Největší paralympijská naděje na medaili strana 18

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

3 / 201 4

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Největší paralympijská naděje na medaili strana 18

EDITORIAL

obsah Martin Lejsal: O čem politika mlčí

Dobré zprávy

Sport coby lakmus

INSPO 2014 Aplaus od Aply Elegance bez bariér Stipendium Neuro-Euro Můžeš a Soči

str. 8 4–5

Anketa Jak budete informovat o dění na paralympijských hrách v Soči 2014?

Stalo se v Olympijském parku v Praze na Letné: V rámci paralympijského dne tu měli sehrát vozíčkáři exhibiční curlingový zápas a v jeho předvečer se jeden z organizátorů naprosto vážně zeptal, kolik z hráčů vlastně přijede na vozíku: „Víte, my jaksi zapomněli, že se na ledovou plochu nedostanete, protože jsou tam schody…“ Šéf curlingového týmu mu odpověděl velmi jednoduše: „Všichni!“ A hodně dlouho pak soptil nad tím, jak někdo může jednak vymyslet utkání vozíčkářů v místě, kam se sami nedostanou, a za druhé – když už někde schody jsou, tak proč tam není i zařízení, které je umí překonat. Epizoda z Olympijského parku je bohužel typická. Psali jsme už například o tom, jak České dráhy dopravují vozíčkáře v poštovním vagonu (protože chyběla zvedací plošina) nebo jak v penzionu označeném jako bezbariérový skončí muž na vozíku v přízemí (protože tu jaksi chybí výtah). Konto BARIÉRY už dvacet let rozděluje nemalé částky na technické pomůcky potřebným – jde řádově o milion korun měsíčně –, a pomáhá jim tak začlenit se do běžného života; způsob myšlení některých lidí se však asi nepodaří změnit nikdy. Sport se proto stal díky olympiádě a paralympiádě jakýmsi lakmusovým papírkem naší společnosti. Je to přece jasné – vrcholových sportovců s postižením je jen pár, ale vyrostli z členské základny lidí sportujících jen tak pro radost. A proč tedy ještě stavíme sportoviště tak, že jsou pro ně nepřístupná? Vždyť mnohým sport změnil život. Lidé s handicapem nacházejí na hřišti nebo běžecké dráze či v bazénu mnohem víc než sportovci takzvaně zdraví. Návrat sebevědomí, sebeúcty a uznání okolí je přece řádově jinde než medaile ze Soči. Proto ostatně vznikl v Kontu BARIÉRY i projekt Sport bez bariér, který podporuje nikoliv vrcholové, ale rekreační sportovce. Jestli se sportovci, o kterých píšeme na stranách 18 až 22, budou jednou srovnávat s Ragnhild Myklebustovou z Norska, která na zimních paralympijských hrách v letech 1988, 1992, 1994 a 2002 získala v severských disciplínách celkem 22 medailí, je jen na nich samotných. Na nás ostatních je, zda se dokážeme vyrovnat zemím, kde se k lidem s postižením chovají jako k sobě rovným.  Přeji vám inspirativní čtení.

Jindřich Štěpánek

6

Téma: Sociální politika v praxi Martin Lejsal: O čem politika mlčí Velká slova, těžké životy Litoměřice na jedničku, ale…? Občané sobě

8–10 11–13 14–15 16–17

Paralympiáda Panter pro Soči Premiéra na prkně

18–19 20–21

Umělci Konta BARIÉRY Jiří Votruba: Je ve mně kousek dítěte

22–23

Vaše fotografie Zima alespoň na fotkách

24

Nové zahraniční technologie: Život na špičce jazyka str. 26

AUTO-MOTO: Druhý start speciálu pro vozíčkáře

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Klubko cen Nadace Charty 77

25

Nové zahraniční technologie Život na špičce jazyka

26–27

str. 32

Poradna Co nám chystá nová vláda? Odpovědi na otázky čtenářů.

28–29

Na cestách Do Švýcarska za zimou

30–31

AUTO-MOTO Druhý start speciálu pro vozíčkáře

32–33

Tip na výlet Chrám techniky – to je muzeum na pražské Letné

34–35

SENSEN SENSEN si zimní spánek odpustil

37

Křížovka o ceny38

Vydává Spolek přátel Konta BARIÉRY ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v březnu 2014. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Tip na výlet: Chrám techniky – to je muzeum na pražské Letné str. 34

můžeš / číslo 3 - 2014

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

INSPO 2014 Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Březen je už tradičně měsícem informačních technologií na konferenci INSPO. Foto: Radek Musílek

V sobotu 15. března se v Kongresovém centru Praha uskuteční 14. ročník konference INSPO 2014. Bude na ní představeno množství novinek z oblasti informačních a komunikačních technologií určených pro lidi s tělesným, zrakovým, sluchovým či kombinovaným postižením, pro dyslektiky nebo osoby po mozkové mrtvici. Tradiční březnová konference přinese i několik organizačních premiér. Objevili se noví partneři z řad sponzorů a poprvé bude zajištěno tlumočení do znakového jazyka a simultánní přepis mluvené řeči ve všech třech sálech. Další novinkou jsou nové webové stránky www.inspo.cz, na nichž je zveřejněn program konference. Účastníci se sluchovým postižením si mohou při registraci zamluvit zapůjčení tabletu, na němž budou moci sledovat simultánní přepis přednášek. A slabozrací návštěvníci mají možnost si na zapůjčeném tabletu nastavit sledování prezentace promítané na plátno. Program začíná v 10.00, ale už od 8.30 mu předchází registrace účastníků. Konferenční poplatek 200 korun se platí až na místě, doporučuje se však registraci neodkládat, neboť se očekává předčasné ukončení registrace po naplnění kapacity tří set účastníků. Registrace probíhá na adrese https://secure. guarant.cz/inspo2014/. V průběhu dopoledního jednání budou rovněž slavnostně vyhlášeny výsledky 10. ročníku literární soutěže Internet a můj handicap, v níž letos na vítěze čeká 10 000 korun, druhý a třetí v pořadí získají tablety. 

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. Zúčastnit se soutěže je velmi jednoduché. Napište krátký životní příběh člověka nebo zařízení, o němž si myslíte, že si zaslouží být nominován/o, a pošlete tyto údaje na e-mail: [email protected] nebo poštou na APLA Praha, S. Votyová, Na Truhlářce 24, 182 00 Praha 8. Nezapomeňte připsat, do které kategorie osoba či zařízení patří, a důvod nominace. Nutné je nominované seznámit s tím, že jste je do soutěže přihlásili. A samozřejmě doplňte i kontakt na sebe. Porota složená ze zástupců odborné veřejnosti a organizací zabývajících se poruchami autistického spektra vybere vítěze každé kategorie. V dubnu u příležitosti Týdnů osvěty autismu bude na vyhlášení výhercům předána soška APLAUS i věcné ceny. Uzávěrka nominací je 15. března. 

Aplaus od Aply Máte ve svém okolí někoho, kdo se zasadil o osvětu autismu, pomáhá lidem s autismem anebo cítíte, že jeho příběh, který má něco společného s autismem, stojí za zveřejnění? Nominujte ho na cenu APLAUS! Jde o soutěžně-edukativní projekt, který vyhlásila APLA Praha, střední Čechy, o. s., jehož 2. ročník právě startuje. Soutěž bude probíhat v těchto kategoriích: 1. děti a mládež do 18 let 2. dospělí 3. školy a zařízení pro mládež 4. lidé s autismem

4

Ti, kdo pracují s lidmi majícími poruchu autistického spektra, si aplaus zaslouží. Foto: Petr Hrubý

Svoji eleganci na přehlídkovém molu představí lidé s postižením i bez něj. Foto: Milan Zářecký

Elegance bez bariér Druhý ročník úspěšné charitativní akce s názvem Elegance bez bariér se koná 21. března ve Společenském centru v Rychnově nad Kněžnou. Jedná se o módní přehlídku, kde se na molu předvedou modelky a modelové na vozíku i bez něj. Vstupné činí 190 Kč v předprodeji a 200 Kč přímo na místě konání. V přechozím ročníku se vybraná částka vyšplhala až na 93 000 Kč. Pořadatelé věří, že tentokrát budou minimálně stejně úspěšní. Výtěžek bude věnován na podporu napjatého rodinného rozpočtu Peškových z Rohovládovy Bělé. Důvodem je handicap jednoho z jejích členů. Šestnáctiletý Adam, student 1. ročníku gymnázia v Hradci Králové a aktivní hráč boccie, je od svých osmi let odkázaný na invalidní vozík. Byla mu diagnostikována svalová dystrofie Duchennova typu. Více informací o celé akci najdete na www.elegancebezbarier.cz. Mediálním partnerem akce je měsíčník Můžeš. 


Z REDAKČNÍ POŠTY

Stipendium Neuro-Euro Stipendium Neuro-Euro podpoří mladé odborníky pracující v oblasti neurovědy. Foto: archiv

Nadace Charty 77 – Konto Míša vyhlašuje stipendium Neuro-Euro. Do výběrového řízení se mohou přihlásit pracovníci neurovědních oborů, vysokoškoláci i středoškoláci mladší 35 let. Uzávěrka je 31. března. Tento vzdělávací projekt vypisovaný Nadací Charty 77 od roku 2000 napomáhá financovat odbornou stáž mladým neurovědcům na předních klinických pracovištích v Evropské unii a podporuje vědeckou a klinickou spolupráci odborníků v rámci Evropy. Stipendium vzniklo původně jako součást projektu Konto MÍŠA, z jehož výnosů a z finanční jistiny je financováno. Vybraní stážisté obdrží stipendium 1300 eur. Uzávěrka pro přijetí přihlášek je 31. března. Více informací na [email protected] a na webu www.bariery.cz v sekci Granty, dotace, soutěže. 

Můžeš a Soči Zimní paralympijské hry v Soči budou od 7. do 16. března. A Můžeš vás bude aktuálně informovat na svých internetových stránkách o výsledcích osmnácti sportovců z České republiky. Díky spolupráci s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem budeme mít pravidelné zpravodajství od reportéra Pavla Petra přímo z dějiště her. Sledujte naše stránky www.muzes.cz a také Facebook – Časopis Můžeš; budeme nejlépe informovaný speciálně zaměřený portál. 

Učitelé s postižením Jsem předplatitelem a pozorným čtenářem časopisu Můžeš. Švýcarský V čísle 2/2014 jsem úspěch českých si v redakční poště vozíčkářů v curlingu přečetl reakci čtenářky k článku Učitelka na vozíku. Jsem také pedagog na vozíku a myslím, že jich je i mezi čtenáři Můžeš více. Mám vrozenou spinální atrofii, ve školství jsem pracoval od roku 1976 v oblasti volného časů dětí a mládeže, od roku 1990 do roku 2010 jsem byl ředitelem Domu dětí a mládeže v Šumné na Znojemsku. Na vozíku jsem zhruba posledních patnáct let, předtím jsem se pohyboval za pomoci francouzských holí a věřte, že jsem byl především v době před rokem 1989, ale také na začátku let devadesátých, díky tomu docela za exota, ale na druhou stranu si myslím, že to bylo dobře, že děti mohly i mým prostřednictvím zjišťovat, že když je někdo o holích nebo na vozíku, jinak je docela normální. Bohužel Dům dětí v Šumné byl od roku 2011 vzhledem k úbytku dětí v regionu spojen s jiným pracovištěm a následně zrušen, a protože to jiné pracoviště bylo a je tvrdě bariérové, musel jsem ze školství odejít. Závěrem ještě jedna vzpomínka: Na gymnáziu ve Znojmě nám přednášel učitel matematiky, který se také pohyboval o holích. Myslím, že měl postižení po dětské obrně. Bylo to krátce po roce 1970 a myslím, že to také neměl moc jednoduché, ale učitel to byl skutečně skvělý. Srdečně zdraví Miloslav Šnajdar ●

2/ 20 14

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

strana 16

M02_2014.indd 1

1/17/2014 10:14:09 PM

Vážený pane Šnajdare, děkujeme za milý dopis, který potvrzuje naše slova, že pedagogů s postižením je určitě více. A jak vidno, někteří z nich se dokázali prosadit už před rokem 1989. Což je obdivuhodné. Vrátit se po úrazu k původní učitelské profesi není snadné ani dnes. O to větší výzvou musel být handicap v dobách, kdy se lidem s postižením zrovna nic neulehčovalo. Vy i vaši kolegové máte naše uznání. (red)

Úpravy aut Jsem rád, že se věnujete motorismu, že představujete různá Studenti z Janských Lázní? Pohodáři! auta a jejich úpravy. Se zájmem to čtu, protože mě auta zajímají. Sám jsem vozíčkář už hezkých pár let a pár aut jsem už vystřídal. Teď ale budu trochu kritický. Vlastně ale ne k vám. Spíš k těm výrobcům nebo servisům, které zmiňujete v článku Úpravci mají novinky. Co je to prosím vás za novinky? Když se podívám na internet nebo okouknu auta kamarádů ze západu, tak fakt nevím, co je na uvedených novinkách nového. Neříkám, že jsou to špatné věci, ale už nějakou dobu existují. Dokonce Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

1/ 20 14

●


strana 18

M01_2014.indd 1



www.muzes.cz


bych řekl, že v jiných zemích je nabídka pestřejší. Asi jsme holt pořád trochu provincie. Ale abych končil zase pozitivně: Zaplaťpánbůh za to, co tu je, před dvaceti lety to byla tragédie. Ve srovnání s tím tu máme ráj! Josef Koutný, Plzeň Vážený pane Koutný, těší náš váš zájem o naši motoristickou rubriku. V našich možnostech je pouze informovat o tom, co nabízí domácí či zahraniční trh. Nedokážeme bohužel ovlivnit, jak rychle a do jaké míry dokáží čeští úpravci přinášet domů aktuální novinky z ciziny. Jak ale sám píšete, prostřednictvím internetu lze srovnávat a získávat lepší přehled o nabídce. Také my se snažíme podobná srovnání přinášet, a to nejen v motorismu. (red)

Kam s tím autistou? Bez mučení přiznávám, že nečtu jen Můžeš, ale i jiné Studenti z Janských Lázní? časopisy. Například Pohodáři! týdeník Reflex. Tam vyšel 16. ledna 2014 článek J. X. Doležala Kam s tím autistou? Pokud je cílem nějakého textu nenechat čtenáře chladným, tak tomuto se to do puntíku podařilo. Emoce mnou doslova cloumaly. Jednak to byl smutek a zoufalství nad situací maminky nezvladatelného hocha. A druhým pocitem byla zlost na autora. Ten, ač vystudovaný psycholog, dochází k jednoduchým, zavádějícím a nebezpečným zkratkám – že některé děti dříve prostě umřely. A proč to píši právě vám? Zajímal by mě názor vašeho časopisu na zmíněný příběh. Zároveň se ptám, zda nechcete na toto téma vyzpovídat i pana JXD. S pozdravem Jana Novotná, Praha Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

1 / 201 4

●


strana 18

M01_2014.indd 1

12/16/2013 9:22:10 AM

Vážená paní Novotná, zmiňovaný článek může být pro někoho skutečně kontroverzní. Jen pro ostatní čtenáře vysvětleme, že pojednává o šestnáctiletém chlapci s poruchou autistického spektra a těžkou mentální retardací. Má agresivní sklony a nedodržuje hygienické návyky. Náročná péče leží prakticky pouze na rodině a podle autora článku nemá žádnou oporu ve státu, který matku paradoxně odkazuje na neziskový sektor. Problematická je hlavně pasáž zamýšlející se nad vhodností udržovat takové děti při životě, když si s nimi následně nevíme rady. Vaším podnětem se, paní Novotná, budeme v redakci zabývat a pokusíme se získat i vyjádření Jiřího X. Doležala. Vy sama se však můžete také obrátit na redakci týdeníku Reflex nebo přímo na autora. (red)

12/16/2013 9:22:10 AM

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA


Jaroslav Beránek

Peter Duhan

Alžběta Plívová

Pavel Tomášek

zástupce šéfredaktora iDNES.cz

generální ředitel Českého rozhlasu

tisková mluvčí České televize

šéfredaktor serveru Aktuálně.cz

Paralympijské hry v Soči budou mít na stránkách iDNES.cz prostor odpovídající významu jedné z největších sportovních akcí této zimy. Počítáme s plným zpravodajským pokrytím paralympijských soutěží; nebudou chybět výsledkové přehledy, fotografie ani popis nejdůležitějších událostí.

Pro Český rozhlas je samozřejmé, že bude přinášet informace o obdivuhodných výkonech handicapovaných sportovců ze Zimních paralympijských her v Soči 2014. Nejde jenom o plnění veřejné služby, ale paralympiádě se ČRo věnujeme tradičně.

Česká televize se stala generálním mediálním partnerem Českého paralympijského výboru. Bude se tak podílet nejen na přenosech z paralympijských her v Soči a letních her z brazilského Ria de Janeira, ale také na přenosech vrcholných akcí pro handicapované sportovce, jakými jsou třeba mistrovství světa v cyklistice či atletice. Smlouva, kterou Česká televize s výborem uzavřela na čtyři roky, se vztahuje také na deaflympijské hry určené neslyšícím sportovcům.

Aktuálně.cz se bude paralympijským hrám věnovat věcným zpravodajstvím, které zohlední především českou účast na hrách a případné úspěchy českých sportovců.

Více než při jiných akcích se hodláme zaměřit na zákulisí her, na sportovce, na jejich životy, jejich obdivuhodný boj s osudem. Z dlouhé praxe víme, že právě tímto pohledem sledují paralympijské dění i čtenáři, a tak se jim budeme snažit vyjít vstříc. Přímo v Soči své reportéry mít nebudeme, informace budeme přinášet zprostředkovaně z agentur, ze zahraničních zdrojů i z vlastních kontaktů se sportovci a jejich doprovodem. 

Navíc Český rozhlas je, stejně jako tomu bylo u zimních olympijských her, i u těch paralympijských, jediné akreditované rádio v Česku, které může z paralympiády vysílat vstupy a rozhovory a má přístup až na sportoviště. Posluchači se dozvědí vše, co se týká paralympiády, na nejposlouchanější stanici ČRo Radiožurnálu (ten je partnerem Českého paralympijského výboru).

Jak budete informovat o dění na paralympijských hrách v Soči 2014?

Budeme vysílat i na regionálních stanicích, odkud pocházejí jednotliví sportovci. Na místě bude redaktor Pavel Petr, který odlétá s paralympijskou výpravou. Bude se pohybovat všude tam, kde budou především čeští sportovci, a bude tak každý den poskytovat exkluzivní reportáže přímo ze sportovišť. 

Ze zimní paralympiády bude ČT přinášet každodenní souhrn nejzajímavějších událostí doplněný o ohlasy českých účastníků her, a to v hodinovém pořadu. Poprvé v historii má také vysílací práva na přímé přenosy, bude tedy vysílat slavnostní zahájení a rovněž všechny zápasy české reprezentace ve sledge hokeji. Stejně jako u předchozích her bude opět na místě štáb ČT, který se bude v původních reportážích a rozhovorech věnovat především českým paralympionikům, jejich startům a atmosféře her. 

Na paralympijských hrách nebudeme mít vlastního reportéra, v tom se však nijak nelišíme od olympijských her. Pro zpravodajské pokrytí paralympiády tak využijeme především agenturních servisů ČTK a Reuters. Intenzita pokrytí paralympijských her bude nižší než u her olympijských, což odráží především čtenářský zájem a zároveň rozsah obou akcí. 

DOBRÉ ZPRÁVY

6

Do vody na zvedáku. Díky občanskému sdružení Free Will, které pomáhá znevýhodněným lidem na Opavsku, se podařilo zakoupit speciální mobilní zvedák do vody u bazénu hotelu Belaria v Hradci nad Moravicí. Hotel je už z větší části sám bezbariérově přístupný a každoročně hostí například desítky účastníků Mistrovství České republiky v šachu tělesně postižených mužů a žen. Nyní budou moci tělesně postižení hosté bez překážek využívat i hotelový bazén.

čátku roku k dispozici publikace Partnerský a sexuální život osob se zdravotním postižením – publikace pro odborné sociální poradenství. Práce vzešla ze stejnojmenného projektu Svazu tělesně postižených v České republice a za cíl má hlavně šířit odborné znalosti a zkušenosti v oblasti, která doposud zůstávala často stranou zájmu. Nejen profesionálové si mohou publikaci bezplatně stáhnout ve formátu PDF na webových stránkách www.svaztp.cz/_doc/1841.pdf

ragbyová kola v Ostravě. Místní klub Lions pořádá první kolo České národní ligy rugby vozíčkářů a hned od začátku se očekávají tvrdé souboje. Minulý ročník byl bojem až do posledního kola a konkrétně ostravský klub má co vracet. Po lítém boji skončil v loňském ročníku na nelichotivém čtvrtém místě, předčil jej druhý ostravský klub SK Ostrava. První dvě příčky si rozdělily pražské kluby, Prague Robots na prvním a Sitting Eagles na druhém místě.

O sexualitě. Všem poradnám pro tělesně postižené jsou od po-

Bitvy znovu vypuknou. O víkendu 29. 3.–30. 3. zahřmí

Na vozíku do ringu! Kdo ani na vozíku nepostrádá

duši bojovníka, může se nyní s pomocí České paraboxerské asociace realizovat v boxerském ringu. Popularita boxu na vozíku v zahraničí vzrůstá: proběhlo první mistrovství světa a vedou se vážné diskuse o zařazení této disciplíny mezi paralympijské sporty. Česká asociace pořádá od loňského září pravidelné tréninky, otevřeny jsou všem zájemcům o zdravý pohyb každý pátek od 15.45 do 16.45 v areálu Jedličkova ústavu, v tělocvičně Na Topolce 1, Praha 4. Více informací na www.czechparaboxing.com  (šb)


Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje pásový elektrický vozík určený pro pohyb na sněhu, který vyrábí rakouská firma Mattro Mobility Revolutions? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. března 2014 na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Lenka Trmačová z Velkých Opatovic. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.


www.muzes.cz

í kč up 20 K o h o to is u lé ite at to so p ří te pl ed Př ča d p o č / p o n to r y k 3 0 k K o r ié ý v ý t i s Ba t l i v Je

●

ww

w.m

uz

es.c

Ča

z

so

e kt

ří

se

v ne

zd

áv

s

pr

o

ty

,

í

●

1/

20

14

ch ký

dn

í?

o

zn

Lá

12/2013

●

●

ww

w.m

na

Ča

Kristýna Ševčíková: Nesedím doma v depresích, že nemám partnera

so

pi

Zru

stra

na

12

s

pr

o

ty

ším

18

stra

1_2

013

:10

.ind

d

1

13

es.c

, k t

z

eř

í s e

eú

strana 10

M1

uz


s Jan

z nti de áři! Stu hod Po

pi

aj


ne

vz

dá

va

sta

jí

●

11

/2

vy

01

?

3

●

Je

Ko to u p í ča h o to p o so p K o d p o is u B a n to ří te r ié ry ot liv ý

dn

vý

tis

k

30

kč

/ P ř

ed

pl

at

ite

lé

20

kč

AM

9:22

6/20

12/1

M12_2013.indd 1

Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč

JMÉNO a příjmení:

11/12/2013 9:21:05 AM

ulice: d

název organizace:

číslo popisné:

10/1

7/20

1

13

.ind

10:0

6:06

014

1_2

M0

PSČ:

AM

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Sociální politika v praxi ■ Je naše společnost málo sociální? ■ Proč se politika zabývá jen účetnictvím? ■ Jak znovu nalézt hodnoty, které nejdou spočítat?

Matěj Lejsal:

O čem politika mlčí

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Znáte někoho, kdo je spokojen se současnou sociální politikou? Ne. A vy? Také ne. Není to divné, když obecně patříme k zemím, kde úroveň sociálního

8

zabezpečení, délka rodičovské dovolené, zajištění v nemoci a další důležité faktory mají spíše nadprůměrnou úroveň? Často si půjčuji dobrou definici – odpovědností státu je boj proti společenským zlům, tedy nevědomosti, nečinnosti, nouzi, zanedbanosti a nemoci. V tomto kontextu je správné, že naši občané mají možnost svobodně cestovat. A mohou tak vidět, jak v cizině, a to i v některých evropských zemích,

vypadají sociální jistoty. Nemyslím, že jsme na posledních místech tabulek. Druhá věc je, jak péči státu chápe občan subjektivně. A vidíme, že občan by chtěl víc a ještě víc. Jenomže to často vidí příliš účetnicky. Ale nakonec jde přece o dávky, podpory, příspěvky… Právě že ne. Vůbec nechci snižovat význam hmotné podpory potřebných lidí. Ale


č asopis p r o t y , k te ř í se ne v z d á v aj í

Největším bludem státní sociální politiky tedy je, že předstírá, že zlepší život lidí jen pomocí peněz. info Kdo je Ing. Mgr. Matěj Lejsal Je ředitele Domova Sue Ryder, o. p. s. Působí na katedře řízení a supervize na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na témata systému sociálního zabezpečení, ekonomie a personálního managementu. Je zapojen do expertních skupin ministerstva práce a sociálních věcí v oblasti financování sociálních služeb a sociálních služeb pro seniory. Je předsedou občanského sdružení SKOK, které sdružuje nestátní neziskové organizace působící v sociálních a zdravotně-sociálních službách.

jako je zdravotnictví nebo sociální služby, si žádná racionální ekonomie neví rady. Racio nální ekonomie například nezná dar z čisté radosti, tvrdí, že si darem cosi kupujeme. Můj malý syn začal najednou balit různé věci a rozdávat je v rodině. Měl prostě upřímnou radost z darování. Nic pochopitelně nevěděl o nabídce, poptávce, roli peněz, pochopitelně ani nevěděl, co je cenovka na zboží. A přesto si takhle udělal radost a tou potěšil i nás. Největším bludem státní sociální politiky tedy je, že předstírá, že zlepší život lidí jen pomocí peněz.

položme si otázku – co vám zpravidla řekne účetní? Všechno spočítá a vy se dozvíte, na co nemáte. Účetní pohled na svět a život je – při veškeré úctě k tomuto řemeslu – spíše popisný, přináší informace, vede znovu a znovu k roztříštění života na kolonky a čísla. Jenomže každý ví, že život se nedá spočítat, nedá se matematicky vyjádřit, nedá se nakonec ani naplánovat. Jak účetní vyjádří cenu lásky, rodiny, odpovědnosti, kamarádství, solidari-


ty, pěkného prostředí, vlídné veřejné správy, slušného chování státu a samosprávy?

A další bludy? Stát může hospodařit jako firma. A bude vyhráno. Tento blud se právě opírá o údajnou naprostou ekonomickou racionalitu všech funkcí státu. Ale je péče o těžce postižené nebo velmi staré nemohoucí občany ekonomicky efektivní? Ta otázka zní hrozně, ovšem jestli platí, že společnost je firma, pak musí být položena. Je věda, tedy čistá věda, řekněme astronomie, egyptologie nebo hledání nových sloučenin, které třeba nikdy k ničemu nebudou, ekonomicky efektivní? Je skládání vážné hudby ekonomické? Firma měří zisky a investuje jen podle čistě ekonomického očekávání. Stát je služba občanům. Služba v podstatě nezisková, protože největší část svých příjmů vydává na naprosto ekonomicky neefektivní činnosti, jako je záchrana předčasně narozených dětí, péče o nevyléčitelně nemocné nebo nakonec i nákup velmi drahých zbraní, které velmi pravděpodobně zestárnou dřív, než dojde na jejich použití. Stejně neefektivní je přece provozování velkých divadel, která nemohou být nikdy soběstačná.

Říkáte, že každý ví, ale praktická politika, jak ji znovu a znovu přes všechny změny vlád pozorujeme, otevřeně deklaruje, že ji zajímá vlastně jen a jen účetnictví státu. Bohužel. Jenomže v řadě oborů lidské činnosti, zejména v tzv. pomáhajících profesích,

Ovšem to jsou naprosté samozřejmosti – nebo ne? Pro mnoho politiků a jejich stran ne. Proč? Především jim chybí silné a vzdělané osobnosti s přesvědčivou vizí. Všimněte si, jak obratně žonglují s čísly a neustále opakují, že když se vezmou za ruku hospodářský

� 9

Téma: Sociální politika v praxi

Úspěšný ředitel neziskové organizace je dnes i uznávaným odborníkem na sociální politiku státu. Ale uznávaným jen v akademické sféře.

Starý strom nepřesadíš

a dobrý státní rozpočet, bude vyhráno. � růst Nikdo zatím neslyšel, že by se nějaká strana

vážně zabývala šikanou dětí a seniorů, trápením obětí trestných činů, svízelnou situací opuštěných maminek malých dětí nebo jen přívětivostí veřejného prostoru. To se jim do sociální politiky nevejde. Víte, že například vedle oficiální inflace se v některých zemích měří i inflace vnímaná? Zkrátka onen spotřební koš je sestaven z toho, co nakupujete a potřebujete denně, stále. V Česku je nyní ta vnímaná inflace vyšší než statistická… To znamená, že čísla ministerstva financí přestávají být i pro zajímajícího se laika důvěryhodná, a což teprve vyrovnaný rozpočet. Ve školách přibývá dětí bez svačin a prostředků na obědy. Chce o tom v parlamentu někdo vážně mluvit? Leda kdyby to přineslo body v nějakých volbách! Myslíte, že obyčejná lidská důstojnost není politické téma? U nás zatím ne. Protože se ani neodvažujeme veřejné diskuse, co důstojností chápeme. Zaznamenáváme různé neblahé jevy v různých částech republiky. Chudobu, rasismus, vysokou nezaměstnanost, sociální vyloučení. Když se to vyhrotí, nasadíme policii, přijede pár politiků, televizní štáby jsou připraveny, ministři a hejtmani vážně pokyvují hlavou – a za pár týdnů to už nikoho moc nezajímá. Nikdo nepovolá profesionály, lidi se silnou zkušeností ze sociální práce, nikdo se jich nezeptá a nedá jim ani nástroje, aby řešili příčiny malých i velkých krizí. Propuštění horníci? Všichni přísahají, že to nedopustí, ale dobře

vědí, že majitel dolů si stejně prosadí svou. Kdyby stát zajímala důstojnost těchto vyhozených, často jednostranně kvalifikovaných lidí, musel by intenzivně pracovat už dávno. Mluvíte o sociálních pracovnících v terénu a krizových oblastech. Ale my jsme zvyklí vídat je spíš v pečovatelských službách, domovech seniorů, případně na městských úřadech. Měli by být na dalších a dalších místech? Veřejnost asi neví, že se připravuje zákon o sociálních pracovnících. V odborných kruzích se dost intenzivně diskutuje, kdo má sociálním pracovníkem být a kde všude mají působit. A je stále jasnější, že sociální práce není jen pečovatelství, pomoc při hledání zaměstnání, případně oceňování postižených podle tabulek. Sociální práce je nástroj, kterým společnost dává srozumitelně a efektivně najevo, že ji zajímají těžkosti života každého občana. Může též upozorňovat a vést společnost k tomu, aby viděla a zajímala se i o jednotlivce ve svém středu či na svém okraji. Spojuje, propojuje. Má kvalifikované a citlivé lidi připravené nastoupit tam, kde si jedinec neví rady. A pak je sociální pracovník také velmi dobrým výzkumníkem společnosti. Může přinášet velká témata, vize, třeba i pro politické strany. Bude-li nový zákon dobrý, bude-li tato profese brána vážně i politiky, můžeme si nejen ušetřit nákladné a nebezpečné krize, ale především postupně měnit atmosféru ve společnosti. Pak se dočkáte i jiných odpovědí na vaši úvodní otázku. 

Ve školách přibývá dětí bez svačin a prostředků na obědy. Chce o tom v parlamentu někdo vážně mluvit? Leda kdyby to přineslo body v nějakých volbách! 10

SLOUPEK Lii Vašíčkové

Mnoho slov, která dnes běžně používáme, pochází z řečtiny. Polis = město, politiké techné = správa obce, societas = společnost. Znamená to, že se sama společnost podílí na své správě, a společnost, to jsme my všichni, jeden každý z nás. Podle toho, kde žijeme, máme nastavena různá pravidla (jiná mají lidé žijících v pralesích Jávy, jiná v Japonsku, jiná v naší zemi). Ale všem je společné myšlení, vztahy, komunikace, city, snaha o vlastní realizaci, o spokojený a šťastný život. I když pojem spokojenosti a štěstí může být v různých zemích zcela odlišný. Podmínky života nemáme všichni stejné. Někdo je nemocný, někdo dostal postižení do vínku při narození, jiný ho získal v průběhu života, někomu ubyly síly (fyzické, psychické nebo obojí) díky věku. Přesto všichni toužíme, aby nás měl někdo rád, abychom někam patřili, nechceme jen přežívat. Záleží na nás všech, jakým způsobem se u nás žije. Otázka úcty a respektu, ocenění toho, co dokáže, a vytvoření podmínek, aby každý z nás mohl realizovat dary, které dostal, svou osobnost. Když jsme malí, potřebujeme mateřskou náruč, láskyplné zázemí a vzdělání, které rozvine naše schopnosti. Ale nesmí být uniformní, naopak je třeba, aby bylo individuálně přizpůsobeno našim možnostem. O to více, když žijeme s nějakou disabilitou. Výchova vede k postupnému osamostatnění. Další úkol společnosti – vytvoření bydlení. Bezbariérového, ale také chráněného, kde lidé nebudou čekat, až jim někdo něco udělá, ale sami se budou aktivně podílet na životě své malé komunity, byť třeba i za asistence personálu. V rámci hledání vlastní realizace bychom měli mít možnost pracovat. Tedy měli bychom mít nastaveny podmínky tak, abychom byli schopni vykonávat práci přiměřenou našim schopnostem. Řada lidí s postižením nechce být pouze pobírat sociální dávky, chtějí nějak pracovat, realizovat se a být platným členem společnosti. A když nám zbělí vlas (spíše mužům, protože my ženy si ho barvíme), měli bychom zůstat v prostředí, které známe, máme rádi, kde máme s sebou své vzpomínky, kde každý kousek nábytku či ozdoby nám něco připomíná. Starý strom nejde přesadit, uschnul by. A tak by ani nás naši nejbližší neměli přesazovat, ale hledat cesty, jak se o nás postarat tam, kde jsme žili.  Autorka je lékařka, členka rady Konta BARIÉRY.



■ Konkrétní zkušenosti z dopadů velké politiky. ■ Nejdůležitější poznatek: systém neumí přihlédnout ke konkrétnímu životu. ■ Stanovisko reprezentanta nové koalice.

Velká slova, těžké životy Text: Zdeněk Jirků, Radek Musílek Foto: Jan Šilpoch

Z

dá se, že sociální politika bude jedním z hlavních témat nové vlády. Výborně! Ale bude se opět utápět (jako už mnohokrát za všech dosavadních vlád) v silných deklaracích, nebo poprvé od roku 1989 sestoupí na zem a nahlédne do běžného dne statisíců postižených, těžce nemocných a jejich rodin? Nabízíme pomoc – oslovili jsme tři typické reprezentanty z obrovské skupiny obyvatel, kterou nezajímají vládní prohlášení, ale palčivá nejistota – zvládneme svůj život i zítra? Naše otázky byly prosté: 1 Kolik u vás tvoří měsíčně dávky všeho druhu a kolik další příjmy? 2 Jaké jsou vaše výdaje za bydlení, jídlo a nezbytnou dopravu? 3 Jak vám pomáhá širší rodina, přátelé, neziskové organizace? 4 Můžete si dovolit výdaje na kulturu, sport, cestování? V jaké výši? 5 Máte pocit, že žijete v bídě?

Miroslava Červinková matka devatenáctiletého Tomáše (spastická kvadruparéza – trvale na vozíku, středně těžká mentální retardace, inkontinence, nutná pomoc při všech základních úkonech včetně krmení a polohování):

1 Příspěvek na péči 12 000 Kč, plný invalidní důvod ve výši cca 9100 Kč. Vzhledem k tomu, že má Tomáš trvalé bydliště s rodiči, kteří oba pracují, nebere další sociální dávky. 2 Tomáš navštěvuje Centrum denních služeb od pondělí do pátku cca od 8 do 16 hodin denně – platba za měsíc je cca 6000 Kč, náklady na stravu v centru další cca


1000 Kč, na dopravu cca 2000 Kč měsíčně. Kdyby bydlel sám, jeho příjem by mu zřejmě ještě stačil na pokrytí nájmu bezbariérového bytu, nikoliv ale již na jídlo a další nezbytné potřeby a poplatky – a už vůbec ne na zajištění asistence, kterou bude bezpodmínečně v bytě potřebovat! 3 Finančně zvládáme jako jeho rodiče péči o něj doma, pokud není třeba investovat do finančně velmi náročných pomůcek, které nutně potřebuje pro svůj život (např. nákup mechanického nebo elektrického vozíku nám pomáhalo zajistit Konto BARIÉRY, kupujeme speciální boty, spací pytel, upravovali jsme mu celý pokoj včetně koupelny, teď zrovna sháníme speciální vanu – a vypadá to, že si ji budeme muset nechat vyrobit na míru…). Širší rodina nám pomáhá se zajištěním péče. Nejvíc se zapojuje babička, která už je v důchodu, a tak každý večer pomáhá s koupáním a hygienou, na kratší dobu – tak do tří hodin – dokážou péči zajistit i jeho sourozenci. Nemůžeme si ale zajistit hlídání např. na tři dny za sebou… Naštěstí máme v našem okresním městě Centrum denních služeb, které nabízí Tomášovi přesně to, co bychom očekávali – tj. nad rámec celodenní péče také např. víkendové pobyty, letní tábor apod. Protože OS ORION dokáže sehnat finance z různých zdrojů, jsou platby za tyto aktivity přizpůsobeny našim možnostem (např. týdenní tábor včetně každodenní 24hodinové asistence stojí do 3500 Kč, víkendové pobyty do 800 Kč). 4 Tady nevím, co k tomu říci. Tomáš

neprovozuje žádný sport, ale nevyjadřuje se, že by o něj měl zájem. Nebaví ho ani kina, divadla apod. Někdy vyrazí s asistenty na bowling – to ale není nijak finančně náročná aktivita. Spíš si my – jeho rodiče – nemůžeme dovolit téměř žádnou kulturu nebo sport, a to snad ani ne kvůli financím, ale kvůli tomu, že vždy jeden z nás musí zůstat doma s Tomášem. 5 Nemáme pocit, že žijeme v bídě, protože oba pracujeme na plný úvazek, a dokážeme tedy synovi zajistit i jeho náročnější finanční potřeby. Trápí nás ale to, že nemůže být samostatný tak, jak by si to přál – chtěl by bydlet sám v bytě s asistentem – a to si podle našeho názoru nebude moci ze svých příjmů nikdy dovolit. A největší nesprave-

Paní Červinková vzala osud do svých rukou, ale co bude jednou…?

dlnost? Jak podle nás vidí péči o sociálně potřebné náš stát – přehodit odpovědnost za postižené spoluobčany na bedra neziskových organizací a zároveň spoléhat na to, že i s menšími státními příspěvky, než by opravdu potřebovaly, dokážou péči zajistit v odpovídajícím prostředí, s odpovídajícím personálem a v odpovídající kvalitě (a to pak důsledně kontrolovat!). A ono to opravdu funguje – neziskovky pracují s velkým nasazením, snaží se peníze sehnat jinými formami, pracují nad rámec svých úvazků a stále vymýšlejí nové a nové věci, jak získat peníze na zajištění svého chodu! Ale jako maminka těžce postiženého syna a zároveň statutární zástupce OS ORION, vedoucí sociální pracovnice, finanční a ekonomická ředitelka a finanční manažerka evropských projektů jsem ráda, že mohu vykonávat svou práci a tím pomáhat našemu synovi přesně

� 11

Téma: Sociální politika v praxi David je bojovník, ale na byrokracii nemá.

jak to potřebuje, a zároveň pomáhat � tak, spolu s ním dalším desítkám dětí s postiže-

ním v našem okrese! Teď jsme např. na vlastní náklady – tj. bez pomoci státu, jen s pomocí sponzorských darů, kompletně rekonstruovali budovu, ve které funguje od června Centrum denních služeb. Na jedné straně jsem hrdá, že jsme to dokázali a za půl roku dobrovolnicky a s velkou pomocí mnoha firem jsme vybudovali odpovídající zázemí pro osoby s postižením, na druhou stranu to cítím jako velkou nespravedlnost, když stát nedá na tyto důležité věci ze svého rozpočtu ani korunu! A to jen proto, že jsme neziskovka, a nemáme tedy zřizovatele, který by investice měl zajistit.

David Zapletal 47 let (morbus Friedreich – postižení míšních provazců, amputovaná pravá noha pod kolenem a levé chodidlo, za patnáct let prodělal třicet pět operací – nemoc je progresivní):

1 Můj měsíční příjem, tedy invalidní důchod, je 9170 Kč + příspěvek na péči 4000 Kč. 2 Mé výdaje jsou bohužel vysoké. V předloňském roce jsem chtěl podnikat, a tak jsem si vzal tři půjčky. Dohromady zhruba sto tisíc. Bylo to v oblasti mobilních telefonů a PC tabletů. Tudíž jsem potřeboval i technika na částečný úvazek. Pozval jsem si jednoho na návštěvu, a on mě okradl. Nejenže ukradl peníze, ale i můj oblíbený fotoaparát a jiné věci. Byl jsem znechucen, a docela jsem se i styděl za svou nezodpovědnost, takže jsem to z hlouposti ani nenahlásil. Teď měsíčně splácím zhruba šest tisíc a budu splácet ještě čtyři roky. Je velmi nepříjemné, když si nemůžete nic koupit. 3 Bydlím u rodičů, kteří se starají, abych se cítil a měl co nejlépe. Jenže v mém věku je to velmi potupné a stydím se za to! Mamince odevzdávám příspěvek na péči, ale z důchodu mi zbývá opravdu málo. Když zaplatím telefon, internet a další položky, jsem na minimu. Jiné neziskové organizace než Konto BARIÉRY V podstatě neznám, ale je to skvělá organizace! 4 Na kulturu určitě nemám. Cestování? Moc rád bych se někam podíval, ale to je jen sen. Jelikož jsem si našel sponzory, začal jsem se sportem. Chodím do posilovny a začal jsem jezdit na horském kole. V loňském roce jsem ujel zhruba dva a půl tisíce kilometrů. Moc mě to začalo bavit, dává mi to pocit svobody. Pokud seženu ještě nějakého sponzora, abych měl dostatek finančních

12

Ondřej si nestěžuje, ovšem k pochvalám má daleko.

prostředků, chtěl bych během několika dnů ujet více než tisíc kilometrů. Tak snad se na kole podívám i někam dál? 5 Díky rodičům bídu necítím, ale kdy-

bych byl sám, tak jsem na ulici. Mám pocit, že nás, zdravotně postižené, vláda stále více omezuje díky škrtům výhod, které jsme měli. Například jednou za pět let na PC. My, zdravotně postižení, si svůj úděl neseme celý život a neměli jsme na výběr, tak proč nám to stát ještě ztěžuje? V loňském roce jsem po pěti letech podstoupil nechutnou proceduru prověření svého zdravotního stavu posudkovým lékařem, ale tím prošli asi všichni. Udělalo se mi docela špatně, když přišly papíry, ve kterých bylo, že tuto proceduru musím podstoupit znovu i v letošním roce. Myslí si snad, že mi nohy dorostou? Nebo že moje pořád se zhoršující choroba náhle ustoupí? Nemožné a nechutné! Stále častěji mám velké bolesti v páteři, které musím mírnit opiáty předepsanými lékařem.

Manželé Luskovi Ondřej 28 let, od narození prakticky nevidomý (atrofie zrakového nervu, silně trubicové vidění), Kateřina 22 let, od narození má řadu zrakových vad, které před čtyřmi lety vyústily ve slepotu. Mají 16měsíční dceru Elišku, která žádné postižení nemá.

1 Dávky u nás tvoří dohromady cca 8000 Kč, celkové příjmy 28 000 Kč, do toho však počítáme i invalidní důchody a rodičovský příspěvek. 2 Celkové výdaje jsou v tomto případě kolem 23 000 Kč počítaje v to nákladný nájem, jídlo, základní potřeby pro péči o dítě a podobně. 3 Rodiče obou z nás bydlí poměrně daleko, ale jejich pomoc je pro nás velmi cenná



(nákupy, doprava, pomoc v domácnosti, hlídání dcery a podobně). Z neziskových organizací využíváme hlavně dobrovolnickou spolupráci ve sdružení Okamžik. Pomoc přátel je pro nás také důležitá, ale většina z nich jsou rovněž zdravotně postižení. 4 Výdaje na tyto položky si dovolit můžeme,

je ovšem nutné podotknout, že nám značně pomáhá například zlevněná integrovaná doprava a podobně. Výdaje na běžné cestování, nákladnější kulturní akce (koncerty), případně pravidelné návštěvy fitcentra by pro nás byly jen těžko zvladatelné. Při péči o dítě navíc na tyto aktivity nezbývá mnoho času.

5 Ne; v případě, že svou situaci zvládáme, se o žádné větší nouzi hovořit nedá. Ale za největší nespravedlnost v sociální politice považujeme značně nerovný přístup státních orgánů k přidělování sociálních dávek, průkazů ZTP a dalších podpor. Také v jednotlivých krajích je přístup odlišný. Závažný je podle nás nedostatek odbornosti v posuzování, většina posudkových lékařů často nemá potřebné medicínské znalosti a někdy se s posuzovaným klientem ani nesetká.

Přijde nějaká opravdová změna? Náš drobný průzkum nemohl úplně plasticky zobrazit českou krajinu sociální politiky, zbrázděnou mnoha nekvalifikovanými a byrokratickými oráči. Na jedné straně šetření, na druhé nemalé příspěvky na péči, za které se ale často nenakupují kvalifikované sociální služby. Spíš slouží ke zvýšení životní úrovně rodiny. A to už ani nemluvíme o příspěvcích na bydlení, vítaném zdroji tučných zisků majitelů obskurních „ubytoven“. Nyní se kolem sociální politiky nejčastěji míhá slovo změna. Bude opravdová, účinná a – pokud možno – spravedlivá? Položili jsme tuto otázku místopředsedovi KDU-ČSL a Poslanecké sněmovny Janu Bartoškovi: Systém, který v oblasti sociálních dávek, pomoci v hmotné nouzi a nemocenského pojištění nastavila minulá koaliční vláda, se chová ke slušným lidem nevlídně. Slyšeli jsme životní příběhy lidí, kterým nebyly celou řadu měsíců vypláceny nemocenské dávky, a bez pomoci příbuzných by zůstali zcela bez prostředků. Příběhy lidí, kterým byly přiznány příspěvky na péči a jiné dávky ve výši, ze které není možné hradit životní náklady. Tato společnost není vstřícná k těm, kteří by i s handicapem chtěli pracovat a žít normálním životem. V naší zemi je dobře organizovaná akutní zdravotní péče, ale od okamžiku, kdy nemoc přejde do chronického stadia nebo ztráty funkčnosti a soběstačnosti, začínají problémy. Pomoc přichází pozdě nebo vůbec. Tato společnost není vstřícná ke starým lidem. Za předminulé vlády nebyly valorizovány důchody, ale tehdejší ministr financí dostal ocenění jako nejlepší ministr. Také jsme se zabývali vládními a ministerskými dokumenty, strategiemi, koncepcemi, akčními plány a zprávami. Všechny


mají jedno společné: dobré úmysly, dobře formulované texty, ale malou sílu k prosazení. Tím vším jsme se zabývali v naší sociální komisi a slíbili jsme si, že pokud se dostaneme do vlády, tak budeme usilovat o změny. Návrhy změn jsme částečně promítli do volebního programu, o něco více do koaliční smlouvy. Skutečnost je taková, že nejsme nejsilnější politickou stranou a naše dobré úmysly bude ovlivňovat politika koaličních partnerů. Zcela určitě však chci, abych si s ostatními spolupracovníky na konci volebního období mohl sednout a vyhodnotit, co všechno se podařilo změnit a zlepšit. Chceme v koalici prosadit změnu při posuzování zdravotního stavu, plošného využívání MKF (Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví), chceme změnu ve financování sociálních služeb, posílení příspěvku na péči, změnu v poskytování dotací ze státního rozpočtu, a to tak, aby uživatelé i poskytovatelé měli jistotu víceletých příjmů. Chceme posílit roli poskytování neformální péče směrem od navýšení příjmů širší rodiny k poskytování neformální péče rodinnými příslušníky v domácím prostředí uživatele. Zapotřebí je také řešit meziresortní otázky zdravotně-sociální péče, nebo chcete-li, podle předminulé vlády dlouhodobé péče, je zapotřebí řešit sociální bydlení pro mladé rodiny, pro seniory a pro sociálně slabé občany.

Bez vzdělání je romská menšina odsouzena k celoživotním dávkám, k životu bez pracovního uplatnění. Musíme se zabývat také těmi nejchudšími a těmi, kteří žijí ve vyloučených lokalitách; ne vždy jsou to Romové. U této menšiny je zapotřebí vykonat mnoho sociální práce. Začíná u malých dětí, v předškolní výchově, později ve škole. Bez vzdělání je romská menšina odsouzena k celoživotním dávkám, k životu bez pracovního uplatnění. Je zapotřebí více romských koordinátorů a více zapojení vlastní menšiny do řešení jejích životních situací. Je mnoho věcí, které je třeba udělat. Jenom část může zajistit vláda a Parlament ČR. Mnoho práce zbývá na kraje, města a obce. Hlavní silou v krajích je koaliční partner, a tak by se situace i ve spolupráci vlády a krajů měla zlepšit. Otázka zněla, zda změna bude opravdová a účinná. Máme to v úmyslu, uděláme pro dobrou změnu, co bude v našich silách. 

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Z čeho to zaplatíte? V současnosti sledují sociologové a politologové nejen veřejné mínění, ale i ohlasy na jednotlivá rozhodnutí, usnesení, proklamace stran i jednotlivých politiků. Firma, která radí, jak připravit volební programy, je k nezaplacení. Někdy doslova. Pro politiky, jednotlivé strany i pro celé nadnárodní firmy pracují celé týmy odborníků. Jdou do detailů. Radí, jaké sliby dát na začátek a kolikrát osočit odpůrce z jiné politické strany. Sdělují, co voliče upoutá a co odmítnou, radí, jak se usmát a kdy a co vyvolá aplaus. Stejně se proklamují i požadavky na sociální politiku, protože ta nás, občany, obvykle zajímá víc než státní politika vůči Ugandě nebo Estonsku. (Jinak se musí formulovat projev na náměstí, jinak na konferenci, jinak při záběru v televizi a jinak v rozhlase, kde při poslechu nejsou občané rozptylováni třeba kravatou mluvícího.) Proč se to sleduje? Protože politické strany i jednotlivci chtějí získat voliče, chtějí je přesvědčit, aby dali svůj hlas zrovna jim. Nejvíce voličů slyší na programy sociální politiky, na sliby, o kolik budou zvýšeny důchody, platy, zlepšeny sociální dávky, sníženy poplatky za recepty a za školy. Trochu mi to připomíná dětství, kdy nám rodiče slibovali, že dostaneme bonbon, když uděláme to či ono. Ten, kdo nesplní úkol, neuklidí hračky, ušpiní si šaty, nevynese odpadky, nedostane nic. Ten, kdo to splní, tedy bude volit tu či onu politickou stranu, dostane všechno. Moje maminka byla rozumná žena, a když po únoru 1948, kdy se dostala k moci komunistická strana v čele s Klementem Gottwaldem, slyšela, co všechno slibují, tak se nahlas ptávala: „Kde na to seberou peníze? Z čeho to ti komunisti všechno zaplatí?“ Na tuto poznámku své maminky si vždy vzpomenu, když občané tleskají politikům, nadšeně je volí – a pak jsou zklamaní. To není chyba politiků, ale nás, občanů, protože se neptáme, z čeho chtějí zaplatit všechny ty výhody, které nám slibují. Stát nemá jiné peníze než ty, které získá z našich daní, a pouze tyto vybrané peníze, tedy daně, přerozděluje. (A stát neřídí prezident, ale poslanci, a sněmovnu kontroluje Senát.) Proto ke každému programu je dobré položit hned otázku: Z čeho to zaplatíte, kde na to vezmete peníze? A to platí i pro slibované sociální programy. Uvědomme si to! Zase budou volby.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

13

Téma: Sociální politika v praxi ■ Sociální služby na skutečně prvním místě. ■ Plánování bez pružnosti nefunguje. ■ Jak přesvědčit příjemce dávek, že je mají vracet do služeb? Dobrá nálada, to je nejlepší efekt klientů sociálních služeb v Litoměřicích.

Litoměřice na jedničku, ale…? Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

P

ůvabné město, v posledních letech ještě krásnější o desítky upravených domů, je přitažlivé nejen pro tisíce turistů, milovníků vína, fandů historie, pravidelných návštěvníků zahrádkářských výstav a dalších pozoruhodností, ale (a to není na první pohled vidět) také pro občany i ze širokého okolí, kteří potřebují mnohem důležitější oporu v životě – sociální služby. Porovnejme: dvacetitisícové město ročně přispívá poskytovatelům těchto služeb 16 (!) miliony korun, relativně nejvíce ze všech, i větších měst, v kraji. A v celém kraji také nenajdete na jednom místě zdejší

14

unikát – čtyřicet akreditovaných sociálních služeb. Přitom jen dvě zařízení vlastní město – nemocnici a Centrum pro zdravotně postižené děti a mládež Srdíčko. Kde jsou kořeny těchto dobrých zpráv? Na radnici, která bývá mnohde i právem podezírána z byrokratického a formalistického přístupu k lidem s velkými problémy? Mezi zdejšími podnikateli? U občanských sdružení a dalších neziskovek? Vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví městského úřadu Renata Jurková docela samozřejmě připomíná: „Naše komunitní plánování jednak umí dobře pojmenovat potřeby lidí, jednak hledat podporu pro poskytovatele. Nejen finanční, ale třeba i prostorovou nebo technickou. Čtyřletý program je ale pružný. Každý měsíc se scházíme se zástupci jednotlivých organizací nad jednoduchými otázka-

mi – jak služby fungují, kde potřebují další podporu, jaké nové požadavky se objevily, která skupina potřebných by si zasloužila rozšíření služeb atd. Tak se nejen účelně využívají peníze, ale také dost dobře víme, jak kvalitně poskytovatelé pracují. Zastupitelstvo vydává miliony a chce vědět o efektech, které mají přinášet. Takže se znovu a znovu konzultují služby pro seniory, pro občany se zdravotním postižením, pro rodiny s dětmi i pro ohrožené drogovou závislostí a pro etnické menšiny.“

Velká nabídka, ale zájem někdy mizivý… Srdíčko je bezpečným přístavem pro rodiče z mnoha obcí okresu. Těžce postižené děti, zejména s nenapravitelnými mentálními


č asopis p r o t y , k te ř í se ne v z d á v aj í Když jsou rodiče spokojení…

Pár stokorun se zdá mnoha rodičům příliš, i když samozřejmě pobírají příspěvky na péči.

Učíme se, ale pomalu a v klidu. Renata Jurková by mohla o efektivním systému přednášet.

Těšíte se na další den? Zdejší ano.

i kombinovanými vadami, děti chronicky nemocné, ale i obyčejní malí občánci, kterým stát zrušil jesle, a tím i naději na zaměstnání pro jejich maminky, tu nacházejí skoro na celý den perfektní péči a zajímavý program. Vlastně i speciální školu, rehabilitační tělocvik, bazén i keramickou dílnu. Co chybí? Především prostor pro slušné platy zdejších neuvěřitelně zatížených pracovnic. Poprvé narážíme na neviditelnou ruku státu – autoři mzdových tabulek nemohli podobná zařízení vidět ani z dálky. Samozřejmě sem nezískají ani jednoho muže, i když přebalit nebo posadit do vany takového dvacetiletého kluka s Downovým syndromem je práce spíše pro vzpěrače. Zdejší ředitelka Ivana Homolová ale místo naříkání hledá další možnosti, jak rodičům pomáhat. Například odlehčovací pobyty. Ale zájem není…


„Příspěvky na péči zdaleka neplní svůj účel. Mnoho rodin je bere jen jako další příjem do rozpočtu. Poskytovatelům, a tedy i celému systému, se vrací tak třetina. To je vážné i u nás, ale ještě vážnější u občanských sdružení a jiných neziskovek. Dotace města jsou velké, na stále lepší péči ale stačit nemohou. Je nejvyšší čas zavést systém, který aspoň trochu vrátí státní peníze tam, kam byly určeny – do sociálních služeb. Pak bychom mohli nabízet další, a třeba i individuální péči.“ Ředitelka se nemračí, jen jako zkušená profesionálka kroutí hlavou nad strnulostí sociální politiky.

Služba s vírou i bez víry Diakonie evangelické církve v Litoměřicích už více než dvacet let pomáhá především

těžce postiženým. Její klienti mezitím dorostli do dospělosti a pro jejich rodiny se tak objevila nová otázka – do školy už nemůže, do práce také ne, jak má naše dítě žít? Tváří v tvář několika rodičům se ptáme – co by bylo, kdyby toto zařízení neexistovalo? Ještě než začnou odpovídat, vidíme, že pomyslet jen na vteřinu na takovou situaci je pro ně nepředstavitelné. Manželé Smolíkovi, paní Borošová i paní Došková, manželé Martincovi těžko hledají slova… Jejich dospělí synové s Downovým syndromem tu třikrát týdně pobývají mezi kamarády, pracují v dílnách, jezdí na výlety za památkami, navštěvují místní řemeslníky, vypraví se i do divadla nebo jen na procházku po krásném Českém středohoří. To všechno je výborné, ale nejlepší je věta: Když je kluk nemocný, je moc smutný… stýská se mu po Diakonii. Pro ty, kteří to nezažili – největším problémem těžce postižených dětí bývá samota, prázdný čas u televize, bezcílné bloumání po bytě, nekonečný pohled z okna na stále stejnou ulici. I to málo, co umějí, postupně zapomenou. Klienti jsou samostatnější, sebevědomější, rádi pracují a někteří si troufají i na zaměstnání. Pro společnost dobrá věc, pro rodiče skoro zázrak. Přidávají stejně jako v Srdíčku: „Obdivujeme zdejší pracovníky, že to při nízkých platech s takovou láskou pro naše děti dělají.“ Zakladatel litoměřické Diakonie Zdeněk Bárta tlumí pochvaly: „My máme z vašich kluků také velkou radost. Vlastně bychom vám měli děkovat, že nám dáváte příležitost k tak smysluplné práci. Křesťanství přece není jen být v církvi. Záleží totiž jen na tom, jací jsme lidé a jaké hodnoty jsou pro nás důležité. “ Litoměřice jsou dobré místo pro život, i pro život všelijak poznamenaný nešťastným osudem. Mimořádná péče města (pozoruhodného i zdejším nedostatkem korupčních skandálů a jiného zneužívání veřejných peněz) o sociální služby je pro zdejší už skoro samozřejmostí. Ale udrží se dobrá úroveň i po letošních komunálních volbách? 

Více na www.muzes.cz

15

Téma: Sociální politika v praxi ■ Lidé s mentálním postižením sami hodnotí kvalitu sociálních služeb. ■ Projekt rozjelo sdružení Rytmus, které se inspirovalo v Rakousku. ■ Hlavním zjištěním průzkumu je pasivní život v pobytových zařízeních. Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

O

becně prospěšná společnost Rytmus rozjela na české poměry vcelku unikátní projekt – lidé s mentálním postižením provádějí audity kvality služeb pro klienty stejně postižené. Vlastně je trochu nepřesné mluvit o klientech. Právě Rytmus totiž usiluje o to, aby se z klientů stali prostě občané. Lidé, kteří mají svůj osud pokud možno co nejvíce ve svých rukou a společnost je bere jako plnohodnotné členy. I k tomu má projekt klientských auditů napomoci. U jeho zrodu stála ředitelka sdružení Pavla Baxová. „Kolem roku 2005 jsem se na jedné konferenci potkala s Martinem Konradem z rakouského sdružení Atempo. Jeho příspěvek o auditorech kvality přímo z řad lidí s mentálním postižením mě zaujal. Začali jsme spolu komunikovat a připravovat se na realizaci v našich podmínkách,“ vzpomíná Pavla Baxová. Ona a její kolegové vypracovali projekt následně podpořený norskými fondy.

Občané sobě

Uživatelé hodnotí Princip auditů dobře popisuje (a to i v češtině) portál www.nueva-network.eu. Provozují ho organizace zapojené do klientských auditů v Rakousku, Německu a severní Itálii. Slovo NUEVA znamená: uživatelé jsou ti, kdo hodnotí. Otázky, které vyškolení auditoři s postižením kladou, se opírají především o každodenní život. A jsou snadno pochopitelné. Jedna taková konkrétní otázka v dotazníku může být například: „Zaklepe personál, než vstoupí?“ Důležitým nástrojem je pak kromě dotazování také pozorování. Výsledně vzniká autentická zpětná vazba pro všechny, které zajímá, co si sami uživatelé o sociálních službách myslí. Pavla Baxová vypráví o začátcích v České republice. „Vypsali jsme kurz pro prvních osm hodnotitelů. Kritériem jejich výběru byly například komunikační schopnosti. Jednalo se celkem o dvacet čtyři hodiny teorie, po které následovala praxe v různých zařízeních pro lidi s mentálním postižením. Učili jsme je, co jsou sociální služby, jak by měly vypadat, co by od nich měli očekávat atd.“ Do kurzu se přihlásili lidé s mentálním postižením z Prahy ve věku 28–42 let. Většinou šlo o lidi aktivní, pracující a zapojené i do volnočasových aktivit. Se školenými auditory všude chodili i lektoři ze sdružení Rytmus. Fungovali však pouze jako průvodci a snažili se zasahovat jen minimálně. Auditoři hledali vhodné otázky do budoucích dotazníků sami.

Pavla Baxová má dlouholeté zkušenosti v oblasti zlepšování života lidí s postižením. Zápal a nadšení pro věc na ní poznáte okamžitě.

16



info Kdo je Pavla Baxová Od roku 2000 je ředitelkou občanského sdružení RYTMUS. Dlouhodobě se zabývá podporou rozvoje inkluzivních škol v ČR. Vystudovala FF UK – pedagogický obor. Od roku 1992 pracuje v sociálních službách. Do roku 2000 byla vedoucí Speciálně pedagogického centra Vertikála v Praze 6.

Co je Rytmus, o. p. s. Občanské sdružení Rytmus bylo založeno v roce 1994. Jeho posláním je umožnit lidem se znevýhodněním, především s mentálním postižením, aktivně se začleňovat do běžného prostředí – v práci, ve škole, v místě bydliště. Má přibližně 100 klientů v různých programech. Zároveň působí jako vzdělávací instituce pro odborné pracovníky, zejména z řad pedagogů nebo jako spolupořadatel Týdne pro inkluzi. Nový název po změnách souvisejících s občanským zákoníkem zní Rytmus – Od klienta k občanovi, o. p. s. Více informací na www.rytmus.org

Legrace a zájem „Pak jsme oslovili různé stacionáře, zda by měly zájem o v podstatě zkušební hodnocení jejich služeb,“ pokračuje v líčení ředitelka Baxová. „Prosili jsme je z počátku i o trochu shovívavosti, protože vše se teprve rozjíždělo a nikdo přesně nevěděl, co z toho bude.“ Reakce oslovených institucí byly v zásadě dvojího typu. Buď tamní vedení považovalo projekt za legraci, kterou nelze brát vážně, nebo to naopak shledalo zajímavým a užitečným. Výsledky jsou bezesporu jiné než od úřednické komise. Samotný audit je jednodenní. Evaluační tým tvoří dva lidé s mentálním postižením a jejich dva průvodci, kteří fungují především jako zapisovatelé. Přímo na místě stráví přibližně pět hodin. Probíhají rozhovory s klienty i pracovníky. Metodika se však individuálně upravuje pro každé jednotlivé zařízení. To dopředu vytipuje, kdo z uživatelů služeb bude pro pohovor nejvhodnější. „Naši auditoři jsou velmi bezprostřední a bez zábran či kliček se ptají velmi přímočaře,“ popisuje Pavla Baxová.

„Klidně se zeptají: proč tu chodíte takhle oblečeni?“ Po rozhovorech si čtveřice auditorského týmu sedne a společně vypracuje zprávu. V ní je nejdůležitější postoj inspektorů, jejich celkový dojem z prostředí a odpovědí respondentů. „Zatím jsme většinou hodnotili pobytová zařízení. Jelikož tamní obyvatelé žijí hodně odlišným způsobem než naši auditoři, tak některé postřehy byly plné údivu,“ vysvětluje ředitelka o. p. s. Rytmus. Aktivní lidé s mentálním postižením v roli hodnotitelů, kteří většinou žijí u svých rodin, byli konfrontováni s úplně jinou realitou. Nemohli pochopit, proč někdo nechodí do práce ani na zájmové kroužky. Nebo jak mohou jít večer do kina, když jejich „domov“ je tři kilometry za městem na samotě u lesa. Takové postřehy jistě přimějí k zamyšlení. Audity tak nejčastěji poukazovaly na pasivní způsob života uživatelů sociálních služeb v pobytových zařízeních. To dokresloval i fakt, že dotazovaní klienti občas nevěděli, na co se jich auditoři vlastně ptají.

Pozitivní ohlasy Do dnešního dne už bylo vyškoleno šestnáct auditorů, kteří od roku 2008 projeli různá zařízení v Praze, Karlovarském kraji, v Jihlavě a na Liberecku. Ne všichni u této práce zůstali. Aktivních je momentálně šest. Ti by se v budoucnu měli zapojit i do školení dalších kolegů. A co jejich působení přineslo samotným institucím, jež navštívili? „Většinou tam byli rádi za získané podněty. Bohužel ale nemáme zpětnou vazbu, do jaké míry došlo k nějakým změnám na základě našich postřehů,“ konstatuje Pavla Baxová. A dodává: „Nejpozitivnější ohlas nám přišel z jihlavského stacionáře, který vlastně také jako zatím jediný sám požádal o audit. Tamní paní ředitelka nám později řekla, že jí náš projekt skutečně pomohl při oficiální inspekci.“ Další plány počítají se zapojením krajů. Ty by mohly klientské audity objednávat pro zařízení, jejichž jsou zřizovateli. Inspirací je v tomto ohledu opět Rakousko, kde regionální úřady přikládají váhu i těmto laickým auditům. V prosazování této myšlenky je však zatím sdružení Rytmus na začátku. První vlaštovkou byl Karlovarský kraj. Bylo však znát, že některá zařízení potom brala audit spíše jako povinnost nařízenou shora. To ovšem není smyslem projektu. Hlavní motivací by měl být zájem o co největší spokojenost klientů-občanů. 

Nejpozitivnější ohlas nám přišel z jihlavského stacionáře, který vlastně také jako zatím jediný sám požádal o audit. můžeš / číslo 3 - 2014

SLOUPEK Daniely Filipiové

Posouzení má být individuální Vše je o lidech. Ať se jedná o sociální politiku nebo jinou oblast lidské činnosti. Je pravda, že o nejvíce potřebné, o ty, kteří si sami nedokáží pomoci, by se měl postarat stát, a to tak, že nastaví jasná pravidla toho, kdo a co za jakých podmínek dostane na základě svých potřeb nebo potřeb svého blízkého. Není žádné tajemství, že někde to díky pracovitosti sociálních pracovníků a trochy rozumu a empatie funguje. Ale… Zákonodárci by měli být ti, kdo připraví normy, které budou respektovat potřeby jakkoliv handicapovaných. Problém je v tom, že jdeme v tomto legislativním procesu, jak se říká, ode zdi ke zdi. Buď jsou pravidla nastavena tak, že v podstatě každý má nárok na dávku, nebo se zákon upraví až příliš přísně a mnozí z těch, kteří evidentně mají vážný handicap (a člověk nemusí být odborníkem v ortopedii či neurologii, aby to poznal), o peníze a podporu přijdou. Celkově se za rok 2012 vydalo na sociální dávky cca 424 miliard korun. Z toho šlo cca 380 miliard na důchody. To rozhodně nejsou malé částky mandatorních výdajů. Je však třeba s těmito penězi hospodařit tak, aby nedocházelo k výše uvedeným excesům. Již léta tvrdím, že by se potřeby na péči měly posuzovat zcela individuálně. Tím mám na mysli posouzení nejen míry závislosti na druhé osobě, ale i sociálního prostředí, ve kterém handicapovaný žije, jeho schopnosti zapojit se do zaměstnání, zda má rodinu, která o něj může třeba alespoň částečně pečovat, zda má práci, zda žije ve velkém městě, kde je život přece jen pohodlnější, nebo zda žije sám v zapadlé vesnici v horách. Pokud k přiznávání dávek ministerstvo nepřistoupí s touto filozofií, bude peněz pro opravdu potřebné, osoby silně závislé na pomoci druhého, málo. Ale je tu ještě jeden problém. Kdokoliv s úpravou na redukci příjemců sociálních dávek přijde, tak je silně kritizován, a to bohužel právě ze strany silných organizací „hájících“ práva osob s handicapem. I mezi námi handicapovanými by měla být jistá dávka solidarity. Opravdu všichni ti, kteří například pobírají příspěvek na péči a jsou v I. nebo II. stupni závislosti, ty peníze potřebují? Opravdu je pro každého z nich ta částka životně důležitá?  Autorka je senátorka.

17

Paralympiáda ■ Zdeněk Krupička je českým reprezentantem ve sledge hokeji. ■ Dokázal se prosadit i v konkurenci méně postižených kolegů. ■ Sledge hokejový tým je nejpočetnější část naší výpravy do Soči.

Většina sledge hokejistů jsou muži po amputacích. Zdeněk si na nohou sedí. Jako jediný v týmu má postižení od dětství. O to větším úspěchem je, že se prosadí.

Panter pro Soči Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

N

ejvětší část české výpravy na zimní paralympijské hry v Soči tvoří sledge hokejová reprezentace. Jejím členem je i Zdeněk Krupička, čtyřiatřicetiletý všestranný sportovec na vozíku a klient Konta BARIÉRY. Záběr jeho pohybových aktivit je nepřeberný. Od sledge hokeje přes florbal až po adrenalinové sporty a vpravdě kaskadérské kousky. Není divu, že je jediným hokejovým reprezentantem, který má svůj handicap (rozštěp páteře) od narození, a přesto se fyzicky vyrovná prakticky zdravým chlapíkům po amputacích. Sám k tomu říká: „Není lehké se prosadit. I v ostatních zemích sledge hokej ovládli především lidé, kteří po úrazu přišli o jednu či obě nohy. Znám pár kluků, kteří jsou na tom podobně jako já, třeba jeden Američan a Ital. Ale to jsou fakt výjimky.“ Se sportem začal v pražském Jedličkově ústavu ještě jako dítě. Nejprve šlo o atletiku, ale táhlo ho to k milovanému hokeji. Pustil se tedy do florbalu, který je svým způsobem podobný. Až v roce 2002 začal hrát opravdový hokej na ledě. Nejprve za Kolín a Zlín, ale v roce 2005 stál u zrodu

18

týmu sledge hokejové Sparty Praha. Za tu nastupuje dodnes. Domácí ligu tvoří celkem sedm týmů sídlících v různých krajských městech. Jejich přehled je na stránkách Českého svazu ledního hokeje, pod který sledge hokej spadá.

Pravidla se příliš neliší Tým obvykle tvoří dvanáct hráčů, takže trenér nemá tak široký kádr jako u běžného

Sledge hokej je fyzicky velmi náročný a tvrdý sport, který si nijak nezadá s klasickým ledním hokejem chodících.

hokeje chodících. Střídá prakticky jen dvě pětky. Pravidla se příliš neliší. Pomineme-li samozřejmě fakt, že všichni hokejisté používají k pohybu sledge – jakési sáňky na bruslích. Na nich se vsedě odrážejí malými hokejkami vybavenými hroty. Speciální jsou i mantinely. Ty bývají v oblasti střídaček prosklené a u vstupu nemají schod. „Takový luxus máme ale jen na mezinárodních akcích. V domácí lize musíme stát vyskládaní podél mantinelu, protože se na střídačky nedostaneme,“ vysvětluje Zdeněk. Jeho pozice je v útoku, obvykle na levém či pravém křídle. Zejména levá strana je dost náročná. Hráči téhle pozici slangově říkají guma. Důvodem jsou rychlé a časté přesuny pomáhající obraně. Jde o tradiční českou specialitu, kterou z běžného hokeje přebrala i taktika sledge. O to větší respekt si Zdeněk za své výkony zaslouží. Osobně za svůj největší úspěch považuje účast na minulých zimních paralympijských hrách ve Vancouveru a stříbro z mistrovství Evropy. Není tajemstvím, že české ambice letos šilhají po medaili. Odvahu přitom může dodávat slibné čtvrté místo z mistrovství světa 2013. V Soči to ale vůbec nebude lehké. „Čekají nás nejlepší světová mužstva v čele s Kanadou, která je prostě fenomenální. S ní nejde o to, jestli prohrajete, ale spíš o kolik to


č asopis p r o t y , k te ř í se ne v z d á v aj í Pro Zdeňka je reprezentace České republiky v hokeji na paralympijských hrách splněným klukovským snem.

Osobně za svůj největší úspěch považuje účast na minulých zimních paralympijských hrách ve Vancouveru a stříbro z mistrovství Evropy. bude,“ usmívá se Zdeněk. Velkými favority jsou i Američané a domácí Rusové. „Ty už jsme ale porazit dokázali.“

Na ledě snad už i bydlím Blížící se vrchol čtyřletého cyklu se projevuje i na intenzitě tréninků. Svolat celé reprezentační družstvo ale není snadné, protože všichni jsou z různých koutů republiky. Od Karlových Varů po Ostravu. Jediným parťákem ze Sparty bude v Rusku Zdeňkovi brankář Michal Vápenka. „Trénujeme ještě víc než obvykle. Dvakrát do měsíce společně, jinak v rámci svých klubů každý týden. Máme i fyzickou a individuální přípravu. Hrajeme přípravné zápasy proti ligovým týmům, pořádáme víkendové turnaje, jezdíme i do ciziny,“ snaží


se vypočítat všechny aktivity reprezentant Zdeněk Krupička. K tomu všemu je nutné přičíst i fakt, že většinou musí kvůli společné přípravě jezdit z Prahy do Zlína. „Není divu, že někdy mám pocit, že na tom ledě už i bydlím.“ A přitom stále hraje i florbal! Pokud jde o samo dějiště her, nemá Zdeněk Krupička obavy. „V srpnu jsme tam byli na přátelském turnaji. Sice to tam vypadalo jako na staveništi, ale hotel i hala byly perfektní, a to včetně bezbariérovosti. Teď budeme bydlet v olympijské vesnici, tak uvidíme, jak bude vypadat, ale myslím, že všechno bude v pořádku. Chtějí se vytáhnout.“ Zato zkušenosti z jiných turnajů v Rusku už tak pozitivní nejsou. „Hráli jsme také v Moskvě a Podolsku. To se nedá se Soči vůbec srovnávat. Tam to opravdu vypadalo jako v Rusku…“

Z českého pohledu je sledge hokej momentálně asi největší paralympijskou nadějí na medaili. Navíc jsme hokejový národ, takže se i hokej handicapovaných sportovců těší poměrně solidní podpoře. V médiích se dokonce objevila kampaň aktivizující fanoušky. Jmenuje se Jsme tím, čím se stáváme na ledě. Vystupují v ní někteří hráči, Zdeněk mezi nimi. Každý si zvolil nějakou symbolickou postavu, která ho charakterizuje. Tenhle svůj talisman si pak nechali vytetovat, aby v televizním spotu postavy následně oživly. „Vybral jsem si postavu pantera. Je rychlý a dravý,“ uzavírá Zdeněk, který je navíc vytrvalý a velký srdcař, který jde do všeho po hlavě. Jemu i všem ostatním českým reprezentantům držíme do Soči palce. 

19

Paralympiáda ■ Tomáš Vaverka má reálnou šanci na medaili. ■ Parasnowboarding bude mít v Soči paralympijskou premiéru. ■ Český paralympionik se připravuje s kolegy bez postižení.

Premiéra

Snowboarding dovede být efektní na pohled a nic na tom nemění ani fakt, že jezdec má tělesný handicap.

na prkně

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

Č

erným koněm české výpravy na paralympijské hry v Soči je jedenatřicetiletý Tomáš Vaverka. Jeho disciplína parasnowboardcross má na hrách premiéru. Stejně jako on sám. Zjevil se tak trochu z ničeho nic. Přestože na snowboardu jezdí už od svých čtrnácti let, teprve před rokem odjel na první závody pro lidi s postižením. V březnu 2013 skoro na vlastní pěst vyrazil do slovinského Mariboru, a tam hned obsadil třetí místo. „Já přitom do té doby vůbec netušil, že existují závody pro postižené snowboardisty,“ vzpomíná Tomáš Vaverka. Překvapen nebyl jen on, ale i zahraniční konkurence. A překvapeni jsou teď vlastně i čeští fanoušci, kteří se díky jeho nominaci do Soči dozvěděli, že vůbec někdo s postižením jezdí na snowboardu.

Obavy soupeřů Hned však musíme dodat, že Tomáš není vozíčkář, jak by mohl klamat název sportu

20

Na prkně mám obě nohy dobře fixované zároveň. U lyží se projevovalo, že mám jednu nohu slabší. parasnowboarding. Na první pohled byste neřekli, že má Tomáš Vaverka nějaký handicap. Jeho levostranná hemiparetická forma dětské mozkové obrny se naštěstí projevila jen velmi lehce. Přesto znamená určité pohybové limity. Většina jeho soupeřů jsou lidé s protézou nohy po amputaci. „Je to mladý začínající sport, klasifikace ještě nejsou tak propracované, do budoucna možná vznikne víc kategorií,“

vysvětluje Tomáš. Jeho úspěšná premiéra a postižení okamžitě vzbudily pozornost především v řadách týmu USA. „Oni jsou jedničky a hegemoni parasnowboardingu. A najednou se zjevil nějaký nýmand bez trenéra a servisního zázemí, který si dovolil ostře konkurovat.“ Při druhých závodech v nizozemském Landgraafu obsadil 2. a 10. místo a „dostal zelenou“ ke startu v Soči. Z Tomáše mají hlavní favorité obavy. Medailové pozice by jim totiž mohl reálně ohrozit.

Samé překvapení Tomášovou velkou výhodou je, že se svým handicapem jezdí od dětství. Vždy se poměřoval jen se zdravými kolegy, s nimiž jezdil od osmnácti let dokonce i na závody. Vděčí za to svým rodičům. „Ti mě naučili milovat hory. Začínal jsem s nimi na lyžích, přestože lékaři k tomu byli dost skeptičtí.“ Snowboard se však ukázal vhodnější než lyže. „Na prkně mám obě nohy dobře fixované zároveň. U lyží se projevovalo, že mám jednu nohu slabší.“ Snowboard si nakonec tak zamiloval, že mluví přímo o vášni. Nejraději přitom má freeride mimo



Američané jsou jedničky a hegemoni parasnowboardingu. A najednou se zjevil nějaký nýmand bez trenéra a servisního zázemí, který si dovolil ostře konkurovat.

Pády k tomuto sportu patří. Tomáš před paralympiádou léčil natlučené koleno.

sjezdovky. Vyzkoušel si už i salto do vody. Nechce o tom, ale moc mluvit, protože má ještě jednu vášeň – vědu. A nechce, aby si někdo myslel, že jedno zanedbává pro druhé. Tomáš je vlastně samé překvapení. Setkáte se s na první pohled plachým mladým mužem bez postižení. Pak zjistíte, že pojede na paralympiádu a miluje freeride včetně skoků. Načež se dovíte, jak miluje filozofii a postgraduálně studuje vysokou školu ekonomickou. Kdyby tedy přivezl z Ruska zlato, bylo by to vůbec překvapení?

Mezi zdravými Na startu paralympijského závodu ve snowboardcrossu bude třicet dva mužů a poloviční počet žen. Jede se na tři kola, přičemž se do výsledků započítají dvě nejpovedenější jízdy.

Trať měří přibližně kilometr. Jen na vysvětlenou: Snowboardcross, zkráceně SBX, je synonymem pro rychlost, skoky i tvrdé pády. To vše vtěsnáno do 50 až 90 vteřin na trati vybudované na svahu a tvořené umělými i přírodními překážkami. Z televizních přenosů si asi vybavíte čtveřici závodníků uhánějících rychle z kopce, vybírajících ostře klopené zatáčky a skákajících přes terénní vlny. Parasnowboarding je velmi podobný, ale trochu se přece jen liší. „Především pojedeme jako jednotlivci, nikoliv společně. Trať je méně náročná. Skoky nejsou tak velké a nesmí být za nimi prohlubně,“ popisuje Tomáš základní rozdíly proti olympijskému závodu. Nehledě na rozdíly, Tomáš se připravoval společně s českými reprezentanty bez handicapu. Stal se součástí Czech SBX Sněhové podmínky u nás letos nebyly optimální, Tomáš se ale cítí připraven.


Tomáš a jeho fanoušci věří, že bude důvod k úsměvu i po závodech v Soči.

Teamu. Od podzimu 2013 s ním vyrážel do hor, získal i jeho technickou a trenérskou podporu. Trénoval tak i po boku zlaté medailistky ze Soči Evy Samkové. „Asi pro ně nejsem až taková brzda, když mě mezi sebe přijali,“ glosuje Tomáš moji otázku, jestli s nejlepšími českými snowboardisty drží krok. „Moje výkony jsou srovnatelné s juniorkami,“ směje se. Podle jeho slov je snowboardcross životní styl. Jeho součástí je družná atmosféra a zápal pro společnou věc. Každé delší volno znamená úprk do hor. „Až se vrátím ze Soči, hned jak to půjde, zase někam vyrazím. A jelikož už bude po hrách, budu se moci pustit i do trochu extrémnějších tratí. Teď nesmím riskovat zranění.“ Snowboard ale není jediným Tomášovým sportem. Věnuje se také stolnímu tenisu. Skrze něj se dostal do Sportovního Clubu Jedličkova ústavu Praha, jehož je členem. „Ping-pong mě stále baví, chtěl jsem se v něm prosadit také, ale pochopil jsem, že tam to na reprezentaci nedotáhnu. Navíc mě hodně zlobila dvojkolejnost, která je pro český sport postižených typická. Některé federace si konkurují, pořádají konkurenční závody. Nechtěl bych, aby někdy něco podobného postihlo snowboarding.“ Svým případným úspěchem v Soči by chtěl přispět k rozvoji parasnowboardingu u nás, inspirovat další závodníky. „A pokud jde o můj snowboardový sen mimo paralympijské hry, tak tím je strávit zimu na Aljašce.“ 

21

Umělci Konta BARIÉRY ■ Maluje pro děti i v reakci na konzumní způsob života. ■ Vystavoval na více než 50 samostatných výstavách po celém světě. ■ Obrovské úspěchy slaví v Japonsku. Converse, akryl na plátně, 2009

Jiří Votruba:

Je ve mně kousek dítěte Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

Vystudoval jste ČVUT. Jak se člověk dostane od pozemních staveb k malování? Původně jsem udělal přijímačky na architekturu, ale nevzali mě, protože bylo hodně zájemců. Tak jsem skončil na pozemním stavitelství. A k malování jsem přišel tak od přírody. Už za studií jsem měl tendence něco malovat, táta měl doma vždycky barvy, když bylo potřeba, namaloval nám doma kopii nějakého obrazu. Tak jsem to taky jednou zkusil. Vzal jsem si pohlednici od moře a tu jsem zkoušel napodobit. Bylo mi asi 18 nebo 19 let. A pak jsem najednou začal malovat takové své věci. A začal jsem zjišťovat, že je ve mně něco, co musí tímhle způsobem ven. Kdy vás malování začalo živit? Stavařina mě živila možná 15 let, měl jsem nakonec i dobré místo ve výzkumném ústavu. Přestalo mě to ale bavit, táhlo mě to k umění, a tak jsem s tím jednoho dne, jak se říká, seknul. Dnes je takový útěk z nudného zaměstnání za vzrušujícím životem doslova trendem, tehdy tomu ale asi tak nebylo… Přesně tak, tenkrát se změna místa moc nenosila. Člověk změnil zaměstnání jednou dvakrát za život, a kdo ho měnil častěji, byl považován za fluktuanta (směje se). Sám jsem se hrozně těžce odvažoval, byl to krok do obrovského neznáma. Po malování jsem ale hodně toužil a dnes si za to vážím sám sebe, že jsem se tenkrát odhodlal. Abych nezkrachoval a měl z čeho podporovat rodinu, šel jsem, vedle volné tvorby, pracovat do nakladatelství Albatros, dělal jsem vedoucího výtvarné redakce. Bylo to sice za minulého režimu, ale ti lidé tam

22

byli až trochu disidentští, kolektiv to byl perfektní. Dělali jsme knížky pro děti, takže to bylo bez politiky. Byl jsem moc rád, že jsem to mohl dělat, bavilo mě to stejně jako má svobodná tvorba. Povězte mi, jak vzniká dílo Jiřího Votruby? Tak – to vás tak najednou něco napadne (směje se). Stačí, že jdete někde po ulici, vidíte něco, a to něco vás zaujme. Všichni ostatní to sice vidí taky, ale vám, když máte tyhle umělecké sklony, vám to řekne více než komukoli jinému. A z toho se narodí obraz. Někde jste řekl, že vás inspiruje jak moderní konzumní způsob života, tak vážná hudba. To ale nejde moc

info Kdo je Jiří Votruba Český malíř, grafik a ilustrátor s charakteristickým uměleckým rukopisem. Narodil se v roce 1946 v Praze. Je umělcem mnoha poloh. Ilustruje dětské knížky a jeho pohlednice si od nás vozí turisté do celého světa, zároveň jej fascinuje svůdnost hromadné spotřeby a nebojí se jí nastavit humorné zrcadlo. Snadno rozpoznáte i jeho grafický design. Ten věnuje hlavně historické Praze a vážné hudbě. Obrovské popularitě se jeho grafiky těší v Japonsku, kam jezdí každý rok. Jeho obrazy mohli lidé spatřit na téměř padesáti samostatných výstavách po celém světě – od Paříže přes domácí Prahu až po exotické lokality jako Káhira, Bejrút či Tokio. Tvoří střídavě ve svém ateliéru v Praze a na chalupě u Berouna.

dohromady, připadá mi to jako dva odlišné tábory. Ano, máte pravdu. Ten konzumní život se ale odráží v mé volné tvorbě, tam reaguji hlavně na to, co vidím okolo a co mě zaujme. Kdežto vážná hudba, to je spíše užité umění, ilustrace. Dělám třeba plakáty na hudební festivaly, obaly na CD nebo s Národním divadlem scénografii pro děti. Jmenuje se Opera nás baví a je o klasické hudbě a jejích skladatelích. Jaké to je malovat pro děti? Je to jiné než tvořit pro dospělé? Já mám pocit, že s tím nemám moc problém, protože jsem možná také ještě pořád dítě. Jednoduše maluji, jak to cítím, a ono je to vlastně pro děti (směje se). Jak se stane, že si člověk něco maluje pro radost – a najednou má výstavu v zahraničí? To je zajímavá otázka. To se vlastně nějak všechno stalo samo. Zajímavá byla výstava v Chartúmu, předcházel jí zajímavý sled událostí. Vzniklo to tak, že jsem kdysi udělal nějaký pohled o Vídni a Mozartovi. Do té Vídně přijela jedna paní z Bejrútu, ředitelka festivalu klasické hudby Al-Bustan, viděla ten pohled a řekla si: ten by nám mohl udělat plakát na festival. To se skutečně stalo. A pak v Bejrútu přišla na festival paní z české ambasády, viděla ten plakát a znala někoho v Egyptě. A pak jsem měl výstavu v Káhiře. A tím, že to bylo v Káhiře uspořádáno s pomocí českého vyslanectví, a to zrovna otevíralo pobočku v Chartúmu, poprosili mě, aby tam mohli udělat moji výstavu. Takže v zásadě můžete poděkovat komerční části své tvorby, která je za tou výlohou vidět… To je pravda. Já sám jsem ale antiobchodní typ. Celou komerci má na starosti jeden můj kamarád.



Skoro na každé dovolené potkám někoho v tričku s motivem, který jsem maloval. Barevně a vesele. Tak dokáže Jiří Votruba vidět svět: od konzumního způsobu života přes portréty lidí celého světa až po ilustrace dětských knížek.

daleko více peněz, než je běžné. Toho si moc cením, je to pro mě velká radost. Velmi mě zaujalo, jak si vaší práce cení v Japonsku. Přece jen – ne každému se podaří proniknout do tak odlišné kultury. To se nepodaří nikomu. Znám tam spoustu lidí, někteří tam žijí dlouhá desítiletí a dodnes si nejsou některými věcmi jistí. Člověk může snadno udělat faux pas, a ani to netuší. Mně se to jednou stalo: byli jsme na jihu Japonska a bavili se večer s piloty japonských aerolinek ANA. A jeden ten pilot mi dal vizitku. Protože jsem ji ale ztratil, druhý den jsem ho šel zdvořile požádat o novou. A on se najednou se mnou vůbec nebavil… Tak jsme se podívali do průvodce a tam stálo, že nejhorší v Japonsku je… ztratit vizitku (směje se). Čím jste tedy Japonce zaujal umělecky? Já tam jezdím každý rok a dělám většinou plakáty o vážné hudbě. Sám jsem nad tím přemýšlel, co se jim zrovna na mně líbí. Asi je to tím, že jsou takoví veselí a hraví a ten můj umělecký pohled je taky takový. A potom také to, co je v japonské vizuální kultuře tak důležité: staré dřevomalby. Říkají jim ukiyoe – obrázky prchavého světa. Vznikaly hlavně v 18. a 19. století. To jsou malby s výraznou černou linkou, plněné přímými barvami. To, co dělám já, vypadá celkem podobně. Černá linka a přímé barvy. Hned jsem si vzpomněl na japonský komiks Manga. Ano, ty se zase velmi líbí mně. Komiksové vyjádření je pro mě přitažlivé. Sám je často používám, bubliny, obláčky, naznačení pohybu, hvězdičky (listuje svými ilustracemi na iPadu a ukazuje různé detaily). To je všechno odvozené z komiksu.

Jaký je to pocit, potkávat se v zahraničí? (směje se) To se někdy stane. Skoro na každé dovolené potkám někoho v tričku s motivem, který jsem namaloval. Je to takové srandovní. Jednou v Řecku jsem to tomu člověku i řekl, a byla to skutečně legrace. Výstav jste měl bezpočet po celém světě. Které si ceníte nejvíce? Překvapivě nejlépe zorganizovanou výstavu jsem měl v té Káhiře, bylo to za podpory českého vyslanectví a měl jsem tam i workshopy s dětmi. To bylo bezvadné. Po umělecké stránce si zase cením výstavy, kterou jsem měl tady v Praze v roce 2012. Bylo to v Galerii 1. patro.


Jak jste se ocitl v Aukčním salonu výtvarníků Konta BARIÉRY? Mám kladný vztah k charitě. Možná to zní ohraně, ale skutečně si myslím, že když může člověk dávat, je to daleko hezčí pocit než dostávat. Díky aukcím Konta BARIÉRY jsem mohl prostřednictvím svých děl věnovat asi

Jací Japonci vlastně jsou? Na Evropana nutně mohou působit trochu komplikovaně a uzavřeně. Jsou nesmírně uctiví a milí, veselí lidé. Nemám špatnou zkušenost. S despektem se dívají na západní soupeření, třeba konkurenci mezi firmami, to v Japonsku prakticky není. Spíše vzájemná úcta. A také děti jsou tam vzdělané. Měl jsem s nimi nějaké workshopy a už v osmi letech znaly Dvořáka, Smetanu i další. 

Konto BARIÉRY připravuje 12. aukční salon výtvarníků. Aukce proběhne v prosinci 2014 v pražském Karolinu a výtěžek půjde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením. Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, na www.kontobariery.cz

23

SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

Zima alespoň na fotkách Petr Žižka

Marie škorpíková

Aneta šírová

irena Chramostová

Irena Chramostová poslala hezkou fotku zimního večera. Jedno je na ní dobře, dvě věci míň dobře, či spíš špatně. Nejdřív to dobré: nefotila v noci, ale v podvečer, takže je to celé nikoli černé, ale modré. To je efekt soumraku, takhle ladovsky pěkně fotky vypadají, když je fotíme na přechodu dne a noci, když ještě je na nebi zbytkové světlo. První moje námitka se týká kompozice. Nevěřím, že by se nedalo najít stanoviště, ze kterého by nebyla vidět ta šeredná bouda ve sněžné ploše. Ta vysloveně ruší. A technická námitka: soudě podle šumu na fotce se to fotilo na vysokou citlivost ISO. Chyba! Je třeba použít stativ a dlouhý čas, a pak není nejmenší důvod zvyšovat ISO. Zato k fotce Anety Šírové nemám nejmenší poznámky a řekl bych, že by si zasloužila být na obálce časopisu Můžeš. Všechno tam hraje dohromady, má to zajímavé pozadí, dokonce i ti koníčkové nastavili hlavy, jako by je někdo režíroval. To se málokdy stane, aby všechna kopýtka hrála dohromady a i ten vozka aby se správně koukal. Nádherná fotka! Marie Škorpíková poslala celou sérii na téma Z dílny mrazivého umělce. Výborný nápad, lze v něm pokračovat. Zpravidla čím jsme motivu blíž, tím efektnější je výsledek. Je to samozřejmě makrofotografie anebo něco na její hranici, ale dnešní kompakty dovedou fotit z pár centimetrů, nebo dokonce z jenom jednoho, tak proč se stydět? Petr Žižka je pravidelný přispěvatel Můžeš a tentokrát poslal pěknou sérii zimních motivů. Doporučoval bych více se motivu přiblížit, čili je to stejná rada jako výše. Čím jsme blíž tomu, co nás zaujalo, tím je výsledek jasnější a sdělnější. Jděte blíž, to je nejosvědčenější fotografická rada.

jiří kaláb

děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně předjaří dokáže být pro fotografy zajímavé, a tak se pokuste zaměřit především na ně.

Nejlepší nakonec – zimní krajina od Jiřího Kalába je vysloveně zdařilá. Přispěla k tomu i světelná nálada. Při krajinářské fotce strašně záleží na počasí, na světle, na sluníčku, a je třeba na sluníčko číhat a nenechat si ho utéci. Autorovi se to povedlo a vytvořil poutavou fotku. Kdyby se dole trochu uřízla, byla by ještě působivější. My, co žijeme v nížinách, jsme si letos moc sněhu neužili, tak alespoň na fotce! 

Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)

Autor je novinář a spisovatel.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

24


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Historické a stále současné Ceny Nadace Charty 77. ■ Uznání není nikdy dost. ■ Dokážeme inspirovat společnost.

Klubko cen Nadace Charty 77

M

á význam udělovat celou řadu cen? K tomuto zamyšlení mě nutí více než jindy dny, kdy si nadace připomíná 35. výročí svého založení. Přemítám o tom, na co čekají ti, kteří stáli u jejích začátků, i ti, kteří vlastně v Praze vytvořili novou nadaci. A čekají vlastně? S čím přijel František Janouch v roce 1990 do tehdejšího Československa? Přivezl nadaci s úctyhodným jménem, kterou založil ve Stockholmu, do Prahy. Přivezl ji s myšlenkou, že bude i nadále hlídačem demokracie a lidských práv. Přivezl s ní i významné ceny, které rovněž založil ve Švédsku a počítal s jejich kontinuálním udělováním doma v Praze. Brzy ale otec zakladatel pochopil, že má-li být nadace v Praze úspěšná, má-li ověřit svou užitečnost a potřebnost, musí oslovit veřejnost, musí přijít s projekty, které v zemi, kde slovo nadace bylo tabu, vysvětlí lidem, co je to charita a proč má smysl se do ní zapojit. To se podařilo a již v Praze vzniklé Konto MÍŠA, Konto BARIÉRY a další projekty jsou toho důkazem. Ceny ale neumřely a já se při jejich pravidelném předávání vždy vracím v myšlenkách ty desítky let zpátky, k pohnutkám zakladatelů. Zamýšlím se nad tím, zda by byli spokojeni. Cena Františka Kriegla má připomínat občanskou statečnost jediného odvážného, jenž nepodepsal tzv. moskevský protokol v roce 1968. Připomíná a funguje! Důkazem jsou novodobí laureáti, kterým není lhostejný obecný prospěch, a dělají proto více než my ostatní. Cena Toma Stopparda

Vzácná fotka z prvních let fungování nadace v Praze. Václav Havel a Bohumil Hrabal se sešli v hale Živnostenské banky v Praze Na Příkopech. Bohumil Hrabal tu 25. října 1993 přebíral Cenu Jaroslava Seiferta. Foto: Ondřej Němec

ve Stockholmu už se, obrazně řečeno, udělovalo. Prvním laureátem byl Dominik Tatarka, mezi dalšími snad nechybí nikdo z velkých českých literátů. Sama vzpomí-

Ceny ale neumřely a já se při jejich pravidelném předávání vždy vracím v myšlenkách ty desítky let zpátky, k pohnutkám zakladatelů. Zamýšlím se nad tím, zda by byli spokojeni. za významná esejistická a drobná literární díla kultivuje literární prostředí a ozdobila jménem slavného rodáka a významného britského dramatika, který je jejím sponzorem, řadu osobností z oblasti literatury, společenských věd i z neobvyklých vědeckých oborů. Cena Jaroslava Seiferta, již František Janouch založil bezprostředně po udělení Nobelovy ceny za literaturu tomuto úžasnému lidovému českému básníkovi. Než se v Praze vzpamatovali,


nám na Bohumila Hrabala, který si přišel pro cenu do honosné auly Živnostenské banky v džínové bundě a s batůžkem na zádech, na rozpačitého Václava Havla, který se ptal, zda mu cena opravdu patří, na tiché básníky Josefa Hiršala, Pavla Šruta a Karla Šiktance, na hřmotného Magora Jirouse i skromného Jáchyma Topola… a na mnoho, mnoho dalších. Cen není nikdy dost. Přemýšlím často o této větě místopředsedy naší Správní rady

Evžena Harta. Při udělování našich novodobých cen Zaměstnavatel bez bariér, Banka bez bariér, Obchodník bez bariér nebo Senior roku si říkám: má pravdu? Má smysl to, co nás pořád žene do dalších projektů? Odpověď není těžká: snaha zlepšovat život lidí s handicapem, klientů Konta BARIÉRY, našich stipendistů, seniorů v našem novém projektu SENSEN, našich přátel. Jsou jich stovky, tisíce a každé dobré pracovní místo, každá odstraněná bariéra v životě, ke které jsme přispěli třeba i tím, že jsme vyhlásili cenu, upozornili na problém, každý senior, který se může se svým okolím podělit o to, co umí a co ne a ne zapomenout, to je přece úspěch! Je to nesrovnatelné, žijeme v klidném a vlídném světě, ale jistá podobnost s úmysly zakladatele nadace a se smyslem našich historických cen tu je. Nebo se mi to jenom zdá? Napište mi, budu ráda. 

Vaše Božena Jirků [email protected]

25

Nové zahraniční technologie ■ Ovládání elektrického vozíku může být pro některé uživatele obtížné. ■ Nadějnou alternativou je systém ovládání jazykem. ■ Vynález je přesnější a rychlejší než dosud užívaný systém.

Život

Jazyk jako mrštný ovladač. Už při prvních testech nového systému se překážková dráha ukázala jako snadno zdolatelná.

na špičce jazyka Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv autora

O

vládat elektrický vozík lze různými způsoby, pokud však uživatel ne zvládne alespoň ten základní silou a citem v jedné z horních končetin, musí nastoupit alternativní způsoby podle vážnosti postižení. Někomu vyhovuje pouze přesun ovládací páčky k bradě nebo nosu, řešení ale existuje i pro opravdu výrazné postižení: tzv. sip and puff systém, kdy uživatel dává vozíku příkazy přes speciální brčko nasáváním, respektive vyfukováním vzduchu. Uvažovalo se, a dokonce probíhaly v tomto směru i první amatérské pokusy, zda by nebylo možné vozík ovládat pomocí

26

speciální čelenky, která umí přečíst mozkové signály podobně jako lékařské zařízení EEG. Taková čelenka umí rozpoznat mozkové vlnění spojené třeba s myšlenkou kupředu a takovou vlnu umí přiřadit k počítačovému příkazu. Teoreticky by tedy člověku stačilo pomyslet na směr pohybu a vozík by pružně reagoval. Prozatím to ale moc optimisticky nevypadá; čelenky jsou zatím ve vývoji a s přesností na tom nejsou nijak skvěle. Nikdo zatím navíc neprozkoumal, zda nemá takové neustálé skenování mozku třeba i nějaký neblahý zdravotní vliv. Že budeme někdy ovládat elektrický vozík pomocí myšlenek, zatím zůstává spíše fantazií, a systém sip and puff se může chlubit tím, že je pro skutečně těžká postižení pohybového aparátu nejrozšířenějším alternativním druhem ovládání vozíku. Inženýři

z Technologického institutu v americké Georgii teď ale nabízejí zajímavou a na dějnou alternativu: ovládání jazykem. Ve studii, uveřejněné ve vědeckém časopise Science Translational Medicine na konci minulého roku, dokonce tvrdí, že jejich systém překonává foukání a sání jak v přesnosti, tak v možnostech využití.

Základem je piercing Systém funguje na principu změn v magnetickém poli. Pacient má v jazyku umístěný malý magnet, stejně jako při piercingu jazyka. (Jedná se tak vlastně o první medicínské využití piercingu vůbec. Magnet na jazyku jakkoli nalepený totiž nevydržel nikdy déle než několik hodin a ukázal se naprosto nepoužitelný.) Na hlavě má pak



Jedná se vlastně o první medicínské využití piercingu. Magnet na jazyku jakkoli nalepený totiž nevydržel nikdy déle než několik hodin a ukázal se naprosto nepoužitelný. Profesor Maysam Ghovanloo a první tester Jason DiSanto, ochrnutý po nehodě při potápění, prorokují systému ovládání jazykem světlou budoucnost.

usazený set připomínající náhlavní sluchátkový set s mikrofonem vedoucím k puse. V našem případě však nejsou překryté uši, ale plastové tubusy vedou od uší až skoro k puse těsně u tváře po obou stranách. Spolu s magnetem v puse vytvářejí magnetické pole, a pokud uživatel pohne jazykem do jakékoli strany, dojde v magnetickém poli ke změnám, které dokáže zaznamenat citlivá elektronika. Změny zaznamenává bezdrátově připojený minipočítač (nebo například chytrý mobilní telefon) a převádí je na určité příkazy. Sledovat dokáže až šest různých příkazů závislých na pozici jazyka. Pro příklad: pohne-li uživatel jazykem doprava nebo doleva, vozík, napojený na ovládání, se vydá patřičným směrem. Pro pohyb stačí jednorázově aktivovat rychlým vyplazením a opětovným zastrčením, totéž pro zastavení. Je to podobné, jako kdyby uživatel mačkal jazykem blízké tlačítko. Se systémem lze ovládat elektrický vozík, ale i třeba počítač. Při testech, ve kterých měli uživatelé přesunout s jeho pomocí kurzor myši na náhodně se objevující plochu, se navíc ukázal jako daleko rychlejší a pružnější


Že budeme někdy ovládat elektrický vozík pomocí myšlenek, zatím zůstává spíše fantazií. než dosavadní sip and puff systém. Podobným způsobem by bylo možné systém připojit i k ovládání dalších věcí, třeba tzv. chytré domácnosti, ve které lze vše zapínat, vypínat nebo ovládat pomocí počítače.

Šance pro tetraplegiky První testy probíhaly s pomocí zdravých jedinců, velmi záhy se ale testování posunulo k těm, pro něž by měla novinka největší

význam: tetraplegikům. Jedním z nich je i Jason DiSanto, který v roce 2009 ochrnul při potápěčské nehodě a do testování se nadšeně pustil. Jak ukazuje prezentační video, s vozíkem zcela plynule pohybuje po určené dráze plné zatáček a klikatých překážek, aniž by vyjel mimo. Podobně pěkné výsledky ukázalo i ovládání počítače. Na zdravé skupině probíhalo testování pět týdnů, u skupiny tetraplegiků šest. Sám fakt, že všichni z testovací skupiny tetraplegiků byli schopni testy dokončit bez větších zádrhelů, dokazuje, že systém má naději se díky své jednoduchosti uchytit. Srovnávací test s dosavadním stylem ovládání pomocí proudění vzduchu prokázal u jedenácti lidí průměrně trojnásobné zrychlení při zachování stejné, nebo dokonce lepší přesnosti, a to i v případě, že někteří měli s využíváním sip and puff systému už několikaleté každodenní zkušenosti. Profesor Maysam Ghovanloo, autor nápadu, si první zkoušky velice pochvaluje a slibuje si, že jeho ovládání jazykem představuje ideální variantu pro postupné zvyšování soběstačnosti osob s výrazným pohybovým deficitem. Vyzdvihuje zejména fakt, že pohyb jazykem je lidem přirozený a ovládání se díky tomu učí velmi rychle. Obrovský pokrok byl podle jeho slov vidět už mezi prvním a druhým testem. Nadějný vynález chválí také doktor Elliot Roth, vedoucí rehabilitační jednotky v nemocnici v americkém Chicagu, který na některé testy dohlížel. Do masové výroby má jazykový ovladač ale zatím ještě daleko. Testování prozatím probíhalo pouze v laboratoři nebo v nemocnici a i přes pozitivní výsledky ještě není hotovo. V další fázi bude tým profesora Ghovanlooa pozorovat, jak se systém osvědčí v běžném prostředí, například ve stísněnějších prostorech běžné domácnosti a podobně. I podle prezentačního videa, které kromě jiného ukazuje, jak dívka s elektrickým vozíkem projíždí jen za pomoci pohybů jazykem univerzitní knihovnou, je pravděpodobné, že vynález uspěje. Profesor Ghovanloo už dokonce založil novou společnost pod názvem Bionic Sciences a ve spolupráci s Technologickým institutem v Georgii se bude snažit systém co nejdříve zpřístupnit co největšímu množství zájemců. O ty nebude zřejmě nouze. Jasonovi DiSanto se systém ovládání velice zalíbil a k nadějím se přidává. Jak sám řekl, lidé obvykle neustále vidí před jeho obličejem foukací brčko, zatímco s magnetickým systémem více vnímají jeho samotného, nikoli jen jeho zdravotní pomůcku. Doufá proto, že jednou, snad velmi brzy, dostane možnost využívat takové ovládání i v běžném prostředí venku, mimo kontrolované prostředí nemocnice. 

27

Poradna ■ Jak se koaliční dohoda týká lidí s postižením. ■ Investice budou směřovat i do sociálních a zdravotnických služeb. ■ Chybí konkrétní řešení koncepce sociálního bydlení.

Co nám chystá nová vláda?

V

posledních měsících jsme v médiích sledovali tvorbu nové vládní koalice, která se zpočátku zdála nemožná. V posledních týdnech se však ukázalo, že i rozdílné programy politických stran dokáží sestavit koaliční dohodu, i když některá ustanovení jsou spíše kočko psem levicových a pravicových stran. V rámci tohoto článku si dovolím shrnout body z koaliční dohody, které by se mohly přímo týkat osob se zdravotním postižením či jejich rodin. Upozorňuji, že se nejedná se o kompletní výčet všech chystaných změn ani o vyjádření názoru autorky článku, ani redakce časopisu Můžeš.

Co koalice slibuje ve smlouvě: I nvestice do veřejného sektoru budou mimo jiné směřovat do sociálních a zdravotnických služeb reagujících na stárnutí populace.

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.

❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem. ❛ ❛ Archiv článků.

❛ Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie.

❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí.

❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

28

Z měny v daních projdou veřejným připomínkovým řízením, se změnami přijde koalice nejdříve v roce 2015. Mělo by se jednat o snížení sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu. Dále zvýšení slevy na dani na druhé a další dítě, obnovení slevy na dani (na poplatníka) pro pracující důchodce. K oalice zruší koncept superhrubé mzdy a solidární přirážky zavedením druhé sazby daně z příjmů fyzických osob. Nemělo by však dojít ke zvýšení daňového zatížení fyzických osob. D očasné osvobození sociálně potřebných zaměstnanců od plateb na sociální pojištění po dobu 12 měsíců (za tyto zaměstnance bude pojistné hradit stát). P odnikající fyzické osoby (OSVČ), které dlouhodobě nevykazují zisk z podnikání (a po zohlednění všech zdanitelných příjmů nevykazují základ daně), nebudou mít nárok na daňové zvýhodnění. Toto opatření se nebude vztahovat na fyzické osoby v roce zahájení podnikání a v následujících třech letech. N ávrat k pravidelnému zvyšování důchodů o inflaci a třetinu růstu reálných mezd – od roku 2015. Sloučení II. a III. pilíře důchodového pojištění, hledání řešení nedostatku peněz ve státním důchodovém systému (úpravou zdanění práce), zastropování věku odchodu do důchodu. P osílení aktivní politiky zaměstnanosti vůči zdravotně postiženým a osobám v předdůchodovém věku. Postupné zvyšování minimální mzdy tak, aby se přiblížila 40 % průměrné mzdy. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Z ajištění dostupných, kvalitních a efektivních sociálních služeb. Podpoření variability sociálních služeb podle potřeb uživatelů včetně podpory osob, které pečují o své blízké v domácím prostředí. Stanovení jasných pravidel pro výpočet dotace jejich poskytovatelům a pro po užití příspěvku na péči. Upravení pravidel pro přiznání příspěvku na péči a nároku na invalidní důchod osob se zdravotním postižením tak, aby spravedlivě zohledňovala zdravotní stav. P rosazení zákona o sociálním bydlení, který definuje standard sociálního bytu a vymezí osoby, které na něj mají při plnění stanovených podmínek nárok. Zamezení obchodu s chudobou, jenž spočívá v pronajímání předražených ubytoven hrazených ze sociálních dávek na bydlení. P odpoření hospicové péče a narovnání plateb na lůžko v LDN. S využitím evropských prostředků ve spolupráci s obcemi zahájení výstavby malometrážních sociálních bytů a startovacích bytů pro mladé rodiny.

Dovolím si shrnout body, které by se mohly týkat osob se zdravotním postižením či jejich rodin. Z lepšení přístupu pacientů k lázeňské péči (úprava indikačního seznamu posilující RHB péči a zamezující hrazení wellness služeb z veřejných prostředků). Z ajištění dostupnosti lékárenských služeb v menších městech a obcích. Revize lékové politiky s cílem zajistit lepší dostupnost léků plně hrazených ze ZP v každé lékové skupině a přístup k vysoce inovativním lékům a léčebným metodám. Naopak omezení úhrady léčivých přípravků a zdravotnických pomůcek, které nemají jednoznačně klinicky prokázaný terapeutický efekt. Z rušení poplatku ve výši 30 Kč v ambulancích praktických lékařů, specialistů a v lékárnách. Poplatek za pohotovost zůstane ve výši 90 Kč. Z ajištění nového systému poskytování bezplatné právní pomoci lidem, kteří si ji nemohou obstarat sami v důsledku své sociální situace.

Co ale chybí: V oblasti dopravy či výstavby není v koaliční smlouvě žádná zmínka o odstraňování architektonických bariér. K onkrétní jasnější popis toho, jak bude vypadat větší podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením (úprava legislativně daných příspěvků a daňových výhod, opětovné zavedení statutu osoby zdravotně znevýhodněné?). B ližší popis toho, jak se bude posuzovat „spravedlivěji“ nárok na invalidní důchod či příspěvek na péči či jaká „jasná pravidla“ pro výpočet dotace poskytovatelům služeb budou nastavena (efektivita – tzn. čím levnější služba, tím lepší péče?). C hybí konkrétní řešení koncepce sociálního bydlení, přesnější časový horizont, varianta, pokud nebude možné čerpat dotace z EU. C hybí jasnější vymezení toho, v čem se bude lišit bezplatná právní pomoc lidem od současného stavu.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■ Může pobírat otec postiženého syna ošetřovné? ■ Může vozíčkáře zaměstnat sdružení? ■ Občanský zákoník řeší bydlení v prostoru, který k tomu původně není určen.

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Mám těžce postiženého syna narozeného v roce 1980. V květnu 2013 jsem po úrazu podstoupila operaci levého kolena, a jelikož ambulantní pooperační rehabilitace neměla kýžené výsledky, nastoupila jsem koncem října na komplexní lázeňskou léčbu. Svého syna jsem svěřila do péče mého manžela (jeho otce) s tím, že jsem obstarala pro mzdovou účtárnu manželova zaměstnavatele od mého praktického lékaře OČR (ošetřování člena rodiny). V účtárně bohužel toto OČR neuznali, pracovnice na OSSZ Jihlava nám vzkázala, že nelze čerpat na syna ošetřování. Proto se na vás obracím s prosbou a žádostí o informaci, zda pracovnice na OSSZ jednala podle zákona.

Odpověď: Velmi mě mrzí, do jak nepříjemné situace jste se kvůli úrazu dostala. Chápu, že je třeba co nejdříve vyřešit, jak umožnit manželovi, který běžně dochází do zaměstnání, pečovat o syna. Bohužel si nejsem jista, zda pro vás budu mít pozitivní informace. Dávku ošetřovné stanovuje zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb. § 39 a následující. V podmínkách nároku na ošetřovné se uvádí: § 39 (1) Nárok na ošetřovné má zaměstnanec, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodu a) ošetřování 1. dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo 2. jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo členky domácnosti, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo b) péče o dítě mladší 10 let, protože 1. školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události, 2. dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, docházet do školy, nebo 3. fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace uvedené v § 57 odst. 1 písm. b) nebo c) porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat.



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Z výše uvedené citace vyplývá, že běžně nárok na ošetřovné vzniká mimo jiné v situaci, kdy člen domácnosti potřebuje nezbytně péči z důvodu nemoci anebo úrazu. Tzn., že ve vašem případě by taková situace nastala např. v případě, kdy vy sama byste potřebovala z důvodu propuknutí nemoci anebo z důvodu úrazu manželovu péči (pak by potřebu péče potvrdil váš lékař) anebo by nezbytně péči potřeboval váš syn (z důvodu nemoci anebo úrazu), a pak by potřebu ošetřování měl potvrdit ošetřující lékař vašeho syna (nikoli ten váš). Problém však bohužel nastává ve výkladu „nemoci či úrazu“; tady by se totiž nemělo jednat o trvalý stav – jak je tomu zřejmě u vašeho syna, ale o stav náhlý, tzn. podle výkladu zákona, že sociální událost vznikne a na ni navazuje ošetřovné. Na péči o syna totiž pobíráte příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, a ten je vynakládán na zajištění potřebné péče. Podle našich zkušeností tedy bohužel nelze z dávky ošetřovné pokrýt případy, kdy váš syn potřebuje stálou péči již dlouhou dobu a vy jako osoba pečující najednou pečovat nemůžete. Velmi mě mrzí, že pro vás nemám pozitivnější informace. Nicméně i přesto se můžete pokusit požádat ošetřujícího lékaře o vystavení

ošetřovného přímo na syna (za zkoušku nic nedáte). Pokud to však nebude možné, obávám se, že bude třeba situaci řešit v manželově práci dovolenou nebo náhradním či neplaceným volnem.

?

Chtěl bych se zeptat na následující případ zaměstnávání. Jsem vozíčkář, ZTP/P, pobírám plný invalidní důchod. Jsem zaměstnán na částečný úvazek, zároveň jsem také OSVČ. Dostal jsem však nabídku pracovat současně ve sdružení, které zaměstnává přes 50 % osob s postižením. Jelikož na mě nikde nikdo nečerpá příspěvek od úřadu práce na mé zaměstnávání, chci se zeptat, zda je možné, aby mě s podporou ÚP zaměstnalo toto sdružení, přestože bych stále pracoval na částečný úvazek jinde a zůstal i jako příležitostná OSVČ. Pokud to možné je, jaký máme já a sdružení zvolit postup? Díky za odpověď!

Odpověď: Naše legislativa rozhodně nezakazuje pracovat na větším počtu pracovních pozic, neomezuje ani výkon samostatně výdělečné činnosti. Jediným limitem může být váš zdravotní stav, tedy to, jak budete množství práce zvládat po zdravotní stránce. Pokud na vás příspěvek na zaměstnávání OZP prozatím nikdo nečerpá, může váš potenciální nový zaměstnavatel o příspěvek požádat. Primárně je třeba řešit vymezení chráněného pracovního místa, pak případně příspěvek na mzdu a následně i na provozní náklady. Bližší informace naleznete na Informačním portálu Ligy vozíčkářů, kde jsou i odkazy na jednotlivé formuláře žádostí: www. ligavozic.cz/ip Sekce Pracovní uplatnění.

?

Ve vašem časopise č. 1 – 2014 v oddělení Poradna byly otištěny výňatky z nového občanského zákoníku. Mezi jinými i to, že na bydlení si lze pronajmout i prostor, který k tomu původně není určen. Prosím o sdělení, kde tuto formulaci v novém občanském zákoníku najdeme.

Odpověď: Informaci zveřejněnou v článku lze dohledat v § 2236, odstavci 2, nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle výkladu zákona však prostory musí být k bydlení vhodné a zdravotně způsobilé. Problematické je však v praxi především to, že na tuto změnu nereagují ostatní právní předpisy, např. zákon o státní sociální podpoře, které stanovují příspěvek na bydlení. Ten bohužel nelze čerpat na nebytový prostor.  Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

29

na cestách ■ Horské středisko Scuol hostilo přes třicet vozíčkářů. ■ Moderní švýcarský hotel nebyl zcela bezbariérový. ■ S vozíkem se dá lanovkou vyjet přes 2000 metrů vysoko.

Cesta lanovkou skýtá efektní výhled na okolní alpské vrcholy.

Do Švýcarska za zimou Text: RADEK MUSÍLEK Foto: LADISLAV POLNICKÝ A AUTOR

Z

atímco většina střední Evropy na začátku roku marně čekala na sníh, švýcarská horská střediska byla jako bílé ostrůvky uprostřed otepleného pošmourna. Pro české hráče curlingu na vozíku ale nebylo cílem zasněžené panorama Alp a vzorně upravené sjezdovky. I když i na ty se nakonec podívali. Jejich cílem byla ledová plocha pod širým nebem. To vše skýtá městečko Scuol. Začněme však samotnou cestou, protože i ta přinesla zajímavé momenty. Z Prahy do Scuolu se autem dopravíte přibližně za sedm hodin. Městečko leží ve východní části Švýcarska, nedaleko hranic s Rakouskem a Itálií. Většina sedmisetkilometrové trasy přitom vede přes Německo. Tamní dálnice jsou pro osobní auta zatím stále bezplatné. V Rakousku se za desetidenní kupon platí 8,5 eura. Švýcaři pak nabízejí jedině roční dálniční známku za 40 švýcarských franků, ovšem na cestu do Scuolu není potřeba, protože po dálnici nejedete. Jízda hezky plyne a za Mnichovem už se můžete začít těšit na Alpy a kochat se jimi po zbytek jízdy.

kolem. Brzy však dorazila hlídka dálniční policie, která přivolala odtahovou službu. Po půl hodině velký odtahový vůz naložil auto i s imobilní posádkou, aby je následně vyložil u servisu. Mělo to však několik ale. Řidič mluvil špatně anglicky a nebral platební karty. To byl problém, protože za pětikilometrový přejezd požadoval 355 eur v hotovosti. Každý z nás měl u sebe spíš franky. Společnými silami se částku podařilo složit, jenže to nebyl konec potíží. Ačkoliv kalendář ukazoval pondělí, servis měl zavřeno. Proč? Tři králové jsou v Rakousku státní svátek. Dvě osobní auta plná vozíčkářů si sama pomoci nemohla. Nezbývalo než zavolat třetí posádce cestující dodávkou. Ta už čekala v cílové destinaci. Nebohý chodící řidič Láďa musel po celonoční jízdě opět sednout za volant a dvě hodiny se vracet do Innsbrucku. Passat zůstal u servisu. Klíče putovaly do schránky k tomu určené.

Technické potíže Bohužel těsně před Innsbruckem jsme přišli na úplně jiné myšlenky, než jsou vrcholky hor v odpoledním slunci. Jedno z našich tří aut vypovědělo službu. Bez varování v plné rychlosti zhasl motor. Volkswagen Passat se třemi vozíčkáři a jedním doprovodem prostě už dál pokračovat nechtěl. Nepomohla ani posádka druhého vozu, která jela vzápětí

30

Odtahová dálniční služba naložila rozbitý vůz i se třemi vozíčkáři uvnitř.

O dva dny později jsme telefonicky obdrželi zprávu, že auto je opraveno. A jelikož závada spadala do garance motoru, nestálo to ani cent. Jinak by se cena vyšplhala na 2500 eur. Konec dobrý, všechno dobré. Jen jsme si říkali, co kdyby porucha přišla v nedalekém pětikilometrovém silničním tunelu…

Bez bariér s limity Hranice Švýcarska jsme překročili se západem slunce. Klikatá horská silnice nad hlubokým údolím a okolní zasněžené strmé svahy tvořily efektní kulisu. Scuol je městečko jako vystřižené z reklamního katalogu na zimní dovolenou. Žijí zde přibližně dva tisíce obyvatel, ale v hlavní sezoně přibude až deset tisíc návštěvníků. Láká je sem lyžování a minerální prameny. Zajímavostí je, že většina místních starousedlíků mluví rétorománštinou. Připomíná směsici italštiny, latiny a francouzštiny. Německy i anglicky se však samozřejmě domluvíte. Horské domy v tradičním stylu se zde snoubí s moderní architekturou poskytující nejvyšší komfort pro náročné turisty. Do této kategorie spadal i nedávno postavený hostel Jugendherberge, který pojal všech osm družstev, tedy přes třicet lidí na vozíku. Cena s polopenzí činila 1600 Kč na osobu za noc. Design kombinující dřevo, beton a sklo byl příjemný stejně jako ochotný personál, ovšem bezbariérovost měla své limity. Pohyb po hotelu byl bezproblémový. Pokoje však nebyly vybaveny dostatečně prostorným sociálním zařízením. Kdo se neprotáhl úzkými dveřmi, musel používat společnou sprchu s WC v přízemí. Díky tomu si u této místnosti lidé doslova podávali dveře. Někomu navíc překážel při přesunu na postel žebřík na palandu. Na řadu přišly české



Při závěrečném společném focení bylo vidět, že se ve Scuolu všem líbilo.

U sportoviště byly připraveny mobilní bezbariérové toalety.

ručičky a nářadí. Demontáž zabrala jen pár minut. Ani cesta z parkoviště ke vchodu nebyla jednoduchá. Jednak kvůli sněhu, ale také kvůli prudkému kopci. Pomoc chodících byla nezbytná. Ke curlingovému hřišti nás vozil speciální mikrobus, který byl přistaven před vchodem. Trochu překvapivě nebyl vybaven elektronickou plošinou, ale poměrně prudkými nájezdovými ližinami, přestože patřil Schweizer Paraplegiker Zentru. U nastupování tak museli asistovat dva lidé. Všichni ale byli ochotní a starali se. I o jídlo na hrací ploše. U hřiště pod širým nebem stály také bezbariérové mobilní toalety. Naštěstí svítilo sluníčko a přes den nemrzlo, takže nebylo utrpení je použít. O samotném turnaji jsme už referovali v minulém čísle. Proto jen připomeňme, že tým Sportovního Clubu Jedličkova ústavu Praha B zvítězil a tým A obsadil páté místo. Bez ohledu na umístění však šlo především o neopakovatelnou atmosféru, které si moc lidí na vozíku neužije – pokud zrovna nejezdí na monoski. Většina členů naší výpravy byla v zimním alpském středisku poprvé a až na pár výjimek hráli účastníci curling pod otevřeným nebem také prvně. Navíc v krásné přírodě.

Lanovka a pád Nástup do lanovky s vozíkem byl snadný, což mnohé překvapilo.


K závěrečnému vyhlašování nás pořadatelé nechali vyvézt lanovkou na horskou chatu Motta Naluns ve výšce 2146 m n. m. Odtud je krásný výhled na městečko

Horské domy v tradičním stylu se zde snoubí s moderní architekturou poskytující nejvyšší komfort pro náročné turisty. v údolí a na kilometry kvalitních sjezdovek. Cesta k vrcholu je snadná, dolní stanice dráhy prakticky sousedí s hostelem. Vše bylo bezbariérové a do červených kabinek pohodlně nastoupili dva vozíčkáři najednou. Příjemně nás překvapila číšnice v restauraci na Motta Naluns, která pocházela z Čech. Méně příjemným překvapením byly dva schody u vchodu do restaurace. Ty sice překonávaly dvě ližiny, ale při neopatrném najetí hrozil pád. Tomu se také jedna členka naší výpravy nevyhnula. Naštěstí se jí nic nestalo. Pro návrat do údolí nám pořadatelé domluvili pozdější hodinu, než je obvyklý provoz lanovky. Za tmy a svitu luny jsme se tak nehlučně vznášeli nad svahy, po nichž se jako podivný brouk proháněla osvětlená futuristicky vyhlížející rolba. Po příjemném zakončení turnaje už zbýval jen ranní odjezd. Naskládali jsme se do dvou aut a vyrazili do Innsbrucku pro třetí vozidlo. Předání bylo rychlé. Tady jsou klíče, tamhle stojí auto, na shledanou! Poslední zážitek nás čekal v Rozvadově. Po krátké pauze mé auto nechtělo nastartovat. Díky ochotným lidem se ale i to povedlo. A nevadilo jim, že kvůli připojení kabelů musejí od svého jeepu odpojit přívěs s koněm. Takže i u nás je to fajn! 

31

AUTO-MOTO ■ Elbee pro vozíčkáře se začne vyrábět na jaře. ■ Vozítko bude stát zhruba 400 000 korun. ■ Elbee míří k lidem, kteří jezdí na elektrickém vozíku.

Druhý start speciálu

pro vozíčkáře Text: Petr Buček Foto: Archiv autora

U

ž dva roky měla z hanáckých Loštic vyjíždět speciální vozidla určená vozíčkářům. Malé vozítko Elbee se podle šéfa projektu přece jen dočká sériové výroby. Bude stát 400 000 korun, vozíčkář do něj nacouvá a s sebou může vzít jednoho spolucestujícího. Vozidlo se bude podle původních plánů vyrábět v bývalé tvarůžkárně. „Krátce před zahájením prodejů jsme se v roce 2012 rozhodli pokračovat na zkvalitnění jízdních a užitných vlastností, zvýšení bezpečnosti a snížení ceny,“ vysvětluje vzniklé zpoždění Ladislav Brázdil, šéf projektu Elbee, za kterým stojí strojírenská firma Závody lehkých konstrukcí Loštice. „Během jara vyrobíme malou zkušební sérii tří až pěti vozidel. Do konce roku přidáme dalších pětadvacet kusů,“ slibuje. První malá skupinka maximálně pěti zákazníků bude s výrobcem ladit některé detaily, jako například držáky a síťky v interiéru. „Příprava elbee se nám protáhla déle, než jsme čekali. Vozidlo se během té doby také částečně změnilo. Trochu jiný je design karoserie, motor se otočil o 90 stupňů

a je nyní uložený napříč nad zadní nápravou,“ uvádí Ladislav Brázdil. Nové jsou také brzdy, převodovka a ovládání předních dveří, přes které řidič na vozíku nacouvá za řídítka nebo k volantu. Právě netradiční řešení nastupování přes přední výklopnou stěnu zůstalo. Konkurenční vozítka nechávají vozíčkáře najet do svých útrob zezadu.

Auto pro kvadruplegiky „Elbee je určeno především lidem s omezenou hybností nebo menší silou horních končetin. Typicky se jedná o kvadruplegiky, osoby starší nebo hmotnější. Kdo má například ochrnuté nohy, ale v rukou dost síly, zvládne nakládání i vykládání vozíku v běžném autě,“ říká Ladislav Brázdil. Takový člověk spíše sáhne po běžném vozidle z velkosériové výroby. Elbee proto míří na lidi, kteří jezdí na elektrickém vozíku a bez cizí pomoci jeho nakládání a přesun do auta nezvládnou. Elbee jim má zaručit mobilitu. K autu přijedou, otevřou si celou přední část dálkovým ovladačem, nacouvají do něj

Tříbarevné Elbee. Přední výklopná stěna je světovou raritou. Má usnadnit nastupování a také parkování tohoto minivozítka.

a zaklapnou dveře. Před nimi se objeví volant nebo řídítka – podle toho, co bude lépe vyhovovat jejich postižení. Přední otvírání karoserie má být výhodné i při parkování a vyjíždění z elbee. Lidé s omezenou hybností krční páteře mívají problémy s orientací za vozidlem. Podle

Vozítko z Loštic. Elbee má motor vzadu, nad ním se usadí jeden spolujezdec anebo několik málo zavazadel.

32



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

info Elbee má hned několik konkurentů Nejen v Lošticích sní o autu pro vozíčkáře, ve kterém řidič nepřesedá z vozíku a cestuje v co nejmenším vozidle. Ve stejnou dobu, kdy slibují s dvouletým zpožděním začátek výroby elbee, začne výroba podobného autíčka ve Spojených státech. Letos na jaře se k řidičům na vozíku dostanou první vozítka Chairiot. Mají jednodušší design než konkurent z Loštic, ale srovnatelnou cenu. Stojí 19 000 dolarů, to je v přepočtu necelých 400 000 korun. Americká firma vyrábí auta pro lidi s postižením v Číně. Podobná autíčka hodlá vyrábět také maďarská firma Kenguru. Její vozítka pro handicapované dostávají elektrický pohon, cena se pohybuje okolo 25 tisíc dolarů. Jeden zásadní rozdíl mezi loštickým, americkým a maďarským vozítkem tu však je: Zatímco elbee má své dveře vpředu, do chairiotu i kenguru najíždějí řidiči na vozíku zezadu. Stejným způsobem chtějí nastupování vyřešit také designéři firmy Absolute Design, kteří nakreslili zajímavé vozítko Equal. Za nápadem stojí chorvatští návrháři aut, absolventi italských designérských škol. Nyní na svůj projekt shánějí peníze s pomocí fundraisingu. V době vzniku tohoto článku měli na kontě pouhých 783 amerických dolarů. Na vznik vozítka však potřebují podle svých odhadů alespoň 150 tisíc dolarů.

Ladislava Brázdila se jim špatně parkuje, když musí couvat. Neodhadnou, jestli mají za autem dost místa pro vyjetí s vozíkem a zda nenajedou k nějakému sloupku nebo jiné překážce. Proto zvolil komplikovanější přední dveře. Při jejich otevření se musí rozpojit řízení vozidla, poté se zase spojí.

Motorová čtyřkolka s karoserií Elbee ale není tak úplně auto a šéf projektu mu tak ani neříká. Jedná se vlastně o těžkou čtyřkolku neboli o motorku se čtyřmi koly a karoserií, která jako miniauto vypadá. Je však mnohem užší… a také dražší. Bude stát 398 tisíc korun, cena zahrnuje i úpravy na míru pro postiženého. 400 000 korun rozhodně není málo. Za stejnou sumu lze pořídit velkého kombíka. Ačkoliv není elbee klasické auto, bude možné využít státní příspěvek na jeho pořízení i úpravu. Elbee má konstrukční


rychlost 80 km/h. Zadní kola pohání vzadu uložený kapalinou chlazený motor Piaggio s objemem 0,3 litru a s výkonem 12,5 kW neboli 17 koní. Na délku měří elbee bezmála dva a půl metru, široké je pouhých 133 centimetrů. Díky malým rozměrům ho lze zaparkovat do řady podél chodníku stojících aut předkem k obrubníku. Výška loštického vozidla činí 172,5 cm. Váží 400 kilogramů a prý se spokojí v průměru s 4,5 litru benzinu na sto kilometrů. Základem elbee je rám z hliníkových profilů, jednotlivé díly karoserie jsou z laminátu. Elbee bude vhodné pro jízdy po městě i na vesnici a v jejich nedalekém okolí. Bude však smět i na dálnici. K jeho řízení je zapotřebí řidičské oprávnění skupiny B na osobní automobil nebo B1, které lze získat v 17 letech, tedy o rok dříve než řidičák B.  Více na www.autembezpecne.cz

Dálnice daleko nevedou Přišla nová vláda a všem motoristům se konečně ulevilo. Budou se totiž stavět nové dálnice! Cestování po dálnici je fajn, když spěcháte a nechcete nic vidět. Můžete být třeba za pět hodin ve Francii, sám jsem to vyzkoušel – a jel jsem podle předpisů. Nebo můžete jet po dálnici z centra Prahy až do Bruselu. V hlavním městě Unie jsem byl stejně rychle jako kolega letadlem, ke kterému musíte jet hromadnou dopravou nebo taxíkem. Ale když si chcete vše řádně prohlédnout, jeďte v Čechách na jih a budete mít na prohlídku na Lipna klidně tři i čtyři hodiny času. Ve střední Evropě je dosud takový divný ostrůvek. V sevření německé a rakouské dálniční sítě je evidentní klubko okresek a nespojených dálnic – země česká, domov můj. Vyspělý svět dálnic jsme zatím napodobili kombinací ne zcela ideálního výběru mýta a dálničních známek. Takže připomenutí nové dálnice na jih nás, co víme, že svět nekončí v Budějicích, obzvláště povznáší. Je skvělé, že se k prvorepublikovým plánům dálniční sítě opět hlásí nová politická garnitura. Je to takový folklor: komplikovaný státní úřad na utrácení peněz za dálnice (ŘSD) někoho vyhodí, jiného zase přijme, a výsledkem je, že za dva roky jezdíte po nové dálnici za hříšné peníze, jenže se houpe a je zvlněná. Ale asi je to zase nějaká světová novinka – dva v jednom: dálnice a zároveň multifunkční polygon na testování našich aut. Myslím, že to management vyfakturuje nakonec jako úsporu. Podobně jako se dušoval pražský horolezec a primátor, že bude dělat za trest veřejně prospěšné práce, jestliže nás bude stát Blanka o korunu víc. S těmi ženskými je pořád nějaká práce. Myslím na ně (třeba na tvrdohlavou farmářku od Hradce Králové, která brzdí stavbu dálnice), když stojím frontu u Tábora na torzu dálnice, která také čeká na dostavění kvůli vyřešení sporu s majiteli pozemku. To může ještě pěkně dlouho trvat: ona měla krávy, tenhle zase opravuje motorky, a logicky to chtějí dělat i u té dálnice. Napadlo by vás si postavit kurník na sousedově zahradě, a pak se ho teprve zeptat, jestli se mu náhodou nepříčí slepice?  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.

33

Tip na výlet ■ Národní technické muzeum v Praze uchvátí celou řadou exponátů. ■ Z velké části je bezbariérové. ■ Mezi nejcennější exponáty patří Kašparův letoun nebo Tatra 80, kterou jezdil T. G. Masaryk.

Chrám techniky – to je muzeum na pražské Letné Text: Michaela Bučková Foto: Národně technické muzeum

M

ísto, kde děti přestávají zlobit a s očima navrch hlavy pobíhají od jednoho exponátu k druhému. A nejenom děti – výstavou se procházejí důchodci i cizinci ve středních letech. Národní technické muzeum v Praze na Letné baví všechny věkové kategorie a stalo se z velké části i bezbariérovým poté, co bylo v roce 2011 znovu otevřeno po pětileté rekonstrukci. Je jedno, do které z dvanácti expozic se vydáte nejdříve, protože tohle je unikátní prohlídka, která návštěvníka provede úspěšnou českou historií a všemi jejími technickými vynálezy. Firmy jako Tatra, Laurin a Klement už v dobách první republiky udávaly tón po celém světě svými na svou dobu pokrokovými výrobky. A některé z nich pamatují i založení muzea, k němuž došlo už v roce 1908. Rozsáhlé muzejní sbírky obsahují na šedesát tisíc předmětů, 135 tisíc archiválií, čtvrtmilion knih. Velká část muzea je bezbariérová. K hlav nímu vchodu vede několik schodů, lidé na vozíčku musí využít boční vstup. „Je dobré zavolat dopředu, abychom o vozíčkáři věděli, protože vchod se musí odemknout.

Budova Národního technického jezera stojí na pražské Letné.

34

Kuchyňský mlýnek lze v některých domácnostech stále najít.

Jedna z expozic se věnuje i tisku.

V případě větší skupiny se dá otevřít i zadní vjezd přímo do expozice Dopravy,“ říká Jana Dobisíková z muzea. Ta upozorňuje, že vozíčkář si může prohlédnout expozici Hornictví, ale nemůže navštívit navazující uhelný a rudný důl… Nedostane se také na ochozy, které lemují velkou výstavní síň dopravy. Jednotlivými patry projíždí výtah a s případnými schody na mnoha místech vypomáhá schodolez. Muzea si užijí i nevidomí. Dostanou u vstupu rukavice a jejich doprovod seznam ex-

ponátů, které si mohou osahat. „Například lokomotivy, několik aut i letadlo Spitfire,“ doplňuje Jana Dobisíková.

Procházka dopravní minulostí V muzeu je přes 3000 exponátů a je to výlet na celý den. Pokud ne na celý, tak aspoň na poctivé odpoledne se šálkem černé kávy a medovníkem na posilněnou v místní kavárně. Začínáme, asi jako všichni, expozicí Dopravy. První automobily, vývojová řada motocyklů od konce 19. století do současnosti, vlaky, před jejichž koly jsou malé děti jako mravenci. A nad tím vším se vznášejí letadla zavěšená pod stropem. Od létacího balonu přes kluzák Igo Ericha, Kašparův letoun, s nímž vykonal dálkový přelet v roce 1911 – ve vzduchu strávil na tu dobu nevídaných 91 minut. A je to i exkurz do dějepisu – to když stojíte před Tatrou 80 z roku 1935, užívanou prezidentem Masarykem (jedná se o národní kulturní památku). Anebo obdivujete stíhací letoun Supermarine Spitfire LF Mk.IXE z roku 1945, s nímž se do osvobozené vlasti vrátili českoslovenští letci bojující za svobodu ve Velké Británii.


č asopis p r o t y , k te ř í se ne v z d á v aj í V muzeu jsou k vidění slavné prvorepublikové modely československých automobilek.

Velmi zajímavá je expozice věnující se fotografování.

Ve spodní části muzea se nachází část věnovaná hornictví...

Z přízemí pokračujeme na ochozy, kde bloudíme v historii výroby kol. Děti se smějí bicyklům s velkým kolem vepředu a malým vzadu a stylu nasedání, který lze obdivovat na videozáznamech. Nechybějí tu motocykly ani makety lodí české námořní plavby.

Staré foťáky i vysoké pece S vykoukanýma očima spěcháme do další expozice – Fotografické a filmové techniky. Zde je možné obdivovat jednu z národních kulturních památek – daguerrotypii Zátiší v ateliéru z roku 1839, jejímž autorem je vynálezce fotografie J. L. M. Daguerre. Dague rrotypie je dlouhodobě zapůjčena ze Zámku Kynžvart. Nechybějí tu unikátní fotografické přístroje z dob počátků fotografie u nás ani dobová rekonstrukce fotografického ateliéru se skleněným stropem z počátku 20. století. To už ale přichází chvíle, kdy si tu kávu s dortem opravdu zasloužíte, než začnete muzeem stoupat nahoru. Třeba do expozice Technika domácnosti rozprostírající se na 600 m2. Oblé i hranaté tvary dávno zapomenutých mixérů, televizí, praček, šicích strojů od poloviny 19. do konce 20. století… nadchnou nejenom hospodyňku. Nechybí tu předválečné strojky


ani ty vyráběné v době reálného socialismu, výstava se zabývá fenoménem propagace nových spotřebičů formou reklamy, veletrhů i nabídky obchodních domů, součástí jsou i kuriózní strojky pro domácnost. Děti tu fascinaci nechápou, když matka čtyřicátnice obdivně postává před obrovským skříňovým robotem a noří se do vzpomínek na babiččinu kuchyni, kde měl téměř posvátné místo. Nastává chvíle jít si odpočinout ke hvězdám, tedy do protějšího oddělení astronomie, které je koncipováno jako nekonečný prostor vesmíru plný zářících hvězd v podobě sbírkových předmětů. Nejstarším předmětem sbírkového fondu je meteorit nalezený roku 2005 v Argentině na území Campo del Cielo, starý téměř 5000 let. Druhá část expozice ukazuje přístroje používané v astronomii od 15. do 20. století. Obdivovat je zde možné nejrůznější měřicí přístroje, glóbusy, sluneční hodiny. „Mami, slib mi, že sem ještě někdy půjdeme,“ dožaduje se šestiletý syn, který expozicemi probíhal s očima navrch hlavy. Půjdeme, protože k prozkoumání tohoto muzea nepostačí ani třídenní vstupné, které tu mimochodem také nabízejí. 

info Historie muzea Muzeum vzniklo v roce 1908 v souvislosti s velkou průmyslovou výstavou, jejíž exponáty se staly základem sbírek. První expozice byla otevřena ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech 28. září 1910. Stavba budovy na Letné probíhala v letech 1938 až 1941. Exponáty se do ní ovšem nastěhovaly až po válce a první expozice byly zpřístupněny v roce 1947. Expozice se postupně rozšiřovaly – především o hornickou část v letech 1952 až 1953. V roce 2005 se začalo s rekonstrukcí.

Praktické informace O tevírací doba: Pondělí zavřeno, úterý–pátek 9 až 17.30. Víkend: 10 až 18 hodin J ednodenní vstupné: 190 Kč dospělí; 90 Kč senioři, ZTP, děti 6–15 let, studenti SŠ a VŠ rodina 410 Kč w ww.ntm.cz

Více na www.muzes.cz

35

inzerce zaměstnání Nabízím zaměstnání Společnost Kerbero, s. r. o., hledá do trvalého pracovního poměru pracovníka na pozici: technik půjčovny stavebních strojů. Pobočka Jihlava. Náplň práce: Výdej a příjem stavební techniky a strojů, evidence, fakturace a organizace práce. Práce s PC podmínkou, znalost OS Windows, internet apod. Požadujeme: obchodní dovednosti, vysokou zodpovědnost, kladný vztah k práci. Řidičský průkaz sk. B, nekonfliktní vystupování a ochota řešit i zdánlivě neřešitelné. Nabízíme: perspektivní zaměstnání v prosperující a stabilní společnosti, zaučení na zaběhnuté pobočce, odpovídající platové ohodnocení, motivační osobní ohodnocení, firemní benefity. Místo výkonu práce: Jihlava. Nástup dohodou. Pokud vás námi nabízená pozice zaujala, zašlete nám prosím svůj strukturovaný životopis. kerous@ kerbero.cz Zn.: 07012014 Hledám pracovníky OSZ do nově otevřené chráněné dílny v Olomouci. Práce bude odváděna podle schopností a kreativity daného člověka. Zaměřujeme se na výrobu vlastních výrobků, dále na pěstování zeleniny, ovoce a chov malého zvířectva, věnujeme se i obchodu a službám. Pokud máte jakoukoliv představu o práci, která vás bude naplňovat, napište nám! Pracovní uplatnění u nás najde pravděpodobně každý. Pracovní doba podle možností zájemce. V brzké době plánujeme otevření dalších chráněných dílen po celé ČR. Práce bude možná i z domova. Pokud vás naše nabídka na práci zaujala, rádi si přečteme váš životopis či informace o vás. Kontaktujte nás přes e-mail. Děkujeme. praceosz@ seznam.cz Zn.: 23012014-1 52letá vozíčkářka (s kompletním ochrnutím) hledá domácí celodenní pečovatelskou službu v Německu – člověka se zkušenostmi s péčí o osobu s trvalým poškozením. Předpoklad: dobrá až velmi dobrá znalost němčiny, řidičský průkaz, fyzická zdatnost a psychická odolnost. Pracoviště: střední Německo (oblast Kassel). Výše platu 240 euro za den (celodenní 24hodinová služba). Možnost ubytování v místě služby. Předpoklady pro výkon a foto zasílejte na emailovou adresu [email protected] Zn.: 1202214

Seznámení Jmenuji se Jaruška, je mi 37 let, mám mentální postižení a ráda bych se poznala s mužem, který by chtěl vážný vztah. Bydlím v Mladé Boleslavi. Ráda plavu, lyžuji, chodím na turistiku, jezdím na vodu, chodím do divadla, na koncerty, jezdím na kole a cestuji. Mailem mohu zaslat svou fotku :) Odepíšu všem :) [email protected] Zn.: 08012014

36

Ahoj, jmenuji se Pavel, je mi 30 let, 192 cm, 95 kilo, mám dlouhé tmavé vlasy, nekouřím, bydlím sám, jsem zaměstnaný, se zbytky zraku, a touto cestou hledám vidící holku z jižní Moravy, ne však pečovatelku ani služku, ale rovnocennou partnerku, se kterou bych třeba časem založil rodinu. [email protected] Zn.: 09012014 Hledám milou, hodnou, věrnou přítelkyni i s mírným postižením, do 37 let, která by chtěla založit rodinu a usadit se v rodinném kruhu. Dítě navíc mi nevadí a nezáleží mi na vzhledu, ale jaká je uvnitř. Je mi 35 let a pracuji v Praze, mezi mé záliby patří příroda, kultura, turistika, sport a další aktivity. Na požádání zašlu svou fotku. Ozve se mi nějaká? dotmen@ seznam.cz Zn.: 12012014 Která žena-nekuřačka, optimistka se zájmem o výtvarné umění a klasickou hudbu, má zájem o společné návštěvy galerií a koncertů v Praze s 86letým dosud aktivním hudebním pedagogem? Věk nerozhoduje, těším se na dopis. [email protected] Zn.: 14012014 43letá žena z Brna, chodící o francouzských holích, by se ráda seznámila s mužem-nekuřákem, přiměřeného věku a podobného postižení. Neboť nikdo nechce být sám. Najdu tě? Pište na tel.: 777 126 509. Budu se těšit :) Iveta Zn.: 16012014 Ahoj, jmenuji se Jirka a jsem z Prahy. Jsem tělesně handicapován a hledám tělesně postiženou ženu nebo dívku k občasným schůzkám. To, co nám darovala příroda, není jen výsada zdravých. A na flirt mají nárok i handicapovaní. [email protected] Zn.: 19012014 Ahoj, jmenuji se Jirka, jsem po mozkové obrně a hledám holku, kamarádku, zatím na psaní SMS a MMS. Kladno, Slaný. Je mi 27 let. Ty musíš být ze Slaného v ID jako já. Prosím napište mi, nechci být sám. Telefon: 720 437 429 Zn.: 20012014 Zdravím! Je mi 40 let, 171/59 v ID, svobodný. Navzdory postižení (RS, horší chůze) se snažím nic nevzdávat a žít normálním životem. Rád plavu, příroda, filmový klub, cestování, procházky, jazyky, knihovna apod. Bydlím sám v paneláku… Hledám usměvavou dívku, partnerku se smyslem pro humor. Vojtěch. [email protected] Zn.: 21012014

Koupím, prodám Prodám Ford Transit 300S HC s plošinou pro vozíčkáře. RV 12/2004, 66 KW, najeto 147 000 km. Nafta. Auto je ve velmi dobrém stavu. STK do 7/2015. Vozidlo je vybaveno dálkovým ovládáním elektrického otevírání zadních dveří, výtahem pro vozíčkáře, elektrickou otočnou sedačkou pro řidiče a ručním ovládáním brzdy. Skvěle vyřešený prostor i pro cestující imobilní pasažéry. Vhodný jak pro rodinu s invalidním členem, tak pro organizace převážející vozíčkáře. Nezávislé přídavné topení. [email protected] Zn.: 09012014

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Nabízím k prodeji téměř novou šikmou schodišťovou plošinu V64 od firmy Vecom zdvihací zařízení. Rok výroby 2010 na nosnost 250 kg, s dálkovým ovládáním, použitá pouze 3x, poté rozebrána a uložena ve sklepě. Pravidelné kontroly od firmy Vecom. Veškeré doklady samozřejmostí. Plošina se dá přizpůsobit jakýmkoli rovně vedoucím schodům. V případě zájmu vám firma Vecom plošinu připevní i připraví k po užití, popřípadě upraví délku podle počtu schodů. Provádí i pravidelný servis a údržbu. PC 225 000 Kč. Klidně mě kontaktujte v případě jakýchkoli dotazů. 736 775 656 Zn.: 10012014 Prodám kalhotky vhodné při úniku moči, Euron Mobi Super a Secret, velikost 100–145 cm, původní cena 375 Kč. Nyní 110 Kč. Tel.: 608 605 064 Zn.: 12012014 Prodám elektrický skútr pro invalidy. Skútr je jen párkrát použitý, ale má nejspíš špatné baterie, nemohla jsem je nabíjet. Prodám za 5000 Kč. cemracka@ seznam.cz Zn.: 13012014 Prosím, najde se ještě dobrý člověk, který daruje za odvoz či za symbolickou cenu prodá polohovací zdravotní postel vč. matrace? Předem děkuji za nabídky a prosím foto do mailu Lunarnice@ seznam.cz Zn.: 15012014-2 Prodám invalidní čtyřkolový vozík – skútr zn. Sterling EMERALD. V záruce – 31. 1. 2015. Cena: 50 000 Kč. Velmi dobrý stav, málo používaný, najeto asi 20 km. Dojezd až 36 km. Rychlost 9,5 km/hod. Kapacita baterie 36 Ah. Dotazy na tel. č.: 605 433 137 (mobil) Zn.: 20022014 Prodám masážní křeslo LM-916A nepoužívané. Dálkové ovládání, masáž ramenou, zad, vzduchová masáž hýždí, stehen a lýtek. Masáž pomáhá při ztuhlém krku, astmatu, necitlivosti paží, bolesti ramen, bolesti břicha, akutních a chronických bolestech bederních svalů, únavě hrudníku a kloubů, průjmu i zácpě, ischias bolestech, pomočování, revmatických bolestech, bolestech krčních obratlů, hypertenzi, nespavosti, impotenci či předčasné ejakulaci, sexuální dysfunkci, hemoroidech, artritidě. V souladu s uvedeným dochází též k celkovému zlepšení energie. Vlastní odvoz z Prahy, ev. dle dohody. Cena křesla 25 000 Kč. [email protected] Zn.: 21012014

Prodám elektrický invalidní vozík Quickie Rumba, ještě v záruce, zakoupen květen 2012, použit pouze několikrát, prodej kvůli úmrtí, vozík se snadno skládá, má nastavitelnou zádovou opěrku, svými rozměry umožní pohyb i ve stísněných prostorách (š. 59 cm, d. 107 cm), výška sedu 49 cm, hloubka sedu 43 cm, cena 50 000 Kč, tel.: 723 230 684 Zn.: 19012014 Prodám kompenzační pomůcku pro neslyšící: Bezdrátová sluchátka PHILIPS SHC 8535, původní cena 1799 Kč, požadovaná cena 1200 Kč, cenu lze přizpůsobit, plus dva balonky na profouknutí naslouchadla ZDARMA Děkuji. Kontakt: Daniela Řezáčová, pracovník v sociálních službách, Svaz tělesně postižených v České republice z. s., Karlínské nám. 12, 186 00 Praha 8, tel.: 224 816 675 www.svaztp.cz Zn.: 15012014-1

nabízím, hledám Nabízím týdenní jednorázovou brigádu s výdělkem až 10 000 Kč. Jedná se o práci s dětmi v oblasti sportu a pohybových herních aktivit (práce je typově podobná jako vedoucí na táboře). Vhodné pro studenty již od 15 let. Požadujeme příjemné vystupování. Zájemci, pište na e-mail a zašlete životopis s fotkou. safi13@centrum Zn.: 07012014 Dobrý den! Kdo mě prosím doučí matematiku pro III. stupeň gymnázií zdarma? Jsem zdravotně postižená a dálkově studuji. Jedná se o pár hodin a vysvětlení, děkuji. Budu ráda za pomoc. Děkuji, Marie: e-mail: dedinova1986@seznam. cz Zn.: 10012014 Cestovatelé, studenti, dobrodruzi, dobrovolníci! Chcete se podívat do světa a pomoci na jednom z humanitárních projektů? Rádi studujete, ale současný typ univerzity vám nevyhovuje? Přidejte se do programu Fighting with the poor – studium na cestovatelské škole v Norsku, cestování pozemní dopravou a průzkum chudoby po cestě do Afriky nebo do Asie, půlroční práce na jednom z humanitárních projektů a závěrečná studia na institutu v Norsku pro obdržení vysokoškolského certifikátu. Minimální požadavky na uchazeče, pokročilá angličtina nutná. dobrovolnici@ drh-norway.org Zn.: 20012014 Hledám spolehlivou upřímnou kamarádku i kamaráda na dopisování, povídání si o životě a případně i k občasným návštěvám z okresu Mladá Boleslav, Liberec, Jablonec nad Nisou i Praha. Je mi 54 let a jsem tělesně postižená. Zájmy: např. příroda, kultura, ruční práce apod. [email protected] Zn.: 20012014 Nabízím kurzy cvičení tradičního bojového umění kung-fu. Je vhodné pro ženy i muže každého věku. Veškeré informace najdete na stránkách www. kungfushaolin.cz [email protected] Zn.: 23012014

Více inzerce na www.muzes.cz


SENSEN ■ Aktivity seniorských klubů přibývají každý den. ■ Speciální školení pro seniorské cvičitele. ■ Samosprávy měst a obcí vítají zájem starších občanů.

V praktické části semináře se cvičitelé učili, jak mají jednotlivé sestavy vypadat.

SENSEN si zimní spánek odpustil Text: Zdeněk Jirků Foto: archiv nadace

N

a jedné stránce můžeme těžko vypsat záplavu informací, které přicházejí z klubů SENSEN, ale i dalších míst, kde se náš projekt rozvíjí. Nejen stále rostoucí Národní kronika, ale i nové a nové aktivity – např. unikátní školení seniorských cvičitelů. Uskutečnilo se pod vedením mistra světa v aerobiku Davida Hufa v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Přes dvacet budoucích instruktorů z našich klubů (Mladkov, Prachatice, České Budějovice, Louny, Prachatice atd.), a také mladí nadšenci fitness, kteří mají zájem pracovat se seniory, se seznamovalo s teorií i s praxí


moderního a užitečného cvičení. Svými zajímavými pohledy přispěla i fyziotera peutka ÚVN R. Kozderková, MUDr. Martin Papáč (specifika cvičení ve vyšším věku), MUDr. Martin Voldřich (první pomoc) a Daniela Hufová (zásady správné výživy). Školení mělo výbornou atmosféru a další pokračování, opět ve spolupráci s o. s. Buď fit, seniore, se zaměří na venkovní aktivity. Noví zájemci jsou vítáni! V Městské knihovně v Praze začal cyklus přednášek mezinárodně uznávaného politologa doc. Petra Robejška o Evropské unii. Pražský Fresh senior klub tak přidává ke svým bohatým aktivitám další kapitolu. V tomto měsíci zavítá do Českých Budějovic CVAK! Prezentace mezigeneračního fotografického projektu, ve kterém se spojila pětice mladých fotografů s foto-

Společné cvičení ukázalo, jak lze mladší a starší generaci příjemně propojovat.

kroužkem K.A.F.E. z našeho partnerského seniorského Centra Elpida, je zajímavou ukázkou fotografických souborů zaměřených na aktivity starších lidí a jejich chuť do života. Výstava bude putovat po dalších místech. A ještě jednou pozoruhodné foto – vnuk nalezl fotografický archiv svého dědy. Praha, Galerie Školská 28, až do konce března. Diskutujeme o našem webu a rádi bychom zejména Národní kroniku zpřehlednili a nabídli vám nová témata. První už máme – podívejte se do rodinných archivů, krabic, starých kufrů a zkuste najít unikátní doklady, dopisy, fotografie nebo upomínky na vaše předky, kteří prošli první světovou válkou. Uvítáme také dokumentaci osudů pomníků spojených s touto strašnou událostí. Setkali jsme se přátelsky, ale také pracovně, s představiteli Svazu měst a obcí. SENSEN se jim opravdu líbí, a zejména vítají, že senioři nechtějí jen lepší služby a péči, ale rádi by pomohli s řešením nejrůznějších místních problémů. Brzy na našem webu najdete rozhovor s předsedou svazu s praktickými náměty na spolupráci právě s vaší samosprávou. Hezké jaro! 

37

Křížovka O CENY



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v dubnovém čísle?

❛ Zamyšlení českého aktivisty indického původu Kumara Vishwanathana nad koncepcí sociálního bydlení na Ostravsku.

❛ Koncept dětského kočárku ze Švédska, který je určen rodičům na vozíku.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Kdo čte Můžeš, má přehled Luštitelé – výherci: Mobilní telefon: Marie Šímová Vančurova 276 346 01 Horšovský Týn

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva DVD s českými filmy 38

DVD 2x Počestné paní pardubické David Michalec Hedvika Kunzová Školní 134 Brníčko 151 687 34 Uherský Brod 3 789 75 Brníčko u Zábřeha

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. března na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].



www.muzes.cz


●

12 / 20 13

●


www.muzes.cz



●

1/2014

●



Studenti z Janských Lázní? Pohodáři!

Kristýna Ševčíková: Nesedím doma v depresích, že nemám partnera


www.muzes.cz

●

2 /2014

●


Švýcarský úspěch českých vozíčkářů v curlingu

strana 18

strana 10


www.muzes.cz


●

3/2014

●


Největší paralympijská naděje na medaili strana 18

strana 16

M12_2013.indd 1

11/12/2013 9:21:05 AM

M01_2014.indd 1

12/16/2013 9:22:10 AM

M02_2014.indd 1

Děkujeme našim předplatitelům za to, že nás pravidelně čtou a jsou věrni časopisu, který přináší lidem s postižením a všem těm, kteří se jim snaží pomáhat, užitečné informace.

5 důvodů,

proč si předplatit časopis Můžeš:

❛ Doručování pravidelně první den v měsíci. ❛ Nemalá finanční úspora. ❛ Přístup do archivu článků. ❛ Soutěže a dárky. ❛ Stálý přehled o právních úpravách týkajících se lidí s postižením.

1/17/2014 10:14:09 PM

M03_2014.indd 1

2/12/2014 11:31:22 AM

Největší paralympijská naděje na medaili strana 18

Recommend Documents