00 03
PŘÍBĚH V POZADÍ
V poslední době, kdy je situace na Zemi čím dál více nestálá, tedy mnohem víc než dříve, jsme nuceni čelit různým obavám. Jednou z věcí, kterých se obáváme nejvíce je terorismus. Ať už jde o teroristické skupiny válčící proti západní kultuře, či domácí teror–domácí násilí a nebo již dnes neodmyslitelný, mediální teror. Neustálý nátlak na naši mysl skrze televizní obrazovky, časopisy, novinové deníky a internet. Jsme doslova bombardováni ze všech směrů. Tento jev by se dal pojmenovat dle jisté akce nejmenované skupiny, jež nesla název:
Nevtíravý teror. Nevtíravý především v tom smyslu, že většina tohoto informačního a obrazového šumu se tváří jakoby existoval sám o sobě, pro sebe, pro vizuální svět, jeho podobu a osobitý světonázor. My jej vnímáme jako přirozenou součást a často hodláme tvrdit, že se nenecháme stáhnout na toto zahnívající dno informačního odpadkového koše. Tváříme se, že jsme neovlivnitelní. Avšak je to především on (informační a obrazový šum), kdo nás ovlivňuje nejčastěji. Každý večer usedáme k televizi abychom shlédly co se ve
PŘÍBĚH V POZADÍ
světě děje, s touhou získat moc nad vytěženými novinkami: Jsem pyšný, že toho vím více než jiní, jsem rychlejší než ostatní a cítím se být #výjiměčným.
V honbě za touto mocí je však nutno si uvědomit, že nyní již nemůžeme slěpě důveřovat všemu, co je nám prezentováno jako zásadní pravda, dle které můžeme dál řídit naše životy. Naše představa o výjiměčnosti by potom mohla být bolestivě mylná, jelikož nebudeme nijak výjimečnými, nýbrž jen dalšími ovcemi, které uvěřili postprodukované pravdě. Média fungují dle pravidel toho, kdo je řídí. Pokud jsou řízeny nemocným mozkem, mohou tak nakazit další. Šíří epidemie klamných důkazů, vytvářejí strach z oněch epidemíí a uzavírají kruh rotující jako vír, který nás vcucává. Přehrávají jako gramofon z vrchu jim posílané informace, a ani ti, co jim je posílají z onoho vrchu, nestojí na samém vrcholu pravdy. To, co ale ještě více uspokojuje naši touhu po výjmečnosti je internet. Nevyhneme se pokušení kliknout na odkaz v článku, který nás původně zajímal pouze povrchně.
PŘÍBĚH V POZADÍ
Zabředáváme tak hlouběji do problematiky věcí, jež se nám po čase začínají jevit čím dál víc rozkouskované a my již nejsme schopni složit informaci znovu do srozumitelného celku, především proto, že nám jisté články stále chybí. Mohli bychom se internetem proklikávat donekonečna a jen těžko u toho předpokládat, že bychom nakonec porozumněli všemu. Nechci tím říci, že touha po informovanosti škodí našemu zdravému rozumu, je to internet, jehož obsah může vytvářet kdokoliv z nás, a to i člověk, který si tím, že své #dojmy publikuje ve veřejném prostoru–internetu, ukojuje svou výjimečnost. „Tento informační stres si často ani neuvědomujeme, a co je horší, nereflektujeme způsob fungování sítě. Mnoho uživatelů nekriticky příjímá nabízené, což vytváří dokonalé prostředí pro šíření mylných informací a manipulaci s masami.” nejmenovaná skupina, manifest Nevtíravý terror, 2016
NEWS HEALTH RESULTS
MORE HOSPITALS? DO WE HAVE ENOUGH DOCTORS? AND ARE THEY HEALTHY?
7:32 AM ealth group raises questions about police response to Loku shooting.
Commons vote on assisted su
PŘÍBĚH V POZADÍ Když věříš Pokud věříme přítomnému světu, věříme i v jeho budoucnost. Musíme tedy věřit i lidem, kteří tento současný svět svtořili. Nejde již o Boha, svořitele světa. Jde o člověka, který dnes, za pomoci toho co stvořil, svět ovládá. Dřívě věřil člověk v Boha, jelikož neměl příliš na výběr. Byl v úžasu z přírodních jevů, z jejich síly a nepředvídatelných změn ve světě jímž byl obklopen. Nechápal vychřice, potopy, hvězdné nebe, dokud nebyly popsány slovy a byly tak vysvětleny a pochopeny. Nechci však spekulovat o existenci stvořitele ani o vzniku světa, nýbrž chci říci, že ten kdo ovládá dnešní svět již není Bůh, ale člověk za pomoci toho, co mu bylo dovoleno vytvořit. I to, že dnes lidé mají víru v Boha je cesta jak svět ovládat a je to předvším lidský výmysl, nikoli výmysl Boží. Věříme povětšinou tomu člověku, který se zdá být více informovaný než my. Například věříme doktorům, v jejich schopnost nás léčit, jelikož nemáme ponětí o účinosti léků, ani o podrobnostech soustavy našich orgánů.
Mnohdy nemáme ani ponětí co nám škodí, či co nám naopak pomáhá. Věříme učitelům, jelikož předpokládáme, že to, co se učíme je správně a nemůže to být jinak, jelikož se to všichni ostatní učí stejně. Věříme našim rodičům, především proto, že doufáme, že pro nás chtějí to nejlepší, což pramení z čisté lásky k nám. Věříme také historii, avšak už pouze jen na základě toho, jak je nám předkládána, jak je zapisována. Všichni tito lidé, rodiče, doktoři, učitelé a historici nám přináší informace, kterým věříme.
PŘÍBĚH V POZADÍ Když věříš Avšak můžeme věřit něčemu, co nemá cit, přesto, že „to” stvořil člověk oplývající city, ale zároveň pohřbil všechnu citlivost v necitlivém sterilním prostředí? Věci nemohou přenášet city. Mohou přinášet vzpomínky a s nimi #emoce. Ale věci, které jsme nikdy nespatřili nám nemohou přinést žádný nový cit ani emoci. Je pro nás těžké si je vůbec předtavit, když neznáme jejich fyzickou podobu. Jsou jenom pouhým abstraktním nic. Věci nebyly stvořeny proto, abychom jim věřili. Byly stvořeny proto, abychom je používaly, abychom si usnadnili život. Tudíž nevěříme věcem, ale lidem, které je ovládají a lidem, kteří je vytvořili, jelikož měli správné informace o tom, jak je vytvořit. Tyto věci (jako jsou mixéry, auta, letadla) nám také přináší určité informace. Jsou to informace, které jsou založeny např. na fyzikálních zákonech, které předtím popsali vědci a fyzici. Pokud letíme letadlem, dostáváme informaci o tom, že se dá za jisté rychlosti překonat gravitace. Všechny tyto vynálezy však mají hmotnou podobu, jsou uchopitelné. Pohybujeme se tedy ve světě předmětů, kterým věříme na základě toho, že je vynalezl někdo, v jehož schopnosti vkládáme důvěru
PŘÍBĚH V POZADÍ Když věříš
a věříme v jejich existenci, protože je možné je vidět. Pokud však člověk stvořil internet a účel jeho vzniku byl rovněž užitek, usnadnění či zrychlení, představit si ho nelze. Nestvořil totiž stroj, nýbrž novou hodnotu. Tato nová hodnota nám také předává informace (což je jejím hlavním účelem) a postupně si svou funkčností získala naši důvěru. Avšak pokud se bavíme o důvěryhodnosti hmotných věcí, informace jako takové, hmotné nejsou. Jsou to
zkušenosti uložené v myšlenkách, které se posléze někdo rozhodl publikovat v knihách. Nyní se však všechny tyto zkušenosti rozpustily v síti, která má na rozdíl od knih, jedinečnou schopnost nabývat stále na objemu. Netvoří ale obří knihovnu faktických zkušeností, nýbrž je to smíchanina všeho, co člověk prožívá. Nemůžeme tak dál hovořit o #důvěře, jelikož množství těchto dojmů a informací se smísila ve skupenství útržků pravd a lží.
PŘÍBĚH V POZADÍ Prázdná mysl Prázdná mysl je termín pojmenovaný psychology, který se vyskytl po boomu internetových fór, kde se velké množství lidí v poslední době stále častěji svěřuje s jejich depresivními pocity. Stěžují si na obsesivní symptomy bezmyšlekovosti, utápění se v letargii a extrémním smutku. Svěřují se se zvýšenou potřebou spánku a náhlou touhou zůstávat v ústraní. Někteří specialisté, vyšetřující tento problém, tvrdí, že je to způsobeno nadměrným trávením času před monitorem počítače a surfováním na internetu. Považují internetový prostor za virtuální realitu, která se svým
složením liší od lidského uvažování–tedy od složení našeho mozku a tudíž celého fungování lidského těla, jež je ovlivněno psychikou. Síť internetu je nedostačující. Přesto, že v ní lpí nekonečné množství informací, ze kterých může lidský mozek čerpat užitečné, nesmíme zapomínat na fakt, že internet je pouhým úložištěm. Je skladem informací a naše existence omezená na setrvávání v něm a čerpání pouze z jeho obsahu, nemůže nijak nahradit zkušenosti získané v reálném životě. Takže pokud se celé dny noříme do tohoto virtuálního prostoru, naše přirozené aktivity
PŘÍBĚH V POZADÍ Prázdná mysl jsou limitovány a postrádáme tak opravdové zkušenosti, které v nás probouzí emoce. Náš mozek, přesto že se kulturně vzdělává ve zdánlivě přehledném archivu, zaostává. Jsme v tomto světě osamoceni. Možná se zdálo, že s nástupem sociálních sítí se něco mění. To není ale zdaleka pravda. Právě ony sociální sítě jsou zhoubnými Černými dírami ztrácejícího se času a iluzivního pocitu sociálních zkušeností postrádajících emoce, které jsme zvyklí prožívat u běžné konverzace. Termín „Prázdná mysl“ je tedy abstraktní prožitek, avšak vše, co je abstrakt-
ní nemá nic společného s životem člověka (tedy s přirozeným fungováním). A abstraktní obrazy a situace v prostoru online jsou vytvářeny bez emocí, především počítačem, jelikož to nejsme my, kdo ve skutečnosti publikuje, ale umožňuje nám to systém počítače. Co víc, už dnes jsou sociální sítě virtuálním hřbitovem. Profily zemřelých uživatelů se budou nadále množit, až překročí počet těch živých. Za pár let se tak budou žijící uživatelé nacházet uvnitř obrovského bezvýznamného pomníku.
PŘÍBĚH V POZADÍ Prázdná mysl
Tenkrát jsem cestoval šedou krajinou. Všechno se nořilo do šedé mlhy připomínající těžkou smogovou bariéru. Mohl jsem sice vidět skrz, ale cítil jsem, že celou tu prachovou zeď vdechuji. Tu a tam se na povrchu objevily menší boule, ale jinak tam nebylo nic. Žádná tráva, žádná zeleň, ani kameny, hory, voda... Výhled byl vždy plochý a prázný jako obrovská nicota s nedosažitelným horizontem. Překročil jsem mnoho států, ale nikdy jsem nenarazil na žádnou hranici. Horizont vypadal pořád stejně. Nikdy jsem se nemusel zastavit abych se rozhlédl, nebylo do čeho narazit, ani o co zakopnout. Hluboho uvnitř jsem cítil vyhaslou naději. Věděl jsem, že moje cesta skončí v místě, kam jsem se dříve rozhodl odejít. Ale po této vyčerpávající cestě vím, že až tam dorazím, pocítím velké zklamání.
