03
nehemia
2016
Nehemia info Irák Čtyři milióny uprchlíků Misie mezi dětmi Ukažme dětem, jak zvítězit nad zlým Ukrajina Smíření P. Golub Z temnoty do světla S. Raszka Zázraky na Ukrajině nu ˇ nášíme zmeˇ pri ˚ ivotu do lidských ž
2
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Projekty Nehemia a seznam variabilních symbolu˚ 1000 1001 1002 1003 1004 1006 1009 1101 1120 1202 1203 1204 1301 2000 2101 2102 2104 2301 2302 2501 3000 3301 3302 3102
Humanitární projekty Fond náhlé pomoci Humanitární sbírka Lékařská pomoc dětem Perské Bible Obnova dětského domova Slavjansk na Ukrajině Ukrajina – uprchlíci Kavkaz – Kráva do každé rodiny Ukrajina – dětské domovy Děti Etiopie – Kofele Děti Tanzanie – Masajové Děti Etiopie – Jimma Severní Korea – pekárna Misionáři Ukrajina, Balkán – Václav Bednář Bosna a Hercegovina – David Slovensko – Jan Bihári Vretonkovi – Asie Misijní práce mezi persky mluvícími Austrálie – Thomas a Marcela Hemphilovi Projekty praktické pomoci Izrael – obnova lesů na Karmelu Terénní vůz pro Hamida Pracovní výjezd do Moldavska
4000 Rozvoj krátkodobé misie
náš sponzor
quantum solidum cz
Irák
Irák
ˇ ˇ milióny uprchlíku˚ ctyri
Centrum pojištění, odborníci na Vaší straně
www.insia.cz Redaktor Miroslava Cásková Adresa redakce Nehemia Info Selská 29, 736 01 Havířov-Bludovice Česká republika Telefon 595 173 715 E-mail
[email protected] Ředitel 739 584 117
[email protected] Kancelář 739 584 118
[email protected] Účetní 739 524 877
[email protected] Web www.nehemia.cz Facebook facebook.com/NehemiaCZ Twitter @NehemiaCZ Flickr flikr.com/nehemiacz
5000 Podpora národních církví a pastorů 5101 Ukrajina – pastor Pavel Golub 5102 Ukrajina – pastor Michail Balko 5103 Ukrajina – pastor Konstantin Melnik 5104 Chorvatsko – Dohnalovi 5201 Etiopie – evangelisté TFM 5301 Čína – Bible pro Čínu 5302 Jakutsko – Ilja a Aňa 6000 Správa projektů a provoz organizace 6004 Neurčené dary 6410 Mzdy a dotace na mzdy 6412 Mzda Leoš Cásek 6413 Mzda Danuše Bednářová 6414 Mzda Miroslava Cásková 6415 Mzda Benjamin Wojnar 8000 Servisní podpora misie Stěhujete-li se nebo máte-li změněnou adresu, dejte nám prosím včas vědět a napište 8104 Vzdělávací kurzy a akce nám svou starou i novou adresu, abychom vám mohli i nadále zasílat Nehemia Info. 8201 Časopis Nehemia INFO Platby v ČR: Citfin Praha • číslo účtu: 1057340/2060 (účet bez bankovních poplatků) Na tento účet je možné zasílat dary i v jiných měnách než jen v CZK (USD, EUR, GBP aj.).
Pokud bydlíte na Slovensku, nejlevnější cestou, jak podpořit projekty, je poslat peníze na účet Tatra banky:
ČSOB Havířov • číslo účtu: 100113352/0300
Při těchto platbách se neplatí žádné mezinárodní bankovní poplatky!
platba v eurech • č. ú. 292 386 4527/1100, var. sym. 1057340 platba v US dolarech • č. ú. 282 981 7791/1100, var. sym. 1057340
Bagdád Leoš Cásek Válečný konflikt sužující dnešní Irák vyhnal z domovů více než 4 miliony lidí. Z toho dva miliony byly nuceny odejít do zahraničí. Největší počet Iráčanů, cca 1,4 mil., našlo útočiště v sousední Sýrii. Avšak tímto jejich utrpení nekončí. V okolních zemích čeká na irácké uprchlíky mnoho překážek toho, aby vedli "normální” život. A návrat do domovské země je pro většinu z nich momentálně zcela nemožný z důvodu bezpečnostní situace. Více než 2 mil. lidí hledá útočiště v rámci samotného Iráku. Jen v Bagdádu, hlavním městě Iráku, bylo v letošním roce evidováno víc než 1,7 milionu uprchlíků, to jak z řad křesťanů tak i Jezídů nebo sunnitských muslimů. NF Nehemia v tomto regionu pomáhá od roku 2013 a to ve spolupráci s místním sborem NLC. Naši spolupracovníci, kteří fungují výhradně na dobrovolné bázi, pomáhají více než 500 rodinám. Rodiny měly možnost si z dotací nakoupit základní potraviny. Práce v Bagdádu, kam směřuje naše pomoc, je hlavně psychicky náročná. Pastor Jules s manželkou a celým týmem se uprchlíkům věnuje už více než 3 roky. Jsou přetížení, ale šťastní, že těmto lidem můžou i prostřednictvím darů z ČR pomoci. Dokonce jsou na jednu stranu i vděční, že tato tíživá situace nastala, protože je neuvěřitelně spojila. Spojila je dohromady i s lidmi, se kterými nebylo možné najít společnou cestu. A lidé jsou vděční, že našli úkryt a zastání, někoho, kdo jim podal pomocnou ruku a nasytil je, poskytl přístřeší i oblečení. Zároveň mnozí z nich našli skutečnou naději v Kristu. Kristus se stal skutečnou pevnou
skálou, o kterou se mohou opřít. V těžkostech jim vysvitlo světlo, které nikdy nepohasne. Pomoc začíná zajištěním potravin, vody, léků až po provoz kliniky, kde jsou uprchlíci ošetřováni zdarma. Na začátku roku 2015 Správní rada NF Nehemia jasně deklarovala, že chceme v pomoci pro Irák pokračovat dlouhodobě. Především proto, že největší vlna solidarity většinou skončí tak rychle, jak rychle začne. Spolu s vámi jsme od roku 2013 odeslali na pomoc iráckým uprchlíkům
2,8 mil. korun. Děkujeme i všem, kdo se zapojili do loňské Vánoční sbírky určené na nákup vitamínových balíčků. Celkový výtěžek činil 264 438,- korun. Díky za vaši ochotu! Leoš Cásek Pro pomoc Irákupoužijte, prosím, číslo účtu 1057340/2060, VS 1002.
3
4
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Misie
Tanzanie
ˇ Vsechno mohu v Tom, který mne posiluje
Tanzanie
ˇ Nová posila z CR
Vretonkovi Dačice
Leoš Cásek V září letošního roku se chystá do Tanzanie odjet nová posila z České republiky! Anežka R. (AC Brno) vyjede na půlroční misii do tanzanské Bukoby, aby posílila místní tým především v práci s domorodými dětmi. Stane se tak vítanou pomocí v mateřské a základní škole, kterou na tomto místě již dlouhá léta provozuje německá AVC/Nehemia. Dále se zaměří na práci v dětském centru pro sirotky, kde před pár lety velice úspěšně působila Katka Wimberly (Žurková) a později i Daniela Alenaidová (Slováčková). Obě misionářky zde zanechaly nesmazatelný otisk v životech místních lidí, především pak dětí. V současné době máme naplněných pouze 20 % celkového rozpočtu. Pokud máte touhu Anežku v její vizi podpořit a zapojit se tak do misie mezi dětmi v Tanzanii, použijete prosím číslo účtu 1057340/2060, VS 2303. V případě, že se chcete stát součástí podpůrného týmu, kontaktujete naši kancelář.
Daruvar
ˇ Mé mesto zaslíbené Václav Bednář AC Havířov Daruvar je krásné lázeňské město s velkým procentem českých přistěhovalců, kteří se sem přestěhovali hlavně v 19. století. V chorvatském Daruvaru jsem nyní strávil 6 týdnů. Učím se chorvatský jazyk, sžívám se s lidmi a kulturou. Náš sbor mne sem vyslal, abych pomáhal malému letničnímu sboru, který má dvanáct členů. Ale bohužel ani tak nechodí všichni. Přes týden se jich schází méně, v neděli však dochází na bohoslužbu i lidé z jiných sborů. Jednou jsem na středečním shromáždění mluvil o zasévání. Pozváno bylo hodně lidí, z nich však přišla jen jedna žena. Říkal jsem jim, že než zasejeme, musíme tu půdu dobře prokypřit, a pak můžeme zasévat. Takže než řekneme lidem o Ježíši a než je pozveme do církve, bylo by dobré se za ně modlit. V ten správný Boží čas je pak přivést do společenství. Modlíme se, aby nám Pán Bůh ukázal na lidi, kterým máme říct o Kristu. Modlíme se, aby nám Pán Bůh letos přidal aspoň 3 nové učedníky. Služba v Daruvaru není jednoduchá. Setkávám se s lidmi a všichni se mě ptají, proč jsem k nim přijel. To je dobrá příležitost, jak s nimi hovořit o Ježíši. Zatím nejčastěji vedu rozhovory s paní knihovnicí Fanynkou. Modlíme se za ni, aby jí Pán otevřel srdce a zatoužila Ho poznat. Modlete se i za nás, abychom s radostí a smělostí lidem svědčili o Něm. Bůh vám žehnej. Pokud byste chtěli podpořit službu V. Bednáře prosím použijte číslo účtu 1057340/2060, VS 2101
Rok 2016 je pro nás přelomový hned v několika oblastech. V rodinném životě je nejdůležitější zprávou to, že se nám v polovině listopadu narodí miminko, na které se všichni moc těšíme. Tato radostná zpráva oddálila náš plánovaný výjezd pro tento rok na ostrov Mindanao na Filipínách, kde jsme měli jet na 3 týdny vyučovat laické pastory a služebníky. Tento výjezd se posune na leden či únor roku 2017. Nicméně Roman pojede na přelomu srpna a září na 2-3 týdny vyučovat misiologii na biblickou školu do Kambodže, na které jsme před rokem vyučovali. Tím, že jsme se od ledna stali vedoucími stanice v Dačicích a Slavonicích a Roman dostal zázrakem práci na stavebním úřadě v Dačicích, jsme museli omezit vyučování na biblické škole v Kolíně a soustředit se pouze na vyučování na pobočkách v Brně a Českém Těšíně. Kromě toho všeho jsme v listopadu 2015 ve víře po modlitbách koupili větší byt, který jsme začali rekonstruovat, a stále se na něm pracuje. Být vedoucím stanice, potažmo jakýmkoliv vedoucím, je vždy spojeno s výzvou a velikou zodpovědností, kterou si momentálně uvědomujeme. Mít intenzivnější modlitební život a být veden Duchem svatým je obzvlášť zapotřebí. Když při tom předěláváme náš nový byt, připadáme si jako muži, kteří za doby Nehemiáše „jednou rukou konali práci a
a druhou drželi oštěp“. Prakticky to znamená, že jsme v situaci, kdy své síly musíme rozdělit mezi práci, službu, rodinu, misijní činnost a rekonstrukci bytu. Celá rodina se těší na to, až tato poslední část odpadne a my se budeme moci plněji věnovat tomu, do čeho nás Bůh povolal. Kdykoliv se poohlédneme zpět, vidíme, že chození s Bohem je ta nejdobrodružnější cesta, po které člověk může jít. Překonávat doslova moře, poušť, hory a skály, stejně jako zimu či horko (viz foto), stejně jako mít probdělé noci, nedostatek spánku, stresové situace, vyčerpání a zároveň i odpočinutí, načerpání, radost z Božích doteků a zakoušení Jeho zaopatření nám dává lepší pochopení slova apoštola Pavla, který ve Fp 4,12-12 píše: „Umím se uskromnit a umím mít i nadbytek. Do všeho jsem zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek.“ A všechny tyto zkušenosti vedou nejen apoštola Pavla k tomuto nádhernému vyznání: „Všecko mohu v tom, který mne posiluje.“ Počátkem tohoto roku jsme se spolu s dalšími vedoucími rozhodli, že jako stanice budeme finančně a modlitebně podporovat dva misijní projekty (studentku na biblické škole na Filipínách a práci jednoho pastora a sirotků ve Rwandě). Měsíc duben byl misijní měsíc, ve kterém jsme každou neděli zdůrazňovali důležitost misie jako Božího plánu pro každého křesťana. Bůh se svým požehnáním neotálel a postavil se za naše rozhodnutí tím, že nám nečekaně snížili o 2/3 nájem ve Slavonicích, kde se v neděli setkáváme. Přitom jsme na pravidelných misijních sbírkách začali vybírat více než obvykle. Toto je jen počátek daleko větších věcí, které pro nás Bůh připravil. Jsme 100 % přesvědčeni a ze svých vlastních zkušeností víme, že Boží princip zasévání a sklízení platí, a zvláště, když se jedná o misii. Věříme tomu, že Bůh touží, aby každý sbor a stanice dal Jemu k dispozici alespoň desetinu svých lidí ze sboru na misii a maximálně misii podporovali. Jako vzor nám mohou sloužit desátky. V Kristu Roman, Rut, Lukas a (?) Vretonkovi Pokud byste rádi podpořili dílo a službu manželů Vretonkových, použijte prosím číslo účtu 1057340/2060, VS 2301
5
6
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Slovensko
Slovensko
ˇ Ukazme detem, jak zvítezit nad zlým! ˇ ˇ Igor Rosa Slovensko
Všichni jsme byli dětmi a mnozí z nás děti budou mít a zbytek už děti máme. Zde je zkrácený seminář Igora Rosy, kterému služba dětem změnila život… Ke službě dětem není potřeba nic výjimečného, může jim sloužit každý z nás, stačí je jen milovat a přivést je k Ježíši, nic lepšího jsem nepoznal. Víme také, že každý pozemský otec má své limity. Jsme pouze lidé, a tak buďme vděční za to, co jsme dostali a ten zbytek co nám chybí, nám chce Bůh doplnit. Lásku, kterou potřebujeme, nám je schopen dát jedině Bůh - Otec. Dlouho mi ležela v mysli jedna věta, kterou Ježíš řekl: „Nebraňte dětem, aby ke mně přicházely, neboť takovým patří nebeské království. I tenkrát to pro ně bylo velmi důležité, aby se Ježíš
ženu a ve chválách se dětí Bůh tak dětí dotkl. Proto nebraňme dětem, neklaďme před ně překážky. Nebraňme dotýkal, že činily pokání, byly naplněny Duchem svatým a tehdy mi Bůh řekl: jim, aby přicházely k Němu. Často se „Vidíš to? Neštiť se dětí, nejsou to jen ptám, jestli program a aktivity, které děti, je to můj lid, moje ovečky. Já je děláme, jsou opravdu to, co je k Němu chci zachránit.“ Tam jsem hluboce dovede. pochopil, že evangelium a Duch svatý Stejně jako mají děti rády, když si je pro všechny, tedy i pro děti. Tam Bůh můžou hrát se skutečnými věcmi, ne navždy změnil můj život. Pak jsem se jen s plastovými hračkami, tak stejně ale musel naučit, jak s dětmi pracovat a reagují, když dostanou skutečné jak jim rozumět. evangelium, ne jen nějakou náhražku. Investujeme také do dětí a mládeže Rozeznají to děti, dospělí i Duch svatý. tím, že je učíme, jak sloužit Děti mají stejného Ježíše jako Musíme dětem malým dětem, pomáhají dospělí, pro ně není o nic nám na táborech a tím si menší ani větší. A pro Ježíše ukázat, jak vychováváme nové vedoucí, věkový rozdíl nehraje žádnou zvítězit nad máme i biblickou školu pro roli. zlým. dětské služebníky. Na táboře To nejkrásnější, co jsem od se opravdu můžou zapojit všichni a je Pána dostal, kromě své rodiny, se stalo zde prostor pro jakékoliv obdarování. právě na dětských táborech, ke kterým Opravdu toužíme po tom, aby děti jsem se kdysi dostal jen „náhodou“. skutečně uvěřily v Ježíše Krista, Zaskakoval jsem za svou nemocnou
přemýšlet ve stylu, až vyrostete, tak znovuzrodily se, vydaly Mu svůj život uvidíte, pak si pochutnáte na dobrotách a zakusily na táboře skutečnou Boží ze stolu. To ne! Zemřely by dřív, než přítomnost a zapojily se do služby už by vyrostly. Musíme jim dát vysoké jako děti. Často se setkáváme s dětmi, stoličky, aby mohly sedět s námi! které znají kdejaký verš z Bible, ale Ony chodí vedle nás a učí se od nás. nikdy se skutečně nesetkaly s Bohem, Musíme jim pomoct, aby už a na těchto táborech zažijí Raději se zatvrdí, od malička mohly jíst ze stolu, to, čemu věří. už odmala je formujeme, aby Myslím si ale, že počátek než aby byly si dobře zapamatovaly, co se celé služby je ve chvíli, zatraceny! děje. Někdy si my sami musíme kdy nás Bůh zavolal sloužit sednout na dětskou stoličku, abychom dětem bez předsudků. Kdy jsme pochopili, co děti potřebují a co vidí. A pochopili, že dal všem, kteří Ho přijali, přemýšlet, jaký obraz dáváme našim moc stát se Božími dětmi, a uvědomili dětem. Musíme tedy o tom přemýšlet, jsme si, že to není až od dvanácti let a jak s nimi sdílet naši víru, jak se s nimi výše. Došlo mi, že Duch svatý byl dán sdílet to, čemu věříme a musíme se všem a ne jen dospělým, ale i dětem s nimi sdílet jako rodina. (ne až vyrostou). Často děti kolem dvanáctého věku V 1. Jan 2,12-14 píše do sboru: „Píšu vám, děti, že jste poznaly Otce a že jsou odcházejí z církve. Říkají: „Doteď to bylo o ničem, a teď si to udělám po svém!“ vám odpuštěny hříchy." Musíme si na to dávat pozor. Jan opravdu psal skutečným dětem, ne Děti s probuzeným svědomím jsou jen symbolicky a píše jim o ujištění, že velmi citlivé na vinu, a pokud nenajdou jsou jim odpuštěny hříchy. Probuzené Spasitele, mají neúnosné trápení. děti ví, co je hřích, co je tíha hříchu Obviňují se. Jejich svědomí je usvědčuje a vina. A bez Ježíše není odpuštění a trápí a raději se zatvrdí, než aby a bez Ducha svatého není moc být žily s vědomím, že jsou zatraceny. duchovními dětmi. Zkuste si vy sami Děti potřebují ujištění o odpuštění. dospělí se z vlastní síly vyhýbat zlému, Potřebujeme budovat jejich víru, díky když víte, co je dobré a co je zlé. Kdo které budou mít jistotu, která bude z nás to dokáže a jak dlouho? A tak ani z Ducha svatého. Aby jednou ústa dětem nemůžeme říci buďte hodné a přetékala tím, co je v nitru. nehřešte, pokud jim neukážeme, jak Potřebujeme si sloužit navzájem, zvítězit nad zlým a jak porazit Pán tohoto aby se synové nepostavili proti hřích. Ony samy potřebují ujištění, že jsou jim odpuštěny světa nečeká, otcům, ale aby Duch spojil hříchy a že jsou Božími dětmi. až vyrostou... generace mezi sebou. Mrzí mne, když mladí nechtějí poslouchat Jistotu, že jsou Bohem přijaty. staré lidi a sám se ptám, kde to vzniklo? To je pro děti specifické. Starší lidé jsou sponzoři mladých, a Každý věk je jiný, a Bůh rozumí to rád vidím. Mladé služebníky nám každému. Děti mají své specifické nepřinese čáp, jsou to děti, které problémy, které potřebujeme s námi sloužily. naplňovat. Je však velice důležité, aby Nečekejme, až děti vyrostou, aby se cítily součástí církve, stejně tak vše pochopily. Svět také nečeká, až vítané, chráněné a požehnané. vyrostou a pochopí. Pán tohoto světa Pochopil jsem, že nemůžeme se je snaží zabít už v lůně matky a stále na ně útočí. Pokud ho pustíte do církve, aby vám děti do dvanácti let uspal,
7
pak už je nevzbudíte. Už budou pryč. Nemůžeme je obrátit násilím. Neočekávejme od nich, že budou v církvi, jen aby nerušily a chovaly se slušně. Ony potřebují vědět, že je v církvi misie i pro ně. Naše očekávání by mělo být o tom, že poznají Spasitele. Děti jsou úžasný dar a my musíme hledat způsob, jak se jim věnovat. A pokud je přijmete jako své ovečky, tak pastor zjistí, že sbor je větší. Nejednou se nám stalo, že nám pro službu nabídli podmínky, které jsou přece pro děti dostačující. Aparatura, prostory… Ale vždyť přece máme všichni stejného Boha, děti cítí, co je opravdové. Opravdové, kvalitní chvály, ve kterých děti spontánně vplouvají do Boží přítomnosti, protože je jim jasné, že sloužíme živému Bohu. Děti mají v církvi své místo, jsou to naši učedníci Boží. Dokud O děti ve sboru se děti v našem sboru nebyly znovuzrozené, začneme skutečně tak o ně dospělí nestáli. zajímat, až když Když se pak obrátily, se obrátí. A to je najednou se o ně začali špatně! zajímat. A tak by to nemělo být. Dneska je pro naše děti dostupné veškeré zlo. Peklo doširoka otevírá svou tlamu a mnozí nevěřící bojují o své děti, aby jim dali do života něco hodnotného, a mnohé programy můžeme nabídnout i v církvi. Ale musíme se to naučit, vždyť přece chceme vychovat děti zdravé a šťastné a všestranně plnohodnotné, ne jen duchovně informované. Děti jsou kolem nás stále, nebraňme jim přicházet k Němu, učme je, zapojme je do služby ve sborech, počítejme s nimi, naučme je, jak zvítězit nad zlým, milujme je a přijímejme je, nabídněme jim skutečné evangelium! Igor Rosa je bývalým pastorem sboru Christiana v Bratislavě, který stál na začátku budování dětských táborů levitů, ze kterých se později rozvinula služba dětem a biblická škola pro děti. Nyní odevzdal vedení sboru a spolu se svou manželkou a nejmladším synem se přestěhovali do Partizánského. Nyní pracuje jako pečovatel a pokračuje v budování služby dětem.
8
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Ukrajina
ˇ Smírení,
ˇ cesta k vítezství V únoru k nám do České republiky mohl prostřednictvím Jiřího Kašpara přijet pastor „ Ivan" z Ukrajiny a Genadij Božiev. Přiváželi srdečné pozdravy a poděkování za finanční i modlitební podporu. Hlavním poselstvím, které rezonovalo v jejich srdcích, bylo smíření a odpuštění. Zde jsou klíčová slova pastora "Ivana". Chtěl bych se s vámi sdílet o tom, co se odehrálo v mém životě… Víme, že žijeme v posledním čase. Čteme, že budou války. Zpovzdálí jsme pozorovali válku v Gruzii a dobrořečili Bohu, že nejsme její součástí. Vůbec by nás nenapadlo, že zanedlouho se v ní sami ocitneme. Už dva roky stojíme ve skutečné válce, ve které zemřelo tisíce civilistů a ukrajinských vojáků. Některá města byla zcela zničena. Z Donbasu uteklo 1,5 milionu lidí. Dokonce včera (26. 2.) probíhaly ve válečné zóně boje. Celá záležitost se neobejde bez bolesti a zlosti.
Ostrov pokladu˚ Roman Kornyjko ředitel dětského domova, Ukrajina Drazí přátelé,
duše i ducha.
obracím se na vás s prosbou o finanční pomoc.
Loni se mnoho dětí setkalo s Kristem, odpouštěly svým rodičům, byly jim odpuštěny hříchy a zázračně zakoušely uzdravení navenek i uvnitř.
Od roku 1998 pořádá kyjevský dětský domov „Otčij dom“ letní tábory pod názvem „Ostrov pokladů“ na řece Dněpr v Kyjevě. Každý rok jsme tyto tábory dělali pro děti - sirotky, pro děti z rozvrácených rodin, zbavených rodičovských práv či pro děti, které nám na rehabilitaci odeslala sociální služba. Každý rok táborem prošlo 50-70 dětí. V loňském roce nás sociální odbor pro děti a mládež poprosil, zda bychom neudělali křesťanskorehabilitační tábor i pro děti z válečné zóny, pro děti vojáků, kteří bojovali, bojují či padli v bojích na východě Ukrajiny. Loni se tohoto tábora zúčastnilo 200 dětí. I letos nás sociální odbor poprosil, zda bychom opět nezorganizovali rehabilitační tábor pro sirotky, děti z rozvrácených rodin i pro děti z války. Provedeme čtyři 12denní turnusy po 50 dětech. Jeden turnus stojí 4.000 EUR. Kromě rehabilitace, odpočinku, her a tvoření, za účasti křesťanského kolektivu z Otčího domu, se každý večer probírají biblické příběhy s následnou modlitbou za obrácení, uzdravení
Pokud byste nám mohli finančně pomoci, budeme vám mnohokrát vděční. „Pomoz sirotkovi a změníš jeho život a jeho budoucnost.“ Bůh vám žehnej Za kyjevský dětský domov „Otčij dom“ ředitel Roman Kornyjko
Pokud byste se rádi svými dary připojili k této sbírce prosím použijte číslo účtu 1057340/2060, VS 1120. Děkujeme!
V Mt 24,10 (ČEP) čteme, že mnozí odpadnou a budou se zrazovat, povstane mnoho lživých proroků a díky válečným konfliktům přijde nenávist. Vidíme, že ve válce přichází do srdcí nenávist a zrada, a jak je psáno v Bibli, rozšíří se špatnost a láska mnohých věřících vychladne. Ďábel stále drží lidi a národy v otroctví zla a hříchu a svůj hlavní útok směřuje na Boží lid. Ďáblův úkol je, aby tato láska k Bohu vychladla, protože bez lásky nemůžeme nikoho zachránit. V 2. listu Korintským 6:1-13 je napsáno, „… abychom nepromarnili milost, která nám byla dána“. Apoštola Pavla taky nepotkalo jen dobré, neměl ustláno na růžích. Prožil mnoho zlého, přesto své srdce nezatvrdil a jeho láska nevychladla. Nedržel si křivdy. Kdyby měl v srdci hořkost, kolik lidí by zasáhl/oslovil/ovlivnil? Pavel však měl upřímnou lásku k lidem. V 8. kapitole knihy Římanům píše: „Co nás může odloučit od Boží lásky?“ Žádná těžkost. To všechno překonáme skrze moc Boží lásky, ne jen skrze Boží moc. Boží láska není pocit, je to velká moc, která nás může zachránit od nenávisti. Proč jde lidové povstání proti svému národu? To nedává smysl! Jde o duchovní věci. Ďábel chce rozdělit církev, zasáhnout pastora a rozprášit shromáždění. Nejednou jsem se v televizních zprávách a v tisku setkal s nepravdivými informacemi; někdy jsem byl dokonce přímo na místě události, a přesto zprávy hovořily o něčem jiném. Po nějaké době jsem zjistil, že v srdci už více než rok nosím nenávist k lidem, kteří vyvolali zlo a vypustili lži. Měl jsem radost, když někdo z nich zahynul. A myslím, že tak u nás dnes přemýšlí mnoho lidí. Byli jsme připraveni bránit svá města se zbraní v ruce. Byli jsme si jisti, že přichází okupanti, kteří chtějí zabrat naši zem. Muselo to být těžké i pro naše děti, kterým před očima vybuchovaly granáty, ve škole je spolužáci odsuzovali, zabili nám psa. Mé děti
Ukrajina
se cítily být vyhnané z domova a odmítnuté. Měl jsem tedy důvod okupanty nenávidět. Nemodlil jsem se za ně, jen za to, aby Ukrajina vyhrála. Na jednom modlitebním shromáždění, kdy pastor hovořil hodinu a půl o Boží lásce, jsem si uvědomil, že mám vůči druhému národu nenávist. Uvědomil jsem si, že nemůže z jednoho pramene vycházet dobrá i hořká voda. Bůh se mne tenkrát dotkl. Pochopil jsem, že máme milovat své nepřátele a modlit se za ně. Činil jsem pokání za to, že mám v srdci nenávist, i když právem. Většina z nás na tomto shromáždění činila pokání. Pochopil jsem, že nenávist nevede k vítězství, že takto jistě prohrajeme. Kdybychom nahradili Boží pravdu lží, jistě bychom odpadli i od Boha. Tak jak je psáno: „Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.“ (Řím 1,28) Tak to vypadá, když je láska Boží nahrazena lidskými pocity a emocemi. Pokud však přestaneme nenávidět a začneme milovat, budeme schopni jít po Božích cestách. Budeme-li se dívat na Ježíše a nespustíme z Něj oči s vědomím, že jen On mne skutečně miluje, pak máme schopnost odhodit hřích i nenávist. Z vlastních sil nelze milovat nepřátele. „Odhoďme proto každou přítěž i hřích… a vytrvejme v běhu.“ (Žd 12,1) Ježíš je první, který to dokázal a vydržel, On je původcem naší víry. Každý den jsme s ostatními přemýšleli, četli a hovořili o Boží lásce a děkovali za to, že nás tolik miluje a chce nám požehnat. Nevíme, co se může odehrát kolem nás, ani v Čechách. Je však důležité, abychom byli ochráněni a nezasáhla nás nenávist a zakotvili jsme v Boží lásce. Pro nás je to bezpečí a pro druhé požehnání. Ukrajina je jako pochodeň v ruce, která buď rozpálí Boží oheň lásky, nebo rozšíří obrovský oheň nenávisti a zničí celý svět. Jirka a Naďa Kašparovi na Ukrajině již delší dobu pomáhají a nasbírané finanční prostředky osobně přivážejí potřebným rodinám na Ukrajině. Jedná se především o rodiny, které také vlivem války musely opustit své domovy, mnohdy se vzdaly úplně všeho, co kdy měly a začínají svůj život zcela od začátku na jiném místě. Děkujeme všem, kteří již na toto dílo přispěli. Své finanční dary můžete nadále posílat na číslo účtu 1057340/2060, VS 1009.
9
10
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Ukrajina
Ukrajina
Z temnoty do sveˇ tla
říkat jim svá svědectví. Rada města tento projekt schválila a dali nám místo v centrálním parku.
Pavel Golub Ukrajina
Zdravím vás, drazí bratři a drahé sestry z Apostolova. Než začnu psát, chci vám popřát milost od Pána Ježíše Krista, lásku Boží a společenství svatého Ducha se všemi vámi. Nejprve vám napíšu svědectví o pastorovi Sergeji z mladé církve v Dněpropetrovsku. Nedávno jsem se s ním setkal, a společně sloužil v rehabilitačním centru a ve vězení. Tam jsem měl možnost mluvit a modlit se s jedním bratrem, který sedí ve vězení již 17 let. V minulosti bratr Sergej pracoval jako právník, ale nyní vytahuje z temnoty na světlo zločince a bezdomovce. Sergej spolu s týmem slouží lidem ve vězení, v léčebnách a na ulicích. Mají rehabilitační středisko pro závislé lidi a malý sbor. Sergej dříve pomáhal těmto lidem prostřednictvím státního fondu. Navštěvoval děti, předával jim pozdravy a dárečky od jejich otců, kteří dlouhou dobu seděli ve vězení, protože nechtěl, aby se roztrhla pouta mezi otci a jejich dětmi. Tuto službu nedělali jen v Dněpropetrovsku a jeho okolí, ale i v Doněcké oblasti. Mnoho těchto mužů mělo své rodiny na separatistickém území. Loni v červnu jel tyto rodiny navštívit. Na jednom z blokpostů ho však zadrželi. Myslel si, že je to nedorozumění. Přivezli ho k veliteli separatistů, a tam mu konečně došlo, že je zle. Okolo něho bylo mnoho ozbrojených vojáků, všude byla vidět krev lidí, které vyslýchali. Některé bili až do ztráty vědomí a některé i zastřelili. Vysvětlil jim, jakou službu dělá a proč na separatistické území přijel. Po chvíli čekání mu však jedna mladá žena v uniformě velmi nahlas řekla: „Vím, proč jsi tu! Ty prodáváš děti na orgány!“ Vojáci se na něho vrhli a začali ho bít pažbami samopalů, polámali mu žebra, dali mu pouta a hodili do sklepa. Několik dní nedostal jídlo, jen trochu vody. Když pochopil, že
se odtud jen tak nedostane, začal volat k Bohu. Prosil Ho, aby si ho k sobě vzal. Nechtěl zažít kruté mučení, které viděl kolem sebe. Jednou jich ve sklepě sedělo více než dvacet. Bůh ho však posilnil a strach ze smrti odešel. Začal s nimi mluvit o Bohu a modlil se s nimi. Všichni vyznávali své hříchy a každou chvíli se modlili. Mnohé zajatce odváděli pryč a již se nevraceli zpět. Plastová pouta mu rozřezala kůži na rukou a prořezávala maso. Při této ukrutné bolesti volal k Bohu, aby ho odtud vzal, že tu bolest nevydrží. V noci se však něco stalo. Když spal, přišel k němu voják s břitvou a samopalem a řekl mu, aby se k němu otočil zády. Byl si téměř jistý, že mu podřízne hrdlo. Naplnil ho ale naprostý pokoj a tehdy si myslel, že už brzy uvidí Ježíše a přejde do věčného života. Nepociťoval žádný strach. Separatista mu však místo toho přeřezal pouta a odešel. Když se ráno probudil, uviděl, že to nebyl sen, že pouta ležela přeřezána vedle něho a má volné ruce. Všem lidem, kteří tam byli zadrženi s ním, mohl o tomto zázraku říci. S mnohými se modlil modlitbu spasení. Po této příhodě se začal modlit o další zázrak. Přibližně za 2 týdny ho přivedli k výslechu a nakonec řekli, že je to normální člověk a tudíž jej propustí. Osobní věci však neměl, a jeho občanský průkaz ztratili. Proto jej opět hodili do sklepa a zapomněli na něho. Jednoho rána velmi silně cítil, že má začít křičet jako blázen. Když to udělal, konečně si ho všimli a zavedli k veliteli, kterému vytkl, že na něj zapomněli. Dali mu tedy kávu a peníze na cestu a propustili jej, bohužel však bez občanského průkazu. Na každém blok postu se proto velmi úpěnlivě modlil k Bohu, aby ho opět nezatkli. Tak došel domů až do Dněpropetrovska. V zajetí strávil 21 dní, zhubl 8 kilogramů a ztratil naději na život. Nyní však všude
vydává svědectví o tom, že nebe je reálné místo, kam touží jít a kde chce jednou být. Bůh žehná jeho rodině i jeho službě. Služba v Gruševce Již pár let náš sbor v Apostolovu pravidelně slouží ve vesnici Gruševka (dříve Leninskoje), která má 3000 obyvatel, s cílem založit církev. Dříve jsme navštěvovali lidi přímo v jejich domovech, modlili jsme se s nimi, povídali si s nimi a pomáhali jsme jim prakticky, jak to šlo, s opravou domu či dovozem oblečení nebo potravin. Lidé jsou k takovým setkáním, pomoci i modlitbě velmi otevření. Od května chceme pravidelně 1-2krát týdně sloužit lidem v této vesnici. Koupili jsme dům, který bychom rádi do zimy předělali na modlitebnu. Chceme také v létě přivézt stan, kde bychom čtyři dny nabízeli lidem evangelium a hovořili o Kristu. Věříme, že Bůh nám dá nové učedníky. Novinky z Apostolova V tomto roce jsme přeorganizovali službu mládeže. Nyní sloužíme lidem tři soboty v měsíci v různých částech Apostolova, a čtvrtou sobotu máme normální mládež. Nedávno jsme šli za starostou našeho města, jestli by nám nedal nějaké místo, kde bychom mohli postavit volejbalové hřiště, kde by naši mládežníci mohli hrát volejbal a kam by také mohli zvát své přátele a známé a mohli se také s nimi sdílet o Kristu a
Nyní pracujeme na projektu dětského parku naproti naší modlitebny, kde bude hřiště s houpačkami, prolézačkami, pískovišti, fontánou a lavičkami. Toto místo bude pro všechny lidi, nebude se zde kouřit, ani pít alkohol. Pokud byste se rádi finančně zapojili, budeme nesmírně vděční. V dubnu jsme uspořádali velikonoční evangelizační bohoslužbu, na kterou jsme pozvali lidi z města i naše sousedy. V sobotu 21. května naše město oslavovalo výročí. Město nás požádalo o pomoc s programem pro děti. Zahráli jsme proto loutkové divadlo, kde jsme řekli dětem o našem Spasiteli, a pak děti soutěžily nebo skákaly na trampolíně. Nakonec jsme také měli možnost se veřejně modlit
za naše město. Na závěr bych vám chtěl moc poděkovat za vaše modlitby za mír na Ukrajině, za požehnání, ochranu a za smělost ke kázání evangelia. Bůh vám žehnej. pastor Pavel Golub ze sboru Svoboda v Apostolovu. Službu Pavla Goluba můžete nadále podporovat prostřednictvím čísla účtu 1057340/2060, VS 5101. Děkujeme!
Ocenení ˇ z Pilgrimu Václav Bednář AC HAvířov Dopoledne na Velikonoční pondělí mi napsal bratr Oleg Boravlev. Po srdečných pozdravech se zmínil, zda by nám mohli osobně předat dar z mariupolského dětského domova Piligrim. Byli jsme velmi překvapeni, a tak jsme se nakonec nečekaně hned na druhý den setkali s jeho manželkou Aniou a starším synem Timotejem. Byl jsem trochu nervózní, protože jsem vůbec netušil, o co se jedná. Dokonce mě napadlo, jestli to není cyklistický dres k Cyklotouru. Ania však z tašky vytáhla medaili a zarámované ocenění. My i sbor AC Havířov jsme obdrželi jménem ředitele domova Gennadije Mochněnka poděkování „Za obranu Piligrimu“ v období válečného konfliktu na východě Ukrajiny. Na začátku konfliktu, kdy Mariupol spadl pod separatistickou Doněckou oblast, se celý dětský domov Piligrim přestěhoval do dětského domova Otčij dom v Kyjevě, a náš sbor se spolu s dalšími sbory spolupodílel na jejich pobytu v Kyjevě i na Přikarpatí. Děti se z Piligrimu vrátily zpět do Mariupolu, až když byl Mariupol osvobozen ukrajinskou armádou.
Ještě jednou vám všem chci poděkovat za vaši štědrost a přímluvné modlitby za církev, za dětské domovy i za situaci na Ukrajině. Bůh vám žehnej Vašek Bednář Na pomoc dětem běžencům z dětského domova Piligrim v Mariupolu, z dětského domova Parusa Naděždy ze Slavyanska a dětem běženců, které žily v dětském domově ve Vatutinu, a na obnovu rozbitého dětského domova Parusa Naděždy ve Slavyansku se díky vám odeslalo 326 690,-Kč.
11
12
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Zakarpatí
Zakarpatí
Zázraky na Ukrajineˇ ˇ dílo poracuje ˇ Bozí Slavoj Raszka Pastor CB Třinec-Lyžbice
Přijíždíme k modlitebně tábora Čomonin. Před modlitebnou nás očekává pastor David Janek se svou manželkou. Mají spolu jedenáct dětí, přesto vypadají velmi mladě. Už na první pohled mě upoutaly velké změny, které se tady udály. Je dokončeno zastřešení prostorů před vstupem do modlitebny, kde v létě probíhá výuka dětí a také se tam věnují dětem v jejich volném čase. Vzadu za modlitebnou stojí záhadná dlouhá budova, která má tři samostatné vchody. Jsem velmi překvapený, protože loni zde nic nebylo. Ptám se bratra Janka, k čemu to má sloužit. Janek se záhadně a šťastně usmívá: „Jsou to nové třídy pro naše nejmenší školáky, aby se mohli učit.“ S rodinou Davidových se znám už mnoho let. Vždycky toužil po tom, aby se romské děti v jejich táboře mohly vzdělávat. Do ukrajinských škol sice chodit mohou, ale kvůli Služba romských jejich původu, chudobě a jednoduchému způsobu života jsou podceňované, pastorů, odstrkované a učitelé jim nevěnují moc VS 5102 velkou pozornost. Do školy přijdou hladové, ušmudlané a mnohdy zrovna moc nevoní. Jak do školy přijdou, tak odejdou, a po skončení základní školy sotva umějí trochu číst a psát. Jankovým snem bylo vybudovat v tomto táboře školu, kde by se jejich děti mohly podle jejich možností a mentality skutečně učit. V minulosti mi Janek ukazoval zadní místnost modlitebny, kde byl sklad šatstva pro potřebné, a říkával: „Tady chceme udělat školu pro naše děti jako v jiných táborech.“ Zdálo se to neuskutečnitelné. Tábor v Čomonině patřil k místům, kde si chudoba podávala ruce s nouzí. První pokus vybudovat zde školu za pomoci Poláků skončil neúspěchem. Úřady hotovou školu nepovolily. Byly dokonce získány finance na placení oficiální učitelky. Důvodem zamítnutí byla skutečnost, že škola je blízko hřbitova. To, že tyto děti blízko hřbitova žijí, běhají, denně si hrají, už jaksi nikoho netrápilo. Bratr Janek se však nevzdával. Modlil se, hledal možnosti a každému, kdo přišel, vyprávěl o své vizi. Po jasném prorockém slovu, že zde romská škola bude, se nejen modlil, ale začal dělat praktické kroky víry. Jejich činnosti si všimla misijní ukrajinská organizace Immanuel a tuto touhu jim pomohla změnit ve skutečnost. Jsem vděčný, že i naše země se může podílet na této službě finanční podporou rodiny bratra Janka Davida. Celou částku už několik let posílá sbor Církve bratrské v Husinci.
Výjezd byl ohrožen Mělo nás jet celkem šest. Kromě mě jel bratr Leoš Cásek, ředitel Nadačního fondu Nehemia, a Pavel a Irena Richterovi se dvěma dětmi z AC Varnsdorf. Richterovi chtěli poznat misijní práci zblízka, proto se k našemu týmu připojili. Naše výjezdy však nikdy nebývají bez problémů a podle našich představ. Po příjezdu rodiny Richterových do Třince, kde žijí rodiče Ireny, zemřela její matka a náš výjezd byl ohrožen. Po důkladném zvážení s námi v sobotu ráno odjel pouze Pavel. Jsem mu za to vděčný, protože přes těžkou situaci, která jim doma nastala, se rozhodl, podpořen svou ženou, jet. Finanční zázrak Na začátku se chci zmínit o velkém finančním zázraku. Jak mnozí asi víte, sponzorujeme pět romských pastorů, a to každého z nich částkou 100 USD měsíčně. Na začátku roku jsme však měli pouze podporu pro rodinu bratra Davida Janka z tábora Čomonin. Nikdy jsme předem nevěděli, zda peníze budou nebo ne. Bratři na Zakarpatí si toho byli vědomi. Bratra Davida Janka podporuje pravidelně sbor Církve bratrské v Husinci. Asi měsíc před naším odjezdem bylo k dispozici pouze kolem 40 000 Kč, což bylo velmi málo, a dost mě to mrzelo. Uvědomoval jsem si však, že to nezávisí na mně, ale na Hospodinu, který otevírá srdce lidí. Stal se však zázrak. Týden před odjezdem mi volala Danka Bednářová, že na účtu Nehemie pro tento účel je 110 000 Kč. Byl to pro nás všechny příjemný šok, protože ten den ráno tam bylo jen něco přes 50 000 Kč. Celkově jsme obdrželi na podporu rodin pastorů, podporu nemocných, nákup léků a další klíčové projekty na Zakarpatí přes 150 000 Kč. Všem dárcům upřímně děkuji. Věřím, že vaše ochota dávat potřebným, je před Bohem velmi vzácná. Jsem za vás Bohu vděčný ještě z jednoho důvodu. Romy totiž většina lidí moc ráda nemá. A právě vaše oběť je důkazem toho, že máte stejně milující srdce, jako měl Pán Ježíš Kristus. Naše služba slovem Sloužili jsme slovem na nedělních bohoslužbách. Velmi povzbuzující je, že někteří romští bratři jsou schopni překládat z českého, polského nebo anglického jazyka do jejich rodné maďarštiny. Bratr Leoš přinášel velmi silné poselství nejen z Božího slova, ale i ze svých bohatých zkušeností z misijních cest. V neděli byly bohoslužby v Lučkách, ve Svaljavě, a nakonec
v hlavním sboru v Mukačevu. V Mukačevu jsme už sloužili v nové modlitebně, která je hotová pouze z poloviny a je neomítnutá. Mukačevští Romové jsou však i za to Bohu vděční, protože se už nemusejí dělit na dvě shromáždění. V pondělí dopoledne jsme měli privilegium sloužit vyučováním a také představit činnost naší misijní organizace Nehemia na setkání všech romských pastorů a služebníků ze Zakarpatí. Vše probíhalo v příjemné atmosféře zakončené obědem. V úterý odpoledne jsme se zúčastnili vyučování pro všechny klíčové vedoucí a vedoucí skupinek z mukačevského sboru. Zajímavá byla skutečnost, že naprostá většina vedoucích skupinek byly sestry, z nichž mnohé v této službě stojí už léta. Měli jsme tu znovu možnost vyučování a představení služby naší misijní organizace Nehemia. Návštěva táborů a jejich sborů První tábor, který jsme navštívili, byl v Užhorodu, a sbor v něm vede bratr Korči Brugoš. Další z nich byl už výše jmenovaný Čomonin. Navštívili jsme rovněž sbor v táboře Berehove, který je druhým největším romským táborem na Zakarpatí. Na jednom místě tady žije okolo 4 000 lidí ve velmi nevyhovujících podmínkách. Církev v tomto táboře vede bratr Ivan. Americký tým pod vedením sestry Vendy Fris zde vybudoval vzdělávací centrum. Součástí centra jsou učebny pro děti, jídelna, kuchyň a pěkná modlitebna. Nakonec jsme navštívili sbor v táboře Paušyno, kde jsme měli už zmiňované setkání se všemi romskými pastory církve. Navštívili jsme mnoho rodin, například rodinu Feriho Olacha, Josefa Viraga, Šoniho Horvata (hlavního romského pastora), Šoniho Muržy a další. Jsou to lidé, kteří jsou už druhou
generací vedoucích a kteří zásadním způsobem ovlivnili růst tohoto díla. Osobně věřím, že podpora a budování vedoucích v této oblasti je klíčovou záležitostí. Pomalu, ale jistě zde roste nová, třetí generace vedoucích a služebníků, kteří jsou proměněni evangeliem a jsou schopni proměnit celou komunitu. Utečenci z doněcké oblasti V neposlední řadě jsme se mohli setkat se sestrou Taťánou, pastorkou menšího ukrajinského sboru blízko Mukačeva. Setkání proběhlo v prostorách modlitebny ukrajinské části Církve živého Boha. Její sbor se aktivně věnuje pomoci utečencům, kteří do Mukačeva přišli kvůli válce na Ukrajině. Sestra Taťána nám popsala strasti těchto lidí, které je potkaly, a jejich neutěšenou situaci. Jsou to lidé, kteří museli odejít ze svých domovů. Pocházejí z oblasti Doněcka a většina z nich přišla o všechno. Na začátku se tato církev pod vedením sestry Taťány aktivně starala asi o čtyři sta rodin. Později se to zredukovalo asi na padesát nejpotřebnějších. Pokud si dobře vzpomínám, tak asi čtyři až pět rodin je na tom stále velmi špatně. Myslím si, že i sem by mohla směřovat naše pomoc. Nedá se popsat vše, co jsme zažili. Potřeb je zde neskutečně mnoho, proto je nutno se modlit za to, aby nám Bůh ukazoval, kde má skutečně smysl pomáhat. Jedno vím jistě. Bůh zde skutečně jedná a Boží dílo tu neustále roste. Jestli můžeme být v něčem nápomocni, tak je to pouze Boží milost pro nás. Přeji vám Boží požehnání
13
14
NeHE MIA IN FO
N eHEM I A INFO
Kavkaz
Kurdistán
ˇ Pozehnání do rodiny!
Za krestany ˇ ˇ v iráckém Kurdistánu
Nikolaj Kobzev Zakarpatská Ukrajina
Je jedním z mnoha paradoxů války s tzv. Islámským státem (IS), která od roku 2014 sužuje Irák, že zdejší křesťané našli zázemí v tradičně levicovém iráckém Kurdistánu. Pýchou kurdské samosprávy však je, že pod svá křídla vezme všechny, kdo jsou s islamistickou milicí v rozporu – Jezídy, šíitské muslimy a právě také věřící různých křesťanských církví. „O své lidi my se postaráme,“ slyšeli jsme na své letošní cestě Kurdistánem mnohokrát.
Máme radost, že jsme opět mohli podat pomocnou ruku lidem, kteří ji zoufale potřebovali. Jedná se o manžele Davida a Marinu Shiukashvili se čtyřmi dětmi, kteří v roce 1992 utekli před válkou z horské gruzínské oblasti. V té době se museli vzdát všech nadějí a svých plánů a opustit i svůj rodný dům. Útočiště našli v Osetii, kde jim administrativní správa přidělila pozemek, kde mohli začít budovat svůj dům. Se vším jim pomáhali příbuzní a sousedé. Pak však přišla další rána, čekali své první dítě, chlapce, který se narodil s mozkovou obrnou. Pak se jim narodily ještě další tři děti. Bohužel i poslední dívenka má mozkovou obrnu a navíc se později zjistilo, že je také autistka, nemůže sama pohybovat a tudíž potřebuje celodenní péči svých rodičů. Rodina žije ve velké chudobě. Je velmi těžké v okolí sehnat volná pracovní místa, David proto alespoň pracuje příležitostně na stavbách. Často mají problém uživit svou rodinu a mít alespoň základní potraviny. Sousedé se jim snaží všemožně pomáhat, ale je to pro ně opravdu velice těžké. Dokonce
se nám Marina svěřila, že je pro ni velice těžké žít, když máte pocit, že nejste nikomu potřební. Vzpomínala na své těhotenství a extrémní podmínky, ve kterých museli žít. Musela dělat všechny těžké práce, nosit vodu, starat se o nejstaršího syna, který také potřebuje neustálou péči. Proto se asi děti narodily zdravotně postižené. Manžel David stále hledal práci, i když chtěl doma manželce pomoci, nemohli si takový luxus dovolit. Manželé Shiukashvili už dlouho snili
o krávě, nebyli však schopni si na ni našetřit. Když se dozvěděli, že ji od nás zdarma dostanou, jejich nadšení a radost neznaly mezí. Dodnes patří mezi nejchudší rodiny. Krávu jsme vybírali dlouhou dobu, protože jsme chtěli vybrat tu nejlepší. A díky Bohu se nám to podařilo. Dnes kráva dává třicet litrů mléka! David s Marinou jsou opravdu velice vděční za pomoc, která přišla prostřednictvím lidí, žijících tisíce kilometrů daleko. Začali také pravidelně navštěvovat bohoslužby a děkují Bohu za pomoc, kterou získali. Další příběhy otiskneme v dalším čísle. Děkujeme všem, kteří na projekt „Kráva do každé rodiny“ přispěli jakoukoliv částkou. Vděčnost lidí, kterým pomoc putuje, je opravdu nepopsatelná. Děkujeme! Své dary můžete nadále posílat na číslo účtu 1057340/2060, VS 1101.
Útok IS na centrum Ninivské pláně, ropnou metropoli Mosul v roce 2014, vyhnal z města křesťanské obyvatele během pouhých osmačtyřiceti hodin. „Dostali jsme na vybranou: buď prý budeme Islámskému státu platit náboženskou daň – což by znamenalo, že uznáváme nadvládu IS, nebo konvertujeme k islámu – což bylo to poslední, k čemu jsme byli ochotní, anebo přijdeme o život,“ vyprávěl mi syrskokatolický arcibiskup Mosulu Yohanna Petros Mouché. Přibližně 12 000 rodin z okolí Mosulu a sousedního Kirkúku se dalo na útěk: autem, na traktoru, pěšky. Do bezpečí Kurdistánu, kam zdejší armáda nepustí bez bedlivé kontroly ani nohu, je to pouhých pár desítek kilometrů. Křesťané z Ninivské pláně tu našli útočiště ve větších městech. Pro děti to znamená ztíženou možnost školní docházky. Hovoří arabsky nebo asyrsky, v kurdských školách se ale mluví kurdsky. Některé rodiny, s nimiž jsme hovořili, si stěžovaly na šikanu svých potomků i na jejich neprospívání vzhledem k jazykové bariéře. A farní školy, které díky velkorysosti dárců stačily někde vyrůst, jsou často vzdálené a rodiče nemají na to, aby dětem platili autobus. Křesťanští uprchlíci totiž zhusta nepracují. Jen v Erbílu přibylo s uprchlickou vlnou až milion nových obyvatel a práce pro ně jednoduše není. „Dělal bych cokoli,“ tvrdil nám pan Madžíd, otec jedné
z rodin, které měly přesídlit do České republiky pod patronací Nadačního fondu Generace 21, a která se do vysněné nové země na poslední chvíli už nedostala, protože česká vláda mezitím program zastavila. Pan Madžíd je elektrikář. Má světlou pleť, modré oči a v nich rezignovanost. Už před několika lety, když ještě žil v Bagdádu, vtrhli do jeho domu muslimští násilníci, zbili jej a okradli. „Pochopil jsem, že musím utíkat,“ vyprávěl nám pan Madžíd. Uprchl s rodinou do Mosulu a odtud pak ještě jednou, do Erbílu, s vlnou mosulských běženců. Také on bydlí v plechovém kontejneru a je bez příjmů, bez možnosti uživit svoje děti, ženu, starého otce. Česko pro něj bylo příslibem důstojnějšího života. Odhlásil děti ze školy, sbalil tašky. Prošel sérií pohovorů, podstoupil bezpečnostní prověrku. Obdržel do pasu české vstupní vízum. Dva dny před plánovaným odletem přišla zpráva, že jeho rodinu už Češi nepřijmou. „Ale my přece budeme moci přijet, jen musíme chvíli počkat, až si to vaše vláda vyřeší,“ tvrdili nám i další křesťané ze seznamu Generace 21. Naděje se odmítají vzdát. Paní Rasha je lékárnice, její manžel ORL specialista. „Každý den z Erbílu dojíždí do sousedního Kirkúku do nemocnice, kde pracuje, a já o něj trnu strachem. Ta cesta je velmi blízko fronty a kdykoliv se mu
může něco přihodit,“ řekla nám Rasha. Paradoxně byl její manžel tím, kdo pomáhal Generaci 21 seznam zájemců o přesídlení sestavovat. Když nám to připomněla, měla v očích slzy. Pan Layth, obchodník z Mosulu, unikl smrti, když ho varoval muslimský soused. Ozbrojenci si totiž vyhlédli jeho obchod. Když se Layth před nimi ukryl, vztekle prohlásili, že si na něj počkají. „Radši se nevracej, volal mi ten muslimský kamarád. Sám potom také utekl, do Bagdádu. Já s dětmi a manželkou zamířil do Erbílu,“ popsal pan Layth. Jeho majetek skončil v rukou extremistů. Než i Layth všechno sbalil, udělal tlustou čáru a dostal do pasu české razítko, pracoval v Erbílu jako číšník. Obdiv si zaslouží především oni sami: za odvahu a odhodlání, které si udrželi navzdory údělu, jenž tolik jiných ve stejné situaci přivedl k lhostejnosti a rezignaci. ALENA SCHEINOSTOVÁ Autorka je redaktorka K. týdeníku. Oblast Erbílu navštívila v dubnu letošního roku. Rodinám pana Madžída a pana Laytha poslal Nadační fond Nehemia po pěti stech dolarů na překlenutí nejhoršího období nejistoty.
15
ETIOPIE
Sucho v Etiopii je stejneˇ zdrcující jako válka v Sýrii Současný problém velkého sucha trápí lidi na více místech Afriky. Etiopie je jedním z nich. Souvisí to především s fenoménem El Niňo, který po sobě zanechává zkázu v podobě uhynulých zvířat, rozpraskané a kdysi úrodné půdy či vyschlých vodních zřídel. Pro většinu afrických ekonomik je přitom zemědělství jedním ze základních stavebních kamenů. Potravinová nejistota tedy není žádným novým fenoménem. Loňská úroda byla alarmující, v letošním roce budou výsledky ještě horší. Některé agentury uvádí, že poslední opravdu zdrcující sucho bylo v Etiopii před padesáti lety a nyní zasáhlo více než 15 miliónů lidí. Nadační fond Nehemia se rozhodl zatím pomoci alespoň rodinám sponzorovaných dětí. Rodiny dostanou navíc základní potraviny, aby se vyhnuli problémům s podvýživou. Do budoucna přemýšlíme, jak bychom v dané oblasti mohli pomoci. Další smutnou událostí, která v květnu zasáhla Etiopii, byl nájezd jihosúdánských rebelů, v západní část Etiopie, kteří ukradli 2000 kusů dobytka a při tom zabili 208 lidí, 75 zranili a navíc unesli 108 žen a dětí. Vláda vyhlásila národní smutek a dělá vše pro to, aby rebely dopadla a osvobodila zajaté.
Naše pomoc však etiopským dětem a jejich rodinám nadále trvá. V Koffele podporujeme díky vašim darům 200 dětí a v Jimmě 100 dětí. Vzhledem k tomu, že státní školy jsou jen ve velkých městech, děti z odlehlých koutů si takovou školu nemůžou dovolit. Proto mají možnost navštěvovat za podpory NFN soukromé školy přímo v jejich regionu, navíc získávají základní zdravotní péči a školní potřeby i uniformy. Ti nejchudší z nich také příspěvky formou potravinové pomoci. Všechny děti navštěvují nedělní školu. Církevní spolupracovníci také navštěvují děti ve věznicích. Děti, jejichž rodiče skončili ve vězení, zde vyrůstají se svými rodiči. Bohužel takových dětí je ve věznicích plno, některé se ve vězení dokonce i narodily. Děkujeme všem, kteří se do této podpory jakkoliv zapojili. Mnohdy se zdá, že naše pomoc je jako kapka v moři, ale její dopad může změnit klíčové osoby, které v budoucnu doslova zaplaví požehnáním svůj národ. Projekt dětí v Koffele a v Jimmě můžete podpořit prostřednictvím čísla účtu 1057340/2060, VS 1202 (Koffele), VS 1204 (Jimma). Děkujeme!
