Nìkteré aspekty hospodáøských vztahù mezi Rakousko-Uherskem a Spojenými státy americkými v období první svìtové války #

V. Horèièka

Nìkteré aspekty hospodáøských vztahù mezi Rakousko-Uherskem a USA ...

Nìkteré aspekty hospodáøských vztahù mezi Rakousko-Uherskem a Spojenými státy americkými v období první svìtové války# Václav Horèièka* Prodej rakousko-uherských lodí kotvících v amerických pøístavech Válka mezi Spojenými státy a Rakousko-Uherskem, která oficiálnì zaèala v prosinci 1917, tvrdì dopadla na majetek obèanù, institucí i obou státù na území znepøáteleného partnera. V této komplikované problematice vìnovali politici a diplomaté nejvìtší pozornost otázce rakousko-uherských lodí, které byly na poèátku evropské války v roce 1914 nuceny zùstat v amerických pøístavech. Nebylo jich mnoho. Šlo o pouhých ètrnáct obchodních a osobních parníkù o výtlaku 67 840 BRT.1 Lodì kotvily v New Yorku, Bostonu, Pensacole a New Orleans, patnáctá pak v kubánské Havanì.2 Jejích vlastníkem byla z poloviny Vereinigte österreichische Schiffahrtgesellschaft (VÖSAG), døíve známá jako Austro-Americana und Fratelli Cosulich se sídlem v Terstu. Zbylé patøily nìkolika dalším rejdaøùm, jejich
jménem ale vystupovala Austro-Americana.3 Vypuknutí války spoleènosti zpùsobilo tì
ké ztráty, které se sna
ila krýt prodejem lodí v cizinì. Jeho význam pro tuto firmu pøiblí
í i skuteènost,
e pøed válkou mìla celkem 31 lodí, mezi které patøila i nejvìtší rakousko-uherská obchodní (osobní) loï parník Kaiser Franz Joseph I. o výtlaku témìø 13 000 BRT. V USA se tak bez u
itku nacházela témìø ètvrtina celé její flotily. 4 První pokus o prodej uvízlých lodí spoleènost podnikla v polovinì roku 1915. Územnì pøíslušné rakouské ministerstvo sice
ádost podpoøilo, proti se však postavila námoøní sekce ministerstva války.5 Zále
itostí se ji
v roce 1915 zabývaly také americké úøady. Rakousko-uherský obchodní atašé ve Stockholmu toti
v únoru 1915 pøedal tamnímu americkému generálnímu konzulovi neúplný seznam rakousko-uherských lodí kotvících v neutrálních pøístavech. 6 Zále
itost pak byla ve Washingtonu projednávána na nejvyšší úrovni. Tehdejší státní tajemník USA William Jennings Bryan se kvùli rakousko-uherským lodím obrátil v kvìtnu 1915 na prezidenta Woodrow Wilsona. Oznámil mu,
e dostal
ádost o povolení odkupu 4 plavidel. Zásadní otázkou bylo, jak by se k transakci postavily zemì Dohody. Bryan si #

* 1 2 3 4 5 6

Text je souèástí øešení Výzkumného zámìru MSM 021620827 Èeské zemì uprostøed Evropy v minulosti a dnes, jeho
nositelem je Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Doc. PhDr. Horèièka, Ph.D.; Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze, [email protected]. Marinesektion c. a k. min. války nìm. voj. atašé ve Vídni, datum a No. chybí (podzim 1917), HHStA, PA, AR,. Fach 36, Kt. 278 Krieg 1914–1918 Dep. 8 2/1 (dále jen F 36/278). Rakousko-uherské úøady vycházely z toho,
e Kuba je naprosto závislá na USA a proto loï zahrnuly do seznamu plavidel v pøístavech USA. York-Steiner Marrinerovi (státní department), 7. 1. 1929, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. U
itek však nepøinášely ani lodì, které válka zastihla v domovských pøístavech. Vyplout na širé moøe bylo v podstatì vylouèeno. Ochromeny byly všechny rakousko-uherské námoøní spoleènosti. Rak. min. financí c. a k. min. zahr., 12. 12. 1915, No. 51056, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. Gen. konzul Stockholm Bryanovi, 2. 2. 1915, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64.

103

Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 4, 2008

uvìdomoval,
e s prodejem sice zøejmì nebudou oficiálnì souhlasit, ale doufal,
e ho budou tolerovat. Skuteèný problém spatøoval jen v pøevodu utr
ených prostøedkù na úèet válèícího státu. Navrhoval proto deponovat peníze a
do konce války u spolehlivé tøetí strany.7 Prezidenta
ádal o souhlas s intervencí v Londýnì a Paøí
i ve prospìch eventuálního kupce.8 Wilson sice podobnì jako v jiných otázkách mylnì soudil,
e nákup lodí bojujících státù je právem amerických obèanù a není proto nutné vyjednávat s Dohodou, Bryanovu
ádost však podpoøil. 9 A u
by bylo stanovisko Dohody jakékoli, z obchodu zatím sešlo kvùli nesouhlasu kompetentních vídeòských úøadù. Velvyslanec ve Vídni Frederic Courtland Penfield hlásil na poèátku záøí z metropole na Dunaji,
e k prodeji lodí je nezbytný souhlas rakouského ministerstva obchodu.10 Ten však a
do konce roku 1915 nebyl vydán. Austro-Americana však svou
ádost nehodlala stáhnout. Jak vyplývá z vyjádøení námoøní sekce ministerstva války z února 1916, firma upozoròovala hlavnì na skuteènost,
e její lodì v USA mají hodnotu asi 26 milionù korun. Válkou zpùsobené dluhy rejdaøství pak dosáhly 13 milionù. Kromì toho zástupce spoleènosti Augusto Cosulich poukazoval na nebezpeèí,
e pokud vstoupí USA do války, stejnì lodì zabaví. Sliboval také,
e v pøípadì prodeje budou smlouvy obsahovat podmínku,
e lodì budou operovat pouze v pobøe
ních vodách a nebudou vozit váleèný materiál. Námoøní sekce však tyto argumenty odmítla a setrvala na svém pùvodním negativním stanovisku. Tvrdila toti
,
e i kdyby Amerièané dodr
eli podmínky smlouvy, budou tak moci uvolnit jiná plavidla pro dopravu pøes Atlantik. K obchodu se zamítavì vyjádøilo také rakouské ministerstvo obchodu. Domnívalo se,
e lodì budou potøeba po ukonèení války a není proto dobré se jich zbavovat. 11 Debata trvala a
do poloviny roku 1916. Námoøní sekce ministerstva války tehdy transakci naklonìnému rakouskému ministerstvu financí sdìlila,
e je stále proti prodeji. Nepomohly ani pøímluvy samotného ministra Karla Letha. Admirálové soudili,
e by prodej lodí Amerièanùm pomohl nepøíteli a ne
by s ním souhlasili byli pro jejich poškození a vyøazení z provozu.12 Jednání s Amerièany tak nemohla být zahájena. Ostatnì státní department se v této dobì stavìl k prodeji podezøívavì a odmítal vydat oficiální souhlas s transakcí s tím,
e ho není tøeba.13 Nový státní tajemník Robert Lansing se zøejmì obával, aby v pøípadì,
e Dohoda plavidla zabaví, nemusela vláda Spojených státù kupci poskytnout odškodnìní. Státní department ovšem zále
itost nepouštìl ze zøetele. Po zahájení neomezené ponorkové války v únoru 1917 a kvùli blí
ícímu se vstupu USA do evropského konfliktu došlo k obratu v dosavadní opatrné politice a to nejen ve Washingtonu, ale i ve Vídni. Úøad solicitora (tj. právního poradce státního departmentu) sice ještì 9. bøezna upozoròoval,
e koupené lodì mohou být Dohodou zabaveny, na vìci to ale nic nezmìnilo.14 Vstup USA do války by však toto riziko pøirozenì eliminoval. Ministerstvo spravedlnosti proto vypracovalo memorandum k „navrhovanému plánu na postup vùèi nìmeckým a rakouským ob7 8 9 10 11 12 13 14

Bryan Wilsonovi, 28. 5. 1915, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 66. Bryan Wilsonovi, 2. 6.1915, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 66. Wilson Bryanovi, 2. 6. 1915, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 66. Penfield Lansingovi, 3. 9. 1918, No. 742, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. Nám. sekce c. a k. min. války velitelství flotily, 8. 2. 1916, No. 572, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. Nám. sekce c. a k. min. války c. k. min. financí, 5. 5. 1916, No. 2264, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. Lansing Pageovi, 2. 5. 1916, No. 3269, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. Úøad solicitora diplomatickému úøadu (státní department), 9. 3. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64.

104

V. Horèièka

Nìkteré aspekty hospodáøských vztahù mezi Rakousko-Uherskem a USA ...

chodním lodím“ v amerických pøístavech. Není jasné, kdo byl jeho autorem, ministerstvo spravedlnosti však zdùrazòovalo,
e jde o to vyhnout se podezøení Centrálních mocností (tj. Nìmecka a Rakousko-Uherska),
e lodì mají být zabaveny. Naopak. Amerièané se sna
ili dohodnout po dobrém.15 Obávali se zøejmì,
e by posádky mohly plavidla poškodit a navíc dokud nevypukla válka mezi USA a Rakousko-Uherskem nebylo mo
né plavidla zabavit bez náhrady. V úvahu padala i skuteènost,
e Spojené státy mìly zájem i o plavidla zakotvená v jiných neutrálních zemích. Bezohledný postup by jejich nákup jinde s nejvìtší pravdìpodobností znemo
nil. V prùbìhu bøezna byla zahájena jednání mezi Austro-Americanou a newyorskou firmou Phelps Brothers & Co. (dále jen Phelps),16 která mìla z období pøed první svìtovou válkou zkušenosti se zajišováním spojení Terstu a New Yorku. Dvacátého bøezna byl Phelps Austro-Americanou zmocnìn k prodeji sedmi lodí neutrálním kupcùm.17 Zále
itost nabrala obrátek poèátkem dubna 1917. Rakousko-uherské ministerstvo zahranièí zaslalo 2. dubna 1917 newyorskému agentovi Austro-Americany telegram, ve kterém vyjádøilo souhlas s prodejem lodí za podmínky,
e budou operovat jen v amerických vodách. 18 O nákup lodí projevila zájem øada subjektù. Lansingùv první námìstek – rada státního departmentu Frank Lyon Polk byl v této vìci osloven ji
v polovinì bøezna 1917.19 Vlastní akci zahájil na poèátku dubna také ní
e postavený tøetí námìstek státního tajemníka Breckinridge Long. Jak je z patrné z úøedních dokumentù, nebyl informován o postupu, který mezitím v této vìci zahájili Lansing s Polkem. Longovy snahy tak pochopitelnì ztroskotaly.20 Obchod mìl zprostøedkovat Phelps, který se stal oficiálním agentem zvláštního Úøadu pro moøeplavbu (angl. United States Shipping Board), který byl zalo
en v záøí 1916, aby pøispìl k posílení kapacity amerických obchodních lodí. Není proto divu,
e po vyhlášení neomezené ponorkové války jevil tento úøad spolu se státním departmentem zájem o veškerou dostupnou toná
vèetnì rakousko-uherské. Jak se Amerièané pozdìji dovìdìli, vydal rakousko-uherský ministr zahranièí hrabì Ottokar Czernin souhlas s prodejem prvních sedmi lodí bez souhlasu Nìmcù, co
vyvolalo urèité napìtí ve vzájemných vztazích.21 Dùvìrník Austro-Americany ve Švýcarsku Henry York-Steiner proto naléhal na co nejrychlejší realizaci obchodu. Obával se toti
,
e by ministerstvo zahranièí mohlo svùj souhlas odvolat.22 Podle námoøní sekce ministerstva války mìla být plavidla o celkovém výtlaku pøibli
nì 34 300 BRT prodána ji
7. dubna 1917.23 Formálnì tomu tak bylo, k dokonèení obchodu však ve skuteènosti došlo a
o nìkolik týdnù pozdìji. Lodì sice byly po vyhlášení války Nìmecku z rozhodnutí amerických úøadù obsazeny a jejich posádky je musely opustit, obchod tím však nebyl

15 16 17 18 19 20 21 22 23

Warren (min. spravedlnosti) Lansingovi, 17. 3. 1917, No. chybí, LC, The Papers of Robert Lansing, Vol. 25. Phelps W. J. Paynovi, 30. 3. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. Penfield Lansingovi, 20. 3. 1917, FRUS 1918, Suppl. 2, s. 445–446. Na souhlas se odvolávalo c. k. min. obchodu min. zahr., 27. 4. 1917, No. 7.10222/N ex 1917, HHStA, PA, AR Kt. F 36/278. Ch. P. Higgins Polkovi, 16. 3. 1917, Yale University Library, Frank L. Polk Papers, Box 22. Long, zápisy v deníku 3. 4.–10. 4. 1917, LC, The Papers of Breckiridge Long, Box 1. H. Wilson Lansingovi, 18. 2. 1918, No. 2429, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 65. Nìmci však prodej vlastních lodí neodmítali a byli o nìm také ochotni jednat. Czernin byl ministrem zahranièí od prosince 1916 do dubna 1918. Stovall Lansingovi, 4. 5. 1917, No. 865, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. Námoøní sekce c. a k. min. války nìm. voj. atašé, 21. 9. 1917, No. chybí, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278.

105

Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 4, 2008

zpochybnìn.24 Lansing zatím poslal dva telegramy odcházejícímu chargé d´affaires do Vídnì, ve kterých vyjádøil souhlas s prodejem. 25 Obchod prosazoval také designovaný rakousko-uherský velvyslanec ve Washingtonu hrabì Adam Tarnowski von Tarnów, který si neoprávnìnì pøipisoval zásluhu za zahájení pøíslušných jednání a tvrdil,
e mo
nost je na stole jen do jeho odjezdu z USA.26 Realizaci zámìru nemìly podle nìj bránit nevhodné ohledy na nìmeckého spojence.27 Transakce byla dokonèena 5. kvìtna 1917, kdy lodì odprodali jejich doèasní vlastníci, pánové Anderson T. Herd a George A. Carden, Úøadu pro moøeplavbu za minimálnì ètyøi miliony šest set tisíc dolarù.28 Druhý nákup Amerièané uskuteènili stejným zpùsobem jako první. Došlo k nìmu 19. èervence 1917. Obchod pro Úøad pro moøeplavbu zprostøedkoval za pomoci nastrèených kupcù znovu Phelps. Amerièané tak získali a
na jedinou všechny zbývající rakousko-uherské lodì ve svých pøístavech, k tomu ještì koupili dvì v Argentinì. Celkem šlo tedy o osm plavidel za 7 840 000 dolarù. 29 Okam
itì po prodeji se ukázalo,
e pøevod utr
ených penìz na úèty Austro-Americany nebude jednoduchý. Potí
e nastaly u
s platbou za prvních sedm lodí, která mìla projít pøes Nizozemsko. Poslat peníze dál však nebylo mo
né bez souhlasu Britù, kteøí v podstatì dohlí
eli na èinnost tamních bank.30 Ze zachovalé dokumentace vyplývá,
e zhruba polovina prostøedkù byla poukázána do Amsterdamu a po ètvrtinì pak do Curychu a Stockholmu.31 Austro-Americana o provedené platbì informovala ji
30. èervence 1917 rakousko-uherské ministerstvo zahranièí.32 Britové ale nebyli spokojeni a napøíštì vy
adovali, aby peníze byly propláceny pøes Londýn a Španìlsko. Doporuèovali také, aby byla informována francouzská vláda, která mìla znaèný vliv na španìlské banky.33 Pochybnosti vlád Dohody o akci pak vedly v pøípadì druhého nákupu k vá
ným komplikacím. Phelps po
ádal ji
v polovinì srpna o souhlas s platbou podle schématu pou
itého v prvním pøípadì, nedostal ale kladnou odpovìï. Polk se dokonce podílníka firmy Haight, Sandeman a Smith, která v USA zastupovala rejdaøství Austrian Line a byla v kontaktu s Phelpsem, Úøadem pro moøeplavbu a státním departmentem, ptal, zda je vùbec moudré 24 Hadik (Tarnowski) Czerninovi, 13. (12.) 4. 1917, No. 131 (o), HHStA, PA, Kt. 1048 P. A. I. 25 O telegramech, které se mi nepodaøilo v archivu státního departmentu nalézt, se zmiòuje Stovall Lansingovi, 4. 5. 1917, No. 865, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64 a o druhém také Rak. min. obchodu min. zahr., 27. 4. 1917, No. 7. 10222/ N. ex 1917, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. Odcházejícím chargé d´affaires byl Joseph C. Grew. Vídeò musel opustit v polovinì dubna 1917 poté, co byly pøerušeny diplomatické vztahy mezi Rakousko-Uherskem a USA. O jejich pøerušení rozhodlo Rakousko-Uhersko, které se tak solidarizovalo se svým nìmeckým spojencem, jemu
USA krátce pøedtím vyhlásily válku. 26 Tarnowski byl velvyslancem jmenován v listopadu 1916, do USA však pøijel na a
poèátku února 1917, tedy v dobì, kdy naplno propukla konfrontace mezi Nìmeckem a USA kvùli ponorkové válce. Souhlas Rakousko-Uherska s vyhlášením neomezené ponorkové války pak vedl k tomu,
e prezident Wilson odmítl pøevzít Tarnowského povìøovací listiny. Velvyslanec zemi opustil na poèátku kvìtna 1917 spolu s ostatním diplomatickým a konzulárním personálem v dùsledku pøerušení diplomatických vztahù mezi Rakousko-Uherskem a USA. 27 Hadik (Tarnowski) Czerninovi, 21. 4. 1917, No. 158 (T), HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. 28 Státní dept., oddìlení západoevropských zále
itostí, memorandum, 28. 1. 1929, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 66. Skuteèná prodejní cena nebyla známa ani autorovi memoranda. Uvedená suma byla prý jen èástí prodejní ceny. Ve FRUS je bez bli
šího upøesnìní zdroje uvedena jako celková prodejní cena suma 6 500 000 dolarù. FRUS 1918, Suppl. 2, pozn.1 s. 447. 29 Phelps Haightovi, 20. 9. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. 30 Haight Polkovi, 9. 5. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 66. 31 Phelps Polkovi, 13. 8. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 66. 32 Austro-Americana c. a k. min. zahr., 30. 7. 1917, No. chybí, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. 33 Percy Auchinclossovi, 22. 6. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64.

106

V. Horèièka

Nìkteré aspekty hospodáøských vztahù mezi Rakousko-Uherskem a USA ...

povolit opakovaný pøevod penìz rakousko-uherským majitelùm. Charles S. Haight však Polka upozornil,
e jen ve španìlských pøístavech le
í pøinejmenším dalších 21 lodí. Pokud Vídeò nedostane peníze, nedá souhlas s dalšími prodeji, tentokrát ji
mimo území USA.34 A to vše v situaci, kdy se zoufale nedostávalo lodní toná
e. Úøad pro moøeplavbu z tohoto dùvodu na konci srpna 1917 rozhodl se souhlasem státního departmentu zabavit nejvìtší a jedinou dosud neprodanou rakousko-uherskou loï v USA, osobní parník Martha Washington o výtlaku 8 300 BRT. Šlo však jen o nucený provoz lodi a nikoli o její konfiskaci jako takovou. Úøad pro moøeplavbu proto poèítal s kompenzací škod majiteli.35 Phelps nato zaslal Austro-Americanì dopis se
ádostí o stanovení podmínek provozu. Spoleènost obratem odpovìdìla,
e plavidlo nesmí zajišovat dopravu pøes Atlantik, po
adovala mìsíèní nájemné (charter) a záruky pro pøípad jejího znièení.36 Úøad pro moøeplavbu ale pova
oval za výhodnìjší koupit celou loï a nabídl za ní nemalou èástku – 2 250 000 dolarù.37 Poté však prezident Wilson vyhlásil válku Rakousko-Uhersku.38 Jednání sice pokraèovala, ale bezvýslednì. Úøad pro moøeplavbu uva
oval ji
v lednu 1918 o její konfiskaci.39 Váhal však, proto
e nebyl vylouèen nákup rakousko-uherských lodí v jiných neutrálních pøístavech. Z nákupu lodí ve Španìlsku ale sešlo, a tak byl nakonec parník 11. kvìtna 1918 definitivnì zabaven. 40 Na podzim 1917 jednaly rùzné americké vládní instituce o pøevodu penìz za druhou nákupní vlnu rakousko-uherských lodí. V polovinì listopadu 1917 probìhla u Polka schùzka zástupcù ministerstva financí, Úøadu pro váleèný obchod a Úøadu pro moøeplavbu. Zúèastnìní rozhodli o uvolnìní prostøedkù, které mìly být poukázány pøes Nizozemsko a Švýcarsko. Vzhledem ke kontrole zdejších bank Spojenci ale hrozily další prùtahy. Úøad pro moøeplavbu, který prostøednictvím Phelpse pokroèil v jednáních o nákupu dalších rakousko-uherských lodí, mìl mimoøádný zájem na rychlém uskuteènìní platby a vyzval státní department, aby zále
itost projednal s Francouzi a Brity.41 Francouzský velvyslanec Jusserand informoval 30. prosince 1917 Polka,
e Paøí
souhlasí s pøevodem. Dále Francouzi pøistoupili na americký návrh odkoupit rakousko-uherské lodì ve španìlských pøístavech.42 Platba za osm lodí odkoupených v èervenci 1917 pak skuteènì probìhla. Do konce roku 1917 tak monarchie obdr
ela celkem 12,118,256 dolarù. (vèetnì první vlny). Asi 2 800 000 dolarù se však a
do podzimu 1918 nepodaøilo pøevést a peníze zùstaly ve Spojených státech na úètech firmy Phelps.43 Rakousko-Uhersko se vzdalo podmínky,
e lodì nebudou operovat mezi USA a Evropou za co
na poèátku léta 1918 obdr
elo

34 35 36 37 38

39 40

41 42 43

Haight Polkovi, 20. 9. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. Hurley (Shipping Board) Lansingovi, 31. 8. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Reel 67. Austro-Americana c. a k. min. zahr., 10. 9. 1917, No. chybí, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. Státní dept., úøad solicitora, memorandum, 19. 12. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 67. Došlo k tomu poèátkem prosince 1917. Wilson pùvodnì nakládal s Rakousko-Uherskem mírnìji ne
s Nìmeckem a doufal,
e ho pøimìje k uzavøení separátního míru. Rozhodnutí vyhlásit monarchii válku bylo odpovìdí na úspìšnou listopadovou ofenzívu rakousko-uherské a nìmecké armády v severní Itálii. Bílý dùm usoudil,
e je tøeba morálnì podpoøit italského spojence. C. R. Page Polkovi, 9. 1. 1918, FRUS 1918, Suppl. 2, s. 454. Státní dept., memorandum, 20. 1. 1920, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 67. Po válce Cosulich koupil loï se souhlasem prezidenta Hardinga zpìt za pouhých 60 tisíc dolarù. Dále obdr
el náhradu za její provoz mezi 31. 8. 1917 a 11. 5. 1918 ve výši 571 450 dolarù. Úøad pro moøeplavbu Polkovi, 14. 12. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. Jusserand Polkovi, 30. 12. 1917, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 64. FRUS 1918, Suppl. 2, pozn. 1, s. 458.

107

Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 4, 2008

dodateènou kompenzaci ve výši 800 000 dolarù.44 Vypuknutí války mezi USA a Rakousko-Uherskem tedy obchody s lodìmi nezastavilo. Naopak. V zimì 1918 probìhlo ve Švýcarsku jednání o dalších prodejích. Po dohodì mezi státním departmentem a Úøadem pro moøeplavbu byl vedením rozhovorù na konci ledna 1918 povìøen Charles S. Haight.45 Austro-Americanu pak zastupoval její výkonný øeditel Oscar Cosulich. Èásti jednání se úèastnil také zmocnìnec øeditele mamutího nìmeckého rejdaøství Hamburg-Amerika Linie (správnì Hamburg Amerika Paketfahrt Aktien Gesellschaft – HAPAG) Alberta Ballina. Diskutovat se mìlo o rakousko-uherských a nìmeckých lodích ve španìlských, argentinských a chilských pøístavech. Jednání se však nevyvíjelo uspokojivì. Centrálním mocnostem toti
v tìchto zemích (hlavnì ve Španìlsku) nehrozilo nebezpeèí,
e jejich lodì budou zabaveny. Cosulich Haightovi øekl,
e Ballhausplatz s prodejem souhlasí, proti se ale staví ministerstvo války.46 Cosulich dal jen vágní pøíslib,
e by maximálnì pìt lodí v španìlských pøístavech mohlo být prodáno nastrèeným švýcarským kupcùm. Nìmci pak po
adovali záruky,
e prodej jejich lodí v Brazílii a Chile nijak nepomù
e nepøíteli.47 Ballin však nakonec obchod zcela zamítl. 48 Amerièané mìli takový zájem o nìmecké a rakousko-uherské lodì v jihoamerických pøístavech, jen v Chile šlo o 200 tisíc BRT,
e Lansing po
ádal prezidenta o souhlas s Haightovou cestou do Nìmecka.49 Informovány byly také vlády Dohody.50 Haight však zøejmì kvùli Nìmci zahájené ofenzívì na západní frontì do Nìmecka neodjel. Prùbìh obchodních jednání tak korespondoval s vývojem na bojištích. V únoru a bøeznu 1918 se Centrální mocnosti pøipravovaly na novou ofenzívu a nehodlaly uèinit jiné, ne
nezbytné koncese. K americkým nákupùm rakousko-uherských obchodních lodí, které uvízly mimo pøístavy USA, však pøece jen, by v menší míøe, došlo. Na pøelomu let 1917–1918 byly prodány ètyøi parníky kotvící v Brazílii, která vùèi Centrálním mocnostem zaujala tvrdý postoj a 26. øíjna 1917 vyhlásila válku Nìmecku. Transakci èásteènì zkomplikovalo vyhlášení války mezi Spojenými státy a Rakousko-Uherskem, z obchodu ale nesešlo. První dvì lodì byly prodány nastrèeným brazilským kupcùm v listopadu a prosinci 1917 za celkem 3,5 milionu dolarù.51 Platbu ale zpozdilo vyhlášení váleèného stavu, nejpozdìji v dubnu 1918 však pøišla na úèet zástupce Austro-Americany v Buenos Aires Antonia Cosuliche.52 Bìhem jednání s Haightem ve Švýcarsku vyjádøil Oscar Cosulich pøání, aby Amerièané zorganizovali pøevod alespoò èásti této sumy do Evropy. Zøejmì kvùli neuspokojivým výsledkùm konference však tentokrát státní department nebyl ochoten spolupracovat a peníze zùstaly v Argentinì. 53 Pøevod zbývajících dvou lodí, které patøily z Rijeky operující spoleènosti Adria, válka zasáhla ještì citelnìji. Czernin sice s jejich prodejem souhlasil ji
1. prosince 1917,

44 45 46 47 48 49 50 51 52 53

Polk Fullerovi (Úøad pro váleèný obchod), 6. 6. 1918, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 65. Polk Sharpovi, 22. 1. 1918, No. 3097, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 65. Haight Phelpsovi (H. Wilson Lansingovi), 15. 2. 1918, No. 2716, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 65. H. Wilson Lansingovi, 18. 2. 1918, No. 2724, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 65. Haight Phelpsovi, 4. 3. 1918, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 65. Lansing Wilsonovi, 22. 3. 1918, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 66. Prezident napsal svùj souhlas na okraj dokumentu. Státní dept. vysl. Bern, 21. 3. 1918, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 367, Reel 66. Austro-Americana c. a k. min. zahr., 20. 3. 1918, No. chybí, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. Phelps Polkovi, 26. 4. 1918, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 65. Adee Phelpsovi, 4. 5. 1918, No. chybí, NA, RG 59, Microcopy 695, Reel 65.

108

V. Horèièka

Nìkteré aspekty hospodáøských vztahù mezi Rakousko-Uherskem a USA ...

rakousko-uherské vyslanectví v Riu de Janeiru je ale po vyhlášení války odmítlo pøedat.54 Staronový ministr zahranièních vìcí baron (od kvìtna 1918 hrabì) Stephan Burián souhlas s prodejem potvrdil teprve 28. dubna 1918.55 Celkem 1 600 000 dolarù kupní ceny pak Amerièané poukázali v èervnu 1918 do Nizozemska.56 Kromì ètyø lodí v brazilských pøístavech byli Amerièané úspìšní také v Èínì. Nakoupili zde celkem tøi lodì spoleènosti Österreichischer Lloyd, které Èíòané zabavili v Šanghaji. Jednání mezi èínskými a americkými úøady však ji
pøesahuje rozmìr americko–rakousko-uherských vztahù a není proto do této statì zahrnuto. Jak je patrné, byl Washington ochoten s monarchií o prodeji lodí vyjednávat témìø a
do konce války. Poslední platby pøicházely ještì nìkolik mìsícù po Sixtovì aféøe. Vznikla tak podivná situace. Rakousko-Uhersko prodávalo nedostatkové lodì nepøíteli a samo inkasovalo dolary, které, jak se pøedpokládalo, bude naléhavì potøebovat po ukonèení války na nákup bavlny a dalších surovin.57 Zhroucení monarchie na podzim 1918 však obrátilo i tyto plány v prach.

Some Aspects of the Economic Relations between Austria-Hungary and the Unites States of America, 1914–1918 Abstract The World War changed not only political but also economic relations among the belligerent powers and between these powers and neutrals. The foreign trade between Austria-Hungary and the United States of America was strongly influenced by the British naval policy. Despite the breakdown in the foreign trade relations in 1915, some economic contacts between Austria-Hungary and the Unites States remained. The most important economic topic between the two countries was the question of Austro-Hungarian ships which anchored in US harbours. The author analyzes the complicated process of their sale to US buyers. The relevant negotiations started in 1915 and lasted until mid 1918. Keywords: World War I; Economic Relations; Austria-Hungary; the United States of America.

54 55 56 57

Austro-Americana c. a k. min. zahr., 6. 2. 1918, No. chybí, HHStA, PA, Kt. F 36/278. Burián Széchényimu (Haag), 28. 4. 1918, No. Z 38532/8, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. Szterényi (uher. ministr obchodu) c. a k. min. zahr., 14. 6. 1918, No. 21 000/ eln, HHStA, PA, AR, Kt. F 36/278. H. Wilson Lansingovi, 18. 2. 1918, No. 2724, NA, RG 59, Microcopy 367, Reel 65.

109