NETBOOK NEBO UČEBNICE NETBOOK OR TEXTBOOK

NETBOOK NEBO UČEBNICE NETBOOK OR TEXTBOOK Petr Simbartl

Abstrakt Tento článek stručně shrnuje aktuální dění o výukové metodě tzv.1:1 Computingu. V současnosti se rozvíjí i ve větší míře v České republice. Jsou zde nastíněny problémy spojené s touto výukou ale i výhody. Článek čerpá i ze světových zdrojů v oblasti vyuţití netbooků s interaktivní učebnicí namísto běţných papírových učebnic. V závěru jsou vize do budoucna a moţnosti výuky pomocí netbooků ve výuce na základní škole.

Klíčová slova: interaktivní učebnice, netbook, 1:1 Computingu Abstract This article brief summarizes the current situation of the teaching method of 1:1 Computing. Currently develops a greater extent in the Czech Republic. Outlined here are the problems associated with this teaching but also benefits. Article also draws from the world's resources in the use of netbooks with an interactive textbook instead of conventional paper textbooks. At the end are visions for the future and opportunities to learn using netbooks in teaching in elementary school.

Key words: interactive textbook, netbook, 1:1 Computingu

1 Úvod S příchodem 21. století se do škol dostává stále více techniky. Tato technika není jen na pozicích u učitele, nýbrţ se přesouvá stále více k ţákům. Multimediální učebnice se tak dostávají k ţákům do jejich počítačů avšak ne doma při procvičování, ale přímo ve výuce. Tento trend je podobný jako u E-booků, tedy elektronických čteček knih. Je zde však mnoho důvodů proč se tak děje. Tato zařízení (netbooky) nejsou však ještě tolik přizpůsobena pro celou práci ve škole a náklady s tím spojené vytvářejí dlouhou cestu, neţ úplně vytlačí papírové učebnice. Moţná jsou to jen pokusy různými směry a hledá se ten správný.

2 Projekt Vzdělání 21 V roce 2009 začalo s tímto projektem nakladatelství Fraus [1]. Tímto krokem se snaţil dostat techniku se spoluprácí s dalšími firmami do škol. Tento projekt spustil na několika pilotních školách. Spočívá to ve vybavení několika pilotních tříd kompletní multimediální technikou. Ta se skládá z interaktivní tabule, projektoru, notebooků pro učitele a notebook1 pro kaţdého ţáka. Samozřejmostí je vybavení těchto počítačů multimediálními učebnicemi a dalším ovládacím softwarem. Součástí také můţou být hlasovací zařízení pro zpětnou vazbu a propojení počítačů pomocí WiFi. Fraus se tímto projektem snaţí vytvořit moderní a interaktivní vzdělávací prostředí. Cíle jsou takové, jestli je moţno zapojit tyto technologie do výuky. Výuka probíhá s největší pravděpodobností testování paralelních skupin a to takto: [1] „V jedné probíhá výuka standardním způsobem s vyuţitím tištěných učebnic a interaktivní tabule. Ve druhé systémem VZDĚLÁNÍ21, tedy kaţdý ţák má k dispozici notebook vybavený interaktivními učebnicemi pro práci ve škole i doma.“ Z celkového hlediska se to zdá být jako uţitečný projekt, který by mohl, ale také nemusel popohnat rozvoj technologií na základních školách. Problém, který vyvstává skoro ve všech posunech základních škol, je především financování. Fraus do tohoto projektu zahrnul 1

Ve zdroji se objevuje notebook a někdy zase netbook. Spíše předpokládám, že využívají levnější variantu, tedy netbooky. „…a žákovských počítačů notebooku/netbooku…“ [1]

74

mnoho sponzorů, takţe problém s nákupem zařízení určitě nebyl. Na nákupu se podílely školy, partneři projektu, rodiče či z programu „EU peníze školám“. Ne vţdy to tak lze na základních školách provést, protoţe peníze potřebují např. na opravy budovy. Podle „Výsledky průzkumu mezi ţáky a rodiči pilotních škol“ je stav zatím takový, ţe ţáci nemají problém s pomůckami, protoţe většina ţáků tráví mnoho času u počítače a dalších podobných zařízení. Jednalo se však o anketní průzkum, takţe jsou výsledky subjektivní povahy a u grafu, jestli se dítěti zlepšil školní prospěch, by byl lepší nějaký znalostní test pro ověřování skutečnosti. Projekt však není u konce, takţe později snad přinesou konkrétnější výsledky. Přestoţe se jedná pouze o anketu, je pozitivní na tom grafu 1 číslo, ţe to výsledky skoro nikomu nezhoršilo. Zlepšení díky novým technologiím proběhlo u 30 % ţáků, coţ je sice pozitivní ale vůči nákladům, které na to byly vynaloţené, by mohlo být číslo ještě vyšší a subjektivní pohled rodičů by toto číslo mohl uměle navyšovat. Další zajímavý graf z celkových šesti je pozoruhodný. Otázka zněla: „Domníváte se, ţe vaše dítě výuka ve škole nyní více baví? “ [2]. Výsledky ukázali, ţe tyto novinky baví 92 ţáků. Tomuto grafu bych věřil i bez dalšího výzkumu. Cokoli nové je pro děti zábavné. Pro věrohodnost by však byl lepší ještě graf, kdyby tato otázka byla poloţena u stejných dětí s několikaletým rozpětím pouţívání těchto technologií. Je otázkou, jestli o to budou mít děti stále stejný zájem i po čase, kdy si na to navyknou a nebudou pro ně tyto inovace aţ tak zajímavé.

Graf 1 Školní prospěch [2]

Celý projekt působí velmi dobře, a pokud budou pak výsledky reliabilní, je to zajímavá cesta k moderní výuce. Problémy však vidím ale ve stálé udrţitelnosti projektu.

75

Bylo tam řečeno, ţe nákup platí škola, sponzoři či rodiče. O opravy se stará dodavatelská firma. Avšak netbook je spotřební zboţí a to nevydrţí věčně. Na běţné opravy se budou vztahovat 2 maximálně 3 roky. Prodlouţená záruka ovšem zase stojí nějaké finance. Takovýto netbook můţe vydrţet klidně aţ pět let, aby zároveň stíhal svým výkonem. V projektu je řečeno, ţe notebooky si děti nabíjejí doma či ve škole na stanovených místech. Netbooky vydrţí vchodu na baterii přibliţně 6-8 hodin. Takový to čas je dostačující. Baterie stará ale dva roky a více takovou výdrţ mít nebude. Dítě ale chodí do základní školy 9 let. Vzhledem k rychlému vývoji technologií v tomto oboru a následně změnách i ve výuce informatiky nebude takovýto netbook dostačující po celou dobu studia na ZŠ. Takovéto netbooky by potřeboval minimálně dva a do kaţdého pak bude po určité době dokupovat i náhradní baterii. Na webu projektu uvádějí cenu netbooku 8 000 aţ 10 000 Kč. Dnešní ceny netbooků mohou klesat aţ na 5 000 Kč, přesto však při počtu dětí ve škole je to velmi značný náklad.

3 Vyuţití počítačů pro výuku Také v zahraničí začíná být pouţívání počítačů nutnost, i kdyţ jsou tam v této oblasti o něco dál, neţ my. Také, jako u nás se pak v současnosti vyuţívá levnější varianty a to netbooků, protoţe ve velkém počtu nejsou tak finančně náročné. Systém výuky se pak nazývá „one-toone computing“, jinak řečeno počítač 1:1. Multimediální učebnice lze právě vyuţívat i v případě pouze učitelského počítače. Kaţdé pouţití má své pro i proti. Výhoda vyuţití počítačů 1:1 je především v tom, ţe ţák vidí vše lépe hned u sebe a také úkoly dělá samostatně.

3.1

Proč výuku na počítačích

I v článku se pojednává o tom, ţe rozšíření výuky na počítačích má pozitivní vliv na pouţívání počítače a to do četnosti tak znalosti. Osobně se domnívám, ţe tento pozitivní vliv je nutný. Taková výuka můţe zvyšovat počítačovou gramotnost, která je v dnešní době velmi uţitečná. Počítače se vyskytují skoro ve všech odvětví, nehledě na fakt, ţe i prodavačka dělá uţ skoro pouze jen s počítačem při nasazení čárových kódů. Nikdo po ní však nechce práci v textových editorech či operačním systému. Člověk by měl ale tyto základní dovednosti ovládat a to jak spuštění systému, vyhledání informace na internetu, tak její zpracování za vyuţití dostupného softwaru.

3.2

Problémy spojené s výukou

Při takovéto výuce vyvstává mnoho problémů s tím spojených. Některé problémy jsou popsané ve výzkumu. Další problémy napadnou běţného učitele. Především jsou společné uţ se samotným příchodem počítačů do škol před několika roky, kdy nebylo běţné vyuţívat počítač pro výuku. První problémy souvisí se vzdělaností samotných učitelů, kteří budou počítač pouţívat. Někdy nestačí jen základní znalosti, ale i pokročilé pro vytváření vlastních materiálů. Často tak vyvstane situace, kdy je nakoupena technika, ale málokdo s ní chce pracovat. Pro učitele to znamená přepracovat přípravy na hodinu a uzpůsobit tomu i celý chod výuky. Tuto práci mu mohou ulehčit jiţ připravené interaktivní učebnice, přesto však nikdy nemusí splňovat celé poţadavky ŠVP dané školy. Ztíţit mu to můţe pak příprava oněch materiálů, nad kterými stráví mnohdy více času, neţ kdyby si připravoval běţné přípravy pro práci s učebnicí. Další problémy jsou spojené se samotnou technikou. Technika je stále dokonalejší, ale není bezchybná. Nejen, ţe by měl učitel umět techniku obsluhovat, ale umět jí případně nastavit či provést drobnou údrţbu. Toto se týká počítače, dataprojektoru či interaktivní tabule. Například pouze špatně zkalibrovaná interaktivní tabule můţe zkazit celou hodinu, a neţ učitel seţene někoho, kdo mu tuto základní operaci provede, uběhne třeba 10 minut, které jsou mnohdy cenné, kdyţ hodina trvá 45 minut. V případě, ţe i ţáci mají počítač, mohou mít

76

technické problémy i oni. To je ošetřeno většinou náhradními počítači. Školní budovy jsou staré a tak se často řeší infrastruktura elektřiny a internetového připojení. Je tak nutno třídu vybavit novými zásuvkami pro elektřinu. Internet se řeší většinou bezdrátovým připojením počítačů, avšak jeden přípojný bod pro celou školu nestačí. Vyřešením těchto problémů učitel získává čas nejen pro sebe, ale pro celou výuku. Má-li ţák tak svůj počítač, odpadá stěhování do počítačových učeben, čekání na zapnutí a přihlášení. Můţe to tak značně ušetřit čas.

4 Počítač pro kaţdé dítě Tento projekt začal v roce 2005. [6] V originále se jmenuje „One Laptop Per Child”.[5] Jak bylo psáno uţ v předchozích částech, tak i v dalších zemí je počítač nutnost. Tento počítač byl určený především pro rozvojové země. Měl za úkol zajistit lepší vzdělávání právě pomocí počítače, ale také spojení s okolním světem, coţ s nastoupením např. Facebooku není aţ takový problém, ale i další technologie jako internetová telefonie či běţné chaty mohou pomoct. Pomáhal v zemích jako Etiopie, Argentina, Peru, Mongolsko a mnoho dalších zemí. Zde jsem vyjmenoval některé, kde bylo nasazeno nejvíce těchto počítačů. Nebudu zde však rozepisovat technické parametry, protoţe se zaměřím spíše více na moţnosti vzdělání. Jen zmíním, ţe notebook nesl také název „100 $“. To byla také původní plánovaná cena tohoto počítače. Po čase se ale začala mírně zvyšovat a vedlo to k mnoha kontroverzním názorům na tento projekt. Podle nich se projekt nezaměřoval především na zvyšování počítačové gramotnosti ale na vzdělávání. Dětem prý nestačí umět pouze jen s Wordem a Excelem, ale mnohem více. Jen upřesním, ţe se to týká menších dětí. V tomto lze souhlasit. Malé dítě nebudeme nutit pracovat s Wordem a dalšími programy, ale budeme podporovat jeho tvořivost, fantazii a chtění po vědě. Vzhledem k moţnostem připojení k internetu si můţe informace hledat a především ty, které chce či potřebuje. Počítač jim přidá i zábavu na odpoledne a umoţní překročit hranice jejich země. Děti nebudou mít jen tak na letenku aby se podívaly do vzdálených zemí. Počítač jim tak umoţní se tam podívat alespoň prostřednictvím internetu a samozřejmě s ostatními komunikovat. Vše nejde snadno a tak i v tomto projektu přibyly problémy, především opět s penězi. Finanční náročnost notebooků se zvýšila, protoţe někde byl například nutný odběr velkého mnoţství. Notebook začínal na 100 $ a šplhal k hranici 200 $ následně tak činí v mnohatisícovém odběru pro vládu finanční potíţe. Další problém se vyskytl u učitelů v těchto zemí. I oni neměli přístup k této technice, a jak je uvedeno v bakalářské práci [4] i oni sami měli někdy problémy se napřed s touto technikou naučit. A přestoţe se s technikou naučí pracovat, mají problém s přizpůsobením a vedením samotné výuky a začleněním počítačů do ní. Přesto zavedením počítačů měla výuka úspěch, větší zájem a docházku do školy. Zvýšením zájmu o vzdělání se tak můţe situace v těchto zemí zlepšit. Někdy je však problém postavit školu, neţ shánět ještě pomůcky.

5 Závěr Takto lze například shrnout současný stav vyuţití počítačů na školách. Určitě by bylo nutné vzít pohled ještě na mnoho dalších výzkumů z více zemí. I tak lze z toho vyvodit jakési závěry o moţnostech vyuţití počítačů ve školách. Na otázku jestli notebook nebo obyčejnou učebnici nelze jednoznačně odpovědět. Doba ještě nedospěla tak daleko, kdyby mohli počítače skutečně úplně nahradit papírové učebnice. Oni to ve skutečnosti zvládnou, vezmeme-li si představu pouze obyčejné čtečky PDF souborů, kde by byla tato učebnice pouze naskenována. V Česku se zatím o plné nasazení počítačů do výuky na ZŠ nikdo moc nepokusil. Nechci opomínat minulou dobu, kde mohla probíhat podobná výuka, ale mnoho se toho neobjevilo. Současnost v Česku přináší novinky. Nejen v technice ale i v oblasti učebnic. Nynější vydavatelé běţných učebnic pochopili, ţe se mění doba a nepůjde dále pouze tisknout a

77

obnovovat papírové učebnice. Začali se přizpůsobovat a objevuje se stále více nakladatelství produkujících interaktivní či multimediální učebnice. Ceny počítačů klesají stále níţe a tím bylo moţno vyuţít netbooků ve větší míře. Přesto se pokrok zastavuje právě stále u financí, protoţe se nenakupují jen počítače, ale i učebnice a další obsluţný software. Postup v nákupu je, ale pomalý. Další brzdou rozvoje se stává vzdělanost pedagogů v oblasti počítačové techniky. Je však dostupné velké mnoţství kurzů pro učitele na zlepšení vzdělání. Můţeme tak doufat, ţe školy začnou vyuţívat dostupných grantů na nákup techniky a učitelé začnou techniku vyuţívat ve výuce ještě více neţ dnes. O uţitečnosti mohou rozhodnout následné výzkumy a doba, která ukáţe, byla-li tato cesta správná a nejednalo-li se pouze o marketingový tah výrobců softwaru a hardwaru.

Pouţitá literatura 1. HAVLÍK, Jiří. www.vzdelani21.cz [online]. Plzeň : Nakladatelství Fraus, s.r.o., 2011 [cit. 2011-9-15]. Popis projektu. Dostupné z WWW: . 2. HAVLÍK, Jiří. www.vzdelani21.cz [online]. Plzeň : Nakladatelství Fraus, s.r.o., 2011 [cit. 2011-9-15]. Hodnocení projektu. Dostupné z WWW: < http://www.vzdelani21.cz/hodnoceni-projektu/>. 3. Larkin, K. & Finger, G. (2011). Informing one-to-one computing in primary schools: Student use of netbooks. Australasian Journal of Educational Technology, 27(3), 514530. http://www.ascilite.org.au/ajet/ajet27/larkin.html 4. KOTÁSKOVÁ, Iva. Reflexe iniciativy One Laptop Per Child. Brno, 2010. 93 s. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií. Dostupné z WWW: . 5. One laptop per child [online]. USA : 2011 [cit. 2011-09-15]. One.laptop.org. Dostupné z WWW: . 6. One Laptop per Child. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 1.1.2005, last modified on 6.10.2011 [cit. 2011-1011]. Dostupné z WWW: .Kontaktní údaje Mgr. Petr Simbartl Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická Klatovská tř. 51, 306 19 Plzeň Tel: 377 636 448 e-mail: [email protected]

78