VITA NOSTRA REVUE 11. roèník, èíslo 3 èasopis Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékaøské fakulty Vychází 4x roènì Uzávìrka tohoto èísla 15. 9. 2002 Redakèní rada: Pøedsedkynì: prof. MUDr. Radana Königová, CSc., Klinika popáleninové medicíny FNKV a 3. LF UK Mgr. Marie Fleissigová, SVI 3. LF UK (výkonná redaktorka) PhDr. Martina Hábová, SVI 3. LF UK Jana Potoèková, II. interní klinika FNKV a 3. LF UK Roman Sýkora, 3. LF UK
ISSN 1212-5083
1
OBSAH Quod bonum M. Andìl: Dlouhý rozhovor pøed koncem druhého funkèního období Seznam absolventù 3. LF UK M. Andìl: Hippokratùv imperativ u není jednoznaèný M. Andìl: Pøínos zahranièních studentù nelze vyèíslit
4 13 15 17
Res publica P. Buzková: Vìdí ti mládenci, co èiní? Ministrynì P. Buzková Z programového prohláení vlády - vzdìlávání Z diskuse ve Snìmovnì W. Barto I. Wilhelm: Vysoké koly potøebují perspektivu Z rozhovoru o lidských zdrojích Z programového prohláení vlády - výzkum a vývoj Místopøedseda vlády P. Mare Zvýhodníme investice do vzdìlání Ministrynì M. Souèková Ministrynì o fakultních nemocnicích Z programového prohláení vlády - zdravotnictví Z rozpravy ve Snìmovnì: J. Matálka, M. Cabrnoch
20 21 21 22 23 24 25 26 26 28 28 29 30
Zdravotnictví J. Drábková: Úhel pohledu na dnení i budoucí katastrofy a krize Povodòové otazníky (J.Blaho, M. Souèková, D. Rath, M. Vít) K. Raka: Hygienické zkuenosti z uprchlických táborù
34 38 41
Setkávání Z. Bárta: Víra se uplatòuje èinorodou láskou J. Blaho: Jsme národ Komenského, ale ve kolství zaostáváme K. Provazník: Francouzi jsou sympatický národ M. Fleissigová: Svlaèec a koniáové
46 51 55 57
Profil Svìtový vìdec v èeských pomìrech (K. Raka)
60
Studenti Studentská vìdecká konference D. Schneidrová: Program antistresové intervence
82 85
Text P. Rákos: Výuka podstatou koly Poslání P. Tigrid: Co mìní tváø svìta
92 103
Hokusaiovy kresby z: Jan Havlasa, Bloudìní duí, Praha 1931
QUOD BONUM DÌKAN M. ANDÌL BILANCUJE PROMOCE ABSOLVENTÙ 3. LF UK
3
Dlouhý rozhovor pøed koncem druhého funkèního období s dìkanem 3. LF UK prof. MUDr. Michalem Andìlem, CSc.
Pane dìkane, vae druhé funkèní období se chýlí ke konci a podle zákona ji nemùete znovu kandidovat. Svému nástupci zøejmì chcete pøedat kolu v plném lesku, alespoò tak soudím z toho, e se od prázdnin vude v budovì pohybují kladeèi PVC, instalatéøi, malíøi pokojù a natìraèi. Za tìch est let, kdy jste stál v èele fakulty, se vùbec podoba koly zmìnila, mj. vyrostla o jedno patro. Jak dále se budova promìnila? Víte, paní magistro, za ty letoní opravy si nechci dávat velkou zásluhu. Tu má pøedevím doc. Rosina, který ve organizoval, vyjednal, od financování a po výbìrové øízení, na celou vìc také s úasným zanícením dohlíí. Jemu tedy patøí za letoní (a nejen letoní) stavební práce velký dík. Naprostá vìtina vech lidí uvidí jen novì vymalované stìny èi nové linoleum. To je pro fakultu dùleité mít èisté stìny a sluné podlahy. Mnohem dùleitìjí je ale jetì jiná èást oprav, které se za tím skrývají èi které byly provedeny souèasnì. Myslím tím, e jsme nechali zatìsnit spoustu oken, e jsme pod podhledy zcela zavedli poøádek v instalacích, e byla odstranìna asbestová pøepáka, která nemá ve kolní budovì co dìlat, e jsme zavedli nouzové osvìtlení pro pøípad výpadku proudu. Nebezpeèené rozvadìèe, se zcela volnì pøístupnými pojistkami èi základními vypínaèi, byly pøikryty novými plechovými dveømi. A co je jetì významné, co vlastnì není vùbec vidìt - od jara byly vymìnìny výmìníky tepla jak v budovì v Ruské ulici, tak v budovì Na Karlovì. Úspory tepla v souvislosti s instalací nových výmìníkù by mìly jít do nìkolika set tisíc korun roènì. Nae souèasné opravy ale nejsou nic nového. Ji v roce 1998 jsme rekonstruovali Polákovu posluchárnu, loni Syllabovu posluchárnu, mezitím hodnì dalích výukových prostor od anatomie po neurologii. Budova povyrostla o jedno patro a objevily se v ní nové prostory. To je dùleité stejnì tak, jako e jsme k pronájmu dostali polovinu budovy Støední zdravotní koly. Ji letos na podzim by se tam mohly odstìhovat nìkteré ústavy èi oddìlení teï mám na mysli Ústav lékaøské etiky a oetøovatelství nebo Oddìlení lékaøské psychologie. Uvolnìné místnosti by se mohly pouít pro ústavy, které zùstanou v hlavní budovì. Lepí místnost si zaslouí i Trimed a také zahranièní studenti, kterým ji u dlouho slibuji. Za dobré povauji té, e jsme pøed ètyømi roky koupili sousoí Olbrama Zoubka èi po výstavì k 650. výroèí Univerzity získali nìkolik krásných obrazù. Jiné jsou fakultì zapùjèeny, zejména paní Jitkou tenclovou a pak z pozùstalosti Tomáe Hábela. I to je pro kolu dùleité. Je toti nejen místem, ve kterém pracujeme, uèíme èi studujeme, ale také realizujeme své ivoty. ivoty se svými plány, cíli, aspiracemi, ale také setkáváními, diskusemi a konec koncù také emocemi. Povauji za potøebné, aby se ná ivot odehrával v interiérech podobných jako jsou v Norsku èi Nìmecku.
4
Získali jsme ale i dalí nové kapacity pro výuku. Jde zvlátì o asociaci Nemocnice Na Homolce se pièkovým technologickým zaøízením a Ústavu péèe o matku a dítì v Podolí. Tyto instituce pak doplòuje novì zøizovaná Klinika dìtské chirurgie v Thomayerovì nemocnici v Krèi. Smlouvu o výuce máme také s Endokrinologickým ústavem v Praze. Odpovídá této vnìjí podobì koly i její vnitøní vybavení? Technické vybavení budovy pochopitelnì nikoho v detailu nezajímá. Jen je dobré, abychom mohli co nejlépe topit, aby nás to stálo ménì, abychom mohli levnìji telefonovat, mailovat a abychom museli volat co nejménì èasto opraváøe. Co ale zajímá vechny je to, e se podaøilo v posledních esti letech obmìnit obrovské mnoství výukových pomùcek, pøedevím mikroskopù, ale také poèítaèù a koupit spoustu jiných. Stejnì významné, neli významnìjí je, e zejména díky výzkumným zámìrùm jsme mohli investovat do pøístrojù pro vìdeckou práci, které pøed esti roky na fakultì témìø nebyly. To se týká zejména pøístrojù pro výzkum v molekulární biologii, ale také biochemii, investic ve fyziologickém ústavu, na farmakologii èi nìkterých klinikách. Vechny takové opravy si jistì vyádaly znaèné náklady. Neohrozilo to financování koly? Jak se vlastnì za tìch uplynulých est let zmìnila ekonomická situace fakulty? Jisté je, e opravy si vyádaly náklady. Protoe byly øádnì plánovány a schváleny rektorátem, jejich naprostou vìtinu financuje právì rektorát naí univerzity. Krom toho nae fakulta stejnì jako ostatní léta platí do fondu oprav univerzity a nyní jsme mohli èást z toho, co jsme zaplatili, získat zpìt. Nae fakulta mìla v posledních esti letech dosti velké tìstí kdy jsem nastoupil do dìkanské funkce v únoru roku 1997, bylo za dolar 26 korun. V prùbìhu nìkolika mìsícù významnì stoupl kurz dolaru. Fakulta tak získala prostøedky, se kterými nepoèítala. To se opakovalo nìkolik let, teprve v posledním roce kurz dolaru poklesl témìø k úrovni, kterou mìl pøed esti roky. Navíc tehdy jetì bylo moné peníze uloit na velmi výhodný úrok. Takto pøíznivá situace se bohuel nebude jen tak snadno opakovat a budoucí vedení fakulty bude mít situaci sloitìjí právì s ohledem na finance získané za výuku v anglickém jazyce. Financování koly prolo zásadní promìnou pravidel urèených jak Ministerstvem kolství, mládee a tìlovýchovy, tak vedením univerzity. Zatímco jsme pøed esti roky získávali témìø 85 % státního pøíspìvku za výuku a 15 % za vìdeckou práci, nyní je tento pomìr necelých 60 % za výuku k více ne 40 % za vìdeckou práci. Fakulta je tedy absolutnì bytostnì závislá na práci vìdecké, pøedstavuje pro ni pøíjem okolo 40 milionù Kè roènì. Pro srovnání platby od studentù, kteøí jsou vyuèováni v angliètinì, èiní asi 25 milionù Kè roènì pøesnì to nelze øíci, protoe zatím neznáme ani jejich definitivní poèet, ani kurz koruny k dolaru. Snad je dobré v této souvislosti také øíci, e jsme ádný rok nedostali fakultu do èervených èísel. Ostatnì i audity hospodaøení, které kadoroènì na fakultì probíhají, dopadly velmi pozitivnì.
5
Polepili si také uèitelé a zamìstnanci koly? Jestli myslíte finanènì, tak snad mohu jednoznaènì øíci, e ano. Nejvíce stouply platy asistentù. Nae prùmìrné pøíjmy v kategoriích odborných asistentù, docentù i profesorù stále patøí mezi nejvyí na univerzitì. Navíc jsme pro docenty a profesory, kteøí mají hlavní pracovní pomìr na fakultì, vyuili ustanovení vysokokolského zákona a jejich pracovní pomìry jsme prodlouili do 70 let u profesorù a 65 let u docentù. To pøedstavuje dùleitý faktor stabilizace. Je jisté, e platy vùbec nejsou zatím takové, jaké bychom chtìli mít. I ten nejlépe placený profesor má plat mení ne uklízeèka v Dráïanech. Platy asistentù pøedstavují velký problém koncepèní, chápeme je pøedevím jako kategorii mladích pracovníkù ostatnì mladý asistent má plat lepí ne mladý lékaø v nemocnici. Po tøech èi ètyøech letech se to vak bohuel promìní. Letos jsme tìm, kteøí uèili za nepøítomné, to snad pomìrnì slunì pøed prázdninami vynahradili. Je vak tøeba zdùraznit, e univerzita pøedstavuje prostøedí, ve kterém má èlovìk spoustu dalích výhod. Ty se netýkají jen prázdnin (mají je vak jen teoretici), ale také napøíklad moností výjezdù do zahranièí, èasto i na delí dobu. Seznam tìch, kteøí takovou monost v posledních letech vyuili, je pìknì dlouhý. I to je tøeba pøipoèítat do rùzných bilancí ivota na univerzitì. V èervenci jste se pøi slavnostní promoci v Karolinu louèil s absolventy fakulty, kteøí jako první absolvovali studium podle nového curricula. Splnilo se vae oèekávání, e budou lépe pøipraveni pro lékaøské povolání ne jejich pøedchùdci, kteøí se uèili postaru? Pevnì vìøím e ano vdy z naich absolventù se èasto rekrutují nai mladí asistenti, nai doktorandi a podívejte se na to mnoství dobrých prací, které vyprodukovali. Mnoho aspektù reformy bylo toti implementováno ji nìkolik let døíve pøedevím monost povinnì volitelných pøedmìtù. A protoe s naimi studenty mají zkuenost v mnoha èeských a moravských nemocnicích, jsme o nì èasto z nìkterých nemocnic adresnì ádáni. Je to jistì známka dùvìry v ná pedagogický proces i celý pedagogický sbor. Na jaké pøekáky jste pøitom vy i vai spolupracovníci naráeli a naopak z èeho jste mìli v tomto smìru nejvìtí radost? Nejvìtí radost jsem mìl ze studentù jak pøi svém semináøi, tak pøi setkávání na rùzných fakultních akcích. Fakt, e mnoho z nich bylo schopno pøi mých semináøích vést se mnou dialog, obèas mne i opravit èi upozornit na jiný názor, je naprosto úasný. To, co studenti z Trimedu dokázali pøi svých støedeèních veèerních èajích, pøi výletech, vánoèních setkáních èi na parníku, chvílemi bere dech, jindy trochu i tlaèí slzy do oèí. Právì oni posunuli fakultu z oblasti spící ípkové Rùenky obklopené narùovìlým oparem postkomunismu k modernìjí, skuteènì dùstojné spoleènosti, ke spoleènosti respektu i úcty. Radost mi dìlá i dosti kvalitní výuka a zejména rozvoj vìdecké práce na fakultì. Pøed nìkolika mìsíci se objevil materiál jednoho z docentù malého chirurgického oboru k problematice habilitací objevila se v nìm vìta, která zpochybòovala význam publikací pro habilitaèní øízení a význam základnìjího výzkumu pro fakultu. To je velmi problematický názor: jak jsem øekl, fakulta má pøíjem ze 40 % pøíspìvku od státu za vìdecký výkon a
6
vìdecký výkon musí mít jako podklad pro akreditaci habilitaèních a profesorských øízení. A hodnocení probíhá pøedevím na základì publikování v èasopisech s faktorem impaktu. Poøádná vìdecká práce má tedy význam jak pro akreditaci fakulty, jejích studijních programù i monosti habilitovat a jmenovat profesory, tak pro ekonomickou stabilitu koly. A to vùbec nemluvím o intelektuálním klimatu, které v souvislosti s prací vìdeckou vzniká. Tak sebou pøináí vìda i plody, které pøímo vedou k radosti. Nejvìtí problém jsem mìl vdycky s konflikty, které na fakultì byly. Zail jsem jich nìkolik. A to jak známý problém na 1. interní klinice, tak problém na Dermatovenerologické klinice a pozdìji také problém na Oddìlení bunìèné a molekulární biologie. Zatímco ty svrchu uvedené se mi podaøilo vyøeit jetì celkem klidnì, ten poslední je pøíernì zamotaný. Má v nìm svùj díl pravdy kadá jeho strana, a stejnì tak kadá má na nìm svùj díl viny. Rozmotat takový konflikt je velmi obtíné a udìlat to tak, aby mìl èlovìk pocit elementární spravedlnosti, je témìø nemoné. V tìch konfliktech mne zaráí èastá urputnost jejich protagonistù i nedostatek jejich pokory. Jako klinik, který polovinu svého lékaøského ivota strávil okolo kriticky nemocných, mám pro tyto lidi dùleitý vzkaz jdìte se na chvíli podívat na skuteènì intenzivní oddìlení, podívejte se tam, kde jsou opravdu hluboké lidské problémy, a trochu o nich pøemýlejte. Snad vám dojdou vìci, které jsou trochu dál od stìn laboratoøí èi pracoven. Sám bohuel nedovedu nìkdy tyto zamotané mezilidské konflikty, ve kterých mají pravdu obì strany, dosti dobøe øeit. Nezapomínáte pro výchovu lékaøù na výchovu vìdeckého dorostu a na vìdeckou práci vùbec? Ne, ta se v posledních letech neobyèejnì pìknì rozvinula díky doktorandskému studiu. To má své absolventy a mnoho tìch, kteøí se k absolvování studia chystají. O vìdì jsem u mluvil je radostí, inspirací a obèas také zadostiuèinìním. V poslední dobì jsem sklidil i osobní úspìch, kdy jsem jako jediný pozvaný øeèník ze støední a východní Evropy mìl pøednáku na kongresu Evropské spoleènosti pro parenterální a enterální výivu v Glasgow. A kdy jsme u toho dorostu jeden z tìch, kteøí mi s pøednákou pomohli, byl mùj aspirant Frantiek Duka. Na fakultì je nìkolik ohnisek, ve kterých vzniká sluná vìdecká práce, která byla prezentována na mezinárodní úrovni. Z neurovìdní oblasti se jedná zejména o Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, o Ústav farmakologie a o Psychiatrické centrum. Pokud vím, tak práce kolegy dr. Hájka z PCP patøila letos na jaøe mezi nejcitovanìjí publikace v psychiatrii. V naem diabetologickém, endokrinologickém a metabolicko-nutrièním zamìøení máme velké nadìje v práci, která byla odvedena na Klinice dìtí a dorostu, publikace v èasopisech s faktorem impaktu byly doktorandy èi mladími asistenty prezentovány i z naí 2. interní kliniky a z Oddìlení výivy CPL. Velice zajímavì se rozvíjí vìdecká práce na Hematologickém oddìlení FNKV, které je souèásti Katedry interních oborù fakulty. Dùleité je také zmínit fakt, e vùbec první doktorandy na fakultì vychoval a k doktorátu pøivedl profesor Richard Jelínek: dr. Heringovou, dr. Novákovou a dr. Zemana.
7
Udruje fakulta mezinárodní kontakty? Celou øadu a s mnoha kvalitními pracoviti. Je to zase díky úsilí zejména mnoha èlenù sboru profesorù a docentù, kteøí tyto kontakty dojednávají a také udrují. Týká se to øady skvìlých pracovi ve Francii, Nìmecku, Británii, skandinávských zemích èi ve Spojených Státech. Mladí pracovníci fakulty pak na spøátelených univerzitách tráví tu rok, tu pár týdnù èi mìsícù. Jen zcela namátkou z tìch mladích a tìch, kteøí jsou okolo mne, budu jmenovat dr. Hanu Sulkovièovou v Toulouse, dr. Jana Nováka v Paøíí, dr. Frantika Duku v Nottinghamu èi dr. tìpánku Prùhovou v Kodani. Vím také o dlouhodobých pobytech nìkolika kolegù z PCP ve Spojených státech. Jak fakulta spolupracuje s domácími institucemi výzkumnými ústavy, fakultní nemocnicí, SZÚ, ministerstvem etc.? V pøípadì naí základní klinické výukové základy, toti Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, bych øekl, e je to spolupráce korektní a nutná pro obì strany. Není tajemstvím, e v roce 1999 i 2000 jsme mìli vztahy napjatìjí, ty se vak v posledních dvou letech zklidnily a v mnoha oblastech spoleèného zájmu jsme s vedením nemocnice postupovali ve shodì. Pøíkladem je tøeba spoleèná snaha uchovat Kliniku dìtí a dorostu v areálu nemocnice. Tìch dopisù, které jsme spoleènì s paní øeditelkou na nejrùznìjí instituce sepsali, a mnoství návtìv, které jsme oba absolvovali! Podobnì také úzce spolupracujeme pøi výstavbì náhradních prostor za ztracená lùka Na Míèánkách èi pøi øeení problému stravování pro uèitele fakulty, doktorandy a snad také studenty v novém stravovacím provozu. Èeká nás velká diskuse o úvazcích pro asistenty a docenty, které by mohly být koncipovány tak, aby více odráely podíl klinické práce uèitelem odvedeným. Je jisté, e fakulta bez klinického zázemí nemá kde uèit a nemocnice bez lékaøské fakulty pøestává být nemocnicí fakultní. Je proto explicitním zájmem obou stran nacházet øeení otázek spoleèného zájmu, které by vedlo k rozvoji jak zdravotnické, tak akademické èásti sloky fakultní nemocnice. I s vedením Státního zdravotního ústavu máme velmi korektní vztahy. Ná závazek k naí tradici tedy implementace preventivního lékaøství a veøejného zdravotnictví do výuky - vede k úzké spolupráci nejen pøi výuce pregraduální, ale také postgraduální. V SZÚ máme øadu doktorandù, kteøí pracují na tématech spojených s hlavními cíli tohoto unikátního ústavu. Z dalích ústavù jsem ji naznaèil vztah k Ústavu péèe o matku a dítì v Podolí a Endokrinologickému ústavu. Z IKEM u nás systematicky uèí i zkouí nìkolik uèitelù: doc. Malý, doc. Málek a prim. Saudek. Na ministerstvu zdravotnictví spolupracujeme zejména s Interní grantovou agenturou, nìkolik naich uèitelù je ve vìdecké radì ministerstva. Fakulta tedy úzce a upøímnì spolupracuje s celou øadou institucí blízkých i celostátních èi na vládní úrovni. Pøi vekeré spolupráci jsem vak povaoval za nutné, abychom, jak já osobnì, tak i celé vedení koly, mìli plnou nezávislost. kola by ovem nebyla nic bez akademické obce úèastnil jste se jejího ivota? Nacházel jste u ní pochopení?
8
To je jasné, kola není produktem dìkana èi kolegia dìkana. Fakulta je naprosto unikátní soubor osobností uèitelù i studentù, se vemi jejich pozitivními a nìkdy i ménì pozitivními rysy. Mnoho obìtavých uèitelù, kteøí pro fakultu èasto doslova dýchají, je základem uèitelského sboru. Nechci jmenovat jednotlivce, zejména proto, abych se nedotkl tìch, na které bych si nevzpomenul. Zvlátì bych ale chtìl mluvit o prodìkanech a dalích èlenech kolegia. Víte, být dìkanem, to je spousta práce, èasto po nocích a v nedìli, psaní rùzných textù do poèítaèe, spousta vyjednávání, rozèilování, ale také radosti, a urèitì také velká veøejná pocta. Být prodìkanem znamená stejnou a nìkdy i vìtí práci, ale mnohem ménì tìch poct. Pøitom jsem povaoval za dùleité, e v naem kolegiu spolupracovalo nìkolik prodìkanù, kteøí ve svých oborech prosluli mezinárodnì a e vichni ostatní jsou velmi známí odborníci respektovaní v celé naí zemi. To je dùleitý faktor pøi mnoha jednáních, ve kterých prodìkan fakultu zastupuje. Spolu s váhou jeho osobnosti a s váhou jeho argumentù vzbuzuje i pøi jednáních ve prospìch fakulty dùleitý respekt. Nejde toti o málo: jednou jde o akreditaci naí fakulty, jindy o finance pro výzkumné zámìry, o místa pro stipendisty ve výmìnných mezinárodních programech, o obsazování grantových komisí a stovky dalích dùleitých jednání, která prodìkan vede. Z tohoto hlediska bych chtìl velmi podìkovat vem prodìkanùm. Kdy to jen lo, tak jsem byl na nìjakých studentských akcích. Zvlátì pøíjemné i nezapomenutelné byly pro mne studentské èaje èi pøedvánoèní koledy se svíèkami pøed budovou fakulty. Spoustu svých studentù znám køestními jmény a nìkolik z nich nastoupilo ke mnì do doktorského studia. Jaké bylo a jaké je nyní postavení 3. lékaøské fakulty na Univerzitì Karlovì? A jaké zaujímá postavení mezi ostatními lékaøskými fakultami v ÈR? Pøed deseti roky nás øada kolegù z jiných lékaøských fakult brala jako rozjívené kluky, kteøí si pohrávají s curriculem a vedou akademické øeèi. Teï jsme u o nìco zestárli, jsme vìtinou v estém deceniu (proboha!) a myslím, e jsme respektovanìjí. Fakulta má jasné místo na univerzitì i mezi ostatními lékaøskými fakultami v Èeské republice. V jejich Asociaci jsem tento rok sekretáøem. Formálnì vak je dùleité, e máme dlouhodobì akreditované studijní programy a také øadu habilitaèních komisí i komisí pro jmenování profesorem. Zatímco døíve o existenci fakulty leckdo pochyboval, nyní je její pozice formálnì zcela pevná. To se týká jak jejího hospodaøení, tak jejích vìdeckých výstupù a také respektu, který mají pøináejí mnozí nai absolventi pracující v okresních èi krajských nemocnicích, na jiných fakultách èi ústavech. Kolik z pøedsevzetí, která jste si jistì dával pøi nástupu do úøadu, se vám podaøilo splnit a kolik naopak se splnit nepodaøilo? Urèitì se mi podaøilo pomoci zásadnì rozíøit monosti pro vìdeckou práci na fakultì. To se týká zejména pøístrojù, ale také prostor. Podaøilo se dotáhnout nové curriculum do 6. roèníku. To vak vyaduje jetì spoustu námahy pøi jemném dolaïování. Krom toho se podaøilo navázat zcela nový vztah se studenty. Myslím, e se ne zcela podaøilo udìlat zejména z èlenù uèitelského sboru skuteènou akademickou obec. Kdy se podíváte, kolik uèitelù pøijde na studentský ples, kolik uèitelù
9
jde se studenty na parník anebo vùbec kolik jich pøijde na zasedání akademické obce, tak vidíte, e to je slabé místo. Fakulta vùbec, aèkoliv dosti malá, je fragmentována do základních pracovi, klinik èi ústavù a jakákoliv jiná integrace napøíè tìmito jednotkami je velmi obtíná. Pøitom je nepochybné, e fakulta bude, stejnì jako jiné lékaøské fakulty, potøebovat dalí reformy. Reformu, která jí umoní skuteènì soutìit nejen s ostatními èeskými lékaøskými fakultami, ale i s jinými výzkumnými a výukovými institucemi v celé Evropské unií, a tak soutìit o velké peníze evropských a dalích mezinárodních grantù. Ty by mohly vést nejen k lepím výsledkùm vìdeckým, ale také k mnohem lepím platùm. Domnívám se vak, e bez zmìn struktury fakulty to nepùjde. Myslím, e ji nemùe dìlat dìkan poslední rok svého funkèního období, ten mùe leda tak spustit na toto téma diskusi, snad a spolu s novì zvoleným nástupcem. Za est let v èele fakulty jste jistì získal mnoho dobrých i ménì dobrých zkueností. Asi nejlepí zkuenost jsem mìl s celou øadou lidí, kolegù uèitelù i dalích zamìstnancù fakulty. Nasazení mnoha lidí pro nai kolu je veliké. To platí pro celou øadu uèitelù i zamìstnancù dìkanátu, ostatnì v pomìru k jiným lékaøským fakultám jich máme velmi málo. Jsou fakulty, které mají dva èi tøi øidièe, dva èi tøi automobily, více úøedníkù. My jsme v této oblasti velmi støízliví a snaíme se etøit, kde mùeme. To je ale spojeno se skuteènì obìtavou prací mnoha úøedníkù i dalích zamìstnancù dìkanátu. Podíváte-li se na nae ekonomické èi osobní oddìlení, SVI, oddìlení vìdy èi studijní oddìlení, pak naleznete pøedevím fakultì oddané pracovníky, jejich poèet ji nelze dále redukovat. Pokud se podíváte na ty, kteøí pracují v údrbì a správì budovy, tak narazíte na podobné pracovníky. Mu, který øídí nai dodávku, je souèasnì pokladníkem a má také na starosti bezpeènost práce a spoustu dalích rolí. Stejnì dobré zkuenosti jsme mìli s naimi studenty. Mezi nimi vidím nai budoucnost, jak ve kole, tak ve zdravotnictví, tak v celé zemi. Kdy ji jsem u toho dìkování, musím si vzpomenout vdìènì na vechnu podporu, kterou jsem mìl od kolegù na klinice i v Oddìlení výivy CPL. Z druhé strany, ze strany vedení univerzity, nemohu nevzpomenout ani na podporu mue, ke kterému mám obrovskou úctu, toti pana rektora Wilhelma. I ostatní prorektoøi univerzity nám velmi pomáhali. V této souvislosti bylo velmi pøíjemné se setkávat s prorektorem Widimským. Ostatnì i pan kvestor ing. Kubíèek byl vdy pøipraven k jednání o zámìrech fakulty. Kdybyste mìl zaèít znovu, èeho byste se vyvaroval? Vyvaroval bych se zcela jistì urèité mìkkosti, kterou jsem mìl vùèi nìkterým lidem na fakultì pøi jejich prohøecích. Snad proto, e si myslím, e mùj styl vedení je na jedné stranì mìkký, na druhé stranì pomìrnì dùsledný. Mìkkost ale mùe nìkdo interpretovat jako slabost. Myslím, e urèitá mìkkost v nìkolika pøípadech bohuel zaloila problémy dalí. Na druhé stranì u jiných vlídnost èi kolegiální rozhovor byly tím správným pøístupem. Jak byste si pøedstavoval svého nástupce? To je otázka velmi mnohavrstevná, sloitá, a mìla by patøit spíe èlenùm akademické obce a zejména naeho senátu. Pøál bych mu, aby mìl podobnì pøíjemné vztahy s naprostou vìtinou uèitelù i dalích zamìstnancù, jako jsem mìl já. Pøál bych mu také, aby mu po boku
10
stáli tak skvìlí spolupracovníci v kolegiu, jako mám já. A aby jetì dál fungoval Trimed tak dobøe, jako v posledních esti letech. Moje vlastní pøedstava o dìkanovi (nebo o dìkance?) není nijak konkrétní. Myslím, e na fakultì je mezi docenty èi profesory øada lidí, kteøí by po dobu tøí èi esti let mohli skvìle zastávat dìkanskou funkci. Pochopitelnì bych si pøál, aby to byl nìkdo, kdo bude vnímat dalí potøebu dolaïování naeho zpùsobu studia. Pøál bych si, aby to byl nìkdo, kdo bude podporovat dalí rozvoj vìdecké práce na fakultì. Pochopitelnì, e dìkanem musí být nìkdo, kdo má zøetelnì pozitivní vztah ke kole, kdo jí vìnuje a je pøipraven vìnovat vechen svùj èas. Nìkdo, u koho je záruka, e bìhem svého funkèního období bude více myslet na fakultu ne na rozvoj své kliniky èi svého ústavu. Dìkan musí být schopen spolupracovat, být otevøený a pokud mono co nejvyváenìji pøistupovat k rùzným sloitým situacím. Na druhé stranì musí být dìkan osoba nezávislá a dávat záruky, e nezávisle jednat bude. Také bych byl rád, kdyby dìkanem byl nìkdo, kdo si i v sedmdesátých a osmdesátých létech udrel pokud mono co nejèistí tít. Pøi volbì dìkana vak rozhoduje senát fakulty. Myslím, e v tuto chvíli mám stejné pøání, jako vichni uèitelé a studenti: vyberte dobøe. Má být dìkan dobrým manaerem? Dìkan pøedevím by mìl mít schopnosti vést. Tato vlastnost v sobì zakládá pøedevím schopnost vytváøet pravidla a pøesvìdèit ostatní o potøebì jejich dodrování. Management koly by pak mìl zajistit toto dodrování. V této souvislosti bych chtìl podìkovat panu doc. Jozefu Rosinovi. Pùvodnì jsme ho poádal o zastupování funkce tajemníka na kratí dobu, ne jsem zamýlel. Bylo to poté, co jsme se rozeli s tajemnicí, která byla ekonomkou. Doc. Rosina svým klidným pøístupem zcela stabilizoval pomìry na oddìleních dìkanátu, mìl dokonalý pøehled o financování, zajioval vechna výbìrová øízení a velmi dobøe komunikoval i s panem kvestorem a oddìlením rektorátu. Pøitom vedl svùj ústav, jsa biofyzikem. Ostatnì ale i tajemník fakulty za období mého pøedchùdce byl matematik. V roce 2000 i 2001 jsme vypisovali výbìrové øízení na funkci tajemníka. Bohuel ti, kteøí se pøihlásili, vùbec nesplòovali nae pøedstavy, take zùstane na mém nástupci, jak tuto vìc dále vyøeí. Urèitì jsem ji nechtìl rozhodnout na sklonku svého funkèního období, tedy v letoním roce. Co byste na základì svých zkueností vzkázal pøítímu dìkanovi? Pøiprav se na stohy korespondence, dlouhé schùze, nekoneèná jednání, pøiprav se na to, e se nemùe zavdìèit vem. A pøijde nìjaký konflikt, vyøiï ho rychle. A taky se pøiprav na pár pøíjemných chvil, pøi promocích, pøi imatrikulacích nebo tehdy, kdy tì v tramvaji potká ná absolvent a øekne dík, bylo to dobrý. Co vás jetì èeká do konce roku ? Pøedevím Celostátní studentská vìdecká konference, pak Sjezd vedení lékaøských fakult Èeské republiky a Slovenska v listopadu v Martine, ples, konference o reformì studia v lednu. A pak snad nìjaké louèení se vemi milými kolegy prodìkany, uèiteli i studenty fakulty.
11
Po zvolení nového dìkana necháme provést, u ve spolupráci s ním (anebo s ní?), podrobný finanèní audit, abychom fakultu pøedali s èistým stolem. Musíme také pøipravit pøedání písemností a agendy sekretariátu dìkana a spoustu rùzných dalích drobných krokù k dùstojnému pøivítání nového dìkana . Jaké máte pocity, témìø ve finále? Dlouho jsem se tìil, o kolik víc budu mít zase èasu, co vechno udìlám, které knihy pøeètu a jak zase budu chodit víc do divadla. Ale jak se konec mého funkèního období blíí, zaèínám být také sentimentální. A tak ten pocit je jakousi smìsí úlevy, snad i jakéhosi úspìchu na stranì jedné, a odchodu od vìènì nedodìlané práce a lítosti z toho na stranì druhé. Také je tam pocit vdìènosti vùèi tìm, kteøí na kole vyuèují i vùèi tìm, kteøí se pro nai kolu rozhodli. Ale koneènì, myslím, e se má smìs emocí i rozumových postojù nelií od podobných, které mají ti, kteøí konèí nìjakou etapu svého ivota. Dobøe to cítí studenti pøi promoci - ostatnì i ti mají za sebou est let. Otázky kladla M. Fleissigová
12
SEZNAM ABSOLVENTÙ 3. LF UK AKADEMICKÉHO ROKU 2001-2 stav k 15. 6. 2002
Studijní obor veobecné lékaøství s preventivním zamìøením Jakub Bala David Bergmann Kateøina Bilská Eva Bláhová Ludmila Brunerová Jakub Èerný Karel Hanyk Vladimír Hanzal Karel Huml tìpánka Istenesová Hana Jarùková Ján Kalinovský Barbora Kaová Alice Kolmerová Hana Kotaèková Petr Kozelek Jan Kremlièka Irena Manová
Ladislav Maek Karolina Mayerová Václav Panáèek Hana Pavlásková Ondøej Pilc Ester Pindurová Jiøí Rokot Mgr. Josef Regner Casquino Ruiz Markéta Salabová Lenka Scholzová Kateøina Sochorová Vladimír Spurný Markéta Stránská Jana ímová Jana Weisová Alena Zapletalová
Studující v anglickém jazyce Georgios E. Defterevos Georgia Aikaterini Gika Kjetil Isaksen Despoina D. Kafetzi Helen Karal Dimitra E. Kovaiou
Cand Magis Jarl Inge Melberg Angeliki Christos Mikrova Niki L. Palli Eftychia C. Refene Evangelia C. Stefanaki
13
Studijní obor fyzioterapie Vladislava Bednáøová Anna Doèkalová Kateøina Erbenová Petra Fajkusová Bc. árka Friedrichová Marie Hájková Marie Harmanová Jitka Janouová Lenka Januová Pavla Kabelová Jana Králová Renata Loukotová MUDr. Jana Ludvíková, roz. Turková
Petra Plíhalová Mgr. Josef Regner Casquino Ruiz Markéta Salabová Lenka Scholzová Kateøina Sochorová Vladimír Spurný Vladimír Spurný Markéta Stránská Jana ímová Jana Weisová Alena Zapletalová
Studijní obor veøejné zdravotnictví Radka Loukotová Studijní obor zdravotní vìdy Miroslava Balvínová
Alena Benïáková Petra Bitzanová, roz. Kabíèková Alena Drdlová Monika Hanzáková Lenka Jakubková Hana Jaroová Hana Jelenecká, roz. Rùzhová Pavlína Jeníková Kateøina Korèáková Alexandra Korvasová Jitka Kotlíková Matina Koukolová Lenka Krejèová, roz. Stehlíková Ludmila Kreuterová Lenka Kubitová, roz. Hlaváèková Daniela Kuchtová, roz. Huberová Jana Macková
Miloslava Maková, roz. Bártù Marika Matouková, roz. Bøezinová Milena Nìmcová Eva Niemetzová, roz. ampalíková Vìra Pinïáková Vendula Pírková Kateøina Rubáová, roz. kodová Dana Stuhlová, roz. Vocílková Jana Svobodová, roz. Kabátová Jitka tìpánková, roz. Havlíèková Markéta Tisová, roz. Kùstková Hana Tonarová, roz. Kerberová Barbora Vaculíková, roz. Bardová Martina Válová, roz. afaøíková Eva Vozábalová Martina Vránová, roz. Grézlová Kateøina Vyroubalová
14
Prof. Michal Andìl
Hippokratùv imperativ u není jednoznaèný Vae magnificence pane prorektore, spectabiles prodìkani, honorabiles váení èlenové akademické obce, váení hosté, milí nai absolventi, zvlátnost dneního dne pro vás je zøetelná: po esti letech studií jste se prodrali a do velké auly naeho Karolina, ve které jste kdysi skládali svùj imatrikulaèní slib. Nyní vás èeká slib lékaøský, odkazující na pøísahu, ponìkud nepøesnì zvanou Hippokratova. Od té se sice v nìkterých bodech lií, její zakotvení v antické medicínì vak vypovídá o hodnotách, které se v zásadì od doby antické pøíli nezmìnily. Patøí k starým a nemìnným zásadám lékaøství, e jeho pøísluníci stojí vdy na stranì pacienta, e se ho snaí chránit, e jeho zájem je zájmem nejvyím. Podívejme se nejprve na výe uvedenou promoèní pøísahu. Za chvilku ji vá promotor pøeète a jen málokdo v této místnosti bude pøesnì vìdìt, o co v promoèním slibu jde. Budeme cítit jakousi posvátnost je dána pøedevím klasickým jazykem, ve kterém je promoèní slib promotorem èten. Latina, jazyk døívìjích vzdìlancù, symbolizuje prastaré zakotvení univerzity a její spojení s klasickou vzdìlaností antickou. Latina je také jazykem církevním a snad se nemýlím, øeknu-li, e je pouívána z podobných dùvodù v církvi, z jakých bude èten promoèní slib vá. Latina krom toho ukazuje na jeden dùleitý aspekt støedovìkých univerzit - byly nadnárodními institucemi s univerzalitou nejen vzdìlání, které poskytovaly, ale doslova s univerzalitou evropskou. Latinou, ve které se vyuèovalo, bylo tak moné komunikovat a studovat na univerzitì té a chvíli zase oné, vytváøet mezinárodní obec vzdìlancù, obec lidí s hodnotami neomezenými národním jazykem, místem narození èi momentálními mocenskými nebo politickými pomìry. Tak tedy latinsky vyøèený promoèní slib, jakkoliv nesrozumitelný pro vìtinu tìch, kteøí jsou teï v Magna aula pøítomni, symbolizuje letitou tradici a spojitost i naí univerzity s koøeny idovsko køesanské evropské civilizace na stranì jedné a univerzální komunitu vzdìlancù na stranì druhé. Jiným a jistì dùleitìjím aspektem dneního vaeho slibu je jeho skuteèný obsah. Vìøíme, e svou univerzitu i její 3. lékaøskou fakultu budete po celý svùj ivot ctít. Hrdost na univerzitu je pochopitelná a má ji témìø kadý absolvent univerzity na svìtì. Tento pocit je spojen se vzpomínkami na mládí, na období získávání dùleitých znalostí, na formování osobností, tu v diskusi, tu ve vlastní zkuenosti, tedy na poslední stadium jakéhosi imprintingu, který bude urèovat vae chování po dlouhou dobu vaich ivotù. Pro vás je výhodné, e vá vztah k univerzitì mùe být nezkalen: tím se lií od pocitu mnoha z nás, kteøí absolvovali za doby komunismu a èasto s rozpaky èi odporem sledovali politicky servilní a logicky rozporuplné projevy jejích tehdejích pøedstavitelù. S èástí slibu týkající se vaeho budoucího povolání je to na první pohled podobné. Zdá se jisté, e jste pøipraveni stát vdy na stranì nemocného a e jeho prospìch je vdy nejvyím zákonem pro vechny lékaøe. Posledních sto let vývoje medicíny vak ukázalo, e tento prastarý imperativ nemusí být vdy tak jednoznaèný, jak vypadá na první pohled. Teï nemyslím pøípady zjevného naruování etických principù, jak k tomu dolo v totalitních reimech, napøíklad pøi vradách psychiatrických pacientù v dobì nacismu èi vyuívání
15
psychiatrických zaøízení k násilnému zadrování odpùrcù reimu komunisty. Myslím na sloité pøípady dané rozvojem vìdy a pøedevím technologie, dovolujícím dlouhodobé udrování pøi ivotì tìch, kterým to pøináí více utrpení ne prospìchu, na etickou sloitost umìlého oplodnìní, nemluvì ji o manipulacích s embryi. Ostatnì i pøedepisování psychofarmak má své etické diskuse, a tím jsem si viml jen pièky ledovce etických dilemat, kterým jsou lékaøi v moderní dobì vystaveni. Mohu vás ale ujistit, e jich bude jetì více. Zaèal-li jsem mluvit o zvlátnosti dneního dne pro vás, musím se zmínit o zvlátnosti dneního dne pro fakultu a její uèitele. I pro ty patøí den promoce mezi základní slavnosti v ivotì. Je to pochopitelné: pro uèitele je ák základním cílem jeho konkrétního i irího snaení. Je zvlátním potìením sledovat ty, kteøí proli hustým sítem vech povinností a stojí zde, také jako dùkaz faktu, e univerzita není virtuální realitou, ale e produkuje jasné plody své èinnosti uèitelské. Pro 3. lékaøskou fakultu je vak dnení den naprosto zásadní: Vy jste první absolventi zcela reformovaného studia, které mìlo ve vás vzbudit více zájmu, studia, které vás mìlo pøivést blíe skuteèné praxi, studia, které by mìlo být také zábavou. Ten, kdo se s vámi setkával pøi vaich zkoukách, mùe klidnì dosvìdèit, e vae úroveò rozhodnì není mení, ne byla úroveò vaich pøedchùdcù. Vìtina z nás, vaich uèitelù, se domnívá, e vae teoretické znalosti i získané praktické dovednosti mají úroveò významnì vyí, ne bylo moné dosáhnout pøi tradièním zpùsobu výuky. Teï tu stojíte, jetì chvilièku studenti, a hlavou se vám jistì honí smìs rozporuplných dojmù. Radost z dosaení cíle se jistì mísí s pocity smutku, e konèí jedno období, které se nevrátí. e konèí jistá nevázanost a zaèíná období spojené více s povinnostmi. Protoe tomu tak skuteènì je, vaim pocitùm se zase tak moc nedivím. Skuteènì odcházíte do svìta standardních postupù, pravidel, doporuèení a také zákonù. To je jiný svìt, ne je svìt poznávání, svìt plný rùzných nápadù, èasto protichùdných, svìt zrání. Nyní ti, kteøí ji za pár týdnù budou za vámi pøicházet se svými bolestmi, obtíemi a stesky, èekají od vás postoje zralé, jednání rozhodné a jednoznaèné. Vím, jak je sloité takové role se nauèit pøijímat. Pøeji vám i vaim nemocným, abyste se to nauèili rychle. Vám pak jetì pøeji, abyste nezapomnìli na komplikovanou a hustou sí vìdìní, která nemá vdycky jednoznaèné odpovìdi na jasné otázky, která snad vás alespoò trochu zatáhla do vod, kterým øíkáme intelektuální základy medicíny. A protoe k úspìchu èlovìk musí mít nejen znalosti, charakterové vlastnosti, ale také tìstí, dovoluji si i v této souvislosti vám popøát ve dobré i to tìstí starou latinskou formulí, toti QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUMQUE EVENIAT. (Promoce absolventù 3. LF UK, Karolinum 8. 7. 2002)
16
Prof. Michal Andìl
Pøínos zahranièních studentù nelze vyèíslit Magnificence vice-rector, spectabiles deans and vice-deans, honourable members of academician community, excellence ambassadors of Norway and Greece, dear our students, dear guests, ladies and gentlemen. The promotion ceremony is always special situation with many real and symbolic meanings. In the beginning of this ceremony its most important participants are still the students of the medicine, at the end already fresh doctors with their diplomas are leaving this magnificent hall. They are coming with their memories on the studies, on the relations to other students, teachers, the medical school, university, and we believe, also to the magic town of Prague, where all the studies took place. They are leaving the ceremony as responsible persons fresh doctors of medicine, traditional profession in which impact on ethics and responsibility is so important. I started this promotion speech in English, the language of instruction for students of English branch of our studies. Today we have the pleasure and honour to promote fresh doctors from Norway, Greece and Czech republic all together. The students are coming in alphabetical order not looking if they are Czech, Norwegian or Greek, they belongs in this moment only to one nation to nation of educated people, to intellectuals with their rights and duties. The same was this during whole studies at our medical school: the students of our English branch had completely same rights and duties according studies and examinations as their Czech colleagues had. Now allow me to continue in Czech: we have here also Czech parents, grandmothers and friends. A protoe tu máme nejen øecké a norské rodièe a pøátele, dovolte mi pokraèovat chvíli èesky: Mezinárodní spoleèenství, které se vytvoøilo v posledních létech na 3. lékaøské fakultì, nese své jasné plody. Absolventi 3. lékaøské fakulty naí univerzity v souèasné dobì pracují nejen v nemocnicích a ambulancích Èeské republiky, ale i v Nìmecku, výcarsku, Kanadì, Spojených státech, Øecku, védsku, Velké Británii. Brzy budeme mít i absolventy z Mauritia, Izraele, Kapverdských ostrovù èi Barmy. Právì toto mezinárodní spoleèenství ukázalo, e vzdìlávání zahranièních studentù není pro univerzitu zdaleka výhodné jen ekonomicky. Pøedstavuje i mnohem dùleitìjí aspekt, který univerzitní vzdìlání sebou pøináí: toti konfrontaci na stranì jedné a univerzálnost na stranì druhé. Konfrontaci s kulturami: uèitelé i studenti fakulty si museli pomalu zvykat na temperament naich mediteránních kolegù z Øecka a na tichou pracovitost naich norských kolegù, na problémy studentù z Izraele, které se tak lií od problémù nás Støedoevropanù. Právì konfrontace s kulturami ponìkud jinými, ne je kultura nae, nás uèí toleranci a vede také k zamylení nad hodnotami i ke konkrétním postojùm vlastním. Z tohoto hlediska byl pøínos studia naich zahranièních kolegù obrovský a nedá se vyèíslit v dolarech èi eurech. Univerzálnost, kterou nám setkání se studenty naí anglické vìtve pøineslo, má také velký význam. Univerzálnost pocitù studentù pøed zkoukami, jejich nervozita èi tréma,
17
univerzálnost jejich otázek pøi výuce, univerzálnost jejich základních postojù a hodnot bez ohledu na to, zda jsou z Mauritia, Tel Avivu, Atén, Trondheimu, Blatné nebo Prievidzy, to je ta dùleitá zkuenost, kterou vichni takto nevìdomky èerpáme. A stejnì je univerzální pøístup lékaøe, a ji se narodil kdekoliv, k utrpení pacienta, k jeho bolesti, k jeho nejistotì i jeho nadìji. Tady se nae základní východiska, nae konkrétní pøístupy nijak nelií. Tady jak studium medicíny, tak lékaøská praxe mají svá univerzální etická pravidla, která, jak pevnì vìøím, platí a mìla by platit od severního po jiní pól, i na vech polednících této planety. Z tohoto hlediska je pøítomnost naich kolegù narozených v jiných zemích na lékaøské fakultì skuteènì nezaplatitelná. Ostatnì se stala ji naprostou samozøejmostí a moná jen pøi tìchto pøíleitostech si pøipomínáme nìkteré dùleité aspekty s ní spojené. Now you are standing here, being students still for few minutes. I can imagine, your feelings are quite mixed. Feeling of satisfaction, you passed. All difficult medical exams, you gained knowledge and skills, you obtained also basic decision making in medicine, you can be proud, that you are ready to be part of honest and fair profession of physicians. The world of adults, the world of responsibility, the world of profession is open to you. And behind of you remains not only the exams, the lectures and seminaries, the practice in the hospitals, but also whole students life: the celebrations, sometimes sports competitions, the students loves, but also walking through the streets of this old town, sitting in pubs and concert halls, making trips in surrounding of Prague, returning home for Christmas. I hope you will also in future have not only life full of duties and responsibilities, but also lot of joy, fun and pleasure. I hope you will sometimes remember your Alma mater, in its Third Faculty of Medicine, your colleagues and teachers. I wish you all good life, good fortune success and joy, tedy èesky dobrý ivot, tìstí, úspìch, i radost, tak jak o tom také mluví stará latinská formule QUOD BONUM FELIX FAUSTUM FORTUNATUMQUE EVENIAT. (Promoce absolventù 3. lékaøské fakulty UK, Karolinum, 8. 7. 2002)
18
RES PUBLICA NOVÍ MINISTØI A JEJICH PROGRAM
19
Petra Buzková
Vìdí ti mládenci, co èiní? Z projevu na Kobyliské støelnici pøi uctìní památky obìtí nacismu, 6. 5. 2002 Není snadné mluvit na tomto místì. Copak mohu øíci víc, ne øíkají ta jména a data na deskách pøed vámi? Desítky, stovky jmen, jméno estnáctiletého chlapce nedaleko jména eny bezmála sedmdesátileté, dvì jména manelského páru ve vìku, kdy bývají jetì dìti nedospìlé. Z dat na deskách nepozná, kdo byl pøedseda vlády a kdo pomocnice v domácnosti, vìtinou jen odhaduje, koho nacisté zavradili, protoe proti nim aktivnì bojoval, koho zabili ze msty, nebo proto, aby zastraili ostatní. Dobøe, e to nepozná, není to dùleité. Dùleité jsou ivoty zmaøené zvùlí teroristického reimu, to, co nikdo z nás nemá právo odpustit, a to, co právì proto nesmí být zapomenuto. Èeskoslovensko by roku 1918 nemohlo vzniknout bez dùvìry v takové uspoøádání Evropy, ve kterém by se stala nemonou dalí váleèná katastrofa. Ti, kteøí tady byli v letech 1942 a 1945 zavradìni, umírali, stejnì jako miliony dalích lidí, protoe byla tato dùvìra zklamána. Po edesáti letech od hrùz heydrichiády a Lidic máme anci, e se oba nástupnické státy Èeskoslovenska stanou souèástí takové Evropy, v ní u opravdu nebude moný váleèný konflikt. Je to jedineèná historická pøíleitost a nesmíme si ji nechat zkazit tìmi, kteøí tak, jako kdysi Hitler, zkouejí vybudovat svoji politickou kariéru na oivování starých nenávistí a vyvolávání nového strachu. Není v okolních zemích, v Rakousku, Maïarsku a Bavorsku, takových spekulantù se strachem poslední dobou málo, bohuel se ale vyskytli i u nás doma. Pokouejí se vyuívat k vyvolávání strachu a nenávisti i utrpení obìtí nacismu. Je to smutné a livé, ti, kteøí umírali doma i na frontách 2. svìtové války za Èeskoslovensko, umírali za demokratický a evropský stát, stát Masarykùv a Beneùv. Museli jsme nedávno hájit dekrety prezidenta republiky Edvarda Benee, bylo by ale smutné a zároveò smìné, kdyby z odkazu tohoto státníka mìla dnení Èeská republika pøevzít jen tyto dekrety, nezbytné, ale vydané v kruté dobì a dobou poznamenané, a kdyby zároveò nepøevzala Beneovu vizi spoleèné demokratické Evropy. Právì proto je dnes potøeba mluvit o obìtech nacismu. Nesmíme pøipustit, aby byly zneuívány proti naí budoucnosti, nesmíme na nì ale ani zapomenout. Vstupujeme do Evropy pro své dìti, ale vstupujeme tam také se svými padlými. S úctou k jejich utrpení, úctou, která není tak malá a malicherná, abychom pro ni museli popírat èi zlehèovat utrpení jiných obìtí zvìrstev, které nacismus rozpoutal. Vèetnì tìch, na nich jsme se nakonec podíleli. Ètu proti svému zvyku svùj projev z listu. Kdy jsem si jej pøipravovala, zala jsem sem, do památníku. Tam, kam dnes klademe vìnce, leely vude èerstvé eøíky. A na vlysu vstupní brány byl zbytek graffiti.
20
Moná ti, kteøí sem poloili snítky eøíku, byli stejnì staøí jako ten sprejer. Chtìla bych vìøit, e stejnì mladí jako mládenci s vyholenými lebkami a hákovými køíi na prsou. Ti mládenci, kteøí nevìdí, co èiní, a pro které ten straný znak není u symbolem stralivého vradìní a nejzrùdnìjí ideologie, jakou kdy lidstvo zplodilo, ale symbolem vzpoury proti naí spoleènosti, která je zklamala. Nemùeme jim odpoutìt jen proto, e nevìdí, co èiní, ale trestáme-li je, nesmíme zapomínat, e je trestáme také za svoji nedostateènost. Za to, e jsme neumìli dnení pøicházející generaci dost dobøe pøedat vzpomínku na hrùzy, které nesmìjí být zapomenuty, aby se neopakovaly. Protoe naím úkolem je, aby bylo mnohem více tìch, kteøí poloí snítku eøíku, ne tìch, kdo zneuctí z lhostejnosti památník obìtí sprejerskou cákanicí. To je úkol, který dluíme zdejím mrtvým a kterého se nesmíme zøíci. JUDr. Petra Buzková ministrynì kolství, mládee a tìlovýchovy *1965 Praha. Pravnuèka politika a senátora za sociálnì demokratickou stranu Frantika Modráèka. ·1984 maturita na gymnáziu ·1984 - 1989 studium Právnické fakulty Univerzity Karlovy ·Od 1989 èlenka ÈSSD ·1992 poslankynì ÈNR ·od roku 1993 PSP ÈR ·2000 odstoupila z funkce místopøedsedkynì ÈSSD, a to zejména pro svùj nesouhlas se zmìnou volebního zákona, na které se dohodly ODS a ÈSSD. ·2001 zvolena pøedsedkyní praské organizace ÈSSD. ·Je vdaná, má jednu dceru. Z PROGRAMOVÉHO PROHLÁENÍ ÈESKÉ VLÁDY. VZDÌLÁVÁNÍ Vláda povauje v1zdìlávací oblast za svou prioritu a bude usilovat o zvýení kvality vzdìlávání tak, aby ÈR v této oblasti dùstojnì obstála v mezinárodním srovnání. Vláda dokonèí reformu kolství s cílem vytvoøit prostupnou a ucelenou vzdìlávací soustavu, orientovanou na celoivotní vzdìlávání. Modernizaci vzdìlávání bude výraznìji orientovat na rozvoj klíèových dovedností a schopností, na zkvalitnìní informaèní i obèanské gramotnosti a na posílení výuky cizích jazykù. Vláda proto pøipraví zákon o vzdìlávání. Páteøí strukturálních a obsahových zmìn se stanou: princip celoivotního uèení, rámcové vzdìlávací programy pro jednotlivé stupnì a obory vzdìlávání, reforma ukonèování støedního vzdìlání, to je státní èást maturity, závìreèné zkouky a potøebný rozvoj diverzifikovaných forem terciárního vzdìlání a vzdìlávání dospìlých. Vláda také rozíøí studijní pøíleitosti v oblasti terciárního vzdìlávání. Za rozhodující povauje vláda zvýení poètu studijních míst v bakaláøských studijních programech, u nich vak vdy bude zaruèena ance pokraèovat ve studiu. Pluralita programù a forem poskytování terciárního vzdìlávání nesmí ohrozit prostupnost a kompatibilitu celého systému ani urèující pozici veøejných vysokých kol, zvlátì univerzit.
21
Vláda se zavazuje k zachování principu bezplatného veøejného základního, støedního i vysokého vzdìlávání. Vláda se zavazuje zvýit platy pedagogù a zároveò vytvoøit kariérní øád. Nepøipustí sniování kvalifikaèních pøedpokladù uèitelù základních a støedních kol. Vláda vychází z principu sdílené odpovìdnosti centra, krajù, obcí a jednotlivých kol, zavazuje se zachovat srovnatelné postavení kol vech zøizovatelù a posilovat formy vícezdrojového financování kol a kolských zaøízení.
Z diskuse ve Snìmovnì Poslanec Walter Barto (ODS): Jediné, co je moné v textu s povdìkem kvitovat, je staronový bohulibì znìjící slib, e podporu resortu kolství bude vláda chápat jako svou významnou prioritu. A tak jsem zkoumal, jak e si realizaci oné prioritní podpory v oblasti vzdìlávání vlastnì vláda pøedstavuje. Doèetl jsem se napøíklad, e vláda se sice hlásí ke koncepèním dokumentùm z minulého období, ale ani náznakem se nezmiòuje, jak je chce realizovat a pøedevím jak je chce financovat. Doèetl jsem se, e se vláda v modernizaci vzdìlávání bude orientovat na rozvoj klíèových dovedností, zkvalitnìní informaèní obèanské gramotnosti. Bohuel neøíká, ani co tyto pojmy znamenají. Doèetl jsem se, e se vláda zavazuje rozíøit pøíleitosti v oblasti terciárního vzdìlávání a opìt kromì odkazu na zvýení poètu studijních míst v bakaláøských programech chybí jak a jakými nástroji toho chce dosáhnout. A co znamená závazek, e absolventu bakaláøi bude zaruèena ance pokraèovat ve studiu? Doèetl jsem se, e se vláda zavazuje zvýit platy pedagogùm na úroveò srovnatelnou s Evropskou unií, e vytvoøí kariérní øád a vytvoøí nástroje, které zlepí pracovní podmínky ve kolství. Chybí vak by jen jakýsi náznak, jak toho má být dosaeno. A tak dále a tak dále. "Omylem je pøesvìdèení, e organizaèní kolská opatøení vedou automaticky ke zlepení kvality vyuèování a ke zvýení uèebních výkonù. Toto zboné pøání se týká podobné psychologické problematiky jako notorická nadìje, e permanentní evaluace ve tøídì udìlá ze patných uèitelù úspìné vyuèovací experty. Vechno jsou iluze, v nich je sice obsaena správná reformní mylenka, avak jednostranností a radikálností se sama falzifikuje. ádoucí zlepení kolních výkonù vyaduje spíe zlepení kvality vyuèování. Zlepení kvality vyuèování je dosaitelné jen zlepením vzdìlávání a dalího vzdìlávání uèitelù." Weinert, F.E.: Pìt omylù reformátorù koly. Psychologie dnes, 9/2002, s. 14-15.
22
Ivan Wilhelm
Vysoké koly potøebují perspektivu Ji delí dobu se vysoké koly doadují systematického dialogu s pøedstaviteli státu, jeho závìry by byly závazné pro dalí jednání a prosazování do reality. Nejde pøitom o nic meního ne o vzájemné vyjasnìní role vysokých kol v souèasnosti a o zpùsoby, jak poadavky vznesené vùèi vysokým kolám plnit. Bohuel vak, pøes vekerá døívìjí ujitìní o tom, jak se situace ji zmìní, nemùe být ze strany akademické obce spokojenost s tím, jak tento dialog dosud probíhal a jaká je situace dnes. Pøitom takový dialog probíhá prakticky ve vech státech nejen v Evropì. Role vysoké koly se toti velmi dynamicky mìní a tudí se bez zmínìné permanentní diskuse nelze obejít. Kriticky je dnes pøijímán fakt, e kolem 50 % uchazeèù o vysokokolské studium nemá v souèasnosti umonìn pøístup na vysokou kolu. Na druhé stranì se celkový poèet studentù na vysokých kolách v ÈR za posledních 12 let témìø zdvojnásobil. Nyní je zøejmé, e poèty studentù ji nemohou dále rùst bez splnìní dalích podmínek. Základní podmínkou pro dalí rùst poètu studentù je pøebudování vnitøní obsahové struktury studijních programù. Tato struktura je standardnì tvoøena bakaláøským, nejíøeji pøístupným stupnìm vzdìlání. Na nìj navazující magisterský stupeò je s ohledem na vyí studijní nároky pøece jen v jistém smyslu výbìrový a doktorandské studium je vlastnì vìdeckou èinností, a tudí vyhovuje pouze studentùm se speciálním zamìøením. Realizace této struktury vysokokolského studia je právì cestou k tzv. otevøení vysokých kol, kdy studijní standardy pøedevím bakaláøského stupnì budou akceptovatelné pro vìtinu populace. Protoe magisterský studijní program má na bakaláøský navazovat, plyne z toho fakt, e obsahová stránka studia se musí zcela promìnit ve srovnání s tradièními studijními plány vysokých kol. Jinak toti k podstatnìjímu navýení poètu vysokokolsky vzdìlaných lidí nemùe dojít. Je potøeba mít také na zøeteli, e souèasní studenti naich vysokých kol ji vìtinu svého aktivního ivota proijí v podmínkách èlenství ÈR v EU, a to bez ohledu na konkrétní termín naeho vstupu do ní. Kvalita vzdìlání, kterého se jim dostane, má proto pro nì zásadní význam. Pøitom úspìch na trhu práce je pouze jednou z podmínek ivotního úspìchu. Poskytnuté vzdìlání musí tedy být nejen profesní, ale celkovou výbavou jednotlivce v jeho kadodenní orientaci v ivotì. Práce na restrukturalizaci studijních plánù na vysokých kolách ji jistou dobu probíhají, a to za plnìní vech dalích povinností, take mùeme být rádi, e vùbec probíhají, bez ohledu na rychlost, jakou se to dìje. Sestavování tìchto nových studijních plánù se vìnují pedagogové, kteøí plní svoje stávající výukové i vìdecké povinnosti a jejich poèet kolem 13000 zamìstnancù celé desetiletí stagnuje, nehledì na známou situaci jejich odmìòování. Dalí, naprosto zøejmou podmínkou pro navyování poètu studentù je zvýení kapacity studijních míst. Øeením zde by mohlo být otevírání nových veøejnoprávních neuniverzitních vysokých kol, které mohou významnìjí èást této kapacity vázat na sebe. A dosud toti celá tíha navyování poètu studentù leí na stávajících vysokých kolách, je jsou vesmìs univerzitního typu a neuniverzitní veøejná vysoká kola nebyla dosud otevøena ani
23
jediná. Je nasnadì, e vechny vysoké koly je potøeba také vybavit nejen personálnì, ale i technicky a informaènì. Dalí základní oblastí èinnosti vysokých kol je èinnost vìdecká, výzkumná èi umìlecká. Je to samozøejmì èinnost velmi nároèná pøedevím intelektuálnì, organizaènì, ale i finanènì. I v této oblasti je nezbytné vyjasnit si stanoviska a pak tyto závìry prosazovat. Dnes je snad zøejmé, e nelze nic vyzkoumat na základì usnesení jakéhokoli orgánu, je vak nezbytné najít konsensus s tìmi, kdo se výzkumem zabývají. V posledním období pøijal parlament nový zákon o podpoøe výzkumu z veøejných rozpoètù, opìt obsáhlé téma na diskusi. Je potøeba velmi rychle vyjasnit monosti a odhodlání státu jak, a které výzkumné èinnosti bude podporovat. Musí opìt jít o èinnost perspektivní v období nìkolik let, týkající se nemalých nákladù na modernizaci technického a informaèního zabezpeèení, které je jiné ne v pøípadì vzdìlávacích èinností, a které u nás stále víc a víc zaostává. Ani není tøeba dodávat, e jde o èinnosti v rámci evropských kritérií hodnocení. Konkrétní øeení nastínìných otázek má samozøejmì øadu moností. Podstatnou skuteèností je vak fakt, e kadá vysoká kola potøebuje nezbytnì jistou perspektivu stability. Není v jejích silách rychle a èasto mìnit svoje prostøedí a pracovní podmínky. Vývoj vysokokolského sektoru mùe probíhat efektivním zpùsobem tehdy, bude-li detailnì prodiskutována a vybrána perspektivní varianta øeení, která bude rovnì prosazována. Pøíprava vládního programu na nadcházející funkèní období je ideální pøíleitostí pro tento proces, a bylo by neastné tento okamik ji ponìkolikáté nevyuít. (Hospodáøské noviny 11. 7. 2002)
Z rozhovoru o lidských zdrojích Právo, 20. 7. 2002
Alexandr Kramer: Myslím, e vím, co to je vìda a výzkum ale co to jsou ty lidské zdroje? Petr Mare: Tuhle otázku jsem za poslední týden urèitì dostal u víc ne stokrát! Mnì to pøipomíná pracovní zálohy.. Víte, co je zajímavé, pane redaktore? U nás prakticky kadý ví, co to je tunelování, ale skoro nikdo neví, co to jsou lidské zdroje. V Nìmecku, ve Francii, ve Finsku, ve védsku, tam vude je to naopak. Myslím, e na tom lze demonstrovat rozdíl mezi naí úrovní politického vìdomí a jeho úrovní v rozvinutých demokraciích. Já za svùj hlavní úkol povauji, aby u jednou v této vládì skonèím, i v Èeské republice kadý vìdìl, co to jsou lidské zdroje. Jene já trvám na odpovìdi u teï. Lidské zdroje jsou potenciál této zemì, tohoto kontinentu, této planety potenciál, který nám umoòuje pøeít. Péèe o nì znamená zajiovat, aby se lidé mohli uplatnit podle svých schopností, talentù a pracovitosti. Èili je to oblast, do které z jedné strany vstupuje
24
vzdìlávání, nikoliv ve své institucionalizované podobì kol, ale v podobì celoivotního vzdìlávání; druhým vstupem do tohoto prostoru je trh práce. Problém mé funkce je skuteènì v tom, e je tøeba ji definovat. Urèitì nebudu nìjakým velícím dùstojníkem nad jinými ministry u teï je jasné, e povaha té funkce bude pøedevím koordinaèní. Které ministry budete koordinovat? Mým prvním úkolem je pøipravit s pomocí expertních týmù koncepci, kterou pøedloím vládì... Mým jasným plánem je pøekonat dvoukolejnost vìdy a vysokých kol a dvoukolejnost institucionalizovaného kolního vzdìlávání celoivotního. Myslíte si, e Petra Buzková, která má oblast vzdìlávání na starosti Musím, vás pøeruit... protoe kdy se podíváte do tabulek, zjistíte, e nejde jen o paní Buzkovou; problém je právì v tom, e otázkami celoivotního vzdìlávání se vedle ministerstva kolství zabývá také ministerstvo práce a sociálních vìcí a e celá øada otázek dokolování a rekvalifikací je pøedmìtem zájmu ministerstva prùmyslu a obchodu. Myslíte si, e vás paní Buzková a pan kromach nechají mluvit do svých resortù? Problematika, kterou se mám zabývat, je výraznì prùøezová, mým úkolem bude nalézt co moná nejefektivnìjí zpùsob spolupráce jednotlivých resortù. Urèitì to bude proces, který nebude prost nejrùznìjích sporù, ale já spory vedené v pracovní rovinì nepovauji za nìco, co je jakémukoliv pracovnímu týmu ke kodì.
Z PROGRAMOVÉHO PROHLÁENÍ ÈESKÉ VLÁDY. VÝZKUM A VÝVOJ Vláda bude pøedevím posilovat rozvoj vìdy a výzkumu na univerzitách a ostatních kolách a podporovat sbliování neuniverzitních pracovi zvlátì základního výzkumu s vysokokolským výzkumem a vývojem. Podpoøí základní a aplikovaný výzkum tak, aby se podíl veøejných prostøedkù vynakládaných na tuto podporu zvyoval. Zároveò vytvoøí motivující podmínky pro investice do výzkumu a vývoje z nestátních zdrojù a od zahranièních investorù. Zvýí té efektivitu vynakládaných prostøedkù s dùrazem na pokroèilé technologie. V této souvislosti bude stimulovat zrychlení pøenosu výsledkù základního a aplikovaného výzkumu do prùmyslového výzkumu a vývoje. Souèástí politiky vlády bude té dùraz na pravidelné a objektivní hodnocení výsledkù výzkumu a vývoje. Výe finanèní podpory vlády bude vycházet z pravidelných a objektivních hodnocení tìchto výsledkù. Vláda bude dále podporovat rozvoj mezinárodní spolupráce pøedevím v rámci EU, usilovat o irí a aktivnìjí zapojení do evropského výzkumného prostoru.
25
PhDr. Petr Mare místopøedseda vlády pro vìdu, výzkum a lidské zdroje * 1953 Praha Studia: Historická fakulta Varavské univerzity, Filozofická fakulta UK (1978 promoce, 1983 doktorská, 1988 kandidátská práce v oboru svìtových dìjin) 1981 - 1984 vìdecký aspirant, odborný pracovník v Ústavu èeskoslovenských a svìtových dìjin ÈSAV 1987 - 1988 archiváø Veodborového archivu 1988 - 1990 vìdecký pracovník v Èeskoslovenském filmovém ústavu. 1990 Fakulta sociálních vìd UK (tajemník katedry politologie, prodìkan pro studijní záleitosti a vedoucí oddìlení amerických studií) 1996 pùsobil na Faculty of History University of Calgary 1998 - 2002 pøedseda Výboru pro vìdu, vzdìlání, kulturu, mláde a tìlovýchovu PSP ÈR Je autorem mj. knih Prezidenti Spojených státù, spoluatorem Dìjin zemí Koruny èeské (Paseka 1992) a Dìjiny a NATO (Paseka 1997) Je rozvedený, má dvì dcery.
Zvýhodníme investice do vzdìlání
Z rozhovoru Mladé fronty Dnes s místopøedsedou vlády P. Mareem dne 24. 7. 2002 Klíèovým úkolem pro vás a ministryni kolství je zmìnit jedno z nejsmutnìjích èísel: v Èesku má jen necelých devìt procent lidí vysokokolské vzdìlání. Jak otevøete univerzity více lidem? Je vùbec moné více zpøístupnit koly bez kolného, které sociální demokraté naprosto striktnì odmítají? Moje dohoda s paní Buzkovou ohlednì kolného zní tak, e nebudu hovoøit o kolném do doby, ne sociální demokracie sama pøijde s tímto tématem. Myslíte si, e s ním pøijde? To je téma, které pøijde ve chvíli, kdy serióznì zaèneme diskutovat právì o tom, jak zvýit poèet studentù a jak dostat na vysoké koly peníze z jiných ne veøejných zdrojù. Sociální demokraté v celé øadì zemí po èase dospìli k tomu, e kolné je velmi efektivní zpùsob. To je tøeba pøípad Velké Británie. Jak jinak se dají soukromé peníze do kol dostat? Paní ministrynì Buzková má v tomto smìru urèité projekty ve spolupráci se soukromými firmami. Firmy by mìly být pøizvány k tomu, aby mluvily do stavu vzdìlávání. Firmy, které budou investovat do vìdy nebo vzdìlání, by mìly dostat monost odeèíst si ty peníze z daní. V systému vysokých kol je ale i hodnì vnitøních rezerv. Chybí nám pestøejí nabídka vysokokolského vzdìlání.
26
Chybìjí hlavnì bakaláøské obory. Mnoho lidí ve vyspìlých zemích se spokojí právì s bakaláøským titulem ... V Anglii nebo Skandinávii mají naopak problém dostat studenty do magisterského studia, odcházejí u po bakaláøi. V tìchto zemích stavìjí pyramidu vzdìlávání odspodu, kde je mnoho lidí s bakaláøským vzdìláním. Pak je mení vrstva magisterského studia a úplnì nahoøe pár doktorandù. Paleta moností se musí rozíøit. Jde o nejrùznìjí typy kurzù od jednoho po est semestrù. Nejdùleitìjí je vytvoøit prostor, kam mùe èlovìk po maturitì vstoupit. Vybudovat takový systém je drahé. Znamená to rozíøení poètu studijních míst... Ano. Bude to stát hodnì penìz. Ve svìtì je bìné, e uplatnìní absolventù je jedním z kritérií, podle nich hodnotí kvalitu univerzit nezávislé ratingové agentury. Prospìl by nám podobný systém? Rozhodnì ano. My jsme u nás na fakultì sociálních vìd Univerzity Karlovy pøevzali z Cornellovy univerzity v USA systém hodnocení pedagogù studenty, co je souèástí obrázku, který bychom o kole mìli mít. Fungovalo to dva roky, pak to vyznìlo do ztracena. Øada kolegù na to reagovala velmi popuzenì. Výsledky pøitom byly velmi zajímavé. To je jeden z krokù, jak ze vztahu podøízený-student versus nadøízený-profesor vypìstovat kolegiálnìjí vztahy. Otázka je, jestli tohle chtìjí sami studenti. Kdy jsem jetì jako studijní prodìkan na fakultì navrhl, aby se peníze na prospìchová stipendia rozdìlila mezi ménì studentù, kteøí by ale dostávali výraznì vyí èástky, sami studenti to odmítli. Nakonec si to odhlasovali tak, e skoro vichni mají prospìchové stipendium a dostanou jenom nìjakých est stovek. Hovoøili jsme o daòových výhodách, které mají pøitáhnout soukromé peníze do vìdy. Jak budou vypadat? Do diskuse o vìdeckých prioritách by se mìly mnohem víc zapojit podnikatelské kruhy. Nejde o to vìdcùm nìco diktovat, ale propojit tyto dosud oddìlené svìty. U vybraných oborù by si pak firma èástku, kterou vìnuje ústavu nebo univerzitì na výzkum, mohla odeèíst z daní. Zároveò by mìlo být moné, aby si vìdecké instituce naopak zakládaly komerèní firmy, kde by jejich objevy mohly vydìlávat peníze. Musíme skoncovat s hroznou byrokracií, která dnes univerzitám a vìdeckým ústavùm ztìuje podnikání. S tím souvisí i zbourání bariér mezi univerzitami a Akademií vìd ... Není jediný dùvod, proè by mìla existovat fakulta slonistiky a ústav pro výzkum slonù, a ne jedno vìdecké pracovitì. Jediná cesta, jak udrovat znalosti na úrovni, je kdy vìdci uèí na univerzitách a studenti jsou pøímo zataeni do vìdy. U nás je to odtrené. Studenti se pohybují na fakultách, ty nejlepí pak pøesadíte do vìdeckých ústavù, ale propojení chybí. Objevy a znalosti se pak netoèí rychle, a to je patnì.
27
MUDr. Marie Souèková ministrynì zdravotnictví *1953 Brno Studia: gymnázium Brno, FVL UK Sekundární lékaø na chirurgii, ortopedii, pozdìji ambulantní specialista v oboru ortopedie s atestací I., posléze II. stupnì 1993 vedoucí lékaø ortopedického oddìlení SAZZ v Ústí n/L 1992 soukromá praxe v ortopedicko-rehabilitaènì-rekondièním centru v Chlumci 1995 vstup do ÈSSD 2000 radní krajského zastupitelstva Ústeckého kraje Garant Svazu handicapovaných, OS ÈÈK a Senior centra v Ústí n/L; spolupráce se Sdruením pro mentálnì postienou mláde v Ústí n/L; sponzoruje OS ÈÈK, dìtské domovy Je rozvedená, má dvì dìti
Ministrynì o fakultních nemocnicích Fakultní nemocnice by mìly dostat k dosavadním pøíjmùm od zdravotních pojioven za léèení pacientù peníze z rozpoètu kolství na výuku lékaøù, vìdu a výzkum. Dalí prostøedky by mìly získat na nároèné operace z chystaného fondu vývojové medicíny, øekla ministrynì zdravotnictví Marie Souèková. Pøipomnìla, e fakultní nemocnice zajiují výuku lékaøù a dalích zdravotnických pracovníkù. Proto hledáme cesty, jak zlepit vybavenost na poskytování kvalitní výuky, ale také jak poskytovat lepí podmínky pro vìdu a výzkum, kdy nejsou dostateèné finanèní zdroje na jejich pokrytí, vysvìtlila. Ministrynì ustaví dvì komise pro Èechy a Moravu, v nich se øeditelé nemocnic se zástupci ministerstva a dotèených mìst dohodnou na optimálních poètech lùek a rozdìlení specializované péèe. Podle toho pak bude ministerstvo smìøovat do nemocnic investice ze státního rozpoètu. Podle Souèkové zatím není jasné, jakou právní formu budou fakultní nemocnice mít. Pravdìpodobnì se zmìní jejich název na univerzitní a mìla by zùstat zachována jejich veøejnoprávní funkce. Mìly by v nich vznikat správní a dozorèí rady s dominantním zastoupením ministerstva jako zøizovatele. Vedle penìz z rozpoètu kolství a fondu vývojové medicíny chce ministrynì získat peníze pro nemocnice také lepím výbìrem zdravotního pojistného a zmìnou pøerozdìlování mezi pojiovnami. ÈTK 1.8.2002
28
Z PROGRAMOVÉHO PROHLÁENÍ ÈESKÉ VLÁDY. ZDRAVOTNICTVÍ Zdravotní politika vlády bude vycházet z principù ekvity, technické a medicínské efektivity a dlouhodobé finanèní stability, mezigeneraèní solidarity, solidarity zdravých s nemocnými a zdravotnì postienými, profesionality a kontroly veøejnosti. Vláda zdùrazòuje prevenci jako základní aspekt péèe o zdraví, jako nejménì nákladný zpùsob pøedcházení nemocem a poruchám zdraví. Zdraví není kategorií výluènì medicínskou, ale iroce humánní. Vláda si uvìdomuje sociální, ekonomické a ekologické faktory, které ovlivòují zdraví a potøebu vìtí integrace základních poadavkù ochrany veøejného zdraví do rozhodování ostatních sektorù, vèetnì rozhodování na komunitní úrovni. Vláda bude vytváøet podmínky pro dùstojné zacházení s pacientem, jeho zvýenou informovanost o zpùsobech kvalitní léèby a podporovat jeho svobodný výbìr zdravotní péèe. Úèinný diagnosticko-léèebný proces bude dostupný vem pacientùm podle zásad ekvity a potøebnosti. Souèasnì budou dále propracovávány mechanismy optimalizace pohybu pacienta pøi vyhledávání zdravotní péèe s dùrazem na práva a odpovìdnost pacienta i lékaøe. Zvlátní dùraz na dostupnost a odpovídající zdravotní péèi bude vìnován obèanùm se zdravotním postiením. Vláda bude vytváøet podmínky nejen pro udrení jejich zdravotního stavu, ale i pro ivot v domácím prostøedí. Spoleènì s regiony bude podporovat restrukturalizaci souèasných lùkových kapacit pro potøeby stárnoucí populace. Zdravotní hospitalizace budou hrazeny z veøejného zdravotního pojitìní, pøièem nesmí být naruena rovná dostupnost indikované zdravotní péèe. Vláda pøipraví návrhy právních pøedpisù, ve kterých budou definovány podmínky èinnosti zdravotnických zaøízení a jejich veøejnoprávní funkce. Vláda zajistí úèelnou organizaci zdravotnických slueb s posílením úlohy krajù a obcí na základì subsidiarity. Na základì irokého odborného konsensu budou navreny standardizaèní procesy pro jednotlivé druhy a formy zdravotní péèe, vèetnì úpravy úhrady ze zdravotního pojitìní, v závislosti na rozvoji medicíny tak, aby nedolo ke zúení stávajícího vìcného rozsahu zdravotní péèe, hrazené z veøejného zdravotního pojitìní. V oblasti léèiv a zdravotnických prostøedkù budou implementovány standardy jakosti harmonizované s EU. Spolu s koordinací regulaèních procesù, od cenotvorby a po regulaci spotøeby, se zajistí dostupnost kvalitních, bezpeèných a úèinných léèiv a zdravotnických prostøedkù vem, kteøí je potøebují. Rovný pøístup ke zvlátì nákladné zdravotní péèi bude zajitìn vytvoøením samostatného fondu pro rozvoj moderní medicíny, jen bude financován vícezdrojovì.
29
Vláda bude nadále dbát o celkovou bilanèní rovnováhu veøejného zdravotního pojitìní s tím, e se nezvýí spoluúèast obèanù na péèi, hrazené z veøejného zdravotního pojitìní, ani nepodpoøí zvýení procentní sazby povinného zdravotního pojitìní placeného zamìstnanci a zamìstnavateli. Vláda podpoøí opatøení, zajiující plné pøerozdìlení vybraného pojistného na zdravotní pojitìní.
Z rozpravy ve Snìmovnì: Poslanec J. Matálka, KSÈM: Obecnì celý program trpí velmi nestandardní terminologií, která svìdèí o neujasnìnosti problémù a jistém stupni amatérismu. Dále je zøejmé, e autor textu nezná platnou legislativu, protoe by jinak nemohl slibovat to, co v je ji v zákonech zakotveno, anebo slibovat exekutivní postup tam, kde chybí zákonné zmocnìní, pøípadnì je proti duchu zákonù, které spoleènì prosadily v minulém volebním období strany souèasné vládní koalice. Není jasné, co je demokratická zdravotní politika. Je to zøejmì kadá politika, kterou prosazuje lid prostøednictvím svých volených zástupcù. Jiná ne demokratická tedy u nás nepøichází ani v úvahu. Technická a medicínská efektivita, která je zmiòována, není starostí politiky, ale lékaøské vìdy a techniky, není zmínìna organizaèní efektivita, která je odpovìdností zástupcù vládní moci.
30
Zásadì profesionality odporuje text prohláení. O profesionalitu zdravotníkù se, doufám, bát nemusíme. Vìøme, e pod kontrolou veøejnosti bude i èinnost ministerstva. Není jasné, k èemu se vztahuje slùvko zachování. Co má být zachováno? Poruchy zdraví, hromadnì se vyskytující onemocnìní nebo opatøení k vytváøení? Ochrana pracovních podmínek ji byla hygienické slubì odòata, co by mìl autor vìdìt a nepatøí tedy do resortu zdravotnictví. Jinak jde o pouhý výèet tradièních úkonù orgánù veøejného zdraví. Ani druhá vìta nedává smysl, nebo definuje prevenci jako nejménì nákladný zpùsob pøedcházení nemocem a poruchám zdraví. Pøitom ale prevence je totoná s pøedcházením nemocem a poruchám zdraví. Nemùe tedy být nejlevnìjím zpùsobem, pøípadnì je souèasnì i jejím nejdraím. Je nejasné, co je zvýená informovanost pacientù, a jak by mohla vypadat podpora svobodného výbìru zdravotní péèe, nebo co mohou být mechanismy optimalizace pohybu pacienta. Vláda se tím zøejmì vùbec k nièemu nezavazuje. Nabízí se také otázka, nakolik je výbìr optimálnì se pohybujícího, zvýenì informovaného pacienta skuteènì svobodný. Udrení zdravotního stavu zdravotnì postiených je snad také jen kouzlo nechtìného. Cílem by snad mìlo být pøedevím zlepení jejich zdravotního stavu. Závazek úhrady hospitalizace ze zdravotní indikace z veøejného zdravotního pojitìní je zvlátní, nebo to není nic nového. Naproti tomu rovná dostupnost indikované zdravotní péèe je novinka. Jen není jasné, co s indikovanou péèí, která se z veøejného zdravotního pojitìní nehradí. Znamená to, e v zájmu rovnosti nebude poskytována, nebo ji v zájmu úplné bezplatnosti nebude indikovat vùbec nikdo? Je hezké, e vláda je odhodlána pøipravit návrhy právních pøedpisù, ve kterých budou definovány podmínky èinnosti zdravotnických zaøízení. Není vak jasné, co má být jejich cílem. Standardizaèní procesy budou jistì znamenat zvýení nákladù pøinejmením na nìkteré druhy zdravotní péèe. Èím bude tento jev kompenzován pøi nezvýení pojistného, je nejasné. Evropské standardy kvality lékù a zdravotnických prostøedkù ji implementovány byly. Dostupnost kvalitních, bezpeèných a úèinných léèiv a zdravotnických prostøedkù vem, kteøí je potøebují, je dávno zajitìna, ovem s výjimkou dostupnosti cenové. Fond pro rozvoj moderní medicíny, kterou je mínìna zvlá nákladná zdravotní péèe, nezajistí podle naeho názoru rovný pøístup k této péèi, ale pravý opak. Zatím je poskytována vem, kteøí ji potøebují, a po vytvoøení fondu to bude platit do jeho vyèerpání. Vlády prozatím bilanèní rovnováhu veøejného zdravotního pojitìní pøedevím naruovaly. Tato vláda k tomu zatím nemìla pøíleitost. Vláda hodlá podpoøit opatøení, zajiující plné pøerozdìlení vybraného pojistného, místo toho by vak mìla pøedloit pøísluný zákon. Programové prohláení bohuel neobsahuje jakýkoliv závazek optimalizace sítì zdravotnických zaøízení, zejména lùkových a redukce spotøeby lékù, dále záruky pacientùm, e
31
jim nebude odpírána zdravotní péèe, napø. nepøijetím k hospitalizaci z úsporných dùvodù, a e budou nepodjatì øeeny jejich stínosti. Poslanec Milan Cabrnoch, ODS:V kapitole Zdravotnictví mùeme nalézt øadu nejasných a bezobsaných pojmù, nikdo neví, co je moderní a demokratická, a co nemoderní a nedemokratická zdravotní politika, nikdo neví, co je technická a medicínská efektivita, a co je efektivita netechnická nebo nemedicínská. V prohláení se deklaruje dlouhodobá finanèní stabilita. Vedle ní vak závazek nezvyovat pojistné a nezvyovat vstupy mimo zdravotní pojitìní. Na zdravotnictví tedy zákonitì bude stále ménì, nebude mít dalí prostøedky na úhradu rostoucího objemu potøebné zdravotní péèe. Tento objem poroste nezbytnì v souvislosti jak se stárnutím naí populace, tak s rychlým rozvojem medicínských technologií. Podle vládního programového prohláení bude zdraví èi nemoc obèana nikoliv jeho problém, ale spoleèenský problém, který bude øeit spoleènost ve veøejném zájmu, s pomocí veøejných prostøedkù a pod veøejnou kontrolou. Plán, podle kterého bude vláda optimalizovat pohyb pacienta, nahání hrùzu. A já pevnì vìøím, e i pøesto si vìtina naich obèanù v této zemi bude i v dalích letech svùj pohyb optimalizovat sama podle svého osobního rozhodnutí. Vláda hodlá regulovat ceny, spotøebu, vzájemné regulace provázat a koordinovat. Regulace nahradí pøirozené trní prostøedí a v koneèném dùsledku nepovedou k nièemu jinému ne ke zvýení cen a omezení kvality a dostupnosti zdravotní péèe. Plné pøerozdìlování prostøedkù zapadá do schématu nivelizace a demotivace. V péèi o zdraví není v programovém prohláení vlády ádný prostor pro osobní odpovìdnost, pro svobodné rozhodnutí jednotlivce. Odpovìdní, pracovití a poctiví obdrí od naeho milého státu stejnou péèi jako neodpovìdní a nepracovití. Takovýto pøístup mùe vyhovovat pouze tìm druhým. V celé kapitole vìnované zdravotnictví není jediné slovo o primární péèi, jediné slovo o soukromých poskytovatelích zdravotní péèe, jediné slovo o privatizaci, chybí jediné slovo o vytvoøení rovného prostøedí pro konkurenci. A co více. V této kapitole není dokonce ani jediné slovo o kvalitì zdravotní péèe, ani jediné slovo o vzdìlávání zdravotnických pracovníkù. Celá kapitola se omezuje na rovnostáøství a pøerozdìlování. V koneèném efektu toto rovnostáøství a pøerozdìlování nejen ve zdravotnictví povede k solidárnímu sdílení kvality, k pøerozdìlování bídy a k solidárnímu sdílení poklesu této kvality. Souèasnì s posilováním vlivu úøedníkù se bude dále roziøovat prostor pro edou ekonomiku, pro protekci a pro úplatky.
32
ZDRAVOTNICTVÍ V KRIZOVÝCH SITUACÍCH VÈEREJKA, DNEKA A ZÍTØKA
33
Úhel pohledu na dnení i budoucí katastrofy a krize Jarmila Drábková
OCHRIP FN Motol, Praha Katedra urgentní medicíny a medicíny katastrof IPVZ, Praha V roce 1997 se v Praze konala bez jakéhokoli mediálního ohlasu mezinárodní konference s hlavním odborným tématem: Obtínost rozhodování v tísòových a katastrofických situacích. Nemìla tisíce úèastníkù, ale hovoøili a diskutovali pøipravení a zkuení profesionálové. Pøesáhla rámec zdravotnictví pøesnì tak, jak je a bude tøeba. Integrace zdravotnických a nezdravotnických slueb a postupù Profese úèastníkù konference byly nejen zajímavé, ale i velmi pøínosné. Uveïme pøíklady: Pøedstavitel krizového tábu, sám hasiè, se podílel na zvládání rozsáhlých poárù lesù v Jihovýchodní Asii, jejich kouø zamoøoval vodstva moøí i Austrálii nezávisle na oddìlení kontinentù. V tée pracovní skupinì zasedal pøísluník Scotland Yardu z Londýna, k nìmu vichni vzhlíeli s uznáním. Rozhodoval o opatøeních pøi velkých, a masových hudebních a taneèních akcích mladých lidí v halách i na otevøených plochách, u nich vliv drog nebyl zanedbatelný. Izraelský zástupce pøedával zkuenosti s teroristickými akcemi a s udrením poøádku pøi hrozbì vzniku paniky. Úèastník z USA pøedvedl, jak jsou zajiovány motorizované megaakce na pøíkladu populárního závodu v Indianapolis. Nechybìli zdravotníci s tématikou, jaká jsou pøevládající ohroení ivota a zdraví v rùzných katastrofických situacích; jak se rozhodovat preventivnì a jak se rozhodovat za ji vzniklé situace; kdy pøejít od taktiky optimálního oetøení jednotlivcù k poskytnutí péèe podle prognózy pøeití pøi velkém poètu postiených. Kategorie a generace katastrof Konference se snaila zformulovat, jaké kategorie mimoøádných situací a katastrof nás èekají ve 21. století, abychom si vèas promysleli situace, pro nì máme mít pøipraveny algoritmy kritérií rozhodování i vydaných rozhodnutí. Úkolem konference bylo definice a irí formulace uèinit nejen výstiné, ale i jednoduché. Potìilo mne tehdy, e se zámìr splnil a dostal dokonce a didaktický ráz irího významu. I. generaci katastrof známe dùvìrnì ji z dlouhé historie lidstva. Jsou nejlépe popsány, jsou èasto i umìlecky zpracovány a s odstupem èasu i pomìrnì objektivnì zanalyzovány. Jsou pøedevím pøírodního pùvodu a lze je èekat i nadále: zemìtøesení, sopeèná èinnost, velké poáry lesù a raelini za sucha, záplavy a sesuvy pùdy po dlouhých detích nebo pøi jarním tání èi devastující vzduné víry a obrovské tsunami apod.
34
Civilizace pøinesla pro tuto podskupinu mnoho výhod pro lidstvo. Monitorování satelity, seismografické sledování, globální informaèní superdálnice umoòují vèasné pøedpovìdi. Pøesto je pravdìpodobnost vèasného pøedvídání asi 70 % a úspìnost zvládnutí asi 60 %. Ve 40 % nevíme napø. pøesnì místo, kudy projde tornádo, kdy a kde udeøí vlna veder - killing heat - èi kde právì vyvøe bublina oxidu uhlièitého, která z oblasti vytìsní kyslík. Navíc èást zemí není schopna ani po vèasném varování pøesunout rychle a spoøádanì ohroené obyvatelstvo na rozdíl od pøíkladnì úspìné preventivní evakuace pøed erupcí sopky St. Helene v USA. Do druhé podskupiny I. kategorie patøí katastrofy, které si lidstvo vytvoøilo vlastní èinností v posledních dvou stoletích. Zpoèátku jsme je vìtinou nazývali provozní havárie. Dalí pokrok paradoxnì ukázal, e mohou mít daleko vìtí rozsah, ne jsme jim pøisuzovali. Název se zmìnil na katastrofy zpùsobené èlovìkem (man-made disaster). Vznikla rùznorodá skupina, která sledovala technický rozvoj. Ke katastrofám podskupiny øadíme jak zkázu Titanicu, tak havárii v Èernobylu. Mezinárodní spoleèenství, média i svìtové veøejné mínìní reagují okamitou pomocí pøedevím na katastrofy s poètem 1000 a více postiených, popø. s mením poètem postiených, ale s vìtím podílem dìtí a nezletilých. II. generace katastrof pohlíí na katastrofy z ponìkud odliného úhlu. Aèkoli jsou obsahem této skupiny v podstatì tyté rizikové momenty jako v pøedchozím odstavci I. generace, lií se vysokou pravdìpodobností delího a protrahovaného prùbìhu a moného brzkého opakování. Z toho dùvodu dostaly název krize. Je pro nì charakteristické, e mají i následný, nahlodávající a znejisující vliv na postienou komunitu, popø. na celou spoleènost. Významnì pøibývají psychologické momenty. Od úvodního chaosu, který vznikne vdy, od úvodní a hektické snahy pomoci se odvíjí protrahovaný stres a únava. Odhadem je v technicky vyspìlé, civilizované spoleènosti pøiblinì 23 % psychotikù a 5 % neurotikù. Za krize se nezmìní významnì procentuální podíl první citované skupiny, ale podíl neuroticky se chovajících a jednajících jedincù vzroste a na 20 %. Popisuje se zvýená sebevraednost, pøecitlivìlost na upozoròování na rizikové momenty, obrana pøed pøijetím nové reality, deprese atd. Charakteristickým pøíkladem pro èeskou kotlinu jsou nyní opakované záplavy. Obdobný moment je v datu 11. záøí v USA. Je zèásti larvován pozitivnì motivujícími snahami o zajitìní bezpeènosti a zèásti kompenzován èasovým intervalem, tj. absencí druhotného úderu. Krize jsou nebezpeèné pro svùj demotivující a depresivní náboj, který je vyznaèen zejména v postindustriálních, postmoderních a individualistických spoleènostech, zvyklých na systém, úroveò a pøevládající øád. III. generace: Uvedenou generaci, pokud z ní vylouèíme váleèné konflikty, lze oèekávat jako novou a reprezentativní pro 21. století. Teprve to pro ni pøináí monosti plného uplatnìní. Prognózy praví, e zasáhne pøedevím technicky vyspìlé civilizace. Název, který byl mimoøádným situacím a katastrofám této skupiny pøiøazen, zní a apokalypticky. V angliètinì se nazývají break-down katastrofy, co vnímáme jako zhroucení. Mohou
35
zasáhnout satelitní sítì, øízení letecké dopravy, monitorování ovzduí a jeho bezpeènosti, organizaci záchranných akcí, dále globální obchodování, zaloené na internetu, databáze a rozhodovací systémy. Nemusí mít v první fázi obìti na ivotech, destruují postupnì danou spoleènost a její øád. Uvedenou kategorii není tøeba podrobnì rozebírat, protoe jsme denními svìdky jejích jednotlivých prvkù, které se na ní podílejí. Hackeøi ani teroristé jetì neudeøili v plném rozsahu, take máme stále tendenci vnímat katastrofy prizmatem I. a II. generace. První varovné signály III. generace sledujeme v televizi zatím jako zajímavé, ale dosti vzdálené události. Hlavní riziko pro budoucnost je v jejich nynìjím podceòování, a vytìsòování ze skupiny hrozících katastrof. Záplavy a vlna veder Je zcela evidentní, e v popøedí stojí nae dnení starosti. Týkají se nyní záplav. Postihly asi 16 % z nás a v budoucnosti v rámci solidarity se dotknou nás vech. V hlavním mìstì se nás bude v nejblií budoucnosti bezprostøednì týkat summit NATO, ostatní obyvatelé nás budou tak trochu pozorovat v televizi. Ale vichni daòoví poplatníci pøispívají na vybavení pro bezpeènost v hlavním mìstì v dobì summitu. Je vdy vhodné se rozhlédnout íøe a dále a s urèitým odstupem si vytváøet názor. Vlna veder, která nás v létì postihla a která se bude pravdìpodobnì opakovat i pøítí léto, nebyla smrtící, jako byla opakovanì v USA. Prola s aktuálními konkrétními informacemi i radami pro obyvatelstvo, nezaøadili jsme ji ani mezi katastrofy, jako ji vnímají Amerièané v Chicagu èi v Tennessee. Záplavy mìly a mají daleko vìtí rozsah majetkových kod a znejisují. Byly opakovanì, a to v pomìrnì krátkém èasovém intervalu. Poèet obìtí byl malý, materiální kody a psychotraumatizující postiení naopak podstatnì vìtí a budou i delí. Opakování nelze vylouèit. Situace odpovídá kritériím teorie prvotního a druhotného úderu, známé z akutní medicíny. Pokud je druhotný úder, napø. závaná komplikace nebo nutnost reoperace, zasazen organismu døíve, ne se plnì stabilizuje a doplní svou pøedchozí rezervu, je pokles imunity potencován a je velmi signifikantnì sníena schopnost organismu zvládnout navýení zátìe. Pøipravenost Posuïme i informovanost a konkrétní pøipravenost obyvatelstva. Je známo, e v Japonsku trénují dìti evakuaci ze kolní budovy, protoe riziko zemìtøesení je reálné a dìti jsou garancí genofondu. V dobì studené války se pøi CO koleních v Praze zdùrazòovalo: Pokud bude napadena vltavská kaskáda pøehradních zdí, lze na okraji Prahy, pøiblinì v Modøanech, oèekávat frontální záplavovou vlnu asi do 20 minut. Prahou vltavským koridorem - bude procházet asi 2025 minut, take obyvatelé Troje mají pøíznivìjí èasové podmínky pro únik. Bude vysoká 1620 m, take jetì na nástupiti stanice I. P. Pavlova bude voda sahat po kotníky, nám vysvìtlili coby pøíklad. Byli jsme nabádáni, abychom mìli vdy své nejdùleitìjí dokumenty u sebe, a lektor nezapomnìl, moná s humorem, zdùraznit, e i zdatní
36
plavci, pøebývající ve vltavském koridoru, by mìli mít sloená plovací køidélka v pøíruèním dosahu. Dodával, e na levém bøehu Vltavy je v akutní záplavové zónì asi 140 kolek, take autobusy MHD vysadí na pøíkaz z vysílaèky dospìlé, zajedou k vytipovaným kolkám, dìti ji seøazené pøed kolou do nich rychle nasednou a vozy pohotovì vyjedou na Petøín èi Strahov nebo Zlíchov. Dospìlí nech do udané výe 20 m nad hladinou vybìhnou do kopce sami, konèil. Èást z tìchto informací se osvìdèila i letos, dávno po pádu elezné opony a zmìnì infrastruktury ve vltavském koridoru; geografie ani demografie se toti pøíli nezmìnily, take budou v analogických situacích platit vdy. Posuïme jetì dalí výstiné pøíklady: Bezpeènostní výbor Parlamentu ÈR se ji pøed datem 11. záøí zabýval riziky moderní doby v naí otevøené spoleènosti. V popøedí stál problém chemického terorismu a bioterorismu. Semináø s odborníky rùzných profesí pøinesl nejen souhrn poznatkù, ale ukázal, e se musíme umìt uèit z varovných známek døíve, ne pøijde úder. Útok na Twins toti nebyl první. V roce 1993 vjelo do suterénního parkingu WTC nákladní auto naloené výbuninami a explodovalo. Reakce byla klasická obrátila se zpìt k provedenému èinu, by ve velmi nedávné minulosti, neobracela se s invencí a fantazií k budoucnosti.. Byl zaøízen velín, obsluhující videokamery v parkingu, ve výtazích z parkingu, ochrana vrat pro vjezd byla zdokonalena. Pøítí úder byl veden, kde jej nikdo neèekal, kde se nic nemonitorovalo. Porovnejme tento historický pøíklad s teroristickou akcí sekty Óm inrikjó. Ani jejich útok v Tokiu nebyl první. Generální zkouku uspoøádala sekta v metru v mením, celkem neznámém japonském mìstì nìkolik málo let pøedem. Ve svìtì jí málokdo vìnoval pozornost, i kdy i ona mìla své obìti. Ale Japonci se správnì zamysleli. V tokijském metru zintenzivnili klimatizaci, aby toxicita ovzduí v metru rychle klesala. Zajistili lepí pístový efekt posunu vzduchu jedoucími soupravami, a tím také napomohli zøedìní a odvedení toxických výparù. Na nástupitì i dozorèí místa pøímo v metru umístili antidota. Antidota dali i do nejbliích nemocnic. Teroristický útok pøiel. Zatèení pøísluníci sekty pøiznali, e své propoèty oproti pøedchozí generální zkouce nezmìnili a e je tokijský výsledek malého rozsahu jimi naplánované katastrofy velmi zklamal. Japonský pøíklad je svou filozofií hodný následování. Zahrnuje informovanost, preventivní systémové rozhodnutí, operativní zásah i úspìný výsledek. Katastrofy provázejí Zemi od jejího vzniku, jak víme i z diskuse o vyhynutí dinosaurù. Èást jich pøipojila navíc lidská civilizace svým technickým rozvojem. Mají své charakteristiky, zákonitosti, projevy i obìti. Záplavy v létì jsou milosrdnìjí ne na jaøe s noèními mrazy. Postiení nezaplaví traumacentra, ale interní oddìlení, LDN, azylové prostory. Povedou diagnózy podchlazení, hypohydratace, hypovolemický ok, psychotrauma, bronchopneumonie; køivka úmrtnosti bude kulminovat okamitì a pozdìji u seniorù a malých dìtí.
37
Pøi smrtící vlnì veder bude letalita kulminovat tøetí den na hypertermii s centrální smrtí a/ nebo se srdeèním selháním. Nejohroenìjí oblasti nebudou podél øek, ale v panelových sídlitích a v domech dùchodcù a seniorù. Medicína katastrof má své celosvìtové heslo. Je na plakátì, na nìm posádka záchranného èlunu v oranových vestách odváí starou paní ze zaplavené oblasti. Zní: Should disaster strike Be prepared. K tomu není co dodat.
[email protected]
Povodòové otazníky Ve dnech, kdy zaèala opadat voda, odpovídali redakci VNR pøedstavitelé lékaøského stavu Pøedseda Èeské lékaøské spoleènosti J. E. Purkynì, prof. J. Blaho: Jak se v krizových situacích, jako jsou záplavy, teroristické útoky, války nebo jiné katastrofy projevuje lékaøská solidarita? Nìkteré organizace, jako napø. Lékaøi bez hranic, které na tuto pomoc jsou speciálnì zamìøeny, mají i finanèní prostøedky a jsou v takových pøípadech schopny pomáhat postieným státùm. Vidíme to napø. v asijských zemích, jako je Indie a Bangladé, nebo v Africe, kde vude právì Lékaøi bez hranic udìlali obrovský kus práce. Co mùe dìlat Purkyòova spoleènost? Jejím cílem není takováto mezinárodní spolupráce, nicménì mùeme a také se o to snaíme pomáhat aspoò morálnì. Ovem celá øada èlenù naí spoleènosti i jiných spoleèností odborných jezdí do ciziny èasto za velmi skromných podmínek a pomáhá tam. Jsou vak také státem organizované samostatné akce, tøeba v rámci vojenské pomoci v Afgánistánu nebo v zemích bývalé Jugoslávie. Vzájemná pomoc lékaøská tedy existuje. Globalizace toti nemá jen ekonomický význam a smysl pejorativní, ale provází ji také globalizace etiky, morálky a vzájemné pomoci. V tomto smìru se jistì bude vyvíjet i dál a to je myslím dobøe. Ministrynì zdravotnictví MUDr. Marie Souèková: Jak je èeské zdravotnictví pøipraveno na mimoøádné události? Zdravotnictví je souèástí integrovaného záchranného systému. V krizové situaci je ve zvýené pohotovosti záchranná sluba a pøipraveny jsou nemocnice nejenom k pøijímání nejenom akutních pøípadù, ale i sociálnì potøebných obèanù. Otevøeli jsme lùka v rámci protiatomového krytu v Thomayerovì nemocnici a sociální lùka na Bulovce. Pokud by tyto kapacity nedostaèovaly, mìli jsme jetì dalí záloní lùka, v Praze jich bylo pøes dva tisíce. Celou dobu byl funkèní krizový táb ministerstva, pravidelnì se scházíme, máme své zástupce jak v ústøedním krizovém tábu, tak i v krizových tábech na úrovních niích.
38
Prezident ÈLK MUDr. David Rath: Jak na základì svých zkueností nejenom prezidenta Èeské lékaøské komory, ale i terénního lékaøe z Kralup hodnotíte pøipravenost èeského zdravotnictví na záplavy nebo jiné mimoøádné katastrofické události? Slyeli jsme o tom, e napøíklad chybìjí vakcíny pro oèkování záchranáøù. Domnívám se, e na vìtí rozsah postiení není ádný stát na svìtì pøipraven. Ukázala to i zkuenost USA, kde po teroristickém útoku selhaly záchranné sloky mnoho obìtí bylo i z øad záchranáøù, a to si myslíme, e tam tyto systémy fungují lépe ne u nás. U nás mimoøádnì velké záplavy na tak velkém území do jisté míry stát ochromily, øadu týdnù se bude obnovovat i sí zdravotnických zaøízení. Na vechny moné katastrofy, ke kterým mùe dojít, asi není mono mít dnes a dennì pøipraveny zásoby, to je organizaènì nemoné. Ze své osobní zkuenosti lékaøe v jednom zaplaveném mìstì øíkám, e pøes vechny výhrady a chyby je nutno smeknout klobouk pøed hasièským sborem a pøed obyvateli ti v drtivé vìtinì k problémùm pøistupovali naprosto serióznì, øídili se pokyny, nekomplikovali záchranáøùm situaci, ale naopak se jim snaili pomoci. Dobøe zareagoval i systém záchranné sluby. Napø. Kralupy byly vodou rozdìleny na nìkolik nekomunikujících èástí, zatopena byla i záchranná sluba a její radiový dispeèink. Protoe se vak velmi rychle nala improvizovaná pracovitì na kopci, byla základní zdravotní péèe zajitìna, i kdy se kvùli zaplaveným silnicím jezdilo na mnohem vìtí vzdálenosti. Jak se zdravotníci podílejí na evakuacích, mají dohled na ubytovnách pro evakuované? Jak to, e záchranáøi nebyli oèkováni? Ve se teprve bude muset vyhodnotit. Musím vak pøiznat, e s evakuaèním centrem nemám zkuenosti, protoe to bylo vìcí místních samospráv, jakou péèi zajistí. Záleelo na místních podmínkách. Je ale pravda, e evakuovaní mìli zdravotnickou péèi zajitìnou jako za normálních bìných okolností, mohli volat záchranku, lékaøskou slubu první pomoci. Vá názor na oèkování? To je svízelná záleitost. Oèkování, má-li být povinné, musí být naøízeno zákonem. Nevybavuji si, zda existuje nìjaký zákon, který by stanovoval povinnost pro vechny sloky integrovaného záchranného systému, aby byli oèkováni proti urèitým pøedem daným chorobám. Povinné oèkování je pro zdravotníky, èili je otázka pro ministerstvo zdravotnictví a pro zákonodárce, aby vyhodnotili, zda spektrum povinného oèkování by nemìlo být pro nìkteré profese rozíøeno. Hlavní hygienik ÈR MUDr. Michael Vít: Jak je zpracován systém ochrany obyvatel? Kdy jsme minulý rok oèekávali riziko pandemie chøipky, projednali jsme vládní materiál ochrana obyvatelstva, na který vláda uvolnila finanèní rezervu a stanovila postupné kroky, jak bychom se mìli zachovat kdyby k pandemii chøipky skuteènì dolo. V souèasné dobì jsme se rozhodli pøipravit do vlády obdobný materiál o sanaci povodní: jak by se mìla ÈR
39
chovat z hlediska ochrany obyvatel právì v takových krizových situacích. Postoj musí být jasný, musí být jasnì definovány finanèní rezervy na jednotlivé kroky, abychom sníili na co nejmení èást rùzná prodlouení. Co se týká evakuace, nai kolegové v hygienických stanicích pravidelnì procházejí vechna evakuaèní støediska a kontrolují i hygienický standard a zase je tady jedno pouèení: zákon nestanoví hygienické zabezpeèení bydlení a myslíme si, e bychom se touto kapitolou mìli zabývat a mìli by být dány aspoò minimální standardy pro takový typ ubytování. Chápeme, e dva tøi dny se dá bydlet v tìlocviènì, ale pro následnou evakuaci - mohlo by to být i 30 tisíc lidí - u musí být jiný standard.
Oèkování proti zákrtu, uprchlický tábor Vlachovo Bøezí, 1938
40
Hygienické zkuenosti z uprchlických táborù Kpt. zdrav. MUDr. Karel Raka
Z pøednáky na èlenské schùzi Èsl. spoleènosti pro hygienu a sociální lékaøství 8. 2. 1939 Ji v dobì prvních zpráv o útìku obyvatelstva z pohranièí v záøí minulého roku dochází v bývalém ministerstvu veøejného zdravotnictví a tìlesné výchovy z popudu prof. MUDr. H. Pelce k jednání o monostech prevence pøenosu a rozíøení infekèních chorob, které hrozí pøi velikých pøesunech a nahromadìní obyvatelstva. Ponìvad ji od poèátku bylo jasno, e státní správa nevystaèí pro tak rozsáhlou èinnost s normálními a bìnými prostøedky, navrhoval prof. Pelc co nejuí spolupráci se zdravotnickou slubou armády a mimo to zøízení zvlátní mobilní epidemické jednotky jako výkonného orgánu ministerstva zdravotnictví pro èinnost preventivní i represivní v boji proti nákazám. Ministerstvo národní obrany ochotnì vyhovìlo a zaruèilo spolupráci ve vech svých posádkách. Ponìvad zdravotní sluba armády má také nejvíc zkueností v prevenci nákaz pøi hromadném ubytování a stravování, vybavilo MNO právì zøizovanou epidemickou jednotku svým odborným i pomocným personálem a èásteènì i materiálem. Mìl jsme tu èest býti povìøen vedením této jednotky. Zprvu mi byl pøidìlen jeden prezenènì slouící lékaø, pozdìji dva a koneènì ètyøi. Jako pomocný personál jsme mìli 1 rotmistra pom. zdrav., 3 vojíny pom. zdrav. a 1 sestru Èsl. Èerveného køíe. Vojenská správa dále zapùjèila mobilní bakter. laboratoø a 2 pøevozné desinfektory. Vechen ostatní materiál (laborat. pomùcky, ivné pùdy, oèkovací látky, propagaèní materiál aj.) dodal Státní zdravotní ústav. Èsl. Èervený køí dodával potøebné prádlo, desinfekèní a èisticí prostøedky, platil cestovní výlohy a pohonné hmoty... Nae èinnost zaèala 22. øíjna 1938 a skonèila 1. února 1939. Hlavní naí starostí byly hromadné ubytovny, nazývané také tábory uprchlíkù. V Èechách jsme pracovali v 65, v zemi Moravskoslezské v 63 hromadných ubytovnách. Práce úøadù byla namnoze nesmírnì tìká. Nebyla doposud ukonèena demobilizace a bylo nutno rychle ubytovat sta a sta rodin. Nebylo vhodných místností, prádla, atstva, obuvi, nebylo zaøízení a zkueností pro hromadné ubytování a stravování. Politické úøady nemìly jednotných smìrnic a zprvu ve záleelo jen na jejich schopnostech a iniciativì. Velká èást hromadných ubytoven je umístìna v sálech hostincù, a to v mìstech i na venkovì. Smutné zkuenosti s nimi pøi této pøíleitosti jistì budou podnìtem pro státní správu, aby pøi udìlování koncesí revidovala svoje poadavky na vybavení tìchto veøejných podnikù aspoò trochu vyhovujícími záchody, pitnou vodou, moností umývání apod. Stejnì je tomu na velkostatcích, kde jindy pracují sezónní dìlníci ze Slovenska a odjinud a nyní jsou tam ubytováni uprchlíci. Nezbytným pøedpokladem hygieny, udrování èistoty a poøádku pøi hromadném ubytování je kázeò. Uprchlíci pøili hlavnì z prùmyslových krajù vìtinou do zcela odliného prostøedí. Tìlesnì vyèerpáni, duevnì otøeseni museli jednotlivci i celé rodiny íti v kolektivu,
41
èasto úplnì náhodnì seskupeném, v pøeplnìných sálech hostincù, tìlocvièen, oputìných budov apod. Nebylo jednotné organizace a vedení v táborech, a tak nedostatkem ukáznìnosti obvykle mení èásti nebo jednotlivcù v táboøe ubytovaných trpìla i hygienická úroveò celého tábora. Neocenitelnou slubu uprchlíkùm prokázaly dobrovolné sociálnì zdravotní a tìlovýchovné organizace. Nae èinnost v mnohých vìtích táborech zaèínala organizací poøádkové a dozorèí sluby po vojenském zpùsobu, nebo teprve potom bylo mono pomýlet na zavedení a udrování èistoty ve spoleèných místnostech, záchodech apod. Pevná a jednotná organizace byla zavedena teprve v lednu Ústavem pro péèi o uprchlíky, a tak jsme byli této práce zprotìni. Jednou z naich nejdùleitìjích starostí byla vdycky kuchynì, zejména s ohledem na monost alimen. infekcí. Je pravda, e od samého poèátku byla výiva uprchlíkù zabezpeèena zcela dostateènì státní podporou, ale chybìly dlouho jednotné smìrnice jak pro hospodaøení, tak i pro zpùsob stravování. Bylo jistì nevhodné, aby se uprchlíci stravovali v hostincích nebo aby si sami urèovali jídelní lístek, ponìvad strava pak byla pøíli jednostranná, plýtvalo se penìzi aj. Pro dìti urèovali jsme jídelní lístek oddìlený. V kuchyni nás nejvíce zajímalo nebezpeèí hromadných onemocnìní. Proto jsme v kadém táboøe dùkladnì vyetøovali anamnesticky a hlavnì bakteriologicky (stolice a moè) vechen kuchyòský personál. Osoby podezøelé byly ihned nahrazeny jinými. Poèet nìkterých syrových potravin byl omezen, mléko pouívá se jen po pøedchozím sváøení. Zdroje pitné vody byly vyetøeny a celá øada studní byla vyøazena z pouívání. Záchody, zejména v hostincích, jsou obvykle v tak hrozném stavu, e vude, kde to bylo moné, jsme se starali o zøizování nových, provizorních. Ve vech táborech byla naøízena dennì opakovaná dezinfekce záchodù, popø. dezinfekce rukou. Ohromnou svízelí je stále monost umývání, zejména pro eny. Podobnì je tomu s praním prádla a s jeho suením. Naproti tomu se podaøilo zabezpeèit koupání uprchlíkù nejménì jednou za 14 dní. Vichni obyvatelé hromadných ubytoven nebo hromadnì stravovaní uprchlíci byli oèkováni proti tyfu a paratyfu. Imunizaci jsme provádìli jednou injekcí smíeného bakterinu a v následujících 3 dnech enterovakcinou. Pouze u lidí, kde jsme se mohli obávat reakce, jsme podali pouze enterovakcinu. Naoèkovali jsme tak celkem 9031 osob. Proti netovicím bylo oèkováno 405 osob, proti zákrtu 13-14.000 dìtí. Bakteriologických vyetøení bylo provedeno skoro 3000. Podle vybavení a hygienické úrovnì mohli bychom tábory uprchlíkù rozdìlit zhruba ve dvì skupiny s praktickým zøetelem do budoucna. Na ty, které s urèitou rezervou mùeme povaovat za zpùsobilé k dlouhodobému obývání. Vyhovují vem hygienickým poadavkùm na hromadné ubytování a stravování. Jsou to místa ji døíve k podobným úèelùm uívaná (Hostýn, Velehrad, Svatoboøice), anebo v nynìjí dobì vhodnì pøizpùsobená (zámky, hotely, ozdravovny). Koneènì s urèitými výhradami sem patøí i nìkteré letní tábory, pokud byly uzpùsobeny na pøezimování. V druhé skupinì
42
je vìtina hromadných ubytoven v sálech hostincù, tìlocvièen, ve venkovských statcích aj. Nevyhovují mnohdy ani nejprimitivnìjím hygienickým poadavkùm pøi sebelepí snaze o zlepení. Musí být také postupnì rueny, nemají-li vzniknout kody nejen zdravotní, ale zejména mravní. Vìtích epidemií dosud v táborech nebylo. Vyskytovala se jen sporadická onemocnìní dìtí zákrtem, spálou, výjimeènì spalnièkami, dávivým kalem a planými netovicemi. Bylo zaznamenáno nìkolik úmrtí na zákrt. Ovem vìtina tìchto onemocnìní se vyskytla hned v prvních dnech existence táborù, døíve ne jsme mìli monost zakroèit. Jsme si dobøe vìdomi, e nebezpeèí výskytu epidemií, hlavnì støevních onemocnìní, v táborech trvá stále. Jedno bakteriologické vyetøení personálu v kuchyních jistì nepostaèuje. Provedená imunizace pak nestaèí proti ostatním paratyfùm a dysenteriím. Proto jsme také pøi kadé pøíleitosti dùkladnì pouèili vechny obyvatele, kuchyòský personál a vedoucí táborù a starali se, aby èistota a zpùsob práce v kuchyních a èistota na záchodech byly co moná nejlepí. Zvlátní kapitolu tvoøí nemoci venerické. Kdy jsme zjistili øadu pøípadù kapavky a pøíjice mezi mladími pøísluníky táborù, zaøadili jsme do svého pracovního programu, po zpùsobu 14denních periodických prohlídek u vojska, té prohlídky vech muských èlenù tábora. U en prohlídky nebyly proveditelné. Je nezbytnì nutno tyto prohlídky opakovat, u muù kadých 14 dní, u en, kdy se toho ukáe potøeba. Dìje se tak v zájmu jak uprchlíkù, tak i ostatního domácího obyvatelstva. Ji pøi vzniku mobilní epid. jednotky a programování její èinnosti bylo jasno, e uprchlíci ubytovaní v táborech nemohou býti jediným pøedmìtem jejího zájmu. Stejnì tak mohlo být a je ohroeno i domácí obyvatelstvo. Dìkuji vem svým spolupracovníkùm, lékaøùm, vojákùm a ostatnímu personálu, pracovali ve dne i v noci, aby zdolali pøedepsaný úkol. Mùe-li jetì nìco ukázati výkon epidem. jednotky, ujeli jsme auty a vlakem více ne 25.000 km. Skuteènost, e se dosud nevyskytly vánìjí pøípady infekcí a zejména hromadná onemocnìní infekèního pùvodu, není vak ani zdaleka naí zásluhou. Hlavní dík patøí tìm nesèetným místním pracovníkùm v úøadech, dobrovolných sociálnì-zdravotních a tìlovýchovných organizacích, kteøí pracovali za tak tìkých podmínek a pøesto vdy, pokud to bylo potøeba, respektovali odborných pokynù. Pøes pomìrnì vysokou kulturní úroveò obyvatelù táborù a jejich velké porozumìní závisí zase jen na práci tìchto pracovníkù trvalý úspìch èinnosti mobilní epidem. jednotky i v budoucnu. Spontánní a nezitná pomoc ve formì léèebné péèe poskytovaná uprchlíkùm je jen dalím dùstojným pøínosem naeho stavu k pomoci celého národa tìm nejslabím. Jednotka ve svém pùvodním sloení se rozchází, ponìvad splnila nejvìtí a nenaléhavìjí èást svého úkolu. Pro mne a pro nás vechny je nejvìtím uznáním, e ministerstvo sociální a zdravotní správy uznalo pùsobnost jednotky za tak dùleitou, e ji udrí v èinnosti. Pøiøadilo ji ke Státnímu zdravotnímu ústavu. Myslím, e bude nutno ji dobøe personálnì a materiálnì vybavit, aby i v budoucnu staèila na svùj úkol. V hromadných ubytovnách je jetì
43
mnoho práce, je tøeba skonèit rozsáhlá oèkování dìtí proti zákrtu, uskuteènit novou kontrolu kuchyòského personálu v táborech aj. Mnohé tábory jsou neudritelným provizoriem a je nutno je zruit, pøemístit je z míst pøetíených do krajù, kde by byla pro uprchlíky i monost zamìstnání. Vnitøní kolonizace vyaduje pak epidemiologické pøípravy i v místním obyvatelstvu. (Vìstník èesko-slov. lékaøù, èís. 8, roè. 1939)
44
SETKÁVÁNÍ DVA RYTÍØI A SENÁTOR O SPOLUPRÁCI A SOLIDARITÌ
45
Senátor Zdenìk Bárta
Víra se uplatòuje láskou Mgr. Zdenìk Bárta * 1949 od 1974 evangelický faráø na Litomìøicku, signatáø Charty 77, Výbor na ochranu nespravedlivì stíhaných, po odebrání státního souhlasu k výkonu duchovní èinnosti pracoval jako odèítaè vodomìrù 1989 mluvèí OF v Litomìøicích 1990-92 poslanec ÈNR 2000 zvolen do Senátu Parlamentu ÈR Zakladatel litomìøického støediska Diakonie ÈCE Manelka praktická lékaøka, dva synové a dvì dcery Setkáváme se 1. záøí, v dobì, kdy na Litomìøicku jetì hasièi po povodních neodèerpali z polí vechnu vodu. Kdy jste se, pane faráøi, rozhlíel po záplavovém jezeru, které zatopilo mezi Litomìøicemi a Mìlníkem obce i pole, nenapadlo vás alespoò na chvíli, e se valí na lidstvo nìjaký trest Boí? Myslím, e pán Bùh má jiné starosti, ne aby zaøizoval poèasí. Nemyslím, e to je trest Boí. Spí je to jako kadý prùvih výzva pro nás lidi, jaké si z toho vezmeme pouèení a jak si v takovýchto situacích osvìdèíme svou vzájemnou solidaritu. Vzhledem k tomu, e se sám podílíte na záchranných pracích, jistì se nejspí setkáváte s tìmi, kteøí by v této zkouce obstáli. Hlásilo se na pomoc hodnì dobrovolníkù? Ta vlna dobrovolníkù byla tak veliká, e jsme dokonce ani nemohli pøijímat vechny, kteøí se nabízeli. Nestaèili bychom jim poskytnout servis. Myslím, e je dobøe, kdy dobrovolnická pomoc má nìjakou organizaci, má své know-how, kdy lidé vìdí, co mají dìlat a jsou posíláni tam, kde je to tøeba. Diakonie je malá regionální organizace, máme 30 støedisek po republice, ve kterých se staráme o staré a handicapované spoluobèany, a v nich vznikla v dobì povodní centra dobrovolníkù; vedli je lidé, kteøí mìli know-how a snaili se spojit s místní samosprávou nebo státní správou. V naí oblasti to byl Mìlník, Krabèice, Litomìøice a Dìèín, jednu chvíli jsme v Litomìøicích mìli 60 dobrovolníkù, teï jich tam máme dvacet tøi. A dobrovolníci se stále jetì hlásí... (..a ta zkuenost je prý s nimi nádherná. Uzavírají se nová pøátelství a dochází k velmi zajímavým diskusím. Dobrovolníky z Litomìøicka podle senátora Bárty napø. stralivì rozhoøèilo, kdy jeden novináø jejich pomoc zpochybòoval: psali mu dopisy a e-maily a jde sbírat sám ty mriny, kdy je tak chytrý.)
46
Hlásily se k vám na pomoc vyhranìné skupiny, tøeba generaènì nebo profesnì? Jsou to vesmìs mladí lidé, nejstarí tak do 30 let. Není to ovem jenom jednorázový zájem? Jak to vypadá, kdy je zapotøebí delí dobu pomáhat postieným, tøeba s ubytováním? Podaøilo se vám umístit nebo ubytovat ty, kteøí byli vystìhováni anebo jim dokonce spadly domy? V první fázi jsme pomáhali s evakuací, ale to velmi dobøe pokryl krizový táb, který nabídl lidem náhradní ubytování ve kolách. Teï se zaèínají distribuovat Unimo buòky jako doèasné ubytování pro lidi, kteøí se nemohou do domovù vrátit, máme také databázi lidí, kteøí nabízeli svùj dùm, ale nikdo to zatím nevyuil. Spousta lidí se snaí bydlet co nejblíe ke své nemovitosti, nechtìjí být nìkde u cizích, radìji jdou k pøíbuzným a známým. Ptala jsem se proto, e jsou patné zkuenosti s tím, jak jsou v nìkterých místech pøijímáni uprchlíci... Ach takhle! Je zajímavé, e se hodnì dobrovolníkù hlásilo z Moravy, z jiných míst republiky, i ze Slovenska, ale Litomìøièákù tolik zase nebylo. Jestli je to dáno touhou po dobrodruství jet nìkam dál, nebo tím, e bolest na dálku vypadá vìtí a víc motivuje? Asi to je zvlátní fenomén, e lépe se pomáhá tìm, kteøí jsou dál, ne tìm, kteøí jsou vedle mne. Nìkdy je nejvzdálenìjí ten, kdo je nejblií. Ale utíkám od vaí otázky o kontinuálnosti; budeme se snait udret dobrovolníky co nejdéle. To, co bylo zapotøebí udìlat co nejrychleji, vyklidit domy, otlouct omítky, vytrhat podlahy, se u víceménì chýlí ke konci, ale teï bude tøeba shánìt peníze. A hlavnì zùstat s lidmi, aby cítili, e stále je nìkdo ochoten jim nezitnì pomoci. (Nejhorí je první pocit, kdy pøijdu a vidím, e mám domek skoro ke stropu plný bahna, a nevím, co budu dìlat, øíká senátor Bárta a svá slova dokumentuje pøíkladem zoufalství osamìlé stará paní v Nových Kopistech nebo tøicetiletá paní v Terezínì, samoivitelce, peèující o astmatické dítì.) Navíc budeme monitorovat ty nejpotøebnìjí a pomáhat jim i hmotnì, ze zahranièí pomáhají i konkrétními hmotnými, nejenom finanèními dary, mohli bychom distribuovat tøeba nábytek nebo spotøebièe. Je dùleité, aby to nebyla jen nìjaká profesionální instituce, která sice pomùe, ale kdy skonèí záplavy, odejde. Aby do toho vstoupil ten neziskový sektor, to je nejenom Diakonie, ale napøíklad Charita, Adra, aby lidé vìdìli, e nejsou sami. Øíká se ovem, e je zbyteèné se dobrovolnì angaovat, e profesionálové dovedou lépe pomáhat, poskytnout profesionální pomoc. To je mylení, které pøeívá z komunistické éry, nepochopení obèanské spoleènosti. Samozøejmì spoustu vìcí musí zaøizovat samospráva nebo státní správa, ale pùvab neziskovek je v tom, e mohou doplòovat ta místa, kam státní správa nedosáhne. Na to bohuel spousta politikù neslyí, a stále pøetrvává pocit, e neziskové organizace jsou obtíný hmyz. (Na Litomìøicku byla spousta hasièù, vojákù atd., dobøe pomáhali, ale humanitární organizace musejí zastat lidský pøístup i takové fujtajbly, které profesionálové nedìlají. Senátor
47
Bárta byl u toho, kdy starostce Terezína volali hasièi bylo dobøe, e tam byli a vyèerpávali pøíkopy, e je tam je mrtvý pes a e nevìdí, co s ním, to my paní, dìlat nebudeme. Take tam li dobrovolníci s holinami a igelitovým pytlem.) To, jak jsou dùleité mezilidské vztahy vy ovem vy znáte z z pøedlistopadové doby, jistì vám v disentu muselo pomáhat, e jste za sebou navzájem stáli. To víte e ano. Jednak to èlovìka posilovalo, jednak to byli pøátelé nebo lidé, kteøí sice se nepodíleli na práci v disentu, ale byli èestní a stateèní. Kdy mi komunisté zakázali kázat a snaili se mì vytvat z farnosti v Chotinìvsi, snail jsem se tam zùstat, ale pøece jenom jsem váhal. Lidé z farnosti mi ale øíkali: Pane faráøi, kam byste chodil, zùstaòte tady, vy máte hubu nevymáchanou, pùjdete nìkam jinam, zas nìco øeknete, oni vás zavøou, a co pak? My vás tady známe, postaráme se vám o rodinu. To jsou vìci, které posílí èlovìka; a pak také èlovìk ví, e má skupinu pøátel kolem sebe, pøed kterými by se stydìl, kdyby udìlal nìco neèestného. Ta nae atomizovaná spoleènost, kde si kadý jedeme na vlastní triko, hodnì ochuzuje lidské postoje. Potkáváte nìkdy nìkterého ze svých estébákù, policajtù? Hm. Jaké to je setkání? No, zvlátní. Zatím jste mluvil o lidech jenom v dobrém, co si myslíte o nich? Tenkrát jsem mìl pocit, e vedu nìjaký zápas, zápas jsme vyhráli, vývoj dìjin nám dal zapravdu, a já nerad dupu po poraených. Nehledì na to, e mi u tehdy, pøi tìch výsleích atd., bylo jasné, kdo má pravdu, i estébáci vìdìli, jak to vlastnì je. Patøím k tìm lidem, kteøí odmítají lustraèní zákon, odmítám i zákon o zveøejnìní svazkù - ne proto, e bych chtìl dìlat tlustou èáru, ale protoe jsem pøesvìdèen, e by lidé mìli být hnáni k zodpovìdnosti za to, co udìlali, a zatím vekerá legislativa spí postihuje obìti. Ti, kteøí jsou na seznamu konfidentù, nemohou vykonávat urèité zamìstnání, ale jejich øídící dùstojníci vesele ta zamìstnání vykonávají. Necítím hoøkost ve styku s tìmi lidmi, ale ani nemám pocity jiné, ne jsem mìl pøedtím. Moná e to je ta moje faráøina, kdy myslím, e by se mìlo odpoutìt, a trestat jenom za to, co zákon vyaduje. Zdá se, e necítíte ádnou hoøkost, ale oni pøece jenom tady zpùsobili hodnì zla. Komunisté nejenom destruovali mylení, jak jste se o tom zmínil v souvislosti s názory na neziskové organizace. Ale jsou tady i faktické pozùstatky toho mylení, jak se ukázalo i pøi záplavách: nepoøádek ve Spolanì, to je chemièce postavené u øeky, dalí chemièka v Lovosicích je také u øeky, tìtí papírny u øeky, Kralupy u øeky. Otázka zní: proè to tady zùstalo jetì dvanáct let po zmìnì reimu? Proè se s tou chemièkou nic nestalo? Nebýt ekologické organizace, tak by se o tom asi vùbec nemluvilo. Co s tím mùete dìlat vy, pane senátore? Jako èlen parlamentu budu velmi dùslednì dbát na vyetøení konkrétních zavinìní lidí, kteøí za to nesou zodpovìdnost. Nejenom za ochranu pøed tou vodou, ale tøeba za územní rozhodnutí a za zásadní rozhodnutí, jaká výroba mùe být v záplavové oblasti a jak se tam manipu-
48
lovalo s jedy. Nejde jenom o management toho podniku, jde i o státní úøedníky, kteøí to dovolili, a já se pokusím být jeden z tìch, kteøí na to budou dohlídat, aby právì tato konkrétní provinìní byla postiena podle zákona. Ano, to jsou pozùstatky toho lendriánu, zpùsobu mylení, kterému jsme se nauèili v minulém reimu. Nevidíte v tom projev mínìní, e na lidech nezáleí nebo e je jedno, nakolik se zdevastuje prostøedí nìjakých skupin obyvatelstva? Hodnì se mluvívá o Letech, e tam je praseèinec vedle památného místa, kde trpìli Romové, ale právì v tomto kraji jsou vesnice, kde se takøka zásadnì stavìly kravíny vedle høbitovù a kostelù. Kousek odtud, od Útìku, je Habøina, kde byl jeden z prvních luteránských sborù v kraji, a tam JZD zámìrnì obestavìlo kostelík kravínem a do kostela nastìhovalo hnojiva, take je to teï ruina. Ta léta komunismu nadìlala neuvìøitelné kody nejenom v myslích, ale i na této krajinì. Uvìdomuje si tyto souvislosti mladá generace? Není to pro nì u tak daleko, e se jí zajídá slyet o tom, co bylo za komunismu?
49
Jistì to neradi poslouchají, já jsem také nerad poslouchal svého tátu, kdy vykládal, jak to bylo za války...Tady jde spí o to, a to mám velkou nadìji, e jak se víc a víc otvíráme Evropì, e si mladí budou pøináet do zemì jiné návyky, e najednou nám øeknou o vìcech, které se nae generace nauèila vnímat jako normální, e to je hloupost a e by to lo jinak. Napøíklad doufám, e se zmìní vztah k obèanské spoleènosti. Nás komunisté naprosto totálnì atomizovali, zahnali nás pøed televizory, a namluvili nám, e nemá smysl nìco spoleènì dìlat, e on to za nás nìkdo zaøídí. Ten pocit odpovìdnosti za vlastní ivot, za nejblií okolí v obci, na pískoviti, kde si dìti hrají - to jako by se úplnì vygumovalo. Vìøím, e z mladých lidí vyrostou hrdí obèané a e tøeba pøijdou i na to, e je nesmysl stavìt podnik v záplavové oblasti. Potkal jsem spoustu lidí, kteøí u dnes by tøeba neøíkali vtipy, které jsme v naí generaci vykládali o enách, o cikánech, o minoritách, najednou cítí, e to je nevkusné, e se to tak nedìlá. A nejde jenom o vtipy, je to vùbec styl mylení, vztahování se k minoritám, k druhým, k bliním. Úcta jednìch k druhým, to jsou vìci, které se u asi ne tak úplnì nauèíme, budou to muset pøinést a ty druhé generace. Proto jsem a fanatickým zastáncem vstupu do Evropské unie. Kdy jsme se domlouvali po telefonu, ertoval jste, e z dùvodu knìského povolání máte urèitý vztah k nadpøirozenuTo jsem samozøejmì øíkal z legrace! Ale kdybyste mìl nìjakou takovou moc, vnuklo by vám pak nìco vyího nadìji, e do té Evropy skuteènì vstoupíme a e to bude k nìèemu dobré? Aby nedolo k omylu, moje víra je hodnì civilní, praktická. Mám rád místa v Bibli, kde se odmítá kult, záslunictví, a kde se spí mluví o vztahu k bliním. Jsou mi blízká místa, kde apotol Pavel rozhádaným idùm a zároveò prvním køesanùm øíká, e dùleitá je víra, která se uplatòuje èinorodou láskou. Mnì jde o tu èinorodou lásku, e si pomùeme navzájem, e jsme tolerantní. To je pro mne víra. Já nejsem moc na mystiku a nejsem z tìch køesanù, kteøí si tykají s Bohem a foukají mu do polévky. Na to jsem moc obyèejný a civilní èlovìk. Z trojice biblických slov víra-láska-nadìje- je pro mne dùleitá láska a pak také nadìje. (Senátor Bárta se nadenì zmiòuje o skvìlé pasái, kterou má Václav Havel v Dálkovém výslechu a cituje slova, které své dceøi Alici napsala do vìzení v dobì 1. svìtové války manelka TGM Ch. Masaryková: Nadìje je jako svíèka, její svìtlo záøí o to více, èím vìtí tma je okolo.) A nadìji si samozøejmì zachovávám, pro svou zemi, nadìji, e lidé nebudou hloupnout a e skuteènì v referendu dají své ano pro EU, e budou rozumní. (Senátor Bárta míní, e buï zùstaneme lukaenkovskou gubernií, kde budou dál vládnout a tunelovat nai lukaenkové, kteøí se bojí vstupu do Evropy, nebo se vrátíme do civilizovaného svìta, který odnepamìti touil být sjednocený - vzpomeòme napø. Jiøího z Podìbrad. Evropská unie je první zpùsob, který chce sjednotit Evropu ne válkou, mocensky, ale vzájemnou dobrovolnou dohodou. A jetì jeden argument má senátor Z. Bárta: V Evropské unii bychom se nauèili myslet evropsky, civilizovanì.) M. Fleissigová
50
Prof. Jaroslav Blaho
Jsme národ Komenského, ale ve kolství zaostáváme Z tisku: Èeský lékaø jmenován rytíøem Èestné legie (12. 7. 2002) Prezident Francie Jacques Chirac jmenoval profesora MUDr. Jaroslava Blahoe, DrSc., Rytíøem Èestné legie. Prof. Blaho je pøedsedou Èeské lékaøské spoleènosti J. E. Purkynì, emeritním prezidentem Svìtové lékaøské asociace a korespondujícím èlenem Francouzské lékaøské akademie. Vysoké vyznamenání pøedal laureátovi velvyslanec Francie, J. E. Philippe Coste v pøedveèer francouzského státního svátku. Jak se, pane profesore, stane èeský lékaø francouzským rytíøem Èestné legie? Je to taková souhra mnoha faktorù. Øád sám o sobì má dlouhou tradici, byl zaloen Napoleonem Bonapartem v roce 1802, aby ukázal chrabrost francouzských vojákù i to, e francouzská kultura mùe také hrát roli. Je zajímavé, e pøes vechny politické zmìny tento øád pøetrvával a pøetrvává dosud. Jen v roce 1962, za prezidenta de Gaulle, dolo k omezení, koho lze a za jakých okolností vyznamenat. Má numerus clausus, poèet vyznamenaných se nesmí pøekroèit. Øád jste zøejmì dostal nejenom za to, e patøíte k naim frankofonním lékaøùm a vìdcùm, ale zøejmì k tomu byl i nìjaký konkrétní dùvod. Já jsem nejenom frankofonní, byl jsem dva roky ve Francii, ale i frankofilní, protoe mne zajímá francouzská historie a kultura, nejenom vztahy medicínské. Nehrají tady roli rodinné vztahy? Z biografického slovníku vím, e se vae manelka jmenuje Simonette. Ona je ale pùvodem Italka, zato má francouzské koly. K francouzské kultuøe jsem se dostal tak, e jsem dva roky strávil v Etiopii a mìl tlumoèníka, který mluvil francouzsky. Tehdy mne zaujalo, e v Etiopii il 10 let mùj oblíbený básník Artur Rimbaud, pak ho odvezli do Marseille, kde mu amputovali konèetinu, a já byl dokonce vyzván, abych v té Marseilli pøednáel. Z kulturních vìcí mne vdycky zajímala jetì jedna vìc, a to e slavný Chateaubriand byl v roce 1833 v Praze, kam pøijel navtívit francouzského krále Karla X., který tady po èervencové revoluci il ètyøi roky v exilu s celou svou suitou i s významnými èleny královské rodiny. Dokonce jsem o Chateaubriandovì pobytu nael nìjaké doklady, a tak jsem se dozvìdìl, e bydlel v hotelu U lázní v Lázeòské ulici na Malé Stranì u Køiovníkù, za Karlovým mostem. Jetì dnes je tam pamìtní deska, ale nikdo neví, kdo tam tu desku dal. Ale moje hlavní kontakty nastaly po letech 68 - 69, kdy jsem byl ve Francii a i potom jsem pokraèoval v kontaktech s francouzskou endokrinologií.
51
52
Jenome teï zatím mluvíme o historii a ne tom, proè jste byl pasován na rytíøe. To pasování je troièku jednoduchý obøad, ale insignie jsou krásné, to je pìticípá hvìzda støíbrná s pozlacenou hlavou: nosí se jenom za zvlátních okolností, k fraku nebo uniformì, na významném místì, nemùe to být skryto mezi jinými vyznamenáními. A k civilním atùm dostanete nenápadnou èervenou stuku do klopy. Nosíte ji? Jetì jsem ji nemìl, vdy poøád bylo horko. My jsme v rámci ÈLS zaloili frankofonní spolek - mimochodem první zakladatelé byli právì z Vinohradské nemocnice. Poøádáme stáe, úèastníme se konkursù, vìdeckých soutìí, jednáme se sponzory. Organizujeme také konference, poøádali jsme napø. èesko-francouzské sympozium o etice, na kterém byli francouztí vìdci i politici. Take stále mluvíte radìji o spolku frankofonních lékaøù ne o sobì. Z toho soudím, e rytíøský titul mìl ocenit právì tuto vai èinnost... To bylo i proto, e u jsem èlenem Francouzské lékaøské akademie, mám také francouzský lékaøský diplom. Pochopitelnì jsem publikoval øadu vìcí ve Francii. Snad oceòují, e jsem inicioval styky nejenom s francouzskými vìdci, ale i se zdejím zastupitelským úøadem a kulturním støediskem. Je to globální podpora naich vztahù, které jsou prospìné obìma stranám, Francouzi si váí naich lékaøù a naí medicíny a my si váíme francouzských lékaøù a francouzské medicíny. Ale z kultury mám jetì jednu zajímavost: prvním Èechem, který byl vyznamenán øádem Èestné legie, byl v roce 1831 hudebník a pedagog Antonín Rejcha a ta funkce mu potom dopomohla k tomu, aby se stal èlenem francouzské akademie muzické, a ta mìla jen est èlenù! Dá se ten øád srovnat s nìjakým èeským øádem nebo vyznamenáním? U nás by to asi bylo státní vyznamenání Za zásluhy. To u nás ovem nemá tak dlouhou tradici. Ve Francii poøád lechtické tituly nìco znamenají, i kdy výhody k tomu nejsou ádné. Snad jen to, e Øád èestné legie má v Paøíi své muzeum a má i koly pro dcery, vnuèky a pravnuèky nositelù øádu. Vyuijete toho? Já mám zatím jen jednoho vnuka, který má teprve pìt mìsícù... Kdy letos 14. èervence byla v Paøíi velká oslava státního svátku Francie, pádu Bastily, vzpomínalo se také 200. výroèí øádu, a áci kol Èestné legie utvoøili pøed prezidentem na námìstí Place de la Concorde obrovskou lidskou insignii toho øádu. Z toho je myslím vidìt nejenom úcta k tomu øádu, ale i snaha vychovávat vlastní elitu. Jaké je ve Francii postavení vìdy zøejmì dávají na vìdu více ne u nás. Nepochybnì. Francouzská vìda prodìlala urèitý rychlý vývoj, kdy jsem tam byl v 68-69 vìda pokulhávala za vìdou americkou, ale od té doby nepochybnì to vzalo obrat k lepímu.
53
I francouztí vìdci dnes mluví anglicky, co se tam v urèitých kruzích nelibì nese. A vichni mají urèité vzdìlání v Americe, a pak to pøenáejí do Francie. Øekl bych, e i ve vzdìlávání za Francií pokulháváme, pøestoe jako národ Komenského máme krásné tradice. Myslíte e to je jenom kvùli komunismu? Ten je pøece u dost daleko. Je to sice daleko, ale ne tak, aby to u mohlo být pøekonáno. Ve kolství musí dojít k reformì, ale rozumné - tìch reforem u jsme zaili hodnì, ale vdycky to bylo spí k horímu ne k lepímu. Øekl bych, e v takovém obecném vzdìlání, a u historickém, umìleckém nebo podobnì, dávají francouzské - ale i nìmecké a rakouské - koly dìtem víc ne koly nae. Myslím, e to je otázka pedagogických kvalit uèitelù i materiálních podmínek. Ale tøeba ve vzdìlávání lékaøù jsou snad pøece jen vidìt pokroky mají monosti jezdit do ciziny na stáe, kongresy. Jakou roli v tom hraje ÈLS JEP? Podporujeme èlenské odborné spoleènosti, aby zprostøedkovávaly kontakty se zahranièím, a my sami také máme kontakty s mnoha zahranièními spoleènostmi, take ta podpora je tady skuteèné nápadná a jestlie u nìkdo potom má zájem vyjet nìkam, pak má dnes monosti nesrovnatelné s døívìjí dobou. Cítí ÈLS JEP podporu státu, nebo by mìla být v porovnání s Francií jetì vìtí? Tam je ta podpora samozøejmì vìtí. Ale poøád jetì nìco dostáváme, i kdy je to ménì ne pøed deseti lety. Nová ministrynì zdravotnictví Souèková pøislíbila podporu fondu pro rozvoj pièkové medicíny. Je takový fond zapotøebí? To je celosvìtový trend. U od doby, kdy jsem byl prezidentem Svìtové lékaøské asociace, vím, e se národní asociace se snaí nìjakým podobným zpùsobem podpoøit vìdeckou èinnost lékaøù. U nás ale naráíme na problém, e pro mladého lékaøe je èasto z finanèních dùvodù obtíné dìlat vìdu. Proto si myslím, e takové fondy, pokud by byly dobøe vedené, nebyly patné. M.Fleissigová
54
Prof. Kamil Provazník
Francouzi jsou sympatický národ Výrazem ocenìní významných zásluh je ve Francii také od roku 1808 Øád akademické palmy. Jen výjimeènì jej dostávají cizinci. Letos byl rytíøem Øádu akademické palmy jmenován i vedoucí centra preventivního lékaøství 3. LF UK prof. MUDr. Kamil Provazník, CSc. Zaè vám byl tento akademický øád udìlen? Návrh mùe pøijít z jakékoliv oblasti kultury nebo mezinárodních vztahù, je vyhodnocován potom univerzitou, ministerstvy, pøedsednictvem vlády, a tak se èlovìk zpravidla ani nedozví, kdo byl pùvodním navrhovatelem. Já jsem s Francií zaèal spolupracovat náhodou. Studoval jsem na gymnáziu s rozíøeným vyuèováním jazyka francouzského - mìli jsme 8 hodin týdnì francouztinu. Kdy jsem skonèil lékaøskou fakultu a byl zamìstnán v Ústavu hygieny, zaèaly tam moje kontakty s Mezinárodní unií kolní a univerzitní hygieny a zdravotnictví, která mìla francouzské vedení. V roce 1967 jsme tady poøádali svìtový kongres, dìlal jsem generálního sekretáøe; o pøestávce jsem potkal prof. Monoda a zeptal se ho, zda nemá nìjaké pøání. Odpovìdìl, e ne, a co bych si prý pøál já. Protoe jsem byl mladý a otevøený, tak jsem øekl, e bych rád pracoval na jeho pracoviti. A do dvou mìsícù mi pøila nabídka na pobyt ve Francii byl jsem tam 15 mìsícù. Tím jste se také dostal mezi frankofonní lékaøe? Ta skupina frankofonních lékaøù vznikla mnohem pozdìji, a po devadesátém roce s cílem seznámit mladou generaci s medicínou francouzskou, která je nám svým zpùsobem velmi blízká. Zaèali jsme shánìt stipendia pro studenty. Máte pøedstavu, kolika studentùm jste pomohli vyjet do Francie? Zatím to bylo pøes padesát studentù, zhruba tøetina míst byla obsazena zájemci z naí fakulty. Jaké jsou dalí formy spolupráce? Na vìdecké bázi jsou to sympozia, napøíklad èeských a francouzských fyziologù nebo o transformaci èeského zdravotnictví podle francouzských zkueností. Spolupracujeme také se kolou veøejného zdravotnictví v Renn, která poskytuje postgraduální vzdìlávání a pro ni u nás organizujeme letní kurzy, letos napøíklad z psychiatrie. Pak jsme také poøádali odborné setkání s frankofonními lékaøi z Polska. Èeho si na stycích s Francií ceníte nejvíc?
55
56
Francouzi je zvlátní skupina lidí, kteøí jsou neobyèejnì zdvoøilí; jsou vychováváni, aby jednali v kadé situaci slunì, zdvoøile, a to je na nich velmi sympatické. Druhou jejich dobrou vlastností - snad proto, e mají u dlouho po své velké revoluci je, e jsou velmi civilní, je tam pomìrnì málo snobù a lidí, kteøí by se chtìli odliovat, nepouívají a na lékaøe tituly pøed jménem. Francouzi jsou také velmi pohostinný národ, ctí jídlo a vìnují mu dostatek èasu. Kolikrát jste byl ve Francii? Na delím pobytu dvakrát nebo tøikrát, jinak to byla sympozia nebo kongresy, krátké pracovní pobyty. Kdy po roce 1969 bylo cestování obtíné, pomáhali nám Francouzi tím, e naim úøadùm napsali oficiální pozvání, kde zdùraznili, e hradí cestu, pobyt, pojitìní, e to je odborná stá, a tak se kontakt i v dobì normalizace podaøilo udret. A na co jste se po odborné stránce zamìøil pøedevím? Moje zamìøení vycházelo hlavnì z fyziologie centrálního nervového systému a potom jsem se vìnoval fyziologii práce, ergonomii. Druhá oblast byla kolní hygiena a zdravotnictví, ta péèe je tam dosud organizovaná, zatímco u nás byla zruena. Není to koda? Je, protoe je urèitá èást populace vyøazena ze zdravotní péèe; tìko se mohou zachycovat vèasná stádia poruch, uívání drog atd., protoe na to praktický dìtský lékaø nemá èas. Bere dìti, které k nìmu pøicházejí ty nemocné, ale nechodí a nevyhledává první poruchy. My se snaíme to nìjakým zpùsobem oivit, ale to je velice tìké. Jak vlastnì kolní zdravotnictví ve Francii vypadá? Kadá kola ve Francii má tzv. kolní zdravotní slubu, kde je sestra, zdravotnice, a jednu nebo nìkolik kol má na starost lékaø. Støední zdravotní personál organizuje oèkování, mìøí dìti a je pro první pomoc, kolní lékaø chodí k váným pøípadùm a sleduje, zda u ákù nedochází k poruchám. kolní zdravotní slubu trochu modifikovanou - jsme mìli také my, ale byla svìøena praktickým pediatrùm, take u nebývali pøímo ve kolách. V èem bychom si mìli vzít ve kolství a zdravotnictví pøíklad z Francie? Myslím, e v pediatrii by bylo tøeba se znovu vrátit k tradièní péèi o skupiny dìtí. MF
57
Svlaèec a koniáové Abych mìla zahrádku stylovìjí, zasela jsem zjara k plotu barevný svlaèec - a hned na to zapomnìla. Pøilo léto, bujel rybíz, libeèek. plevel, vnuk a jeho psík, ba obèas i nìjaké to kvítí. K plotu na kus øeèi pøicházela sousedka, obèas se shýbla, nìco vykubla a prohodila cosi o slaèci, prý jak je ho vude plno. Pokývala jsem jen hlavou, zaplnìnou ostatnì mylenkami na právì sestavovanou vládu, na marmelády a na vèely v blízkosti vnuka alergika. A kdy byla vláda byla na svìtì, rybíz ve sklenicích a vnuk na táboøe, koneènì mi to dolo: kromì vytrvalého svlaèce convolvulus arvensis, jeho dvoumetrové lahouny krtí ve, naè dosáhnou, a jeho koøínky se proplazí pod kadým záhonem, mi hodná paní sousedkapovídalka peèlivì mezi lakami v plotì vyplela i svlaèec okrasný (convolvulus tricolor), naschvál vysetý. Kadého netìí rýpat se v zemi proto, aby mu nìco pìkného nebo dobrého vyrostlo. Zato mnozí z nás podobni hodné paní sousedce by nejradìji z naeho povìdomí vypleli a odstranili to, co oni povaují za patné, jak to provádìl povìstný jezuita, mimochodem prý velmi vzdìlaný knìz. A koniáù u nás je vdycky dost jen vzpomeòme, kolik knih, divadel a obrazù nám jetì v druhé polovinì dvacátého století zakazovali, kolika umìlcùm, vìdcùm a publicistùm znemonili èinnost jen proto, e kdesi cosi øekli, vymysleli anebo e vùbec mysleli po svém - a kolika nepohodlným pøichystali jetì horí osud. A byli pøitom tak výmluvní a sladcí, a svými sliby dokonce leckoho zmátli. I mezi obluzenými se vak vyskytly osobnosti, které od prvotního mladického obdivu k osvoboditelùm z roku 1945 dospìly pøes kritickou reflexi a k poznání, e Stalinovi rudoarmìjci nae zemì neosvobozovali, ale obsazovali. Nejzøetelnìji se to projevilo po srpnu 1968, kdy protestovaly proti invazi a promoskevské normalizaèní vládì nìkteøí symbolickými gesty, jiní prací v disentu. Dùsledky na sebe nenechaly èekat úspìný spisovatel Pavel Kohout byl doslova vynesen za hranice, právník Petr Pithart jako chartista a paerák zakázaných knih zahradnièil na Petøínì a profesor Karel Raka, jeho zásluhou byly na svìtì vymýceny netovice, byl poníen a k takovému zapomnìní, aby jeho jméno neznali ani studenti medicíny. Tøi pøíklady z mnoha, je by bylo mono uvést, abychom ukázali, e mladistvé chyby a omyly skuteèné osobnosti dokáí odèinit i v nepøíznivých politických pomìrech. Má se snad nae hodnocení takových osobností zamìøit jenom na jejich dávnou minulost? Nepodobali bychom se potom povídavé venkovance, která si convolvulus arvensis plete s convolvulus tricolor a pøièinlivì trhá obé, aèkoliv jí za zády roste agresivní a roztahovaèný bolevník velkolepý (heracleum mantegazzianum), co je plevel obzvlátì nebezpeèný, zavleèený k nám a z Kavkazu. M. Fleissigová
58
PROFIL PROF. KAREL RAKA
59
K 15. výroèí úmrtí prof. MUDr. Karla Raky, DrSc.
Svìtový vìdec v èeských pomìrech
Ze vzpomínek profesorky Rakové a spolupracovníkù a ákù profesora Raky
Prof. MUDr. Karel Raka, DrSc., èeský lékaø, mikrobiolog epidemiolog *17. 11. 1909, + 21. 11. 1987 manelka prof. H. Raková, synové Karel a Ivan Bìla Tùmová Celým svým dílem, kterým se zaslouil o rozvoj poznání a prevence závaných infekèních chorob, patøí prof. MUDr. Karel Raka, DrSc., právem mezi velké osobnosti èeského a èeskoslovenského zdravotnictví a celosvìtovì uznávané vìdce. Je zakladatelem èsl. moderní epidemiologie zaloené na znalosti vech odvìtví mikrobiologie a na chápání výskytu, íøení a prevence infekcí v globálním smyslu. Bìhem svého aktivního pùsobení jako øeditel Ústavu epidemiologie a mikrobiologie (ÚEM) v Praze byl iniciátorem studia spoleèensky závaných bakteriálních a virových infekcí, jejich výsledky byly èasto zcela pùvodní a jako prioritní byly uznávány vìdeckými institucemi i v zahranièí. Od r. 1963 ji jako øeditel Divize pøenosných nemocí Svìtové zdravotnické organizace (WHO) prosadil v krátké dobì v 60. letech koncepci epidemiologické bdìlosti (surveillance) v celosvìtovém mìøítku a zcela novou koncepci eradikace netovic. Globální eradikace netovic tak mohla být zavrena ji bìhem 70. let. Jeho pøínos svìtové epidemiologii byl ocenìn Jennerovou medailí Britské královské spoleènosti a Pasteurovou medailí a samozøejmì èestným èlenstvím v zahranièních vìdeckých spoleènostech. Jako pedagog LF UK a ILF vychoval øadu osobností pùsobících v rùzných naich zdravotnických a zahranièních vìdeckých institucích. Jeho pøièinìním více ne 70 naich pracovníkù nalezlo uplatnìní v boji s nákazami, vèetnì eradikace netovic, po celém svìtì. Helena Raková Jako vojenský stipendista, který konèil tzv. aplikaèní kolu na prvním místì, mohl si Karel Raka vybrat obor sám. Bylo to veøejné zdravotnictví a mikrobiologie. Bìhem studia medicíny se K. Raka v Ústavu patologie vìnoval epidemiologické studii o prostituci v Praze... Z této doby pochází jeho pùvodní práce, v ní prokázal spirochety v syfilitických valvulitidách. S prof. H. iklem, jeho byl oblíbeným ákem, ho poutal úzký pøátelský vztah po celý ivot. V prvních letech po promoci spolupracoval s Mikrobiologickým ústavem, zajímal se o infekèní epidemie a z té doby jsou i první práce o skupinových infekcích; jako první u nás publikoval epidemii dyzenterie E. V roce 1938 byl komandován na delí pobyt do Pasteuro-
60
va ústavu v Paøíi. Mezitím ovem zaèaly známé události ze záøí, v Paøíi byl proto jen pár dnù a vracel se domù. Po Mnichovu byl povìøen zdravotní péèí, zejména prevencí infekèních nemocí u uprchlíkù ze zabraných Sudet. Eva Aldová Do SZÚ jsem nastoupila 3. 6. 1941 jako neplacená laborantka volontérka, protoe ústav nesmìl pøijímat placené síly. Tehdy 32letý MUDr. Karel Raka, vedoucí IV. odboru, zøejmì slynul povìstí nekompromisního èeøitele stojatých vod, protoe úøedníci na osobním oddìlení mi místo Rakova oddìlení nabízeli nìjaká klidnìjí pracovitì. Ale mne zajímala moná úèast na boji s infekcemi a budoucnost mi dala zapravdu. Celý mùj ivot v ústavu byl díky rozmanitosti práce a monostem, které nám poskytoval Raka, øetìzem nádherných dobrodruství. Velkou èást náplnì IV. odboru tvoøilo vyetøování støevních nákaz, vzduných nákaz, mení èást byly vzorky pro klinickou laboratoø. Pøi tak velkém poètu materiálu si vedoucí musel vycvièit laborantky tak, aby se na nì mohl spolehnout. Napø. rozoèkování rozizolování vzorkù stolic - muselo dát jednotlivé kolonie. Tehdy neexistovaly vysoce selektivní pùdy a najít na Endovì pùdì shigelu nebo salmonelu vyadovalo dokonalou techniku. Pozdìji v záøí 1945 pøi epidemii bøiního tyfu v Chebu divil se nìmecký mikrobiolog, e já dokáu izolovat S. Typhi ze stolice, on jen z krve. Neznal toti oèkovací techniku, která u Raky byla u dávno samozøejmostí... Dimitrij Slonim Bøiní tyf býval na Strakovnicku jetì v polovinì minulého století endemický. Není proto se co divit, e koncem 2. svìtové války, zaèátkem roku 1945, dolo tady s upadající zdravotnickou disciplinou k jeho epidemickému vzedmutí. Infekèní oddìlení nemocnice ve Strakonicích se od února zaèalo plnit pacienty s tyfem a brzy byla i první úmrtí... Po ádosti okresního lékaøe mìly události rychlý spád. Telefonicky ohlásil svoji vizitu MUDr. K. Raka, pøednosta bakteriologické laboratoøe SZÚ v Praze a hned dalího dne ráno pøijel autem pøímo do nemocnice, kde byl oèekáván. Byl jsme tenkrát po maturitì a pracoval jsem v laboratoøi interního oddìlení... Dr. Raka mìl na sobì manestrový oblek svìtlé, naedlé barvy, v pase projmuté sako a pumpky. Tmavé, pìinkou uprostøed rozèísnuté hladké vlasy, hnìdé oèi pronikavého pohledu, zvuèný hlas, pádné, vìcnì stavìné vìty, rázná gestikulace svìdèily o mui rozhodném, který ví, co chce. Mìl u podrobné informace o poèínající epidemii, o poètu pøípadù, o jejich lokalizaci atd. Jeho inspekce se vyznaèovala peèlivostí a zároveò bleskovým prùbìhem. Zaèal na infekèním oddìlení, proel vechny pokoje s nemocnými, pøidruené místnosti, zkontroloval zpùsob úklidu, dezinfekce prostor, odpadù. Hovoøil se vemi (tehdy øádovými) sestrami i s pomocným personálem, situaci kriticky zhodnotil a nadiktoval zápis o nedostatcích z hlediska hygienického a epidemi-
61
ologického a doporuèení k jejich nápravì. Pak se lo do pitevny. Tady byla jeho kritika velmi tvrdá, týkala se zvlátì nedostatkù pitevního reimu, likvidace a dezinfekce splakù, odpadních vod atd. Opìt nadiktoval zápis se seznamem okamitých opatøení. Pak následovala porada, kde se hodnotil stav epidemie a její výsledek byl jasný: pøítomnost mobilní bakteriologické laboratoøe je bezodkladnì nutná. A tak dva dny po Rakovì vizitaci pøijel autobus mobilní bakteriologické laboratoøe SZÚ z Prahy. Pracovní tým tvoøili vedoucí lékaø MUDr. Burian, jeho manelka lékaøka, dvì laborantky a pomocná síla. Kadého dne ráno podávali telefonické hláení dr. Rakovi. Diagnostikovali nejen bøiní tyfus, ale i paratyfy, pozdìji také dyzenterie a skvrnitý tyfus u lidí, kteøí prchali z koncentraèních táborù. V tyfové diagnostice se zamìøovali zvlátì na vyhledávání nosièù. Vyetøovali i krèní výtìry, difterie nebyla ádnou vzácností, rùzné hnisavé afekce, dìlali hemokultury aj. V dubnu mìla epidemie tyfu sestupný charakter, mobilní laboratoø splnila, co se od ní oèekávalo, a ani ne deset dní pøed koncem války, kdy u v kraji dennì hlídkovali ameriètí letci-hloubkaøi, se její pracovníci vrátili do Prahy. Helena Raková Po okupaci a vzniku tzv. protektorátu Èechy a Morava, kdy byla likvidována nae vojenská sluba, pøeel K. Raka do Státního zdravotního ústavu. Vìnoval se hlavnì epidemiím støevních nákaz. Ke konci války mu byla ilegálním národním výborem, jeho zdravotní sekcí, svìøena pøíprava na zásahy proti oèekávaným epidemiím pøi skonèení války. Nejstranìjí byla epidemie skvrnitého tyfu, která postihla 5.000 vìzòù v koncentraèním táboøe v Terezínì. V roce 1945 dolo k odsunu Nìmcù. Byli urèeni dva vládní zmocnìnci, aby dohlíeli na zachovávání hygienických a zdravotních mezinárodních pøedpisù a vech podmínek pøi odsunu. Zaèátek toho odsunu byl na podzim 1945 a zmocnìnci byli Frantiek Patoèka a Karel Raka. Eva Aldová Vzduné nákazy zaèal K. Raka studovat záhy po válce. lo jednak o studium chování aerosolù pomocí aparátkù vyrobených na kolenì v ústavu prof. Rakové podle popisù v anglické literatuøe, jednak o studium streptokokových nákaz. S aparátky na vzduch souvisí i vývoj jednotné oblièejové masky, která se dodnes pouívá. Byla vyrobena z dvojité látky, její jedna vrstva je støiena rovnì, druhá ikmo. Nahradila rùzné neúèinné masky. Tehdy také Raka pøivezl z Anglie sérotypizace streptokokù. Zavedl také odvánou klinickou metodu 5denní léèby spály penicilinem za pøísnì kontrolovaných podmínek hospitalizace. Vedle mikrobioloogie a epidemiologe se Raka zabýval i sérologií, u za války provádìl podrobná vyetøení sérových faktorù pro úèely paternitních sporù a kriminalistiky. Byl také první, kdo u nás studoval Rh-faktor ji za války byla provedena první exsanguinaèní transfuze. Jakýmsi základem pro studium nosokomiálních nákaz byly kontroly nemocnic provádìné v roce 1948-49. Zúèastnili se jich odborníci z rùzných oborù vèetnì znalcù techniky
62
Karikatura ze série kreseb Fr.Luksche Terezín se smìje, vìnované dr. Rakovi v upomínku na svìtlou stránku terezínského temna.
63
týkající se inenýrských sítí v nemocnicích, jak jsou zabezpeèeny odpadní vody apod. Z této práce vyel elaborát, zakotvující zásady, které se dodrují dodnes - napø. zákaz pìstovat rostliny v koøenáèích, protoe ze zemì z jednoho koøenáèe v jedné nemocnici bylo izolováno Clostridium tetani, nebo zásady kontroly autoklávù, sterilizace rùzných pøístrojù apod. Vladimír Zikmund Pan profesor Raka byl mým pøedním uèitelem. Poprvé jsem se s ním setkal v rámci pøednáek na lékaøské fakultì, nìkdy v roce 1950, kdy svými poutavými výklady o epidemiologické práci v Terezínì získal mùj zájem o tento obor. Ten se potom stal shodou náhod ivotní náplní mé práce.. V mé roli krajského epidemiologa v Liberci byl mým pøímým odborným nadøízeným formálnì hlavní hygienik, skuteènì to vak byl profesor Raka, s ním jsem se radil v zásadních otázkách.. Eva Aldová Jedna epidemie salmonelózy, kdy v r. 1951 v Abertamech onemocnìly dìti po podávání shigelového bakteriofága, který byl kontaminovám salmonelou Typhi murium, vedla k experimentální detektivce. Ta mìla odpovìdìt, jak se mohla salmonela dostat do zapeèetìných pìtilitrových lahví s fágem v bujónu, které musely vypadat sterilnì, jinak by neproly kontrolou. Raka pøiel na to, jak se tato sabotá pravdìpodobnì uskuteènila: dal umístit malé mnoství kultury salmonely z pevné pùdy na vnitøní stranu na dno gumové zátky. Byla-li láhev v klidu, zùstával bujón èirý a mìl jiskru, ale dostal-li se bujón pøi pohybu, napø. pøi transportu, do kontaktu se zátkou, salmonela se zaèala pomalu mnoit. A protoe se tekutý fág pøechovával v chladné místnosti, zákal bujónu byl snadno pøehlédnutelný. Problematika vzelá z nìkterých epidemií byla studována v déledobých studiích. Napø. po epidemii tularemie na Horovotýnsku v r. 1953 následovala studie vnímavosti zvíøat z ohniska, která se provádìla v SZÚ. Zvíøata byla rozdìlena na obìti napø. zajíci, na bezpøíznakové nosièe napø. potkani, baanti a na zdravotní policii, u které orální infekce nevyvolala ani pøíznaky, ani vyluèování. Jiøí Manych Moje první setkání s tehdy jetì doc. Rakou se odehrálo na poèátku roku 1952, kdy jsem nastupoval jako èerstvì promovaný doktor do SZÚ na jím øízený odbor a od podzimu tého roku na novì zøízenou hygienickou fakultu jako odborný asistent katedry epidemiologie. Zejména v této funkci jsem byl s prof. Rakou prakticky v denním styku. Pan profesor byl éfem mimoøádnì nároèným, vyadujícím u podøízených vztah ke zvolenému oboru a na èas nehledící píli a snahu. Byl éfem ostrým, a mono øíci i obávaným, pro svou nekompromisnost a trvalou kritiènost. Je ovem nutno prozradit, e takto prof. Raku znali pøedevím lidé, kteøí nebyli jeho pøímými spolupracovníky. My, kteøí jsme mìli monost pøicházet s ním do styku prakticky kadodennì, jsme sice poèítali s tím, e nás obèas nìjaké to ostøejí slovo nemine, ale souèasnì jsme a pøíli dobøe vìdìli, e tato
64
ostrá kritika konèí v okamiku, kdy se za námi zavøou dveøe jeho pracovny. Bìda pak tomu, kdo by se snail tìmto lidem nìjakým osoèováním ukodit. Prof. Raka se za nás bil jako lev. Na druhé stranì mìla celá øada z nás monost poznat takøíkajíc na vlastní kùi, e tento lev øvoucí má ve skuteènosti velmi mìkké srdce. Stalo se, e moje pùlroèní dcerka náhle onemocnìla za velmi dramatických okolností a znepokojujících pøíznakù a byla pøijata na dìtskou kliniku ve patném, váné obavy vzbuzujícím stavu. Poté jsem v rámci svých povinností zael za panem profesorem. Ten na mnì hned poznal, e se nìco pøihodilo a ptal se, co se dìje. Øekl jsem mu ve a hned se mi dostalo ostré, emotivní výtky, proè jsem to neøekl u døív, e jsem mu mìl volat i domù do bytu - a potom u se rozbìhla akce, která se pøièinila o to, aby má dcerka mìla to nejlepí oetøení... Helena Raková V roce 1952 zanikl Státní zdravotní ústav a bylo vytvoøeno podle sovìtského vzoru nìkolik výzkumných ústavù a vznikly i dalí. V prùbìhu let ÚEM, jeho øeditelem byl Karel Raka, zaèal vydávat i èasopis v anglické a ruské verzi HEMI, tedy èasopis hygieny, epidemiologie, mikrobiologie a imunologie. Zaèátkem 50. let se Raka dostal do velmi nepøíjemné situace. Docházelo k tzv. zdrustevòování v zemìdìlství, tj. ruily se individuální malé stáje a dobytek se soustøeïoval. V té dobì byla mezi hovìzím dobytkem pomìrnì rozíøená brucelóza a tuberkulózu mìlo asi 7 % krav. Raka na pomìrnì velkém shromádìní prohlásil, e soustøeïování dobytka by se nemìlo dít pøítí nedìli a s muzikou, nýbr teprve po vyetøení vech kusù a oddìlení zdravých od nemocných. Byl proto oznaèován za nepøítele socialistického zemìdìlství a mìl s tím znaèné svízele. O øadu let pozdìji, kdy u tuberkulózou onemocnìlo ne sedm, ale sedmdesát a osmdesát procent krav, pøila vrchnost k názoru, e mìl pravdu. Vytvoøila se komise, která díky vynikajícím statistikùm navrhla tøi termíny, po kterých by mohlo dojít k vymýcení tuberkulózního skotu u nás. Vláda si vybrala termín 10 let. Zároveò s tím se vedl boj proti brucelóze. Tento gigantický úkol byl splnìn, souèasnì probíhal významný program na sníení a kontrolu lidské tuberkulózy v intenzivní spolupráci s WHO. Øada èeských pracovníkù mìla monost se seznámit s moderním bojem proti TBC a s celou novou koncepcí. Èeskoslovenská epidemiologie se postupnì prosazovala v mezinárodním mìøítku. Viktor Príkazský Prvá moja výrazná spomienka na prof. Raku pochádza z r. 1954, kedy vypukla ve¾ká epidémia bruného týfu vo Valaskom Meziøíèí. Vtedy zostavoval ÚEM tátneho zdravotného ústavu v Prahe team, ktorý odchádzal pracova do postihnutého okresu. Jeho èlenmi boli síce poslucháèi LFH, ale nako¾ko bola medzi nimi aj moja manelka, vtedy ete tudentka posledného roèníka fakulty, dostal som sa medzi nich aj, hoci som v tom èase u pracoval v Preovskom kraji. Ná odchod do Valaského Meziøíèí bol v den, kedy sa prvýkrát podarila izolácia Salmonelly typhi na membránovych filtroch z vody, zo studne v cukrárni. Prof. Raka u na schodoch z riadite¾ne na prízemie budovy ústavu nám vetkým s ve¾kou radosou oznamoval, e sa to podarilo. Pod vedením profesorky Burianovej a profesora erého z ústavu, ako aj MUDr. Kazmara z ministerstva zdravotníctva, existovala poèas epidémie mimoriadne dobrá spolupráca klinikov, mikrobiológov a epidemiológov.
65
Jan Koláø S profesorem Rakou jsem se setkal poprvé v roce 1954. Tehdy, po marné snaze získat souhlas nadøízených na státní veterinární správì k uveøejnìní èlánku o prvním zjitìní brucella melitensis v ÈSSR, pokusil jsem se poádat o pomoc prof. Raku, tehdejího øeditele ÚEM. Odhodlal jsem se k tomuto kroku i pøes dùrazné varování svých nadøízených, abych to nedìlal, protoe se jedná o choulostivou politickou záleitost, podléhající utajení. Stádo ovcí, kde jsem zjistil br. Melitensis, bylo toti dovezeno ze SSSR a zveøejnìní takové zprávy mohlo mít nepøíjemné dùsledky s dopadem na veterinární slubu. Navíc by to prý mohl prof. Raka, pøísný kritik veterinární sluby, pouít jako argument o nedostateèné kontrole dovozu zvíøat. Já sám jsme mìl znaèné pochybnosti, zda mne, neznámého mladého veterináøe, prof. Raka vùbec pøijme. O to vìtí bylo mé pøekvapení, kdy ji pøítí den po ohláení mne pøijal pøátelsky, zcela neformálnì, s poznámkou, e jsem po dlouhé dobì první veterináø, který ho navtívil. Vyptával se, kde a na èem pracuji, jaké jsou dùvody mé návtìvy. Kdy prolistoval èlánek o prvním pøípadu maltské horeèky ve støední Evropì, øekl, e to je dùleitá epidemiologická novinka, a proto by mìl být pøednostnì uveøejnìn, co také hned zaøídil. ... Frantiek Polánský Podíl prof. MUDr. K. Raky, DrSc., na kontrole tuberkulózy v Èeskoslovensku je tak velký a zásadní, e si v budoucnosti zaslouí monografické zpracování. Problém tuberkulózy v Èeskoslovensku po skonèení 2. svìtové války byl tak závaný, e vláda ÈSR v roce 1955 povaovala za nutné pøijmout Usnesení o boji proti tuberkulóze. Aby prostøedky na kontrolu tuberkulózy byly vynakládány efektivnì, bylo nutno mít objektivní, vìdeckými metodami získané informace o skuteèném stavu tohoto problému. Koncem 50. let byla proto z iniciativy a pod vedením prof. Raky pøipravována klinická a epidemiologická studie tuberkulózy v ÈSR ve spolupráci s WHO v enevì a Mezinárodní unií proti tuberkulóze v Paøíi (IUAT). Na schùzi zástupcù zúèastnìných pracovi jsem se poprvé osobnì setkal s prof. K. Rakou. Pøi jednání bylo schváleno, aby tato studie byla provedena v okrese Kolín. Po vypracování protokolu za úèasti WHO, IUAT a naich pracovi byla studie zahájena v roce 1960. V souvislosti s touto studií prosadil prof. K. Raka ve WHO stipendijní pobyty pro nìkolik aktivních úèastníkù studie. Pøi nich jsme získali nejnovìjí vìdecké poznatky a seznámili jsme se osobnì s vedoucími pracovníky kontroly tuberkulózy v mezinárodním mìøítku. Jméno prof. K. Raky nám k nim otevíralo pøístup. Tyto údaje uvádím proto, abych demonstroval vlastnost prof. K. Raky peèovat a pomáhat odbornému a vìdeckému rùstu mladých lékaøù nejenom mnì, ale i celé øadì pracovníkù svého ústavu a jiných pracovi. Prof. K. Raka rovnì inicioval vznik praského Mezinárodního kurzu WHO o epidemiologii a kontrole tuberkulózy.
66
Rád bych se jetì vrátil do konce 50. let. V té dobì jsem byl vyzván dìkanem Fakulty veobecného lékaøství k pøedloení habilitaèní práce. Oponenty byli prof. K. Raka a doc. MUDr. L. Levinský. Vypracoval jsem prvý návrh své práce a pøedloil jej k posouzení prof. K. Rakovi. Dnes vím, e to byla velice patná práce, a plnì chápu vyjádøení prof. K. Raky, zda chci habilitovat na èervenou kníku (legitimace KSÈ), nebo na seriózní vìdeckou práci. Vypracoval jsem novou práci za patronace Raky, a tu jsem dobøe obhájil. Na základì úspìného prùbìhu Kolínské studie se mnou zaèal prof. K. Raka jednat o zahájení klinických kontrolních studií o chemoterapii tuberkulózy. Prof. K. Raka zaèal tento zámìr projednávat ve WHO a ta jej akceptovala. Tak zaèaly ve støedoèeském kraji dvì pilotní studie, které byly vyhodnoceny naimi anglickými spolupracovníky. Hodnocení dopadlo dobøe, a tak byla slavnostnì zahájena prvá studie. Jan Koláø K dalímu setkání s prof. Rakou dolo v r. 1960, po mém návratu za sluební cesty do Mongolska, kde jsem zjioval nákazovou situaci za úèelem zajitìní bezpeèného dovozu masa a produktù ivoèiného pùvodu. Vzkázal mi, abych ho navtívil, ponìvad ho Mongolsko z hlediska epidemiologického velmi zajímá. O této zemi se v té dobì vìdìlo velmi málo. Mongolsko bylo politicky zcela izolované, pro obèany cizích státù (s výjimkou SSSR) prakticky nepøístupné, tajemné a hospodáøsky zaostalé, do znaèné míry závislé na SSSR. Prof. Raka vytuil, e postupnì dojde k poskytování pomoci i na úseku zdravotnickém, a to pøedevím v boji proti znaènì rozíøeným nakalivým nemocen a ve výchovì zdravotnických pracovníkù. Proto se pøipravoval na tuto eventualitu a poèítal, e do Mongolska bude vyslán tým epidemiologù. V této zemi spatøoval také oblast jedineèných moností pro pionýrské prùzkumy u nás ji málo známých nebo vymýcených nákaz, pro získávání nových poznatkù a zkueností v ekologicky, klimaticky a civilizaènì zcela odliných podmínkách. Jeho instinkt a pøedvídavé uvaování neselhaly a za nìkolik let se plány s Mongolskem zaèaly uskuteèòovat. Jetì pøed svým nástupem do WHO, tìsnì po návratu z mé druhé cesty do Mongolska, mne prof. Raka poádal, abych se zúèastnil jako poradce pøíprav expedièního týmu, sloeného z epidemiologa, mikrobiologa a veterináøe. Tým byl vybaven naí pojízdnou laboratoøí, zaøízenou na bakteriologická, sérologická a parazitologická vyetøení v extremních podmínkách Mongolska. WHO Project Mongolia 1 byl zároveò prvním pokusem WHO a vùbec celé OSN, který mìl zjistit, jak bude první mezinárodní projekt pøijat a fungovat v Mongolsku, jak se podaøí navázat spolupráci a získat dùvìru místních orgánù v prostøedí nedùvìry a podezírání. ... Dimitrij Slonim Jetì krátkou poznámku o vztahu prof. Karla Raky k prof. Frantiku Patoèkovi, mému nìkdejímu éfovi a uèiteli. Dnes u se (èi rádo by se) zapomnìlo, jak ne právì pìknì se k prof. Patoèkovi chovali nìkteøí nai politicky fundovaní, mikrobiologiètí matadoøi, èasto jeho nìkdejí spolupracovníci, v dobì po únoru 1948 i pozdìji. Výjimkou byl prof. Raka,
67
který kdy u byl Patoèka v dùchodu, mu poskytl ve svém ústavì místo placeného poradce. Prof. Patoèka to v rozmluvách se mnou oceòoval: Na fakultì, které jsem vìnoval celý ivot, ani v mém vlastním ústavì, o Akademii u vùbec radi nemluvit, se pro mne místo nenalo, ale Raka byl tak sluný, e se mne ujal, on respektuje moji práci, kterou mám za sebou. To mì drí pøi ivotì, protoe mám pocit, e jsem jetì k nìèemu platný a mimoto v dùchodu kadá koruna je dobrá. Jednou to sám poznáte! Vladimír Zikmund K zásadní události dolo v roce 1963, kdy vypukla epidemie hepatitidy A v sousedním jabloneckém okrese a v èásti naeho okresu. Zdroj byl jasnì v Jablonci, ale kde? Nemocní se poèítali na stovky a leeli na øadì infekèních oddìlení. V Jablonci se etablovalo nìkolik lidí Rakova týmu z Prahy, ale zkoumání ne a ne odhalit zdroj nákazy a cestu pøenosu. Tak jsem o jednom víkendu obejel vekeré pøísluné nemocnice a provedl s nemocnými rozhovory, nìco, co je dnes známé jako food frequency questionnaire nebo food recall, 50 dní zpìt. Ze zhruba 40 bìných potravin vèetnì vody, mléka a másla, zmrzliny a piva jsem eliminoval ty, které nebyly vem nemocným spoleèné. Zùstaly nakonec, kromì vody, jen mléko a máslo. V oblasti pùsobila pouze jedna mlékárna a pøesnì v jejím distribuèním rajonu v okresech Jablonci a Liberci se stravovali vichni nemocní. Následující den jsem podal zprávu prof. Rakovi a jeho týmu. Jejich okamité etøení v mlékárnì odhalilo pohyb nákazy z èerstvì hnojených polí do mlékárenského pramene. Voda byla ji na prvý pohled závadná. Jetì v tomté týdnu se na mne pan profesor obrátil s dotazem, zda jsem pøipraven nastoupit k práci ve WHO v Indii. Frantiek Výmola Jak jednal Raka v závaných situacích, mùe demonstrovat tento pøípad. Jednoho listopadového veèera tìsnì pøed pùlnocí volá mnì do bytu p. profesor: Výmolo, potøebuji vás k akci Ostrava, propukla na dole, tuím Máj, epidemie støevní, snad dokonce tyfus. Pøipravte se, za 1/2 hod. bude pøed vaím bytem øidiè ji se mnou a jedeme. Pochopitelnì v takových situacích nebylo jiného východiska, na cestu jsem se pøipravil, sbalil nejpotøebnìjí a oèekával jsem auto Tatru 603. Protoe jsem chodíval spávat právì tak kolem pùlnoci, zaèal jsem v autì podøimovat. Pan profesor mnì to ovem znemonil a povídá: Výmolo, nespìte a bavte mne. Povídejte, jaké máte dalí pracovní plány etc. A víte co, já bych vás potøeboval pro práci ve WHO. Momentálnì vás potøebuji pro Mongolsko. Poprvé jsem oponoval a dodnes toho lituji. Cesta do Ostravy byla krajnì nevlídná, samá plískanice, take øidiè musel jet velmi obezøetnì, opatrnì. Profesor v tu noc nemìl nejlepí náladu, take jsem si nedovolil øíct nìjaký vtip, stejnì snáel vtipy výhradnì na úrovni. To, e brzy ráno pøijede do Ostravy Raka, vìdìl u skoro celý kraj. Nic bych nedal za to, e málokterý hygienik, epidemiolog a mikrobiolog v tu noc klidnì spal. Nikdo si toti nebyl jist, co ho èeká, jaké úkoly dostane. Nikdo nechtìl riskovat, e bude po odchodu profesora z Ostravy poznamenán nìjakým pseudonymem, který mu zùstane na celý ivot. Velký mufti mìl a démonický vliv na celé okolí.
68
Blíilo se k ránu a byl jsem si jist, e ji dlouho pøed osmou hodinou ranní, bude stát v pozoru celá garnitura hygienikù, epidemiologù i nakonec mikrobiologù v oèekávání, co jim návtìva pana profesora pøinese. Já byl vcelku klidný, protoe jsem dostal ji rámcové intrukce o své úèasti na akci a navíc autorita Rakova mne dostala do pozice usnadòující moji práci v následujících dnech. Nadela hodina H a ve se odehrálo tak, jak jsem pøedpokládal. Typické pro Raku bylo, e krátce po pøíjezdu el na vìc. Nechal si vyloit ve, co potøeboval pro vyhodnocení situace, a jak se øíká, rozdával úkoly smìøující k rychlému øeení závané epidemie. Helena Raková V roce 1963 dostal Raka od generálního øeditele WHO dr. Candaua dopis oznaèený jako osobní a dùvìrný, v nìm bylo napsáno, e WHO udìlala konkurz na místo øeditele pro nakalivé nemoci, e obdrela 35 ádostí, ale pokud by to Raka pøijal, e to místo dostane bez konkurzu. To pochopitelnì svìdèilo o jeho mezinárodní povìsti v oblasti epidemiologie. V záøí 1963 nastoupil Karel Raka na místo øeditele Divize infekèních nemocí ve Svìtové zdravotnické organizaci v enevì. Jakmile se tam probral v agendì, zaèal se projevovat jeho smysl pro realitu. Tehdy se ohromné prostøedky vkládaly do vymýcení malárie, ale k tomu se Raka stavìl velice kriticky. Tvrdil, e malárii lze tìko eradikovat, ponìvad ji pøenáejí komáøi a ty lze vymýtit jen tìko. Naproti tomu se domníval, e netovice je mono jako výhradnì lidskou infekci vymýtit eradikovat. Jene pro to bylo v organizaci samotné málo pochopení. Pøesto vak generální øeditel Raku poslal do USA, kde se setkal s pochopením v centru pro infekèní nemoci v Atlantì. Potom skuteènì v roce 1967 pøijalo Valné shromádìní WHO usnesení o vymýcení netovic na zemìkouli do 10 let. Rakovou zásluhou bylo umonìno, e práce na vymýcení netovic se v rùzných zemích úèastnila celá øada èeských a slovenských epidemiologù a jejich práce byl vysoce oceòovaná. Invaze z 21. srpna 1968 mnohé zmìnila. Na podzim 1970 byl Raka ze své funkce odvolán, byl ustanoven jiný øeditel ústavu v Praze, posléze s ním byl rozvázán pracovní pomìr. Snahy ze strany WHO, aby se mohl úèastnit mezinárodních komisí atd., byly vesmìs zamítnuty. Vladimír Zikmund Sveøepé kádrovací instituce mne drely v republice jetì skoro dva roky, ale pøece jen jsem v roce 1964 odcestoval, ne ji do Indie, ale do (Belgického) Konga. Vypracoval jsem tam plán eradikace varioly a profesor Raka vahou své funkce prosadil schválení mého fantastického rozpoètu ve výi ètvrt milionu dolarù. Ostatnì, svìtová eradikace varioly byla jeho dítì. Kadým rokem jsem cestoval do Èech a vdy jsem byl v enevì jeho hostem. Viktor Príkazský Moja druhá výrazná spomienka na prof. Raku je spojená s mojim úèinkovaním v radoch personálu WHO v Zaire (1967-82). Prof. Raka pôsobil vtedy v eneve a prikázal mi sustavne s ním udriava písomný kontakt a radi sa vo vetkých závaných rozhodnutiach. Mám doteraz odloené prof. Rakom vlastnoruène písané listy s radami a odporúèaniami.
69
Odpovede na moje otázky mi vdy poslal obratom poty. Prof. Rakovi patrí vïaka aj za to, e sa zaznamenal úspech, tak ako v rozírených oèkovacích programoch (EPI), aj v eradikácii varioly v Zaire (Kongo). Neskôr som mal monos zúèastni sa na konci eradikácie varioly v Indii, ako aj na certifikácii eradikácie na tomto subkontinente. Prof. Rakovi patrí významné miesto v histórii eradikácie varioly vo svete. Jiøí Manych Z dob pùsobení prof. Raky v enevì rád vzpomínám na jeho obèasné návraty, kdy si zval k sobì uí krouek bliích spolupracovníkù a informoval nás o nejrùznìjích aktualitách nejen odborných, ale i takových, o kterých se v naich novinách nepsalo a ani psát nesmìlo. Prof. Raka mìl pro svou nesmlouvavou zásadovost pøi prosazování poznatkù a názorù, o jejich správnosti byl pøesvìdèen a které èas vesmìs potvrdil, i øadu nepøátel. Nìkteøí z nich èasem poznali svùj omyl, ale zùstali i takoví, kteøí se netítili ani tìch nejniích prostøedkù k prosazování své vlastní nenávisti. V mých vzpomínkách zùstává prof. Raka nejen vynikajícím odborníkem svìtového jména a formátu, ale i èlovìkem rovným a stateèným, co se projevilo i v mém vlastním pøípadu. Pocházíme toti, já a moje ena, z prostøedí, které bylo v minulém reimu velmi ostøe sledováno a tvrdì perzekvováno. Prof. Raka, kterého jsem o tìchto okolnostech informoval, za mnou po celá léta stál za vech okolností a umonil mi tak mj. i habilitaci a dosaení pøísluných vìdeckých hodností. Vladimír Janout Mne a také ostatní, vìtinou mladé pracovníky ústavu tehdy velmi pøíjemnì pøekvapilo a témìø okovalo, e prof. Raka s námi vemi udroval ze enevy pravidelný a èilý písemný styk. Zaèalo to vìtinou jeho dopisem, kde navrhoval øeení rùzných aktuálních problémù a ádal nás o návrhy jejich rozpracování. Kdy jsme materiály do enevy poslali, obvykle v neuvìøitelnì krátkém èase (bìhem nìkolika dnù) jsme vichni individuálnì - od nìj dostali opìt dopis s jeho pøipomínkami. Nebylo neobvyklé, e jeho dopis mìl i 510 stran. Vzhledem k tomu, e se mnou korespondoval o problémech virové hepatitidy, s jinými o problému tuberkulózy, salmonelózy a jiných nemocí, nedovedl jsem si dost dobøe pøedstavit, kde na prostudování vech naich návrhù a následnì na napsání tolika dlouhých dopisù najde pøi své vysoké a nároèné funkci, kterou v enevì zastával, èas. O to více jsme si této skuteènosti váili, e významný svìtový odborník na nás, zaèínající elévy oboru epidemiologie, nezapomnìl a dokázal si najít tolik èasu na orientování naí vìdecké práce, i kdy na dálku. Oceòovali jsme i to, e pøi øízení globálního boje s infekèními nemocemi v rámci celého svìta nikdy nezapomnìl ani na vnitøní problémy v naí republice. Myslím, e jen málo lidí by se v podobné situaci zachovalo tak jako prof. Raka, a proto na nìho s velkou úctou stále vzpomínáme.
70
Vladimír erý Vyhledal jsem svazek dopisù, které mi prof. Raka posílal v letech 1955-1971. První dopis byl napsán v Pekingu 14. 6. 1955 bìhem jeho dlouhodobého pobytu v Èínì. Jeho text dokládá, e i pøi své nepøítomnosti øídil chod ústavu. Povìøoval mne a dalí pracovníky, abychom pøipravili výzkumnou expedici do okolí Kraslic, kde vznikaly epidemie horeèky Q po dovozu nakaených ovcí z Rumunska. Tenkráte se infikovali nejen lidé a hospodáøská zvíøata, ale i zvíøata volnì ijící. Coxielly v té dobì byly izolovány i z èlenovcù. Byli jsme povìøeni zøídit tábor a detaovanou laboratoø. Jeho dopis z 1. 8. 1955 obsahoval dalí podrobné instrukce. Po letech pøestala být vak Q-horeèka u nás zdravotnickým problémem. Dne 2. 6. 1966 jsem obdrel ze enevy dopis, který dokumentuje nezitnou podporu, kterou prof. Raka poskytoval svým spolupracovníkùm: Milý Vladimíre, nabízím Ti významné místo P-5 Team leader (Senior Medical Officer) v projektu National Institute of Public Health v Kabulu. Mám ovem podmínku. Pøíli jsem se za Tebe angaoval, a proto nesmí zklamat. Jedná se nejen o epidemiologii (koncepci), ale i o rozvinutí práce (øízení) velkého ústavu ve sloitých podmínkách... Dostává se Ti jedineèné ance udìlat velkou vìc... buï pøed nástupem v dokonalé fyzické kondici... Dr se toho, pro co jsi byl pøijat a povìøen. Jakákoliv jiná aktivita, zvlátì na zaèátku, Ti mùe a vìci jen ukodit. Dne 20. 6. v dopise øíká: Mám z Tebe a výsledkù Tvé práce radost a upøímnì Ti gratuluji. Dále píe: Do politického vývoje v Afghánistánu se moc neple, musí ale ovlivòovat øeditele ústavu (byl souèasnì námìstkem ministrynì zdravotnictví). Výsledky imunologického pøehledu hodnotil slovy: Napø. výsledky imunologického pøehledu poliomyelitidy jsou neobyèejnì zajímavé. Prakticky ádné sérum není triple negativní. U i dìti do jednoho roku mají protilátky. Závìr vak je zøejmý - ádný spìch s oèkováním není tøeba... Pro presentaci na Valném shromádìní je mnohoúèelový imunologický pøehled dobøe vyuit - jak pomohl rozhodnout o oèkování proti polio, difterii, pertusi... S napìtím oèekávám, zda najdete kromì B. pertussis také B. parapertussis. Pøi likvidaci epidemií skvrnivky mi napsal dne 15. 3. 1967: Vidí, e jsem mìl pravdu, kdy jsem doporuèoval studovat Brillovu-Zinsserovu chorobu. Antigen pro skvrnivku si vyádej v N. Delhi. V dopisech prof. Raky zaznívala i kritika domácích pomìrù: Polytechna - jako agentura pro vysílání lékaøù a jiných specialistù do rozvojových zemí - uívá postup, který v zahranièí pøináí nedozírné kody. O tehdejí hygienické fakultì prof. Raka øíká: ...chtít udrovat Hygienickou fakultu a propagovat názor, e hygienická a epidemiologická sluba je izolována a e ostatní lékaøi se o hygienu a epidemiologii nemusí zajímat, je kodlivé a neádoucí. Proto z Hygienické fakulty se musí stát dobrá lékaøská fakulta s plnì rozvinutým preventivním zamìøením... Nesmíme získávat lékaøe pro hygienickou a epidemiologickou slubu jen z Hygienické fakulty (z donucení), ale ze vech fakult celého státu.
71
Profesor Raka (sedící) se èleny komise posuzující zdravotní opatøení pøi návratu amerických astronautù z Mìsíce (Apollo XI) v Lunar Receiving Laboratory v Texasu v srpnu 1969. Dva èlenové posádky jsou vidìt za sklem v izolaèním zaøízení, protoe tehdy panovala obava ze zavleèení nebezpeèných infekèních agens z vesmíru a jejich rozíøení v astrodemiích.
V dopise ze dne 1. 8. 1965 odeslaného ze enevy prof. Raka øíká: A hlavnì pasivní úloha hygienické a epidemiologické sluby - to je ta pravá pøíèina situace, kerá je nyní tak patná. Nikdy nebylo tolik epidemií z vodovodu ve velkých mìstech, dokud byl odpovìdný jediný okresní lékaø... Celý sloitý kontrolní systém mechanicky naplánovaných kontrol bez logických vazeb mezi jednotlivými slokami. Jan Koláø V roce 1968 se prof. Raka postavil na stranu reformního hnutí a v srpnu veøejnì odsoudil okupaci naí republiky sovìtskými vojsky. Vyvrcholením jeho aktivního odporu proti obsazení Èeskoslovenska bylo, kdy na poradì ministrù zdravotnictví èlenských zemí WHO se demonstrativnì odmítl pøivítat s ministrem zdravotnictví SSSR se slovy, e si s pøedstaviteli okupantù své vlasti podávat ruce nebude. Tento nekompromisní, vlastenecký postoj mìl bohuel za následek brzké odvolání prof. Raky z WHO, a to i pøes èetné intervence. Setkal jsem se s ním nìkolik mìsícù pøed jeho odchodem ze enevy. Byl viditelnì neastný, e je pøinucen odejít uprostøed úspìnì probíhajících, jím iniciovaných globálních projektù (kupø. na eradikaci èerných netovic). Byl si vìdom, i kdy ne v plné míøe, co ho oèekává doma. Pøátelé ho pøemlouvali, aby se domù nevracel, nabízeli mu místa v prestiních funkcích v øadì státù (USA, Francie, výcarsko atd.), on se vak rozhodl vrátit domù. Vlastenecká povinnost, zodpovìdnost vùèi spolupracovníkùm v ústavì a solidarita se vemi, kteøí nemìli monost emigrovat, velela mu obìtovat osobní zájmy a vrátit se domù. Doma ho vak èekalo jetì vìtí poníení a omezení, ne oèekával. Po nìjaké dobì mu byl zakázán i vstup do jím vybudovaného ústavu a byl pøedèasnì, proti své vùli, penzionován. Byla mu znemonìna jakákoliv èinnost ve zdravotnických institucích... Pro èlovìka zvyklého na neustále èinorodou práci to byl straný trest. Nejvíce vak byl zklamán tím, e øada jeho bývalých ákù a dokonce i nìkteøí nejblií spolupracovníci, kteøí mu vdìèili za kariéru a výhodné postavení, se od nìj odvrátili, aby nebyli podezíráni svými novými
72
chlebodárci z loajality ke svému bývalému, nyní ostrakizovanému éfovi. Takové chování starých pøátel ho mrzelo víc ne vechny sankce proti jeho osobì. Proto v roce 1973 pøivítal monost pracovat externì, bez odmìny, pro Státní veterinární správu jako poradce-epidemiolog v problematice mastitíd dojnic, prùjmových a respiratorních nemocí telat. Zapojil se do této pro nìj nezvyklé a nové práce s pøíznaèným zájmem a elánem. Navtìvoval zemìdìlské závody, inicioval poøádání semináøù pro terénní a laboratorní pracovníky o moderních epidemiologických metodách . Za své zanícení, cílevìdomé úsilí získal sympatie a uznání iroké veøejnosti veterináøù. Byla to spolupráce oboustrannì prospìná. Aèkoliv pro jeho zhorující se zdraví se jeho kontakty s veterinární slubou postupnì sniovaly, nepøestával se zajímat o veterinární problémy a byl rád, kdy o nich mohl s nìkým hovoøit. ..... Daphne Salmon (sekretáøka prof. Raky ve WHO) Around the middle of 1967 I replied to a vacancy notice in WHO which advertised the post of Secretary to the Director of the Division Of Communicable Diseases. I had heard that the Director in question, Dr Karel Raska, was a difficult person to work for, and when I went for my interview with him I was quite terrified. I entered his office and saw a stern-faced man but then he smiled at me and was completely transformed. I was expecting questions on my expertise in typing and shorthand, but the principal question he asked me was whether I knew any Latin. In fact, this language was completely unnecessary in WHO, but it so happened that I had done it at school and so was able to reassure him on this point. I got the job. I soon realized that Dr Raska was a very humane man, and he treated me as an equal which was not always the case between chief and secretary in WHO at that time. Most of all I remember how brave Dr Raska was during the terrible weeks after the Russian invasion of Czechoslovakia. He was in Vienna at the time, but was able to return to Geneva and faced with clarity and courage the situation in which he found himself. He knew that his movements were being observed and reported on to the authorities in Prague, and suspected that his telephone was tapped. He never gave way under this strain and never neglected his professional duties. He was truly a lesson to us all. He considered it was his duty to return to Prague on retirement, even though he had lost his post as Director of the Institute of Epidemiology and Microbiology, and he did not waver in his determination to do what he could for his country. I cannot overstate my admiration for him as a scientist (although I am not qualified to comment on his professional capacities) and as a human being. Avril Phillips (sekretáøka prof. Raky ve WHO) Dr Raska joined WHO in 1963. to take up the position of Director of the Division of Communicable Diseases. Before joining the Organization he had been, and continued to be, Director of the well-known Institute of Microbiology and Epidemiology in Prague. I imagine that this change may have been quite difficult for him, coming from the position which he had held into a large international organization where he no longer had the sole directorship in his own hands, and having to work in a foreign language. He was obviously highly qualified in his own field and he was able to contribute much to the programmes of WHO, perhaps particu-
73
74
larly in the smallpox eradication programme which he helped to set up, and was responsible for the appointment of the chief of that programme, Dr. D. A. Henderson. Z dopisu tehdejího ministra zdravotnictví pøedsedovi ÈSAV ... pan Raka a dalí jsou lidé, kteøí oznaèovali KSÈ doma i v zahranièí za zloèineckou organizaci a stejnì tak oznaèovali jednotlivé èleny jejího vedení vèetnì generálního tajemníka... Pan Raka vystoupil na lékaøském kolegiu s kritikou vlády ÈSSR v oblasti ivotního prostøedí... Z toho vyplývá, e kolegium lékaøských vìd ÈSAV se stává platformou protistranické a protivládní politiky a prodlouenou rukou zahranièních zpravodajských centrál... Vladimír Zikmund Rozbìhla se normalizace a profesoru Rakovi bylo zdravotnictví zapovìzeno. Pøesto jsem mu zorganizoval pøednáku pro liberecký Spolek lékaøù, vdìènì pøijatou. Nìkolikrát jsem i se svojí enou (mikrobiolokou) pana profesora navtívil v jeho bytì. Pozval jsem jej také, jako hosta, na obhajobu své kandidátské práce o eradikaci varioly v roce 1979 a citoval jej v textu i v závìru své zprávy (aè se to ji nenosilo). Naposledy jsem s ním a paní profesorkou Rakovou byl nìkolik hezkých dní v Alexandrii, kam byli pozváni egyptskými lékaøi v roce 1985 a kde jsem já konèil svùj krátký, pøedpenzijní pobyt v oblastní úøadovnì WHO. Byli jsme také na slavnostní veèeøi, pøi ní byly podávány èerstvé zahradní jahody se lehaèkou. Pan profesor je odmítl, naèe mu jeden egyptský profesor doporuèoval, jen a si vezme, jsou urèitì bezpeèné. To ovem profesora Raku nadzvedlo, ale klidnì odvìtil: Já jsem epidemiolog a nepøesvìdèujte mne, co je bezpeèné a co ne. A Egypan to zdvoøile pøijal, s omluvou. Viktor Príkazský Moja tretia spomienka na prof. Raku je z obdobia, keï u nepôsobil na ÚEM v Prahe. Ilo o ve¾kú epidémiu hepatitídy A, ktorá vypukla v roku 1979 podobne v Èechách aj na Slovensku. Nedokázal som mu asi nikdy vysvetli, preèo sme nechceli veri na diagnózu hepatitídy A a preèo sme nedokázali informácie, ktoré sme mali, primerane publikova. Zainteresovaní si spomínajú, e sa epidémii posmene hovorilo Que-patitída. Z epidemiologického h¾adiska sa toti pridlho predpokladalo, e ide o epidémiu Q-horúèky. Asi a o pol roka sme priznali farbu a povedali pravdu. V tom èase som organizoval epidemiologické dni na ïiari, kde sa najmä pod vplyvom úèastníkov z èeských krajov u otvorene hovorilo o tejto epidémii a o omyloch spojených s jej diagnostikovaním. Dodnes sa domnívam, e a po týchto epidemiologických dòoch sa mi podarilo u môjho uèite¾a prof. Raku napravi môj obraz epidemiológa. Eva vandová Do ÚEM jsem nastoupila v srpnu 1960 na umístìnku. Panu profesorovi Rakovi jsem byla pøedstavena svým vedoucím a pan profesor nám vìnoval soukromou pøednáku o poslání svého ústavu. Velice mì pøekvapilo, e ta mladá ze statistiky za to stála, ale a to bylo vìdomé èi nevìdomé udìlal ze mne zapáleného pracovníka, kterému to nadení vydrelo 42 let.
75
V edesátých letech probíhala skuteèná bitva o to, jak zvládnout tbc onemocnìní - jak lidí, tak i hospodáøských zvíøat. V obou pøípadech ji existovala specializovaná sluba, ale výskyt tbc infekce byl obrovský. Pan profesor se snail prosadit nový epidemiologický pohled na problém. Nový zpùsob øeení problému, navrený na základì výsledkù kolínské studie, se bìhem relativnì krátké doby podaøilo pøevést do denní praxe vech ftizeologù. Stejnì na svou víru pøevedl pan profesor i vedoucí pracovníky ministerstva zemìdìlství a zejména veterinární správy a tìm se bìhem neuvìøitelných osmi let podaøilo eliminovat nejprve brucelózu a pak bovinní tbc skotu. Jako jediná zemì na svìtì jsme eliminaci docílili odchovem vlastních zvíøat, bez dovozu. I v tomto pøípadì se ukázala pøedvídavost pana profesora. Kdyby se kolektivizace místo hned s muzikou dìlala pozdìji s veterináøem, vùbec by k tak obrovskému rozíøení obou infekcí nemuselo dojít. Pan profesor byl skuteènì silná osobnost - a asi nebylo zcela snadné s ním pracovat. Bylo pro mne dost okující, kdy jsem zjistila, e si zodpovìdní pracovníci ráno telefonují, v jaké je pan profesor náladì. Já sama jsem byla pøíli daleko, abych mìla pøíleitost si to ovìøit, protoe pan profesor odejel v roce 1963 do WHO do enevy a vracel se vdy jen na krátkou dobu. O ústav mìl stále zájem a vdy pøijel s øadou nápadù, co by se mìlo dìlat. Odmítal názor, e má cit pro aktuální problémy, ve skuteènì vycházelo z nesmírného pøehledu o publikacích a z domýlení, který problém je opravdu aktuální i v naich podmínkách. A aèkoliv vìtinu pokusù nebo etøení u nedìlal sám, dovedl získat vhodné pracovníky a hlavnì dovedl výsledky prodat a k publikaci, èi k aplikaci. A to nebylo tak zcela bìné v ostatních ústavech. Bylo jeho osobní zásluhou, e velké procento pracovníkù ústavu se dostalo do renomovaných zahranièních ústavù a do mezinárodních organizací. Samo jmenování profesora Raky do funkce ve WHO bylo vlastnì poctou Èeskoslovensku, ale jeho èinnost zde znamenala zásadní obrat v mnoha dosud neúspìnì øeených problémech veøejného zdravotnictví. U idea svìtové sérové banky znamenala hodnì. Oèkování proti dìtským infekcím mimo jiné na základì tzv. sérologických pøehledù mohlo optimalizovat aplikaci do vhodného vìku a v nutném poètu revakcinací. Uchovávání sér s cílem jejich vyetøování v budoucnu v dobì zaloení sbírek pøipadalo nìkterým pracovníkùm zbyteèné, ale v relativnì krátké dobì umonilo zjistit rozíøení nových infekcí èi nové poznatky o dosud nespecifikovaných infekcích - jako v pøípadì virové hepatitidy. Jméno profesora Raky bude navdy spojeno s eradikací èerných netovic. Po neúspìchu WHO s programem eradikace malárie bylo velmi tìké pøijít s novým projektem. U z toho, e pan profesor byl povìøen øeditelem WHO, aby sám získal potøebné prostøedky u prezidenta USA, je vidìt, e obavy v enevì byly velké. Pan profesor získal pro projekt nejen americké peníze, ale i vedoucího pracovníka a pro zajitìní rovnováhy potøebnou vakcínu ze Sovìtského svazu. Terénní práce se úèastnila i øada pracovníkù nejen z ÚEM, ale z celé èeskoslovenské hygienické sluby. Vichni pracovníci mají svou dùleitost pro zdar celého projektu, ale bylo skuteènì spravedlivé, e Jennerovu medaili za zdar tohoto úkolu dostal právì jen profesor Raka. Frantiek Výmola Kdybych chtìl struènì charakterizovat osobní vlastnosti nebo osobnost profesora Raky,
76
pak bych v prvé øadì vyzvedl jeho autoritativní vlastnosti v tom nejlepím slova smyslu. Z jeho osobnosti vyzaøovala toti jakási a magická síla, byla dar, který dostává do vínku jen málo jedincù. Pøitom nemìla tato magická síla nic spoleèného s charismatem. Raka umìl argumentovat vìcnì, ale hlavnì zcela pøesvìdèivì. Argumentoval a vytváøel hned na poèátku jakékoliv diskuse situaci nebo náladu, která svazovala ruce kadému, kdo chtìl Rakovi oponovat. Raka byl jednodue osobnost par excellence, která dovedla svými argumentacemi pøevyovat naprosto nebo naprostý poèet ostatních epidemiologù v té dobì, pokud nìjací existovali. Raka si váil vech spolupracovníkù, kteøí mìli znalosti, kteøí dovedli pracovat, kteøí obìtovali volný èas pro práci. Velmi si váil pracovníkù, kteøí i v osobním volnu, tedy o sobotách a nedìlích docházeli do ústavu a vìnovali se svému výzkumnému úkolu. Raka nebránil nikomu, kdo chtìl z ústavu odejít a kdo se domníval, e si svým odchodem polepí. Ovem jednalo-li se o pracovníka mimoøádnì schopného, udìlal ve pro to, aby ho pøesvìdèil, aby neodcházel, e to nikde lepí mít nebude, a kdy u mermomocí chtìl, zajistil mu umístìní, funkci nebo pracovitì, které bylo jako pupeèní òùrou spojeno s mateøským ústavem. Jaroslav Helcl Profesor Karel Raka na lékaøské fakultì a v Ústavu pro dokolování lékaøù vychoval a dokolil v podstatì dvì generace epidemiologù. Jeho pomocí se mnozí z nich mohli exponovat krátkodobì i dlouhodobì v zahranièí, pøedevím ve slubách Svìtové zdravotnické organizace, ale i mimo ni. Bylo tomu tak i v tak významném a obtíném projektu, jako byla eradikace netovic. Mezi uvedené pracovníky jsem patøil i já sám. Profesor Raka nechal zaloit v centrále WHO mùj osobní list do aktivní kartotéky kandidátù na funkce ve WHO. Tam jsem byl pozdìji, v dobì kdy pan profesor ji odeel ze svého místa v centrále, vyhledán pro funkci epidemiologa v Libyi. Kdy jsem pøed nástupem do funkce absolvoval tzv. briefing v enevské centrále, procházel jsem pøitom vechna oddìlení Divize infekèních onemocnìní. Musím zdùraznit, e vude vzpomínali na profesora Karla Raku jako na mimoøádného øeditele, odborníka s výjimeènými schopnostmi, který na rozdíl od pøedchozích i následných úøednických øeditelù aktivnì vedl celou divizi k organizování a zajiování významných projektù celosvìtového významu. Bohumír Rosický (Kapitoly z historie èeskoslovenské mikrobiologie) K. Raka jako vysoký odborný funkcionáø WHO prosadil v epidemiologii závaný pøístup, dávající celosvìtovì pøedpoklad pro prevenci nakalivých nemocí - epidemiologickou surveillance. Definoval ji na interregionálním semináøi WHO v Liblicích 1.-13. záøí 1969 takto: Surveillance means the epidemiological study of a disease as a dynamic process involving the ecology of the infectious agent, the host, the reservoirs, the vectors and the environment, as well as the complex mechanisms concerned in the spread of infection and the extent to which this spread occurs. Toto pojetí se u Raky postupnì ztváròovalo nejménì od roku 1964. Vedlo k uspoøádání úspìných semináøù a pracovních porad u nás i v zahranièí, nakonec bylo zavreno i vítìz-
77
nou kampaní nad pravými netovicemi. Raka se zaslouil také o vysílání celé øady naich odborníkù do institucí WHO nebo do akcí jí poøádaných. Jeho pùsobení ve WHO znamenalo vrcholné období podílu Èeskoslovenska na èinnosti WHO. Byl bych zcela neobjektivní, kdybych neøekl, e i mne prosadil do exkluzivního panelu expertù WHO/FAO pro zoonózy, v nìm jsem pùsobil øadu let. Úloha K. Raky pro ès. zdravotnictví na poli mezinárodním nebyla nikdy øádnì docenìna, a to bohuel pro osobní spory a ideologické pøedsudky. Dimitrij Slonim Raka se stal výraznou osobností svého oboru nejen proto, e byl vzdìlaný, pilný a zkuený odborník a e se jak doma tak i mezinárodnì významnì uplatnil, ale také z toho dùvodu, e mìl to, co je nad tím vím vrozené nadání, cit a intuici, které ho v epidemiologické práci umìly rychle vést k jasnému pohledu na vìci a k cílenému, racionálnímu konání. Zdá se mi, e tento druh osobností, vybavených pøirozenou schopností ovládat sloitá úskalí teorie a z ní vycházející praxe urèitého medicinského oboru, se v dnením elektronickém svìtì nìjak vytrácí a jsem rád, e jsem mohl napsat nìco ze svých vzpomínek na jednoho z malé hrstky takovýchto výjimeèných lidí, které jsem mìl to tìstí v ivotì poznat. Frantiek Polánský Z mého uèitele a rádce se prof. K. Raka stal mým dobrým pøítelem, èeho si nesmírnì váím. Po roce 1968, po okupaci ÈSSR jsem v nìm nael i morální podporu. V dobì, kdy nìkteøí bývalí pøátelé a spolupracovníci pøecházeli na druhý chodník, aby se se mnou nesetkali nebo o mnì prostì nevìdìli, zùstal mým pøítelem. Velmi lituji toho, e prof. K. Raka se nedoil roku 1989. Bylo by ho bývalo potøeba nejenom z hlediska profesionálního jako mezinárodnì uznávaného vìdce, ale i jako morálnì pevného a laskavého èlovìka. Eva vandová Smutná je vzpomínka na zpùsob odstranìní pana profesora z ústavu v roce 1970. Byl sice oslavován po svém návratu ze sedmiletého úvazku øeditele Divize pro infekèní nemoci WHO, ale v pøedveèer skuteèného návratu do ústavu mu byla doruèena výpovìï z místa éfa ÚEM. Ani to, e se zaøadil mezi ostatní epidemiology vak nestaèilo, pozdìji mu byl zakázán i jen vstup do areálu. Nicménì opìt se projevila nezdolnost pana profesora Raky, jeho zájem o teoretické i praktické problémy epidemiologie trval. Jeho pøehled o nových poznatcích se témìø nezúil, protoe pøedevím pomocí paní profesorky Rakové i pøátel v zahranièí mìl zajitìn pøísun literatury. V této dobì také pomáhal na základì znalostí humánní epidemiologie øeit problémy veterináøù. Pracovníci veterinární sluby v tomto smìru prokázali vìtí stateènost a s panem profesorem udrovali spojení, zmíním-li namátkou jen doc. Poláka èi dr. Koláøe. Mìla jsem to tìstí, e jsem byla relativnì èastým hostem jeho pracovny v ulici V Ondøejovì. Vdycky to byly pouèné a zajímavé rozhovory. Dovedl reagovat na ve, co èetl, dovedl domýlet souvislosti a mìl témìø vdy pravdu, i kdy byl vlastnì izolován od svého oboru.
78
Vidìla jsem pana profesora i v jiné roli - v roli dìdeèka, který se s láskou staral o své vnuky, i v roli éfa domácnosti. Ovem postupem doby jsem vidìla i to, jak slábne srdce pana profesora. Bylo pøímo zázraèné, jak ho voperování pacemakeru okamitì oivilo. Druhý den po operaci u v procházce po nemocnièní chodbì plánoval dalí èinnost. Ale bylo to zøejmì na úvìr. Donutil sice své srdce, aby pracovalo, ale jen na relativnì krátkou dobu. Bìla Tùmová Kdykoliv se setkám s nìkterým z bývalých pracovníkù ÚEM, vzpomínáme na nepopsatelnou atmosféru ústavu, kde se stále nìco dìlo v dobrém, nìkdy i patném smìru; ale ze veho nejvíce vzpomínáme na prof. Raku. Období za jeho vedení povauje vìtina jeho tehdejích spolupracovníkù za zlatou éru v aktivitì ústavu i dosaených výsledcích. Prof. Raka byl výrazná osobnost jako epidemiolog, vìdec, uèitel, organizátor i øeditel ústavu. Za jeho vedení se roziøovalo spektrum studovaných infekcí - zejména virových stoupala presti ústavu a roziøovala se mezinárodní spolupráce ve vech zemìpisných smìrech. Profesor propagoval týmovou práci, na vìtinì projektù se podílel ideovì, realizace závisela na jeho spolupracovnících. Vechno vak bedlivì sledoval, provádìl pøepadové kontroly v terénu i v laboratoøích, nahlíel do protokolù a probíral s námi pøímo na místì právì øeený úkol. Dával nám vak velký prostor pro vlastní iniciativu v nových projektech a jejich øeení. Mìl radost, kdy se dílo daøilo, láteøil, kdy nebyly výsledky vèas. Na prof. Raku vzpomínám ráda a èasto, stále èerpám z odborných i ivotních zkueností, které jsem tehdy získala. S odstupem èasu mám stále vìtí respekt pro ve, co vykonal v mnohdy obtíné situaci pro zdravotnictví, své spolupracovníky a neposlednì i pro dobré jméno Èeskoslovenska. A nepøestanu být vdìèná za záchranu pøed vylouèením z ústavu v roce 1956, kdy jsem pøíli hlasitì vyjadøovala svùj názor na zásah v dobì maïarských událostí. Umonil mi pokraèovat v práci, která pøinesla mezinárodní ocenìní národnímu chøipkovému centru a mnì osobnì radost a ivotní uspokojení. A na to nelze zapomenout. Frantiek Výmola Odchodem Karla Raky se uzavøela slavná a dlouhá éra èeské epidemiologie. Bohuel dalí Raka se u nevyskytl. Dnes neijí ani jeho oblíbenci Syrùèek, ani Rotta a Peèenka, a není ji mezi námi ani docentka Vysoká-Buriánová, která èásteènì pøedstavovala èeskou epidemiologii na 3. lékaøské fakultì v Praze. Ptáme se, je vinou profesora Raky, e nezanechal po sobì nebo nenastoupil u nìho ák podobných kvalit jako byl on? Odpovìï je velmi jednoduchá. Druhý Raka se ji nenarodil a stìí narodí. Podìkování Úcta a vdìk pak patøí naí matce, obrovský dík pak vem spolupracovníkùm a ákùm, kteøí se uvolili na naeho otce zavzpomínat. Ivan a Karel Rakovi
79
80
STUDENTI ÚSPÌCHY RIZIKA
81
STUDENTSKÁ VÌDECKÁ KONFERENCE 1. místo: D. Bílková: okový index jednoduchý klinický parametr pro rychlý odhad rizika úmrtí pøi infarktu nyokardu 2. místo: J. Havlín, M. Matìjù: Antimutagenní úèinek kyseliny elagové a resveratrolu v Amesovì a mikronukleus testu 3. místo: K. Kupková: Porovnání genotoxikologických metod: Comet assay a mikronukleus testu
Hodnocení Dne 6. 5. 2002 probìhla za obvyklého nezájmu irího okruhu studentù i vyuèujících studentská vìdecká konference 3. lékaøské fakulty prezentací patnácti sdìlení. Pøekvapila vysoká nároènost, dobré zpracování i aktuální témata. Namátkou uvádím testování antimutagenní aktivity, prognostické faktory infarktu myokardu nebo iroce zastoupenou problematiku traumatologickou. Pøíkladná byla bezvadná poèítaèová prezentace. Ani jednou se neobjevily diapozitivy a ani jednou moderní technika nezklamala. Kromì chyb v diakritice (zøejmì vinou jiného nastavení powerpointu ve fakultním poèítaèi) byly vechny pøíspìvky skvìle graficky i vìcnì dokumentovány. Dalí pochvala: abstrakta byla pouze ve strukturovaném souhrnu, jak se sluí na øádnou vìdeckou prezentaci. Diskuse byla pøínosná hlavnì v tom, e vùbec byla, a to ke kadému sdìlení, a nutila k vysvìtlení základních nejasností, co zvládli kolegové studenti vìtinou velmi dobøe a bez pomoci kolitelù. Otázky vznáeli hlavnì uèitelé. Je to pochopitelné. Málokdo z nezasvìcených studentù by toti mohl diskutovat k vysoce odborným problémùm. Pøínosem byla i prùkaznì samostatná práce studentù èi její vìtí podíl a funkce kolitele byla opravdu jen poradní. Milan Kment Ano, geniální vìci jsou prosté. Tuto prastarou pouèku naposledy potvrdila kolegynì Bílková svým okovým indexem, jím zvítìzila na celé èáøe v letoním roèníku fakultní studentské vìdecké konference. Danue na pomìrnì velkém souboru registru perkutánních koronárních intervencí Kardiocentra FNKV prokázala, e osud pacientù se dá ji pøi pøijetí jednodue, rychle a spolehlivì odhadnout z pomìru srdeèní frekvence a systolického tlaku. Logické a prostinké, ale zøejmì to dosud nikoho nenapadlo.
82
V netìsném závìsu zanechala za sebou kolegy z teorií, kteøí se vìnovali pøíjemným i ménì pøíjemným stránkám mutageneze a antimutageneze. Blahopøejeme a tìíme se, e vichni zmínìní zopakují svùj úspìch v repríze celostátního kola. (Celostátní kolo se koná 23.-27.10.2002 v sídle 3. LFUK - pozn. red.) Jinak mohu doslova opisovat ze zprávy o minulém roèníku: Byl tu vak pøece jen jeden potìující rozdíl. Studenti naí fakulty, kteøí, jak u jsme si zvykli, svou vìdeckou konferenci pod taktovkou Martina Èepelíka dobøe zorganizovali, byli tentokrát z prvého roèníku. Vypomohla jim svým pøedsednickým armem jen Renata Václová. Ménì vak potìila okolnost, e pøednáející (vìtinou zbyteènì) nahlíeli do papírù o poznání èastìji ne loni a ke své perfektní dokumentaci, vyvedené ji výhradnì v PowerPointu, se obraceli obraznì i doslova zády. Richard Jelínek
Abstrakta okový index jednoduchý klinický parametr pro rychlý odhad rizika úmrtí pøi infarktu nyokardu Bílková, D. kolitel: prof. MUDr. P. Widimský, DrSc. UK, LF 3, III.interní-kardiologická klinika FNKV U kadého pacienta s akutním infarktem myokardu je nezbytné rychlé rozhodnutí o vhodné léèebné strategii. Snaili jsme se nalézt takový parametr, kterým lze zjistit ji pøi prvním kontaktu s nemocným jeho potenciální riziko úmrtí a zvolit adekvátní postup léèby. Analyzován byl registr primárních a rescue perkutánních koronárních intervencí (PCI) Kardiocentra FNKV za poslední dva roky (2000-01). V tomto období bylo primární nebo rescue PCI oetøeno celkem 644 nemocných s akutním infarktem myokardu s elevacemi ST na EKG. Prùmìrný vìk èinil 63 let (rozmezí 21-91 let). Technická úspìnost PCI (zprùchodnìní uzávìru tepny) byla 91 %. Nemocnièní mortalita celého sledovaného souboru byla 9,5 % (61 nemocných) a týkala se pøevánì nemocných pøijatých v kardiogenním oku. Mortalita pacientù ve skupinì bez kardiogenního oku byla pouze 1,8 %.
Killip
Poèet nemocných
Poèet úmrtí
Mortalita
I
334
3
0,90 %
II - III
171
6
3,50 %
IV
93
51
55 %
Neurèeno
46
1
2,2 %
83
Nový parametr okový index (I) je definován jako pomìr srdeèní frekvence a systolického tlaku pøi pøijetí (I = SF/Tks). Ze skupiny nemocných se I= mení 0,80 zemøelo 20,3 %, zatímco ze skupiny nemocných I mení 0,80 zemøelo pouze 4,0 % nemocných (p mení 0,01). okový index
Mortalita (%)
Senzitivita (%)
Vìtí rovno 0,80
20,3
Mení 0,80
4,0
65
Specifita 74
Navrený nový klinický parametr okový index koreluje s prognózou nemocných a mohl by se proto uplatnit jako jednoduchý ukazatel èasného rizika úmrtí pøi infarktu myokardu. Jednoduchost navreného indexu umoòuje jeho vyuití v iroké klinické praxi pro stratifikaci rizika AIM pøi prvním kontaktu s nemocným. Antimutagenní úèinek kyseliny elagové a resveratrolu v Amesovì a mikronukleus testu Havlín J., Matìjù M. kolitel: doc. RNDr. Ivo Bárta, CSc., Mgr. Petr merák UK, LF 3, CBO oddìlení obecné biologie a genetiky Expozice populace karcinogenním látkám pøedstavuje významný faktor v incidenci nádorových onemocnìní. Kromì chemických karcinogenních látek pøevánì antropogenního charakteru existuje velká skupina pøirozených látek vykazujících genotoxické úèinky jsou prokázanými mutageny a karcinogeny. Na druhé stranì jsou u rùzných druhù zeleniny, ovoce a dalích rostlin pozorovány antikarcinogenní, antimutagenní, imunostimulaèní nebo imunomodulaèní úèinky. Cílem naí práce bylo ovìøit antimutagenní aktivitu vybraných látek tohoto typu, kyseliny elagové (oøechy a bobuloviny) a resveratrolu (èervené víno). Metody: Ke sledování antimutagenní aktivity testovaných látek byl pouit Amesùv text a mikronukleus test u myi. Výsledky: Kyselina elagová signifikantnì sniuje mutagenní aktivity tøí referenèních mutagenù: amino-methylimidazo-chinolinu (IQ), aflatoxinu B1 (AFB1) a N-nitroso-N-methylurey (MNU) na savèím modelu (mikronukleus test) v kostní døeni laboratorních myí. Na prokaryotním modelu (Amesùv test), bylo prokázáno signifikantní sníení mutagenní aktivity amino-methylimidazo-chinolinu (IQ) a aflatoxinu B1 (AFB1). Mutagenitu pøímého mutagenu MNU sniovala v Amesovì testu kyselina elagová nevýznamnì. Resveratrol významnì inhibuje aktivitu dvou mutagenù: amino-methylimidazo-chinolinu (IQ) a aflatoxinu B1 (AFB1) jak v mikronukleus testu, tak v Amesovì testu. Mutagenitu pøímého mutagenu MNU resveratrol snioval v Amesovì testu nesignifikantnì.
84
Závìr: Kyselina elagová a resveratrol byly v pouitých testovacích systémech potvrzeny jako biologicky aktivní látky se schopností sniovat mutagenní aktivitu. Klíèová slova: Kyselina elagová, resveratrol, Amesùv test, mikronukleus test, aminomethylimidazo-chinolin (IQ), aflatoxin B1 (AFB1), N-ntroso-N-methylurea (MNU).
Program antistresové intervence pro studenty vysokých kol Schneidrová D., Provazníková H., Hynèica V. Centrum preventivního lékaøství UK 3. LF, Praha, vedoucí prof. MUDr. Kamil Provazník, CSc. Oddìlení zdraví dìtí a mládee CPL UK 3. LF, Praha, vedoucí doc. MUDr. Hana Provazníková, CSc. Souhrn: Program antistresové intervence pro studenty vysokých kol byl vypracován v podobì webových stránek v rámci Projektu podpory zdraví MZ ÈR v roce 2001. Autoøi programu vycházeli pøi zaøazování tématických okruhù z výsledkù prùzkumu, který byl proveden u 413 studentù rùzných vysokých kol. Výsledky studie ukázaly na nedostatky v oblastech studijního a ivotního stylu a zdroje stresu u vysokokolských studentù a staly se východiskem pro vypracování intervenèního programu. Klíèová slova: duevní zdraví, stres, ivotní styl, studenti V, poradenství Key words: mental health, stres, lifestyle, university students, counselling Pøechod ze støední na vysokou kolu je spojen s dramatickou zmìnou zpùsobu studia i ivota. Ne kadý student se s nároènou zmìnou spojenou s ivotní a akademickou svobodou a pøijímáním odpovìdnosti za sebe i své studium lehce vyrovnává. Studie provedená na vzorku 413 studentù rùzných fakult (fakulty hospodáøská, textilní a strojní Technické univerzity v Liberci, pedagogická a lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze) v rámci Projektu podpory zdraví è. 39 MZ ÈR 2001 poskytla východiska pro vypracování internetového intervenèního programu pro studenty vysokých kol. Cílem programu bylo nabídnout studentùm ve snadno dostupné elektronické podobì informace a postupy, které mohou sníit rizika zátìe spojené s vysokokolským studiem. Program je pøehlednì strukturován do oddílù, které jsou dále popsány. Program obsahuje orientaèní dotazníky k posouzení
85
jednotlivých oblastí. Jednotlivé oddíly jsou psány formou otázek a doporuèení. Cílem bylo, aby se studenti nad jednotlivými okruhy sami zamysleli a hledali s pomocí programu svou cestu øeení nároèných situací spojených s vysokokolským studiem a zpùsobem ivota. Následující èásti uvádìjí hlavní východiska pro zaèlenìní jednotlivých tématických okruhù do programu a pøedstavují ve struènosti strukturu a obsah programu. Studium Prùzkum pøinesl zjitìní, e 36 % studentù dotázaného souboru povauje studium za namáhavé a velmi namáhavé, 52,2 % studentù odkládá pøípravu a 31 % studentù nezvládá pøípravu v daném èase. 27,3 % studentù uvedlo, e si nepamatuje nastudovaná fakta. Do oddílu Studium jsme zaøadili orientaèní dotazníky pro posouzení základních pøedpokladù úspìného studia - studijní motivace a volních vlastností (Strnad a kol., 1989) a pracovní verzi Dotazníku studijního stylu (Mare, 1987). Zhodnocení uvedených pøedpokladù má poslouit studentùm jako východisko k dalímu hledání vlastního studijního stylu. Za tímto úèelem nabízíme øadu doporuèení a strategií týkajících se motivace k soustavnému studiu, plánování studia a efektivního hospodaøení s èasem vèetnì èasu stráveného ve kole, soustøedìní pøi studiu, vhodného studijního prostøedí a efektivní práce se studijní literaturou. Pøikládáme rovnì doporuèenou literaturu k dalímu pouèení. ivotní styl V naem prùzkumu jsme zjistili, e 16 % studentù hodnotí negativnì zmìnu svého ivotního stylu s pøechodem na vysokou kolu. Denní výkonnost a odpoèinek Studenti, kteøí pøicházejí do naí studentské poradny, èasto nerespektují kolísání denní výkonnosti a neumí si plánovat studium na období vysoké denní výkonnosti. Proto jsme do programu zaøadili dotazník a køivku denní výkonnosti a upozornili na rizika nerespektování denního kolísání výkonnosti a nedostateèného odpoèinku. Pøipomenuli jsme význam a monosti kompenzace namáhavé duevní èinnosti, kterým vysokokolské studium bezesporu je, pomocí spánku a tìlesné aktivity. 39,6 % studentù uvedlo, e má nedostaèující podmínky pro odpoèinek. Zdravá výiva 20 % studentù sledovaného souboru se domnívá, e dodruje, 40 % nìkdy dodruje a 39,6 % studentù nedodruje pravidla zdravé výivy. 5x dennì jí 11,6 % studentù, 4x dennì 26,6 % studentù, 3x dennì 45,6 % studentù, 15,2 % studentù jí 2x dennì a 1,2 % studentù jí pouze 1x dennì. Více ne 50 % respondentù nejí ovoce a mléèné výrobky dennì. 50,4 % studentù je velmi spokojeno a 20,2 % nespokojeno s kvalitou stravy. Pouze 21,2 % studentù se stravuje v menze. V oddílu Zdravá výiva jsme studenty upozornili na nejèastìjí chyby ve výivì a stravovacím reimu. Dále jsme jim nabídli Formuláø na rychlé hodnocení výivy podle Brázdové (3) a v závìru kapitoly pøedloili hlavní zásady zdravé výivy podle potravinové pyramidy (2).
86
Rizikové chování Pøedchozí prùzkumy u vysokokolských studentù ukázaly, e v prùbìhu studia se zvyuje uívání alkoholu, tabáku a dalích návykových látek v souvislosti s narùstajícím stresem (4). 10,2 % studentù naeho souboru kouøí obèas, 0,9 % 1-3 cigarety dennì, 6,6 % ménì ne 20 cigaret dennì a 1,2 % studentù více ne 20 cigaret dennì. 76 % studentù pije alkohol pøíleitostnì a 9 % studentù pravidelnì. 15,4 % studentù uvedlo, e uívá obèas návykové látky a 3,7 % studentù uívá mìkké drogy. Do oddílu Rizikové chování jsme zaøadili základní informace o závislostech na tabáku, alkoholu a dalích návykových látkách, orientaèní dotazníky k jejich posouzení (Fagerstrõmùv dotazník závislosti na nikotinu, Dotazník závislostí podle Nepora) a hlavní zásady samoodvykání. Pøiloili jsme také seznam protikuøáckých poraden v ÈR a poradenských slueb v protidrogové prevenci. Stres Weidner a kol. (1996) sledovali vliv akademického stresu na chování související se zdravím studentù. Zjistili, e v období zvýeného stresu dochází ke zhorení kvality výivy, omezení tìlesné aktivity a péèe o sebe spolu s poklesem dobré nálady. Pozorovali rovnì nárùst negativních emocí spolu se zvýeným uíváním návykových látek. Výsledky ukázaly, e emoèní reakce na stres mùe významnì ovlivòovat chování související se zdravím. Výzkumy provedené u anglických a amerických studentù ukázaly na vyí výskyt neurotických pøíznakù v porovnání s obecnou populací. Rovnì u norských studentù byl zjitìn vyí výskyt neurotických pøíznakù a nií míra sebedùvìry u muù v porovnání se enami (1). Zkoukový stres V posledních dvou desetiletích narùstá poèet publikací, které se zamìøují na to, jakým zpùsobem studenti zvládají stresové situace spojené s hodnocením a jak se zpùsob zvládání odráí na výsledku zkouky (5, 6, 7, 10, 11, 17, 25, 30, 32). Escalona a Miguel-Tobal (1995) uvádìjí, e 25-30 % univerzitních studentù vykazuje vysoké hladiny zkoukové úzkosti. V naí studii uvedlo 39 % studentù úzkost a strach pøi zkouce, 24,1 % studentù èasté, 30,7 % obèasné a 32,2 % výjimeèné problémy se zkoukami a pouze 13,2 % studentù problémy se zkoukami neuvedlo. 24,6 % studentù uvedlo, e si nevybavuje odpovìdi pøi zkouce. 17,3 % studentù odkládá termíny zkouek. Pøi tvorbì oddílu zabývajícího se zvládáním zkoukového stresu jsme vycházeli z vlastních zkueností a z prací, které sledovaly úèinnost rùzných technik pouívaných v rámci kognitivnì behaviorální terapie pøi zvládání zkoukové úzkosti (6, 10, 27, 28). Nabídli jsme studentùm vstupní orientaèní test stresu (Strnad, 1989), otázky, které by jim mìly pomoci rozpoznat a zhodnotit vlastní reakci na stres na úrovni kognitivní, pocitové, tìlesné a behaviorální, a strategie zvládání stresu na jednotlivých úrovních. V pododdílech prevence zkoukového stresu, pøíprava na zkoukový stres a zvládání stresu pøi zkouce jsme se zamìøili pøedevím na kognitivní restrukturaci úzkostných mylenek spojených se
87
zkoukou a zvládání tìlesné reakce prostøednictvím relaxace. Nabídli jsme studentùm vysvìtlení relaxace, návod k jejímu nácviku a popis nìkterých relaxaèních technik. Péèe o zdraví Dosavadní prùzkumy u vysokokolské populace ukazují, e zdravotní stav studentù není uspokojivý ji pøi vstupu na vysokou kolu. Faktory jako nepravidelný denní a stravovací reim, nevhodná výiva, nedostatek spánku a volného èasu spojené s vysokou studijní zátìí se èasto projevují pocitem únavy a nárùstem subjektivních i objektivních obtíí. V prùbìhu studia se zvyuje poèet studentù, kteøí udávají, e trpí poruchami nálady, spánku, obèasnými bolestmi páteøe a zaívacími obtíemi. Poruchy spánku a pocity únavy èastìji uvádìjí studenti, kteøí hodnotí studium jako namáhavé (4). V naem souboru se 45,6 % studentù cítilo zdrávo a 48 % celkem zdrávo. 50 % studentù pociovalo únavu nìkdy a 31,9 % èasto. 5,9 % studentù je dispenzarizováno, 28,7 % studentù navtìvuje lékaøe vdy pøi akutním onemocnìní, 30,4 % nìkdy, 31,6 % velmi zøídka a 3,4 % nikdy. 31,9 % studentù hodnotí zdravotní péèi jako dobrou, 20,2 % jako nedostaèující a ádnou. V programu jsme upozornili studenty na monost absolvovat preventivní prohlídku u jejich praktického lékaøe kadé dva roky a nabídli seznam zdravotnických zaøízení, ve kterých mohou studenti vyhledat zdravotní péèi. Poradenská péèe Zjistili jsme, e 70 % studentù neví, zda na kole existuje studentská poradna. Nabídli jsme proto studentùm seznam vysokokolských studentských poraden, na které se mohou obrátit se svými obtíemi, které nedokáou svépomocí zvládnout. Závìr Program antistresové intervence pro studenty vysokých kol popsaný v èlánku je prvním pokusem svého druhu v Èeské republice. Program má charakter preventivní, edukaèní a intervenèní. Cílem programu je pokud mono pøedcházet potíím spojeným s vysokokolským zpùsobem ivota a studia a nabídnout studentùm pomoc pøi øeení problémù v oblastech studia, ivotního stylu, rizikového chování a stresových situacích spojených se zkoukami. V programu dále nabízíme seznam poraden na vysokých kolách a zdravotnických zaøízení, na která se mohou studenti obrátit v pøípadì potøeby odborné pomoci. Výsledky studie ukázaly nedostateènou informovanost studentù o poradenské èinnosti na jednotlivých fakultách. Domníváme se, e vzájemná informovanost a prostupnost slueb jednotlivých fakult je ádoucí, a proto jsme nabídli internetovou adresu intervenèního programu (http://www.szu.cz/poradna/uspesnystudent/) fakultám spolupracujícím na øeení projektu, Informaènímu a poradenskému centru Univerzity Karlovy a Centru pro rozvoj vysokých kol v Praze, které pravidelnì organizuje semináøe a konference pro poradce na vysokých kolách.
88
LITERATURA: 1. Bramness J. G., Fixdal T. C., Vaglum P.: Effect of medical school stress on the mental health of medical students in early and late clinical curriculum. Acta Psychiatr Scand, 84, 1991, s. 340-345. 2. Brázdová Z.: Výivová doporuèení pro Èeskou republiku na poèátku 21. století. GA ÈR, Brno, s. 5-21. 3. Brázdová Z., Matìjová H., Fiala J.: Metoda screeningového hodnocení výivové spotøeby tìhotných en. ÈS. gynekologie a porodnictví, 64, 1999, 4, s. 266-270. 4. Èeèetková B., Provazníková H.: ivotní podmínky studentù vysokých kol. Hygiena, 45, 2000, Supplementum, s. S 47 50. 5. Depreeuw E.: On the fear of failure construct: active and passive test anxious students behave differently. In: Hagtvet K. et. al. (Eds.): Advances In Test Anxiety Research, Vol. 7, 1991. 6. Depreeuw E.: Treatment of severe test anxiety in university students: outcome study of a coached self help programme. Abstracts of the 12th International Conference of the STAR, Budapest, 1991, s. 25-26. 7. Dlouhá D.: Problematika stresu vysokokolských studentù u zkouky. In: Aktuální otázky vysokokolského poradenství. Jihoèeská univerzita, Èeské Budìjovice 2001, s. 22. 8. Doan B., Plante T.G., Digregorio M.P.,Gerdenio M.M.: Influence of aerobic exercise activity and relaxation training on coping with test-taking anxiety. Anxiety, Stress, and Coping, 8, 1995, s. 101-112. 9. Earwaker J.: Helping and Supporting Students. The Society for Research into Higher Education, Open University Press, Buckingham, 1992. 10. Escalona A., Miguel-Tobal J.J.: Cognitive-behavioral program for anxiety reduction in examinations. Abstracts of the 16th International Conference of the STAR, Prague, 1995, s. 28. 11. Fisher S.: Stress in Academic Life. The Mental Assembly Line. Buckingham, the Society for Research into Higher Education and Open University Press, 1995. 12. Hennig C., Keller G.: Antistresový program pro uèitele. Projevy, pøíèiny a zpùsoby pøekonání stresu z povolání. Portál, Praha 1996. 13. Kahn N.B.: Jak efektivnì studovat a pracovat s informacemi. Portál, Praha, 2001. 14. Lairová S.: Trénink pamìti. Principy, metody a cvièení pro vyuití a rozvoj pamìti. Portál, Praha 1999. 15. Mare J.: Styly uèení ákù a studentù. Portál, Praha 1998. 16. Marshall L., Rowland F.: A guide to learning independently. 3rd edition, Open University Press, Buckingham, 1998. 17. Pekrun R.: Stress-related emotions, learning and achievement: Enlarging research on students emotions beyond test anxiety. Abstracts of the 16th International Conference of the STAR, Prague, 1995, s. 71. 18. Potterová B. A.: Jak se bránit pracovnímu vyèerpání. Pracovní vyhoøení pøíèiny a východiska. Votobia 1997.
89
19. Prako J., Praková H.: Proti stresu krok za krokem. Aneb jak získat klid a odolnost vùèi nepohodì. Grada Publishing, 2001. 20. Provazníková H., Schneidrová D.: Péèe o zdraví vysokokolské mládee. In Provazník, K: Manuál prevence v lékaøské praxi. VI. Prevence poruch zdraví dìtí a mládee. Národní program zdraví, Státní zdravotní ústav Praha, 1998, s.136-139. 21. Provazníková H., Schneidrová D. Hynèica V.: Program antistresové intervence pro studenty vysokých kol. Studentská poradna, Centrum preventivního lékaøství 3.LF UK, Praha, 2001, http://www.szu.cz/poradna/uspesnystudent. 22. Raaheim K., Wankowski J., Radford J.: Helping Students to Learn. Teaching, Counselling, Research. The Society for Research into Higher Education, Open University Press, Buckingham, 1991. 23. Race P.: How to win as a final-year student. Essays, exams and employment. Open University Press, Buckhingham, 2000. 24. Strnad L. a kol.: Jak racionálnì studovat na lékaøské fakultì. Avicenum, Praha 1989. 25. Tanzer N.K.: Experience of anger and anxiety emotions during examinations: crosscultural evidence. Abstracts of the 16th International Conference of the STAR, Prague, 1995, s. 93. 26. Tracy E.: The student´s guide to exam success. Open University Press, Buckingham, 2002. 27. Van der Ploeg-Stapert J.D., Van der Ploeg H.M.: A multifaceted behavioral program of test anxiety. In:Van der Ploeg H.M., Schwarzer R. and C.D. Spielberger (Eds.), Advances in Test Anxiety Research. Lisse, Swets and Zeitlinger, 1985, s. 43-52. 28. Vodráka R.: Cesta k úspenejiemu túdiu. Program regulácie predskúkového a skúkového stresového stavu. In: Hargaová M. (Ed.), Poradenské programy pro mláde. Bratislava, Ústav informácií a prognóz kolstva, mládee a telovýchovy, 1995, 31 s. 29. Weidner G., Kohlmann C.-W., Dotzauer E., Burns L.R.: The effects of academic stress on health behaviors in young adults. Anxiety, Stress, and Coping, Vol. 9, No. 2, 1996, s. 123-134. 30. Westman M., Shirom A.: Dimensions of coping behavior: a proposed conceptual framework. Anxiety, Stress, and Coping, 8, 1995, s. 87-100. 31. Wheeler S., Birtle J.: A Handbook for Personal Tutors. The Society for Research into Higher Education, Open University Press, Buckingham, 1995. 32. Zeidner M.: Coping with examination stress: resources, strategies, outcomes. Anxiety, Stress, and Coping, 8, 1995, s. 279-298. 33. Zielke W.: Jak èíst rychleji a lépe. Svoboda, Praha 1988. Projekt podpory zdraví è. 39 MZ ÈR 2001 Podpoøeno výzkumným zámìrem VZ1 UK 3.LF Praha MUDr. Dagmar Schneidrová, CSc. Centrum preventivního lékaøství, UK 3. LF Praha, Ruská 87, 100 00 Praha 10
90
TEXT VÝUKA PODSTATOU KOLY
91
Prof. PhDr. Petr Rákos, DrSc.
Mravuprosté epitoly, ni kázání, ni kárání Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2002
Ukázka Výuka podstatou koly Jak uèit a co uèit? Neustálé omílání otázky, kolik máme èi mùeme mít studentù na kolách vech stupòù, tuto mnohem dùleitìjí otázku zhusta zastiòuje. I zde toti musí mít zvolený cíl výchovy jasnou vazbu na zpùsob výchovy. Mnozí z vás se jistì u setkali s touto starou moudrostí: kdo chce nauèit Honzíka latinì, musí znát velmi dobøe dvì vìci, Honzíka a latinu. Protoe pak nikdy ádný na slovo vzatý pedagog asi nepochyboval o tom, e vychovávat znamená vést k samostatnému mylení ano, logickému, racionálnímu mylení, nebo, jak praví pan Jiøí Krupièka v kapitole Skepse své knihy o mylení: Rozum je základní a nejdùleitìjí ivotní nástroj èlovìka. Komunismus tento nástroj zneuil, nová filozofie jej podceòuje a demokracie si s ním a pøíli èasto neví rady. A pøece nic lepího ne rozum nemáme a mít nebudeme. A on o tom po dvanácti letech strávených v tìkém aláøi musí nìco vìdìt. A protoe dále nikdy ádný na slovo vzatý vychovatel asi nepovaoval za ádoucí zavalit své svìøence pøemírou jakýchkoli zejména zbyteèných vìdomostí, natopak je nutit, aby je bezdue prtali, ale na druhé stranì mu vdy asi bylo jasné, e myslící lidský rozum nemùe vaøit z vody a nìjaké mnoství uiteèných vìdomostí musí mít pohotovì na skladì jako prach v suchu, ocitáme se v podobné situaci jako horliví ètenáøi populárních mediálních rad, jak se máme zdravì stravovat. Hodnì mléka, nebo ádné mléko, nejlépe rostlinné tuky, ale na druhé stranì skoro lepí je máslo nebo dokonce obèas sádlo; káva kodí i nevadí, alkohol nejradìji ádný, ale èervené víno prospívá, a ostatní u doøete podle své vlastní krevní skupiny: vystøíhejte se meèounù, ale zavdejte si sumce, rozhodujte se individuálnì mezi bulgurem a kuskusem, kerblíkem nebo kunkvátem, oøechy hikorovými nebo pekanovými a tak do nekoneèna, tedy suma sumárum drte se zásady, e veho moc kodí a s pomocí svého zdravého rozumu odhadnete svou latinu i svého Honzíka sami. Jest nanejvý pravdìpodobné, e mezi pøedstavou uèitele a pøedstavou studenta vdy bude existovat soubìnì s komeniovsky vlídnou a spontánní spoluprací té nìjaké to pnutí. Uèitel, alespoò si to myslím, udìlá dobøe, jestlie si poloí otázku, co nemá ák nevìdìt.
92
Ké by si tuto otázku kladly vechny uèebnice a skripta! ák, zcela pøirozenì, se bude pídit dychtivì po tom, co musí ke zkoukám vìdìt. ák zde v naich konèinách bude v tomto ohledu dychtiv dvojnásob. Vyprávìl mi kdysi jeden pan kanovník z mého rodného mìsta tuto epizodu ze svého ivota: Studoval teologii na katolické univerzitì ve výcarském Fribourgu, kde pùsobil v té dobì velmi renomovaný uèenec Pierre Mandonnet. Mladý posluchaè, sotva jetì rozkoukaný po slavném uèiliti a odchovaný, opravdu nic ve zlém, podle modelu ponìkud zabednìného rakousko-støedoevropského kolství, doel si za profesorem Mandonnetem a zeptal se, zdali se u kolokvia bude poadovat znalost poøadí vech papeù a letopoèty jejich pontifikátù? Naèe pan profesor udiven opáèil: K èemu by vám to bylo? Vdy to pøece máte v uèebnici! Opusme tedy dvojici uèitel ák. Popojdìme trochu. Uèebnice a látka. Pnutí pøirozenì pokraèuje. Uèitel jistìe zná hodnotu a nezbytnost uèebnice jako nosné jednotky uèiva. Uèebnice, nìjaká uèebnice, je od kolní výchovy neodmyslitelná. Ale od nepamìti uèí uèitel nejradìji podle svého, nakládá s uèebnicí volnì, kdopak z nás by to nepamatoval: pøeskupuje, prokrtává, pøidiktuje, vynechává jen snad nejnovìji dochází k zrùdnému paradoxu, e se z desítek rùzných uèebnic vychrlených k rùzným pøedmìtùm rozmanitými nakladatelstvími s rozmanitými zjevnými èi postranními zámìry nepouívá vlastnì ádná. Zcela jinak si pøedstavuje uèebnici ák støední, nato posluchaè vysoké koly. Soudí, e by v ní mìl mít oporu, jistotu základního minima, nebo naopak pøípustného maxima. A to je právì koda. (Zakazuji si slovo chyba.) Jistý velmi inteligentní mladý pan docent, plný chvályhodných pøedsevzetí, ale s ponìkud podivínskými pedagogickými zásadami, nedávno v polemické stati pateticky zvolal: kdy u se doèkáme uèebnice, na kterou se bude moci student s plnou dùvìrou spolehnout? Za sebe bych doufal, e nikdy. e nesmí existovat ádná neomylná uèebnice. Vak také nemùe. Vak také není. Bytostným zájmem uèitele bude, aby mohl uèit podle svého, nesvázán do kozelce jedinou kanonizovanou uèebnicí. Tedy, opakujme, uèit kritickému mylení. Potom ovem je nejen jeho etickou, ale pøímo i pedagogickou povinností, aby uèil své áky kritickému postoji i vùèi sobì samému.
93
To jest, aby jim ve ví obecnosti øíkal(a): nevìøte mi. Dopøejte klid mé dui. Nevìøte nikomu na svìtì irém. O vem jest pochybovati. Nièemu bezdùvodnì vìøiti. Ve své francouzské èítance jsem kdysi èetl roztomilý pøíbìh, bylo by koda vás o nìj ochudit: Král Ludvík XIV. se prochází se svou poèetnou druinou v novì upraveném versailleském parku. Náhle se zamylen zastaví pøed jednou z tìch krásných ozdobných sklenìných koulí a zeptá se uèencù ve svém doprovodu: Mùete mi to vysvìtlit, pánové, èím to je, e hoøejí èást koule, na kterou praí slunce, je chladná, kdeto dolní èást, obrácená ve stínu k zemi, pøímo hne? Jeden z fyzikù hbitì odpoví: To je jednoduché, Velièenstvo: ta horní polokoule paprsky slunce odráí, kdeto ta spodní pohlcuje teplo sálající z pùdy. Druhý fyzik, jeho kolega, s úsmìkem praví: To je nesmysl, Velièenstvo, ta horní plocha paprsky nikterak neodráí, nýbr naopak je propoutí: a ty se hromadí vespod jako elektrický náboj. Nevìøte jim, mùj pane, osmìluje se vmísit opodál stojící zahradník. Právì pøed minutou jsem ji otoèil, aby nepraskla. Abyste vìdìli: tomuto vrcholnému výkonu lidského rozmyslu se øíká skepse. Zjednoduenì: jde o mylení, které je si vìdomo svých vlastních mezí. Onehdy jsem hovoøil se støedokolskou profesorkou angliètiny, hodnì oddanou svému povolání i hodnì a dobøe o nìm uvaující. Zeptala se mì: co mám své áky pobízet k tomu, aby mi nevìøili, kdy jsem si pøece jista, e jim øíkám pravdu? V mém pøedmìtu se k tomu nenabízí ádný prostor. I nabízí! Rozumí se: nikoli v celém rozsahu uèiva. Stìí se neshodnou dvì støedokolské uèebnice anglické mluvnice o správném tvaru minulého èasu nepravidelného slovesa teach. Ale do výuky angliètiny patøí té literatura a skrze ni tak èi onak i historické reálie. Øeknìme, e jste právì vyloila dle svého nejlepího vìdomí a svìdomí válku Severu proti Jihu, slavný poèin Lincolnùv: zruení otroctví. Jste si jista, e vá výklad byl jediný správný? Nebylo by dobøe upozornit, e na tyto vìci je mono nahlíet i jinak, e od té doby, co se to vechno událo, vylo bezpoèet kníek i studií, putovala svìtem Scarlett Margaret Mitchellové - ano, milé ákynì a áci: mìli byste o tom vìdìt. Ano, nevìøte mi. Ano, mìli byste to svým ákùm takhle nìjak øíci. Je to nejjistìjí cesta vypìstování zdravého návyku kritického mylení. A pedagog boduje u tím, e vezme vítr z plachet uèebnici èi knize, která jeho výklad ne, nebojte se nezesmìní. Neznehodnotí. Pouze zpochybní.
94
Ale spasili jste svou dui. Take máme za sebou letmou úvahu o tom, jak si má vychovávaný vésti kriticky. Ale jetì moment. Je o to postaráno, aby mìl i monost vésti si kriticky? To zas ukládalo uèitelùm vech dob dalí povinnost. Vyzbrojit své svìøence dovedností, kde a jak nalézt pomùcky ke kontrole. Tomu nalézání se øíká v odborné hantýrce podle øeètiny heuristika. Po èesku to slovo souvisí právì s oním nalézáním. Nìkteøí z vás si urèitì vzpomenou, jak Archimedes, kdy mu prý pøi koupání náhle svitlo a pochopil zákon po nìm nazvaný Archimedùv, vyskoèil z vany a pobíhal nahý a rozradostnìný v ulicích Syrakus, volaje: Heuréka! nael jsem to! A jsme zas u dalího pnutí. Heuristika není zvlátì záivnou záleitostí, nikdy jí nebyla. Z odstupu více ne pùl století pamatuje student, jak otrávenì zapisoval do svých poznámek bibliografická doporuèení svých uèitelù, svatosvatì pøesvìdèen, e to nikdy v ivotì nepouije a nebude potøebovat. Naproti tomu uèitel by dal dui za to, aby ho do tìchto metodických fint zasvìtil co nejparádnìji. To ovem znamená v kadé dobì nìco zcela jiného. S úsmìvem lze jen vzpomínat na dobu, kdy student mìl mít ve svém seitì ne-li v pamìti! výèet retrospektivních, to jest zpìtných národních bibliografií a na nì navazujících bibliografií periodických, jako i speciálních a navíc mìl být znalý vech rùzných praktik, jak rekordnì rychle nalézt a sdìlit odpovìdi na otázky tohoto druhu. Ano, s úsmìvem, nebo veobsáhlá poèítaèová technika a nezkrotný internet ji dávno smetly ze stolu ony pøedpotopní postupy, i kdy, pravda,
95
zùstávají základem i dnes, kdy se nad nimi klenou hypermoderní poèítaèové utility. Ty do jisté míry ádná koda! vlastnì zakroutily krkem malicherné a kodolibé praxi filologù, kteøí s medovou jedovatostí psávali ve svých zdvoøilých recenzích o pracích svých kolegù: Autorovì pozornosti patrnì ula publikace
To u dnes neplatí. Autorovì pozornosti v éøe internetových databází neujde nic. Spolu s kompletní literaturou svého pøedmìtu si uvìdomí, e to stejnì vechno nelze pøeèíst. Nezbývá ne pøemýlet. Originalitu, objevnost vem èert. Za to vak, e jsem napsal metodické finty, se omlouvám. ádné finty! Vìc na tomto místì nepominutelnì podstatná. Teprve metodologie (to jest celá promylená koncepce vhodných postupù) a metodika (to jest soubor tìchto postupù v praxi) povyují výuku a bádání ve skuteènou odbornost. Metodologie a metodika ovem, to dá rozum, nemohou být stanoveny svévolnì. Musí být pøimìøené povaze oboru, ve kterém se pohybujeme, a tématu, které jsme si urèili. Z èeho vyplývá, e znalost metodologie je souèástí znalosti oboru. Musím mít jasno o tom, co mohu chtít. Dokonce i do jakého stupnì pøesnosti. Pøesnost je toti pojem velmi nepøesný. Pøesnost v tom kterém oboru znamená pouze onu míru nepøesnosti, která odpovídá povaze vìci. A øíkám-li míra nepøesnosti, ta musí mít i svou vùli, rozumìjme: svou vùli, nikoli jen nai. Vìtina z vás jistì zná otázku, kterou jsme podìdili z antiky a nìkdy se tím vzájemnì dobíráme: lze nazvat zrníèko písku hromadou? Øíkáte, e ne: tedy snad dvì? Èi dokonce tøi zrníèka? a nepøitakáte-li, pojïme na to z druhého konce: nazvali byste milion zrníèek písku hromadou? To u zajisté ano; ale nebudete snad tvrdit, e 999 999 zrníèek písku hromadou jetì není? K èemukoli dospìjete bez respektování tìchto zásad, bude vá výsledek tak nicotný a vratký jako hezky tkaný barevný ruèník povìený na høebík patnì zatluèený do zdi. Kdysi jsem v jedné své stati razil termín metodokracie alespoò mi není známo, e by pøedtím existoval. Ale je to smysluplné øecké slovo: znamená vládu metody. Mínil jsem to právì jako ukázku nepøimìøeného a nesprávného pøístupu, který se zejména v novìjí dobì ujímá, abych tak øekl, stále dotìrnìji. Tkví v tom, e místo aby se hledala metoda k pøedmìtu, hledá se pøedmìt k metodì. Vysvìtlení hledám v tom, e nìkteré vìdní obory se jeví zejména pøedstavitelùm humanitních vìd velmi úspìné, a oni se proto snaí najít takové téma, které nabízí monost efektní aplikace. Dopadá to vìtinou jako v prastarém pøíbìhu o mui, jen v podroueném stavu hledá pod poulièní plynovou lampou své ztracené klíèe. Ztratil je sice v nedalekém lese; jene tam je tma, kdeto pod lampou je svìtlo. Není-li z toho zøejmé ono pnutí, nastavím to po svém zvyku krátkou, obávám se, e veobecnì známou prùpovídkou:
96
97
Co má znát student? Vechno. Co má vìdìt asistent? Kde lze nalézt vechno. A co má vìdìt profesor? Kde se nalézá asistent. Po mnoha, mnoha letech, kdy si áèek, ák, student, posluchaè vzpomene na doby svých studií, vypadá vechno jinak. Netøeba ani øíci, e té uèitel to vidí vechno jinak. A oba z tohoto odstupu vidí jinak i to poslední pnutí, o kterém je zde vhodné se zmínit. Byl-li uèitel laskavý, schopný a prozíravý byl té spravedlivý? Jinak øeèeno, jde o hodnocení, o pnutí klasifikace. Klasifikace vdy byla a bude, je stejnì stará jako její poetilé zneuívání. A vdy na ní bude studentovi nesmírnì záleet. Snad bych na to ani neztrácel pøíli slov, ale souvisí to s tolika vìcmi! I kdybyste si zacpali ui a zavázali oèi, nahrnou se k vám ze vech sfér naprosto mimovýchovných a mimokolních. Týrané dìti. Bojí se jít domù, protoe nesou patné známky. Nìkdy to ústí v tragédie. Nu dobrá, je to pøesmutné, ale nepatøí to do této kapitoly. To je problém rodièù a dìtí.
98
Moment, ne docela. Je to v jisté míøe i záleitost koly. Moudrá vrchnost, lhostejno kdy a za kterého reimu, stanovila, e u pøijímání na vysoké koly budou hrát roli malou, dùleitou, rozhodující, jak kdy známky, které uchazeè obdrel na støední kole. To u je ovem jiná. Není to tedy jen drsnost a nelaskavost rodièù, paklie spílají dìtem; naopak, je to nìha a péèe, jde jim o jejich budoucnost. Velice èasto je to doplnìno (to je lidské) té zájmem o budoucnost spoluákù: To u má zas ten test za tøi? A co dostal Frantík? Moudrá (?) vrchnost, lhostejno kdy, èasem nahlédla, e pøestøelila. A pøíli dobøe vtípila rodièùm, jakou má známka váhu. Uèinila tedy po svém zvyku opatøení. Ve kterémsi roce pøiel obìník z ministerstva, kapající milosrdenstvím (to slovo jsme u výe v jiné souvislosti potkali). Jeho smyslem bylo, e u nebudeme øíkat stroze pøijímací zkouky, nadále u budou jen pøijímací pohovory. A nebude se ji klasifikovat od jednièky do ètyøky, naè ty uboáky trápit? Odevzdané písemky, popøípadì protokoly budou pouze roztøídìny do ètyø kategorií, a to od nejlepích po nejslabí písmeny A, B, C, D. Dobré, e? Ale pokrytecké milosrdenství tohoto druhu stále drí, vdy i nedávno se zaèaly vyskytovat názory, aby se (co je ovem samo o sobì moudré) neustále na kolách neznámkovalo nebo dokonce (co u je ménì moudré) vùbec neklasifikovalo. Proti tomu vak stojí na druhém pólu pnutí samozøejmì uèitel, jen tuze dobøe ví, e se hodnocení ákù ze svìta sprovodit nedá. Hodnotit se musí. Uèitel tudí vùbec nebude souhlasit s tím, e není tøeba klasifikovat. To se ví, nebude rozdávat známky za kadé pitnutí, nebude udrovat áka v trvalém stresu denního tasení èi hororu náhlých pøepadù, ale podle své nenásilné a pøirozené metody ocení kadého nìjakou známkou, a to, nemylme se, v rámci staré dobré osvìdèené stupnice od jednièky podle druhu koly do ètyøky nebo do pìtky. A pøedevím jemu samotnému bude jasné, e známka na vysvìdèení, nato jednorázová, nevystihuje áka ani v nejmením: ani jeho charakter, ani jeho schopnosti. Rozhodnì nepodlehne tomuto bludu zkuený uèitel vysokokolský. Zkouení na univerzitì je (tedy mìlo by být) pouhým dialogem: øekne-li výbornì opak toho, co jsi ode mne slyel, má výbornou; bude-li jen jalovì papoukovat, co jsi ode mne slyel, neuspìje. Dùmyslné návrhy, které se èas od èasu vynoøí, aby stupnice známek byla zjemnìna (tøebas od jednièky do desítky), odbude pravdìpodobnì mávnutím ruky. To by se mohlo známkovat i od jednièky do sta! Poradí snad nìkdo, jak odliit, zda na odpovìï, øeknìme, o tvùrèí metodì naturalismu si posluchaè zaslouí edesát dvojku èi edesát trojku? Uèiteli to bude sotva myslet ve známkách: nejspí mu pùjde o kontakt, aby si mohl utvoøit o svém studentovi co nejjasnìjí obraz a paradoxnì nejpreciznìjím a nejpoctivìjím ocenìním studenta se mu bude jevit pouhé ano nebo ne. Vechna obèasná pøedsevzetí a vzplanutí, e se má skoncovat s liberalismem a zaèít klasifikovat pøísnì, se zpravidla míjejí úèinkem,
99
nebo se zde smìuje poadavek pøísnosti s poadavkem nároènosti: ta se toti projevuje jinde ne v klasifikaci. Ano a ne rozhodne v poslední instanci o tom, zda student obdrí diplom èili nic; a má-li duièka pokoj, e v druhém roèníku dostal student trojku místo dvojky, pomnìte, e nikdo z nás neví, zda lékaø, na nìj se s dùvìrou obracíme, mìl samé výborné a udìlal-li histologii na potøetí za tøi, anebo jí proplul hladce. Vìtina studentù ovem bude vdy velmi citlivì vnímat i vzájemný pomìr svého ohodnocení v porovnání s jinými. Zejména v malých kolektivech. Ale toto dychtìní po spravedlivosti je v oblasti klasifikace stejnì oprávnìné jako marné. Tak jako dychtìní po spravedlivosti vùbec. Vechno tohle se mohlo zdát mému laskavému ètenáøi chvílemi pøíli obírné. Myslím vak, e to nebylo zbyteèné. Mìl jsem v úmyslu pøipomenout nebo ukázat na nìkolika pomìrnì výstiných pøíkladech, oè jde, oè pøedevím v oblasti výchovy a výuky vdy lo a pùjde, více ne úvahy o tom, kolik lidí má být pøijato, kolik lidí s vysokokolským diplomem má vystudovat a tak dále. Prostì: ne kolik, ale jakých a jak? A co jim ta kola dá.
100
POSLÁNÍ VAROVÁNÍ PAVLA TIGRIDA
101
102
Pavel Tigrid
Co mìní tváø svìta Nemyslím si, na rozdíl od nìkterých pozorovatelù, e co se stalo pøed rokem ve Spojených státech, zmìnilo jednou provdy tváø svìta, e bude zcela jiná ne ta dosavadní. Ani tím jakkoli podceòuji - lidsky mìøeno - hrùzu té události Domnívám se, e manifestovala jen dalí z mnoha pohrom, je lidstvo a jeho budoucnost vánì ohroují. Pravda, u vzpomínaného výroèí jde o nepøítele zvlá záludného, nesnadno postiitelného a jetì obtínìji zasaitelného - jak prokazuje a dosud vcelku chabý výsledek války vypovìzené Al-Kajdì. Navzdory tomu, e je to zápas vedený vysoce sofistikovanými zbranìmi, a bez ohledu na obrovité finanèní náklady, je si vyaduje. Existuje toti jetì jiný nepøítel, který vùbec není anonymní, naopak je u dlouhá léta dobøe znám. Byl ostatnì právì v tìchto dnech na summitu v Johannesburgu o udritelném rozvoji znovu (po kolikáté u) pøesnì pojmenován, pomìøen, vyèíslen a - a shledán jako nepøítel ohroující budoucnost celé naí planety (nìmecký kancléø Gerhard Schröder) èi rovnou jako zloèin proti ivotu vùbec (francouzský prezident Jacques Chirac). A tedy zloèin, z nìho jednou mohou být obvinìny dnení generace lehkomyslných, sobeckých lidí, které z dùvodù povìtinì zitných soustavnì nièí prostøedí, v nìm samy ijí. A tak si myslím, e na tento superzloèin, na tuto hrozbu, neménì reálnou, neménì naléhavou, jen jetì zákeønìjí ne ta z 11. záøí (vèetnì pravdìpodobnosti jejího opakování jinde) bychom právì v souvislosti s pøipomínaným výroèím nemìli zapomínat. MF Dnes, 10. 9. 2002
103
VITA NOSTRA REVUE. Èasopis Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékaøské fakulty. Vychází 4x roènì. Vydává 3. lékaøská fakulta, Ruská 87, Praha 10. Náklad 400 kusù. Tel. 02/67102105, fax 02/67311812, e-mail:
[email protected]. Plnotextovì vystaveno na www stránkách 3.LF (http://www.lf3.cuni.cz). Grafický návrh obálky Jana Potoèková.Grafická úprava a tisk Pøíspìvky dodávejte na disketách 3,5´´ nebo e-mailem jako attached file v editoru MS-WORD (nejlépe ve formátu RTF), jiný zpùsob projednejte pøedem na èísle 67102105. Redakce neodpovídá za obsah mimoredakèních pøíspìvkù. Publikované texty nemusejí vyjadøovat názory redakce. Redakce si vyhrazuje právo na odmítnutí, krácení a jazykové úpravy pøíspìvkù. ISSN 1212-5083
104