Nejsme líní, třídíme odpad, nebo-li jak jsme začali a jak to bylo dál

_________________________________________________________________________ Občasník ZŠ Krčín Speciální číslo

Nejsme líní, třídíme odpad, nebo-li jak jsme začali a jak to bylo dál… Den Země aneb naše odpadkové koše Den Země „slaví“ každý po svém. Ovšem my jsme ho v loňském roce strávili u spousty úkolů, které nás naučily, proč je dobré třídit odpad a jak se to vlastně dělá. Dnes už víme, proč je tak důležité třídit odpad, zjišťovali jsme mezi sebou, jak nakládáme s odpady doma, jestli známe symboly na obalech, co se děje s odpadem dál, jak se zpracovává vytříděný odpad. Hlavní ale je, že jsme začaly odpadky ve škole důsledně třídit. Od toho dne pravidelně vynášíme modré koše na papír a žluté na plast. O hnědé se směsí se starají paní uklízečky. A co na to koše? Rozhodně se radují, protože modré a žluté se každý den podívají po škole až ke vchodu u tělocvičny, kde služba koše vysypává do připravených pytlů, které pak končí v příslušném kontejneru.Proto jim také hnědý koš závidí. A občas, když do modrého koše někdo hodí obal od sušenky a do žlutého papír nebo nesešlápnutou pet-láhev, se jim posmívá. To, že odpadky končí v nesprávném koši, se naštěstí moc často nestává, protože všechny koše se pyšní cedulkami, co do nich patří a co ne. Každý koš je rád, že může být ve škole, kde se třídí odpad a kde dostane to, co má. Radují se z každého odpadku, který je vyhozen správně. Proto my jim trochu té radosti dopřáváme a snažíme se třídit správně. Protože to, co děláme , je dobré a pomáhá to přírodě. Jana Kvirencová 8.A

Created with novaPDF Printer (www.novaPDF.com). Please register to remove this message.

Velké „papírování“ Jednou z našich aktivit je dvakrát do roka sběr starého papíru, který probíhá za pomoci Rady rodičů. Přispět může každý, kdo má chuť a náladu. A chuť a náladu většina má, protože žádná třída nevyjde s prázdnou. Z utržených peněz se vždy investuje do vybavení školy (naposledy to byly nové koše na třídění odpadů) a část získají třídy do svých fondů. Záleží samozřejmě na počtu nasbíraných kilogramů na žáka. Třídy použijí utržené peníze nejčastěji na školní výlety. Také se z nich ale přispělo na projekt pomoci Kambodže. V poslední době je ale náš sběr papíru vážně ohrožen. Sběrny nemají o papír zájem. Takže budeme doufat, že se to zlepší. V každém případě se budeme snažit sbírat papír dál, nebo alespoň u nás ve škole bude končit v modrém kontejneru na papír. Baškovská, Petruželová, Králíčková, Havránková 9.B

Dnem Země nic nekončí – právě naopak Žáci se pustili do průzkumu terénu. Zjišťovali a zdokumentovali místa, kde se nacházejí kontejnery na tříděný odpad v blízkosti naší školy. Volitelný seminář tvůrčího psaní zase vyrazil do ulic zjistit, jaké znalosti o třídění odpadů mají občané města, jaké mají zkušenosti a zda se město stará o to, aby odpady mohly být tříděny. Naši reportéři vyzpovídali i některé pracovníky městského úřadu, nezapomněli ani na odbor životního prostředí. Výsledkem byla zpracovaná statistika, ze které vyplynulo, že město o třídění odpadů dbá, občané leccos vědí, i když sem tam nějaká mezírka byla. Ve vestibulu školy se objevily výtvarné práce dětí na toto téma. Pravidelná úterní žákovská hlášení školního rozhlasu čas od času připomenou: Nebuďte líní a třiďte odpad!


A co na to odpadkový koš? „Cože?“ řeknu si v rozespalém stavu, když do skladu přijelo velké nákladní auto. Do té doby jsem spal, poklidně spal a teď mě probudí takovéhle řinčení. Ostatní křičí: „Co se děje?“ Ukládají nás do auta. Hlavou mě letí myšlenka: Kam mě vezou? Co se mnou budou dělat? To nikdo, ani já, netušil. Bál jsem se o svoji krásnou modrou barvu. Doufal jsem, že dojedu v pořádku. Auto zastavilo. Přede mnou se objevila velká žlutá budova. Byla to škola. Základní škola Krčín v Novém Městě nad Metují. Postavili nás do velké vstupní místnosti, kde jsme čekali, co s námi bude. Pak přišlo pár lidí, kteří měli v rukách podivné kartičky, které nám všem nalepili na víko. Jelikož jsem modré barvy, dostal jsem cedulku s nápisem PAPÍR a pod tím bylo napsáno, co se do mě může házet a co ne. Když jsme měli všichni správné označení, seskupili nás do trojic, vždy modrý, žlutý a hnědý koš. Začali nás postupně roznášet po schodech nahoru. Já, se svými dvěma kolegy, jsem skončil v 7.A. Protože nás přivezli v pátek, museli jsme počkat do pondělí, co se bude dít dál. V pondělí se do třídy nahrnuly děti, které se o nás měly starat. Ani se moc nepodivují, co tady děláme, asi nás čekaly. Házejí do nás odpadky a první týdny nás opravdu pečlivě každý den vynášely. Za čas se začaly dít věci. Nejen že nás přestali pravidelně vynášet, ale některé odpadky nebyly vyhazovány do toho správného koše. Víkem mně také někdo bouchnul tak, až jsem poskočil. Naštěstí zasáhli učitelé, a vše bylo zas dobré. Během krátkého času jsem se ve třídě zabydlel a jsem tady rád.

Veronika Kotlářová 9.B


Ahoj, já jsem odpadkový koš. Vhazují se do mě papírové výrobky. Mám modrou barvu, jen ucho je černé. Protože jsem koš na papír, měly by se do mě vyhazovat noviny, sešity, papírové odstřižky, krabice a obálky. Ale nepatří sem ubrousky na ruce, znečištěné kapesníky a voskovaný papír. Zapojil jsem se do projektu „čistá škola“, který spolufinancovalo Město Nové Město nad Metují. Většinou v půl dvanácté chodím na procházku. S dětmi jdeme k tělocvičně, kde mě vysypou a pak zase odnesou zpět. Stojím ve třídě vedle mých kamarádů – Žluťáska a Hnědáska. Loučím se s vámi Váš Modrásek PS: Třiďte odpad! Natálie Macáková 7.B a Petra Koudelková 8.A

Dozvěděli jsme se, co se děje s vytříděným plastovým odpadem Sedmáci ze školy v Krčíně měli tu možnost navštívit firmu Transform a.s. v Lázních Bohdaneč. Sem se sváží, třídí a znovu zpracovává plastový odpad. Bylo nám poskytnuto mnoho informací o tom, jak tady třídí plastový odpad a jak ho dále zpracovávají. Nejprve nákladní auta přivezou už vytříděný nebo komunální odpad. Ten tu nejprve prochází válcem, v kterém jsou drobné díry ,kterými propadávají drobné kamínky , štěrk a další hrubé nečistoty. Dále se z odpadu vytřiďují plastové láhve, které tato třídírna neumí zpracovat, protože zde není stroj, který dokáže vyvinout takovou teplotu na roztavení lahví. Z plastu se dále dělá drť, která se taví v obrovských hlučných nádobách. Z roztavené hmoty se nadále vyrábí např. protihlukové stěny nebo laťky na lavičky. Kromě velkého zápachu a hluku se nám exkurze líbila, protože jsme se přesvědčili, že i odpad se dá znovu zpracovat a výhodně využít. Připomněli jsme si tak, jak je důležité třídit odpad a že projekt Čistá škola, který u nás proběhl v loňském roce a na který jsme tak navázali, smysl měl. Přesvědčili jsme se , že tříděním odpadu pomáháme chránit naše životní prostředí. Napsaly žákyně 7. tříd:Denisa Hrnčířová Kristýna Novotná


Neuskutečněný rozhovor neskutečných novinářů (Víme, že nejsme všichni vzorní!) Jsme právě v nově utvořené MŠ a ZŠ Krčín v Novém Městě nad Metují a paní školnice nás odmítá pustit dovnitř. Dlouho se jí snažíme vysvětlit, odkud a za jakým účelem přicházíme. Vysvobodí nás až příchod paní ředitelky, která nás vítá s úsměvem na tváři. Nyní sedíme v útulné kanceláři ředitelky školy. Domlouváme se na postupu a shodujeme se, že začneme u nejvyšších ročníků. Vtom se rozrazí dveře a do ředitelny doslova vlétne udýchaný, očividně rozčilený učitel. „Představ si, Jano, že v 9.A rozbili koš! Někdo urval víko.“ Sípá rozzlobený učitel. Po krátkém rozhovoru kantorů je jasné, že se naše první interview bude konat v 9.A. Ředitelka nás vede do druhého patra a již ze schodiště slyšíme příšerný hluk.Vstupujeme do místnosti a ihned nás do tváří uhodí zkažený vzduch. Po krátkém přemlouvání se přihlásí jeden žák a rozhovor začíná… R: Jaký je tvůj názor na tři odpadkové koše ve třídách? Ž: (žák usilovně přežvykuje žvýkačku) No… Hlavně když je tady ten na tu směs, že mám kam házet žvejky. Jinak to teda moc nepociťuju, prostě mě neba to furt vynášet. R: Vzpomínáš si, co jste dělali na Den Země? Ž: No Tak mně šlo hlavně vo to, že sme se jako ulili, ale zas nám nemuseli cpát takovejch těch listů. R: Myslíš, že je na škole dostatečné množství košů: Ž: Tak mě to je tak nějak jedno, no. Bych tu hlavně uvítal nějakej automat. R: Právě jste tu rozbili jeden odpadkový koš. Jak se to stalo? Ž: Já nevim, byl sem na chodbě. Naší další destinací je třída 7.B, jenž se nachází hned vedle 9.A. Právě zazvonilo na přestávku a všichni se vyhrnuli na chodbu. Ve třídě zůstala jediná žákyně, která se pilně připravuje na následující hodinu. S rozhovorem okamžitě souhlasí. R: Co si myslíš o třídění odpadu na škole? Ž: Já s tím naprosto souhlasím, je to chytrý nápad R: jaký je postoj tvých spolužáků k třídění odpadu ve škole? Ž: (žákyně se nervózně rozhlíží po třídě) Víte… Já bych to asi nesměla říkat. R: Neboj, nemusíš jmenovat. Ž: Dobře. Spolužáci tomu nevěnují absolutně žádnou pozornost! Já jsem naopak vášnivá ekoložka a třídění odpadu se věnuji i doma. Jen co odcházíme ze 7.B, nahrne se dovnitř skupinka dětí. Slyšíme tupou ránu a křik: „Naval úkol, šprtko!“ Pomalu se procházíme po chodbě a odchytneme si jednoho žáka. Trefili jsme se zrovna do redaktora školních novin z 8.A, S rozhovorem souhlasí a my hned začínáme s první otázkou. R: Ve škole máte nový kontejner, víš jaký to je? Ž. Jó, vy myslíte náš konťák. No to je samozřejmý, že vím, o co jde.. R: A víš, k čemu slouží? A jak se správně jmenuje? Ž: Jasně. Je to E-box a slouží k vyhazování staré, rozbité elektroniky., samozřejmě jenom té, která se vejde do otvoru


Děkuji za rozhovor a pokračujeme dál. Právě zazvonilo na hodinu a my se chystáme do 6. třídy, o které nám bylo řečeno, že si pro nás připravila krátké představení. Ve třídě je připraveno mnoho rekvizit a my se jen usadíme a posloucháme. Plast: (chlapec s blond vlasy ve žlutém obleku) Představte si, přátelé, že do mě dnes někdo hodil papírový kelímek! Papír: (tmavovlasé děvče v modrém oblečení) Já jsem na tom stejně. Do mě zas dnes někdo hodil šlupku od banánu. Směs: (chlapec větší postavy v hnědém přestrojení) To ale není nic proti tomu, co se stalo mě! Do mě dneska hodili nesešlapanou PET láhev! Plast: Ó, to taky nemám rád, ale moc často do mě PET lahve nevhazují. Papír: Jak to? Vždyť jsi přece odpadkový koš na plasty! Směs: Ano, papír má pravdu, jenže nikdo neví, na jaký odpad vlastně sloužíme! Papír: Tak co budeme dělat? Plast: Mám nápad! Pořídíme si samolepky na naše víka, aby si nás už děti nepletly. Směs: To je výborný nápad! Jdeme pro ně! O rok později… Papír: Tak co, jak fungují samolepky? Plast: Skvěle, už do mě nikdo nevyhodil to, co do mě nepatří, a také mě pečlivě vynášejí. Směs: Já si také nemůžu stěžovat, sice do mě občas spadne něco, co tam přesně nepatří, ale dá se to přežít. Papír: A jaké z toho plyne ponaučení? Všechny koše: NEBUĎTE LÍNÍ, TŘIĎTE ODPAD! Ačkoli se někteří žáci (většinou starších ročníků) nestaví k třídění odpadu úplně zodpovědně, myslíme si, že jsou všichni schopni táhnout za jeden provaz a společně vytvořit dobré podmínky k třídění odpadu na této škole. Tereza a Lucka


Nejsme líní, třídíme odpad, nebo-li jak jsme začali a jak to bylo dál

Recommend Documents