?'
mne do jakéihosii pístnku, v nmž hoel plyn. To 'byl kabinet pán šf.
Odkázali
vn
Pednesl jsem
svoji žádost, odevzdal jsem visvého protektora a poznamenal jsem nesmle, že jsem byl u pana Koryndy, ale že jsem ho nezastal. ,§el jste marn,' odpovídal pan Pávek. ,Dnes je tinác téh o.' Nerozuml jsem tomu, ale bylo mi to lhostejné. Jen když místo posud není obsazeno. Pan Pávek byl vlídný muž, ptal se, mám-li vysvdení. Podal jsem mu všechny své doklady, kolkované a dle tehdejšího zvyku peetmi opatené. Prohlížel, kývl hlavou a promlouval pívtiv: sitku
—
:
279
pokud
,Víte,
vyhradil
do toho.
s€
pan
to
si
Mám
týe pijímání personálu, Korynda, nepletu se mu
zase své.
Ale
mi, vy-
líbíte se
svdení jsou pkná — pimluvím se za vás. Pijte zítra, najdete mého spoleníka Te se podíval na jedno vysvdení — .'
.
poslední,
obchodního uilišt
z
—
.
a
lusknuv
se.
Nebude
zvolal
prsty,
„Chyba, mladíku. Nenamáhejte nic. Máte nehodu!'
z toho
Vtzhlédl
jsem
k
nmu
uleknut,
srdce
mi
zabušilo.
,Toto
vysvdení má datum tinácté-
ho,—
je konec. Pokuste se jinde.' podával mi papíry. Sáhl jsem po nich chvjící se rukou, ale sáhl jsem vedle; ml
A
oi
jsem
plné
slz,
všechno pede
mnou
se mí-
Pan Pávek podíval se na mne a patrn slitoval. Klepl do stolu a ekl náhle:
halo. se
co? Dojdte 'k editeli ústavu, zanový kolek a požádejte, aby vám napsal nové vysvdení, s jiným datem. Dvanáctého nebo patnáctého, lhostejno, ale tináctka tam nesmí zstat. Opatte si to bez prodlení, ,Víte
plate
si
možno-li.'
Nepídil jsem se po vysvtlení, nemohl jsem
doufal
V
—
tu chvíli totiž.
kem.
—
—
jak jsem vlastn jsem o tom ani nepemýšlel.
vyslýchati nastávajícího principála
Až
poz!dji mi to vrtalo moz-
editel ústavu ochotn mi pepsal vy-
18U
svdení, druhý den jsem
&
Koryndovi jsem pijat.
spol.
— Pt
s
je
ostatními
rok
kojen,
A
šéfové
a
byli
papíry,
setrval jsem v
/ávod, pt krásných, mladých spokojeni
panu
pedložil
byl
a
tomto
zcela spo-
let,
mnou.
se
poznal jsem 'dokonale pana Koryndu.
Byl
dobrý muž, ale podivín. Hned od poátku Vingval jsem pozornost oné íslici, která se mohla státi ták osudnou. A znenáhla jsem poznával její divný Vliv na principála Koryndu, jehož významu však jsem nechápal. Tináctého dne v msíci jsme ho 'nikdy nevidli v závod. Toho dne vbec nežil. Pracoval ped ním do pozdního veera, do inoci pák spchal dom, ulehl a nešastné datum pespal. Probouzel se o plnoci, s poátkem dne trnáctého, vstal, posnídal a dal fee do práce, kterou si již o den to
mn
—
být
vc
závod
ne-
oznaena tináctkou. Žádný kus
na-
díve pipravil. Žádná
smla
v našem
šeho zboží nestál tináct krejcar nebo tináct zlatých. Na útržkovém kalendái nesmla se objeviti
tináctka.
Ve
knize
snímk
nenalezli
datem tináctého. datoval Korespondent vždy o den pozdji. Tináctá strana obchodních knih zstávala nepopsána píná ára inila ji neplatnou. Nepodepsal kvitance s kolkem tináctikrejcarovým.
jste
ani
jediného dopisu
s
—
Kdyby mu zlatých,
byl
kdo
nekoupil
ji.
nabízel stovku za tináct
—
Nu, co bych
poítával: tináctku nechtl vidti,
to
nesmla
vyse
281
ped iiíin vysloviti. Nikdo ii/iial piivod tohoto odporu, té nenávisti 'ke tináctce, ale všichni jsme mu co nejopatrnji vyhovovali. Podrážditi
v té \éci znamenalo odchod ze z;íAni spoleník jeho Pávek nevdl, v cem
jej
\(>du.
kotví to
podivínství.
Nejdráže nám pišla proklatá tináctka, když obec pražská zaídila nové íslování, když pibíjela orientaní tabulky na domy. v nmž po léta byl závod Koryndy & spol.,
Dm,
dostal
—
tináctku. Tehdáž byl
Korynda roznepíetný. Na léta, snad jméno firmy, jeho jméno,
tém
ilen, rozrušen,
nadosmrti má býti spojeno s tináctkou! Na útech, na obálkách, na razítkách, ve všech oznámeních v novinách, v cenníkách, v adresái
má
vedle jeho
jména váti nenávidná tináctka. Nesnesl toho. jsme mli neobyejn výhodné místnosti, na rán, laciné, pístupné — Korynda vypo-
A
vdl
jsme se ješt ped vypršením Pedstavte si, co znamená sthovati závod obchodní. Kdo nezažil, nepochopí. Tehdáž mírný pan Pávek kladl zoufalý odpor, ale marn. Korynda ekl mu, že se s ním rozejde, a sthovali
termínu.
nepovolí-li.
A marn pi
té
píležitosti se
na-
máhal pan Pávek, aby pronikl tajemství tináctky, aby její kouzlo njak zažehnal. Korynda mlel.
Až jednou
.
.
.
!
Korynda na smrt onemoc-
!82
A jednoho dne pišel do pisárny léka vážnou tváí a ekl Pávkovi:
nl. s
,,Pane, pipravte se na nejhorší. Váš spoje ztracen. Máte-li s ním leník — zdá 'se 'mi co spoádati, má-li njaké obchodní záležitosti 'navštivte jej, zítra by snad bylo u sebe pozdé!"
—
—
Pan Pávek mne zavolal do svého pístnku a otázal se:
,
Nebojíte se nákazy, Zahoro?'
—
Nebál jsem se nieho. k panu Koryndovi, abych jednalo
se
o
Pjdete
ml
v ohni,
—
mnou
se
svdka, kdyby
dležitého.'
smutná návštva. Pan
Byla to ležel
nco
,
blouznil,
stenal,
a
Korynda
zase
upadal
v ochablost a skoro v bezvdomí. Chtli poslati pro knze, ale nebyl by ho poznal, nebyl
mu
nic pláten.
Pan Pávek hledl soucitn
—
pemáhaje na nešastného druha, ale pák se -^- sedl ku psacímu stolu u oikna a poádal listiny, které se týkaly obchodu. Pracovával Korynda horliv doma. Pávek rovnal, spisozmatku po smrti nic val, aby se v prvním neztratilo. Sepsal o tom seznam, dal jej podepsati lékai a mn, jako svdkm. Byly tam i
i
njaké
titi
peníze.
A
když chtl seznam
opa-
datem, otázal se roztržit: ,
Kolikátého
máme
dnes?'
,Tináctého!' vyhkl jsem.
Na
to
slovo vzchopil se
náhle
nemocný
:
:
283
na lžku, opel
,,
Tináctého ?
—
dnes ne!
ue,
A
1^
oi
a zvolal žvat-
datum
ise
n ác ale
t
Ne
é h o?
—
dnes
ne dnes!'
do podušek.
jsme,
mne, jako bych
i
zítra,
zase klesl
Utichli
to
vyteštil
se,
jako dít, ale v nesimírném rozilení:
lavt,
nemluvili
jsme
dále.
Bylo
byl 'dopustil zloinu, že jsem
vyslovil.
Jen
pan Pávek po
chvíli
poal pebírati njaké trety v otevené zásuvce Koryndova stolu. A tu, vyhrábnuv nco a prohlédnuv to, vyvalil oi a pitichounce
dla
na elo, jako by chtl íci chápu!' podal mi papír, list, v záhybech svých skoro již se rozpadávající. A etl jsem tiskl
te A mlky ,Ach,
Blahorodý pane! Ani tentokráte nemohu odpovdti jinak záporn a snažn Vás prosím nenaléhejte na mne již! Jsem nešastna pi pomyšlení, že Vám nezvratné mé rozhodnutí zpsobí lítost, než
snad
:
i
jení se
bolest, ale 'neklamte se, že byste ve spo-
mnou
musím Vám
byl šasten.
Nebo konen
doznati, že srdce
mé
tedy
náleží jiné-
mu
a náleželo dávno ped tím, než jste mne neblahou pro Vás náhodou seznal. Zapomete na mne a bute zdráv a šasten s jinou, již zvolíte za družku života svého. V povinné úct
Ržena Kováova.
V
Fra/e,
13.
listopadu 1866.
:
!
:
284
Vedie výstižek
toho
dopisu
starých
ze
složen
byl
v
obálce
njakých novin
Satek manželský uzaveli dne 13. ledna Ržena Kováova a Jaromír Syky ta, mstský inženýr." To bylo rozluštní tináctky Koryndovy Tiše vložil pan Pávek osudný dokument ,
slena
do zásuvky
pozd
a
v noci odcházeli jsme od
umírajícího Koryndy."
—
Domácí paní poslouchala
s nesmírným naslena Hedvika s hlavou sklonnou, jako v hlubokých myšlenkách. Nemohl jsem potla-
pjetím,
iti
otázku ,,A
zemel Korynda do
rána,
pane Za-
horo?"
—
Byla to Ikrise snad jej zachránilo moje neprozetelné zvolání. Ani umít nechtl tináctého! Šastn krisi pekal, ráno nastal ,,Ne.
Korynda
obrat,
se uzdravil. Je živ, zdrá\^ a
—
ženat." ,,A!"
vyhrkl jsem.
„Ano.
divn ze,
—
mu
Oženil se?"
tináctka se
mu
po-
Když jsem byl posledn v Prajsem se, že se mu práv narodilo
vymstila.
dovdl tinácté
Myslím, že tu
,,
A nenávidná
s
dít.
ním
A
jsou
všechny zdrávy.
nebude ei, pokud
nepekoná Domácí paní pohlédla na
íslici
..."
chtla umleti
další slova
svaka, jako by
na rtech.
Vždy
28:
íii
bylo dít, Hedvika! Ale slena Hedvika po-
vehkyma oima na vážn, jako po dobré rozvaze pronesla:
zdvihla nyní hlavu, a hledíc strýce,
„Není snad vyloueno, že se mu daí? A pála bych mu toho ze srdce. tináctka
je
skuten
íslo neblahé."
to
po-
Nebo
beznu
Nár. Listy v
1896.
Nový
závod.
když jsem jej dokonce nesympatický, ano odporný. Zdálo se mi, že v jeho výraze je kus takového nestydatého výsmchu všemu, na se dívá. 2e pohrdá vším svým oko-
Nezamlouval
se
spatil poprvé.
lím, ale
mi
pranic,
mn
Byl
mudec,
ne jako
pošetilostmi svta, protože
muž stavl stíral
— ale
který se uzavírá
sám
si
na odiv jistou povznesen ost, ped-
jakousi noblesu, pohlížel na
pi
ped
dostaí; tento lidi
s
patra
Ukrýval ji sice, takové vci neujdou na konec bystejším
a to
vší
své mizérii.
zrakm. Snažil se vypadati
vrch skoro se
mu
to
elegantn a dailo.
ták na po-
Ale náhle vidl
manšet nosí snad celý msíc. pi tom vysmekla se mu pravá manšeta z rukávu spodního kabátu, obšívaného koketn ernými lesklými prýmky. Jedna její polovice, jejímž úkolem bylo vy-
jsem,
že
pár
Svlékal kdysi svrch nik a
2.S,
nívati na dva
mrn
cciitiiiielry
byla
po-
istá, bílá; ale polovice druhá, již obrá-
cená do rukávu, to
z rukávu,
byla šedivá jako popel. Je lichotivé. Byla vlastn jako
pirovnání dosti
podlaha.
Soudil
jsem
z toho,
Uhnul
prádlem.
šetiti
za jeho zády snímal s
se
hebu
že
kdysi,
musí velice když jsem
noviny, a tu mrsk-
nuv okem za krk elegánv, zpozoroval jsem, že páska jeho nákrníku je vzadu umaštna a
roztepena.
Široký
uzel
kravaty
jakž
takž
vyhovoval, ale když jednou rychlým posunem ruky jej odhrnul, vidl jsem, že kryje náprsen-
ku prahnoucí po prádle, náprsenku, jejíž dírky byly roztrhány a neudržely se na knoflíkách. Hrál kdysi kuleník a když se natahoval na kouli hodn vzdálenou, nadzdvihl pravou nohu, netuše, že tím odhalí hnedle dv Achillovy paty najednou. Shrnula se mu nohavice proužkovaných spodku z esané vlny, pi emž jsem uinil dva další objevy: pedn se ukázalo ale rate prominouti! že nemá podvlékaek, a za druhé botka jeho zakmitla se ztrápenými, vytahanými, svraštlými ,péry', a zniený podešev drami svými pímo val po
—
zotavení
s
—
v obuvnickém
atelieru.
To vše arci bylo schopno vzbuditi soucit talmovým elegánem, kdyby pi té mizérii své
existence
vým
nebyl
tak drze
býval
tak
pánovitým
a
týra-
ubohým pikolm, kdyby nebyl žertoval se všemi tmi ubohými pro-
naproti
288
davai
sirek,
kolik
se
které
sice
blázny
mýdla, za
jich
si
x^ofiaxck
veer
a
eliu,
\í
Jiiili
v místnosti vystídalo;
vždycky zdržoval jalovými tlachv, trop, ale nikdy ani za krej-
z nich
car nekoupil.
Za
to však míval
dobe namazané a
pes
peliv vyholenou
kníry,
tu chvíli rozísal
trely
že
jako
hebénkem
si
bradu, sídla,
licousy.
na pední ást hlavy, kde jich patrné vypjoval si ze zadu. Hádal jsem dle všech jeho manýr, že to
Vlasy
nebylo,
je
dstojník.
,kvitovaný'
mn
Uhodl jsem. Svil
jednoho veera markér. Kvitoval ne proto, že by se zásady jeho nebyly srovnávaly s vojenským stavem, že by byl toužil, aby se stal užitenjším svtu, ale musil odejíti pro njakou .estnou záležitost'. Nejspíše pro dluhy nebo pro njaké poklesky ve služb. to
,,Te
njaký
zaizuje
dodával
závod/'
markér.
Rád bych nosti cítí
asi
byl
takoví
vdl,
lidé
jaký.
touží?
Po
in-
jaké
K emu
v
sob
povolání?
„A
rád by se oženil,"
svoval
njakou bohatou." To jsem vil na slovo. Ta by
markér.
A mimo
,,Ale
mn
dále
s
svoji
si
popadla.
výbavu aby pinesla také hned
výbavu pro ženicha. Ale jak to
divn chodí na svt!
se pachtí, pachtí, hledá
nevstu
—
Nkdo
ovšem
s
po-
280
mocí, aby
—
mohl
již
dále a úspšiiji pracovat nadarmo. A tento muj neznámý za nkolik nedl po sdlení markérov do-
šel
cíle.
a
pachtí se
Das ví, zda bydlil tehda v mé tvrti, ale pojednou jsem jej potkával tém denn. Zdálo se mi také, že se njak spravuje. Prádlo bylo skuteni vyprané, botky ml nové, nákrník snad vera ješt zdobil nkterou výkladní skí. A vedl se. Patrn s nevstou. Nebyla nejmladší, vypadala jako vdovika. Mnohá vdova ovšem teba erta by si vzala. Kráel ztopoen vedle ní, dívaje se jako
mn
kolem. Mnoho nemluvil. Jen tak ukáplo slovo. Jsou podivné náhody. Náhodou jsem se octl po nkolika dnech na pátelském veírku jistého zábavného spolku v Konvikte, a náhodou tam byl kvitovaný dstojník s nevstou. Byla to neomyln vdova, pišla s ním sama, bez gardedámy. Rozhlížel se, dle všeho neznal tu nikoho. Ale pák náhle zamíil ke stolu, u nhož sedli již starší páni, poklonil se, žádal o dovolení, by sml pisednouti, uvedl se obadn jako Alexandr, soukromník', a jediné panice ve spolenosti pedstavil svoji spolenici: ,,Moje nevsta." S dvorností njak hranatou, jako by dávno
vítz na
lidi
chvílemi
i
—
mj
,
byl I.
vyšel ze cviku, vyhledával Herrmaiin, XVI.:
Kanceláský prach.
na
lístku
a ne-
19
2d0
vst ptal se
s€,
jí
doporuoval veei, objednal
své
jak
jí
chutná,
a sliboval
zde,
jí:
je-li
spokojena,
,,Sem
budeme
pivo,
jí
líbí-li
choditi
as t ji." Ale
ím
dále,
tím
mén
se
nevst
své
vnoval. Spíše obracel svoji pozornost k sousedce panice a stejn horliv si hledl sklenice. Po vyerpání obvyklého programu nastal tanec a nevstu pán Alexandrovu poali vyvádti páni od stolu. Zprvu dovolovali se u ženicha, pozdji se už ani neptali, a nevsta šla z ruky do ruky. Alexandr soukromník hledl njak roztržit kolkolem. Bylo mu nemilé, že nevsta jeho tak
nemírn kepí?
Ci pozoroval dokonce, že
k ní nápadn dvorn chová jeden ze lovník, silný brašná Závora?
se
A
sto-
se stalo jakkoli, protivný ten kvitovaný
dstojník a nyní ,soukromník' Alexandr prohrál toho osudného veera partii. Jako ženich pišel a ženichem také zstal. Pleno titulo. Za málo nedl oznamovaly totiž noviny ve zprávách „rodinných", že pan Matyáš Závora, majetník chvaln známého brašnáského závodu, pojal za cho paní Veroniku Švarcovou rozenou Plpánovu. A k^dyž jsem za týden po tomto oznámení potkal manželský ten pár ejhle, po boku Závorov kráela jako zánkdejší nevsta Aleící mladá panika
—
—
xandrova.
291
Zanedlouho kavárnice.
postihl jsem
Notn
pil
njak divoce smje.
Alexandra
a ;^dálo
Bral
si
v
mn,
se
noní že
se
k srdci, že byl tak
zklamán, že jím bylo zhrzeno? Ne, nezniila ho ta rána. Chtl žít a chtl se patrn stj co stj oženit. Pišel za krátko do zahradní zába\'v u Šáryho a na jeho pravé ruce za\ešiia b\la
nosti,
na
ni
asi
opatrnjší,
ji
spole-
myslil
Dá
jsem.
si-
pozor.
Ne! Byl nesmírn
nn
dáma.
pedstavil
k níž pisedl.
Budeš
te
jiná
nevsta..."
,,Moje
dvivý. He.
Byl ra-
nevsta za jeho jinými, a když došlo k tanci,
slepotou. Nepozoroval, že
zády koketuje
marn
ekal
s
jejího
návratu
z tanírny.
Byla
v kole a vrátila se až po posledním tanci, a když odcházeli ze zahrady, pipojil se k nim jako spoleník njaký malý kupec z Karlova
námstí. A po šesti nedlích byla nevsta Alexandrova ženou toho kupce! Protiva chodil zase sám a sám.
odpor k nmu ochaboval. Nkdejší Skoro se mne vzmáhala lítost, když jsem hledl na toho nešastného lovce nevst, které mu pak jiní odluzovali. Ale k ertu, pro byl takový nejapa a vodil je práv do mužských spoleností! Vyzýval tak osud vlastní svou ne-
mj
prozetelností. 19*
292
Osiaiii soukromník Alexandr nezoufal, ncpoddával se. Staten zápasil s osudem, doufaje, že nakonec pece zvítzí. Netrvalo dlouho, a do jisté sousedské zábavy na Žofín dostavil se zase s nevstou. Do tetice všeho dobrého! sledoval jsem všechno jeho poínání se zájmem. Zdali pák tentokráte...? Ne, byl to pímo hlupák. Nevsta jeho odskoila na chvíli, aby si vyslechla njakou deklamaci blíže verandy, a pan Alexandr jako nepomyšlené dít svoval se svým soustolovníkiim, kterak se tŠí na nový život. Dvanáct tisíc prý není k zahození mínil patrn vno své nastávající ~ a po nebožtíku muži je prý
— Te
—
,Amálka' zcela zaízena. Knoflíku prý neteba
do domácnosti
koupiti.
Na tch
ani se nesáhne. Jsou uloženy v a vynášejí
pírech
celých
šest
dvanáct
bezpených
tisíc
pa-
procent.
následkem tohoto lehkovážného .sdlení bylo, že dva lenové téže spolenosti stolové poali se nápadn dvoiti Amálce. a na konec málem se znesváili. Vítzem byl majetník elektrotechnického závodu Peárek, lovk úhledný, podnikavý. Amálka jmenovala Nejbližším
se
do dvou
paní tetí
msíc
Alexandrovou.
paní
Peárkovou,
Muj kvitovaný
nikoli
oficír
po
ovdovl" ped svatbou. Vidl jsem po boku pán Alexandrov ,,
tvrtou, pátou, šestou ženštinu, pokaždé jinou, a vždy jeho nevstu. Ale žádnou z nich ne-
293
A
záhada jeho. osudného ženišství jednoho dne neoekávan se mi vysvtlila, lehda, když v jisté choulostivé vci byl pedvolán za svéka k trestnímu soudu. medovým hla„Vašnosti," mluvil ke vedl
k oltái.
mn
sem, ,,snad nebude nutno, abyste moje jméno ."
dával do novin ,,
.
.
Vždy vám
nic
se
pro
nestalo,
se
bo-
veejnosti?"
jíte
,,
Vašnosti,
mám
pro sebe
nebojím
se.
nieho,
isté prsty. Ale škodilo by to závodu."
„Kterému?"
„Mému!" Sáhl do kapsy a podal
mn
visltku.
ROBERT ALEXANDER, zprostedkovatel
mn
Padalo
dobe
jsem
blmo
s
satk.
oí
—
a
pece ješt
nechápal.
Prosím vás, tedy všechny ty vaše nevsty...??" A pan Robert Alexandr vysvtlil mi svoji ,,
manipulaci. „Víte,
poádná
má, si
to
nkdy
nemže je
ukázat,
stou, lidí.
je,
ženská jako kvt, peníze
je
a
všecko nic
chytit partii;
plátno.
inseráty,
Sama
nabídnutí
-
pro taškáe. Ale když se takhle mže když se o ní projádí, že je nev-
najednou
Jak
je
by
zadána,
si
ji
vzalo
hned by
ji
teba deset chtl druhý,
294
A na tom jsem založil svj podnik. Provedu ji dvakrát, tikrát, pedstavím jako svou nevstu a nevil byste, 'kolik lidí pojednou dostává laskominy! O nic tak lidé nestojí, vašnosti, jako o to, co už je v pevných rukou. A moje nevsty jdou jako na draku. Jsem specialistou pro vdovy. Kdybych nkdy nkomu z pán pátel mohl posloužit... Za tetí.
—
nejmenší provisi
." .
.
Podkoval jsem mu borný muž! Ješt ho
asem
tloustne, šatí se
za
vysvtlení.
Vý-
Pkn
potkávám. vypadá, elegantn. A stále
te skuten
vodí svoje „vzoky"
do spoleností. Pravda zcela nepochybná, že pro lidi podnikavé a vynalézavé stále je dost píznivé pdy na svt. Bží jen o vlohu, o nadání, kterak jí kdo dovede vykoistiti.
Nár. Listy v listopadu 1903.
Kterak Historka z nkdejšího
Ano,
se stalo
,
.
malého pedmstí
kterak se stalo!
Však by
byl nadál, že néco takového
pražského.
se nikdo ne-
mže
se státi
pod stechou pana Tomáše Drobeka, a nejmén by se toho byl nadál pan Tomáš Dro-
beek sám.
Nebo
dome nedlo
se nic neobypo dlouhá léta. Klidné ubíhal den v nepetržitém šukáni za pultem, a když veer o desáté semkly se tžké dveeje krámové, když závory zapadly do svých jamek a když pro vtŠí bezpenost založeno bylo uvnit tžké píné bevno a utaženo dvma šrouby, tu se z:dálo, jako by v dopomel všechen život, jako by pod tžkou hákovou jeho krytbou nikdo ani nedýchal.
ejného po
v jeho celý
—
rok,
—
m
Uložil se po denní neúnavné práci principál pan Drobeek, ulehla na druhou postel veliké ložnice vrná jeho družka paní Terezie,
296
a
nahoe nad
ložnicí v
malém podkrovním pohndooká,
kojíkn usínala. také dceruška obou,
temnovlasá Karolínka.
Ješt
ped rokem
alkovn
tésné
spávala Karolínka v malé,
vedle ložnice
rodi,
ale
pak jed-
noho dne" vyložila paní Drobeková choti svému - a teba tu povdti, že na veliké pekvapení pana lomáše Drobeka — kterak jejich Lotynka není žádným díttem již, ba, že je divetem skoro na vdaní, a že je slušno, aby
mla
beek
Karolínka pitelným
pokojík.
vlastní
otvíral
oi,
nebo
Opakuji, pan Drosi
podivným a jemu pochodem zmnila
vru
nevšiml,
tém
že
nepocho-
z vytáhlého,
se
kostnatého ženského výrostka v úmrnou, ladnou dívku, že její oi pozbyly nijakého, tkavého dtského výrazu, že nabyly podivné hloubky a že z nich zírá skutená díví duše.
A prázdný
takto
se
—
lépe
stalo,
že
eeno
malý,
všelikým
naplnný pokojík pod krovem,
ovými okny — zízen (akoli,
co
je
rate
dovolit,
s
do té doby haraburdím
dvma
viký-
byl na díví budoárek
pan Drobeek nevdl,
budoárek), a že se od
té
chvíle nazýval
sleniným pokojem. — Nu a v pate nádvorního boku budovy, do nhož z patra pedního domu bylo o nkolik stup níže, tam ve dvou svtnikách, z nichž každá mla okno na pa vláku, spávali dva mládenci pán Drobekoví. Uedník
:
297
neml pan Drobeek
již po léta, a to od asn, kdy mu jeden takový drobný chovanec v dome zemel. Ne vinou pán Drobekovou. Roznemohl s€, chudra, na horkou nemoc, a nepekal ji. Tehda chodil pan Drobeek jako smysl zbavený, povolal k nemocnému oba
lékae
z
pedmstí, dopsal rodim, peoval — Jirka pece podlehl.
o chlapce jak o vlastního
A
principál
Drobeek zaekl
se
už nechci žádnou mláde do domu. Je to vratké jako kuata, nevíš, kde se to schvátí, užene, a ješt aby lidé myslili, ,,Do smrti
žes je utahal!"
Nebo pan Drobeek
dlouho,
dlouho ne-
mohl zapomenouti na zoufalý náek matky Jirkovy nad rakví synovou, nad její nadjí. A poád mu pipadalo, že v jejích oích topila se v slzách výitka: Tys mi ho umoil! Ne,
To
takový pan
nebyl.
dobu jeho samosnad jeho celého života jediná ve-
taky byla za celou
statnosti a liká,
Drobeek
boulivá, vzrušující událost.
Ped
tím
zdji plynul život v šedivém tom domku ným tokem. Zdálo se, že pod krovem
Drobekovým ani
rozilení.
po-
i
klid-
pán
není náruživosti, není vášní, ba Jiní
principálové
vali
—
Drobeek neval. Jiní principálové ele, nadávali — pan Drobeek personál
pan
peskovali
i
vypustil
nadávky
z úst.
domech kupc hlomozilo
ne-
V
jiných
se,
tískalo, bouchalo.
krámech
a
298
U
pana Drobeka válely se sudy
rek nebo 'do sklepa,
tiše
tiše
otvírala
se
na dvovíka be-
hmoždíe jaksi tlumen tloukla pep, skoici, zázvor. Pan Drobeek hovoil sám tichým, tlumeným hlasem, ba
den,
a
i
palice jeho
velikého
po jeho píkladi všichni kolem
nho
uvykli
sám ten šedivý jeho jako by v polosnní mhouil oi. tak mluviti, jednati.
Až
náhle
domem
celým
I
po
zas
letech
!
Událost,
dm která
otásla.
Mladší mládenec pan Vincenc náhle odeHned, na hodinu. V nedli v poledne po sledn zavel a zamkl vrata, v pondlí v poledne byl již na cest do svta. šel.
Vydal pan po nedlním
principál
obd
Drobeek
bolku, v níž byly 'dv zlatky.
Drobeek
vkládal,
Vincenci
tobolku na „východ",
dobe
Sám
je
to-
tam pan
poítal, zmýliti se ne-
Ráno v pondlí pan Vincenc, než vedo krámu, odevzdal zas principálovi svoji tobolku, zbylo v ní z nedle osmdesát krejmohl.
šel
car. Pipadalo
sice
panu Drobekoví, že
utratil
Vincenc mnoho, když je vším v jeho dom opaten. Ale neíkal nic. Je-li pan Vincenc ta-
kový
však s/ s tím na vlastní krám a
outrata,
Takhle
si
pozdji shledá.
dm
neušetí.
O hodinu pozdji však zvdl pan Drobeek, že Vincenc v jakémsi nechvalném, skoro vykieném hostinci na samém konci ped-
:
299
mstí vera
nedli veer prohrál v kartách
v
ptku. kupec hned a spolehliv vypoítal, že ze dvou zlatek nemohl prohráti ptku, ze svých dvou zlatek. Závrek byl na snad. Pan Vincenc prohrál jiné peníze, cizí, peníze patrn nepoctiv nabyté. Nemohly to býti peStarý
níze
jiné
pán Drobekový.
než
Zatáslo to panem Drobekem, abychom ekli jeho vlastními slovy, až ,,do gruntu základ". Chvl se vru více než sám Vincenc,
když k
nmu
promluvil
„Vincenc, spákujou
vysvdení, pro!"
A
a odejdou
kufr, já jim
si
mi
z
Vdí
domu.
napíšu
dobe,
na nj nepohledl. Nebyl paia Dropovahy, aby klel a pouštl hrzu, aby konal prohlídku vcí Vincencových. sil se pouhé myšlenky, že by nalezl ješt nco nechtl o niem jiném vdt. Budiž, ptka,
beek
již
té
D-
—
vzal
ji
as,
Odstonal by
A
ale
jen
ne žádné jiné
Vincenc
šel
bez
domí bylo patrn velmi vážil
odhalení!
to.
odmluvy. chatrné,
Jeho svneod-
že se
ani slova námitky.
Pan Drobeek zhluboka oddechl, když potíd, smrem ku Praze, ale neobvdVal, nesvail, neveeel. Byl to nesmírný otes. Nebo pan Dro-
stava Vincencova zmizela v hlavní
300
beek
iiaveskrz poestný, poctivý lovk, takovým už jako mládenec.
byl
a býval
A starší mládenec, pan Adalbert, chodil krám všecek zsinalý. Událost úinkovala
po
na nj. Jeho svdomí bylo jist isté, když na principál zcela man pohlédl, pipadalo mu, jako by v jeho oích etl strašlivou nedvru, a nechyblo mnoho, že by byl klesl na kolena a zvolal zajíkav:
také ale
,,Já
nekradu, pane principál,
vte
mi,
já
ne!"
Pravda,
nekradl,
byl
a tak bylo skoro podivno,
výborný lovk,
to
že se
nikterak ne-
mohl vzpamatovati. Nehoda, z
neštsití
nepicházívá samo jediné.
Pan Drobeek sotva že se trochu zotavil neoekávané té rány, byl zasažen jinou.
Uplynul týden, a listonoš mu doruil psaní podpisu. Bez uritého podpisu totiž. ,,Váš pítel" stálo na konci, ale co tento neznámý pítel oznamoval, nebylo nikterak pábez
telské. ,,
Myslíte
dum
kostel!
sloužily, ale
si
—
psal
anonym
—
že je váš
Vyháníte lidé, kteí vám vrn jen dohlídnte taky na pana Adal-
berta!
Jak se ve své
kama,
a s jakýma!
A
cime veer to
Panu Drobekoví chvly
slézá s hol-
horší!"
je
se ruce, sotva že
hrozné psaní udržely. Jaký to
jízlivý
posmch
301
vaiic je
tli
/
r.iclk!
..Myslíte
si,
že
\';ís
cliiiii
kostel!"
sice pan Drobeek, ale že jeho poestný, slušný, bez poskvrny, o tom byl do dneška pevné pesvden. A nyní mu pipadalo, jako by díím jeho náhle byl pokálen, jako by on sám, jeho rodina vše, co souviselo s jeho životem, bylo zhanobeno.
Nemyslil to
dum
je
—
Je tomu tak? Pan Drobeek pohlédl úkosem na pana Adalberta, hned však zraky od-
Tento
vrátil.
tváe
.
.
.
A pec kami, Kriste je
s
padesát ní? Ne.
kdo
mladík
dobrácké,
tém
oví
?
cizí
—
obvinní
je tak urité. S holholkami! Služce Mariján snad se neslézá pan Adalbert
Ježíši,
let
—
s
Ale když ne
vniká do jeho
s
Marijánou, tedy
n-
domu!
Panu Drobekoví pipadalo, jako by byl mezi lupii. Prodán jest, prodán. Ve vlastním
dom! Váš pítel! Kdo je to? Byl to první anonymní dopis pán Drobekv, a Tomáš Drobeek, nezvyklý špatnosti lidské, vil mu. A co ho utvrzovalo v té víe, bylo písmo njak povdomé. To písmo zná, dávno zná. Jen odkud? Ci to písmo? V té chvíli nevzpomnl si na dobrodruha Vincence,
ani
na jeho škrabanice v knížkách.
Kdyby byl vzpomnl, lehce by uhodl pisatele. Ale povdomost písma zmátla ho nadobro a
302
ták,
nepomyslil, jak by /aporal
ani
ZL'
pátrali.
Ani by nevdl, kde zaít.
A
pan Drobeek.
zas nejedl
Peetl niemný aby
si
liv
dobe
jej
pamt
v
naež
vštípil,
Dosti na tom,
A
jest
Drobeek
lžka
s
se ne-
otráven.
dom
usnulo,
a kradl se ko-
krokem na pavla, ke dVeím svtniky
Adalbertovy.
když
šilo,
sám
pak veer, když všechno v
zdvihl se pan
iím
že
pe-
ped
nepišel ko-
domu
musi do rukou, aby hanba jeho rozšíila.
jej
Ale ješt
Aby
vytáhl a spálil.
jej
tikráte,
dvakráte,
na dno pokladny.
ukryl
veerem
dopis
naslouchal.
mrky
Okno
bylo tmavé. Srdce
mu
bu-
ucho na dírku klíovou
.pitiskl
Ticho.
—
Ne,
není
ticho.
Z
a
ko-
ozývá se hluboké, klidné chrupání. Adaltvrdým spánkem.
bert spí
til
Jako zlodj odkradl se pan Drobeek, vrána lože.
se
byl?"
,,Kd'es
tázala
se
paní
lerezie.
„Nikde," odpovídal pan Drobeek. „Spi!"
Druhý žasnula.
A
iden
ekal
déle,,
aby cho jeho pevn výzkum. Adalbert
zas vydal se na
chrupal.
„Kde Terezie,
mla
chodíš, prosím
když se
tenké
navrátil.
pivítala ho paní
Nebo
paní Terezie
uši.
„Neptej se a spi!" ulehaje.
t?"
šeptem ekl manžel,
303
A
pozorován chotí, odložil další kdy za celý týden vychá-
vida, že je
pátrání na sobotu,
u veer na sklenici piva ke Koníku.
zel
Ml
hotový zámr. Toho dne ho nebude
Terezie vyslýchati.
Klidn vysedl každé soboty do plnoci u
Koníka,
ale
dnes
neml
stání.
Zdvihl se
po desáté a zamíil k: domovu. Vše bylo pipraveno. Nikdo ho nevidl, jak v podveer mazal olejem- zámek u vrat a stžeje, aby nevrzaly, nikdo není varován a pipraven.
Chvl
když odmykal, zamy-
se rozilením,
potom
kaje nedýchal, a
se
plížil
temným pr-
jezdem a tápal po schodech, aby nenarazil, hluku nezpsobil.
Opatrn pekroil
ti
devné schdky
tém
na pavla, aby nezastenaly, a po doklopýtal ke dveím Adalbertovým.
níže
tyech
nm
Dech se v nohy tajil, srdce bušilo, pod ním tásly. V pokojíku Adalbertov svítilo se, okno však bylo peliv zasteno neprhlednou záclonkou. Pan Drobeek pitiskl ucho, naslouchal. A dnes neslyšel chrupání. Dnes ozýval se
S€
z pokojíku
tlumený hlas
,,DuŠinko 'drahá," chvívající se
tak
hlas
dva hlasy.
ozýval se
Adalbertv,
najednou stalo?
umít?"
—
—
Co
to
—
mkký,
za-
„co se vám
znamená?
Mám
304
Na
chvilku
ztichlo,
tcc
a
ozýval se jiný
hlas:
—
,,Ne, Adalbert, mjte rozum už nikdy nepijdu. Ode chvíle, co Vincenc odešel, je mi tak úzko, jako by po dom- chodila strašidla.
A kdyby mne nkdo
bych
to.
mne,
Netrapte
zahlédl,
odhodlejte
nepežila pro-
se,
Hlavu vám nestrhnou."
mluvte.
„Ne,
odpovídal
nel"
ne,
Adalbert,
a
ve
by se mu chvl plá. ,.Mám hrozné ." tušení, že bych vás pak už nikdy nevidl Pan Drobeek byl blízek závrati. Dopis hlase jako
.
nelhal.
jen
to
Adalbert se slézá. Ale k Adalbertovi chodí?
.
kdo — kdo A kudy sem
a
chodí? A co se tu dje? Nebo slova slysmyslu nechápal, jak byl rozilen. Vzpímil se. Nyní jest na nm, aby jednal. Bylo mu, jako by se odhodlával k nemu hroznému, jako k vražd, když vztáhl chvjící se ruku a na dvée zaklepal.
šel,
Kdyby
byl
zaklepání dva
tušil,
lidi,
strašlivým
dsem
Drobeek
jednal,
dsem
naplnilo toto
—
byl by uprchl. Ale pan puzen neodolatelným nutkáa nezpozoroval ani, že se okno poko-
ním, jíku
jakým
meškající v pokojíku, jakým
náhlé zatm-lo.
Dvée
A
Uvnit
kdosi zhasil
svíci.
však se neotevely. tu
pan Drobeek,
man
se
rozpome-
nuv, co kdysi ítal a slýchal, a snad sám
vda, co mluví,
zaklepal
po druhé a ekl:
ne-
:
:
305
jménu zákona, otevou!" Po tomto vyzvání ozvaly se potácivé kroky, v zámku skíplo, dvée se rozevely. A te zas pana Drobeka pepadl ds. Rozzívl se ped ním erný otvor do tmy ješt ernjší — principál bez!dky ucouvl. Zachvl jím „Adalbert, ve
jako by
pocit,
vstoupiti.
ml
A chvl
dostati
se
mu
ránu,
odváží-li
se
taky hlas, když velel
„Adalbert, udlaj' svtlo!"
Pan Adalbert vlekl se tmou ke stolku, jako by kráel na popravišt. Ustrašením jako
nm
by v
všechny 'kosti chestily kloubech lupalo. Ruce chápaly se sirkami, vytahovaly sirku za sirkou> viky odletovaly jedna !za druhou, kostíku
a
a ve
všech
krabiky
se
škrtaly, hla-
zápach síry
naploval malou prostoru.
Drobné noucí,
jako
ty plaménky, vyšlehující a haspipadaly ekajícímu panu Drobekoví
blýskání.
Konen
se
svíce zažehnut,
sirka
rozhoela,
knot
„Koho zde pechovávají, Adalbert?" snapan Drobeek mluviti co nejpísnji, eknou mi, koho? A pro? V našem dom!" Te uinil Adalbert, co by málem byl se
žil ,,
desátá
pokojík se osvtlil.
slýchal
ped týdnem. Klekl na kolena, a jak nkdy v nedlním ochotnickém divadle,
zvolal
v neskonalé
uinil
„Milost, I.
tísni
a ve strachu
pane, milost!"
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
20
:
306
AŽ
se
panu Drobekoví
zželelo
znieného
toho mladého muíže. A již se nebál vstoupiti dovnit. Pekroil práh, stanul, rozhlédl se malým pokojíkem.
U o
n
ním
—
železných kamínek stála
— —
beková
!
Nmý, Ne hnév
sotva
zrakm ve,
zíral
na
ni otec.
a zuivost zrcadlily se v jeho výraze,
ale
nesmírný,
a s
kým
se
koli
—
že
bezmezný
tu setká,
u pana
ale
úžas.
a
Netušil,
by
Adalberta
utáply ve tpytné vláze
s
ím
hádal jak-
nalezne
dceru,
hndé
oci její
toho by se byl nedohádal. Dceruška dívala se na otce, se
opírajíc se
obrané ped útokem a povaleslena Karolínka, dcera páné Dro-
jako v
a rty její se lehce
zachyívaly.
Ješt nemohl pan Drobeek promluviti, když Adalbert, piplaziv se po kolenou až k inmu, objal jeho nohy a žalostným hlasem volal ,,Zabte mne, pane principále, vykopejte mne z domu jenom Lotynce neubližujte. Já bez ní nemohu žít." konen pan Drobeek nalezl sama sebe a ekl hlasem tlumeným, chlácholiv, jako by se bál, aby mu mládenec ouzkostí nezemel, než domluví: „Ale Adalbert, pro pak oni jsou takovej! Pro pak nic neekli! Vždy já jsem
—
Te
mn
taky
lovk, teba kupeckej
!
A
mám
z
c e-
307
lého svta dostávat takové skandální dopisy? — Tak si ji tedy vezmou!" Byl vru malounký ten Adalbertv pokojík, aby byl mohl obsáhnouti nezmrné
moe
radosti
obratu
a štstí,
po
jež
pán Drobekov
rozlilo
neoekávaném se tsnou tou
obou mladých
prostorou, zachvátilo duše
lidí,
\'niklo
do každé
skuliny,
a bylo
by
samého pana Drobeka, když
ob
zalilo
i
stoupalo výš a výše
jeho ruce byly pokrývány nesetnými podvojích
cely
planoucích
úst
kými slzami z dvojích oí. Byl malý ten pokojík a dosti,
a
zkrápny
moe
hor-
štstí a ra-
jímž byl tak náhle zaplaven, pelilo se
za nkolik minut o nkolik
schdk
výše,
až
manžel Drobekových, kam pan Tomáš Drobeek odvádl dceru, smjící se do v
ložnice
plái,
zila
a
pana
Adalberta,
jehož
hru
hro-
puknouti.
A
tak tedy se stalo
—
abych doplnil ná-
zev této staré historky, že za nkolik
msíc
psaný štít, sinímali starý, ozdobnou na nmž do té doby a po celých dlouhých a ticet let bylo stálo: Tomáš Drobeek že o chvíli pozdji vyvsili nad krámem nový, ješt ozdobnjší štít, na nmž mohlo ísti celé pedmstí až do tmy toho dne nápis dolatinkou
—
plnný:
Tomáš Drobeek
a
ze.
20*
Uadnické
Listy v lednu 1897.
Stará oddanost zvosychravého rána ozvaL Zanecmživého, dráhy v Praze po v nádraží se
státní
Špaek, v pravé ruce tlumok maje pehozený vlnný šátek, spchem všecek unaven a tžce oddychuje, doklopýtal se k vozu tetí tídy a drápal se na stupátko. Maje plné ruce nemohl nase dobe zachytiti a byl by se pekotil zad, kdyby mu mrzutý konduktor nebyl pomohl dovnit pádným štulcem. Bylo nesmírnaspch. Vd^ce vlaku val od pedu, prvodí pokikovali jeden na druhého, od potetí a Valerian
cestovní,
pes
levou
n
sledních
voz
ozývalo se volání
,,
hotovo!"
zaznla trubka, parní píšala na lokomotiv
—
za-
jeela, vlak se hnul.
Valerian
Špaek
vletl do vozu skoro po
hlav, a když se vlak rozjel, kymácel se chviliku,
hledaje rovnováhu.
Našed
konen
t-
309
žišt vyzdvihl tlumok do síky, roztáhl pléd,
do nho a usedl k oknu. kupé sám a byl tomu povdéen. Bylo mu teba samoty. Odcházel z Prahy s hokými pocity, snad navždy z ní odchá-
zavinul se
Byl
v
do
—
aspo
mu
—
tak zdálo
mladý muž, lítostí
kdy
závod,
opustil
sledních .patnáct
—
se
na jeho odchází
ciziny.
Vera
se
te
Strávil zde s'koro! celý živo't a
zel.
sklonku
te
let
je
života. Pišel do
mu
vzpomínal na chvíle šéf závodu uvítal
Chopte
doufám, že spolu
mžete
zstati
do
prožil
po-
nho
jako
k padesátce. S palivou
jej
zde, kollego.
nmž
v
ped :
se
„Nu u nás
dobe
patnácti lety,
zaite chut práce
tedy,
vyjdeme,
u
nás
smrti."
Ano, do smrti! Se starým šéfem byl by jist tak dlouho vydržel. Ale šéf ml nemoudrý nápad, že po desíti letech zemel, a vlády se ujal jeho syn, ddic závodu. S poátku ovšem mladý Otakar Linhart hledl s vážností a šetrností na Valeriana Špaka, starého pracovníka. Vždy bez nho nebyl by si vdl rady. Byl velmi mlád a nezkušen. Jen ruka Špakova udržovala závod ve starých kolejích. Ale pak mladý pán moudel a znenáhla tžce poínal nésti, že se s ním v ízení závodu dlí Špaek. 2e se pokládá za autoritu. 2e chce mladého svého šéfa poruníkovati. Ze pi každé píležitosti s drazem a mnohdy nei
310
ústupn
svéhlav pronáší: „Takhle jsme
a
to
dlávali za starého pána a tak bylo dobe."
Špaek skuten mnohdy již pouhým mladým pánem", ale šéfem(, a nebyl si ani vValerian
Arci,
zapomnl, ,,
že Otakar Linhart není
Tak vznikala zprvu drobná, nepatrná nedorozumní, pozdji neshody, mrzutosti, konen potyky. A když jednou Valerian Špaek již po nkolikáté — v rozkvašení zas dával panu Otakaru výpov, mlatiý šéf ji krom všeho nadání pijal. Vypršely dva msíce a Špaek se rozlouil. dom,
asto
jak
dráždí.
jej
i
—
Te
vzpomínal
mžete
s
'hokostí na slova starého
do smrti! Ano, ale pak pan Linhart se svojí smrtí pokat. Spolu byli by dobe vycházeli skuten až na konec života. šéfa: u más
ml
také
A šest
býti
v Praze nebylo pro
nedl
obcházel, nabízel
nj
místa! Celých
se,
kladl nejmenší
—
nikde požadavky, inil skromné podmínky nebylo nic uprázdnno. Však Špaek dobe rozuml, pro není uprázdnno. To byly jeho šedivé vlasy, jeho svraštlý obliej, slovem sestárl, každý se bál, aby si nevzal do
—
závodu
invalidu.
vujících
Je
tolik
mladých
nabízejících
se
lidí,
za
zapla-
každou
kteí teprve poínají, které možno možno vykoistiti, kterým se vynadá, a pece táhnou dále. On je stár, jeho
mzdu,
utahati, i
pisárny,
lidí,
kterých
311
celý zjev již vyžadluje jistých
—
trnosti
Konené z je.
ohled,
njaké
pišlo
jisté
še-
nebylo místa! nabídnutí
až
Brna a Špakovi nezbývalo než pijmouti Opouští Prahu, mateskou svoji pdu, adu
známých
a
vše,
pláe,
vše,
slzy
svj
pátel,
povdomé
milé,
—
nj
proto pro
V tom
celý život!
málokdy
divadlo,
hostinec,
staré procházíky
ulice,
vk'u
vyroní,
se
ale
ty
nedlní
již se
ne-
Špakovi
bylo do pláe. Plakal vnitním, nejsmutnjším,
ne j trpím pláem.
brnnskému nemohl Valerian Špaek uvyknouti. Život v závod byl ovšem snesitelný. Nový šéf vážil si Špaka pro jeho loŽivotu
byla
z
který
v Ce-
vbec, nebo polovina jeho zákazník Cech. Byl povden, že má lovka,
zná osobní
slušných
firem
Co st: že již
majetkové
i
se tak
bylo Špakovi se do6ti z
asto
Prahy.
u pana Linharta, brnnské. Špaek
pí-
záležitosti
Je v tom škody.
doby nejnovjší.
z
prospch, vyvaruje
znal
pomr
pro znalost
kální znalost Prahy,
chách
mnohé
útchou v novém mí-
setkal se
jmény
lidí,
které
kteí objednávali kdysi objednávali také od firmy
Titíž,
ml
výbornou
pamt
a
pi-
312
padalo
mu nkdy,
jako by ješt sedl v praž-
ské své pisárn.
Tu jednoho dne
došla objednávka od jiobchodníka z Perova. Žádal o zboží, mla na sklad jenom firma brnnská, které
stého jež
sloužil
Špaek.
Peetl jméno
a kdesi v
zastreném kout-
ku jeho pamti vynoilo se totéž jméno. Kdy je
slyšel?
dva dny
lovk,
Co
—
s 'ním
náhle
ped
rozbesklo. Ah,
to
týž
objednal od pana tehda ješt starého zboží asi
který kdysi
Linharta
souviselo? Vzpomínal den,
mu
—
lety
—
tchto dvacet zlatých nikdy nezaplatil. Marný byly všecky upomínky, marná hrozba žalobou. Neplatil. K žalob nedošlo, starý pan Linhart nerad se soudil a vždy chlácholil Špaka: „Však on jednou pijde a za 'dvacet zlatých' a
nepišel a nezaplatil. A to doješt po letech. Ale te ho má v rukou. 2ádá zboží, kterého jinde nedostane. Musí je míti, blíží se vánoce.
zaplatí.''
Ale
Špaka
zíralo
Špaek
hokostí vzpomínal na mladého skoro ho nenávidl, že jej vypudil z Prahy, ale naproti tomu vzpomínal starého. Jemu ješt v hrob by byl posloužil. A výsledkem všeho toho byl dopis, jejž s
Linharta,
šéfa
vdn
zaslal
perovskému
objednavateli:*
„Pane! Je nám známo, že stejný
jste
ped
lety
druh zboží objednal u pražské firmy
313
O.
—
Linhart
a
nezaplatil.
Následkem toho
nemžeme
Vaši zakázku vyíditi jinak než za hotové pedem. Ale teprv, pipojíte-li k tomu
obnos 20
zl.
(i
s
úroky), jež dluhujete O. Lin-
hartovi v Praze. Zaplacení
do Prahy sami
Vám nedodáme
stedkujeme. Jinak
spro-
nic."
Byla to neobvyklá korespondence a šéf nebyl by asi svoílil k takovému vyízení. Ale Špaek se netázal a zaslal dopis o své újm.
A
peníze došly! Všechny,
hle,
i
s
dluhem
pražským.
te pochlubil se Špaek, co uijeho šéf zahledl se na Špaka, za-
Teprve nil.
Nový
mírn:
myslil se a pronesl
„Je otažte.
dobe, ale budoucn se mne Pedevším se musíme starati o
pece vlastní
kži, ne o cizí. O naše pohledávky taky se nikdo nestará. Peníze do Prahy zašlete a dejte si
ádn A
klepav
si,
potvrditi."
po
pistoupiv ke Špakovi a pona rameno, ekl neobyejn vlídn:
chvíli,
mu
„Je to abyste
první
mn
i
nkdejšímu
pípad toho druhu — peji tak oddán jako svému
byl
šéfu pražskému.
až do smrti
Valerian
A
vyjdeme spolu
." .
.
Špaek
povzdychl. Této
lht
již
nevil. Ale když zasílal Otakaru Linhartovi do Prahy peníze od perovského dlužníka, byl mu
314
krpjí do všeho toho hokého vzpomínání na Prahu a na vše, co
celý ten skutek sladkou
zavinilo,
v
té
že
chvíli
z ní
musil
odejíti.
A
pipadal
mnohem, mnohem vtším, než
jeho nkdejší mladý
velitel.
si
byl
Nár. Listy v únoru 1907.
Tobiáškv štdrý
den.
I.
krám pana Floriana Karasa bývalo na štdrý den uinné dopuštní. Jako by v celé ulici Karlov nebylo kupce krom Flo-
V
nemli
riana Karasa, jakoby jinde a
jakoby pan
Karas ty
stejné zboží
kornoutky a pytlíky
cukru, rýže, oech, mouky, eho všeho ješt rozdával zadarmo. Od samého rána dvée se netrhly. Ale co, netrhly! Dvée krámu pán Karasova byly byl o vánoním trhu vbec 'dokoán, a by
kávy,
fík
hrozinek,
a
i
teskutý mráz. Nebylo asu k otvírání a zavírání, nebylo k tomu ani místa, nebo prou-
dem
táhli
odbratelé do krámu a proudem zas
vycházeli, sotva že se jedni
druhým
vyhýbali.
Trvalo tak celé 'dopoledne, hemžilo se to v krám pes poledne a nával neutichal ani o tetí hodin, kdy
vru
již
každá spoádaná
:
316
hospodyn má
míti doma vše, eho na pípravu štdroveerního kapra a vbec na svátky potebuje. Dnes pišly všechny známé paniky, sleinky kuchty z celého okolí; ty pišly dnes, i
i
teba po celé nedle „zanášely" jinam, jak se po kupecku íkalo. Jsou takové pebíhavé 0'dbratelky. Rozhnvají se pojednou, že dostaly malý vejvažek, nebo je zvábí novota kdesi na blízku „otevel" nový njaký kunebo je vláká krámu konkurentova pec nový, iperný mládenec. Ale nepomyslily, že jsou svátky za 'dVem^! A dnes tedy, na štdrý den, objevují se zase s tváí usmvavou, jakoby vera byly posledn odešly. A dávají si zákteré
—
o
~
aby nebyly pehlédnuty; všady plno a mají mnoho eí.
je
ležeti,
pan
Vdí dobe, pro Karas pece nco
se
vracejí.
rozdává.
Nebo
jich
dnes
Kuchakám
a
panikám" ze sousedství lahviky laciného pune, „milostpaním" oblíbenou kmínku a sle-
,,
inkám
konen
líbezn
páchnoucí
rosolku
vanilkovou.
Rozdává
i
„nevrným", pebíhavým,
a tvá-
jakoby ani nebyl pozoroval, že se mu na as zpronevily. Nesmí provozovati politiku odvetnou. Však se mu všecko zas vrátí. A tentokráte pan Karas zavedl novotu nejváženjším a nejvydatnjším odbratelkám, onm, jejichž nákup nepoítal jenom na še-
í
se,
317
na zlatky a ptky, vnoval k lahvikmínky po ,,psaníku" aje, znamenitého
stáky, ale
ce
prý,
pravého karavanního aje.
Tehda byl aj nesmírn v cen, tehda ho neprodával ješt každý hokyná a tehda lepší a nejlepší rodiny kupovávaly ruské thé" jenom na kventlíky, nanejvýš na loty. A dnes pan Karas rozdával psaníka, která staí každé i
,,
rodin nejenom na vestra ješt,
nebo
celé
svátky,
ale
i
na Syl-
sotva bylo rodiny, která by
nebyla aj spaila dvakráte. Dokonce vyprávly zkušené paniky, že po druhém spaení jest nápoj ajový lepší než po prvém. A zdá že
se,
mly
pravdu.
Ruch a kvap, smsice ženských a dtských hlas, dožadujících se zboží, stále se opakující otázka prodava ,,co ješt porouíte?" poítání principála mládenc, rtáni kídou po pult, cinkot penz, shrabování do kasy, do-
—
i
dávání, inkot vah, nasej páni a vysej páni, tískání
závažím, chest misk a puklic, bublání na-
lévaných tekutin, rachot sice
zvuk
oech
— zkrátka, sm-
nevylíitelná. Nestail
všemu tomu
tymi
mládenci a se tymi uni, nestail pult na všechny ty kornoutky, pytlíky, krabice a balíky, a nestaily ruce na shrabování penz a dodávání drobných. návalu principál se
tání
Ani dnes nebylo asu na nekonené víhostí, na škádlivé žerty s kuchtami, ani
318
nestaila
prodava
ústa
dlouhé porouení
na
obvyklé
sáho-
odcházejícím.
se
—
a na tom bylo .šastnou dobrou noc peju, porouím se uctivé, rate nás brzy zas navštívit, rukulíbám!"
,,Má úcta, služebník!"
Jindy pidávali ješt:
dosti.
,
A tak sám pan Florian Karas tšil se, až všemu tomu honu bude konec. O šesté zave krám a pak vru s chutí zasedne ke stolu nahoe, odpoine si. Jen aby všechno šastn Jen to pomyslil, nehoda tu!
—
Ped pul hodinou byl nejstarší mládenec pan Josef ohlásil, že lahviky pune jsou rozdány. Dost jich bylo nachystáno, stopadesát nejmén
—
a
pry
jsou.
A poád
kuchaky a sousedky smjí odejíti. Pan Karas
a
zejí
,,
a
Tobiáš
A
nového,
bílého!
A
jen
a
ješt pichá-
prázdnem
rozhlédl
jeho padly na nejmladšího co staí.
s
un,
se
Tobiáše.
naplní zbývající prázdné
nalévá z
—
té
ne-
a zraky
flaše,
ptimázové, toho fajhned a spuntuje!
—
A
nepeleje, kluk zatracená!" dodal
je-
št výstražn. zatracená"
,,Kluk
Nebo
každý
ue
ekl jen
byl
u
tak
nho
ze
,,kluk
cená", ne snad, že by Tobiáš byl býval
zvyku. zatra-
njak
zatracenjší. I
šel
Tobiáš
'do
sklepení za
dlouhého skladišt, kde po celý šumn dva plynové plameny, a
krámem, do den hoely plnil
malé,
319
Žejdlíkové láhve z oné veliké pétimázové. Ale
objemná nádoba vysmekla se mu pojednou rukou pemrzlých, ozáblých, nabhlých jako kynoucí buchty a ervených jak vaený rak,
z
/koprnélých a neohebných, a v okamžiku, kdy principálu v 'krám zatanulo na mysli, jen aby \'sechno
šastn
taskavá rána.
ten
— —
ozvala
ze
se
Ptimázová láhev
sklepení
bílého,
vsak zažloutlého punce, z níž byla
sku-
do
lahvic vylita sotva polovina, roztískla se v kusy.
Znal ten zvuk pan Florian Karas. A jen praštil o pult vahami, skoil do skle-
zaznl, pení
— — Tu
Tobiáš,
stál
ku, zdrcen,
výrostek
ulekán, chvjící
pl patnáctá
se,
husté, sladké,
sladkokyselá Principál
pavá
punová naplovala
pohlédl,
posud usmvavá, ke
a
jeho
kupujícím
náhle plna hran. Ústa zasupla,
dn
v louži
se
lepkavé tekutiny. Silná,
vn
ro-
vypoulenými ním na pod-
s otevenými ústy. A ped stepy veliké láhve, lesknoucí
zraky, laze
s
tvá,
prostor.
v
krám
líbezná,
oi
a
sršely.
byla
Bez-
couvl Tobiáš ped tímto zlovstným zjevem, a tím hnutím, nešastník, srazil ke všemu ješt dv z naplnných lahví, postavených na dlouhé lavici. A tato další a menší nehoda dovršila jeho osud.
„Padouchu!" vykikl pan Florian Karas. „Tak je sházej a potluc všechny, ohavo!"
"
!
:
320
Obyejn
nadávali principálové ,,huncúte"
a „pevité", ale pan Karas
ml
vybranjší slov-
Byl taky nkolikrát v 'divadle a zalíbilo se mu zloeení divadelní. Padouchu, bídáku ano nkdy vykikl vrahu ník.
—
i
A
když doznl sklepením burácivý jeho výkik, skoil pan Karas jako dravec, pímo do sladké kaluže, až botou rozdrtil veliký step láhve na padr a v hladkém tratolišti sklouzl, div neupadl,
ímž
se teprve rozkatil, a
te
le-
popadla malého provinilce za nákrník a límec košile, až se v chlapci dech zatajil, a pravice tískala do zad, na šíji, do hlavy pro-
vice jeho
vinilcovy.
„Máš paáty
ze
deva, bídáku? Tohle na pun? Nebo ho pum-
svátky? Kradu já ten puju z kanálu?"
Po prvních ranách zpitoml domnívaje
nehlesl,
se,
Tobiáš.
Ani
že odejde s nkolika ra-
nami jen; znal již principála, že ho jakýkoli pouhý výkik, dráždí jen a ponouká k vtší zuivosti. Náhle však v tom zmítání odpor,
i
zoufale vykikl
— —
Marjá, pane principále nepomýšleje na nebezpeenství, že mu další rána principálova prsty rozdrtí, chytil se levicí za ucho, aby je uchránil. Byla to poslední rána. Nezarazil principála výkik, ale pohled na tvá chlapcovu, která se ,,
Ježíš
A
náhle zbarvila krví.
Ukazováek pán Karasv
" 321
ozdoben \'elikým peetím prstenem s tým kamenem. Tím prstenem zranil hocha v tom okamžiku nevdl principál, kde pohledem na crící krev se vzpamatoval. byl
ry-
—
—
a
Pravice jeho klesla, levice pustila chlapce. Tobiáš se zapotácel, tiskna ruku na spánek, na ucho, a krev prýštila mu skrze prsty, stékala
hbet
po
,,Ani
ruky, zatékala
na
do rukávu.
oi mi necho, nestvro," vzkikl
ješt principál,
,,zmiz,
abych
t
."
nevidl
.
.
Ale to již vykikl spíše, aby pehlušil svdomí. Nebo pi vší popudlivosti a náhle vznícené zuivosti nesnesl pohledu na krev. Vidl, že rána ala do živého, a to sám nechtl. I vykikl poslední slova, aby zstal v právu, aby
mlením
nedoznal,
jak se
unáhlil.
A
nevda,
kterak zakoniti tento výjev, a pociuje
stud,
i
poínání bylo sledováno z krástepy odhazoval je do kouta a reptal pi
ježto kruté jeho
mu
'kupujícími, sehnul se, jal se vybírati
z kaluže,
tom: „Takovou škodu, Kriste den, když tolik lidí eká na kluk máz ruského pune jsme ho vaili pro paniky a hle
je,
A
na podlaze jal
se dlaní
— ——
pane,
na štdrý
obsloužení
pitomá
— pt
—
kuchaky
týden
—
shrabovat kaluž, jakoby
tu-
je-
št mohl nápoj zachránit, a teprv když bíškem dlan zavadil o stepinu, až ucítil bodnutí jak jehlou, ustal ve I.
Herrinann, XVI.
:
svém poínání, vzpí-
Kanceláský prach.
21
322
mil
mu,
všecek rudý ve tvái,
se,
hlasit hubuje,
stále
pak, nebo
klamn mu
vrátil
soucitné pohledy
dokazovaly, že
se
do
krá-
pece pln
ale
roz-
kupujících
ne-
úastenství všech
tch lidí není na jeho stran, -kterýž utrpl práv takovou škodu, ale že je se ztýraným chlapcem.
A te
pan Florian Karas byl chut sám udeil nevolí, že se a hodn udeil dal tak uchvátit, a s radostí by byl obtoval ke vší ško'd ješt ptku, kdyby se to nebylo stalo. Bylo pozd. Vážil, naléval, nasejpal, podával a pijímal
by
se
—
—
peníze, ale ani se neodk^ažoval povznésti zraku
ped pultem a jen chraptivým hlasem dkoval. Oddechl teprv po chvíli, když všichni svdci výjevu se vytratili a když se krám naplnil kupci jinými. Ale za nic by te nebyl vstoupil 'do skladišt, aby se tam nesetkal s ranným Tobiášem. Neblahý Tobiáš odplížil se, aby unikl zrak lidem
km
zvdavc
chvíli,
když
v
krám,
se kupci v
a
krám
svdek
teprv
za
hodnou
vystídali, až tam
jeho provinní poumyvadlu, vedle nhož visel umounný runík, omyl trochu tvá, osušil ji špinavým utrákem, a zase zalezl do zadu sklepení, nejhlubšího kouta, kde bylo narovnáno žok kávy a rýže skoro do stropu. Vru, nechtl te principálu na oi.
nezbyl ani jediný
kárání,
piblížil
o
se
k
i
.
I
323
Vzpomnl si, kterak mu bylo ráno, když na domov daleko v horách, kterak
pomyslil
matka chystá štdroveerní hod. Dnes po prvé nebude sedti s rodinou doma, dnes po prvé že bude u cizích. Ale konen není pomoci. to dávno, a snad již nikdy o štdrý
že
Vdl
veer nezasedne
s
rodii,
s
bratry a sestrami.
Jak by však bylo matce, kdyby te vidla, co ho potkalo, kterak mu bylo nadleno! A toto pomyšlení
mu
vynutilo horké a
hoké
slzy.
Nesmírná lítost zalomcovala jím, nepemožitelné škání dralo se mu z hrdla. Rána na hlav znova mokvala, Tobiáš cítil velý potek. Sáhl pro šátek, ovázal jej kolem hlavy, a pak, aniž sám si byl vdom, co poíná, škrábal se na žoky, výš a výše, až
— —
se
tém
u stropu. Ach, zde bylo píjemno, teplo!
octl
Plameny
plynové 'hoely zde od rána a vyhály hoejJaké zotavení po pešlapování v krám plném zimy! Ani v posteli nahoe v kumbále nebývá tak teplo, jako je tuto. Tobiáš zalezl ke zdi. Nkolik prázdných pytl tam bylo, ulehl na n. Vzpomínal na domov, plá znenáhla vysýchal, stkáni umlka-
šek.
lo,
jen sykot
nným
plamen šuml
všelikými
omamovaly
vnmi.
sklepením,
Tyto
vn
napl-
píjemn
chlapce. Skoro tak vonívalo to do-
ma, když matka pipravovala štdroveerní veA taky tak teplo bývalo doma. A když
ei.
21*
324
venku Idávno hluboká noc
ležela
nad mstekem,,
sedli všichni pospolu, kolem okrouhlého stolu, ped každým talíem hoela vosková tínožka, na talíích kouilo se z rybí polévky. Tobiášovi se zdá, že jest u svých milých a drahých, kteí se kupí
kolem
stolu, že sedají,
—
že matka pináší velikou mísu s polévkou Tobiáš usnul. Jen plynové plameny syí dlouhým, nízkým sklepením.
II.
Konen
Krám
se schylovalo k šesté.
—
se vy-
nm
vypadalo to v jako po váleném vydrancování. Pytle s oechy a oíšky, s moukou vším vaivem, ráno plné a nahoe ohrnuté, jakoby mly límce, vypadaly jako vykuchány; špalír vtších menších lahví a lahviek na ímse regálu nahoe naplnných rumem, punem, persikem, karlovarskou hokou a mogatíorem, olivovým olejem, octem vínem proi'dÍ na pohled velmi žalostn, vskutku však na radost pán Karasovu; píhrady regálu, v nichž bylo díve narovnáno liberních a dvouliberních papírových s moukou, solí, cukrem, balík svíek mýdla a jiným bžným" zbožím, zely velikými, ernými mezerami; široké sklenné láhve s mosaznými puklicemi jevily malé zbytky bonbon, okurek, pražené kávy, hrozinek a kdo by byl kloubem zaklepal na šuplíky ve velikém regále za pultem, jen dutý zvuk by byl ušlyprázdnil
a
i
pkn
i
—
i
—
vák
i
,,
—
:
:
326
Šel.
Byl to zas jednou dobrý,
vydaený št-
drý den.
Pan Karas pelétal krám a všechny známky hojného (dnešního odbytu se zjevným uspokojením, ale již taky s výrazem netrplivosti, když se na prahu ozvaly kroky a když kterýs opozdilý chodec žádal íšku rumu nebo za krej-
ní
car
sirek.
Konen
se
podíval na hodinky a ekl
,,Tak hoši, zakládat pytle!
Zaveme!
Tohle
courání
by
Trochu
sklidit!
ješt
dlouho
trvalo!"
A sám
vytáhl veliký šuplík v
pult
a jal
se „dlati kasu".
S obratností, jakou se vyznaovali všichni pedevším bankovky, že se mu" v rukách jen kmitaly. Spoítal a vlostaí principálové, poítal
žil
do
m
veliké náprsní tobolky, kterou skryl v hlu-
boké kapse kalmuku. Drobné stíbro a vsypal do koženého vaku. Tuto minci pepoítá si nahoe, doma, ale až zítra dopoledne.
Práv odbíjela šestá, když rozepjal sponky šedivé kupecké zástry, položil
žluté ji
na
pult a velel personálu
„Tak tedy! Všady zatáhnout! Zavít plyno-
mr! A
jdeme!"
Ochotn 'konali mládenci tyto poslední rozMli taky dnešního ,,rajtu" po krk a t-
kazy. šili
se nahoru,
do
tepla.
:
327
u
Jeden z cernou, k
již
tu stál s
pipravenou
mli v náruích,
druzí
oslav štdrého veera. Ten láhve rumu, onen veliký
dv
suchary, jablka, sušené švestky,
ran ras
—
vlastní
naposled.
Konen
co
lu-
náleželo
aje
krabici pytlík
a
oech,
njaký pomo-
domácnost opatoval pan Ka-
Obchod pedcházel. tedy
mladíci
pirazili
mek zaskípl, zapadla
i
vrata,
veliká železná
šroubem uprosted,
zá-
závora
malá karavana vycházela postranními dvemi do prjezdu a pak na hluboký dvr, ke schodišti a vzhru do patra. Principál vstupoval pímo do bytu, personál zamíil dále do chodby, do noclehárny, dvou to jizeb s malými okny do dvora. Tu zanechají zástry, umyjí se trochu pevléknou se, aby ke spolené veei zasedli isti, a
utažena
a
i
upraveni.
a
Ješt na prahu otoil se pan Karas „Nedlejte mi dlouho, hoši! Za pl hodiny mi paní dlouho nejste se vším hotovi!
A
eká! ile, ile!" Nebylo ani teba pílišného napomínání. Všichni vdli, že by nedobe pochodil, kdo by se opozdil. Principál sám byl jako hodiny a
jakákoli
nedochvilnost
popuzovala
jej
ke
hnvu. Za
pl
hodiny byl celý
sv shromáždn
dm
pán
Kara-
ve veliké svtnici, která o ne-
328
dlích a svátcích sloužila za jídelnu. Za dloustolem v ele sedla již stará paní, matka
hým
paní Karasové, která
žila
u zet, vedle ní za
svou židlí stál' principál, hled lanými zraky na pípravy k veei. Opodál, u dveí a kolem 'kamen kupili se mládenci a uové, všichni trochu ostýchaví. Sedávali tu sice každé nedle, každý svátek o polednách, a pece jim ze spoleného toho stolování s principálem a jeho rodinou bývalo vždy nevolno, tsno
Te
picházela paní Karasová, pravý opak
písného chot. Milá, dobrá paní, asi ticetiletá, mddrooká, prost odná. Vedle manžela svého, zachmuené tváe a pronikavého, stále jako podezívavého pohledu, vypadala jak andl. Pro paní všichni jeho podízení byli by do ohn skoili. Paní Kristina mnohou píkrost
svého
chot svého
mládenc roznemohl, peovala ná
u
mnohou nespravedlnost asem nkterý: z nebo
zmírnila,
napravila, a lk,dyž se
o
ják milosrd-
sestra.
Jakmile vešla,
uové,
pistupovali k ní mládenci
políbili jí ruku uctiv šastných a veselých svátk.
a
'dle
stáí,
a
páli
A ješt tu byl host. Informátor dvou dtí Karasových, mladý kandidát uitelství, venkovan, který býval o svátcích pizván k tabuli. Za paní Kristinou s
vhrnula
misou rybí polévky. Byla
se
kuchaka
to veliká mísa, ale
:
329
dvakrát byli
m ušila
ji
kuchaka
naplniti,
aby všichni
podleni. Stará paní povstala, pokižovala
se,
sepjala
Pan Karas uinil nedbale veliký kíž, ale také jeho rty pohybovaly se. A všichni ostatní uinili po píklade staré paní. Po modlitb šum, rachot židlí, všichni ruce
modlila
a
se.
usedli, a jen rychlé,
lévky .ozývalo
se
mnohonásobné
srkání po-
pana Karasa
mlky
vždy na poátku
pojídáno
U
prostorem.
jako na komando, jako na nádraží
a
kvapn,
ped
od-
jezdem vlaku.
Po polévce
ném
pestávka po dáv-
nastala delší
Tu se otevely dvée sousední kde plál vánoní stromek a pod ním
zavedení.
jizby,
dárky. Pro každého tu bylo cosi, starý ten zvyk
pan Karas chvalitebn zachovával. rasovy, hošík a
dvátko, hoely
Ob dti
Ka-
dychtivostí a
nedokavostí, a te se vzchopil pan informátor, aby je vedl ke stromku. Tou chvílí vstala taky paní Karasová a volala za ním „Pane Václavíku, ješt jsem na nco za-
pomnla." Ale 'dti táhly svého uitele, že se jim neubránil.
A
pan Karas otoil
„Co pak
se
k choti:
je?"
Paní Kristina
již se
vracela
od prádelníku
a podávala choti balíek:
„Poštou
nco
pišlo
—
otevi
to."
:
330
Pan Karas pelétl zraky adresu, chopil
kvapným ezem
nože, a
ml
v rukou lepenkovou krabici.
panákové skopíky,
a
Domeky,
panenky
díže,
Sal
víko
hraky dtské,
a tu se objevily drobné
dlají v horách.
se
pferval motouz, strhl obal
—
jaké
kostelíek, kraviky,
— sedláci — — slovem,
laviky
másniky, celá
ves-
nika s obyvateli, dobytekem a drobným domácím náadím, starý a vždy nový ten zázrak pro duše dtské, skupina hraek, nad níž se malé srdce radostí zatetelí. Vše peste omalováno a vše páchnoucí ješt erstvou, neohmatanou barvou jako osvžující pryskyicí. ,,Od koho je to?" tázal se pan Karas. ,,Od rodi Tobiášových," ekla potichu paní Kristina.
A hav
v koutku krabice byl dopis. Jako zdrápo pan Karas, rozevel, popatil.
sáhl
nm
„Tu máš," podával paní.
„Peti
to
—
je
jej
to
v jistých rozpacích
drobné."
A
paní Kristina usednuvši etla písmo staré ruky, ale rázovitých rys „Milostivý pane a hejmilostivjší paní! Po-
nížen prosíme za odpuštní, že se opovažujeme s tmito ádky vstoupiti do Vašeho domu a vyjáditi naše nejuctivjší pání šastných a veselých svátk vánoních, aby Bh nebeský milostivého pána a nejmilostivjší pavzácnou paní maminku dlouho ve zdraví
ní a
a spokojenosti zachovati ráil.
A ponvadž nám
331
Tobiášek
'dal
vdti,
že milostiví páni mají
dv
roztomilé 'dtiky; opovažujeme se a posíláme
na štdrý den velmi nepatrnou malikost poníženou prosbou, abyste ráili pijmout, co tu Ježíšek pro nadlil. Velmi se omlouváme pro tuto smlost a doufáme v odpuštní
jim s
n
té
nepatrnosti,
nebo
takovéto zbožíko se vy-
doma, od nehospodáství malé, obchdek chudý a v zim vše odpoívá. Dej Bh, aby 'dtiky ve zdraví vynatrefilo, aby si ve rábí v naší krajin a též u nás
pamtna, když
je
dtiek nemže, a my se osmlíme budoucn zas poslat jiné. Raiž dáti Pánbh všeho zdraví a mnoho štstí též do nového roku, prozdraví
pohrály a taky rozbily, jak u
jinak býti
i
síme pána Ježíše, matku jeho Pannu Marii a svatého pstouna Josefa. Pokud se týe našeho Tobiáška,
pevn doufáme, že se dobe a poa vroucn dkujeme za všechno
slušn chová co
dobré,
Karas
mu
milostivý
naslouchaje
klopil
za nic nebyl by se
te
un
pán prokazuje. (Pan hlavu
a
níž
níže
a
podíval v ona místa,
kde tušil sedti Tobiáše. Cítil na sob a v tomto pohledy všech mládenc a okamžiku vytanul mu odpolední výjev celou živostí
ped oima,
až zaervenalo
dl
—
u,
v nichž se a
to
mu
byla krev,
po tvái Tobiášov. Bylo deln, taky pan informátor vrátil téci
palivostí
kterou ticho se
s
vi-
v
jí-
dtmi
na práh a všichni naslouchali, ana paní Kri-
332
'dále.) Pise nám Tobiášek, že se v miVašem dom dobe vynachází a že se výborn a Idosyta nají, jako doma nikdy nepoznal, a tak lehajíc vstávajíc dkujeme Pánubohu, že ho potkalo štstí a práv v dom mi-
stina
etla
lostivém
lostivého pána nalezl ustanovení, kdež se také
ve svém zamstnání z gruntu vycvií. Píše Tobiášek, že
je
nám
milostivý pán písný, ale hod-
ný a spravedlivý, a tak ponížen a snažn proaby nad ním dále držel otcovskou ruku svou. A v pádu by se stalo, ehož však Biah uchovej, že by náš syn v neopatrnosti nco poniil a zkazil, vynasnažíme se nahraditi zpsobenou škodu, aby jen milostivý pán neml píiny k nespokojenosti, ale pevn doufáme,, že si vzal Tobiášek všecka naše napomenutí k srdci a bude milostivému pánu, nám sob ze všeho práv, k emuž mu dopomáhej Pánvšemohoucí. V ponížené uctivosti se milostivému pánu, milostivé paní a vzácné paní mamince porouíme a mnoho štstí a radosti na milých dtikách ze srdce pejeme. síme,
i
bh
Tobiáš a Majdaléna Maršálkovi." Paní Kristina složila dopis, pohlédla muže, na matku, a ekla:
„To
na
je hezké psaní." „Hezké," pisvdil Karas, ale jen to zachroptl, jak se mu slovo tžce z hrdla dralo.
333
Bylo mu, jakoby ho vaící vodou poléval. Pro toto psaní neopozdilo o den, anebo ješt lépe, pro nepišlo již vera! Pak jist by se nebyl udal dnešní výjev ve sklepení. Každé to pronášeli roponížené slovo, které tu k die Tobiášovi, biovalo ho výitkou, jak je nezaslouženo. A všichni svdkové jeho prchlivosti naslouchají, sám Tobiáš! Paní Karasová vkládala psaní do krabice
se
nmu
i
s
hrakami
„Te
a pronesla ješt:
jist tam
leného syna
— —"
hou stranu
stolu,
doma vzpomínají na
vzdá-
a zraky její zalétly na dru-
kde sedával Tobiášek. Hle-
dala ho, Tobiáška tu nebylo.
Paní
optn
Kristina
adou
pelétla
všechny, zdali nepehlédla, a vidouc, že se nemýlí, zvolala
„Kde
Te jeho
je
pekvapena: Tobiáš?"
tedy vzhlédl taky pan
zastavily
se
Karas.
na každé tvái,
ale
Zraky on
ani
nenalezl chlapce.
„Kde je Tobiáš?" Nikdo z pítomných posud ho nepohešil, a
jestliže
ho pohešili soudruzi
uové
nebo
mládenc, netroufali si promluviti. „Kde je Tobiáš?" zvolal principál podruhé, a všem jeho podízeným vyznívalo z toho zvolání cosi hrozivého, jako blížící se nový výbuch hnvu. V pravd však chvlo se ve hlase pán Karasov nco jiného. Pólo ulék-
kdosi z
"
A te odhod-
nutí a pólo obava, co že uslyší.
mlMenec pan Franc
se nejstarší
lal
,,
Nahoe
ho nikdo nevidl
— —
dole
—
a ekl: snad zstal
u
Na
tvái paní Kristiny objevil se výraz Rychle pelétla oima tváe všech a mládenc a potom, vzhlédnouc k choti, otáúzkosti.
zala se:
,,Co se stalo, Floriane?"
„Nic
odpovdl
nestalo,"
se
strun, úsen,
a z
jeho
hlasu
principál
znl rozkaz
všem ostatním z krámu, aby taky o niem nevdli. Dole v ^krám vládl skoro hromem, jako Perun, jeho zraky sršívaly bleskem, ale když se ocitoval nahoe, v domácnosti, byl jako vy-
mnn.
Prukost jeho utišovala se a krotla mírnou, nžnou ženou, jejíž celý zjev, smýšlení a konání ho poutalo a naplovalo ji-
ped
stým ostychem. skoro jí
V
duchu
vzepel, a je paní
rak
práv dnešní výbuch
ped
jí
vytýkal slabost a
neml však odvahy, aby se njak neuvdomle pocioval, kteKristina nad nj povznesena. A
mazlivost,
ní
byl
prchlivosti
své
Když doekl,
i
rád
by
utajil.
vstal rychle, chápal se epice na prádelníku a velel mládenci: „Jdou pro lucernu, Franc!"
klí
A
vyšel
s
mladíkem
z
veeadla.
III.
Temný zvuk
probudil Tobiáška, usnuvšího
To bylo zadunní dveí
na žocích pod stropem.
do prjezdu, když všichni jeho druzi odcházeli s principálem z krámu. Nemohl se hned vzpamatovati, kde je, ale poznenáhlu si uvdomil, kde leží a co pedcházelo. Byl až rozpaen teplem, lekla jej
hlava bolela ze silných výpar, a za-
hluboká tma
i
ticho kolkolem.
Co
se
dje? Pro tu jest? A te vzpomnl: odešli, zapomenu vše na nj. Nevdl, je-li veer, plnoc nebo ráno. Po pamti slézal s žok, a dole, pi podlaze, rozrazila hó zima. Tápal ke vratm do ulice — byly zameny, nahmatal Naslouchal, ulicí pecházeli Tobiáš tápal opaným smrem, 'ke dveím postranním, byly také zameny. Cosi hrozného na ulehlo. Ne strach, ne dtská bojácnost, ale ds z opuštnosti. Kroky
utaženou závoru.
jednotliví chodci.
336
opozdilých ozývaly se na
ulici,
blížily
se,
tsn
nly
kolem vrat a zas vzdalovaly se a nikdo neví, že on tu zaven, zanechán.
le
bijí
kdesi hodiny. Poítal
—
du-
—
tvrt na
sedmou. Zdali ráno, veer? Neuhodl. Zima ho roztásala. I vylezl Tobiáš pomalu zas na žoky, 'do vzduchu vyhátého. Mávl rukou a dotkl se plynové roury, hoáku, byl ješt teplý. Je tedy veer.
Hladu nepocioval, ostatn hladem trpti nebude, v šuplíku za pultem jest chléb, z nhož všichni mohli kdykoli jísti. U stropu bylo teplo skoro tu tédý lépe než nahoe v ložnici. Ale zdali tak má stráviti celou noc? A
—
te
teprve
vzpomnl
Tobiášek,
že
je
štdrý
veer.
nm
Tato vzpomínka vzbudila v novou aby se odtud dostal, mezi lidi, kamkoli ale zde nesetrvá. Slezl tedy a dotápav ke 'dveím postranním, klepal na n, zprvu bojácn, ím Idále silnji, ale marn. Nikdo nešel prjezdem, nikdo ho neslyšel. touhu,
—
Zdlouhav
míjela doba, Tobiášek
nevdl,
kolik hodin to trvalo. Ale tu ozvaly se hodiny, odbíjející
pl
sedmé, potom ti tvrti a
konen
sedmou. Klouby prst klepáním ho obolely, snad opuchly, již se nemohl dveí ani dotknouti. A zima ím dále více ho drtila. Rozhodl, že se vylézal, tu v zámku vrátí na žoky. A jak na
n
:
337
postranních dveí zarachotil kh'.
dvée
se roz-
létly a vstoupil pan Franc s lucernou a za ním sám pan principál, bledý a všecek vyjevený. Nebo se nemohl domysliti, jaké divadlo se mu
zjeví.
zaznlo dxojí
,;Tobiáši!"
mládencových
zvolání,
úst
z
principálových.
i
Tobiášek rázem sklouzl na podlahu
a o/ val
skoro bázlivé
se
Prosím Z prsou
—
,,
—"
pán
Karasových vyšumélo mocné
oddechnutí. Dlouhými kroky a vztáhl pravici.
blížil se
k chlapci
Tobiáš vida bledé jeho
vyjevený pohled, skril
se,
sehnul,
líce
pouhým
a
pu-
dem, jako pes, nad nímž se vznáší karabá. Nebo neoekával nic jiného než ránu za to, že na žocích usnul a zaspal.
Ale pravice páné Karasova snesla se lehce
na jeho h[avu a skoro
pak
,,Co
hlas jeho znél
tu
déláš,
ji
pohladila.
Tobiáši?"
tázal
neobvykle mírn. ,,Ty
jsi
se,
a
spal,
pravda-li?" ,,Ano,"
vydechl
lobiášek.
poj nahoru, už \eeíme." te všiml si principál zaschlé
,,Tak
Ale
krve na
spánku a na uchu chlapcov. Ne, tak ho nesmí pivésti na. oi paní Kristin. Pokej, oti se," velel chlapci, ale neekal na to. Sám se chopil runíku, smoil jej, vyždímal a jal se otírati stopy krve. ,,
I
Herrmann, XVI.: Kanceláský prach.
22
:
"
:
338
Tobiášovi zamotala se az hlava z tolio nenadálého nakládání s ním, z této pée, ale šastnjší ješt v tom okamžikn loyl pan Karas. Kvapil dolu naplnn hroznou obavou, zdali si chlapec njak neublížil, zdali se dokonce o život nepipravil, a tu ho nalezl celého, nepo-
Vru, nechyblo mnoho
rušeného.
a principál
mu
by ho byl políbil. Tento nález byl nejvtším darem štdroveerním.
Suchým koncem runíku otel pak vlhkou tvá a pronesl ,,Tak, Tobiáši, a si
istou
košili a
te
ueš
dnes
chlapci
hajdy, nahoru, a vezmi a až pijdeš
se,
do po-
popej paní a staré paní šastných a veselých svátk — bž, popil si, polívku ti pikoje,
nesou,
s
ostatním na tebe
Chlapec vybhl mládence
a
pokáme
principál
,,Pokaj, Franc; tuhle
— —
ješt zadržel
vezmou nahoru
láhve ruského a tuhle jsem prve
dv
zapomnl—"
Vytáhl šuplík za pultem, vyal hru nových do kapsy a šel.
karet, vstril
se
,,A Tobiáš?" tázala se paní Kristina, když manžel s panem Francem vrátil.
„Hnedle
tu
bude,"
odpovídal pan Karas pevlékne. co se
ponkud rozpait.
„Jen
Usnul v magacín
no,
tuhle
jsme
prve
—
pokáme
zapomnli
chvilku.
A
pun
a
pinésti
339
nové karty. Snad si po veei zahrajeme? S maminkou preferanc." Paní Kristina utkvla na choti pohledem, vyetl, že se za jeho nepítomnosti co se dole pihodilo. Ale dodovdla, pece
z
nhož
be
taky pocítila paní Kristina, jak to manžel
vlastními
výitkami odpykal.
Onoho štdrého veera
ové
všichni ostatní
u-
na konec Tobiášovi jeho rány od principála. Nebo ho obsluhovala sama mipo vlasech lostpaní, pedkládajíc mu na talí, závidli
i
—
pi emž prsty její nenápadn ohledaly zranné ucho, a když došlo k podlování, dostal Tobiáš krom všeho, co ostatho pohladila
ní,
i
zcela nový, lesklý stíbrný zlatník, tehdejší
doby vzácný
peníz,
nebo
ku a patnáct novák.
stál
papírovou
zlat-
Do
prvniho
oddílu
tohoto svazku pejaty
dv
historky
(pvodn Z
z
ptlvodního
vydání sbírky ^Páté
pes
ného zdravo inictvi^ a
Pan j>es. — Do druhého oddílu pejaty dv historky, Nový závody ze sbírky vydané u Buršíka a Kohouta
Muž
bez tináctky a
deváté": Pišíalka
t>Mnz bez tináctky a dvanáct jiných povídek nedlních* poslední,
»Osení«
:
.
oboru veej-
—
Povídka
TobiáSkuv štdrý den^ pejata sem z 19. svazeku Topiova. t>T(ib7áškH7< Sl-drý den a nkolik cr/oTitých po7'!dck o zvíátkách^
OBSAH, KANCELÁSKY PRACH. Píšalka
9 19 29
Zlatý déš Pan pes
Ob povolání Odpoinek
•
'
Sele Z feriálních partie
Dv
zápisk Floriana Kropáe
....
Rozmluvené ženidlo
Exhumace Po dovolené Pedasný doprovod Na áe. I. Tetívek II.
Akcisní zdravotnictví
......
Okradení a nálezci
36 47 59 68 87 103 116 127 135 150 166 179
SMÍŠENÉ ZBOŽÍ. Podíváme se do kufru Pátelská lekce
.
.
Výpov
Kosa na kámen Zaspaný den Muž bez tináctky Nový závod Kterak se stalo Stará'oddanost
Tobiáškv štdrý den
.
!
•
.
.
.
.
... •
.
.
199 234 243 251 265 275 286 295 308 315
Sebrané spisy I.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY, episody
II.
Ignáta Herrmanna.-
z
Vzpomínky nejstarší a drobné malomstské kroniky. Vydání druhé. 325 stran .
píbhy
ze života
III.
TCHÁN KONDELÍK A ZE VEJVARA.
IV.
Z
V.
Z
CHUDÉHO ,KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání tetí. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání tetí. PAN MELICHAR. Obrázek z »tiché« praž-
ské domácnosti. Vydání druhé.
PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ.
STAÍ MLÁDENCI. poetných«.
453 stran
Humorné obrázky
ze života
225 stran
XII.
K
2-20
K
2-40
3-
III.
.
ulic.
z
RODINY A RODINKY.
Drobné výjevy
DV PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání DOMÁCÍ ŠTSTÍ. vota.
z
pražského
druhé. 244 stran
.
stínové obrazy z manželského stran
XIV.
PÁTÉ
.
pozmnné
K K
2-50
K
2-30
K
2-80
K
280
K
3'60
2-60
ži-
PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. Vydání druhé. 305 stran (Chránnka. — Pouhé smyZTEŠTNÉ HISTORKY. — — Strašidelné.
3-20
a jiné povídky staro-
mládenecké. 272 stran
šlenky. nuté a
K
ži-
.
Dva
Vydání druhé. 220
ŽENITBA PÁN KARAFIÁTOVA
XVÍ.
4*80
II.
XIII.
XV.
K
z
vota. 264 stran
XI.
5*50
»pes-
Vydání druhé. 300 stran
X.
K
SNDENÉHO KRÁMU. Líení pražskélio života. K — Vydání tetí. á.st 284 stran a a IV. 346 stran K 360 U SNDENÉHO KRÁMU. ást BODÍ PRAŽANÉ. Postaviky pražských zdí a U
I.
IX.
5-20
Humorist, a rázové obrázky
ze života. Vydání druhé. 213 stran
VIII.
K (Pokraováni
Otce Kondelíka.) Vydání tetí. 536 stran
VII.
3'40
Drobné spoádané pražské rodiny. Vydání sedmé
487 stran
VI.
K
OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA.
,,Amerikánské.") Druhé, proh.éd-
vydání. 344 stran
KANCELÁSKÝ PRACH. — SMÍŠENÉ
ZBOŽÍ. Drobné
rty z ovzduší kanceláského a kupeckého. 340 stran K 3'50 XVII. FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ. (Vychází v dalších sešitech.) .
Svazky v pvodní
Krom
DROBNÍ Dva
vazb
o
K
.
.
1*40 dražší.
toho vydáno:
LIDÉ. rty
díly,
ze všedního cena každého 3 K 20
Tetí vydání. UJ. Otiy v Praze. v polokožené vazb 5 K 80 h.
života. h,
HISTORIE O DOKTORU FAUSTOVI, slavném emoknžníku,
ili vypsání jeho života, skutkv pehrozného do pekelné propasti uvržení. Dle starých kronik a pamtí. S 13 devoryty dle kreseb mistra Josefa Mánesa. 1884, nákladem vlastním. (Rozebráno.) i
'««^U
^
ftOy
PLEASE
CARDS OR
PG
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
31972
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY