Roèník 19
Èíslo 3
9. 3. 2014
Ne naše vlastní spravedlnost, ale dùvìra v milosrdenství z nás dìlá pøedmìt Boží péèe. PODEJ VÍRU, PODEJ KRISTA Postní doba, do níž vstupujeme, nás zve k pøípravì na Velikonoce (právì proto tìmto svátkùm pøedchází), ale narozdíl od adventu je snad po vnìjší stránce klidnìjší (žádné pøekotné shánìní dárkù, peèení, gruntování). Možná je tu proto vìtší šance objevit tu hlubší stránku "pøípravné" doby. Ale v èem a jak se pøipravovat? Slovo „pùst“ bychom mohli odvodit od slova „pustit“, tedy pustit ze svého života to, co tam zbyteènì pøebujelo a brání objevovat a prožívat to podstatné a skuteènì hluboce radostné. Zkusme se na to „podstatné“ teï zadívat z hlediska køesanství. V tìchto dnech proèítám promluvy papeže Františka z jeho loòské návštìvy v Brazílii. Pøijel tam pøedevším prožít setkání s mladými na XXVIII. svìtovém dni mládeže. Téma tohoto setkání znìlo „Podej víru“. Chci se na tìchto øádcích s vámi podìlit o to, co mì bìhem èetby papežových slov zaujalo a co vnímám jako možný impuls pro naši letošní postní obnovu naší cesty víry za Kristem a s Kristem. „Podej víru“ – co to znamená? Když se pøipravuje nìjaké dobré jídlo a vidíš, že chybí sùl, tak „podáš“ sùl, chybí olej, podáš olej… „Podat“, tedy pøinést, dodat. Pokud chceme, aby náš život mìl opravdu smysl a plnost, pak øíkám každému a každé z vás: „Podej víru“ – a tvùj život dostane novou pøíchu, bude buzolou, která urèuje smìr; „podej nadìji“ – a každý tvùj den bude osvícen a tvùj horizont už nebude temný, nýbrž záøivý; „podej lásku“ – a tvùj život bude jako dùm postavený na skále, tvoje cesta bude radostná, protože potkáš mnoho pøátel, kteøí pùjdou s tebou.
Ono „podej víru, podej nadìji, podej lásku“ mùžeme shrnout do „podej Krista“, protože On nám to vše mùže dát. Proto papež František pokraèuje: „Podej Krista“ svým životem. On tì v tìchto dnech oèekává, naslouchej mu pozornì a jeho pøítomností bude nadšeno tvé srdce; „podej Krista“ – On tì pøijímá ve svátosti odpuštìní a svým milosrdenstvím hojí všechny rány høíchù. Nemìjte strach žádat Boha o odpuštìní, protože On se ve své veliké lásce nikdy neunaví nám odpouštìt, jako Otec, který nás miluje. Bùh je èiré milosrdenství! „Podej Krista“ – On tì èeká také v Eucharistii, jež je svátostí jeho pøítomnosti, svátostí jeho obìtavé lásky, a oèekává tì také v lidství mnoha lidí, kteøí tì obohatí svým pøátelstvím, povzbudí svým svìdectvím víry, nauèí øeèi lásky, dobroty a služby. Papež tenkrát svìøil mladým dva úryvky Matoušova evangelia jako svìtlo na cestu. Myslím, že by mohly být inspirací i pro naši cestu letošní postní duchovní obnovy, protože oba texty chtìjí vyvést naši víru v Krista a dùvìrné pøátelství s Ním také do konkrétního praktického každodenního vztahu k druhému èlovìku, tedy stát se stylem života. Co tedy máme dìlat? Èíst blahoslavenství, která ti udìlají dobøe. (viz 5. kapitola Matoušova evangelia) Chceš-li vìdìt, co máš dìlat konkrétnì, èti 25. kapitolu Matoušova evangelia o posledním soudu. Tyto dvì vìci jsou váš akèní program – blahoslavenství a 25. kapitola Matoušova evangelia. Tak mladé (ale nejen je) vybízí papež. Pojïme to tedy zkusit, co øíkáte?
www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-
P. Miroslav Strnad
Pastýøský list pro první nedìli postní 2014 Drazí bratøi a sestry, milé dìti, už máme za sebou nìkolik mìsícù Roku rodiny. Pokud jste pøijali mou adventní výzvu, udìlali jste v rodinách spoleènou zkušenost s modlitbou, se spoleèným otevøením se Bohu. O Vánocích jsme pøidali cvièení vzájemné lásky. Modlitba nás otevírá pro Boha a Boží láska, kterou si navzájem darujeme, umožòuje zkušenost Boží blízkosti, radostnou vánoèní atmosféru po celý rok. Nyní jsme vstoupili do doby velkého postu, kterým se pøipravujeme na Velikonoce, na dar vykoupení. Z první knihy Mojžíšovy jsme slyšeli o prvním høíchu, o nejvìtší katastrofì lidských dìjin, kdy èlovìk neposlechl Boha, ba jednal, jako by Boha nebylo, jako by ho nepotøeboval. Sám si zaèal hrát na Boha, který rozhoduje o dobru a zlu. Lidé pak brzy poznali, že život bez Boha je životem bez lásky a bez nadìje. Život v høíchu bere svobodu i radost, dokonce zatemòuje rozum, takže èlovìk spoutaný høíchem jedná nerozumnì a škodí sám sobì i tìm, které má rád. Tu zkušenost má každý z nás, v malém èi velkém to známe z našich rodin i z celé spoleènosti. Kolik rodinných tragédií zaèalo hloupým høíchem, který pøivolával další høíchy a spoutával srdce, oslaboval vùli a vedl k špatnému rozhodování? Lidská vina však probudila Boží milosrdenství. Kristus pøišel jako Zachránce a velmi draze za nás zaplatil. Sám nevinný umírá jako smírná obì na køíži, zrazený, opuštìný, odepsaný jako vyvrhel bez práva na lidskou èest. Takovou cenu chce Kristus dobøe využít. Touží odpustit každý høích a uzdravit každé duchovní zranìní. Naše viny pøitahují jeho uzdravující milosrdenství. Ukažme mu svá zranìní, aby je uzdravil. Dejme si práci a najdìme všechna svá pochybení, abychom je nechali uzdravit. Všimnìme si i tìch chyb, které zranily vzájemné vztahy v rodinì, nebo kterých jsme se dopouštìli spoleènì. Když manželé otevøou evangelium a nechají na sebe pùsobit Kristovo živé slovo, jejich sebedùvìra se rychle vytratí. Buï knihu odloží, nebo dojdou k pøesvìdèení, že høeší, a zaènou dìlat pokání. To znamená: odvrátí se od pouze lidských hodnot, které je ovládají, a obrátí se k Bohu. Protože se jim to nedaøí, nemohou být na sebe pyšní; budou se proto obracet na Krista Spasitele a dovolávat se jeho milosrdné lásky. K tomu potøebují odvahu, protože obyèejnì se bojíme, že evangelium naruší naše pohodlí. Když pøekonáme námitky, odpor a strach, sejdeme se v pokoøe pøed Spasitelem a spoleènì zakusíme dotek Boží lásky, zázrak uzdravení. Postní doba zve celé rodiny k pøijetí svátosti smíøení. Pøipravte se na ni spoleènì! A nezapomeòte se omluvit i jeden druhému døív, než pùjdete ke zpovìdi. Bude to možná tìžké, ale pak budete moci jeden druhého vidìt úplnì novì. A pak: co odpustíte, už nikdy nepøipomínejte. Ani Bùh nepøipomíná, co odpustil. Komu je odpuštìno, je èistý. Pøesto mùže být nìkdy tìžké milovat druhého, když vidíme jeho opakované chyby. Svatá Terezièka øíkávala: Nemùžeš-li milovat èlovìka pro jeho zlobu, miluj Krista v jeho srdci, který tam trpí jeho
Hromnièní pou matek 2014 Motto: „… svìtlo k osvícení pohanùm a k slávì tvého izraelského lidu.” (Lk 2, 32) V sobotu 1. února, den pøed svátkem Uvedení Pánì do chrámu, se konala ve Šternberku Hromnièní pou matek, jejíž tradice sahá až do roku 1741. Tehdy poprvé obìtovaly šternberské ženy svíci Pannì Marii jako dar za ochranu jejich dìtí. Svíce vážila 10 kg a mìla hoøet pøi každé mši svaté po celý rok. Bylo to v dobì, kdy se Morava obávala pruského vpádu. Proto se v nìkterých mìstech konaly prosebné pobožnosti za odvrácení nebezpeèí. Tento starobylý zvyk byl znovu obnoven pøed 11 lety. Také letos maminky a babièky z naší farnosti naplnily celý autobus a v sobotu ráno nabraly kurz Šternberk, aby se v chrámu Zvìstování Panny Marie a posléze v sále kulturního domu modlily za své dìti a vnuky. Poèasí nám opìt pøálo, nebyl mráz (toho je ale letošní zimu skuteènì poskromnu), a tak se to dalo i ve studeném šternberském
zlobou. Potìš Krista tím, že poneseš jeho bolest tiše s ním. Zdá se ti nìkdy, že jsi už miloval dost, a chceš pøestat? Podívej se na Ukøižovaného. On sice umírá, ale høích ho nepøemohl. On miluje až do posledního dechu, modlí se za odpuštìní pro ty, kteøí ho ukøižovali. Ještì dýcháš? Tak miluj. Myslíš, že to máš tìžké? Na køíži to bylo tìžší. Od Roku víry je snad v každé naší rodinì køíž. Využij každého pohledu na køíž k povzbuzení své lásky. Øekni Ukøižovanému, že se mu chceš aspoò trochu v lásce podobat, a popros ho o pomoc, o schopnost dál milovat. Kdo se dnes rozhodne, že už miloval dost, rozhodl o smrti lásky. Zítra se už jen smíøí s tím, že nemiluje. V èem spoèívá usmíøení? Základním krokem je: nerozhodnout se nemilovat. Chybu pøiznat pøed manželem, manželkou (u chyb neznámých je to trochu jinak), odsoudit se a požádat o odpuštìní. Takový projev pokory je velkým dùkazem lásky. Nìkteøí si od svatby umínili, že neusnou bez usmíøení, protože na tom závisí budoucnost jejich lásky. V jedné takové rodinì se stalo, že po tøech letech manželka odmítla dát manželovi polibek na dobrou noc. Manžel beze slov klekl k posteli a zaèal rùženec. Byl pøesvìdèen, že situace je vážná. Žena vìdìla, že by byl schopen se modlit celou noc. Tøetí desátek ho už dokonèit nenechala. Manželé se v dobì zaèátku své lásky domnívají, že jejich láska je silná a nezranitelná. Po èase svou domýšlivost musí pøiznat. Ke své lásce totiž potøebují Boha. Bez nìho se zlu neubrání. Bez nìho si svá selhání lásky nebudou umìt dlouho odpouštìt. V Roku rodiny chceme nejen udìlat nìco pro rodinu, ale chceme se snažit spoleènì jako rodina. Manželství je pøíležitost jít k Bohu spoleènì. To také znamená nést spoleènì naše køíže. Jak øíká apoštol Pavel: Neste bøemena jeden druhého. Rodina patøí k sobì. I závod o vìènou spásu bìží rodina spoleènì jako tým. Proto jeden druhému pomáhá, povzbuzuje, ulehèuje, když je potøeba. Silnìjší táhne svým pøíkladem ty slabší, aniž by se vyvyšoval. Drazí manželé, rodièe a dìti, vstupme spoleènì do postní doby, pomozme si navzájem na cestì ke svatosti. Nic nevzdávejme proto, že jsme slabí. Kristus nabízí pomoc. Najdìme všechny své rány a ukažme je Božímu milosrdenství. Odpuštìní pøináší nadìji. A pohled na køíž a nás vždy povzbudí k lásce, která je vìrná, která miluje až do konce, která se nevzdává. Nelekejme se, když pøijde pokušení. I Krista pokoušel ïábel, když se ètyøicet dní jen modlil a postil. Ïábel nepokouší ty, kteøí jsou už jeho. Zato doráží na ty, kteøí se rozhodli vydat se za Kristem. V pokušení zùstaòme klidní, ale rozhodní. Pokaždé opakujme jako Ježíš na každé pokušení své jasné NE. Buïme jistí, že Bùh je nesrovnatelnì silnìjší než celé peklo. S jeho pomocí zvítìzíme. Jeho milosrdenství je zárukou nadìje. Kráèejme spoleènì postní dobou k velikonoènímu vítìzství. Dennì na Vás myslím v modlitbì a každému z Vás žehnám. arcibiskup Jan
kostele vydržet. Atmosféra byla opìt úžasná, a to díky nìkolika stovkám žen, v jejichž srdcích plane neustálá touha odevzdávat své dìti a vnuky do rukou Božích. V 10 hodin byla sloužena mše svatá s darováním svíce. Hlavním celebrantem byl P. Pavel Šebestián Smrèina, OFM, duchovní asistent hnutí modliteb matek. Ten ve své promluvì pøipomnìl, že Panna Maria mìla v sobì Boží království, pøes všechny své starosti nosila v srdci poøád nebe. Nás starosti èasto pohlcují, stále si na nìco stìžujeme a litujeme se. Když dovolíme Duchu Svatému, aby v nás pøebýval, zbavíme se tak strachu. Máme se více starat o stav svého nitra, nesnažit se zmìnit okolnosti, ale sami sebe. Pokud dovolíme Bohu, aby v nás byl, mùže být všechno dobré… V kulturním domì k nám nejdøíve promluvila koordinátorka modliteb matek Markéta, která nám pøipomnìla, že skrze modlitbu
Jeden mladý øidiè vzal do svého vozu blonïatou stopaøku, která na okraji vozovky dìlala prosebná gesta. Po nìkolika kilometrech vzal mladík ruku dívky a podíval se jí hluboce do oèí. Blondýna se celá rozechvìla a srdce jí zaèalo bláznivì tlouci. Mladík jí øekl: „Není snadné o tom zaèít hovoøit, ale… byla bys ochotná podílet se na nákladech za benzín?“ Pravdìpodobnì více ètenáøù asi oèekávalo úplnì jinou prosbu! V dnešní dobì mají mnozí lidé hlavu proniknutou jedinou myšlenkou. Nenastal už èas se od ní osvobodit a zaèít se pohybovat v èistém prostoru výšek? - PASTÝØ strana 2 -
odevzdáváme svoje dìti Bohu. Odevzdat, to umíme jakžtakž, ale vydržet v odevzdání, to èasto nedokážeme. Odevzdání nechat v rukou Božích, tam jsou naše „odevzdané“ dìti v naprostém bezpeèí. Naše dìti jsou naše jen na chvilku, my je jen doprovázíme životem, jsou Boží. Modlit se mùžeme celý den, modleme se vším, žehnejme, chvalme a dìkujme (u nádobí, u žehlení,…). Všechno dìlejme v Ježíši Kristu a tím chvalme Boha. Duchovní program tentokrát vedl P. František Petrík, z jehož promluvy vybírám následující: - píseò „Každý den Pán mi sílu dává“ je hymnus na každý den - bez modlitby nemùžeme dìti doprovázet - nestaèí být matkou tìlesnì, ale je tøeba být matkou duchovnì - i øeholní sestry jsou matky – duchovní - Panna Maria Krista nejdøíve poèala srdcem a duchem, pak teprve tìlesnì - Bùh nám dává dìti jako dar a vìøí, že mu jej vrátíme zpìt ještì krásnìjší - Matka Boží nám v tom pomáhá - základní podmínkou matek je mít èas pro dìti i pro manžela - na výchovì dìtí je nejdùležitìjší sebevýchova rodièù - výchova zaèíná od poèetí - je dùležité pozvat i nenarozené dítì k modlitbì - Bùh napøed odevzdal dítì matce, ne ona Jemu - Bùh nám vìøí, že dìti nám svìøené dobøe vychováme - dennì máme své dìti obìtovat Bohu - až my dokážeme své dìti darovat Bohu, teprve tehdy je On zaène promìòovat (nìkdy už zde na zemi, nìkdy až na vìènosti) - dítì potøebuje cítit, že se rodièe mají rádi, teprve pak cítí jejich
EKONOMICKÁ A PASTORAÈNÍ RADA FARNOSTI Poèátkem letošního roku byly na základì voleb a doplnìní jmenováním faráøe ustaveny nové rady naší farnosti, konkrétnì ekonomická rada (ta je podle kodexu církevního práva CIC povinná) a pastoraèní rada (podle CIC je doporuèená). Èlenové jednotlivých rad pøijali svùj ètyøletý mandát, složili v závìru bohoslužeb pøed farností svùj slib a zaèali pracovat pro farnost. Nìkteøí ve své práci pro farnost pokraèují, protože byli už v radách v pøedchozích letech, jiní se pod hlavièkou „rady“ novì zapojují. Rád bych popøál všem èlenùm souèasných rad hluboké zakoøenìní v Kristu a ochotnou, radostnou a obìtavou odvahu a vytrvalost pro službu naší farnosti. Také chci podìkovat všem, kteøí v radách pracovali v minulých letech a dále už nepokraèují, za jejich ochotnou službu. Níže vás seznámím se struènou náplní jednotlivých rad a se jmény jejich èlenù. Tito lidé jsou vašimi zástupci, proto se na nì s dùvìrou obracejte s podnìty a návrhy, ale i s nabídkou ochoty zapojit se do spolupráce na budování živého køesanského spoleèenství naší slavièínské farnosti. Ekonomická rada farnosti je pomocný a poradní orgán faráøe, který pomáhá faráøi ve správì majetku farnosti s péèí dobrého hospodáøe. Pøi správì majetku dbá ekonomická rada farnosti pøedpisù Kodexu kanonického práva a pøíslušných zákonù a státních pøedpisù Èeské republiky. Úkolem ekonomické rady je napomáhat k tomu, aby majetek farnosti byl spravován šetrnì, obezøetnì a spolehlivì. Jmenovitì se ekonomická rada stará o zdroje pøíjmù a zajištìní potøeb farnosti. Èlenové ekonomické rady: Milan Studénka Ing. Radomír Bezdìk Zdenìk Durïák MVDr. Marek Sedláèek Mgr. Robert Psota Ludmila Koudelová
(rodièovskou) lásku k sobì - vyprávìl zkušenost svých rodièù, kteøí než šli ke svátosti smíøení, nejdøív prosili o odpuštìní jeden druhého – to byl pro nìho v dìtství velmi silný zážitek - diplomacií lásky je pøimìt manžela k dialogu - velký význam spoleèné modlitby v rodinì - spoleènì jako rodina prožívat Boží blízkost pøi mši svaté (ne každý sám a na jiném místì v kostele) - když je v rodinì více dìtí, vìnovat nìkdy èas každému dítìti zvláš – naslouchat dìtem, jejich potøebám, starostem, radostem,… dítì tak cítí láskyplné pøijetí od rodièù - Antoine de Saint-Exupéry v knize Malý princ píše: „A pro ten èas, který jsi své rùži vìnoval, je tvá rùže tak dùležitá…“ - pro ten èas, který jsi svému dítìti (manželovi) vìnovala, je tvé dítì (manžel) tak dùležité (ý)…“ V pùl tøetí zaèala závìreèná adorace, pøi níž ženy – matky a babièky – jedna po druhé pøicházely pøed vystavenou Nejsvìtìjší Svátost a ukládaly jména svých dìtí a vnukù do košíku, který pøedstavuje Ježíšovy ruce – jak bezpeèné místo pro naše dìti a vnuky. Pøipomnìly jsme si Ježíšùv nádherný slib: „Proste a bude vám dáno…“ Po svátostném požehnání setkání skonèilo. Bylo to milé a radostné setkání matek ze všech koutù Moravy, umocnìné spoleènou modlitbou za naše dìti. Maminky a babièky se mohly vrátit ke svým dìtem a vnukùm, které bezpeènì svìøily té nejlepší Péèi a Lásce. Podìkování patøí tìm, které nás na toto setkání pozvaly a zaøídily autobus a vše potøebné, a to Lidušce Koudelové a Ivì Èastulíkové. A je Pán odmìní za tuto jejich službu. Jana Adámková zúèastnìnými základním pøedpokladem. Pøipravenost k spolupráci, k vzájemnému naslouchání a porozumìní je nezbytná. Úkolem pastoraèní rady je spolu s faráøem posuzovat otázky týkající se farnosti, radit se o nich, nalézat možnosti øešení, usnášet se na opatøeních, poskytovat souèinnost pøi realizaci nebo je pøímo realizovat. Na základì znalostí situace farnosti podílet se na vytváøení pastoraèního programu. Èlenové pastoraèní rady: Mgr. Jana Adámková (Slavièín + Petrùvka) Jaroslav Luka ml. (Slavièín) MVDr. Marek Sedláèek (Nevšová) Josef Baøinka (Bohuslavice) Mgr. Milena Tománková (Charita sv. Vojtìcha Slavièín) Anna Kuželová (Rokytnice) Lubomír Frait ml. (Lipová) Luboš Silbrník (Divnice) Svatopluk Dulík (Rudimov) Ludmila Koudelová (Slavièín) Ivana Èastulíková st. (Hrádek) Filip Miškaøík (Hrádek) Pøedsedou obou rad je z titulu své funkce faráø. Po pøípadné výmìnì na postu faráøe ètyøletý mandát èlenù rady zùstává nezmìnìn. P. Miroslav Strnad
Pastoraèní rada spolupracuje s faráøem pøi vytváøení farní obce tak, aby byla živým spoleèenstvím vìøících. Pro plodnou èinnost pastoraèní rady je spoleèná modlitba a vzájemná dùvìra mezi všemi Jednoho dne poslal Bùh archandìla Gabriela k lidem, aby jim daroval tajemství štìstí. Archandìl se však vrátil s tímto darem nazpìt a omluvil se Hospodinu slovy: „Všichni stáli jednou nohou v minulosti a druhou nohou v budoucnosti, nikdo však nemìl èas naslouchat tomu, co øíkám!“ - PASTÝØ strana 3 -
OBRATE SE A VÌØTE EVANGELIU Co znamená obrátit se! Obrátit se je zmìna smýšlení. Co znamená evangelium? Evangelium je radostná zvìst o tom že: „Bùh tak miloval svìt, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí, nezahynul, ale mìl život vìèný.“ (J 3,16) Ježíš nám øíká: „Vy jste solí zemì; jestliže však sùl pozbude chuti, èím bude osolena? K nièemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste svìtlo svìta. Nemùže zùstat skryto mìsto ležící na hoøe. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale svítí všem v domì. Tak a svítí vaše svìtlo pøed lidmi, aby vidìli dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,13-16) Toto slovo platí nám všem, je pro každého køesana, aby byl solí, která ochucuje jídlo, protože bez soli nemá jídlo tu správnou chu. My køesané máme být chutní, abychom pøitahovali, aby druzí toužili poznat, z èeho èerpáme, kde bereme tuto chu. Být svìtlem, abychom ukazovali na nadìji, kterou máme v Ježíši Kristu, protože On je tím pravým svìtlem a my jsme jenom odleskem jeho záøe. Protože Ježíš je a chce být nadìjí pro každého èlovìka. Chci vás v tuto postní dobu pozvat víc ke ètení Bible, abychom ještì víc èerpali z Božího slova. Tak jak to apoštol Pavel píše: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k uèení, k usvìdèování, k nápravì, k výchovì ve spravedlnosti, aby Boží èlovìk byl náležitì pøipraven ke každému dobrému èinu.“ (2Tm 3,16-17) Když se jeden zákoník otázal Ježíše, aby pokoušel: „Mistøe, které pøikázání je v zákonì nejvìtší?“ Ježíš mu øekl: „Miluj Hospodina, Boha svého celým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je nejvìtší a první pøikázání. Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe. Na tìch dvou pøikázáních spoèívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22,35-40) A apoštol Jan to krásnì vysvìtluje ve svém listu: „Milovaní, milujme se navzájem, nebo láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bùh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bùh poslal na svìt svého jediného Syna, abychom skrze nìho mìli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako obì smíøením naše høíchy.“ (1J 4,7-11) Milovaní, jestliže Bùh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. My milujeme, protože Bùh napøed miloval nás. Øekne-li nìkdo: „Já miluji Boha”, a pøitom nenávidí svého bratra, je lháø. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemùže milovat Boha, kterého nevidí.“ (1J 4,1920) Vidíme, že nejvìtším pøikázáním je pøikázání lásky a v tom se naplòuje celé desatero. Bùh je láska, která se nám dává, On je ten první, kdo nás miluje, a my odpovídáme na Boží lásku. Je pro mne Bùh skuteènì milujícím Otcem nebo jen pøísný trestající Bùh. Milovat a ctít Boha znamená dùvìøovat mu. Kým je pro mne Ježíš? Je pro mne skuteènì Spasitel, skuteèný Záchrance, který mì svou smrtí vykoupil, ten v kom mám nadìji? Když se Ježíš zeptal svých uèedníkù: „Za koho ho pokládají?“ Šimon Petr mu odpovìdìl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ty jsi ten, na kterého jsme èekali, už si pøedstavuje mocného Mesiáše, mocného Záchrance, kterému budou stát po jeho boku. Když Ježíš zaèíná mluvit o tom, že bude trpìt, to už Petr nechce pøijmout. „To ne, Pane, buï toho uchránìný.“ Mnohdy i my zamìníme Boží uvažování za lidské uvažování. Ježíš je ten, kdo nám dává vìèný život, protože nám jej získal svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním. Ježíš nám dává spásu a stát se jeho uèedníkem znamená být pøipraven pøijmout i tìžkosti a problémy, ale ani v tom nejsme sami, protože Ježíš øekl: „Já jsem s vámi až do skonání svìta.“ Naslouchat Božímu slovu a jednat podle nìj znamená budovat svùj dùm na skále, protože Ježíš je tou pevnou skálou, ten pevný základ. A kdo v nìho doufá, nikdy nebude zahanbený. On øíká: „To jsem vám povìdìl, abyste nalezli ve mnì pokoj. Ve svìtì máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem pøemohl svìt. (J 16,33) Ale milovat Boha znamená milovat i „bratra“, to znamená milovat všechny, i ty, kdo nám nejsou pøíjemní. Hledat Boží tváø v každém èlovìku. Nìkolik úryvkù z Božího slova: Ne každý, kdo mi øíká „Pane, Pane,“ vejde do království nebeského; ale ten, kdo èiní vùli mého Otce v nebesích. (Mt 7,21) „Amen, pravím vám, cokoliv jste uèinili jednomu z tìchto mých
nepatrných bratøí, mnì jste uèinili.“ (Mt25,40) „Nebo vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho pøesahovat spravedlnost zákoníkù a farizeù, jistì nevejdete do království nebeského.“ (Mt 5,20) „Vždy Bùh øekl: Cti otce i matku a kdo zloøeèí otci nebo matce, a je potrestán smrtí. Vy však uèíte: Kdo øekne otci nebo matce: To èím bych ti mìl pomoci, je obìtní dar, ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.“ (Mt 15,4-6) Slyšeli jste, že bylo øeèeno otcùm: „Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však vám pravím, že již ten, kdo se hnìvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radì; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Mt 5, 21-22) Slyšeli jste, že bylo øeèeno: „Nezcizoložíš.“ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivì, již s ní zcizoložil ve svém srdci. (Mt 5,27) Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás pøebývá? Kdo nièí chrám Boží, toho znièí Bùh; nebo Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. (1Kor 3,16-17) Varujte se smilstva! Žádný jiný høích, kterého by se èlovìk dopustil, netýká se jeho tìla; kdo se dopouští smilstva, høeší proti vlastnímu tìlu. Èi snad nevíte, že vaše tìlo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás pøebývá a jejž máte od Boha? Nepatøíte sami sobì! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tìlem oslavujte Boha. (1Kor 6,18-20) „Nesuïte a nebudete souzeni. Nebo jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni a jakou mìrou mìøíte, takovou Bùh namìøí nám.“ (Mt 7,1-2) „Já však vám pravím: Milujte své nepøátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déš posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Mt 5,44-45) Jak k tomu všemu dospìt, když jsme lidé slabí a chybující. Urèitì toho nedosáhneme vlastní silou. Ježíš nám øíká ještì pøed svou smrtí: Milujete-li mne, budete zachovávat má pøikázání a já požádám Otce a on vám dá jiného Pøímluvce, aby byl s vámi na vìky – Ducha pravdy, kterého svìt nemùže pøijmout, ponìvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, nebo s vámi zùstává a ve vás bude. (J 14,15-17) Ale Pøímluvce, Duch Svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás nauèí všemu, a pøipomene vám všecko, co jsem vám øekl. (J 14,26) Duch Svatý je tím, kdo nás povede, když ho budeme prosit o sílu, pomoc a jeho vedení, abychom hledali Boží vùli. V dobì komunismu to vypadalo, že církev bude znièena, ale poslední slovo má vždycky Bùh a on chce, abychom k nìmu volali, jak øíká Písmo: „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tluète a bude vám otevøeno.“ (Mt 7,7) Když Ježíš uzdravil posedlého chlapce, uèedníci se ho ptali, proè nemohli oni vyhnat toho zlého ducha, Ježíš jim øekl: „Takový duch nemùže vyjít jinak než modlitbou.“ (Mk 9,29) Modlitba je opravdu naší silou, proto nepøestávejme volat k našemu nebeskému Otci a Ježíši Kristu našemu Pánu a Spasiteli, protože jak praví Písmo: „A zaèkoli budete prosit ve jménu mém, uèiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o nìco prosit ve jménu mém, já to uèiním.“ (J 14,13-14). Vzývejme také o pomoc naši nebeskou Matku Pannu Marii. Protože modlitba má velkou moc. Zapojme se pùl hodinovou modlitbou do spoleèné modlitby èeského a slovenského národa, spojme se v modlitbì v dobì od 20 – 22 hodiny. Modleme se: 1) Za obnovu Èeského národa a nalezení morálních a duchovních hodnot ve spoleènosti. 2) Za obrácení nás samotných, aby Bùh uskuteèòoval svoji svatou vùli v našich životech a abychom se uèili žít život Božích dìtí. 3) Za zasvìcené osoby a také za duše v oèistci. Ludmila Dulíková
Léto se chýlilo ke konci. Mravenec potkal cikádu a øekl jí: „Já jsem pracoval celý èervenec a srpen, abych si pøipravil dostateèné zásoby na zimní období. Co budeš dìlat ty, která sis celou dobu jen prozpìvovala?“ Cikáda mu s naprostým klidem odpovìdìla: „Zítra odlétám na turné do teplých krajin!“ Vždycky existuje nìjaké øešení životních problémù, jen je dùležité je hledat. - PASTÝØ strana 4 -
Èlovìk – vesmír – Bùh V dobì, když jsem byl ještì „dítì školou povinné“, vodil mne tatínek do podniku pana Antonína Strážnického. Podnik mìl mlýn, cihelnu a pilu. Tam bylo stále co vidìt. Nejzajímavìjší však bylo, že podnik si sám pro sebe vyrábìl elektøinu. Mìl dvojitý parní kotel a v nìm topil odpadky z pily. A mìl dva parní stroje: jeden malý rychlobìžný a jeden ohromný. Jeho setrvaèník byl polovinou v jámì. A polovina nad zemí sahala vysoko nad mou hlavu. A tento kolos se stále rychle otáèel. Když už jsem byl dospìlý, chtìl jsem se jednou znovu podívat na to, co mne tolik zajímalo a ohromovalo. A stanul jsem udiven: Ten „ohromný kolos“ byl jako vìtší hraèka a nadzemní èást setrvaèníku mnì sahala sotva po krk. Doma na zemìdìlství jsme mlátili obilí ve stodole. Mlátièku pohánìl stabilní motor Slavia 6 koní. Tak tento „kolos“, který mnì sahal vysoko nad hlavu, pohánìl mlátièku. Když jsem byl už dospìlý, navštívil jsem sbírku tìchto motorù. Mezi nimi byl i ten „náš“. Ale jak jsem byl udiven: motor byl jako hraèka pro dospìlejší dìti. Nesahal mnì ani po krk. Co se zmìnilo? Zmìnil se motor nebo parní stroj? Ne. Ty byly stále stejné. Ale zmìnil jsem se já. Vyrostl jsem. Na vysoké škole jsme mìli profesora na termodynamiku svìtovou kapacitu. Byl to „chlap jak hora“, jistì mìl pøes 2 m. Ve volné debatì nám jednou øekl: „Že jsem velký? To je omyl. Kdyby lidé mìli normální výšku 2 m, byl bych mezi nimi jako trpaslík.“ Zajímavì je o tom psáno v knize „Guliverova cesta“. Èlovìk mezi liliputány je obr, mezi obry je trpaslíkem. Z toho nám vyplývá pouèení: èlovìk nezná svìt takový, jaký skuteènì je, ale takový, jaký se mu jeví. Jak vidìl svìt èlovìk v prehistorické dobì? Tak, jak se jevil jeho oku. Vidìl Zemi jako pevnou placku obklopenou oceánem. Blízké objekty byly vidìt v jejich velikosti, ale se vzdáleností se zmenšovaly. Vidìl Zemi chránìnou nebeskou klenbou – co je za ní, to nevìdìl. A na té klenbì – nebeské báni – vidìl umístìna svìtélka – velké (Slunce) pro den, malé (Mìsíc) pro noc a po celé obloze umístìny hvìzdy... Teprve s postupem poznatkù vìdy a techniky a pomocí pøístrojù poznal, že Zemì je žhavá koule, na ní pevná zemská kùra, na níž žijeme. Poznal, že na Zemi jsou živé organismy tak malé, že je bez pøístrojù nevidíme. A pomocí pøístrojù poznal též nedohlednou hloubku vesmíru a postavení Zemì v nìm. Bùh dává èlovìku zprávu o svých èinech a úmyslech v Písmì svatém – v Bibli. Boží pravdy jsou vìèné. Musely být srozumitelné v dobì sdìlení, stejnì jako v dobì vysokého pokroku lidského poznání. První vìta v Bibli zní: „Na poèátku stvoøil Bùh nebe i Zemi“. A dále pokraèuje, jak Bùh dále postupoval: „I øekl Bùh … A stalo se.“ Takto musíme èíst Bibli s vìdomím, že musí platit pro všechna pokolení. Nemohl mluvit o „velkém tøesku“ - stvoøení nebo o evoluci. Bùh nám neøíká, jak to uèinil, ale že to uèinil. O stvoøení øíká jednoduše: stvoøil. O dalších stvoøeních nám neøíká, jak postupoval. Øíká pouze, že vše stvoøil postupnì, po etapách - pro tehdejší chápání je nazval „dny“. Takto je nutno chápat Bibli. Zamysleme se nad slovy „Stvoøitel nebe i Zemì“. V modlitbì „Kredo – Vìøím“ ještì dodáváme: „Všeho viditelného i neviditelného“. Když zde øekneme „nebe“, máme vìtšinou na mysli náš vesmír. Ale toto je jen nepatrná èást Božího stvoøení. Je to ta èást „viditelného“. Neznáme tu èást „neviditelného“ stvoøeného. A ta mùže být nekoneènì vìtší než celý vesmír. To však nikdy lidské smysly nepochopí. Vìdci sice spoèítali, kdy Bùh stvoøil vesmír – je to cca pøed 14 miliardami let. Ale že je také nìco mimo tento vesmír – o tom mají pouze domnìnky. Pøedpokládají, že mùže být více vesmírù. Pøedpokládají, že mùže být více rozmìrù – dimenzí. My známe tøi rozmìry v prostoru: délku, šíøku a výšku. Vìdecké výpoèty však ukazují, že mùže být rozmìrù více. Jenže lidské smysly nejsou schopny další rozmìr pochopit, ani si nijak pøedstavit. My dnes pouze víme, pøed kolika roky stvoøil Bùh vesmír. Tomu bodu øíkáme
„velký tøesk“. A teï se nám nabízí otázka: a co bylo pøed „velkým tøeskem”? Kolik let uplynulo, než Bùh uèinil „velký tøesk“? Tak toto je otázka nesmyslná a odpovìï èlovìk nepochopí: nic. Myslím, že to byl sv. Augustin, který prohlásil: „Bùh nestvoøil svìt v èase, ale èas stvoøil souèasnì se svìtem.“ Tedy èas není vìèný. Èas zaèal existovat – byl stvoøen souèasnì se stvoøením vesmíru. Pøed tímto stvoøením èas nebyl. Nedumejme nad tím. Pochopení pøesahuje naše smysly. Jsou vìci, které lidské smysly nepochopí. Nepochopíme napø. bezèasovost. Ale sám Bùh nám potvrzuje jeho existenci. Pro Boha není minulost, ani budoucnost. Pro Boha je všechno teï – prostì je. Když se Mojžíšovi zjevil v hoøícím keøi a Mojžíš se zeptal: „Jaké jméno mám øíci tìm, k nimž jsem poslán?“, Bùh mu øekl: „Øekni jim: Já Jsem.“ My pro snadnìjší pochopení øíkáme: „Já jsem, který Jsem.“ Neboli: pro mne neexistuje èas. Jak pravdivá je Sokratova vìta: „Vím, že nic nevím!“ Nemusíme chodit do stvoøení neviditelného. My nepoznáme ani to, co je viditelné nebo zjistitelné. Vìda dokázala mnoho. Ale s každým dalším objevem zjišujeme stále více, kolik je potøeba ještì objevit. Pøitom mùže vìda pracovat v rámci pøírodních zákonù, t.j. zákony hmoty v prostoru a èasu. Ani nejusilovnìjší vìdecké a technické bádání není schopno pochopit myšlení a dílo Boží. Lidské smysly jsou nedokonalé. Jsou schopny vidìt a chápat jen to, co mohou zrakem vidìt, nebo jinak poznat. Pomocí pomùcek a pøístrojù však mohou poznání rozšíøit. Pomocí pøístrojù poznali, že jsou také živoèichové a organismy tak malièké, že jsou lidským zrakem neviditelné. A tyto organismy se nalézají v tìlech zvíøat i lidí, ale také na rùných místech na Zemi a na všech pøedmìtech. Dalším bádáním se zjistilo, že toto všechno se skládá ještì z daleko menších èástic. A ani to není koneèná hranice. Jinými pøístroji prozkoumávají úžasnou hloubku vesmíru a tìles a dìní v nich probíhajících. Podívejme se také letmo do vesmíru. Víme, že Zemì je kulatá, obíhá okolo ní Mìsíc, a to vše obíhá okolo Slunce. Kolem Slunce obíhá víc planet – øíkáme „Sluneèní (solární) planetární soustava“. Svìtlo „ubìhne“ za 1 sec (sekundu, vteøinu) 300 tisíc km. Za 1 sec obìhne 7 krát kolem Zemì. Ale ze Slunce k nám doletí až za 8 minut. Vzdálenost Zemì od Slunce je tedy 150 milionù km. Velikost Slunce je taková, že bychom z nìj udìlali 300 tisíc Zemí. Kdybychom si udìlali model Zemì - Slunce, jak by vypadal? Mìjme model Slunce jako kouli o prùmìru 2 m. Pak Zemì by byla jako tenisový míèek a obíhala by Slunce ve vzdálenosti 450 m. Pro astronomy je vzdálenost 1 km jako jednotka délky (vzdálenosti, velikosti) pøíliš malá. Proto si zvolili vìtší jednotku: „svìtelný rok“. Jeden svìtelný rok je vzdálenost, kterou ubìhne svìtlo za jeden rok. To èiní cca 9500 miliard km. Velikost a vzdálenost pak mìøí na svìtelné roky. Naše planetární soustava je souèástí galaxie „Mléèná dráha“. Tato galaxie má cca 150 milionù hvìzd (planetárních soustav) viditelných a znaèné množství hvìzd neviditelných (zakrytých mezihvìzdným prachem). Nejbližší hvìzda – planetární soustava v této galaxii je vzdálená od Zemì více než 4 svìtelné roky. Slunce je pomìrnì malá hvìzda. Jsou hvìzdy mnohonásobnì vìtší. Naše galaxie není ve vesmíru jediná. Je jich nìkolik milionù a tvoøí samostatné skupiny. I tìchto skupin je ve vesmíru nìkolik milionù a každá obsahuje nìkolik milionù hvìzd. Naší galaxii je nejbližší galaxie vzdálená od nás cca 80 tisíc svìtelných let. Další blízké galaxie jsou vzdáleny 170 tisíc svìtelných let a 230 tisíc svìtelných let. Z jejich hmoty by se udìlalo v druhé galaxii 300 milionù Sluncí, ve tøetí galaxii 2 miliardy Sluncí.
Bìhem jedné schùze se stalo, že pøedsedající usnul. Pøítomní ho nechtìli rušit, a proto se rozhodli, že nebudou mluvit. Po nìkolika minutách pøedseda zvedl hlavu a øekl: „Jak mohu spát, když vùbec nemluvíte?“ - PASTÝØ strana 5 -
(Kolik by to bylo Zemí?!). Jedna z nejvìtších galaxií je vzdálena 50 milionù svìtelných let. Nejvìtší vzdálenost skupin galaxií byla namìøen ve vzdálenosti 10 miliard svìtelných let. Více zatím není v našich možnostech. To, co vidíme, není ovšem souèasný stav hvìzdy. Napøíklad u posledního pøíkladu vidíme, jak vypadala tato hvìzda pøed 10 miliardami let. Tìch mnoho miliard galaxií a v nich hvìzd v té úžasné vzdálenosti však vidíme jen nejdokonalejšími pøístroji jako nepatrnou hvìzdièku. Jaké úžasné vzdálenosti, jaká úžasná hloubka je náš vesmír! Toto se vymyká jakékoliv pøedstavì. Jak by to vypadalo, kdybychom si chtìli udìlat model Zemì - Vesmír? To je neøešitelné. I kdyby vesmír byl jako koule o prùmìru 100 m, Zemì by byla tak malièká, že ji nelze ani zhotovit, ani vidìt. A co èlovìk v tom úžasném vesmíru? A co èlovìk? Na èlovìka na svìtì se mùžeme dívat dvojím zpùsobem. 1. Èlovìk na Zemi Žijeme ve svìtì, kde všechno pomìøujeme se svou velikostí a svou potøebou – svým lidským mìøítkem. Žijeme spoleèenský život mezi lidmi. Pøírodu si pøizpùsobujeme svým potøebám. Své poznání rozšiøujeme pomocí pøístrojù. Tak jsme objevili organismy tak malé, že je bez pøístroje neuvidíme. Ale pomocí pøístrojù jsme také poznali, že naše Zemì není jediným objektem ve vesmíru. Poznali jsme nesmírnou hloubku vesmíru a nesmírné množství obrovských vesmírných objektù v nesmírných vzdálenostech. Život èlovìka od poèáteèního høíchu je stálý boj dobra a zla. Prvotním høíchem bylo nastartováno zlo na svìtì. Høíchem byla také uzavøena cesta k Bohu – k vìèné blaženosti. Bùh však ve své lásce sestoupil na tuto Zemi, aby svým životem a uèením pomohl najít cestu zpìt k Bohu a v množství lásky obìtoval v mukách svùj život, aby èlovìku cestu k vìèné blaženosti otevøel. Církev si s láskou a úctou pøipomíná tento projev Boží lásky o Velikonocích. A aby byl èlovìk hoden této veliké milosti Boží, vybízí jej církev k zamyšlení nad sebou a k nápravì života, vyhlásila pøed Velikonocemi dobu postní – dobu pokání. Važme si velikosti tohoto daru, kdy sám Bùh ve své veliké lásce se tak pokoøil, že pøijal tìlo svého nepatrného tvora – èlovìka a žil plnì jeho životem, jen aby jej zachránil. 2. Èlovìk ve vesmíru. Než èlovìk použil pøístroje, tak žil v domnìní, že Zemì, na které žije, je støedem a smyslem vesmíru. Že celý vesmír je stvoøen pro èlovìka. Že Zemì je také jediné velké tìleso a veškeré dìní na Zemi a kolem ní se dìje jako k centru (støedu) vesmíru. S rozšíøením poznání, s rozvojem vìdy a techniky, èlovìk poznal úžasné vìci: že žijeme na povrchu žhavé koule, že na Zemi je úžasné množství živých organismù rùznì velkých, ale i tak malých, že je bez pøístroje nemùžeme vidìt. A tyto organismy se skládají z množství mnohem menších èástic. A ani zde není jejich hranice. Zjistil také, že Zemì není jediným objektem ve vesmíru a vùbec ne nejvìtším. Vesmír obsahuje takové množství tìles, že je nelze ani vyjádøit. A pøitom
jsou to tìlesa nepøedstavitelných velikostí a vzdáleností. Kde má své místo v tom udivujícím vesmíru naše planeta Zemì? Chceme-li si aspoò trochu pøiblížit a porovnat Zemi a vesmír, pøedstavme si ve velkém sále nepatrné zrnko prachu. A naše Zemì je pak jen nepatrnou èástí tohoto zrnka. Co znamená Zemì ve vesmíru? Je tam naprosto nepodstatná. Zánik celé Zemì by vesmír vùbec nepoznal. A teï si pøedstavme: co je èlovìk ve vesmíru? Udìlejme si hrubou pøedstavu – sice velice hrubou, ale pro naši pøedstavu postaèí. Mìjme veliký meloun – nebo ještì vìtší nìjakou kouli, tøeba i o prùmìru 100 m. Její povrch je samozøejmì plný bacilù nebo jiných organismù. Jen velmi jemným mikroskopem bychom je na ní vidìli. Vidìli bychom, jak tyto organismy žijí. Vidìli bychom, jak jednotlivé kmeny mezi sebou bojují, jiné se vzájemnì podporují. Vidìli bychom, jak nìkteré organismy jsou podlé, jiné jsou uèinìní dobráci – tak, jako lidstvo mezi sebou na Zemi. A to je teprve srovnání s èlovìkem na Zemi. A tato Zemì je pouze nepatrnou souèástí vesmíru. Když bychom vidìli ten chaos na „Zemi“ (na našem modelu), napadlo by nám, abychom pøijali na sebe jejich tìlo – tìlo tìchto organismù, abychom s nimi žili jejich životem ve snaze nauèit je spoøádanému životu? Ten nápad by byl k smíchu. Ale co udìlal Bùh? On toto nepatrné „nic“ miloval takovou láskou, že jej upøednostnil pøed celým ohromujícím vesmírem a ponížil se tak velice, že sestoupil na tuto Zemi a pøijal tìlo tohoto nepatrného organismu – èlovìka, aby s ním žil jeho životem, uèil jej a nakonec svùj život obìtoval v mukách pro jeho záchranu. Je možno si pøedstavit velikost Boží lásky, že pro nìco tak nepatrného – pro èlovìka – se tak pokoøil, aby èlovìka zachránil? Lidská mysl nepochopí velikost Boží lásky. Proè píši tento pøíklad: abychom si uvìdomili, co jsme my a co je vesmír, v nìmž žijeme, abychom si uvìdomili heroickou Boží lásku, lásku, kterou vùbec nedokážeme pochopit. Abychom pocítili vdìk a lásku k tomu, který nás, nepatrné stvoøení, tolik miluje, že mu dal pøednost pøed celým ohromujícím vesmírem. Bohu nikdy jeho lásku nelze splatit. Ale prokažme mu alespoò tolik lásky, kolik je v lidských silách možné. A Bùh touží po naší lásce – i té malé. V dobì velikonoèní oslavujeme tu chvíli, kdy Bùh v Ježíši Kristu pøinesl tuto obì. A my máme být pro tuto chvíli pøipraveni – naše duše má být dle možnosti èistá. Aby nám církev toto usnadnila, vyhlásila pøed Velikonocemi šestitýdenní pùst, v nìmž se máme zamyslet nad velikostí Boží lásky k èlovìku, zamyslet nad svým životem a dle svých sil zmìnit svùj život. Milí pøátelé, pøeji vám i sobì, aby nás tato postní doba pøivedla blíž k Bohu. Ing. Antonín Novák
Postní øád èeských a moravských ordináøù dává možnost nahradit zèásti nebo zcela páteèní pùst od masa jinými formami pokání, napø. zdrženlivostí od jiného pokrmu, zejména však skutky lásky a úkony zbožnosti.
Spojený pùst od masa a zároveò újmy v jídle je závazný pro všechny katolíky od osmnáctého až do zapoèatého šedesátého roku vìku; vìøícím od dovršeného ètrnáctého roku vìku do dosažení plnoletosti a osobám po dovršení padesátého devátého roku vìku se v obou tìchto dnech ukládá jen pùst od masa. Pro oba tyto dny od povinnosti zachovat pùst újmy osvobozuje také nemoc, tìžká tìlesná práce nebo podobný vážný dùvod. Faráø nebo administrátor farnosti mùže ze spravedlivého dùvodu od pøísného postu udìlit dispenz, pøíp. provést zámìnu za jiné úkony zbožnosti.
Na Popeleèní støedu a Velký pátek se zachovává tzv. pøísný pùst, tj. pùst od masa a zároveò újmy v jídle.
Osoby mladší 14 let postní povinností újmy ani zdrženlivosti od masa vázány nejsou.
POSTNÍ ØÁD Dny a doby pokání v celé církvi jsou: každý pátek v prùbìhu celého roku (s výjimkou tìch, na které pøipadnou církevní slavnosti) a doba postní. Pokání zdrženlivostí od masa se zachovává každý pátek v roce, pokud nepøipadne na den církevní slavnosti. Tímto pùstem od masa jsou vázáni katolíci od dovršeného ètrnáctého roku vìku. (Pùst od masa nezahrnuje ryby a živoèišné tuky.)
Uèitel právì zakonèil krásnou pøednášku o opatrnosti. Jeden z žákù, který velmi bedlivì celou dobu naslouchal, se hned zeptal: „Pane uèiteli, je vždycky dùležité být opatrný?“ Vyuèující odpovìdìl: „Je to vždycky dùležité. Ještì dùležitìjší je ale vìdìt, kdy je opatrnost vlastnì strachem, který za námi kráèí po špièkách.“ - PASTÝØ strana 6 -
Vzbouøení zvíøat Jednou se zvíøata rozhodla uspoøádat velkou protestní demonstraci. Vytvoøila dlouhý prùvod a kráèela nejprve sice s hlukem, ale spoøádanì. Jen nìkolik opièek rùznými posuòky obtìžovalo kolemjdoucí, orangutan vrazil do jedné výlohy, takže praskla, a ovce z pochopitelných dùvodù nechtìly jít vedle vlkù. Když prùvod dorazil na Velké námìstí pøed kostel svatého Jana, zaèali pøedstavitelé jednotlivých živoèišných druhù postupnì vystupovat na pódium a pøednášet své stížnosti na lidi: jak je využívají, vykoøisují, zmocòují se jich i jejich produktù. „Berou si mé mléko!“ buèela kráva. „Odnášejí mi vejce,“ kdákala slepice. „Cpou se mým masem,“ chrochtalo prase. „Zabíjejí nás kvùli tuku,“ naøíkala velryba. A podobné stížnosti byly slyšet od vèely, krokodýla, kozy a od mnoha dalších. Poslední dorazil, to se rozumí, hlemýžï. „Já mám nìco, co by lidé mìli moc rádi, víc než mnoho jiných vìcí. Nìco, co by mi zcela jistì vzali, kdyby mohli. Já mám èas…“
Požár V lese propukl velký požár. Plameny laènì a nezadržitelnì zachvacovaly houštiny i stromy. Všechna zvíøata se pøed ohnìm dala na zoufalý úprk, jejich proud se podobal rozbouøené øvoucí øece. Jen kolibøík letìl s kapkou vody v zobáèku opaèným smìrem než ostatní. „Co chceš dìlat?“ ptal se ho lev. „Letím hasit požár!“ odpovìdìl malý ptáèek. „S jednou kapkou vody…?“ „Pøispívám svým dílem!“ odvìtil kolibøík. Loï nenadále narazila na útes a v boku se objevila díra. Poplach byl vyhlášen dost pozdì, ale vìtšina cestujících už bìžela k záchranným èlunùm. Jen dva cestující zùstali pøipoutáni ve své kabinì. Jmenovali se „Ne-mùžu-to-zvládnout“ a „Kdomi-to-udìlá“. Potopili se s lodí. Bruno Ferrero, Hvìzdy pro duši
Jeden kolemjdoucí se zeptal dítìte: „Copak to dìláš, že tì to tak baví?“ „Házím si balonem s Pánem Bohem!“ „A jak to dìláš?“ „Já házím balon do výšky a on mi ho zase vrací!“ - PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Pøijde chlapec ke zpovìdi a øíká: „V pátek jsem jedl maso.“ „A co ještì?“ ptá se knìz. „Ještì brambory a kompot.“ V jedné farnosti potøebovali varhaníka. Farní rada vybírala ze dvou uchazeèù, kteøí se o místo ucházeli. Nebylo to však bez problémù. Jeden z nich si rád pøihnul, druhý byl suknièkáø. Volba byla tìžká. Nakonec to rozhodl pan faráø: „Vezmeme toho suknièkáøe. Ten alkoholik bude pít èím dál více, ten suknièkáø v urèitém vìku pøestane.“ Zpovídá se muž: „Manželce jsem øekl, že je opice.“ „Litujete toho?“ „Lituji, že je opice.“ Manželé oslavovali zlatou svatbu v kostele. Tu se v kopuli zjevil andìl a øekl: „Pìknì jste spolu žili. Jaký dar byste si pøáli?” „Já bych chtìla nové šaty.“ Andìl pøikývl a mìla na sobì pìknì støižené šaty. „A co ty?“ obrátil se andìl na muže. „Já bych chtìl, aby žena byla o dvacet let mladší než já.“ Andìl pøikývl a mužovi bylo 95 let. Kostelník nevìøí svým oèím. Paní Majerová kleèí zbožnì v lavici, pøed sebou modlitební knížku a vedle ní umìlý chrup. „Asi vás ruší pøi modlitbì,“ ptá se se zájmem. „Ale kde, ten chrup patøí mému Emilovi. Musela jsem mu ho vzít, on by snìdl doma celou bábovku, zatímco já jsem v kostele.“ Rodinka pøiveze maminku do porodnice. Tatínka pustí na sál, dìti zùstanou na chodbì a spoleènì se modlí, aby miminko pøišlo dobøe na svìt. Skuteènì, brzy se narodí holèièka a po chvíli ještì druhá. Tatínek vystrèí hlavu na chodbu a øíká: „Už se pøestaòte modlit!“ Dva investoøi jdou o popeleèní støedì z kostela. Jeden je zasmušilý. „Prach jsi a v prach se obrátíš – to není moc lákavá perspektiva.“ „Ale není to špatné. Hodnota zùstává stejná. Vìtší ztráta by byla, kdyby se dalo øíci, jsi ze zlata a v prach se promìníš.“ „Pane faráøi, co musí udìlat èlovìk, který si nìco vezme v kostele?“ ptal se jeden muž. „Musí toho upøímnì litovat a musí to ihned vrátit.“ „Tak já jsem si u vás v kostele vzal moji starou. Upøímnì toho lituji a chci vám ji vrátit.“ Ladislav Jílek Humor za kostelem VI.
Chmury doby postní Moje vzpomínky z dìtství na postní dobu jsou pochmurné. Nechápal jsem, proè je mnì (a koneckoncù všem, co chodí do kostela) najednou urèováno, že se nemáme pøíliš dívat na televizi, chodit do kina, pøíliš dobøe jíst, že se máme vyvarovat všeho, co jeví jakoukoli známku nìèeho pøíjemného. Z nìkterých kazatelen (v kostelích bez kvìtin) jsem slyšel, jak se máme co nejvíce zapírat. Bùh postní doby se mi tak do podvìdomí dostával jako ten, který nám chce co nejvíce zkomplikovat život. A èím nám bude hùøe, tím lépe… Velmi dobøe si vybavuji moment, jak jsem se stydìl, když jsem jako malý kluk vycházel na Popeleèní støedu z kostela sv. Køíže v Praze Na Pøíkopech s ušpinìným èelem mezi „normální“ lidi… Nechápal jsem, proè to všechno musí být. Možná mi to tehdy nìkdo vysvìtloval, tøeba i hezky, ale já si to nepamatuji, nechápal jsem to. Jen jsem vnímal, že je to všechno kvùli té „postní dobì“, která jako nutné zlo pøedchází Velikonocùm, kdy už koneènì budeme zbaveni té tíhy pochmurnosti a odøíkání. Když jsem se pak v dospívání osamostatnil ve víøe, byla jednou z prvních vìcí, nad níž jsem novì pøemýšlel, právì postní doba a pùst. Z mého zkoumání vyplynulo pro mne pøekvapivé zjištìní, že v „postní dobì“ nejde v první øadì o pùst. Pùst je jen jedním z prostøedkù k nìèemu dùležitìjšímu, totiž k obrácení. Ano, hlavní náplní postní doby není mechanický pùst a odøíkání se všeho potìšení, ale obrácení srdce k nìkomu, kdo mi chce nabídnout mnohem víc než to, èím právì žiji, kam se mé srdce pøirozenì upíná. Jenomže obrátit se k nìkomu, kdo mi nabízí nìco vìtšího, pøedpokládá, že je tøeba se od nìèeho jiného odvrátit. Abych mohl do svých dlaní pøijmout nìco vìtšího, musím odložit to, co v nich mùže pøekážet, s èím jsem se dosud spokojil. V tom je podstata neustálého rozlišování, co je pro nás dobré a lepší, kudy jdeme a kudy nás Bùh chce vést, co nám vlastnì nabízí. Doba postní nám tak napomáhá opìt trochu „srovnat kurz“. Moudrost církve pøedávaná po staletí doporuèuje tøi, respektive ètyøi zásadní kroky na cestì obrácení: pùst, modlitbu, almužnu a smíøení. Modlitbou, nejlépe modlitbou nad Božím slovem, se èlovìk spojuje s Bohem, naslouchá mu, uèí se ho milovat, rozlišovat jeho hlas. Pùstem se èlovìk nìèeho dobrovolnì zøíká (penìz, èasu, aktivit…), aby byl svobodnìjší od vìcí stvoøených, a to, èeho se zøekl, poskytuje potøebným – což je podstatou almužny. Smíøení pak èlovìka naplòuje pokojem ve vztahu k Bohu, k druhým i k sobì, vrací ho k plnosti jeho lidství. Tím vším se dìje naše obrácení, jinými slovy, naše polidšování: dorùstáme tak „…k mužné zralosti, k onomu vìku, kdy se na nás uskuteèní Kristova plnost.“ (Ef 4, 13) Z knihy Ignáce Muchy Ve víru víry
Jeden chlapec pøišel k lékaøi a øekl mu: „Pane doktore, hroznì mì bolí hlava!“ Lékaø se usmál a odpovìdìl: „To je dobré znamení!“ Chlapec se cítil dotèený a ptal se: „Proè?“ Lékaø dodal: „Protože to znamená, že hlavu poøád ještì máš!“ - PASTÝØ strana 8 -
POKLADY NAŠÍ RODINY
Tøíkrálová sbírka Tøíkrálová sbírka je dobroèinnou akcí poøádanou pravidelnì každý rok zaèátkem ledna. Jejím smyslem je nejenom shromáždìní finanèního obnosu, který je pak využit všude tam, kde je potøeba, ale také snahou pøinést radostnou zvìst o narození Krista. V našem mìstì a okolních vesnicích zaznìly hlasy malých králù tentokrát v sobotu 4. ledna 2014. V tento den koledovalo ve farnostech Slavièín, Újezd, Vlachovice a Štítná nad Vláøí – Popov celkem 69 skupinek, to je 69 vedoucích a 213 koledníèkù. Charita sv. Vojtìcha Slavièín chce touto cestou podìkovat všem, kteøí se jakkoliv podíleli na Tøíkrálové sbírce 2014. Podìkování patøí pøedevším malým koledníkùm a jejich vedoucím, kteøí prosili o finanèní dar na pomoc tìm, kteøí si sami pomoci nemohou nebo neumìjí. Zvláštní podìkování patøí P. Miroslavu Strnadovi za farnost Slavièín, který dal koledníkùm na jejich cestu požehnání, P. Janu Mùèkovi za farnost Újezd, P. Andrzeji Bystrzyckému za farnost Štítná nad Vláøí – Popov a P. Janu Vavøincovi Èernému za farnost Vlachovice za jejich pomoc pøi organizaci sbírky. Velké díky patøí katechetce Janì Adámkové za pomoc pøi sestavování jednotlivých skupinek koledníkù, také Mgr. Janì Studeníkové za pomoc pøi poèítání výtìžku. Podìkování zasíláme Mìstskému úøadu Slavièín a všem pracovníkùm obecních úøadù, kteøí nám peèetí a rozpeèeují pokladnièky a dohlíží nad správností sèítání, a také èlenùm Policie ÈR za dohled nad bezpeèným prùbìhem sbírky. Výtìžek Tøíkrálové sbírky 2014 èiní celkem 442 149 Kè. Tato èástka bude využita v uvedených farnostech pro pomoc rodinám, matkám v tísni, starým a nemocným, lidem v nouzi, na humanitární pomoc a na podporu charitního díla. Magda Zùbková, koordinátorka TKS Mgr. Milena Tománková, øeditelka Podìkování Srdeènì dìkujeme poøadatelùm Farního plesu ve Slavièínì, kteøí vìnovali výtìžek v hodnotì 32 690 Kè Charitì sv. Vojtìcha Slavièín.
Tøíkrálová sbírka 2014 Výsledky koledování
Hledejte ve svých rodinách, co dobrého se v nich kdy událo. Vzpomeòte na životní momenty, které se týkají víry v rodinì, zamìøit se mùžete na zdánlivé „malièkosti“ všedních dnù, slavení Vánoc nebo spoleèné nedìle. Mùžete si vzpomenout na nìkteré z vašich pøedkù a na to, co dobrého do vašich rodin pøinesli. Zpracujte graficky na papír A3. Použijte: fotky, obrázky, básnì, psané texty. Na projektu by mìla pracovat celá rodina! Odevzdat nebo poslat do 31.5.2014 Kam? CPRŽ Biskupské námìstí 2, 779 00 Olomouc nebo na dìkanátních centrech pro rodiny. Každá rodina, která vypracovaný projekt pošle, obdrží dárek. Projekty budou prezentovány na webu: www.dcpr.cz/poklady a budou sloužit k vzájemnému obohacení. Pøi pøíležitosti Pouti rodin na Hostýnì 30.8.2014 budou projekty vystaveny a poté se budou v jednotlivých dìkanátech olomoucké arcidiecéze konat putovní výstavy. Nezapomeòte uvést na sebe kontakt!
Podobenství o šroubku do brýlí Pøed nìjakým èasem za mnou manžel pøišel se svými staršími brýlemi, které sice ještì sloužily, ale jedna z nožièek se nepøíjemnì viklala ze strany na stranu. Ukázal mi malièký šroubek, který je tøeba vymìnit, aby nožka lépe držela. Když jsem o pár dnù pozdìji jela do mìsta na nákup, vzala jsem s sebou i brýle. V Optice mi pán ochotnì šroubek vymìnil, zajistil jej matièkou a pak vzal malý igelitový pytlík, do nìj vložil starý šroubek a vrátil mi jej spolu s brýlemi. Chvíli jsem na nìj nechápavì hledìla, pak mi to však nedalo a zeptala jsem se, na co mi ten miniaturní šroubeèek bude? Pán chvíli pøemýšlel, ale asi ho nic pøesvìdèivého nenapadlo, tak jen pokrèil rameny, vypsal paragon na dvacet korun a vìnoval se dalšímu zákazníkovi. Vzala jsem brýle i sáèek se šroubkem a vložila obojí do pouzdra. Hlavou mi pøitom probìhla krátká myšlenka na jeho nejistou budoucnost u nás doma. S nejvìtší pravdìpodobností skonèí v hlubinách nìjakého šuplíku nebo krabice s harampádím. Kdyby šroubek nìkdo budoucnu pøece jen náhodou potøeboval, urèitì už dávno nebudu vìdìt, kde jej hledat, a zøejmì si ani nevzpomenu, že nìco takového doma vùbec máme. Odpoledne, když jsme sedìli s manželem u kafe, vyprávìla jsem mu pøíhodu se šroubkem. Manžel z pouzdra vytáhl brýle, zkoušel pevnost nožièek a poslouchal moje zážitky. V tu chvíli se jako velká voda pøihrnul ze školy náš nejmladší syn a radostnì se s námi vítal. Všimla jsem si, že nemá brýle, a v duchu jsem zaúpìla: už zase. V místní Optice je totiž známou firmou, nìkolikrát do mìsíce chodí prosit o srovnání brýlí, do kterých se mu buï nìkdo trefil míèem, nebo skonèí na zemi pøi potyèkách se spolužáky. Na mùj dotaz, kde má brýle, sáhl do kapsy a po èástech je zaèal skládat na stùl. Ukázalo se, že z nich naštìstí jen vypadl šroubek. S povzdechem jsem mu doporuèila další zkroušenou návštìvu Optiky a tím to pro mì bylo vyøízeno. Zato manžel zareagoval jinak. Mlèky sáhl do šuplíku pro nùž a do pouzdra pro malý sáèek. Vytáhl z nìj šroubeèek, zasadil do pøíslušného otvoru, nìkolika šikovnými pohyby nožem jej utáhl a opravené brýle vrátil synovi. Zùstala jsem na to koukat jako zkoprnìlá. Nejen údivem, že mi to hned nedošlo,ale také naprosto fascinována tím, èeho jsem byla svìdkem. Jak je možné, že zrovna dnes, kdy jsem pøinesla jeden pøebyteèný miniaturní šroubek, nevhodný k èemukoliv jinému než k upevnìní nožièky brýlí, jej ten samý den v rodinì nìkdo potøeboval? Pøemýšlela jsem, jaká je asi pravdìpodobnost, že se nìco takového stane. Pak, místo abych se dál pokoušela o složité matematické operace, nakoukla jsem radìji zkoumavì do svého srdce. Na zlomek sekundy se mi zdálo, že vidím šibalské mrknutí jedním párem teplých a laskavých oèí. „Nemìjte tedy starost a neøíkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Kde budeme pracovat? Váš nebeský Otec pøece ví, co potøebujete. Postará-li se o nepatrný šroubek do vašich brýlí, což se nepostará také o všechno ostatní? Nedìlejte si tedy starosti.“ (Mt 6, 25-33) Pøevzato: Rodinný život 4/10 (autorkou èlánku je Vìra Kulišáková – sociální pracovnice)
Tetièka se jednou ptá své patnáctileté neteøe: „Co bys øekla, kdybych se posadila ke stolu s tak špinavýma rukama, jako jsou ty tvoje?“ Dívka odpovìdìla: „Neøekla bych nic, abych tì nezahanbila!“ Dobré zpùsoby nespoèívají v tom, že nepolijeme omáèkou ubrus, ale že to pøehlédneme, pokud se to nìkomu stalo! - PASTÝØ strana 9 -
KØTY 19.1. 19.1. 19.1. 9.2. 9.2.
Josef Hoøák Kristýna Kováèová Ema Cecílie Šebáková Vendula Marie Borová Ellen Boráòová
POHØBY 28.12. Viktorie Domorádová, 1928, Hrádek 4.1. Jaroslav Ptáèek 1943, Rokytnice 4.1. Emil Urbaník, 1927, Slavièín 11.1. Radek Èíž, 1973, Rokytnice 18.1. Karel Furman, 1932, Slavièín 1.2. Regina Fraitová, Slavièín, 1922 6.2. Anna Polívková, 1923, Val.Klobouky
Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela 1.3. - 7.3. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 8.3. - 14.3. Zlámalová J., Peniašková, Borová D., Studeníková J., Lysáková, Dubská 15.3. - 21.3. Kuèeròáková, Hlavicová, Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A. 22.3. - 28.3. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová 29.3. - 4.4. Bohuslavice 5. 4. - 11.4. Hrádek 12.4. - 18.4. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J. 19.4. - 25.4. Rudimov 26.4. - 2.5. Petrùvka
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail:
[email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE
PO, ST, PÁ SO
7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin
ST PÁ SO NE NE ST NE NE NE NE
5.3. 7.3. 8.3. 9.3. 16.3. 19.3. 23.3. 30.3. 6.4. 13.4.
PO ÚT ST
14.4. 15.4. 16.4.
Sraz všech, kdo jsou ochotni se kterékoli pobožnosti KC zúèastnit, je vždy v daný pátek v 17 hodin v sakristii.
ÈT PÁ SO
17.4. 18.4. 19.4.
Srdeènì zveme všechny dìti na dìtskou køížovou cestu, která se bude konat v pátek 11.4.2014. Sraz dìtí, které se chtìjí do modlitby aktivnì zapojit, je v 17 hodin v sakristii. Po køížové cestì se bude konat dìtská mše svatá.
NE
20.4.
ROZPIS POBOŽNOSTÍ KØÍŽOVÉ CESTY NA POSTNÍ DOBU 2014 7.3. Pastoraèní a ekonomická rada 14.3. Biømovanci 21.3. Charita 28.3. Modlitby matek - Veèeøadlo 4.4. Manželé 11.4. Dìti 18.4. P. Miroslav s ministranty
Popeleèní støeda sv. Perpetua a Felicitas sv. Jan z Boha 1. nedìle postní 2. nedìle postní Slavnost sv. Josefa 3. nedìle postní 4. nedìle postní 5. nedìle postní Kvìtná nedìle XXIX. mezinárodní den mládeže Pondìlí Svatého týdne Úterý Svatého týdne Støeda Svatého týdne Sv. Bernadetta Soubirousová Zelený ètvrtek Velký pátek Bílá sobota Novéna k Božímu milosrdenství (18.-26.4.) Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì
Novinky ve farní knihovnì POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA PRO MLÁDEŽ V sobotu 15.3.2014 se koná Postní duchovní obnova s P. Pavlem Šupolem pro mládež v Nedašovì ve škole, cena 100,- Kè (obìd je v cenì), pøezùvky s sebou. 9:30 – registrace 16:00 – zakonèení mší svatou (v prùbìhu dne bude adorace, køížová cesta, katecheze s videoklipy, možnost svátosti smíøení) Pøihlašování na: anima.wbs.cz
Tomáš Halík: Žít tajemstvím. Klíèové myšlenky z publikací posledních patnácti let jeho tvorby, které se týkají otázky víry, zrající v neustálém rozhovoru s pochybnostmi a nevírou. Jan Graubner: Malá škola modlitby. Pøíruèka pro modlitbu ve spoleèenství, jejímž cílem je prohloubení vztahu víry. Guy Gilbert: Srdce v ohni. O povolání knìze, o Církvi a jejích souèasných problémech. Autor-knìz se dìlí se ètenáøem o své radosti, pøání a zklamání. Petr Káòa: Pøípad faráøe Pùèka. Události ve farnosti Nedašov v roce 1949. Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00 do 16.30 hodin na faøe. Marie Fojtíková
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:
[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde 20.4.2014 v nedìli na Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì. Uzávìrka bude v nedìli 6.4.2014. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -
