Martin Skála a společenstvo čtenářů Červené knihy Pokus o zachycení stavu vědomí Poděkování Spolu s ostatními příznivci Střediska hlubinné psychologie Psychopompos a zájemci o Červenou knihu C.G. Junga děkuji za zájem Revue Prostor o naší zkušenost ze čtení Červené knihy.
Nikola Čulík, Otvor do nitra země, 2011, 21 x 30 cm, tužka na papíře na motivy četby Červené knihy Prolog Příspěvek mi dovolte začít snem, který se mi v průběhu příprav zdál: Děj snu se odehrává o pauze sebezkušenostní skupiny. Hovoříme o Červené knize, u toho frekventantka přetváří Nikův obrázek hory, tak že z něj nakonec vyjde obrázek Junga v platónské jeskyni. Všem se to líbí, jsou fascinováni a každá frekventantka tam ještě něco přidá. Vznikne z toho chaos. Mám strach, aby se neztratil původní obrázek, tak vše vracím zpět. Myslím, že by to vůči Nikovi bylo nezodpovědné. Jsem překvapen, že je původní obrázek úplně jiný a je mi líto, že nejsou uloženy průběžné verze, zejména Jung v platónské jeskyni. I ten závěrečný chaos. Přemítám nad tím a přicházím pozdě na skupinu.
Úvod MP: Při vedení četby Červené knihy se snažím, aby nám před očima pokud možno vyvstávaly obrazy, které Jung popisuje. Jedná se o obrazy silně emocionálně nabité, které působí a vtahují nás do sebe. Všichni obrazy komentujeme, popisujeme pocity, které v nás vyvolávají, a další obrazy, které nám v souvislosti s textem vyvstávají. Často se vynořují příběhy z mytologie, z Bible, z literatury nebo z filmu. Přestože obrazy jsou jádrem i podložím Červené knihy, Jung často vykračuje za ně, nesnaží se je přitom ani tak pochopit, jako spíše vstřebat, integrovat. I toto je součástí vnitřní zkušenosti a právě v tomto procesu nejčastěji narážíme na meze naší možnosti pochopení a sdílení... Každý z nás má jinou zkušenost... a také jiným způsobem takovou situaci prožívá. L: ... jsem přišla totiž na to, že mě zajímá tento druh diskuze v celé její šíři... Že obohacující je to právě v různosti podnětů, nápadů a přístupů každého jednotlivce a to i s pauzami a veškerým, byť nemotorným hledáním, či tápáním, v němž se právě zajímavě odráží myšlenkové, asociativní, vnitřní, psychické a kdo ví, jaké ještě všechny procesy další. K čemuž mě napadá, že četba knihy pro nás vytváří specifický prostor, který umožňuje propojení vnitřního s intelektuálním a vnějším... MP: Červená kniha zachycuje vnitřní zkušenost, kterou C. G. Jung prošel, a v tomto smyslu se také její text vzpírá nejen racionálnímu pochopení, protože porozumění je možné jen na základě vlastní zkušenosti podobného druhu. Čtení a debaty, které ho provázejí, se tak mění podle toho, kdo zrovna přijde. Stalo se nám například, že jsme četli stejnou pasáž, jako skupina četla s Martinem minulý týden, objevovaly se však jiné otázky a pasáž tak ožila jiným způsobem. MS: A musím dodat, že se v těchto situacích často stane, že si skupina skoro po celou dobu neuvědomí, že čteme a diskutujeme tentýž text. MZ: Jungovy zkušenosti popisované v Červené knize chápu především intelektuálně, neboť jejich motivy jsou náměty intelektuálních hovorů, které o nich ve středisku Psychopompos vedeme. Kromě toho, že mi poskytují intelektuální potěšení, mám k nim ale i citový vztah, protože v nich spatřují Jungovu svébytnou snahu navázat kontakt s rozmanitými obsahy jeho nevědomí, které vystupují do jeho vědomí ve snaze mu sdělit nějaké poselství. Rozšířené vědomí Vydání Revue Prostor, pro které je příspěvek psán, je věnováno „rozšířeným stavům vědomí.“ Pojem rozšířené stavy vědomí mě nutí k pozastavení. Jak může být vědomí rozšířeno? Již v 19. století definoval Wundt, jeden ze zakladatelů psychologie, úžinu vědomí, do které se vejde sedm plus-mínus dva objekty.1 Dnes víme, že lidský mozek paralelně zpracovává značné množství informací, ale ve vědomí jich v reálném čase může být jen zlomek.2 Dokáži si představit např. Janetův pojem snížená úroveň vědomí, Jungův pojem introvertované vědomí nebo moderní transpersonální pojmy změněné či mimořádné stavy vědomí.3 Co je tedy míněno rozšířením vědomí? Dovolte mi se s touto otázkou obrátit na výše uvedený sen, a sice na obraz chaosu, který vzniká nepřeberným množstvím různých podnětů různých frekventantek. To může být obraz situace tzv. rozšířeného vědomí. Je-li ve vědomí více než sedm plus-mínus dva objekty, je jich jednoduše moc, přestáváme je diferencovat a vzniká chaos. Význam, smysl a hodnota 1
In Hartl Hoffman 3 Jung, AP; Groff, Diabasis 2
jednotlivých obsahů se ztrácí a zůstává pouze fascinace autonomním psychickým procesem. Neznamená pro nás nakonec prožitek fascinace zaplavením vědomí víc než význam a smysl obsahů vědomí? V tomto smyslu, jistě uznáte, mi pojem „rozšířené vědomí“ připadá podezřelý. Může evokovat rozšířenou nabídku ve výlohách obchodního komplexu. Před jednostrannou fascinací rozšířeným vědomím nás může chránit četba Červené knihy. Jungovo dílo MP: Platón ve Faidrovi vypráví mýtus, podle nějž všichni bohové a nesmrtelné duše vyrážejí na pravidelnou cestu na „nadsvětní místa“, kde kontemplují „jsoucnost vskutku jsoucí, viditelnou jedinému řidiči duše rozumu, k níž se vztahuje pojem pravdivého vědění.4“ Nesmrtelné duše se tlačí, protože „z tamější louky pochází pastva příhodná pro nejlepší složku duše a tím, že se živí ústrojí peruti, kterou je duše nadnášena“5. Perutě duše potřebují, aby se mohli k nadsvětním místům vznést. Jestliže nemají dost potravy, chřadnou a duše ztrácí svou schopnost létat a upadá do pozemské existence... Nejdříve musím přiznat svou adolescentní fascinaci Jungovým pozdějším dílem, jeho myšlenkami protkanými množstvím symbolických a mytologických motivů. (MP: „Jung i Platón se pohybují v symbolickém jazyce a jejich obrazy se vzájemně osvětlují.“) I: Když jsem tedy před pár roky vzala do rukou Jungovy spisy, četla jsem slova, věty, odstavce a vůbec jsem nevěděla, co čtu. Přesto jsem četla znova, protože mi to zcela nepochopitelně naplňovalo. Intelekt se nechytal, ale cosi ve mně se tetelilo blahem, protože dostalo parťáka. Konečně mi někdo rozuměl, ačkoli jsem sama netušila čemu. Před rokem se objevila Červená kniha a tvůrčí prostor Psychopompa. Z Červené knihy tak na mě nemluví Jungovy vědecké myšlenky, ale mág, básník, filozof a především člověk. S tím už má duše komunikuje mnohem lépe. A o co jiného jde, než znovunalézat sebe. Červená kniha pro mě znamená něco podobného jako před lety setkání s Biblí. Zřejmě to zní trochu pateticky, ale proč ne. Je pravda, že tehdy to pro mě mělo bouřlivější průběh, také mi bylo 23 a chtěla jsem si vybudovat místo na světě. Stejně tak jako tehdy se to však i nyní dotýká naslouchání duši. Jako kdyby se budila z hibernace či vracela z vyhnanství. Slova, obrazy, myšlenky a symboly z obou knih jí dávají potravu pro život. Prostor hlubinné psychologie mi to však umožňuje lépe než prostředí náboženské. Cítil jsem, že Jung dokázal spojit svůj fantazijní svět s praktickým životem člověka. A spojujícím článkem je právě Červená kniha, kniha psaná krví (v Nietzscheho slova smyslu) během „tvůrčí nemoci,“ která je záznamem „Toho nejobtížnějšího experimentu,“ v kterém „umírá hrdina“ a „sestupuje do pekla budoucnosti.“6 V Červené knize spolu s Jungem prožíváme sedm let boje autora s invazivními nevědomými obsahy a překvapuje nás nikoli fascinace, ale odpor, který jim vědomí klade: „Cože, Salomé, tu krvežíznivou bestii bych měl milovat? Ona že je mou sestrou? A Maria mou matkou? Já že jsem Kristus!? ... Umírám na kříži!...“7 MZ to komentuje: „Oceňuji, že si vůči nim Jung snaží udržovat kritický odstup a jakousi sebezáchovnou kontrolu, aby se jeho existenciální krize neprohloubila do čirého šílenství.“ Takže pozor, tato zkušenost není balením instantního rozšířeného vědomí, ale „magickým divadlem,“ v kterém „vstupné stojí rozum,“ jak píše Herman Hesse, v kterém „se 4
Platón Jung, ČK 6 Stevens, Jaffé; Jung, ČK 7 Jung, ČK 5
ocitáme v podzemí... kde pod černým sluncem v proudu krve plují mrtvoly“ a odkud nevede cesta „ven, leda skrz.“8 „Zde světec přichází o hlavu... a my zabíjíme svoje bratry a nakonec i své vlastní hrdinství... a na našich rukou ulpívá krev.“9 MZ: Další věc, proč mě Jungova kniha zaujala, je ta, že vlastně začíná citací biblického Izajášova proroctví o trpícím služebníku, v němž křesťanská tradice spatřuje předobraz Ježíšovy mučednické smrti. Taková koncentrace teologických motivů je mi u Junga jako psychiatra velmi sympatická, protože já sám jsem studentem teologie a zároveň duševně nemocným člověkem, který touží po uzdravení jako po spáse... Platónská jeskyně R. Otto charakterizuje prožitek numen jako tremendum et fascinance.10 Čteme-li Červenou knihu nebo vypráví-li nám psychotický pacient o svých zkušenostech, můžeme být fascinováni, ale ten, kdo je zažívá bývá spíše zděšen, neboť to nejsou instantní zážitky lehkých a tanečních drog vyvolávající pocit rozšířeného vědomí. Fascinace je „podlehnutím svodům animy,“ která si, tak jako frekventantky z mého snu, pohrává s obrazy nevědomí.11 MZ: Báseň reflektující prožitky rozšířeného stavu vědomí, které jsem zažil během další schizofrenní ataky v roce 2003... Je pokusem zachytit a uchovat mimořádné chvíle v mém životě a vydat o nich svědectví pro ostatní čtenáře. Když mě to popadne, země se propadne. Peklo se rozevře, Nebe se otevře. Ze snění procitnu, neboť se ocitnu v bezbřehém vesmíru stvořeném pro Míru Báseň se snaží tradičními obrazy popsat zkušenost, kterou jsem zažil v obývacím pokoji bytu, kde bydlím. Jednalo se o stav mé mysli, která vnímala prostor kolem mé bytosti jako neohraničený. Vnímal jsem sice stále, že se nacházím v obývacím pokoji bytu v domě v ulici města ve státě kontinentu, planety, ale současně jsem vnímal „průsvitnost“ těchto zdánlivých „přepážek“ a poznal jsem, že se vlastně nacházím přinejmenším v meziplanetárním prostoru. Jedná se vlastně o obraz probuzení z běžné zdánlivosti do mnohem závažnější skutečnosti, podobný, jaký popsal Platón v mýtu o jeskyni. Jde o „vytržení“ do nebes, která jsou nekonečná, ale přesto pohostinná pro člověka, který je běžně poután svými hranicemi nebo bariérami. Báseň vyjadřuje můj náboženský pohled na svět kolem mne. (MS: v zásadě velice podobný proces jakým Jung zaznamenává své sny a vize v Červené knize) MP: Martin uvádí článek svým snem, v němž se v jednom z obrazů Jung ocitá v platónské jeskyni. I v tomto mýtu je centrální zkušenost pravého světla slunce a temnoty. V Platónově mýtu je člověk osvobozen a objevuje pravý svět, se skutečným sluncem. Vztáhneme-li mýtus o 8
Jung, ČK Hesse, Jung 10 Otto 11 Jaffé 9
jeskyni k Červené knize, posunuje ho Jung dál, když ukazuje temnotu, v níž je člověk uzavřen, jako něco výsostně lidského, čemu máme věnovat pozornost. „Temnota je tvou matkou, náleží jí hluboká bázeň, neboť matka je nebezpečná. Má nad tebou moc, neboť je tvou rodičkou. Cti temnotu stejně jako světlo. Tak osvítíš svou temnotu.“12 Platónův hrdina se vrací zpátky do temnoty jeskyně, která je jeho lůnem a původem. To lidské neleží „venku“, ve světle slunce idejí, ale v jeskyni, kde je člověk klamán stíny pohybujícími se na zdi. Hora na Nikově obrázku je vlastně vstupem do nitra země. V mém snu se hora proměňuje v obraz Junga v platónské jeskyni. To nám připomíná, že čím větších výšin dosahujeme, tím hlouběji pak musíme klesnout, jak zdůrazňuje Jung v Červené knize.13 Po procitnutí z fascinace chaosem rozšířených obsahů vědomí spočineme tváří v tvář sobě a své situaci a můžeme zjistit, jak jsme mimo. Uvědomíme si svou neschopnost žít ve svém těle, v přítomném okamžiku a ve světě vezdejším. MZ: V Jungových zápisech jsem spatřoval jeho snahu vyrovnat se s vlastními změněnými stavy vědomí, které byly navozeny existenciální krizí... Pokud bych se měl vrátit k tématu vztahu Červené knihy C. G. Junga na základě své zkušenosti, musím říct, že Jung popisuje stavy krajní, nějakým způsobem zátěžové. Jejich sdělením do písemné podoby provádí čin, který ho může zachránit, neboť tak předává a transcenduje svou zkušenost tím, že obohacuje vědomí lidstva. Stažení projekcí Ve snu po vystřízlivění z fascinace nevědomím přicházím pozdě na sebezkušenostní skupinu. Na takové skupině si člověk uvědomuje, jaké své projekce, zkušenosti, mechanismy, představy, očekávání a potřeby přenáší na druhé lidi a získává tak mnohdy nelehkou zkušenost se setkáním sama se sebou. Zkušenosti zaznamenané v Červené knize jsou často přirovnávány k šílenství. Ale to není šílenství. To je terapie, kterou skryté šílenství předcházelo. Jung zde zachycuje části své duše, které si nemohl uvědomit ve vztahu se svým otcem a matkou, které promítal a odehrával ve vztazích se Sigmundem Freudem a Sabinou Spielreinovou, kdy zažíval, jak se z něj stává hrdina.14 Ovšem projekce tyto cenné vztahy ničily. A když si Jung uvědomil, do jaké situace se dostal, musel hrdina zemřít. A tak se začala psát Červená kniha, v které to, co promítal do Freuda a Spielreinové rozpoznal ve svých představách o Eliáši a Salomé a musel si uvědomit, že to vše a mnohé jiné je součástí jeho vlastní duše, aby se pak mohl otevřeněji vztáhnout k druhým lidem tak, jako frekventanti po sebezkušenostní skupině. Snad jsem nepřišel příliš pozdě. MP: Abych dokázal navázat s jungovou zkušeností kontakt, musím najít nějakou spojnici s mou vlastní zkušeností a svým vnitřním světem. A jelikož čtení probíhá ve skupině, v prostoru našeho setkávání se objevují tyto naše vnitřní zkušenosti a vzájemně se osvětlují. Četba se tak dotýká živých strun. Několikrát se mi například stalo, že jsem si vzpomněl na zasutý zážitek nebo dávno přečtenou knihu a na to, čím pro mě byla živá. Tyto zasuté zdroje pak nezapadnou hned zase zpátky, ale cítím jejich působnost ještě nějakou dobu. V tom se čtení Červené knihy blíží zkušenosti psychoterapie a v tom z mého hlediska spočívá část jeho terapeutického efektu. Závěr 12
Jung, ČK Jung, ČK 14 Kerr 13
MP: Tato hranice ... se při četbě (Červené knihy) objevuje neustále. Hranice, která vymezuje mou vlastní zkušenost a mou vlastní temnotu. A četba Červené knihy je tak vlastně také zkoumáním této hranice. L: Jung v knize mapuje krajinu své duše do co možná nejzazších zákoutí a my se o to četbou a společným rozhovorem, rozborem, nenápadně (nenásilně) pokoušíme u sebe samých též. Četba se tak stává stimulem pro duši, aktivuje nás, posouvá dál. I: Musím dodat, že teď nejde pouze o působení Červené knihy, ale také o osobní psychoanalýzu a společenství lidí, se kterými můžu toto, a nejen toto, sdílet. Jde o celkový prostor, ve kterém pouštím na špacír své pocity, promýšlení, fantazii, spiritualitu... a kde se dostávám do kontaktu s obdobným u druhých, a kde tak mé nejasné dojmy mohou dostat i tvar. Bible začala budit mou spiritualitu, C.G.Jung pomáhá přivádět moji psýché k vědomí. Pravda, také jsem v úplně jiném životním období, kdy už spíš rekapituluji. Indiánka ve mně by řekla: mé slunce je již za vrcholem, obracím svou pozornost do věčných lovišť. ☺ Epilog o synchronicitě L: Zrovna jsem se chystala nahrávky poslat, když jsem objevila Váš mail. Stalo se ale nečekané... druhá nahrávka - ta z tohoto čtvrtka, se záhadným způsobem ukončila zřejmě nějak sama, a to už po třinácti minutách děje. Nechápu proč, nikdo na to nesahal a paměti bylo taky ještě dost. Takže mne to mrzí, je to tak na půl cesty celé. MS: při debatě o tomto příspěvku jsem často zaznamenával v sobě i druhých, jak se četba z Červené knihy dotýká spíše emotivní stránky a nevědomí a příčí zachycení do slov. Dodatek Na samotný závěr se vracím ke svému úvodnímu snu: Z relativně souvislého textu se díky příspěvkům spoluautorů a spolučtenářů stává možná trochu chaotický a fragmentovaný, ale snad živý dialog vyzdvihující osobní a individuální přístup ve vnímání něčeho, co by se zdálo všem společné, tedy čtení z Červené knihy. Příspěvek rovněž odevzdávám v duchu snu pár dní po termínu, neboť bylo těžké se chaosem různých názorů probrat. Jeho zpracování však nechávám na čtenáři samotném. Tím překonávám úzkost ze snu vrátit vše na počátek a zachovávám jednotlivé obrazy. Nezkrácený příspěvek, kde jsou texty spoluautorů rozčleněny jako jednotlivé vrstvy naleznete http://www.psychopompos.cz/data/Cervena_kniha.pdf Literatura DIABASIS, www.diabasis.cz GROF, S (1998) Kosmická hra: zkoumání hranic lidského vědomí. Praha, Perla, HARTL, P. (1994) Psychologický slovník. Budka, Praha HESSE, H (2006) Stepní vlk, Argo, Praha HOFFMAN, M. et al (2004), What The Bleep Do We Know, USA: Keene Captured Light Yelm Lord Of The Wind Films llc JAFFÉ, A. (1998) Vzpomínky, sny, myšlenky C.G.Junga. Brno: Atlantis JUNG, C.G. (1992) Analytická psychologie, její teorie a praxe, Praha: Academia JUNG, C.G. (2010) Červená kniha, Praha: Portál KERR, J (1999) Nebezpečná metoda: Příběh Junga, Freuda a Sabiny Spielreinové, Praha, Prostor
OTTO, R. (1998), Posvátno: Iracionalita v ideji božství a její poměr k racionalitě , Praha: Vyšehrad PLATÓN (1993) Faidros, Praha, Oikuméné STEVENS, A (1996) Jung. Praha: Argo,
