No title

VITA NOSTRA REVUE 11. roèník, èíslo 3 èasopis Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékaøské fakulty Vychází 4x roènì Uzávìrka tohoto èísla 15. 9. 2002 Redakèní rada: Pøedsedkynì: prof. MUDr. Radana Königová, CSc., Klinika popáleninové medicíny FNKV a 3. LF UK Mgr. Marie Fleissigová, SVI 3. LF UK (výkonná redaktorka) PhDr. Martina Hábová, SVI 3. LF UK Jana Potoèková, II. interní klinika FNKV a 3. LF UK Roman Sýkora, 3. LF UK

ISSN 1212-5083

–1–

OBSAH Quod bonum M. Andìl: Dlouhý rozhovor pøed koncem druhého funkèního období Seznam absolventù 3. LF UK M. Andìl: Hippokratùv imperativ už není jednoznaèný M. Andìl: Pøínos zahranièních studentù nelze vyèíslit

4 13 15 17

Res publica P. Buzková: Vìdí ti mládenci, co èiní? Ministrynì P. Buzková Z programového prohlášení vlády - vzdìlávání Z diskuse ve Snìmovnì W. Bartoš I. Wilhelm: Vysoké školy potøebují perspektivu Z rozhovoru o lidských zdrojích Z programového prohlášení vlády - výzkum a vývoj Místopøedseda vlády P. Mareš Zvýhodníme investice do vzdìlání Ministrynì M. Souèková Ministrynì o fakultních nemocnicích Z programového prohlášení vlády - zdravotnictví Z rozpravy ve Snìmovnì: J. Maštálka, M. Cabrnoch

20 21 21 22 23 24 25 26 26 28 28 29 30

Zdravotnictví J. Drábková: Úhel pohledu na dnešní i budoucí katastrofy a krize Povodòové otazníky (J.Blahoš, M. Souèková, D. Rath, M. Vít) K. Raška: Hygienické zkušenosti z uprchlických táborù

34 38 41

Setkávání Z. Bárta: Víra se uplatòuje èinorodou láskou J. Blahoš: Jsme národ Komenského, ale ve školství zaostáváme K. Provazník: Francouzi jsou sympatický národ M. Fleissigová: Svlaèec a koniášové

46 51 55 57

Profil Svìtový vìdec v èeských pomìrech (K. Raška)

60

Studenti Studentská vìdecká konference D. Schneidrová: Program antistresové intervence

82 85

Text P. Rákos: Výuka podstatou školy Poslání P. Tigrid: Co mìní tváø svìta

92 103

Hokusaiovy kresby z: Jan Havlasa, Bloudìní duší, Praha 1931

QUOD BONUM DÌKAN M. ANDÌL BILANCUJE PROMOCE ABSOLVENTÙ 3. LF UK

–3–

Dlouhý rozhovor pøed koncem druhého funkèního období s dìkanem 3. LF UK prof. MUDr. Michalem Andìlem, CSc.

Pane dìkane, vaše druhé funkèní období se chýlí ke konci a podle zákona již nemùžete znovu kandidovat. Svému nástupci zøejmì chcete pøedat školu „v plném lesku“, alespoò tak soudím z toho, že se od prázdnin všude v budovì pohybují kladeèi PVC, instalatéøi, malíøi pokojù a natìraèi. Za tìch šest let, kdy jste stál v èele fakulty, se vùbec podoba školy zmìnila, mj. vyrostla o jedno patro. Jak dále se budova promìnila? Víte, paní magistro, za ty letošní opravy si nechci dávat velkou zásluhu. Tu má pøedevším doc. Rosina, který vše organizoval, vyjednal, od financování až po výbìrové øízení, na celou vìc také s úžasným zanícením dohlíží. Jemu tedy patøí za letošní (a nejen letošní) stavební práce velký dík. Naprostá vìtšina všech lidí uvidí jen novì vymalované stìny èi nové linoleum. To je pro fakultu dùležité – mít èisté stìny a slušné podlahy. Mnohem dùležitìjší je ale ještì jiná èást oprav, které se za tím skrývají èi které byly provedeny souèasnì. Myslím tím, že jsme nechali zatìsnit spoustu oken, že jsme pod podhledy zcela zavedli poøádek v instalacích, že byla odstranìna asbestová pøepážka, která nemá ve školní budovì co dìlat, že jsme zavedli nouzové osvìtlení pro pøípad výpadku proudu. Nebezpeèené rozvadìèe, se zcela volnì pøístupnými pojistkami èi základními vypínaèi, byly pøikryty novými plechovými dveømi. A co je ještì významné, co vlastnì není vùbec vidìt - od jara byly vymìnìny výmìníky tepla jak v budovì v Ruské ulici, tak v budovì Na Karlovì. Úspory tepla v souvislosti s instalací nových výmìníkù by mìly jít do nìkolika set tisíc korun roènì. Naše souèasné opravy ale nejsou nic nového. Již v roce 1998 jsme rekonstruovali Polákovu posluchárnu, loni Syllabovu posluchárnu, mezitím hodnì dalších výukových prostor od anatomie po neurologii. Budova povyrostla o jedno patro a objevily se v ní nové prostory. To je dùležité stejnì tak, jako že jsme k pronájmu dostali polovinu budovy Støední zdravotní školy. Již letos na podzim by se tam mohly odstìhovat nìkteré ústavy èi oddìlení – teï mám na mysli Ústav lékaøské etiky a ošetøovatelství nebo Oddìlení lékaøské psychologie. Uvolnìné místnosti by se mohly použít pro ústavy, které zùstanou v hlavní budovì. Lepší místnost si zaslouží i Trimed a také zahranièní studenti, kterým ji už dlouho slibuji. Za dobré považuji též, že jsme pøed ètyømi roky koupili sousoší Olbrama Zoubka èi po výstavì k 650. výroèí Univerzity získali nìkolik krásných obrazù. Jiné jsou fakultì zapùjèeny, zejména paní Jitkou Štenclovou a pak z pozùstalosti Tomáše Hábela. I to je pro školu dùležité. Je totiž nejen místem, ve kterém pracujeme, uèíme èi studujeme, ale také realizujeme své životy. Životy se svými plány, cíli, aspiracemi, ale také setkáváními, diskusemi a konec koncù také emocemi. Považuji za potøebné, aby se nᚠživot odehrával v interiérech podobných jako jsou v Norsku èi Nìmecku.

–4–

Získali jsme ale i další nové kapacity pro výuku. Jde zvláštì o asociaci Nemocnice Na Homolce se špièkovým technologickým zaøízením a Ústavu péèe o matku a dítì v Podolí. Tyto instituce pak doplòuje novì zøizovaná Klinika dìtské chirurgie v Thomayerovì nemocnici v Krèi. Smlouvu o výuce máme také s Endokrinologickým ústavem v Praze. Odpovídá této vnìjší podobì školy i její vnitøní vybavení? Technické vybavení budovy pochopitelnì nikoho v detailu nezajímá. Jen je dobré, abychom mohli co nejlépe topit, aby nás to stálo ménì, abychom mohli levnìji telefonovat, mailovat a abychom museli volat co nejménì èasto opraváøe. Co ale zajímá všechny je to, že se podaøilo v posledních šesti letech obmìnit obrovské množství výukových pomùcek, pøedevším mikroskopù, ale také poèítaèù a koupit spoustu jiných. Stejnì významné, ne–li významnìjší je, že zejména díky výzkumným zámìrùm jsme mohli investovat do pøístrojù pro vìdeckou práci, které pøed šesti roky na fakultì témìø nebyly. To se týká zejména pøístrojù pro výzkum v molekulární biologii, ale také biochemii, investic ve fyziologickém ústavu, na farmakologii èi nìkterých klinikách. Všechny takové opravy si jistì vyžádaly znaèné náklady. Neohrozilo to financování školy? Jak se vlastnì za tìch uplynulých šest let zmìnila ekonomická situace fakulty? Jisté je, že opravy si vyžádaly náklady. Protože byly øádnì plánovány a schváleny rektorátem, jejich naprostou vìtšinu financuje právì rektorát naší univerzity. Krom toho naše fakulta stejnì jako ostatní léta platí do fondu oprav univerzity – a nyní jsme mohli èást z toho, co jsme zaplatili, získat zpìt. Naše fakulta mìla v posledních šesti letech dosti velké štìstí – když jsem nastoupil do dìkanské funkce v únoru roku 1997, bylo za dolar 26 korun. V prùbìhu nìkolika mìsícù významnì stoupl kurz dolaru. Fakulta tak získala prostøedky, se kterými nepoèítala. To se opakovalo nìkolik let, teprve v posledním roce kurz dolaru poklesl – témìø k úrovni, kterou mìl pøed šesti roky. Navíc – tehdy ještì bylo možné peníze uložit na velmi výhodný úrok. Takto pøíznivá situace se bohužel nebude jen tak snadno opakovat a budoucí vedení fakulty bude mít situaci složitìjší právì s ohledem na finance získané za výuku v anglickém jazyce. Financování školy prošlo zásadní promìnou pravidel urèených jak Ministerstvem školství, mládeže a tìlovýchovy, tak vedením univerzity. Zatímco jsme pøed šesti roky získávali témìø 85 % státního pøíspìvku za výuku a 15 % za vìdeckou práci, nyní je tento pomìr necelých 60 % za výuku k více než 40 % za vìdeckou práci. Fakulta je tedy absolutnì bytostnì závislá na práci vìdecké, pøedstavuje pro ni pøíjem okolo 40 milionù Kè roènì. Pro srovnání – platby od studentù, kteøí jsou vyuèováni v angliètinì, èiní asi 25 milionù Kè roènì – pøesnì to nelze øíci, protože zatím neznáme ani jejich definitivní poèet, ani kurz koruny k dolaru. Snad je dobré v této souvislosti také øíci, že jsme žádný rok nedostali fakultu do èervených èísel. Ostatnì i audity hospodaøení, které každoroènì na fakultì probíhají, dopadly velmi pozitivnì.

–5–

Polepšili si také uèitelé a zamìstnanci školy? Jestli myslíte finanènì, tak snad mohu jednoznaènì øíci, že ano. Nejvíce stouply platy asistentù. Naše prùmìrné pøíjmy v kategoriích odborných asistentù, docentù i profesorù stále patøí mezi nejvyšší na univerzitì. Navíc jsme pro docenty a profesory, kteøí mají hlavní pracovní pomìr na fakultì, využili ustanovení vysokoškolského zákona a jejich pracovní pomìry jsme prodloužili do 70 let u profesorù a 65 let u docentù. To pøedstavuje dùležitý faktor stabilizace. Je jisté, že platy vùbec nejsou zatím takové, jaké bychom chtìli mít. I ten nejlépe placený profesor má plat menší než uklízeèka v Drážïanech. Platy asistentù pøedstavují velký problém koncepèní, chápeme je pøedevším jako kategorii mladších pracovníkù – ostatnì mladý asistent má plat lepší než mladý lékaø v nemocnici. Po tøech èi ètyøech letech se to však bohužel promìní. Letos jsme tìm, kteøí uèili za nepøítomné, to snad pomìrnì slušnì pøed prázdninami vynahradili. Je však tøeba zdùraznit, že univerzita pøedstavuje prostøedí, ve kterém má èlovìk spoustu dalších výhod. Ty se netýkají jen prázdnin (mají je však jen teoretici), ale také napøíklad možností výjezdù do zahranièí, èasto i na delší dobu. Seznam tìch, kteøí takovou možnost v posledních letech využili, je pìknì dlouhý. I to je tøeba pøipoèítat do rùzných bilancí života na univerzitì. V èervenci jste se pøi slavnostní promoci v Karolinu louèil s absolventy fakulty, kteøí jako první absolvovali studium podle nového curricula. Splnilo se vaše oèekávání, že budou lépe pøipraveni pro lékaøské povolání než jejich pøedchùdci, kteøí se uèili „postaru“? Pevnì vìøím že ano – vždy z našich absolventù se èasto rekrutují naši mladí asistenti, naši doktorandi – a podívejte se na to množství dobrých prací, které vyprodukovali. Mnoho aspektù reformy bylo totiž implementováno již nìkolik let døíve – pøedevším možnost povinnì volitelných pøedmìtù. A protože s našimi studenty mají zkušenost v mnoha èeských a moravských nemocnicích, jsme o nì èasto z nìkterých nemocnic adresnì žádáni. Je to jistì známka dùvìry v nᚠpedagogický proces i celý pedagogický sbor. Na jaké pøekážky jste pøitom vy i vaši spolupracovníci naráželi a naopak z èeho jste mìli v tomto smìru nejvìtší radost? Nejvìtší radost jsem mìl ze studentù jak pøi svém semináøi, tak pøi setkávání na rùzných fakultních akcích. Fakt, že mnoho z nich bylo schopno pøi mých semináøích vést se mnou dialog, obèas mne i opravit èi upozornit na jiný názor, je naprosto úžasný. To, co studenti z Trimedu dokázali pøi svých støedeèních veèerních èajích, pøi výletech, vánoèních setkáních èi na parníku, chvílemi bere dech, jindy trochu i tlaèí slzy do oèí. Právì oni posunuli fakultu z oblasti spící Šípkové Rùženky obklopené narùžovìlým oparem postkomunismu k modernìjší, skuteènì dùstojné spoleènosti, ke spoleènosti respektu i úcty. Radost mi dìlá i dosti kvalitní výuka a zejména rozvoj vìdecké práce na fakultì. Pøed nìkolika mìsíci se objevil materiál jednoho z docentù malého chirurgického oboru k problematice habilitací – objevila se v nìm vìta, která zpochybòovala význam publikací pro habilitaèní øízení a význam základnìjšího výzkumu pro fakultu. To je velmi problematický názor: jak jsem øekl, fakulta má pøíjem ze 40 % pøíspìvku od státu za vìdecký výkon a

–6–

vìdecký výkon musí mít jako podklad pro akreditaci habilitaèních a profesorských øízení. A hodnocení probíhá pøedevším na základì publikování v èasopisech s faktorem impaktu. Poøádná vìdecká práce má tedy význam jak pro akreditaci fakulty, jejích studijních programù i možnosti habilitovat a jmenovat profesory, tak pro ekonomickou stabilitu školy. A to vùbec nemluvím o intelektuálním klimatu, které v souvislosti s prací vìdeckou vzniká. Tak sebou pøináší vìda i plody, které pøímo vedou k radosti. Nejvìtší problém jsem mìl vždycky s konflikty, které na fakultì byly. Zažil jsem jich nìkolik. A to jak známý problém na 1. interní klinice, tak problém na Dermatovenerologické klinice a pozdìji také problém na Oddìlení bunìèné a molekulární biologie. Zatímco ty svrchu uvedené se mi podaøilo vyøešit ještì celkem klidnì, ten poslední je pøíšernì zamotaný. Má v nìm svùj díl pravdy každá jeho strana, a stejnì tak každá má na nìm svùj díl viny. Rozmotat takový konflikt je velmi obtížné a udìlat to tak, aby mìl èlovìk pocit elementární spravedlnosti, je témìø nemožné. V tìch konfliktech mne zaráží èastá urputnost jejich protagonistù i nedostatek jejich pokory. Jako klinik, který polovinu svého lékaøského života strávil okolo kriticky nemocných, mám pro tyto lidi dùležitý vzkaz – jdìte se na chvíli podívat na skuteènì intenzivní oddìlení, podívejte se tam, kde jsou opravdu hluboké lidské problémy, a trochu o nich pøemýšlejte. Snad vám dojdou vìci, které jsou trochu dál od stìn laboratoøí èi pracoven. Sám bohužel nedovedu nìkdy tyto zamotané mezilidské konflikty, ve kterých mají pravdu obì strany, dosti dobøe øešit. Nezapomínáte pro výchovu lékaøù na výchovu vìdeckého dorostu a na vìdeckou práci vùbec? Ne, ta se v posledních letech neobyèejnì pìknì rozvinula díky doktorandskému studiu. To má své absolventy a mnoho tìch, kteøí se k absolvování studia chystají. O vìdì jsem už mluvil – je radostí, inspirací a obèas také zadostiuèinìním. V poslední dobì jsem sklidil i osobní úspìch, když jsem jako jediný pozvaný øeèník ze støední a východní Evropy mìl pøednášku na kongresu Evropské spoleènosti pro parenterální a enterální výživu v Glasgow. A když jsme u toho dorostu – jeden z tìch, kteøí mi s pøednáškou pomohli, byl mùj aspirant František Duška. Na fakultì je nìkolik ohnisek, ve kterých vzniká slušná vìdecká práce, která byla prezentována na mezinárodní úrovni. Z neurovìdní oblasti se jedná zejména o Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, o Ústav farmakologie a o Psychiatrické centrum. Pokud vím, tak práce kolegy dr. Hájka z PCP patøila letos na jaøe mezi nejcitovanìjší publikace v psychiatrii. V našem diabetologickém, endokrinologickém a metabolicko-nutrièním zamìøení máme velké nadìje v práci, která byla odvedena na Klinice dìtí a dorostu, publikace v èasopisech s faktorem impaktu byly doktorandy èi mladšími asistenty prezentovány i z naší 2. interní kliniky a z Oddìlení výživy CPL. Velice zajímavì se rozvíjí vìdecká práce na Hematologickém oddìlení FNKV, které je souèásti Katedry interních oborù fakulty. Dùležité je také zmínit fakt, že vùbec první doktorandy na fakultì vychoval a k doktorátu pøivedl profesor Richard Jelínek: dr. Heringovou, dr. Novákovou a dr. Zemana.

–7–

Udržuje fakulta mezinárodní kontakty? Celou øadu a s mnoha kvalitními pracovišti. Je to zase díky úsilí zejména mnoha  èlenù sboru profesorù a docentù, kteøí tyto kontakty dojednávají a také udržují. Týká se to øady skvìlých pracoviš ve Francii, Nìmecku, Británii, skandinávských zemích èi ve Spojených Státech. Mladší pracovníci fakulty pak na spøátelených univerzitách tráví tu rok, tu pár týdnù èi mìsícù. Jen zcela namátkou z tìch mladších a tìch, kteøí jsou okolo mne, budu jmenovat dr. Hanu Sulkovièovou v Toulouse, dr. Jana Nováka v Paøíží, dr. Františka Dušku v Nottinghamu èi dr. Štìpánku Prùhovou v Kodani. Vím také o dlouhodobých pobytech nìkolika kolegù z PCP ve Spojených státech. Jak fakulta spolupracuje s domácími institucemi – výzkumnými ústavy, fakultní nemocnicí, SZÚ, ministerstvem etc.? V pøípadì naší základní klinické výukové základy, totiž Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, bych øekl, že je to spolupráce korektní a nutná pro obì strany. Není tajemstvím, že v roce 1999 i 2000 jsme mìli vztahy napjatìjší, ty se však v posledních dvou letech zklidnily a v mnoha oblastech spoleèného zájmu jsme s vedením nemocnice postupovali ve shodì. Pøíkladem je tøeba spoleèná snaha uchovat Kliniku dìtí a dorostu v areálu nemocnice. Tìch dopisù, které jsme spoleènì s paní øeditelkou na nejrùznìjší instituce sepsali, a množství návštìv, které jsme oba absolvovali! Podobnì také úzce spolupracujeme pøi výstavbì náhradních prostor za ztracená lùžka Na Míèánkách èi pøi øešení problému stravování pro uèitele fakulty, doktorandy a snad také studenty v novém stravovacím provozu. Èeká nás velká diskuse o úvazcích pro asistenty a docenty, které by mohly být koncipovány tak, aby více odrážely podíl klinické práce uèitelem odvedeným. Je jisté, že fakulta bez klinického zázemí nemá kde uèit a nemocnice bez lékaøské fakulty pøestává být nemocnicí fakultní. Je proto explicitním zájmem obou stran nacházet øešení otázek spoleèného zájmu, které by vedlo k rozvoji jak zdravotnické, tak akademické èásti složky fakultní nemocnice. I s vedením Státního zdravotního ústavu máme velmi korektní vztahy. Nᚠzávazek k naší tradici – tedy implementace preventivního lékaøství a veøejného zdravotnictví do výuky - vede k úzké spolupráci nejen pøi výuce pregraduální, ale také postgraduální. V SZÚ máme øadu doktorandù, kteøí pracují na tématech spojených s hlavními cíli tohoto unikátního ústavu. Z dalších ústavù jsem již naznaèil vztah k Ústavu péèe o matku a dítì v Podolí a Endokrinologickému ústavu. Z IKEM u nás systematicky uèí i zkouší nìkolik uèitelù: doc. Malý, doc. Málek a prim. Saudek. Na ministerstvu zdravotnictví spolupracujeme zejména s  Interní grantovou agenturou, nìkolik našich uèitelù je ve vìdecké radì ministerstva. Fakulta tedy úzce a upøímnì spolupracuje s celou øadou institucí blízkých i celostátních èi na vládní úrovni. Pøi veškeré spolupráci jsem však považoval za nutné, abychom, jak já osobnì, tak i celé vedení školy, mìli plnou nezávislost. Škola by ovšem nebyla nic bez akademické obce – úèastnil jste se jejího života? Nacházel jste u ní pochopení?

–8–

To je jasné, škola není produktem dìkana èi kolegia dìkana. Fakulta je naprosto unikátní soubor osobností uèitelù i studentù, se všemi jejich pozitivními a nìkdy i ménì pozitivními rysy. Mnoho obìtavých uèitelù, kteøí pro fakultu èasto doslova dýchají, je základem uèitelského sboru. Nechci jmenovat jednotlivce, zejména proto, abych se nedotkl tìch, na které bych si nevzpomenul. Zvláštì bych ale chtìl mluvit o prodìkanech a dalších èlenech kolegia. Víte, být dìkanem, to je spousta práce, èasto po nocích a v nedìli, psaní rùzných textù do poèítaèe, spousta vyjednávání, rozèilování, ale také radosti, a urèitì také velká veøejná pocta. Být prodìkanem znamená stejnou a nìkdy i vìtší práci, ale mnohem ménì tìch poct. Pøitom jsem považoval za dùležité, že v našem kolegiu spolupracovalo nìkolik prodìkanù, kteøí ve svých oborech prosluli mezinárodnì a že všichni ostatní jsou velmi známí odborníci respektovaní v celé naší zemi. To je dùležitý faktor pøi mnoha jednáních, ve kterých prodìkan fakultu zastupuje. Spolu s váhou jeho osobnosti a s váhou jeho argumentù vzbuzuje i pøi jednáních ve prospìch fakulty dùležitý respekt. Nejde totiž o málo: jednou jde o akreditaci naší fakulty, jindy o finance pro výzkumné zámìry, o místa pro stipendisty ve výmìnných mezinárodních programech, o obsazování grantových komisí a stovky dalších dùležitých jednání, která prodìkan vede. Z tohoto hlediska bych chtìl velmi podìkovat všem prodìkanùm. Když to jen šlo, tak jsem byl na nìjakých studentských akcích. Zvláštì pøíjemné i nezapomenutelné byly pro mne studentské èaje èi pøedvánoèní koledy se svíèkami pøed budovou fakulty. Spoustu svých studentù znám køestními jmény a nìkolik z nich nastoupilo ke mnì do doktorského studia. Jaké bylo a jaké je nyní postavení 3. lékaøské fakulty na Univerzitì Karlovì? A jaké zaujímá postavení mezi ostatními lékaøskými fakultami v ÈR? Pøed deseti roky nás øada kolegù z jiných lékaøských fakult brala jako rozjívené kluky, kteøí si pohrávají s curriculem a vedou akademické øeèi. Teï jsme už o nìco zestárli, jsme vìtšinou v šestém deceniu (proboha!) a myslím, že jsme respektovanìjší. Fakulta má jasné místo na univerzitì i mezi ostatními lékaøskými fakultami v Èeské republice. V jejich Asociaci jsem tento rok sekretáøem. Formálnì však je dùležité, že máme dlouhodobì akreditované studijní programy a také øadu habilitaèních komisí i komisí pro jmenování profesorem. Zatímco døíve o existenci fakulty leckdo pochyboval, nyní je její pozice formálnì zcela pevná. To se týká jak jejího hospodaøení, tak jejích vìdeckých výstupù a také respektu, který mají pøinášejí mnozí naši absolventi pracující v okresních èi krajských nemocnicích, na jiných fakultách èi ústavech. Kolik z pøedsevzetí, která jste si jistì dával pøi nástupu do úøadu, se vám podaøilo splnit a kolik naopak se splnit nepodaøilo? Urèitì se mi podaøilo pomoci zásadnì rozšíøit možnosti pro vìdeckou práci na fakultì. To se týká zejména pøístrojù, ale také prostor. Podaøilo se dotáhnout nové curriculum do 6. roèníku. To však vyžaduje ještì spoustu námahy pøi jemném dolaïování. Krom toho se podaøilo navázat zcela nový vztah se studenty. Myslím, že se ne zcela podaøilo udìlat zejména z èlenù uèitelského sboru skuteènou akademickou obec. Když se podíváte, kolik uèitelù pøijde na studentský ples, kolik uèitelù

–9–

jde se studenty na parník anebo vùbec kolik jich pøijde na zasedání akademické obce, tak vidíte, že to je slabé místo. Fakulta vùbec, aèkoliv dosti malá, je fragmentována do základních pracoviš, klinik èi ústavù a jakákoliv jiná integrace napøíè tìmito jednotkami je velmi obtížná. Pøitom je nepochybné, že fakulta bude, stejnì jako jiné lékaøské fakulty, potøebovat další reformy. Reformu, která jí umožní skuteènì soutìžit nejen s ostatními èeskými lékaøskými fakultami, ale i s jinými výzkumnými a výukovými institucemi v celé Evropské unií, a tak soutìžit o velké peníze evropských a dalších mezinárodních grantù. Ty by mohly vést nejen k lepším výsledkùm vìdeckým, ale také k mnohem lepším platùm. Domnívám se však, že bez zmìn struktury fakulty to nepùjde. Myslím, že ji nemùže dìlat dìkan poslední rok svého funkèního období, ten mùže leda tak spustit na toto téma diskusi, snad až spolu s novì zvoleným nástupcem. Za šest let v èele fakulty jste jistì získal mnoho dobrých i ménì dobrých zkušeností. Asi nejlepší zkušenost jsem mìl s celou øadou lidí, kolegù uèitelù i dalších zamìstnancù fakulty. Nasazení mnoha lidí pro naši školu je veliké. To platí pro celou øadu uèitelù i zamìstnancù dìkanátu, ostatnì v pomìru k jiným lékaøským fakultám jich máme velmi málo. Jsou fakulty, které mají dva èi tøi øidièe, dva èi tøi automobily, více úøedníkù. My jsme v této oblasti velmi støízliví a snažíme se šetøit, kde mùžeme. To je ale spojeno se skuteènì obìtavou prací mnoha úøedníkù i dalších zamìstnancù dìkanátu. Podíváte-li se na naše ekonomické èi osobní oddìlení, SVI, oddìlení vìdy èi studijní oddìlení, pak naleznete pøedevším fakultì oddané pracovníky, jejichž poèet již nelze dále redukovat. Pokud se podíváte na ty, kteøí pracují v údržbì a správì budovy, tak narazíte na podobné pracovníky. Muž, který øídí naši dodávku, je souèasnì pokladníkem a má také na starosti bezpeènost práce a spoustu dalších rolí. Stejnì dobré zkušenosti jsme mìli s našimi studenty. Mezi nimi vidím naši budoucnost, jak ve škole, tak ve zdravotnictví, tak v celé zemi. Když již jsem u toho dìkování, musím si vzpomenout vdìènì na všechnu podporu, kterou jsem mìl od kolegù na klinice i v Oddìlení výživy CPL. Z druhé strany, ze strany vedení univerzity, nemohu nevzpomenout ani na podporu muže, ke kterému mám obrovskou úctu, totiž pana rektora Wilhelma. I ostatní prorektoøi univerzity nám velmi pomáhali. V této souvislosti bylo velmi pøíjemné se setkávat s prorektorem Widimským. Ostatnì i pan kvestor ing. Kubíèek byl vždy pøipraven k jednání o zámìrech fakulty. Kdybyste mìl zaèít znovu, èeho byste se vyvaroval? Vyvaroval bych se zcela jistì urèité mìkkosti, kterou jsem mìl vùèi nìkterým lidem na fakultì pøi jejich prohøešcích. Snad proto, že si myslím, že mùj styl vedení je na jedné stranì mìkký, na druhé stranì pomìrnì dùsledný. Mìkkost ale mùže nìkdo interpretovat jako slabost. Myslím, že urèitá mìkkost v nìkolika pøípadech bohužel založila problémy další. Na druhé stranì u jiných vlídnost èi kolegiální rozhovor byly tím správným pøístupem. Jak byste si pøedstavoval svého nástupce? To je otázka velmi mnohavrstevná, složitá, a mìla by patøit spíše èlenùm akademické obce a zejména našeho senátu. Pøál bych mu, aby mìl podobnì pøíjemné vztahy s naprostou vìtšinou uèitelù i dalších zamìstnancù, jako jsem mìl já. Pøál bych mu také, aby mu po boku

– 10 –

stáli tak skvìlí spolupracovníci v kolegiu, jako mám já. A aby ještì dál fungoval Trimed tak dobøe, jako v posledních šesti letech. Moje vlastní pøedstava o dìkanovi (nebo o dìkance?) není nijak konkrétní. Myslím, že na fakultì je mezi docenty èi profesory øada lidí, kteøí by po dobu tøí èi šesti let mohli skvìle zastávat dìkanskou funkci. Pochopitelnì bych si pøál, aby to byl nìkdo, kdo bude vnímat další potøebu dolaïování našeho zpùsobu studia. Pøál bych si, aby to byl nìkdo, kdo bude podporovat další rozvoj vìdecké práce na fakultì. Pochopitelnì, že dìkanem musí být nìkdo, kdo má zøetelnì pozitivní vztah ke škole, kdo jí vìnuje a je pøipraven vìnovat všechen svùj èas. Nìkdo, u koho je záruka, že bìhem svého funkèního období bude více myslet na fakultu než na rozvoj své kliniky èi svého ústavu. Dìkan musí být schopen spolupracovat, být otevøený a pokud možno co nejvyváženìji pøistupovat k rùzným složitým situacím. Na druhé stranì musí být dìkan osoba nezávislá a dávat záruky, že nezávisle jednat bude. Také bych byl rád, kdyby dìkanem byl nìkdo, kdo si i v sedmdesátých a osmdesátých létech udržel pokud možno co nejèistší štít. Pøi volbì dìkana však rozhoduje senát fakulty. Myslím, že v tuto chvíli mám stejné pøání, jako všichni uèitelé a studenti: vyberte dobøe. Má být dìkan dobrým manažerem? Dìkan pøedevším by mìl mít schopnosti vést. Tato vlastnost v sobì zakládá pøedevším schopnost vytváøet pravidla a pøesvìdèit ostatní o potøebì jejich dodržování. Management školy by pak mìl zajistit toto dodržování. V této souvislosti bych chtìl podìkovat panu doc. Jozefu Rosinovi. Pùvodnì jsme ho požádal o zastupování funkce tajemníka na kratší dobu, než jsem zamýšlel. Bylo to poté, co jsme se rozešli s tajemnicí, která byla ekonomkou. Doc. Rosina svým klidným pøístupem zcela stabilizoval pomìry na oddìleních dìkanátu, mìl dokonalý pøehled o financování, zajišoval všechna výbìrová øízení a velmi dobøe komunikoval i s panem kvestorem a oddìlením rektorátu. Pøitom vedl svùj ústav, jsa biofyzikem. Ostatnì ale i tajemník fakulty za období mého pøedchùdce byl matematik. V roce 2000 i 2001 jsme vypisovali výbìrové øízení na funkci tajemníka. Bohužel ti, kteøí se pøihlásili, vùbec nesplòovali naše pøedstavy, takže zùstane na mém nástupci, jak tuto vìc dále vyøeší. Urèitì jsem ji nechtìl rozhodnout na sklonku svého funkèního období, tedy v letošním roce. Co byste na základì svých zkušeností vzkázal pøíštímu dìkanovi? Pøiprav se na stohy korespondence, dlouhé schùze, nekoneèná jednání, pøiprav se na to, že se nemùžeš zavdìèit všem. Až pøijde nìjaký konflikt, vyøiï ho rychle. A taky se pøiprav na pár pøíjemných chvil, pøi promocích, pøi imatrikulacích nebo tehdy, když tì v tramvaji potká nᚠabsolvent a øekne dík, bylo to dobrý. Co vás ještì èeká do konce roku ? Pøedevším Celostátní studentská vìdecká konference, pak Sjezd vedení lékaøských fakult Èeské republiky a Slovenska v listopadu v Martine, ples, konference o reformì studia v lednu. A pak snad nìjaké louèení se všemi milými kolegy prodìkany, uèiteli i studenty fakulty.

– 11 –

Po zvolení nového dìkana necháme provést, už ve spolupráci s ním (anebo s ní?), podrobný finanèní audit, abychom fakultu pøedali s èistým stolem. Musíme také pøipravit pøedání písemností a agendy sekretariátu dìkana a spoustu rùzných dalších drobných krokù k dùstojnému pøivítání nového dìkana . Jaké máte pocity, témìø ve finále? Dlouho jsem se tìšil, o kolik víc budu mít zase èasu, co všechno udìlám, které knihy pøeètu a jak zase budu chodit víc do divadla. Ale jak se konec mého funkèního období blíží, zaèínám být také sentimentální. A tak ten pocit je jakousi smìsí úlevy, snad i jakéhosi úspìchu na stranì jedné, a odchodu od vìènì nedodìlané práce a lítosti z toho na stranì druhé. Také je tam pocit vdìènosti vùèi tìm, kteøí na škole vyuèují i vùèi tìm, kteøí se pro naši školu rozhodli. Ale koneènì, myslím, že se má smìs emocí i rozumových postojù neliší od podobných, které mají ti, kteøí konèí nìjakou etapu svého života. Dobøe to cítí studenti pøi promoci - ostatnì i ti mají za sebou šest let. Otázky kladla M. Fleissigová

– 12 –

SEZNAM ABSOLVENTÙ 3. LF UK AKADEMICKÉHO ROKU 2001-2 stav k 15. 6. 2002

Studijní obor všeobecné lékaøství s preventivním zamìøením Jakub Bala David Bergmann Kateøina Bilská Eva Bláhová Ludmila Brunerová Jakub Èerný Karel Hanyk Vladimír Hanzal Karel Huml Štìpánka Istenesová Hana Jarùšková Ján Kalinovský Barbora Kašová Alice Kolmerová Hana Kotaèková Petr Kozelek Jan Kremlièka Irena Manová

Ladislav Mašek Karolina Mayerová Václav Panáèek Hana Pavlásková Ondøej Pilc Ester Pindurová Jiøí Roškot Mgr. Josef Regner Casquino Ruiz Markéta Salabová Lenka Scholzová Kateøina Sochorová Vladimír Spurný Markéta Stránská Jana Šímová Jana Weisová Alena Zapletalová

Studující v anglickém jazyce Georgios E. Defterevos Georgia Aikaterini Gika Kjetil Isaksen Despoina D. Kafetzi Helen Karal Dimitra E. Kovaiou

Cand Magis Jarl Inge Melberg Angeliki Christos Mikrova Niki L. Palli Eftychia C. Refene Evangelia C. Stefanaki

– 13 –

Studijní obor fyzioterapie Vladislava Bednáøová Anna Doèkalová Kateøina Erbenová Petra Fajkusová Bc. Šárka Friedrichová Marie Hájková Marie Harmanová Jitka Janoušová Lenka Janušová Pavla Kabelová Jana Králová Renata Loukotová MUDr. Jana Ludvíková, roz. Turková

Petra Plíhalová Mgr. Josef Regner Casquino Ruiz Markéta Salabová Lenka Scholzová Kateøina Sochorová Vladimír Spurný Vladimír Spurný Markéta Stránská Jana Šímová Jana Weisová Alena Zapletalová

Studijní obor veøejné zdravotnictví Radka Loukotová Studijní obor zdravotní vìdy Miroslava Balvínová

Alena Benïáková Petra Bitzanová, roz. Kabíèková Alena Drdlová Monika Hanzáková Lenka Jakubková Hana Jarošová Hana Jelenecká, roz. Rùzhová Pavlína Jeníková Kateøina Korèáková Alexandra Korvasová Jitka Kotlíková Matina Koukolová Lenka Krejèová, roz. Stehlíková Ludmila Kreuterová Lenka Kubištová, roz. Hlaváèková Daniela Kuchtová, roz. Huberová Jana Macková

Miloslava Mašková, roz. Bártù Marika Matoušková, roz. Bøezinová Milena Nìmcová Eva Niemetzová, roz. Šampalíková Vìra Pinïáková Vendula Pírková Kateøina Rubášová, roz. Škodová Dana Stuhlová, roz. Vocílková Jana Svobodová, roz. Kabátová Jitka Štìpánková, roz. Havlíèková Markéta Tisová, roz. Kùstková Hana Tošnarová, roz. Kerberová Barbora Vaculíková, roz. Bardová Martina Válová, roz. Šafaøíková Eva Vozábalová Martina Vránová, roz. Grézlová Kateøina Vyroubalová

– 14 –

Prof. Michal Andìl

Hippokratùv imperativ už není jednoznaèný Vaše magnificence pane prorektore, spectabiles prodìkani, honorabiles vážení èlenové akademické obce, vážení hosté, milí naši absolventi, zvláštnost dnešního dne pro vás je zøetelná: po šesti letech studií jste se prodrali až do velké auly našeho Karolina, ve které jste kdysi skládali svùj imatrikulaèní slib. Nyní vás èeká slib lékaøský, odkazující na pøísahu, ponìkud nepøesnì zvanou Hippokratova. Od té se sice v nìkterých bodech liší, její zakotvení v antické medicínì však vypovídá o hodnotách, které se v zásadì od doby antické pøíliš nezmìnily. Patøí k starým a nemìnným zásadám lékaøství, že jeho pøíslušníci stojí vždy na stranì pacienta, že se ho snaží chránit, že jeho zájem je zájmem nejvyšším. Podívejme se nejprve na výše uvedenou promoèní pøísahu. Za chvilku ji vᚠpromotor pøeète a jen málokdo v této místnosti bude pøesnì vìdìt, o co v promoèním slibu jde. Budeme cítit jakousi posvátnost – je dána pøedevším klasickým jazykem, ve kterém je promoèní slib promotorem èten. Latina, jazyk døívìjších vzdìlancù, symbolizuje prastaré zakotvení univerzity a její spojení s klasickou vzdìlaností antickou. Latina je také jazykem církevním a snad se nemýlím, øeknu-li, že je používána z podobných dùvodù v církvi, z jakých bude èten promoèní slib váš. Latina krom toho ukazuje na jeden dùležitý aspekt støedovìkých univerzit - byly nadnárodními institucemi s univerzalitou nejen vzdìlání, které poskytovaly, ale doslova s univerzalitou evropskou. Latinou, ve které se vyuèovalo, bylo tak možné komunikovat a studovat na univerzitì té a chvíli zase oné, vytváøet mezinárodní obec vzdìlancù, obec lidí s hodnotami neomezenými národním jazykem, místem narození èi momentálními mocenskými nebo politickými pomìry. Tak tedy latinsky vyøèený promoèní slib, jakkoliv nesrozumitelný pro vìtšinu tìch, kteøí jsou teï v Magna aula pøítomni, symbolizuje letitou tradici a spojitost i naší univerzity s koøeny židovsko køesanské evropské civilizace na stranì jedné a univerzální komunitu vzdìlancù na stranì druhé. Jiným a jistì dùležitìjším aspektem dnešního vašeho slibu je jeho skuteèný obsah. Vìøíme, že svou univerzitu i její 3. lékaøskou fakultu budete po celý svùj život ctít. Hrdost na univerzitu je pochopitelná a má ji témìø každý absolvent univerzity na svìtì. Tento pocit je spojen se vzpomínkami na mládí, na období získávání dùležitých znalostí, na formování osobností, tu v diskusi, tu ve vlastní zkušenosti, tedy na poslední stadium jakéhosi imprintingu, který bude urèovat vaše chování po dlouhou dobu vašich životù. Pro vás je výhodné, že vᚠvztah k univerzitì mùže být nezkalen: tím se liší od pocitu mnoha z nás, kteøí absolvovali za doby komunismu a èasto s rozpaky èi odporem sledovali politicky servilní a logicky rozporuplné projevy jejích tehdejších pøedstavitelù. S èástí slibu týkající se vašeho budoucího povolání je to na první pohled podobné. Zdá se jisté, že jste pøipraveni stát vždy na stranì nemocného a že jeho prospìch je vždy nejvyšším zákonem pro všechny lékaøe. Posledních sto let vývoje medicíny však ukázalo, že tento prastarý imperativ nemusí být vždy tak jednoznaèný, jak vypadá na první pohled. Teï nemyslím pøípady zjevného narušování etických principù, jak k tomu došlo v totalitních režimech, napøíklad pøi vraždách psychiatrických pacientù v dobì nacismu èi využívání

– 15 –

psychiatrických zaøízení k násilnému zadržování odpùrcù režimu komunisty. Myslím na složité pøípady dané rozvojem vìdy a pøedevším technologie, dovolujícím dlouhodobé udržování pøi životì tìch, kterým to pøináší více utrpení než prospìchu, na etickou složitost umìlého oplodnìní, nemluvì již o manipulacích s embryi. Ostatnì i pøedepisování psychofarmak má své etické diskuse, a tím jsem si všiml jen špièky ledovce etických dilemat, kterým jsou lékaøi v moderní dobì vystaveni. Mohu vás ale ujistit, že jich bude ještì více. Zaèal-li jsem mluvit o zvláštnosti dnešního dne pro vás, musím se zmínit o zvláštnosti dnešního dne pro fakultu a její uèitele. I pro ty patøí den promoce mezi základní slavnosti v  životì. Je to pochopitelné: pro uèitele je žák základním cílem jeho konkrétního i širšího snažení. Je zvláštním potìšením sledovat ty, kteøí prošli hustým sítem všech povinností a stojí zde, také jako dùkaz faktu, že univerzita není virtuální realitou, ale že produkuje jasné plody své èinnosti uèitelské. Pro 3. lékaøskou fakultu je však dnešní den naprosto zásadní: Vy jste první absolventi zcela reformovaného studia, které mìlo ve vás vzbudit více zájmu, studia, které vás mìlo pøivést blíže skuteèné praxi, studia, které by mìlo být také zábavou. Ten, kdo se s vámi setkával pøi vašich zkouškách, mùže klidnì dosvìdèit, že vaše úroveò rozhodnì není menší, než byla úroveò vašich pøedchùdcù. Vìtšina z nás, vašich uèitelù, se domnívá, že vaše teoretické znalosti i získané praktické dovednosti mají úroveò významnì vyšší, než bylo možné dosáhnout pøi tradièním zpùsobu výuky. Teï tu stojíte, ještì chvilièku studenti, a hlavou se vám jistì honí smìs rozporuplných dojmù. Radost z dosažení cíle se jistì mísí s pocity smutku, že konèí jedno období, které se nevrátí. Že konèí jistá nevázanost a zaèíná období spojené více s povinnostmi. Protože tomu tak skuteènì je, vašim pocitùm se zase tak moc nedivím. Skuteènì odcházíte do svìta standardních postupù, pravidel, doporuèení a také zákonù. To je jiný svìt, než je svìt poznávání, svìt plný rùzných nápadù, èasto protichùdných, svìt zrání. Nyní ti, kteøí již za pár týdnù budou za vámi pøicházet se svými bolestmi, obtížemi a stesky, èekají od vás postoje zralé, jednání rozhodné a jednoznaèné. Vím, jak je složité takové role se nauèit pøijímat. Pøeji vám i vašim nemocným, abyste se to nauèili rychle. Vám pak ještì pøeji, abyste nezapomnìli na komplikovanou a hustou sí vìdìní, která nemá vždycky jednoznaèné odpovìdi na jasné otázky, která snad vás alespoò trochu zatáhla do vod, kterým øíkáme intelektuální základy medicíny. A protože k úspìchu èlovìk musí mít nejen znalosti, charakterové vlastnosti, ale také štìstí, dovoluji si i v této souvislosti vám popøát vše dobré i to štìstí starou latinskou formulí, totiž QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUMQUE EVENIAT. (Promoce absolventù 3. LF UK, Karolinum 8. 7. 2002)

– 16 –

Prof. Michal Andìl

Pøínos zahranièních studentù nelze vyèíslit Magnificence vice-rector, spectabiles deans and vice-deans, honourable members of academician community, excellence ambassadors of Norway and Greece, dear our students, dear guests, ladies and gentlemen. The promotion ceremony is always special situation with many real and symbolic meanings. In the beginning of this ceremony its most important participants are still the students of the medicine, at the end already fresh doctors with their diplomas are leaving this magnificent hall. They are coming with their memories on the studies, on the relations to other students, teachers, the medical school, university, and we believe, also to the magic town of Prague, where all the studies took place. They are leaving the ceremony as responsible persons fresh doctors of medicine, traditional profession in which impact on ethics and responsibility is so important. I started this promotion speech in English, the language of instruction for students of English branch of our studies. Today we have the pleasure and honour to promote fresh doctors from Norway, Greece and Czech republic all together. The students are coming in alphabetical order not looking if they are Czech, Norwegian or Greek, they belongs in this moment only to one nation – to nation of educated people, to intellectuals with their rights and duties. The same was this during whole studies at our medical school: the students of our English branch had completely same rights and duties according studies and examinations as their Czech colleagues had. Now allow me to continue in Czech: we have here also Czech parents, grandmothers and friends. A protože tu máme nejen øecké a norské rodièe a pøátele, dovolte mi pokraèovat chvíli èesky: Mezinárodní spoleèenství, které se vytvoøilo v posledních létech na 3. lékaøské fakultì, nese své jasné plody. Absolventi 3. lékaøské fakulty naší univerzity v souèasné dobì pracují nejen v nemocnicích a ambulancích Èeské republiky, ale i v Nìmecku, Švýcarsku, Kanadì, Spojených státech, Øecku, Švédsku, Velké Británii. Brzy budeme mít i absolventy z Mauritia, Izraele, Kapverdských ostrovù èi Barmy. Právì toto mezinárodní spoleèenství ukázalo, že vzdìlávání zahranièních studentù není pro univerzitu zdaleka výhodné jen ekonomicky. Pøedstavuje i mnohem dùležitìjší aspekt, který univerzitní vzdìlání sebou pøináší: totiž konfrontaci na stranì jedné a univerzálnost na stranì druhé. Konfrontaci s kulturami: uèitelé i studenti fakulty si museli pomalu zvykat na temperament našich mediteránních kolegù z Øecka a na tichou pracovitost našich norských kolegù, na problémy studentù z Izraele, které se tak liší od problémù nás Støedoevropanù. Právì konfrontace s kulturami ponìkud jinými, než je kultura naše, nás uèí toleranci a vede také k zamyšlení nad hodnotami i ke konkrétním postojùm vlastním. Z tohoto hlediska byl pøínos studia našich zahranièních kolegù obrovský a nedá se vyèíslit v dolarech èi eurech. Univerzálnost, kterou nám setkání se studenty naší anglické vìtve pøineslo, má také velký význam. Univerzálnost pocitù studentù pøed zkouškami, jejich nervozita èi tréma,

– 17 –

univerzálnost jejich otázek pøi výuce, univerzálnost jejich základních postojù a hodnot bez ohledu na to, zda jsou z Mauritia, Tel Avivu, Atén, Trondheimu, Blatné nebo Prievidzy, to je ta dùležitá zkušenost, kterou všichni takto nevìdomky èerpáme. A stejnì je univerzální pøístup lékaøe, a již se narodil kdekoliv, k utrpení pacienta, k jeho bolesti, k jeho nejistotì i jeho nadìji. Tady se naše základní východiska, naše konkrétní pøístupy nijak neliší. Tady jak studium medicíny, tak lékaøská praxe mají svá univerzální etická pravidla, která, jak pevnì vìøím, platí a mìla by platit od severního po jižní pól, i na všech polednících této planety. Z tohoto hlediska je pøítomnost našich kolegù narozených v jiných zemích na lékaøské fakultì skuteènì nezaplatitelná. Ostatnì se stala již naprostou samozøejmostí a možná jen pøi tìchto pøíležitostech si pøipomínáme nìkteré dùležité aspekty s ní spojené. Now you are standing here, being students still for few minutes. I can imagine, your feelings are quite mixed. Feeling of satisfaction, you passed. All difficult medical exams, you gained knowledge and skills, you obtained also basic decision making in medicine, you can be proud, that you are ready to be part of honest and fair profession of physicians. The world of adults, the world of responsibility, the world of profession is open to you. And behind of you remains not only the exams, the lectures and seminaries, the practice in the hospitals, but also whole students life: the celebrations, sometimes sports competitions, the students loves, but also walking through the streets of this old town, sitting in pubs and concert halls, making trips in surrounding of Prague, returning home for Christmas. I hope you will also in future have not only life full of duties and responsibilities, but also lot of joy, fun and pleasure. I hope you will sometimes remember your Alma mater, in its Third Faculty of Medicine, your colleagues and teachers. I wish you all good life, good fortune success and joy, tedy èesky dobrý život, štìstí, úspìch, i radost, tak jak o tom také mluví stará latinská formule QUOD BONUM FELIX FAUSTUM FORTUNATUMQUE EVENIAT. (Promoce absolventù 3. lékaøské fakulty UK, Karolinum, 8. 7. 2002)

– 18 –

RES PUBLICA NOVÍ MINISTØI A JEJICH PROGRAM

– 19 –

Petra Buzková

Vìdí ti mládenci, co èiní? Z projevu na Kobyliské støelnici pøi uctìní památky obìtí nacismu, 6. 5. 2002 Není snadné mluvit na tomto místì. Copak mohu øíci víc, než øíkají ta jména a data na deskách pøed vámi? Desítky, stovky jmen, jméno šestnáctiletého chlapce nedaleko jména ženy bezmála sedmdesátileté, dvì jména manželského páru ve vìku, kdy bývají ještì dìti nedospìlé. Z dat na deskách nepoznáš, kdo byl pøedseda vlády a kdo pomocnice v domácnosti, vìtšinou jen odhaduješ, koho nacisté zavraždili, protože proti nim aktivnì bojoval, koho zabili ze msty, nebo proto, aby zastrašili ostatní. Dobøe, že to nepoznáš, není to dùležité. Dùležité jsou životy zmaøené zvùlí teroristického režimu, to, co nikdo z nás nemá právo odpustit, a to, co právì proto nesmí být zapomenuto. Èeskoslovensko by roku 1918 nemohlo vzniknout bez dùvìry v takové uspoøádání Evropy, ve kterém by se stala nemožnou další váleèná katastrofa. Ti, kteøí tady byli v letech 1942 až 1945 zavraždìni, umírali, stejnì jako miliony dalších lidí, protože byla tato dùvìra zklamána. Po šedesáti letech od hrùz heydrichiády a Lidic máme šanci, že se oba nástupnické státy Èeskoslovenska stanou souèástí takové Evropy, v níž už opravdu nebude možný váleèný konflikt. Je to jedineèná historická pøíležitost a nesmíme si ji nechat zkazit tìmi, kteøí tak, jako kdysi Hitler, zkoušejí vybudovat svoji politickou kariéru na oživování starých nenávistí a vyvolávání nového strachu. Není v okolních zemích, v Rakousku, Maïarsku a Bavorsku, takových spekulantù se strachem poslední dobou málo, bohužel se ale vyskytli i u nás doma. Pokoušejí se využívat k vyvolávání strachu a nenávisti i utrpení obìtí nacismu. Je to smutné a lživé, ti, kteøí umírali doma i na frontách 2. svìtové války za Èeskoslovensko, umírali za demokratický a evropský stát, stát Masarykùv a Benešùv. Museli jsme nedávno hájit dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše, bylo by ale smutné a zároveò smìšné, kdyby z odkazu tohoto státníka mìla dnešní Èeská republika pøevzít jen tyto dekrety, nezbytné, ale vydané v kruté dobì a dobou poznamenané, a kdyby zároveò nepøevzala Benešovu vizi spoleèné demokratické Evropy. Právì proto je dnes potøeba mluvit o obìtech nacismu. Nesmíme pøipustit, aby byly zneužívány proti naší budoucnosti, nesmíme na nì ale ani zapomenout. Vstupujeme do Evropy pro své dìti, ale vstupujeme tam také se svými padlými. S úctou k jejich utrpení, úctou, která není tak malá a malicherná, abychom pro ni museli popírat èi zlehèovat utrpení jiných obìtí zvìrstev, které nacismus rozpoutal. Vèetnì tìch, na nichž jsme se nakonec podíleli. Ètu proti svému zvyku svùj projev z listu. Když jsem si jej pøipravovala, zašla jsem sem, do památníku. Tam, kam dnes klademe vìnce, ležely všude èerstvé šeøíky. A na vlysu vstupní brány byl zbytek graffiti.

– 20 –

Možná ti, kteøí sem položili snítky šeøíku, byli stejnì staøí jako ten sprejer. Chtìla bych vìøit, že stejnì mladí jako mládenci s vyholenými lebkami a hákovými køíži na prsou. Ti mládenci, kteøí nevìdí, co èiní, a pro které ten strašný znak není už symbolem strašlivého vraždìní a nejzrùdnìjší ideologie, jakou kdy lidstvo zplodilo, ale symbolem vzpoury proti naší spoleènosti, která je zklamala. Nemùžeme jim odpouštìt jen proto, že nevìdí, co èiní, ale trestáme-li je, nesmíme zapomínat, že je trestáme také za svoji nedostateènost. Za to, že jsme neumìli dnešní pøicházející generaci dost dobøe pøedat vzpomínku na hrùzy, které nesmìjí být zapomenuty, aby se neopakovaly. Protože naším úkolem je, aby bylo mnohem více tìch, kteøí položí snítku šeøíku, než tìch, kdo zneuctí z lhostejnosti památník obìtí sprejerskou cákanicí. To je úkol, který dlužíme zdejším mrtvým a kterého se nesmíme zøíci. JUDr. Petra Buzková ministrynì školství, mládeže a tìlovýchovy *1965 Praha. Pravnuèka politika a senátora za sociálnì demokratickou stranu Františka Modráèka. ·1984 maturita na gymnáziu ·1984 - 1989 studium Právnické fakulty Univerzity Karlovy ·Od 1989 èlenka ÈSSD ·1992 poslankynì ÈNR ·od roku 1993 PSP ÈR ·2000 odstoupila z funkce místopøedsedkynì ÈSSD, a to zejména pro svùj nesouhlas se zmìnou volebního zákona, na které se dohodly ODS a ÈSSD. ·2001 zvolena pøedsedkyní pražské organizace ÈSSD. ·Je vdaná, má jednu dceru. Z PROGRAMOVÉHO PROHLÁŠENÍ ÈESKÉ VLÁDY. VZDÌLÁVÁNÍ Vláda považuje v1zdìlávací oblast za svou prioritu a bude usilovat o zvýšení kvality vzdìlávání tak, aby ÈR v této oblasti dùstojnì obstála v mezinárodním srovnání. Vláda dokonèí reformu školství s cílem vytvoøit prostupnou a ucelenou vzdìlávací soustavu, orientovanou na celoživotní vzdìlávání. Modernizaci vzdìlávání bude výraznìji orientovat na rozvoj klíèových dovedností a schopností, na zkvalitnìní informaèní i obèanské gramotnosti a na posílení výuky cizích jazykù. Vláda proto pøipraví zákon o vzdìlávání. Páteøí strukturálních a obsahových zmìn se stanou: princip celoživotního uèení, rámcové vzdìlávací programy pro jednotlivé stupnì a obory vzdìlávání, reforma ukonèování støedního vzdìlání, to je státní èást maturity, závìreèné zkoušky a potøebný rozvoj diverzifikovaných forem terciárního vzdìlání a vzdìlávání dospìlých. Vláda také rozšíøí studijní pøíležitosti v oblasti terciárního vzdìlávání. Za rozhodující považuje vláda zvýšení poètu studijních míst v bakaláøských studijních programech, u nichž však vždy bude zaruèena šance pokraèovat ve studiu. Pluralita programù a forem poskytování terciárního vzdìlávání nesmí ohrozit prostupnost a kompatibilitu celého systému ani urèující pozici veøejných vysokých škol, zvláštì univerzit.

– 21 –

Vláda se zavazuje k zachování principu bezplatného veøejného základního, støedního i vysokého vzdìlávání. Vláda se zavazuje zvýšit platy pedagogù a zároveò vytvoøit kariérní øád. Nepøipustí snižování kvalifikaèních pøedpokladù uèitelù základních a støedních škol. Vláda vychází z principu sdílené odpovìdnosti centra, krajù, obcí a jednotlivých škol, zavazuje se zachovat srovnatelné postavení škol všech zøizovatelù a posilovat formy vícezdrojového financování škol a školských zaøízení.

Z diskuse ve Snìmovnì Poslanec Walter Bartoš (ODS): Jediné, co je možné v textu s povdìkem kvitovat, je staronový bohulibì znìjící slib, že podporu resortu školství bude vláda chápat jako svou významnou prioritu. A tak jsem zkoumal, jak že si realizaci oné prioritní podpory v oblasti vzdìlávání vlastnì vláda pøedstavuje. Doèetl jsem se napøíklad, že vláda se sice hlásí ke koncepèním dokumentùm z minulého období, ale ani náznakem se nezmiòuje, jak je chce realizovat a pøedevším jak je chce financovat. Doèetl jsem se, že se vláda v modernizaci vzdìlávání bude orientovat na rozvoj klíèových dovedností, zkvalitnìní informaèní obèanské gramotnosti. Bohužel neøíká, ani co tyto pojmy znamenají. Doèetl jsem se, že se vláda zavazuje rozšíøit pøíležitosti v oblasti terciárního vzdìlávání a opìt kromì odkazu na zvýšení poètu studijních míst v bakaláøských programech chybí jak a jakými nástroji toho chce dosáhnout. A co znamená závazek, že absolventu bakaláøi bude zaruèena šance pokraèovat ve studiu? Doèetl jsem se, že se vláda zavazuje zvýšit platy pedagogùm na úroveò srovnatelnou s Evropskou unií, že vytvoøí kariérní øád a vytvoøí nástroje, které zlepší pracovní podmínky ve školství. Chybí však by jen jakýsi náznak, jak toho má být dosaženo. A tak dále a tak dále. "Omylem je pøesvìdèení, že organizaèní školská opatøení vedou automaticky ke zlepšení kvality vyuèování a ke zvýšení uèebních výkonù. Toto zbožné pøání se týká podobné psychologické problematiky jako notorická nadìje, že permanentní evaluace ve tøídì udìlá ze špatných uèitelù úspìšné vyuèovací experty. Všechno jsou iluze, v nichž je sice obsažena správná reformní myšlenka, avšak jednostranností a radikálností se sama falzifikuje. Žádoucí zlepšení školních výkonù vyžaduje spíše zlepšení kvality vyuèování. Zlepšení kvality vyuèování je dosažitelné jen zlepšením vzdìlávání a dalšího vzdìlávání uèitelù." Weinert, F.E.: Pìt omylù reformátorù školy. Psychologie dnes, 9/2002, s. 14-15.

– 22 –

Ivan Wilhelm

Vysoké školy potøebují perspektivu Již delší dobu se vysoké školy dožadují systematického dialogu s pøedstaviteli státu, jehož závìry by byly závazné pro další jednání a prosazování do reality. Nejde pøitom o nic menšího než o vzájemné vyjasnìní role vysokých škol v souèasnosti a o zpùsoby, jak požadavky vznesené vùèi vysokým školám plnit. Bohužel však, pøes veškerá døívìjší ujištìní o tom, jak se situace již zmìní, nemùže být ze strany akademické obce spokojenost s tím, jak tento dialog dosud probíhal a jaká je situace dnes. Pøitom takový dialog probíhá prakticky ve všech státech nejen v Evropì. Role vysoké školy se totiž velmi dynamicky mìní a tudíž se bez zmínìné permanentní diskuse nelze obejít. Kriticky je dnes pøijímán fakt, že kolem 50 % uchazeèù o vysokoškolské studium nemá v souèasnosti umožnìn pøístup na vysokou školu. Na druhé stranì se celkový poèet studentù na vysokých školách v ÈR za posledních 12 let témìø zdvojnásobil. Nyní je zøejmé, že poèty studentù již nemohou dále rùst bez splnìní dalších podmínek. Základní podmínkou pro další rùst poètu studentù je pøebudování vnitøní obsahové struktury studijních programù. Tato struktura je standardnì tvoøena bakaláøským, nejšíøeji pøístupným stupnìm vzdìlání. Na nìj navazující magisterský stupeò je s ohledem na vyšší studijní nároky pøece jen v jistém smyslu výbìrový a doktorandské studium je vlastnì vìdeckou èinností, a tudíž vyhovuje pouze studentùm se speciálním zamìøením. Realizace této struktury vysokoškolského studia je právì cestou k tzv. otevøení vysokých škol, kdy studijní standardy pøedevším bakaláøského stupnì budou akceptovatelné pro vìtšinu populace. Protože magisterský studijní program má na bakaláøský navazovat, plyne z toho fakt, že obsahová stránka studia se musí zcela promìnit ve srovnání s tradièními studijními plány vysokých škol. Jinak totiž k podstatnìjšímu navýšení poètu vysokoškolsky vzdìlaných lidí nemùže dojít. Je potøeba mít také na zøeteli, že souèasní studenti našich vysokých škol již vìtšinu svého aktivního života prožijí v podmínkách èlenství ÈR v EU, a to bez ohledu na konkrétní termín našeho vstupu do ní. Kvalita vzdìlání, kterého se jim dostane, má proto pro nì zásadní význam. Pøitom úspìch na trhu práce je pouze jednou z podmínek životního úspìchu. Poskytnuté vzdìlání musí tedy být nejen profesní, ale celkovou výbavou jednotlivce v jeho každodenní orientaci v životì. Práce na restrukturalizaci studijních plánù na vysokých školách již jistou dobu probíhají, a to za plnìní všech dalších povinností, takže mùžeme být rádi, že vùbec probíhají, bez ohledu na rychlost, jakou se to dìje. Sestavování tìchto nových studijních plánù se vìnují pedagogové, kteøí plní svoje stávající výukové i vìdecké povinnosti a jejichž poèet kolem 13000 zamìstnancù celé desetiletí stagnuje, nehledì na známou situaci jejich odmìòování. Další, naprosto zøejmou podmínkou pro navyšování poètu studentù je zvýšení kapacity studijních míst. Øešením zde by mohlo být otevírání nových veøejnoprávních neuniverzitních vysokých škol, které mohou významnìjší èást této kapacity vázat na sebe. Až dosud totiž celá tíha navyšování poètu studentù leží na stávajících vysokých školách, jež jsou vesmìs univerzitního typu a neuniverzitní veøejná vysoká škola nebyla dosud otevøena ani

– 23 –

jediná. Je nasnadì, že všechny vysoké školy je potøeba také vybavit nejen personálnì, ale i technicky a informaènì. Další základní oblastí èinnosti vysokých škol je èinnost vìdecká, výzkumná èi umìlecká. Je to samozøejmì èinnost velmi nároèná pøedevším intelektuálnì, organizaènì, ale i finanènì. I v této oblasti je nezbytné vyjasnit si stanoviska a pak tyto závìry prosazovat. Dnes je snad zøejmé, že nelze nic vyzkoumat na základì usnesení jakéhokoli orgánu, je však nezbytné najít konsensus s tìmi, kdo se výzkumem zabývají. V posledním období pøijal parlament nový zákon o podpoøe výzkumu z veøejných rozpoètù, opìt obsáhlé téma na diskusi. Je potøeba velmi rychle vyjasnit možnosti a odhodlání státu jak, a které výzkumné èinnosti bude podporovat. Musí opìt jít o èinnost perspektivní v období nìkolik let, týkající se nemalých nákladù na modernizaci technického a informaèního zabezpeèení, které je jiné než v pøípadì vzdìlávacích èinností, a které u nás stále víc a víc zaostává. Ani není tøeba dodávat, že jde o èinnosti v rámci evropských kritérií hodnocení. Konkrétní øešení nastínìných otázek má samozøejmì øadu možností. Podstatnou skuteèností je však fakt, že každá vysoká škola potøebuje nezbytnì jistou perspektivu stability. Není v jejích silách rychle a èasto mìnit svoje prostøedí a pracovní podmínky. Vývoj vysokoškolského sektoru mùže probíhat efektivním zpùsobem tehdy, bude-li detailnì prodiskutována a vybrána perspektivní varianta øešení, která bude rovnìž prosazována. Pøíprava vládního programu na nadcházející funkèní období je ideální pøíležitostí pro tento proces, a bylo by nešastné tento okamžik již ponìkolikáté nevyužít. (Hospodáøské noviny 11. 7. 2002)

Z rozhovoru o lidských zdrojích Právo, 20. 7. 2002

Alexandr Kramer: Myslím, že vím, co to je vìda a výzkum – ale co to jsou ty lidské zdroje? Petr Mareš: Tuhle otázku jsem za poslední týden urèitì dostal už víc než stokrát! Mnì to pøipomíná pracovní zálohy.. Víte, co je zajímavé, pane redaktore? U nás prakticky každý ví, co to je tunelování, ale skoro nikdo neví, co to jsou lidské zdroje. V Nìmecku, ve Francii, ve Finsku, ve Švédsku, tam všude je to naopak. Myslím, že na tom lze demonstrovat rozdíl mezi naší úrovní politického vìdomí a jeho úrovní v rozvinutých demokraciích. Já za svùj hlavní úkol považuji, aby už jednou v této vládì skonèím, i v Èeské republice každý vìdìl, co to jsou lidské zdroje. Jenže já trvám na odpovìdi už teï. Lidské zdroje jsou potenciál této zemì, tohoto kontinentu, této planety – potenciál, který nám umožòuje pøežít. Péèe o nì znamená zajišovat, aby se lidé mohli uplatnit podle svých schopností, talentù a pracovitosti. Èili je to oblast, do které z jedné strany vstupuje

– 24 –

vzdìlávání, nikoliv ve své institucionalizované podobì škol, ale v podobì celoživotního vzdìlávání; druhým vstupem do tohoto prostoru je trh práce. Problém mé funkce je skuteènì v tom, že je tøeba ji definovat. Urèitì nebudu nìjakým velícím dùstojníkem nad jinými ministry – už teï je jasné, že povaha té funkce bude pøedevším koordinaèní. Které ministry budete koordinovat? Mým prvním úkolem je pøipravit s pomocí expertních týmù koncepci, kterou pøedložím vládì... Mým jasným plánem je pøekonat dvoukolejnost vìdy a vysokých škol a dvoukolejnost institucionalizovaného školního vzdìlávání celoživotního. Myslíte si, že Petra Buzková, která má oblast vzdìlávání na starosti – Musím, vás pøerušit... protože když se podíváte do tabulek, zjistíte, že nejde jen o paní Buzkovou; problém je právì v tom, že otázkami celoživotního vzdìlávání se vedle ministerstva školství zabývá také ministerstvo práce a sociálních vìcí a že celá øada otázek doškolování a rekvalifikací je pøedmìtem zájmu ministerstva prùmyslu a obchodu. Myslíte si, že vás paní Buzková a pan Škromach nechají mluvit do svých resortù? Problematika, kterou se mám zabývat, je výraznì prùøezová, mým úkolem bude nalézt co možná nejefektivnìjší zpùsob spolupráce jednotlivých resortù. Urèitì to bude proces, který nebude prost nejrùznìjších sporù, ale já spory vedené v pracovní rovinì nepovažuji za nìco, co je jakémukoliv pracovnímu týmu ke škodì.

Z PROGRAMOVÉHO PROHLÁŠENÍ ÈESKÉ VLÁDY. VÝZKUM A VÝVOJ Vláda bude pøedevším posilovat rozvoj vìdy a výzkumu na univerzitách a ostatních školách a podporovat sbližování neuniverzitních pracoviš zvláštì základního výzkumu s vysokoškolským výzkumem a vývojem. Podpoøí základní a aplikovaný výzkum tak, aby se podíl veøejných prostøedkù vynakládaných na tuto podporu zvyšoval. Zároveò vytvoøí motivující podmínky pro investice do výzkumu a vývoje z nestátních zdrojù a od zahranièních investorù. Zvýší též efektivitu vynakládaných prostøedkù s dùrazem na pokroèilé technologie. V této souvislosti bude stimulovat zrychlení pøenosu výsledkù základního a aplikovaného výzkumu do prùmyslového výzkumu a vývoje. Souèástí politiky vlády bude též dùraz na pravidelné a objektivní hodnocení výsledkù výzkumu a vývoje. Výše finanèní podpory vlády bude vycházet z pravidelných a objektivních hodnocení tìchto výsledkù. Vláda bude dále podporovat rozvoj mezinárodní spolupráce pøedevším v rámci EU, usilovat o širší a aktivnìjší zapojení do evropského výzkumného prostoru.

– 25 –

PhDr. Petr Mareš místopøedseda vlády pro vìdu, výzkum a lidské zdroje * 1953 Praha Studia: Historická fakulta Varšavské univerzity, Filozofická fakulta UK (1978 promoce, 1983 doktorská, 1988 kandidátská práce v oboru svìtových dìjin) 1981 - 1984 vìdecký aspirant, odborný pracovník v Ústavu èeskoslovenských a svìtových dìjin ÈSAV 1987 - 1988 archiváø Všeodborového archivu 1988 - 1990 vìdecký pracovník v Èeskoslovenském filmovém ústavu. 1990 Fakulta sociálních vìd UK (tajemník katedry politologie, prodìkan pro studijní záležitosti a vedoucí oddìlení amerických studií) 1996 pùsobil na Faculty of History University of Calgary 1998 - 2002 pøedseda Výboru pro vìdu, vzdìlání, kulturu, mládež a tìlovýchovu PSP ÈR Je autorem mj. knih Prezidenti Spojených státù, spoluatorem Dìjin zemí Koruny èeské (Paseka 1992) a Dìjiny a NATO (Paseka 1997) Je rozvedený, má dvì dcery.

Zvýhodníme investice do vzdìlání

Z rozhovoru Mladé fronty Dnes s místopøedsedou vlády P. Marešem dne 24. 7. 2002 Klíèovým úkolem pro vás a ministryni školství je zmìnit jedno z nejsmutnìjších èísel: v Èesku má jen necelých devìt procent lidí vysokoškolské vzdìlání. Jak otevøete univerzity více lidem? Je vùbec možné více zpøístupnit školy bez školného, které sociální demokraté naprosto striktnì odmítají? Moje dohoda s paní Buzkovou ohlednì školného zní tak, že nebudu hovoøit o školném do doby, než sociální demokracie sama pøijde s tímto tématem. Myslíte si, že s ním pøijde? To je téma, které pøijde ve chvíli, kdy serióznì zaèneme diskutovat právì o tom, jak zvýšit poèet studentù a jak dostat na vysoké školy peníze z jiných než veøejných zdrojù. Sociální demokraté v celé øadì zemí po èase dospìli k tomu, že školné je velmi efektivní zpùsob. To je tøeba pøípad Velké Británie. Jak jinak se dají soukromé peníze do škol dostat? Paní ministrynì Buzková má v tomto smìru urèité projekty ve spolupráci se soukromými firmami. Firmy by mìly být pøizvány k tomu, aby mluvily do stavu vzdìlávání. Firmy, které budou investovat do vìdy nebo vzdìlání, by mìly dostat možnost odeèíst si ty peníze z daní. V systému vysokých škol je ale i hodnì vnitøních rezerv. Chybí nám pestøejší nabídka vysokoškolského vzdìlání.

– 26 –

Chybìjí hlavnì bakaláøské obory. Mnoho lidí ve vyspìlých zemích se spokojí právì s bakaláøským titulem ... V Anglii nebo Skandinávii mají naopak problém dostat studenty do magisterského studia, odcházejí už po bakaláøi. V tìchto zemích stavìjí pyramidu vzdìlávání odspodu, kde je mnoho lidí s bakaláøským vzdìláním. Pak je menší vrstva magisterského studia a úplnì nahoøe pár doktorandù. Paleta možností se musí rozšíøit. Jde o nejrùznìjší typy kurzù od jednoho po šest semestrù. Nejdùležitìjší je vytvoøit prostor, kam mùže èlovìk po maturitì vstoupit. Vybudovat takový systém je drahé. Znamená to rozšíøení poètu studijních míst... Ano. Bude to stát hodnì penìz. Ve svìtì je bìžné, že uplatnìní absolventù je jedním z kritérií, podle nichž hodnotí kvalitu univerzit nezávislé ratingové agentury. Prospìl by nám podobný systém? Rozhodnì ano. My jsme u nás na fakultì sociálních vìd Univerzity Karlovy pøevzali z Cornellovy univerzity v USA systém hodnocení pedagogù studenty, což je souèástí obrázku, který bychom o škole mìli mít. Fungovalo to dva roky, pak to vyznìlo do ztracena. Øada kolegù na to reagovala velmi popuzenì. Výsledky pøitom byly velmi zajímavé. To je jeden z krokù, jak ze vztahu podøízený-student versus nadøízený-profesor vypìstovat kolegiálnìjší vztahy. Otázka je, jestli tohle chtìjí sami studenti. Když jsem ještì jako studijní prodìkan na fakultì navrhl, aby se peníze na prospìchová stipendia rozdìlila mezi ménì studentù, kteøí by ale dostávali výraznì vyšší èástky, sami studenti to odmítli. Nakonec si to odhlasovali tak, že skoro všichni mají prospìchové stipendium a dostanou jenom nìjakých šest stovek. Hovoøili jsme o daòových výhodách, které mají pøitáhnout soukromé peníze do vìdy. Jak budou vypadat? Do diskuse o vìdeckých prioritách by se mìly mnohem víc zapojit podnikatelské kruhy. Nejde o to vìdcùm nìco diktovat, ale propojit tyto dosud oddìlené svìty. U vybraných oborù by si pak firma èástku, kterou vìnuje ústavu nebo univerzitì na výzkum, mohla odeèíst z daní. Zároveò by mìlo být možné, aby si vìdecké instituce naopak zakládaly komerèní firmy, kde by jejich objevy mohly vydìlávat peníze. Musíme skoncovat s hroznou byrokracií, která dnes univerzitám a vìdeckým ústavùm ztìžuje podnikání. S tím souvisí i zbourání bariér mezi univerzitami a Akademií vìd ... Není jediný dùvod, proè by mìla existovat fakulta slonistiky a ústav pro výzkum slonù, a ne jedno vìdecké pracovištì. Jediná cesta, jak udržovat znalosti na úrovni, je když vìdci uèí na univerzitách a studenti jsou pøímo zataženi do vìdy. U nás je to odtržené. Studenti se pohybují na fakultách, ty nejlepší pak pøesadíte do vìdeckých ústavù, ale propojení chybí. Objevy a znalosti se pak netoèí rychle, a to je špatnì.

– 27 –

MUDr. Marie Souèková ministrynì zdravotnictví *1953 Brno Studia: gymnázium Brno, FVL UK Sekundární lékaø na chirurgii, ortopedii, pozdìji ambulantní specialista v oboru ortopedie s atestací I., posléze II. stupnì 1993 vedoucí lékaø ortopedického oddìlení SAZZ v Ústí n/L 1992 soukromá praxe v ortopedicko-rehabilitaènì-rekondièním centru v Chlumci 1995 vstup do ÈSSD 2000 radní krajského zastupitelstva Ústeckého kraje Garant Svazu handicapovaných, OS ÈÈK a Senior centra v Ústí n/L; spolupráce se Sdružením pro mentálnì postiženou mládež v Ústí n/L; sponzoruje OS ÈÈK, dìtské domovy Je rozvedená, má dvì dìti

Ministrynì o fakultních nemocnicích Fakultní nemocnice by mìly dostat k dosavadním pøíjmùm od zdravotních pojišoven za léèení pacientù peníze z rozpoètu školství na výuku lékaøù, vìdu a výzkum. Další prostøedky by mìly získat na nároèné operace z chystaného fondu vývojové medicíny, øekla ministrynì zdravotnictví Marie Souèková. Pøipomnìla, že fakultní nemocnice zajišují výuku lékaøù a dalších zdravotnických pracovníkù. „Proto hledáme cesty, jak zlepšit vybavenost na poskytování kvalitní výuky, ale také jak poskytovat lepší podmínky pro vìdu a výzkum, kdy nejsou dostateèné finanèní zdroje na jejich pokrytí,“ vysvìtlila. Ministrynì ustaví dvì komise pro Èechy a Moravu, v nichž se øeditelé nemocnic se zástupci ministerstva a dotèených mìst dohodnou na optimálních poètech lùžek a rozdìlení specializované péèe. Podle toho pak bude ministerstvo smìøovat do nemocnic investice ze státního rozpoètu. Podle Souèkové zatím není jasné, jakou právní formu budou fakultní nemocnice mít. Pravdìpodobnì se zmìní jejich název na univerzitní a mìla by zùstat zachována jejich veøejnoprávní funkce. Mìly by v nich vznikat správní a dozorèí rady s dominantním zastoupením ministerstva jako zøizovatele. Vedle penìz z rozpoètu školství a fondu vývojové medicíny chce ministrynì získat peníze pro nemocnice také lepším výbìrem zdravotního pojistného a zmìnou pøerozdìlování mezi pojišovnami. ÈTK 1.8.2002

– 28 –

Z PROGRAMOVÉHO PROHLÁŠENÍ ÈESKÉ VLÁDY. ZDRAVOTNICTVÍ Zdravotní politika vlády bude vycházet z principù ekvity, technické a medicínské efektivity a dlouhodobé finanèní stability, mezigeneraèní solidarity, solidarity zdravých s nemocnými a zdravotnì postiženými, profesionality a kontroly veøejnosti. Vláda zdùrazòuje prevenci jako základní aspekt péèe o zdraví, jako nejménì nákladný zpùsob pøedcházení nemocem a poruchám zdraví. Zdraví není kategorií výluènì medicínskou, ale široce humánní. Vláda si uvìdomuje sociální, ekonomické a ekologické faktory, které ovlivòují zdraví a potøebu vìtší integrace základních požadavkù ochrany veøejného zdraví do rozhodování ostatních sektorù, vèetnì rozhodování na komunitní úrovni. Vláda bude vytváøet podmínky pro dùstojné zacházení s pacientem, jeho zvýšenou informovanost o zpùsobech kvalitní léèby a podporovat jeho svobodný výbìr zdravotní péèe. Úèinný diagnosticko-léèebný proces bude dostupný všem pacientùm podle zásad ekvity a potøebnosti. Souèasnì budou dále propracovávány mechanismy optimalizace pohybu pacienta pøi vyhledávání zdravotní péèe s dùrazem na práva a odpovìdnost pacienta i lékaøe. Zvláštní dùraz na dostupnost a odpovídající zdravotní péèi bude vìnován obèanùm se zdravotním postižením. Vláda bude vytváøet podmínky nejen pro udržení jejich zdravotního stavu, ale i pro život v domácím prostøedí. Spoleènì s regiony bude podporovat restrukturalizaci souèasných lùžkových kapacit pro potøeby stárnoucí populace. Zdravotní hospitalizace budou hrazeny z veøejného zdravotního pojištìní, pøièemž nesmí být narušena rovná dostupnost indikované zdravotní péèe. Vláda pøipraví návrhy právních pøedpisù, ve kterých budou definovány podmínky èinnosti zdravotnických zaøízení a jejich veøejnoprávní funkce. Vláda zajistí úèelnou organizaci zdravotnických služeb s posílením úlohy krajù a obcí na základì subsidiarity. Na základì širokého odborného konsensu budou navrženy standardizaèní procesy pro jednotlivé druhy a formy zdravotní péèe, vèetnì úpravy úhrady ze zdravotního pojištìní, v závislosti na rozvoji medicíny tak, aby nedošlo ke zúžení stávajícího vìcného rozsahu zdravotní péèe, hrazené z veøejného zdravotního pojištìní. V oblasti léèiv a zdravotnických prostøedkù budou implementovány standardy jakosti harmonizované s EU. Spolu s koordinací regulaèních procesù, od cenotvorby až po regulaci spotøeby, se zajistí dostupnost kvalitních, bezpeèných a úèinných léèiv a zdravotnických prostøedkù všem, kteøí je potøebují. Rovný pøístup ke zvláštì nákladné zdravotní péèi bude zajištìn vytvoøením samostatného fondu pro rozvoj moderní medicíny, jenž bude financován vícezdrojovì.

– 29 –

Vláda bude nadále dbát o celkovou bilanèní rovnováhu veøejného zdravotního pojištìní s tím, že se nezvýší spoluúèast obèanù na péèi, hrazené z veøejného zdravotního pojištìní, ani nepodpoøí zvýšení procentní sazby povinného zdravotního pojištìní placeného zamìstnanci a zamìstnavateli. Vláda podpoøí opatøení, zajišující plné pøerozdìlení vybraného pojistného na zdravotní pojištìní.

Z rozpravy ve Snìmovnì: Poslanec J. Maštálka, KSÈM: Obecnì celý program trpí velmi nestandardní terminologií, která svìdèí o neujasnìnosti problémù a jistém stupni amatérismu. Dále je zøejmé, že autor textu nezná platnou legislativu, protože by jinak nemohl slibovat to, co v je již v zákonech zakotveno, anebo slibovat exekutivní postup tam, kde chybí zákonné zmocnìní, pøípadnì je proti duchu zákonù, které spoleènì prosadily v minulém volebním období strany souèasné vládní koalice. Není jasné, co je „demokratická zdravotní politika“. Je to zøejmì každá politika, kterou prosazuje lid prostøednictvím svých volených zástupcù. Jiná než demokratická tedy u nás nepøichází ani v úvahu. Technická a medicínská efektivita, která je zmiòována, není starostí politiky, ale lékaøské vìdy a techniky, není zmínìna organizaèní efektivita, která je odpovìdností zástupcù vládní moci.

– 30 –

Zásadì profesionality odporuje text prohlášení. O profesionalitu zdravotníkù se, doufám, bát nemusíme. Vìøme, že pod kontrolou veøejnosti bude i èinnost ministerstva. Není jasné, k èemu se vztahuje slùvko „zachování“. Co má být zachováno? Poruchy zdraví, hromadnì se vyskytující onemocnìní nebo opatøení k vytváøení? Ochrana pracovních podmínek již byla hygienické službì odòata, což by mìl autor vìdìt a nepatøí tedy do resortu zdravotnictví. Jinak jde o pouhý výèet tradièních úkonù orgánù veøejného zdraví. Ani druhá vìta nedává smysl, nebo definuje prevenci jako „nejménì nákladný zpùsob pøedcházení nemocem a poruchám zdraví“. Pøitom ale prevence je totožná s pøedcházením nemocem a poruchám zdraví. Nemùže tedy být nejlevnìjším zpùsobem, pøípadnì je souèasnì i jejím nejdražším. Je nejasné, co je „zvýšená informovanost pacientù“, a jak by mohla vypadat „podpora svobodného výbìru zdravotní péèe“, nebo co mohou být „mechanismy optimalizace pohybu pacienta“. Vláda se tím zøejmì vùbec k nièemu nezavazuje. Nabízí se také otázka, nakolik je výbìr optimálnì se pohybujícího, zvýšenì informovaného pacienta skuteènì svobodný. Udržení zdravotního stavu zdravotnì postižených je snad také jen kouzlo nechtìného. Cílem by snad mìlo být pøedevším zlepšení jejich zdravotního stavu. Závazek úhrady hospitalizace ze zdravotní indikace z veøejného zdravotního pojištìní je zvláštní, nebo to není nic nového. Naproti tomu rovná dostupnost indikované zdravotní péèe je novinka. Jen není jasné, co s indikovanou péèí, která se z veøejného zdravotního pojištìní nehradí. Znamená to, že v zájmu rovnosti nebude poskytována, nebo ji v zájmu úplné bezplatnosti nebude indikovat vùbec nikdo? Je hezké, že vláda je odhodlána pøipravit návrhy právních pøedpisù, ve kterých budou definovány podmínky èinnosti zdravotnických zaøízení. Není však jasné, co má být jejich cílem. Standardizaèní procesy budou jistì znamenat zvýšení nákladù pøinejmenším na nìkteré druhy zdravotní péèe. Èím bude tento jev kompenzován pøi nezvýšení pojistného, je nejasné. Evropské standardy kvality lékù a zdravotnických prostøedkù již implementovány byly. Dostupnost kvalitních, bezpeèných a úèinných léèiv a zdravotnických prostøedkù všem, kteøí je potøebují, je dávno zajištìna, ovšem s výjimkou dostupnosti cenové. Fond pro rozvoj moderní medicíny, kterou je mínìna zvl᚝ nákladná zdravotní péèe, nezajistí podle našeho názoru rovný pøístup k této péèi, ale pravý opak. Zatím je poskytována všem, kteøí ji potøebují, a po vytvoøení fondu to bude platit do jeho vyèerpání. Vlády prozatím bilanèní rovnováhu veøejného zdravotního pojištìní pøedevším narušovaly. Tato vláda k tomu zatím nemìla pøíležitost. Vláda hodlá podpoøit opatøení, zajišující plné pøerozdìlení vybraného pojistného, místo toho by však mìla pøedložit pøíslušný zákon. Programové prohlášení bohužel neobsahuje jakýkoliv závazek optimalizace sítì zdravotnických zaøízení, zejména lùžkových a redukce spotøeby lékù, dále záruky pacientùm, že

– 31 –

jim nebude odpírána zdravotní péèe, napø. nepøijetím k hospitalizaci z úsporných dùvodù, a že budou nepodjatì øešeny jejich stížnosti. Poslanec Milan Cabrnoch, ODS:V kapitole Zdravotnictví mùžeme nalézt øadu nejasných a bezobsažných pojmù, nikdo neví, co je moderní a demokratická, a co nemoderní a nedemokratická zdravotní politika, nikdo neví, co je technická a medicínská efektivita, a co je efektivita netechnická nebo nemedicínská. V prohlášení se deklaruje dlouhodobá finanèní stabilita. Vedle ní však závazek nezvyšovat pojistné a nezvyšovat vstupy mimo zdravotní pojištìní. Na zdravotnictví tedy zákonitì bude stále ménì, nebude mít další prostøedky na úhradu rostoucího objemu potøebné zdravotní péèe. Tento objem poroste nezbytnì v souvislosti jak se stárnutím naší populace, tak s rychlým rozvojem medicínských technologií. Podle vládního programového prohlášení bude zdraví èi nemoc obèana nikoliv jeho problém, ale spoleèenský problém, který bude øešit spoleènost ve veøejném zájmu, s pomocí veøejných prostøedkù a pod veøejnou kontrolou. Plán, podle kterého bude vláda optimalizovat pohyb pacienta, nahání hrùzu. A já pevnì vìøím, že i pøesto si vìtšina našich obèanù v této zemi bude i v dalších letech svùj pohyb optimalizovat sama podle svého osobního rozhodnutí. Vláda hodlá regulovat ceny, spotøebu, vzájemné regulace provázat a koordinovat. Regulace nahradí pøirozené tržní prostøedí a v koneèném dùsledku nepovedou k nièemu jinému než ke zvýšení cen a omezení kvality a dostupnosti zdravotní péèe. Plné pøerozdìlování prostøedkù zapadá do schématu nivelizace a demotivace. V péèi o zdraví není v programovém prohlášení vlády žádný prostor pro osobní odpovìdnost, pro svobodné rozhodnutí jednotlivce. Odpovìdní, pracovití a poctiví obdrží od našeho milého státu stejnou péèi jako neodpovìdní a nepracovití. Takovýto pøístup mùže vyhovovat pouze tìm druhým. V celé kapitole vìnované zdravotnictví není jediné slovo o primární péèi, jediné slovo o soukromých poskytovatelích zdravotní péèe, jediné slovo o privatizaci, chybí jediné slovo o vytvoøení rovného prostøedí pro konkurenci. A co více. V této kapitole není dokonce ani jediné slovo o kvalitì zdravotní péèe, ani jediné slovo o vzdìlávání zdravotnických pracovníkù. Celá kapitola se omezuje na rovnostáøství a pøerozdìlování. V koneèném efektu toto rovnostáøství a pøerozdìlování nejen ve zdravotnictví povede k solidárnímu sdílení kvality, k pøerozdìlování bídy a k solidárnímu sdílení poklesu této kvality. Souèasnì s posilováním vlivu úøedníkù se bude dále rozšiøovat prostor pro šedou ekonomiku, pro protekci a pro úplatky.

– 32 –

ZDRAVOTNICTVÍ V KRIZOVÝCH SITUACÍCH VÈEREJŠKA, DNEŠKA A ZÍTØKA

– 33 –

Úhel pohledu na dnešní i budoucí katastrofy a krize Jarmila Drábková

OCHRIP FN Motol, Praha Katedra urgentní medicíny a medicíny katastrof IPVZ, Praha V roce 1997 se v Praze konala bez jakéhokoli mediálního ohlasu mezinárodní konference s hlavním odborným tématem: Obtížnost rozhodování v tísòových a katastrofických situacích. Nemìla tisíce úèastníkù, ale hovoøili a diskutovali pøipravení a zkušení profesionálové. Pøesáhla rámec zdravotnictví pøesnì tak, jak je a bude tøeba. Integrace zdravotnických a nezdravotnických služeb a postupù Profese úèastníkù konference byly nejen zajímavé, ale i velmi pøínosné. Uveïme pøíklady: Pøedstavitel krizového štábu, sám hasiè, se podílel na zvládání rozsáhlých požárù lesù v Jihovýchodní Asii, jejichž kouø zamoøoval vodstva moøí i Austrálii nezávisle na oddìlení kontinentù. V téže pracovní skupinì zasedal pøíslušník Scotland Yardu z Londýna, k nìmuž všichni vzhlíželi s uznáním. Rozhodoval o opatøeních pøi velkých, až masových hudebních a taneèních akcích mladých lidí v halách i na otevøených plochách, u nichž vliv drog nebyl zanedbatelný. Izraelský zástupce pøedával zkušenosti s teroristickými akcemi a s udržením poøádku pøi hrozbì vzniku paniky. Úèastník z USA pøedvedl, jak jsou zajišovány motorizované megaakce na pøíkladu populárního závodu v Indianapolis. Nechybìli zdravotníci s tématikou, jaká jsou pøevládající ohrožení života a zdraví v rùzných katastrofických situacích; jak se rozhodovat preventivnì a jak se rozhodovat za již vzniklé situace; kdy pøejít od taktiky optimálního ošetøení jednotlivcù k poskytnutí péèe podle prognózy pøežití pøi velkém poètu postižených. Kategorie a generace katastrof Konference se snažila zformulovat, jaké kategorie mimoøádných situací a katastrof nás èekají ve 21. století, abychom si vèas promysleli situace, pro nìž máme mít pøipraveny algoritmy kritérií rozhodování i vydaných rozhodnutí. Úkolem konference bylo definice a širší formulace uèinit nejen výstižné, ale i jednoduché. Potìšilo mne tehdy, že se zámìr splnil a dostal dokonce až didaktický ráz širšího významu. I. generaci katastrof známe dùvìrnì již z dlouhé historie lidstva. Jsou nejlépe popsány, jsou èasto i umìlecky zpracovány a s odstupem èasu i pomìrnì objektivnì zanalyzovány. Jsou pøedevším pøírodního pùvodu a lze je èekat i nadále: zemìtøesení, sopeèná èinnost, velké požáry lesù a rašeliniš za sucha, záplavy a sesuvy pùdy po dlouhých deštích nebo pøi jarním tání èi devastující vzdušné víry a obrovské tsunami apod.

– 34 –

Civilizace pøinesla pro tuto podskupinu mnoho výhod pro lidstvo. Monitorování satelity, seismografické sledování, globální informaèní superdálnice umožòují vèasné pøedpovìdi. Pøesto je pravdìpodobnost vèasného pøedvídání asi 70 % a úspìšnost zvládnutí asi 60 %. Ve 40 % nevíme napø. pøesnì místo, kudy projde tornádo, kdy a kde udeøí vlna veder - „killing heat“ - èi kde právì vyvøe bublina oxidu uhlièitého, která z oblasti vytìsní kyslík. Navíc èást zemí není schopna ani po vèasném varování pøesunout rychle a spoøádanì ohrožené obyvatelstvo na rozdíl od pøíkladnì úspìšné preventivní evakuace pøed erupcí sopky St. Helene v USA. Do druhé podskupiny I. kategorie patøí katastrofy, které si lidstvo vytvoøilo vlastní èinností v posledních dvou stoletích. Zpoèátku jsme je vìtšinou nazývali provozní havárie. Další pokrok paradoxnì ukázal, že mohou mít daleko vìtší rozsah, než jsme jim pøisuzovali. Název se zmìnil na katastrofy zpùsobené èlovìkem (man-made disaster). Vznikla rùznorodá skupina, která sledovala technický rozvoj. Ke katastrofám podskupiny øadíme jak zkázu Titanicu, tak havárii v Èernobylu. Mezinárodní spoleèenství, média i svìtové veøejné mínìní reagují okamžitou pomocí pøedevším na katastrofy s poètem 1000 a více postižených, popø. s menším poètem postižených, ale s vìtším podílem dìtí a nezletilých. II. generace katastrof pohlíží na katastrofy z ponìkud odlišného úhlu. Aèkoli jsou obsahem této skupiny v podstatì tytéž rizikové momenty jako v pøedchozím odstavci I. generace, liší se vysokou pravdìpodobností delšího až protrahovaného prùbìhu a možného brzkého opakování. Z toho dùvodu dostaly název krize. Je pro nì charakteristické, že mají i následný, nahlodávající a znejisující vliv na postiženou komunitu, popø. na celou spoleènost. Významnì pøibývají psychologické momenty. Od úvodního chaosu, který vznikne vždy, od úvodní až hektické snahy pomoci se odvíjí protrahovaný stres a únava. Odhadem je v technicky vyspìlé, civilizované spoleènosti pøibližnì 2–3 % psychotikù a 5 % neurotikù. Za krize se nezmìní významnì procentuální podíl první citované skupiny, ale podíl neuroticky se chovajících a jednajících jedincù vzroste až na 20 %. Popisuje se zvýšená sebevražednost, pøecitlivìlost na upozoròování na rizikové momenty, obrana pøed pøijetím nové reality, deprese atd. Charakteristickým pøíkladem pro èeskou kotlinu jsou nyní opakované záplavy. Obdobný moment je v datu 11. záøí v USA. Je zèásti larvován pozitivnì motivujícími snahami o zajištìní bezpeènosti a zèásti kompenzován èasovým intervalem, tj. absencí druhotného úderu. Krize jsou nebezpeèné pro svùj demotivující a depresivní náboj, který je vyznaèen zejména v postindustriálních, postmoderních a individualistických spoleènostech, zvyklých na systém, úroveò a pøevládající øád. III. generace: Uvedenou generaci, pokud z ní vylouèíme váleèné konflikty, lze oèekávat jako novou a reprezentativní pro 21. století. Teprve to pro ni pøináší možnosti plného uplatnìní. Prognózy praví, že zasáhne pøedevším technicky vyspìlé civilizace. Název, který byl mimoøádným situacím a katastrofám této skupiny pøiøazen, zní až apokalypticky. V angliètinì se nazývají „break-down“ katastrofy, což vnímáme jako zhroucení. Mohou

– 35 –

zasáhnout satelitní sítì, øízení letecké dopravy, monitorování ovzduší a jeho bezpeènosti, organizaci záchranných akcí, dále globální obchodování, založené na internetu, databáze a rozhodovací systémy. Nemusí mít v první fázi obìti na životech, destruují postupnì danou spoleènost a její øád. Uvedenou kategorii není tøeba podrobnì rozebírat, protože jsme denními svìdky jejích jednotlivých prvkù, které se na ní podílejí. Hackeøi ani teroristé ještì neudeøili v plném rozsahu, takže máme stále tendenci vnímat katastrofy prizmatem I. a II. generace. První varovné signály III. generace sledujeme v televizi zatím jako zajímavé, ale dosti vzdálené události. Hlavní riziko pro budoucnost je v jejich nynìjším podceòování, až vytìsòování ze skupiny hrozících katastrof. Záplavy a vlna veder Je zcela evidentní, že v popøedí stojí naše dnešní starosti. Týkají se nyní záplav. Postihly asi 16 % z nás a v budoucnosti v rámci solidarity se dotknou nás všech. V hlavním mìstì se nás bude v nejbližší budoucnosti bezprostøednì týkat summit NATO, ostatní obyvatelé nás budou tak trochu pozorovat v televizi. Ale všichni daòoví poplatníci pøispívají na vybavení pro bezpeènost v hlavním mìstì v dobì summitu. Je vždy vhodné se rozhlédnout šíøe a dále a s urèitým odstupem si vytváøet názor. Vlna veder, která nás v létì postihla a která se bude pravdìpodobnì opakovat i pøíští léto, nebyla smrtící, jako byla opakovanì v USA. Prošla s aktuálními konkrétními informacemi i radami pro obyvatelstvo, nezaøadili jsme ji ani mezi katastrofy, jako ji vnímají Amerièané v Chicagu èi v Tennessee. Záplavy mìly a mají daleko vìtší rozsah majetkových škod a znejisují. Byly opakovanì, a to v pomìrnì krátkém èasovém intervalu. Poèet obìtí byl malý, materiální škody a psychotraumatizující postižení naopak podstatnì vìtší a budou i delší. Opakování nelze vylouèit. Situace odpovídá kritériím teorie prvotního a druhotného úderu, známé z akutní medicíny. Pokud je druhotný úder, napø. závažná komplikace nebo nutnost reoperace, zasazen organismu døíve, než se plnì stabilizuje a doplní svou pøedchozí rezervu, je pokles imunity potencován a je velmi signifikantnì snížena schopnost organismu zvládnout navýšení zátìže. Pøipravenost Posuïme i informovanost a konkrétní pøipravenost obyvatelstva. Je známo, že v Japonsku trénují dìti evakuaci ze školní budovy, protože riziko zemìtøesení je reálné a dìti jsou garancí genofondu. V dobì studené války se pøi CO školeních v Praze zdùrazòovalo: Pokud bude napadena vltavská kaskáda pøehradních zdí, lze na okraji Prahy, pøibližnì v Modøanech, oèekávat frontální záplavovou vlnu asi do 20 minut. Prahou – vltavským koridorem - bude procházet asi 20–25 minut, takže obyvatelé Troje mají pøíznivìjší èasové podmínky pro únik. Bude vysoká 16–20 m, takže „ ještì na nástupišti stanice I. P. Pavlova bude voda sahat po kotníky“, nám vysvìtlili coby pøíklad. Byli jsme nabádáni, abychom mìli vždy své nejdùležitìjší dokumenty u sebe, a lektor nezapomnìl, možná s humorem, zdùraznit, že i zdatní

– 36 –

plavci, pøebývající ve vltavském koridoru, by mìli mít složená plovací „køidélka“ v pøíruèním dosahu. Dodával, že na levém bøehu Vltavy je v akutní záplavové zónì asi 140 školek, takže autobusy MHD vysadí na pøíkaz z vysílaèky dospìlé, zajedou k vytipovaným školkám, dìti již seøazené pøed školou do nich rychle nasednou a vozy pohotovì vyjedou na Petøín èi Strahov nebo Zlíchov. Dospìlí nech do udané výše 20 m nad hladinou vybìhnou do kopce sami, konèil. Èást z tìchto informací se osvìdèila i letos, dávno po pádu železné opony a zmìnì infrastruktury ve vltavském koridoru; geografie ani demografie se totiž pøíliš nezmìnily, takže budou v analogických situacích platit vždy. Posuïme ještì další výstižné pøíklady: Bezpeènostní výbor Parlamentu ÈR se již pøed datem 11. záøí zabýval riziky moderní doby v naší otevøené spoleènosti. V popøedí stál problém chemického terorismu a bioterorismu. Semináø s odborníky rùzných profesí pøinesl nejen souhrn poznatkù, ale ukázal, že se musíme umìt uèit z varovných známek døíve, než pøijde úder. Útok na Twins totiž nebyl první. V roce 1993 vjelo do suterénního parkingu WTC nákladní auto naložené výbušninami a explodovalo. Reakce byla klasická – obrátila se zpìt k provedenému èinu, by ve velmi nedávné minulosti, neobracela se s invencí a fantazií k budoucnosti.. Byl zaøízen velín, obsluhující videokamery v parkingu, ve výtazích z parkingu, ochrana vrat pro vjezd byla zdokonalena. Pøíští úder byl veden, kde jej nikdo neèekal, kde se nic nemonitorovalo. Porovnejme tento historický pøíklad s teroristickou akcí sekty Óm Šinrikjó. Ani jejich útok v Tokiu nebyl první. „ Generální zkoušku“ uspoøádala sekta v metru v menším, celkem neznámém japonském mìstì nìkolik málo let pøedem. Ve svìtì jí málokdo vìnoval pozornost, i když i ona mìla své obìti. Ale Japonci se správnì zamysleli. V tokijském metru zintenzivnili klimatizaci, aby toxicita ovzduší v metru rychle klesala. Zajistili lepší pístový efekt posunu vzduchu jedoucími soupravami, a tím také napomohli zøedìní a odvedení toxických výparù. Na nástupištì i dozorèí místa pøímo v metru umístili antidota. Antidota dali i do nejbližších nemocnic. Teroristický útok pøišel. Zatèení pøíslušníci sekty pøiznali, že své propoèty oproti pøedchozí „generální zkoušce“ nezmìnili a že je tokijský výsledek „malého“ rozsahu jimi naplánované katastrofy velmi zklamal. Japonský pøíklad je svou filozofií hodný následování. Zahrnuje informovanost, preventivní systémové rozhodnutí, operativní zásah i úspìšný výsledek. Katastrofy provázejí Zemi od jejího vzniku, jak víme i z diskuse o vyhynutí dinosaurù. Èást jich pøipojila navíc lidská civilizace svým technickým rozvojem. Mají své charakteristiky, zákonitosti, projevy i obìti. Záplavy v létì jsou milosrdnìjší než na jaøe s noèními mrazy. Postižení nezaplaví traumacentra, ale interní oddìlení, LDN, azylové prostory. Povedou diagnózy podchlazení, hypohydratace, hypovolemický šok, psychotrauma, bronchopneumonie; køivka úmrtnosti bude kulminovat okamžitì a pozdìji u seniorù a malých dìtí.

– 37 –

Pøi smrtící vlnì veder bude letalita kulminovat tøetí den na hypertermii s centrální smrtí a/ nebo se srdeèním selháním. Nejohroženìjší oblasti nebudou podél øek, ale v panelových sídlištích a v domech dùchodcù a seniorù. Medicína katastrof má své celosvìtové heslo. Je na plakátì, na nìmž posádka záchranného èlunu v oranžových vestách odváží starou paní ze zaplavené oblasti. Zní: Should disaster strike – Be prepared. K tomu není co dodat.

[email protected]

Povodòové otazníky Ve dnech, kdy zaèala opadat voda, odpovídali redakci VNR pøedstavitelé lékaøského stavu Pøedseda Èeské lékaøské spoleènosti J. E. Purkynì, prof. J. Blahoš: Jak se v krizových situacích, jako jsou záplavy, teroristické útoky, války nebo jiné katastrofy projevuje lékaøská solidarita? Nìkteré organizace, jako napø. Lékaøi bez hranic, které na tuto pomoc jsou speciálnì zamìøeny, mají i finanèní prostøedky a jsou v takových pøípadech schopny pomáhat postiženým státùm. Vidíme to napø. v asijských zemích, jako je Indie a Bangladéš, nebo v Africe, kde všude právì Lékaøi bez hranic udìlali obrovský kus práce. Co mùže dìlat Purkyòova spoleènost? Jejím cílem není takováto mezinárodní spolupráce, nicménì mùžeme – a také se o to snažíme – pomáhat aspoò morálnì. Ovšem celá øada èlenù naší spoleènosti i jiných spoleèností odborných jezdí do ciziny èasto za velmi skromných podmínek a pomáhá tam. Jsou však také státem organizované samostatné akce, tøeba v rámci vojenské pomoci v Afgánistánu nebo v zemích bývalé Jugoslávie. Vzájemná pomoc lékaøská tedy existuje. Globalizace totiž nemá jen ekonomický význam a smysl pejorativní, ale provází ji také globalizace etiky, morálky a vzájemné pomoci. V tomto smìru se jistì bude vyvíjet i dál a to je myslím dobøe. Ministrynì zdravotnictví MUDr. Marie Souèková: Jak je èeské zdravotnictví pøipraveno na mimoøádné události? Zdravotnictví je souèástí integrovaného záchranného systému. V krizové situaci je ve zvýšené pohotovosti záchranná služba a pøipraveny jsou nemocnice nejenom k pøijímání nejenom akutních pøípadù, ale i sociálnì potøebných obèanù. Otevøeli jsme lùžka v rámci protiatomového krytu v Thomayerovì nemocnici a sociální lùžka na Bulovce. Pokud by tyto kapacity nedostaèovaly, mìli jsme ještì další záložní lùžka, v Praze jich bylo pøes dva tisíce. Celou dobu byl funkèní krizový štáb ministerstva, pravidelnì se scházíme, máme své zástupce jak v ústøedním krizovém štábu, tak i v krizových štábech na úrovních nižších.

– 38 –

Prezident ÈLK MUDr. David Rath: Jak na základì svých zkušeností nejenom prezidenta Èeské lékaøské komory, ale i terénního lékaøe z Kralup hodnotíte pøipravenost èeského zdravotnictví na záplavy nebo jiné mimoøádné katastrofické události? Slyšeli jsme o tom, že napøíklad chybìjí vakcíny pro oèkování záchranáøù. Domnívám se, že na vìtší rozsah postižení není žádný stát na svìtì pøipraven. Ukázala to i zkušenost USA, kde po teroristickém útoku selhaly záchranné složky – mnoho obìtí bylo i z øad záchranáøù, a to si myslíme, že tam tyto systémy fungují lépe než u nás. U nás mimoøádnì velké záplavy na tak velkém území do jisté míry stát ochromily, øadu týdnù se bude obnovovat i sí zdravotnických zaøízení. Na všechny možné katastrofy, ke kterým mùže dojít, asi není možno mít dnes a dennì pøipraveny zásoby, to je organizaènì nemožné. Ze své osobní zkušenosti lékaøe v jednom zaplaveném mìstì øíkám, že pøes všechny výhrady a chyby je nutno smeknout klobouk pøed hasièským sborem a pøed obyvateli – ti v drtivé vìtšinì k problémùm pøistupovali naprosto serióznì, øídili se pokyny, nekomplikovali záchranáøùm situaci, ale naopak se jim snažili pomoci. Dobøe zareagoval i systém záchranné služby. Napø. Kralupy byly vodou rozdìleny na nìkolik nekomunikujících èástí, zatopena byla i záchranná služba a její radiový dispeèink. Protože se však velmi rychle našla improvizovaná pracovištì na kopci, byla základní zdravotní péèe zajištìna, i když se kvùli zaplaveným silnicím jezdilo na mnohem vìtší vzdálenosti. Jak se zdravotníci podílejí na evakuacích, mají dohled na ubytovnách pro evakuované? Jak to, že záchranáøi nebyli oèkováni? Vše se teprve bude muset vyhodnotit. Musím však pøiznat, že s evakuaèním centrem nemám zkušenosti, protože to bylo vìcí místních samospráv, jakou péèi zajistí. Záleželo na místních podmínkách. Je ale pravda, že evakuovaní mìli zdravotnickou péèi zajištìnou jako za normálních bìžných okolností, mohli volat záchranku, lékaøskou službu první pomoci. Vᚠnázor na oèkování? To je svízelná záležitost. Oèkování, má-li být povinné, musí být naøízeno zákonem. Nevybavuji si, zda existuje nìjaký zákon, který by stanovoval povinnost pro všechny složky integrovaného záchranného systému, aby byli oèkováni proti urèitým pøedem daným chorobám. Povinné oèkování je pro zdravotníky, èili je otázka pro ministerstvo zdravotnictví a pro zákonodárce, aby vyhodnotili, zda spektrum povinného oèkování by nemìlo být pro nìkteré profese rozšíøeno. Hlavní hygienik ÈR MUDr. Michael Vít: Jak je zpracován systém ochrany obyvatel? Když jsme minulý rok oèekávali riziko pandemie chøipky, projednali jsme vládní materiál ochrana obyvatelstva, na který vláda uvolnila finanèní rezervu a stanovila postupné kroky, jak bychom se mìli zachovat kdyby k pandemii chøipky skuteènì došlo. V souèasné dobì jsme se rozhodli pøipravit do vlády obdobný materiál o sanaci povodní: jak by se mìla ÈR

– 39 –

chovat z hlediska ochrany obyvatel právì v takových krizových situacích. Postoj musí být jasný, musí být jasnì definovány finanèní rezervy na jednotlivé kroky, abychom snížili na co nejmenší èást rùzná prodloužení. Co se týká evakuace, naši kolegové v hygienických stanicích pravidelnì procházejí všechna evakuaèní støediska a kontrolují i hygienický standard – a zase je tady jedno pouèení: zákon nestanoví hygienické zabezpeèení bydlení a myslíme si, že bychom se touto kapitolou mìli zabývat a mìli by být dány aspoò minimální standardy pro takový typ ubytování. Chápeme, že dva tøi dny se dá bydlet v tìlocviènì, ale pro následnou evakuaci - mohlo by to být i 30 tisíc lidí - už musí být jiný standard.

Oèkování proti záškrtu, uprchlický tábor Vlachovo Bøezí, 1938

– 40 –

Hygienické zkušenosti z uprchlických táborù Kpt. zdrav. MUDr. Karel Raška

Z pøednášky na èlenské schùzi Èsl. spoleènosti pro hygienu a sociální lékaøství 8. 2. 1939 Již v dobì prvních zpráv o útìku obyvatelstva z pohranièí v záøí minulého roku dochází v bývalém ministerstvu veøejného zdravotnictví a tìlesné výchovy z popudu prof. MUDr. H. Pelce k jednání o možnostech prevence pøenosu a rozšíøení infekèních chorob, které hrozí pøi velikých pøesunech a nahromadìní obyvatelstva. Ponìvadž již od poèátku bylo jasno, že státní správa nevystaèí pro tak rozsáhlou èinnost s normálními a bìžnými prostøedky, navrhoval prof. Pelc co nejužší spolupráci se zdravotnickou službou armády a mimo to zøízení zvláštní mobilní epidemické jednotky jako výkonného orgánu ministerstva zdravotnictví pro èinnost preventivní i represivní v boji proti nákazám. Ministerstvo národní obrany ochotnì vyhovìlo a zaruèilo spolupráci ve všech svých posádkách. Ponìvadž zdravotní služba armády má také nejvíc zkušeností v prevenci nákaz pøi hromadném ubytování a stravování, vybavilo MNO právì zøizovanou epidemickou jednotku svým odborným i pomocným personálem a èásteènì i materiálem. Mìl jsme tu èest býti povìøen vedením této jednotky. Zprvu mi byl pøidìlen jeden prezenènì sloužící lékaø, pozdìji dva a koneènì ètyøi. Jako pomocný personál jsme mìli 1 rotmistra pom. zdrav., 3 vojíny pom. zdrav. a 1 sestru Èsl. Èerveného køíže. Vojenská správa dále zapùjèila mobilní bakter. laboratoø a 2 pøevozné desinfektory. Všechen ostatní materiál (laborat. pomùcky, živné pùdy, oèkovací látky, propagaèní materiál aj.) dodal Státní zdravotní ústav. Èsl. Èervený køíž dodával potøebné prádlo, desinfekèní a èisticí prostøedky, platil cestovní výlohy a pohonné hmoty... Naše èinnost zaèala 22. øíjna 1938 a skonèila 1. února 1939. Hlavní naší starostí byly hromadné ubytovny, nazývané také „tábory uprchlíkù“. V Èechách jsme pracovali v 65, v zemi Moravskoslezské v 63 hromadných ubytovnách. Práce úøadù byla namnoze nesmírnì tìžká. Nebyla doposud ukonèena demobilizace a bylo nutno rychle ubytovat sta a sta rodin. Nebylo vhodných místností, prádla, šatstva, obuvi, nebylo zaøízení a zkušeností pro hromadné ubytování a stravování. Politické úøady nemìly jednotných smìrnic a zprvu vše záleželo jen na jejich schopnostech a iniciativì. Velká èást hromadných ubytoven je umístìna v sálech hostincù, a to v mìstech i na venkovì. Smutné zkušenosti s nimi pøi této pøíležitosti jistì budou podnìtem pro státní správu, aby pøi udìlování koncesí revidovala svoje požadavky na vybavení tìchto veøejných podnikù aspoò trochu vyhovujícími záchody, pitnou vodou, možností umývání apod. Stejnì je tomu na velkostatcích, kde jindy pracují sezónní dìlníci ze Slovenska a odjinud a nyní jsou tam ubytováni uprchlíci. Nezbytným pøedpokladem hygieny, udržování èistoty a poøádku pøi hromadném ubytování je kázeò. Uprchlíci pøišli hlavnì z prùmyslových krajù vìtšinou do zcela odlišného prostøedí. Tìlesnì vyèerpáni, duševnì otøeseni museli jednotlivci i celé rodiny žíti v kolektivu,

– 41 –

èasto úplnì náhodnì seskupeném, v pøeplnìných sálech hostincù, tìlocvièen, opuštìných budov apod. Nebylo jednotné organizace a vedení v táborech, a tak nedostatkem ukáznìnosti obvykle menší èásti nebo jednotlivcù v táboøe ubytovaných trpìla i hygienická úroveò celého tábora. Neocenitelnou službu uprchlíkùm prokázaly dobrovolné sociálnì zdravotní a tìlovýchovné organizace. Naše èinnost v mnohých vìtších táborech zaèínala organizací poøádkové a dozorèí služby po vojenském zpùsobu, nebo teprve potom bylo možno pomýšlet na zavedení a udržování èistoty ve spoleèných místnostech, záchodech apod. Pevná a jednotná organizace byla zavedena teprve v lednu Ústavem pro péèi o uprchlíky, a tak jsme byli této práce zproštìni. Jednou z našich nejdùležitìjších starostí byla vždycky kuchynì, zejména s ohledem na možnost alimen. infekcí. Je pravda, že od samého poèátku byla výživa uprchlíkù zabezpeèena zcela dostateènì státní podporou, ale chybìly dlouho jednotné smìrnice jak pro hospodaøení, tak i pro zpùsob stravování. Bylo jistì nevhodné, aby se uprchlíci stravovali v hostincích nebo aby si sami urèovali jídelní lístek, ponìvadž strava pak byla pøíliš jednostranná, plýtvalo se penìzi aj. Pro dìti urèovali jsme jídelní lístek oddìlený. V kuchyni nás nejvíce zajímalo nebezpeèí hromadných onemocnìní. Proto jsme v každém táboøe dùkladnì vyšetøovali anamnesticky a hlavnì bakteriologicky (stolice a moè) všechen kuchyòský personál. Osoby podezøelé byly ihned nahrazeny jinými. Poèet nìkterých syrových potravin byl omezen, mléko používá se jen po pøedchozím sváøení. Zdroje pitné vody byly vyšetøeny a celá øada studní byla vyøazena z používání. Záchody, zejména v hostincích, jsou obvykle v tak hrozném stavu, že všude, kde to bylo možné, jsme se starali o zøizování nových, provizorních. Ve všech táborech byla naøízena dennì opakovaná dezinfekce záchodù, popø. dezinfekce rukou. Ohromnou svízelí je stále možnost umývání, zejména pro ženy. Podobnì je tomu s praním prádla a s jeho sušením. Naproti tomu se podaøilo zabezpeèit koupání uprchlíkù nejménì jednou za 14 dní. Všichni obyvatelé hromadných ubytoven nebo hromadnì stravovaní uprchlíci byli oèkováni proti tyfu a paratyfu. Imunizaci jsme provádìli jednou injekcí smíšeného bakterinu a v následujících 3 dnech enterovakcinou. Pouze u lidí, kde jsme se mohli obávat reakce, jsme podali pouze enterovakcinu. Naoèkovali jsme tak celkem 9031 osob. Proti neštovicím bylo oèkováno 405 osob, proti záškrtu 13-14.000 dìtí. Bakteriologických vyšetøení bylo provedeno skoro 3000. Podle vybavení a hygienické úrovnì mohli bychom tábory uprchlíkù rozdìlit zhruba ve dvì skupiny s praktickým zøetelem do budoucna. Na ty, které s urèitou rezervou mùžeme považovat za zpùsobilé k dlouhodobému obývání. Vyhovují všem hygienickým požadavkùm na hromadné ubytování a stravování. Jsou to místa již døíve k podobným úèelùm užívaná (Hostýn, Velehrad, Svatoboøice), anebo v nynìjší dobì vhodnì pøizpùsobená (zámky, hotely, ozdravovny). Koneènì s urèitými výhradami sem patøí i nìkteré letní tábory, pokud byly uzpùsobeny na pøezimování. V druhé skupinì

– 42 –

je vìtšina hromadných ubytoven v sálech hostincù, tìlocvièen, ve venkovských statcích aj. Nevyhovují mnohdy ani nejprimitivnìjším hygienickým požadavkùm pøi sebelepší snaze o zlepšení. Musí být také postupnì rušeny, nemají-li vzniknout škody nejen zdravotní, ale zejména mravní. Vìtších epidemií dosud v táborech nebylo. Vyskytovala se jen sporadická onemocnìní dìtí záškrtem, spálou, výjimeènì spalnièkami, dávivým kašlem a planými neštovicemi. Bylo zaznamenáno nìkolik úmrtí na záškrt. Ovšem vìtšina tìchto onemocnìní se vyskytla hned v prvních dnech existence táborù, døíve než jsme mìli možnost zakroèit. Jsme si dobøe vìdomi, že nebezpeèí výskytu epidemií, hlavnì støevních onemocnìní, v táborech trvá stále. Jedno bakteriologické vyšetøení personálu v kuchyních jistì nepostaèuje. Provedená imunizace pak nestaèí proti ostatním paratyfùm a dysenteriím. Proto jsme také pøi každé pøíležitosti dùkladnì pouèili všechny obyvatele, kuchyòský personál a vedoucí táborù a starali se, aby èistota a zpùsob práce v kuchyních a èistota na záchodech byly co možná nejlepší. Zvláštní kapitolu tvoøí nemoci venerické. Když jsme zjistili øadu pøípadù kapavky a pøíjice mezi mladšími pøíslušníky táborù, zaøadili jsme do svého pracovního programu, po zpùsobu 14denních periodických prohlídek u vojska, též prohlídky všech mužských èlenù tábora. U žen prohlídky nebyly proveditelné. Je nezbytnì nutno tyto prohlídky opakovat, u mužù každých 14 dní, u žen, když se toho ukáže potøeba. Dìje se tak v zájmu jak uprchlíkù, tak i ostatního domácího obyvatelstva. Již pøi vzniku mobilní epid. jednotky a programování její èinnosti bylo jasno, že uprchlíci ubytovaní v táborech nemohou býti jediným pøedmìtem jejího zájmu. Stejnì tak mohlo být a je ohroženo i domácí obyvatelstvo. Dìkuji všem svým spolupracovníkùm, lékaøùm, vojákùm a ostatnímu personálu, pracovali ve dne i v noci, aby zdolali pøedepsaný úkol. Mùže-li ještì nìco ukázati výkon epidem. jednotky, ujeli jsme auty a vlakem více než 25.000 km. Skuteènost, že se dosud nevyskytly vážnìjší pøípady infekcí a zejména hromadná onemocnìní infekèního pùvodu, není však ani zdaleka naší zásluhou. Hlavní dík patøí tìm nesèetným místním pracovníkùm v úøadech, dobrovolných sociálnì-zdravotních a tìlovýchovných organizacích, kteøí pracovali za tak tìžkých podmínek a pøesto vždy, pokud to bylo potøeba, respektovali odborných pokynù. Pøes pomìrnì vysokou kulturní úroveò obyvatelù táborù a jejich velké porozumìní závisí zase jen na práci tìchto pracovníkù trvalý úspìch èinnosti mobilní epidem. jednotky i v budoucnu. Spontánní a nezištná pomoc ve formì léèebné péèe poskytovaná uprchlíkùm je jen dalším dùstojným pøínosem našeho stavu k pomoci celého národa tìm nejslabším. Jednotka ve svém pùvodním složení se rozchází, ponìvadž splnila nejvìtší a nenaléhavìjší èást svého úkolu. Pro mne a pro nás všechny je nejvìtším uznáním, že ministerstvo sociální a zdravotní správy uznalo pùsobnost jednotky za tak dùležitou, že ji udrží v èinnosti. Pøiøadilo ji ke Státnímu zdravotnímu ústavu. Myslím, že bude nutno ji dobøe personálnì a materiálnì vybavit, aby i v budoucnu staèila na svùj úkol. V hromadných ubytovnách je ještì

– 43 –

mnoho práce, je tøeba skonèit rozsáhlá oèkování dìtí proti záškrtu, uskuteènit novou kontrolu kuchyòského personálu v táborech aj. Mnohé tábory jsou neudržitelným provizoriem a je nutno je zrušit, pøemístit je z míst pøetížených do krajù, kde by byla pro uprchlíky i možnost zamìstnání. Vnitøní kolonizace vyžaduje pak epidemiologické pøípravy i v místním obyvatelstvu. (Vìstník èesko-slov. lékaøù, èís. 8, roè. 1939)

– 44 –

SETKÁVÁNÍ DVA RYTÍØI A SENÁTOR O SPOLUPRÁCI A SOLIDARITÌ

– 45 –

Senátor Zdenìk Bárta

Víra se uplatòuje láskou Mgr. Zdenìk Bárta * 1949 od 1974 evangelický faráø na Litomìøicku, signatáø Charty 77, Výbor na ochranu nespravedlivì stíhaných, po odebrání státního souhlasu k výkonu duchovní èinnosti pracoval jako odèítaè vodomìrù 1989 mluvèí OF v Litomìøicích 1990-92 poslanec ÈNR 2000 zvolen do Senátu Parlamentu ÈR Zakladatel litomìøického støediska Diakonie ÈCE Manželka praktická lékaøka, dva synové a dvì dcery Setkáváme se 1. záøí, v dobì, kdy na Litomìøicku ještì hasièi po povodních neodèerpali z polí všechnu vodu. Když jste se, pane faráøi, rozhlížel po záplavovém jezeru, které zatopilo mezi Litomìøicemi a Mìlníkem obce i pole, nenapadlo vás alespoò na chvíli, že se valí na lidstvo nìjaký trest Boží? Myslím, že pán Bùh má jiné starosti, než aby zaøizoval poèasí. Nemyslím, že to je trest Boží. Spíš je to jako každý prùšvih výzva pro nás lidi, jaké si z toho vezmeme pouèení a jak si v takovýchto situacích osvìdèíme svou vzájemnou solidaritu. Vzhledem k tomu, že se sám podílíte na záchranných pracích, jistì se nejspíš setkáváte s tìmi, kteøí by v této zkoušce obstáli. Hlásilo se na pomoc hodnì dobrovolníkù? Ta vlna dobrovolníkù byla tak veliká, že jsme dokonce ani nemohli pøijímat všechny, kteøí se nabízeli. Nestaèili bychom jim poskytnout servis. Myslím, že je dobøe, když dobrovolnická pomoc má nìjakou organizaci, má své know-how, když lidé vìdí, co mají dìlat a jsou posíláni tam, kde je to tøeba. Diakonie je malá regionální organizace, máme 30 støedisek po republice, ve kterých se staráme o staré a handicapované spoluobèany, a v nich vznikla v dobì povodní centra dobrovolníkù; vedli je lidé, kteøí mìli know-how a snažili se spojit s místní samosprávou nebo státní správou. V naší oblasti to byl Mìlník, Krabèice, Litomìøice a Dìèín, jednu chvíli jsme v Litomìøicích mìli 60 dobrovolníkù, teï jich tam máme dvacet tøi. A dobrovolníci se stále ještì hlásí... (..a ta zkušenost je prý s nimi nádherná. Uzavírají se nová pøátelství a dochází k velmi zajímavým diskusím. Dobrovolníky z Litomìøicka podle senátora Bárty napø. strašlivì rozhoøèilo, když jeden novináø jejich pomoc zpochybòoval: psali mu dopisy a e-maily „a jde sbírat sám ty mršiny, když je tak chytrý“.)

– 46 –

Hlásily se k vám na pomoc vyhranìné skupiny, tøeba generaènì nebo profesnì? Jsou to vesmìs mladí lidé, nejstarší tak do 30 let. Není to ovšem jenom jednorázový zájem? Jak to vypadá, když je zapotøebí delší dobu pomáhat postiženým, tøeba s ubytováním? Podaøilo se vám umístit nebo ubytovat ty, kteøí byli vystìhováni anebo jim dokonce spadly domy? V první fázi jsme pomáhali s evakuací, ale to velmi dobøe pokryl krizový štáb, který nabídl lidem náhradní ubytování ve školách. Teï se zaèínají distribuovat Unimo buòky jako doèasné ubytování pro lidi, kteøí se nemohou do domovù vrátit, máme také databázi lidí, kteøí nabízeli svùj dùm, ale nikdo to zatím nevyužil. Spousta lidí se snaží bydlet co nejblíže ke své nemovitosti, nechtìjí být nìkde u cizích, radìji jdou k pøíbuzným a známým. Ptala jsem se proto, že jsou špatné zkušenosti s tím, jak jsou v nìkterých místech pøijímáni uprchlíci... Ach takhle! Je zajímavé, že se hodnì dobrovolníkù hlásilo z Moravy, z jiných míst republiky, i ze Slovenska, ale Litomìøièákù tolik zase nebylo. Jestli je to dáno touhou po dobrodružství jet nìkam dál, nebo tím, že bolest na dálku vypadá vìtší a víc motivuje? Asi to je zvláštní fenomén, že lépe se pomáhá tìm, kteøí jsou dál, než tìm, kteøí jsou vedle mne. Nìkdy je nejvzdálenìjší ten, kdo je nejbližší. Ale utíkám od vaší otázky o kontinuálnosti; budeme se snažit udržet dobrovolníky co nejdéle. To, co bylo zapotøebí udìlat co nejrychleji, vyklidit domy, otlouct omítky, vytrhat podlahy, se už víceménì chýlí ke konci, ale teï bude tøeba shánìt peníze. A hlavnì zùstat s lidmi, aby cítili, že stále je nìkdo ochoten jim nezištnì pomoci. („Nejhorší je první pocit, když pøijdu a vidím, že mám domek skoro ke stropu plný bahna, a nevím, co budu dìlat“, øíká senátor Bárta a svá slova dokumentuje pøíkladem zoufalství osamìlé stará paní v Nových Kopistech nebo tøicetiletá paní v Terezínì, samoživitelce, peèující o astmatické dítì.) Navíc budeme monitorovat ty nejpotøebnìjší a pomáhat jim i hmotnì, ze zahranièí pomáhají i konkrétními hmotnými, nejenom finanèními dary, mohli bychom distribuovat tøeba nábytek nebo spotøebièe. Je dùležité, aby to nebyla jen nìjaká profesionální instituce, která sice pomùže, ale když skonèí záplavy, odejde. Aby do toho vstoupil ten neziskový sektor, to je nejenom Diakonie, ale napøíklad Charita, Adra, aby lidé vìdìli, že nejsou sami. Øíká se ovšem, že je zbyteèné se dobrovolnì angažovat, že profesionálové dovedou lépe pomáhat, poskytnout profesionální pomoc. To je myšlení, které pøežívá z komunistické éry, nepochopení obèanské spoleènosti. Samozøejmì spoustu vìcí musí zaøizovat samospráva nebo státní správa, ale pùvab neziskovek je v tom, že mohou doplòovat ta místa, kam státní správa nedosáhne. Na to bohužel spousta politikù neslyší, a stále pøetrvává pocit, že neziskové organizace jsou obtížný hmyz. (Na Litomìøicku byla spousta hasièù, vojákù atd., dobøe pomáhali, ale humanitární organizace musejí zastat lidský pøístup i takové „fujtajbly“, které profesionálové nedìlají. Senátor

– 47 –

Bárta byl u toho, když starostce Terezína volali hasièi – bylo dobøe, že tam byli a vyèerpávali pøíkopy, že je tam je mrtvý pes a že nevìdí, co s ním, „to my paní, dìlat nebudeme“. Takže tam šli dobrovolníci s holinami a igelitovým pytlem.) To, jak jsou dùležité mezilidské vztahy vy ovšem vy znáte z z pøedlistopadové doby, jistì vám v disentu muselo pomáhat, že jste za sebou navzájem stáli. To víte že ano. Jednak to èlovìka posilovalo, jednak to byli pøátelé nebo lidé, kteøí sice se nepodíleli na práci v disentu, ale byli èestní a stateèní. Když mi komunisté zakázali kázat a snažili se mì vyštvat z farnosti v Chotinìvsi, snažil jsem se tam zùstat, ale pøece jenom jsem váhal. Lidé z farnosti mi ale øíkali: „Pane faráøi, kam byste chodil, zùstaòte tady, vy máte hubu nevymáchanou, pùjdete nìkam jinam, zas nìco øeknete, oni vás zavøou, a co pak? My vás tady známe, postaráme se vám o rodinu.“ To jsou vìci, které posílí èlovìka; a pak také èlovìk ví, že má skupinu pøátel kolem sebe, pøed kterými by se stydìl, kdyby udìlal nìco neèestného. Ta naše atomizovaná spoleènost, kde si každý jedeme na vlastní triko, hodnì ochuzuje lidské postoje. Potkáváte nìkdy nìkterého ze svých estébákù, policajtù? Hm. Jaké to je setkání? No, zvláštní. Zatím jste mluvil o lidech jenom v dobrém, co si myslíte o nich? Tenkrát jsem mìl pocit, že vedu nìjaký zápas, zápas jsme vyhráli, vývoj dìjin nám dal zapravdu, a já nerad dupu po poražených. Nehledì na to, že mi už tehdy, pøi tìch výsleších atd., bylo jasné, kdo má pravdu, i estébáci vìdìli, jak to vlastnì je. Patøím k tìm lidem, kteøí odmítají lustraèní zákon, odmítám i zákon o zveøejnìní svazkù - ne proto, že bych chtìl dìlat tlustou èáru, ale protože jsem pøesvìdèen, že by lidé mìli být hnáni k zodpovìdnosti za to, co udìlali, a zatím veškerá legislativa spíš postihuje obìti. Ti, kteøí jsou na seznamu konfidentù, nemohou vykonávat urèité zamìstnání, ale jejich øídící dùstojníci vesele ta zamìstnání vykonávají. Necítím hoøkost ve styku s tìmi lidmi, ale ani nemám pocity jiné, než jsem mìl pøedtím. Možná že to je ta moje faráøina, když myslím, že by se mìlo odpouštìt, a trestat jenom za to, co zákon vyžaduje. Zdá se, že necítíte žádnou hoøkost, ale oni pøece jenom tady zpùsobili hodnì zla. Komunisté nejenom destruovali myšlení, jak jste se o tom zmínil v souvislosti s názory na neziskové organizace. Ale jsou tady i faktické pozùstatky toho myšlení, jak se ukázalo i pøi záplavách: nepoøádek ve Spolanì, to je chemièce postavené u øeky, další chemièka v Lovosicích je také u øeky, Štìtí papírny u øeky, Kralupy u øeky. Otázka zní: proè to tady zùstalo ještì dvanáct let po zmìnì režimu? Proè se s tou chemièkou nic nestalo? Nebýt ekologické organizace, tak by se o tom asi vùbec nemluvilo. Co s tím mùžete dìlat vy, pane senátore? Jako èlen parlamentu budu velmi dùslednì dbát na vyšetøení konkrétních zavinìní lidí, kteøí za to nesou zodpovìdnost. Nejenom za ochranu pøed tou vodou, ale tøeba za územní rozhodnutí a za zásadní rozhodnutí, jaká výroba mùže být v záplavové oblasti a jak se tam manipu-

– 48 –

lovalo s jedy. Nejde jenom o management toho podniku, jde i o státní úøedníky, kteøí to dovolili, a já se pokusím být jeden z tìch, kteøí na to budou dohlídat, aby právì tato konkrétní provinìní byla postižena podle zákona. Ano, to jsou pozùstatky toho šlendriánu, zpùsobu myšlení, kterému jsme se nauèili v minulém režimu. Nevidíte v tom projev mínìní, že na lidech nezáleží nebo že je jedno, nakolik se zdevastuje prostøedí nìjakých skupin obyvatelstva? Hodnì se mluvívá o Letech, že tam je praseèinec vedle památného místa, kde trpìli Romové, ale právì v tomto kraji jsou vesnice, kde se takøka zásadnì stavìly kravíny vedle høbitovù a kostelù. Kousek odtud, od ښtìku, je Habøina, kde byl jeden z prvních luteránských sborù v kraji, a tam JZD zámìrnì obestavìlo kostelík kravínem a do kostela nastìhovalo hnojiva, takže je to teï ruina. Ta léta komunismu nadìlala neuvìøitelné škody nejenom v myslích, ale i na této krajinì. Uvìdomuje si tyto souvislosti mladá generace? Není to pro nì už tak daleko, že se jí zajídá slyšet o tom, co bylo za komunismu?

– 49 –

Jistì to neradi poslouchají, já jsem také nerad poslouchal svého tátu, když vykládal, jak to bylo za války...Tady jde spíš o to, a to mám velkou nadìji, že jak se víc a víc otvíráme Evropì, že si mladí budou pøinášet do zemì jiné návyky, že najednou nám øeknou o vìcech, které se naše generace nauèila vnímat jako normální, že to je hloupost a že by to šlo jinak. Napøíklad doufám, že se zmìní vztah k obèanské spoleènosti. Nás komunisté naprosto totálnì atomizovali, zahnali nás pøed televizory, a namluvili nám, že nemá smysl nìco spoleènì dìlat, že on to za nás nìkdo zaøídí. Ten pocit odpovìdnosti za vlastní život, za nejbližší okolí – v obci, na pískovišti, kde si dìti hrají - to jako by se úplnì vygumovalo. Vìøím, že z mladých lidí vyrostou hrdí obèané a že tøeba pøijdou i na to, že je nesmysl stavìt podnik v záplavové oblasti. Potkal jsem spoustu lidí, kteøí už dnes by tøeba neøíkali vtipy, které jsme v naší generaci vykládali o ženách, o cikánech, o minoritách, najednou cítí, že to je nevkusné, že se to tak nedìlá. A nejde jenom o vtipy, je to vùbec styl myšlení, vztahování se k minoritám, k druhým, k bližním. Úcta jednìch k druhým, to jsou vìci, které se už asi ne tak úplnì nauèíme, budou to muset pøinést až ty druhé generace. Proto jsem až fanatickým zastáncem vstupu do Evropské unie. Když jsme se domlouvali po telefonu, žertoval jste, že z dùvodu knìžského povolání máte urèitý vztah k nadpøirozenuTo jsem samozøejmì øíkal z legrace! Ale kdybyste mìl nìjakou takovou moc, vnuklo by vám pak nìco vyššího nadìji, že do té Evropy skuteènì vstoupíme a že to bude k nìèemu dobré? Aby nedošlo k omylu, moje víra je hodnì civilní, praktická. Mám rád místa v Bibli, kde se odmítá kult, záslužnictví, a kde se spíš mluví o vztahu k bližním. Jsou mi blízká místa, kde apoštol Pavel rozhádaným Židùm a zároveò prvním køesanùm øíká, že dùležitá je víra, která se uplatòuje èinorodou láskou. Mnì jde o tu èinorodou lásku, že si pomùžeme navzájem, že jsme tolerantní. To je pro mne víra. Já nejsem moc na mystiku a nejsem z tìch køesanù, kteøí si tykají s Bohem a foukají mu do polévky. Na to jsem moc obyèejný a civilní èlovìk. Z trojice biblických slov víra-láska-nadìje- je pro mne dùležitá láska a pak také nadìje. (Senátor Bárta se nadšenì zmiòuje o „skvìlé pasáži“, kterou má Václav Havel v Dálkovém výslechu a cituje slova, které své dceøi Alici napsala do vìzení v dobì 1. svìtové války manželka TGM Ch. Masaryková: „Nadìje je jako svíèka, jejíž svìtlo záøí o to více, èím vìtší tma je okolo.“) A nadìji si samozøejmì zachovávám, pro svou zemi, nadìji, že lidé nebudou hloupnout a že skuteènì v referendu dají své ano pro EU, že budou rozumní. (Senátor Bárta míní, že buï zùstaneme lukašenkovskou gubernií, kde budou dál vládnout a tunelovat naši lukašenkové, kteøí se bojí vstupu do Evropy, nebo se vrátíme do civilizovaného svìta, který odnepamìti toužil být sjednocený - vzpomeòme napø. Jiøího z Podìbrad. Evropská unie je první zpùsob, který chce sjednotit Evropu ne válkou, mocensky, ale vzájemnou dobrovolnou dohodou. A ještì jeden argument má senátor Z. Bárta: „V Evropské unii bychom se nauèili myslet evropsky, civilizovanì.“) M. Fleissigová

– 50 –

Prof. Jaroslav Blahoš

Jsme národ Komenského, ale ve školství zaostáváme Z tisku: Èeský lékaø jmenován rytíøem Èestné legie (12. 7. 2002) Prezident Francie Jacques Chirac jmenoval profesora MUDr. Jaroslava Blahoše, DrSc., Rytíøem Èestné legie. Prof. Blahoš je pøedsedou Èeské lékaøské spoleènosti J. E. Purkynì, emeritním prezidentem Svìtové lékaøské asociace a korespondujícím èlenem Francouzské lékaøské akademie. Vysoké vyznamenání pøedal laureátovi velvyslanec Francie, J. E. Philippe Coste v pøedveèer francouzského státního svátku. Jak se, pane profesore, stane èeský lékaø francouzským rytíøem Èestné legie? Je to taková souhra mnoha faktorù. Øád sám o sobì má dlouhou tradici, byl založen Napoleonem Bonapartem v roce 1802, aby ukázal chrabrost francouzských vojákù i to, že francouzská kultura mùže také hrát roli. Je zajímavé, že pøes všechny politické zmìny tento øád pøetrvával a pøetrvává dosud. Jen v roce 1962, za prezidenta de Gaulle, došlo k omezení, koho lze a za jakých okolností vyznamenat. Má numerus clausus, poèet vyznamenaných se nesmí pøekroèit. Øád jste zøejmì dostal nejenom za to, že patøíte k našim frankofonním lékaøùm a vìdcùm, ale zøejmì k tomu byl i nìjaký konkrétní dùvod. Já jsem nejenom frankofonní, byl jsem dva roky ve Francii, ale i frankofilní, protože mne zajímá francouzská historie a kultura, nejenom vztahy medicínské. Nehrají tady roli rodinné vztahy? Z biografického slovníku vím, že se vaše manželka jmenuje Simonette. Ona je ale pùvodem Italka, zato má francouzské školy. K francouzské kultuøe jsem se dostal tak, že jsem dva roky strávil v Etiopii a mìl tlumoèníka, který mluvil francouzsky. Tehdy mne zaujalo, že v Etiopii žil 10 let mùj oblíbený básník Artur Rimbaud, pak ho odvezli do Marseille, kde mu amputovali konèetinu, a já byl dokonce vyzván, abych v té Marseilli pøednášel. Z kulturních vìcí mne vždycky zajímala ještì jedna vìc, a to že slavný Chateaubriand byl v roce 1833 v Praze, kam pøijel navštívit francouzského krále Karla X., který tady po èervencové revoluci žil ètyøi roky v exilu s celou svou suitou i s významnými èleny královské rodiny. Dokonce jsem o Chateaubriandovì pobytu našel nìjaké doklady, a tak jsem se dozvìdìl, že bydlel v hotelu U lázní v Lázeòské ulici na Malé Stranì u Køižovníkù, za Karlovým mostem. Ještì dnes je tam pamìtní deska, ale nikdo neví, kdo tam tu desku dal. Ale moje hlavní kontakty nastaly po letech 68 - 69, kdy jsem byl ve Francii a i potom jsem pokraèoval v kontaktech s francouzskou endokrinologií.

– 51 –

– 52 –

Jenomže teï zatím mluvíme o historii a ne tom, proè jste byl pasován na rytíøe. To pasování je trošièku jednoduchý obøad, ale insignie jsou krásné, to je pìticípá hvìzda støíbrná s pozlacenou hlavou: nosí se jenom za zvláštních okolností, k fraku nebo uniformì, na významném místì, nemùže to být skryto mezi jinými vyznamenáními. A k civilním šatùm dostanete nenápadnou èervenou stužku do klopy. Nosíte ji? Ještì jsem ji nemìl, vždy poøád bylo horko. My jsme v rámci ÈLS založili frankofonní spolek - mimochodem první zakladatelé byli právì z Vinohradské nemocnice. Poøádáme stáže, úèastníme se konkursù, vìdeckých soutìží, jednáme se sponzory. Organizujeme také konference, poøádali jsme napø. èesko-francouzské sympozium o etice, na kterém byli francouzští vìdci i politici. Takže stále mluvíte radìji o spolku frankofonních lékaøù než o sobì. Z toho soudím, že rytíøský titul mìl ocenit právì tuto vaši èinnost... To bylo i proto, že už jsem èlenem Francouzské lékaøské akademie, mám také francouzský lékaøský diplom. Pochopitelnì jsem publikoval øadu vìcí ve Francii. Snad oceòují, že jsem inicioval styky nejenom s francouzskými vìdci, ale i se zdejším zastupitelským úøadem a kulturním støediskem. Je to globální podpora našich vztahù, které jsou prospìšné obìma stranám, Francouzi si váží našich lékaøù a naší medicíny a my si vážíme francouzských lékaøù a francouzské medicíny. Ale z kultury mám ještì jednu zajímavost: prvním Èechem, který byl vyznamenán øádem Èestné legie, byl v roce 1831 hudebník a pedagog Antonín Rejcha a ta funkce mu potom dopomohla k tomu, aby se stal èlenem francouzské akademie muzické, a ta mìla jen šest èlenù! Dá se ten øád srovnat s nìjakým èeským øádem nebo vyznamenáním? U nás by to asi bylo státní vyznamenání Za zásluhy. To u nás ovšem nemá tak dlouhou tradici. Ve Francii poøád šlechtické tituly nìco znamenají, i když výhody k tomu nejsou žádné. Snad jen to, že Øád èestné legie má v Paøíži své muzeum a má i školy pro dcery, vnuèky a pravnuèky nositelù øádu. Využijete toho? Já mám zatím jen jednoho vnuka, který má teprve pìt mìsícù... Když letos 14. èervence byla v Paøíži velká oslava státního svátku Francie, pádu Bastily, vzpomínalo se také 200. výroèí øádu, a žáci škol Èestné legie utvoøili pøed prezidentem na námìstí Place de la Concorde obrovskou lidskou insignii toho øádu. Z toho je myslím vidìt nejenom úcta k tomu øádu, ale i snaha vychovávat vlastní elitu. Jaké je ve Francii postavení vìdy – zøejmì dávají na vìdu více než u nás. Nepochybnì. Francouzská vìda prodìlala urèitý rychlý vývoj, když jsem tam byl v 68-69 vìda pokulhávala za vìdou americkou, ale od té doby nepochybnì to vzalo obrat k lepšímu.

– 53 –

I francouzští vìdci dnes mluví anglicky, což se tam v urèitých kruzích nelibì nese. A všichni mají urèité vzdìlání v Americe, a pak to pøenášejí do Francie. Øekl bych, že i ve vzdìlávání za Francií pokulháváme, pøestože jako národ Komenského máme krásné tradice. Myslíte že to je jenom kvùli komunismu? Ten je pøece už dost daleko. Je to sice daleko, ale ne tak, aby to už mohlo být pøekonáno. Ve školství musí dojít k reformì, ale rozumné - tìch reforem už jsme zažili hodnì, ale vždycky to bylo spíš k horšímu než k lepšímu. Øekl bych, že v takovém obecném vzdìlání, a už historickém, umìleckém nebo podobnì, dávají francouzské - ale i nìmecké a rakouské - školy dìtem víc než školy naše. Myslím, že to je otázka pedagogických kvalit uèitelù i materiálních podmínek. Ale tøeba ve vzdìlávání lékaøù jsou snad pøece jen vidìt pokroky – mají možnosti jezdit do ciziny na stáže, kongresy. Jakou roli v tom hraje ÈLS JEP? Podporujeme èlenské odborné spoleènosti, aby zprostøedkovávaly kontakty se zahranièím, a my sami také máme kontakty s mnoha zahranièními spoleènostmi, takže ta podpora je tady skuteèné nápadná a jestliže už nìkdo potom má zájem vyjet nìkam, pak má dnes možnosti nesrovnatelné s døívìjší dobou. Cítí ÈLS JEP podporu státu, nebo by mìla být v porovnání s Francií ještì vìtší? Tam je ta podpora samozøejmì vìtší. Ale poøád ještì nìco dostáváme, i když je to ménì než pøed deseti lety. Nová ministrynì zdravotnictví Souèková pøislíbila podporu fondu pro rozvoj špièkové medicíny. Je takový fond zapotøebí? To je celosvìtový trend. Už od doby, kdy jsem byl prezidentem Svìtové lékaøské asociace, vím, že se národní asociace se snaží nìjakým podobným zpùsobem podpoøit vìdeckou èinnost lékaøù. U nás ale narážíme na problém, že pro mladého lékaøe je èasto z finanèních dùvodù obtížné dìlat vìdu. Proto si myslím, že takové fondy, pokud by byly dobøe vedené, nebyly špatné. M.Fleissigová

– 54 –

Prof. Kamil Provazník

Francouzi jsou sympatický národ Výrazem ocenìní významných zásluh je ve Francii také od roku 1808 Øád akademické palmy. Jen výjimeènì jej dostávají cizinci. Letos byl rytíøem Øádu akademické palmy jmenován i vedoucí centra preventivního lékaøství 3. LF UK prof. MUDr. Kamil Provazník, CSc. Zaè vám byl tento akademický øád udìlen? Návrh mùže pøijít z jakékoliv oblasti kultury nebo mezinárodních vztahù, je vyhodnocován potom univerzitou, ministerstvy, pøedsednictvem vlády, a tak se èlovìk zpravidla ani nedozví, kdo byl pùvodním navrhovatelem. Já jsem s Francií zaèal spolupracovat náhodou. Studoval jsem na gymnáziu s rozšíøeným vyuèováním jazyka francouzského - mìli jsme 8 hodin týdnì francouzštinu. Když jsem skonèil lékaøskou fakultu a byl zamìstnán v Ústavu hygieny, zaèaly tam moje kontakty s Mezinárodní unií školní a univerzitní hygieny a zdravotnictví, která mìla francouzské vedení. V roce 1967 jsme tady poøádali svìtový kongres, dìlal jsem generálního sekretáøe; o pøestávce jsem potkal prof. Monoda a zeptal se ho, zda nemá nìjaké pøání. Odpovìdìl, že ne, a co bych si prý pøál já. Protože jsem byl mladý a otevøený, tak jsem øekl, že bych rád pracoval na jeho pracovišti. A do dvou mìsícù mi pøišla nabídka na pobyt ve Francii – byl jsem tam 15 mìsícù. Tím jste se také dostal mezi frankofonní lékaøe? Ta skupina frankofonních lékaøù vznikla mnohem pozdìji, až po devadesátém roce s cílem seznámit mladou generaci s medicínou francouzskou, která je nám svým zpùsobem velmi blízká. Zaèali jsme shánìt stipendia pro studenty. Máte pøedstavu, kolika studentùm jste pomohli vyjet do Francie? Zatím to bylo pøes padesát studentù, zhruba tøetina míst byla obsazena zájemci z naší fakulty. Jaké jsou další formy spolupráce? Na vìdecké bázi jsou to sympozia, napøíklad èeských a francouzských fyziologù nebo o transformaci èeského zdravotnictví podle francouzských zkušeností. Spolupracujeme také se  školou veøejného zdravotnictví v Renn, která poskytuje postgraduální vzdìlávání a pro ni u nás organizujeme letní kurzy, letos napøíklad z psychiatrie. Pak jsme také poøádali odborné setkání s frankofonními lékaøi z Polska. Èeho si na stycích s Francií ceníte nejvíc?

– 55 –

– 56 –

Francouzi je zvláštní skupina lidí, kteøí jsou neobyèejnì zdvoøilí; jsou vychováváni, aby jednali v každé situaci slušnì, zdvoøile, a to je na nich velmi sympatické. Druhou jejich dobrou vlastností - snad proto, že mají už dlouho po své velké revoluci – je, že jsou velmi civilní, je tam pomìrnì málo snobù a lidí, kteøí by se chtìli odlišovat, nepoužívají až na lékaøe tituly pøed jménem. Francouzi jsou také velmi pohostinný národ, ctí jídlo a vìnují mu dostatek èasu. Kolikrát jste byl ve Francii? Na delším pobytu dvakrát nebo tøikrát, jinak to byla sympozia nebo kongresy, krátké pracovní pobyty. Když po roce 1969 bylo cestování obtížné, pomáhali nám Francouzi tím, že našim úøadùm napsali oficiální pozvání, kde zdùraznili, že hradí cestu, pobyt, pojištìní, že to je odborná stáž, a tak se kontakt i v dobì normalizace podaøilo udržet. A na co jste se po odborné stránce zamìøil pøedevším? Moje zamìøení vycházelo hlavnì z fyziologie centrálního nervového systému a potom jsem se vìnoval fyziologii práce, ergonomii. Druhá oblast byla školní hygiena a zdravotnictví, ta péèe je tam dosud organizovaná, zatímco u nás byla zrušena. Není to škoda? Je, protože je urèitá èást populace vyøazena ze zdravotní péèe; tìžko se mohou zachycovat vèasná stádia poruch, užívání drog atd., protože na to praktický dìtský lékaø nemá èas. Bere dìti, které k nìmu pøicházejí – ty nemocné, ale nechodí a nevyhledává první poruchy. My se snažíme to nìjakým zpùsobem oživit, ale to je velice tìžké. Jak vlastnì školní zdravotnictví ve Francii vypadá? Každá škola ve Francii má tzv. školní zdravotní službu, kde je sestra, zdravotnice, a jednu nebo nìkolik škol má na starost lékaø. Støední zdravotní personál organizuje oèkování, mìøí dìti a je pro první pomoc, školní lékaø chodí k vážným pøípadùm a sleduje, zda u žákù nedochází k poruchám. Školní zdravotní službu – trochu modifikovanou - jsme mìli také my, ale byla svìøena praktickým pediatrùm, takže už nebývali pøímo ve školách. V èem bychom si mìli vzít ve školství a zdravotnictví pøíklad z Francie? Myslím, že v pediatrii by bylo tøeba se znovu vrátit k tradièní péèi o skupiny dìtí. MF

– 57 –

Svlaèec a koniášové Abych mìla zahrádku stylovìjší, zasela jsem zjara k plotu barevný svlaèec - a hned na to zapomnìla. Pøišlo léto, bujel rybíz, libeèek. plevel, vnuk a jeho psík, ba obèas i nìjaké to kvítí. K plotu na kus øeèi pøicházela sousedka, obèas se shýbla, nìco vyškubla a prohodila cosi o „slaèci“, prý jak je ho všude plno. Pokývala jsem jen hlavou, zaplnìnou ostatnì myšlenkami na právì sestavovanou vládu, na marmelády a na vèely v blízkosti vnuka alergika. Až když byla vláda byla na svìtì, rybíz ve sklenicích a vnuk na táboøe, koneènì mi to došlo: kromì vytrvalého svlaèce convolvulus arvensis, jehož dvoumetrové šlahouny škrtí vše, naè dosáhnou, a jehož koøínky se proplazí pod každým záhonem, mi hodná paní sousedkapovídalka peèlivì mezi lakami v plotì vyplela i svlaèec okrasný (convolvulus tricolor), naschvál vysetý. Každého netìší rýpat se v zemi proto, aby mu nìco pìkného nebo dobrého vyrostlo. Zato mnozí z nás podobni hodné paní sousedce by nejradìji z našeho povìdomí vypleli a odstranili to, co oni považují za špatné, jak to provádìl povìstný jezuita, mimochodem prý velmi vzdìlaný knìz. A koniášù u nás je vždycky dost – jen vzpomeòme, kolik knih, divadel a obrazù nám ještì v druhé polovinì dvacátého století zakazovali, kolika umìlcùm, vìdcùm a publicistùm znemožnili èinnost jen proto, že kdesi cosi øekli, vymysleli anebo že vùbec mysleli po svém - a kolika nepohodlným pøichystali ještì horší osud. A byli pøitom tak výmluvní a sladcí, až svými sliby dokonce leckoho zmátli. I mezi obluzenými se však vyskytly osobnosti, které od prvotního mladického obdivu k osvoboditelùm z roku 1945 dospìly pøes kritickou reflexi až k poznání, že Stalinovi rudoarmìjci naše zemì neosvobozovali, ale obsazovali. Nejzøetelnìji se to projevilo po srpnu 1968, kdy protestovaly proti invazi a promoskevské normalizaèní vládì – nìkteøí symbolickými gesty, jiní prací v disentu. Dùsledky na sebe nenechaly èekat – úspìšný spisovatel Pavel Kohout byl doslova vynesen za hranice, právník Petr Pithart jako chartista a pašerák zakázaných knih zahradnièil na Petøínì a profesor Karel Raška, jehož zásluhou byly na svìtì vymýceny neštovice, byl ponížen až k takovému zapomnìní, aby jeho jméno neznali ani studenti medicíny. Tøi pøíklady z  mnoha, jež by bylo možno uvést, abychom ukázali, že mladistvé chyby a omyly skuteèné osobnosti dokáží odèinit i v nepøíznivých politických pomìrech. Má se snad naše hodnocení takových osobností zamìøit jenom na jejich dávnou minulost? Nepodobali bychom se potom povídavé venkovance, která si convolvulus arvensis plete s convolvulus tricolor a pøièinlivì trhá obé, aèkoliv jí za zády roste agresivní a roztahovaèný bolševník velkolepý (heracleum mantegazzianum), což je plevel obzvláštì nebezpeèný, zavleèený k nám až z Kavkazu. M. Fleissigová

– 58 –

PROFIL PROF. KAREL RAŠKA

– 59 –

K 15. výroèí úmrtí prof. MUDr. Karla Rašky, DrSc.

Svìtový vìdec v èeských pomìrech

Ze vzpomínek profesorky Raškové a spolupracovníkù a žákù profesora Rašky

Prof. MUDr. Karel Raška, DrSc., èeský lékaø, mikrobiolog epidemiolog *17. 11. 1909, + 21. 11. 1987 manželka prof. H. Rašková, synové Karel a Ivan Bìla Tùmová Celým svým dílem, kterým se zasloužil o rozvoj poznání a prevence závažných infekèních chorob, patøí prof. MUDr. Karel Raška, DrSc., právem mezi velké osobnosti èeského a èeskoslovenského zdravotnictví a celosvìtovì uznávané vìdce. Je zakladatelem èsl. moderní epidemiologie založené na znalosti všech odvìtví mikrobiologie a na chápání výskytu, šíøení a prevence infekcí v globálním smyslu. Bìhem svého aktivního pùsobení jako øeditel Ústavu epidemiologie a mikrobiologie (ÚEM) v Praze byl iniciátorem studia spoleèensky závažných bakteriálních a virových infekcí, jejichž výsledky byly èasto zcela pùvodní a jako prioritní byly uznávány vìdeckými institucemi i v zahranièí. Od r. 1963 již jako øeditel Divize pøenosných nemocí Svìtové zdravotnické organizace (WHO) prosadil v krátké dobì v 60. letech koncepci epidemiologické bdìlosti (surveillance) v celosvìtovém mìøítku a zcela novou koncepci eradikace neštovic. Globální eradikace neštovic tak mohla být završena již bìhem 70. let. Jeho pøínos svìtové epidemiologii byl ocenìn Jennerovou medailí Britské královské spoleènosti a Pasteurovou medailí a samozøejmì èestným èlenstvím v zahranièních vìdeckých spoleènostech. Jako pedagog LF UK a ILF vychoval øadu osobností pùsobících v rùzných našich zdravotnických a zahranièních vìdeckých institucích. Jeho pøièinìním více než 70 našich pracovníkù nalezlo uplatnìní v boji s nákazami, vèetnì eradikace neštovic, po celém svìtì. Helena Rašková Jako vojenský stipendista, který konèil tzv. aplikaèní školu na prvním místì, mohl si Karel Raška vybrat obor sám. Bylo to veøejné zdravotnictví a mikrobiologie. Bìhem studia medicíny se K. Raška v  Ústavu patologie vìnoval epidemiologické studii o prostituci v Praze... Z této doby pochází jeho pùvodní práce, v níž prokázal spirochety v syfilitických valvulitidách. S prof. H. Šiklem, jehož byl oblíbeným žákem, ho poutal úzký pøátelský vztah po celý život. V prvních letech po promoci spolupracoval s Mikrobiologickým ústavem, zajímal se o infekèní epidemie a z té doby jsou i první práce o skupinových infekcích; jako první u nás publikoval epidemii dyzenterie E. V roce 1938 byl komandován na delší pobyt do Pasteuro-

– 60 –

va ústavu v Paøíži. Mezitím ovšem zaèaly známé události ze záøí, v Paøíži byl proto jen pár dnù a vracel se domù. Po Mnichovu byl povìøen zdravotní péèí, zejména prevencí infekèních nemocí u uprchlíkù ze zabraných Sudet. Eva Aldová Do SZÚ jsem nastoupila 3. 6. 1941 jako neplacená laborantka – volontérka, protože ústav nesmìl pøijímat placené síly. Tehdy 32letý MUDr. Karel Raška, vedoucí IV. odboru, zøejmì slynul povìstí nekompromisního èeøitele stojatých vod, protože úøedníci na osobním oddìlení mi místo Raškova oddìlení nabízeli nìjaká klidnìjší pracovištì. Ale mne zajímala možná úèast na boji s infekcemi a budoucnost mi dala zapravdu. Celý mùj život v ústavu byl díky rozmanitosti práce a možnostem, které nám poskytoval Raška, øetìzem nádherných dobrodružství. Velkou èást náplnì IV. odboru tvoøilo vyšetøování støevních nákaz, vzdušných nákaz, menší èást byly vzorky pro klinickou laboratoø. Pøi tak velkém poètu materiálu si vedoucí musel vycvièit laborantky tak, aby se na nì mohl spolehnout. Napø. „rozoèkování“ – rozizolování vzorkù stolic - muselo dát jednotlivé kolonie. Tehdy neexistovaly vysoce selektivní pùdy a najít na Endovì pùdì shigelu nebo salmonelu vyžadovalo dokonalou techniku. Pozdìji v záøí 1945 pøi epidemii bøišního tyfu v Chebu divil se nìmecký mikrobiolog, že já dokážu izolovat S. Typhi ze stolice, on jen z krve. Neznal totiž oèkovací techniku, která u Rašky byla už dávno samozøejmostí... Dimitrij Slonim Bøišní tyf býval na Strakovnicku ještì v polovinì minulého století endemický. Není proto se co divit, že koncem 2. svìtové války, zaèátkem roku 1945, došlo tady s upadající zdravotnickou disciplinou k jeho epidemickému vzedmutí. Infekèní oddìlení nemocnice ve Strakonicích se od února zaèalo plnit pacienty s tyfem a brzy byla i první úmrtí... Po žádosti okresního lékaøe mìly události rychlý spád. Telefonicky ohlásil svoji vizitu MUDr. K. Raška, pøednosta bakteriologické laboratoøe SZÚ v Praze a hned dalšího dne ráno pøijel autem pøímo do nemocnice, kde byl oèekáván. Byl jsme tenkrát po maturitì a pracoval jsem v laboratoøi interního oddìlení... Dr. Raška mìl na sobì manšestrový oblek svìtlé, našedlé barvy, v pase projmuté sako a pumpky. Tmavé, pìšinkou uprostøed rozèísnuté hladké vlasy, hnìdé oèi pronikavého pohledu, zvuèný hlas, pádné, vìcnì stavìné vìty, rázná gestikulace svìdèily o muži rozhodném, který ví, co chce. Mìl už podrobné informace o poèínající epidemii, o poètu pøípadù, o jejich lokalizaci atd. Jeho inspekce se vyznaèovala peèlivostí a zároveò bleskovým prùbìhem. Zaèal na infekèním oddìlení, prošel všechny pokoje s nemocnými, pøidružené místnosti, zkontroloval zpùsob úklidu, dezinfekce prostor, odpadù. Hovoøil se všemi (tehdy øádovými) sestrami i s pomocným personálem, situaci kriticky zhodnotil a nadiktoval zápis o nedostatcích z hlediska hygienického a epidemi-

– 61 –

ologického a doporuèení k jejich nápravì. Pak se šlo do pitevny. Tady byla jeho kritika velmi tvrdá, týkala se zvláštì nedostatkù pitevního režimu, likvidace a dezinfekce splaškù, odpadních vod atd. Opìt nadiktoval zápis se seznamem okamžitých opatøení. Pak následovala porada, kde se hodnotil stav epidemie a její výsledek byl jasný: pøítomnost mobilní bakteriologické laboratoøe je bezodkladnì nutná. A tak dva dny po Raškovì „vizitaci“ pøijel autobus mobilní bakteriologické laboratoøe SZÚ z Prahy. Pracovní tým tvoøili vedoucí lékaø MUDr. Burian, jeho manželka – lékaøka, dvì laborantky a pomocná síla. Každého dne ráno podávali telefonické hlášení dr. Raškovi. Diagnostikovali nejen bøišní tyfus, ale i paratyfy, pozdìji také dyzenterie a skvrnitý tyfus u lidí, kteøí prchali z koncentraèních táborù. V tyfové diagnostice se zamìøovali zvláštì na vyhledávání nosièù. Vyšetøovali i krèní výtìry, difterie nebyla žádnou vzácností, rùzné hnisavé afekce, dìlali hemokultury aj. V dubnu mìla epidemie tyfu sestupný charakter, mobilní laboratoø splnila, co se od ní oèekávalo, a ani ne deset dní pøed koncem války, když už v kraji dennì hlídkovali ameriètí letci-hloubkaøi, se její pracovníci vrátili do Prahy. Helena Rašková Po okupaci a vzniku tzv. protektorátu Èechy a Morava, kdy byla likvidována naše vojenská služba, pøešel K. Raška do Státního zdravotního ústavu. Vìnoval se hlavnì epidemiím støevních nákaz. Ke konci války mu byla ilegálním národním výborem, jeho zdravotní sekcí, svìøena pøíprava na zásahy proti oèekávaným epidemiím pøi skonèení války. Nejstrašnìjší byla epidemie skvrnitého tyfu, která postihla 5.000 vìzòù v koncentraèním táboøe v Terezínì. V roce 1945 došlo k odsunu Nìmcù. Byli urèeni dva vládní zmocnìnci, aby dohlíželi na zachovávání hygienických a zdravotních mezinárodních pøedpisù a všech podmínek pøi odsunu. Zaèátek toho odsunu byl na podzim 1945 a zmocnìnci byli František Patoèka a Karel Raška. Eva Aldová Vzdušné nákazy zaèal K. Raška studovat záhy po válce. Šlo jednak o studium chování aerosolù pomocí aparátkù vyrobených na kolenì v ústavu prof. Raškové podle popisù v anglické literatuøe, jednak o studium streptokokových nákaz. S aparátky na vzduch souvisí i vývoj jednotné oblièejové masky, která se dodnes používá. Byla vyrobena z dvojité látky, jejíž jedna vrstva je støižena rovnì, druhá šikmo. Nahradila rùzné neúèinné masky. Tehdy také Raška pøivezl z Anglie sérotypizace streptokokù. Zavedl také odvážnou klinickou metodu 5denní léèby spály penicilinem za pøísnì kontrolovaných podmínek hospitalizace. Vedle mikrobioloogie a epidemiologe se Raška zabýval i sérologií, už za války provádìl podrobná vyšetøení sérových faktorù pro úèely paternitních sporù a kriminalistiky. Byl také první, kdo u nás studoval Rh-faktor – již za války byla provedena první exsanguinaèní transfuze. Jakýmsi základem pro studium nosokomiálních nákaz byly kontroly nemocnic provádìné v roce 1948-49. Zúèastnili se jich odborníci z rùzných oborù vèetnì znalcù techniky

– 62 –

Karikatura ze série kreseb Fr.Luksche „Terezín se smìje“, vìnované dr. Raškovi „v upomínku na svìtlou stránku terezínského temna“.

– 63 –

týkající se inženýrských sítí v nemocnicích, jak jsou zabezpeèeny odpadní vody apod. Z této práce vyšel elaborát, zakotvující zásady, které se dodržují dodnes - napø. zákaz pìstovat rostliny v koøenáèích, protože ze zemì z jednoho koøenáèe v jedné nemocnici bylo izolováno Clostridium tetani, nebo zásady kontroly autoklávù, sterilizace rùzných pøístrojù apod. Vladimír Zikmund Pan profesor Raška byl mým pøedním uèitelem. Poprvé jsem se s ním setkal v rámci pøednášek na lékaøské fakultì, nìkdy v roce 1950, kdy svými poutavými výklady o epidemiologické práci v Terezínì získal mùj zájem o tento obor. Ten se potom stal shodou náhod životní náplní mé práce.. V mé roli krajského epidemiologa v Liberci byl mým pøímým odborným nadøízeným formálnì hlavní hygienik, skuteènì to však byl profesor Raška, s nímž jsem se radil v zásadních otázkách.. Eva Aldová Jedna epidemie salmonelózy, kdy v r. 1951 v Abertamech onemocnìly dìti po podávání shigelového bakteriofága, který byl kontaminovám salmonelou Typhi murium, vedla k experimentální detektivce. Ta mìla odpovìdìt, jak se mohla salmonela dostat do zapeèetìných pìtilitrových lahví s fágem v bujónu, které musely vypadat sterilnì, jinak by neprošly kontrolou. Raška pøišel na to, jak se tato sabotហpravdìpodobnì uskuteènila: dal umístit malé množství kultury salmonely z pevné pùdy na vnitøní stranu – na dno – gumové zátky. Byla-li láhev v klidu, zùstával bujón èirý a „mìl jiskru“, ale dostal-li se bujón pøi pohybu, napø. pøi transportu, do kontaktu se zátkou, salmonela se zaèala pomalu množit. A protože se tekutý fág pøechovával v chladné místnosti, zákal bujónu byl snadno pøehlédnutelný. Problematika vzešlá z nìkterých epidemií byla studována v déledobých studiích. Napø. po epidemii tularemie na Horšovotýnsku v r. 1953 následovala studie vnímavosti zvíøat z ohniska, která se provádìla v SZÚ. Zvíøata byla rozdìlena na obìti – napø. zajíci, na bezpøíznakové nosièe – napø. potkani, bažanti – a na zdravotní policii, u které orální infekce nevyvolala ani pøíznaky, ani vyluèování. Jiøí Manych Moje první setkání s tehdy ještì doc. Raškou se odehrálo na poèátku roku 1952, kdy jsem nastupoval jako èerstvì promovaný doktor do SZÚ na jím øízený odbor a od podzimu téhož roku na novì zøízenou hygienickou fakultu jako odborný asistent katedry epidemiologie. Zejména v této funkci jsem byl s prof. Raškou prakticky v denním styku. Pan profesor byl šéfem mimoøádnì nároèným, vyžadujícím u podøízených vztah ke zvolenému oboru a na èas nehledící píli a snahu. Byl šéfem ostrým, a možno øíci i obávaným, pro svou nekompromisnost a trvalou kritiènost. Je ovšem nutno prozradit, že takto prof. Rašku „znali“ pøedevším lidé, kteøí nebyli jeho pøímými spolupracovníky. My, kteøí jsme mìli možnost pøicházet s ním do styku prakticky každodennì, jsme sice poèítali s tím, že nás obèas nìjaké to ostøejší slovo nemine, ale souèasnì jsme až pøíliš dobøe vìdìli, že tato

– 64 –

ostrá kritika konèí v okamžiku, kdy se za námi zavøou dveøe jeho pracovny. Bìda pak tomu, kdo by se snažil tìmto lidem nìjakým osoèováním uškodit. Prof. Raška se za nás bil jako lev. Na druhé stranì mìla celá øada z nás možnost poznat takøíkajíc na vlastní kùži, že tento „lev øvoucí“ má ve skuteènosti velmi mìkké srdce. Stalo se, že moje pùlroèní dcerka náhle onemocnìla za velmi dramatických okolností a znepokojujících pøíznakù a byla pøijata na dìtskou kliniku ve špatném, vážné obavy vzbuzujícím stavu. Poté jsem v rámci svých povinností zašel za panem profesorem. Ten na mnì hned poznal, že se nìco pøihodilo a ptal se, co se dìje. Øekl jsem mu vše a hned se mi dostalo ostré, emotivní výtky, proè jsem to neøekl už døív, že jsem mu mìl volat i domù do bytu - a potom už se rozbìhla akce, která se pøièinila o to, aby má dcerka mìla to nejlepší ošetøení... Helena Rašková V roce 1952 zanikl Státní zdravotní ústav a bylo vytvoøeno podle sovìtského vzoru nìkolik výzkumných ústavù a vznikly i další. V prùbìhu let ÚEM, jehož øeditelem byl Karel Raška, zaèal vydávat i èasopis v anglické a ruské verzi HEMI, tedy èasopis hygieny, epidemiologie, mikrobiologie a imunologie. Zaèátkem 50. let se Raška dostal do velmi nepøíjemné situace. Docházelo k tzv. združstevòování v zemìdìlství, tj. rušily se individuální malé stáje a dobytek se soustøeïoval. V té dobì byla mezi hovìzím dobytkem pomìrnì rozšíøená brucelóza a tuberkulózu mìlo asi 7 % krav. Raška na pomìrnì velkém shromáždìní prohlásil, že soustøeïování dobytka by se nemìlo dít pøíští nedìli a s muzikou, nýbrž teprve po vyšetøení všech kusù a oddìlení zdravých od nemocných. Byl proto oznaèován za nepøítele socialistického zemìdìlství a mìl s tím znaèné svízele. O øadu let pozdìji, kdy už tuberkulózou onemocnìlo ne sedm, ale sedmdesát až osmdesát procent krav, pøišla vrchnost k názoru, že mìl pravdu. Vytvoøila se komise, která díky vynikajícím statistikùm navrhla tøi termíny, po kterých by mohlo dojít k vymýcení tuberkulózního skotu u nás. Vláda si vybrala termín 10 let. Zároveò s tím se vedl boj proti brucelóze. Tento gigantický úkol byl splnìn, souèasnì probíhal významný program na snížení a kontrolu lidské tuberkulózy v intenzivní spolupráci s WHO. Øada èeských pracovníkù mìla možnost se seznámit s moderním bojem proti TBC a s celou novou koncepcí. Èeskoslovenská epidemiologie se postupnì prosazovala v mezinárodním mìøítku. Viktor Príkazský Prvá moja výrazná spomienka na prof. Rašku pochádza z r. 1954, kedy vypukla ve¾ká epidémia brušného týfu vo Valašskom Meziøíèí. Vtedy zostavoval ÚEM Štátneho zdravotného ústavu v Prahe team, ktorý odchádzal pracova do postihnutého okresu. Jeho èlenmi boli síce poslucháèi LFH, ale nako¾ko bola medzi nimi aj moja manželka, vtedy ešte študentka posledného roèníka fakulty, dostal som sa medzi nich aj, hoci som v tom èase už pracoval v Prešovskom kraji. Nᚠodchod do Valašského Meziøíèí bol v den, kedy sa prvýkrát podarila izolácia Salmonelly typhi na membránovych filtroch z vody, zo studne v cukrárni. Prof. Raška už na schodoch z riadite¾ne na prízemie budovy ústavu nám všetkým s ve¾kou radosou oznamoval, že sa to podarilo. Pod vedením profesorky Burianovej a profesora Šerého z ústavu, ako aj MUDr. Kazmara z ministerstva zdravotníctva, existovala poèas epidémie mimoriadne dobrá spolupráca klinikov, mikrobiológov a epidemiológov.

– 65 –

Jan Koláø S profesorem Raškou jsem se setkal poprvé v roce 1954. Tehdy, po marné snaze získat souhlas nadøízených na státní veterinární správì k uveøejnìní èlánku o prvním zjištìní brucella melitensis v ÈSSR, pokusil jsem se požádat o pomoc prof. Rašku, tehdejšího øeditele ÚEM. Odhodlal jsem se k tomuto kroku i pøes dùrazné varování svých nadøízených, abych to nedìlal, protože se jedná o choulostivou politickou záležitost, podléhající utajení. Stádo ovcí, kde jsem zjistil br. Melitensis, bylo totiž dovezeno ze SSSR a zveøejnìní takové zprávy mohlo mít nepøíjemné dùsledky s dopadem na veterinární službu. Navíc by to prý mohl prof. Raška, pøísný kritik veterinární služby, použít jako argument o nedostateèné kontrole dovozu zvíøat. Já sám jsme mìl znaèné pochybnosti, zda mne, neznámého mladého veterináøe, prof. Raška vùbec pøijme. O to vìtší bylo mé pøekvapení, když již pøíští den po ohlášení mne pøijal pøátelsky, zcela neformálnì, s poznámkou, že jsem po dlouhé dobì první veterináø, který ho navštívil. Vyptával se, kde a na èem pracuji, jaké jsou dùvody mé návštìvy. Když prolistoval èlánek o prvním pøípadu maltské horeèky ve støední Evropì, øekl, že to je dùležitá epidemiologická novinka, a proto by mìl být pøednostnì uveøejnìn, což také hned zaøídil. ... František Polánský Podíl prof. MUDr. K. Rašky, DrSc., na kontrole tuberkulózy v Èeskoslovensku je tak velký a zásadní, že si v budoucnosti zaslouží monografické zpracování. Problém tuberkulózy v Èeskoslovensku po skonèení 2. svìtové války byl tak závažný, že vláda ÈSR v roce 1955 považovala za nutné pøijmout Usnesení o boji proti tuberkulóze. Aby prostøedky na kontrolu tuberkulózy byly vynakládány efektivnì, bylo nutno mít objektivní, vìdeckými metodami získané informace o skuteèném stavu tohoto problému. Koncem 50. let byla proto z iniciativy a pod vedením prof. Rašky pøipravována klinická a epidemiologická studie tuberkulózy v ÈSR ve spolupráci s WHO v Ženevì a Mezinárodní unií proti tuberkulóze v Paøíži (IUAT). Na schùzi zástupcù zúèastnìných pracoviš jsem se poprvé osobnì setkal s prof. K. Raškou. Pøi jednání bylo schváleno, aby tato studie byla provedena v okrese Kolín. Po vypracování protokolu za úèasti WHO, IUAT a našich pracoviš byla studie zahájena v roce 1960. V souvislosti s touto studií prosadil prof. K. Raška ve WHO stipendijní pobyty pro nìkolik aktivních úèastníkù studie. Pøi nich jsme získali nejnovìjší vìdecké poznatky a seznámili jsme se osobnì s vedoucími pracovníky kontroly tuberkulózy v mezinárodním mìøítku. Jméno prof. K. Rašky nám k nim otevíralo pøístup. Tyto údaje uvádím proto, abych demonstroval vlastnost prof. K. Rašky peèovat a pomáhat odbornému a vìdeckému rùstu mladých lékaøù nejenom mnì, ale i celé øadì pracovníkù svého ústavu a jiných pracoviš. Prof. K. Raška rovnìž inicioval vznik pražského Mezinárodního kurzu WHO o epidemiologii a kontrole tuberkulózy.

– 66 –

Rád bych se ještì vrátil do konce 50. let. V té dobì jsem byl vyzván dìkanem Fakulty všeobecného lékaøství k pøedložení habilitaèní práce. Oponenty byli prof. K. Raška a doc. MUDr. L. Levinský. Vypracoval jsem prvý návrh své práce a pøedložil jej k posouzení prof. K. Raškovi. Dnes vím, že to byla velice špatná práce, a plnì chápu vyjádøení prof. K. Rašky, zda chci habilitovat na èervenou knížku (legitimace KSÈ), nebo na seriózní vìdeckou práci. Vypracoval jsem novou práci za patronace Rašky, a tu jsem dobøe obhájil. Na základì úspìšného prùbìhu Kolínské studie se mnou zaèal prof. K. Raška jednat o zahájení klinických kontrolních studií o chemoterapii tuberkulózy. Prof. K. Raška zaèal tento zámìr projednávat ve WHO a ta jej akceptovala. Tak zaèaly ve støedoèeském kraji dvì pilotní studie, které byly vyhodnoceny našimi anglickými spolupracovníky. Hodnocení dopadlo dobøe, a tak byla slavnostnì zahájena prvá studie. Jan Koláø K dalšímu setkání s prof. Raškou došlo v r. 1960, po mém návratu za služební cesty do Mongolska, kde jsem zjišoval nákazovou situaci za úèelem zajištìní bezpeèného dovozu masa a produktù živoèišného pùvodu. Vzkázal mi, abych ho navštívil, ponìvadž ho Mongolsko z hlediska epidemiologického velmi zajímá. O této zemi se v té dobì vìdìlo velmi málo. Mongolsko bylo politicky zcela izolované, pro obèany cizích státù (s výjimkou SSSR) prakticky nepøístupné, tajemné a hospodáøsky zaostalé, do znaèné míry závislé na SSSR. Prof. Raška vytušil, že postupnì dojde k poskytování pomoci i na úseku zdravotnickém, a to pøedevším v boji proti znaènì rozšíøeným nakažlivým nemocen a ve výchovì zdravotnických pracovníkù. Proto se pøipravoval na tuto eventualitu a poèítal, že do Mongolska bude vyslán tým epidemiologù. V této zemi spatøoval také oblast jedineèných možností pro pionýrské prùzkumy u nás již málo známých nebo vymýcených nákaz, pro získávání nových poznatkù a zkušeností v ekologicky, klimaticky a civilizaènì zcela odlišných podmínkách. Jeho instinkt a pøedvídavé uvažování neselhaly a za nìkolik let se plány s Mongolskem zaèaly uskuteèòovat. Ještì pøed svým nástupem do WHO, tìsnì po návratu z mé druhé cesty do Mongolska, mne prof. Raška požádal, abych se zúèastnil jako poradce pøíprav expedièního týmu, složeného z epidemiologa, mikrobiologa a veterináøe. Tým byl vybaven naší pojízdnou laboratoøí, zaøízenou na bakteriologická, sérologická a parazitologická vyšetøení v extremních podmínkách Mongolska. WHO Project Mongolia 1 byl zároveò prvním pokusem WHO a vùbec celé OSN, který mìl zjistit, jak bude první mezinárodní projekt pøijat a fungovat v Mongolsku, jak se podaøí navázat spolupráci a získat dùvìru místních orgánù v prostøedí nedùvìry a podezírání. ... Dimitrij Slonim Ještì krátkou poznámku o vztahu prof. Karla Rašky k prof. Františku Patoèkovi, mému nìkdejšímu šéfovi a uèiteli. Dnes už se (èi rádo by se) zapomnìlo, jak ne právì pìknì se k prof. Patoèkovi chovali nìkteøí naši politicky fundovaní, mikrobiologiètí „matadoøi,“ èasto jeho nìkdejší spolupracovníci, v dobì po únoru 1948 i pozdìji. Výjimkou byl prof. Raška,

– 67 –

který když už byl Patoèka v dùchodu, mu poskytl ve svém ústavì místo placeného poradce. Prof. Patoèka to v rozmluvách se mnou oceòoval: „Na fakultì, které jsem vìnoval celý život, ani v mém vlastním ústavì, o Akademii už vùbec radši nemluvit, se pro mne místo nenašlo, ale Raška byl tak slušný, že se mne ujal, on respektuje moji práci, kterou mám za sebou. To mì drží pøi životì, protože mám pocit, že jsem ještì k nìèemu platný a mimoto v dùchodu každá koruna je dobrá. Jednou to sám poznáte!“ Vladimír Zikmund K zásadní události došlo v roce 1963, kdy vypukla epidemie hepatitidy A v sousedním jabloneckém okrese a v èásti našeho okresu. Zdroj byl jasnì v Jablonci, ale kde? Nemocní se poèítali na stovky a leželi na øadì infekèních oddìlení. V Jablonci se etablovalo nìkolik lidí Raškova týmu z Prahy, ale zkoumání ne a ne odhalit zdroj nákazy a cestu pøenosu. Tak jsem o jednom víkendu obejel veškeré pøíslušné nemocnice a provedl s nemocnými rozhovory, nìco, co je dnes známé jako „food frequency questionnaire“ nebo „food recall“, 50 dní zpìt. Ze zhruba 40 bìžných potravin vèetnì vody, mléka a másla, zmrzliny a piva jsem eliminoval ty, které nebyly všem nemocným spoleèné. Zùstaly nakonec, kromì vody, jen mléko a máslo. V oblasti pùsobila pouze jedna mlékárna a pøesnì v jejím distribuèním rajonu v okresech Jablonci a Liberci se stravovali všichni nemocní. Následující den jsem podal zprávu prof. Raškovi a jeho týmu. Jejich okamžité šetøení v mlékárnì odhalilo pohyb nákazy z èerstvì hnojených polí do mlékárenského pramene. Voda byla již na prvý pohled závadná. Ještì v tomtéž týdnu se na mne pan profesor obrátil s dotazem, zda jsem pøipraven nastoupit k práci ve WHO v Indii. František Výmola Jak jednal Raška v závažných situacích, mùže demonstrovat tento pøípad. Jednoho listopadového veèera tìsnì pøed pùlnocí volá mnì do bytu p. profesor: „Výmolo, potøebuji vás k akci Ostrava, propukla na dole, tuším Máj, epidemie støevní, snad dokonce tyfus. Pøipravte se, za 1/2 hod. bude pøed vaším bytem øidiè již se mnou a jedeme.“ Pochopitelnì v takových situacích nebylo jiného východiska, na cestu jsem se pøipravil, sbalil nejpotøebnìjší a oèekával jsem auto Tatru 603. Protože jsem chodíval spávat právì tak kolem pùlnoci, zaèal jsem v autì podøimovat. Pan profesor mnì to ovšem znemožnil a povídá: „Výmolo, nespìte a bavte mne. Povídejte, jaké máte další pracovní plány etc. A víte co, já bych vás potøeboval pro práci ve WHO. Momentálnì vás potøebuji pro Mongolsko.“ Poprvé jsem oponoval a dodnes toho lituji. Cesta do Ostravy byla krajnì nevlídná, samá plískanice, takže øidiè musel jet velmi obezøetnì, opatrnì. Profesor v tu noc nemìl nejlepší náladu, takže jsem si nedovolil øíct nìjaký vtip, stejnì snášel vtipy výhradnì na úrovni. To, že brzy ráno pøijede do Ostravy Raška, vìdìl už skoro celý kraj. Nic bych nedal za to, že málokterý hygienik, epidemiolog a mikrobiolog v tu noc klidnì spal. Nikdo si totiž nebyl jist, co ho èeká, jaké úkoly dostane. Nikdo nechtìl riskovat, že bude po odchodu profesora z Ostravy poznamenán nìjakým pseudonymem, který mu zùstane na celý život. „Velký mufti“ mìl až démonický vliv na celé okolí.

– 68 –

Blížilo se k ránu a byl jsem si jist, že již dlouho pøed osmou hodinou ranní, bude stát v pozoru celá garnitura hygienikù, epidemiologù i nakonec mikrobiologù v oèekávání, co jim návštìva pana profesora pøinese. Já byl vcelku klidný, protože jsem dostal již rámcové intrukce o své úèasti na akci a navíc autorita Raškova mne dostala do pozice usnadòující moji práci v následujících dnech. Nadešla hodina H a vše se odehrálo tak, jak jsem pøedpokládal. Typické pro Rašku bylo, že krátce po pøíjezdu šel na vìc. Nechal si vyložit vše, co potøeboval pro vyhodnocení situace, a jak se øíká, rozdával úkoly smìøující k rychlému øešení závažné epidemie. Helena Rašková V roce 1963 dostal Raška od generálního øeditele WHO dr. Candaua dopis oznaèený jako osobní a dùvìrný, v nìmž bylo napsáno, že WHO udìlala konkurz na místo øeditele pro nakažlivé nemoci, že obdržela 35 žádostí, ale pokud by to Raška pøijal, že to místo dostane bez konkurzu. To pochopitelnì svìdèilo o jeho mezinárodní povìsti v oblasti epidemiologie. V záøí 1963 nastoupil Karel Raška na místo øeditele Divize infekèních nemocí ve Svìtové zdravotnické organizaci v Ženevì. Jakmile se tam probral v agendì, zaèal se projevovat jeho smysl pro realitu. Tehdy se ohromné prostøedky vkládaly do vymýcení malárie, ale k tomu se Raška stavìl velice kriticky. Tvrdil, že malárii lze tìžko eradikovat, ponìvadž ji pøenášejí komáøi a ty lze vymýtit jen tìžko. Naproti tomu se domníval, že neštovice je možno jako výhradnì lidskou infekci vymýtit – eradikovat. Jenže pro to bylo v organizaci samotné málo pochopení. Pøesto však generální øeditel Rašku poslal do USA, kde se setkal s pochopením v centru pro infekèní nemoci v Atlantì. Potom skuteènì v roce 1967 pøijalo Valné shromáždìní WHO usnesení o vymýcení neštovic na zemìkouli do 10 let. Raškovou zásluhou bylo umožnìno, že práce na vymýcení neštovic se v rùzných zemích úèastnila celá øada èeských a slovenských epidemiologù a jejich práce byl vysoce oceòovaná. Invaze z 21. srpna 1968 mnohé zmìnila. Na podzim 1970 byl Raška ze své funkce odvolán, byl ustanoven jiný øeditel ústavu v Praze, posléze s ním byl rozvázán pracovní pomìr. Snahy ze strany WHO, aby se mohl úèastnit mezinárodních komisí atd., byly vesmìs zamítnuty. Vladimír Zikmund Sveøepé kádrovací instituce mne držely v republice ještì skoro dva roky, ale pøece jen jsem v roce 1964 odcestoval, ne již do Indie, ale do (Belgického) Konga. Vypracoval jsem tam plán eradikace varioly a profesor Raška vahou své funkce prosadil schválení mého fantastického rozpoètu ve výši ètvrt milionu dolarù. Ostatnì, svìtová eradikace varioly byla jeho „dítì“. Každým rokem jsem cestoval do Èech a vždy jsem byl v Ženevì jeho hostem. Viktor Príkazský Moja druhá výrazná spomienka na prof. Rašku je spojená s mojim úèinkovaním v radoch personálu WHO v Zaire (1967-82). Prof. Raška pôsobil vtedy v Ženeve a prikázal mi sustavne s ním udržiava písomný kontakt a radi sa vo všetkých závažných rozhodnutiach. Mám doteraz odložené prof. Raškom vlastnoruène písané listy s radami a odporúèaniami.

– 69 –

Odpovede na moje otázky mi vždy poslal obratom pošty. Prof. Raškovi patrí vïaka aj za to, že sa zaznamenal úspech, tak ako v rozšírených oèkovacích programoch (EPI), aj v eradikácii varioly v Zaire (Kongo). Neskôr som mal možnos zúèastni sa na konci eradikácie varioly v Indii, ako aj na certifikácii eradikácie na tomto subkontinente. Prof. Raškovi patrí významné miesto v histórii eradikácie varioly vo svete. Jiøí Manych Z dob pùsobení prof. Rašky v Ženevì rád vzpomínám na jeho obèasné návraty, kdy si zval k sobì užší kroužek bližších spolupracovníkù a informoval nás o nejrùznìjších aktualitách nejen odborných, ale i takových, o kterých se v našich novinách nepsalo a ani psát nesmìlo. Prof. Raška mìl pro svou nesmlouvavou zásadovost pøi prosazování poznatkù a názorù, o jejichž správnosti byl pøesvìdèen a které èas vesmìs potvrdil, i øadu nepøátel. Nìkteøí z nich èasem poznali svùj omyl, ale zùstali i takoví, kteøí se neštítili ani tìch nejnižších prostøedkù k prosazování své vlastní nenávisti. V mých vzpomínkách zùstává prof. Raška nejen vynikajícím odborníkem svìtového jména a formátu, ale i èlovìkem rovným a stateèným, což se projevilo i v mém vlastním pøípadu. Pocházíme totiž, já a moje žena, z prostøedí, které bylo v minulém režimu velmi ostøe sledováno a tvrdì perzekvováno. Prof. Raška, kterého jsem o tìchto okolnostech informoval, za mnou po celá léta stál za všech okolností a umožnil mi tak mj. i habilitaci a dosažení pøíslušných vìdeckých hodností. Vladimír Janout Mne a také ostatní, vìtšinou mladé pracovníky ústavu tehdy velmi pøíjemnì pøekvapilo a témìø šokovalo, že prof. Raška s námi všemi udržoval ze Ženevy pravidelný a èilý písemný styk. Zaèalo to vìtšinou jeho dopisem, kde navrhoval øešení rùzných aktuálních problémù a žádal nás o návrhy jejich rozpracování. Když jsme materiály do Ženevy poslali, obvykle v neuvìøitelnì krátkém èase (bìhem nìkolika dnù) jsme všichni – individuálnì - od nìj dostali opìt dopis s jeho pøipomínkami. Nebylo neobvyklé, že jeho dopis mìl i 5–10 stran. Vzhledem k tomu, že se mnou korespondoval o problémech virové hepatitidy, s jinými o problému tuberkulózy, salmonelózy a jiných nemocí, nedovedl jsem si dost dobøe pøedstavit, kde na prostudování všech našich návrhù a následnì na napsání tolika dlouhých dopisù najde pøi své vysoké a nároèné funkci, kterou v Ženevì zastával, èas. O to více jsme si této skuteènosti vážili, že významný svìtový odborník na nás, zaèínající elévy oboru epidemiologie, nezapomnìl a dokázal si najít tolik èasu na orientování naší vìdecké práce, i když na dálku. Oceòovali jsme i to, že pøi øízení globálního boje s infekèními nemocemi v rámci celého svìta nikdy nezapomnìl ani na vnitøní problémy v naší republice. Myslím, že jen málo lidí by se v podobné situaci zachovalo tak jako prof. Raška, a proto na nìho s velkou úctou stále vzpomínáme.

– 70 –

Vladimír Šerý Vyhledal jsem svazek dopisù, které mi prof. Raška posílal v letech 1955-1971. První dopis byl napsán v Pekingu 14. 6. 1955 bìhem jeho dlouhodobého pobytu v Èínì. Jeho text dokládá, že i pøi své nepøítomnosti øídil chod ústavu. Povìøoval mne a další pracovníky, abychom pøipravili výzkumnou expedici do okolí Kraslic, kde vznikaly epidemie horeèky Q po dovozu nakažených ovcí z Rumunska. Tenkráte se infikovali nejen lidé a hospodáøská zvíøata, ale i zvíøata volnì žijící. Coxielly v té dobì byly izolovány i z èlenovcù. Byli jsme povìøeni zøídit tábor a detašovanou laboratoø. Jeho dopis z 1. 8. 1955 obsahoval další podrobné instrukce. Po letech pøestala být však Q-horeèka u nás zdravotnickým problémem. Dne 2. 6. 1966 jsem obdržel ze Ženevy dopis, který dokumentuje nezištnou podporu, kterou prof. Raška poskytoval svým spolupracovníkùm: „Milý Vladimíre, nabízím Ti významné místo P-5 Team leader (Senior Medical Officer) v projektu National Institute of Public Health v Kabulu. Mám ovšem podmínku. Pøíliš jsem se za Tebe angažoval, a proto nesmíš zklamat. Jedná se nejen o epidemiologii (koncepci), ale i o rozvinutí práce (øízení) velkého ústavu ve složitých podmínkách... Dostává se Ti jedineèné šance udìlat velkou vìc... buï pøed nástupem v dokonalé fyzické kondici... Drž se toho, pro co jsi byl pøijat a povìøen. Jakákoliv jiná aktivita, zvláštì na zaèátku, Ti mùže a vìci jen uškodit.“ Dne 20. 6. v dopise øíká: „Mám z Tebe a výsledkù Tvé práce radost a upøímnì Ti gratuluji“. Dále píše: „Do politického vývoje v Afghánistánu se moc neple, musíš ale ovlivòovat øeditele ústavu (byl souèasnì námìstkem ministrynì zdravotnictví)“. Výsledky imunologického pøehledu hodnotil slovy: „Napø. výsledky imunologického pøehledu poliomyelitidy jsou neobyèejnì zajímavé. Prakticky žádné sérum není triple negativní. Už i dìti do jednoho roku mají protilátky. Závìr však je zøejmý - žádný spìch s oèkováním není tøeba... Pro presentaci na Valném shromáždìní je mnohoúèelový imunologický pøehled dobøe využit - jak pomohl rozhodnout o oèkování proti polio, difterii, pertusi... S napìtím oèekávám, zda najdete kromì B. pertussis také B. parapertussis.“ Pøi likvidaci epidemií skvrnivky mi napsal dne 15. 3. 1967: „Vidíš, že jsem mìl pravdu, když jsem doporuèoval studovat Brillovu-Zinsserovu chorobu. Antigen pro skvrnivku si vyžádej v N. Delhi.“ V dopisech prof. Rašky zaznívala i kritika domácích pomìrù: „Polytechna - jako agentura pro vysílání lékaøù a jiných specialistù do rozvojových zemí - užívá postup, který v zahranièí pøináší nedozírné škody“. O tehdejší hygienické fakultì prof. Raška øíká: „...chtít udržovat Hygienickou fakultu a propagovat názor, že hygienická a epidemiologická služba je izolována a že ostatní lékaøi se o hygienu a epidemiologii nemusí zajímat, je škodlivé a nežádoucí. Proto z Hygienické fakulty se musí stát dobrá lékaøská fakulta s plnì rozvinutým preventivním zamìøením... Nesmíme získávat lékaøe pro hygienickou a epidemiologickou službu jen z Hygienické fakulty (z donucení), ale ze všech fakult celého státu.“

– 71 –

Profesor Raška (sedící) se èleny komise posuzující zdravotní opatøení pøi návratu amerických astronautù z Mìsíce (Apollo XI) v Lunar Receiving Laboratory v Texasu v srpnu 1969. Dva èlenové posádky jsou vidìt za sklem v izolaèním zaøízení, protože tehdy panovala obava ze zavleèení nebezpeèných infekèních agens z vesmíru a jejich rozšíøení v „astrodemiích“.

V dopise ze dne 1. 8. 1965 odeslaného ze Ženevy prof. Raška øíká: „A hlavnì pasivní úloha hygienické a epidemiologické služby - to je ta pravá pøíèina situace, kerá je nyní tak špatná. Nikdy nebylo tolik epidemií z vodovodu ve velkých mìstech, dokud byl odpovìdný jediný okresní lékaø... Celý složitý kontrolní systém mechanicky naplánovaných kontrol bez logických vazeb mezi jednotlivými složkami“. Jan Koláø V roce 1968 se prof. Raška postavil na stranu reformního hnutí a v srpnu veøejnì odsoudil okupaci naší republiky sovìtskými vojsky. Vyvrcholením jeho aktivního odporu proti obsazení Èeskoslovenska bylo, když na poradì ministrù zdravotnictví èlenských zemí WHO se demonstrativnì odmítl pøivítat s ministrem zdravotnictví SSSR se slovy, že si s pøedstaviteli okupantù své vlasti podávat ruce nebude. Tento nekompromisní, vlastenecký postoj mìl bohužel za následek brzké odvolání prof. Rašky z WHO, a to i pøes èetné intervence. Setkal jsem se s ním nìkolik mìsícù pøed jeho odchodem ze Ženevy. Byl viditelnì nešastný, že je pøinucen odejít uprostøed úspìšnì probíhajících, jím iniciovaných globálních projektù (kupø. na eradikaci èerných neštovic). Byl si vìdom, i když ne v plné míøe, co ho oèekává doma. Pøátelé ho pøemlouvali, aby se domù nevracel, nabízeli mu místa v prestižních funkcích v øadì státù (USA, Francie, Švýcarsko atd.), on se však rozhodl vrátit domù. Vlastenecká povinnost, zodpovìdnost vùèi spolupracovníkùm v ústavì a solidarita se všemi, kteøí nemìli možnost emigrovat, velela mu obìtovat osobní zájmy a vrátit se domù. Doma ho však èekalo ještì vìtší ponížení a omezení, než oèekával. Po nìjaké dobì mu byl zakázán i vstup do jím vybudovaného ústavu a byl pøedèasnì, proti své vùli, penzionován. Byla mu znemožnìna jakákoliv èinnost ve zdravotnických institucích... Pro èlovìka zvyklého na neustále èinorodou práci to byl strašný trest. Nejvíce však byl zklamán tím, že øada jeho bývalých žákù a dokonce i nìkteøí nejbližší spolupracovníci, kteøí mu vdìèili za kariéru a výhodné postavení, se od nìj odvrátili, aby nebyli podezíráni svými novými

– 72 –

chlebodárci z loajality ke svému bývalému, nyní ostrakizovanému šéfovi. Takové chování „starých pøátel“ ho mrzelo víc než všechny sankce proti jeho osobì. Proto v roce 1973 pøivítal možnost pracovat externì, bez odmìny, pro Státní veterinární správu jako poradce-epidemiolog v problematice mastitíd dojnic, prùjmových a respiratorních nemocí telat. Zapojil se do této pro nìj nezvyklé a nové práce s pøíznaèným zájmem a elánem. Navštìvoval zemìdìlské závody, inicioval poøádání semináøù pro terénní a laboratorní pracovníky o moderních epidemiologických metodách . Za své zanícení, cílevìdomé úsilí získal sympatie a uznání široké veøejnosti veterináøù. Byla to spolupráce oboustrannì prospìšná. Aèkoliv pro jeho zhoršující se zdraví se jeho kontakty s veterinární službou postupnì snižovaly, nepøestával se zajímat o veterinární problémy a byl rád, když o nich mohl s nìkým hovoøit. ..... Daphne Salmon (sekretáøka prof. Rašky ve WHO) Around the middle of 1967 I replied to a vacancy notice in WHO which advertised the post of Secretary to the Director of the Division Of Communicable Diseases. I had heard that the Director in question, Dr Karel Raska, was a difficult person to work for, and when I went for my interview with him I was quite terrified. I entered his office and saw a stern-faced man – but then he smiled at me and was completely transformed. I was expecting questions on my expertise in typing and shorthand, but the principal question he asked me was whether I knew any Latin. In fact, this language was completely unnecessary in WHO, but it so happened that I had done it at school and so was able to reassure him on this point. I got the job. I soon realized that Dr Raska was a very humane man, and he treated me as an equal which was not always the case between chief and secretary in WHO at that time. Most of all I remember how brave Dr Raska was during the terrible weeks after the Russian invasion of Czechoslovakia. He was in Vienna at the time, but was able to return to Geneva and faced with clarity and courage the situation in which he found himself. He knew that his movements were being observed and reported on to the authorities in Prague, and suspected that his telephone was tapped. He never gave way under this strain and never neglected his professional duties. He was truly a lesson to us all. He considered it was his duty to return to Prague on retirement, even though he had lost his post as Director of the Institute of Epidemiology and Microbiology, and he did not waver in his determination to do what he could for his country. I cannot overstate my admiration for him as a scientist (although I am not qualified to comment on his professional capacities) and as a human being. Avril Phillips (sekretáøka prof. Rašky ve WHO) Dr Raska joined WHO in 1963. to take up the position of Director of the Division of Communicable Diseases. Before joining the Organization he had been, and continued to be, Director of the well-known Institute of Microbiology and Epidemiology in Prague. I imagine that this change may have been quite difficult for him, coming from the position which he had held into a large international organization where he no longer had the sole directorship in his own hands, and having to work in a foreign language. He was obviously highly qualified in his own field and he was able to contribute much to the programmes of WHO, perhaps particu-

– 73 –

– 74 –

larly in the smallpox eradication programme which he helped to set up, and was responsible for the appointment of the chief of that programme, Dr. D. A. Henderson. Z dopisu tehdejšího ministra zdravotnictví pøedsedovi ÈSAV ... pan Raška a další jsou lidé, kteøí oznaèovali KSÈ doma i v zahranièí za zloèineckou organizaci a stejnì tak oznaèovali jednotlivé èleny jejího vedení vèetnì generálního tajemníka... Pan Raška vystoupil na lékaøském kolegiu s kritikou vlády ÈSSR v oblasti životního prostøedí... Z toho vyplývá, že kolegium lékaøských vìd ÈSAV se stává platformou protistranické a protivládní politiky a prodlouženou rukou zahranièních zpravodajských centrál... Vladimír Zikmund Rozbìhla se normalizace a profesoru Raškovi bylo zdravotnictví zapovìzeno. Pøesto jsem mu zorganizoval pøednášku pro liberecký Spolek lékaøù, vdìènì pøijatou. Nìkolikrát jsem i se svojí ženou (mikrobioložkou) pana profesora navštívil v jeho bytì. Pozval jsem jej také, jako hosta, na obhajobu své kandidátské práce o eradikaci varioly v roce 1979 a citoval jej v textu i v závìru své zprávy (aè se to již „nenosilo“). Naposledy jsem s ním a paní profesorkou Raškovou byl nìkolik hezkých dní v Alexandrii, kam byli pozváni egyptskými lékaøi v roce 1985 a kde jsem já konèil svùj krátký, pøedpenzijní pobyt v oblastní úøadovnì WHO. Byli jsme také na slavnostní veèeøi, pøi níž byly podávány èerstvé zahradní jahody se šlehaèkou. Pan profesor je odmítl, naèež mu jeden egyptský profesor doporuèoval, jen a si vezme, jsou urèitì bezpeèné. To ovšem profesora Rašku „nadzvedlo“, ale klidnì odvìtil: „Já jsem epidemiolog a nepøesvìdèujte mne, co je bezpeèné a co ne.“ A Egypan to zdvoøile pøijal, s omluvou. Viktor Príkazský Moja tretia spomienka na prof. Rašku je z obdobia, keï už nepôsobil na ÚEM v Prahe. Išlo o ve¾kú epidémiu hepatitídy A, ktorá vypukla v roku 1979 podobne v Èechách aj na Slovensku. Nedokázal som mu asi nikdy vysvetli, preèo sme nechceli veri na diagnózu hepatitídy A a preèo sme nedokázali informácie, ktoré sme mali, primerane publikova. Zainteresovaní si spomínajú, že sa epidémii posmešne hovorilo Que-patitída. Z epidemiologického h¾adiska sa totiž pridlho predpokladalo, že ide o epidémiu Q-horúèky. Asi až o pol roka sme priznali farbu a povedali pravdu. V tom èase som organizoval epidemiologické dni na Žïiari, kde sa najmä pod vplyvom úèastníkov z èeských krajov už otvorene hovorilo o tejto epidémii a o omyloch spojených s jej diagnostikovaním. Dodnes sa domnívam, že až po týchto epidemiologických dòoch sa mi podarilo u môjho uèite¾a prof. Rašku napravi môj obraz epidemiológa. Eva Švandová Do ÚEM jsem nastoupila v srpnu 1960 na „umístìnku“. Panu profesorovi Raškovi jsem byla pøedstavena svým vedoucím a pan profesor nám vìnoval soukromou pøednášku o poslání svého ústavu. Velice mì pøekvapilo, že „ta mladá ze statistiky“ za to stála, ale a to bylo vìdomé èi nevìdomé udìlal ze mne „zapáleného“ pracovníka, kterému to nadšení vydrželo 42 let.

– 75 –

V šedesátých letech probíhala skuteèná „bitva“ o to, jak zvládnout tbc onemocnìní - jak lidí, tak i hospodáøských zvíøat. V obou pøípadech již existovala specializovaná služba, ale výskyt tbc infekce byl obrovský. Pan profesor se snažil prosadit nový „epidemiologický“ pohled na problém. Nový zpùsob øešení problému, navržený na základì výsledkù kolínské studie, se bìhem relativnì krátké doby podaøilo pøevést do denní praxe všech ftizeologù. Stejnì „na svou víru“ pøevedl pan profesor i vedoucí pracovníky ministerstva zemìdìlství a zejména veterinární správy a tìm se bìhem neuvìøitelných osmi let podaøilo eliminovat nejprve brucelózu a pak bovinní tbc skotu. Jako jediná zemì na svìtì jsme eliminaci docílili odchovem vlastních zvíøat, bez dovozu. I v tomto pøípadì se ukázala pøedvídavost pana profesora. Kdyby se kolektivizace místo „hned s muzikou“ dìlala „pozdìji s veterináøem“, vùbec by k tak obrovskému rozšíøení obou infekcí nemuselo dojít. Pan profesor byl skuteènì silná osobnost - a asi nebylo zcela snadné s ním pracovat. Bylo pro mne dost šokující, když jsem zjistila, že si „zodpovìdní“ pracovníci ráno telefonují, v jaké je pan profesor náladì. Já sama jsem byla „pøíliš daleko“, abych mìla pøíležitost si to ovìøit, protože pan profesor odejel v roce 1963 do WHO do Ženevy a vracel se vždy jen na krátkou dobu. O ústav mìl stále zájem a vždy pøijel s øadou nápadù, co by se mìlo dìlat. Odmítal názor, že má „cit“ pro aktuální problémy, vše skuteènì vycházelo z nesmírného pøehledu o publikacích a z domýšlení, který problém je opravdu aktuální i v našich podmínkách. A aèkoliv vìtšinu pokusù nebo šetøení už nedìlal sám, dovedl získat vhodné pracovníky a hlavnì dovedl výsledky „prodat“ a k publikaci, èi k aplikaci. A to nebylo tak zcela bìžné v ostatních ústavech. Bylo jeho osobní zásluhou, že velké procento pracovníkù ústavu se dostalo do renomovaných zahranièních ústavù a do mezinárodních organizací. Samo jmenování profesora Rašky do funkce ve WHO bylo vlastnì poctou Èeskoslovensku, ale jeho èinnost zde znamenala zásadní obrat v mnoha dosud neúspìšnì øešených problémech veøejného zdravotnictví. Už idea svìtové sérové banky znamenala hodnì. Oèkování proti dìtským infekcím mimo jiné na základì tzv. sérologických pøehledù mohlo optimalizovat aplikaci do vhodného vìku a v nutném poètu revakcinací. Uchovávání sér s cílem jejich vyšetøování v budoucnu v dobì založení sbírek pøipadalo nìkterým pracovníkùm zbyteèné, ale v relativnì krátké dobì umožnilo zjistit rozšíøení nových infekcí èi nové poznatky o dosud nespecifikovaných infekcích - jako v pøípadì virové hepatitidy. Jméno profesora Rašky bude navždy spojeno s eradikací èerných neštovic. Po neúspìchu WHO s programem eradikace malárie bylo velmi tìžké pøijít s novým projektem. Už z toho, že pan profesor byl povìøen øeditelem WHO, aby sám získal potøebné prostøedky u prezidenta USA, je vidìt, že obavy v Ženevì byly velké. Pan profesor získal pro projekt nejen americké peníze, ale i vedoucího pracovníka a pro zajištìní rovnováhy potøebnou vakcínu ze Sovìtského svazu. Terénní práce se úèastnila i øada pracovníkù nejen z ÚEM, ale z celé èeskoslovenské hygienické služby. Všichni pracovníci mají svou dùležitost pro zdar celého projektu, ale bylo skuteènì spravedlivé, že Jennerovu medaili za zdar tohoto úkolu dostal právì jen profesor Raška. František Výmola Kdybych chtìl struènì charakterizovat osobní vlastnosti nebo osobnost profesora Rašky,

– 76 –

pak bych v prvé øadì vyzvedl jeho autoritativní vlastnosti v tom nejlepším slova smyslu. Z jeho osobnosti vyzaøovala totiž jakási až magická síla, byla dar, který dostává do vínku jen málo jedincù. Pøitom nemìla tato magická síla nic spoleèného s charismatem. Raška umìl argumentovat vìcnì, ale hlavnì zcela pøesvìdèivì. Argumentoval a vytváøel hned na poèátku jakékoliv diskuse situaci nebo náladu, která svazovala ruce každému, kdo chtìl Raškovi oponovat. Raška byl jednoduše osobnost par excellence, která dovedla svými argumentacemi pøevyšovat naprosto nebo naprostý poèet ostatních epidemiologù v té dobì, pokud nìjací existovali. Raška si vážil všech spolupracovníkù, kteøí mìli znalosti, kteøí dovedli pracovat, kteøí obìtovali volný èas pro práci. Velmi si vážil pracovníkù, kteøí i v osobním volnu, tedy o sobotách a nedìlích docházeli do ústavu a vìnovali se svému výzkumnému úkolu. Raška nebránil nikomu, kdo chtìl z ústavu odejít a kdo se domníval, že si svým odchodem polepší. Ovšem jednalo-li se o pracovníka mimoøádnì schopného, udìlal vše pro to, aby ho pøesvìdèil, aby neodcházel, že to nikde lepší mít nebude, a když už mermomocí chtìl, zajistil mu umístìní, funkci nebo pracovištì, které bylo jako pupeèní šòùrou spojeno s mateøským ústavem. Jaroslav Helcl Profesor Karel Raška na lékaøské fakultì a v Ústavu pro doškolování lékaøù vychoval a doškolil v podstatì dvì generace epidemiologù. Jeho pomocí se mnozí z nich mohli exponovat krátkodobì i dlouhodobì v zahranièí, pøedevším ve službách Svìtové zdravotnické organizace, ale i mimo ni. Bylo tomu tak i v tak významném a obtížném projektu, jako byla eradikace neštovic. Mezi uvedené pracovníky jsem patøil i já sám. Profesor Raška nechal založit v centrále WHO mùj osobní list do aktivní kartotéky kandidátù na funkce ve WHO. Tam jsem byl pozdìji, v dobì kdy pan profesor již odešel ze svého místa v centrále, vyhledán pro funkci epidemiologa v Libyi. Když jsem pøed nástupem do funkce absolvoval tzv. briefing v ženevské centrále, procházel jsem pøitom všechna oddìlení Divize infekèních onemocnìní. Musím zdùraznit, že všude vzpomínali na profesora Karla Rašku jako na mimoøádného øeditele, odborníka s výjimeènými schopnostmi, který na rozdíl od pøedchozích i následných úøednických øeditelù aktivnì vedl celou divizi k organizování a zajišování významných projektù celosvìtového významu. Bohumír Rosický (Kapitoly z historie èeskoslovenské mikrobiologie) K. Raška jako vysoký odborný funkcionáø WHO prosadil v epidemiologii závažný pøístup, dávající celosvìtovì pøedpoklad pro prevenci nakažlivých nemocí - epidemiologickou surveillance. Definoval ji na interregionálním semináøi WHO v Liblicích 1.-13. záøí 1969 takto: „Surveillance means the epidemiological study of a disease as a dynamic process involving the ecology of the infectious agent, the host, the reservoirs, the vectors and the environment, as well as the complex mechanisms concerned in the spread of infection and the extent to which this spread occurs“. Toto pojetí se u Rašky postupnì ztváròovalo nejménì od roku 1964. Vedlo k uspoøádání úspìšných semináøù a pracovních porad u nás i v zahranièí, nakonec bylo završeno i vítìz-

– 77 –

nou kampaní nad pravými neštovicemi. Raška se zasloužil také o vysílání celé øady našich odborníkù do institucí WHO nebo do akcí jí poøádaných. Jeho pùsobení ve WHO znamenalo vrcholné období podílu Èeskoslovenska na èinnosti WHO. Byl bych zcela neobjektivní, kdybych neøekl, že i mne prosadil do exkluzivního panelu expertù WHO/FAO pro zoonózy, v nìmž jsem pùsobil øadu let. Úloha K. Rašky pro ès. zdravotnictví na poli mezinárodním nebyla nikdy øádnì docenìna, a to bohužel pro osobní spory a ideologické pøedsudky. Dimitrij Slonim Raška se stal výraznou osobností svého oboru nejen proto, že byl vzdìlaný, pilný a zkušený odborník a že se jak doma tak i mezinárodnì významnì uplatnil, ale také z toho dùvodu, že mìl to, co je nad tím vším – vrozené nadání, cit a intuici, které ho v epidemiologické práci umìly rychle vést k jasnému pohledu na vìci a k cílenému, racionálnímu konání. Zdá se mi, že tento druh osobností, vybavených pøirozenou schopností ovládat složitá úskalí teorie a z ní vycházející praxe urèitého medicinského oboru, se v dnešním „elektronickém svìtì“ nìjak vytrácí a jsem rád, že jsem mohl napsat nìco ze svých vzpomínek na jednoho z malé hrstky takovýchto výjimeèných lidí, které jsem mìl to štìstí v životì poznat. František Polánský Z mého uèitele a rádce se prof. K. Raška stal mým dobrým pøítelem, èehož si nesmírnì vážím. Po roce 1968, po okupaci ÈSSR jsem v nìm našel i morální podporu. V dobì, kdy nìkteøí bývalí pøátelé a spolupracovníci pøecházeli na druhý chodník, aby se se mnou nesetkali nebo o mnì prostì nevìdìli, zùstal mým pøítelem. Velmi lituji toho, že prof. K. Raška se nedožil roku 1989. Bylo by ho bývalo potøeba nejenom z hlediska profesionálního jako mezinárodnì uznávaného vìdce, ale i jako morálnì pevného a laskavého èlovìka. Eva Švandová Smutná je vzpomínka na zpùsob „odstranìní“ pana profesora z ústavu v roce 1970. Byl sice oslavován po svém návratu ze sedmiletého úvazku øeditele Divize pro infekèní nemoci WHO, ale v pøedveèer skuteèného návratu do ústavu mu byla doruèena výpovìï z místa šéfa ÚEM. Ani to, že se zaøadil mezi ostatní epidemiology však nestaèilo, pozdìji mu byl zakázán i jen vstup do areálu. Nicménì opìt se projevila „nezdolnost“ pana profesora Rašky, jeho zájem o teoretické i praktické problémy epidemiologie trval. Jeho pøehled o nových poznatcích se témìø nezúžil, protože pøedevším pomocí paní profesorky Raškové i pøátel v zahranièí mìl zajištìn pøísun literatury. V této dobì také pomáhal na základì znalostí humánní epidemiologie øešit problémy veterináøù. Pracovníci veterinární služby v tomto smìru prokázali vìtší stateènost a s panem profesorem udržovali spojení, zmíním-li namátkou jen doc. Poláka èi dr. Koláøe. Mìla jsem to štìstí, že jsem byla relativnì èastým hostem jeho pracovny v ulici V Ondøejovì. Vždycky to byly pouèné a zajímavé rozhovory. Dovedl reagovat na vše, co èetl, dovedl domýšlet souvislosti a mìl témìø vždy pravdu, i když byl vlastnì „izolován“ od svého oboru.

– 78 –

Vidìla jsem pana profesora i v jiné roli - v roli dìdeèka, který se s láskou staral o své vnuky, i v roli šéfa domácnosti. Ovšem postupem doby jsem vidìla i to, jak slábne srdce pana profesora. Bylo pøímo zázraèné, jak ho voperování pacemakeru okamžitì oživilo. Druhý den po operaci už v procházce po nemocnièní chodbì plánoval další èinnost. Ale bylo to zøejmì „na úvìr“. Donutil sice své srdce, aby pracovalo, ale jen na relativnì krátkou dobu. Bìla Tùmová Kdykoliv se setkám s nìkterým z bývalých pracovníkù ÚEM, vzpomínáme na nepopsatelnou atmosféru ústavu, kde se stále nìco dìlo v dobrém, nìkdy i špatném smìru; ale ze všeho nejvíce vzpomínáme na prof. Rašku. Období za jeho vedení považuje vìtšina jeho tehdejších spolupracovníkù za „zlatou éru“ v aktivitì ústavu i dosažených výsledcích. Prof. Raška byl výrazná osobnost jako epidemiolog, vìdec, uèitel, organizátor i øeditel ústavu. Za jeho vedení se rozšiøovalo spektrum studovaných infekcí - zejména virových stoupala prestiž ústavu a rozšiøovala se mezinárodní spolupráce ve všech zemìpisných smìrech. Profesor propagoval týmovou práci, na vìtšinì projektù se podílel ideovì, realizace závisela na jeho spolupracovnících. Všechno však bedlivì sledoval, provádìl pøepadové kontroly v terénu i v laboratoøích, nahlížel do protokolù a probíral s námi pøímo na místì právì øešený úkol. Dával nám však velký prostor pro vlastní iniciativu v nových projektech a jejich øešení. Mìl radost, když se dílo daøilo, láteøil, když nebyly výsledky vèas. Na prof. Rašku vzpomínám ráda a èasto, stále èerpám z odborných i životních zkušeností, které jsem tehdy získala. S odstupem èasu mám stále vìtší respekt pro vše, co vykonal v mnohdy obtížné situaci pro zdravotnictví, své spolupracovníky a neposlednì i pro dobré jméno Èeskoslovenska. A nepøestanu být vdìèná za záchranu pøed vylouèením z ústavu v roce 1956, když jsem pøíliš hlasitì vyjadøovala svùj názor na zásah v dobì maïarských událostí. Umožnil mi pokraèovat v práci, která pøinesla mezinárodní ocenìní národnímu chøipkovému centru a mnì osobnì radost a životní uspokojení. A na to nelze zapomenout. František Výmola Odchodem Karla Rašky se uzavøela slavná a dlouhá éra èeské epidemiologie. Bohužel další Raška se už nevyskytl. Dnes nežijí ani jeho oblíbenci Syrùèek, ani Rotta a Peèenka, a není již mezi námi ani docentka Vysoká-Buriánová, která èásteènì pøedstavovala èeskou epidemiologii na 3. lékaøské fakultì v Praze. Ptáme se, je vinou profesora Rašky, že nezanechal po sobì nebo nenastoupil u nìho žák podobných kvalit jako byl on? Odpovìï je velmi jednoduchá. Druhý Raška se již nenarodil a stìží narodí. Podìkování Úcta a vdìk pak patøí naší matce, obrovský dík pak všem spolupracovníkùm a žákùm, kteøí se uvolili na našeho otce zavzpomínat. Ivan a Karel Raškovi

– 79 –

– 80 –

STUDENTI ÚSPÌCHY RIZIKA

– 81 –

STUDENTSKÁ VÌDECKÁ KONFERENCE 1. místo: D. Bílková: Šokový index – jednoduchý klinický parametr pro rychlý odhad rizika úmrtí pøi infarktu nyokardu 2. místo: J. Havlín, M. Matìjù: Antimutagenní úèinek kyseliny elagové a resveratrolu v Amesovì a mikronukleus testu 3. místo: K. Kupková: Porovnání genotoxikologických metod: Comet assay a mikronukleus testu

Hodnocení Dne 6. 5. 2002 probìhla za obvyklého nezájmu širšího okruhu studentù i vyuèujících studentská vìdecká konference 3. lékaøské fakulty prezentací patnácti sdìlení. Pøekvapila vysoká nároènost, dobré zpracování i aktuální témata. Namátkou uvádím testování antimutagenní aktivity, prognostické faktory infarktu myokardu nebo široce zastoupenou problematiku traumatologickou. Pøíkladná byla bezvadná poèítaèová prezentace. Ani jednou se neobjevily diapozitivy a ani jednou moderní technika nezklamala. Kromì chyb v diakritice (zøejmì vinou jiného nastavení powerpointu ve fakultním poèítaèi) byly všechny pøíspìvky skvìle graficky i vìcnì dokumentovány. Další pochvala: abstrakta byla pouze ve strukturovaném souhrnu, jak se sluší na øádnou vìdeckou prezentaci. Diskuse byla pøínosná hlavnì v tom, že vùbec byla, a to ke každému sdìlení, a nutila k vysvìtlení základních nejasností, což zvládli kolegové studenti vìtšinou velmi dobøe a bez pomoci školitelù. Otázky vznášeli hlavnì uèitelé. Je to pochopitelné. Málokdo z nezasvìcených studentù by totiž mohl diskutovat k vysoce odborným problémùm. Pøínosem byla i prùkaznì samostatná práce studentù èi její vìtší podíl a funkce školitele byla opravdu jen poradní. Milan Kment Ano, geniální vìci jsou prosté. Tuto prastarou pouèku naposledy potvrdila kolegynì Bílková svým „Šokovým indexem“, jímž zvítìzila na celé èáøe v letošním roèníku fakultní studentské vìdecké konference. Danuše na pomìrnì velkém souboru registru perkutánních koronárních intervencí Kardiocentra FNKV prokázala, že osud pacientù se dá již pøi pøijetí jednoduše, rychle a spolehlivì odhadnout z pomìru srdeèní frekvence a systolického tlaku. Logické a prostinké, ale zøejmì to dosud nikoho nenapadlo.

– 82 –

V netìsném závìsu zanechala za sebou kolegy z teorií, kteøí se vìnovali pøíjemným i ménì pøíjemným stránkám mutageneze a antimutageneze. Blahopøejeme a tìšíme se, že všichni zmínìní zopakují svùj úspìch v repríze celostátního kola. (Celostátní kolo se koná 23.-27.10.2002 v sídle 3. LFUK - pozn. red.) Jinak mohu doslova opisovat ze zprávy o minulém roèníku: Byl tu však pøece jen jeden potìšující rozdíl. Studenti naší fakulty, kteøí, jak už jsme si zvykli, svou vìdeckou konferenci pod taktovkou Martina Èepelíka dobøe zorganizovali, byli tentokrát z prvého roèníku. Vypomohla jim svým pøedsednickým šarmem jen Renata Václová. Ménì však potìšila okolnost, že pøednášející (vìtšinou zbyteènì) nahlíželi do papírù o poznání èastìji než loni a ke své perfektní dokumentaci, vyvedené již výhradnì v PowerPointu, se obraceli obraznì i doslova zády. Richard Jelínek

Abstrakta Šokový index – jednoduchý klinický parametr pro rychlý odhad rizika úmrtí pøi infarktu nyokardu Bílková, D. Školitel: prof. MUDr. P. Widimský, DrSc. UK, LF 3, III.interní-kardiologická klinika FNKV U každého pacienta s akutním infarktem myokardu je nezbytné rychlé rozhodnutí o vhodné léèebné strategii. Snažili jsme se nalézt takový parametr, kterým lze zjistit již pøi prvním kontaktu s nemocným jeho potenciální riziko úmrtí a zvolit adekvátní postup léèby. Analyzován byl registr primárních a rescue perkutánních koronárních intervencí (PCI) Kardiocentra FNKV za poslední dva roky (2000-01). V tomto období bylo primární nebo rescue PCI ošetøeno celkem 644 nemocných s akutním infarktem myokardu s elevacemi ST na EKG. Prùmìrný vìk èinil 63 let (rozmezí 21-91 let). Technická úspìšnost PCI (zprùchodnìní uzávìru tepny) byla 91 %. Nemocnièní mortalita celého sledovaného souboru byla 9,5 % (61 nemocných) a týkala se pøevážnì nemocných pøijatých v kardiogenním šoku. Mortalita pacientù ve skupinì bez kardiogenního šoku byla pouze 1,8 %.

Killip

Poèet nemocných

Poèet úmrtí

Mortalita

I

334

3

0,90 %

II - III

171

6

3,50 %

IV

93

51

55 %

Neurèeno

46

1

2,2 %

– 83 –

Nový parametr „Šokový index“ (ŠI) je definován jako pomìr srdeèní frekvence a systolického tlaku pøi pøijetí (ŠI = SF/Tks). Ze skupiny nemocných se ŠI= menší 0,80 zemøelo 20,3 %, zatímco ze skupiny nemocných ŠI menší 0,80 zemøelo pouze 4,0 % nemocných (p menší 0,01). Šokový index

Mortalita (%)

Senzitivita (%)

Vìtší rovno 0,80

20,3

Menší 0,80

4,0

65

Specifita 74

Navržený nový klinický parametr „Šokový index“ koreluje s prognózou nemocných a mohl by se proto uplatnit jako jednoduchý ukazatel èasného rizika úmrtí pøi infarktu myokardu. Jednoduchost navrženého indexu umožòuje jeho využití v široké klinické praxi pro stratifikaci rizika AIM pøi prvním kontaktu s nemocným. Antimutagenní úèinek kyseliny elagové a resveratrolu v Amesovì a mikronukleus testu Havlín J., Matìjù M. Školitel: doc. RNDr. Ivo Bárta, CSc., Mgr. Petr Šmerák UK, LF 3, CBO – oddìlení obecné biologie a genetiky Expozice populace karcinogenním látkám pøedstavuje významný faktor v incidenci nádorových onemocnìní. Kromì chemických karcinogenních látek pøevážnì antropogenního charakteru existuje velká skupina pøirozených látek vykazujících genotoxické úèinky – jsou prokázanými mutageny a karcinogeny. Na druhé stranì jsou u rùzných druhù zeleniny, ovoce a dalších rostlin pozorovány antikarcinogenní, antimutagenní, imunostimulaèní nebo imunomodulaèní úèinky. Cílem naší práce bylo ovìøit antimutagenní aktivitu vybraných látek tohoto typu, kyseliny elagové (oøechy a bobuloviny) a resveratrolu (èervené víno). Metody: Ke sledování antimutagenní aktivity testovaných látek byl použit Amesùv text a mikronukleus test u myši. Výsledky: Kyselina elagová signifikantnì snižuje mutagenní aktivity tøí referenèních mutagenù: amino-methylimidazo-chinolinu (IQ), aflatoxinu B1 (AFB1) a N-nitroso-N-methylurey (MNU) na savèím modelu (mikronukleus test) v kostní døeni laboratorních myší. Na prokaryotním modelu (Amesùv test), bylo prokázáno signifikantní snížení mutagenní aktivity amino-methylimidazo-chinolinu (IQ) a aflatoxinu B1 (AFB1). Mutagenitu pøímého mutagenu MNU snižovala v Amesovì testu kyselina elagová nevýznamnì. Resveratrol významnì inhibuje aktivitu dvou mutagenù: amino-methylimidazo-chinolinu (IQ) a aflatoxinu B1 (AFB1) jak v mikronukleus testu, tak v Amesovì testu. Mutagenitu pøímého mutagenu MNU resveratrol snižoval v Amesovì testu nesignifikantnì.

– 84 –

Závìr: Kyselina elagová a resveratrol byly v použitých testovacích systémech potvrzeny jako biologicky aktivní látky se schopností snižovat mutagenní aktivitu. Klíèová slova: Kyselina elagová, resveratrol, Amesùv test, mikronukleus test, aminomethylimidazo-chinolin (IQ), aflatoxin B1 (AFB1), N-ntroso-N-methylurea (MNU).

Program antistresové intervence pro studenty vysokých škol Schneidrová D., Provazníková H., Hynèica V. Centrum preventivního lékaøství UK 3. LF, Praha, vedoucí prof. MUDr. Kamil Provazník, CSc. Oddìlení zdraví dìtí a mládeže CPL UK 3. LF, Praha, vedoucí doc. MUDr. Hana Provazníková, CSc. Souhrn: Program antistresové intervence pro studenty vysokých škol byl vypracován v podobì webových stránek v rámci Projektu podpory zdraví MZ ÈR v roce 2001. Autoøi programu vycházeli pøi zaøazování tématických okruhù z výsledkù prùzkumu, který byl proveden u 413 studentù rùzných vysokých škol. Výsledky studie ukázaly na nedostatky v oblastech studijního a životního stylu a zdroje stresu u vysokoškolských studentù a staly se východiskem pro vypracování intervenèního programu. Klíèová slova: duševní zdraví, stres, životní styl, studenti VŠ, poradenství Key words: mental health, stres, lifestyle, university students, counselling Pøechod ze støední na vysokou školu je spojen s dramatickou zmìnou zpùsobu studia i života. Ne každý student se s nároènou zmìnou spojenou s životní a akademickou svobodou a pøijímáním odpovìdnosti za sebe i své studium lehce vyrovnává. Studie provedená na vzorku 413 studentù rùzných fakult (fakulty hospodáøská, textilní a strojní Technické univerzity v Liberci, pedagogická a lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze) v rámci Projektu podpory zdraví è. 39 MZ ÈR 2001 poskytla východiska pro vypracování internetového intervenèního programu pro studenty vysokých škol. Cílem programu bylo nabídnout studentùm ve snadno dostupné elektronické podobì informace a postupy, které mohou snížit rizika zátìže spojené s vysokoškolským studiem. Program je pøehlednì strukturován do oddílù, které jsou dále popsány. Program obsahuje orientaèní dotazníky k posouzení

– 85 –

jednotlivých oblastí. Jednotlivé oddíly jsou psány formou otázek a doporuèení. Cílem bylo, aby se studenti nad jednotlivými okruhy sami zamysleli a hledali s pomocí programu svou cestu øešení nároèných situací spojených s vysokoškolským studiem a zpùsobem života. Následující èásti uvádìjí hlavní východiska pro zaèlenìní jednotlivých tématických okruhù do programu a pøedstavují ve struènosti strukturu a obsah programu. Studium Prùzkum pøinesl zjištìní, že 36 % studentù dotázaného souboru považuje studium za namáhavé až velmi namáhavé, 52,2 % studentù odkládá pøípravu a 31 % studentù nezvládá pøípravu v daném èase. 27,3 % studentù uvedlo, že si nepamatuje nastudovaná fakta. Do oddílu Studium jsme zaøadili orientaèní dotazníky pro posouzení základních pøedpokladù úspìšného studia - studijní motivace a volních vlastností (Strnad a kol., 1989) a pracovní verzi Dotazníku studijního stylu (Mareš, 1987). Zhodnocení uvedených pøedpokladù má posloužit studentùm jako východisko k dalšímu hledání vlastního studijního stylu. Za tímto úèelem nabízíme øadu doporuèení a strategií týkajících se motivace k soustavnému studiu, plánování studia a efektivního hospodaøení s èasem vèetnì èasu stráveného ve škole, soustøedìní pøi studiu, vhodného studijního prostøedí a efektivní práce se studijní literaturou. Pøikládáme rovnìž doporuèenou literaturu k dalšímu pouèení. Životní styl V našem prùzkumu jsme zjistili, že 16 % studentù hodnotí negativnì zmìnu svého životního stylu s pøechodem na vysokou školu. Denní výkonnost a odpoèinek Studenti, kteøí pøicházejí do naší studentské poradny, èasto nerespektují kolísání denní výkonnosti a neumí si plánovat studium na období vysoké denní výkonnosti. Proto jsme do programu zaøadili dotazník a køivku denní výkonnosti a upozornili na rizika nerespektování denního kolísání výkonnosti a nedostateèného odpoèinku. Pøipomenuli jsme význam a možnosti kompenzace namáhavé duševní èinnosti, kterým vysokoškolské studium bezesporu je, pomocí spánku a tìlesné aktivity. 39,6 % studentù uvedlo, že má nedostaèující podmínky pro odpoèinek. Zdravá výživa 20 % studentù sledovaného souboru se domnívá, že dodržuje, 40 % nìkdy dodržuje a 39,6 % studentù nedodržuje pravidla zdravé výživy. 5x dennì jí 11,6 % studentù, 4x dennì 26,6 % studentù, 3x dennì 45,6 % studentù, 15,2 % studentù jí 2x dennì a 1,2 % studentù jí pouze 1x dennì. Více než 50 % respondentù nejí ovoce a mléèné výrobky dennì. 50,4 % studentù je velmi spokojeno a 20,2 % nespokojeno s kvalitou stravy. Pouze 21,2 % studentù se stravuje v menze. V oddílu Zdravá výživa jsme studenty upozornili na nejèastìjší chyby ve výživì a stravovacím režimu. Dále jsme jim nabídli Formuláø na rychlé hodnocení výživy podle Brázdové (3) a v závìru kapitoly pøedložili hlavní zásady zdravé výživy podle potravinové pyramidy (2).

– 86 –

Rizikové chování Pøedchozí prùzkumy u vysokoškolských studentù ukázaly, že v prùbìhu studia se zvyšuje užívání alkoholu, tabáku a dalších návykových látek v souvislosti s narùstajícím stresem (4). 10,2 % studentù našeho souboru kouøí obèas, 0,9 % 1-3 cigarety dennì, 6,6 % ménì než 20 cigaret dennì a 1,2 % studentù více než 20 cigaret dennì. 76 % studentù pije alkohol pøíležitostnì a 9 % studentù pravidelnì. 15,4 % studentù uvedlo, že užívá obèas návykové látky a 3,7 % studentù užívá mìkké drogy. Do oddílu Rizikové chování jsme zaøadili základní informace o závislostech na tabáku, alkoholu a dalších návykových látkách, orientaèní dotazníky k jejich posouzení (Fagerstrõmùv dotazník závislosti na nikotinu, Dotazník závislostí podle Nešpora) a hlavní zásady samoodvykání. Pøiložili jsme také seznam protikuøáckých poraden v ÈR a poradenských služeb v protidrogové prevenci. Stres Weidner a kol. (1996) sledovali vliv akademického stresu na chování související se zdravím studentù. Zjistili, že v období zvýšeného stresu dochází ke zhoršení kvality výživy, omezení tìlesné aktivity a péèe o sebe spolu s poklesem dobré nálady. Pozorovali rovnìž nárùst negativních emocí spolu se zvýšeným užíváním návykových látek. Výsledky ukázaly, že emoèní reakce na stres mùže významnì ovlivòovat chování související se zdravím. Výzkumy provedené u anglických a amerických studentù ukázaly na vyšší výskyt neurotických pøíznakù v porovnání s obecnou populací. Rovnìž u norských studentù byl zjištìn vyšší výskyt neurotických pøíznakù a nižší míra sebedùvìry u mužù v porovnání se ženami (1). Zkouškový stres V posledních dvou desetiletích narùstá poèet publikací, které se zamìøují na to, jakým zpùsobem studenti zvládají stresové situace spojené s hodnocením a jak se zpùsob zvládání odráží na výsledku zkoušky (5, 6, 7, 10, 11, 17, 25, 30, 32). Escalona a Miguel-Tobal (1995) uvádìjí, že 25-30 % univerzitních studentù vykazuje vysoké hladiny zkouškové úzkosti. V naší studii uvedlo 39 % studentù úzkost a strach pøi zkoušce, 24,1 % studentù èasté, 30,7 % obèasné a 32,2 % výjimeèné problémy se zkouškami a pouze 13,2 % studentù problémy se zkouškami neuvedlo. 24,6 % studentù uvedlo, že si nevybavuje odpovìdi pøi zkoušce. 17,3 % studentù odkládá termíny zkoušek. Pøi tvorbì oddílu zabývajícího se zvládáním zkouškového stresu jsme vycházeli z vlastních zkušeností a z prací, které sledovaly úèinnost rùzných technik používaných v rámci kognitivnì behaviorální terapie pøi zvládání zkouškové úzkosti (6, 10, 27, 28). Nabídli jsme studentùm vstupní orientaèní test stresu (Strnad, 1989), otázky, které by jim mìly pomoci rozpoznat a zhodnotit vlastní reakci na stres na úrovni kognitivní, pocitové, tìlesné a behaviorální, a strategie zvládání stresu na jednotlivých úrovních. V pododdílech prevence zkouškového stresu, pøíprava na zkouškový stres a zvládání stresu pøi zkoušce jsme se zamìøili pøedevším na kognitivní restrukturaci úzkostných myšlenek spojených se

– 87 –

zkouškou a zvládání tìlesné reakce prostøednictvím relaxace. Nabídli jsme studentùm vysvìtlení relaxace, návod k jejímu nácviku a popis nìkterých relaxaèních technik. Péèe o zdraví Dosavadní prùzkumy u vysokoškolské populace ukazují, že zdravotní stav studentù není uspokojivý již pøi vstupu na vysokou školu. Faktory jako nepravidelný denní a stravovací režim, nevhodná výživa, nedostatek spánku a volného èasu spojené s vysokou studijní zátìží se èasto projevují pocitem únavy a nárùstem subjektivních i objektivních obtíží. V prùbìhu studia se zvyšuje poèet studentù, kteøí udávají, že trpí poruchami nálady, spánku, obèasnými bolestmi páteøe a zažívacími obtížemi. Poruchy spánku a pocity únavy èastìji uvádìjí studenti, kteøí hodnotí studium jako namáhavé (4). V našem souboru se 45,6 % studentù cítilo zdrávo a 48 % celkem zdrávo. 50 % studentù pociovalo únavu nìkdy a 31,9 % èasto. 5,9 % studentù je dispenzarizováno, 28,7 % studentù navštìvuje lékaøe vždy pøi akutním onemocnìní, 30,4 % nìkdy, 31,6 % velmi zøídka a 3,4 % nikdy. 31,9 % studentù hodnotí zdravotní péèi jako dobrou, 20,2 % jako nedostaèující až žádnou. V programu jsme upozornili studenty na možnost absolvovat preventivní prohlídku u jejich praktického lékaøe každé dva roky a nabídli seznam zdravotnických zaøízení, ve kterých mohou studenti vyhledat zdravotní péèi. Poradenská péèe Zjistili jsme, že 70 % studentù neví, zda na škole existuje studentská poradna. Nabídli jsme proto studentùm seznam vysokoškolských studentských poraden, na které se mohou obrátit se svými obtížemi, které nedokážou svépomocí zvládnout. Závìr Program antistresové intervence pro studenty vysokých škol popsaný v èlánku je prvním pokusem svého druhu v Èeské republice. Program má charakter preventivní, edukaèní a intervenèní. Cílem programu je pokud možno pøedcházet potížím spojeným s vysokoškolským zpùsobem života a studia a nabídnout studentùm pomoc pøi øešení problémù v oblastech studia, životního stylu, rizikového chování a stresových situacích spojených se zkouškami. V programu dále nabízíme seznam poraden na vysokých školách a zdravotnických zaøízení, na která se mohou studenti obrátit v pøípadì potøeby odborné pomoci. Výsledky studie ukázaly nedostateènou informovanost studentù o poradenské èinnosti na jednotlivých fakultách. Domníváme se, že vzájemná informovanost a prostupnost služeb jednotlivých fakult je žádoucí, a proto jsme nabídli internetovou adresu intervenèního programu (http://www.szu.cz/poradna/uspesnystudent/) fakultám spolupracujícím na øešení projektu, Informaènímu a poradenskému centru Univerzity Karlovy a Centru pro rozvoj vysokých škol v Praze, které pravidelnì organizuje semináøe a konference pro poradce na vysokých školách.

– 88 –

LITERATURA: 1. Bramness J. G., Fixdal T. C., Vaglum P.: Effect of medical school stress on the mental health of medical students in early and late clinical curriculum. Acta Psychiatr Scand, 84, 1991, s. 340-345. 2. Brázdová Z.: Výživová doporuèení pro Èeskou republiku na poèátku 21. století. GA ÈR, Brno, s. 5-21. 3. Brázdová Z., Matìjová H., Fiala J.: Metoda screeningového hodnocení výživové spotøeby tìhotných žen. ÈS. gynekologie a porodnictví, 64, 1999, 4, s. 266-270. 4. Èeèetková B., Provazníková H.: Životní podmínky studentù vysokých škol. Hygiena, 45, 2000, Supplementum, s. S 47 – 50. 5. Depreeuw E.: On the fear of failure construct: active and passive test anxious students behave differently. In: Hagtvet K. et. al. (Eds.): Advances In Test Anxiety Research, Vol. 7, 1991. 6. Depreeuw E.: Treatment of severe test anxiety in university students: outcome study of a coached self help programme. Abstracts of the 12th International Conference of the STAR, Budapest, 1991, s. 25-26. 7. Dlouhá D.: Problematika stresu vysokoškolských studentù u zkoušky. In: Aktuální otázky vysokoškolského poradenství. Jihoèeská univerzita, Èeské Budìjovice 2001, s. 22. 8. Doan B., Plante T.G., Digregorio M.P.,Gerdenio M.M.: Influence of aerobic exercise activity and relaxation training on coping with test-taking anxiety. Anxiety, Stress, and Coping, 8, 1995, s. 101-112. 9. Earwaker J.: Helping and Supporting Students. The Society for Research into Higher Education, Open University Press, Buckingham, 1992. 10. Escalona A., Miguel-Tobal J.J.: Cognitive-behavioral program for anxiety reduction in examinations. Abstracts of the 16th International Conference of the STAR, Prague, 1995, s. 28. 11. Fisher S.: Stress in Academic Life. The Mental Assembly Line. Buckingham, the Society for Research into Higher Education and Open University Press, 1995. 12. Hennig C., Keller G.: Antistresový program pro uèitele. Projevy, pøíèiny a zpùsoby pøekonání stresu z povolání. Portál, Praha 1996. 13. Kahn N.B.: Jak efektivnì studovat a pracovat s informacemi. Portál, Praha, 2001. 14. Lairová S.: Trénink pamìti. Principy, metody a cvièení pro využití a rozvoj pamìti. Portál, Praha 1999. 15. Mareš J.: Styly uèení žákù a studentù. Portál, Praha 1998. 16. Marshall L., Rowland F.: A guide to learning independently. 3rd edition, Open University Press, Buckingham, 1998. 17. Pekrun R.: Stress-related emotions, learning and achievement: Enlarging research on students emotions beyond test anxiety. Abstracts of the 16th International Conference of the STAR, Prague, 1995, s. 71. 18. Potterová B. A.: Jak se bránit pracovnímu vyèerpání. „Pracovní vyhoøení“ – pøíèiny a východiska. Votobia 1997.

– 89 –

19. Praško J., Prašková H.: Proti stresu krok za krokem. Aneb jak získat klid a odolnost vùèi nepohodì. Grada Publishing, 2001. 20. Provazníková H., Schneidrová D.: Péèe o zdraví vysokoškolské mládeže. In Provazník, K: Manuál prevence v lékaøské praxi. VI. Prevence poruch zdraví dìtí a mládeže. Národní program zdraví, Státní zdravotní ústav Praha, 1998, s.136-139. 21. Provazníková H., Schneidrová D. Hynèica V.: Program antistresové intervence pro studenty vysokých škol. Studentská poradna, Centrum preventivního lékaøství 3.LF UK, Praha, 2001, http://www.szu.cz/poradna/uspesnystudent. 22. Raaheim K., Wankowski J., Radford J.: Helping Students to Learn. Teaching, Counselling, Research. The Society for Research into Higher Education, Open University Press, Buckingham, 1991. 23. Race P.: How to win as a final-year student. Essays, exams and employment. Open University Press, Buckhingham, 2000. 24. Strnad L. a kol.: Jak racionálnì studovat na lékaøské fakultì. Avicenum, Praha 1989. 25. Tanzer N.K.: Experience of anger and anxiety emotions during examinations: crosscultural evidence. Abstracts of the 16th International Conference of the STAR, Prague, 1995, s. 93. 26. Tracy E.: The student´s guide to exam success. Open University Press, Buckingham, 2002. 27. Van der Ploeg-Stapert J.D., Van der Ploeg H.M.: A multifaceted behavioral program of test anxiety. In:Van der Ploeg H.M., Schwarzer R. and C.D. Spielberger (Eds.), Advances in Test Anxiety Research. Lisse, Swets and Zeitlinger, 1985, s. 43-52. 28. Vodrážka R.: Cesta k úspešnejšiemu štúdiu. Program regulácie predskúškového a skúškového stresového stavu. In: Hargašová M. (Ed.), Poradenské programy pro mládež. Bratislava, Ústav informácií a prognóz školstva, mládeže a telovýchovy, 1995, 31 s. 29. Weidner G., Kohlmann C.-W., Dotzauer E., Burns L.R.: The effects of academic stress on health behaviors in young adults. Anxiety, Stress, and Coping, Vol. 9, No. 2, 1996, s. 123-134. 30. Westman M., Shirom A.: Dimensions of coping behavior: a proposed conceptual framework. Anxiety, Stress, and Coping, 8, 1995, s. 87-100. 31. Wheeler S., Birtle J.: A Handbook for Personal Tutors. The Society for Research into Higher Education, Open University Press, Buckingham, 1995. 32. Zeidner M.: Coping with examination stress: resources, strategies, outcomes. Anxiety, Stress, and Coping, 8, 1995, s. 279-298. 33. Zielke W.: Jak èíst rychleji a lépe. Svoboda, Praha 1988. Projekt podpory zdraví è. 39 MZ ÈR 2001 Podpoøeno výzkumným zámìrem VZ1 UK – 3.LF Praha MUDr. Dagmar Schneidrová, CSc. Centrum preventivního lékaøství, UK – 3. LF Praha, Ruská 87, 100 00 Praha 10

– 90 –

TEXT VÝUKA PODSTATOU ŠKOLY

– 91 –

Prof. PhDr. Petr Rákos, DrSc.

Mravuprosté epištoly, ni kázání, ni kárání Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2002

Ukázka Výuka podstatou školy Jak uèit a co uèit? Neustálé omílání otázky, kolik máme èi mùžeme mít studentù na školách všech stupòù, tuto mnohem dùležitìjší otázku zhusta zastiòuje. I zde totiž musí mít zvolený cíl výchovy jasnou vazbu na zpùsob výchovy. Mnozí z vás se jistì už setkali s touto starou moudrostí: kdo chce nauèit Honzíka latinì, musí znát velmi dobøe dvì vìci, Honzíka a latinu. Protože pak nikdy žádný na slovo vzatý pedagog asi nepochyboval o tom, že vychovávat znamená vést k samostatnému myšlení – ano, logickému, racionálnímu myšlení, nebo, jak praví pan Jiøí Krupièka v kapitole Skepse své knihy o myšlení: „Rozum je základní a nejdùležitìjší životní nástroj èlovìka. Komunismus tento nástroj zneužil, nová filozofie jej podceòuje a demokracie si s ním až pøíliš èasto neví rady. A pøece nic lepšího než rozum nemáme a mít nebudeme.“ A on o tom po dvanácti letech strávených v tìžkém žaláøi musí nìco vìdìt. A protože dále nikdy žádný na slovo vzatý vychovatel asi nepovažoval za žádoucí zavalit své svìøence pøemírou jakýchkoli – zejména zbyteèných – vìdomostí, natožpak je nutit, aby je bezduše šprtali, ale na druhé stranì mu vždy asi bylo jasné, že myslící lidský rozum nemùže vaøit z vody a nìjaké množství užiteèných vìdomostí musí mít pohotovì na skladì jako „prach v suchu“, ocitáme se v podobné situaci jako horliví ètenáøi populárních mediálních rad, jak se máme zdravì stravovat. Hodnì mléka, nebo žádné mléko, nejlépe rostlinné tuky, ale na druhé stranì skoro lepší je máslo nebo dokonce obèas sádlo; káva škodí i nevadí, alkohol nejradìji žádný, ale èervené víno prospívá, a ostatní už doøešte podle své vlastní krevní skupiny: vystøíhejte se meèounù, ale zavdejte si sumce, rozhodujte se individuálnì mezi bulgurem a kuskusem, kerblíkem nebo kunkvátem, oøechy hikorovými nebo pekanovými a tak do nekoneèna, tedy suma sumárum držte se zásady, že všeho moc škodí a s pomocí svého zdravého rozumu odhadnete svou latinu i svého Honzíka sami. Jest nanejvýš pravdìpodobné, že mezi pøedstavou uèitele a pøedstavou studenta vždy bude existovat soubìžnì s komeniovsky vlídnou a spontánní spoluprací též nìjaké to pnutí. Uèitel, alespoò si to myslím, udìlá dobøe, jestliže si položí otázku, „co nemá žák nevìdìt“.

– 92 –

Kéž by si tuto otázku kladly všechny uèebnice a skripta! Žák, zcela pøirozenì, se bude pídit dychtivì po tom, co musí ke zkouškám vìdìt. Žák zde v našich konèinách bude v tomto ohledu dychtiv dvojnásob. Vyprávìl mi kdysi jeden pan kanovník z mého rodného mìsta tuto epizodu ze svého života: Studoval teologii na katolické univerzitì ve švýcarském Fribourgu, kde pùsobil v té dobì velmi renomovaný uèenec Pierre Mandonnet. Mladý posluchaè, sotva ještì rozkoukaný po slavném uèilišti a odchovaný, opravdu nic ve zlém, podle modelu ponìkud zabednìného rakousko-støedoevropského školství, došel si za profesorem Mandonnetem a zeptal se, zdali se u kolokvia bude požadovat znalost poøadí všech papežù a letopoèty jejich pontifikátù? Naèež pan profesor udiven opáèil: „K èemu by vám to bylo? Vždy to pøece máte v uèebnici!“ Opusme tedy dvojici uèitel – žák. Popojdìme trochu. Uèebnice a látka. „Pnutí“ pøirozenì pokraèuje. Uèitel jistìže zná hodnotu a nezbytnost uèebnice jako nosné jednotky uèiva. Uèebnice, nìjaká uèebnice, je od školní výchovy neodmyslitelná. Ale od nepamìti uèí uèitel nejradìji podle svého, nakládá s uèebnicí volnì, kdopak z nás by to nepamatoval: pøeskupuje, proškrtává, pøidiktuje, vynechává – jen snad nejnovìji dochází k zrùdnému paradoxu, že se z desítek rùzných uèebnic vychrlených k rùzným pøedmìtùm rozmanitými nakladatelstvími s rozmanitými zjevnými èi postranními zámìry nepoužívá vlastnì žádná. Zcela jinak si pøedstavuje uèebnici žák støední, natož posluchaè vysoké školy. Soudí, že by v ní mìl mít oporu, jistotu základního minima, nebo naopak pøípustného maxima. A to je právì škoda. (Zakazuji si slovo „chyba“.) Jistý velmi inteligentní mladý pan docent, plný chvályhodných pøedsevzetí, ale s ponìkud podivínskými pedagogickými zásadami, nedávno v polemické stati pateticky zvolal: kdy už se doèkáme uèebnice, na kterou se bude moci student s plnou dùvìrou spolehnout? Za sebe bych doufal, že nikdy. Že nesmí existovat žádná neomylná uèebnice. Však také nemùže. Však také není. Bytostným zájmem uèitele bude, aby mohl uèit podle svého, nesvázán do kozelce jedinou kanonizovanou uèebnicí. Tedy, opakujme, uèit kritickému myšlení. Potom ovšem je nejen jeho etickou, ale pøímo i pedagogickou povinností, aby uèil své žáky kritickému postoji i vùèi sobì samému.

– 93 –

To jest, aby jim ve vší obecnosti øíkal(a): nevìøte mi. Dopøejte klid mé duši. Nevìøte nikomu na svìtì širém. O všem jest pochybovati. Nièemu bezdùvodnì vìøiti. Ve své francouzské èítance jsem kdysi èetl roztomilý pøíbìh, bylo by škoda vás o nìj ochudit: Král Ludvík XIV. se prochází se svou poèetnou družinou v novì upraveném versailleském parku. Náhle se zamyšlen zastaví pøed jednou z tìch krásných ozdobných sklenìných koulí a zeptá se uèencù ve svém doprovodu: Mùžete mi to vysvìtlit, pánové, èím to je, že hoøejší èást koule, na kterou praží slunce, je chladná, kdežto dolní èást, obrácená ve stínu k zemi, pøímo žhne? Jeden z fyzikù hbitì odpoví: To je jednoduché, Velièenstvo: ta horní polokoule paprsky slunce odráží, kdežto ta spodní pohlcuje teplo sálající z pùdy. Druhý fyzik, jeho kolega, s úsmìškem praví: To je nesmysl, Velièenstvo, ta horní plocha paprsky nikterak neodráží, nýbrž naopak je propouští: a ty se hromadí vespod jako elektrický náboj. – Nevìøte jim, mùj pane, osmìluje se vmísit opodál stojící zahradník. Právì pøed minutou jsem ji otoèil, aby nepraskla. Abyste vìdìli: tomuto vrcholnému výkonu lidského rozmyslu se øíká skepse. Zjednodušenì: jde o myšlení, které je si vìdomo svých vlastních mezí. Onehdy jsem hovoøil se støedoškolskou profesorkou angliètiny, hodnì oddanou svému povolání i hodnì – a dobøe – o nìm uvažující. Zeptala se mì: což mám své žáky pobízet k tomu, aby mi nevìøili, když jsem si pøece jista, že jim øíkám pravdu? V mém pøedmìtu se k tomu nenabízí žádný prostor. I nabízí! Rozumí se: nikoli v celém rozsahu uèiva. Stìží se neshodnou dvì støedoškolské uèebnice anglické mluvnice o správném tvaru minulého èasu nepravidelného slovesa „teach“. Ale do výuky angliètiny patøí též literatura a skrze ni tak èi onak i historické reálie. Øeknìme, že jste právì vyložila dle svého nejlepšího vìdomí a svìdomí válku Severu proti Jihu, slavný poèin Lincolnùv: zrušení otroctví. Jste si jista, že vᚠvýklad byl jediný správný? Nebylo by dobøe upozornit, že na tyto vìci je možno nahlížet i jinak, že od té doby, co se to všechno událo, vyšlo bezpoèet knížek i studií, putovala svìtem Scarlett Margaret Mitchellové - ano, milé žákynì a žáci: mìli byste o tom vìdìt. Ano, nevìøte mi. Ano, mìli byste to svým žákùm takhle nìjak øíci. Je to nejjistìjší cesta vypìstování zdravého návyku kritického myšlení. A pedagog boduje už tím, že vezme vítr z plachet uèebnici èi knize, která jeho výklad – ne, nebojte se – nezesmìšní. Neznehodnotí. Pouze zpochybní.

– 94 –

Ale spasili jste svou duši. Takže máme za sebou letmou úvahu o tom, jak si má vychovávaný vésti kriticky. Ale ještì moment. Je o to postaráno, aby mìl i možnost vésti si kriticky? To zas ukládalo uèitelùm všech dob další povinnost. Vyzbrojit své svìøence dovedností, kde a jak nalézt pomùcky ke kontrole. Tomu nalézání se øíká v odborné hantýrce podle øeètiny heuristika. Po èesku to slovo souvisí právì s oním „nalézáním“. Nìkteøí z vás si urèitì vzpomenou, jak Archimedes, když mu prý pøi koupání náhle svitlo a pochopil zákon po nìm nazvaný Archimedùv, vyskoèil z vany a pobíhal nahý a rozradostnìný v ulicích Syrakus, volaje: „Heuréka!“ – našel jsem to! A jsme zas u dalšího pnutí. Heuristika není zvláštì záživnou záležitostí, nikdy jí nebyla. Z odstupu více než pùl století pamatuje student, jak otrávenì zapisoval do svých poznámek bibliografická doporuèení svých uèitelù, svatosvatì pøesvìdèen, že to nikdy v životì nepoužije a nebude potøebovat. Naproti tomu uèitel by dal duši za to, aby ho do tìchto metodických fint zasvìtil co nejparádnìji. To ovšem znamená v každé dobì nìco zcela jiného. S úsmìvem lze jen vzpomínat na dobu, kdy student mìl mít ve svém sešitì – ne-li v pamìti! – výèet retrospektivních, to jest zpìtných národních bibliografií a na nì navazujících bibliografií periodických, jakož i speciálních – a navíc mìl být znalý všech rùzných praktik, jak rekordnì rychle nalézt a sdìlit odpovìdi na otázky tohoto druhu. Ano, s úsmìvem, nebo všeobsáhlá poèítaèová technika a nezkrotný internet již dávno smetly ze stolu ony pøedpotopní postupy, i když, pravda,

– 95 –

zùstávají základem i dnes, kdy se nad nimi klenou hypermoderní poèítaèové „utility“. Ty do jisté míry – žádná škoda! – vlastnì zakroutily krkem malicherné a škodolibé praxi filologù, kteøí s medovou jedovatostí psávali ve svých zdvoøilých recenzích o pracích svých kolegù: „Autorovì pozornosti patrnì ušla publikace…“ To už dnes neplatí. Autorovì pozornosti v éøe internetových databází neujde nic. Spolu s kompletní literaturou svého pøedmìtu si uvìdomí, že to stejnì všechno nelze pøeèíst. Nezbývá než pøemýšlet. „Originalitu“, „objevnost“ vem èert. Za to však, že jsem napsal „metodické finty“, se omlouvám. Žádné finty! Vìc na tomto místì nepominutelnì podstatná. Teprve metodologie (to jest celá promyšlená koncepce vhodných postupù) a metodika (to jest soubor tìchto postupù v praxi) povyšují výuku a bádání ve skuteènou odbornost. Metodologie a metodika ovšem, to dá rozum, nemohou být stanoveny svévolnì. Musí být pøimìøené povaze oboru, ve kterém se pohybujeme, a tématu, které jsme si urèili. Z èehož vyplývá, že znalost metodologie je souèástí znalosti oboru. Musím mít jasno o tom, co mohu chtít. Dokonce i do jakého stupnì pøesnosti. „Pøesnost“ je totiž pojem velmi nepøesný. Pøesnost v tom kterém oboru znamená pouze onu míru nepøesnosti, která odpovídá povaze vìci. A øíkám-li „míra“ nepøesnosti, ta musí mít i svou „vùli“, rozumìjme: svou vùli, nikoli jen naši. Vìtšina z vás jistì zná otázku, kterou jsme podìdili z antiky a nìkdy se tím vzájemnì dobíráme: lze nazvat zrníèko písku „hromadou“? Øíkáte, že ne: tedy snad dvì? Èi dokonce tøi zrníèka? a nepøitakáte-li, pojïme na to z druhého konce: nazvali byste milion zrníèek písku hromadou? To už zajisté ano; ale nebudete snad tvrdit, že 999 999 zrníèek písku hromadou ještì není? K èemukoli dospìjete bez respektování tìchto zásad, bude vᚠvýsledek tak nicotný a vratký jako hezky tkaný barevný ruèník povìšený na høebík špatnì zatluèený do zdi. Kdysi jsem v jedné své stati razil termín „metodokracie“ – alespoò mi není známo, že by pøedtím existoval. Ale je to smysluplné øecké slovo: znamená „vládu metody“. Mínil jsem to právì jako ukázku nepøimìøeného a nesprávného pøístupu, který se zejména v novìjší dobì ujímá, abych tak øekl, stále dotìrnìji. Tkví v tom, že místo aby se hledala metoda k pøedmìtu, hledá se pøedmìt k metodì. Vysvìtlení hledám v tom, že nìkteré vìdní obory se jeví zejména pøedstavitelùm humanitních vìd velmi úspìšné, a oni se proto snaží najít takové téma, které nabízí možnost efektní aplikace. Dopadá to vìtšinou jako v prastarém pøíbìhu o muži, jenž v podroušeném stavu hledá pod poulièní plynovou lampou své ztracené klíèe. Ztratil je sice v nedalekém lese; jenže tam je tma, kdežto pod lampou je svìtlo. Není-li z toho zøejmé ono pnutí, nastavím to po svém zvyku krátkou, obávám se, že všeobecnì známou prùpovídkou:

– 96 –

– 97 –

Co má znát student? Všechno. Co má vìdìt asistent? Kde lze nalézt všechno. A co má vìdìt profesor? Kde se nalézá asistent. Po mnoha, mnoha letech, kdy si žáèek, žák, student, posluchaè vzpomene na doby svých studií, vypadá všechno jinak. Netøeba ani øíci, že též uèitel to vidí všechno jinak. A oba z tohoto odstupu vidí jinak i to poslední „pnutí“, o kterém je zde vhodné se zmínit. Byl-li uèitel laskavý, schopný a prozíravý – byl též spravedlivý? Jinak øeèeno, jde o hodnocení, o pnutí klasifikace. Klasifikace vždy byla a bude, je stejnì stará jako její pošetilé zneužívání. A vždy na ní bude studentovi nesmírnì záležet. Snad bych na to ani neztrácel pøíliš slov, ale souvisí to s tolika vìcmi! I kdybyste si zacpali uši a zavázali oèi, nahrnou se k vám ze všech sfér naprosto mimovýchovných a mimoškolních. Týrané dìti. Bojí se jít domù, protože nesou špatné známky. Nìkdy to ústí v tragédie. Nu dobrá, je to pøesmutné, ale nepatøí to do této kapitoly. To je problém rodièù a dìtí.

– 98 –

Moment, ne docela. Je to v jisté míøe i záležitost školy. Moudrá vrchnost, lhostejno kdy a za kterého režimu, stanovila, že u pøijímání na vysoké školy budou hrát roli – malou, dùležitou, rozhodující, jak kdy – známky, které uchazeè obdržel na støední škole. To už je ovšem jiná. Není to tedy jen drsnost a nelaskavost rodièù, pakliže spílají dìtem; naopak, je to nìha a péèe, jde jim o jejich budoucnost. Velice èasto je to doplnìno (to je lidské) též zájmem o budoucnost spolužákù: „To už mᚠzas ten test za tøi? A co dostal Frantík?“ Moudrá (?) vrchnost, lhostejno kdy, èasem nahlédla, že pøestøelila. Až pøíliš dobøe vštípila rodièùm, jakou má známka váhu. Uèinila tedy po svém zvyku opatøení. Ve kterémsi roce pøišel obìžník z ministerstva, kapající milosrdenstvím (to slovo jsme už výše v jiné souvislosti potkali). Jeho smyslem bylo, že už nebudeme øíkat stroze „pøijímací zkoušky“, nadále už budou jen „pøijímací pohovory“. A nebude se již klasifikovat od jednièky do ètyøky, naè ty ubožáky trápit? Odevzdané písemky, popøípadì protokoly budou pouze roztøídìny do ètyø kategorií, a to od nejlepších po nejslabší písmeny A, B, C, D. Dobré, že? Ale pokrytecké milosrdenství tohoto druhu stále drží, vždy i nedávno se zaèaly vyskytovat názory, aby se (co je ovšem samo o sobì moudré) neustále na školách neznámkovalo nebo dokonce (což už je ménì moudré) vùbec neklasifikovalo. Proti tomu však stojí na druhém pólu pnutí samozøejmì uèitel, jenž tuze dobøe ví, že se hodnocení žákù ze svìta sprovodit nedá. Hodnotit se musí. Uèitel tudíž vùbec nebude souhlasit s tím, že není tøeba klasifikovat. To se ví, nebude rozdávat známky za každé špitnutí, nebude udržovat žáka v trvalém stresu denního „tasení“ èi hororu náhlých pøepadù, ale podle své nenásilné a pøirozené metody ocení každého nìjakou známkou, a to, nemylme se, v rámci staré dobré osvìdèené stupnice od jednièky – podle druhu školy – do ètyøky nebo do pìtky. A pøedevším jemu samotnému bude jasné, že známka na vysvìdèení, natož jednorázová, nevystihuje žáka ani v nejmenším: ani jeho charakter, ani jeho schopnosti. Rozhodnì nepodlehne tomuto bludu zkušený uèitel vysokoškolský. Zkoušení na univerzitì je (tedy mìlo by být) pouhým dialogem: øekneš-li výbornì opak toho, co jsi ode mne slyšel, mᚠvýbornou; budeš-li jen jalovì papouškovat, co jsi ode mne slyšel, neuspìješ. Dùmyslné návrhy, které se èas od èasu vynoøí, aby stupnice známek byla „zjemnìna“ (tøebas od jednièky do desítky), odbude pravdìpodobnì mávnutím ruky. To by se mohlo známkovat i od jednièky do sta! Poradí snad nìkdo, jak odlišit, zda na odpovìï, øeknìme, o tvùrèí metodì naturalismu si posluchaè zaslouží šedesát dvojku èi šedesát trojku? Uèiteli to bude sotva myslet ve známkách: nejspíš mu pùjde o kontakt, aby si mohl utvoøit o svém studentovi co nejjasnìjší obraz a – paradoxnì – nejpreciznìjším a nejpoctivìjším ocenìním studenta se mu bude jevit pouhé ano nebo ne. Všechna obèasná pøedsevzetí a vzplanutí, že se má skoncovat s liberalismem a zaèít klasifikovat „pøísnì“, se zpravidla míjejí úèinkem,

– 99 –

nebo se zde smìšuje požadavek pøísnosti s požadavkem nároènosti: ta se totiž projevuje jinde než v klasifikaci. „Ano“ a „ne“ rozhodne v poslední instanci o tom, zda student obdrží diplom èili nic; a má-li dušièka pokoj, že v druhém roèníku dostal student trojku místo dvojky, pomnìte, že nikdo z nás neví, zda lékaø, na nìjž se s dùvìrou obracíme, mìl samé výborné a udìlal-li histologii na potøetí za tøi, anebo jí proplul hladce. Vìtšina studentù ovšem bude vždy velmi citlivì vnímat i vzájemný pomìr svého ohodnocení v porovnání s jinými. Zejména v malých kolektivech. Ale toto dychtìní po spravedlivosti je v oblasti klasifikace stejnì oprávnìné jako marné. Tak jako dychtìní po spravedlivosti vùbec. Všechno tohle se mohlo zdát mému laskavému ètenáøi chvílemi pøíliš obšírné. Myslím však, že to nebylo zbyteèné. Mìl jsem v úmyslu pøipomenout nebo ukázat na nìkolika pomìrnì výstižných pøíkladech, oè jde, oè pøedevším v oblasti výchovy a výuky vždy šlo a pùjde, více než úvahy o tom, kolik lidí má být pøijato, kolik lidí s vysokoškolským diplomem má vystudovat a tak dále. Prostì: ne kolik, ale jakých a jak? A co jim ta škola dá.

– 100 –

POSLÁNÍ VAROVÁNÍ PAVLA TIGRIDA

– 101 –

– 102 –

Pavel Tigrid

Co mìní tváø svìta Nemyslím si, na rozdíl od nìkterých pozorovatelù, že co se stalo pøed rokem ve Spojených státech, zmìnilo jednou provždy tváø svìta, že bude zcela jiná než ta dosavadní. Aniž tím jakkoli podceòuji - lidsky mìøeno - hrùzu té události Domnívám se, že manifestovala jen další z mnoha pohrom, jež lidstvo a jeho budoucnost vážnì ohrožují. Pravda, u vzpomínaného výroèí jde o nepøítele zvl᚝ záludného, nesnadno postižitelného a ještì obtížnìji zasažitelného - jak prokazuje až dosud vcelku chabý výsledek války vypovìzené Al-Kajdì. Navzdory tomu, že je to zápas vedený vysoce sofistikovanými zbranìmi, a bez ohledu na obrovité finanèní náklady, jež si vyžaduje. Existuje totiž ještì jiný nepøítel, který vùbec není anonymní, naopak je už dlouhá léta dobøe znám. Byl ostatnì právì v tìchto dnech na summitu v Johannesburgu o udržitelném rozvoji znovu (po kolikáté už) pøesnì pojmenován, pomìøen, vyèíslen a - a shledán jako nepøítel „ohrožující budoucnost celé naší planety“ (nìmecký kancléø Gerhard Schröder) èi rovnou jako „zloèin proti životu vùbec“ (francouzský prezident Jacques Chirac). A tedy zloèin, z nìhož jednou mohou být obvinìny dnešní generace lehkomyslných, sobeckých lidí, které z dùvodù povìtšinì zištných soustavnì nièí prostøedí, v nìmž samy žijí. A tak si myslím, že na tento superzloèin, na tuto hrozbu, neménì reálnou, neménì naléhavou, jen ještì zákeønìjší než ta z 11. záøí (vèetnì pravdìpodobnosti jejího opakování jinde) bychom právì v souvislosti s pøipomínaným výroèím nemìli zapomínat. MF Dnes, 10. 9. 2002

– 103 –

VITA NOSTRA REVUE. Èasopis Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékaøské fakulty. Vychází 4x roènì. Vydává 3. lékaøská fakulta, Ruská 87, Praha 10. Náklad 400 kusù. Tel. 02/67102105, fax 02/67311812, e-mail: [email protected]. Plnotextovì vystaveno na www stránkách 3.LF (http://www.lf3.cuni.cz). Grafický návrh obálky Jana Potoèková.Grafická úprava a tisk Pøíspìvky dodávejte na disketách 3,5´´ nebo e-mailem jako attached file v editoru MS-WORD (nejlépe ve formátu RTF), jiný zpùsob projednejte pøedem na èísle 67102105. Redakce neodpovídá za obsah mimoredakèních pøíspìvkù. Publikované texty nemusejí vyjadøovat názory redakce. Redakce si vyhrazuje právo na odmítnutí, krácení a jazykové úpravy pøíspìvkù. ISSN 1212-5083

– 104 –