Nezbytnost odpuštění

Nezbytnost odpuštění Dobré dopoledne, dnes začnu jedním příběhem, který se odehrál ve čtrnáctém století. V Belgii žil vévoda Raynald III. přezdívaný Crassus. Toto latinské slovo znamená tlustý a vystihuje vévodův životní styl a vzhled. Jednou se Raynald hodně pohádal se svým bratrem Edwardem, který se proti němu vzbouřil a uvrhl ho do vězení. To vězení však bylo zvláštní, mělo okna bez mříží a dveře, které se nezamykaly. Akorát ty dveře byly o něco menší než byly Raynaldova tloušťka. Raynald věděl, že pokud trošku zhubne, může být opět na svobodě. Nicméně jeho bratr ho dobře znal, a tak mu každý den posílal nejrůznější lahůdky, takže Raynald tloustl a tloustl a ve vězení strávil deset let, dokud jeho bratr nezahynul v bitvě. Dnes budeme přemýšlet o odpuštění. Toto téma je velice široké, a tak se dnes zaměřím jen na několik věcí. Chci upozornit na dvě věci z našeho úvodního příběhu. Tou první je, že mezi bratry evidentně vládlo neodpuštění. Tou druhou je, že Raynaldův příběh pěkně ilustruje, že někdy existuje vězení s klíčem uvnitř. Raynald měl totiž svobodu ve svých rukou. Neodpuštění je právě takovým vězením, jak mimo jiné popisuje Kateřina Lachmanová ve stejnojmenné knize – vězení s klíčem uvnitř. Nechme prozatím knihy a příběhy stranou, otevřme Bible a zkusme si říci, proč se vlastně tímto tématem zabývat. Ještě mi dovolte se na úvod krátce pomodlit. modlitba Proč odpuštění? Prosím, přihlaste se, kdo z vás se již někdy modlil Modlitbu Páně... Vidím že většina, ale stejně přečtu její závěr podle šesté kapitoly Matoušova evangelia: 12 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. 13 A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. V Modlitbě Páně se modlíme, aby nám Bůh odpustil tak, jak my odpouštíme druhým. Není to poněkud troufalá modlitba? Prosit Boha o to, aby s námi jednal tak jak my jednáme s druhými? Když budeme číst další dva verše, vidíme, že otázka našeho odpuštění Boha velice zajímá: 14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15 jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. Bůh říká, že pokud my nebudeme odpouštět, že nám ani on neodpustí! Nejsou to poněkud drsná slova od toho, kdo z lásky k nám zemřel na kříži? Nebudu zde spekulovat o tom, jak přesně tento vztah mezi naším a Božím odpuštěním funguje, tímto chci jen upozornit, že neodpuštění je věc závažná. Pokud mě slyšíš ať už tady v sále nebo někde doma u internetu a víš, že je v Tvém životě nějaké neodpuštění, zbystři! Protože Ježíš říká: „jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec (myšleno Bůh) vám neodpustí!“ Jeden z důvodů, proč tedy přemýšlet o odpuštění a hlavně proč odpouštět je tedy ten, že je to velmi závažná a nezbytná věc. Podívejme se na druhý důvod, proč se zabývat odpuštěním. Čekáš-li na vyslyšení modliteb, toužíš-li po Božím požehnání, po Božím jednání a zároveň je ve Tvém životě neodpuštění, chci Tě varovat. Neodpuštění je hřích a hřích nás odděluje od Boha. A to jakýkoli hřích, nejen neodpuštění, ale také závist, posuzování, pomluvy, konkrétní zlé skutky a mnohé další. Připomeňme si, jak Bůh mluvil skrze proroka Izaiáše k Izraeli, svému vyvolenému národu: „Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? ... Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve“. (Iz 1, 12.15) Lidé v Izraeli věděli o Bohu, přinášeli oběti, modlili se atd. Ale v jejich životě byl hřích, a tak k nim Bůh mluvil takto tvrdě. S námi je to podobné. Pokud chodíme do sboru, čteme Bibli, modlíme se, ale zároveň si hýčkáme neodpuštění nebo nějaký jiný hřích, jsme na tom stejně jako tenkrát Izrael. Je-li v Tvém životě neodpuštění nebo jiný hřích, vyřeš nejdříve tuto věc a pak můžeš od Boha něco žádat. Na jiném místě o tom mluví opět Izaiáš: „Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi,

-1-

proto neslyší.“ (Iz 59,1-2). Takže druhým důvodem, proč řešit vzájemné vztahy a odpuštění, je to, že neodpuštění je překážkou Božího požehnání! Třetí důvod, proč odpouštět, je prostá poslušnost Bohu. Bůh nás k odpouštění vyzývá v listu Efeským: „buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (4,32). Poslední důvod, který zde zmíním, je spíše pragmatický. Odpuštění má pozitivní vliv na lidskou psychiku a na kvalitu mezilidských vztahů. Protože neodpuštění, hořkost či závist nás svazuje, zotročuje, jsme ve vězení. Klíč k tomuto vězení je však v našich rukou a je jím právě odpuštění. Jak někdo řekl, pokud nechceš odpustit kvůli Bohu, odpusť aspoň kvůli sobě. Bible ale i různé psychologické výzkumy ukazují nezbytnost odpuštění. Na druhou stranu, odpustit nemusí být vždy snadné a můžeme si klást otázku, kde k němu brát sílu. Přemýšlejme proto chvíli o této oblasti. Bůh je zdrojem síly k odpuštění Biblický text o dvou služebnících, který jsme slyšeli před kázáním, nám ukazuje na to, že můžeme a máme odpouštět proto, že nám samotným bylo mnoho odpuštěno. I ten již zmiňovaný text „odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ ukazuje pojítko mezi naší schopností a touhou odpouštět a našim vztahem k Bohu. Pokud jsme prožili Boží odpuštění, je pro nás mnohem snazší chtít odpustit a také to udělat. Vždyť každý, kdo přijal Boží odpuštění a stal se skrze víru Božím dítětem, může svou sílu čerpat u Pána, v jeho veliké moci. A pak i o něm platí slovo „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Ř 5,5) Je-li Bůh s námi a Boží láska v nás, máme sílu odpustit. Chci se Tě zeptat, zda jsi přijal Boží nabídku odpuštění hříchů a smíření s Bohem? Bůh prokázal svou lásku k nám tím, že Kristus zemřel na kříži. Na kříži zemřel za hříchy moje i Tvoje. Pokud své hříchy vyznáš, lituješ jich a zároveň věříš, že Ti je Bůh odpustil jak zaslíbil, tak Ti je odpustí. Je psáno: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1J 1,9) Pokud jsi Boží nabídku odpuštění nepřijal, můžeš tak učinit klidně hned, stačí o tom s Bohem mluvit, třeba zrovna tam, kde sedíš. Chceš-li se dozvědět více, můžeš po skončení shromáždění zajít za mnou, za některým z kazatelů, za někým z bratří starších, zeptat se člověka, s kterým jsi tady přišel nebo se zeptat svého souseda v lavici. Teprve pokud si uvědomíme, že Bůh nám odpustil obrovský dluh, který jsme měli vůči němu, můžeme mnohem snáz s jeho pomocí odpouštět ostatním. Možná si říkáš, že nějakou maličkost odpustit lze, ale že to, co se stalo Tobě, se prostě nedá odpustit. Bůh však říká, že máme odpustit cokoli, že máme, pokud se jedná o nás, žít se všemi v pokoji. Ježíš Kristus je největším příkladem odpuštění – Ježíš kritizoval farizeje a zákoníky, často s nimi nesouhlasil a oni s nim. Když ho nakonec ukřižovali, co udělal? Odpustil jim a prosil nebeského Otce, aby jim také odpustil. Někdo může říci, že Ježíš je prostě jiný level, na který nemáme. Podívejme se tedy na Štěpána, jehož smrt zachycuje sedmá kapitola knihy Skutků: „Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.“ (Sk 7,57-60). Štěpán se modlil za ty, kdo ho zabíjeli. Nelze lidem žehnat, pokud jsem jim neodpustili a něco je mezi nimi a námi, takže věřím, že Štěpán svým katům odpustil. Když tento příběh čteme, můžeme si říkat, že to byla jiná doba, že Bůh více jednal, ale dneska? Je i dnes možné odpouštět velké věci? Věřím, že ano a rád bych nyní přečetl příběh, který je mnohem bližší naší době než doba rané církve. Je to příběh z doby po skončení druhé světové války, příběh ženy, která přežila koncentrační tábor. Ona sice přežila, ale v táboře zahynula její sestra. Poslechněme si, co Corrie Ten Boom napsala o odpuštění ve svém životě:

-2-

Matouš 6,14-15 říká: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ Jste schopni odpustit? Já ne, ale Ježíš ve mně a ve vás ano! Před časem jsem v Americe mluvila o jednom velkém zázraku, který jsem prožila. Když vám Ježíš říká, abyste milovali své nepřátele, on sám vás touto láskou vybaví. Vyprávěla jsem, jak jsem se v Německu setkala s velmi krutým člověkem, který v koncentračním táboře mé sestře způsobil mnoho utrpení právě ve chvílích umírání. Tento muž mi sděloval nádhernou novinu, že našel Ježíše a přinesl k němu všechny svoje hříchy. Říkal: „Já vím, že v Bibli je napsáno, že Ježíš umřel za hříchy celého světa, a to znamená i za ty moje. Když čtu 1. epištolu Janovu 1,7-9 ‘... krev Ježíše... nás očišťuje od každého hříchu... Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.’ – já, který byl tak strašlivě krutý, jsem se odvážil to přijmout. Vyznal jsem svoje hříchy a uvěřil, že Ježíš očistí svou krví dokonce i moje srdce. Pak jsem ho poprosil, aby mi dal tu milost, že bych mohl požádat o odpuštění některou oběť mých krutostí.“ A pak se ten člověk na mne obrátil s otázkou. „Fraülein ten Boom, můžete mi moje krutosti odpustit?“ ... To jsem nemohla... Cítila jsem velkou hořkost už při pouhém pomyšlení na všechno, co dělal, a jak kvůli němu trpěla moje sestra Betsie... Pak jsem se modlila: „Pane Ježíši, děkuji ti za Římanům 5,5 (o tom, jak Bůh vylil svým Duchem lásku do našich srdcí). Děkuji ti, že tvoje láska odplaví všechnu mou hořkost.“ Pak se stal zázrak. Odehrálo se to přesně tak. Cítila jsem Boží lásku proudit rovnou do své ruky. Byla jsem schopna mu odpustit a dokonce mu tu ruku podat. Nikdy neprožíváte Boží lásku zázračněji než ve chvíli, kdy vám dá lásku k nepřátelům. Bůh dal sílu odpustit nejen lidem v prvním století, ale i ve století dvacátém. Úplně stejnou možnost máme i my dnes. Dejme Bohu příležitost, aby nás učil odpouštět! Nedokážeš-li odpustit, přijď k Bohu, s ním to jde zvládnout! Sílu k odpuštění můžeme najít právě u Boha! Pár střípků o odpuštění Odpuštění je tedy něco, co je nezbytné pro náš život a co je zároveň s Boží pomocí uskutečnitelné. Rád bych ještě zmínil pár věcí k tomuto tématu. Odpuštění je rozhodnutí i proces Jsme-li v situaci, kdy se nás něco dotkne, kdy nám někdo ublíží nebo tak, jsou s tím spojeny téměř vždy emoce. Někdy je těžké se v tom vyznat, a proto je potřeba si uvědomit a připomenout, že odpuštění je rozhodnutí. Je to rozhodnutí poslechnout Boha, který nám říká: „odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“. Ať to cítíme nebo ne, rozhodněme se odpustit, rozhodněme se prominout dluh, který vůči nám někdo má, rozhodněme se osvobodit toho druhého z pout neodpuštění... Zároveň musíme mít na paměti, že odpuštění je proces, který trvá. Již jsem řekl, že Bůh nás volá k rozhodnutí odpustit. Bůh nás však nevolá k tomu, abychom změnili svoje pocity a emoce. Ty mohou stále bolet, ale i tak máme odpustit. Naše odpuštění totiž dává Bohu příležitost, aby on sám naše pocity uzdravoval. Odpuštění je tedy rozhodnutí i proces. Odpuštění má vést k lásce a obnově vztahu, nejen k vzájemné toleranci Někdy můžeme mít dojem, že k odpuštění stačí říci „odpouštím ti“ a pak si člověka držet od těla. To ale není to, co vidíme v Bibli. Bůh je láska a mu nestačí, pokud je výsledkem takzvaného odpuštění to, že sice na sebe nevytahujeme kudlu, ale pokud možno, tak se na sebe ani nepodíváme. Když Bůh odpustil nám, pozval nás do společenství se sebou i druhými. Když my odpustíme, musí následovat obnova vztahu, láska a ne pouhá tolerance toho druhého. Chci se Tě zeptat, když jsi odpustit, došel jsi jen k bodu tolerance nebo jsi došel až k lásce a obnově vztahu? Jsi schopen tomu, komu jsi odpustil, pomoci, žehnat, modlit se za něj nebo když se mu něco stane, si v duchu říkáš „dobře mu tak“? Odpuštění má vést k lásce a obnově vztahu, nejen k vzájemné toleranci.

-3-

Neodpuštění může mít negativní následky pro celý náš život i na věčnost Kdykoli se nám něco stane, máme na výběr jak budeme reagovat, zda odpustíme nebo zda si v srdci začneme pěstovat zášť a hořkost. Pokud se vydáme tou druhou cestou, hrozí nám to, co se stalo Raynaldovi v úvodním příběhu – zůstaneme ve vězení a náš život může opanovat hořkost, naštvanost a blbá nálada. Může to vést k tomu, že se na lidi okolo nás budeme dívat podezřívavě, budeme žít v zajetí vzpomínek na to, jak nám ten či onen ublížil. Takovéto černé vidění světa nám může bránit vidět Boha a jeho požehnání v našem životě. A jak jsem již řekl na úvod, Bůh nás varuje, že „pokud neodpustíme lidem, ani náš Otec nám neodpustí naše přestoupení.“ Pokud je ve Tvém životě nějaké neodpuštění, vyznej to Bohu jako hřích, popros Boha o odpuštění a pak se rozhodni s Boží pomocí odpustit... Stane-li se nám něco negativního, odpusťme, vždyť neodpuštění může mít negativní následky pro celý náš život i na věčnost! Hořkosti lze předcházet Věřím, že i největšímu flegmatikovi se občas stane něco, co ho dostane, zraní, ublíží, naštve. Já sám jsem dost velký flegmatik a i mě se to stává :-) Prostě každý z nás se čas od času musí vyrovnávat s něčím negativním. Bůh nám dává v Bibli dobrou radu „`Hněváte-li se, nehřešte.´ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu.“ (Ef 4,26-27). Pokud nebudeme odpouštět, pokud si pěstujeme zlost a zášť, neustále nebo alespoň občas si připomínáme staré křivdy, dáváme místo ďáblu a můžeme skončit plni hořkosti. Naopak pokud o problémech komunikujeme a odpouštíme druhým, máme mnohem větší předpoklady vnímat Boží lásku a prožívat radostný život i kvalitnější vztahy. Nepěstujme si ve svém životě hořkost, ale pamatujme, že hořkosti lze předcházet. Odpuštění i prosbu za odpuštění nemůžeme odkládat Pokud my někomu dlužíme omluvu a prosbu za odpuštění nebo naopak potřebujeme někomu odpustit, pusťme se do toho hned, nenechávejme to na někdy potom. Ježíš říká v kázání na hoře toto: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.“ (Matouš 5:23-25) Máme-li rozbité vztahy, Bůh bude raději když je dáme do pořádku než když se budeme účastnit náboženského života! Neodkládejme tedy vyřešení problémů ve vztazích které máme. Další důvod, proč nemůžeme odkládat odpuštění druhému nebo naopak naši omluvu a prosbu za odpuštění je ten, že nevíme kdy zemřeme buď my nebo ten druhý. Pak už bude pozdě něco řešit. Neodkládejme tedy odpuštění ani prosbu za odpuštění. Udělej první krok Možná Ti bylo ublíženo a druhá strana se nemá k tomu, aby se omluvila a poprosila za odpuštění. Odpusť i tak. Hřích druhého člověka nemůže být omluvou pro hřích nás samotných. V listu Římanům Pavel píše: „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ (12:18). Udělejme svou část a nechme druhé udělat tu jejich. Udělej první krok.

-4-

Aplikace Mluvili jsme o nezbytnosti odpuštění, o tom, že sílu k němu můžeme získávat u Boha a o některých praktických aspektech odpuštění. O odpuštění však nestačí jen mluvit, a proto mám pro Tebe jeden úkol. Prosím Tě o to, aby na chvíli přestal poslouchat mé kázání, ale přemýšlel o vztazích s lidmi, které máš, o tom, zda nepotřebuješ někomu odpustit nebo naopak někoho poprosit za odpuštění. Ptej se sám sebe i Boha: o Ublížil jsem někomu a ještě jsem se neomluvil a neprosil za odpuštění? o Potřebuji něco odpustit svému partnerovi, rodičům, dětem, sourozencům nebo někomu z rodiny? o Potřebuji něco odpustit svým kolegům v práci, spolužákům ve škole nebo svým přátelům? o Potřebuji odpustit něco svým bratrům a sestrám v církvi? Když bychom si každý vzájemně jak jsme tady měli podat ruce a požehnat si, je někdo, s kým bych měl problém? o Potřebuji odpustit starším sboru, kazatelům a jiným služebníkům ve sboru, že nedělají vše tak jak bych chtěl, že v něčem zklamali? o Potřebuji odpustit někomu z těch, kdo odešli do jiné církve, do jiného sboru, do Majáku? o Potřebuji odpustit někomu nesplněná očekávání? o Potřebuji odpustit sám sobě? o Zklamal mě Bůh něčím? Dopustil něco, co jsem nečekal? Potřebuji něco odpustit Bohu? Přemýšlejme o těch věcech teď pár minut v tichosti, vyznávejme Bohu naše hříchy, neodpuštění a prosme ho o odpuštění i o sílu odpustit. Tuto chvíli rozjímání zakončím krátkou modlitbou. Chvíle rozjímání (3-4 minuty) Pane Bože, děkuji Ti za to, že nám odpouštíš každý hřích, který Ti vyznáváme. Děkuji Ti, že není nic, na co by Tvá milost nestačila. Prosím, nauč nás milovat Tvojí láskou a odpouštět tak, jak odpouštíš Ty. Závěr Bůh nám nejen odpustil hříchy, ale také nám mnoha způsoby žehná. Bůh dává sílu odpouštět a žehnat druhým, přimlouvat se za druhé. Pokud stojíš o to, aby se za Tebe starší sboru a kazatelé, případně členové modlitebního týmu sboru modlili, aby Ti vyprošovali Boží požehnání a sílu, bude dnes po skončení shromáždění zvláštní příležitost. O modlitby lze požádat samozřejmě kdykoliv, ale až dnes skončíme, můžeš přijít zde dopředu a modlit se s námi. Nyní bych již jen zopakoval hlavní myšlenky dnešního kázání: o Neodpustíme-li, jsme zajatci ve vězení s klíčem uvnitř. o Neodpustíme-li, bráníme Bohu jednat v našem životě a ohrožujeme svůj vztah s ním. o Odpuštění je to, co po nás žádá Bůh a co je klíčové pro dobrý vztah s ním i s druhými lidmi. o Nejprve potřebujeme přijmout Boží odpuštění, abychom mohli sami odpouštět. Bůh je zdrojem síly odpouštět. o Neodkládejme odpuštění, případně omluvu a prosbu o odpuštění, udělejme první krok, i když city velí jinak. K tomu ať nám dopomáhá Bůh svou láskou a silou. A to je vše

-5-