Nejvzácnější luční orchideje Orlických hor současnosti Dactylorhiza sambucina, Pseudorchis

Orlické hory a Podorlicko 19: 13-27 (2012)

© 2013 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN 0475-0640, ISBN 978-80-86076-52-1

Nejvzácnější luční orchideje Orlických hor současnosti – Dactylorhiza sambucina, Pseudorchis albida a Traunsteinera globosa Michal Gerža Sedloňov 133, 517 91 Deštné v Orlických horách, e-mail: [email protected]

ÚVOD Druhy čeledi Orchidacae patří vesměs ke vzácnějším taxonům naší přírody. Rychlý úbytek lokalit zaznamenaly některé druhy zejména během druhé poloviny 20. století, kdy došlo k zintenzivnění zemědělských postupů, zvýšení eutrofizace a celkovému znečištění prostředí. K velmi ohroženým druhům patří zejména luční druhy orchidejí, a to jak v celé ČR (PROCHÁZKA 1980a), tak i v Orlických horách (GERŽA 2006). U nich má negativní vliv vedle výše uvedených činitelů i úplné pozastavení hospodaření na lokalitách jejich výskytu. Z lučních orchidejí na území Orlických hor pravděpodobně již vyhynuly Coeloglossum viride, Orchis morio a O. ustulata (ibid.). V současnosti jsou v tomto území z lučních druhů orchidejí nejvzácnější Dactylorhiza sambucina, Pseudorchis albida a Traunsteinera globosa. Ty jsou recentně známy vždy jen z jedné lokality, kde rostou ve velmi slabých populacích (posledně jmenovaný druh byl donedávna považován také za vyhynulý, cf. GERŽA 2006). Cílem této práce je zejména vytvoření úplného přehledu lokalit druhů Dactylorhiza sambucina, Pseudorchis albida a Traunsteinera globosa v Orlických horách a vyšším podhůří. Díky intenzivnímu botanickému průzkumu, který zde probíhal zejména v 60. a 70. letech 20. století (např. PROCHÁZKA, KOPECKÝ, MIKYŠKA, HADAČ), je možné si udělat celkem ucelenou představu o rozšíření těchto druhů ještě v době před dopadem intenzifikace zemědělské výroby. Dále je zmíněna jejich současná ochrana a perspektivy. STANOVIŠTNÍ NÁROKY DRUHŮ A JEJICH ROZŠÍŘENÍ V ČR Dactylorhiza sambucina Druh roste zejména na sušších loukách a pastvinách, vzácněji i ve světlých lesích (dubohabřiny a acidofilní doubravy) a křovinách. Půdy jsou převážně mělké, často kamenité, nevápenaté, neutrální až slabě kyselé. Nejčastěji se vyskytuje v luční vegetaci svazů Nardion strictae a Violion caninae, případně chudších variantách svazu Arrhenatherion elatioris (PROCHÁZKA 1980a, KUBÁT 2010). Druh se v minulosti vyskytoval roztroušeně zejména ve středních polohách téměř celé ČR. V 60. letech 20. století začal vlivem změn v obhospodařování luk ustupovat. Na přelomu 70. a 80. let 20. století jej PROCHÁZKA (1980a) označoval jako druh ve své existenci na území Československa ohrožený s dosavadním celkovým úbytkem lokalit 55 %. Dnes je na většině území Čech vzácný nebo zcela vyhynul. Dosud


je relativně hojný v karpatské části Moravy, kde se vyskytují desítky často velmi bohatých lokalit ve Vsetínských vrších, Beskydech a Bílých Karpatech (KUBÁT 2010). Pseudorchis albida Druh roste na přirozených i polopřirozených horských loukách a vřesovištích s půdami kamenitohlinitými i rašelinnými, kyselými a spíše suššími až čerstvě vlhkými. Nejčastěji se vyskytuje ve společenstvech třídy Nardo-Callunetea (PROCHÁZKA 1980a, 2010a). Běloprstka bělavá roste velmi vzácně v horských oblastech ČR (oreofytikum), konkrétně v Krušných horách, na Šumavě, v sudetských pohořích a Beskydech. V minulosti se velmi vzácně vyskytovala i v nižších polohách. Na přelomu 70. a 80. let 20. století ji PROCHÁZKA (1980a) řadil k orchidejím ve své existenci na území Československa neohroženým a dosavadní celkový úbytek lokalit odhadoval jen na 10 %. V současnosti dochází k úbytku jejích lokalit i v horských oblastech, který je způsoben především celkovým zhoršováním stavu prostředí (kyselé deště) a změnou obhospodařování horských luk (PROCHÁZKA 2010a). Traunsteinera globosa Hlavinka horská roste na loukách, nivách a lučních prameništích s půdami vápenatými i slabě kyselými, humózními a spíše vlhčími. Většinou roste ve společenstvech svazů Molinion caeruleae, Polygono bistortae-Trisetion flavescentis a Nardo-Agrostion tenuis (PROCHÁZKA 1980a, 2010b). V České republice rostla roztroušeně až vzácně od kolinního do montánního stupně karpatské části Moravy, odkud pronikala do východních, ojediněle až do severozápadních Čech (Krušné hory, České Středohoří) (PROCHÁZKA 2010b). Ještě na přelomu 70. a 80. let 20. století ji PROCHÁZKA (1980a) považoval za druh na území Československa za méně ohrožený, jen v menších územích za ohrožený nebo silně ohrožený. Tehdejší celkový úbytek lokalit odhadoval jen na 20 %. V celých Čechách byla hlavinka několik posledních desetiletí považována již za nezvěstnou s posledním nálezem z Orlických hor ze 60. let 20. století (PROCHÁZKA 2010b). Vymezení studovaného území Studovaným územím jsou Orlické hory a jejich vyšší podhůří (obr. 1). Území má protáhlý tvar ve směru SZ–JV (jeho délka je přibližně 40 km). Na severozápadě sahá k obcím Nový Hrádek a Olešnice v Orl. horách, na jihovýchodě k obci Mladkov. Jeho rozloha je přibližně 350 km2. Nadmořská výška území se pohybuje od cca 500 m n. m. po 1115 m n. m. (Velká Deštná). Dle fytogeografického členění ČR (SKALICKÝ 1988) studované území zaujímá celý fytogeografický okres 95a. Český hřeben, velkou část přilehlého okresu 59. Orlické podhůří a okrajové partie okresu 63a. Žambersko.

14

Gerža M.: Nejvzácnější luční orchideje Orlických hor současnosti...

Sběr dat a jejich zpracování Základem práce byla excerpce všech botanických prací týkajících se studovaného území. Vedle publikovaných prací byly excerpovány četné rukopisné práce (archiv Správy CHKO Orlické hory v Rychnově nad Kněžnou). Některé další údaje byly získány i z Procházkovy kartotéky vstavačovitých (PROCHÁZKA 2010c). Vlastní pozorování druhů pocházejí z let 2004–2012. Získané údaje byly zpracovány pomocí programu JanMap do map zachycujících rozšíření druhů. Přehled lokalit je rozdělen do tří částí podle druhů, kde u každého druhu jsou na prvních místech lokality recentní a po nich následují lokality zaniklé nebo nezvěstné. Za zaniklé lokality jsem považoval takové, kde druh nebyl po roce 1990 i přes opakovanou návštěvu botanika nalezen a/nebo stav lokality doznal takových změn, že výskyt ani nelze předpokládat. Za nezvěstné jsem považoval takové, u kterých byla lokalizace většinou méně přesná a v určitém okruhu se stále vyskytují biotopy, kde by se druh mohl vyskytovat. Častým problémem u historických údajů byla jejich nepřesná lokalizace (např. jen Olešnice v Orlických horách, Vrchmezí apod.) a překrývání lokalizací, kdy bylo obtížné interpretovat, zda se jedná o více nalezišť druhu či o jedno popsané více způsoby. V těchto případech jsem volil cestu generalizace, ale v přehledu lokalit je vždy uvedena originální lokalizace autora, aby tato generalizace byla zřejmá a původní informace se neztrácela. Nomenklatura taxonů: KUBÁT et al. (2002) Nomenklatura syntaxonů: CHYTRÝ [ed.] (2007) PŘEHLED LOKALIT Text u jednotlivých lokalit je strukturován následujícím způsobem: číslo lokality (čísla se shodují s čísly v mapách zachychujících jednotlivé druhy – obr. 2, 3 a 4),

Obr. 1. Lokality v Orlických horách a jejich podhůří.

15


fytogeografický okres, kvadrant síťového mapování, nejbližší obec, přesnější lokalizace vztažená k pevnému bodu (u starších údajů díky nepřesnosti mnohdy není možné), nadmořská výška, zeměpisné souřadnice (pouze u lokalit, kde jsem druh sám zaznamenal, nebo u přesněji lokalizovaných historických nalezišť; souřadnice jsou získány z mapy, nikoliv pomocí GPS), literární či jiné zdroje řazené chronologicky (uváděny jsou jen primární zdroje). V hranaté závorce je uvedena originální lokalizace autora, pokud se výrazněji liší od mého popisu lokality. U některých lokalit následují poznámky, zejména o početnosti populace (u současných lokalit), vegetaci, stavu lokality apod. Dactylorhiza sambucina Současné lokality 1 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Kounov, osada Šediviny, 0,6 km V–VVS od odbočky k osadě ze silnice Kounov – Deštné v Orl. horách, vlevo cesty směrem nahoru, cca 640 m n. m., 50°18‘29,6“ N, 16°18‘29,9“ E: GERŽA 2005. S touto lokalitou lze ztotožnit Vodákův šířeji lokalizovaný údaj Kounov – Šediviny (VODÁK 1926a). Jediná recentní lokalita druhu v Orlických horách a podhůří. Jedná se o JJZ ukloněnou stráňku, která nebyla dlouhodobě obhospodařována. Populace prstnatce bezového je zde velice slabá, opakovaně jsem zde pozoroval kolem deseti kvetoucích rostlin (ve žluté i červené variantě). Např. v roce 2004 to byly pouhé 3 rostliny, v roce 2006 19 rostlin (pozorované maximum). Ve vlhkých částech louky na úpatí svahu z dalších význačných rostlin roste Dactylorhiza majalis, Leucojum vernum a Trollius altissimus.

Zaniklé nebo nezvěstné lokality 2 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Sedloňov, loučka 1,26 km Z kostela v obci, při ústí údolíčka pravostraného přítoku Zlatého potoka, 620 m. n m., 50°20‘22,9“ N, 16°17‘46,1“ E: ústní sdělení J. GRULICH (†). Na tuto lokalitu mne v roce 2005 upozornil místní obyvatel Jaromír Grulich, kdy zde kvetly tři rostliny. Lokalita však není původní. Rostliny sem přesadil pan Grulich, když z původní lokality jejich výskytu byl udělán intenzivně udržovaný („anglický“) trávník. Původní lokalita mi ale bohužel není známa. Lokalitu jsem v následujích letech opakovaně navštívil a ani přes usilovné hledání jsem druh nenašel. Lokalita představuje malou a přehlednou, pravidelně sekanou a celkem zachovalou loučku, kde přehlédnutí kvetoucích rostlin je velmi nepravděpodobné. Z těchto důvodů považuji druh na lokalitě za vymizelý. Z dalších význačných rostlin zde rostou např. Orchis mascula a ve vlhčích partiích Dactylorhiza majalis. 3 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Sedloňov, cca 650 m n. m.: FREYN apud ČELAKOVSKÝ (1883), VODÁK 1906 in DOMIN (1953), FREYN apud HROBAŘ (1931), PROCHÁZKA (1964). 4 – 95a. Český hřeben, 5664a, Olešnice v Orlických horách, Vrchmezí: WIMMER (1832, 1857). Názvem Vrchmezí je v současnosti označován význačný vrchol na SZ konci Orlických hor (1084 m n. m.) cca 4 km JV Olešnice v Orl. horách. V minulosti tak byla ale označována celá severozápadní část pohoří (také pod názvem Vrchomeze) od samotného vrcholu dnešního Vrchmezí až přibližně po osadu Šerlich na hřebeni. WIMMEROVA lokalizace (pod německým označením Hohe Mense) je tak velice široká a zcela jistě neoznačuje přímo vrchol Vrchmezí.

16


5 – 59. Orlické podhůří, 5663b, Olešnice v Orlických horách, cca 600 m n. m.: FREYN apud ČELAKOVSKÝ (1883), VODÁK 1906 in DOMIN (1953), VODÁK (1926a), HROBAŘ (1931), ústní sdělení M. HÁJEK (not. 1971, 9 kvetoucích exemplářů) [svahy přímo v obci]. 6 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, část Zákoutí (východní konec obce), cca 750 m n. m.: VODÁK (1926b) [Břehy Bělé z Dolního Šerlichu do údolí, místa níže položená. VODÁK měl zřejmě na mysli partie již blíže k obci Deštné, odpovídající části Zákoutí].

�

��

�

��

�

��

�

��

��

�

� ��

��

�!��

��

�

��

��

��

��

��

��

��

Obr. 2. Rozšíření Dactylorhiza sambucina v Orlických horách a jejich podhůří.

17


V části Zákoutí se dosud vyskytují drobné a některé i celkem zachovalé loučky (recentní výskyt např. Arnica montana, Gymnadenia conopsea), kde by byl výskyt prstnatce bezového teoreticky stále možný. 7 – 95a. Český hřeben, 5764a, Zdobnice, osada Kamenec, cca 3,2 km S–SSZ kostela ve Zdobnici, cca 750 m n. m.: PROCHÁZKA (1964) [světliny v lískových křovinách u Kamence]. 8 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Nedvězí, cca 600 m n. m.: VODÁK 1906 in DOMIN (1953), VODÁK (1926a). 9 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Dobřany, cca 630 m n. m.: VODÁK 1906 in DOMIN (1953), VODÁK (1926a), VODÁK apud ROHLENA (1929). 10 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Sedloňov, mez vedoucí od Sedloňova k Dobřanům, cca 700 m n. m.: HEJZLAR apud HROBAŘ (1931). 11 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Dobřany, louky v údolí Zlatého potoka od Dobřan ke Kounovu, cca 500 m n. m.: LINKA apud PROCHÁZKA (1969). 12 – 59. Orlické podhůří, 5663b; 5664a, Olešnice v Orlických horách, loučky podél potoka a luční enklávy v Ruském údolí, tj. údolí Olešenky stékající z hory Vrchmezí k Olešnici, cca 2,0 km JV náměstí v obci, 650–800 m n. m.: PROCHÁZKA (1977). 13 – 59. Orlické podhůří, 5763b, Osečnice, svah nad silnicí na levém břehu Bělé, cca 2,0 km VSV středu obce, 560 m n. m.: PROCHÁZKA (1964) [na loučkách mezi křovinami na svahu nad levým břehem Bělé, asi 1 km J od osady Mnichová, cca 560 m]. PROCHÁZKOVA lokalizace je zřejmě značně nepřesná, protože poukazuje do širšího prostoru kontinuálního lesa s nadmořskou výškou cca 640 m. Nejbližší luční enkláva odpovídá mnou uvedenému popisu a nachází se cca 300 m SZ od míst, která popisuje PROCHÁZKOVA nepříliš jasná lokalizace. Hodnota nadmořské výšky této lokality se shoduje s PROCHÁZKOVÝM údajem. Plocha je po dlouhodobé absenci hospodaření opět sečena, na prameništi se zde vyskytuje silně ohrožený Eriophorum latifolium. 14 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Sněžné, 1,2 km SZ–ZSZ křižovatky na horním konci obce, suchá homolka zvaná Bábina hrobka, 620 m n. m., 50°20‘51,6“ N, 16°16‘12,0“ E: ANONYMUS (1987), FALTYSOVÁ et al. (1992b). 15 – 59. Orlické podhůří, 5663b, Nový Hrádek, osada Dlouhé, louka v údolíčku pravostranného přítoku Olešenky, 0,38 km SSZ km odbočky ze silnice Olešnice v Orl. horách – Nový Hrádek k osadě Dlouhé, lokalita zvaná Za vilami, cca 580 m n. m., cca 50°22‘1,6“ N, 16°16‘23,5“ E: FALTYSOVÁ et al. (1992a), REJMÁNEK et KRAHULEC apud PROCHÁZKA (2010c) [Dlouhé, na louce při okraji lesa asi 300 m S nad Zelinkovým mlýnem, údaj z roku 1969], ústní sdělení Z. KAPLAN. Ještě v roce 1994 zaznamenal KAPLAN (ústní sdělení) na lokalitě desítky jedinců. Lokalita Za vilami je po dlouhodobé absenci opět pravidelně sečena. Ve vegetaci slatin a pcháčových luk se zde vyskytují např. ohrožené druhy Dactylorhiza majalis, Carex davalliana, Menyanthes trifoliata či Parnassia palustris. Druh Dactylorhiza sambucina zde však zcela jistě již neroste, neboť lokalita je velice dobře prozkoumána a na jeho stanovišti byly vysazeny smrky a douglasky. 16 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Sněžné, mez 1,2 km ZSZ křižovatky na horním konci obce, tzv. Krahulcova mez, 610 m n. m., 50°20‘46,1“ N, 16°16‘3,9“ E: FALTYSOVÁ et al. (1992b). Poslední mně známé pozorování druhu na lokalitě pochází zřejmě ještě z roku 1995 (M. HÁJEK, ústní sdělení, 2 kvetoucí exempláře). 17 – 59. Orlické podhůří, 5764a, Deštné v Orlických horách, louky pod chatou Panorama, 0,75 km JZ kostela v obci, 640 m n. m., cca 50°17‘59,6“ N, 16°20‘34,8“ E: PROCHÁZKA et al. (1967).

18


18 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Dobřany, svah hlubokého údolí pod motokrosovou dráhou u západního okraje obce, cca 600 m n. m.: ústní sdělení M. HÁJEK (not. 1973, 15 kvet. exemplářů, později druh vymizel).

PROCHÁZKA (1969, 1977) uvádí druh ještě z luk horské osady Šerlich u Deštného v Orl. horách. Sám druh zde nezaznamenal, cituje údaj VODÁKA (1926b). VODÁK (ibid.) však prstnatec bezový přímo ze Šerlichu neuvádí (sic!), a to ani ve své daleko podrobnější práci ke květeně Novoměstského okresu (1926a). V práci, na níž odkazuje PROCHÁZKA, uvádí VODÁK (1926b) prstnatec bezový z údolí Bělé mezi Šerlišským mlýnem a obcí Deštné v Orl. horách (viz lokalita č. 6). Pseudorchis albida Současné lokality 1 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, lesní louka 0,92 km SZS kóty Šerlich (1027 m) cca 3,5 km Deštného, NPR Bukačka, 990 m n. m., 50°20‘17,7“ N, 16°22‘37,5“ E: ROHLENA (1923), VODÁK (1926a), PULCHART (1947) [Loučka na svahu Šerlichu, 960 m, při potůčku ústícím do Bělé u Šerlišského mlýna. PUCHARTŮV popis lze zřejmě ztotožnit s loukami na lokalitě Bukačka.], PROCHÁZKA (1964, 1965, 1977), BELICOVÁ (1982), KUČERA & BÍLEK (1993), DOSTÁLEK & KUČERA (2011). Běloprstka bělavá je z lokality Bukačka udávána kontinuálně téměř 100 let. Vždy zde rostla jen velmi vzácně. ROHLENA (1923) ji zde zaznamenal ‚‚jen pořídku‘‘, v posledních třech desetiletích jsou nalézány jen ojedinělé rostliny; KUČERA & BÍLEK (1993) nalezli 2 rostliny, DOSTÁLEK & KUČERA (2011) pozorovali v roce 2005 1 rostlinu, A. ČEJKOVÁ (ústní sdělení) nalezla v roce 2011 4 rostliny.

Zaniklé nebo nezvěstné lokality 2 – 95a. Český hřeben, 5764a, Deštné v Orlických horách, pod vrcholem vrchu Maruša (1042 m) cca 4 km VJV obce: PROCHÁZKA (1964) [Nardetum pod temenem vrchu, cca 1000 m]. 3 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, osada u Šerlišského mlýna, 2,8 km SVS kostela v obci, cca 880 m n. m.: NOVÁKOVÁ & PROCHÁZKA s. a. [louka u Šerlišského mlýna], ústní sdělení M. HÁJEK (not. 1972 a 1980) [Šerlišský Mlýn: luční svah na pravém břehu Bělé, asi 100 m JZ směrem od Šerlišského mlýna]. S výše uvedenou lokalizací lze víceméně ztotožnit i údaj VODÁKŮV (1926b): břehy Bělé z Dolního Šerlichu do údolí. 4 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, osada Šerlich, cca 3,4 km SV kostela v obci, cca 1000 m n. m.: ČELAKOVSKÝ (1883), VODÁK (1926a), PROCHÁZKA (1964, 1977), PROCHÁZKA & KOPECKÝ s. a. Velká část luční enklávy osady Šerlich byla v 2. polovině 20. století zalesněna, část byla ovlivněna i intenzivnějším hnojením a část leží již několik desetiletí zcela ladem. Přesto se na části stále vyskytuje celkem zachovalá travinobylinná vegetace, kde by se druh teoreticky mohl vyskytovat. Z přírodovědeckého hlediska se jedná o velice dobře prozkoumanou a hojně navštěvovanou lokalitu Orlických hor a je velmi nepravděpodobné, aby druh v těchto zachovalejších partiích v posledních desetiletích jen unikal pozornosti. 5 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, malá louka na jihovýchodním svahu kóty Šerlich (1027 m) cca 3,5 km od Deštného, vlastně spodní část odlesněného hřebenu, cca 960 m n. m.: PULCHART (1947). PULCHARTEM popisovaná louka byla zřejmě součástí rozsáhlejší luční enklávy Šerlich, kterou by bylo možno vnímat celou jako jednu lokalitu (a údaj tak uvést pod předchozí

19


Obr. 3. Rozšíření Pseudorchis albida v Orlických horách a jejich podhůří. lokalitu č. 4). Protože ale PULCHART louku vnímal jako samostatnou lokalitu, nechávám ji také tak. 6 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, na cestě ze Šerlichu do Orlického Záhoří: VACEK 1987 (s poznámkou „populace značně utrpěla při stavbě silnice“). Jedná se zřejmě o lokalitu označovanou jako Cikánka nebo louka na Cikánce, popisovanou níže v přehledu lokalit u druhu Traunsteinera globosa (lokalita č. 8).

20


Traunsteinera globosa Současné lokality 1 – 59. Orlické podhůří, 5663b, Olešnice v Orlických horách, západní svah v údolí Olešenky 2,2 km JZ od kostela v obci (lokalita zvaná Sjezdovka u Žídků), 650 m n. m., 50°21‘43,7“ N, 16°17‘1,1“ E: GERŽA apud HADINEC & LUSTYK (2008), KUČERA (2010). Druh byl na lokalitě nalezen teprve v roce 2008 (not. J. FRIEDE červen 2008). Jedná se o jednu z botanicky nejvýznamnějších lokalit Orlických hor. Hlavinka zde roste na ploše členitého reliéfu brdků a sníženin, kde vegetační kryt je tvořen mozaikou zejména suchých oligotrofních trávníků svazu Violion caninae, slatinišť s kalcitorelantními rašeliníky svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis a jejich přechodů. Populace je velice slabá, od doby objevení je každoročně pozorováno kolem deseti kvetoucích rostlin.

Zaniklé nebo nezvěstné lokality 2 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách., lesní louka 2,3 km VSV kostela v obci, nad pěšinou ze Zákoutí (V část obce) k osadě Šerlich, 830 m n. m., 50°18‘57,5“ N, 16°22‘40,1“ E: PROCHÁZKA (1964, 1969) [loučka nad levým břehem Bělé, JV kóty 792 m, Z od vrcholku Malé Deštné, cca 820 m]. PROCHÁZKOVA lokalizace (ibid.) je nejasná a lze ji snad vztáhnout k výše uvedenému mému popisu. 3 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, osada Šerlich, cca 3,4 km SV kostela v obci, cca 1000 m n. m.: PROCHÁZKA & KOPECKÝ s. a. K výskytu hlavinky na loukách horské osady Šerlich náleží stejné poznámky jako u druhu Pseudorchis albida pod lokalitou 4. 4 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Sedloňov, cca 650 m n. m.: PROCHÁZKA (1980b). 5 – 59. Orlické podhůří, 5663b, Olešnice v Orlických horách, cca 600 m n. m.: PROCHÁZKA (1980b). Údaje pod čísly 4 a 5 jsou lokalizovány velice široce a PROCHÁZKA u těchto obcí hlavinku sám zřejmě nezaznamenal. Ve svých dřívějších pracích popisujících rozšíření orchidejí v Orlických horách se z těchto míst o ní nezmiňuje (cf. 1964, 1969). Originální nebo jakékoliv další údaje o hlavince od Sedloňova nebo Olešnice jsem však nenašel. Mühlsteinův sběr druhu z roku 1952 z Ruského údolí u Olešnice v Orlických horách uvádím jako samostatnou lokalitu (č. 14). 6 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, mezi vrchem Vrchmezí (1084 m) a Masarykovou chatou v osadě Šerlich, cca 1000 m n. m.: KRČAN apud ROHLENA & DOSTÁL (1936), WIMMER (1932, 1857) [Vrchmezí, pod německým označením Hohe Mense]. KRČANOVA i WIMMEROVA lokalizace je velice široká a zahrnuje např. lesní louky v NPR Bukačka a další drobné lesní loučky, které se v oblasti nacházejí. WIMMEROVA lokalizace se jistě nevztahuje přímo na vrchol Vrchmezí. V minulosti se takto označovala celá severozápadní část pohoří (až přibližně po osadu Šerlich). 7 – 95a. Český hřeben, 5764a, Zdobnice, u osady Kamenec, cca 3,2 km S–SSZ kostela ve Zdobnici, cca 820 m n. m.: PROCHÁZKA (1964) [bažinatá loučka nad potůčkem u Kamence, cca 820 m]. 8 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, loučka nad silnicí z Deštného do Orlického Záhoří, 4,25 km VSV kostela v Deštném, 940 m n. m., lokalita zvaná Cikánka, 50°18‘53,8“ N, 16°24‘23,8“ E: PROCHÁZKA et al. (1967).

21


Obr. 4. Rozšíření Traunsteinera globosa v Orlických horách a jejich podhůří. Lokalita byla po PROCHÁZKOVĚ nalezení hlavinky ovlivněna archeologickým průzkumem sklářské hutě, stavbou silnice a další degradací vlivem absencí hospodaření a zástinem okolním lesním porostem. 9 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, loučka 2,24 km V–VSV kostela v obci nad serpentinou silnice k osadě Šerlich z obce, 810 m n. m., 50°18‘23,4“ N, 16°22‘54,4“ E: PROCHÁZKA et al. (1967) [Šerlich: horská louka s bažinou nad zákrutem silnice na SSZ úpatí Velké Deštné, 820 m n. m. Originální lokalizace je nejasná a lze ji snad ztotožnit s mým výše uvedeným popisem]. 10 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, malá louka na jihovýchodním svahu kóty Šerlich (1027 m) cca 3,5 km od Deštného, vlastně spodní část odlesněného hřebenu, cca 960 m n. m.: PULCHART (1947).

22


PULCHARTEM popisovaná louka byla zřejmě součástí rozsáhlejší luční enklávy Šerlich, kterou by bylo možno vnímat celou jako jednu lokalitu (a údaj tak uvést pod lokalitu č. 3). Protože PULCHART popisovanou louku ale vnímal jako samostatnou lokalitu, nechávám ji také tak. 11 – 95a. Český hřeben, 5664c, Deštné v Orlických horách, osada u Šerlišského mlýna, 2,8 km SVS kostela v obci, cca 880 m n. m.: VODÁK (1926a, 1926b) [1926a: Dolní Šerlich. S lokalitou osada u Šerlišského mlýna lze víceméně ztotožnit i VODÁKŮV údaj 1926b: břehy Bělé z Dolního Šerlichu do údolí.]. 12 – 95a. Český hřeben, 5664d, Orlické Záhoří, oblast Trčkova (téměř zaniklá osada Trčkov a přilehlé lesy) cca 4,4 km SZ Orlického Záhoří, cca 750 m n. m.: PROCHÁZKA (1964) (údaj na základě anonymního sběru z roku 1897 uloženého v Muzeu východních Čech v Hradci Králové). V oblasti Trčkova se nachází více míst s vhodnými podmínkami a zachovalými stanovišti, kde by se druh mohl teoreticky stále vyskytovat. Jedná se však o botaniky hojně navštěvované a dobře prozkoumané lokality jako např. Trčkovská louka, Velká louka a další. 13 – 59. Orlické podhůří, 5663d, Dobřany, cca 630 m n. m.: PROCHÁZKA (2010c). PROCHÁZKOVA kartotéka vstavačovitých obsahuje dva údaje druhu s lokalizací Dobřany. Jedná se o herbářové sběry, jeden nedatovaný pořízený ROHLENOU lokalizovaný Dobřany v Orl. h. (uložený na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně), druhý anonymní datovaný 1890 lokalizovaný jen Dobřany (uložený v herbáři Východočeského muzea v Pardubicích). 14 – 59. Orlické podhůří, 5663b; 5664a, Olešnice v Orlických horách, Ruském údolí, tj. údolí Olešenky stékající z hory Vrchmezí k Olešnici, cca 2,0 km JV náměstí v obci, cca 650–800 m n. m.: leg. L. MÜHLSTEIN, 18. 6. 1952 (herb. Muzeum východních Čech v Hradci Králové).

ZHODNOCENÍ ROZŠÍŘENÍ DRUHŮ V ORLICKÝCH HORÁCH A PODHŮŘÍ, JEJICH OHROŽENÍ A OCHRANA Dactylorhiza sambucina Prstnatec bezový byl v Orlických horách zjištěn minimálně na osmnácti lokalitách. Nejstarší údaje jsou lokalizovány většinou jen obecně (zpravidla názvem obce) a lze předpokládat, že druh se mohl v okolí vyskytovat na více místech. Převážná část lokalit se vyskytovala v oblasti podhůří, až do nejvyšších poloh Orlických hor nevystupoval (široce lokalizovaný údaj Vrchmezí od WIMMERA 1857 se nejspíš nevztahuje přímo k hřebenovým partiím). Nápadná je koncentrace lokalit v severní části území, kde lze výskyt druhu označit jako roztroušený. Ve střední a jižní části studovaného území s výjimkou jediné lokality u osady Kamenec zcela chybí. Podle nálezů lze předpokládat, že z území začal rychle mizet od 60. až 70. let 20. století. Jeho ústup úzce souvisel s intenzifikací zemědělských postupů (zejména intenzivní pastva a hnojení luk) a absencí hospodaření na lokalitách nevyužitelných pro velkoplošné a mechanizované zemědělství. Na některých lokalitách se ale druh vyskytoval ještě v 90. letech 20. století (s jistotou lokalita v osadě Dlouhé a Krahulcova mez u Sněžného). V současnosti je druh ve studovaném území znám z jediné 23


lokality v osadě Šediviny. Jedná se do nedávné doby o dlouhodobě ladem ležící svahovou loučku, která byla ušetřena intenzivní pastvy nebo přihnojování. Její vegetace má charakter ovsíkové mezofilní louky svazu Arrhenatherion elatioris. Populace prstnatce bezového je zde velice slabá, každoročně je zde pozorováno kolem deseti kvetoucích rostlin. V roce 2011 zde byl vyřezán počínající roztroušený nálet a v roce 2012 byla lokalita přepasena ovcemi místního zemědělce, který projevil snahu se o ni starat s ohledem k výskytu prstnatce bezového. U každé malé populace je zvýšené riziko zániku nevhodným zásahem, takže je o to důležitější nastavení vhodného režimu hospodaření. Pastva by měla probíhat v letním období, kdy rostliny prstnace bezového jsou již zaschlé, ale neměla by přesahovat až do podzimu, kdy se tvoří přízemní pupeny rostlin rašících brzo na jaře následujícího roku. Pseudorchis albida Běloprstka bělavá byla v Orlických horách vždy velmi vzácným druhem. Celkově byla zjištěna minimálně na šesti lokalitách. Všechny její lokality se nacházejí v severní části pohoří. Vázána je na chudé louky v hřebenových partiích Orlických hor. Nejníže položená lokalita se nachází v údolí u Šerlišského mlýna (cca 880 m n. m.), která ale také spadá do oblasti oreofytika. Podobně jako u prstnatce bezového, tak i u běloprstky historické údaje poukazují, že rychlý úbytek lokalit nastal přibližně od 60. až 70. let 20. století. Úbytek druhu souvisí s intenzivnějšími zemědělskými postupy (hnojeny byly i horské louky na Šerlichu), některé z nalezišť mohlo zaniknout i zalesněním (velká část luční enklávy na Šerlichu, lokalita pod temenem vrchu Maruša), negativně se jistě projevilo i celkové znečištění prostředí (eutrofizace atmosférickými depozicemi, kyselé deště od 70. let 20. století). Jediná známá recentní lokalita druhu ve studovaném území se nachází v NPR Bukačka. Poprvé zde byla běloprstka nalezena téměř na počátku 20. století (ROHLENA 1923) a od té doby je víceméně kontinuálně pozorována. Její populace je mimořádně slabá. V posledních letech je opakovaně pozorována jen jedna, maximálně čtyři kvetoucí rostliny. Běloprstka roste na lokalitě v hustě zapojeném suchém oligotrofním trávníku s dominancí smilky a metličky (hojný výskyt i ohroženého druhu Arnica montana). Ačkoliv je plocha dlouhodobě pravidelně sečena, dosavadní management nevedl k posílení její populace. Pozitivní efekt by mohlo mít opatrné narušení drnu mimo vegetační období (jak již bylo provedeno na podzim v letech 2011 a 2012). Díky častému pohybu turistů i botaniků na lokalitě ve vegetční době hrozí riziko poškození vyrostlých rostlin. Traunsteinera globosa Hlavinka horská byla dosud v Orlických horách a jejich podhůří nalezena minimálně na čtrnácti lokalitách. Patřila tak vždy k velice vzácným druhům studovaného území. V polské části hor byla zjištěna na třech lokalitách, v současnosti zaniklých (SMOCZYK & JAKUBSKA 2006). Některé z nálezů jsou lokalizovány velice obecně (např. názvem obce) a je možné, že druh se v dané oblasti vyskytoval na více než jedné lokalitě. Většina lokalit se vyskytovala ve vyšších partiích pohoří, v oblasti podhůří byl nalézán jen vzácně. Všechny nálezy pocházejí ze severní části pohoří, ve 24


střední a jižní části studovaného území s výjimkou jediné lokality u osady Kamenec zcela chybí. Hlavinka horská patřila několik desetiletí k nezvěstným druhům celých Čech. Poslední nález pocházel právě z Orlických hor ze 60. let 20. století (PROCHÁZKA 2010b). Ústup druhu úzce souvisel s intenzifikací zemědělských postupů, citlivý je zejména na zvyšování trofie (hnojení luk, intenzivní pastva). Nález druhu z roku 2008 (GERŽA apud HADINEC & LUSTYK 2008) na nové lokalitě v Orlických horách má tak mimořádný význam. Jedná se o velice zachovalou svahovou louku s výskytem mnoha dalších vzácných druhů rostlin (dále např. Gentianella praecox subsp. bohemica, Arnica montana, Carex davalliana, C. pulicaris, Drosera rotundifolia, Gymnadenia conopsea aj.). Lokalita je udržována pravidelným sečením jejím vlastníkem a díky své obtížné přístupnosti zřejmě nikdy nebyla ovlivněna intenzivním hospodařením, pastvou či hnojením. Populace hlavinky je ale velice slabá, pravidelně je zde pozorováno jen kolem deseti kvetoucích rostlin. ZÁVĚR Druhy Dactylorhiza sambucina, Pseudorchis albida a Traunsteinera globosa patří k nejvzácnějším rostlinám Orlických hor. Každý z druhů je recentně znám z jediné lokality a jejich populace jsou velice slabé. S výjimkou Dactylorhiza sambucina se vždy jednalo o velice vzácné druhy. Pseudorchis albida byla zjištěna pouze na 6 lokalitách v nejvyšších partiích pohoří. Traunsteinera globosa byla nalezena minimálně na 14 místech, převážně ve vyšších částech území. Nedávno nalezená lokalita tohoto druhu představuje jeho jediné známé recentní naleziště v celých Čechách. Druh Dactylorhiza sambucina byl v minulosti nalezen minimálně na 18 lokalitách převážně v podhůří, ve vyšších partiích hor se vyskytoval jen vzácně. Nápadná je koncentrace lokalit všech druhů v severní části území, ve střední a jižní části Orlických hor chybějí. Úbytek lokalit těchto druhů nastal přibližně od 60. let 20. století v souvislosti s intenzifikací zemědělských postupů, zalesňováním horských luk, ponecháním ladem těžko přístupných ploch a celkovým znečištěním prostředí. Lokality recentně známého výskytu byly ušetřeny většiny těchto negativních vlivů. V současnosti na nich probíhá nebo je zahajován management zaměřený na podporu přírodních hodnot lokality a výskyt ohrožených druhů. Nedávný nález druhu Traunsteinera globosa dává naději, že stále lze objevit dosud neznámou lokalitu těchto vzácných druhů. SUMMARY The most rare species of meadow orchids in the Orlické hory Mts at the present time – Dactylorhiza sambucina, Pseudorchis albida and Traunsteinera globosa. The article describes historical and present distribution of Dactylorhiza sambucina, Pseudorchis albida and Traunsteinera globosa in the Orlické hory Mts (Sudeten Mts) and their foothills. The species Pseudorchis albida was recorded on 6 localities in the highest part of the mountains. The species Traunsteinera globosa was recorded on 14 localities. The majority of the localities was situated in the higher part of the study area. Dactylorhiza sambucina was 25


more frequent. This species was recorded on 18 localities at least. The majority of the localities was situated in the foothills, this species was rare in the higher part of the study area. All localities of all species are situated in the north part of the study area; they are missing in the central and south part. Each of the species occurs on one locality in the present time. The decrease of the localities came in the second part of 20th Century. Particularly eutrophication, intensive pasture, succession abandoned meadows, forestation of the meadows and the pollution of the environment (acid rains etc.) was the cause. The number of recent populations is very low. All recent localities are managed with the regard of the rare species. PODĚKOVÁNÍ Za přečtení rukopisu děkuji Kateřině Geržové, za pomoc při shánění některých pramenů Martině Bartošové. LITERATURA ANONYMUS (1987): Hořeček český (Gentianella bohemica Skalický). – Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou, 11: 22–23. BELICOVÁ J. (1982): Botanická inventarizace státních přírodních rezervací Bukačka, Častovec, Černá stráň a Sítovka v severovýchodních Čechách. – Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur., 17: 53–88. DOMIN K. (1953): Materiál ke květeně Čech. – Ms. [depon. in: Botanický Ústav AV ČR, Průhonice]. DOSTÁLEK J. & KUČERA J. (2011): Flóra a vegetace národní přírodní rezervace Bukačka v Orlických horách. – Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur., 33: 15–36. GERŽA M. (2004): E0166. Závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy NATURA 2000 a Smaragd. – Ms.[depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]. GERŽA M. (2006): Soumrak vzácnějších orchidejí v Orlických horách. – Ochrana přírody, 61: 173–175. FALTYSOVÁ H., MATOUŠKOVÁ H. & HILLE J. (1992a): Významné krajinné prvky východočeského regionu. Okres Náchod. – ČÚOP, Pardubice. FALTYSOVÁ H., MATOUŠKOVÁ H. & HILLE J. (1992b): Významné krajinné prvky východočeského regionu. Okres Rychnov nad Kněžnou. – ČÚOP, Pardubice. HADINEC J. et LUSTYK P. [eds.] (2008): Additamenta ad floram Republicae Bohemicae VII., – Zprávy Čes. Bot. Společ., 43: 251–336. HROBAŘ F. (1931): Květena Kostelecka a Rychnovska. – Vamberk. CHYTRÝ M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace (Vegetation of the Czech Republic 1. Grassland and heathland vegetation). – Academia, Praha. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha. KUBÁT K. (2010): Dactylorhiza NEVSKI – prstnatec. – In: Štěpánková J. [ed]: Květena České republiky 8: 502–523, Academia, Praha. KUČERA J. (2010): Novinky na sjezdovce u Žídků v Olešnici v Orlických horách. – Orchis, Dobré, 29/1: 2–3. KUČERA J. & BÍLEK P. (1993): Běloprstka bělavá (Leucorchis albida) v NPR Bukačka. – Orchis, Dobré, 12/2: 7–8.

26


NOVÁKOVÁ H. & PROCHÁZKA F. s. a.: Louka u Šerlišského mlýna. – 1 p., Ms. [Soupis druhů H. Novákové z 5. 6. 1981 a F. Procházky z roku 1964 a dalších období. Depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou]. PROCHÁZKA F. (1964): Rozšíření vstavačovitých v Orlických horách. – Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur., 6: 97–108. PROCHÁZKA F. (1965): Státní přírodní rezervace Bukačka – botanická zahrada Orlických hor. – Východočeské muzeum, Pardubice, 25 p. PROCHÁZKA F. (1969): Orchideje Východočeského kraje. Část I. – Práce a studie, Pardubice, 1: 79–113. PROCHÁZKA F. (1977): Květena. – In: ROČEK Z. et al.: Příroda Orlických hor a Podorlicka, 337–402.–SZN, Praha. PROCHÁZKA F. (1980a): Naše orchideje. – Krajské muzeum východních Čech, Pardubice. PROCHÁZKA F. (1980b): Současné změny východočeské flóry a poznámky k rozšíření chráněných druhů rostli. – Zrav. Kraj. Muz. Vých. Čech, Hradec Králové, 7, append. 1980: 1–135. PROCHÁZKA F. (2010a): Pseudorchis (L.) Á. LÖVE et D. LÖVE – běloprstka. – In: Štěpánková J. [ed]: Květena České republiky 8: 497–499, Academia, Praha. PROCHÁZKA F. (2010b): Traunsteinera REICHENB. – hlavinka. – In: Štěpánková J. [ed]: Květena České republiky 8: 523–524, Academia, Praha. PROCHÁZKA F. (2010c): Kartotéka vstavačovitých. – In: Virtuální floristická kartotéka. URL: http://florbase.cz/kartoteka. PROCHÁZKA F. et al. (1967): Floristický materiál ke květeně severozápadní části Orlických hor a těsně přilehlého území Podorličí. – Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur., 8: 27–56. PROCHÁZKA F. & KOPECKÝ K. s. a.: Louky kolem chaty na Šerlichu. – 2 p., Ms. [Soupis druhů F. Procházky z roku 1974 a K. Kopeckého z roku 1969. Depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou]. PULCHART M. (1947): Zajímavá orchidejová louka v Orlických horách. – Ochr. přír., Praha, 2: 24. ROHLENA J. (1923): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech III. – Čas. Nár. Mus., Praha, sect. natur., 97: 88–95, 127–134. ROHLENA J. (1929): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech IX. – Čas. Nár. Mus., Praha, sect. natur., 103: 1–17, 65–76. ROHLENA J. & DOSTÁL J. (1936): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech XII. – Čas. Nár. Mus., Praha, sect. natur., 110: 22–45. SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena České socialistické republiky 1: 103–121, Academia, Praha. SMOCZYK M. & JAKUBSKA A. (2006): Rozmiesczenie storczykowatych Orchidaceae w Górach Bystrzyckich (Sudety Środkowe). – Przyroda Sudetów, 9: 47–60. VACEK S. (1987): Chráněné rostliny Orlických hor. – Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou, 11: 16–19. VODÁK V. (1926a): Botanický popis okresu Novoměstského. – 221 p., Ms. [depon. in: Okresní archiv, Rychnov nad Kněžnou]. VODÁK V. (1926b): Orlické hory. – Od kladského pomezí, Náchod, 4: 9–14. WIMMER F. (1832): Flora von Schlesien. – Berlín. WIMMER F. (1857): Flora von Schlesien preussischen und österreichischen Antheils. – Ed. 3. Wroclaw.

27

Nejvzácnější luční orchideje Orlických hor současnosti Dactylorhiza sambucina, Pseudorchis

Recommend Documents