NEBOJTE SE Časopis o životě Římskokatolických farností Radostín nad Oslavou a Pavlov Ročník IV.
farnostradostin.webnode.cz
číslo 11/2016
Proč je dobré žít v malých společenstvích Vytváříme společenství kontinentu, národa, města či vesnice, rodiny. Když se potkají rodáci někde ve světě, i když se před tím neznali, potěší je, že daleko od domova se střetávají s někým, kdo vyrostl v jejich kraji. Rodný kraj je spojuje, i když doma mohou mít různé názory na mnoho skutečností jejich společného života. Např. jak vyřešit obchvat vesnice či křižovatky, která politická skupina by měla sedět na radnici, kde sehnat a jak utratit prostředky, kterými vesnice disponuje, a mnoho dalšího. Přes všechny tyto rozdíly je jejich setkání v cizině potěší. Mají si co říci, je mnoho toho, co je spojuje. Především celá historie jejich rodného místa, krajina, lidé, kteří zde žijí, a další okolnosti. Když se zamyslíme nad svým životem, zjistíme, že žijeme v mnoha společenstvích, aniž si je zvlášť uvědomujeme. Jsou společenství, jejichž složení jsme si nevybrali, ale přesto do nich patříme, například společenství vrstevníků, se kterými jsme chodili již do školky, školy, společenství kanceláře, dílny či celého podniku, firmy, společenství sousedů. A mezi společenství, která jsme mohli ovlivnit, patří na prvním místě rodina. Tedy společenství jedné ženy, jednoho muže a dětí. Každý z nás tedy může vyjmenovat několik společenství, do kterých patří. A to jsem ještě nejmenoval mnoho zájmových či společenských skupin, jako jsou hasiči, sportovní kluby a všelijaké kruhy a kroužky. Děti a mládež ještě vytváří nejrůznější party, které zakládají na základě různorodých sympatií a zájmů. V neposlední řadě nyní také zmiňuji společenství církve, která shromažďuje věřící v Krista Ježíše po celém světě. Žádné jiné společenství takto pravidelně a v takovém množství neshromažďuje tolik svých členů ze všech národů každou neděli nebo v den zasvěcených slavností jako právě katolická církev. Slavení nedělní bohoslužby je velikým povzbuzením, protože se věřící shromažďují kolem živého Pána Ježíše přítomného mezi námi v Jeho slově a v eucharistii. Ve chvíli sv. přijímání jsou věřící Ježíšem eucharistickým zvláštním způsobem propojeni a naplněni. Vytváří mystické eucharistické společenství církve. On řekl, že kde jsou dva nebo tři shromážděni v Jeho jménu, tam je On přítomen mezi nimi. Toto nedělní
PROČ JE DOBRÉ ŽÍT V MALÝCHSPOLEČENSTVÍCH setkání kolem stolu Pána je nenahraditelným a základním společenstvím věřících. A kdo by je lehkovážně opouštěl, připravuje se o zdroj milostí, které jsou nezbytné pro časný i nadpřirozený život každého člověka. Vedle tohoto základního společenství je užitečné vytvářet malá společenství, ve kterých lidé věřící i hledající nachází zázemí pro svůj duchovní růst. Jsou to společenství dětí na biblických hodinách, ministrantů, dívek, schol, modlitební společenství mládeže, manželů, rodin, otců, matek, růžencová společenství, společenství katolické akce a mnoho jiných. V čem spočívá jejich přínos? Na těchto malých společenstvích se setkávají lidé, kteří mají k sobě blíž. Spojuje je podobný věkový průměr, společné životní starosti, zájmy. V tomto prostředí je prostor k důvěrnější modlitbě vyjádřené zpravidla modlitbou na konkrétní úmysly. Vzpomínám, když jsme se při studiu v Lednici na Moravě scházeli na společenství věřících studentů v bytě, který patřil našim starším kolegům, kteří již školu absolvovali a byli zaměstnáni jako asistenti na katedrách vysoké školy. Byt měli od zaměstnavatele, tedy vysoké školy. Kdyby v době totality vyšlo najevo, že se u nich schází věřící studenti a že do jejich státního bytu přichází také katoličtí kněží, byli by přišli o byt i o práci. Ludvík říkával, že v případě zatčení a výslechu by všechny vyzradil, protože není žádný hrdina. A přesto riskovali s Janou vše, jenom abychom mohli mít zázemí pro společnou modlitbu, četbu Písma svatého a pro vzájemné sdílení víry. Tehdy tito manželé nemohli mít děti. Modlili jsme se společně za ně. Po roce od naší promoce se jim narodila malá Anička. Potom přišly další děti a sedmé si osvojili. Takováto uzdravení jsme zakoušeli v modlitbách i za jiné. Co bylo a je velice silné? Z tohoto společenství vzešlo několik kněžských a řeholních povolání. Vedle společné modlitby ve společenství je velikým přínosem také vzdělávání ve víře. V malé skupině je možné mnohé aspekty víry, ať již na základě četby Písma svatého nebo jiné duchovní literatury, prodiskutovat a vysvětlit. Pro takovýto rozhovor a společné hledání odpovědí na nejrůznější otázky víry a života z ní není při mši svaté prostor a vím, že mnohé otázky si vyžadují dovysvětlení či prodiskutování. V malém společenství pro toto prostor je. A nejde o to, aby mluvil a vysvětloval jenom kněz, ale společné rozhovory jsou velikým obohacením i pro něho. Dalším darem života ve společenství je sdílení běžných starostí života. Jak velkým přínosem pro jeho účastníky je, když poznají, že ostatní se potýkají s podobnými problémy a že to nejsem pouze já, který zakouší tolikeré zápasy v životě, ve víře, ve výchově, apod. Myslím si, že každý věřící by měl najít zázemí v nějakém společenství. Vždyť malá společenství v době totality, často prožívaná v ilegalitě, byla nosná pro život z víry v naší církvi a pomáhala toto období prožít se ctí. A stejně důležité je to dnes, 2
PROČ JE DOBRÉ ŽÍT V MALÝCHSPOLEČENSTVÍCH i když už se nemusíme scházet potají. Mohl bych mluvit ještě o dalších dobrech, která život ve společenství přináší. Ale chci se na závěr zmínit o jedné důležité věci, kterou by mělo každé společenství ctít, a to je diskrétnost. Jestliže se někdy mluví o osobních věcech jednotlivých členů či se za ně modlí, nikdo ze společenství by o nich neměl mluvit mimo ně. A ještě jedna skutečnost život společenství velice upevňuje, a to když kdokoli z jakýchkoli důvodů nemůže přijít, aby ostatním sdělil, že se nedostaví. Ostatní to potěší a utvrdí, že ten dotyčný na ně myslí. Přeji Vám všem, abyste každý našli cestu do našeho farního společenství, abychom mohli prožívat společenství církve zvláště při nedělních bohoslužbách. Také přeji každému, aby našel dobré společenství v malé skupině sobě blízkých, se kterými bude moci sdílet svůj život z víry a s kterými si bude vzájemnou oporou v životě. Můžete vždy počítat s mojí podporou. Otec Pavel
CO MI DÁVÁ SPOLEČENSTVÍ MODLITBY MATEK Než jsem začala psát tento příspěvek, myslela jsem si, že dávám já - své modlitby a čas. Teď se však nad tím zamýšlím a zjišťuji, že i já hodně dostávám. Za prvé je to důvěrné přátelství s maminkami ve skupince. Ale nejdůležitější je, že jsem se naučila více spoléhat na Pána Boha a odevzdávat své děti do Jeho vůle. Vždyť každý týden vkládáme jména svých dětí a vnoučat do košíčku, který představuje Boží dlaně. Jak nám napsala naše koordinátorka Markéta: „Naše spiritualita je mimořádně jednoduchá – její podstata je v úplném odevzdání se do Pánových rukou v dětské důvěře, aby On mohl svobodně naplňovat svou vůli v našich životech.“ Jak dobře se dají zvládat těžkosti života, když se tím budeme řídit, nám předvedla na národní konferenci MM maminka Veronika. Ta vystoupila na pódium se svými šesti dětmi a sedmé čekala. S jakým klidem a pohodou to všechno zvládala, to bylo obdivuhodné. A bylo to proto, jak sama dosvědčovala, že se naučila vše pokorně odevzdávat do Boží vůle. A to je myslím to, co dnešnímu světu chybí. POKORA. Pokorné odevzdání se. Myslíme si, že zvládneme všechno sami a hned, ale bez Božího vedení to nepůjde. A právě společenství M. M. nás učí pokorně odevzdávat své životy a životy svých dětí a vnoučat Jeho vedení. Když se rozcházíme z modlení, jsem naplněna vděčností, že jsem se mohla stát součástí hnutí Modliteb matek, a přispět tak k proudu modliteb za naše rodiny. Bohu díky. maminka Marie 3
SPOLEČENSTVÍ MODLITEB OTCŮ
FOTO: společenství modlitby matek
SPOLEČENSTVÍ MODLITEB OTCŮ Toto malé společenství se schází každé úterý večer po celý rok ke společným modlitbám především za rodiny, a to nejen za ty naše. Přidáváme i další úmysly, ale prosby za dobré rodiny jsou základní ideou. Ve společnosti je přímo hmatatelně „cítit“, jak je institut normální rodiny vytěsňován a nahrazován různými formami soužití, které však nemohou vést k udržení spolehlivého sociálního státu. Proto je naší snahou prosit Pána Boha o dobré rodiny s více dětmi i za milost ve společném svazku vytrvat. Každého otce, který to vnímá podobně, rádi mezi námi uvítáme. Josef
Společenství manželů se staršími dětmi Již několik let se scházíme jednou za dva týdny na faře nebo po domech. Pět nebo šest manželských párů a otec Pavel. Pomodlíme se 4
SPOLEČENSTVÍ MANŽELŮ růženec, předtím každý může vyslovit svoji prosbu, svěřit Pánu své starosti, těžkosti. Snažíme se zformulovat, za co se chceme modlit. Po modlitbě růžence se věnujeme četbě encykliky sv. Jana Pavla II. – Familiaris Consortio – o rodině a manželství. Následuje diskuse k přečtenému tématu, která se mnohdy změní v diskusi k aktuálním otázkám ve světě nebo v rodině, k diskusi o věcech, které nás zneklidňují nebo zajímají. Každý může vyslovit svůj názor, který je obohacením pro ostatní. Často své názory konfrontujeme nebo vysvětlujeme. Nezřídka pak zjišťujeme, jak jsou naše starosti a obtíže podobné nebo stejné a jak je dobré svěřit vše Bohu ve společné modlitbě. Vede nás snaha nepovažovat vše za samozřejmé, ala uvědomit si, že vše, i naše rodiny a děti jsou darem, za který je potřeba Bohu děkovat. Vojtěch
FOTO: 29.5:2016 - Pouť rodin prvokomunikantů a rodin našich farností a společenství manželů ke Svaté bráně k bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Žďáře
5
FOTA: 29.5:2016 - Pouť rodin prvokomunikantů a rodin našich farností a společenství manželů ke Svaté bráně k bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Žďáře
6
BIBLICKÉ HODINY PRO DĚTI
Společenství biblických hodin pro mladší děti Když mě o. Pavel požádal, abych vedla biblické hodiny pro děti, trochu jsem zaváhala. Pro výuku náboženství ve škole je podrobně zpracovaná metodika a pracovní listy (alespoň pro 1. stupeň), takže je čeho se chytit, ale pro biblické hodiny ne. Navíc o biblických poselstvích jsem měla jen chabé vědomosti (a stále ještě mám ) a některé pasáže Bible byly pro mne naprostou neznámou. Jestli si mí vrstevníci vzpomínají na výuku náboženství ve škole, možná se jim vybaví forma otázek a odpovědí. Alespoň tak nás učil Mons. Metoděj Kotík v Křižanově. Ne že by to byla špatná forma výuky, mě osobně moc bavila. Velkou radost jsem vždycky měla z odměn v podobě čokoládek, kterou dostali vždy tři žáci, kteří dokázali odpovědět na nejvíce otázek. Jenže z Bible jsme v hodinách náboženství pobrali jen úplné základy. Ani katechetický kurz, který jsme s Maruškou absolvovaly, mi v této oblasti moc nepomohl. Byly to jen střípky, náznaky ke studiu Písma svatého, ale nějaký kurz na studium Bible jsem zatím neabsolvovala. Vlastně jsem ještě o žádném ani neslyšela. (Ale určitě existuje.) Čím více jsem nad prosbou o. Pavla přemýšlela, tím více jsem si uvědomovala, že pro tento úkol nejsem dostatečně připravena a ani jej nejsem hodna. … Jenže o. Pavlovi se nedá moc odporovat, takže jsem do biblických hodin skočila přímo po hlavě. Neznalá terénu s neumělým stylem jsem vplula do vod, které byly pro mě jedním velkým otazníkem. O to více jsem se svěřovala se svými hodinami do ochrany Pána Ježíše a Panny Marie. Začátky nebyly vůbec lehké. Sbírala jsem vědomosti, kde se dalo, a často jsem diskutovala s o. Pavlem i jinými znalci o různých záhadných místech v Písmu svatém. Postupně jsem zjišťovala, že ne na všechno jsou odpovědi a že ne všechno všichni stejně vnímají. Postupně jsem už s dětmi za těch 7 let probrala celé Písmo svaté. Musím se však přiznat, že stále mám veliké mezery (no, spíše jámy) ve znalostech. Spoustu věcí stále znovu objevuji a stále znovu mám spoustu otázek. Ale děti jsou báječné. Odpovědi na různé otázky hledáme spolu, a když opravdu nevím, přiznám se a požádám o vysvětlení o. Pavla, abych dostatečně nasytila přirozenou dětskou zvídavost. Pro mě osobně biblické hodiny znamenají hodně. Nutí mě, abych si doma danou část Písma přečetla, porozjímala a zamyslela se nad formou, kterou ji podám dětem. Tak postupně objevuji stále nová a nová poselství Bible, její krásu a platnost pro každou dobu a každou situaci. Pozvolna více poznávám Boha v Jeho nesmírné lásce k nám nepatrným lidem. Stále znovu žasnu, jak je Bůh ve své „rodičovské“ lásce vynalézavý.
7
BIBLICKÉ HODINY PRO DĚTI
FOTO: Biblické hodiny pro děti
8
BIBLICKÉ HODINY PRO DĚTI Navíc musím pro děti kreativně vymýšlet doprovodné činnosti k upevnění nabytých vědomostí, které by zaujaly všechny od 3 do 11 let, a to mě nutí stále přemýšlet a studovat. Zkrátka nemohu lenošit, ale musím se trochu v oblasti biblistiky a metodiky snažit. A k tomu bych se asi bez biblických hodin nepřinutila. Také mě velmi obohacují všechny děti, které na biblické hodiny chodí. Některé mě učí trpělivosti , jiné mě uvádí v úžas svými vědomostmi a svým skrytým duchovním životem. Vidím, jak je Boží slovo oslovuje a jak nad ním usilovně přemýšlí. Často žasnu, jak hluboké myšlenky jim zaměstnávají mysl. No, a abych o našem „biblickém“ společenství nepsala jednostranně, požádala jsem děti, které na biblickou hodinu posledně přišly, aby mi odpověděly na tři jednoduché otázky. Odpovídalo 12 dětí (Martínek, Šimon, Terezka, Liduška, Jája, Maruška R., Jozífek, Eliška P., Matoušek, Eliška Š., Maruška L., Jiřík). Některé odpovědi však byly téměř stejné, proto je uvádím jen jednou. 1. Proč chodíš na biblické hodiny?
Kvůli Pánu Bohu. Protože se hodně dozvím o Pánu Bohu. Protože mě to baví. Protože tu máme dobroty, naučíme se hodně do náboženství a často máme před spolužáky náskok. Protože se učíme být dobří. Protože se chci něco dozvědět o Novém a Starém Zákoně a dá se tu mnohem lépe využít čas než někde venku. 2. Co se ti na biblických hodinách líbí a co ti přináší?
Že se mohu učit o Pánu Bohu. Užitek. Schází se tu dobří kamarádi, dobře se pomodlíme a něco se naučíme. Že se dozvíme více o Pánu Ježíši. Baví mě hlavně různé kvízy, video, kamarádi. Že se tu modlíme. Hry, kvízy, čtení z Bible, malování, hraní scének, soutěže, koláčky. Baví mě to, protože hrajeme hry, luštíme kvízy, soutěžíme a p. katechetka nám čte z Bible. 9
MARIANKY 3. Co ti na biblických hodinách vadí? -
Téměř všichni napsali: „Nic“. Jedna odpověď zněla: „Pracovní listy“ a jedna odpověď: „Občas hluk a jinak nic“. Lenka
My, mladší Marianky … Co jsou to vůbec Marianky? Je to skupina holek, které rády zpívají, vyrábějí, modlí se, zajdou do kostela na mši svatou nebo mají rády společnost otců, holek Marianek a Pána Ježíše. Kdy se schází? Většinou se sejdeme na mši svaté v pátek. Setkání trvá od pátku do soboty, někdy může být výjimka, a to je pak od pátku až do neděle. Marianky se schází zhruba jednou za necelé dva měsíce. Je to pro mě? Záleží na tom, jakého jsi pohlaví, jestli dívka, nebo kluk. Jestli jsi mužského pohlaví (kluk), tak ti musím oznámit, že bohužel ne. Kluci ministrují a holky chodí na Marianky, aby jim to nebylo líto. A jestli jsi tedy ženského pohlaví (holka), tak tě s radostí uvítáme! Je to povinné? Co myslíš? Musí povinně každý kluk ministrovat? NE! A tak je to i u Marianek. Můžeš přijít, a nemusíš. Je tam i nějaký dozor, abych si neublížila? Neboj se. Dozor tam je, a to paní učitelka Anna Janů, která učí v radostínské škole. Chodí s námi také Monča Poulová a dále pak většinou nějaký otec, např. otec Pavel, otec Marek Dunda, nebo otec Slavomír z Jam. Magdaléna 10
SCHOLA NATHANAEL
FOTO: 4.6.2016 – Marianky na rozhledně Křemešník
Společenství jako cesta k
Bohu aneb cesta za Pokladem!
„Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Mt 18,20 Do naší scholy jsem začala chodit od samého počátku její existence, tedy někdy začátkem roku 2011. Vždycky jsem byla velmi nadšená a aktivní členka. Pokaždé jsem se těšila na zkoušku, až se opět uvidíme s kamarády a popovídáme si. Nepamatuji si přesně, jak to všechno bylo, ale vím, že začátky se scholou byly náročné. Připadalo mi, že nás bylo jen pár aktivních, kteří dělali všechno a ostatní chodili jen tak někdy. Někteří tam také chodili jen proto, že to chtěli jejich rodiče. Zkrátka nastávalo mnoho problémů, které nám nedovolovaly jít dál. Pokoušeli jsme se je řešit, ale bez většího úspěchu. Snažili jsme se zapojit všechny, ale nějak to nešlo. Postupně došla tato krize tak daleko, až jsme si mysleli, že s tím skončíme. Také nás napadaly myšlenky, že třeba založíme novou scholu, která se bude skládat z členů, kteří to opravdu chtějí dělat. To se však naštěstí nestalo a tato krize po několika letech odezněla. 11
FOTO – Schóla Nathanael na letním soustředění 2015 v Jimramově. Postupem času se přidávali noví členové, začali jsme více cvičit a také koncertovat. Každým vystoupením jsme se učili rozsévat radost do lidských srdcí a úsměvy spokojených posluchačů nás povzbuzovaly dělat to dál. Schola mě provázela dál životem a já jsem si postupně začala uvědomovat, jak velký je to poklad. Děkuju Bohu za to, že jsme se na začátku nerozpadli, ale že Ho můžeme dál svým zpěvem oslavovat a dělat lidem radost. Jsem za to velmi vděčná. Schola mi přinesla výborné kamarády, o které se můžu i v nejtěžších situacích opřít a kteří také mají zásluhy na pevnosti mé víry. Také mi přinesla mnoho krásných zážitků, na které vždy s úsměvem vzpomínám. O jeden z nich bych se s vámi chtěla podělit. Ten okamžik přichází vždy, když se scholou hrajeme na mši a nastane část, kdy zpíváme modlitbu Otče náš. Všichni jsme rukama propojení a já zavřu oči a tiše za ně děkuju. Cítím sílu, když se jich pevně držím. V duchu také myslím a modlím se za všechny spolužáky, kteří Boha neznají, a tak nemůžou cítit tuto vnitřní radost a pokoj. Doufám, že skrze nás spatří alespoň záblesk světla, za kterým by mohli jít, pomocí kterého by se zorientovali ve tmě a rozhodli se jít správnou cestou. Pravá radost je opravdu to, co všichni hledají, ale ne všichni ji naleznou. Naše schola má heslo „RADOST je IN“ nejen proto, že v sobě tato písmena skrývají název obce Radostín, ale především proto, že opravdová Boží radost je skutečně „in“ a je to právě ona, která nás činí krásnými. 12
SVĚDECTVÍ Doufám, že budeme dále takto chválit Pána, dělat radost lidským srdcím, a především tak plnit požadavek Pána Ježíše, který řekl: „Buďte solí země a světlem světa!“ členka scholy Nathanael
FOTO: 24.3.2016 - Missa chrismatis Brno
SVĚDECTVÍ Když jsme se rozhodli přestěhovat se s dětmi zpátky do míst, kde jsme s manželem vyrůstali, byl to pro nás trochu krok do neznáma. Samozřejmě, že jsme to tu znali a máme tu rodiče a příbuzné, ale našich vrstevníků tu mnoho nezůstalo a bylo jasné, že si budeme muset znovu vybudovat síť známých a kamarádů. To se nám myslím podařilo díky navazování vztahů s rodiči kamarádů našich dětí ze školky a posléze ze školy. Nicméně ještě předtím, tedy v době, kdy jsme žili v Brně, nám zavolal náš bývalý spolužák a pozval nás na setkávání rodin s mladšími 13
SVĚDECTVÍ dětmi. A tak jsme se ke společenství přidali hned těsně poté, co jsme se nastěhovali. Byli jsme srdečně přijati a jsme velmi vděční za to, že jsme se zde setkali s lidmi, z nichž někteří se stali našimi dobrými přáteli, kterým se můžeme svěřit a na které se můžeme spolehnout. Setkávání na faře přináší mnohá podnětná zamyšlení a v rodinách se vždy znovu ujistíme, že všichni máme podobné každodenní starosti a problémy. Když si o nich popovídáme, často je uvidíme z jiné perspektivy a uvědomíme si, že je třeba přijímat a vážit si i rodinných starostí i radostí, že to tak má být a je to tak dobře. Pokud při našich hovorech narazíme na kontroverzní témata, učíme se se navzájem vyslechnout a zamyslet se i nad názory ostatních. Nesetkáváme se pouze oficiálně po čtrnácti dnech, ale pravidelně připravujeme pro naše děti například čarodějné odpoledne a večer 30. dubna s ženami vyrážíme na společné výlety. Dobré vztahy s ostatními i naše společná setkávání jsou pro nás ujištěním, že patříme do naší farnosti. Děkujeme. Jitka
FOTO: 3.4.2016 – pěší pouť do Slavkovic
14
VZPOMÍNKA
Vzpomínka na cestu do Skandinávie a na Balkán Když jsem dostal nabídku zúčastnit se tohoto putování , nejprve jsem nějaký čas váhal. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu. Největší obavy jsem měl z prostředí nových lidí. Pocházím totiž z Třebíče. Bál jsem se jako každý člověk, který přichází do kontaktu s novými lidmi, jak budu přijat. Na první schůzce jsem také zjistil, že budu nejmladším účastníkem. Během pár týdnů strávených v novém kolektivu jsem měl možnost poznat mnoho výjimečných mladých lidí, společně procestovat kus světa, podívat se na mnoho míst s kulturními památkami nebo krásnou přírodou, plout na trajektech mezi fjordy, lézt po horách, strávit noc ve stanu vedle dálnice, stanout na nejsevernějším cípu Evropy, objevit kouzlo země ,,tisíců jezer“ a mnoho dalšího… A to všechno pod záštitou o. Pavla Habrovce a Aničky. Myslím si, že všichni si navzájem pomáhali a vyšli si vstříc. Byla to pro mě taková pouť obohacená nezapomenutelnými zážitky. Jsem rád za tuto možnost poznat něco nového. Zpětně na to rád vzpomínám. Kája Březka
FOTO: 14.6.2016 – pouť starších do Prahy
15
16
SMS OD TÁTY Přátelství se netýká pouze vztahů, které člověk navazuje během svého života, ať už ve školce, ve škole, nebo potom v zaměstnání a při dalších příležitostech. Následující příspěvek popisuje přátelství, jak může být prožíváno v rodinném vztahu.
SMS od táty Je neděle ráno a klasický kněžský shon. Modlím se breviář, myšlenky utíkají k ohláškám, co jsem zase zapomněl. Přemýšlím nad kázáním, které jsem do rána zapomněl, ještě že ho mám napsané. A pak vidím, že mi došla SMS. „Čao, tak jeden den voláme hosana a vzápětí ukřižuj. Snažme se, aby takových situací bylo v našem životě co nejméně. Požehnanou neděli přeje táta.“
Můj táta je borec. Každou neděli ráno, ale i v mnohé další dny mi píše SMS. Úplně ho vidím, jak na stařičké 6310 i několik minut ťuká těch pár znaků pro povzbuzení. Nevím, co se mu odehrává v hlavě, o čem přemýšlí tento stárnoucí muž bez nějakého speciálního teologického
17
SMS OD TÁTY vzdělání, který je ale formován širokou životní zkušeností a vztahy s lidmi okolo sebe. Jeho SMS je takovým kázáním pro syna, protože těch pár znaků zasahuje do morku kostí. V tyto dny se rozbíhají zpovědní mlýnky ve farnostech a otázky se často točí okolo vztahů, ať už v manželství nebo mezi generacemi. Myslel jsem na to dnes, jak bych moc přál druhým lidem ten vztah, jaký můžu prožívat s tátou. Nevidíme se sice tak často, ale jsme spolu ve spojení. Mnohokrát jsem pocítil nutkání mu zavolat, až to bylo tak neodbytné, že jsem nečekal a zkusil jsem to. A on to vzal se slovy: „Synu, právě jsem na tebe myslel.“ Někdy mám pocit, že je spíš mým starším bráchou, který na mě myslí a doprovází mě. Kdykoliv má někdo z rodiny narozeniny nebo nějakou důležitou událost, napíše mi SMS, protože ví, že já často zapomínám. Nějak podobně před lety dělal můj dědeček sekretáře strýci Antonínovi. Nebylo to vždycky tak snadné, mít takový krásný oboustranný vztah mezi tátou a synem. Pamatuju si na spoustu situací, kdy jsem se k němu choval ošklivě a nevážil si ho. Ale děkuju mu za jeho trpělivost a respektování mé svobody. Nechci tady řešit růst našeho osobního vztahu, ale spíš chci povzbudit všechny, aby se zasadili o mezilidské porozumění. Život je příliš krátký a vzácný na to, abychom zůstali v nepochopení, nelásce a neodpuštění. Hledejme cesty k sobě navzájem. Krásná přátelství mezi rodiči a dětmi nemusí být jen námětem povídek od Bruna Ferrera, ale může to být naše realita. PS: Pár střípků od táty: „Snažme se následovat marnotratného syna v tom dobrém a poučit se z chyb, umět jich litovat.“ „Čao, milý synu, žalm Hospodin je milosrdný a milostivý, snaž se následovat svého Pána ať jsi dobrým otcem svým farníkům a laskavým ve zpovědnici.“ „Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál, ať jsme si toho vědomi.“ „Čao, celou noc se lopotíme a nic. Pán řekl:“Hoďte sítě napravo…“ a výsledek známe.“ „Pěknou neděli přeji tobě a celému týmu, první větu z 2. čtení: dary rozmanité, ale ať je mezi vámi jeden duch, ať se vám to daří a Pán ať je 18
OPRAVY KOSTELA vaším každodenním hostem.“ „Stále dobrý vítr v plachtách, někdy i vánek musí stačit.“ „Ne vždy svítí sluníčko, někdy je zataženo a dokonce i prší, a je na nás, jak jsme připraveni a prosíme Ducha sv. o sílu a vytrvalost.“ „Snaž se orat rovnou a hlubokou brázdu a neohlížet se zpět.“ Juris
Opravy areálu farního kostela sv. Bartoloměje v letech 2013 až 2015 a plán obnovy kostelního areálu v roce 2016 Souhrn prací provedených v letech 2013 až 2015 Již čtvrtým rokem probíhá postupná obnova areálu farního kostela sv. Bartoloměje v Radostíně nad Oslavou, spojená s jeho uměleckořemeslnou rehabilitací. Během této doby byla provedena výměna střešní krytiny na celé budově kostela (v roce 2013 na sakristii, v roce 2014 nad lodí kostela a věži v průčelí, v roce 2015 nad presbyteriem). Za náhradu dožívající falcované plechové krytiny byla zvolena střešní pálená taška bobrovka, kterou byl kostel pokryt již v minulosti, a to naposledy po požáru města v roce 1857. V rámci výměny střešní krytiny došlo na základě průzkumu zdravotního stavu dřevěných konstrukcí k opravám jednotlivých krovů. V roce 2013 byl opraven krov nad sakristií, který vykazoval četná poškození způsobené především dřevokazným hmyzem a hnilobou. Rozsáhlé opravy krovu nad lodí kostela a v úžlabí při presbytáři byly uskutečněny v roce 2014. V tomto roce došlo nejen k výměnám poškozených konstrukčních prvků, ale též k celkovému statickému zajištění krovu, dle doporučení statika Ing. Karla Škeříka z Litomyšle. V rámci prací byl zcela obnoven též krov na malé věži nad severozápadním průčelím. Věž byla následně pokryta měděným plechem a kříž na věži byl pozlacen v brněnské dílně pana Kučery. Ten později zlatil též nový kříž, umístěný na novostavbě věže sanktusníku. V roce 2015 byla realizována také první etapa výměny střešní krytiny ohradní zdi. Také zde byl vyměněn dožívající falcovaný plech za pálenou střešní tašku bobrovku. V loňském roce byl realizován úsek jihozápadní části zdi, tj. mezi vstupní bránou a věží. 19
OPRAVY KOSTELA
FOTA: 15.6.2016 – stavba lešení na věži kostela
20
OPRAVY KOSTELA Mezi konstrukčně náročné práce pak patřila především obnova věžičky sanktusníku v roce 2015, jehož původní konstrukce zanikla při požáru městečka Radostína v roce 1857. Obnově věže předcházel archivní průzkum. Na samotné konstrukci sanktusníku se podílel Ing. Kapoun z Poličky a Ing. Poul z Radostína. Do nově vystavěného sanktusníku byl instalován historický zvon, odlitý v roce 1918 zvonařskou dílnou R. Manouška, který před zavěšením do věže prošel důkladným restaurováním v dílně kováře P. Cacha. Nevyužitý a chátrající zvon se podařilo „znovuobjevit“ díky panu Drápelovi z Radostína. V úzké souvislosti s obnovou střechy byla provedena též úplná výměna okapových svodů (nové svody jsou z CU plechu) a kompletní obnova podstřešní římsy na budově kostela. Modelaci nové římsy prováděla firma pana J. Lázničky z Radostína. Při realizaci římsy byly objeveny bohatě profilované fragmenty římsy původní, které byly pracovníky našeho muzea řádně zaměřeny a fotograficky zdokumentovány. Nejzachovalejší úsek původní římsy byl zakonzervován a následně citlivě přetažen novou římsou. Obnovou věže sanktusníku a dokončením prací na podstřešní římse byly ukončeny práce na obnově krytiny nad budovou kostela. Obnova areálu kostela v roce 2016 V letošním roce se uskuteční již čtvrtá etapa obnovy areálu farního kostela sv. Bartoloměje v Radostíně nad Oslavou. Letos se práce zaměří především na dokončení výměny střešní krytiny na zbývající části ohradní zdi kolem kostela. Stávající plechová krytina bude opět nahrazena pálenou střešní taškou bobrovkou. Mezi nejvýznamnější stavební a restaurátorské akce plánované na letošní rok patří výměna střešní krytiny na věži kostela, kdy bude stávající plechová krytina v celém rozsahu vyměněna za měděný plech a restaurování všech zvonů, včetně odborné opravy zvonové stolice na věži kostela dle doporučení kampanologa P. Váchy. S výměnou střešní krytiny na věži proběhne též revize a obnova okapového systému a hromosvodu. Opraven a pozlacen bude kříž s makovicí umístěný na samém vrcholu cibulové střechy. Výměna střešní krytiny věže byla zadána klempířské firmě P. Březky z Ostrova nad Oslavou; výměna střešní krytiny na ohradní zdi bude realizována firmou GMJ spol. s.r.o. Kuřim, která v předchozích letech odvedla velice kvalitní práci při výměně střešní krytiny na budově zdejšího farního kostela. Restaurování zvonů bude opět zajišťovat kovářská dílna P. Cacha z Oldřiše u Poličky a odbornou opravu zvonové stolice zajistí firma Ing. Poula z Radostína nad Oslavou. 21
OPRAVY KOSTELA
FOTA: 15.6.2016 – stavba lešení na věži kostela
22
OPRAVY KOSTELA O průběhu obnovy a zajímavostech spojených s obnovou vás budeme pravidelně informovat. Rozpočet – výměna krytiny na věži a zbývajícím úseku ohradní zdi, vč. příspěvků (dotací) z Min. kultury ČR (MKČR) a Kraje Vysočina v roce 2016 (předpokládaný stav; ceny uvedeny v Kč) Dotace Podíl Cena za Podíl Dotace Akce Kraj Obce dílo farnosti MKČR Vysočina Radostín celkem Výměna střešní krytiny na věži 204 440,0,142 722,- 38 574,-* 385 736,kostela za CU plech Výměna střešní krytiny na 24 098,95 000,0,* 119 098,zbývající části ohradní zdi Cena za obě stavební akce celkem
504 834,-
*Pozn.: v současné době jsou další příspěvky (z různých zdrojů) na obnovu kostela stále v jednání. S konečnou podobou rozpočtu budete seznámeni ve farním zpravodaji na konci letošního roku. Z pověření za ř. k. farnost v Radostíně nad Oslavou Jiří Niesyt Regionální muzeum Horního Pooslaví, Kněževes
23
OPRAVY KOSTELA
FOTA: 15.6.2016 – pohledy z lešení na věži kostela
24
NA CO SE MŮŽEME TĚŠIT
Na co se můžeme těšit? ČERVENEC 30.6.-9.7. - Farní tábor v Březině Pátek 1.7. - První pátek v měsíci Sobota 2.7. - První sobota v měsíci Neděle 3.7. - Poutní slavnost v Obyčtově Úterý 5.7. - Slavnost sv. CYRILA A METODĚJE Poutní slavnost ve Starém Telečkově 11.-16.7. - putováni s dětmi a mladými po Slavonicku 20.-31.7. - Světové setkání mládeže se Sv. otcem (Polsko) SRPEN Úterý 2.8. - svátek Porziunculi možnost získat plnomocné odpustky ve farním kostele 3.-12.8. - Chaloupky na faře v Brtnici Pátek 5.8. - První pátek v měsíci Sobota 6.8. - svátek Proměnění Páně (první sobota v měsíci) Pondělí 15.8. - Slavnost Nanebevzetí Panny Marie 21.-27.8. - Pěší pouť na Velehrad Středa 24.8. - Svátek sv. Bartoloměje Sobota 27.8. - Diecézní pouť rodin ve Žďáře Neděle 28.8. - Poutní slavnost v Radostíně
25
NA CO SE MŮŽEME TĚŠIT ZÁŘÍ Pátek 2.9. - První pátek v měsíci Sobota 3.9. - První sobota v měsíci Neděle 4.9. - Pěší pouť do Netína Úterý 6.9. - Pouť starších Čtvrtek 8.9. - Svátek Narození Panny Marie Neděle 11.9. - Poutní slavnost v Krásněvsi Středa 14.9. - Svátek Povýšení svatého kříže možnost získat plnomocné odpustky u misijních křížů Neděle 18.9. - Výročí posvěcení kaple ve Znětínku Neděle 25.9. - Poděkování za úrodu Středa 28.9. - Slavnost sv. Václava Čtvrtek 29.9. - Svátek sv. archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela Zahájení přípravy na biřmování
Dotaz čtenářů Dotaz čtenářky: Je farní časopis čtvrtletník? Odpověď redakce: Farní časopis vychází 3x ročně. Jedná se proto o občasník.
26
BOŹÍ TĚLO V PAVLOVĚ
FOTA: 29.5.2016 Boží tělo v Pavlově
27
FARNÍ DEN ŘÍMSKOKAROLICKÁ FARNOST A MÍSTNÍ ORGANIZACE KDU – ČSL SRDEČNĚ ZVOU NA
FARNÍ DEN A DĚTSKÉ ODPOLEDNE KTERÉ SE USKUTEČNÍ V NEDĚLI 26. ČERVNA NA HASIČSKÉM CVIČIŠTI V RADOSTÍNĚ NAD OSLAVOU Program : 14.00 hod 15.30 16.15 17.00 17.30
Mše sv., hl. celebrant P. Jan David, farní vikář v Radešínské Svratce K tanci a poslechu hraje Radostínská dechovka Vystoupení farní scholičky + dětí do 14 let, pohádka Tři bratři Malý koncert scholy Natanael K tanci a poslechu hraje JÁSALKA BAND
Během celého odpoledne a večera bohatý program pro děti, soutěže, skákací hrad aj. Tvůrčí dílny zajišťuje Kopretina, centrum pro rodinu s dětmi. Děti při soutěžích obdrží drobné ceny. Připraveno bude bohaté občerstvení, včetně pečených vepřových kýt, ochutnávky kvalitních vín atd. TĚŠÍME SE NA VÁS !!!
Předpokládaná uzávěrka dalšího čísla je 30.9. Svoje články zasílejte na adresu redakce
[email protected] Úřední hodiny na faře v Radostíně: středa 8-12 hod. Telefon na faru: 731 139 449 Email na faru:
[email protected] Kontakt na otce Pavla: +420 604 143 473 Internetové stránky farnosti: farnostradostin.webnode.cz NEBOJTE SE Časopis o životě Římskokatolických farností Radostín nad Oslavou a Pavlov. Redakce: Monča a Martin Hrubý – tel.774 632 260 Příspěvky zasílejte na email:
[email protected]
28
