Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice Školní rok 2003/2004, letní semestr I. ročník kombinovaného studia (obor DMML), kombinované studium Praha Učená Šárka 13. 4. 2004 Název práce: Některé aspekty případné havárie při přepravě zkapalněného chlóru po železnici Prohlášení: Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji. Anotace: Tato práce se zabývá nebezpečím plynoucím z možné havárie při přepravě zkapalněného chlóru a obdobných látek po železnici. Cituje některé případy úniku chlóru v minulosti. Shrnuje zásady přepravy nebezpečných látek po železnici a charakteristiky nebezpečí v případě úniku chlóru. Uvádí fyzikálně-chemické a toxikologické vlastnosti chlóru a rozsah možného rozšíření chlóru do okolí z místa úniku. V závěru práce je diskutována otázka možnosti včasného zajištění opatření na ochranu obyvatelstva v případě rozsáhlé jednorázové destrukce kotlového vozu při přepravě chlóru po železnici. Klíčová slova: Přeprava nebezpečného zboží – Úniky nebezpečných látek – Chlór – Šíření plynů a par v ovzduší – Rozsah ohrožené oblasti – Integrovaný záchranný systém – Ochrana obyvatelstva při havárii.
Obsah Úvod 1. 2. 3. 4. 5.
6. 7.
3 Historické ohlédnutí po událostech spojených s únikem chlóru Zásady přepravy nebezpečných látek (zejména chlóru) po železnici Charakteristika nebezpečí spojeného se vznikem havárie při přepravě zkapalněných toxických plynů Fyzikálně-chemické a toxikologické vlastnosti chlóru Šíření chlóru od místa havárie 5.1 Vliv meteorologických a jiných podmínek 5.2 Modely šíření plynů a par ovzduším, rozsah ohrožené oblasti Opatření k ochraně obyvatelstva při výronu chlóru Diskuse
4 6 8 10 11 11 11 16 18
Závěr
19
Použité informační zdroje
20
Tabulky a obrázky: Tab. 1 Příklady některých havárií spojených s únikem chlóru Tab. 2 Rychlosti výronu zkapalněného chlóru z nádrže o hmotnosti 45 tun při teplotě 20 oC Tab. 3 Rychlosti výronu zkapalněného chlóru a odparu plynného chlóru při rozrušení nádrže o hmotnosti 45 tun při teplotě 20 oC Tab. 4 Tabulka pro odhad Pasquillovy meteorologické kategorie Tab. 5 Srovnání výsledků všeobecných modelů šíření škodlivin s výsledky modelu DEGADIS pro výron amoniaku rychlostí 56 kg/s Tab. 6 Možný dosah vrcholových koncentrací chlóru v okolí místa totální jednorázové destrukce cisterny chlóru podle [18] Tab. 7 Možný dosah vrcholových koncentrací chlóru v okolí místa totální jednorázové destrukce cisterny chlóru podle [11] Obr. 1 Označení kotlového vozu pro přepravu chlóru podle RID/PNZ
2
4 8 9 12 13 14 15 7
Úvod Závažné případy havárií spojených s únikem nebezpečných látek představují technologické závady nebo dopravní nehody při přepravě těchto látek. V poslední době k tomuto nebezpečí přistupují i různé teroristické a vyděračské hrozby. Havárie nebo obdobná událost při přepravě nebezpečné látky je „záludná“ zejména tím, že se nedá předvídat místo havárie, a tedy ani zpracovat konkrétně časově a místně podmíněný plán opatření na ochranu obyvatelstva v okolí místa havárie. Mezi nebezpečné látky, které by mohly mít zvláště rozsáhlý dopad na zdraví lidí, patří zkapalněné toxické a žíravé plyny. Takové látky jsou přepravovány i po železnici a v případě havárie kotlového (tj. cisternového) vozu, zvláště pak při jeho masivním rozrušení nebo destrukci, představuje bezprostředně postižená oblast značně rozsáhlé území. Jeho rozloha může dosáhnout řádu jednotek či desítek, případně i více čtverečných kilometrů. Důvodem toho je skutečnost, že zkapalněné plyny jsou přepravovány pod tlakem. V případě destrukce cisterny dojde k náhlému uvolnění tlaku a tím k rychlému úniku značného množství škodlivé látky v plynném skupenství. Ta je pak transportována ovzduším v závislosti na přízemní meteorologické situaci. Proto k počátečnímu faktoru nejistoty v místě nehody přistupuje z hlediska plánování a realizace opatření na ochranu lidí i další faktor nejistoty, týkající se směru šíření oblaku nebezpečné látky po havárii. Typickým představitelem žíravého toxického zkapalněného plynu (přepravovaného i po železnici) je chlór, který je hlavním předmětem pojednání v této práci.
3
1
Historické ohlédnutí po událostech spojených s únikem chlóru
V historii došlo již k nesčetným případům havárií v chemických provozech a při přepravách nebezpečných látek. Ani chlór, ani přeprava chlóru po železnici, netvoří v tomto případě žádnou výjimku. Podle dostupných pramenů jsou v tabulce 1 uvedeny některé více či méně významné případy havárií spojených s únikem chlóru. Tab 1 Příklady některých havárií spojených s únikem chlóru Rok
Místo, stát
Příčina havárie
Množství uniklého chlóru (tun)
Počet osob mrtvých
onemocnělých nebo zraněných
evakuovaných
Citace
1957 Fagersta, Švédsko
rozbití hlavy cisterny
8
-
8
?
[6]
1961 La Barre, USA
destrukce cisterny
27
1
?
?
[6]
1962 Cornwall, Kanada
selhání kotvení zásobníku
27
-
?
?
[6]
1963 Brandstwille, USA
utržení ventilu
8
-
?
?
[6]
1967 Newton, USA
prasknutí nádrže
50
-
?
?
[6]
1973 Kolín, ČSSR
poškození železniční cisterny
3
65
?
?
[2] [10] [16]
1979 Mississauga, Kanada
výbuch a požár v železniční soupravě
70 - 90
3
65
cca 200 tisíc
[10] [13] [16]
1981 Ružomberok, ČSSR
prasknutí ventilu
?
-
8
?
[16]
0,9
-
4
?
[16]
?
8
30
?
[10]
1982 Ústí n. Labem, provozní ČSSR havárie 1994 Berezniki, Rusko
havárie v huti s únikem chlóru
Počátkem druhé poloviny minulého století se po železničních tratích transportovala značná množství chlóru do a z chemických závodů a na jiná místa jeho užití. V oné době nebývaly vlakové soupravy složené pouze či převážně pouze z cisternových vozů s chlórem a jinými nebezpečnými látkami výjimkou. Vyskytovaly se zejména na tratích směřujících z/do n.p. Spolana Neratovice v Čechách a z/do Chemických závodů Nováky na Slovensku. Podobná situace panovala i při přepravě amoniaku v souvislosti s provozem podniku Duslo Šaľa [17]. Pamětníkům zůstala vzpomínka i na výbuch cisterny s chlórem, ke kterému došlo 24. listopadu 1973 v Kolíně [2] a který se neobešel bez mrtvých a raněných.
4
Jak bude ukázáno v kapitole 2, zásady přepravy nebezpečného zboží po železnici se stále zpřísňují, zejména pak zdokonalováním přepravních a technických předpisů i zdokonalením označení nákladu. Také počet transportů se v posledních letech značně snížil a řazení vlaků obsahujících nebezpečný náklad se provádí mnohem citlivěji. Ze současného označení vozů lze vyvozovat i potřebná opatření k ochraně osob a další postupy v případě havárie. Havárii cisternového vozu nebo teroristický útok na cisternový vůz s nebezpečnou látkou nelze ani v dnešní době zcela vyloučit. Naopak, veškeré události po 11. září 2001 nabádají k daleko širšímu a odpovědnějšímu plánování ochranných opatření pro případ obdobných mimořádných událostí i k odpovědnějšímu chování nás všech.
5
2
Zásady přepravy nebezpečných látek (zejména chlóru) po železnici
Obecné zásady přepravy nebezpečných látek patří mezi důležitá objektivní opatření k prevenci havárií s únikem nebezpečných látek. Zahrnují celou jednu rozsáhlou oblast nakládání s těmito látkami. Objektivita opatření je dána určitými pravidly, týkajícími se požadavků na balení a označování nebezpečných látek, na přepravu a dopravní prostředky. Tato pravidla byla zavedena s cílem maximálního snížení rizika při přepravě nebezpečných látek. Veškerá pravidla jsou obsahem mezinárodních a vnitrostátních předpisů. K hlavním mezinárodním předpisům patří pro železniční přepravu předpis „Mezinárodní řád pro přepravu nebezpečného zboží po železnicích“ (RID) [12] a pro silniční přepravu předpis „Evropská dohoda o mezinárodní dopravě nebezpečného zboží po silnicích“ (ADR). Také letecká, námořní a jiná vodní doprava je vázána mezinárodními předpisy. V České republice se děje přeprava tohoto typu zboží převážně po silnicích a po železnici. Pro vnitrostátní železniční přepravu je základním předpisem „Železniční přepravní řád“ (ŽPŘ). Problematiku přepravy nebezpečných látek řeší příloha k ŽPŘ „Zvláštní podmínky pro přepravu nebezpečného zboží“ (PNZ). V relaci se zahraničím (zejména zeměmi Evropské Unie) platí „Mezinárodní úmluva o dopravě zboží po železnici“ (CIM). Přílohu I k úmluvě CIM tvoří „Mezinárodní řád pro přepravu nebezpečného zboží po železnici“ (RID). Z hlediska problematiky nebezpečných látek má v ČR zcela nezastupitelný význam i zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zhruba od začátku 90. let minulého století postupně sílily snahy o maximální sjednocení předpisů ADR a RID. Tyto snahy byly realizovány v roce 2001, kdy vstoupily v platnost restrukturalizované předpisy pro přepravu nebezpečných věcí po silnici (ADR) a po železnici (RID). V České republice vyšly uvedené restrukturalizované předpisy v českém překladu a v originálních jazycích ve Sbírce mezinárodních smluv pod čísly 6/2002 Sb.m.s. (ADR) a 9/2002 Sb.m.s. (RID). Nové předpisy zachovaly rozdělení nebezpečných látek a předmětů do třinácti tříd nebezpečnosti, ale zrušily systém dřívějšího značení. Třída je dnes vyjádřena číslicí a ukazuje na primární nebezpečí látek na základě jejich fyzikálních, chemických a toxikologických vlastností. Další klasifikace se pak provádí písmenným označením nebezpečí a případnou rozlišující číslicí. Toto další označení samo o sobě napovídá o vlastnostech látky. Celé označení pak tvoří tzv. klasifikační kód nebezpečné látky nebo přípravku. Konkrétně chlór má klasifikační kód 2 TC, který vypovídá o tom, že jde o plyn s toxickými a žíravými účinky. Přeprava a manipulace při přepravě chlóru pak odpovídá požadavkům kladeným na látku s tímto klasifikačním kódem. Značení nebezpečných látek při přepravě je zajištěno výstražnými značkami. Nálepky výstražných značek mají tvar čtverce postaveného na vrchol. Podle druhu dopravního prostředku a charakteru přepravy se používají výstražné značky různých rozměrů. Velikost výstražných značek pro velké a nádržkové kontejnery o obsahu větším než 3 m3 je 25 x 25 cm. Přepravované zboží musí být výstražnými značkami označeno po celou dobu přepravy včetně manipulace a skladování. Pro cisternové vozy, v jakých se přepravuje chlór, se používá podle RID/PNZ odborný název kotlový vůz. Vnitřní objem běžných kotlových vozů se pohybuje od 24 m3 do 63 m3 [1]. Na kotlových vozech, které přepravují nebezpečné látky, se rozlišují dva základní druhy označení. Jedná se o provozní označení, které poskytuje důležité provozní a technické informace, a identifikační označení, které poskytuje informace o přepravované nebezpečné látce. Identifikační označení kotlových vozů se provádí podle předpisu RID/PNZ. Na každé podélné straně kotlového vozu nebo velkého nádržkového kontejneru (v místě tzv. vozové 6
nápisové tabule) musí být umístěna výstražná oranžová tabulka. Oranžová tabulka je černě orámovaná, podélně rozdělená čarou. V horní části tabule je uveden Kemlerův kód (číslo nebezpečnosti), v dolní části je uvedeno identifikační číslo, tzv. UN číslo. Kotlové vozy používané k přepravě nebezpečných stlačených nebo zkapalněných plynů musí být podle RID označeny i oranžovým pruhem širokým 30 cm. Obvykle je v oranžovém pruhu uveden i název látky, např. „Chlór“ (pokud je kotlový vůz používán výhradně pro jednu látku). Blíže k této problematice viz např. [1], [7], [8]. Označení kotlového vozu pro přepravu zkapalněného chlóru ilustruje obr. 1. UN číslo chlóru je 1017. Číslo nebezpečnosti 268 vypovídá o tom, že se jedná o toxický žíravý plyn. Největší přepravované množství chlóru v kotlových vozech obnáší až 45 tun [16].
Obr. l Označení kotlového vozu pro přepravu chlóru podle RID/PNZ [1]
7
3 Charakteristika nebezpečí spojeného se vznikem havárie při přepravě zkapalněných toxických plynů Zkapalněné plyny jsou uchovávány v uzavřeném objemu pod tlakem svých par. V případě velkého rozrušení nebo destrukce zásobníku dojde k náhlému uvolnění tlaku, a tím k rychlému odpaření části vyteklé látky. Odpařením této části se odnímá zbylé látce teplo, takže její teplota klesá až k bodu varu, kdy látka získá formu kapalné louže a kdy se její odpařování výrazně zpomalí [16]. Část látky, odpařená v tomto procesu trvajícím zpravidla jen několik minut, bývá označována jako mžikový odpar, resp. primární odpar. V jeho průběhu dochází k ustalování rychlosti odparu až do konstantní hodnoty [16], [18]. Stanovení hmotnosti mžikového odparu [16] vychází z aplikace zákona zachování energie při výměně tepla mezi částí škodliviny podléhající mžikovému odparu a částí škodliviny vytvářející kapalnou louži a vede k závěru, že vztah mezi hmotností mžikového odparu Mm a hmotností m veškeré uvolněné škodliviny má tvar [18]: Mm = m . (T - TV) / (T - TV + LV/CpL) kde: T= TV = LV = CpL =
Teplota v místě havárie (oC) Teplota varu škodliviny (oC) Měrné výparné teplo škodliviny (kJ.kg-1) Měrné teplo škodliviny v kapalné fázi (kJ.kg-1)
S využitím uvedeného vztahu lze vyvodit, že při úplné jednorázové destrukci zásobníku chlóru se může v závislosti na teplotě prostředí odpařit při teplotách 15 - 35 oC cca 15 - 20 % skladované či přepravované látky v průběhu několika minut [16], [18]. To při celkové hmotnosti obsahu kotlového vozu představuje cca 7 - 9 tun chlóru, který se odpaří prakticky jednorázově, tj. v průběhu maximálně několika minut. Menší rozrušení zásobníku může představovat např. prasklá nebo uražená hlava ventilu či menší trhlina. V takovém případě závisí rychlost výronu (tj. výtoku látky v kapalném skupenství a úniku látky v plynném skupenství) na tom, ve kterém místě zásobníku došlo k jeho rozrušení. K úniku může docházet v místě, kde se vyskytuje fáze kapalná, nebo v místě, kde se vyskytuje fáze plynná. Rychlosti výronu chlóru ze zásobníku pro tyto případy byly modelovány mj. finskými autory v roce 1977 [6]. Výsledky práce [6] shrnuje tabulka 2. Tab. 2 Rychlosti výronu zkapalněného chlóru z nádrže o hmotnosti 45 tun při teplotě 20 oC [16] Kategorie trhliny
Typický vzhled
Velikost otvoru (mm)
Typické rychlosti výronu chlóru (kg.s-1) pro kapalinu
pro plyn (0 - 10 minut)
pro plyn (10 - 60 minut)
A1
prasklá hlava ventilu
3
0,2 - 0,3
0,02
0,02
A2
uražený ventil
10
2-3
0,2
0,2
A3
střední rozrušení
30
30
1,7
1,1
A4
velké rozrušení
100
300
1,8
1,1
8
Pro další transport chlóru od místa havárie ovzduším však není rozhodující množství uvolněné látky, ale její podíl, který se odpaří do ovzduší. V počáteční fázi havárie dochází především k mžikovému odparu. V jeho důsledku se vytváří na zemi kapalná louže, ochlazená na bod varu chlóru. Z této louže se pak chlór odpařuje mnohem pomaleji, konstantní rychlostí, vlivem přestupu tepla z okolního vzduchu a ze země (tzv. konstantní či sekundární odpar). Doba ustalování odparu z rychlosti mžikového odparu do rychlosti konstantního odparu trvá zpravidla 30 - 60 minut [13]. Navíc se povrch louže pokryje v důsledku kondenzace vzdušné vlhkosti tzv. „zmrzlým chlórem“, což je pevná látka, chemicky oktahydrát chlóru. Vznik této pevné látky odpařování chlóru ještě více zpomalí [16]. Poměr mezi rychlostí mžikového odparu (q1) a odparu z kapalné louže (q2) lze vysledovat z tabulky 3 [16]. Tab. 3 Rychlosti výronu zkapalněného chlóru a odparu plynného chlóru při rozrušení nádrže o hmotnosti 45 tun při teplotě 20 oC [16] Kategorie trhliny
Typický vzhled
Velikost otvoru (mm)
Rychlost výronu q (kg.s-1)
Rychlost mžikového odparu q1 (kg.s-1)
Rychlost odparu z kapalné louže q2 (kg.s-1)
A1
prasklá hlava ventilu
3
0,3
max. 0,3
max. 0,3
A2
uražený ventil
10
3
1,8 - 3
0,8 - 3
A3
střední rozrušení
30
30
7 - 25
1,7 - 5
A4
velké rozrušení
100
300
16 - 33
3,3 - 4,5
Z tabulky 3 názorně vyplývá, že čím rozsáhlejší je rozrušení zásobníku, tím větší roli hraje mžikový odpar před odparem sekundárním. Z hlediska rozsahu ohrožení okolí je proto mžikový odpar prakticky vždy dominantním faktorem.
9
4
Fyzikálně-chemické a toxikologické vlastnosti chlóru
Chlór je žlutozelený plyn dusivého zápachu o relativní molekulové hmotnosti 70,914. Plynný chlór je proto těžší než vzduch (má hutnost 2,49, tj. vyšší než jedna). Z 1 kg kapalného chlóru se po úplném odpaření za normálních atmosférických podmínek uvolní 316 litrů plynu, z l litru kapalného chlóru asi 500 litrů plynného chlóru [16]. S vodou reaguje chlór za vzniku kyseliny chlorné a chlorovodíkové. Tohoto efektu lze využít k „vymývání“ chlóru z ovzduší v okolí místa havárie. K pohlcování chlóru jsou však výhodnější alkalické roztoky, zejména pak roztoky redukčních sloučenin síry. Nejúčinnějším činidlem pro pohlcování chlóru je roztok thiosíranu sodného [16]. Koncentrace škodlivých látek v ovzduší se zpravidla vyjadřuje ve fyzikální jednotce mg.m-3. Tato jednotka udává, kolik miligramů škodliviny je přítomno v jednom metru krychlovém kontaminovaného ovzduší. V literatuře se dále setkáváme s jednotkou ppm (partes per milion). Tato jednotka vyjadřuje objemový podíl škodliviny v ovzduší, vztažený k základu 1 milion (10 000 ppm je 1 objemové procento). Pro přepočet mezi jednotkami ppm a mg.m-3 za atmosférického tlaku 101,3 kPa a teploty 20 oC platí: Počet [ppm] = Počet [mg.m-3] . (22,7 / µ) kde µ je relativní molekulová hmotnost škodliviny [18]. Hlavním nebezpečím pro osoby, které se dostanou do styku s plynným chlórem, je dráždění dýchacího traktu. Při vdechování chlóru se objevuje kašel, bolesti na prsou, zvracení (někdy i krvavé), pocit dušení a bolesti hlavy. I když má chlór velmi dobré varovné vlastnosti, snadno dochází k expozicím, které mají za následek edém nebo zánět plic. Marhold [9] uvádí, že v citlivosti na chlór jsou velké individuální rozdíly, a proto se různí autoři liší v udávání toxikologických koncentrací chlóru. V závislosti na různých literárních pramenech publikuje, že chlór je cítit čichem od koncentrace 0,5 - 5 ppm. (1 ppm chlóru odpovídá koncentraci cca 3 mg.m-3). V koncentraci 1 - 2 ppm lze nepřetržitě pracovat, koncentrace 3 - 6 ppm působí pálení očí, škrábání v nose, u citlivých osob kašel a chrapot. Půlhodinové až hodinové vdechování chlóru v koncentracích do 6 ppm se údajně nepovažuje za nebezpečné, avšak od koncentrace 15 - 20 ppm se již mohou zdravotní následky projevit. Od 50 ppm výše je nebezpečí vzniku edému plic a krvácení z plic již při krátké době pobytu. V koncentraci 100 ppm nelze vydržet déle než 1 minutu, a i takový pobyt je zdraví velmi nebezpečný. Koncentrace 1000 ppm je schopna člověka usmrtit již po několika hlubokých vdechnutích. Na kůži, zvláště pak vlhkou, působí chlór dráždivě, i když až v mnohem vyšších koncentracích než při vdechování. V případě zásahu u havárie zásobníků chlóru je proto nutno chránit nejen dýchací ústrojí, ale i celý povrch těla [1]. Zejména oči mohou být vyššími koncentracemi chlóru vážně poškozeny [9]. Při zásahu v místě havárie může navíc dojít i k poleptání kůže v důsledku přímého styku s kapalným chlórem, který má velmi výrazné leptavé a žíravé účinky [17]. Průmyslová produkce chlóru je velmi vysoká, a proto je chlór velmi významnou látkou i z hlediska znečištění životního prostředí; následky tohoto znečištění se projevují zejména regionálně, méně již globálně. Marhold [9] udává, že pro vegetaci je chlór dvakrát až třikrát jedovatější než oxid siřičitý; oxid siřičitý však má díky imisím v životním prostředí nejen regionální, ale také významně globální charakter. V publikaci [9] se rovněž konstatuje, že zhodnotit hygienický význam expozice rostlin a živočichů chlóru v důsledku jeho cizorodého výskytu v životním prostředí je velmi obtížné.
10
5
Šíření chlóru od místa havárie
5.1
Vliv meteorologických a jiných podmínek
Jak bylo ukázáno v kapitole 2, při poškození zásobníku s chlórem dochází především k dominantnímu mžikovému odparu, a dále k sekundárnímu odparu chlóru z kapalné louže. Uvolněné páry chlóru jsou transportovány ovzduším v podobě oblaku ve směru vanoucího větru. S rostoucí vzdáleností od zdroje výronu ve směru proudění vzduchu koncentrace uniklé škodliviny klesá. Tato skutečnost je způsobena tím, že šíření uniklých škodlivin a jejich zřeďování v atmosféře je výsledkem současného působení difúze plynů a turbulentního proudění celé masy ovzduší [15], [18]. Na šíření škodlivin v atmosféře mají rozhodující vliv meteorologické parametry v přízemní vrstvě atmosféry. Mezi tyto parametry patří především patří rychlost a směr větru, vertikální teplotní gradient (tzv. meteorologická kategorie), vertikální gradient rychlosti větru a atmosférická difúze [16]. Nárůst rychlosti větru způsobuje snižování vznosu škodliviny nad zdroj havárie, ale současně urychluje zřeďování škodliviny v horizontálním směru. Z hlediska zřeďování škodliviny v místě výronu a v jeho okolí tedy rychlost větru působí jako dvojí protichůdný činitel [18]. Průměrná evropská hodnota teplotního gradientu (změny teploty vzduchu s výškou nad terénem) činí -0.6 oC na 100 m výšky. Takové zvrstvení ovzduší nazýváme neutrálním zvrstvením (izotermií). Je-li tato hodnota menší, běží o labilní zvrstvení (konvekci). Je-li tato hodnota větší (nebo dokonce kladná), běží o stabilní zvrstvení (inverzi). Inverze je charakteristický jev např. při rychlém ochlazení zemského povrchu a vzniká zejména za jasných bezvětrných nocí, v zimě někdy i ve dne. Inverze začíná zpravidla před západem slunce a zaniká po jeho východu. Při inverzi je velice znesnadněna vertikální výměna vzduchu a proto se při inverzi udržují v přízemní vrstvě atmosféry vysoké koncentrace škodlivin. V ročním průměru je inverze nejčastější atmosférické zvrstvení. Izotermie vzniká většinou v ranních a večerních hodinách a je typická při vyšším pokrytí oblohy oblačností. Rozptyl plynů a par ve vertikálním směru je pomalý, avšak proti inverzi probíhá přece jen rychleji. Konvekce je způsobena přehřátím zemského povrchu, který odevzdává teplo přilehlé vrstvě vzduchu; ta stoupá vzhůru a na její místo proudí chladnější vzduch z vyšších vrstev. Ke konvekci dochází většinou za jasných letních dnů. Vzniká převážně po východu slunce a zaniká při jeho západu. Vzestupné proudění rozptyluje škodliviny do vyšších vrstev atmosféry a odvádí je tak od zemského povrchu. Také terénní profil ovlivňuje směr větru. Např. v městské zástavbě vítr vane ve směru komunikací, a to zpravidla od centra k okraji města. V hlubších údolích (např. podél řek) se chlór, který je "těžší než vzduch" (tj. má hutnost vyšší než 1) šíří převážně ve směru, kterým vede údolí (a tedy i vane vítr), a to bez ohledu na směr větru udávaný z meteorologické stanice nacházející se byť i na nepříliš vzdálené vyvýšenině v okolí [18]. Bývalý předpis Civilní ochrany ČR [11] uvažuje, že městská zástavba nebo zalesněný terén mohou snížit dosah šíření chlóru a obdobných látek v nebezpečných koncentracích až o 70 %. 5.2
Modely šíření plynů a par ovzduším, rozsah ohrožené oblasti
K predikci území ohroženého výronem nebezpečných plynů a par se používá celá řada modelů. Některé z těchto modelů považují za dominantní jev šíření škodlivých par v ovzduší atmosférickou difúzi, jiné turbulentní proudění vzduchu, a řada z nich zohledňuje oba tyto faktory. Existují i modely, které zohledňují členitost terénu. Vedle toho existují i jednoduché empirické modely, v nichž se dosah šíření škodlivých látek počítá z poměrně jednoduchých vzorců. Jeden z takových přístupů je popsán a diskutován
11
v práci [7]. Uvedený postup byl oficiálně používán v rámci Civilní ochrany České republiky před její integrací do systému Hasičského záchranného sboru České republiky [17]. Prvý model atmosférické difúze navrhl již na konci 19. století anglický meteorolog Sutton. Tento model byl dále zdokonalen Francouzem Pasquillem. I počítačové programy současné doby (ty, které se opírají převážně o atmosférickou difúzi) využívají zdokonaleného Pasquillova modelu, tzv. modelů Pasquill-Giffordových. Již v kapitole 5.1 bylo zmíněno základní členění teplotního zvrstvení atmosféry na inverzi, izotermii a konvekci. Meteorologové a výpočetní programy šíření plynů a par v ovzduší používají detailnějšího rozdělení, a sice na šest meteorologických kategorií, označovaných písmeny A až F. V pořadí A, B, C, D, E, F postupně narůstá teplotním gradient. Kategorie A tak odpovídá silné konvekci (velmi nestabilní zvrstvení atmosféry), kategorie D izotermii (neutrální zvrstvení) a kategorie F hluboké inverzi (velmi stabilní zvrstvení) [1], [18]. Rozbor existujících modelů ukazuje, že dominantním prvkem, který určuje vzdálenost, do jaké se mohou šířit škodlivé látky v ovzduší v nebezpečných koncentracích, je právě vertikální teplotní gradient, čili meteorologická kategorie. Čím je kategorie stabilnější, tím vyšší koncentrace škodliviny se rozšíří do dané vzdálenosti, resp. dané koncentrace bude dosaženo v lokalitách vzdálenějších místu výronu. Změna kategorie „o jedno písmeno dále“ znamená téměř dvojnásobný dosah šíření škodliviny v dané koncentraci. Proto při predikci následků výronu je třeba zejména správně určit meteorologickou kategorii. Nemáme-li informaci o tom, jaká je meteorologické kategorie, je možno ji alespoň přibližně odhadnout podle tabulky 4 . Tab. 4 Tabulka pro odhad Pasquillovy meteorologické kategorie [18] Rychlost větru při zemi (m.s-1) :
0-1
2-3
4-5
6 a více
Poledne, letní období, slunečno
A
B
B
C
Poledne, zimní období, slunečno
B
B
C
D
Den, letní období, slunečno
B
B
C
D
Den, zimní období, slunečno
B
C
C
D
Den, oblačno, zataženo
D
D
D
D
Noc, jasno, lehce oblačno
E
F
E
D
Noc, oblačno, zataženo
F
E
D
D
Různé modely mohou poskytovat různé výsledky. To lze dokumentovat např. na základě údajů uvedených v publikaci [18], ze které prezentuji tabulku 5, odrážející výsledky výpočtu pro následující modelovou situaci: Při zemních pracích je porušeno potrubí vedoucí amoniak uložené těsně pod povrchem země. Průměr potrubí činí 20 cm, provozní tlak v potrubí je 47,6 atm, průměr výtokového otvoru 4 cm. Vypočtená rychlost úniku obnáší 56 kg/s. Rychlost větru při zemi 4,5 m/s, teplota vzduchu 25oC, kategorie stability počasí D, relativní vlhkost vzduchu 50%, atmosférický tlak 0,98 atm. Povrch terénu ve směru šíření amoniaku je zatravněný a pokosený [18].
12
Tab. 5 Srovnání výsledků všeobecných modelů šíření škodlivin s výsledky modelu DEGADIS pro výron amoniaku rychlostí 56 kg/s [18] Maximální dosah koncentrace: Model
1000 ppm
100 ppm
Meteokategorie
Sutton s rozptylovými koeficienty dle [15]
D
1,4
5,2
E
11,6
20,5
Sutton s rozptylovými koeficienty dle [4]
D
2,3
8,4
E
54
96
Pasquill podle modelu PAMPA [18]
D
1,1 - 1,7
4,3 - 6,4
E
1,7 - 2,6
8,2 - 14
DEGADIS [18]
D
2,5
7,1
Americký model DEGADIS (prezentovaný v tabulce 5) je obecně považován za poměrně kvalitní model pro hodnocení „blízkého okolí“ místa havárie [18]. Tato práce si neklade za cíl popisovat ani hodnotit matematicko-fyzikální podstatu a přesnost modelování předpovědi zasaženého prostoru po výronu; tyto skutečnosti je možno v případě potřeby čerpat u jiných autorů [1], [16], [18]. Přesto však je vhodné na tomto místě podotknout, že modely lépe odrážející skutečnost v „blízkém okolí“ místa havárie zpravidla neposkytují přiměřené výsledky ve „vzdálenějším okolí“ a naopak. To potvrdily i výsledky experimentů provedených v rámci polních experimentálních zkoušek projektu „Heavy Gas Dispersion Trials“ (HGDT). Experimenty byly uskutečněny v letech 1982-84 v Anglii na Thorney Island, West Susex. Projekt byl organizován Health and Safety Executive, Sheffield, jako společný projekt 38 organizací. Oblastí zájmu bylo především porovnání výsledků poskytovaných vybranými výpočetními programy s experimentálně zjištěnými koncentracemi plynů a par v oblastech, kde koncentrace škodliviny překračovala 10 000 ppm [18]. Rovněž dosti rozšířené a zaužívané modely používané pro hodnocení imisí (tj. určené pro modelování šíření poměrně nízkých koncentrací kontinuálních úniků) nejsou pro hodnocení situace při haváriích doporučovány [18]. Obecně dále platí, že čím je model „dokonalejší“ (a tím i složitější), tím více vstupních parametrů do tohoto modelu vstupuje. Při nedostatečné znalosti nebo neznalosti těchto parametrů může být výsledek výpočtu značně ovlivněn chybou v zadání. Pro orgány státní správy a Integrovaného záchranného systému je proto pro prvotní rozhodování o zásahu a potřebě ochrany obyvatelstva (při neznalosti konkrétních technických parametrů havárie) vhodnější používat modely jednodušší, tzv. všeobecné. Tyto modely se opírají víceméně jen o údaj o celkovém množství uniklé látky a o údaje o meteorologické situaci. Příkladem takového modelu je např. program ÚNIKY, který byl vyvinut v rámci projektu HAVÁRIE ministerstva životního prostředí ČR v devadesátých letech minulého století [18] a který je používán jako součást Geografického informačního systému u většiny složek Hasičského záchranného sboru České republiky [17]. Zatímco při havarijním plánování pro konkrétní možnou mimořádnou událost (např. v chemické továrně) je zpravidla možno většinu vstupních parametrů modelu poměrně dobře odhadnout, pro nenadálou havárii transportu nebezpečné látky po železnici zůstává většina těchto parametrů značně neurčitá. Proto se situace havarované cisterny (kotlového vozu) zpravidla simuluje pro konzervativní („rozumně nepříznivé“) podmínky. Obvykle se tedy 13
modeluje „relativně velké poškození cisterny“ při podmínkách „poměrně dosti příznivých pro šíření škodliviny“ [18]. Odhady šíření škodlivin pro nejhorší možnou variantu (jednorázová okamžitá destrukce cisterny při meteorologické kategorii F za bezvětří) vede totiž k odhadům nebezpečných koncentrací v řádu až několika desítek kilometrů v okolí místa havárie a neodpovídá potom případné skutečné realitě. Pokud se konkrétně chlóru týče, tak např. Urban odhaduje v publikaci [18] pomocí modelu ÚNIKY možný rozsah ohrožení okolí místa totální jednorázové destrukce cisterny s chlórem ve dvou případech tak, jak je uvedeno v tabulce 6. Tab. 6 Možný dosah účinků chlóru v okolí místa totální jednorázové destrukce cisterny chlóru podle [18] Nebezpečná látka:
Chlór
Chlór
Hmotnost látky v zásobníku:
44 tun
44 tun
E
B
2 m.s-1
3 m.s-1
Teplota v místě havárie:
8 oC
35 oC
Odhad hmotnosti mžikového odparu při jednorázové destrukci zásobníku:
6 tun
9 tun
Meteorologická kategorie: Rychlost větru:
Odhad následků úniku
Vzdálenost ve směru větru
Dosah koncentrace chlóru 30 mg.m-3 v ovzduší při průchodu jádra oblaku:
11,5 km
2,3 km
Dosah koncentrace chlóru 300 mg.m-3 v ovzduší při průchodu jádra oblaku:
4,1 km
1,0 km
Možný dosah zraňujících účinků chlóru u neukrytých a nechráněných osob:
4,2 km
1,1 km
Možný dosah smrtelných účinků chlóru u neukrytých a nechráněných osob:
1,9 km
0,5 km
32 % (1 km)
10 % (0,4 km)
Odhadovaná úmrtnost neukrytých a nechráněných osob ve směru větru (v uvedené vzdálenosti od místa havárie):
Také při použití metodiky dříve platného předpisu Civilní ochrany ČR [11] popsané též v práci [7] lze vypočítat dosah smrtelných a zraňujících účinků chlóru u neukrytých a nechráněných osob. Jeden takto vypočtený příklad uvádím v tabulce 7.
14
Tab. 7 Možný dosah účinků chlóru v okolí místa totální jednorázové destrukce cisterny chlóru podle [11] Nebezpečná látka:
Chlór
Hmotnost látky v zásobníku:
45 tun
Meteorologická kategorie:
Izotermie
Rychlost větru:
3 m.s-1
Teplota v místě havárie:
20 oC
Odhad hmotnosti mžikového odparu při jednorázové destrukci zásobníku:
cca 8,5 tun
Odhad následků úniku
Vzdálenost ve směru větru
Možný dosah zraňujících účinků chlóru u neukrytých a nechráněných osob:
4,3 km ve volném terénu 1,3 km v zastavěném nebo zalesněném terénu
Možný dosah smrtelných účinků chlóru u neukrytých a nechráněných osob:
1,2 km ve volném terénu 360 m v zastavěném nebo zalesněném terénu
Z tabulek 6 až 7 je zřejmé, že při totální jednorázové destrukci kotlového vozu s chlórem může docházet ve směru větru ke zdravotnímu postižení neukrytých a nechráněných osob do vzdáleností až jednotek kilometrů od místa havárie; ke smrtelným následkům pak do vzdáleností stovek metrů, popř. až jednotek kilometrů. Tento závěr podporuje i Uchytil [16], který se opírá o popis následků vlnových útoků chlórem za 1. světové války, publikovaný Ettelem [3].
15
6
Opatření k ochraně obyvatelstva při výronu chlóru
V případě nehody nebo havárie s únikem nebezpečné látky je třeba vyrozumět mj. územně příslušné operační a informační středisko (OPIS) hasičského záchranného sboru (HZS), číslo telefonu 150. Toto středisko pak zabezpečuje varování a informování obyvatelstva o mimořádné události. K varování obyvatelstva se používá sirén. Dnem 1. listopadu 2001 byl na území ČR zaveden jednotný varovný signál „Všeobecná výstraha“. Tento signál se vyhlašuje kolísavý tónem sirény po dobu 140 sekund; signál může být v případě potřeby vícekrát opakován [10]. Očekávaná reakce na tento signál je následující: co nejdříve se ukrýt ve zděné budově a poslouchat sdělovací prostředky (přednostně lokální rozhlasové stanice FM a regionální stanice kabelové televize). Jejich prostřednictvím je obyvatelstvo informováno, co a kde se stalo a jak se mají lidé chovat. K informování se podle možností používá i obecní rozhlas nebo rozhlasové vozy [1]. Po zaznění varovného signálu je nejdůležitější zásadou vyhledat úkryt. Lidé nacházející se venku či v autě musí urychleně vstoupit do nejbližšího domu (obchodu, obytného domu, úřadu). Pokud situace nedovoluje opustit vozidlo, je třeba jet směrem od havárie, při jízdě nevětrat, neotevírat okna, vypnout větrání vozu. Důležité je neblokovat příjezdové cesty k místu havárie. Lidé ve svých bytech musí zůstat doma a nevycházet. Žáci ve školách jednají podle pokynů svého učitele [1]. Při haváriích s únikem nebezpečných látek je důležitou zásadou chování obyvatelstva nepřibližovat se k místu havárie. Zkušenosti z různých událostí ukazují, že zvědavost lidí a neuvědomování si nebezpečí často vedou k nesprávnému chování; mnohdy tyto faktory bývají větší než strach a úroveň logického myšlení [1]. Zásadně nesprávné je hledat úkryt ve sklepních a jiných podzemních prostorách. Podzemní prostory se mohou zaplnit toxickou látkou, která odtud vytěsní vzduch. To platí zvláště v případě těžkého plynu, jakým je chlór. Podle možností je třeba pobývat v co nejvyšším patře, v místnosti odvrácené od místa havárie, a pokusit se místnost utěsnit (zavřít okna a dveře, oblepit je lepicí páskou). Uvedeným způsobem je možno množství látky pronikající do místnosti snížit až desetkrát [1]. Pokud začneme vnímat, že plyn vniká do místnosti (varovnou vlastností chlóru je jeho dusivý zápach), použijeme improvizovanou osobní ochranu dýchacích orgánů (viz dále), hlavy (čepice, klobouk, šála, kukla apod.), očí (lyžařské nebo motoristické brýle), povrchu těla (oblek, kombinéza, plášť, pláštěnka atd.), rukou (rukavice) a nohou (nejvhodnější jsou gumové holínky nebo vysoké boty) [10]. Dýchací orgány chráníme dýcháním přes vodou navlhčené roušky zhotovené z kapesníků, ručníků, utěrek. Použít lze i mnohonásobně přeložený a namočený toaletní papír nebo ubrousky [1]. V případě chlóru je vhodné roušku namočit do zásaditého roztoku. Takový roztok lze v domácnosti připravit např. rozpuštěním tzv. jedlé sody (chemicky hydrogenuhličitanu sodného). Ten, kdo má jako koníčka fotografování, může použít roztok ustalovače, který obsahuje thiosíran sodný (jak již bylo v kapitole 4 řečeno, tato látka pohlcuje chlór nejlépe). V nejhorším případě postačí i rouška nebo kapesník namočený vodou. Tak např. při havárii železniční cisterny s kapalným chlórem v Kolíně se tímto způsobem podařilo strojvůdci uniknout ze zóny s největší koncentrací chlóru bez újmy na zdraví [16]. V úkrytu ukázněně vyčkáme dalších instrukcí ve sdělovacích prostředcích. Vyvarujeme se zbytečné fyzické námahy. Pro případ vyhlášení evakuace je vhodné připravit si evakuační
16
zavazadlo [10]. V případě, že bude nařízeno byt opustit, je třeba dodržet hlavní zásady pro opuštění bytu [1]. Vhodné je znát i zásady první předlékařské pomoci při nadýchání chlóru: Postiženého přeneseme do místa, které zaručí přerušení inhalace chlóru, a uložíme ho do stabilizované polohy. Uvolníme těsné části oděvu a postiženému zabezpečíme tělesný a duševní klid. Při bezvědomí provádíme umělé dýchání, nejlépe přes roušku namočenou v roztoku jedlé sody (hydrogenuhličitanu sodného). Přivoláme lékařskou pomoc [1].
17
7
Diskuse
Vyhláška č. 383/200 Sb. [20] (vydaná podle Zákona č. 353/1999 Sb. [21]) stanoví, že pro okolí objektů, které pracují s vybranými nebezpečnými látkami a chemickými přípravky a které byly určeny zmocněnými orgány státní správy nebo Ministerstvem vnitra ČR, je nutno zpracovat vnější havarijní plán (tedy plán zabezpečující ochranu obyvatelstva a životního prostředí). Takové plány však nejsou zpracovávány pro železniční trati a jejich okolí. Poněvadž přeprava nebezpečného zboží po železnici představuje pro obyvatelstvo rovněž riziko, které nelze opominout, opatření k ochraně obyvatelstva jsou zapracovávána do havarijního plánu kraje ve smyslu vyhlášky č. 328/2001 Sb. [19]. Tento plán zpracovává hasičský záchranný sbor kraje. Rozsah plánování sil a prostředků k provedení neodkladných opatření a k zajištění ochrany obyvatelstva v místě havárie a v jejím okolí je tedy v působnosti jednotlivých krajů. Tak např. v Pardubickém kraji je předmětem havarijního plánování, spjatého s železničním transportem chlóru, území, zahrnující vzdálenost do jednoho kilometru od železničních tratí [17]. Je vidět, že tato vzdálenost je poměrně v souladu s vývody, které byly učiněny v této práci v kapitole 5.2 o možném dosahu nebezpečí při výronu chlóru v důsledku havárie kotlového vozu. Bude však varování a informování obyvatelstva při havárii kotlového vozu s výronem chlóru provedeno v dostatečném rozsahu a včas? Mžikový odpar (a tedy vznik oblaku kontaminovaného vzduchu) představuje při rozsáhlé destrukci zásobníku záležitost pouhých několika minut (viz kapitolu 3). Zjištění události a její ohlášení na OPIS HZS kraje, následné zhodnocení situace na OPIS HZS a spuštění sirén představuje další časovou prodlevu. Zabezpečení vysílání instrukcí po chování obyvatelstva rozhlasem a televizí vyžaduje ještě delší čas. V případě havárie v chemickém závodě je prvotní varování v nejbližším okolí místa havárie zabezpečeno přímo provozovatelem závodu a jeho stacionárními a mobilními technickými prostředky. V případě havárie na železnici však neexistuje (a ani nemůže existovat z důvodu „pohybu“ nebezpečného nákladu) místně vázaný plán opatření k varování a informování obyvatelstva. Časová lhůta, za kterou se obyvatelstvo o vzniku mimořádné události doví, je proto vázána na rychlost, s jakou je poškození kotlového vozu zjištěno a jak rychle je vyrozuměno operační a informační středisko hasičského záchranného sboru. Zvážíme-li, že při rychlosti větru 1 m.s-1 (slabý vánek) představuje rychlost šíření oblaku od místa havárie 3,6 km za hodinu, pak se do vzdálenosti 1 km okraj oblaku rozšíří již za necelých 17 minut. Při vyšší rychlosti větru jsou tyto doby ještě kratší. Otázkou proto zůstává, zda obyvatelstvo by bylo informováno včas. Z uvedeného je zřejmé, že časový faktor v případě úniku chlóru při přepravě po železnici má ještě daleko větší význam než při haváriích v chemických závodech. Navíc, pro chemické závody, skladující několikatunová množství chlóru, existují místně vázané objektové havarijní plány s návazností na varovací a informační systém. Plány tohoto druhu při přepravách nebezpečných látek po železnici není nařízeno zpracovávat (a zřejmě by to ani nebylo reálně možné), i když hmotnost přepravovaného chlóru v jednom kotlovém voze může představovat i 45 tun.
18
Závěr Předpisy pro přepravu nebezpečného zboží se neustále zdokonalují. Železniční dopravci se zaměřují na prevenci vzniku nehod, které se při přepravách nebezpečného zboží mohou stát příčinou úniku nebezpečných látek. Ochrana obyvatelstva v okolí tratí je zajišťována havarijním plánem kraje. Hasiči a další složky Integrovaného záchranného systému jsou ve stále větší míře cvičeny ke zdolávání následků živelních pohrom, provozních havárií a teroristických útoků. Tato opatření vedou k minimalizaci rizik při přepravách nebezpečného zboží a zajišťují kvalitnější podmínky ochrany obyvatelstva a životního prostředí, než tomu bylo v dobách dřívějších. Případnou možnost výronu chlóru při jeho přepravě však zcela vyloučit nelze. Hlavní roli v zajištění ochrany obyvatelstva před účinky chlóru by v takovém případě sehrálo včasné zjištění úniku chlóru, včasná a správná reakce vlakového nebo železničního personálu a rychlá reakce operačního a informačního střediska hasičského záchranného sboru. Neméně důležité je i povědomí občanů, jejich znalost možných rizik, způsobů ochrany před nimi a jejich příprava na ně. Proto se v současné době stávají otázky chování lidí při haváriích spojených s únikem nebezpečných látek i předmětem výuky na základních a středních školách [10].
19
Použité informační zdroje [1] ČAPOUN, T. et al. Havárie s únikem nebezpečných látek a protichemická opatření. Učební texty. Lázně Bohdaneč: Institut ochrany obyvatelstva, 1999. 230 s. [2] DOUŠA, V. Některé údaje k akci „Chlór“ v Kolíně. Civilní obrana, 1977, roč. 19, č. 4, s. 18. [3] ETTEL, V. Chemická válka. Svazek I. Praha: Vědecký vojenský ústav, 1932. Citováno podle [16]. [4] GESSNER, H. Technische Mitteilungen für Sapere, Pontoniere und Mineure, 1964, roč. 29, č. 5. Citováno podle [18]. [5] CHALOUPKA, P. Některé zásady řešení provozních havárií spojených s výronem jedovatých plynů. Civilní obrana, 1977, roč. 19, č. 4, s. 6. [6] LAUTKASKI, R., MANKAMO, T. Chlorine Transportation Risk Assesment. Výzkumná zpráva. Otaniemi (Finsko): Teknillinen Tutkimuskeskus, 1977. Citováno podle [16]. [7] LEDVINOVÁ, M. Nehodové události při přepravě nebezpečných věcí. Semestrální práce doktorského studia na Univerzitě Pardubice, Dopravní fakultě Jana Pernera [online]. c2002, [cit. 2004-04-14]. Dostupné z: http://envi.upce.cz/pisprace/ostatni/Ledvinova.doc [8] LODR, P. Přeprava nebezpečného zboží po železnici a její vliv na životní prostředí. Semestrální práce na Univerzitě Pardubice, Dopravní fakultě Jana Pernera [online]. c2001, [cit. 2004-04-14]. Dostupné z:
[9] MARHOLD, J. Přehled průmyslové toxikologie. Anorganické látky. 2. vydání. Praha: Avicenum, 1980. 528 s. [08-035-80]. [10] MARTÍNEK, B. et al. Ochrana člověka za mimořádných událostí. Příručka pro učitele základních a středních škol. Praha: MV GŘ HZS ČR, 2003. 120 s. ISBN 80-86640-08-6. [11] Provozní havárie s výronem nebezpečných škodlivin. Služební pomůcka, evidenční značka CO-51-5/č. Praha: MNO, 1981, ve znění 1. doplňku, 1987 [12] Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí. Dopravní informační systém DOK [online]. [cit. 2004-04-14]. Dostupné z: [13] SOLOMON, K.A. et al. On Risk from the Storage of Hazardous Chemicals. Výzkumná zpráva. Los Angeles (USA): Kalifornská univerzita, 1976. Citováno podle [16]. [14] STEINLEITNER, H.D. Tabellenbuch brennbarer und gefährlicher Stoffe. Berlin: Staatsverlag der Deutchen Demokratischen Republik, c1980. Český překlad a zpracování: NOVOTNÝ, V., BENDA, E. Tabulky hořlavých a nebezpečných látek. 1. české vydání. Praha: Svaz požární ochrany ČSSR, 1980. 851 s. [15] ŠIŠKA, F. Ochrana ovzdušia. 1. slovenské vydání. Bratislava: ALFA, 1980. 330 s. [16] UCHYTIL, B. Expertiza Spolana II. Praha: Výzkumný ústav Civilní obrany, 1983. 105 s. [17] URBAN, I. Ústní sdělení. Lázně Bohdaneč: Institut ochrany obyvatelstva, 2004. [18] URBAN, I. Hodnocení havárií spojených s výronem inhalačně toxických zkapalněných plynů a těkavých kapalin. Učební texty. Lázně Bohdaneč: Institut ochrany obyvatelstva, 1995. 109 s. 20
[19] Vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému. [20] Vyhláška Ministerstva vnitra č. 383/2000 Sb., kterou se stanoví zásady pro stanovení zóny havarijního plánování a rozsah a způsob vypracování vnějšího havarijního plánu pro havárie způsobené vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky, ve znění pozdějších předpisů. [21] Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií). Poznámka autorky: V několika případech jsem měla zato, že je potřebné citovat primární dílo, nejen práci autora, který se na toto dílo odkazuje. Taková díla uvádím v „Použitých informačních zdrojích“ s poznámkou, od kterého autora jsem citaci převzala. Ve všech takto uvedených případech běží o taková primární díla, která pro mne byla nedostupná, a v nichž jsem tedy nemohla autentičnost a věrohodnost citace odkazujícího se autora ověřit. UČENÁ ŠÁRKA (1. Bc Pha) Připomínky: Chybí souhlas se zveřejněním 1. os. sg Práce velmi pěkná po obsahové i formální stránce. Hodnocení: nezveřejňuje se 21. 4. 04 JM
21
