Abbie Spallen POBŘEŽÍ (STRANDLINE) Máirín Eileen Sweeney Clodagh Tríona 1. Pláž. Večer. Vítr kvílí. Bouře. Máirín a Eileen stojí na pláži a dívají se na moře. Obě jsou oblečené na svatbu. Eileen má nevkusné boty na podpatcích, je oblečená v broskvovém hedvábí, na hlavě má posazený rádoby klobouček, třese se. Mairín je elegantní, nóbl, umělecká. Je zkrátka jiná. Obě se sklíčeně dívají na moře. Vítr kvílí dál. Hudba ze svatby hraje jakoby z kopce za nimi, v dáli blikající světla. Máirín
Nepřijde. Půjdu tam sama. (Odchází.) Pro boha živýho, měla jsem jít sama.
Eileen
Posaď se a seď. Clodagh ji přitáhne. Třeba i za vlasy.
Máirín
Já bych ji přitáhla mnohem rychleji. Ona... si vlastně asi prostě dává na čas...s někým se zapovídala. A nevím co ještě pro boha živýho... ježíši. Podívej. Kam se to dívám? Ach bože. To ne.
Eileen
Clodagh ji sem dokope, i kdyby nevím co. (Spíš sama pro sebe.) Ne že by to nějak pomohlo.
Máirín
Nevidím je. Ty jo? Kde proboha jsou? Nevidím je.
Eileen
Tam jsou. Tam. Koukej, vidíš to bílý? Tu malou divnou věcičku ve vodě? Tu malou šmouhu.
Máirín
Moc bílý to teda není. Starej člun, kterej nikomu nepatří. Rozbitej, dvě vesla, co nejsou dobrý ani na zátop . Proč by se člověk vůbec chtěl přiblížit k takový starý hromadě prken?
Za nimi se ozve hlas. Objeví se Sweeney. Sweeney je místní blázen-mudrlant, místní expert na všechno a na nic. Tak trochu nudný, trochu mystický, trochu idiot. Starý muž ve starém saku a starých ustřižených kalhotách. Tím vším by byl, kdyby Sweeney vlastně nebyl třináctiletým klukem. Je malý a dětský s ryšavými vlasy. Sweeney
Říká se, že byli cizinci. Ale jako ne imigranti, ale jakože turisti. Opravdoví turisti. No potěš pánbůh. Tohleto nás ale zase posune nazpátek . Ještě víc. Kde je teď? Kam se mám dívat. V tý tmě není nic vidět.
Máirín
Vidím člun a vidím je, ať už jsou kdokoliv, ale kde je on? Kde je ten druhej člun? Ten správnej člun, Mezinárodní pobřežní hlídka? Ten nevidím.
1
Eileen k ní přistoupí, vezme ji za loket a její rukou ukáže někam do dáli. Eileen
A teď sleduj mou ruku. Už ho vidíš? Tam je jeho člun a míří k tomu druhému člunu.
Máirín
(dívá se na moře) Ta šmouha? To...to ne...To ne, já myslela, že to byl...vlastně nic. Ne ta šmouha. (Opravdu začíná panikařit.) Kde jsou všichni? Proč nikdo nepřišel? Ona má vlastně volat. Zkus svůj mobil.
Eileen zkouší svůj mobil, ale marně. Sweeney
Příliš velká bouřka, bych řekl. Pro ty vrtulníky a tak, nemyslíte?
Máirín
Nějakej blbej vítr je přece nemůže zastavit. Když je někdo zavolá, tak prostě přijdou, to je jejich práce. Prostě přijdou.
Eileen
Pokud jim ovšem řekla, aby přišli...
Máirín
Co?
Eileen
Řekla, určitě. Ne, ne, jsem si jistá, že má situaci pevně v rukou a
Máirín
Pevně v rukou?
Eileen
Určitě je zavolala.
Máirín
Možná ani on nic neudělal. Jako všichni ostatní. Vy nic neděláte. Máte plachty stažený. K čertu s váma. Ale ne s ním. Co se to dějě? Proč nezastaví tu hudbu?
Sweeney
Je těžké zastavit svatbu. Nemyslíš? Lidi se baví... Lidi rádi zapomínají na svý starosti.
Máirín
Ježíši!
Eileen
(rezignovaně skládá telefon) No kdyby někdo nepřišel s tím úžasným nápadem ji sem zavolat. Kterej idiot to tak mohl být?
Sweeney
Podívejte se, milostpaní, já jsem je do tý vody nedostal. Ty posraný Francouze nebo co jsou zač. Já jsem je sem nevolal, a nenalejval do nich chlast. A taky jsem nepřemluvil jejího muže, aby se za nima vrhl.
Máirín
Ale někdo to udělal.
Eileen
A kdo jinej než ty? Tys přemluvil tu starou, aby se vlekla nahoru za malou Tríonou a přitáhla ji z Bay Hotelu sem.
Sweeney
No, za dobrotu na žebrotu. Vždyť jsem se snažil pomoct, to byla možná poslední šance. Jinak bysme tady jenom stáli a nechali je třeba... (dívá se na moře)
Máirín
Možná chtěl na někoho udělat dojem. Možná proto se tam vrhl. 2
Sweeney
(se oboří) „Čerstvě vdaná nevěsta má jisté kouzlo.“ To je všechno, co jsem řekl.
Eileen
Ale ne tahle nevěsta. Mluvíme vůbec o tý samý nevěstě?
Sweeney
To byla poslední možnost. Poslední šance, jak zachránit ubohou topící se bytost. Takže bych vám byl vděčný, kdybyste mě už neobviňovaly.
Máirín
Myslím, že je teď blíž jejich člunu, nebo se mi to zdá?
Sweeney
„Takové kouzlo, které dokáže zklidnit rozbouřené nebe.“ To je všechno, co jsem řekl. To jsem slyšel na ... svých cestách.
Eileen
Vždyť si nikdy ani nenastoupil do autobusu.
Sweeney
Říká se to na jihu země...ve Westmeath nebo tak.
Mairín
Hrabství Westmeath?
Sweeney
Ano.
Máirín
Vnitrozemské hrabství Westmeath?
Sweeney
Viděl jsem věci. Viděl jsem... nad kterými jsem žasl.
Eileen
Na Discovery?
Máirín
Pro boha živýho, tohle je šílený... tohle je....
Sweeney
Jak víte, že to není pravda?
Eileen
Podívej, cos jí provedl. „Čerstvě vdaná nevěsta může uklidnit moře.“ Volej okamžitě meteorologickou stanici, jsem si jistá, že tohle ještě nevědí.
Objeví se Clodagh. Clodagh
Nepřijde. Říkala jsem, že nebude chtít přijít.
Sweeney
No, tak se to už asi nikdy nedovíme...
Eileen
Zavři hubu!
Clodagh
Je tam. Zase ožralá jako prase. Mohla jsem...
Mairín
(tiše) A už je ve vodě. Čluny se převrátily.
Clodagh
Zastihla jsem jí jak tančila kongu, byla zelená jak klobouček německýho turisty.
Sweeney
Takže nepřijde?
3
Clodagh
Samozřejmě, že nepřijde, ty debile! Myslí si, že si z ní dělám blázny. Říkala jsem vám, že to tak bude. Jako bych si z něčeho takovýho mohla dělat srandu. Smála se mi do ksichtu. Z huby jí táhl rum, že by to ožralo i koně. A tak tam stojím, vřískám na ni, že musí jít, protože se těm německejm blbečkům a Tomovi stala nehoda a vítr mi bere slova z pusy a ona se jenom směje, a pak přestane a zadívá se na mě. Praštěnej podnikatel Tinnelly blije na přední kolo Mercedesu mýho muže a my tam stojíme a díváme se na sebe a jediný, co slyšíme, – je jeho zvracení.
Mairín
Už ho vůbec nevidím. Eileen Faginová ukaž mi, kde je?
Clodagh
Venku před hotelem stojí kuřáci. Stojí a dívají se na nás a já taky nejsem úplně střízlivá a říkám: „Sweeney říká, že musíš přijít, protože čerstvě vdaná nevěsta může uklidnit rozbouřené moře.“ A pak mi dojde, že to musí znít jako strašná volovina. Kriste pane, kde je?
Sweeney
Já za to neberu žádnou zodpovědnost.
Clodagh
Hodila po mně ledovej pohled. A kuřáci šli dovnitř. Má hodně studenej pohled...
Mairín
Takže jsi prostě odešla?
Clodagh
Slečinko, laskavě mě neobviňuj, že jsem něco udělala špatně. Já se vydrápala na ten kopec. Já zavolala pobřežní hlídku. Já udělala něco užitečnýho, zatímco vy jste tu stáli a plácali kraviny s tímhle idiotem. To je teda manželka...
Mairín
Co jsi to řekla?
Eileen
Teď je u člunu, chtějí ho na něj vytáhnout.
Přichází Tríona. Je velmi opilá. Sweeney
No jdete trošinku...pozdě.
Tríona
Pokud sis toho nevšiml, tak tam nahoře, to je má svatba. Svatba za půl mega...
Mairín
Měla jsem tam jít sama, ale... Je mi to líto. Já prostě...
Tríona
Velkej joke za půl mega.
Clodagh
Proč bych si z něčeho takovýho dělala srandu?
Tríona
Ne ty, ona (na Mairín) Nikdy bych si nepomyslela, že mi bude chtít ukrást nejdůležitější den mýho života.
Mairín
Ukrást ti ho? Podívej se kolem sebe.
Triona
O čem jiným asi tohleto malý divadýlko je?
4
Máirín
Kriste pane, odveďte ji někdo odtud. Ať mi ta pijavice zmizí z očí.
Eileen
Proboha, tak už se rozhodni.
Sweeney
Tak Tríono, pojďme. Na baru tě čeká Bacardi. To je červené víno, co máš na šatech?
Tríona
Dej ode mě ty svý špinavý pracky pryč, buranský prase.
Sweeney
Takhle se přeci dáma nechová, ne?
Tríona
Se nedivím, že tvoje máti utekla s pastýřem.
Sweeney
Nebyl to pastýř...
Tríona
Se na tebe jen jednou kouknul a už musel pádit...
Sweeney
Byl to pedikér dobytku.
Tríona
Cože byl?
Sweeney
Staral se kravám o kopyta.
Tríona
Jasně, že jo. Jasně, že byl pedikér. Cokoliv řekneš, debile.
Clodagh
Přestaňte! Počkat! Myslím, že ho mají.
Eileen
Ano. Ano, vytahují ho za ruce do člunu.
Máirín
Vytahují... držte ho, držte.
Tríona
A co se týká nechutných vtipů, tak tenhle je i na tebe trochu moc...
Sweeney
Jsou to ty tři francouzský frajírci z hostelu.
Ttríona
A jak se francouzsky řekne „nezvaný host“? Nemám s nima nic společnýho.
Sweeney
Tři idioti odkudkoliv si vzali člun. Je to prostě tragedie. O tom se ještě budou vyprávět báje.
Tríona
A ty jsi opravdu zavolal pobřežní hlídku? Jakože telefonem?
Sweeney
No, zkoušeli jsme to, ale pak jsme si řekli, že na to půjdeme jinak.
Tríona
A to jak?
Sweeney
„Čerstvě vdaná nevěsta může uklidnit rozbouřené moře.“
Pauza Tríona
Prosím?
5
Sweeney
„Čerstvě vdaná nevěsta může uklidnit rozbouřené moře. Má moc na to, aby...“
Tríona
Aha. No jasně. Už chápu. Musím uznat, že to je tedy opravdu velmi produktivní nápad. Odpusť mi, prosím, chvíli jsem měla pocit, že kecáš totální hovadiny.
Máirín
Zavři zobák! Je tam tvůj otec! Skočil za těma třema. Ty se tam ani nepodíváš?
Tríona
Cože?
Sweeney
Vytahujou ho za ruce, ale už jim zas vyklouzl.
Tríona
Nechutnější to už být nemůže.
Máirín
Pro boha živýho. Eileen Faginová, vidíš to?
Sweeney
Je tam a oni se topí. Vypadá to, že všichni pudou ke dnu.
Clodag
(dá mu pohlavek) Drž už hubu!
Tríona
Můj otec? Můj otec? Clodagh, je to pravda?
Máirín popadne Tríonu za ruku. Máirín
Mám ji zabít nebo co? Mám ji opravdu oddělat? Pokud musím, tak já to udělám.
Tríona
Fakt si neděláš prdel? Jakože doopravdy?
Pauza Máirín
Sweeney, co mám dělat? Bude stačit kámen?
Máirín zvedne kámen, Eileen jí ho vytrhne z ruky. Tak co? Sweeney? Vem si tuhle nulu a dělej si s ní, co chceš. Sweeney
Nevím co.
Máirín
Nemám nůž ani nic podobnýho, ale kámen by mohl stačit.
Tríona
Nech mě být! Kde je? Kde je můj táta?
Sweeney
Nejsem si stoprocentně jistej, ale věřím, že to je spíš zaříkávání než obětování.
Clodagh
(rozrušeně) Odplouvají. Myslím, že odplouvají.
Tríona
Ne!
Sweeney
A v zaklínadlech se moc... nevyznám. 6
Máirín
Dejte mi někdo nůž. Nebo podpatek, tady je můj podpatek!
Sundá si botu a je připravena uhodit. Tríona
Vy jste se všichni totálně zbláznili. Tati? Zavolejte někdo pomoc.
Hudba začne znovu hrát. Je to píseň „Rock the Boat.“ Clodagh
Nevidím je.
Máirín
(pustí Tríonu) Eileen Faginová, ukaž na něj. Eileen, ukaž na něj prstem!
Eileen
Je mi to líto... Nevím, asi jsem je ztratila z dohledu...
Sedne si jako hadrová panenka. Sweeney
Myslím, že jsme přišli moc pozdě. To je možné vysvětlení.
Tríona
Proč jste něco neudělali? Myslela jsem, že to je vtip.
Sweeney
Nebo je nutný, aby to byla panna.
Tríona
Stojíte tady jako solný sloupy a civíte. Mohli jste...panebože.
Sweeney
To bude ono. To je proto, že nejsi opravdická nevěsta.
Stojí a dívají se na člun, který odplouvá dál a dál. Z dálky je slyšet vrtulník. Chlap potřebuje víc než jen prašivou děvku. Hudba zesílí. Změna. 2. Světla. Máirínin dům. Úžasný. Černé dlaždice atd., minimalistický sen. Půlka obrovského pokoje je vlastně rohové apartmá v béžové nebo pistáciové. Nízký stůl s jídlem, pod ním několik výtisků časopisu Wallpaper. V druhé půlce pokoje se nachází obrovský tkalcovský stav. Má skleněnou přepážku, která ji do jisté míry odděluje od zbytku pokoje. Tady Máirín pracuje. Jsou tady kbelíky s barvou a vlnou. Na stěnách nic nevisí, jen na té zadní je obrovská a nádherná tapisérie/pletený obraz – moderní, ale přitom obsahující jisté tradiční črty – očividně dílo Máirín. Máme pocit, že dům je někde na kopci u moře. Je slyšet vítr a čtvrtá stěna vlastně může být ze skla s výhledem na pláž. Je jasné, že Máirín se daří moc dobře. Je nechutně bohatá. Je umělkyně a designérka. Dům není ukázkou žádného vesnického stylu. Máirín se topí v penězích. Zároveň je to ale místo bez duše. Uprostřed pokoje je sarkofág, vyvýšená plošina, zakrytá černou látkou s třásněmi. Je to velkolepé, ponuré a tak trochu gotické. Na katafalku je dřevěná truhla, náhrada rakve pro vzpomínkový obřad, když chybí tělo. Truhla je velmi rustikální, pravděpodobně z naplaveného dřeva nebo aspoň ze dřeva místního. Určitě nemá vzhled nedotčené rakve. Je otevřená. Vevnitř je bílý mušelín anebo surová bavlna. Z venku je slyšet bouchnutí dveří od auta, lidé odcházejí. Máirín stojí uprostřed pokoje. Vstoupí Tríona.
7
Tríona
Jenom jsem ti přišla říct, že odcházím.
Máirín
Opravdu? Tríono.
Tríona
Musím za svým mužem.
Pauza. Máirín se jí zasměje, ale je v tom napětí. Vlastně tě zdraví. Tenhle mužskej je svatej. Víš co teď dělá? Ruší líbánky. Aya Napa. Velký překvápko. Nic jsem o tom nevěděla. Vlastně do tý doby, než jsem se rozhodla jít na tenhlecten... nevim co. Máirín
Vzpomínkový obřad.
Tríona
Jestli si dobře pamatuju, tak už jsme jeden měli. V kostele, nebo tak? I pro ty cizí kluky a tak. Před dvěma týdny, ne?
Máirín
To byla bohoslužba. To byla... naděje. Tohle je něco jinýho.
Tríona
A nemohlas nám o tom říct dřív? On už je... už je to měsíc. Jak jsem řekla, moje líbánky. Letenky zamluvený. Mohli jsme to už ukončit.
Máirín
Přestože na to máš asi jiný názor, tak můj životní cíl není sabotovat tvou posranou dovolenou, Tríono.
Pauza. Tríona
Takže on se teď snaží dostat svý penízky zpátky, chudáček. Člověk by myslel, že lidi budou mít soucit, ovšem ne lidi v cestovním ruchu. Takže.
Máirín
Takže.
Tríona odchází. Tríona
Tohle nevypadá jako normální poslední rozlučka, Máirín. Jsi tady jenom ty a zkurvená prázdná bedna.
Máirím zvedne tác s dipama a chystá se ho na ni hodit. Clodagh vstoupí a přikrčí se. Stojí a hledí na obě. Máirín nakonec tác položí. Máirín
Právě jsem nabízela dipy, Clodagh, jdou na odbyt.
Tríona se otočí a mračí se. Clodagh
Aha, tak to jsem ráda, že mají takový úspěch.
Máirín
(hledí na tác) Humus. Jedí ho v Aya Napě.
Trapné ticho. Clodagh
Opravdu? Tak, Máirín, já už jsem poslední. Jen jsem se ještě přišla zeptat, jestli něco nepotřebuješ... cokoliv než... 8
Máirín
Ty odcházíš?
Clodagh
Co? No... ano. Bylo od tebe moc milé, žes nás pozvala, ale...
Tríona
Všechny se musíme vrátit ke svým manželům.
Máirín
To jsou ale šťastní manželové.
Další bouchnutí dveří od auta. Vstoupí Eileen. Nese obrovský jablečný koláč. Potřebuje obě ruce, aby ho udržela. Má pěticentimetrovou kůrku. Všechny se na něj na chvíli zadívají. Máirín
Vidím, že tady byl Desperate Dan.
Eileen
(trochu překvapená jeho velikostí) Bernardette Foleyová byla s tímhle tím na cestě sem. Jen tak tak jsem ji předběhla a říkám jí: „Jdeš moc pozdě, rozlučka byla soukromá a konala se jen v určitou hodinu.“ Ona na to: „Soukromá? Co ta ženská asi skrývá?“ Já: „Přísně soukromá je když někdo něco skrývá, ale soukromá je prostě jen soukromá“ Ten její výraz, ale to asi proto, že se cítila vyřazená, normálně si ten koláč skoro zase chtěla vzít sebou.
Máirín
To je koláč? Já jsem myslela, že někdo ztratil poklici.
Eileen
To je první rozlučka po dlouhé době, ze které byla vyloučena, omývačka mrtvol.
Clodagh
Eileen.
Eileen
Omývá těla. Vecpe se dovnitř už s kýblem. A pak je jakože naštvaná, že to nakonec musí dělat... pardon.
Máirín
Polož to na stůl, než ti to vykloubí zápěstí.
Eileen se těžkopádně dostane ke stolu a položí tam ovocný koláč. Všechny na něj chvíli zírají. Je to polité růžovou cukrovou polevou. Ne, já růžovou cukrovou polevu opravdu nejím. Eileen se na ni znechuceně podívá. Jakoby řekla, že je na cracku. Clodagh
Tak Máirín, my bychom už šly, necháme tě chvíli...v klidu.
Eileen začne uklízet. Nech to být, Eileen. Určitě si to nádobí můžeme odvézt jindy. Jsem si jistá, že Máirín se nemůže dočkat, až nás bude mít z krku. Máirín se na ni podívá. Chci říct, že je mi úplně jasný, že....že určitě chceš....mít chvilku...pro sebe – Máirín se na ni pořád dívá. 9
Dát si horkou koupel a tak. Zítra je velký den. Máirín
Popravdě řečeno, Clodagh, budu ráda za společnost.
Eileen přestane dělat, co dělá a dívá se na ni. Eileen
Co? Naši společnost? No, ehm, já... musím jít. Musím vyzvednout svou dceru...a nakoupit. Chci říct, kdybych věděla, že...
Clodagh
Ty chceš, abychom tu zůstaly? My? Všechny tři?
Máírín
Já... já teď prostě nemůžu být sama.
Clodagh
A co tví...přátelé, ti co tady byli předtím?
Máirín
Všichni odjeli. Nebydlí ve městě.
Clodagh
A co Jean a Alec a zbytek Tomovy rodiny?
Eileen
Viděla jsem odjíždět jeho mámu, pomáhala si jí do auta.
Tríona
Cpala si ji tam jako krabici od telky.
Máirín
Zapomeňte na to, že jsem vás o něco prosila. Prostě... máte pravdu, měla jsem poprosit je. Máte pravdu. Nejsme si až tak blízké.
Clodagh
Ne, ne, já bych moc ráda... poseděla... v takové těžké chvíli... Jenom jsem si říkala, že na to máš asi vhodnější lidi... chápeš?
Máirín
Vy jste ty pravý. Byly jste toho svědky. Toho jeho odchodu. Jste svědkové, Clodagh. Je tu velká spojitost, rozhodně.
Clodagh
Svědkové? No zrovna takhle bych to neřekla.
Máirín
Víš, Clodagh, teď mi připadá, že bych tu noc sama asi přežila v pohodě, ale ve čtyři ráno bych se určitě vzbudila, venku vítr...potřebuju kolem sebe lidi...lidi, co mě trochu povzbudí, rozesmějou, Clodagh. Vy tři jste takový...trio komiků.
Pauza. K popukání. Všichni to říkají. Clodagh
To my bychom určitě moc rády.
Máírín
Jste ve městě moc populární.
Eileen
Ale já musím... na nákup.
Clodagh
Ale samozřejmě. To je pro nás to nejmenší, Máirín. Od toho tu přeci jsme. Když přijdou těžké časy, musíme držet pohromadě... Mrzí mě, že jsem to 10
sama nenavrhla. Na co jsem to jen myslela? To bude asi těma emocema... z odpoledne. Moc rády tady s tebou zůstaneme... a tak... bude nám ctí. Tríona
Já musím za svým manželem.
Clodagh
Pro Krista pána.
Tríona
Co?
Clodagh
Promiň, že z výmluvy typu „můj manžel“ se neposadím na prdel. „Můj manžel“ – náš Mickey se smradlavejma ponožkama a špinavejma spoďárama. Zkrátka, náš Mickey, jestli si dobře pamatuju, a pamatuju si dobře, protože jsem ta, co mu myla zadek možná až moc dlouho, se o sebe snad jednu noc dokáže postarat. Takže bys mohla mít v sobě aspoň trochu slušnosti a zůstat tu se svou... nevlastní matkou.
Máirín
Díky, Clodagh. Ani nevíš, jak si toho vážím.
Clodagh
Je nám ctí, Máirín. A neděláme to jenom pro tebe, ale, pokud teda můžu, tak i pro Toma.
Máirín
Pro Toma? Doufala jsem, že to řekneš.
Clodagh
A vlastně, Tríona je teď moje snacha, takže jsme teď skoro jako rodina, ne?
Máirín
(ucukne) To taky.
Eileen, stále ještě velmi rozmrzelá, začne sbírat nádobí. Eileen
Jojo, co bylo, to bylo, a to pominulo.
Clodagh
Eileen, odlož tu tarasamalatu 1 .
Odloží ji. Rozmrzele. Tríona se posadí na nejlepší místo a velmi podrážděně si dá do jednoho ucha sluchátko ze svého Ipodu. Máirín
Dá si někdo dobrý horký silný šálek čaje?
Zamíří do kuchyně. Zastaví se. Co bylo a pominulo, Eileen? Eileen
Co?
Máirín
Teď si to zpívala, co bylo a pominulo...
Tríona
Proč myslíš, že to bylo o tobě?
1
Omáčka podobná humusu.
11
Máirín se na ni dlouze zahledí, odejde. Všechny se na sebe podívají, cítí se velmi nepohodlně. Z anglického originálu Strandline (London: Faber and Faber, 2009) přeložila Marie Špalová. Překlad ukázky (1. a 2. dějství) vznikl během autorčina rezidenčního pobytu v Praze (květen 2010), který se uskutečnil v rámci sítě evropských literárních center Halma (www.halma-network.eu), jejímž je Institut umění (www.idu.cz) členem.
12
