OBSAH 2 Z homilie Mons. D. Duky 5 Globalizace a nová spiritualita 10 Mons. R. Boccardo se stal biskupem 12 Příprava XX. SDM 13 Logo XX. SDM 15 Fórum mládeže brněnské diecéze 16 Dobrovolnická služba 18 Informace ____________________________________________
BUDOUCNOST CÍRKVE, časopis pro ty, kteří slouží a pracují pro mládež. Objednávky přijímá redakce časopisu. Rozšiřuje se bezplatně. Redakce: P. Jan Balík, Josef Macháček, Kateřina Polívková, Anna Pukowiecová, Marie Světničková. Adresa: Thákurova 3, Praha 6, 160 00, tel.: 220181753, 220181739
ÚVODNÍK
„Nevzorné vzory“ Většina katechetických metod a příruček většinou radí, že hlásání evangelia by mělo mít svůj určitý řád. Nejprve by mělo být nabídnuto společenství a teprve pak by měla být nabídnuta možnost diskuze. Tento způsob přijali za vlastní už první křesťané a stal se jim vlastní. Dnes se to naopak velmi často dělá naopak. Společenství neznamená jednotlivé setkání, ale způsob života, společenství víry, svátostí, svátostných vztahů. Kolikrát máme strach, že svým ne příliš dobrým životem dávám ne příliš dobrý příklad. To jsou však opravdu zbytečné obavy protože opravdu vždy máme
druhým co nabídnout. O Svatém týdnu na Velký pátek budou snad všichni křesťané rozjímat o utrpení Pána Ježíše, případně o utrpení Panny Marie. Patrně velmi velká část z nich asi přehlédne, jak velmi trpěl třeba apoštol Petr. Zradil a už nestačil nic napravit, tušil snad budoucí setkání, ale netušil, jak dopadne. On, nazvaný „skálou“ se možná cítil páchnoucím bahnem, a ne skálou. Ale jeho srdce, dřív v každém okamžiku spíše nechápavé a tvrdé, se v tomto okamžiku začalo měnit. Ve svém pádu měl do hloubky poznat bolest z hříchu, aby několik dní na to mohl prožít radostnou bolest z odpuštění. Protože mnoho miloval, mnoho mu bylo odpuštěno. První křesťané nikdy, aspoň co víme ze Skutků a listů, nikdy nezpochybnili Petrovu autoritu jen proto, že byl hříšný. A to ani Pavel, i když se k Petrovu neupřímnému chování postavil velmi upřímně. Apoštolové i první křesťané byli totiž sice mnoho hříšní, ale mnoho milovali. Byli totiž první, kdo na světě začali žít víru v odpuštění, naději v budoucnost, první, kdo milovali i tenkrát, když nebylo proč. Nebojme se proto, když si na nás budou ukazovat a říkat, že bychom měli být vzorní křesťané, a přesto vzorní nejsme. Ať je v nás vždy kus svatého Petra, kus jeho lásky k Mistru a pokorné víry v jeho odpuštění. Svět dnes potřebuje nejen vzorné vzory, ale také vzory nevzorné, které přesto věří v Boží trpělivou lásku a odpuštění. Naše církev, naše společenství, má tedy vždycky co dát: ať už příklad dobra či příklad usmíření. To vše proto, že Pán je základem našeho společenství, je uprostřed srdcí, uprostřed lidí. Je můj, tvůj, jeho, její i náš, váš i jejich.
INFORMACE P. Jiří Kaňa
Z homilie Mons. Dominika Duky na Celostátním setkání animátorů v Třešti, srpen 2003 ský pokoj nebo pokoj mladé slečny či mladého pána, tak tam najdu spoustu různých obrazů, portrétů, plakátů. Je pravdou, že nemají svatozář, ale mají tam různým způsobem napsána svoje jména. Kult těchto zpěváků, zpěvaček, kulturistů, sportovců, možná někdy i hudebníků či známých umělců jaksi naplňuje představivost mladých lidí. Nevím, co by tito mladí lidé řekli tomu teologovi, kterému se zdá, že mladý člověk vlastně nepotřebuje idol, že nepotřebuje určitou inspiraci. Proč je tedy na každém rohu plakát oblíbené skupiny nebo oblíbeného umělce, sportovce atd.? Asi proto, že máme jakousi potřebu poměřit se. Tušíme, že existuje určitý rozměr života, který je zajímavější, jistým způsobem krásnější, a my tak trochu po něm toužíme. A tady je zapotřebí si uvědomit, že se nám podařilo to, co se velmi často lidem daří, a sice, že slova svatý a svatost se stala všedními, i když třeba často užívanými slovy. Jsou to do jisté míry fráze či floskule, které nám nic neříkají.
Když jsme sem kráčeli v liturgickém průvodu, uvědomoval jsem si, že při promluvách velmi často vytýkám, že neznáme světce a že mnohdy nám jsou svatí tak trochu k zábavě. Když hovoříme o svatosti a o svatých, o čem vlastně hovoříme? Nyní je v módě vydávat encyklopedie svatých či knihy, které nám pomohou skrze atributy určit, kdo je ten či onen světec. Svatý otec při každé návštěvě v kterékoliv zemi vyjmenuje desítky svatých a blahoslavených. Kdo z nás by je dokázal vyjmenovat? Tuším, že je to 1200 světic a světců a stovky blahoslavených. A tak můžeme slyšet, že celá řada především vážených, seriozních teologů se rozčiluje, že to, co Svatý otec dělá, je inflace, neporozumění a že je to vlastně jakási obnova starých časů.
Být svatý není něco, co se dá snadno naučit, ale Bůh je svatý a on může ve své lásce a milosti udělat s námi změnu. Jestliže řeknu, že Bůh je svatý, je jiný. Bůh je ten, který v sobě má právě to veliké kouzlo nového, překračujícího, přesahujícího, to kouzlo, které tak často cítíme nebo tušíme u slavných a velkých osobností
Na druhé straně jsme přece svědky toho, že jakmile vstoupím a otevřu dět2
INFORMACE nebo u lidí, kteří jsou nám blízcí, které máme rádi.
dovu, z níž církev žila třináct století a k níž se stále musí vracet. Pak přišel sv. Ambrož, biskup, který se dokázal postavit císaři, ale přitom se v podstatě shodli. Kéž by také v naší zemi přišel svatý Ambrož a řekl: „Státe a církvi, nám oběma jde o jedno - o štěstí a blaho této země.“ A konečně to byl sv. Řehoř Veliký, který byl svědkem toho, jak se všecko hroutí. Celá Itálie se rozpadla a stala se kořistí loupeživých band našich předků - Germánů, Keltů a Slovanů. V této chvíli Řehoř Veliký sedne a píše pravidla pro pastorační činnost a nakonec si řekne: „Ne. Ti barbaři, kteří zničili Řím, kteří zničili celou naši Římskou říši, to jsou lidé, ke kterým jsem poslán.“ A tak je to sv. Řehoř, který vysílá skupinu benediktínů do Anglie, a za sto let iroskotští misionáři navrátí celou Evropu křesťanství.
Věřím, že jednou z těch dětských pokojíků zmizí různé plakáty zpěváků, zpěváček, sportovců a sportovkyň a budou tam obrazy či podobenky vašeho snoubence či snoubenky, vašeho manžela, manželky, dětí a možná i rodičů či prarodičů, protože zjistíte, že všednost je jako prach, jako bláto, které pokryje daný předmět; ten začne ztrácet obrysy a už naši pozornost nepřitahuje. Ale v okamžiku, kdy ve svých věcech uděláme pořádek, znovu můžeme odkrýt všední věci a najednou jsme překvapeni tím, že ty nejobyčejnější věci jsou mnohem krásnější než některé vystavované sochy a obrazy v galeriích nebo rostliny a květiny na různých výstavách. Nikdy neza-pomenu na to, když jsem běžel v Ost-rově nad Ohří na vlak a z asfaltového chodníku tam vyrůstala pampeliška. Už nikdy jsem tak krásný květ neviděl. Všední věc - asfaltový chodník a na jaře kvetoucí pampeliška.
Když chceme vstoupit do Evropské unie, vyberme si čtyři postavy, patrony Evropy, a zamysleme se nad nimi. Pokud je nedokážeme ani vyjmenovat, pokud v našich kostelích a třeba i v našich příbytcích nebudou jejich obrazy, odvážím se tvrdit, že se nám vstup do Evropy příliš nepodaří. A nejenom nám, ale celé Evropské unii se nebude dařit, protože nemůžete vlézt do domu nebo přijít do země, která byla po staletí budována - její kultura, její civilizace - a pak se tam chovat tak, jako se chovali barbaři v Itálii za Řehoře Velikého.
Tak je to i s těmi svatými, které Svatý otec jakoby na běžícím pásu jmenuje. To není jeho chyba. To je hloupost teologů i nás kněží a pastoračních referentů, protože my si z nich máme vybrat, ale nedokážeme se zorientovat.
Být svatý neznamená zavřít se do komůrky a nevidět problémy. Když se ptají Jana Křtitele, co mají dělat, tedy jak se mají stát svatými, neříká vojákům: „Zahoďte kopí a meče,“ ale říká jim, jak mají jednat. I my si musíme uvědomovat, že jestliže jsme povoláni být nevšedními lidmi, nezna-
Když jste vstoupili do starého kostela a podívali jste se na kazatelnu, byli tam čtyři církevní učitelé. Byl to sv. Jeroným, který našim předkům přeložil do latiny Písmo svaté. Pak to byl sv. Augustin, který pro západní církev uměl z Písma postavit teologickou bu3
INFORMACE proto jsem i já, jak říká sv. Kateřina, ale bez Něho nejsem nic.
mená to, že utečeme ze života, že se budeme vyhýbat jeho problémům, ale naopak, že si plněji uvědomujeme, jak vnášet do tohoto světa to, co je nevšední, to, po čem člověk opravdu touží.
Je důležité také si uvědomit, že právě životy světců - mezi nimi na prvním místě ona, žena oděná sluncem, veliké znamení, Panna Maria - nám svým životem a svými kroky vyprávějí, kdo je Bůh, Ten, který neopustí, Ten, který miluje něžnou láskou. „Kdyby otec, kdyby matka, já na tebe nezapomenu, Izraeli, červíčku…“ Jak si Bůh ve své něžné lásce hraje s těmito slovy, aby vyznal a vyzpíval slovy největšího světového básníka Izaiáše svůj vztah k člověku. A pak když otevřete a listujete stránky Písma svatého nejenom je nasloucháte, ale skutečně se ponoříte do tohoto textu - tak najednou před vaším duchovním zrakem zcela jistě v básnické metafoře vystupuje Boží tajemství. Je velikou chybou, že my lidé mobilů, počítačů, televizních
Ten Svatý, ten, který je, Jahve, Hospodin, to je ten, který je Jeden, který je Dobrý, který je také Krásný, a tak bychom mohli vyjmenovávat Boží atributy a uvědomovat si, že jestliže hovoříme o světcích i o našem pozvání stát se jinými, že tato pozvánka není k tomu, aby někdo okolo nás maloval pozlacené kolečko, ale že je to pozvání ke skutečně náročnému a odpovědnému životu. Hodnota života nespočívá v tom, co kdo má, ale hodnota a krása života spočívá v tom, co kdo je. Pak i my můžeme tušit, proč ono povolání ke svatosti, proč to úsilí Svatého otce ukazovat na postavách svatých z minulosti i z naší téměř současnosti či z minulého temného krvavého 20. století, jak je možné být jiným, dobrým, jak je možné být člověkem, který dokáže naslouchat a porozumět, člověkem, který nezpychne, tedy co znamená být opravdu svatým a usilovat o tuto svatost. Měla by v nás být touha ztotožnit se s tím, který dal život za druhé, který ukázal ve svém životě, že největší hodnotou je skutečné přátelství, skutečná láska. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dává život za své přátele. Zamýšlejme se někdy nad tou velkou pedagogií církve a jejích světců. Bůh je ten, kterého neobsáhneme. Nejkrásnější definici Boha podává jeho jméno „Ten, který je“, protože nic hlubšího, nic krásnějšího a vznešenějšího nedokážu o Bohu říct, než On je, a
obrazovek si nedokážeme najít čas, abychom otevřeli Knihu knih, protože pak bychom i my byli více strženi k tomu obdivovat nejenom velké sportovce, umělce, ale také bychom dokázali obdivovat Toho, který jediný je skutečně obdivuhodný, protože je 4
INFORMACE Svatý, protože je jiný, protože se
neutápí v nudě, všednosti.
Globalizace a nová spiritualita Doc. PhDr. Petr Sak, CSc. Referát přednesený na mezinárodní konferenci „Výchovu rozumem obohatit o rozměr srdce a úcty ke všemu živému“
Praha, 12. - 14. září 2003 Lidská civilizace je na přelomu tisíciletí ve stavu latentních a postupně se naplňujících zásadních změn. Celá řada civilizačních procesů se sbíhá do nové reality, kterou si zvykáme nazývat globalizací. Globalizace má řadu dimenzí, zatím je však pozornost věnována především politické, ekonomické, ekologické, vojensko-bezpečnostní a informatické. společností (Sodoma-Gomora). Varieta, tak jako v biologickém světě, i v sociokulturním je pojistkou vývoje. Současně je však také plýtváním energie, protože to, co může být objeveno, vytvořeno, pochopeno jednou, je objevováno x-krát v závislosti na počtu sociálních entit, tempu jejich vývoje, komunikaci a kooperaci mezi nimi. Lze předpokládat, že existuje optimum mezi kritériem efektivity a bezpečnostním a vývojovým kritériem a z toho
Nové informační a komunikační technologie jsou technickým předpokladem dalších globalizačních procesů. Tím, že celá planeta je informačně propojena a na celé zeměkouli je možné sdílet stejné informace „on line“ - ve stejném okamžiku a tedy v reálném čase -, z jedinců na všech sociálních místech planety se stávají hráči na stejném hřišti. To však vytváří nejen kvalitativně zcela nové možnosti, ale také kvalitativně nová civilizační nebezpečí. Lidská civilizace se vyvíjí po tisíciletí multikulturně a multisociálně jako bohatá varieta rodových, kmenových a národních entit. Civilizační varieta byla pojistkou vývoje i pojistkou zachování lidské existence. Deviantní vývoj jedné entity - i s jejím případným zánikem - představoval pro lidstvo jako takové jen malé riziko. A zanikání entit včetně národních států mělo pro lidskou civilizaci podobný význam jako smrt jedince. Dosažené hodnoty převzala nastupující kultura a ty prvky zanikající kultury, které měly retardační charakter a bránily dalšímu vývoji, zanikly se
odvozené optimum počtu sociálních entit, jejichž optimální počet se mění v průběhu vývoje lidské civilizace. Vývoj ke globalizaci lidské civilizace, a tedy potlačení sociokulturní civilizační 5
INFORMACE variety v tomto smyslu znamená zásadní potlačení bezpečnostní a vývojové pojistky, ale může také znamenat zvýšení civilizační efektivity.
mické a politické, probíhá v prostředí sociokulturní diverzity a nutně vede ke snižování sociokulturní variety lidské civilizace. Dochází zde k diskrepanci mezi globalizací informací, politiky a ekonomiky a národní sociokulturní diverzitou. Trendy k řešení této diskrepance se však ukazují jako problematické. Je tendence přenášet silnou politickou, vojenskou a ekonomickou pozici do oblastí, které mají specifické zákonitosti vývoje.
Výboje nejmocnějších států byly v dřívějších obdobích technicky a ekonomicky omezeny na bezprostřední okolí. Teprve v období kolonializmu vědecký a technologický vývoj umožnil zámořské objevy a kolonizaci nových území a původních obyvatel a kultur. Tehdy se také objevil eurocentrismus jako společně sdílený názor řady katolických a protestantských zemí, který se projevil ve filozofii, umění a v řadě vědeckých disciplín, ale také jako politická doktrína. Společnosti a kultury vně evropského kulturního okruhu byly vnímány jako barbarské a vnášet křesťanství a evropskou kulturu do těchto kultur bylo vnímáno jako poslání ospravedlňující i násilné obsazení států a porobení původního obyvatelstva. Vymezování se evropského vůči neevropskému dokonce oslabilo vnitřní konflikty, které vyplývaly z náboženské diferenciace a z politických zájmů a vedly až k náboženským válkám.
Proces globalizace by byl vysoce rizikový, kdyby byl postaven pouze na vyspělé technologii a na tržních mechanizmech. Obtížnější a významnější rovinou globalizačního procesu je dimenze sociokulturní a hodnotová, která musí být výsledkem multikulturního dialogu a konsensu. Spojení globalizace s nadstavbou kulturou, světonázorem, náboženstvím - jedné sociokulturní entity by způsobovalo labilitu a rizikovost celého planetárního systému. Avšak doposud můžeme pozorovat, že obsahem globalizace se stává především euroamerická kultura a její produkty - masová kultura, liberalizmus, tržní mechanizmy.
Vymezování se vůči vnějšímu okolnímu systému - okolí sociální entity - je zákonité a má i svou nadstavbu v podobě světonázoru, náboženství a dalších kulturních fenoménů. Tato kulturní, světonázorová a náboženská identita má nezastupitelné pozitivní funkce, ale také slouží k vymezování se vůči dalším sociálním entitám. Světonázorová a náboženská identita bývala také příčinou či zástěrkou konfliktů mezi odlišnými sociálními entitami.
Nebezpečná a historií překonaná je vize nadřazenosti určité kultury a její implantace společnostem s jinou kulturou. V současnosti je tendence za takovou považovat euroamerickou křesťanskou kulturu. My, kteří jsme v této kultuře vyrostli, máme tendenci to, co bylo a je součástí této kultury považovat za normální, a to, co je za hranicí této kultury, máme tendenci vnímat spíše jako něco nenormálního. Připomeňme si však alespoň některé hříchy naší kultury.
Globalizace, ke které dochází prostřednictvím informačních technologií a informačních toků, integrace ekono6
INFORMACE Křižácké výpravy a šíření víry prostřednictvím genocidy, náboženské války uvnitř křesťanství, likvidace jihoamerických kultur a genocida jejich obyvatel, genocida indiánů - původních severoamerických obyvatel -, kolonializmus a s ním spojené vyvražďování obyvatel Afriky, Asie, Austrálie a Ameriky a rozvrácení jejich původních kultur, rozpoutání 1. a 2. světové války, vznik totalitních společenských systémů, otrokářství v novověké době a do nedávné doby rasová segregace, která v USA téměř třetině obyvatelstva upřela lidská a občanská práva.
pýše na svou dosaženou úroveň. Technologická úroveň společnosti je prostředkem, a hodnocení společnosti na základě její technologické úrovně je projevem nekulturnosti. Zvláště v mladší větvi křesťanské civilizace v USA - je patrná určitá civilizační arogance a nedostatek pokory. Z historie víme, že kombinace těchto vlastností nevěstila nikdy nic dobrého pro budoucnost. Ať se jedná o evropskou či jinou kulturu, vždy se jedná o svébytný fenomén spojený s konkrétní sociokulturní entitou (státem-národem) a vůči němu funkční. Tato entita a její nadstavba jsou vzájemně vybalancované, dosažený stav je výsledkem historického vývoje a aktuální stav obsahuje i tuto historii.
Ale i v současnosti je v křesťanské euroamerické civilizaci tolik jevů a problémů, že by bylo na místě usilovat o nápravu a řešení stavu euroamerické kultury, namísto jejího vnucování jako ideálního vzoru pro zbytek světa.
Nadstavba a její prvky plní řadu funkcí vůči společenskému systému entity právě díky této aktuální i historické provázanosti. Nadstavba jedné entity proto nemůže být funkčně, strukturálně ani historicky provázána s globální entitou a z těchto důvodů nemůže převzít úlohu nadstavby v procesu globalizace a pro globální systém.
Jedná se např. o problém drog, alkoholizmu, nikotinizmu, nezaměstna-
Globalizace musí souběžně se známými procesy v oblasti politiky, ekonomiky, informatiky usilovat o vytváření nadstavby v oblasti kultury, světonázoru a náboženství. Podíváme-li se zpět do historie, vidíme, že každé náboženství bylo do značné míry spojené s určitým státem, národem, kulturou a národy se často vymezovaly vůči ostatním svým náboženstvím. Naprosto to platí o judaizmu a o židech, v menší míře i o dalších. Náboženství byla v historii zneužívána pro mocenské a ekonomické zájmy v podobě nábožen-
nosti, bezdomovectví, vysoké kriminality, prorůstání organizovaného zločinu s politickým systémem, masové únosy žen spojené s obchodem s bílým masem a násilnou prostitucí, rozšířená pedofilie. V důsledku sexuální turistiky se v zemích mimo křesťanský kulturní okruh rozšiřuje prostituce včetně prostituce dětské. Jak je patrno, euroamerická kultura nemá důvod k přílišné 7
INFORMACE ských válek. Současný vývoj obsahující globalizaci a tendence k univerzalizmu vnímá tuto historickou zátěž náboženství, ale i další fenomény, které uvnitř náboženství vznikly navzdory jeho podstatě.
protože podstata jejich poselství je nadčasová, ale duchovní poselství každého avatara vyjadřovalo „novou spiritualitu“ v podobě relevantní dané době a sociokulturním podmínkám prostředí, v němž působil.
Člověk představuje vzájemně se ovlivňující jednotu tří složek - biologické, psychické a sociální. Třetí složka bývá také nazývána „společenská osobnost“, která se vytváří v procesu socializace a sociálního zrání jako průsečík mezi individualitou jedince a působením společnosti. Vztah mezi jedincem a společností se realizuje prostřednictvím sociálního pole jedince, které se v posledních letech v důsledku moderních procesů proměňuje, dochází k virtualizaci-digitalizaci sociálního pole a k jeho rozšiřování o evropskou a globální dimenzi. Jedinec žije v dynamické rovnováze se svým sociálním polem a změny v sociálním poli vedou ke změnám modální společenské osobnosti. Proměna sociálního pole moderního člověka a globalizace vyžadují zásadní změny v osobnosti moderního člověka; svým způsobem se jedná o globální osobnost, která bude vybavena na planetární univerzalitu.
Přeci jen však lze na nové spiritualitě nalézt nové prvky: 1. To, co bylo v minulosti sdělováno zasvěcenci pouze jako esoterní nauka, je nyní široce přístupné všem zájemcům. Duchovní literatura umožňuje seznámit se v relativně krátké době s různými duchovními směry, což bylo v minulosti nemožné. Poznání i jednoho esoterního proudu, jako je třeba hermetizmus či kabala, bylo dříve záležitostí celoživotního studia. 2. Historická spiritualita byla ve své formální podobě zaměřena na určitý národ, kulturní okruh, čímž byla méně sdělná pro lidi jiných kulturních okruhů. Hranice mezi kulturami a náboženstvími nikdy nebyla ostrá a s postupujícími stoletími jejich existence jednotlivá náboženství se stále více nejdříve územně a posléze i obsahově prolínala a ovlivňovala. Nová spiritualita však již není zaměřena a omezena na určitý národ, kulturu či území, ale má planetární rozměr jak co do svých zdrojů, témat a problémů, tak i rozložením jedinců, kteří novou spiritualitou žijí a rozvíjejí ji. Také z hlediska svých zdrojů či pramenů má nová spiritualita planetární rozměr, čerpá z křesťanství, buddhismu, jógy, hinduizmu a z dalších pramenů.
Co by mohlo u člověka vytvářet vnitřní platformu k planetární univerzalitě? V realitě již takový fenomén existuje, nazývám ho novou spiritualitou. V čem je nová spiritualita nová? Nová spiritualita není novou v historickém rozměru, ale pouze v relaci k církevní spiritualitě. Pojem nová spiritualita, ale také alternativní spiritualita se používá již delší dobu. Svým způsobem každá spiritualita obsažená v duchovním poselství avatarů, jako byl Kristus či Budha, byla současně nová i tradiční,
3. U nové spirituality se mění vztah k vědě. Církevní spiritualita byla v ostrém protikladu k vědě a k jejím poznatkům. Racionalismus a osvícenectví přinesly základy moderní evrop8
INFORMACE 4. Nová spiritualita byla při svém postupném utváření stimulována aktuálními civilizačními problémy, jako je ekologický problém či světový mír, a součástí nové spirituality je snaha globální civilizační problémy řešit.
ské vědy do určité míry jako reakci na represe římskokatolické církve vůči lidskému poznávání, které přineslo poznatky rozporné vůči církevním dogmatům. I když hroty mezi církví a vědou se postupně obrousily, v pozadí tento antagonizmus zůstává. Nová spiritualita představuje novou kvalitu jak na straně spirituality, tak na straně vědy. Ze strany humanitních věd v díle osobností, jako jsou C. G. Jung a Stanislav Grof, a ve směrech, které reprezentují, dochází ke sbližování se spirituálním myšlením. K určitému přibližování, když ne přímo k průnikům, dochází však i v uvažování některých přírodních vědců, kteří bez problémů překračují hranici mezi přírodními vědami a transpersonální psychologií či obecně spiritualitou. Překonávání dřívějšího antagonizmu mezi církevní spiritualitou a vědou je tedy další charakteristikou nové spirituality.
5. Nová spiritualita je reakcí na církevní spiritualitu, která na původní spiritualitu obsaženou v poselství avatara nanesla vrstvy organizace, byrokracie, hierarchie, vazby na světskou mocenskou strukturu a umožnila „světskou kariéru“ formálně duchovním osobám. To vše odvádělo od spirituality k aktivitám spojeným s organizací a hierarchií. 6. Nová spiritualita akcentuje nadčasovou podstatu spirituality. Jedná se o niternou spiritualitu, o přímý vztah člověka k transcendentnu bez zprostředkujících článků kněze, náboženské organizace a hierarchie, kostela, náboženských rituálů a církevních dogmat.
Mládež v procesech globalizace a spiritualizace – nové spirituality Jeden z nejpodstatnějších rysů vývoje společnosti v posledních deseti letech je postupná diferenciace podle řady kritérií. Za jeden z diferenciačních znaků můžeme považovat vztah ke spiritualitě. Generace mládeže se jako celek vyvíjí k další sekularizaci, despiritualizaci a ke stále vyhraněnějšímu hédonizmu. Avšak uvnitř generace mládeže existují skupiny, které se o spiritualitu nejen zajímají, ale spiritualita se stala významným rozměrem jejich života.
9
INFORMACE
Mons. Renato Boccardo se stal biskupem V podvečer 24. ledna 2004 se v bazilice sv. Petra u oltáře katedry konalo biskupské svěcení Mons. Renata Boccarda, velkého přítele České republiky. Jeho život je spojen s papežem Janem Pavlem II., kterému byl coby ceremonář celá léta nablízku. Od roku 1992 pracoval na Papežské radě pro laiky, kde byl zodpovědný za sekci pro mládež. Tato úloha ho dovedla i na jeho první návštěvu naší vlasti v roce 1994. Seznámil se zde s diecézními centry života mládeže, setkal se s mnoha lidmi i s tehdejšími členy Sekce pro mládež ČBK. Jeho návštěva byla pro rozvoj pastorace mládeže v ČR velice důležitá. Přicházel z centra církve, znalý světa i způsobů pastorace mládeže, a tak přinesl mnoho důležitých podnětů. Povzbuzoval, abychom se v pastoraci mládeže vydali svou cestou a vycházeli z vlastních kořenů. Ukázal důležitost světových dnů mládeže a vysoce hodnotil diecézní centra života mládeže coby nový prvek v církvi, který bychom mohli nabídnou církvi světové. Od té doby nás podporoval po všech možných stránkách. Sám získal přednášející, kteří přijížděli školit kněze a laiky ze Sekce pro mládež ČBK. Byli to představitelé různých hnutí, řeholí i lidé zodpovědní za pastoraci mládeže na úrovni biskupských konferencí. Díky němu nám tak přednášeli špičkoví odborníci v pastoraci mládeže v církvi. S mládeží z České republiky se setkal ještě několikrát. Bylo to na dvou mezinárodních setkáních animátorů – v Bláhové u Bratislavy v roce 1995 a v Rychnově nad Kněžnou v roce 1996 - a na celostátním setkání animátorů ve Světlé nad Sázavou v roce 1998. I během světových dnů mládeže v Paříži a v Římě si našel čas a přišel nás pozdravit. Můžeme říci, že jeho vztah k naší vlasti a k mnoha lidem, které tady poznal, stejně tak jako i náš vztah k němu se v krátké době proměnil v opravdové přátelství, jenž trvá stále, přestože od papeže dostává stále nové úkoly. Od roku 2001 je zodpovědný za organizaci papežských zahraničních cest. Koncem roku 2003 byl jmenován sekretářem (což znamená zástupcem předsedy) Papežské rady pro sdělovací prostředky. 10
INFORMACE Jeho biskupské svěcení bylo událostí, která umožnila oprášit staré známosti. Sjelo se na ně mnoho lidí z celého světa. Byli tady především ti, co se aktivně účastnili světových dnů mládeže a jejich přípravy. Bylo přítomno mnoho příslušníků nových hnutí a komunit, které vždy podporoval. Díky velké účasti nejrůznějších hostů z celého světa, které spojovala především práce pro mládež a pro Svatého otce, mohli účastníci zakusit katolicitu církve a přátelství v Kristu, jež překračuje všechny hranice. Slavnost v účastnících zanechala hluboký duchovní zážitek především proto, že mše svatá byla soustředěna jen a jen na Krista. Svěcenec stál jaksi v pozadí celého dění. Když pak na konci mše svaté děkoval, jeho řeč byla modlitbou k Bohu Otci. Připomněl v ní svoji vděčnost za to, že mnoho let mohl být v každodenní škole papeže Jana Pavla, zmínil se o službě mládeži a o velké postavě kardinála mládeže Eduarda Pironia, dlouholetého předsedy Papežské rady pro laiky. Z České republiky se svěcení zúčastnil P. Miroslav Šimáček, P. Tomáš Hoffmann, P. Jan Balík, Jan Zicha, bývalý člen Papežské rady pro laiky, a Lukáš Holub s Kateřinou Kubíčkovou a Petrem Šabakou, zástupci mládeže. Další den jsme se na osobní pozvání Mons. Boccarda rádi připojili k jeho první biskupské mši svaté, která se konala na okraji Říma v kostele Gesu Maestro u sester z rodiny Paulínek. Uprostřed mnoha svých přátel slavil pontifikální mši svatou. A opět tentýž zážitek jako při svěcení: mše svatá zcela centrovaná na Krista. Člověk – biskup – stál v pozadí. Po krátkém úvodním slovu sestry představené jsme se již nerušeně mohli ponořit do hloubky mše svaté. Při homilii rozebral Boží slovo, které konkretizoval na svém životě. Zde se zastavil u etapy svého života prožité s mládeží. Řekl, že tento čas naplněný službou Svatému otci a mládeži považuje za nejkrásnější a snad i nejplodnější dobu svého života. Konec mše svaté byl velice působivý. Protože sestry v kostele neustále adorují Nejsvětější svátost, ihned po svatém přijímání byla na oltář vystavena eucharistie a po závěrečné modlitbě kněží tiše poklekli před Kristem a odešli do sakristie. Biskup odcházel bez mitry a bez solidea. Byl to silný okamžik ztišení a uvědomění si toho podstatného – Mons. Boccardo to měl ostatně napsáno i v úvodu zpěvníku při svěcení: Biskup je křesťan, který usiluje o svatost. A jeho heslo? Nebudu se stydět za Krista. Účastníci z České republiky s Mons. Renatem hovořili dvakrát a všem, které zná, vyřizují jeho velký pozdrav. P. Jenda Balík 11
INFORMACE
První kroky v přípravě XX. světového dne mládeže (11.) 16. - 21. srpna 2005 v Kolíně nad Rýnem Před Vánocemi 2003 jsme s Lucií Koutovou navštívili organizační ústředí XX. světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem. Tato cesta zapadá do série kontaktů se zodpovědnými za tuto velkou událost ve světě mládeže, které s nimi Sekce pro mládež ČBK udržuje od samého začátku přípravy. Byli jsme přijati velice přátelsky. Seznámili jsme se se zodpovědnými za jednotlivé sektory a prohovořili všechny naše otázky. Zde shrnuji základní informace pro přípravu Světového dne mládeže. 1) Očekává se, že Jan Pavel II. k XIX. světovému dni mládeže, který se bude letos o Květné neděli slavit v diecézích, vydá v postní době poselství mládeži. Zhruba v srpnu či v září vyjde další poselství papeže mládeži, které zahájí duchovní přípravu na kolínské setkání. 2) Je třeba, aby se každý mladý člověk (i když si cestu zařídí sám) předem nahlásil ve své diecézi nebo u některého mezinárodního hnutí či řehole (pokud toto hnutí či řehole má možnost přihlašovat se). Kdo bude přihlášen, vyhne se nejrůznějším nepříjemnostem, které mohou nastat a pak se velmi obtížně řeší. 3) Je vhodné využít možnosti a před vlastním setkáním v Kolíně prožít od 11. do 15. srpna 2005 pár dní v německých diecézích. V téže době budou také probíhat setkání různých mezinárodních hnutí. V současnosti naše jednotlivé diecéze navrhují německou diecézi, do níž by měly zájem jet. Konečné rozhodnutí ze strany organizátorů můžeme očekávat až začátkem roku 2005. Strava a ubytování v diecézi bude zdarma. Je však dobré pamatovat na to, že příprava programu je společnou záležitostí a že němečtí organizátoři budou očekávat naše návrhy. Jednotlivé diecéze tedy nesou zodpovědnost za přípravu programu v diecézích. Počítá se, že jeden den bude věnován sociální aktivitě. 4) Příjezd do Kolína je plánován na 15. srpna 2005. Dopoledne budou katecheze podle jazykových skupin; mladí lidé by se jich měli účastnit ve svých národních skupinách. Odpoledne a večer bude věnován mezinárodním programům. Místo, kde bude české národní centrum, se dozvíme nejdříve na podzim 2004. 15. 8. - příjezd do Kolína a ubytování. Plánuje se večerní setkání českých účastníků. 16. 8. - předpokládáme, že dopoledne budeme mít v českém národním centru vlastní program. Odpoledne kardinál Joachim Meisner, kolínský arcibiskup, zahájí mší svatou XX. SDM; večer pak budou mezinárodní programy Festivalu mládeže dle vlastního výběru. 17. 8. - dopoledne katecheze a mše svatá v národním centru, odpoledne a večer mezinárodní programy Festivalu mládeže dle vlastního výběru.
12
INFORMACE 18.8. - dopoledne katecheze a mše svatá v národním centru, odpolední uvítací setkání s papežem, večer mezinárodní programy Festivalu mládeže dle vlastního výběru. 19.8. - dopoledne katecheze a mše svatá v národním centru, odpoledne a večer křížová cesta a mezinárodní programy Festivalu mládeže dle vlastního výběru. 20.8. - brzy ráno mše svatá a po ní pouť, večerní vigilie se Svatým otcem, noc pod širákem. 21.8. - dopoledne závěrečná mše svatá se Svatým otcem. 5) Německá strana nabízí možnost dlouhodobého volontariátu, který usnadní organizaci. Znamená to, že jednotlivé země mohou již od 1. srpna 2004 nabídnout mladého člověka, který bude vypomáhat v centru a zároveň vypomůže s organizací své národní skupiny. Za Českou republiku je navržen Jiří Dubec. 6) Co se týká finančních nákladů, není ještě jasné, kolik se bude platit. Organizátoři slibují, že ne více než v Římě či v Torontu. Nepočítá se však s možností balíčku bez jídla, což znamená, že každý účastník v balíčku dostane: jídlo, pojištění (od pobytu v diecézi), volnou jízdenku po Kolíně, program atd. 7) Sekce pro mládež jedná s autobusovými firmami, aby cena dopravy byla co nejpřijatelnější. 8) Sekce pro mládež připravuje na květnová setkání mládeže v diecézích malé informační letáky o setkání. Koncem června pak ve spolupráci s Telepace vydá krátký zvací film pro mládež. Plakáty a přihlášky budou k dispozici od podzimu. 9) V současnosti existuje oficielní web světového dne mládeže: www.wjt2005.de a začíná web Sekce pro mládež ČBK: www.kolin2005.signaly.cz. 10) Od 8. listopadu 2004 se bude v Praze konat konference o mládeži organizovaná AFJ (centrem pro mládež Německé biskupské konference). Sejdou se na ní kněží a laici, kteří se v Německu podílejí na pastoraci mládeže. Mimo jiné budou hovořit i o Světovém dni mládeže. Počítá se, že se v rámci konference uskuteční setkání s kardinálem Miloslavem Vlkem a že zodpovědní za světový den uspořádají pro česká média tiskovou konferenci. P. Jenda Balík _________________________________
Logo XX. světového dne mládeže 2005 v Kolíně nad Rýnem Logo svým dynamickým pojetím a zřetelnými součástmi symbolizuje podstatu a rysy Světového dne mládeže 2005 v Kolíně nad Rýnem. Nejdůležitějším momentem Světového dne mládeže je setkání s Kristem, znázorněné křížem, který logu dominuje v jeho samém středu. Je to Kris13
INFORMACE tova přítomnost, jež charakterizuje tuto událost. Červená barva symbolizuje lásku, utrpení a bolest; zároveň ukazuje Boží lásku a Ježíšovu smrt na kříži, ale připomíná také rozličnou bolest v našem životě a na celém světě. Kříž je hlavním symbolem křesťanské naděje a spásy v Ježíši Kristu, jenž je větší než jakákoli bolest. Hvězda symbolizuje Boží vedení a ukazuje směr. Svítí jako Boží ukazatel místa, kde se narodil Ježíš. Podle Bible ukázala mudrcům z východu, Třem králům, cestu, kterou se měli dát, aby se dostali k Ježíšovi. Po dlouhém putování se setkali s Ježíšem a proměněni se vrátili domů. Právě tak jako zářila nad stájí v Betlémě, svítí dnes nad domem Božím v Kolíně nad Rýnem. Hvězda chce přivést mladé lidi z celého světa do Kolína nad Rýnem na Světový den mládeže. Musíte sem přijet! Ocas komety představuje dráhu hvězdy: přichází shora, od Boha, a proto přetíná ohraničený obzor našeho pozemského světa. Zlatá barva je připomínkou Božího nebeského světla, které osvěcuje temnotu tohoto světa. Na celém světě kometa symbolizuje slavnost Narození a Zjevení. Kolínská katedrála označuje místo, kde se bude Světový den mládeže konat. Po staletí jsou v této katedrále uctívány ostatky Tří králů. Červená barva katedrály sjednocuje církev s křížem: Kristus a církev jsou neoddělitelní. Právě skrze církev je Kristus, ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, přítomen v dějinách světa. Silně zjednodušené znázornění katedrály lze též považovat za symbol ostatních církví, v nichž se budou konat mnohé části programu Světového dne mládeže v Německu. Eliptický tvar má více významových rovin: jako stylizované písmeno C symbolizuje Krista (Christus), ale také všeobecné společenství církve (communio). Kromě toho tento oblouk představuje ochranu Božího objetí. Modrá barva oblouku dokresluje oblohu vyjadřující Boží milosrdenství, které objímá a chrání církev a celý svět. Oblouk je promítnut proti kříži a zároveň se k němu otevírá. Celková dynamika loga se odvíjí od kříže: křesťané se musí obrátit ke kříži, orientovat se ke Kristu, ukřižovanému a zmrtvýchvstalému v adoraci tak, jak to čteme v mottu XX. světového dne mládeže: „Přišli jsme se mu poklonit“ (Mt 2,2). Spodní, doprovodná část oblouku připomíná řeku Rýn a loďku: církev je jako loď, připomínající rovněž Noemovu záchrannou archu. Modrá tohoto oblouku symbolizuje vodu, a tudíž i vodu křtu. Logo copyright by Jörg Zimmermann, soloteam, Cologne (Poznámka k autorským právům: Logo je určeno výlučně pro žurnalistické účely, je chráněno autorskými právy. Jakékoli jiné možné použití, včetně využití k finančnímu zisku, vyžaduje schválení Weltjugendtag gGmbH.) Přeložil: Vojtěch Macek (podle www.vatican.va/wyd.htm a www.wyd2005.org)
14
INFORMACE
A co o logu říká old duck Reakce na zveřejnění loga XX. světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem 2005 na www.wyd2005.org a www.signaly.cz. Toto logo, navržené Jörgenem Zimmermannem, se mi velice líbí a cením si hloubky tohoto symbolu. Musím ale dodat, že jsem jedno takové logo již jednou viděl. Bádal jsem proto a z důvěryhodných zdrojů jsem se dozvěděl, že právě před sto lety (roku 1905) náš slavný a všestranný vynálezce a učitel Jára Cimrman použil toto logo pro oblastní pouť žáků tzv. „dvoutřídek“ z Prahy na Vyšehrad (pěší pouť a projížďka parníkem po Vltavě) k příležitosti dětského dne (1. června). Tento den se snažil učitel Cimrman prosadit, ale idea vešla v povědomí až o mnoho let později. Dvě věže představovaného loga nepatří kolínské katedrále, nýbrž chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, spodní a podpůrné části oblouku nesymbolizují řeku Rýn, ale Vltavu, po které se žáci projeli parníkem, a elipsa je takovým skromným autogramem slavného učitele Cimrmana, jehož záměrem bylo pěstovat mezi žáky společenství a soudržnost a jakoby v dlani je postrkovat ke Kristu, jehož znázorněním je kříž. Myslím však, že se nemusíme zdráhat propůjčit toto logo setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem, klidně i pod jménem Jörg Zimmermann, což byl pseudonym našeho slavného českého učitele a vlastence J. Cimrmana. Petr Šabaka ________________________________
Fórum mládeže brněnské diecéze 23.–25. ledna 2004 „V Kristu je celá stavba pevně spojena a roste v chrám.“ (Ef 2,20–21) Ve dnech 23. – 25. ledna 2004 se v Brně sešly desítky mladých lidí z farností brněnské diecéze, aby zde na tzv. fóru mládeže diskutovaly o farnosti – jak ji chápat, jaké je její postavení a život v ní. V pátek večer zahájili mladí lidé své setkání mší, kterou celebroval brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle spolu s dalšími kněžími, kteří se mládeži věnují. Ve své homilii zmínil mimo jiné nutnost odpouštět a zamyslel se nad církví coby dílem a působištěm Kristovým. Po večeři se mladí rozdělili do deseti diskusních skupin, v nichž pak trávili většinu času po zbytek ví15
INFORMACE kendu. V těchto skupinách hovořili o nejrůznějších otázkách na téma farnost – např. Jak chápu farnost, Co pro mě farnost znamená, Jak se sám zapojuji do života ve farnosti, Jak se uskutečňuje církev ve farnosti, Jak žije a co podniká má farnost či Jak řešit situaci ve farnostech, kde nesídlí kněz či kde se účastní života církve jen málo lidí. Těmto diskusním skupinám byla věnována takřka celá sobota; krom toho mladí lidé v dopoledních hodinách vyslechli katechezi Mons. Vojtěcha Cikrleho a sešli se ke společnému slavení mše, kterou celebroval R. D. Pavel Habrovec s dalšími kněžími; ve své promluvě se zaměřil na podobnost farnosti a rodiny a mnohé souvislosti, které z této podobnosti vyplývají. V sobotu v podvečer se pak mladí shromáždili ke společné diskusi, jíž se zúčastnili také biskup Mons. Vojtěch Cikrle, vedoucí DCM R. D. Václav Knotek, R. D. Josef Havelka a R. D. Pavel Holešínský. Z této diskuse vyplynuly závěry, které mohou sloužit jako podněty pro další práci ve farnostech a dialog mladých lidí s knězem i farníky. Jak z těchto závěrů vyplynulo, mají mladí lidé ke svým farnostem většinou blízký vztah. Farnosti jim leží na srdci a oni dokážou dobře rozeznat možnosti, příležitosti i problémy života ve farnosti. Vnímají, že do farnosti svým způsobem náležejí i ti, kteří se jejího života nezúčastňují, dokonce i nevěřící. V jejich farnostech ve většině případů působí nejrůznější společenství. Mladí lidé z farností, kde nesídlí natrvalo kněz, jsou ochotni přiložit ruku k dílu na životě farnosti, ovšem vyžadují spolupráci dalších generací – u nich někdy narážejí na nepochopení. Sobotní večer pak poskytl mladým lidem několik nabídek zábavného programu. V neděli ráno odpovídal biskup Mons. Vojtěch Cikrle na nejrůznější dotazy z řad mládeže. Setkání pak završila slavnostní mše, kterou celebroval Mons. Vojtěch Cikrle. Ve své homilii vyšel z druhé perikopy (1 Kor 12,12–30) a hovořil o církvi jako o Kristově těle. Zdůraznil, že církev (a tedy i farnost) je třeba chápat mnohem spíše jako organismus než jako organizaci. Na závěr obdrželi jednotliví účastníci fóra brožurku se závěry z diskusí a malou upomínku. Po obědě se pak rozjeli do svých farností. Autor: Zdeněk Drštka Převzato z www.katolik.cz, redakčně kráceno ______________________________________
Dobrovolnická služba Na základě zákona č. 198/ 2002 Sb. je umožněno vykonávat tzv. dlouhodobou dobrovolnickou službu (známou pod označením volontariát). Dobrovolník může pracovat tři a více měsíců naplno pro organizaci, která se věnuje pomoci druhým lidem (např. dětem a mládeži, rodinám, charitě atd.). Na rozdíl od končící civilní služby dobrovolnická služba umožňuje angažovat se nejen chlapcům, ale i děvčatům a dospělým lidem. Její organizace je však náročnější. Zákon počítá s tzv. přijímající organizací (např. farnost) a s organizací vysíla16
INFORMACE jící (např. diecéze). Vysílající organizace vyřizuje právní náležitosti a zajišťuje základní přípravu dobrovolníka. Co je to dobrovolnická služba? Dobrovolnická služba není služba zadarmo! Stát se zavazuje hradit zdravotní pojištění a může uhradit i důchodové pojištění. Přijímající organizace zajišťuje stravu, bydlení a kapesné. Vysílající organizace může na akreditované projekty žádat granty na přípravu dobrovolníků a na další výdaje s nimi spojené. Přijímající organizace bezplatně získává potenciál mladého člověka, a ten je na oplátku obohacen novou životní zkušeností a radostí ze služby pro druhé.
Jaké možnosti dobrovolnické služby v současné době v katolické církvi existují? A) Dobrovolnická služba Sekce pro mládež ČBK Tento projekt existuje již několik let. Mladým lidem nabízí roční službu prožitou ve skupině dobrovolníků ve vybraných farnostech. Je jednou z forem evangelizace a hluboké formace mladých lidí. Je náročný svou přípravou, která klade důraz na společenství a evangelizační rozměr. Příprava začíná vždy v říjnu a sestává z několika víkendových setkání. Po absolvování přípravy mladí lidé slouží ve farnostech od září do konce srpna následujícího roku. V případě zájmu farnosti nebo mladého člověka o tento typ dobrovolnické služby kontaktujte své diecézní centrum pro mládež (www.signaly.cz). B) Charitní dobrovolnická služba Charitativní organizace pracují na akreditaci svých programů pro dobrovolníky. Informace poskytnou diecézní charity. C) Diecézní dobrovolnická služba - NOVÁ NABÍDKA Pokud kněz zná vhodného mladého člověka nebo i dospělého farníka, který by byl ochotný minimálně tři měsíce (ale i rok či dva) věnovat svou energii službě ve farnosti, může být přijat jako dobrovolník. Tento projekt navazuje na ukončení existence civilní služby. Za dobrovolníky odpovídá kněz (přijímající organizace). Zázemí podle zákona zajišťují jednotlivá biskupství (vysílající organizace). Dobrovolníkům z řad mládeže jednotlivá diecézní centra pro mládež nabízejí duchovní formaci. Tuto novou možnost pomoci farnostem schválilo plenární zasedání ČBK v lednu 2004. Je třeba počítat s tím, že rozvinutí tohoto typu dobrovolnické služby 17
INFORMACE bude záležet na podmínkách jednotlivých diecézí a na zájmu kněží o danou formu pomoci. V případě zájmu farnosti nebo mladého člověka o tento typ dobrovolnické služby kontaktujte své biskupství. D) Zahraniční projekty Tyto projekty zatím nejsou koordinovány. Některé možnosti: Papežské misijní dílo, sestry Voršilky v Guayaně, salesiáni v Bulharsku, Jesuitský volontariát. Poznámka: Další projekty budou jistě postupně vznikat (např. salesiánský volontariát), proto zde neuvádíme úplný výčet možností. Další informace o dobrovolnické službě: O akreditaci – www.mvcr.cz Dobrovolnická služba mládeže v katolické církvi - www.signaly.cz Národní dobrovolnické centrum – www.hestia.cz ________________________________________
Připravujeme Školení na tábory Asociace křesťanských sdružení mládeže (AKSM) spolu se Sekcí pro mládež ČBK organizuje kurs pro vedoucí táborů či jiných prázdninových pobytů pro děti (AKSM je držitelem akreditace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro pořádání tohoto školení). Kurs se koná 19. - 21. března 2004 v Praze 4-Kunraticích na faře (ADCM), začátek je v pátek v 19 hod., ukončení v neděli v 16.30 hod. Náplní kursu jsou právní předpisy při práci s dětmi, včetně hygienických předpisů, základy první pomoci, bezpečnostní pravidla činností s dětmi a mládeží, táborové hospodaření a organizační příprava tábora. Kurs je zakončen testem; účastníci dostanou osvědčení. Cena 300,- Kč (zahrnuje ubytování stravování a studijní materiály - část dotována MŠMT). Přihlášky zasílejte do 10. března na adresu: Sekce pro mládež ČBK, ing. Marie Světničková, Thákurova 3, 160 00 Praha 6-Dejvice nebo
[email protected]. Přihlášeným budou zaslány podrobné informace a studijní materiály.
18
INFORMACE
Oslava XIX. světového dne mládeže v diecézích Motto:„Chceme vidět Krista.“ (Jan 12,21)
A RCIDIECÉZE PRAŽSKÁ Sobota 3. dubna 2004 od 9.30 hod. v Salesiánském středisku mládeže (Praha 8 – Kobylisy)
DIECÉZE BRNĚNSKÁ Sobota 3. dubna 2004 v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla
OSTRAVSKO-OPAVSKÁ DIECÉZE 17. – 22. 8. 2004 ve Frýdlantu nad Ostravicí Věk: od 15 let Přihlášky: Diecézní centrum pro mládež, Kostelní nám. 1, 728 02 Ostrava Informace: www.doo.cz/frydlant2004
ARCIDIECÉZE OLOMOUCKÁ 17. – 21. 8. 2004 ve Strážnici Na programu bude mimo jiné mše sv. s kardinálem Joachimem Meissnerem či pěší poutě, workshopy apod. Věk: od 15 let Informace: Centrum pro mládež, Biskupské nám. 2, 771 01 Olomouc
[email protected]; www.ado.cz/straznice2004 Na všech diecézních setkáních budou přítomní naši biskupové.
Velikonoce v Diecézních centrech života mládeže Všichni, kdo by rádi strávili Velikonoce ve společenství mladých lidí a nevědí kde, jsou zváni do Diecézních center života mládeže. Zde bude nejen pestrý program, na jehož přípravě se všichni mohou podílet, ale hlavně zde bude možné zažít hluboké duchovní společenství. A kde DCŽM jsou? Křižovatka v Příchovicích v Jizerských horách Vesmír v Deštném v Orlických horách Přístav v Rajnochovicích v Hostýnských vrších Nazaret v Praze 4-Kunraticích
19
INFORMACE
Připravují Studentský Velehrad Téma: „Dialog“ Motto: „Pro všechny jsem se stal vším, abych získal alespoň některé.“ (1 Kor 9,22) Pořádá: Vysokoškolské katolické hnutí Datum konání: 23. – 25. dubna 2004 Hosté: arcibiskup Jan Graubner, biskup Josef Hrdlička, MUDr. Max Kašparů, MUDr. Marie Svatošová, Jiří Pavlica a další Registrace: www.stojanov.cz/student2004/registrace.htm (do 31.3.2004) Informace: www.stojanov.cz/student2004
Komunita Chemin Neuf 13. - 14. března místo: Ostrava téma: „Nepřijali jste přece ducha otroctví.“ (Řím 8,15) Víkend věnovaný svobodě. Co je to pravá lidská svoboda, co znamená být opravdu svobodným člověkem v dnešní společnosti? Jak se aktivně postavit k realizaci základního lidského povolání: svobodě Božího dítěte? Na víkendu přislíbil účast P. Vincent Breynaert, řeholní kněz komunity Chemin Neuf a odpovědný za mezinárodní misii mládeže pořádané komunitou. 8. - 12. dubna místo: Tuchoměřice téma: Velikonoce s Komunitou Přípravy na Velikonoce a oslavu největšího křesťanského svátku v liturgickém roce bychom rádi prožili se všemi, kdo chtějí vytvořit společenství modlitby a bratrství se členy Komunity Chemin Neuf. Kromě specifických liturgických časů charakteristických pro každý den Svatého týdne budeme mít prostor k naslouchání, vyučování, svědectvím, sdílení ve skupinkách, vytvoření různých tématických dílen. 29. března - 3. dubna místo: Praha - centrum téma : Evangelizace V průběhu celého týdne budeme v odpoledních hodinách zvát lidi v ulicích Prahy formou hudby, tance, divadla, svědectví na večerní setkání v kostele sv. Apolináře. V rámci večerních programů zaměřených na přiblížení Boha a křesťanství hledajícím se bude konat i koncert moderní hudby. Před tímto týdnem proběhne pro zájemce několik přípravných setkání, jejichž místo a čas bude blíže upřesněn. 20
