Dárek. Nedarujme jen věc. Darujme kousek své lásky. Opravdovým dárkem je, darujeme-li kousek sebe. Z knihy Bruna Ferrera Úsměvy pro duši

Dárek Tobia chodil do čtvrté třídy základní školy. Bylo to tiché a klidné dítě. Ţil s rodiči a s bratry v osamělém domku, který stál na kopci posázeném olivovníky, několik kilometrů od moře. Poslední den před vánočními prázdninami kaţdé dítě z jeho třídy chtělo přinést paní učitelce hezký vánoční dárek. Paní učitelka se jmenovala Marisa a byla velmi hodná a příjemná. Na učitelském stolku se hromadily barevné balíčky. Učitelka si hned všimla jednoho úplně malinkatého s linkovaným lístkem, na kterém bylo napsáno Tobiovým pečlivým písmem: Mé paní učitelce. Marisa děkovala kaţdému z dětí zvlášť. Kdyţ byl na řadě Tobia, učitelka otevřela balíček. Našla v něm nádhernou mušličku, fantasticky tvarovanou, uvnitř svítící měňavou perletí. Tak pěknou mušličku učitelka ještě nikdy neviděla. „Odkud je tahle krásná mušle, Tobio?“ otázala se učitelka. „Je od Velkého útesu,“ odpověděl chlapec. Velký útes byl dost vzdálený a dostat se tam bylo moţné jen po uzounké příkré cestičce. Cesta tam je úmorná a nebere konce, ale jen na tomto místě lze najít takové zvláštní mušle, jako byla ta od Tobii. „Děkuji, Tobio. Budu mít tenhle krásný dárek pořád u sebe, bude mi připomínat tvou obětavost. Vţdyť jsi pro ten dárek musel podniknout takovou dlouhou a namáhavou cestu.“ Tobia se usmál: „Dlouhá a namáhavá cesta je součást dárku.“ Nedarujme jen věc. Darujme kousek své lásky. Opravdovým dárkem je, darujeme-li kousek sebe. Z knihy Bruna Ferrera „Úsměvy pro duši“. ROČNÍK XVI. – 12/2011 STR. 1

Okénko

do

historie

1904 „Ďábel útočil všelijak, aby dílo Páně zničil. Ale všechny ty nájezdy a útoky neměly ţádoucího úspěchu. A tak volili nepřátelé jinou taktiku, zvolili jinou zbraň. Násilí. Aspoň zastrašit, unavit, stálým šikanováním; nejlíp ovšem dílo Páně překazit. Římskokatolická fara a rakouské úřady si navzájem pomáhaly. Fara dávala pokyny a úřady poslouchaly. Najednou ke Kinclům přišel komisař a ohlásil, ţe se ta nová místnost zapečeťuje. Pečeť však na dveře nedal, stále však chodily hlídky, zda tam není zase shromáţdění. Jindy byl volán br. Kincl na úřad, ţe prý ve svém bytě přechovává cizí lidi. A hrozili trestem, jak nebude kaţdého hlásit. Od té doby kaţdou návštěvu hlásili na komisařství. Úředník na komisařství tím byl ale brzy unaven a tak jim po čase řekl, aby jim s tím dali pokoj. Však kaţdé shromáţdění muselo mít

povolení úřadů a kaţdý, kdo chtěl jíti do shromáţdění, musel míti písemnou pozvánku… …Nebyly to však jen útoky a nepříjemnosti ze strany úřadů. I jinak se snaţil ďábel útočit. Jednou vešlo 10 opilých mladíků do shromáţdění, láhve s rumem a pivem s sebou. Měli v úmyslu vyrušovat. Ale blízkost Páně a vliv drahého Boţího slova je překonaly. Láhve tiše postavili pod lavice, vyslechli pozorně celé kázání, potom prosili za odpuštění a tiše odešli. Dalo by se ještě hodně vyprávět o protivenstvích při začátcích práce zde. Ale Kinclovi byli stateční.“ Založení spolku „Modrého kříže“ Při jedné návštěvě shromáţdění v České Skalici byl br. Ferdinand Kincl informován o tom, jak můţe být také v Úpici zaloţen spolek Modrého kříţe. Hned po návratu domů podali bratři písemnou ţádost na okresní hejtmanství v Trutnově a

ROČNÍK XVI. – 12/2011 STR. 2

předloţili Stanovy ke schválení. A tak dne 28.září 1904 byla filiálka spolku Modrého kříţe na ustavující valné hromadě zaloţena. „Přítomen byl br.kazatel Kovář z Vídně. Jako první výbor zvoleni byli následující: Předseda Jan Kincl, místopředseda Ferdinand Kincl, jednatel Alois Rygl, pokladník Ferdinand Kopecký st., knihovník Ferd. Kopecký ml., a revisor účtů Jan André, kazatel v České Skalici. V krátké době přihlásilo se 18 členů… Bratři dali natisknouti zvláštní tiskopisy, na nichţ ten, kdo by se chtěl státi členem spolku, musel se zavázati, ţe se vzdává pití alkoholu a to buď na čas anebo natrvalo. Tou dobou pravidelně v Úpici kaţdý čtvrtek slovem Boţím slouţil kazatel Jan André. Občas také navštívili bratři kazatelé: Fr.Husák z Náchoda, kazatel J.S Porter z Prahy, někdy také byli to bratři Hejzlar z Dobrušky a br. Potoček z Rychnova, kolportéři Biblické společnosti.

Pro členy spolku výbor zařídil hodiny k vyučování zpěvu vţdy v úterý, ve čtvrtek večer vzdělávací členské schůze a v neděli odpoledne a večír biblické hodiny k utvrzení a pěstování křesťanského ţivota. A tak po mnohých těţkých chvílích a dobách byly tu teď doby pokojné, kde směli se shromaţďovati volně ve schůzích u Slova Boţího. Bylo po bouři. Nastal klid. A Slovo Páně rostlo a rozmáhalo se, tak ţe aţ pomalu, ale přece přibývalo těch, kteří spaseni byli.“ 1905, 1906 „V roce 1903 bratři za vzájemné ochoty a svépomocí zhotovili si lavic do shromáţdění. Dříví na ně tehdy dal Ferd. Kopecký… Ale časy se mění a lidé se mění. A tak dochází k jednání o zakoupení lavic a knihovny, které byly aţ dosud půjčeny, aby byly zakoupeny. Zakoupení bylo schváleno. Knihovnička slouţí nám sice aţ do dnešní doby, ale o Ferdinandu Kopeckém star-


ším i mladším je tu jen zmínka v seznamu členů, ţe vystoupili v r. 1906. Příčina není uvedená a více o nich není známo.“ 1907 „Zdálo by se, ţe je uţ všechno nebezpečí, které ohroţovalo dílo Páně na úpickém Sionu, všechno odstraněno. Ale ne nadarmo je psáno: „Bděte, neboť nepřítel váš ďábel jako lev řvoucí stále obchází…“ …Objevily se věci, které poškozovaly dobrou snahu a pověst spolku. Tak našli se někteří z návštěvníků shromáţdění, kteří sice členy nebyli, a chováním svým a nebo tajně mnohými řečmi podrývali práci spolku. Zvláště se jednalo o mladé lidi, které jednak táhla do shromáţdění mládeţ druhého pohlaví, jednak také zpěv, který se mnohým líbil. Mnozí z těchto mladých lidí pohoršlivým a nemírným ţivotem spolku ke cti neslouţili. Bylo uloţeno výboru, aby s takovými promluvil a ke sborovému

zpěvu aby tito nebyli připuštění, aby tak nebylo v porouhání nejen jméno spolku, ale hlavně jméno Boţí nebylo takto poskvrňováno. A členům znovu a znovu kladeno na srdce, aby svým bezúhonným ţivotem svítili lidem, a tak naplnili úkol svůj. Nabádáno k jednomyslnosti a lásce. Během roku přihlásilo se několik nových členů a zavázali se slibem zdrţenlivosti opojných nápojů. Bylo jich celkem 13. Ale z nich jen 2 dostáli slibu. Adolf Škop, který zůstal věren cestě Páně aţ do své smrti ; druhý byl František Loukota, který v letech 1928-1929 pro pohoršlivý ţivot byl ze spolku vyloučen. Zakoupeno spolkové razítko, aby spolek mohl jím ověřiti svá úřední jednání. Stálo 2 Koruny.“ 1908 „Zdá se, ţe začíná nespokojenost s dosavadní místností. Snad nestačí pro pojmutí návštěvníků. Ferdinand Kincl je pověřen,


aby se ohlédl po větším bytě, kde bychom se mohli shromaţďovati. Ale to nebylo tak snadné a tak ještě téhoţ roku dána místnost vymalovati. Stálo to 8 K 50 hal. Ke spolku přistoupilo toho roku 10 nových členů a několik jich zase vystoupilo. 1909 Tento rok zasáhl zase trochu více do dějin našeho spolku. Uţ v minulém roce bylo jednáno o tom, ţe by bylo třeba ohlédnout se po vhodné místnosti pro spolek. Ale sehnat místnost pro shromáţdění nebylo snadné. Kaţdý se vymlouval. Jedni na to, ţe se ve shromáţdění dlouho zpívá; jiní, ţe jinověrce nevezmou; třetí se báli, ţe by jim ani Pán Bůh nepoţehnal, kdyby je vzali k sobě, jiní zase z obavy před lidskými řečmi atd… Kinclovi tedy znovu šli na kolena. A byli vyslyšeni.Ten, který má péči o svůj lid a o své slovo, vedl je k paní Ilnarové, hodné a milé paní. Tato vyšla velmi ochotně vstříc jejich ţádosti…

Zpráva o tom letěla městem a po dlouhé době zase byli na spolek upozornění ti dva činitelé; totiţ fara a úřady. Ti měli hned novou starost. Dosud bylo to nenáviděné shromáţdění, ti Balcaráci, na Závodi, stranou města. Ale nyní jedná se o ţivou ulici uprostřed města. Né, né, to nemůţe být! A tak milá paní Ilnarová byla zavolána na obecní úřad. Kárali ji, proč to shromáţdění bere do bytu. Ţe by mělo být stranou, někde za městem a ne uprostřed města. Ale paní Ilnarová se nedala. Postavila se na odpor a rázně řekla: „Proč bych je nevzala; já ty lidi znám, jsou to hodní lidé, jakých jsem uţ dávno hledala. Vy mi takové nájemníky neseţenete.“ Pak na ţádost Kinclových šla s nimi k notáři, poněvadţ br. Kincl po mnohých zkušenostech chtěl míti černé na bílém ujednání o pronájmu. Udělala s nimi zatím smlouvu na 2 roky. Kdyţ dva roky uplynuly, prosil ji bratr Kincl, aby smlouvu obnovila. Ale ona


přívětivě odpověděla: „Nač bychom chodili k notáři; v mém domě máte vţdycky volno.“ A slibu svému také dostála. Sama téţ se shromáţdění zúčastňovala a práci duchovní přála. Později, kdyţ zemřela, i její dcera místnosti v domě svém pro shromáţdění pronajaty nechala. Byl to dům v Nábřeţní ulici, č.p. 109. V místnostech těchto shromaţďovali se bratři u Slova Boţího aţ do roku 1937, kdy shromáţdění přestěhovalo se do svého vlastního domu „Na Lánech 529.“ A tak Hospodin sám uprostranil nám cestu. Pravice Hospodinova dokázala síly, z čehoţ veselili jsme se. 1910 Tak zase po mnohých starostech o místo a vůbec o pokračování v práci, trochu volněji se dýchá. A dle toho se také zařizujeme. Aby lépe bylo slyšeti kazatele, a aby tento měl přehled před posluchače postaveno

podium, na něj stolek se ţidlí, tak jsme jako v sále. Těm, kteří by se chtěli přihlašovati za člena dána moţnost tím, aby se zapsali na tabulku, která byla vyvěšená na níţ i spolkové zprávy byly psány. Mladí lidé hlásili se k práci a tak jednáno o tom, aby byl utvořen odbor mládeţe, po případě i odbor ţen. V tomto roce také nastala změna, která měla svůj význam pro práci v našem spolku; byla to změna kazatelů. Br. kaz. Jan Andrš, který byl aţ dosud v České Skalici a sem pravidelně jednou týdně dojíţděl, odjel do Písku, kamţ byl přeloţen a na jeho místo nastoupil br. kaz. František Hruda. Tento zde působil aţ do února r. 1923. Tento byl všeobecně znám i mimo sbor. Uţ jeho postava a jeho vzezření na sebe upozornily. Na jednu nohu dopadal, a jeho tvář byla vţdy upřímná a usměvavá. Nosíval vţdy malou cestovní tašku. Kdyţ byl tázán někým, s čím cestuje, odpověděl, ţe s drahými


perlami. Ano, však to byly ty nejdraţší perly, Slovo Boţí… Za jeho působení spolek vzrostl nejen početně, ale co hlavního, ţe tu byl patrný vzrůst duchovní.“ Tolik z „knihy pamětí“ bratra Antonína Prouzy. Do dalších let společně nahlédneme příště. Do SL přepsala Jana Lachmanová

Informace o akci „Nový život 2000“ V listopadu jsme dostali nabídku od organizace Nový ţivot (prostřednictvím bratra Tomáše Chvojky, který byl se svou rodinou s námi na sborové dovolené a pracuje pro tuto misijní organizaci.) Projekt spočívá v tom, ţe jde za lidmi, kteří by sami za námi nepřišli a dává moţnost navázat kontakt s lidmi našeho města, se kterými se třeba ještě vůbec neznáme. Tento projekt probíhá ve třech etapách. První etapa

byla, ţe jsme objednali 1000 kusů letáčků s nabídkou objednávky filmu „Jeţíš“ a knihy nebo nahrávky „Více neţ tesař.“ Tyto letáčky byly za pomocí více bratří a sester rozneseny do schránek domácností v Úpici a Havlovicích. Občané, kteří mají zájem o zmíněné filmy nebo knihu, objednají si je zmíněným nabídkovým letáčkem v Praze, u organizace Nový ţivot. Ti tuto objednávku i s příslušným materiálem pošlou k nám do sboru, abychom mohli dotyčné sami navštívit a předat jim objednaný dárek. To je již druhá etapa akce. Třetí etapa nás znovu vysílá k zájemcům, se kterými jsme si předem dohodli další setkání a oni uţ měli moţnost film shlédnout a číst knihu. Přicházíme za nimi s krátkou anketou, kterou společně vyplníme a mapuje zájem těchto lidí o duchovní věci. Tato setkání dávají příleţitost k bliţšímu seznámení se a moţnému


dalšímu rozhovoru, popř. pozvání do církve. Lidé dostávají objednané materiály jako dar od našeho sboru, který je koupí od pořadatelské organizace za velmi nízké (dotované) ceny. ( Jen pro vaši představu, zkušenost ukazuje, ţe z kaţdého 1000 roznesených letáků přijde cca 10 objednávek.) V Úpici bylo rozneseno 1000 letáčků a 5.12. uţ jsme obdrţeli materiály pro konkrétních 10 lidí z Úpice, Rtyně a Havlovic. Měly by se ke všem zájemcům dostat před Vánocemi. Prosíme všechny, kdo byste měli zájem a chuť jít takto k lidem a hovořit s nimi o Bohu, abyste se u mě co nejdříve přihlásili. (Pro vysvětlení – já tuto sluţbu dělám opravdu ráda a těším se na tyto rozhovory. Není těch zájemců zatím tolik, abych to nezvládla; jen kdybyste někdo vnímali volání k této sluţbě, tak se můţete připojit. Abyste si nemysleli, ţe to mohu dělat jen já… tak to není. Můţete

kdokoliv. Budu ráda.) O pokračování této akce v Úpici budete průběţně informováni. Děkuji všem z úpického obecenství, kdo pomáhali letáčky roznášet. Jana Lachmanová Procházíme Adventem nevědouce co očekávat, nevědouce v co věřit. Procházíme Adventem, namísto co by Advent procházel námi. (Alois Volkman)

Sborová rodina Stálá témata k modlitbám v úpických modlitebních chvílích; tak jak jsou promítána dataprojektorem před modlitbami: - děkujeme a přimlouváme se za pastorační práci bratra Hofmana, manželů Plných a Líby Mišákové mezi nemocnými a umírajícími - děkujeme a přimlouváme se za misijní práci mezi dětmi v klubech, za misijní


vánoční slavnost prosíme za naše dlouhodobě nemocné (tetička Růženka v DD, Eva Králová, Eva Plná.) - děkujeme a přimlouváme se za zlepšení vážného zdravotního stavu bratra Viktora Gliéra, který měl dopravní nehodu na motorce - s. Hana Jindrová prochází onkologickou léčbou (manželka br. kaz. Samuele Jindry z Pardubic) - děkujeme a prosíme za naše manželství, modlíme se za ty, kdo mají vážné partnerské problémy - vyprošujeme požehnání pro manželství Ládi Keleše a Evy Králové, které započne dnem 21.12.2011 - prosíme za požehnání a ochranu pro služební cestu bratra kazatele Jakuba Ptáčka do zahraničí a za jeho bezpečný návrat

- modlíme se za projekt Nový život, do kterého jsme nově zapojeni - vyprošujeme Boží ochranu a vedení pro Láďu Hrnčála, který prochází vojenským výcvikem před nástupem na zahraniční válečnou misi - modlíme se za naše i trutnovské staršovstvo a jeho službu sboru, za vzájemnou lásku v našich obecenstvích

Ze staršovstva Setkání celosborového staršovstva proběhlo dne 4.11.2011 v Úpici. Po biblickém zamyšlení, ztišení, schválení programu a kontrole minulého zápisu jsme probrali pastorační záleţitosti. - Prošli jsme přehled hospodaření, který je v zásadě v souladu s plánem. - Probrali jsme stav příprav na zateplení objektu modlitebny v Úpici. - Bylo rozhodnuto, ţe Silvestrovské shromáždění proběhne společně pro celý sbor v Úpici;


novoroční shromáždění budou zvlášť – v Trutnově poslouží br. kaz. Jakub Ptáček a v Úpici br. kaz. Jiří Hofman. - ve zprávě z dorostu jsme byli informováni, ţe plánovaná misijní práce ve škole na Zelené louce (Trutnov) se odkládá. Hlavním důvodem je rizikové těhotenství vedoucí dorostu Petry Vlachové. - Staršovstvo stanovilo uzávěrku výročních zpráv ze všech oblastí sborové práce na 15.1.2012. Prosíme všechny sborové pracovníky, aby na to pamatovali. - Byl vyhodnocen letošní sborový víkend na Rezku. Akce je uţ několik let oblíbenou aktivitou sboru. Zároveň se pro další ročníky hledá nový organizátor, který by se ujal příprav. Děkujeme bratrovi Františkovi Mašínovi za výbornou dosavadní organizaci těchto víkendů, rád předá své zkušenosti svému nástupci (nástupkyni). Za staršovstvo V. Vlach

Co možná nevíte - v neděli 11.12.2011 odpoledne od 16.00 hodin jste všichni srdečně zváni na Dětskou vánoční slavnost, kterou jsme připravili společně s dětmi z našich misijních klubů. - v neděli 18.12. 2011 proběhne v Úpici, v době dopoledního shromáţdění vánoční vystoupení dětí z našeho dorostu, také jsme všichni srdečně zváni. V Trutnově uvidíme stejné vystoupení dorostu v neděli 25.12.2011., také v době pravidelné bohosluţby. v sobotu 17.12.2011 budeme s úpickými jako kaţdé Vánoce zpívat koledy v LDN v Jaroměři. Sejdeme se ve 12.45 před budovou LDN. - ve středu 21.12.2011 jsme všichni srdečně zváni na svatební shromáţdění do Úpice, kdy budou oddáni Eva Králová a Ladislav Keleš. Začátek je v 16.00 hodin odpoledne a kdo


přijdete, můţete vzít i trošku cukroví na svatební občerstvení, které bude k dispozici všem hostům po shromáţdění. - Silvestrovské shromáždění bude letos pro obě naše společenství připraveno v Úpici. Začínáme v 16.00 hodin a jste všichni zváni. Protoţe jako loni budeme sedět v sále společně u stolů, tak opět můţete přinést něco do společného pohoštění. A určitě si naplánujte, ţe nebudete domů moc spěchat… Na Silvestra se na hodiny tolik nekouká… (Na tomto shromáţdění bude přítomná také naše mládeţ spolu s mládeţí z Liberce, kteří budou v Trutnově trávit několik společných dní.) - Novoroční shromáždění uţ budou v obou obecenstvích v pravidelných časech. - Jako kaţdoročně připomínám, abyste obrázkové kalendáře prosím

nevyhazovali; jejich obrázky se budou hodit během roku na sborovou vývěsku. Ráda je přijmu. Jana L. - Raději posíláme jiţ v předstihu informace pro všechny, kdo jiţ plánujete letní dovolené: Termíny letních akcí: Tábor dorostu: 7.-21.7.2012 Misijní tábor: 8.-20.7.2012 Mládeţ: 1.- 4.7. 2012 vandr a 11. – 19.8. 2012 mládeţnický pobyt. K zamyšlení: Carmen Bernos de Gasztold MODLITBA Z ARCHY Modlitba Noémova Pane, To je ale cirkus! Při Tvé potopě a při tomhle řevu zvířat není uţ rozumět vlastnímu slovu. Trvá to dlouho. Ty spousty vod mi zaplaví srdce. Kdy budu moci zase pevně vykročit? Trvá to dlouho. Mistr havran se nevrátil. Podívej, Tvá holubice.


Najde ratolest naděje? Trvá to dlouho. Pane, Veď svou archu do jistoty, Na výšiny pokoje. A dovol mi konečně, Abych vyšel z toho zvěřince. Trvá to dlouho. Pane, veď mě aţ ke břehu své smlouvy. Amen

a vyvíjejí. Společnost kolem nás se také mění a ovlivňuje nás. Pokud chceme vychovávat děti křesťansky, musíme sledovat vývoj kolem sebe. Bůh z nějakého zvláštního důvodu nevytrhl rovnou do nebe ty, kteří uvěřili; ale ponechává je tady na zemi, aby na ně působila společnost a rodina.

(Pro SL dodala L. Vítková)

Před revolucí (1989) byla výchova tvrdší, méně osobní, více materialistická. Rodič hlavně naplňuje fyzické potřeby dítěte. I křesťané tím byli ovlivněni, méně se chválilo, nehledělo se tolik na to, co kdo cítí… hlavně, aby se děti slušně chovaly na veřejnosti… Ale na druhou stranu byly pevné a jasné hranice, co je dobře a co uţ ne. Pak přišla svoboda se vším všudy. Citové potřeby dětí se zviditelňují, mluví se o bezpodmínečné lásce... Ale někdy chybí vyváţenost, ztratili jsme rovnováhu. Bratr Pavel Raus vysvětlil několik trendů v současné

Konference pro rodiče (Pardubice, říjen 2011) Pro všechny, komu se nepodařilo jet na letošní konferenci pro rodiče, nabízím krátké shrnutí. Br. Pavel Raus nás zaujal uţ v úvodu, kdy prohlásil: „Tak rodičovství. Všichni víme, o čem mluvíme… Rodičovství nás sráţí z nebeských výšin…“ Naši rodiče se obětovali, abychom my se něco naučili. My jim to nemůţeme splatit jinak, neţ ţe to předáme svým dětem. Názory na výchovu se mění


výchově a zhodnotil jejich klady a zápory. Také připomenul tři základní pilíře domova: - VÝCHOVA - VEDENÍ - VZDĚLÁVÁNÍ VÝCHOVA – autorita není špatně, ale musí to být biblická autorita! Ne moc nad dítětem, ale být podřízeni Bohu, poslouchat Boha. Mít nad sebou autoritu znamená mít nad sebou někoho, kdo mě miluje, chrání a stará se o mě. Jako Jeţíš slouţit si navzájem, i v rodině. Kaţdá autorita je správcovství a budeme vydávat počet. Ale nesmíme se vyhýbat své rodičovské autoritě - s pokorou a modlitbou, ale musíme vést své děti. VEDENÍ – dnes společnost nerespektuje pravdu, kaţdý si myslí, ţe on má pravdu. Naše vedení našich dětí končí kolem osmnáctéhodvacátého roku. Pak by měly být samostatné. Ale musíme je tam dovést.

Autoritou, vedením… aby tam došly. V tomto vedení musíme být pruţní. Jiná pravidla stanovíme dětem v 5 letech a jiná v 15 letech. Děti musí vidět, ţe hledáme, co je pro ně dobré. Proto je nutné spolu stále komunikovat. Naplňujme dětem jejich citovou nádrţ, vnímejme, co proţívají. Někdy ani nevíme, jak obrovské problémy naše děti řeší. Do vedení patří také pevně stanovené hranice. Bůh také stanovuje hranice, neudělá vţdy to, co bychom si přáli. Také my potřebujeme hranice – pravidla ve výchově dětí. Je naše zodpovědnost, jaká dáme pravidla, ale musíme být důslední v jejich dodrţování. (Pravidla jsou pruţná podle věku dítěte! Čím více zodpovědnosti dítě má, tím více svobody je mu dopřáno.) Do vedení patří také kázeň a my musíme naučit děti, ţe je důleţité naučit se poslouchat. Musí mít zkušenost i s tím, ţe neposlechnou.


VZDĚLÁVÁNÍ – do těch 18ti let se děti musí velmi mnoho naučit. Bůh stvořil člověka jako dítě, aby vyrůstalo v rodině a aby ho učili ti nejbliţší. Např. škola je jen nástroj, zapojený do výchovy. Zodpovědnost je na nás, my učíme naše děti!!! Škola to za nás neudělá, můţe nám jen pomoct při výchově. A některé hodnoty uvidí dítě jen v rodině. Učí se od nás. Ani duchovní vzdělání není úkol nedělní školy, je to zodpovědnost rodičů. Do 18ti let by měly poznat a přijmout od nás co nejvíc. Musíme jim předat své poselství, příběh svého ţivota. I duchovní příběh našeho ţivota. Moudrosti a rady svého ţivota. Musíme je jejich zkušenostmi provést se svými zkušenostmi. Být rádci a modlit se za jejich problémy. Kaţdý z nás potřebuje lásku a bez ní nemůţe fungovat. Děti by v dospělosti měly odcházet z domova naplněny láskou. Měly by mít

jistotu svých rodičů, své rodiny. A ať jdou kamkoliv, musí vědět, ţe se mohou kdykoliv vrátit. Je to jistota bezpečí a zázemí. (Druhá část konference patřila tématu Hněv a rodičovství aneb kolik hněvu si můţe křesťanský rodič dovolit. O tomto tématu budeme psát příště.) J.L.

Pohádka pro děti Věřte nebo ne – v noci, kdyţ děti i dospěláci uţ spinkají ve svých postýlkách a lampy na Lánech mávají na světla na obloze, na naší sborové zahradě je ţivo. Tu se pohne trávník, tu blikne světýlko, tu někdo zašeptá. Oţívají naše zahradní strašidýlka. No, nesmějte se, je jich tady – kam se podíváš! V noci se tady totiţ potkává svět lidí se světem pohádek… A tak pro vás, milé děti, přicházejí tyto pohádky na naše stránky, aby vám rozsvítily den.


Jak kamarádům Modřínkovi a Pískulkovi ubývalo z elixíru smíchu A byl prosinec. V zasněţených větvích smrku stříbrňáku si sýkorky povídaly o tom, na kterém krmítku v okolí jsou nejlepší semínka a ţe kosa Pepu včera málem chytila Micka od sousedů. Zahrada spí pod bílou peřinkou, ale nemyslete si, všichni nespí! Zrovna dnes, jen co padla tma, je u domácího skřítka Lánečka svolána veliká porada. Má bydlení ve sklepě a tak se k němu všichni pohodlně vejdou. Posedali do křesílek, dali si cukroví od břízové panenky a Láneček jim všem uvařil čaj. Trávníček si do něj ještě poručil trošku rumu a uţ mohli začít… První vystoupil Modřínek: „Přátelé, dějí se tady strašné věci! V naší milé a dosud klidné čtvrti se krade!!!“ Shromáţděné pohádkové bytůstky vydechly údivem. „To snad není moţné?!“

ozvala se víla Pomněnka a měla slzy na krajíčku, „tady se přece nikdy nic takového nestalo?“ Hodný Vrbínek klidně podal malé víle kapesník, kdyţ viděl, jak pofňukává a zeptal se zcela prakticky: „Co se ztratilo?“ Pískulka se postavil vedle Modřínka a rozhořčeně vybuchl: „Někdo nám upíjí elixír smíchu!!!“ Nastalo hrobové ticho. Láneček překvapeně pípnul: „Vy máte elixír smíchu?“ „No jasně, vaříme si ho přesně o půlnoci v noci svatojánské, abychom měli na zimu zásobu, kdyţ je pak venku ošklivo,“ vysvětluje Modřínek, „a s prvním sněhem ho najednou začalo ubývat!“ Pískulka pokračoval. „Totiţ, nejdříve jsme si mysleli, ţe nám na něj tajně chodí teta domovnice,“ a ukázal vzpřímeným ukazováčkem nahoru ke stropu. Všichni v posvátném tichu zvedli oči tam, kam ukazoval. V bytě pod střechou bylo ještě hodně ţivo a


rámus od dětí byl slyšet aţ sem. „Ale ne!“ zdůraznil rozhodně Pískulka, „není to ona! Ty stopy jsou moc maličké!“ „Jaké zase stopy?“ divil se Vřesoveček. „No… někdy jsou kolem domečku takové stopičky od malých botiček. A je to vţdycky ten den, kdy z elixíru ubylo,“ vysvětloval Modřínek vykuleným kamarádům. „Snad to není někdo z nás?!“ vyhrkla Pomněnka a Vrbínek jí musel honem podat další kapesník. Najednou bylo ticho. Strašidýlka po sobě tiše koukala. To je ještě nenapadlo! To snad ani není moţné, vţdyť jsou všichni dobří kamarádi! Ţe by někdo z nich začal brát druhým, co mu nepatří? Naštěstí se právě teď ozval tichý, smutný hlásek: „To jsem byl já.“ Všichni vyskočili úlekem. Vrbínek se nebojácně zeptal: „Kdo já?!“ „No já, prosím,“ řekl znovu tiše hlásek někde od okna.

„Tak se ukaţ!“ dodal si kuráţ (moţná po tom rumíčku) i dědeček Trávníček. „Já prosím nemohu dovnitř, já bych se rozpustil. Nemohli byste jít prosím ven?“ pokračoval ten divný hlásek. A tak hned všichni zvědavě pospíchali na zahradu. A uţ ho viděli, nezbedu! Malý skřítek, skoro ještě kluk. Na hlavě naraţenou zimní teplou čepičku, ale na sobě jen tričko s krátkým rukávkem s kapsičkou na bříšku. Ani nemá rukavice! „Není ti zima?“ starala se hned břízová panenka.


„Není. Já jsem totiţ sněhový skřítek Sníţek,“ hlásil kluk a uţ se trošku usmíval. „A to jako sněţíš?“ napadlo Vřesovečka. „Prosím ne, já přilétám s první vločkou sněhu a jsem na celou zimu u vás na zahradě. Já totiţ musím hladit sníh, aby na něm nebyly vidět vaše stopy, neţ se lidé probudí!“ vysvětloval důleţitě. „A jak to děláš?“ ptá se se zájmem Vrbínek. „No, já mám na to kouzelnou vločku,“ pokrčil rameny Sníţek a vytáhl z kapsičky na bříšku malou bílou sněhovou vločku. „Takhle s mávnu, jako bych hladil sníh a všechny stopičky zmizí“, ukazoval. „A ţe tě tedy neznáme?“ divil se zamračeně Pískulka, který musel pořád myslet na jejich elixír. „Víte, tady dřív jezdila teta Alţběta; aţ letos uţ poslali mě,“ usmíval se teď na plnou pusu Sníţek. „A proč nám tedy kradeš elixír?!“ vrčel Modřínek, který si také teď vzpomněl, proč se vlastně sešli.

Sníţek se krásně usmál: „No přece aby mi bylo veseleji, kdyţ jsem pořád tak sám.“ A upřímnýma velikýma očima si prohlíţel bytůstky před sebou. „No jo, ale co teď s tebou?!“ rozumoval Trávníček. „Mohl by si hrát s námi, ne?!“ ozvala se nesměle břízová panenka. „To by mohl,“ přikývl Trávníček, „a povíš nám, jaké je to ve Sněhovém království?“ „Jé, to víte, ţe povím,“ radoval se Sníţek z nových kamarádů, „a taky vás naučím klouzat se na rampouchu, a skákat z vločky na vločku a jak udělat sněhuláka, který tancuje!...“ „No nazdar,“ zakoulel očima Vřesovec, „to zas bude něco!“ a zatvářil se. Břízová panenka se rozesmála a po ní i ostatní. „Zima je náhodou príma, můţe být taky legrace. Pojďme se klouzat!“ navrhla a uţ utíkala za rybízy, kde měla strašidýlka svou oblíbenou klouzačku.


A bylo veselo, ţe uţ si Sníţek na elixír smíchu ani nevzpomněl… A tak děti, buďme veselí, i kdyţ se nám zrovna nedaří nebo je venku zamračeno. Rozdávejme si radost nejen o Vánocích, ale kaţdý den. Ať svítí sluníčko nebo chumelí! Aby nikdo z nás nebyl sám a nemusel hledat na naší zahradě domeček skřítka Modřínka, kde by si chtěl také trošku líznout z elixíru smíchu. Hezké Vánoce. Vaše teta Jana. Všem čtenářům Sborových listů, všem bratřím a sestrám sborového obecenství, všem dětem i každému, koho každý den potkáváme na cestách svých životů, přejeme požehnaný Advent a Boží blízkostí naplněné Vánoce.

Salvatore Quasimodo o Vánocích: Vánoce. Dívám se na vyřezávané jesle, když právě dorazili pastýři do chudého betlémského chléva. I králové - mudrci v dlouhých hávech zdraví mocného Krále světa. Pokoj v zobrazení a mlčení dřevěných postav; hle, starci z vesnice a hvězda, která svítí, a oslík modré barvy. Pokoj je v Kristově srdci navěky; ale není pokoj v srdci člověka. Také vedle Krista, a je to už dvacet století, se bratr sápe na bratra. Ale je tu někdo, kdo slyší pláč dítěte a kdo pak zemře na kříži mezi dvěma lotry."


Narozeniny v prosinci 2011

01. 12. Suchánková Jana 05. 12. Hyvnarová Julie 06. 12. Řezníčková Monika 07. 12. Kubečková Radka st. 08. 12. Dušková Soňa 11. 12. Ranšová Ester 12. 12. Niederbergerová Bronislava 15. 12. Česenek David 16. 12. Ildža Ján 17. 12. Hofman Jan 20. 12. Homolka Jan st. 27. 12. Huňatová Jaroslava

Poříčí Horní Staré město Malé Svatoňovice Havlovice Horní Staré město Červený Kostelec Trutnov Červený Kostelec Horní Staré Město Rudník Trutnov Úpice

Heslo měsíce: "Radujte se v Pánu vždycky: opět pravím, radujte se. Pán blízko." Filipským 4,4-5 (kralický překlad)


Všechny pravidelné i náhodné čtenáře si dovolujeme pozvat ke společnému sdílení radosti a Boží lásky na našich pravidelných setkáních v Trutnově a Úpici: Pravidelná setkání

Neděle

Pondělí

Úterý Středa Čtvrtek

Pátek

Trutnov Sbor církve bratrské, Lomní ulice 103/9 8:30 – sborový zpěv 9:30 – modlitební chvíle 10:00 – dopolední shromáždění

Úpice Sborový dům CB, Mánesova ulice 529 9:45 – dopolední shromáždění

16:00 – Dívčí klub (pro dívky od 12ti let) 18:00 – Biblická hodina v Úpici 18.00 – biblická hodina 15:00 – Rybičky (klub pro děti od 6ti do 11ti let) 16.00 – Dramatický krouţek 16.00 – Vyučování 15.30 Biblická skupinka ţen náboţenství (pro děti od 9ti do (lichý týden, u Česenků) 15ti let) 9:30 – Setkání seniorů 16:00 – Dramatický krouţek (1x za dva týdny) 18.00 – Setkání muţů (1x za měsíc) 16:00 – dorost (setkání pro 17:00 – Čaj o páté (setkání pro děti od 9ti do 15ti let) všechny bez rozdílu věku, kdo 18:30 – mládeţ (setkání pro si chtějí povídat nad šálkem mládeţ od 15ti let) dobrého čaje) Vydává staršovstvo Sboru CB. Uzávěrka příspěvků vţdy do 25. dne v měsíci. Za obsah zveřejněných článků zodpovídají jejich autoři. Lomní 103/9, Trutnov PSČ 541 01 Tel.: 499 815 592 Bankovní spojení: 1300351309/0800 NEPRODEJNÉ http://www.cb.cz/trutnov mail: [email protected] ROČNÍK XVI. – 12/2011 STR. 20

Dárek. Nedarujme jen věc. Darujme kousek své lásky. Opravdovým dárkem je, darujeme-li kousek sebe. Z knihy Bruna Ferrera Úsměvy pro duši

Recommend Documents