Neviditelní Herculesy míří do Česka Když velí Spartan Modré barety přebírají misi Gladiátoři na Shanku

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

5

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

11

Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 15. 4. 2009 Toto číslo vyšlo dne: 4. 5. 2009

Kontakty

14

Vlastimil Beránek tel.: 973 215 594 mobil: 606 721 451 e-mail: [email protected]

2

Herculesy míří do Česka . . .

4

Když velí Spartan

. . . . . .

5

Modré barety přebírají misi . . . . . . . . .

8

Gladiátoři na Shanku Odpovědnost předat místním

. . . . 10

. . . . . . . 11

(Ne)obyčejný závoz

. . . . . 14

Obrana na dálku . . . . . . . 18 Polní nemocnice připravena . . . . . . . . . . 20 Chemici rychlé reakce . . . . 23

Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected]

Mobilní hangár do misí . . . 26 V Čáslavi „kráčejí“ správným směrem

Martin Koller tel.: 973 215 935 mobil.: 724 071 112 e-mail: [email protected]

. . . . . 28

Znalosti a informace na nejvyšší úrovni . . . . . . 30

Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257

Psa technika nenahradí . . . 32

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

Berlínský most . . . . . . . . 35 Objektivem neznámého legionáře . . . . . . . . . . . 40

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Neviditelní . . . . . . . . . .

Paměť armády . . . . . . . . 42

20

Jazykový koutek . . . . . . . 46 A spoj . . . . . . . . . . . . . 48

NÁVŠTĚVA

Nejen policisté, ale i vojáci přispěli ke zdárnému průběhu návštěvy Baracka Obamy v Praze

NEVIDITELNÍ

Areport 9/2009

Text: Vladimír MAREK Foto: Jan KOUBA

2

Návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy počátkem dubna v Praze si vyžádala ta nejpřísnější bezpečnostní opatření. A tak lidé mohli vidět pancéřovanou limuzínu, speciální prezidentský vrtulník, odstřelovače na střechách domů a příslušníky ochranky sedící se samopaly v kufrech aut.

Kromě této bezprostřední ochrany existoval ještě jeden, méně nápadný bezpečnostní okruh. Lidé, kteří ho tvořili, stáli v pozadí. A právě na něm se podíleli mnozí příslušníci Armády České republiky. Ta celkově na plnění těchto úkolů vyčlenila 420 lidí a 75 kusů techniky. Do vzduchu vzlétly letouny JAS-39 Gripen, L-159, vrtulníky Mi-24, připraveny byly také vrtulníky Mi-17 a zdravotnický vrtulník W-3A Sokol. V této souvislosti se v okruhu padesáti kilometrů od Prahy od soboty 4. dubna od dvanácti hodin do neděle 5. dubna do čtyřiadvaceti hodin aktivovala bezletová zóna. V ní byl zakázán provoz všech letounů bez povolení řízení letového provozu. V Praze a nejbližším okolí se rozmístily prvky 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce. Jejich úkolem bylo monitorovat radiační a chemickou situaci a v případě potřeby poskytnout i nezbytnou ochranu. Bezpečnost návštěvy zajišťovaly i komplety KUB z 25. protiletadlové raketové brigády ze Strakonic. Na bezpečnostních opatřeních se podíleli rovněž vojáci z 26. brigády velení, řízení a průzkumu ze Staré Boleslavi, příslušníci 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje z Opavy, specialisté z Ústředního vojenského zdravotního ústavu, vojenští pyrotechnici, psovodi a vojenští policisté. Veškeré trasy a objekty, ve kterých se americký prezident pohyboval,

podléhaly zvláštnímu režimu. Na základě pokynu ochranné služby Policejního prezídia Policie České republiky museli psovodi z Veterinární základny v Chotyni se svými svěřenci všechna tato místa předem zkontrolovat. Podobné prohlídky vytypovaných míst před příjezdem tak významné návštěvy totiž patří k standardním opatřením. Po celou tuto dobu byla navíc základna v pohotovosti. „Tu držíme v souvislosti s předsednictvím naší republiky v Radě EU nepřetržitě od počátku roku až do konce června,“ řekl nám velitel Veterinární základny v Chotyni podplukovník Marek Purmenský. „Myslím, že jsme na všechny situace, které mohou nastat, dobře připraveni.“ Pěti psovody s deseti psy se do tohoto úkolu zapojila i Vojenská policie. V souvislosti s návštěvou na prohlídky vybraných objektů poskytla i deset pyrotechniků. Dopravní služba Vojenské policie navíc pomáhala po celém území České republiky zajišťovat průjezd vojenské techniky sloužící k vytvoření odpovídajících bezpečnostních standardů. V pohotovosti byla i Ústřední vojenská nemocnice v Praze (ÚVN). „Pro případ akutní potřeby jsme vyčlenili tým lékařů a sester připravených poskytnout odbornou zdravotnickou péči. Tíha odpovědnosti v tomto případě ležela především na lékařích emergency a urgentního příjmu,“ vysvětluje Iva Ruskovská z ÚVN. „Povinností

vedoucího lékaře směny urgentního příjmu by bylo bezprostředně diagnostikovat počáteční zdravotní stav a ihned zajistit příslušné specialisty, kteří by dále pokračovali v případném ošetření.“ Na oddělení jednotky intenzivní péče připravili pro Baracka Obamu samostatný prosklený box, který by umožnil sledovat pacienta po dobu čtyřiadvaceti hodin denně. Další takovýto box vyčlenilo anesteziologicko-resuscitační oddělení. Jednu místnost rezervovali i pro příslušníky týmu amerického prezidenta, kteří byli po celou dobu v ÚVN přítomni.

Areport 9/2009

NÁVŠTĚVA

3

UDÁLOST

ROZHOVOR

Areport 9/2009

„ Koncem letošního roku by Armáda České republiky měla dostat jako dar americké vlády dalších šest vozidel Humvee. Projednávali jste i otázky případné americké podpory a pomoci našim kontingentům v Afghánistánu? Hovořili jsme o tom, ovšem ne v detailech. Zmínili jsme, že byl zahájen obranný a strategický dialog. Což je vlastně nejvyšší forma možné spolupráce mezi našimi ministerstvy. Samotnou návštěvu chceme připravit v nejbližších týdnech, abychom případnou spolupráci v těch oblastech, na jejichž nastartování máme zájem, mohli co nejdříve rozvíjet. Součástí tohoto programu je i pomoc při získání čtyř transportních letounů C-130 Hercules od americké strany. Prostřednictvím

videokonference ještě domluvíme některé technické údaje. Chtěli bychom v dohledné době získat dva provozuschopné herculesy, abychom doplnili naši transportní flotilu. Jednali jsme ale i o pomoci při strategické přepravě do Afghánistánu a o podpoře našich speciálních sil a provinčního rekonstrukčního týmu. „ Mohl byste upřesnit, v jakém konkrétním termínu můžeme tyto letouny dostat? Na to si budeme muset ještě počkat. Herculesy jsou připravené k odebrání. Dva z nich by měly létat a další dva by měly být rozebrány na náhradní díly. Musíme mít ale jistotu, že budou zajištěny všechny technické náležitosti včetně výcviku osádky. Do té doby nechceme dělat nějaké závěry.

České vzdušné síly by měly od Američanů získat čtyři letouny Hercules C-130

LO G

R

4

„ O čem konkrétně jste jednali? Témat, o kterých jsme hovořili, bylo mnoho. Nešlo ale o žádné zdvořilostní formality, schůzka byla vysloveně pracovní. Americkou stranu zajímal náš pohled na protiraketovou obranu. Chtěli seznámit se současnou situací a možnostmi do budoucna. Sdělili nám svůj postoj, který v České republice již prezentoval prezident Barack Obama. Američané jsou v současné době ve fázi hodnocení toho, co se doposud v oblasti protiraketové obrany udělalo. Počítají náklady a efektivitu, během několika měsíců by měl být tento proces ukončen. Výstupem bude návrh, jak pokračovat dál. Bavili jsme se i o případných hrozbách, nakolik jsou reálné, a o postoji Ruska. S ním je potřeba diskutovat. Když projeví skutečný zájem, tak se s ním dá na protiraketové obraně spolupracovat. Pokud by tohle všechno vedlo k tomu, že Írán ustoupí od svého jaderného programu a vývoje řízených střel, pak by se samozřejmě žádné zařízení stavět nemuselo. Uvidíme ale, jak všechno dopadne.

T

A

HERCULESY míří do Česka

Provinční rekonstrukční tým (PRT) Lógar je od letošního 5. února v sestavě a pod operačním velením amerického úkolového uskupení Spartan. O necelé tři týdny později začal plnit operační úkol v této provincii v pořadí již třetí kontingent Armády České republiky pod velením podplukovníka Petra Procházky.

Když Když velí velí SPARTAN SPARTAN „ V provincii Lógar jste již několik týdnů, jaká je bezpečnostní situace v této části Afghánistánu? Celková bezpečnostní situace v prostoru působení českého provinčního rekonstrukčního týmu je hodnocena jako zhoršená a nestabilní, a to především v jižní části provincie. Pokud budeme hovořit v číslech, aktivita povstalců v letošním roce dosáhla ve srovnání se stejným obdobím v loňském roce téměř dvojnásobku. To svědčí o tom, že i povstalci považují letošní volební rok za zlomový pro budoucí vývoj Afghánistánu. Pro situaci v provincii Lógar jsou v současné době klíčové cílené bezpečnostní operace prováděné koaličními jednotkami v úzké

součinnosti s Afghánskými bezpečnostními složkami (ANSF). „ Co pro váš kontingent znamená zařazení do uskupení Spartan? Museli jsme se přizpůsobit novým standardům uskupení Spartan a navýšení jednotek, které operují v tomto prostoru. Vzhledem k těmto počtům je koordinace mnohem obtížnější a musí probíhat přesnější synchronizování jednotlivých akcí v daných prostorech. Americké jednotky se také podílejí na úkolech rekonstrukce a úzce spolupracují s českým PRT. Naším úkolem je provádět v souladu s mezinárodním právem a pravidly nasazení v misi ISAF vojenské operace

v provincii Lógar za účelem podpory vlády Afghánistánu, vytvořit a udržet bezpečné a stabilní prostředí s úplným zapojením ANSF, a tím usnadnit proces rekonstrukce a prostřednictvím působení civilních expertů se přímo podílet na rozvoji této provincie. „ Jak se vaše úkoly liší od předchozího kontingentu, participujete nějakým způsobem s Američany? Vzhledem k tomu, že se zvýšily naše operační schopnosti, můžeme lépe monitorovat prostředí a provádět průzkum regionů, kde se uvažuje o dalších rekonstrukčních projektech. Pracujeme tedy podstatně efektivněji

Areport 9/2009

V pátek 17. dubna přijal první náměstek ministryně obrany Martin Barták americkou delegaci vedenou senátory Carlem Levinem a Susan Collinsovou. Jako každá návštěva amerických senátorů zabývajících se oblastí bezpečnosti a vyzbrojování má i tato pro naše ministerstvo a pro zahraniční politiku České republiky velký význam. Po skončení jednání jsme se prvního náměstka ministryně obrany zeptali na význam schůzky.

Text a foto: Pavla POLÁKOVÁ

PR

Text: Vladimír MAREK Foto: Jan KOUBA

5

ROZHOVOR

ROZHOVOR

a rychleji, což se projevuje už teď zvýšením počtu patrol v porovnání s loňským rokem o 70 procent. Samozřejmě se podílíme i na zajištění bezpečnosti, a to nejenom na základně, ale i v prostorech, které jsou pro nás z hlediska stávajících i budoucích projektů klíčové. Společně s americkými kolegy se podílíme na tvorbě databáze a oboustranné informační výměně. Jsme připraveni si vzájemně pomoci, což je logické a v koaličních silách také standardní. V poslední době jsme prováděli pěší patroly v Pol-e’Alam, kde nás o to Američané požádali, protože byli vázáni bezpečnostní operací v jižní části provincie. Využili jsme toho zároveň k tomu, že jsme si výborně zmonitorovali oblast hlavního města provincie, nafotili jsme si důležité objekty do databází a provedli rekognoskaci prostorů vytypovaných pro rekonstrukci. Byla to obrovská možnost doplnit si naše znalosti o metropoli. „ Téměř současně s vaší rotací došlo i k obměně civilního

6

týmu. Jak se vám s ním spolupracuje? Myslím si, že komunikace je velmi dobrá. Víme, co chceme, hlavní směr úsilí máme jasně daný. Společné úkoly jsme naplánovali až do července, kdy provedeme upřesnění na další kvartál. Tým se s vojáky sžil, na patroly už obě strany vyjíždějí jako „staří známí“. Civilní kolegové respektují bezpečnostní standardy a my se snažíme splnit jejich profesní potřeby, které mají v daných prostorech. Je samozřejmé, že v první řadě musí proběhnout průzkum oblasti, abychom si byli vědomi bezpečnostních rizik. Pak následuje jejich odborné posouzení z hlediska projektového záměru. „ Můžete vysvětlit mechanismus společného plánování? Náš operační rozkaz vychází z operačního rozkazu úkolového uskupení Spartan, a byl zplánován ještě na území České republiky před rotací kontingentu. Řeší plnění operačního úkolu během prvních devadesáti dnů mise, tedy do května.

V současnosti jsme ve spolupráci s civilními experty připravili jeho aktualizaci na dalších devadesát dní, do konce července. To je standardní způsob plánování v operaci ISAF. Další aktualizaci uskutečníme v srpnu. Je pravděpodobné, že bude ovlivněna nadcházejícími volbami a bezpečnostní situací v provincii. Doposud byly projekty realizovány hlavně v okolí strategické komunikace Utah a dalších vedlejších zpevněných cest. Náš současný úkol je jít mimo tyto komunikace, do oblastí, kde rekonstrukční projekty zatím nebyly. „ Kdo zodpovídá za projekt po jeho dokončení? Projekty jsou po dokončení předány místním úřadům či ministerstvům, které společně s komunitami, pro něž byly realizovány, přebírají zodpovědnost. To je součástí posilování pravomocí a vlivu afghánské vlády na všech úrovních, což je plně v souladu se strategickými dokumenty Afghanistan Compact, Afghanistan National Development Strategy a dalšími.

„ Do jaké míry využíváte zkušenosti, které získali příslušníci vašeho kontingentu během působení ve Fayzabádu? Z hlediska situačního se jedná o dvě rozdílné oblasti. Provincie Badachšán na severu Afghánistánu, kde se Fayzabád nachází, je osídlená většinou Tádžiky, kteří působili v Severní alianci proti Talibanu. Kdežto Lógar na jihovýchodě země je osídlen převážně Paštuny, což je etnikum, ze kterého Taliban pochází, takže je jim tato ideologie bližší. Na druhou stranu většina populace v provincii Lógar chápe působení koaličních sil v této zemi. Lidé mají zájem na míru a podporují rekonstrukční procesy. PRT Fayzabád nám dal zkušenosti, od kterých se odvíjela příprava a plánování kontingentu do mise, princip práce jednotek PRT totiž zůstává stejný. Teď už ale sbíráme zkušenosti zde a všechno je otázkou vývoje. Postupy nepřítele, který zde působí, se mění. Stejně tak se musí měnit naše taktika. Z tohoto pohledu byl Fayzabád dobrým výchozím bodem z hlediska získání znalostí o afghánském prostředí. Věděli jsme, do jaké situace jdeme a co nás může potkat. V současné době už jsou vojáci plně aklimatizováni na podmínky Lógaru a vědí přesně, jak se mají chovat a jaké nebezpečí jim hrozí.

Areport 9/2009

„ V květnu letošního roku začne v Afghánistánu volební kampaň, která vyvrcholí 20. srpna prezidentskými volbami. Co to pro váš kontingent znamená? Svobodné volby jsou jedním ze základních lidských práv, vyjádřených v Univerzální deklaraci o lidských právech, která byla schválena i Afghánistánem. Zajištění voleb je zásadní prioritou afghánské vlády. Na jejich bezpečnost budou dohlížet místní ozbrojené síly. Na organizaci voleb se podílí mezinárodní společenství vedené OSN a v Afghánistánu zastoupené misí UNAMA. Očekáváme však, že v červnu obdrží úkoly k volbám i koaliční jednotky. V případě, že by došlo ke kritickým incidentům nebo ke zhoršení situace v provincii Lógar, počítáme s tím, že budeme připraveni podporovat afghánské ozbrojené síly.

7

Náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek se v africkém Čadu účastnil předání odpovědnosti mezi silami EUFOR a OSN

Modré barety PŘEBÍRAJÍ MISI

Areport 9/2009

Text: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ Foto: mjr. Ladislav HERBER

8

Náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek se v polovině března zúčastnil v Čadu slavnostního ceremoniálu předání odpovědnosti mezi silami EUFOR Tchad/RCA a mezinárodními silami pod hlavičkou OSN – MINURCAT (Mission des Nations Unies en République Centrafricaine et au Tchad).

Generál Picek na této významné akci zastupoval v Čadu s ohledem na naše předsednictví v Radě Evropské unie Českou republiku. Do Afriky odletěl z Paříže společně s francouzským ministrem zahraničních věcí Bernardem Kouchnerem. Delegaci na letišti v N’Djameně přivítal ministr zahraničních věcí Čadu Moussa Faki.

Později se společně s náměstkem generálního tajemníka OSN pro operace na udržení míru Alainem Le Royem, zvláštním velvyslancem generálního tajemníka OSN pro misi MINURCAT Victorem Da Silvou Angelem a jeho zástupkyní Rimi Salah, operačním velitelem velitelství EUFOR generálem Patrickem Nashem a ostatními hosty zúčastnil slavnostního večera pořádaného ministerským předsedou Čadu Youssoufem Salehem Abbasem. Další den se ve městě Abéché uskutečnil slavnostní ceremoniál předání odpovědnosti mezi silami EUFOR a misí OSN – MINURCAT. V odpoledních hodinách pak generál Vlastimil Picek navštívil společně s ostatními uprchlické tábory Djabal a Gassire poblíž Gozbeidy. Zahájení vojenské operace Evropské unie v Čadu a Středoafrické republice (SAR) je spjato s eskalací konfliktu v súdánském Dárfúru, který trvá již

konfliktu zároveň Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy vyzvala členské země EU k přípravě vojenské mise ESDP na východě Čadu

postiženého konfliktem. Jednotky EUFOR v tomto období poskytly významnou podporu silám OSN, které je po jejich odchodu mají nahradit.

od roku 2003. Po monitorovací misi AMIS v Dárfúru, které poskytovala Evropská unie technickou podporu, a misi UNAMID pod hlavičkou Africké unie a OSN, byl v roce 2005 zasažen konfliktem i sousední Čad. V červenci 2007 rozhodla Rada bezpečnosti o rozmístění mise OSN v Čadu a SAR – MINURCAT. Z iniciativy Francie a z obav před eskalací

a na severovýchodě Středoafrické republiky. Koncem ledna 2008 byla na tomto území zahájena vojenská operace Evropské unie. Počátečních operačních schopností dosáhly jednotky 15. března 2008. Délka mise byla naplánována na jeden rok. Operace významně přispěla k zajištění bezpečnosti v dané oblasti a podpořila mezinárodní úsilí na ochranu civilního obyvatelstva

Postupné stažení sil EUFOR bude probíhat až do 31. května tohoto roku. Do operace EUFOR TCHAD/ RCA byla Armáda České republiky zapojena dvěma důstojníky. První působil na operačním velitelství v Mont Valérien ve Francii a druhý na velitelství operace v Čadu ve městě N’Djamena. Jejich činnost byla ukončena letos v březnu.

Areport 9/2009

UDÁLOST

9

MISE

GLADIÁTOŘI na Shanku Text a foto: Pavla POLÁKOVÁ

10

Velení provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru připravilo pro své podřízené zajímavou sportovní soutěž Za vydatného povzbuzování osmdesátky diváků tito borci předvedli skutečně obdivuhodné výkony. Vzdálenost deseti metrů s třiapůltunovým landroverem překonal Američan Cotton za 11,3 sekundy. Se dvěma pětašedesátikilovými „kufry“ si nejlépe poradil podpraporčík Martin Bendula – 20 metrů za 7,8 sekundy! O to překvapivější bylo o několik desítek minut později zjištění, že Martin v sobě našel ještě dostatek sil na to, aby porazil své soupeře i v poslední disciplíně. Osmdesátikilovou pneumatiku dopravil do cíle za 27,8 sekundy. Diváci viděli spoustu opravdu mimořádných výkonů. Ve tvářích soutěžících se zračilo obrovské úsilí, s nímž překonávali nejen zátěž, ale mnohdy i sebe samé. Nechyběly ani okamžiky zklamání. To třeba, když jednomu

ze soutěžících ve velké rychlosti vypadly železné kufry z rukou nebo když se dalšímu pneumatika nekontrolovatelně roztočila a on musel vysilující disciplínu opakovat. Nicméně celé odpoledne se neslo v příjemné atmosféře. V mezinárodním siláckém klání, v součtu výsledků všech tří disciplín, zvítězil velitel družstva oprav techniky podpraporčík Martin Bendula, na druhém místě skončil skladník nadrotmistr Petr Palacký a třetí místo obsadil americký seržant Carr. Ještě večer v jídelně si lidé sdělovali zážitky ze soutěže. „Gladiátoři“ i diváci si očividně přišli na své. Snad se podobná sportovní odpoledne stanou tradicí. Vojáci ze 4. mobilního pozorovacího týmu totiž na další víkend připravili soutěž v pytlování a turnaje ve stolním tenise a v šachu.

ODPOVĚDNOST předat místním Text a foto: Pavel LANG

Motto bechyňských ženistů zní: Sloužíme, abychom pomáhali. Tento příslib, společně s profesionály z bezmála dalších šedesáti vojenských útvarů a zařízení Armády ČR, nyní plní v českém prostoru odpovědnosti na severovýchodě Kosova. Svým dílem přispívají, aby mohlo zdejší obyvatelstvo v bezpečném prostředí vést plnohodnotný život a budovat demokratickou společnost. Sedm set padesát kilometrů čtverečných v severovýchodní části Kosova, jehož součástí je i pětaosmdesát kilometrů dlouhý

úsek administrativního rozhraní se Srbskem, tzv. Administrative Border Line – ABL. To je od ledna do konce července letošního roku prostor

Róbert Bielený: „Věřím, že odborné schopnosti, vojenské dovednosti, odvaha a lidskost mých podřízených přispívají ke stabilitě situace na Balkáně.“

Areport 9/2009

Služba v zahraniční vojenské misi je specifická i tím, že volný čas v podobě, jak ho známe z mírové služby, v podstatě neexistuje. Všichni vojáci jsou neustále v pohotovosti, navíc pořád je co dělat. Přesto se občas nějaká ta chvilka na odreagování najde. Někdo čte, jiný sleduje filmy, další hraje s kolegy třeba karty. Sportovat ale chodí všichni. Podobně je tomu i v případě českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) dislokovaného na základně Shank v afghánském Lógaru. Občas se podaří připravit nějakou společnou akci, při které se lidé protáhnou, pobaví a přijdou na jiné myšlenky. Osobní štáb velitele PRT zorganizoval před nedávnem gladiátorské hry, což byl vlastně jakýsi silový trojboj. Skládal se z disciplín šitých na míru silným chlapům, jako bylo tažení opancéřovaného landroveru, přenášení břemene a překlápění pneumatiky z obrněného transportéru. Vše na vzdálenost deseti metrů tam a zpět. S výjimkou tažení auta. To už zpátky tlačit nemuseli. Do soutěže se přihlásilo dvacet siláků z řad českých vojáků, čtyři Američané a jejich afghánský tlumočník.

11

MISE

Areport 9/2009

slouží třiačtyřicet) má za sebou minimálně jedno nasazení v zahraniční misi. Součástí 14. kontingentu AČR je rovněž záložní rota, již v počtu 106 osob tvoří příslušníci 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce. Pro úplnost je třeba zmínit i zastoupení ve štábních odborných a řídících funkcích na hlavním velitelství a štábu sil KFOR, na velitelství mnohonárodního úkolového uskupení Střed, ve zpravodajských orgánech, v mnohonárodní jednotce Vojenské policie a v mnohonárodní jednotce velitelství a logistiky.

12

odpovědnosti 14. kontingentu Armády České republiky v silách KFOR, kterému velí podplukovník Róbert Bielený. Celkem 411 profesionálů, z nichž je 285 příslušníků ze 151. ženijního praporu Bechyně a 153. ženijního praporu

Olomouc, respektive z velitelství a štábu bechyňské 15. ženijní brigády, a dalších 126 specialistů z 58 vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. Zajímavou skutečností je fakt, že zhruba polovina z přítomných vojáků a vojákyň (žen ve „čtrnáctce“

Postupné předávání pravomocí Hlavní operační úkol dosavadních čtrnácti kontingentů Armády České republiky v silách KFOR byl takřka totožný – udržovat bezpečnost a pořádek ve svěřeném prostoru odpovědnosti a svojí stálou přítomností napomáhat mírovému soužití všech obyvatel Kosova, bez ohledu na jejich etnický původ nebo náboženství. Od května letošního roku dojde pravděpodobně ke změně. „Definitivní rozhodnutí velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed – MNTF(C)

Multinational Task Force-Centre – finského brigádního generála Halonena nemám v této chvíli ještě na stole, ale o připravovaném zámyslu jsem informován,“ říká podplukovník Róbert Bielený a dodává: „V našem případě dojde na omezenou dobu, zhruba dvou měsíců, ke spojení prostorů odpovědnosti české roty D-Coy a slovenské roty E-Coy. Obdobným způsobem budou postupovat i jednotky dalších účastnických zemí MNTF(C), a to z Finska, Irska, Švédska a Lotyšska. Následně se tato přechodná fáze vyhodnotí. Přibližně od srpna se předpokládá vytvoření mnohonárodního uskupení se společným zájmovým prostorem, v němž by mohly jednotlivé manévrové roty v případě potřeby kdekoliv zasahovat.“ Důvod výše uvedeného směrování je zřejmý. Přenést monitorování a patrolování, především v etnicky smíšených oblastech, na místní kosovskou policii KPS (Kosovo Police Service). „My se soustředíme na nejkritičtější lokality. V prostoru D-Coy to bude například administrativní rozhraní mezi Kosovem a Srbskem nebo město Podujevo. Chceme postupně předávat pravomoci

místním úřadům a samosprávám, jakož i odpovědnost za bezpečnost v regionu kosovským policejním a ozbrojeným složkám,“ vysvětluje velitel 14. kontingentu AČR. Podplukovník Bielený působil v této balkánské operaci již od ledna do července 2007 na postu zástupce náčelníka štábu MNTF(C) KFOR. „Současný stav hodnotím jako mnohem méně napjatější než ten přede dvěma roky. Postupné předávání odpovědnosti do místních rukou je tudíž na místě. Tím ale neříkám, že je stávající situace zcela stabilní. Vše musí probíhat vyváženě. Žádný z kontingentů ozbrojených sil tady však nepráskne dveřmi a odjede domů. Neuvážená řešení by zde mohla destabilizovat situaci,“ zdůrazňuje pplk. Bielený a s radostí konstatuje, že od lednového působení 14. kontingentu v Kosovu nedošlo k žádnému vážnějšímu incidentu, který by bezprostředně ohrozil bezpečnost jeho podřízených. „V českém prostoru odpovědnosti žijí, kromě jedné srbské komunity osmi starých osob v Sekirači, výhradně kosovští Albánci. Na jejich přístup k českým vojákům si nemůžeme stěžovat,“ dodává. Nepřetržité patrolování „Je to naše vlajková loď a všechny podpůrné prvky musejí dělat maximum, aby každodenně dostávala odpovídající servis ke svojí činnosti,“ neustále zdůrazňuje podplukovník Bielený příslušníkům kontingentu. Na mysli má manévrovou rotu D-Coy, která je hlavním nositelem operačního úkolu. Nezasvěceným sdělíme, že je organizačně složena ze čtyř manévrových čet a jak již bylo uvedeno, disponuje veškerými podpůrnými prvky, aby byla operačně samostatná. Jedná se například o ženijní četu a odbornou skupinu pyrotechniků EOD (Explosive Ordnance Disposal). Při monitorování vybraných lokalit jsou patroly posilovány psovody se psy vycvičenými k vyhledávání zbraní, munice, výbušnin a narkotik. O zdravotní zabezpečení je postaráno péčí lékařů a zdravotníků, kteří jsou

v pohotovosti pro výjezd k případným zraněním nebo dopravním nehodám. S jednotkou vyjíždějí do terénu na plánované dlouhodobé operace. Součástí struktury roty je také tým pro civilně-vojenskou spolupráci LMT (Liaison Monitoring Team). „Jestliže si okolnosti žádají další specialisty, třeba z národní logistické roty nebo z vojenské hasičské jednotky, zabezpečíme jim je,“ konstatuje velitel. Utajovanému režimu nepodléhá ani bližší pohled na výzbroj a techniku. Příslušníci roty D-Coy jsou vyzbrojeni samopaly vz. 58, ráže 7,62 mm, dále pistolemi vz. 82, ráže 9 mm, univerzálními kulomety vz. 59 a odstřelovacími puškami Dragunov vz. 63, ráže 7,62 mm. Jednotka má k dispozici zhruba sto padesát kusů techniky různého typu. Jedná se o bojová vozidla pěchoty BVP-2, obrněné kolové transportéry OT-64, lehká terénní vozidla Land Rover LR-110 a UAZ-469, nákladní a speciální vozidla Tatra T815. Každodenním „chlebíčkem“ příslušníků manévrové roty je patrolování v prostoru odpovědnosti. „Z příslušníků roty D-Coy lze denně postavit až sedm patrol. Při standardním složení osmi profesionálů v každé z nich se doberete počtu zhruba šedesáti vojáků. To jsou dvě třetiny celkového počtu jednotky, které se permanentně nacházejí ve službě. K tomu přičtěte řádné dovolené, nemoci a nejrůznější vojenské povinnosti. Na nedostatek práce si nelze stěžovat. Proto kladu veliký důraz na mimoslužební aktivity. Po splnění úkolu a ošetření výzbroje a techniky je třeba maximálně regenerovat,“ říká podplukovník Bielený. Na velitelství kontingentu nám sdělují další zajímavosti. Čeští vojáci několikrát týdně společně patrolují s hlídkami ozbrojených sil Srbska při ochraně tzv. „abeelky“ mezi Kosovem, Srbskem a Černou Horou a provádějí prohledávací operace s místní kosovskou policií. Spolupráce s nevládními a humanitárními organizacemi na rekonstrukci infrastruktury je již samozřejmostí.

Areport 9/2009

MISE

13

LOGISTIKA

(Ne)obyčejný závoz Text a foto: Pavel LANG

Areport 9/2009

Tisíc sedm set šedesát tam a tisíc osm set čtyřicet zpět. Tolik kilometrů projeli řidiči 14. brigády logistické podpory (14. blogp) začátkem dubna, aby zásobili materiálem kontingent Armády České republiky v misi KFOR na kosovské základně Šajkovac. Balkánská „tour“ přes šest států trvala osm dnů.

14

Dříve než sešlápnou řidiči 14. blogp s velitelstvím v Pardubicích plynový pedál a vyrazí na zásobovací přesun do Campu Šajkovac, je třeba mnohé učinit. To podstatné probíhá v pardubickém distribučním centru. Požadovaná výzbroj, technika a materiál se naloží do přepravních kontejnerů, proclí se a zapečetí. Vyhotoví se potřebné dokumenty, především doklad FORM 302 a obsahové listy. Podpis velitele podplukovníka Jana Holčíka stvrzuje, že je zásilka odbavena. Přeprava materiálu do mise KFOR probíhá de facto každý měsíc. „Náš“ dubnový závoz byl od začátku

Co všechno lze prožít při zásobovacím přesunu do mise KFOR v kabině vozidla Tatra 815 8 × 8 Multilift

letošního roku pátou misí na Balkán a dalších deset termínů je již naplánováno. Tentokrát bylo třeba přepravit bezmála dvacet šest tun materiálu, včetně automobilu UAZ 469BI, na dvou vozidlech Tatra 815 8 × 8 Multilift s přívěsy. Nejednoho člověka zajímá, co se nachází v útrobách tří přepravovaných kontejnerů. Zasvěcení vědí, že jde o velice pestrý „sortiment“ – výstrojní náležitosti (kalhoty, blůzy, svetry, nátělníky, ponožky, sportovní obuv), náhradní díly (brzdové destičky, zpětná zrcátka, čerpadla, čidla kontroly tlaku oleje, akumulátory), provozní kapaliny (chladicí a brzdová kapalina, topný petrolej, motorový a převodový olej) a výzbrojní materiál (granáty, pistole, samopaly, kulomety, náboje). Nabíledni je otázka týkající se bezpečnosti zásobovacího přesunu. Není

Osmdesátkou na „Šajk“ Úterý, den první. Je pár minut po deváté hodině, když řidiči dvou multiliftů a doprovodného vozidla VW Transporter nastartují motory. Vozidlo Vojenské policie z olomoucké expozitury uzavírá silnici a vojenská kolona se dává do pohybu. Od této chvíle se hlavními aktéry stává šestice profesionálů ze 14. brigády logistické podpory, a to praporčík Aleš Kulhánek, rotný Jan Nehonský, rotmistr Jaroslav Sýkora, rotmistr David Šimek, rotmistr Marian Jirásek a rotmistr Petr Vytiska. Sedmým „do party“ je velitel závozu podpraporčík Zbyněk Hlouš, jenž střeží nejen celní dokumenty potřebné k průjezdu šesti států, ale i instradaci neboli časový harmonogram přesunu do mise KFOR. Dnešní „etapa“ vede do Győru, tři sta čtyřicet kilometrů vzdáleného maďarského města. Byť to na některých úsecích svádí k větší svižnosti, povolená maximální rychlost je osmdesát kilometrů za hodinu. Po třech hodinách jízdy máme první zastávku. Řidiči provedou kontrolní prohlídku vozidla a vystřídají se v řízení. Pokračujeme na hraniční přechod Břeclav. Před ním ještě plníme naftou třistaosmdesátilitrové nádrže multiliftů až po samý okraj. Doprovod Vojenské policie nás přivádí na parkoviště mezi Českou a Slovenskou republikou Břeclav – Kúty. „Velitel závozu tři jedna nula tři CZE nula dva KFOR podpraporčík Hlouš. Hlásím, že jsme překročili česko-slovenskou hranici,“ telefonuje na stálou dispečerskou službu odboru vojenské dopravy staroboleslavského Velitelství sil podpory. Zajímavým doplňkem české kolony se překvapivě stává americké vozidlo Freightliner, rovněž převážející vojenský materiál do zahraničí. Slovenská Vojenská polícia seskupení převezme, aby je zanedlouho na přechodu Rusovce – Rajka předala ozbrojeným

Areport 9/2009

tajemstvím, že českou resortní kolonu doprovázejí ozbrojení vojenští policisté ze zemí, jimiž se projíždí, a přes noc jsou vozidla s materiálem přísně střežena v uzavřených objektech.

15

16

strážcům maďarské armády s výrazným označením KR (Katonai Rendészet). Po osmnácté hodině vjíždíme do kasáren 12. Arrabona Légvédelmi Rakétaezred v Győru. Vozidla jsou zaparkována a my převezeni před budovu s nápisem Helyőrségi Támogató Alegység. Hádanka, o co jde, je rozluštěna při pokynu, abychom vytvořili dvojice a vzali si osobní věci s sebou. Ubytovna. Obsazujeme neveliké pokoje se dvěma modrými železnými postelemi a dvěma zelenými filcovými dekami na nich. Večeříme z vlastních zásob, převážně řízky, paštiky a salámy s chlebem. Středa, den druhý. Po nočním odpočinku pokračujeme v přesunu. Maďarské dálnice mají svoji kvalitu, což se pozitivně odráží na náladě řidičů. Dalším benefitem je prosluněná Budapešť. Po tři sta kilometrech stavíme na benzínce v Szegedu. Palivové nádrže a kanystry je třeba opět vrchovatě naplnit, neboť tankování v Rumunsku se nedoporučuje. Před patnáctou hodinou se před námi objevuje maďarsko-rumunský přechod Nagylak – Nadlac. Do čela kolony předjede vozidlo tamní Politia Militara a dává nám pokyn k následování. Zanedlouho již projíždíme

LOGISTIKA

Aradem a pro dnešek končíme ve městě Timisuara. Dočasným domovem se nám stává jeden z tamních motorestů. Multilifty a transporter přečkají noc v nedalekých kasárnách. Čtvrtek, den třetí. Stav rumunských silnic, především častá pokládka nového asfaltového povrchu, se negativně promítá do plynulosti jízdy a tím i pospolitosti kolony. Ve městě Caransebes dochází k jejímu „roztržení“. Při absenci vysílaček, umožňujících vzájemnou komunikaci mezi řidiči, je to komplikace. Po pár minutách se naštěstí opět dáváme dohromady. Doposud nejsložitější chvíle nastává při přejezdu Karpat. Permanentní drncání přívěsu má za následek otevření dveří přepravovaného UAZu. Porušená plomba může být předzvěstí problému na hraničním přechodu. Osobité situace prožíváme na parkovištích při bezpečnostních přestávkách. Smečky potulných psů houževnatě žadoní o jídlo. Člověk se před nimi musí mít na pozoru. Brigáda logistické podpory již registruje případ pokousání vojenského řidiče. Mimochodem, druhá nepříjemná událost se stala při lednovém závozu, kdy kus ledu z protijedoucího kamionu poškodil čelní sklo multiliftu a střípky poranily na oku spolujezdce.

Rozpoložení v kabinách nám zpříjemní dvě skutečnosti, a to, že konečně sjíždíme dolů z hor a za sebou máme rovnou polovinu cesty na „Šajk“. Tabule s nápisem Port Calafat 33 km, což je přístav na rumunsko-bulharských hranicích, má doslova povzbuzující efekt. Tři eura za osobu, devadesát dva za vozidlo. To je cena za trajekt, který nás po patnácti minutách plavby přes řeku Dunaj převáží do bulharského

Vidinu. Na přechodu již čeká Lada Niva s nápisem na dveřích Vojenna policia. Ta nás doprovodí do motorestu, kde trávíme další noc. Pátek, den čtvrtý. Nejdelší „etapa“ balkánské „tour“. Bulharsko, Makedonie, Kosovo, respektive z Vidinu do Šajkovace. V poledne zastavujeme na přechodu Gjueševo – Dave bair. Makedonští celníci si při „studiu“ celních dokumentů dávají pořádně na čas. Nakonec se vše v dobré obrátí a závoz 3103 CZE 02 KFOR dostává zelenou. V doprovodu českých vojenských policistů ze „Šajku“ projíždíme Skopje a naposledy zastavujeme na hranicích. Tentokrát na makedonsko-kosovských. Polští vojáci nám na přechodu nesoucí název Generála Jankoviče zvedají závoru a přes tzv. by-pass nás pouštějí

-slovenské základně? Ani náhodou! Je třeba připravit přesun číslo 0604 CZE 03 KFOR ze Šajkovace do Pardubic. Pomocné režie se v Kosovu ujímá podpraporčík Vladimír Kosina, náčelník pracoviště doprovodů a revizí Distribučního centra Pardubice, se svými dvěma kolegy. „Přivezený materiál je třeba předat logistikům na základně. Položku po položce, kus po kusu. Děje se tak ve všech případech technických závozů. Poté se postaráme o převzetí nákladu k přepravě zpět. V tomto případě se jedná o dvě elektrocentrály EC 60 a GEKO 250, europalety a další vojenský materiál, jako například stany, přilby nebo ochranné vesty. Celkově bezmála patnáct tun nákladu,“ dodává. Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, den sedmý, osmý, devátý a desátý. V pět

je objížďka „do neznáma“, po které se multilifty s přívěsy dostávají na úzkou polní cestu, již protíná nechráněný železniční přejezd. Při představě, že by tatrovky musely couvat, respektive se otáčet, nás jímá hrůza. Další negativum představuje kus šroubováku zapíchnutého v jednom z kol. Za přispění vidinského autoservisu se daří závadu odstranit. Následný přesun přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko již probíhá bez problémů. V duchu každý odpočítává zbývající kilometry a netrpělivě vyhlíží jihomoravskou Břeclav. Ve čtvrtek 9. dubna, dvacet minut po poledni, se nám toto kolektivní přání splnilo. Do Pardubic zbývá „pouhých“ dvě stě čtyřicet kilometrů. I když to leckomu může připadat neobvyklé, zájem o závozy do mise

do Kosova. Ukazatel směru nás vede na Prištinu. Krátce před dvaadvacátou hodinou se v kabinách tří vojenských vozidel 14. blogp ozývá osm ran. Každému z nás padá kámen ze srdce, neboť se na rozhraní ztemnělých kopců a noční oblohy objevuje svítící útvar podobný UFO. Camp Šajkovac!

hodin ráno projíždíme branou „Šajku“. Kolektivní přání českých vojáků ze 14. kontingentu AČR v sestavě sil KFOR, abychom šťastně dojeli, sice na chvíli potěší, ale nic nezmění na tom, že nás čeká téměř dva tisíce kilometrů do Pardubic. Po stejné trase, přes totožné hraniční přechody a ve shodných místech nočního odpočinku. Hned počáteční „etapa“ ze Šajkovace do Vidinu nás konfrontuje se dvěma nepříjemnostmi. Tou první

KFOR ze strany příslušníků 14. brigády logistické podpory je trvalého rázu. Držitelé řidičského oprávnění E se této zkoušce nikterak nebrání. Naopak. „Na jedné straně veliká zodpovědnost a maximální soustředění během celého přesunu, na druhé cenné řidičské zkušenosti,“ říká jednohlasně šestice řidičů, pro něž byla zásobovací mise na „Šajk“ a zpět premiérou. Obstáli v ní se ctí!

„Tiráci“ v zeleném Víkendový „relax“ pro sedm pardubických profesionálů na česko-

Areport 9/2009

Areport 9/2009

LOGISTIKA

17

MISE Některé mise českých vojáků v letošním roce končí, jiné se naopak rozšiřují

OBRANA

Areport 9/2009

Text a foto: Vladimír MAREK

18

Na počátku roku se situace týkající se nasazení českých vojáků v zahraničních misích poněkud zkomplikovala. Proto je vhodné připomenout, kde konkrétně a v jakých počtech budou české kontingenty v letošním roce nasazeny.

Pokud se týče našeho nasazení v Kosovu, nedochází zde prakticky k žádným změnám. Podobně jako tomu bylo v loňském roce, bude tady i nadále působit mechanizovaná rota a rota zabezpečení. Tyto jednotky jsou dislokovány na základně Šajkovac. Další čeští vojáci jsou začleněni ve štábech mnohonárodního úkolového uskupení a velitelství KFOR. Pracují na základnách Film City v Prištině a Ville v Lipjane. Celkově by se mělo jednat maximálně o 430 osob. Kromě toho AČR vyčleňuje ještě záložní rotu o síle do 120 vojáků. Její doba pohotovosti k přesunu je pět dnů. V minulosti byla aktivována v souvislosti se zhoršením bezpečnostní situace. Nejvíce diskutovanou oblastí nasazení českých vojáků byl Afghánistán. Zde došlo především k rozšíření prioritního českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Lógaru. Mandát v něm povoluje působení až 275 osobám. Současný třetí kontingent zde působí od února do srpna letošního roku. Jeho základ tvoří příslušníci 41. mechanizovaného praporu ze Žatce. Koncem léta je bude střídat čtvrtý kontingent, sestavený především z příslušníků 42. mechanizovaného praporu z Tábora.

Namísto dvou mobilních pozorovacích týmů jsou od února letošního roku součástí PRT čtyři. Každý mobilní pozorovací tým přitom tvoří třicet šest lidí. K dispozici mají pancéřovaná vozidla Humvee a obrněnce Dingo. Jejich prioritním úkolem je zajišťovat ochranu civilní části provinčního rekonstrukčního týmu při výjezdech prakticky po celé provincii. Tyto týmy jsou sestaveny z nejlépe vycvičených vojáků, kteří nemalou část svého nasazení tráví mimo území základny. Během mise se většinou účastní více než šedesáti výjezdů, v některých případech i do velice rizikových distriktů. V bezprostředním sousedství základny Shank, ve které je dislokovaný náš PRT, sídlí školicí zařízení Afghánské národní policie. Čeští vojenští policisté se již v minulosti podíleli na výcviku afghánských kolegů. V letošním roce se tento proces ještě zintenzivní. Zlepší se zřejmě rovněž přístup provinčního rekonstrukčního týmu k prostředkům vzdušné přepravy. Koncem roku by měly být vyslány do Afghánistánu tři české dopravní vrtulníky Mi-171Š. Společně s podpůrným týmem se vytvoří kontingent o velikosti sto deseti osob. S ohledem na to, že v provincii Lógar zatím není

letiště, mají být tyto stroje umístěny na předsunuté operační základně FOB Sharana, která je vzdálena zhruba sto dvacet kilometrů od kempu Shank. Koncem března skončilo oproti původnímu předpokladu působení českého kontingentu v afghánské provincii Uruzgán. První kontingent složený výhradně z příslušníků 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany zde počátkem letošního roku vystřídal druhý kontingent, který sestavili vojáci 42. mechanizovaného praporu z Tábora. Jejich úkolem bylo zajistit střežení a ochranu nizozemské základny Hadrian. Mise měla původně trvat do konce roku. Plnění tohoto úkolu za nás převezme Slovensko. Jednotku tvoří příslušníci 12. mechanizovaného praporu z Nitry. Armáda České republiky působí nadále na mezinárodním letišti v Kábulu (KAIA). Po ukončení mise polní nemocnice v listopadu 2008 je zde umístěna lehká chemická jednotka a OMLT tým. Ten zajišťuje výcvik technického a létajícího personálu afghánského leteckého sboru. Novinkou je umístění národního podpůrného elementu NSE, který by měl pomáhat logisticky zajišťovat všechny české kontingenty působící na území Afghánistánu. Další čeští vojáci slouží

v prostoru letiště ve spojeneckých strukturách. Celkem na KAIA působí do 55 příslušníků AČR. Podle původního předpokladu dojde v první polovině roku 2009 k nasazení dělostřeleckého vyhledávacího radiolokátoru ARTHUR společně s nezbytným podpůrným týmem o síle do čtyřiceti osob na letišti v Kandaháru. Naši vojáci zde měli poskytovat služby ve prospěch britského kontingentu. Z těchto úvah ale nakonec sešlo. Do konce roku 2009 bude působit v operaci Trvalá svoboda v jižním Afghánistánu do sta vojáků 601. skupiny speciálních sil z Prostějova. Tento kontingent se v sestavě koaličních sil zaměřuje na speciální operace a úderné akce malého rozsahu s cílem eliminace teroristů a jejich podporovatelů na území Afghánistánu. Dva čeští vojáci se doposud zapojovali i do operace EUFOR TCHAD/ RCA zaměřené především na bezpečnostní situaci v Čadu a Středoafrické republice. Jeden z našich důstojníků přitom působil na operačním velitelství mise ve francouzském Mont Valérien a další pak přímo v čadské N’Djameně. Počínaje 15. březnem 2009 přešla odpovědnost za tuto část Afriky na OSN. V misi MINURCAT bude za AČR působit skupina do pěti osob.

Areport 9/2009

na dálku

19

BATTLE GROUP Hned při vstupu do areálu upoutaly pozornost všech zdravotnický vrtulník Armády České republiky a kousek dál zaparkované vojenské sanitní vozy. Už to dávalo tušit, že návštěvníci hlavně z řad dětí a mládeže se určitě nebudou nudit. V pozadí areálu se rýsoval rozvinutý stan polní nemocnice a kolem něj se to začalo v páteční dopoledne před Velikonocemi hemžit nejenom personálem, ale i hosty, kterých ten den dorazilo kolem 1500. Ve chvíli, kdy zazněl příslušníkům 7. polní nemocnice ve vysílačkách signál MASCAL, šlo vše ráz na ráz.

Nářek vojáků a krev řinoucí se z hrozivě vypadajících ran přepadených příslušníků humanitárního konvoje naznačovaly, že jde do tuhého. Diváci viděli práci vojenských odborníků zblízka a byli svědky toho, jakým způsobem probíhá třídění, převoz a příjem pacientů. Nejednalo se naštěstí o ostrou akci, ale o nácvik připravenosti příslušníků polní nemocnice k poskytnutí odpovídající zdravotní péče při hromadném příjmu raněných. Veřejnost tak vůbec poprvé spatřila, jak vypadá mobilní stan s vybavením uvnitř. Prohlédla si například operační

Polní nemocnice PŘIPRAVENA 20

V areálu Nových kasáren v Hradci Králové předvedla Armáda České republiky široké veřejnosti v rámci Dne otevřených dveří rozvinutou polní nemocnici, která byla nasazena v zahraničních misích v Iráku a Afghánistánu. Hradecká polní nemocnice je součástí právě se tvořícího česko-slovenského uskupení Battle Group Evropské unie.

Areport 9/2009

Areport 9/2009

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA

21

BATTLE GROUP

ARRC

22

sál, viděla, jakými diagnostickými přístroji disponuje, a ocenila i sehranou práci lékařů a odborného personálu při akcích, kdy každá vteřina hraje roli. Výhodou je i možnost variability. Stany a speciální kontejnery se mohou přestavovat a upravovat podle potřeby. Celé zařízení je také funkčně zcela nezávislé na okolí. Disponuje vlastní vodárnou, polní kuchyní, má samostatný zdroj elektřiny a samozřejmostí je ubytování pro personál. „Po náročném, skoro dvouletém působení polní nemocnice v Afghánistánu bylo potřeba opravit, obnovit a modernizovat její zařízení, aby odpovídalo současným trendům medicíny,“ říká plk. Mojmír Mrva, velitel Nemocniční základny v Hradci Králové a dodává: „Toto zařízení je srovnatelné s okresní nemocnicí, což znamená, že má podmínky pro poskytnutí odborné lékařské péče středně těžce a těžce raněným, popáleným a nemocným. Lékaři jsou způsobilí provést chirurgické výkony vedoucí k záchraně života a stabilizovat vitální funkce. Nechybí ani stomatologická ambulance, kde se provádějí základní výkony. Nemocnice disponuje diagnostickými přístroji, jako je např. celotělový tomograf (CT), který v mnoha případech rozhoduje o správné diagnóze před operačním výkonem, dále RTG nebo ultrazvuk.“ Celé představení pro veřejnost se dvěma názornými ukázkami

simulovaného přepadení humanitárního konvoje se odehrálo v rámci velitelsko-štábního cvičení „Medical Man“. „Výsledky měsíčního cvičení jsou hodnoceny na výbornou. Prezentování dnešní ukázky potvrdilo, že jsme plně připraveni k případnému nasazení v zahraničních misích, a to například i v Africe, s pohotovostí od 1. července letošního roku. Bohatá účast návštěvníků na této akci potvrdila, že o informace z dění nemocniční základny a zejména

Základní údaje o polní nemocnici Rozloha areálu: až 300 × 50 m Lůžková kapacita: 30 běžných lůžek, 4 lůžka jednotky intenzivní péče, 4 lůžka pooperační péče Počet chirurgických týmů: 2 Personál: 15 lékařů, 30 sester + personál pro přepravu pacientů Denní kapacita ambulantních ošetření: maximálně 80 pacientů Jednorázová denní kapacita přijímacího a třídicího oddělení: 37 pacientů Průměrná doba hospitalizace: 1 – 5 dnů Zásoby zdravotnického materiálu: na 30 dnů činnosti Doba rozvinutí operačních sálů: do 12 hodin Doba rozvinutí celé polní nemocnice: do 14 dnů

o informace z nasazení vojsk do zahraničních misí je velký zájem. Pokud to bude možné, areál nemocnice otevřeme pro zájemce i v budoucnu,“ slíbil velitel základny plk. Mojmír Mrva.

Na snímku zleva: plk. Mojmír Mrva, velitel Nemocniční základny Hradec Králové, generálmajor Hynek Blaško, velitel společných sil a zároveň velitel bojového uskupení EU, a brigádní generál Jaroslav Kocián, velitel sil podpory

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Vlastimila CYPRISOVÁ

Koncem března letošního roku navštívil 31. brigádu radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci velitel Spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC (Allied Rapid Reaction Corps) generálporučík Richard Shirreff. Osobně se přijel přesvědčit, jak chemici vyčlenění pro potřeby jeho sboru pokročili v přípravách na dosažení plných operačních schopností.

CHEMICI rychlé rychlé reakce reakce Velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany pro Spojenecký sbor rychlé reakce vzniklo počátkem roku 2008 na základě bilaterální dohody mezi Českou republikou a Velkou Británií. Jedná se o česko-britské velitelství sídlící v prostorách liberecké brigády. Ta ho také v mírovém životě administrativně zabezpečuje. Celkem je do něho vyčleněno šedesát devět vojáků, čtyřicet čtyři Čechů převážně z 31. brigády a dvacet pět Britů z jednotky Royal Yeomanry. V mírovém stavu je přitom tento počet redukován na čtyři české a jednoho britského vojáka. V případě celkové aktivace brigády by dvě třetiny počtů měli tvořit čeští chemici

Areport 9/2009

Areport 9/2009

fakta

23

ARRC

ARRC

a zbytek britští specialisté. Velitelem je podplukovník Radek Černý, zástupce mu dělá podplukovník Richard Ovey a náčelníka štábu major Petr Vohralík. Vyčleněná část velitelství drží již nyní dvacetidenní pohotovost. Na přímý rozkaz vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě (SACEUR) musí být brigáda Spojeneckého sboru rychlé reakce v tomto časovém limitu schopna plnění bojových úkolů kdekoliv na světě. Úkolem velitelství je zároveň sjednocovat koncepci ochrany proti zbraním hromadného ničení v rámci sboru, velet přiděleným jednotkám v operaci a koordinovat činnost jednotek ochrany proti zbraním hromadného ničení jednotlivých divizí sboru ARRC. Velitelství dosáhlo počátečních operačních schopností v lednu letošního roku. Nyní zaměřuje výcvik na dosažení plných operačních schopností, k čemuž by mělo dojít v lednu 2011.

24

Osmnáctiletá tradice Velitelství Spojeneckého sboru rychlé reakce vzniklo v roce 1991 na římském summitu NATO. K jeho aktivaci došlo o dvanáct měsíců později, od roku 1994 je rozmístěno na základně u obce Rheindahlen v SRN. V roce 2002 získalo certifikaci. Je jedním ze sedmi aliančních velitelství sil vysoké připravenosti. V současné době na něm působí čtyři příslušníci AČR. V minulosti řídilo operace Firm Endeavour na území Bosny a Hercegoviny, Joint Guardian na území Kosova a před třemi lety ISAF IX v Afghánistánu. Pro letošní rok je vedoucím velitelstvím pro NRF. Největší proměny čekají sbor rychlé reakce v příštím roce. Velitelství se má přesunout na území Velké Británii, která je jeho vůdčí zemí. „V loňském roce jsme se soustředili především na navázání spolupráce s jednotkami přidruženými k velitelství ARRC, na sladění činnosti štábu, zpracovávali jsme nejdůležitější operační postupy a rozehry pro

výcvik. Účastnili jsme se také cvičení velitelství ARRC,“ vysvětluje velitel brigády podplukovník Radek Černý. V březnu loňského roku se naši chemici účastnili cvičení Northern Cloud a v květnu pak Brave Beduin. Obě tato zaměstnání byla zaměřena na výcvik výpočetně-analytických pracovišť v systému výstrahy a varování vojsk. Zatímco do činnosti velitelství brigády se zapojili příslušníci 314. centra výstrahy ZHN z Hostivic u Prahy, do výpočetně-analytického pracoviště operace se podařilo zařadit i příslušníky z jiných prvků sestavy Spojeneckého sboru. Konkrétně z 1. britské obrněné divize, 1. německé obrněné divize, italské PDF průzkumné brigády a britského společného CBRN pluku. Ke sladění štábu při plánování a řízení bojových aktivit a ke zpracování standardních operačních postupů a základních instrukcí sloužily štábní nácviky. Vyčlenění příslušníci si na nich postupně ujasňovali úlohu velitelství ve struktuře sboru ARRC. Během těchto zaměstnání zpracovával štáb brigády

bojové plány a rozkazy k zasazení sil v průběhu většinou fiktivních operací. Úspěšná integrace Vyvrcholení přípravy velitelství brigády v loňském roce představovalo cvičení Arrcade Fusion. To se konalo v první polovině listopadu ve výcvikovém prostoru Sennelager v Německu. Za štáb brigády se ho účastnilo dvacet českých a tři britští vojáci. Poprvé se zde pracovalo v nepřetržitém směnném provozu v prostředí intenzivní bojové činnosti armádního sboru, jehož součástí byly tři divize, dvě samostatné brigády a některé další prvky. „Náš operační prostor se v podstatě shodoval s územím, na kterém působil sbor. To kladlo obzvlášť velké nároky především na zpravodajské a operační oddělení. Ta musela kromě přímé podpory činnosti podřízených jednotek nepřetržitě monitorovat nejen vývoj bezpečností situace, ale i aktivity spojeneckých sil na území odpovídajícím velikosti Anglie,“ vysvětluje podplukovník Černý. „Během cvičení řešil štáb brigády šest zásadních

událostí a několik dalších záležitostí. Prakticky ve všech případech se potvrdilo, že kritickým prvkem velitelství je výpočetně-analytické pracoviště a odborná podpora. Právě tyto složky musely velmi rychle a detailně vyhodnocovat situaci a poskytnout vstupní informace pro zvážení možnosti zásahu specializovaných prostředků ochrany proti zbraním hromadného ničení. A to nejen v přímé podřízenosti brigády, ale i dalších prvků bojové sestavy nadřízeného stupně. Také ostatní oddělení a skupiny štábu prošly zatěžkávací zkouškou. Operativně totiž bylo třeba reagovat na vzniklé situace, neboť existovalo přímé ohrožení zdraví vojáků a civilního obyvatelstva.“ Velitelství brigády si během cvičení ověřilo připravenost na bojové nasazení. Vedle zkušeností z plánování a řízení činnosti jednotek ochrany proti zbraním hromadného ničení během podpory bojové operace sboru získali liberečtí chemici řadu poznatků, které využijí při další odborné přípravě a při výstavbě mobilního velitelského stanoviště. Nejdůležitějším přínosem

Progresivní narůstání složitosti Intenzivní příprava velitelství brigády pokračuje i nadále. Jen v letošním roce by se mělo účastnit šesti cvičení. Jedná se o sérii Arrcade Fusion, což je cyklus cvičení s tzv. narůstáním složitosti a intenzity událostí v závislosti na vývoji hypotetické krize. Velitelství sboru se přitom nechává inspirovat reálnými konflikty v současném světě. Vše začíná na počátku roku přípravou velitelství na potenciální zasazení do krizové oblasti. Postupně vysílá rekognoskační skupinu a síly NRF. Současně probíhá intenzivní plánování k zasazení hlavních bojových sil. Na přelomu jara a léta se situace vyostřuje a plánování operace se opakuje s cílem reagovat na změny podmínek. Hlavní bojové operace o síle několika divizí a samostatných brigád pod velením hlavního velitelského stanoviště jsou pak zahájeny v listopadu (cvičení Arrcade Fusion nebo Arrcade Spear). Vše končí stabilizací situace. V listopadu 2010 budou muset chemici ještě absolvovat certifikační cvičení. Těsně před získáním plných operačních schopností je tak budou prověřovat lidé přímo z velení sboru. „Za naši přednost považuji právě odbornost. Velitelství sboru nemělo v minulosti nikoho, kdo by dokázal celkově koordinovat ochranu proti zbraním hromadného ničení a proti toxickým látkám během bojového nasazení. Určité problémy existovaly i v případě standardních operačních postupů. Zabezpečení sboru proti zbraním hromadného ničení nebylo koncepční,“ vysvětluje podplukovník Černý. „Nabízíme naše znalosti a zkušenosti v oblasti OPZHN a jsme přitom schopni je adaptovat na nově vzniklou situaci. Můžeme reagovat jak na klasické látky, které byly například za první světové války nasazovány jako bojové, ale i na teroristické aktivity spojené s použitím toxických látek.“

Areport 9/2009

však bylo jasné vymezení postavení brigády a její úspěšná integrace do struktury sboru ARRC.

25

Mobilní hangár

do misí

Text: Vlastimil BERÁNEK Foto: autor a pplk. Petr SÝKORA

Areport 9/2009

Přerovští vrtulníkáři se mají na své misi v Afghánistánu čím pochlubit. Přiletí tam s jedním z nejzajímavějších technických projektů Armády ČR posledních let.

26

Nové, moderní a svým způsobem unikátní pracoviště budou mít specialisté pozemního zabezpečení české mise ISAF. Ocení je především posádky vrtulníků Mi-171Š nasazených v Afghánistánu. Těm bude díky novému opravárenskému, plně mobilnímu hangáru zajištěn špičkový servis modernizovaných strojů. Nové pracoviště umožňuje odborně vyškolenému

personálu operativní opravy vrtulníků, jejich standardní údržbu a zároveň rychlé taktické přesuny tohoto unikátního zařízení na místa bojového nasazení jednotek NATO. Mobilní opravárenské zařízení bylo novinářům představeno na letišti v Bochoři u Přerova v úterý 7. dubna, kde tento technicky ojedinělý projekt pomyslně pokřtili náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek a náměstek ministryně obrany František Padělek. V rámci mise ISAF podobným zařízením v současné době disponují pouze některé spojenecké armády. Vybudování účelného, zdánlivě jednoduchého, ale technicky promyšleného pracoviště bylo pro potřeby české mise de facto nevyhnutelné. Vrtulníky nasazené v kosovské misi se musely v minulosti kvůli pravidelnému

servisu a opravám vracet zpět na česká letiště, v případě nasazení těchto strojů v Afghánistánu a dalších vzdálených oblastech tato možnost už nepřichází v úvahu. Pracoviště je po technické a logistické stránce navrženo tak, že je plně použitelné také na území České republiky, a to nejen komplexně, ale v případě havárií a nutných oprav vrtulníků můžou být operativně použity i jeho jednotlivé moduly. Hangár s montážními dílnami je „ušit na míru“ pro typ vrtulníku Mi-171Š. Ten se při svých úctyhodných parametrech může dostat do hangáru bez demontáže listů, což by jinak mohlo zkomplikovat práci leteckých mechaniků. Nový hangár díky svému promyšlenému technickému řešení odolává extrémním venkovním teplotám. Personál má k dispozici výkonnou klimatizaci

a topení, které jsou nezávislé na vnějších teplotách, pokud nepřesáhnou rozpětí od -20 do 45 °C, nemusí se obávat ani silného větru do 140 km/h, což je síla vichřice. Hangár je připraven také na více než půldruhého metru vysokou sněhovou pokrývku. Novinku Armády ČR, mobilní vrtulníkový hangár, lze dle potřeby se všemi náležitostmi přesunout kamkoliv rozebraný v sedmi upravených kontejnerech IC1C. Během přibližně dvou až tří týdnů je na místě plně funkční. Dalších devět kontejnerů umístěných v hangáru je přizpůsobeno jednotlivým opravárenským profesím (elektrikářům, radistům, zbrojařům, mechanikům) a jeden je připraven k potřebám řízení celého provozu. Konstrukce hangáru je založena na lehkém příhradovém rámu, jeho plášť tvoří vysoce odolný a pevný polyester. K dispozici je deset klimatizačních jednotek, vnitřek haly je rovnoměrně osvětlen 28 závěsnými svítidly řady Goliáš s výkonem (svítivostí) 800 luxů. Vrtulníková hala (o rozměrech 36 × 22,5 × 9,5 m) již prošla na základně vrtulníkového letectva v Přerově zátěžovými zkouškami a vyhověla plně ve všech požadovaných parametrech. Prezident Asociace českého obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek podotkl, že tento projekt, zaštítěný VOP 206 Šternberk, předčí obdobné projekty spojeneckých armád.

K projektu opravárenské haly se přímo pod listy vrtulníku Mi-171Š vyslovil také generálporučík Vlastimil Picek: „Každý stát, který posílá do Afghánistánu své vrtulníkové jednotky, se o ně musí umět řádně

Na snímku z roku 1999 se v Banja Luce (Bosna a Hercegovina) během mise SFOR II vrtulníky opravovaly pod širým nebem.

postarat. Neexistuje tam v tomto ohledu centralizovaná logistika. Naše jednotka bude v Afghánistánu nasazena koncem tohoto roku. Proto jsme rádi, že má k dispozici tuhle halu. Každý stát má jiné typy vrtulníků, proto bylo třeba investovat

do tohoto projektu, který vyhovuje potřebám české armády. Pomohli jsme také personálu, který se o vrtulníky stará a dosud na vzdálených letištích trpěl povětrnostními podmínkami.“ S nadsázkou dodal: „Teď už v práci neumrznou.“

Areport 9/2009

MODERNIZACE

27

VÝCVIK

Text a foto: Pavel LANG

Quo vadis neboli Kam kráčíš? Pod tímto názvem a s touto otázkou provedli ve dnech 15. a 16. dubna u 21. základny taktického letectva v Čáslavi cvičení, jež prověřilo aktuální stav leteckého výcviku dvou desítek pilotů bojových a transportních letounů vzdušných sil Armády ČR.

Areport 9/2009

Cvičení Quo vadis (QV) není pro čáslavské piloty novinkou. S nadsázkou ho přirovnávají k malému „domácímu“ TLP. Také na prestižním letovém

28

kurzu v rámci programu Tactical Leadership Programme v Belgii se nejprve plánují letecké operace a poté létají „bojové“ mise ve formacích. Výhodou QV, konaných zhruba jednou měsíčně a s různými náměty, oproti TLP na belgické základně Florennes je to, že se jich mohou zúčastnit i méně zkušení piloti AČR, kteří zatím nesplňují kritéria k účasti na mezinárodních akcích. Tentokrát se stal tématem cvičení vzdušný skupinový boj a spolupráce s osádkami letounů ze 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích na taktický námět. Červení proti modrým Je pár minut před desátou hodinou, když ze stojánky začíná pojíždět

Téma dubnového cvičení Quo vadis: vzdušný skupinový boj, doprovod a ochrana transportních letounů

zabránit sestava Red Air, kterou tvoří dvojice letounů JAS-39 Gripen simulující intervenci méně výkonných strojů AMX. Každý den cvičení se uskuteční jedna takzvaná letová vlna v trvání zhruba dvou hodin. Ta se v žádném případě neopakuje. Buď se shoz transportním letounům v určeném prostoru zdaří, nebo budou neúspěšní,“ vysvětluje kapitán M. Králík. Zápletka nedaleko Bouzova Autentické popisování přímých aktérů letecké operace, prošpikované angličtinou a ryze odbornými výrazy, by laikovi mnoho neřeklo. Díky „pochopení“ čáslavských a kbelských pilotů děj tudíž převádíme do srozumitelné řeči. Dříve než se přemístíme pět kilometrů východně od hradu Bouzov, kde se nachází plocha pro shoz materiálu, je třeba vzpomenout dalšího důležitého člověka, který se již v uvedené lokalitě nachází. Předsunutý letecký návodčí FAC (Forward Air Controler), jenž bude konfiguraci „modrých“ pomáhat informacemi i samotným navedením. Jeho několikaminutové působení začíná vzájemným prověřením „faka“ a pilota. To proto, aby se potvrdilo, že spolu komunikují „správné“ osoby. Poté, podle přesně daného schématu, osádkám letounů předává údaje o aktuální situaci, respektive o rozmístění sil protivníka. Do zájmového prostoru přilétá první sled stopadesátdevítek. „Jejich úkolem je zabezpečit, aby se v okolí místa shozu nenacházely nepřátelské jednotky. V případě, že tomu tak bude, je musejí zlikvidovat a prostor vyčistit. Samozřejmě že přitom spolupracují s leteckým návodčím na zemi,“ říká mission comander neboli velitel mise nadporučík Vladimír Málek. Mezitím se již po naplánované trase přibližují k Bouzovu dvě transportní „anduly“. Jejich piloti znají přibližný sektor shozu, nikoliv však přesné souřadnice. Ty jim upřesňuje FAC, který s nimi navazuje spojení zhruba patnáct mil před cílem. Dvě „anduly“ An-26 nepřilétají bez vzdušné ochrany. Doprovod jim dělají dva stroje L-159 ALCA. Shora navíc

vše jistí další dvojice stopadesátdevítek. „Balík“ je připraven provést finální výkon letecké mise. Jejich plán však záhy bere za své. Ve vzdušném prostoru se nečekaně zjevuje nepřítel, dvě stíhačky „červených“. Jejich snahou je zabránit shozu materiálu… Co se „tam nahoře“ v ony dubnové dny přesně dělo a jak to nakonec dopadlo, je interní záležitostí cvičících jednotek. Důležitějším výsledkem než to, zdali zvítězili „modří“ či „červení“, jsou další cenné zkušenosti ze vzdušného skupinového boje. „Cvičeními Quo vadis završujeme určitou etapu výcviku létajícího personálu. Plánování a realizaci dané mise provádíme podle aliančních standardů, čímž adekvátně připravujeme naše piloty na jejich případné nasazení v reálných bojových situacích. Jde o získání dalších zkušeností. Jedině ve vzduchu si lze relevantně ověřit, jak správně byla letecká operace naplánována a nakolik efektivně v ní každý jednotlivec působil. Proto věnujeme velikou pozornost zevrubným rozborům dílčích misí a celého cvičení. S určitou nadsázkou řečeno, závěrečné debriefingy bývají jednou tak delší než vlastní letecká mise,“ dodává velitel 212. taktické letky 21. zTL v Čáslavi podplukovník Petr Tománek.

Areport 9/2009

V Čáslavi „kráčejí“ správným směrem

transportní letoun An-26 ke vzletové a přistávací dráze (VPD) čáslavského letiště. Několik desítek metrů za ním jej následuje druhý antonov. Oba stroje dojedou na kraj VPD a vyčkají na povolení řídícího létaní ke startu. Po nich přicházejí na řadu další letouny ze sestavy „modrých“, a to tři dvojice podzvukových bitevníků L-159 ALCA. Konfiguraci uzavírají „červení“, jež reprezentují dvě víceúčelové nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen. Avšak dříve než „balík“ transportních a bojových letounů vzlétne do vzduchu, je třeba tvrdě pracovat na zemi. Začíná se plánováním letecké operace. Piloti obdrží zakódovaný rozkaz k letu, takzvaný ATO (Air Task Order), v němž jsou uvedeny jak cíle dotyčné mise, tak další potřebné informace, jež se týkají například rozmístění sil protivníka. Každý jednotlivec má za úkol zpracovat určitou část letu a vytvořit svůj plán, včetně časového harmonogramu, jak daný cíl realizovat v praxi. Variant řešení bývá několik. Finální kompletace je vždy kolektivním dílem na hromadném briefingu. Nedílným aspektem je časová tíseň pro cvičící příslušníky létajícího personálu. To se týká plánování mise i jejího provedení. „Není možnost provést druhý pokus,“ říká velitel cvičení kapitán Marian Králík a dodává: „Při plnění plánu leteckého výcviku postupuje pilot v určité posloupnosti, od jednoho cvičení k druhému. Quo vadis jej prověřuje komplexně a ve vícero činnostech najednou. Musí zvládat skupinový vzdušný boj, ochranu a doprovod transportních letounů, jakož i přímou leteckou podporu. Vše je de facto naostro, piloti jsou nasazeni v reálné vzdušné situaci. Svými individuálními výkony rozhodují o splnění cílů letecké operace. Z postupů osádek naprosto čitelně rozpoznáme, jaká je jejich aktuální výkonnost. Obrazně řečeno, zdali kráčejí ve svojí profesní přípravě správným směrem.“ Nejvyšší čas přiblížit námět dubnového Quo vadis. „Úkolem Blue Air, dvou An-26 za podpory šestice stopadesátdevítek, je dopravit materiál našim vojskům operujícím na nepřátelském území. V tom se jim bude snažit

29

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Text: Martin KOLLER Foto: autor, IHEDN a EADS

Jednou z možností vzdělávání bezpečnostních odborníků z celého světa je absolvování francouzského Nejvyššího institutu studií národní obrany IHEDN (Institut des hautes études de défense nationale).

30

Toto pracoviště založené r. 1948 navazuje na tradici Školy nejvyšších studií národní obrany pro důstojníky a vysoké funkcionáře z r. 1936. IHEDN je přímo podřízen premiérovi, který zadává obsah jednotlivých kurzů. Auditory jsou důstojníci a vedoucí pracovníci Střediska nejvyšších výzbrojních studií CHEAr (Centre des hautes études de l’armement). Realizují především strategickou přípravu ve vojenskopolitické a operační sféře a přípravu pro vojenskou organizaci budoucnosti na mezinárodním základě. Posluchači studijních ročníků nebo semestrů jsou především generálové a civilisté s obdobnou funkční působností. Dále vyšší důstojníci a vyšší civilní úředníci, pracovníci školství a médií. Samostatnou skupinu tvoří mládež, která zde může bez ohledu na státní příslušnost a sociální postavení absolvovat několikadenní stáž. Obsah studia se v různých ročnících liší. Výraznou změnu mohou znamenat

národní ročníky, které mají obvykle 90 posluchačů. Vyslat je může kterákoli země. Jednotlivé ročníky nebo kurzy ale bývají ve většině případů mezinárodní. IHEDN vyžaduje od studentů

Hlavní budova IHEDN v Paříži

Generálporučík Laurent Labaye Ředitel IHEDN je absolventem Letecké vysoké školy v Sallon-de-Provence a Školy leteckých sil v Tours. Od r. 1977 působil jako pilot letounu Mirage F1C u slavné stíhací letky 03.030. Lorraine na základně Rheims. V období 1982 až 1984 sloužil v hodnosti kapitána u světoznámé letky 2/30 Normandie Niemen, která v období druhé světové války létala v SSSR. Dále působil u letky 03.007. Languedoc, kde se přeškolil na bitevní letouny Jaguar schopné nést jaderné zbraně. Rok vykonával štábní funkce na Inspektorátu francouzského vojenského letectva. Od r. 1988 byl operačním velitelem druhého leteckého stíhacího křídla, vyzbrojeného víceúčelovými bojovými letouny Mirage 2000 C. Poté absolvoval 50. ročník štábní koleje letectva v Paříži a na základě úspěšného studia pracoval tři roky v Plánovací divizi štábu letectva. Další tři roky velel základně v Dijonu. Jeho kariérní program pokračoval studiem 50. ročníku Centra nejvyšších vojenských studií CHEM a později 53. ročníku IHEDN. Zaměření na informace a zahraničí jej přivedlo do funkce vedoucího Úřadu pro kontrolu zbrojení na mezinárodní úrovni a následně na pozici generálního ředitele pro integraci a operační struktury letectva a obrany SIMMAD. Uvedený úřad realizuje výběrová řízení pro potřeby ozbrojených sil, podporuje vývoj zbraňových systémů a např. r. 2007 připravil smlouvu na modernizaci letounů systému AWACS. Od září 2007 je generál Labaye ředitelem IHEDN. Informace o tomto institutu lze získat na zastupitelském úřadě Francouzské republiky v Praze nebo na internetových stránkách www.ihedn.fr.

francouzského ministerstva obrany. Posluchače vysílá konkrétní stát, který ručí za jejich bezpečnostní spolehlivost. Zájemce o studium podává přihlášku cestou příslušného velvyslance v Paříži. Hlavní náplní studia jsou informace, především ekonomické, a bezpečnostní zpravodajství, organizace záchranných prací, prevence a odstraňování následků katastrof a teroristických útoků. Ke konkrétním tématům jsou realizovány semináře a exkurze v terénu, včetně návštěv společností francouzského obranného průmyslu. Poslední studijní běh 61. National Session má název Evropská unie na cestě k vnitřní a vnější bezpečnosti. Skupina vedoucích funkcionářů IHEDN pod vedením generála Laurenta Labayeho, ředitele institutu, a reprezentantů francouzských ozbrojených sil jej nedávno prezentovala ve Francouzském institutu v Praze představitelům několika českých ministerstev na uzavřené konferenci.

dobrou znalost francouzského jazyka, pokud se nejedná o samostatný národní ročník. V takovém případě lze realizovat přednášky v angličtině. Studijní náklady jsou hrazeny z rozpočtu

Posluchači IHEDN navštěvují také specializované francouzské podniky obranného průmyslu.

Areport 9/2009

Areport 9/2009

Znalosti a informace na nejvyšší úrovni

fakta

31

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ Zapomenutá chaloupka v lese? Kdepak. Tady je to pravé eldorádo se všemi nástrahami a překážkami, které k náročnému výcviku patří. Nejen v přilehlém okolí, ale hlavně uvnitř číhají na čtyřnohé psí příslušníky armády zapeklitá zákoutí, která jim dávají jaksepatří zabrat.

vyhledávání návykových látek, zbraní a výbušnin. „ Říkáte, že psi procházejí náročným sítem. Můžete přiblížit, jak takové „psí“ přijímací zkoušky probíhají? Čtyřnohý adept prochází mnoha situacemi i náročnými typy prostředí, jako jsou tma, výška, hloubka, pohybuje se na různých druzích nepříjemných povrchů. Testujeme i jeho schopnost se soustředit, zejména při aportování. Pokud při vstupních

Psa technika NENAHRADÍ Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Veterinární základna Chotyně (dříve Grabštejn) je jediným zařízením Ministerstva obrany České republiky, které slouží k výcviku psovodů a služebních psů pro resort ministerstva obrany. V krásném prostředí v podhradí Grabštejna nás přivítal velitel útvaru pplk. Marek Purmenský.

32

„ Pane podplukovníku, naše armádní kynologie má velmi vysoký kredit nejen u nás, ale i mezi armádami NATO. To svědčí o kvalitní přípravě psovodů i jejich svěřenců. Důležitý je ale počáteční výběr… Na samém začátku je výběr a příprava psů. Naše základna působí jako jediné vojenské zařízení, kde vykupujeme psy ve věku 12 až 36 měsíců, s průkazem původu nebo i bez něj, pro potřeby armády. Po posouzení našich odborníků, kdy zvířata procházejí náročným sítem testů, jsou ta, která obstála, zařazena do dvou skupin. První je určena pro hlídkovou a strážní službu a druhá pro speciální pachové práce, jako je

testech zaváhá, třeba jen jednou, je vyřazen. Ti, co obstojí, procházejí nezbytnou karanténou, a pak už začíná každodenní tříměsíční výcvikový dril. V jeho rámci se snažíme

simulovat nejrůznější situace, kterými by mohl pes i psovod projít. Chceme přitom docílit ideálního stavu, aby každý psovod měl k výcviku dva psy.

„ Veterinární základna spolupracuje i s dalšími složkami státu, které psy používají. Dochází mezi vámi k výměně zkušeností? Využíváme především poznatky z práce Vězeňské služby nebo Celní správy při vyhledávání drog, bohaté zkušenosti čerpáme i z práce kynologů Policie ČR při vyhledávání zbraní a výbušnin. Na základě meziresortních smluv zabezpečujeme výcvik kynologických odborností i pro výše uvedené organizační složky státu. Naši specialisté se setkávají s uznáním, respektem a dosahují mnoha ocenění. To samozřejmě platí i na mezinárodní úrovni. Účastníme se různých závodů, cvičení, seminářů nebo školení, kde dochází k výměně bohatých zkušeností a odkud si dovážíme i cenné trofeje.

Areport 9/2009

„ Můžete prozradit, jaké rasy se hodí pro službu v armádě? Nejlepší zkušenosti máme s německým a belgickým ovčákem, rotvajlerem, dobrmanem, retrieverem a labradorem. Uplatnění najdou i velká plemena teriérů nebo třeba beauceron, ale nebráníme se ani jiným rasám.

33

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

60 LET NATO „ V areálu základny nás zaujalo cvičiště, které by vám mohl leckdo závidět. Můžete ho popsat? Dalo nám velkou práci, než jsme ho vybavili a zařídili podle našich potřeb. Je to takový organizovaný nepořádek. Jsou tu popelnice, dřevěné a kovové bedny, skvostem jsou stará, vyřazená auta. Nechybí ani patrová budova, simulující příbytky bezdomovců nebo squatterů, která skýtá mnohé nástrahy, včetně nepříjemných povrchů z plechu, linolea, skla a drátěnky. Každý z předmětů je zařazený pod konkrétním číslem a průběh výcviku je zaznamenán ve výcvikové knize. Záznamy jsou nesmírně důležité, každý další hned vidí, že například nemůže použít auto pro svého psa, které použil kolega před ním, dokud pachová stopa nezmizí. Proto je nutné mít v záloze více předmětů stejného druhu. „ Kde všude se můžeme se psy z Chotyně setkat? V celé armádě. Protože jsme jediným armádním zařízením svého druhu

v resortu, tak každý vojenský pes prošel naším výcvikem. Účastníme se také větších akcí pro veřejnost, které slouží k propagaci armády. Psí stopy od nás vedou i do Kosova a Afghánistánu. „ Pes působí v aktivní službě několik let. Co čeká „psí veterány“, pokud ji musejí opustit? Průměrně jsou v aktivní službě osm let. U každého psa je to velmi individuální, a pokud je vitální a zdravý, může sloužit i déle. V případě, že je nutné, aby odešel do tzv. psího důchodu, je o něj po všech stránkách postaráno. Snažíme se o odprodej vysloužilých služebních psů. O každém psím jedinci jsou k dispozici informace o průběhu jeho služby, věku, zdravotním i fyzickém stavu. Cena při odprodeji se pohybuje v průměru kolem 50 Kč. Tady musím podotknout, že skoro každý z nás na základně takového psa vlastní. Po dobu společné práce se mezi psovodem a psem vytvoří velmi silné pouto, které nejde jen tak den ze dne rozetnout.

Berlínský most Text: Martin KOLLER Foto a obrázky: archiv autora, ILA presse a Wikimedia

Před šedesáti lety se podařilo realizovat unikátní letecké zásobování dvoumilionového velkoměsta svíraného do května 1949 blokádou a zároveň snížit pravděpodobnost vypuknutí třetí světové války.

Obyvatelé Berlína sledují přílet dalšího letounu na Tempelhof.

34

Pro duben je již léta tradiční nástup vojenských nováčků. Výjimkou v tomto směru nebyl ani tento rok. V ranních hodinách 1. dubna vstoupilo do vyškovských kasáren poprvé tři sta jedna mužů a žen. Společné pro ně bylo odhodlání spojit svůj život s kariérou vojenského profesionála a snad i zvědavost, co je čeká během nadcházejících tří měsíců základního výcviku. Jinak se ale jednalo o skupinu značně rozmanitého složení. Ani tentokrát nechyběly ženy, v tomto nástupním termínu jich je třicet sedm. Pokud se týče věku, převažovali samozřejmě lidé mladí, výjimkou ovšem nebyli ani zástupci střední generace. Rovněž ve vzdělání představují noví rekruti širokou škálu, vedle nejvíce zastoupených uchazečů se středním vzděláním cvičí i vysokoškoláci, určení v budoucnu například na základní velitelské funkce, ale třeba i na místo psychologa. První den služby byl náročný. Kromě administrativních záležitostí bylo vojáky potřeba vystrojit, ubytovat, nechat lékařsky vyšetřit a v některých případech i ostříhat. Již po několika hodinách začali všichni chápat elementární zákonitosti vojenské disciplíny. V nadcházejících třech měsících by měli projít přípravou v různých oblastech, vojenským právem počínaje, střeleckou přípravu a opakovaným nepřetržitým výcvikem konče. Text a foto: Jan TÁBORSKÝ

Mapa ukazující rozdělení Německa

V průběhu dvacátého století došlo k extrémnímu technologickému vývoji letadel, což umožnilo realizaci dříve zcela nepředstavitelných operací. Jednou z nich se stalo letecké zásobování Berlína od 24. června 1948 do 11. května 1949. První pokusy o rozsáhlejší letecký transport materiálu za účelem logistické podpory pozemních sil se uskutečnily již koncem první světové války. V době druhé světové války proběhlo několik rozsáhlých výsadkových operací, zajišťovaných silami transportního letectva. Jednalo se především o vylodění v Normandii. Naopak pokus o zásobování německé armády obklíčené

ve Stalingradu byl neúspěšný, protože Luftwaffe nedokázala dopravit do města ani 300 t materiálu denně. Blokáda Berlína a následný vzdušný most zajišťující po dobu více než jednoho roku jeho zásobování však nejsou jen dokladem skvělých výkonů logistiky a transportního letectva. Uvedená akce měla zásadní vliv na politický a bezpečnostní vývoj ve světě. Rozdělené město i země Hlavní město nacistického Německa Berlín bylo dobyto počátkem května 1945 Rudou armádou, která navíc postoupila dále na západ, až na demarkační linii s americkou a britskou

armádou. Válka vedla k poklesu počtu obyvatel města z 4,6 na 2,8 milionu. Po ukončení bojů byl Berlín na základě mezinárodních dohod vyčleněn ze sovětského okupačního sektoru Německa a rozdělen na čtyři zóny. Nejprve na sovětskou, americkou a britskou, později byla z americké a britské vyčleněna ještě francouzská. Společnou správu města zajišťovala na základě Londýnského protokolu z 8. srpna 1945 tzv. Komandatura. Berlín měl být demilitarizovanou zónou, ve které se nesměly kromě vojáků okupačních mocností vyskytovat jiné vojenské jednotky a obyvatelstvo nesmělo být povoláváno

Areport 9/2009

Areport 9/2009

Zrození nových profesionálů

35

60 LET NATO

60 LET NATO Rozinkový bombardér po šedesáti letech

C-47 Skytrain

Letecké koridory do Berlína

Rozdělení Berlína na okupační zóny

Areport 9/2009

k vojenské službě. Z města, ležícího více než 160 km od demarkační linie, vedly do sektorů západních zemí v Německu zásobovací koridory tvořené silnicemi, průplavy a železnicemi a tři letecké koridory o šířce 35 km směřující do Hamburku, Bückeburgu a Frankfurtu nad Mohanem. Stejně jako Berlín bylo rozděleno celé Německo. Společnou správu okupovaného Německa zajišťovala Spojenecká kontrolní rada, kterou reprezentovali maršál Vasilij Danilovič Sokolovskij (SSSR), generál Lucius Dubignon Clay (USA), generál Horace Clement Hugh Robertson (Velká Británie) a generál Pierre Maria Koenig (Francie). Z východní části sovětského sektoru byla vyhnána většina německého obyvatelstva, pokud neuprchla dříve před násilnostmi Rudé armády. Toto území, oddělené od Německa hranicí na Odře a Nise, připadlo a zůstalo Polsku, které se tak stalo neoficiální pátou okupační mocností.

36

Blokáda Po ukončení bojů v květnu 1945 narůstalo mezi Spojenci napětí. To se přiostřilo po vytvoření tzv. Bizonie v Berlíně 1. ledna 1947 sloučením americké a britské zóny. Následně se přidala Francie, což vedlo 8. dubna 1948 ke vzniku tzv. Trizonie. Spojenci zpočátku předpokládali, že v rámci denacifikace změní Německo na zemědělskou

zemi s limitovaným průmyslem. Vývoj však pokračoval jiným směrem. Západní okupační zóny ny byly díky vydatné ekonomické ické pomoci stále stabilnější. Sovětský ovětský sektor strádal, protože válkou ou zničené hospodářství SSSR R nebylo b l schopno ekonomické konkurence. Rudá armáda navíc demontovala a odvážela celé továrny. Nikomu se však nechtělo do další války, takže probíhal „boj“ na ekonomické bázi, nevýhodné pro SSSR. Důvodem k zásadní roztržce se stala otázka měnové reformy v Německu. V jejím rámci bylo plánováno zavedení nové hodnotné měny D-Mark (Deutsche Mark) v západních sektorech, včetně Trizonie v Berlíně. Sovětský svaz však chtěl zavést v celém Berlíně, stejně jako ve svém okupačním sektoru, vlastní, tzv. východní Marku, známou také jako B-Mark. Tím by došlo k ekonomickému a fiskálnímu propojení západních a východních okupačních zón, což by vytvořilo velké problémy. Po opakovaných sporech sovětští představitelé opustili 20. března 1948 jednání Spojenecké kontrolní rady a o 10 dnů později byl omezen provoz na železničních koridorech do Berlína. Dne 20. června po odstartování měnové reformy v Trizonii byly uzavřeny veškeré pozemní koridory. Stalin se tak snažil zamezit dopravě nové měny do města a tím si v něm udržet

ekonomickou kontrolu. Západním Spojencům se tam však i přesto podařilo dopravit 250 milionů D-Mark. Zdevastované západoevropské země získávaly v té době výraznou podporu v podobě Marshallova plánu, který byl schopen urychlit hospodářskou stabilizaci a zahájit další rozvoj jejich ekonomik. V Německu byla jedním ze vstřícných kroků vůči uvedenému plánu právě nová měna. Stalinské politické vedení se však oprávněně obávalo, že růst životní úrovně v zemích Evropy stimulovaný z USA posílí pozice nekomunistických politických stran. Proto zabránilo přistoupení států v oblasti svého politického vlivu, včetně Československa, k Marshallovu plánu. Za zónu svého vlivu považoval Stalin i Berlín, pokud možno celý. V napjaté situaci proběhly volby do berlínské radnice dislokované v sovětské zóně. Ziskem 86 procent hlasů zvítězili reprezentanti prozápadní orientace, kteří následně odešli na novou radnici v Trizonii. Uzavřením koridorů se západní zóny města dostaly do blokády, která

drasticky rasticky zredukovala možnosti zásobování obyvatel. Navíc byl až na několik hodin denně odpojen elektrický proud. Obyvatelé sovětské zóny byli naopak zahrnováni materiální pomocí. Možnost vojenského proražení blokády byla prezidentem Trumanem zamítnuta, protože nikdo na Západě neměl zájem na rozpoutání třetí světové války. Uvnitř Berlína bylo obklíčeno celkem 8973 příslušníků americké, 7606 britské

a 6100 francouzské armád armády. Kolem se nalézalo více než půl milionu sovětských vojáků. Přitom celá americká armáda byla v únoru 1948 zredukována na 552 000 příslušníků. Generál Clay se proto rozhodl zásobovat Berlín letecky. Provedením byl pověřen velitel amerického bombardovacího letectva generál Curtis Emerson LeMay, přičemž konkrétní organizace mostu se ujal generál William H. Tunner,

C-47 Skytrain jako památník v Technickém muzeu v Berlíně

Největší letecký most Čtvrtý den po zahájení blokády, 23. června, se generál Clay ptal pilota Jacka O. Bennetta, zda by byl schopen dopravit do Berlína brambory. Ten souhlasil a začal upravovat dopravní DC-3 na transport materiálu. Večer odstartoval ke zkušebnímu letu na letiště Tempelhof. O tři dny později byly zahájeny pravidelné lety amerického a britského transportního letectva, směřující také na letiště Gatow. Vešly ve známost jako operace Little Vittles, známá v Anglii pod jménem Plaifare. V Berlíně byly při zahájení blokády zásoby potravin na maximálně 36 dnů a uhlí na 45 dnů. Hlavním přepravovaným materiálem proto bylo zejména uhlí, tvořící 68 % objemu nákladů, a potraviny, které se podílely 23 %. Třetí položku se 4 % tvořily pohonné hmoty. Sovětské letectvo nechávalo transportní letouny na pokoji. Ani politikům v Kremlu se nechtělo do velké války, a navíc předpokládali, že Spojenci zásobování Berlína nezvládnou stejně jako německá Luftwaffe u Stalingradu. Letectvo Spojených států v době vyhlášení války Japonsku r. 1941 nedisponovalo moderními transportními letouny a zahájilo leteckou přepravu zabavováním civilních dopravních letounů. Čtyři roky nato mělo bezkonkurenčně největší transportní letectvo na světě. Později velitel spojeneckých sil na západní frontě generál Dwight Eisenhower označil letoun DC-3 neboli

Areport 9/2009

veterán proslavený organizací leteckého zásobování přes Himálaj.

37

60 LET NATO

Areport 9/2009

Junkers Ju 52

38

Havarovaný C-54

C-47 Skytrain za jeden ze čtyř nejdůležitějších prostředků, jež napomohly americkému vítězství ve druhé světové válce. Uvedené letouny tvořily v počáteční fázi berlínského leteckého mostu nejpočetnější použitý typ. Američané jich však měli v Německu zpočátku pouze 70, podle jiných informačních zdrojů 102. Průběžně byly doplněny a následně převzalo většinu úkolů 52 čtyřmotorových C-54 s vyšší nosností. Na leteckém mostě se dále podílely americké C-46 Commando, nákladní verze bombardéru B-24 Liberator nesoucí označení C-87 a nové transportní Fairchild C-82 Packet. Zkušebně byly nasazeny po jednom kuse nové C-74 Globemaster a C-97 Stratofreighter. Britské letectvo zapojilo do transportu na 150 dakot. Posloužily však i kurióznější typy. Po naložení na Labi přistávaly na jezeře Wannsee v Berlíně mohutné létající čluny Short Sunderland, které se za války proslavily bojem proti německým ponorkám v Atlantiku. Dalším zajímavým typem byl Avro 685 York vycházející z bombardéru Lancaster. Francouzské letectvo používalo německé Junkers Ju 52, a to jak kořistní, tak vyráběné po válce u firmy Amiot jako A.A.C.1 Toucan a rovněž několik amerických bombardérů B-17. Vzhledem k tomu, že dvě letiště nestačila, zahájili příslušníci 852. ženijního leteckého pluku budování třetího u jezera v Tegelu. Na práci najali 17 000 německých civilistů, především žen, za 1,2 D-Mark a teplé jídlo denně. Letiště zahájilo provoz už v listopadu! Rozinkové bombardéry Pro letouny zásobující Berlín se v médiích rozšířilo označení Rozinkové bombardéry (Rosinenbomber). Způsobili je piloti, kteří shazovali dětem v Berlíně různé sladkosti. První z nich byl poručík Gail Halvorsen, jenž 17. července 1948 shodil na padáčcích bonbony a žvýkačky. V průběhu zásobovacích letů shodil údajně nad Trizonií i sovětskou zónou 250 000 (!) balíčků pro německé děti. Svůj letoun pojmenoval Candy Bomber (Cukrkandlový bombardér).

Avro York

fakta C-47 Skytrain Nejznámější dopravní a transportní letoun v historii, nesoucí různá označení. Koncepčně vychází z dvoumotorového dopravního DC-3 americké firmy Douglas, který vzlétl poprvé r. 1935. Všeobecně rozšířené jméno Dakota bylo používáno původně britským letectvem jako doplněk oficiálního označení C.Mk.I. až IV. Jedná se o akronym vytvořený z kombinace jména výrobce a druhu letounu v neoficiální formě DACoTA (Douglas Aircraft Company Transport Aircraft). Verze určená pro námořnictvo měla označení R4D. Pro výsadkáře byla určena verze C-53 Skytrooper. Vojenské verze se od původní DC-3 lišily velkými dvoukřídlými dveřmi na levém boku, kterými bylo možno dostat do trupu i jeep. Celkově bylo vyrobeno více než 10 926 kusů v 67 verzích, které v poválečném období sloužily v 96 zemích. Používaly je rovněž Československé aerolinie. V Asii a Africe létají u některých společností dodnes. Hlavní takticko-technická data C-47B Osádka: 3 Náklad: 28 vojáků nebo 2,7 až 4,6 t materiálu Délka trupu: 19,43 m Rozpětí křídel: 29,11 m Max. vzletová hmotnost: 14 t Max. rychlost: 360 km/h Dolet: 2600 km C-54 Skymaster Letoun vznikl jako transformace čtyřmotorového civilního dopravního typu DC-4 firmy Douglas, jenž poprvé vzlétl r. 1938. Celkově bylo vyrobeno 1170 kusů, které sloužily americkému letectvu a námořnictvu a v poválečném období v letectvech 26 zemí až do r. 2007. Prodloužením trupu o 3,5 m a možností tlakování kabiny byl z DC-4 vytvořen DC-6. Hlavní takticko-technická data C-54G Osádka: 4 Náklad: 50 vojáků nebo až 15 t materiálu Délka trupu: 28,6 m Rozpětí křídel: 35,8 m Max. vzletová hmotnost: 33 t Max. rychlost: 442 km/h Dolet: 6400 km

Piloti ovšem nevozili jen pamlsky. Pro přežití 2,2 milionu obyvatel Trizonie bylo třeba dopravit minimálně 2000 t nákladu za den, podle jiných zdrojů dvojnásobek. Britská RAF byla zpočátku schopna dodat denně 750 t a americké USAF jen 300 t. Situace se však brzy zlepšila a koncem léta vzrostla hmotnost přepraveného nákladu na 5000 t při 1500 letech za den. Po nasazení C-54 to bylo o 1000 t víc a výkony se stále zvyšovaly. Rekord byl zaznamenán 16. 4. 1949 hmotností 12 840 t. Rekordním měsícem se stal březen 1949, kdy bylo do Berlína dopraveno 196 223 t materiálu. Uvedeného výsledku se dosáhlo především skvělou organizací letů. Transportní letouny se pohybovaly v pěti letových hladinách. Spodní byla ve výši 1500 m a nad ní následovaly s výškovými odstupy 150 m další. Letouny startovaly a přistávaly v tříminutových intervalech. Vzhledem k počtu letounů a letišť vznikal časový bezpečnostní odstup kolem 15 min. Pokud se pilotovi nepodařilo přistát na první pokus, musel se s nákladem vrátit, aby neblokoval provoz. Příslušníci pozemního personálu soutěžili v rychlosti vykládky, takže 10 t uhlí v pytlích dostali z C-54 za 10 min. Celková doba od přistání k odletu netrvala obvykle déle než 25 min. Transportní letouny vykonaly 278 000 letů v délce 92 miliony mil, což je téměř 150 milionů km. Americké letectvo přepravilo 1 783 573 t a britské 541 973 t materiálu. Skvělé výsledky si však vyžádaly daň. Při 70 nehodách zahynulo 39 britských a 31 amerických příslušníků posádek. Jejich oběť připomíná pomník ve Frankfurtu nad Mohanem. Pokus o ekonomickou blokádu se nezdařil. Stalin vydal rozkaz k jejímu zrušení 12. 5. 1949. Generál Clay pokračoval v leteckém transportu pro jistotu až do 30. 9. Mezitím byla 4. 4. 1949 podepsána Severoatlantická smlouva, 23. 5. 1949 vyhlášena Spolková republika Německo a 7. 9. 1949 Německá demokratická republika.

Areport 9/2009

Short Sunderland (RAF museum Hendon)

60 LET NATO

39

VÝSTAVA Fotograf Jaroslav Kučera se domnívá, že s velkou pravděpodobností je autorem vystavených fotografií muž s knírkem zachycený na tomto snímku na frontové oslavě Štědrého dne. Po jeho identitě nadále pátrá ve vojenských a historických archivech. Vzhledem k informacím, které nedávno získal, možná brzy přibude v encyklopediích nové jméno.

neznámého legionáře Text: Vlastimil BERÁNEK Foto: archiv Jaroslava Kučery Pěšky 1. světovou válkou. Tak se jmenuje nová výstava autentických fotografií českých vojáků z italské fronty světové války z let 1914 až 1918 nedávno otevřená na Pražském hradě. Přes pět set zaprášených, často značně poškozených negativů z „velké války“ získal fotograf Jaroslav Kučera již před pětatřiceti lety. Bez větší pozornosti je tehdy zařadil do svého archivu. Teprve před sedmi lety jim věnoval důkladnější pozornost a objevil jejich velkou historickou hodnotu: „Zjistil jsem, že jde o mimořádnou, dosud nikde dříve nespatřenou autorskou kolekci z tehdejší doby.“ Fotograf se spojil s Janem Haasem z Vojenského historického ústavu, který mu pomohl s identifikací míst, techniky a především vojáků, jež jsou na snímcích zachyceni. Naskenované a v počítači vyretušované

40

negativy posléze digitální cestou vyzvětšoval (největší představené na výstavě mají úctyhodné rozměry 90 × 135 cm). Moderní technologie ale nic po obrazové stránce neubraly z atmosféry a často i naléhavosti momentek ze života a bojů 47. pěšího pluku na italské frontě a 28. pluku z Haliče, který tam byl v roce 1915 převelen. Možná se tu nabízí výzva pro historiky pokusit se časem zjistit identitu „neznámého vojáka“, protože technická kvalita a jasně patrné zkušené fotografické oko autora svědčí o tom, že za objektivem nestál úplný amatér. „Jeho tvář z fotografií pravděpodobně známe, ale jeho jméno nadále zůstává záhadou,“ říká Jaroslav Kučera. Fotografie neznámého legionáře působí dodnes překvapivě moderně nejen atmosférou, ale také vysokou vypovídající hodnotou, kterou by jim mohli závidět dnešní zpravodajští fotografové i mnohé současné

vznikly díky dokonalejší technice o čtvrtstoletí později,“ říká kurátorka, jež tuto kolekci považuje za velký historický objev. Vybrané snímky měli v roce 2004 možnost zhlédnout hosté Českého domu v Bruselu, poté také na českém velvyslanectví

ve Vídni, ale teprve v Praze je vystaven ucelený soubor všech více než sto padesáti fotografií. Výstava potrvá do 19. července v Tereziánském křídle Pražského hradu. Navštívit ji můžete denně od 10 do 18 hodin.

Setkání plné novinek i vzpomínání Působnost Klubu vojenských důchodců Bučovice má dlouholetou tradici. Letos klub vstoupil do osmnáctého roku svého fungování. Je samozřejmé, že KVD spolupracuje s útvarem dislokovaným v posádce. Do loňského září to byl 155. záchranný prapor, poté ho nahradil nově vzniklý 74. lehký motorizovaný prapor. Počátkem dubna se v kasárnách uskutečnilo setkání hlavních funkcionářů praporu a pracovníků Krajského vojenského velitelství Brno se členy bučovického KVD. Pozvání přijaly téměř čtyři desítky vojenských důchodců. Velitel praporu pplk. Tomáš Šiler přítomné nejprve seznámil s organizací, posláním a možnostmi útvaru, s vybavením vojáků novými zbraněmi a moderní technikou. Vše si poté hosté prohlédli na přichystané ukázce. V centru pozornosti byla především nákladní Tatra 810 a její pancéřovaná verze, ale rovněž varianty výstroje a vybavení soudobých profesionálů včetně jejich zdravotnického zabezpečení. Členové bučovického klubu vojenských důchodců velmi rádi navštěvují akce pořádané v kasárnách. Je to jedna z příležitostí, jak se potkat s přáteli na místech, kde mnozí z nich prožili více než 30 let svého života. Text a foto: npor. Lumír SVOBODA

Areport 9/2009

OBJEKTIVEM

renomované tiskové agentury. „Mají dokonalou kompozici a zachycují rozhodující momenty akcí,“ dodává kurátorka výstavy Daniela Mrázková. Působivost fotografií tohoto evidentně talentovaného fotografa spočívá v tom, že spíše než na oficiality a generalitu se zaměřuje na řadové vojáky – odpočinek v zázemí, „čaje o páté“ v zákopech, bojové akce, pohřby padlých spolubojovníků, obrazy rozstřílených italských měst se zmatenými civilisty… To vše dokázal tento muž zachytit naprosto přesvědčivě a sugestivně. „Vystavené fotografie se v mnohém přibližují velkým válečným obrazům, které

41

VÝROČÍ

VÝROČÍ

Vojenský historický archiv slaví devadesát let své existence

Paměť armády Podle podkladů VHA připravil Vladimír MAREK Foto: autor

42

Jako první centrum dokumentů odboje na domácí půdě byl v lednu 1919 při Zemském archivu v Praze založen Archiv národního osvobození československého. Jeho fondy měl tvořit výběr dokumentů úřední i soukromé povahy, tiskoviny, publikace, memoáry atd. Předpokládalo se také převzetí písemností čs. zahraničního vojska a materiálů politicko-diplomatického charakteru. V květnu 1919 vychází výnos o zřízení Památníku odboje, jehož součástí má být muzeum a archiv. Archivní oddělení našlo zpočátku útočiště v budově Uměleckoprůmyslové školy, později v prostorách Strahovského kláštera. Řešení přinesl až konec roku 1919, kdy po jednání Ministerstva národní obrany se Zemským archivem našlo azyl v budově Národního muzea, a to společně s Archivem národního osvobození. V souvislosti s konsolidací výstavby vojensko-správních orgánů byl na podzim 1920 zřízen Archiv MNO (od r. 1924 Vojenský archiv RČS). Jeho úkolem bylo shromažďovat a vědecky zpracovávat písemnosti příslušných vojenských registratur tak, aby sloužily potřebám správním i vědeckým. Měl rovněž soustředit dokumenty, které

vznikly v souvislosti s převratem v říjnu 1918 a následným přebíráním moci ve státě. Zajišťoval také převzetí péče o registratury teritoriálních vojensko-správních orgánů bývalé c. a k. armády na území našeho státu. Koncem dvacátých let minulého století tedy existovala dvě archivní centra soustřeďující písemnosti vojenského charakteru. Zatímco Archiv národního osvobození se spolu s archivním referátem Památníku odboje zaměřoval spíše na oblast celonárodní, Vojenský archiv RČS se utvářel jako orgán resortní. V roce 1929 došlo ke sloučení těchto složek a k jejich vstupu do instituce pojmenované Památník osvobození. Jeho úkolem bylo uchovávat a vědecky zpracovávat prameny z historie národněosvobozeneckého boje a působit na výchovu národa. Slibně se rozvíjející archivní, historickou, badatelskou a ediční činnost archivních oddělení Památníku osvobození však v roce 1939 přerušila okupace Československa. Po zavření Památníku osvobození gestapem v září 1939 se sbírky jeho archivního oddělení začlenily do systému archivní služby Wehrmachtu.

Za tímto účelem vznikla instituce Heeresarchiv-Zweigstelle Prag podřízená přímo řediteli říšských vojenských archivů se sídlem v Postupimi. Koncem války byla část archivních písemností evakuována mimo Prahu, v některých případech dokonce i mimo území protektorátu. Budovy Památníku osvobození a karlínské Invalidovny nacisté proměnili v opevněné body. Část archiválií přitom použili k zabarikádování oken. Po válce bylo zřejmé, že kromě uchovávání a zpracovávání archiválií Památníku osvobození je nezbytné zajistit roztřídění a uložení písemností likvidované čs. armády do roku 1939, dokumentů z období okupace a druhé světové války. Za tímto účelem vznikl již několik týdnů po skočení války Vojenský historický ústav (VHÚ). Ten organizačně sdružoval vedle Památníku osvobození, Vojenské ústřední knihovny a Vojenského muzea i nově vytvořený Vojenský ústřední archiv (VÚA). Období po únoru 1948 charakterizují organizační změny, jejichž smyslem byly především personální čistky. To se samozřejmě nemohlo neprojevit

ve výrazném poklesu odborné úrovně archivu. Písemných materiálů neustále přibývalo, nikdo je ale netřídil, a tak se hromadily ve skladech. Významné fondy byly před širokou badatelskou veřejností uzavřeny a zapůjčovaly se převážně jen k exkluzivnímu „bádání“ Studijnímu ústavu ministerstva vnitra. Komplexní prověrka VHÚ v roce 1958 přinesla rozhodnutí vytvořit novou strukturu vojenského archivnictví a postavit ji na úroveň požadavků soudobé archivní vědy. Ze všeho nejdříve bylo potřeba udělat základní revizi a evidenci fondů. VÚA byl rozdělen do čtyř oddělení. První z nich mělo na starost fondy rakousko-uherské do roku 1918, druhé fondy z období prvního čs. odboje a předmnichovské republiky, třetí fondy z období druhé světové války a druhého čs. odboje (včetně vládního vojska, Slovenského státu a trofejních fondů), čtvrté pak fondy čs. armády a čs. vojenské správy po roce 1945. Tuto organizační strukturu převzal po VÚA v roce 1959 i nově vzniklý Vojenský historický archiv Praha (VHA), který se stal základem organizace vojenského archivnictví (současně s touto organizační změnou vznikají k 1. 4. 1959 i první vojenské správní archivy). Šedesátá léta minulého století jsou charakteristická snahou o zkvalitnění odborné archivní činnosti. Tomu měla napomoci i personální opatření spočívající v získání kvalifikovaných, vysokoškolsky vzdělaných odborníků. V roce 1961 vznikla v budově Invalidovny badatelna, ke studiu byly uvolněny dříve nepřístupné fondy. VHA se během deseti let změnil na specifické vědecké

Mezi archiválie uložené ve VHA patří i plakáty z období první světové války. Archivní mapa dokládající bojovou situaci 6. května 1945 během Pražského povstání.

Areport 9/2009

Areport 9/2009

Kořeny Vojenského historického archivu sahají do dob působení Čs. vojska na Rusi. V polovině r. 1919 bylo při jeho štábu zřízeno historické oddělení, v jehož čele stál historik a archivář František Šteidler. Ten také nařídil sbírat, chránit a zpracovávat veškerý historický materiál týkající se života Čs. vojska na Rusi. Jednalo se nejen o písemnosti, ale i fotografie, výtvarná díla a trojrozměrné předměty.

43

VÝROČÍ

RUBRIKA R UBRIKA

Areport 9/2009

Budova pražské Invalidovny, ve které sídlí Vojenský historický archiv, utrpěla během povodní v roce 2002 značné škody.

44

pracoviště, které přestalo být okrajovou součástí VHÚ. To vše vzalo částečně za své počátkem sedmdesátých let. Normalizační proces a s ním spojené „čistky“ měly za následek nucený odchod významných odborných pracovníků a v konečném důsledku tedy na přechodnou dobu i pokles odborné úrovně. Po listopadu 1989 byl vývoj vojenského archivnictví nadále spojován s fungováním Vojenského historického ústavu. Poté, co se ve VHÚ odbouralo vše, co ho v minulosti spojovalo s ideologickou činností v armádě, naskytla se Vojenskému historickému archivu možnost navázat na své úspěchy v prvním desetiletí své existence a budovat odborně zdatnou archivní instituci. K původním čtyřem oddělením přibylo páté, které sdružilo badatelnu, fotoarchiv, knihařskou dílnu a skupinu speciálních sbírek. Do té doby bylo veřejnosti přístupno pouze patnáct procent archiválií. To se začalo velice rychle měnit. Archiv se do budoucna zaměřil nejen na zpřístupňování fondů, ale i na zpracování II. dílu průvodce po nich (první díl byl vydán v roce 1985), ediční činnost a historický výzkum. K 1. květnu 1999 vzniká Vojenský ústřední archiv, jehož součástí je i Vojenský historický archiv. Jedná se o nejvýznamnější organizační změnu v oblasti archivní a spisové služby

v resortu od roku 1959. Oblast archivnictví přestala být organizačně řízená Vojenským historickým ústavem s jinými odbornými a vědecko-výzkumnými úkoly. VHA vznikl jako konečný archiv resortu, který má své vlastní vědecko-výzkumné ambice. Životaschopnost VHA prověřily v roce 2002 povodně. Část fondů byla zatopena a poškozena. Nezbývalo nic jiného než je zamrazit a postupně zajistit jejich vysušení. Právě jednotná organizace archivní a spisové služby přispěla k tomu, že se většinu těchto následků podařilo již překonat.

V prosinci roku 2006 spustil archiv digitalizační linku. „Naší snahou je zprostředkovat jednotlivým badatelům jejich požadavky přímo na stůl do počítače. Něco podobného může umožnit pouze digitalizace,“ vysvětlil důvody, které je vedly k vytvoření digitalizačního pracoviště vybaveného tou nejmodernější technikou, ředitel Vojenského historického archivu Július Baláž. „Zaměřujeme se především na fondy, které se nejvíce využívají. Tedy na druhou světovou válku a československou prvorepublikovou armádu. Přednost mají také vzácnější exponáty a samozřejmě archiválie poničené povodněmi. Právě v těchto případech by totiž mohlo hrozit, že některé informace budou definitivně ztraceny.“ I tak se ale jedná o přibližně třicet tisíc krabic materiálů, což představuje nějakých padesát milionů stránek. Většinou to jsou starší věci psané různými psacími prostředky a na papíru rozdílné kvality, mnohdy navíc poničené. Digitalizační linka měsíčně zpracovává zhruba třicet krabic archiválií. Přes veškeré problémy a živelní pohromy naplňuje VHA nadále své poslání, je kvalitním resortním archivem s nemalým renomé. A na závěr ještě jedno srovnání. Jestliže v roce 1990 mělo toto zařízení přibližně třináct kilometrů archiválií, tak v současné době je to již víc než devatenáct kilometrů.

Velitel 22. základny letectva Náměšť nad Oslavou vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaných míst u jednotky předsunutých leteckých návodčích (FAC) Vstupní podmínky:  VZP, předchozí praxe v bojových jednotkách AČR výhodou  Středoškolské vzdělání s maturitou pro místa s hodností praporčík  Vysokoškolské vzdělání (Bc.) pro místa s hodností poručík  Pokročilá znalost AJ  Zdravotní klasifikace „A“  Předpoklad pro získání BP „Tajné“ Â Fyzické a psychické předpoklady  Další vojenské dovednosti výhodou

Naše nabídka:  Prestižní funkce FAC v hodnostech praporčíků a poručíků  Získání jedné z nejžádanějších specializací pro operace NATO  Dynamicky se rozvíjející profese  Odborná příprava a výcvik v zahraničí  Odpovídající zázemí na moderní letecké základně včetně přímé účasti na leteckém výcviku  Výcvik ve výsadkové přípravě  Pravidelné nasazení v zahraničních operacích Pr Průběh řízení:  Registrace uchazečů proběhne formou zaslání profesních životopisů (včetně kontaktních čísel na mobilní tel. a Alcatel) na e-mailovou adresu [email protected] a bude uzavřena 19. června 2009.  Uchazeči budou vyrozuměni o výsledcích prvotního výběru na základě posouzení životopisů do 25. června 2009.  Výběrové řízení je dvoudenní od 8. do 9. července 2009 u 22. zL Náměšť nad Oslavou.  Další podrobnosti budou účastníkům sděleny individuálně, popř. je možné kontaktovat telefonicky velitele 225. prbz na alc. čísle 438 601.

JAZYKOVÝ KOUTEK

Signal corps According to Wikipedia, the free encyclopedia, the Signal Corps is a military branch, usually subordinate to a country's army. Many countries have a Signal Corps, whose main function is usually communication (in modern times, usually radio or telephone communication on the battlefield). The word corps is used in the British sense (meaning a branch of military service, such as Corps of Engineers), rather than the American sense (meaning an organizational unit below army and above division). Subordinate units include signal regiments, battalions, etc. "The mission of the Signal Corps is to provide and manage communications and information systems support for the command and control of combined armed forces. Signal support includes Network Operations (information assurance, information dissemination management, and network management) and management of the electromagnetic spectrum. Signal support encompasses all aspects of designing, installing, maintaining, and managing information networks to include communications links, computers, and other components of local and wide area networks. Signal forces plan, install, operate, and maintain voice and data communications networks that employ single and multi-channel satellite, tropospheric scatter, terrestrial microwave, switching, messaging, video-teleconferencing, visual information, and other related systems. They integrate tactical, strategic and sustaining base communications, information processing and management systems into a seamless global information network that supports knowledge dominance for Army, joint and coalition operations." Warfighters must be linked constantly to satellite-based systems. The command and control needed for force projection can only be achieved by using the modern information technologies emerging on the global arena. The Signal Regiment is charged with leading the Army into the new information-technology age. The need for integrated joint-service operations (Army, Navy, Air Force and Marines) emphasizes the requirement for commonality between audio, visual and data networks. The goal is a "seamless global architecture" where information can be passed between users securely and effortlessly in a manner transparent to the user. The Signal Regiment is well on its way to making this a reality. The goal is to provide the commander and staff with continuous secure communications in garrison, during deployment and on the battlefield. To do this, the Signal Regiment embraced the battle lab concept for new combat developments. In the areas of communications and automation, technology changes faster than acquisition. In the past, new product development and fielding could take 10-15 years; the battle labs' goal is to cut this cycle to 2-4 years. This will be done through focusing on the warfighter, rapid prototyping and testing by soldiers in realistic simulations. The Signal Regiment's mission is to provide and manage seamless, protected, survivable, integrated and dynamic information services; to acquire and integrate relevant information technologies and related doctrine into the force; and to provide highly trained soldiers, leaders and organizations to achieve information superiority for the full-spectrum force.

Areport 9/2009

Based on:

46

http://en.wikipedia.org/wiki/Signal_Corps http://en.wikipedia.org/wiki/U.S._Army_Signal_Corps http://www.globalsecurity.org/military/agency/army/signal.htm

EXERCISE 14 – 1: Answer the following questions. 1. How would you define the term Signal Corps? 2. What’s the mission of the Signal Corps? 3. What does signal support include? 4. What’s the role of modern information technologies in Signal Corps? 5. What emphasizes the requirement for commonality between audio, visual and data networks? 6. What’s the problem in the relation between new combat developments and acquisition? 7. Why are Signal Corps absolutely essential for the combined armed forces? EXERCISE 14 – 2: Fill in the gaps. For each gap use one of the prepositions below. 1. The Signal Corps is a military branch usually subordinate _____ a country’s army. 2. the word corps is used _____ the British sense 3. to manage communications and information systems support _____ the command and control of combined armed forces 4. the mission _____ the Signal Corps is … 5. to acquire and integrate relevant information technologies and related doctrine _____ the force 6. be charged _____ leading the army into the new information technology age 7. it can only be achieved _____ using the modern information technologies 8. to be _____ its way for, of, into, to, by, on, in, with EXERCISE 14 – 3: Match the following words with their meanings. 1) assurance a) to accept and include something 2) encompass b) to come out of something or out from behind something 3) scatter c) spreading out (persons or forces) systematically over an area 4) emerge d) the process of buying something or obtaining it in some other way 5) embrace e) to include a lot of people or things 6) acquisition f) to throw or drop things so that they spread out over an area 7) goal g) a feeling or attitude of confidence

8) deployment h) something that you hope to achieve EXERCISE 14 – 4: Use the words below to complete the following sentences. 1. __________ technology was especially interesting for military communication. 2. Some difficulties can __________ when upgrading systems as technology improves. 3. During the brigade’s __________, the normal command structure of signal units underwent fundamental changes. 4. Technology changes faster than __________. 5. They must also __________ the signal support tasks. 6. Information __________ is the key area where the Signal Corps can improve their capabilities. 7. The Signal Regiment will __________ amateur radio as a training tool for Signal Regiment members. 8. The Signal Corps pursued their __________ through every possible official and unofficial channel. assurance, encompass, scatter, emerge, embrace, acquisition, goal, deployment EXERCISE 14 – 5: Turn these nouns into verbs and write them down. 1. system 6. simulation 2. information 7. dominance 3. computer 8. unit 4. assurance 9. age 5. concept 10. product EXERCISE 14 – 6: Decide which of the following nouns can be used in the same form as verbs as well. 1. concept 9. unit 2. goal 10. signal 3. assurance 11. cycle 4. subordinate 12. voice 5. sense 13. knowledge 6. garrison 14. channel 7. satellite 15. network 8. base EXERCISE 14 – 7: Find the suitable words from EXERCISE 14 – 6 for the following definitions: 1. (usually used in passive) to put soldiers in a place to live there and defend it

2. (formal) to express your opinions or feelings about something, especially negative feelings 3. to meet and talk to people in order to receive or give information, especially about business opportunities EXERCISE 14 – 8: Turn these nouns into adjectives and write them down. 1. knowledge

2. signal 3. voice 4. subordinate 5. concept 6. assurance 7. unit 8. development

Dvoustranu připravila Mgr. Jana STODOLOVÁ

VOCABULARY 14 to achieve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . acquisition . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . assurance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . to be charged with blackmail . . . . . . . . . . . . to be charged with doing something . . . . . . . to be charged with something . . . . . . . . . . . . branch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . deployment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dissemination . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dissemination of information . . . . . . . . . . . . dissemination of intelligence . . . . . . . . . . . . to embrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . to emerge . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . to emphasize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . to encompass . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . goal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . scatter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . to scatter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . seamless . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . subordinate . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . terrestrial . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . terrestrial network . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . warfighter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

dosáhnout (cíle, úspěchu), provést akvizice, pořízení, zakoupení, zisk (nabytí) bezpečnost, zabezpečení, zajištění být obviněn z vyděračství být pověřený čím mít (něco) na starost složka ozbrojených sil, druh zbraní nasazení, rozmístění (jednotek), rozvinutí vojsk šíření, rozšíření šíření informací rozesílání zpráv podřízeným zahrnout, pojmout objevit se, vyskytnout se, vznikat zdůraznit, vyzdvihnout (zdůraznit) obklopovat, zahrnout (obsahovat), pojmout cíl, záměr, účel rozptylový, tříštivý shazovat roztroušeně, rozptýlit (se), rozhazovat, rozptylovat, rozsévat, rozšířit bez spár, bezespárý podřízený suchozemský pozemní síť bojovník, válečník

ANSWER KEY EXERCISE 14 – 1: 1. The Signal Corps is a military branch, usually subordinate to a country’s army. 2. Their mission is to provide and manage communications and information systems support for the command and control of combined armed forces. 3. It includes Network Operations (information assurance, information dissemination management, and network management) and management of the electromagnetic spectrum. 4. It is crucial. The command and control needed for force projection can only be achieved by using the modern information technologies emerging on the global arena. 5. The need for integrated joint-service operations (Army, Navy, Air Force and Marines) emphasizes this requirement. 6. The problem is that technology changes faster than acquisition. 7. Because providing and managing communications and information systems support for the command and control of combined armed forces is necessary. EXERCISE 14 – 2: 1. TO 5. INTO 2. IN 6. WITH 3. FOR 7. BY 4. OF 8. ON EXERCISE 14 – 3: 1. g (a feeling or attitude of confidence) 2. e (to include a lot of people or things) 3. f (to throw or drop things so that they spread out over an area) 4. b (to come out of something or out from behind something) 5. a (to accept and include something) 6. d (the process of buying something or obtaining it in some other way)

7. h (something that you hope to achieve) 8. c (spreading out – persons or forces – systematically over an area) EXERCISE 14 – 4: 1. scatter 5. embrace, (encompass) 2. emerge 6. assurance 3. deployment 7. encompass, (embrace) 4. acquisition 8. goal EXERCISE 14 – 5: 1. (to) systematize/se 2. (to) inform 3. (to) computerize/se 4. (to) assure 5. (to) conceptualise/ze EXERCISE 14 – 6: 4. subordinate 5. sense 6. garrison 8. base 10. signal

6. (to) simulate 7. (to) dominate 8. (to) unite 9. (to) age 10. (to) produce 11. cycle 12. voice 14. channel 15. network

EXERCISE 14 – 7: 1. garrison 2. voice

3. network

EXERCISE 14 – 8: 1. knowledgeable 2. signal 3. voiced / voiceless / vocal 4. subordinate

5. conceptual 6. assured 7. united 8. developed / developing

Areport 9/2009

TEXT 14

JAZYKOVÝ KOUTEK

47

A SPOJ BEZPLATNÁ INZERCE pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo na intranetovou adresu: vlasta. [email protected]. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát.

Volná místa

„ Máte jazykové schopnosti, analytické myšlení, vzdělání a zájem o práci v oblasti elektroniky? Ředitel Měřičského ústavu Litoměřice vám nabízí volná systemizovaná místa: y starších důstojníků SH 63/64 (npor./kpt.), kvalifikační předpoklad 12/13, BP „T“, (dle zařazení s výhledem souhlasu k vyžádání PT), STANAG AJ 2222, PT 11 y operátorů a techniků-specialistů – SH 51/52 (pprap./prap.), kvalifikační předpoklad 10, BP „T“ (dle zařazení s výhledem souhlasu k vyžádání PT), STANAG AJ 1111, PT 8, y npor. a nprap. místa v oblasti finančního a ekonomického zabezpečení. Kontaktní adresa: www.mericsky-ustav.cz. Bližší informace na alc. 288 746, 288 747, 288 204 „ Ředitel VZ 1902 Dobruška nabízí volné systemizované místo pro VZP: y starší důstojník oddělení informační a komunikační podpory Požadavky: hodnost poručík – nadporučík, VŠ vzdělání Bc., ČVO 041, BP „T“, Stanag AJ 2222,.PT 10 Výkon funkcí na odloučeném pracovišti OHMZ Praha-Ruzyně. Nástup k 1. 9. 2009. Kontakt: pplk. Ing. Kamil Dvořák, alc. 212 702, mob. 724 033 295

„ Ředitel VZ 5057 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP: y vedoucí starší důstojník-zástupce vedoucího – SH 71, ČVO 40, PT 12, BP „T“, STANAG AJ 2222, náplň práce: architektura KIS, projektové řízení – požadovaná znalost IT, termín služebního zařazení: 1. 12. 2009. Kontaktní osoba: pplk. Ing. Rudolf Štekl, alc. 207 861 „ Zástupce 1. NMO-ředitel SE MO nabízí systematizované místo občanského zaměstnance – kontrolor oddělení finanční kontroly sekce ekonomické MO. Předmětem pracovní náplně je především výkon finanční kontroly podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, v platném znění, se zaměřením na organizační složky státu, státní podniky, příspěvkové organizace a poskytování veřejné finanční podpory. Platové zařazení – PT 12 + osobní a zvláštní příplatek, předpokládaný termín nástupu: 1. 6. 2009 Požadavky na uchazeče: – strukturovaný životopis – ukončené vysokoškolské vzdělání – osvědčení na stupeň utajení VYHRAZENÉ (popř. souhlas s jeho vyžádáním) – znalost zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, v platném znění a prováděcích předpisů – samostatnost, odpovědnost, aktivita, kreativita Strukturovaný životopis lze zasílat faxem (alc. 200 819), na intranetovou adresu: [email protected] nebo internetovou adresu: [email protected] „ Náčelník HVelVP Praha nabízí volné systemizované místo: y vedoucí starší důstojník-specialista Požadavky: SH 71 (major, možno kpt.), BP „T“, VŠ – Ing. , Mgr., STANAG AJ 2222 výhodou, PT 11, nástup od 1. 10. 2009. Předmětem pracovní náplně je zpracování plánovacích a koncepčních dokumentů, dokumentace bojové a mobilizační pohotovosti. Kontakt: pplk. Ing. Jiří Masařík, alc. 215 874, mob. 602 695 139, pplk. Václav Růžička, alc. 215 861, mob. 724 035 852 „ Ředitel VZ 5368 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP: y vedoucí starší důstojník-specialista Požadavky: – Hodnost major (71) – VŠ vzdělání (61), – Praporní štábní kurz (65), – ČVO 60, – Bezpečnostní prověrka „T“,

Areport 9/2009

Army 2008

48

Občanské sdružení Army 2008 vzniklo v dubnu loňského roku. Jeho cílem je seznamovat zájemce, hlavně z řad dětí a mládeže, s historií a současností armád členských zemí Aliance. Výhledově jeho členové počítají s vydáváním měsíčníku Armytéka v elektronické i tištěné podobě, který by kromě aktuálních informací zveřejňoval fotografie uniforem, vojenské techniky a dalších militarií s popisem. Pokud vás tato tematika oslovuje a měli byste chuť se sdružením spolupracovat, bližší informace najdete na webových stránkách www.armadynato.cz. Můžete též napsat na adresu: Občanské sdružení Army 2008, Severní X, 450/3, 141 00 Praha 4.

– Stanag AJ 2222 – PT 12 Kontaktní osoba: pplk. Ing. Luděk Michálek, ŠIS, alc. 216 425, mob. 724 801 055 „ Ředitel sekce-personální ředitel MO vyhlašuje konkurzní řízení na obsazení místa: y velitele Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy MO v Moravské Třebové Požadavky: SH 73, KvPř 13, KvPo 06, BP „T“, AJ 2222, PT 13, praxe v řídících funkcích v AČR po dobu 5 let, odborná kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost nebo předpoklady pro její získání. Předpokládaný termín zařazení – srpen 2009. Uchazeči předloží přihlášky do 15. května 2009 na adresu: Sekce personální, ředitel odboru vzdělávání, náměstí Svobody 471, 160 01 Praha 6. Informace o podmínkách konkurzního řízení podá kpt. Mgr. Marcela Kramplová (alc. 212 115, ŠIS) SP MO.

Různé

„ Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha na funkci st. střelec, BP „D“, čtrnáctidenní cyklus služeb-volna. Kontakt: 737 324 635 „ Oznámení: Dne 30. května 2009 proběhne od 15.00 hodin ve vinárně Zlatá loď sraz bývalých příslušníků 17. tp. Zájemci o setkání se mohou přihlásit telefonicky u Josefa Voráčka (mob. 606 732 300) nebo u Josefa Salaby (mob. 720 176 340). „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2316 Praha na funkci střelec, PT 06. Kontakt: 605 945 971 „ Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. Současné i staré. Tel.: 605 745 922 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5008 Klatovy na funkci starší řidič-strojník EC, podmínkou je VŘP sk. „C“. Tel.: 723 585 230 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6950 Stará Boleslav, velitelství 26. bVŘPz, na funkci starší důstojník SkOUI, ČVO 43, PT 10, hodnost por. (npor.), VŠ vzdělání, BP „PT“. Výborný kolektiv. Spěchá! (1. 10. 2009) – rodinné důvody. Kontakt: 777 996 187 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5806 Rakovník-Samostatná záchranná rota na funkci starší odmořovač techniky. Nejlépe z Pardubic a Hradce Králové. Kontakt: 777 814 204 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6950 Stará Boleslav – výkonný praporčík provozní čety, PT 08. Kontakt: 231 773, 231 771, 603 829 786