S námnení i nikdo sám Zpravodaj Domu ošetřovatelské péče Home Care s.r.o. v Dolním Rychnově Poskytujeme zdravotní a sociální péči
Břišní tanečnice s uměleckým jménem Samira předvedla v léčebně břišní tance.
leden únor 2012
Napsali nám Vážená paní Hunyadyová, ráda bych Vám a Vaším prostřednictvím také Společnosti DOP – HC s.r.o. poděkovala za péči, kterou jste zajistili a poskytovali mé mamince, paní Vlastě Lenzové. Oceňuji rychlé a bezproblémové jednání s Vámi i profesionální přístup docházející sestřičky paní Šárky Matouškové. Její trpělivost a laskavé jednání byly pro maminku velkou vzpruhou i motivací. Vzhledem k tomu, že se maminka tento týden vrací do Prahy, nepožadujeme od ledna 2012 další péči. Dovolila bych si však opětovně se na Vás obrátit při dalším pobytu maminky u nás. Přeji Vám do nového roku vše nejlepší a mnoho sil pro práci, kterou děláte a které si velmi vážím. Ing. Jaroslava Štěpánková
StřípCanisterapie ky s Fixou
V únoru nás přišla do léčebny potěšit slečna Vanda Říhová a její fenka Fixa. Fixa je dvouletá fenka z útulku, která umí spoustu povelů, převážně těch tanečních. Byli tu poprvé a tak se musela Fixa nejprve rozkoukat. Postupně jsme obešli jednotlivé pokoje a poté jsme udělali skupinku na 2. stanici. Fixa zde předváděla kousky na povely a pacienti si zkoušeli být jejím trenérem. Fixa podávala packu, dávala packy přes sebe, chodila mezi nohama, panáčkovala, uměla také podat ztracené předměty (boty), podávala zvonící telefon a spoustu dalších. Pacienti z ní byli unešení, smáli se a obdivovali Fixu i její trenérku Vandu. jch
Do gerontologického centra jsme byli pozváni jako vzorové zařízení První únorový den jsme s vrchní sestrou Domu ošetřovatelské péče Ilonou Budínovou navštívily Gerontologické centrum v Praze. Hlavním důvodem bylo pracovní setkání k výzkumnému projektu, který se týká systému kvality pro dlouhodobou péči a vytvoření vhodných indikátorů, které jsou v rámci systému kvality sledovány. Ke spolupráci na projektu jsme byli přizváni jako vzorové zařízení se zavedeným systémem kvality paní Doc. Ivou Holmerovou, předsedkyní České gerontologické společnosti, ředitelkou Gerontologického centra v Praze a členkou Rady vlády pro otázky seniorů a stárnutí populace. Kromě debaty nad projektem byl čas také na prohlídku Gerontologického centra. Zatímco vrchní sestra se věnovala indikátorům kvality s dalšími kolegyněmi, navštívila jsem lůžkové oddělení a denní stacionář. Prostory, podobně jako v našem zařízení, jsou vlídné, podobné domácímu prostředí. Personál byl většinou usměvavý a přátelský. V denním stacionáři se zrovna klienti věnovali pletení a u toho probírali poslední novinky ze světa showbyznysu. Na závěr naší návštěvy jsme dostaly balíčky s kuřecími řízky, chlebem a zeleninou, a tak cesta do Sokolova byla příjemná a nedorazily jsme domů s prázdným žaludkem. V létě naše zařízení navštíví pražští medici, kteří budou sbírat data z oblasti kvality. Jen aby našim děvčatům na odděleních nezamotaly moc hlavy! Magdalena Radošová Scholzová, ředitelka DOP HC Gerontologické centrum v Praze Kobylisích je příspěvkovou organizací. Gerontologické centrum vzniklo v roce 1992 a postupně rozšiřovalo jednotlivé služby a aktivity pro seniory. Nejvýznamnějším rozšířením služeb bylo otevření nového rehabilitačního pavilonu v budově bývalé mateřské školy. Činnost Gerontologického centra by nebylo možné uskutečnit bez pomoci a podpory zejména Zastupitelstva a Úřadu Městské části Praha 8 a také dalších subjektů, které přispěly financování jednotlivých projektů Gerontologického centra. Gerontologické centrum spolupracuje se dvěma neziskovými organizacemi (občanskými sdruženími): Českou alzheimerovskou společnosti a Občanským sdružením GEMA. Cílem Gerontologického centra je zejména poskytování zdravotních a sociálních služeb především občanům Prahy 8, cílem České alzheimerovské společnosti je podpora pacientů postižených demencí a jejich rodinných příslušníků a cílem o.s. GEMA je podpora a rozvoj zdraví ve vyšším věku.
10 let u firmy: Lenka Tvrdá Ošetřovatelka Lenka Tvrdá ví, co všechno práce v sociálním i zdravotnickém zařízení v Dolním Rychnově obnáší. V desetiletí, které tu strávila, dělala nejdříve v léčebně a potom v sousední Vile Maria. Jestlipak byste v dnešní profesně zdatné ošetřovatelce poznali stejně zdatnou prodavačku, kterou se kdysi vyučila a kterou dělala více než deset let? Jak říká, prodávat by zvládla i dnes. Obává se však, že by si na slušné živobytí nevydělala. Právě existenční nejistota samoživitelky dvou dětí ji přivedla od pultu ke chlapské práci v průmyslové výrobě. Krach firmy jí však brzy vysvlékl z montérek a navlékl do světlé uniformy, kterou nosí dodnes. "Přišlo to ze dne na den, přes kamarádku, která tady v léčebně pracovala. Přitom jsem nebyla bez práce, ale potřebovala jsem sehnat jinou, firma, kde jsem dělala, právě krachovala. V pátek jsem dělala ve výrobně poslední odpolední šichtu a v pondělí jsem šla na ranní ve zdravotnictví. To byl skok!" vzpomíná. Chvíli trvalo, než se zadaptovala a dokonce se zdálo, že se v léčebně jen otočí ve dveřích. "Přišla jsem, podívala se a řekla si: tak tohle nikdy! Obávala jsem se ošetřování a všeho, co s tím souvisí, že něco zkazím, že můžu lidem nešikovností ublížit." Když jí ale kolegyně nabízela úlevu, že některé věci bude v začátku dělat za ní, odmítla to: „Řekla jsem si, že když to neudělám hned teď, pak už nikdy nenajdu odvahu." Počáteční zábrany brzy překonala. "Zvykla jsem si rychle, dlouho jsem se ale trápila lidským strádáním některých klientů. Třeba jsem si práci nosila v hlavě i domů, zdálo se mi o tom a nakonec jsem se z toho málem zhroutila. Trvala to snad tři roky a pak jsem se i s tímhle srovnala," říká Lenka. Dnes, jak dodává, nebere klienty jako odlišné v jejich nemoci, ale stejné jako ona, jen s tím, že mají nějaký handicap. Lenka je všestranná - ráda tancuje, čte (nejraději sci-fi), a nebo i plete. Všestranná dokáže být i v zaměstnání. Se smíchem říká: "V každé práci, kde jsem dělala, jsem si našla něco pozitivního - jinak by se z toho člověk zbláznil!" ak
Lenka s kolegyněmi
Honza Ondera komentoval předváděné TANCE
V únoru navštívila naše zařízení Taneční škola MDK Sokolov pod vedením Honzy Ondera, kterého můžete znát ze třetí řady televizní soutěže Star Dance, když hvězdy tančí. Oproti minulému vystoupení zatančilo daleko víc tanečních párů. Pacienti léčebny a klienti domova pro seniory Vily Maria měli možnost shlédnout tance standardní (waltz, valčík, tango a slow fox), tradiční českou polku a skupinu tanců latinsko-amerických, jako je například brazilská samba, kubánská cha-cha, milostná rumba a rytmický rock’n rollový jive. Honza ukázky tanců doprovázel odborným komentářem o původu a vzniku tanců, polku dokonce společně s pacienty doprovodil zpěvem, písničkou Škoda lásky.
Závěrem nám tanečníci předvedli jak trénují. Zatančili kolektivní sestavu v rytmu cha-cha a dozvěděli jsme se, že dětské taneční páry chodí na tréninky 3-4x týdně, ale že k opravdovému úspěchu je třeba tančit každý den.
Samira tančila jako motýl Břišní tanečnice Samira (umělecké jméno), Simona Hemerlíková z Lokte, přišla do léčebny předvést umění břišního tance. Simona je absolventkou Taneční školy manželů Macháčkových. Jako první ukázala „motýlí tanec“ (tanec na moderní hudbu), jako druhý byl klasický břišní tanec s orientální hudbou. Po ukázce došlo i na povídání s panem Macháčkem, který statečně odpovídal na všetečné otázky klientů a pacientů (a také personálu).
Byli jsme na večeru pro canisterapii Občanské sdružení Střípky ze Sokolova uspořádalo ve spolupráci s městem Březová charitativní pořad s tancem a hudbou na podporu výcviku psů vhodných pro canisterapii, tedy psů podporujících léčbu. Právě cvičitele canisterapeutických psů Střípky přivádí do našeho zařízení. Předsedkyně OS Střípky paní Renata Oulehlová nás na charitativní program v Březové pozvala. Rádi jsme to pozvání přijali. Společně s řidičem Tomášem a socioterapeutkami se několik klientů do Březové vydalo. Při příjezdu do multikulturní haly nás uvítala paní Renata Oulehlová, u schodů do sálu na nás čekali pomocníci, kteří snesli naše klientky na parket.
Byli jsme na večeru pro canisterapii Občanské sdružení Střípky ze Sokolova uspořádalo ve spolupráci s městem Březová charitativní pořad s tancem a hudbou na podporu výcviku psů vhodných pro canisterapii, tedy psů podporujících léčbu. Právě cvičitele canisterapeutických psů Střípky přivádí do našeho zařízení. Předsedkyně OS Střípky paní Renata Oulehlová nás na charitativní program v Březové pozvala. Rádi jsme to pozvání přijali. Společně s řidičem Tomášem a socioterapeutkami se několik klientů do Březové vydalo. Při příjezdu do multikulturní haly nás uvítala paní Renata Oulehlová, u schodů do sálu na nás čekali pomocníci, kteří snesli naše klientky na parket.
Celým večerem provázela a zpívala Michaela Nosková, skupina Trifanky a mažoretky, které svým vystoupením vždy zvedly návštěvníky ze židlí. V programu byly ukázky výcviku psů (povely) a v závěru večera bylo taneční vystoupení psa s jeho paničkou.
Z adventní kavárničky byla novoroční
byla novoroční Jako každý jiný rok pro nás Střípky přichystaly „adventní“ kavárničku, ale protože byl program před Vánoci velice nabitý, plánovaná akce byla přesunuta do letošního roku a tak jsme ji museli logicky přejmenovat na "novoroční". Konala se ve čtvrtek 26. ledna. Střípky zajistily nejen občerstvení, ale také zábavu pozvaly Mateřskou školu z Březové. Kavárničku také navštívili zástupci z Městského domu kultury V Sokolově a donesli nám zákusky. Nejprve jsme shlédli vystoupení dětí, které nám zatančily a zpěvem připomněly vánoční atmosféru. Po skončení jejich programu se za asistence Střípků konala kavárnička. Každý pacient a klient byl občerstven kafíčkem, vynikajícím perníkem a zákuskem. Všichni si velice pochutnali a popovídali. mk, js
Nikdy není pozdě, ani na housle Pěvecký sbor církve adventistů nám na přelomu roku přišel zazpívat po delší pauze a trochu v jiném složení, než jsme byli zvyklí. Kazatel Petr Staš, který soubor vedl a doprovázel písně na kytaru, odešel do Hradce Králové. Vystřídal ho jeho mladší kolega z Hradce Králové, kazatel Lukáš Čapek. Ke sboru přibyla paní Jiřina Laubendorfová, která hrála na housle, a na kytaru hrál pan Bohuslav Zámečník. Protože to bylo ve vánočním čase, zaznělo společenským sálem léčebny spoustu známých koled a mezi písničkami se i recitovala poezie, například báseň "O čisté lásce", kterou zarecitovala houslistka paní Laubendorfová. Ta je příkladem toho, že nikdy není pozdě se něco nového naučit. Na housle začala hrát ve svých padesáti letech, a jak nám prozradila, splnila si tak svůj dětský sen. Na housle chodí do hudební školy v Karlových Varech a učí ji bývalý dirigent Karlovarského symfonického orchestru pan Voborník. S houslemi chodí ráda mezi lidi, dělá jim radost svým hraním a slíbila nám, že k nám bude chodit každých 14 dní v pátek. Přišla hned na Tři krále. Zahrála nám spoustu českých i moravských lidových písniček. Mimo jiné i skladbu z filmu Titanik „Už vítr z hor“, kterou převzalo mnoho interpretů, mezi jinými i Karel Gott. jch
10 let u firmy: Dagmar Rauová Zdravotní sestra Dagmar Rauová pracuje v Domě ošetřovatelské péče už deset let. Stala se opravdovou posilou - dvakrát byla vyhodnocená v každoroční anketě jako nejlepší zdravotní sestra léčebny. Dvojí vyhodnocení je ve svém součtu hodně objektivní, neboť jednou ji tak vyhodnotilo vedení, podruhé zas spolupracovníci. "Uteklo to strašně rychle. Mé dceři byly tehdy tři roky, teď je jí třináct," poměřuje čas podle svých potomků tak jak to asi děláme všichni. Zdravotní sestra Dagmar Rauová přišla, a nebo spíše se vrátila do svého kraje, z Plzně, kde pracovala v klinické farmakologii v nemocnici na Borech. "Po dvou letech zaměstnání v Plzni jsem otěhotněla, neměla jsem dost peněz na byt a tak jsem se vrátila. Bydleli jsme v Rotavě u tchýně v bytě dva plus jedna, bylo to těžké. V té době pracovaly v rychnovské léčebně dvě známé a ty mi tuhle práci doporučily. Kytička od ředitelky. Od té doby, s přestávkou jedné mateřské dovolené, jsem tady," vypráví Dagmar. Protože na nové zdravotnické pracoviště přišla z nemocnice, nebyl to pro ní žádný zlom, nic, s čím by si nedovedla poradit. "Hned od začátku to bylo v klidu, spoustu věcí jsem už znala. Těžké bylo, a vlastně stále je, vyrovnávat se třeba s úmrtím pacienta - na to si člověk nezvykne." S jakou prognózou jde Dagmar do dalšího desetiletí? Zřejmě ho znovu oslaví v léčebně, neboť prostředí, které dobře zná, je u ní nade vše, i když jí trápí vzdálenost - z krušnohorské Rotavy je to do Dolního Rychnova dvaadvacet kilometrů. "Hlavně v zimě jsou to nervy… Nerada mám ale změny. Je to tu pro mě domácké, dobrá parta, o což v práci také jde, a to mě tu drží. A samozřejmě - peníze." ak
Vedoucí kuchyně oslavila půl století Vedoucí kuchyně paní Eva Volfová v lednu oslavila jubileum – padesáté narozeniny. Jak v krátkém rozhovoru říká, je v dobré kondici i díky vaření a tanci. V provozu kuchyně pracujete léta. Ještě vás to baví? Někdy ne, ale většinou ano. Člověka naštve, když jídlo, které tu uvaříme, ještě někdo neochutná, a už ohrnuje nos. Ale to už asi patří k věci v práci, kde děláte s lidmi. Jste vedoucí kuchyně, ale vaříte také? A co? Doma vařím třeba kachničku, zvěřinu, čínu, cokoliv, hlavně aby to bylo k jídlu. Ale nejsme moc nároční – na co máme chuť, to si uděláme, třeba i francouzské brambory. Mám dva syny, jeden je kuchař. Doma spíš vařím já, ale chlapi mají lepší šmak a tak Adam ochutnává, když vařím. A co v práci, také se dostanete k vaření? Chodím tady pomáhat, zaskočím, když někdo vypadne. Taky tu někdy kuchtím. Jak se cítíte při padesátce? Naši kluci mě udržují v pohybu. Když se člověk udržuje, je to se zdravím v pohodě. Ráda jím, ale také ráda tančím, chodíme s mužem tancovat. Tančíme všechno, ať je to moderna, a nebo polka. Zdravíčko tedy jde, jen ať to vydrží. Jaká byla oslava kulatých narozenin? Slavili jsme v Horním Slavkově, kde bydlím, v klubovně fotbalového Spartaku. Přišlo čtyřicet lidí. A její kolegyně z kanceláře Dana Kuchtová, která se oslavy zúčastnila, k tomu dodává: „Bylo to super, jídla, že se nedalo sníst, tak jsme dostali výslužku!“ ak
V léčebně nás navštívili Ninuška Motyčková se svojí maminkou Lenkou Navrátilovou a tatínkem Tomášem Motyčkou, kteří oba dva pracují v DOP-HC. Oba rodiče jsou ošetřovatelé. Lenka tu pracuje šest let, nyní je na mateřské, Tomáš dva roky. Celé rodince přejeme hodně lásky, zdraví a štěstí. Jch
Ninuška
Ve vánoční čas mezi nás přišel sokolovský farář Petr Bauchner. Před bohoslužbou přišly majitelky firmy, ředitelka Magdalena Scholzová Radošová s dceruškou Mariankou a sociální referentka Kateřina Kutheil, a všem klientům a panu faráři popřály krásné a klidné vánoční svátky. Po bohoslužbě socioterapeutka z domova pro seniory Káťa Trnková předala panu faráři pozornost, cukroví, které pekly klientky z Vily Maria. Po té se pan farář vydal i mezi ležící pacienty, kteří si jeho návštěvu přáli. jch
Setkání s farářem
Pacientovi léčebny panu Leoši Prudíkovi gratuluje k padesátinám paní Sabina Hajná z vedení DOP HC. Kytičku ke kulatým dvacetinám dostala v únoru v léčebně zdravotní asistentka Denisa Leichtová.
Vedoucí sestře domácí služby Home Care paní Daně Hunyadyové blahopřály v lednu k narozeninám kolegyně, mezi nimi i MUDr. Šlechtová, která se stejně jako sociální referentka Petra Kuklová loučila kvůli odchodu na mateřskou.
Květinu k devadesátým pátým narozeninám dostala od zaměstnanců pacientka paní Votýpková.
Canisterapie
Klienti vily Maria si zazpívali při hraní harmonikáře Míry Püchnera a v léčebně pacienti s houslistkou Jiřinou Laubendorfovou. Sólo zazpívaly paní Miloslava Kalinová a paní Květa Fišerová.
Zpravodaj Domu ošetřovatelské péče Home Care s.r.o. v Dolním Rychnově, IV. Ročník Zpravodaj je určen pro vnitřní potřebu DOP HC www.dop-hc.cz
