Nedarujeme jen vìc. Darujeme kousek své lásky. Opravdovým dárkem je, darujeme-li kousek sebe

Roèník 19

Èíslo 2

25. 12. 2013

Nedarujeme jen vìc. Darujeme kousek své lásky. Opravdovým dárkem je, darujeme-li kousek sebe. Dárek Tobia chodil do ètvrté tøídy základní školy. Bylo to tiché a klidné dítì. Žil s rodièi a bratry v osamìlém domku, který stál na kopci posázeném olivovníky, nìkolik kilometrù od moøe. Poslední den pøed vánoèními prázdninami každé dítì ze ètvrté tøídy chtìlo pøinést paní uèitelce hezký vánoèní dárek. Paní uèitelka se jmenovala Marisa a byla velmi hodná a pøíjemná. Na uèitelském stolku se hromadily barevné balíèky. Uèitelka si hned všimla jednoho úplnì malinkatého s linkovaným lístkem, na kterém bylo napsáno Tobiovým peèlivým, pìknì uspoøádaným písmem: Mé paní uèitelce. Marisa dìkovala každému z dìtí zvl᚝. Když byl na øadì Tobia, uèitelka otevøela balíèek. Našla v nìm nádhernou mušlièku, fantasticky tvarovanou, uvnitø svítící mìòavou perletí. Tak pìknou mušli uèitelka ještì nikdy nevidìla. „Odkud je tahle krásná mušle, Tobio?“ otázala se uèitelka. „Je od Velkého útesu,“ odpovìdìl chlapec. Velký útes byl dost vzdálený a dostat se tam bylo možné jen po uzounké pøíkré pìšince. Cesta tam je úmorná a nebere konce, ale jen na tomto místì je možné najít takové zvláštní mušle, jako byla ta od Tobii. „Dìkuji, Tobio. Budu mít tenhle krásný dárek poøád u sebe, bude mi pøipomínat tvou obìtavost. Vždy jsi pro ten dárek musel podniknout takovou dlouhou a namáhavou cestu.“ Tobia se usmál: „Dlouhá a namáhavá cesta je souèást dárku.“

Milí farníci, pøejeme Vám a ze srdce v modlitbì vyprošujeme, aby se Dítì v betlémských jeslích, Syn Boží, stal pro nás všechny tím nejkrásnìjším a jedineèným vánoèním Dárkem. Kéž si v moudrosti srdce neustále pøipomínáme, a to nejen o Vánocích, ale i ve všech dnech nastávajícího nového roku, že tento Dar je spojen s velkou láskou a obìtavostí Boží. A ve dnech všedních i sváteèních vnímáme nekoneèné Boží pùsobení v našich životech. A nám ruka narozeného Božího Syna neustále žehná.

Bruno Ferrero Úsmìvy pro duši

P. Miroslav a redakce Pastýøe

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Pastýøský list Vánoce 2013 Drazí bratøi a sestry, každému z Vás blahopøeji k vánoèním svátkùm. Vánoce jsou tak krásné proto, že Bùh pøichází mezi nás. My ho oèekáváme, jsme pro nìj otevøení, citliví, vnímaví. Bùh, který je láska, je dnes uprostøed nás. A také pùsobí skrze každého, kdo miluje, je pozorný, naslouchá, obdarovává i pøijímá. Vánoce jsou zvláštním svátkem rodiny. Pokud jsme mìli to štìstí vyrùstat v dobré rodinì, zakoušeli jsme právì v ní poprvé atmosféru lásky. Tam jsme byli milováni a tam jsme se uèili milovat, zakoušeli jsme domov. Proto se rádi vracíme domù k rodinì, èi vzpomínáme na dìtství a zvláštì na Vánoce, kdy nám byl Bùh tak blízko. Svátky Boží blízkosti však nemusejí být jen jednou za rok, ale každý den. Vždy Pán Ježíš slíbil, že bude uprostøed nás vždycky, když budeme shromáždìni v jeho jménu, v jeho lásce. Co dìlat prakticky, abychom byli doma v Ježíšovì jménu a mohli zažít jeho pøítomnost? Mít postoj lásky k Bohu i lidem. Láska k Bohu znamená, že mám v sobì pro Boha místo, že na nìho myslím, že s ním poèítám, mám radost z toho, že je se mnou a dívá se na mì. Milovat Boha znamená chtít ho stále poznávat, objevovat, co se mu líbí, a pak mu dìlat radost. Milovat druhé znamená chtít pro nì dobro, mít na nì èas, být pro nì, naslouchat jim a snažit se jim porozumìt, vyhovìt, pomoci jim, ale také vyjádøit uznání, pochválit a povzbudit. To obojí mùže být nìkdy tìžké a nároèné, protože naše já je soustøedìné pøíliš na sebe. Èasto chceme to, co nám se líbí, co nám dìlá dobøe. Prosazujeme, co jsme my vymysleli, naše pøedstavy, a to lepší chceme pro sebe. Láska však vyžaduje odvahu zapøít se, odøeknout si, dát druhému pøednost. Milovat druhého stejnì jako sebe. Kdo však skuteènì miluje, ten dává snadno pøednost milovanému pøed sebou samým. Zvláštì Vás, manželé, prosím v Roku rodiny: prokazujte jeden druhému svou lásku každý den, a to tak, aby z Vás mìl radost i Bùh. Nezastavte se v lásce, ani kdyby to bylo tìžké, kdyby Vám nestaèily síly. V takové chvíli øíkejte: Pane Ježíši, já to líp neumím, ale ty to umíš. Já se ti otevírám a ty mì pronikni a miluj skrze mì. Ty se dívej

POSELSTVÍ NEMOCNÝM VÁNOCE 2013

mýma oèima. Ty se usmìj mými rty. Ty pomáhej mýma rukama. Zvláštì, když se zdá, že ten druhý teï nemiluje, doplòte svým pøíspìvkem spoleènou lásku o to víc. Když druhému láska chybí, dávejte mu tím víc lásky Kristovy. Skrze Vaši manželskou lásku jste se stali spolupracovníky Boha Stvoøitele, když jste dali život dìtem. Stejná láska a Vás vede k vytváøení svatého spoleèenství, v nìmž Vy i dìti zakusíte oblažující Boží pøítomnost. To je nejlepší prostøedí pro rozvoj Vašich dìtí a pro jejich víru. Stejnì tak prosím Vás, dìti. Mìjte rádi rodièe i sebe navzájem. Nechtìjte pozornost, lásku èi dary jen pro sebe. Buïte jistí, že budete tím šastnìjší, èím šastnìjšími udìláte druhé. Èím víc budete milovat Boha a dìlat mu radost, tím víc štìstí Vám dá on. Ani malí ani velcí, nebuïte smutní, když se to nìkdy nepovede. Zaènìte pokaždé znovu. Umìní milovat a žít ve šastném pøátelství s Bohem je veliké umìní, které potøebuje jak nadání, tak trénink, jako každý sport èi hudba. Nadání milovat mají všichni, kterým se Bùh dal poznat, kterým dal víru. Pomáhejte si navzájem v cvièení lásky a navzájem se povzbuzujte. Jeden druhému buïte trenérem v lásce. Jeden druhého v lásce pøedbíhejte. Mìjte radost, když se druhému daøí milovat a nezapomínejte mu ukázat, že z nìj máte radost, a projevit mu vdìènost a uznání. Pokud se nìkomu nedaøí, buïte trpìliví a umìjte nezdar druhého pøejít bez výèitek a zarmoucení. Mìjte odvahu nedávat pøednost nièemu pøed láskou, protože všechno ostatní bez lásky nemá žádnou cenu. Tak udìláte z vlastní rodiny školu lásky a šastného spoleèenství. Modlím se za to, aby to nebyla jen školka èi základka, ale èasem i škola vysoká. Pokud jste pøijali mou minulou výzvu, udìlali jste spoleènou zkušenost s modlitbou, se spoleèným otevøením se Bohu. Pokraèujte ve spoleèné modlitbì a pøidejte cvièení lásky. Modlitba Vás otevírá pro Boha a Boží láska, kterou si navzájem darujete, umožòuje zkušenost Boží blízkosti, atmosféru Vánoc. Každému z Vás pøeji šastné Vánoce dnes a pak ještì mnohokrát znovu prožité bìhem pøíštího roku. Pak bude rok 2014 jedním z nejkrásnìjších. K tomu Vám ze srdce žehná arcibiskup Jan

SVAÈINA PRO ANDÌLY

„Prosím Tì, Pane, pøijmi mne takového, jaký jsem, dìkuji Ti, že mne takového opravdu pøijímáš, a prosím Tì, uèiò mne takovým, jakým mne chceš mít.“ Drazí pøátelé! Tato modlitba mnì, drazí nemocní, pomáhá vydržet sám se sebou, když na mne dopadají moje slabosti, když nedokážu konat to, co si myslím, že bych mìl dokázat, když v nìèem neuspìji, když se na mne hrne to, co nedokážu zvládnout, atd. Dává mi prožít, že pøes ty nejrùznìjší obtíže mì má Bùh rád, že se na mne dívá s láskou a že v jeho pøízeò mohu stále dùvìøovat. Dává mi pokoj a radost. Bùh mi touto modlitbou také dává nadìji. „Uèiò mì takovým, jakým mì chceš mít…“ Bùh má o každém z nás krásnou pøedstavu a k této pøedstavì nás krùèek za krùèkem vede. Nìkdy i tìžkými a bolestnými událostmi. Vy prožíváte øadu bolestí, tìžkostí a úzkostí každou chvíli. Napadlo mì, že byste se i Vy mohli touto modlitbou obracet k Bohu, prožívat jeho pøijetí, pøátelství a ujištìní, že právì v této chvíli a tomto stavu, v jakém se nacházíte, je Vám blízko, rozumí Vám. Možná jste slyšeli jiná povzbudivá slova víry, oslovil Vás úryvek z Písma, posiluje nìjaká modlitba. Zapisujte si takové výroky, pamatujte si je a vracejte se k nim. Jejich prostøednictvím k nám mluví Bùh a my se díky nim Bohu otevíráme a pøijímáme jej – Zdroj bytí, života, pravdy a lásky, spravedlnosti a milosrdenství – do svého všedního života. Pøijï, Pane Ježíši! – volejme èasto v duchu nebo i nahlas – pøijï do mého života, do mých bolestí, tìžkostí, otázek a pochyb, oživ mou víru, nadìji i lásku. Pøijï, Pane Ježíši! P. Bohumír Vitásek, prezident Arcidiecézní charity Olomouc biskupský delegát pro pastoraci nemocných

Dítì dává za okno mistièku s kouskem dortu. „CO TO VYVÁDÍŠ?“ Jako správná matka se okamžitì snažím napravit takové hloupé poèínání… na øímse jsou nasypané drobeèky pro ptáèky, a navíc tahle miska je památeèní, po prababièce, ještì se rozbije… „Ale, dávám andìlovi svaèinu.“ „Svaèinu?“ „No, pøiletí s Ježíškem a pøinese mi dárky.“ Usmívám se. „Ty si myslíš, že andìlé v ráji nemají dorty? Pokud tedy vùbec potøebují jíst.“ Zamyslí se. Moje argumenty zøejmì mají nìco do sebe. „A stejnì,“ pokraèuji, „andìlé mají rádi nìco jiného.“ „Co?“ „Pro ty je lepší než dort,… o moc lepší lahùdka…, když nìco hezkého nìkomu udìláš…“ Snažím se, jako správná matka, využít pøíležitosti k tomu, abych vychovávala… i když, dokud jsem byla malá, právì tohle mì u mé matky dost dopalovalo. Nestává se èlovìk, když má dìti, karikaturou svých rodièù? Dítì pøemýšlí. „Když…?“ Neví, jak to øíct. Jsou slova, která umí vyslovit jenom srdce… Kývnu. Když nìkomu udìláš radost, když nìkdo kvùli tobì není smutný, když nìkomu pomùžeš… je to, jako bys dal andìlovi moc dobrou svaèinu…“ Dítì se na mì zamyšlenì dívá. „A maminko, co jsi dala dnes andìlovi k svaèinì ty?“ Z knihy Eduarda Martina Je tu pøece Ježíšek

Klidní lidé nevystoupili ze života. Vidí šíøe, milují hloubìji, radují se z vìcí, které horeèná mysl už nevidí nebo neslyší. (Pam Brown) - PASTÝØ strana 2 -

Obraz Køest sv. Štìpána

Téma Køest sv. Štìpána, které je zobrazeno ve Slavièínì, není Od reformy II. vatikánského koncilu v polovinì 20. století se staví až tak obvyklé. Podobný obraz zøejmì v Èesku nenajdeme. oltáø volnì do prostoru. Pøesto zùstává na stìnì v presbytáøi Nejèastìjší témata zobrazování sv. Vojtìcha na obrazech jsou výjevy z jeho života, prosba o d隝, zavraždìní v ose kostela èasto zavìšen oltáøní obraz. u oltáøe, žehnání vlasti nebo setkání Tento obvykle znázoròuje zasvìcení kostela s Boleslavem pøi založení kláštera v Bøevnovì. nebo jeho patrona. Svìtec je na nich zobrazován v biskupském Kostel ve Slavièínì je zasvìcený pontifikálním rouchu, s mitrou a berlou, sv. Vojtìchu. Obraz na èelní stìnì presbytáøe v rukavicích, ve støevících a v pluviálu a jako pøedstavuje svatého Vojtìcha, jak v roce 994 atributy drží knihu, veslo nebo kopí. Ale když køtí Vajka, syna uherského knížete Gejzy, svou pozornost zamìøíme na Maïarsko, který byl v roce 1000 korunován na uherského najdeme zde hned dva obrazy s tímto krále Štìpána. Tato rozmìrná barokní vyobrazením. V první polovinì 19. století vznikl olejomalba na plátnì (250x120cm) nám pro katedrálu Panny Marie a sv. Vojtìcha pøedstavuje hlavní postavu v odìvu biskupa v Ostøihomi oltáøní obraz pøedstavující køest stojící ve støedu obrazu. Je mírnì natoèena na sv. Štìpána sv. Vojtìchem, biskupem levou stranu a vodou z nádobky køtí kleèícího pražským. Provedení bylo svìøeno Michalu muže. Výjev sleduje poèetná skupina osob Heszovi z Jágru. Druhá velkolepá malba je od z doprovodu biskupa i køtìného budoucího malíøe Gyuly Benczúry z roku 1867. Tento krále. V popøedí napravo je vyobrazena významný maïarský umìlec žil v letech 1844 – køtitelnice a èást schodištì. Pøi dokonalejší 1920 a na zámku v Buchlovicích mùžeme prohlídce této køtitelnice si na ní mùžeme z jeho tvorby vidìt dominantní portrét všimnout zobrazení postavy. Je prostovlasá s manželky Leopolda II. Berchtolda. plnovousem, odìna do øeholního šatu a v levé ruce drží knihu. Je zajímavé, že je zde velká Obraz ve Slavièínì byl pùvodnì souèástí podobnost s reliéfem na studni v kostele sv. oltáøe, který byl v roce 1895 nahrazen novým. Bartolomìje v Øímì. Studna stojí uprostøed Instalace obrazu v r.1975 Jelikož nový oltáø svou výškou dosahoval až ke schodù vedoucích do presbytáøe. Je to jedno z nejstarších vyobrazení sv. Vojtìcha, které vzniklo na konci stropu presbytáøe, obraz za ním zùstal zakrytý. Až po opravì obrazu 11. století. Mùžeme se domnívat, že autor obrazu mìl na mysli akademickým malíøem Hellerem v roce 1934 byl novì umístìn symboliku slavièínského a svatobartolomìjského kostela v Øímì. v kostelní lodi nad obloukem kaple sv. Cyrila a Metodìje. Z dùvodu Oba kostely jsou v té dobì zasvìceny sv. Vojtìchu. Rámì velmi špatného stavu musel být roce 1975 odstranìn oltáø. Tím sv. Vojtìcha, získané pøi návštìvì Hnìzdna, nechal císaø Ota III. vzniklo v sakrálním prostoru místo pro úpravy dle závìrù uložit v novì zbudovaném kostele na Tiberském ostrovì v Øímì. II. vatikánského koncilu. Na uvolnìnou èelní stranu presbytáøe se Tento chrám byl zasvìcen sv. Vojtìchu, teprve pozdìji bylo toto mìl vrátit i obraz. Nejdøíve však byla restaurátorem Františkem patrocinium zmìnìno na svatobartolomìjské. Rovnìž ostatky Šubrtem v Praze odbornì provedena jeho renovace. Obraz byl tohoto muèedníka uložil v tomto kostele Ota III. (Sv. Vojtìch život opatøen novým ozdobným rámem, který ještì více podtrhl jeho a smrt muèedníka, Karmelitánské nakladatelství 1997). Obraz krásu a velkolepou kompozici a v dubnu roku 1975 byl zavìšen na v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì namaloval Josef Blažek a je pùvodní místo. V lednu letošního roku byl pøi opravách interiéru datován rokem 1862. Z toho mála, co o autorovi víme, je, že se kostela obraz sundán a citlivì oèistìn, aby nedošlo k poškození narodil v Kromìøíži v roce 1837 a zemøel tamtéž v roce 1868. Jeho plátna, rámu nebo samotné malby. Byl opìt zavìšen na stejné tvorba byla zamìøena hlavnì na malbu kostelních obrazù. Další jeho místo, aby i do budoucna zùstal stabilním prvkem liturgického prostoru. díla jsou napøíklad v kostele v Hulínì nebo Kvasicích. Josef Floreš

Duchovní obnova s P. Markem Orko Váchou V sobotu pøed 1. adventní nedìlí jsme v naší farnosti mohli pøivítat známého knìze a autora mnoha knih P. Marka Orko Váchu. Bylo to opravdu vzácné setkání. Mìli jsme pøíležitost nahlédnout na svoji víru oèima pøírodovìdce, teologa a katolického knìze, který dokazuje na stvoøeném svìtì existenci Boha Stvoøitele. Chtìla bych se s vámi podìlit o nìkolik myšlenek z jeho vynikající pøednášky. Nìjaký èlovìk našel zlaté hodinky. Podíval se na nì a zvolal: „Tady musí být nìkde hodináø! Tyto hodinky nemohly vzniknout samy od sebe!“ Tak i my, když vidíme cokoliv v pøírodì, napø. pampelišku, musíme se ptát: „Kde je Tvùrce?“ Odkud se ta pampeliška vzala? Bùh stvoøil zemi a hned pøi stvoøení dal každé vìci, rostlinì, živoèichu i èlovìku úkol. Napøíklad: I øekl Bùh: „Buï klenba uprostøed vod a oddìluj vody od vod!” Gn 1,6. Bùh také øekl: „Zazelenej se zemì zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny.“ Bùh vidìl, že je to dobré. Gn 1,11. I øekl Bùh: „Hemžete se vody živoèišnou havìtí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ Gn 1,20 I øekl Bùh: „Uèiòme èlovìka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. A lidé panují nad moøskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvíøaty a nad celou zemí i nad každým plazem

plazícím se po zemi.“ Gn 1,26. Každý èlovìk má od svého Stvoøitele úkol a ten když nesplní, už se neuskuteèní. Nikdo jiný to neudìlá. P. Vácha øekl, že èasto za ním chodí studenti a ptají se, jak mají poznat Boží vùli ve svém životì, když si mají z mnoha vysokých škol vybrat tu jedinou, nebo jak poznají, která dívka èi chlapec jsou ti praví a jediní pro spoleèný život v manželství. Nìkdy se stane, že nám v našem hledání Bùh odpoví, ale potom mlèí tøeba celá desetiletí. My se modlíme a Bùh mlèí. Proè to tak je? Bùh nás bere velice vážnì a respektuje naše rozhodnutí. Nechává nás, abychom se svobodnì rozhodovali a tvoøili si svùj život sami. Bùh je Tvùrce a èlovìka stvoøil také jako tvùrce. Bùh sochu nevytesá. To udìlá jenom èlovìk. Vìštìní budoucnosti je nesmysl a osud neexistuje. Èlovìk si tvoøí svoji budoucnost sám podle høiven, které od Boha dostal. Bùh jedná jako èlovìk z podobenství (Mt 25,14-46), který se chystal na cestu a svìøil svým služebníkùm svùj majetek. Jednomu dal pìt høiven, druhému dvì a tøetímu jednu, každému podle jeho schopností a – odcestoval. Po dlouhé dobì se pán tìch služebníkù vrátil a zaèal úètovat. Takto jedná s èlovìkem Bùh. Bùh tvoøí slovem. Vyslovené slovo mùže budovat nebo nièit. Také naše myšlenky se zhmotòují v našem životì. Pokud si o sobì myslíme, že jsme jenom živoèichové, budeme se tak chovat. Pokud si o sobì budeme myslet, že jsme dìti Boží, budeme se tak chovat. Pøi posezení na Charitì nám P. Vácha na sebe prozradil, že se vyhýbá svìtskému ruchu a vyhledává samotu. Témìø všechny jeho knihy si mùžete zapùjèit ve farní knihovnì. Marie Fojtíková

Vìz, že jednoduchý dar laskavosti je vìtší než všechna moudrost moudrých. (Dubose Heyward) - PASTÝØ strana 3 -

ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ PRAVÁ OSLAVA VÁNOC PØEDPOKLÁDÁ OPRAVDOVOU VÍRU Slavíme vánoèní svátky a chtìla bych Vás pozvat k zamyšlení, èím jsou pro nás vánoèní svátky? Faktem je, že jsme masovou konzumní spoleèností, závislou na médiích, vìtšinou nikomu neodpovìdných. Advent se zmìnil v nákupní horeèku, která zaèíná už s podzimem. Štìdrý veèer, pùvodnì vigilie, se stává vyvrcholením Vánoc. Proto je tøeba poøídit nákladné dárky, které mají zvýšit komfort, ale èasto slouží jako alibi, jako náhražka skuteèné vzájemné lásky, a také hojnost jídla a pití, i zábavnou pyrotechniku. Ten veèer je vlastnì jakýmsi „Silvestrem navíc“. A Boží hod vánoèní, svátek v tu dobu nejslavnìjší, je podobnì jako Nový rok dnem vyspávání. Nejpùvodnìjší smysl Vánoc, oslava pøíchodu Mesiáše, Spasitele se vytratil. Jsou lidé, kteøí pøijdou „na pùlnoèní“. Možná chtìjí uslyšet Slovo o tom, o èem se jindy a jinde mlèí. Záleží hodnì na homilii, zda jejich nejasnému tušení vyjde vstøíc a naznaèí jim, že život není jen nahodilá story, ale že má svùj smysl, který je zakotven ve vìènosti. Knìz by se na to mìl dùkladnì pøipravit, nebo víra je „ze slyšení“ a pro mnohé je to jediná pøíležitost slyšení v roce. Vìøící a jejich rodiny vìdí, že Vánoce je tøeba slavit jinak, a snaží se o to. Ale ani ony nejsou zcela odolné vùèi tlaku ducha doby. Vánoce se stávají zbožnou náladou, doèasnou idylou, která konèí odklizením odstrojeného stromku. Myslím, že bychom se mìli proti jejich vyprázdnìní úèinnìji bránit. Je dobré se dohodnout, že dárky nejsou hlavní náplní, ale jen doprovodem oslavy, nevadí, budou-li skromnìjší. V prožívání vánoèní nálady pomùže zpìv. Spoleèné zpívání vánoèních koled rodinu stmelí, alespoò na èas. Spoleèný zpìv je pøedstupnìm spoleèné modlitby, jejíž praxe se z rodin vytrácí. Nejzávažnìjším výchovným a evangelizaèním úkolem vìøících rodin v tomto období je zprostøedkovat pravý smysl Vánoc jejich dìtem. I tìm v pubertì, kde je to obtížnìjší. Proto skoncujme v pravý èas s legendou o Ježíškovi, abychom jim mohli pøedat poselství o Kristu. O tom, že je vtìleným Bohem a naším Spasitelem. Dospívajícím dìtem naznaème vhodným zpùsobem, že i my jsme souèástí padlého svìta, a proto také stojíme o spásu. Pravá oslava Vánoc pøedpokládá opravdovou víru. O víru je tøeba prosit a osvìdèovat ji nejen v tento sváteèní èas, ale po celý rok a stále, navzdory duchu doby a tlaku veøejného mínìní. Právì vánoèní slavnost je pøíležitostí, která rozezní to, co je nìkdy opomíjenou souèástí naší víry, totiž radost z Boží blízkosti. Také my možná zapomínáme na jeden vzácný dar. Je urèen každému z nás a je životnì dùležitý. Bùh ve své lásce daroval lidem svého Syna Ježíše Krista. Poslal ho na zem, aby nám otevøel cestu k plnému životu. Ježíš zemøel za naše høíchy a tím nás zachránil pro vìèný život. Bùh nám dal to nejdražší. Mnohdy se zabýváme bezcennými vìcmi a pøitom nám tento pravý a jedineèný dar uniká. Mìli bychom si vèas uvìdomit, co je pro nás skuteènì hodnotné, ne až tehdy, když poznáme, že nás tento svìt nemùže uspokojit. Mohlo by být pozdì. Život je pøíliš krátký na to, abychom mohli ztrácet èas neužiteènými vìcmi. Jeden vánoèní pøíbìh: „To budou letos bez dìdy smutné Vánoce, viï mami,“ øekla malá holèièka a mlsnì si olízla prst namoèený do èokoládového krému. „Dìda byl nemocný, Baruško, mìl nás moc rád, ale teï už je v nebi a je mu dobøe…“ odpovìdìla maminka a hlas se jí pøi tom chvìl. Od pohøbu neuplynul ještì ani mìsíc a ona vìdìla, že nikdo nikdy nemìl tak hodného tatínka jako ona. U štìdroveèerního stolu se smutek brzy rozplynul. Pøipíjelo se na zdraví, dìkovalo se Ježíškovi a nakonec zbyl pod stromeèkem poslední dárek. Byl urèen mamince. „Nevím, co v nìm je, ale prý si ho máš pøeèíst nìkde sama,“ øekla tiše babièka. Ze stolu už bylo všechno sklizeno a holèièka v postýlce tiše oddychovala, když si maminka s tlukoucím srdcem otvírala záhadnou obálku. Byl v ní dopis. Písmo svého tatínka poznala okamžitì, by bylo možná trochu roztøesenìjší než jindy. „Moje milá holèièko,“ èetla… „nezbývá mi na tomto svìtì pøíliš mnoho èasu, a než odejdu, chtìl jsem ti øíci jedno malé tajemství. Když ses narodila, byl to mùj nejkrásnìjší den v životì a každou noc, když jsi usínala, jsem se modlil, aby tì Bùh uchránil všeho zlého a tvé tìžké køíže pøedal mnì. Moc jsem si pøál, abys byla v životì šastná. Nehnìvej se, prosím, na Pána Boha, že mì v posledních mìsících tolik zkoušel… Byla to naše dohoda a já jsem šastný, že mou prosbu vyslyšel. Krásné Vánoce, holèièko moje. Miluji tì. Tvùj tatínek.“ V domì bylo dlouho ticho. Až po chvíli se otevøely dveøe dìtského pokoje a dovnitø vklouzla ženská postava. Sklonila se ke spící holèièce, cosi šeptala do peøin a hruï se jí pøitom chvìla. A i když jejím slovùm nebylo rozumìt, ona vìdìla, že ten nahoøe ji dobøe slyší… Tyto nádherné chvíle, které o Vánocích prožíváme, by nás mìly vést

k modlitbì díkù za ten veliký dar, který nám dala Boží láska, Ježíše Krista, který se z lásky k nám stal èlovìkem. Nikdy nebudeme Bohu dost vdìèní za tento úžasný dar. Modlitba chvály, vdìènosti a také prosby za naše bližní. Teï nedávno se mnì dostal do ruky èasopis „Milujte se!“. Velice mì oslovila „Modlitba pro každý prst ruky“, kterou Vám chci pøedat. Je to velmi jednoduchý návod k modlitbì, který dával papež František lidem v dobì, když ještì nebyl papežem ani kardinálem. 1. Palec je prst nejbližší. Zaèni se tedy modlit za ty, kteøí jsou ti nejblíže. Jsou to lidé, na které si vzpomeneš nejsnadnìji. Modlitba za naše drahé je „milá povinnost“. 2. Dalším prstem je ukazováèek. Modli se za ty, kdo uèí, vzdìlávají a peèují o druhé. Sem patøí uèitelé, profesoøi, lékaøi a knìží. Potøebují podporu a moudrost, aby ostatním ukazovali správný smìr. Vždy na nì pamatuj ve svých modlitbách. 3. Další prst je nejvìtší. Pøipomíná nám naše vùdce. Modli se za prezidenta, poslance, prùmyslníky a další osoby v zodpovìdném postavení. Jsou to lidé, kteøí øídí osud naší vlasti a ovlivòují veøejné mínìní. Potøebují Boží vedení. 4. Ètvrtým prstem je prsteníèek. Mnozí se budou divit, ale je to náš nejslabší prst, což mùže potvrdit každý uèitel hry na klavír. Tento prst nám má pøipomínat modlitbu za slabé, zkoušené a nemocné. Potøebují tvé modlitby ve dne i v noci. Modliteb za nì nebude nikdy dost. Prsteníèek nás zve i k modlitbì za manželské páry. 5. Na konec pøichází malíèek, nejmenší ze všech. Podobnì malými se máme cítit pøed Bohem a pøed bližním. Bible øíká, že „poslední budou prvními“. Malíèek ti pøipomíná, aby ses modlil za sebe. Poté, co se pomodlíš za všechny ostatní, lépe pochopíš, jaké jsou tvé potøeby, a uvidíš je se správným úhlem pohledu. Pøeji Vám všem požehnané svátky vánoèní, a je Vaše srdce tìmi jeslemi, které pøijmou narozeného Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Ludmila Dulíková

KABELKA Pøikázání milovat sám sebe nás vybízí, abychom se pokládali za rovné s druhými. Pøikázání nám øíká: udìlej pro sebe to, co chceš udìlat pro druhé. Pøijímáme-li sami sebe, dáváme i svým bližním ten nejvìtší dar. Józef Augustyn Koupila jsem si sama kabelku. Nic tak zvláštního, kdyby to nebylo týden pøed Vánocemi, kdyby nebyla tak drahá a kdybych si ji nekoupila pøi výpravì pro dárky babièkám. Nejdøív jsem nemohla uvìøit, že jsem to skuteènì udìlala. Pak jsem cítila zdìšení nad svou sobeckostí a nakonec jsem prožívala høejivou radost. Myslím, že jsem poslechla Boží hlas a projevila lásku sobì samé. Vybírala jsem dárky pro babièky. Pøiznávám, že tak trochu na poslední chvíli. Musela jsem totiž poèkat, až našetøíme, protože jsme v prosinci byli nuceni koupit nový sporák. Zdálo se, že na dárky ani nebudeme mít. Ale nìjak se to sešlo, dostala jsem honoráø za vystoupení, a tak jsem vyrazila na nákupy. Docela se mi daøilo. Vybrala jsem vhodné dárky pro starší dámy a za výborné ceny. Zbylo mi. Chtìla jsem ještì nìco dokoupit pro dìti. Bloumala jsem po obchodech, než jsem uvidìla tu kabelku. Mám pro kabelky slabost a tahle mì uchvátila. Malá, ale s velkým objemem, mìkká, ale pevná, elegantní, ale praktická. Ideální! Tu bych si tak pøála najít pod stromeèkem. Jenže mne nenapadlo, komu bych o svém pøání mohla øíci. Bylo už pozdì. Opustila jsem obchod i kabelku a prošla ještì pár obchodù. Knihkupectví, hraèkáøství, drogerie. Kabelka mi nešla z mysli. Co kdybych si ji k Vánocùm koupila sama? Zhrozila jsem se nad takovým nápadem. To pøece nemùžu! To by vypadalo tak… sobecky. To nejde. Ale proè ne? Zastavila jsem se na chvíli a obrátila se k nebi, abych støelnou modlitbou prosila o pomoc v pokušení. Ale Boží odpovìï mìla podobu známého pøikázání o stejnì velké lásce k druhým jako k sobì. Málem jsem se rozplakala. Avšak pøipomínku Božího slova provázel høejivý pokoj. Tak jo. Vyjádøím si lásku dárkem. Vstoupila jsem znovu do obchodu a nechala se obsloužit. Z knihy O darech s Hanou Pinknerovou

Strachuj se ménì, doufej více; jez ménì, žvýkej více; naøíkej ménì, dýchej více; mluv ménì, øekni více; miluj více a všechny dobré èasy budou tvé. (Švédské pøísloví) - PASTÝØ strana 4 -

Jak se zrodila naše spása a kudy vede cesta do nebeského království Jsou Vánoce. Ozáøený kostel. Vyzdobený, vykrášlený, plný zpìvu tìch nejkrásnìjších písní a koled, pùlnoèní vánoèní chorál. A v kostele plno radostných lidí. V kostele model Betléma. Jeskynì záøící svìtlem, okolo pastviny s ovcemi a pastýøi. V povzdálí nìjaké bohaté mìsto, snad tureckého vzoru. A v jeskyni stojí jeslièky, v nichž leží malý Ježíšek. Vedle jeslièek stojí jeho matka Panna Maria a svatý Josef. Za nimi vùl a osel svým dechem zahøívají Ježíška. A z celého okolí se schází množství pastýøù a dárcù a každý nese nìco pro Ježíška. A pastýøi slavnostnì vytrubují. A okolo poletuje spousta andìlíèkù, aby Pannì Marii pomáhali. A vrcholí to velký andìl s velkými køídly a u nìj velká kometa a provolání: „Sláva na výsostech Bohu.“ A doma radostná pohoda pøi štìdroveèerní veèeøi. A èlovìk celým tìlem pociuje radost a štìstí, radostné spoleèenství rodinné lásky. A tuto lásku dává pociovat i druhým, potøebným, a tøeba i pøi náhodném setkání. Èlovìk pociuje pøemocnou sílu lásky. Tyto radostné chvíle pociuje dnes také øada nevìøících. Projevují to vzájemnou láskou a rodinnou pospolitostí, radostnými zvyky a obyèeji, i krásnými písnìmi projevujícími radost a lásku. Napø. o lásce mateøské napsala Yvetta Simonová krásnou píseò konèící slovy: „Tichá noc, svatá noc, … všude na svìtì Marie jsou: mámy, sklonìné nad postýlkou, v níž malé dìátko spí.“ Lidová zbožnost okrášlila tento vánoèní pøíbìh až do neskuteènosti. Jak se to však odehrálo ve skuteènosti? Císaø Augustus naøídil sèítání lidí v celé své øíši. Každý se dá zapsat ve svém mìstì. Josef se svou snoubenkou Marií bydleli v Galilei, ve mìstì Nazaretì. Také oni se mìli dát zapsat ve mìstì Davidova a Josefova rodu, v judském mìstì Betlémì, nedaleko Jeruzaléma. Cesta pøes Galileu, Samaøsko a Judsko trvala nìkolik dní. Když došli k Betlému, pøiblížila se doba, kdy mìla Maria porodit. První Josefovou starostí bylo tedy najít místo, kde by si mohli odpoèinout a kde Maria mohla dùstojnì porodit. Na hledání místa po domech nebylo èasu. (V jiném pøekladu Bible je psáno, že nenašel místo v zájezdním hostinci. Ono by se místo pro dva lidi našlo, ale ne takové, kde by mohla Maria porodit. Josef ji nechtìl vystavit zvìdavým oèím rùzných okukovatelù). Josef znal tento kraj. Proto volil za nejvýhodnìjší klidné a pokojné místo v blízké jeskyni, kde se schovával dobytek pøed deštìm. Zde v klidu a skryta pøed zbyteènými zraky porodila svého Syna. A co se stalo v Betlémì? Nic! Vùbec nic. Jednak to ani žádný nevìdìl, a i kdyby: jak se to projeví v obci? Øekne se: tam a tam, tomu a tomu se narodilo dítì. A je to odbyté. Pro obyvatele Betléma byl novorozený Ježíš dítìtem jako každé jiné dítì. Ani z jeskynì nevycházela žádná záø, leda že by Josef rozdìlal oheò, aby se ohøáli a mohli trochu vidìt. A ani by se to nikdo nedovìdìl. Ale pastýøùm, kteøí v okolí pásli ovce, se zjevil andìl, který jim tuto radostnou událost zvìstoval. A množství nebeských zástupù chválilo Boha (Lk 2, 1-15). O volovi a oslovi není v evangeliu ani zmínka. Dá se usuzovat, že v jeskyni byl pøítomen také osel, na kterém pøijeli. Ale legenda o pøítomnosti vola a osla patrnì vznikla z proroctví proroka Izaiáše: „Vùl zná svého hospodáøe, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, mùj lid je nechápavý.“ (Iz 1, 3). Jak se pastýøùm andìl a nebeské zástupy zjevili, to nám není známo. Nikde v Bibli nenajdeme, že by se nìkdy zjevil andìl v podobì okøídleného mladíka. Urèitì se pastýøùm nezjevil nìjaký krásný muž nebo žena s velkými køídly, kterými mávali, aby mohli letìt. Nic takového ani podobného nikde v Bibli nenajdeme. Ale v Bibli se doèteme, že u prázdného Ježíšova hrobu stáli dva mladíci odìní v bílém rouše. A pøi Ježíšovì nanebevstoupení zde stáli opìt dva mladíci v bílém rouše. Na jiných místech mluvíme

o andìlech podle jejich èinù. Napø. andìl vyvedl Petra z vìzení, ale neukázal svou podobu. Andìl nepotøebuje køídla k létání. Andìl je duch – nemá tìlo. Na obrazech a sochách se mu køídla pøidávají jako znamení, že okamžitì plní vùli Boží. A tìlo mu pøidáváme, abychom si jej mohli nìjak pøedstavit. Na vánoèních událostech je podstatné, že teprve zprávou od andìla se svìt dovìdìl o zázraku – zrození Mesiáše: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v mìstì Davidovì. Toto vám bude znamením: naleznete dìátko zabalené do plének a položené do jeslí.“ (Lk 2, 10-11). Protože Maria a Josef oèekávali, že se jim pøi cestì narodí dìátko, pøipravili si aspoò to nejnutnìjší. Jistì to byly v první øadì plénky. Teï, když už to pastýøi vìdìli, roznesli tu zvìst mezi sebou a svými rodinami a známými. Teï teprve dìátku a ubohým poutníkùm pøinášeli pastýøi a ostatní seznámení lidé z Betléma dary vhodné pro situaci a pøispìchali s pomocí, zejména zkušené ženy. Je dost tìžko si pøedstavit, že Josef by si sám v této situaci vìdìl rady. (I když v jednom apokryfním evangeliu se píše, že Josef byl vdovec a z pøedchozího sòatku mìl dìti). A dále - kromì nìkolika pastýøù a od nich seznámených lidí v Betlémì a okolí – nikdo nic nevìdìl. A život bìžel dále jako vždycky. Ale o tom se už doètete v Bibli (zejména Mt a Lk). - (Poznámka: nikdo tam však nevidìl radostnì poletující andìlíèky). Køesané oslavují vánoèní svátky tìmi nejkrásnìjšími a nejradostnìjšími zpùsoby. A ony si toho skuteènì zaslouží. Vždy kdy prožíváme tolik lásky, rodinné pospolitosti a touhy po sblížení než právì v dobì vánoèní! Jako bychom cítili, že právì v Ježíšovì zrození pøišla láska na svìt. Ale uvìdomme si: veškerá ta sláva, krása, krásné písnì nemají pro køesana sloužit jen pro naše potìšení, rozveselení a pocit blaha – to by byla jen skoøápka Vánoc. Pro vìøícího køesana je podstatná jejich duchovní náplò, své radostné odevzdání se Bohu a opravdové pøijetí Boha do svého srdce. Být køesanem znamená žít jako køesan po celý život. Být køesanem – to neznamená žít po celý život jako mrzout zahloubaný do sebe. Právì naopak: køesana má charakterizovat jeho radost a veselost. Kristus nás k tomu stále vybízí: „Radujte se. Vaše radost a je známa celému svìtu.“ Nevím pøesnì, který svatý toto prohlásil: „Smutný svatý – to je skuteènì svatý Smutný.“ (pozn. redakce - autorem citátu je sv. Filip Neri ) Ale i nevìøící pociují v tu dobu velikost lásky, vzájemného spoleèenství, potøebu rodinné pohody a pospolitosti, vzájemného obdarování. Problém mají podniky a pracovištì s nepøetržitým provozem: kdo bude na vánoèní svátky ve službì a kdo mùže zùstat doma. Už se stávalo zvykem, že na trati Kolín – Praha býval na Vánoce ve službì (øíkejme mu) Petr. Je svobodný, sám, doma nemá nikoho, takže Vánoce prožívá jako každý jiný den. Také tyto Vánoce (Vánoce tohoto pøíbìhu) mìl službu. V Kolínì nasedal do vlaku malý chlapec. „Kam jedeš?“ - zeptal se ho Petr. „Do Prahy.“ odpovìdìl (øíkejme mu ) Pavel. „A sám? Kde máš rodièe?“ „V Praze. Na nádraží na mne bude èekat tetièka.“ V Praze vystoupil, pochodil po nádraží – teta nikde. Petrovi to došlo: „Že ty tady žádnou tetu nemáš?“ - „Ne.“ - „Tak proè jsi ujel? Ví o tom rodièe?“ - „Neví. Chtìl jsem být sám.“ - „Prosím tì, jak se jmenuješ, kde bydlíš a jaké máte èíslo telefonu?“ - „Já jsem Pavel. Bydlím v Kolínì.“ A øekl mu telefonní èíslo. Petr se hned na nádraží spojil telefonem s Pavlovými rodièi. Ubezpeèil ustrašenou matku, že chlapec je v poøádku a u kterého vlaku jej mají èekat. Petr s Pavlem se mezitím spøátelili. Do vlaku nastoupili jako kamarádi.

Protože nemùžeme zmìnit skuteènost, nech zmìníme oèi, jimiž skuteènost vidíme. (Nikos Kazantzakis) - PASTÝØ strana 5 -

Cestou øíká Pavel: „Dnes jsou Vánoce. To by mìl být nastrojený vánoèní stromek.“ - „Ale kde ho vzít?“ - „Tam v rohu stojí keøík myrty. Nazdobíme ji a budeme mít Vánoce.“ A nastrojili „stromek“ vším možným. Pak Pavel prohlásil: „Ale na Vánoce se dávají dárky.“ - „Ale kde je vezmeme?“ - „Víš co? Obdarujeme se navzájem tím, co máme nejradìji. Bude to pìkný vánoèní dárek.“ „Ale co ti dám? Víš co? Mám krásný kapesní nùž. Chceš?“ - „No ten je krásný. A já ti dám tuto skoøápku. Tu vždycky nosím u sebe. Je v ní všecko, co èlovìk obyèejnì potøebuje – tøeba jehla a ni.“ „Tak vzácný dárek si nezasloužím. Budu ji stále opatrovat.“ A tak dojeli do Kolína. Matka radostnì objala syna, Petrovi podìkovala a Petr skoøápku schovával jako vzácnost. Tak Petr po dlouhých letech poprvé prožil znovu skuteèné Vánoce. A Pavel ukázal, že u opravdového dárku nezáleží na jeho hmotné hodnotì. Opravdový dárek jde ze srdce a dává to nejvzácnìjší – dává lásku. Dárek z lásky darovaný má nenahraditelnou cenu. Hodnota lásky je nenahraditelná. „Každý to dobøe ví, že i ten nejmenší dáreèek z lásky je nejmilejší. Pak-li byl ztracený, nikdy více není zlatem ani støíbrem k zaplacení.“ Pro nìkoho jsou Vánoce jen pøíležitostí k chatování, sportu, cestování nebo rozlièných zábav. A ještì vìtší èást je tìch, kteøí Vánoce nenávidí, a proto neprožívají, nebo je vùbec neznají. O jaké štìstí se pøipravují! Vánoce mùže mít každý celý rok. Co nám dìlá tu velkou radost o Vánocích? Je to velikost naší vzájemné lásky. A tu si mùžeme zachovat po celý rok. Dìdeèek s babièkou žili radostnì a šastnì. Nastávající ze se zeptal dìdeèka: „Jak jste dokázali ta dlouhá léta žít spolu tak šastnì?“ Dìdeèek neøekl nic, jen vytáhl z kapsy støíbrné hodinky. A pak mu øekl: „Ty jsou dìdictvím rodu. Teï je dávám tobì. Až je kdykoliv otevøeš, vždycky si napøed pøeèti, co je tam napsáno.“ Otevøel hodinky a ze na jejich víku èetl: „Øekni jí nìco pìkného.“ Tak i vy si poøiïte takové „hodinky“ a budete-li to mínit upøímnì a vìrnì zachovávat, budou vás Vánoce doprovázet po celý rokbude-li z vás stále vycházet láska. Jakou sílu má láska: Dìdeèek ležel v nemocnici v tìžkém zdravotním stavu. Celé dny se nic nelepšilo, ba nemoc se zhoršovala. Jednou ráno si dìdeèek sedl, docela èilý a plný života. I zeptali se jej, odkud ten zázrak. A dìdeèek radostnì vypovídá: „Vèera byl za mnou mùj vnuk a dùraznì prohlásil: „Dìdeèku, musíš hned domù. Rozbilo se mnì kolo.“ Jakou silou se projevila láska k vnukovi! Èlovìk ve svém životì je jako zrcadlo. Podíváme se do nìj a vidíme tøeba nìco krásného. Odejdeme od nìj a obraz zmizí. Tak je to i v lidském životì. Prožíváme vánoèní náladu, jsme šastní. Ale Vánoce pøejdou a nastávají všední dny. A s nimi mizí vánoèní nálada a pocit štìstí. Ale èlovìk, tøeba nevìdomky, touží po trvalém štìstí – štìstí, které jej naplní a které nepøestává. Zde budu opakovat slova sv. Augustina: „Nepokojné je lidské srdce, dokud nespoèine v tobì, Bože.“ Z minulého èísla víme, kde toto „místo“ nalezneme – v království Božím. Víme, že Boží království není „nìkde“, ale v lidských srdcích. A kudy vede k nìmu cesta? To nám napsalo dìvèátko z 5 tøídy ZŠ. Má název: Hledám svùj svìt Je to snad ostrov? Nová dimenze? Èi jiná planeta, co kolem Zemì oblétá? Jak se tam dostat? Raketou, lodí èi letadlem? Kdo ví, zda-li odpovìï na mou otázku dostanem.

Vím jenom jedno: není tam bída ani hlad a každý èlovìk je tam rád, když mùže nìkomu udìlat radost, nebo mu nìco dát. Samí dobøí lidé, žádné vraždy ani války. Když zavøu oèi, vidím svùj svìt už z dálky. Lidé jsou rádi, když si mohou pomoci, a žádný prezident ani král tam není u moci. Chci objevit svùj svìt, být u jeho vzniku, tak jako Kolumbus, když objevil Ameriku. Avšak není to jen sen? Pohádka pro malé dìti? V tom pøípadì se mé sny rozpadnou jako sklo a zametou jako smetí. I pøesto svùj vysnìný svìt výplod mé bujné fantazie ještì poøád v mé mysli žije. Co k tomu dodat? Snad jen pár vìt: vùbec není potøeba hledat svùj ideální svìt. Staèí jen se k sobì chovat hezky, èlovìk èlovìka rád mít a na naší Zemi jako ve vysnìném svìtì mùžeme spoleènì žít. K objevení takového svìta není potøeba raket, lodí ani letadel, jenom to, aby èlovìk srdce pøeplnìné láskou mìl. Závìr básnì øíká: k objevení takového ostrova – království Božího – nepotøebujeme raket, lodí ani letadel. Jenom to, aby èlovìk srdce pøeplnìné láskou mìl. Marnì hledáme štìstí a spokojenost ve svìtských statcích – v bohatství, slávì nebo moci. Tam nikdy skuteèné štìstí nenajdeme. Skuteèné štìstí najdeme jen u èlovìka, jen ve vzájemné lásce. Hlavní pøikázání zní: „Miluj Pána Boha svého... a bližního jako sám sebe.“ Boha však nemùžeme milovat jinak, než skrze lásku k èlovìku. „Jsi lháø, když øíkáš, že miluješ Boha, kterého nevidíš, ale nemiluješ bližního, kterého vidíš.“ Opakuji slova sv. Augustina: „Nepokojné je lidské srdce, dokud nespoèine v tobì, Bože.“ Milí pøátelé, pøeji Vám, abyste v tuto vánoèní dobu naèerpali nových sil na cestu ke svému hledanému svìtu, pøestali hledat rakety, lodì, letadla, a abyste našli cestu, kterou nám báseò nabízí. Abyste srdce naplnìné láskou mìli. To je cesta k vysnìnému ostrovu – cesta do Božího království. Pøeji Vám radostné a šastné Vánoce plné lásky Boží i lidské. A celý pøíští rok a jdete cestou, která vede k Božímu království.

Ing. Antonín Novák

Svìt nebude nikdy hladovìt pro nedostatek divù, ale jen pro nedostatek údivu. (G. K. Chesterton) - PASTÝØ strana 6 -

Stéblo slámy Pastýøi se vraceli z Betléma, kde se poklonili Ježíškovi narozenému v chlévì. Nesli mu náruèe darù a teï se vraceli s prázdnýma rukama. Kromì jednoho z nich, mladièkého pastýøe, témìø ještì chlapce. Ten si z betlémského chléva pøece jen nìco odnesl. Celou cestu tu vìc pevnì svíral v dlani. Ostatní by si toho ani nevšimli, kdyby se kdosi nezeptal: „Co to máš v ruce?“ „Stéblo slámy,“ odpovìdìl mladík. „Vzal jsem si ho z jeslièek, ve kterých leželo to dítì.“ „Stéblo slámy,“ ušklíbli se ostatní. „Takové smetí! Zahoï to!“ Mladý pastýø rozhodnì zavrtìl hlavou. „Kdepak,“ namítl, „já si ho schovám. Pro mì je to znamení, pøipomíná mi malého Ježíška. Pokaždé, když ho vezmu do ruky, vzpomenu si na nìj i na to, co o nìm øekli andìlé.“ Druhý den si pastýøi mladíka znovu zaèali dobírat: „Co jsi udìlal s tím stéblem?“ Mladík jim ho ukázal. „Poøád ho nosím u sebe.“ „Zahoï to, k nièemu ti není.“ „Ne. Má velkou cenu. Ležel na ní Boží Syn.“ „A co má být? Dùležitý je pøece Boží Syn a ne kus slámy.“ „Mýlíte se, velkou cenu má i ta sláma. Na èem jiném by ležel, když je tak chudý? Boží Syn potøeboval trochu slámy. To mì pouèilo, že Bùh potøebuje i obyèejné lidi a vìci. Potøebuje nás, kteøí nemáme velkou cenu, kteøí toho moc nevíme.“ Stéblo jako by mìlo pro toho pastýøe èím dál vìtší význam. Na pastvì ho èasto držel v ruce, vzpomínal na slova andìlù a byl šastný, že má Bùh tolik rád lidi, že se stal stejnì malým jako oni. Pak mu však jeden z jeho druhù vytrhl stéblo z ruky a rozhoøèenì vykøikl: „Dej už s tím zatraceným stéblem pokoj! Bolí nás z tìch hloupostí hlava!“ Stéblo vztekle zmaèkal a zahodil. Mladík klidnì vstal, zvedl stéblo ze zemì a opatrnì narovnal. „Vidíš, zùstalo stejné jako pøedtím. Poøád je to stéblo slámy. Ani tvùj vztek s ním nic nezmohl. Jistì, znièit stéblo slámy je snadné. Ale pøemýšlel jsi už nìkdy o tom, proè nám Bùh seslal malé dítì, když potøebujeme silného zachránce? Jednou vyroste, bude z nìho muž a nic ho neporazí. I pøes lidskou zlobu zùstane tím, èím je – Spasitelem, kterého nám seslal Bùh.“ Mladý pastýø se usmál a se záøícím pohledem pokraèoval: „Boží láska se totiž nedá znièit a zahodit. I když se zdá køehká a slabá jako stéblo slámy.“ Bruno Ferrero Vánoèní pøíbìhy pro potìchu duše Jedna maminka se snažila svému dítku vštípit morální základy a využila k tomu „zmizení“ nìkolika sladkostí, které byly schovány v jedné skøíòce v obývacím pokoji. „Víš, když jsi sebral ty èokoládové tyèinky, Pán Bùh tam byl s tebou, i když jsem to nevidìla?“ „Jistì,“ pøikyvovalo horlivé dítko. Ale sladkosti mizely dál. Maminka trpìlivì opakovala: „Víš, že tì Pán Bùh v tu chvíli vidìl?“ „Jistì.“ „A co myslíš, co by ti øekl, když jsi tam bral ty tyèinky?“ „Øekl by mi: Jsme tu jen my dva, já a ty, vezmi dvì!“ Dítì mìlo pøirozenì pravdu. Bùh nic nehlídá. A kdyby si mìl vybrat mezi nìjakými sušenkami a mnou, bezpochyby si Bùh vybere mì. Kolik „masek“ pøisuzují Pánu vychovatelé, by v dobrém úmyslu? Kdo pak zbaví dìti pøedstav o Bohu jako o „hlídaèi“, hrozivém soudci, nebo jako o Ježíškovi, který pøichází jen o Vánocích? (Bruno Ferrero Úsmìvy pro duši) - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … „Pepíèku, víš že u nás nebude Ježíšek nadìlovat?“ „Proè?“ „Protože ty jsi celý rok zlobil a pro nás jsi ten nejvìtší dárek.“ Maminka èeká tìsnì pøed Vánocemi miminko. Tatínek se ptá synka: „Copak bys chtìl, Honzíèku, bratøíèka nebo sestøièku?“ Honzíèek se zamyslí a po chvíli vyhrkne: „Kdyby to mamince moc neublížilo, tak radìj lyže.“ „U nás budou Vánoce úplnì stejné jako loni,“ svìøuje se malý Jiøík svým spolužákùm ve škole. „Kapr na èerno, maminka na mìkko a tatínek namol.“ „Nevíš, který mìsíc tìhotenství je nejtìžší?“ ptá se nastávající otec svého pøítele, mnohonásobného otce. „Desátý, pøíteli. Desátý. To už musíš to dítì nosit také ty.“ Porodnice. K lùžku mladé maminky èerstvì po porodu pøichází sestra s obrovskou kyticí karafiátù: „Tak, maminko, pøišel tatínek, mohu ho pustit?“ „To nééééé, sestøièko, jen to ne! Každou chvilku má pøijít manžel.“ V porodnici pøináší porodní asistentka novopeèenému otci trojèata. Tatínek si je rozvážnì prohlíží a pak prohlásí: „No, myslím, že bych si vybral tady to nalevo.“ Patnáctiletá Alena pøijde domù ze školy. „Co bylo ve škole?“ zajímá se otec. „Sexuální výchova,“ odpovídá dcera. „Bylo to prima. Byl tam pan doktor z gynekologie, pan faráø a také pan uèitel. Gynekolog nám vysvìtloval, jak to nemáme dìlat, pan faráø, proè to nemáme dìlat, a pan uèitel, kde to nemáme dìlat.“ Potkají se dva pøátelé; rozhovor zabloudí i na èeská pøísloví a úsloví. „Jak bys prakticky vysvìtlil úsloví Z bláta do louže?“ „To ti mohu ukázat na svém vlastním pøípadì. Za dva mìsíce po operaci žluèníku jsem se oženil.“ Na inspekèním pokoji chirurgické kliniky se chlubí jeden mladý asistent kolegùm: „Já vám, hoši, dostávám stovky dìkovných dopisù…“ Jeden ze starších chirurgù se ušklíbne: „Od pacientù nebo od dìdicù?“ Pacient si stìžuje lékaøi na tìžké deprese. „Na to je nejlepší jeden lék, který se mi osvìdèil v mnoha pøípadech,“ øíká psychiatr. „Ponoøit se až po uši do práce.“ „To asi v mém pøípadì nebude to pravé. Já totiž míchám beton.“ Zdroje: Vráa Ebr Podoby Vánoc a Svatopluk Káš Anekdoty z ordinací 2

Mnoho prorokù si pøálo ho spatøit – a nespatøili ho! A tobì, odstrkovanému, to vyšlo! A co ty, oslíku, jak jsi to prožíval, když zaèali pøicházet lidé? Asi sis øíkal: „Po té úmorné cestì až z Nazareta a po marném trajdání po Betlémì a po jeho okolí od nocležny k nocležnì mám snad nárok na nerušený odpoèinek – a zatím tohle?“ Hýkal jsi na nì zlostnì nebo ses snažil pochopit, o co to tu vlastnì jde? A co jsi dìlal po nìjaké dobì, když k tobì o pùlnoci pøišel Josef a øekl: „Vstaò, pojedeme do Egypta!“ Tehdy jsi pøece neuplatnil tu svoji povìstnou tvrdohlavost, ani jsi svým chováním neøekl zcela zøetelnì: „Podle mého rozumu je nesmysl nìkam v noci chodit. Hned, bez pøípravy! To dá pøeci rozum, že je to lepší nechat až na ráno!“ Naopak, cestu jsi ušel. Jestlipak tì tenkrát napadlo, že když se nevzepøeš proti nìèemu tak nepochopitelnému, zbyteènému a podle tebe jistì i nebezpeènému, ponìvadž potmì se mùže stát ledacos, že tím vykonáš svìtovou událost, která se bude pøipomínat ještì po dvou tisících let? I když jsi jenom ušatec, mùžeš být pro mne, a ne jenom pro mne, geniálním vzorem! Vy, ovce, jste jenom èísla. Majitel stáda pouze ví, kolik vás je. Jste pro nìho prostøedek produkující vlnu, sýr, jehòata, maso a kožešiny. Jen to má cenu. To pastýø, který je s vámi celý den a noc, když je dobrý, k vám získá jiný vztah: Nejste pro nìho jenom èísla, volá vás jménem, jde hledat ztracenou oveèku, chrání vás pøed vlky a bere na ramena zranìnou. Dìkuji vám, že svou úklonou jste ukázaly na toho dobrého pastýøe. K ovcím patøí ovèáètí psi. Vy to máte jednoduché: Bìhat kolem stáda a zahánìt zatoulané oveèky je vám vrozené. Pustit se do riskantního zápasu s vlkem, který chce loupit ve stádu, je vám samozøejmé. I když pøi tom mùžete snadno pøijít k bolestnému zranìní, odvaha vám nikdy nechybí. Dívat se na svého pána, poslouchat jeho pøíkazy a dokonce se øídit j jeho nepatrnými gesty vám nedìlá nejmenší potíže. Vypadáte, že jste šastní, když to mùžete vykonat. Pokud pán dal o pùlnoci pokyn, že poženete stádo k jeskyni, nebylo vám to zatìžko, pokud øekl, že máte zatím hlídat stádo a poèkat, až se on vrátí od jeskynì, smutnì jste se za ním dívali, ale o to radostnìji jste ho vítali, když pøišel nazpìt. Váš pøíklad nám tedy prozrazuje tajemství spokojenosti a radosti. Pastýøi, kteøí vás doprovázeli, museli být poøádnì zmatení. Jak by tedy ne?! Takový pastýø jde na noèní hlídku a uvažuje: „Smùla, vyšlo to na mne zrovna pøed pùlnocí. To bude pìkná nuda, nìkolik hodin zevlovat okolo podøimujícího stáda, jak to jenom pøeèkat? Snad se nic nestane, nikdo se neobjeví, není o co stát, to radìji pøežít nudu. Jakmile mi skonèí hlídka, tak si lehnu na kožešiny a tak rychle usnu, že to do rána doženu!“ Kdyby vám nìkdo øekl, že to žádná nuda nebude, že zažijete nìco neuvìøitelného a že místo do kožešin radostnì pobìžíte ke chlévu a pøeci jen ve svém majetku najdete nìco, co lze darovat, zdalipak byste tomu vìøili? Musím na vás èastìji vzpomenout, když prožívám nìjakou nudu. Vy, mudrci od východu, jste fakt museli být moudøí, že jste se klanìli dítìti, to bych ještì chápal. Z dítìte pøece vyroste dospìlý èlovìk, to je jasné. Že však z dítìte chudých rodièù vyroste král, to se stává jen v pohádkách, dospìlí tomu pøece nevìøí – a vy jste pøesto uvìøili! A že se jde nìkdo klanìt dítìti-králi do cizí zemì s jiným jazykem a náboženstvím, která mùže být naším potenciálním nepøítelem – to je už zcela nepochopitelné. V èem to je, že jste dokázali pøekonat tyto zažité pøedsudky? Asi ta moudrost bude v tom, že jste poslouchali takový ten vnitøní tichý hlas. Když k vám promluvil ve snu a øekl, že se máte vrátit jinou cestou, poslechli jste, což není vùbec samozøejmé, protože proti tomuto stálo velice zøetelné a hlasité pøání Herodovo, abyste ho ještì jednou navštívili. A pozvání tak významného krále se jen tak neodmítá. Jistì jste vìdìli, že by se za informaci o narozeném budoucím králi královsky odmìnil. Za informace se platilo již tenkrát a cinkání penìz pøece tak snadno pøehluší ten tichý vnitøní hlas. A vy jste byli tak moudøí, že jste vìdìli, který z tìch hlasù máte poslechnout! Je tedy dobøe, že chodíte po lidech jako koledníci, kromì sbírání almužen byste však mìli rozdávat právì tuto moudrost. Nejvíce se mi však líbíte vy, obyèejní èlovíèci. Tady je švec, který Ježíškovi nese botièky. Krejèí drží kabátek, selka zase krajáè mléka, jiná hospodyòka má v rukou docela dnešní vánoèku… Vás jsem pøeci vídal v dobì svého mládí a naplòuje mne úžasem, že víte, že je možné takto putovat pøes staletí a tisíciletí, protože Bùh je vìèný a Kristus je týž vèera i dnes. A ještì vìtší radost mi dìlá, když vidím tolik lidí, jejichž pohyb má jasný øád: Putují jedním smìrem. Každý pøesnì zná svùj cíl i cíl svých souputníkù a nepøekážejí si navzájem. Z figurek záøí tichá vnitøní radost, protože ví, že se budou vracet obdarováni. To všechno dokázal sotva narozený Ježíšek. Ladislav Jílek Humor za kostelem V.

Vánoèní rozjímání Když jsem oprašoval svoje jeslièky, tak mne napadlo, že bych mohl rozmlouvat i s tìmi anonymními osobami a dokonce i s tìmi nìmými tváøemi, které každý – kromì dìtí – jen pøehlíží. Zaènu tím nejvìtším – volem: Jak to, že tì nechali samotného v chlévì a odešli? Byl jsi nemocný? To tì jistì muselo mrzet, když všichni byli na pastvinì a tys tam zùstal sám! Nebo na tebe prostì zapomnìli? Nebo si jen øekli: „Toho starého vola už tady necháme?“ A je to tak nebo onak, jsi nám vzorem, že i dobøe nesený údìl starého vola je krásný. Byl jsi pøeci pøi tom, když Spasitel pøišel na svìt.

Možná budeme takto rozjímat i my, slavièínští farníci, až budeme o vánoèních svátcích stát u „našeho“ betléma, který se po dvou letech vrací v nové podobì do našeho kostela (v loòském roce jsme ho mohli vidìt v mìstském infocentru). Za jeho nynìjší nádherou stojí velká píle, mnoho úsilí, èasu a umu pana Josefa Chovanèíka je jeho rodinných pøíslušníkù a pøátel, kteøí se rekonstrukci betlému vìnovali. DÌKUJEME!!!

Je lepší mít bohatou duši, než být bohatý. (Olga Korbut) - PASTÝØ strana 8 -

Výtìžek z farního plesu bude, ostatnì jako každoroènì, vìnován Charitì svatého Vojtìcha ve Slavièínì. Pokud byste èímkoli chtìli obohatit plesovou tombolu a pøispìt tak nepøímo naší charitì, pøineste své dary, prosíme, v sobotu 11. ledna 2014, tedy v den konání plesu, na Sokolovnu nebo kdykoli jindy na charitu. Pøedem moc dìkují poøadatelé

Vážení ètenáøi, u nás na Charitì sv. Vojtìcha Slavièín tradiènì vstupujeme do nového roku pøípravami na Tøíkrálovou sbírku. Je tomu tak i letos. Termín sbírky pøipadl na první lednovou sobotu roku 2014, tedy na 4. ledna. V tento den se 69 skupinek koledníèkù se svými vedoucími vydá do ulic našeho mìsta a do okolních vesnic, aby Vám všem pøinesli radostnou zvìst Vánoc, narození Ježíše Krista a poprosili o dar pro pomoc lidem v nouzi. Hlavním posláním sbírky je upozornit na potøebné lidi kolem nás a pomoci jim. Kromì toho chce umožnit všem lidem dobré vùle, aby zakusili radost a uspokojení z toho, že obdarovali jiného èlovìka. Jedním z hlavních cílù je sice shromáždìní finanèních prostøedkù pro potøebné, ale snažíme se, aby nezùstalo jen u toho. Skupinky koledníkù vypravujeme také do nemocnic, domovù dùchodcù, kde má pokladnièka spíše symbolický význam. Dùležité je popøát, potìšit. Na cestu bude koledníkùm požehnáno již v pátek 3.1.2014 v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì. P. Miroslav Strnad požehná také køídu, kterou koledníèci píší na dveøe iniciály C+M+B, jenž nejsou zkratkami jejich jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, ale latinským Christus Mansionem Benedicat, což lze pøeložit jako ,, A Kristus žehná tomuto domu“. Kde všude peníze vybrané na rùzných místech Èeské republiky pomáhají, mùžete sledovat bìhem Tøíkrálového koncertu v nedìli 5. ledna 2014 v 18.00 hod, v pøímém pøenosu na ÈT 1. Více informací o sbírce pak mùžete naleznout na www.trikralovasbirka.cz nebo www.slavicin.charita.cz. V minulém roce byl výtìžek sbírky 434 156 Kè. Èást finanèního obnosu putovala na pomoc do zahranièí. Vìtší èást pak byla využita pro pøímou pomoc rodinám, matkám v tísni, starým a nemocným, lidem v nouzi z oblasti Slavièínska, také na podporu charitního díla. Výtìžek ze sbírky roku 2014 by Charita sv. Vojtìcha Slavièín chtìla využit opìt pro humanitární pomoc v zahranièí, pro pøímou pomoc potøebným a podporu charitního díla. Všem, kteøí pøispìjí do sbírky, dìkujeme. A Tøi králové naplní Vaše srdce láskou a nadìjí. Za Charitu sv. Vojtìcha Slavièín Magda Zùbková- koordinátorka Tøíkrálové sbírky

Program Arcidiecézní charity Praha – Adopce na dálku, díky kterému dìti získávají šanci na nezávislost a lepší perspektivu v životì. Dopis od koordinátora projektu v Indii: 21.øíjna 2013 Drazí, Vánoce jsou tìmi pravými Vánocemi, pokud pøedáváme „svìtlo“ tìm, kteøí to nejvíce potøebují. Bìhem této krásné vánoèní doby si pøipomínáme ty, kteøí pomáhají udržet ducha Vánoc. Velmi si vážíme l á s k y, k t e r o u s d í l í t e s našim „sponzorovaným dítìtem“. Oslavme tuto dobu plnou lásky, víry a pospolitosti a pøejeme Vám radostné Vánoce a bájeèný nový rok. Pøi této radostné pøíležitosti naleznete v pøíloze dopis a výkres od Vašeho dítìte Vinitha Priya. Jako vždy budeme mít vánoèní setkání s dítìtem. Priya obdrží, díky Vám, šaty a dvì ocelové misky. Dìkuji Vám za veškerou podporu a povzbuzení pro dítì, které to potøebuje. Rád bych Vás také informoval o aktivitách, které byly provedeny u dìtí v rozmezí od 16 -25 let. Tøicet mladých venkovských dívek uspìlo v krejèovství a ètyøicet dva dívek v kosmetickém kurzu. Další tábory byly lékaøské, konaly se v obcích a mìly zvýšit povìdomí o nemocích jako je nemoc štítné žlázy, tuberkulóza a rakovina. Centrum také poskytuje v poledne jídlo 56 dìtem ve venkovských obcích. Díky tomu jsou dìti schopny zvládat studium. Dvacet pìt dìtí nakažených tuberkulózou dostávají týdenní pøídìl vajec a rýže. Pomáháme jim tím, že mohou volnì využívat léky od ostatních nemocnic a sledujeme jejich zdravotní stav. Dáváme jim do povìdomí výchovu o zdraví. Centrum se také zamìøuje na vdovy, kde dvacet pìt mladých vdov s dìtmi získává dovednost, jak samostatnì žít a získávají právní a zdravotní povìdomí. Upøímnì dìkujeme za Vaši dobrou vùli a pomoci pro chudé a potøebné. S pøáním šastných Vánoc a radostného nového roku. Daphne D’Souza SRA - koordináror Moji drazí dárci, ještì jednou dìkuji. Jsem Vaše milující dítì Vinitha Priya a píši Vám tìchto pár øádkù s požehnáním. Jak se Vám daøí? My se máme dobøe. Já a má rodina Vám pøejeme veselé Vánoce a šastný nový rok 2014. Mé první semestrální zkoušky probìhly bìhem minulého mìsíce v záøí a byla jsem v nich úspìšná. Po zkouškách jsme mìli pár dní dovolené. Bìhem prázdnin jsem navštívila mou babièku a strávila jsem tam jeden týden. Také jsem navštívila mou tetu. Velice mì potìšilo, že jsem mohla vidìt mé sestøenice a bratrance. Hráli jsme tenis, sledovali televizi a pomáhala jsem tetì s domácími pracemi. Ve škole jsme mìli sportovní den. Mou disciplínou byl bìh na 200 m. Také jsem se zúèastnila vzdìlávací soutìže a umístila jsem se na 4. místì. Dychtivì oèekávám Vánoce. Pùjdeme na pùlnoèní a vezmu si nové šaty. Další den pøichystáme s mámou slavnostní obìd. Spoleènì s rodinou a pøáteli pak usedneme k slavnostnímu obìdu. Centrum slaví Vánoce s námi 22. øíjna. Velmi všem dìkuji a tímto uzavírám mùj dopis. Vaše milující dítì V. P.D‘Souza

Nìžnost a laskavost nejsou znaky slabosti a zoufalství, ale ukázkou síly a výjimeènosti. (Kahlil Gibran) - PASTÝØ strana 9 -

Køty 24.11. Lada Maria Klimèíková 24.11. Dominic Bartošek POHØBY 23.11. Vladislav Vrba, 1937, Slavièín 3.12. Jarmila Jordánová, 1952, Hrádek 5.12. Stanislav Šebák, 1926, Bohuslavice n.Vl. 7.12. František Dalecký, 1937, Slavièín Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela 28.12. - 3.1. Nevšová 4.1. - 10.1. Lipová 11.1. - 17.1. Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová 18.1. - 24.1. Divnice 25.1. - 31.1. Rokytnice 1.2. - 7.2. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová 8. 2. - 14.2. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová

Novinky ve farní knihovnì Papež František. Promluvy papeže Františka na Svìtových dnech mládeže v Rio de Janeiru 2013. Jan Graubner: Zemì posvìcená. Arcibiskupství olomoucké ze ètyø pohledù: Historické památky a poutní místa, Zemì svìtcù a svìdkù víry, Arcidiecéze olomoucká dnes, Chvalme Pána s vdìèností. Bohatá fotodokumentace. Józef Augustyn: Bolest køivdy a radost odpuštìní. Vìnováno všem, kteøí prožívají své ublížení jako bolestnou ránu. Autor je chce povzbudit, aby se rozhodli otevøenì se s køivdou vypoøádat. Jerzy Zieliòski: 365 dní s mystiky Karmelu. Polský karmelitán ve své knize sesbíral skuteèné perly spirituality Karmelu na každý den v roce. Výroky svìtcù doplnil krátkými komentáøi. Alessandro Pronzato: 365 provokujících inspirací. Zamyšlení na každý den v roce z pera autora nebo jeho oblíbených myslitelù. Ve svìtle evangelia si bere na paškál nìkteré modly a nešvary dnešní doby, pøièemž každý mìsíc je vždy vìnován jednomu nosnému tématu. P. René-Luc: Vychoval mì gangster. Mladistvý zloèinec se stává knìzem. Strhující pøíbìh víry a nadìje, který potvrzuje, že Boží milost umí psát rovnì i po køivolakých øádcích. Laurent Gay: Zase žiju. Pøíbìh narkomana. Autor vydává silné svìdectví o své životní cestì, která ho dovedla nejprve témìø na pokraj pekla, odkud byl Boží mocí zachránìn. Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe. Marie Fojtíková

Øešení ze strany 7: BÝT STÁLE S NÁMI (1. ryba; 2. pastýø; 3. Betlém; 4. jesle; 5. kostel; 6. èáp; 7. velbloud; 8. osel; 9. cesta; 10. zvonek; 11. dárek; 12. kometa; 13. židle)

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO, ST, PÁ SO

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

ST 25.12. 2013 ÈT 26.12. PÁ SO NE PO ÚT ST

27.12. 28.12. 29.12. 30.12. 31.12. 1.1. 2014

NE PO NE SO

5.1. 6.1. 12.1. 18.1.

NE PÁ SO NE ÚT PÁ NE

19.1. 24.1. 25.1. 26.1. 28.1. 31.1. 2.2.

PO NE ÚT

3.2. 9.2. 11.2.

NE SO NE NE ST NE

16.2. 22.2. 23.2. 2.3. 5.3. 9.3.

Slavnost Narození Pánì Svátek sv. Štìpána, prvomuèedníka, 2. svátek vánoèní Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty Svátek svatých Mláïátek, muèedníkù Svátek Svaté rodiny 6. den v oktávu Narození Pánì 7. den v oktávu Narození Pánì, sv. Silvestr Slavnost Matky Boží, Panny Marie Svìtový den modliteb za mír 2. nedìle po Narození Pánì Slavnost Zjevení Pánì Svátek Køtu Pánì Panna Maria, Matka jednoty køesanù Týden modliteb za jednotu køesanù (18. – 25.1.) 2. nedìle v mezidobí sv. František Saleský Svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola 3. nedìle adventní sv. Tomáš Akvinský sv. Jan Bosco Svátek Uvedení Pánì do chrámu Svìtový den zasvìceného života sv. Blažej 5. nedìle v mezidobí Panna Maria Lurdská Svìtový den nemocných 6. nedìle v mezidobí Svátek Stolce svatého apoštola Petra 7. nedìle v mezidobí 8. nedìle v mezidobí Popeleèní støeda 1. nedìle postní

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde 9.3.2014 na 1.nedìli postní. Uzávìrka bude v nedìli 23.2.2014. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -