NĚKOLIK POZNÁMEK K ROZMÍSTĚNÍ A AKCEPTACI ZEMĚDĚLSKÝCH BIOPLYNOVÝCH STANIC NA ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Stanislav Martinát 1, Marek Pukovský 2

13th International Scientific Conference “Economic Policy in the European Union Member Countries” September 2–4, 2015, Karolinka, CZECH REPUBLIC

ISBN 978-80-248-3796-3 Conference Proceedings © Faculty of Economics VSB - Technical University Ostrava, 2015

NĚKOLIK POZNÁMEK K ROZMÍSTĚNÍ A AKCEPTACI ZEMĚDĚLSKÝCH BIOPLYNOVÝCH STANIC NA ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Stanislav Martinát1, Marek Pukovský2 1

Slezská univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta, Univerzitní nám. 1934/3,73340 Karviná Email:[email protected]

2

Slezská univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta, Univerzitní nám. 1934/3,73340 Karviná Email: [email protected]

Abstract: Agricultural anaerobic digestion plants have recently became due to massive governmental subvention programmes very typical part of rural landscape of the Czech Republic. Nevertheless, their potential to be effective tool for response to global climate changes at the very local level is quite unused (maize is used as primary input, usage of waste heat is limited etc.). This situation is caused by misguided subvention policies applied. Aim of this contribution is to firstly analyse agricultural anaerobic digestion plants in rural space of Moravian Silesian Region, secondly, to deepen knowledge on perception of digestion plants between population of municipalities, where such facility has been constructed. Questionnaire survey has been carried out in three model municipalities (n=368) located in Moravian Silesian Region. Several recommendations and notes for public administration and potential investors concerning location of future anaerobic digestion plants projects and settings of supportive programmes has been defined. If was found that acceptance of agricultural digestion plants is heavily influenced by local factors (location of the plant within municipality, participation of local population in the planning of given project, adjustment of transport flows to the plant to the local conditions, communication and mutual trust between investors, local population and public administration). From the environmental point of view, also input materials (purpose grown crops vs. agricultural waste) and side output products (use of waste) should be carefully considered, but in reality these concerns are not significantly expressed by local population. Keywords: agricultural anaerobic digestion plants, Czech Republic, rural geography, spatial distribution, perception JEL classification: Q2, P25, O13

1. Úvod Celková roční spotřeba elektřiny v České republice osciluje v poslední dekádě okolo 70 TWh. Navzdory mírně klesajícímu trendu ve spotřebě elektřiny (o 1,9 % méně oproti roku 2010), který je pravděpodobně dán v posledních letech prudce rostoucími cenami energií, neutichají v České republice diskuse týkající se prolamování limitů těžby uhlí, jež je jedním z významných primárních zdrojů energie, který v České republice kryje až dvě pětiny výroby elektřiny. Uhlí patří mezi vyčerpatelné zdroje energie, jehož ekonomicky vytěžitelné zásoby jsou v České republice při využívání aktuálních technologií omezeny pouze na několik dekád (Frantál a Nováková, 2013). Vyvstává tak otázka, čím tento tradiční zdroj energie nahradit. Nabízí se jaderná energie, jejíž podíl na energetickém mixu České republiky stoupl za poslední čtvrtstoletí z desetiny na cca pětinu, nicméně jaderná energetika budí řadu kontroverzí a obav týkajících se jak bezpečnosti provozu těchto zařízení, tak i skladování vyhořelého paliva. Zdá se, že racionální využívání obnovitelných zdrojů energie by se mohlo stát alternativou, která by alespoň částečně mohla snížit závislost České republiky na vyčerpatelných zdrojích energie. Je také nepochybné, že v důsledku nepříliš vhodně nastavené subvenční politiky mají obnovitelné zdroje energií v České republice silně pošramocenou pověst, nicméně přesto lze hovořit o nesporných environmentálních benefitech jejich využívání v kontextu adaptace a redukce probíhajících globálních změn klimatu. Na tyto hrozby reaguje Česká republika opatřeními plánovanými v Národním akčním plánu pro energii z obnovitelných zdrojů (MPO, 2012). Jednou z významných alternativ obnovitelných zdrojů energií jsou i bioplynové -357-



stanice, jejichž prostorovému rozmístění, ale i percepci lokálním obyvatelstvem na území modelového území Moravskoslezského kraje je věnován tento text. Cílem příspěvku je tedy zhodnotit sektor zemědělských bioplynových stanic v Moravskoslezském kraji a na příkladu modelových území analyzovat percepci těchto zařízení místními obyvateli. První část příspěvku je věnována teoretickému zarámování problematiky vnímání a akceptace obnovitelných zdrojů energií, ve druhé části se věnujeme rozvoji bioplynových stanic v Moravskoslezském kraji. Třetí část příspěvku analyzuje výsledky sady dotazníkových šetření, které byly realizovány ve třech modelových obcích zmíněného kraje, v nichž je bioplynová stanice lokalizována (Pustějov, Hodoňovice/Baška, Loděnice/Holasovice). V závěrečných pasážích práce se pokoušíme formulovat doporučení pro veřejnou správu i případné investory tak, aby byl v co největší míře využit potenciál bioplynových stanic pro rozvoj území a na druhou stranu redukovány negativní dopady na kvalitu života místního obyvatelstvo na minimum. 2. Teoretické zarámování zkoumaného problému Problematika obnovitelných zdrojů energií nabízí z pohledu humánně geografických, či obecně prostorově zaměřených výzkumů, řadu potenciálních témat. Lze říci, že geografie jako věda zkoumající prostorové souvislosti, vztahy a závislosti mezi přírodním a sociálním prostředím disponuje metodologickým aparátem, který umožňuje hodnocení vhodnosti lokalizace jednotlivých typů zařízení na výrobu obnovitelné energie v konkrétních podmínkách, respektive umožňuje navrhovat lokalizaci daných zařízení tak, aby jejich potenciál byl co nejvíce a s co nejnižšími dopady na sociální prostředí využit. Je tedy nepochybné, že umístění konkrétní technologie na výrobu obnovitelné energie by mělo být vždy kompromisem mezi možnostmi, které daná lokalita z fyzicko-geografického hlediska nabízí a požadavky a preferencemi místních obyvatel, kteří se budou v různých fázích výstavby a provozu těchto zařízení s důsledky těchto fenoménů každodenně setkávat. Zúžíme-li náš pohled na předpoklady a důsledky lokalizace zemědělských bioplynových stanic, které jsou dále diskutovány v tomto textu, lze konstatovat, že bioplynové stanice vázané na zemědělství (zemědělské bioplynové stanice) jsou zpravidla lokalizovány v rámci větších zemědělských farem, které generují v ideálním případě dostatečné množství zemědělských odpadů, které by mohly být energeticky zpracovány (Mze, 2007). Poněkud více kontroverzí budí mnohem obvyklejší řešení, kdy jsou bioplynovou stanicí zpracovávány energetické plodiny (v České republice zejména kukuřice) pěstované na zemědělské půdě, která by měla být primárně využívána pro pěstování potravin. Dochází tak k vytlačování potravinářské funkce zemědělství, což je trend, který je v případě České republiky podporován dotačními tituly na rozvoj zemědělských bioplynových stanic (Dvořák et al., 2013). Je tak zřejmé, že tato diskrepance v nastavení dotačních titulů pro zemědělské bioplynové stanice způsobuje nezamýšlené efekty, které ve svém důsledku znamenají postupné oslabování zemědělských potravinářských činností na území země a postupné ohrožování potravinové bezpečnosti jeho obyvatel. Posun v chápání zemědělství nejen jako producenta potravin, ale také výrobce obnovitelné energie, souvisí s celoevropským posunem jeho chápání od primárně produktivních funkcí tohoto sektoru k funkcím post-produktivním, mezi něž lze řadit diverzifikaci aktivit zemědělců (ve prospěch aktivit nezemědělských), extenfizikaci jejich činností (v důsledku přílišné intenzifikace zemědělství v minulosti), zvyšování přidané hodnoty zemědělských produktů (výroba přímo na farmě), ekologizaci zemědělství či péči o krajinu (Ilbery, 2014). Celkově lze říci, že post-produktivní fáze zemědělské změny (agricultural change – Wilson, 2001; Walford, 2003; Calleja et al., 2012; Hruška, 2014; Konečný, 2014) klade důraz na produkty nemateriální povahy oproti dříve stěžejní primárně materiální tezi o funkcích zemědělství. Jistým kompromisem se zdá být koncept multifunkčního zemědělství, který propojuje obě složky (produktivní i post-produktivní) s tím, že důraz na zemědělství jako producenta potravin je zachován (Marsden a Sonnino, 2008; Renting et al., 2009). -358-



Jedním z projevů post-produktivního směřování evropského zemědělství je provozování zemědělských bioplynových stanic (Martinát et al., 2013a; Soland et al., 2013) či masivní výskyt nevyužívaných a zanedbaných objektů a areálů po zemědělských aktivitách, tedy zemědělských brownfieldů (Svobodová a Věžník, 2009; Skála et al., 2013; Klusáček et al., 2013; Frantál et al., 2013). Tento vývoj má své projevy jak v percepci zemědělských a navazujících aktivit samotnými zemědělci (Zagata, 2009; Frantál a Martinát, 2013), veřejnou správou (Martinát et al., 2013c) či lokálním obyvatelstvem (Martinát et al., 2013b). 3. Metodické poznámky a využitá data Základem prezentovaného výzkumu bylo vytvoření databáze zemědělských bioplynových stanic pro území Moravskoslezského kraje na základě údajů Energetického regulačního úřadu a České bioplynové asociace, jež byly doplněny pro řadou dalších ukazatelů, které hodnotí konkrétní obce jak z pohledu přírodně-zemědělských podmínek (na základě údajů Ministerstva zemědělství ČR – zemědělské výrobní oblasti, cena zemědělské půdy, méně příznivé oblasti atd. viz tabulka 1), tak i z pohledu sociálně-demografických charakteristik (údaje Českého statistického úřadu – hustota zalidnění, počet obyvatel – viz tabulka 2). Zajímala nás také specifika konkrétních bioplynových stanic jako je jejich velikost, právní forma provozovatele či umístění stanice v dané obci. Po vytvoření zmíněné databáze byly vymezeny tři modelové oblastí (obce se zemědělskou bioplynovou stanicí), v nichž bylo prováděno dotazníkové šetření zaměřené na percepci místních bioplynových stanic obyvatelstvem. Výběr modelových území probíhal tak, aby byla ve výběrovém souboru obcí zastoupena rozdílná území z pohledu přírodně-zemědělských (Holasovice/Loděnice a Pustějov jako příklady úrodné řepařské oblasti a naopak Hodoňovice/Baška jako příklad nepříliš úrodné oblasti bramborářské) i sociálně-demografických charakteristik (Hodoňovice/Baška jako území lokalizované v zázemí okresního města Frýdku-Místku, Pustějov jako příklad území umístěného více periferně). Obce byly také vybírány s ohledem na jejich venkovský charakter, nízký počet obyvatel a variantní umístění místní bioplynové stanice (v případě Pustějova a Hodoňovic/Bašky jde o umístění vně intravilánu obce, zatímco v případě Holasovic/Loděnic je stanice lokalizována uvnitř intravilánu obce). Samotné šetření probíhalo v Hodoňovicích/Bašce, Holasovicích/Loděnici a Pustějově průběhu podzimních měsíců roku 2014 formou semi-strukturovaných rozhovorů nad připraveným dotazníkem, který čítal patnáct otázek. Oslovováno bylo místní obyvatelstvo v intravilánu obcí (starší osmnácti let) se zvláštním zřetelem na obyvatelstvo žijící v blízkosti místních bioplynových stanic. Celkem bylo osloveno 406 respondentů, z nichž 38 se odmítlo na šetření podílet. S ohledem na nízký počet obyvatel modelových obcí a respektování věkové, kvalifikační a genderové struktury obcí lze shromážděné soubory považovat za reprezentativní (123 vyplněných dotazníků v Pustějově, 115 v Loděnici/Holasovicích, 130 v Hodoňovicích/Bašce). Výsledky dotazníkového šetření byly digitalizovány a dále vyhodnoceny jak jako jeden celek, tak i odděleně podle jednotlivých obcí. Pro doplnění informací o zmíněných stanicích byly realizovány řízené rozhovory s jejich představiteli. 4. Bioplynové stanice na venkově v Moravskoslezském kraji V důsledku masivní státní podpory obnovitelným zdrojům rostl sektor bioplynových stanic v České republice v posledních letech nebývalým způsobem. Zatímco na počátku nového tisíciletí evidujeme maximálně deset takových stanic, aktuálně jde o 500 bioplynových stanic s celkovým instalovaným výkonem ve výši 392,35 MWh, které ročně vyrobí více než 2,5 TWh elektřiny, čímž se tento sektor v roce 2014 podílel zhruba 2,6 % na celkové výrobě elektřiny v České republice (pro srovnání, v roce 2008 šlo pouze o 0,3 %). Sektor bioplynových stanic se aktuálně podílí čtvrtinou na elektřině vyrobené z obnovitelných zdrojů, čímž mu v tomto ohledu patří prvenství i před tolik diskutovanými solárními elektrárnami, kde jde o cca 20 % elektřiny. -359-



Zaměříme-li se blíže na Moravskoslezský kraj, zjistíme, že v roce 2014 zde fungovalo celkem 19 zemědělských bioplynových stanic s celkovou instalovanou kapacitou 17,14 MW a tepelným výkonem 17,564 MW (viz přehled v tabulce 1). Je zřejmé, že zemědělské bioplynové stanice jsou na území Moravskoslezského kraje rozmístěny značně nerovnoměrně. Jejich největší koncentraci (7 stanic) nalezneme v nejúrodnější části kraje, v Poodří, méně významné kumulace zemědělských bioplynových stanic lze nalézt na Opavsku (2x), Krnovsku (2x), či v Osoblažském výběžku (2x). Ve východní části kraje nalezneme zemědělské bioplynové stanice pouze ojediněle (Stonava, Baška, Horní Tošanovice), naopak mnohem významnější je zde zastoupení bioplynových stanic lokalizovaných na čističkách odpadních vod (s ohledem na vysokou koncentraci obyvatelstva v Ostravské aglomeraci). Zaměříme-li se na úroveň obcí, zdaleka největší zemědělskou bioplynovou stanicí kraje je lokalizována v úrodném Pustějově v Poodří (s instalovaným výkonem 1,680 MW; jihozápadně od Studénky), naopak nejmenší stanice zpravidla nalezneme v podhorských podmínkách na Vítkovsku (s instalovaným výkonem okolo 0,500 MW). Z pohledu lokalizace bioplynových stanice jsou výjimečné Velké Albrechtice nedaleko Bílovce, kde nalezneme v zázemí zdejšího velkochovu prasat (přes 10 tisíc kusů) stanice dvě, které jsou zároveň nejstaršími stanicemi na území kraje (z roku 2001). Mezi starší stanice patří i již zmíněná kapacitně největší stanice v Pustějově (2007), naopak stanice nejnovější z roku 2013, tedy těsně před zastavením subvencí na výstavbu stanic, jsou spíše menšího rozsahu (okolo 0,5 MW). Tab. 1. Základní charakteristika zemědělských bioplynových stanic na území Moravskoslezského kraje v roce 2015 název

typ

provozovatel (právní forma)

instalovaný výkon (MW)

obec/ORP

rok spuštění

1,487 0,800

tepelný výkon (MW) 1,472 0,781

BPS Bílov BPS Bohušov BPS Dolní Tošanovice BPS Hodoňovice BPS Dubnice BPS Jeseník nad Odrou BPS Jičina BPS Kylešovice BPS Loděnice BPS Rusín BPS Stonava BPS Suchdol BPS Uhlířov BPS Úvalno BPS Větřkovice PŠVP Velké Albrechtice PŠVP Velké Albrechtice III BPS Klokočov BPS Pustějov

zemědělská zemědělská

s.r.o. s.r.o.

Bílov/Bílovec Bohušov/Krnov

2013 2012

zemědělská

s.r.o.

0,780

0,712

2008

zemědělská

a.s.

1,186

0,697

Dolní Tošanovice/Frýdek-Místek Baška/Frýdek-Místek


s.r.o. a.s.

0,750 1,189

0,696 1,177

Horní Benešov/Bruntál Jeseník nad Odrou/Nový Jičín

2010 2012


a.s. a.s.

0,760 0,550

0,750 0,629

Starý Jičín/Nový Jičín Opava/Opava

2012 2013

zemědělská

družstvo

1,090

1,016

Holasovice/Opava

2010

zemědělská zemědělská zemědělská zemědělská zemědělská zemědělská

s.r.o. fyzická osoba s.r.o. a.s. a.s. družstvo

0,550 1,380 0,590 0,526 0,550 0,526

0,580 1,313 0,655 0,532 0,580 0,538

Rusín/Krnov Stonava/Karviná Suchdol n. Odrou/Nový Jičín Uhlířov/Opava Úvalno/Krnov Větřkovice/Vítkov

2013 2008 2008 2012 2013 2010

zemědělská

a.s.

0,900

1,242

Velké Albrechtice/Bílovec

2001

zemědělská

a.s.

0,860

1,202

Velké Albrechtice/Bílovec

2001

zemědělská

s.r.o.

0,986

1,234

Vítkov/Vítkov

2006

zemědělská

a.s.

1,680

1,758

Pustějov/Bílovec

2007

Zdroj: Energetický regulační úřad (www.eru.cz), Česká bioplynová asociace (www.czba.cz) -360-

2011



Pohlédneme-li na zemědělské bioplynové stanice prostřednictvím počtu obyvatel obcí (viz tabulka 2), v nichž jsou lokalizovány, zjišťujeme, že polovina stanic je umístěna v obcích do cca tisíce obyvatel, dalších sedm v relativně menších sídlech do cca šesti tisíc obyvatel, pouze jedna stanice je lokalizována v bezprostředním zázemí většího sídla (v Kylešovicích u Opavy). Majorita zemědělských bioplynových stanic je primárně koncentrována ve venkovských oblastech, kde je vázána na místní zemědělské aktivity (tomu odpovídá hustota zalidnění v jednotlivých případech – viz tabulka 2). Nejčastější právní formou podnikání v případě zemědělských bioplynových stanic jsou akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, družstva a vlastnictví fyzických osob je objevuje pouze výjimečně. Z pohledu právních forem podnikání provozovatelů stanic lze také konstatovat, že ve třech případech provozovala zemědělskou bioplynovou stanici společnost bez vazby na lokální zemědělské aktivity. Tab. 2. Vybrané sociálně-demografické, přírodně-zemědělské, urbanistické charakteristiky lokalizace zemědělských bioplynových stanic na území Moravskoslezského kraje v roce 2015 název

počet obyvatel v obci (2015)

hustota zalidnění v obci (obyvatel/km2)

zemědělská výrobní oblast (ZVO)

cena zemědělské půdy (Kč/m2) 4,61 7,96 4,11

méně příznivé oblasti (LFA) O4 ---

umístění stanice v intravilánu obce ano ne ne

BPS Bílov BPS Bohušov BPS Dolní Tošanovice BPS Hodoňovice BPS Dubnice BPS Jeseník nad Odrou BPS Jičina BPS Kylešovice BPS Loděnice BPS Rusín BPS Stonava BPS Suchdol BPS Uhlířov BPS Úvalno BPS Větřkovice PŠVP Velké Albrechtice PŠVP Velké Albrechtice III BPS Klokočov BPS Pustějov

589 385 331

53,99 19,71 86,15

bramborářská 2 řepařská 1 bramborářská 3

3756

289,39

bramborářská 3

2,33

O2

ne

2296 1939

39,90 66,23

bramborářská 1 řepařská 3

1,89 7,06

O2 --

ne ne

2785 57772

81,05 640,72


3,21 6,19

O3 --

ano ano

1366 150 1898 2598 338 975 745

84,65 10,36 133,69 112,36 87,92 67,23 42,11

řepařská 1 řepařská 1 bramborářská 2 řepařská 3 řepařská 2 řepařská 1 bramborářská 1

9,82 8,67 6,26 6,85 7,20 5,87 4,27

--S1 ---O4

ano ano ne ano ano ne ano

1077

80,49

řepařská 3

6,67

--

ne

1077

80,49

řepařská 3

6,67

--

ne

5825 988

108,03 115,44


2,15 6,00

O2 --

ano ne

Zdroj: Český statistický úřad (www.czso.cz), Ministerstvo zemědělství ČR (www.eagri.cz), terénní výzkum

Tabulka 2 nabízí také srovnání charakteristik pro jednotlivé stanice, které umožňuje hodnocení podmínek z přírodně-zemědělského hlediska. Jedenáct stanic je lokalizováno ve velmi úrodné řepařské zemědělské výrobní oblasti (4 z nich dokonce v nejkvalitnější řepařské podoblasti), zbylých osm stanic v oblasti bramborářské (v případně Dolních Tošanovic a Hodoňovic/Bašky v jejím nejméně kvalitním podtypu). Je logické, že na zmíněné vymezení zemědělských výrobních oblastí navazuje úřední cena zemědělské půdy, která byla v hodnocených lokalitách zjištěna v rozpětí od téměř 10 Kč/m2 zemědělské půdy (Loděnice v Poodří či Rusín v Osoblažském výběžku) k velmi -361-



nízkým hodnotám v Dubnici u Horního Benešova, Klokočově u Vítkova či Hodoňovicím u Bašky, kde tato hodnota oscilovala okolo 2 Kč/m2 zemědělské půdy. Zde je nezbytné dodat, že hodnocená úřední cena zemědělské půdy odráží její přírodně-zemědělský (nikoli tržní) potenciál v jednotlivých lokalitách. Hodnotíme-li obce se zemědělskými bioplynovými stanicemi z pohledu jejich lokalizace v tzv. méně příznivých oblastech pro zemědělské hospodaření, lze konstatovat, že pouze šest stanic se nachází v horších zemědělských podmínkách, jež jsou výrazněji podporovány Společnou zemědělskou politikou (Bílov, Hodoňovice/Baška, Jičina, Dubnice, Větřkovice, Klokočov). Z pohledu umístění stanic v rámci obcí (vně či uvnitř intravilánu obcí) lze říci, že pouze v případě poloviny obcí nalezneme stanice mimo kompaktní zástavbu. 5. Percepce bioplynových stanic v modelových oblastech S ohledem na omezený prostor jsou dále hodnoceny pouze vybrané výsledky sady dotazníkových šetření (jsou využity pouze dvě z celkových patnácti položených otázek). Nejprve se soustřeďme na srovnání percepce bioplynových stanic obyvatelstvem modelových obcích před zahájením výstavby (v období jejich plánování) a po jejich výstavbě (v období plného provozu). Lze konstatovat, že v období plánování výstavby stanic bylo místní obyvatelstvo nejvíce skeptické v Loděnici/Holasovicích (až 47 % respondentů hodnotilo tento plán jako negativní), zatímco v Pustějově šlo pouze o třetinu respondentů (obrázek 1). Toto zjištění lze komentovat jako důsledek plánovaného umístění bioplynové stanice do intravilánu obce (Loděnice/Holasovice), zatímco v případě Pustějova byla stanice plánována mimo zastavěné části obce. Nejvíce pozitivní očekávání místních obyvatel týkajících se provozu budované bioplynové stanice tak byla zjištěna právě v Pustějově (28 % respondentů). Srovnáme-li tento výsledek s další dotazem, který mířil na hodnocení vnímání bioplynové stanice již v období jejího provozu, opět zjišťujeme specifika v případě Loděnice/Holasovic (viz obrázek 2). Zatímco zde hodnotilo změnu svého názoru na bioplynové stanice pouze 18 % respondentů, v případě Pustějova a Hodoňovic/Bašky šlo téměř o třetinu respondentů. Opět můžeme konstatovat, že toto zjištění může být dáno lokalizací stanice v Pustějově a Hodoňovicích/Bašce do okrajových poloh obce, kde nijak výrazně nezatěžují život v obci (v Pustějově tak hodnotily změnu k horšímu pouze 4 % respondentů). Zajímavou informací je také zjištění, že 60-70 % respondentů nezaregistrovalo ve zkoumaných obcích v období provozu stanice žádné výrazné změny. Relativně nižší je tento ukazatel v případě Hodoňovic/Bašky, kde je názorová polarita silnější a zdá se, že zde obyvatelstvo vnímá existenci a provoz bioplynové stanice silněji (ať už v pozitivním či negativním smyslu slova). Obr. 1 Vnímání zemědělské bioplynové stanice v obcích v etapě plánování výstavby

Zdroj: dotazníkové šetření (n=368)

-362-



Obr. 2 Změna vnímání zemědělské bioplynové stanice po realizaci výstavby

Zdroj: dotazníkové šetření (n=368)

Dále se zabýváme faktory, které signifikantně ovlivnily míru pozitivního vnímání místní bioplynové stanice ve zkoumaných obcí. Text shrnuje poznatky zjištěné jednak při řízených rozhovorech s provozovateli, ale i poznatky shromážděné při dotazníkových šetřeních (názory místního obyvatelstva). V Pustějově, kde jak se zdá, je místní zemědělská bioplynovová stanice vnímána lokálním obyvatelstvem nejlépe, lze tyto faktory úspěchu shrnout do několika bodů: i) lokalizace v okrajové části intravilánu obce; ii) před výstavbou byla sepsána nepříliš početná petice proti budování stanice, v průběhu provozu docházelo jen k omezenému počtu stížností; iii) silněji se provoz dotýká obyvatelstva žijícího v bezprostředním okolí stanice, jehož počet je omezený; protáhlý tvar obce způsobuje, že obyvatelstva na opačném konci o provozu stanice v zásadě neví; iv) pro zásobování bioplynové stanice je využívána cesta, která nevede obcí, tudíž je omezena prašnost a hlučnost; v) provozovatel i obec pravidelně čistí komunikace čistícími vozy. Kontroverzním tématem, které zatěžuje vztah obyvatel Pustějova k místní bioplynové stanici, je nesplněný slib dodávek elektřiny místnímu obyvatelstvu za zvýhodněné ceny, ke kterému po zprovoznění stanice nedošlo. V případě Loděnice/Holasovic, kde byla bioplynová stanice hodnocena podstatně méně pozitivně, lze shrnout tyto příčiny: i) v období plánování výstavby byla organizována petice obyvatel proti výstavbě stanice, která, ač měla mnohem silnější ohlas než petice ve zmíněném Pustějově, nebyla respektována (byla zde zřetelná nedůvěra k bioplynovým stanicím v důsledku problematického provozu stanice v nedalekém Klokočově/Vítkově); ii) bioplynová stanice je v pravidelných denních intervalech cítit; někteří respondenti hovořili o tom, že zápach je silnější, než zápach z dřívějšího, mnohem kapacitnějšího vepřína; iii) mezi podmínkami výstavby stanice bylo zařazeno vybudování komunikace (do roku 2015), která by odklonila dopravu do stanice mimo obec, což se zatím nestalo; iv) došlo k významnému nárůstu frekvence dopravy v obci v důsledku nezbytnosti navážení materiálu do stanice; v) v posledních letech není prováděno čištění znečištěných komunikací. Je nezbytné také zmínit fakt, že v samotných Holasovicích (cca 1,5 km severovýchodně od Loděnice) je lokalizována další bioplynová stanice, tentokrát na místní skládce odpadů. Případ Hodoňovic/Bašky, kde byla zjištěna zřetelná silná polarita názorů na provoz bioplynové stanice, byly identifikovány tyto faktory: i) zastupitelstvo obce se stavbou stanice souhlasilo po počátečním rezervovaném postoji, který se změnil až po návštěvě v bioplynové stanici ve Stonavě; ii) proběhlo veřejné projednání záměru výstavby stanice, kde byly prezentovány zkušenosti a poznatky o jejich provozu; iii) ke schválení stavby zastupitelstvem došlo až po veřejném projednání a získání zkušeností s provozem stanice jinde; iv) zastupitelstvo obce respektovalo rozhodnutí obyvatel obce, nedocházelo k tlakům na obyvatele; v) v lokalitě je patrný občasný zápach, zejména v blízkosti stanice (nicméně stanice je lokalizována mimo intravilán obce); vi) silné obavy panovaly z narušení rekreačního potenciálu obce výstavbou stanice; ve stejném období, kdy byla stanice budována, byla v obci stavěna kanalizace; vii) v místním tisku se objevila informace o vyvezení nadměrného -363-



množství digestátu (vedlejší produkt bioplynových stanic, po zředění slouží jako hnojiv) na místní pole. Zhodnotíme-li na základě provedených rozhovorů faktory, které jsou pro všechny tři zkoumané lokality obdobné, docházíme k tomuto výčtu: i) obyvatelstvo všech obcí uvádělo redukci zápachu spojeného dříve s pravidelným odvážením hnoje na místní pole; ii) provozovatelé patří k významným zaměstnavatelům ve svých obcích; iii) zachování místních chovů hospodářských zvířat by bylo bez provozu bioplynové stanice pravděpodobně velmi ohroženo (provozovatelé stanic dotují své zemědělské aktivity z výnosů z této aktivity) a ekonomická situace farem by byla bez provozu stanic velmi zhoršená; iv) orná půda, která by pravděpodobně s ohledem na situaci v zemědělském sektoru ležela ladem, je využita pro pěstování energetických plodin pro bioplynové stanice (zejména pro pěstování kukuřice). 6. Závěrečné poznámky Po vstupu České republiky do Evropské unie dochází v důsledku masivních subvencí k prudkém nárůstu počtu i instalovaných výkonů bioplynových stanic na venkově. Provoz těchto zařízení přináší nesporné benefity jak z hlediska ekonomického (např. alternativní a stabilní příjem farmářů), sociálního (např. zaměstnanost v obcích), tak i environmentálního (např. energetické zpracovávání zemědělských odpadů, posílení energetické soběstačnosti). Na druhou stranu je nezbytné vnímat i potenciální negativa jejich výstavby a provozu, která mohou ovlivňovat úroveň kvality života venkovské populace (např. zvýšená doprava v obci, zápach). Je rovněž nutné konstatovat, že zmíněné benefity mohou velmi rychle transformovány na trendy, které až tak pozitivní nejsou (např. masívní využívání kukuřice jako energetického vstupu a související rezignace farmářů na produkci potravin atd.). Bylo by proto vhodné, aby byly při plánování a lokalizaci těchto zařízení brány v úvahu širší zájmy společnosti a lokálních komunit a nikoli pouze zájmy individuálních provozovatelů. Za vhodný prostředek pro nastavení těchto parametrů lze považovat úpravu podmínek dotačních programů pro bioplynové stanice. Programy těchto podpor byly zastaveny na konci roku 2013 a tak s výjimkou nezbytnosti využívání alespoň 10 % odpadního tepla pro projekty schválené po roce 2012 zde další parametry nenajdeme. Je to především místní venkovské obyvatelstvo, které v okolí těchto zařízení žije a je proto také více než vhodné znát názory, motivy a postoje místního obyvatelstvo vůči bioplynovým stanicím. Cílem tohoto příspěvku bylo zhodnotit sektor zemědělských bioplynových stanic v Moravskoslezském kraji a na příkladu tří modelových území (Pustějov, Hodoňovice/Baška, Loděnice/Holasovice) analyzovat percepci těchto zařízení místními obyvateli. V Moravskolezském kraji bylo zjištěno devatenáct takových zařízení v několika prostorových shlucích (Poodří, Krnovsko, Opavsko, Osoblažsko). Stanice jsou lokalizovány v řepařské a bramborářské zemědělské výrobní oblasti, tedy v oblastech jak s vysokou, tak i velmi nízkou úřední cenou zemědělské půdy. Je nepochybné, že základním předpokladem úspěšného provozu bioplynové stanice je z pohledu rozvoje venkova maximální užitek pro místní obyvatelstvo a minimální dopad na kvalitu života venkovské populace. Je však také nezbytné vzít v úvahu fakt, že jakákoli masivní investice v prostoru vyvolává určité efekty (ať už pozitivní či negativní), jejichž míru prospěšnosti (či škodlivosti) mohou hodnotit různé skupiny obyvatel odlišně. Je tak zřejmé, že obyvatelstvo žijící v bezprostředním zázemí bioplynových stanic bude patřit spíše ke kritikům jejich provozu. Nicméně vhodná lokalizace stanic (mimo intravilán obce), respektování geografických a dopravních podmínek území, technologická disciplína provozovatelů, ale i kompenzační opatření vůči ovlivněnému obyvatelstvu (dodávky levné energie či tepla) mohou ve svém důsledku vést k potřebnému konsensu. Ze zjištěných poznatků také vyplývá vyšší míra podpory provozu bioplynových stanic v obcích, kde byly plány na její vybudování důsledně konzultovány s místním obyvatelstvem a kde probíhá úzká spolupráce provozovatele stanice s místní správou. Jak je patrné z výsledků dotazníkového -364-



šetření, významnou roli při formování názorů obyvatelstva na bioplynové stanice sehrávají také příklady dobré či špatné praxe a zkušenosti obyvatel a samospráv jiných obcí. Je tak zřejmé, že právě tomuto faktoru by na regionální a národní úrovni měla být primárně věnována pozornost. Příspěvek by nemohl vzniknout bez podpory Ministerstva mládeže, školství a tělovýchovy České republiky v rámci Institucionální podpory pro dlouhodobý rozvoj výzkumné organizace v roce 2015 (Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská univerzita v Opavě). Literatura [1] Calleja, E. J., Ilbery, B., a Mills, P. R. 2012. Agricultural change and the rise of the British strawberry industry, 1920–2009. Journal of Rural Studies, Vol. 28, Issue 4, pp. 603-611. [2] Dvořák, et al. 2013. Divergentní trendy v zemědělství a v sektoru bioplynových stanic v České republice příležitost nebo hrozba?, XVI. mezinárodní kolokvium a regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 277-286. [3] Frantál, B.a a Nováková, E. 2014. A curse of coal? Exploring unintended regional consequences of coal energy in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, Vol. 22, Issue 2, pp. 55-65. [4] Frantál, B., Kunc, J., Nováková, E., Klusáček, P., Martinát, S., a Osman, R. 2013. Location Matters! Exploring Brownfields Regeneration in a Spatial Context (A Case Study of the South Moravian Region, Czech Republic). Moravian Geographical Reports, Vol. 21, Issue 2, pp. 5-19. [5] Frantál, B. a Martinát, S. (Eds.). 2013. New Rural Spaces: Towards Renewable Energies, Multifunctional Farming, and Sustainable Tourism. Brno: Institute of Geonics, AS CR. [6] Hruška, V. 2014. Proměny přístupů ke konceputalizaci venkovského prostoru v rurálních studiích. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, Vol. 50, Issue 4, pp. 581-601. [7] Ilbery, B. (Ed.). 2014. The geography of rural change. Routledge. [8] Klusáček, P., Krejčí, T., Martinát, S., Kunc, J., Osman, R., a Frantál, B. 2013. Regeneration of agricultural brownfields in the Czech Republic–Case study of the South Moravian Region. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, Vol. 61, Issue 2, pp. 549-561. [9] Konečný, O. 2014. Geographical perspectives on agritourism in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, Vol. 22, Issue 1, pp. 15-23. [10] Krejčí, T., Klusáček, P., Martinát, S. a Havlíček, M. 2014. Úvodní poznámky k výzkumu osudu cukrovarnických brownfields v České republice. Listy Cukrovarnické a Řepařské, Vol. 130, Issue 12, pp. 406-411. [11] Marsden, T. a Sonnino, R. 2008. Rural development and the regional state: Denying multifunctional agriculture in the UK. Journal of Rural Studies, Vol. 24, Issue 4, pp. 422-431. [12] Martinát, S., Melníková, Dvořák, P., Klusáček, P., Navrátil, J. a Van der Horst, D. 2013b. Bioplynové stanice ve venkovském prostoru: poznámky k jejich akceptaci místním obyvatelstvem. XVI. mezinárodní kolokvium a regionálních vědách. Sborník příspěvků. Masarykova univerzita: Brno, pp. 287-296. [13] Martinát, S., Dvořák, P., Frantál, B., Klusáček, P., Kunc, J., Kulla, M., Mintálová, T., Navrátil, J. a Van der Horst, D. 2013a. Spatial consequences of biogas production and agricultural changes in the Czech Republic after EU accession: mutual symbiosis, coexistence or parasitism? Acta Universitatis Palackianae Olomucensis–Geographica, Vol. 44, Issue 2, pp. 75-92. -365-



[14] Martinát, S., Mintálová, T., Dvořák, P., Navrátil, J., Klusáček, P., a Kunc, J. 2013c. Does rural space benefit from location of anaerobic digestion plants? Perspective of communal administration. Geographia Cassoviensis, Vol. 7, Issue 2, pp. 41-49. [15] MPO. 2014. Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu. [16] Mze. 2007. Desatero bioplynových stanic aneb zásady efektivní výstavby a provozu bioplynových stanic v zemědělství. Ministerstvo zemědělství ČR : Praha. [17] Renting, H., Rossing, W. A. H., Groot, J. C. J., Van der Ploeg, J. D., Laurent, C., Perraud, D., Stobbelaar, D. J. a Van Ittersum, M. K. 2009. Exploring multifunctional agriculture. A review of conceptual approaches and prospects for an integrative transitional framework. Journal of environmental management, Vol. 90, pp. 112-123. [18] Skála, J., Vácha, R., Čechmánková, J. a Horváthová, V. 2013. Various aspects of the genesis and perspectives on agricultural brownfields in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, Vol. 21, Issue 2, pp. 46-55. [19] Soland, M., Steimer, N. a Walter, G. 2013. Local acceptance of existing biogas plants in Switzerland. Energy Policy, Vol. 61, pp. 802-810. [20] Svobodová, H. a Věžník, A. 2009. To the problems of agricultural brownfields in the Czech Republic–Case study of the Vysocina Region. Agricultural Economics–Czech, Vol. 55, Issue 11, pp. 550-556. [21] Walford, N. 2003. Productivism is allegedly dead, long live productivism. Evidence of continued productivist attitudes and decision-making in South-East England. Journal of Rural Studies, Vol. 19, Issue 4, pp. 491-502. [22] Wilson, G. A. 2001. From productivism to post-productivism... and back again? Exploring the (un) changed natural and mental landscapes of European agriculture. Transactions of the institute of British Geographers, Vol. 26, Issue 1, pp. 77-102. [23] Zagata, L. 2010. How organic farmers view their own practice: results from the Czech Republic. Agriculture and human values, Vol. 27, Issue 3, pp. 277-290.

-366-

NĚKOLIK POZNÁMEK K ROZMÍSTĚNÍ A AKCEPTACI ZEMĚDĚLSKÝCH BIOPLYNOVÝCH STANIC NA ÚZEMÍ MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Stanislav Martinát 1, Marek Pukovský 2

Recommend Documents