Ne kaž dý má schopnost takhle žít. Potřebuje trochu víc, alespoň prozatím, než se naučí plně vychutnávat prosté a přirozené radosti. Sáhne k drogám

MARIHUANA Pro ni a proto, ž e je.

Obsah 1. Ú vod 2. Marihuana 3. Trocha historie 4. Bičprohibice 5. Na zdraví 6. Legislativa 7. Zahradníkův rok 8. Zpracování a konzumace 9. Moje tráva 10. Závě r 11. Příloha 12. Doporučená literatura

Ú vodem poznamenám ná sledující: Drogy jsou svinstvo. Jakékoliv. Optimální ž ivot je ž ivot zevnitř. Život bez potřeby umě lého vyvolává ní nálady, umě lého hledání impulsů. Život, kdy si vystačíme se svou ž enou, prací a psem. Ne kaž dý má schopnost takhle ž ít. Potřebuje trochu víc, alespoň prozatím, než se naučí plně vychutnávat prosté a přirozené radosti. Sáhne k drogám. Psal jsem tento spisek proto, aby v podobném případě k drogám sá hl, ale nestal se jejich otrokem.

Praha, podzim a zima 1992-93

PDF created with FinePrint pdfFactory trial version http://www.fineprint.com

Marihuana se získá vá z prastaré kulturní rostliny, Cannabis sativa L. Její český ná zev zní konopě setá, konopí. Jde o jednu z nejstarš ích kulturních rostlin. Pochá zí z Nepálu a na mnoha místech svě ta roste divoce. Její využ ití je mnohostranné - například se z ní vyrábí olej, ale předevš ím se využ ívají její dlouhá, pevná vlákna. Ve vš ech zemích, kde se dnes konopí či marihuana pě stuje, zná me pouze jediný poddruh rostliny. Vž dy jde o konopi setou a odliš ují se pouze poddruhy (subspecie). Například indica, americana. Tyto rostliny se liš í vzrůstem, zbarvením, obsahem účinných lá tek, ale botanicky patří k jedinému druhu. Rozeznává me samčí a samičí rostliny. Dospě lá rostlina mívá až tři metry výš ky a její listy mají nezamě nitelný tvar. Tvar listů je notoricky známý - stal se symbolem marihuany a zdobí dnes kdejaké tričko teenagerů. Lidstvo zná konopi nejméně pě t tisíc let a snad stejně dlouho zná i její účinky, účinky, které z této v podstatě neš kodné a už itečné rostliny dě lají dnes ztě lesně ného ďá bla. "Již staří Řekové" znali účinky marihuany a nazývali ji konabos. Ho konabos znamená kravál, ruch. Vykouřený člově k dovede své okolí upozornit na to, ž e se s ním ně co dě je... Už ívali ji i Skytové a Číňané dokonce ně kolik tisíc let před naš ím letopočtem. Germáni jí říkali hapanas. V současné době existuje surovina už ívaná ke kouření či k jiné konzumaci v mnoha variantách. Ú činnou látkou jsou vš ak vž dy cannabinoidy, předevš ím tetrahydrocannabinol (THC). Název má tráva variabilní, podle země i podle toho, v jakém stavu se prodá vá. Nejčastě jš í je konzumace suchých listů nebo vrcholků rostliny. Hmotě , která se kouří, říkají v Mexiku (původně ), ve Spojených státech a v západní Evropě marihuana. Tento ná zev snad pochází ze jména Marie Juana. I v Čechách se trávě říká marjánka - což je tvar vzniklý ze jména Marie nebo Marie Anna. Slangově se už ívá tráva, v anglosaských zemích grass. Rastamanský výraz (snad z karibské oblasti, Haiti) je ganja, gándž a. V Tunisku a Maroku se trávě říká kif, v Turecku habak, v Indii bhang. Koncentrované pryskiřici se říká haš iš nebo charas, ale často se použ ívá také ná zev kif. V Čechá ch se bě ž ně už ívá slova haš nebo haš iš , případně shit. Prakticky se zde nevyskytuje název čokolá da, bě ž ný v západní Evropě .

TROCHA HISTORIE


V této kapitole se čtenář dozví ně co málo o historii oblbování se (a čím jiným historie drog vlastně je?) a o tom, pročvlastně je v Evropě trá va zakazovaná

Společnost bez drog, drogy bez společnosti... Cíl války proti drogám je stejně reálný jako cíl budování komunismu. Spelečnost třídně a sociálně spravedlivá je totiž stejně reálná jako společnost bez drog. Komunismus sice prodě lal historický krach, zastánci tvrdé linie boje proti drogám si z toho vš ak poučení nevzali. Onen nemož ný ideál prosazují stále - až do poslední kapky krve. Ostatních. V historii lidské civilizace neexistuje ž ádná kultura, která by ně jakou drogu nevyuž ívala či - v dneš ní terminologii - nezneuž ívala. To není propaganda, ale realita. Ten, kdo popírá tuto skutečnost, má buď nedostatečné vzdě lání, nebo klapku na očích. Eventuálně - to je nejčastě jš í - vymezuje drogu pouze ve smyslu "droga dnes zakázaná". Kaž dá kultura, kaž dá civilizace druhu Homo sapiens mě la a má svoji drogu. Proč? Přestož e se často mluví o návyku na drogy - psychotropní látky - i u subhumá nních ž ivočichů, o zneuž ívání drog v pravém slova smyslu přece jen můž eme uvaž ovat jenom u člově ka. Podobně je tomu s Bohem. Neandrtálci sice také mě li své vysuš ené hlavy jeskynních medvě dů, ale o skutečné mystice a víře v Boha uvaž ujeme prakticky jen u člově ka moudrého. Na rozdíl od vš ech ostatních zvířat je totiž člově k vybaven čímsi, co je zcela nevymezitelné. Duš í nebo duchem. Vě domím smrti. Humorem. Schopností abstraktního myš lení. Prostě spoustou charakteristik, které dohromady dávají ono "ně co", co úspě š ně uniká definicím kně ž í i psychologů. A ono "ně co" se projevuje - mimo jiné - touhou po sebepřekoná ní, touhou po poznání elementá rních, esenciálních jevů a úzkostí. Vš echny uvedené charakteristiky dříve nebo pozdě ji vedou ke stresu, k napě tí a hledání. Hledání pomocí vš ech existujících prostředků. A zde nastupují drogy. Nechci samozřejmě tvrdit, ž e bez drog by neexistovala civilizace. Ale bez toho, co ná s ž ene dál, by rozhodně neexistovala v tak obrovské míře závislost na psychotropních lá tká ch.

Drogové kultury a přijetí "vlastních" drog Volba drogy kaž dou civilizací není samozřejmě vě cí náhody. Ale také ne svobodné volby. Podobně jako u typu základní stravy i při výbě ru "zá kladní drogy" civilizací rozhodlo více faktorů. Od lokality a biotopu, který daná kultura obývala, přes klima až po genetické uspořádání určitého kmene. Severoameričtí Indiáni mě li samozřejmě stejnou š anci přivyknout alkoholu jako Evropané. Není zcela jasné, pročnezačali vyvářet ve velkém dakotské pivo, ale v klidu sbírali mescal. Stejně tak Arabové mohli velice snadno pě stovat mák. Ale ná hoda - či osud, eventuálně jejich genetické uspořádání - chtě la tomu, ž e dali přednost divoce rostoucí konopi a časem přiš li na


to, jak z ní vyrábě t haš iš . Není jasné, zda kaž dá kultura vypě stovala zvyk už ívání té drogy, která jí nejlépe "sedla", nebo jestli se odolnost vůči tolerované droze vyš lechtila. Kaž dopádně konzumace společností tolerované drogy ve vě tš ině případů nevyvolávala ž ádné společensky nepřijatelné důsledky, byla tolerovaná a obvyklá a pomáhala řeš it onen základní pocit existenciální úzkosti. Kultury můž eme rozdě lit na ně kolik (drogových) typů. Kultury alkoholové jsou asi "nejúspě š ně jš í" - k nim patří zá padoevropská a severoamerická civilizace, která dnes dává zbytku svě ta pocítit, kdo je tady pánem. Příčiny "úspě š nosti" alkoholové kultury nejsou ale nijak prokázané a můž eme je jenom tuš it. Jako zcela nepodlož ený konstrukt nabízím následující vysvě tlení: Alkohol je jednou z mála drog, které jsou zamě řeny "ven". Opilý člově k má mnohem vě tš í tendenci k exhibici, agresivitě nebo výtrž nosti než člově k pod vlivem jiné bě ž ně už ívané drogy. Snad proto je celkové pojímání svě ta jedinců vyrostlých v kultuře alkoholového typu zamě řeno "ven" - výkonově , soutě ž ivě . Pravdě podobně jš í vš ak je, ž e je tomu úplně jinak. Dalš í masovou drogou je haš iš a marihuana. Jsou typické nejen pro arabské a islámské národy (tam by bylo mož né vysvě tlení - muslimové nesmě jí pož ívat alkohol a vzhledem k mládí islámu není pravdě podobný biologický zvyk na THC jako na náhradní drogu), ale i pro oblast Indie, Nepálu a okolí, kde je konopě ostatně domovem. Snad účinky THC, a tím i rozš ířenost marihuany mají souvislost s horkým klimatem (tráva subjektivně ochladí) nebo s tím, ž e v letních mě sících se v arabském klimatu dá přes den skutečně jenom sedě t a koukat před sebe - k čemuž je tráva optimální pomůckou. Arabský svě t rozhodně THC konzumuje velice rád a masově - dokonce se tvrdí, ž e úpadek Arabů je přímý ná sledek konzumace haš iš e. Pasivita a lenost, arabským národům často připisované, jsou prý dílem cannabisových drog. Velmi rozš ířenou drogou - historicky - bylo i opium, spjaté předevš ím s Čínou. Má, podobně jak THC, silně meditativní náboj - a pro čínskou filozofii, umě ní či styl myš lení je typické. (Mám samozřejmě na mysli předkomunistickou Čínu.) Dalš í drogy charakterizují kultury, které v soutě ž i se zmíně nými třemi historicky neobstály. I když jejich národní fety úspě š ně přeš ly do kulturního pově domí kultur ostatních. Jde předevš ím o jihoamerické Indiány, kteří ž výkali listy koky. U nich se obvykle vysvě tluje příklon k této droze klimatickými podmínkami velehor, ale jako u ostatních drog bude i zde vysvě tlení pravdě podobně slož itě jš í. Nejen severoameričtí Indiáni se svým mescalinem, ale i Vikingové a Čukčové s muchomůrkami, Mexičané s lysohlávkami a Eskymáci se svými houbami reprezentují kultury zamě řené na halucinogeny. Tyto kultury v historické soutě ž i prohrály. Původní konzumace drog mě la ně kolik charakteristik, které jsou nesmírně důlež ité pro dalš í výklad. Tyto charakteristiky vysvě tlují, proču vě tš iny přírodních národů konzumace drog (i tě ch, které dnes považ ujeme za ztě lesně ní ďábla) nevedla k vě tš ím potíž ím a nedestabilizovala společnost. Předevš ím - drogy byly nejčastě ji konzumovány k rituálním účelům. Jejich konzumace mě la přinést kontakt s tím "oním", co je člově ku vlastní hledat. A při kontaktu s Bohem je sice mož né se pořá dně sjet, ale rozhodně není mož né jej hledat rá no, v poledne i večer.


Konzumace drog byla prostě svázána kvantem zvyklostí, jež nebylo mož no překročit a které skoro stoprocentně brá nily zvrhnutí konzumace v bohapusté fetování. Dalš ím faktorem je minimální komunikace mezi jednotlivými kulturami a minimální kontakt s drogou, jež není v dané společnosti (komunitě ) tolerována. Proto jedinci, kteří nemě li dispozice k rozumné konzumaci "cizí" drogy, bez problémů přež ívali. Vůbec se s ní totiž nesetkali. A konečně - droga byla ně čím normálním, obvyklým a bě ž ným. Neexistoval kolem ní nimbus tajuplného mýtu, který by z ní dě lal zaká zané ovoce - svou zakázaností ješ tě lákavě jš í. Společenská regulace nadmě rného konzumu drogy tedy byla mnohem snazš í. O droze se vě dě lo a vě dě lo se, co s jedinci, kteří jí pomalu propadají. Dnes se to neví.

Zlaté časy drog nastaly až v naš em století. Ú loha drog v ž ivotě lidstva a jejich vliv na společnost vš ak narůstaly celé dlouhé roky předtím. Jak mizela v zájemná izolovanost jednotlivých kultur, jak produktivita lidské práce osvobozovala člově ka od totální závislosti na kaž dodenní dřině , nachá zeli se mezi lidmi mlsálkové. Zkouš eli nové objevy - aťuž to byl tabák dovezený z Ameriky, nebo opium z Orientu. A nastá valy první problémy. V devatenáctém století byly už bě ž ně dostupné (alespoň v evropských centrech) prakticky vš echny dneš ní drogy. Ty základní - crack nebo heroin - samozřejmě ne. A jejich konzumenti si začínali pě stovat návyk. Příčinou tohoto "chování" nových drog nebyla ani tak jejich jedovatost nebo nebezpečnost. Důlež itá byla novost - neznalost tě ch, kteří s nimi přicházeli do styku. Droga samozřejmě přicházela bez jakéhokoliv ná vodu k použ ití. Vě dě lo se maximálně , ž e se dá kouřit nebo polykat. O tom, v jakých dá vkách je bezpečná, kdy můž e vytvořit návyk nebo ohrozit svého konzumenta, nevě dě li novinekchtiví kupci nic. Navíc - droga přiš la bez celého kontextu zvyklostí a rituálů, který v její domovině chránil konzumenty před potupnou závislostí. A celý kolobě h, jenž dodnes neskončil, mohl začít. V té době ovš em - přes to, ž e si lidé návyk vytvářeli - byla droga zálež itostí velice úzké skupiny lidí. Determinantou byl majetek - drogové experimenty byly drahé - a přísluš nost k určité sociá lní skupině , která "si dopřává". (Je samozřejmé, ž e řečené platí pro dnes zakázané drogy. Co se týče alkoholu, byla situace diametrálně odliš ná.) S postupem let se ale drogy stále víc rozš iřovaly a stávaly se masově jš í zálež itostí. Primární příčina je - ačto zní baná lně - ekonomická. V roce 1900 byla totiž společenská produktivita a ž ivotní úroveň nepředstavitelně niž š í než dnes a společnost prostě na podobné experimenty nemě la. Navíc - dnes zakázané, nové drogy nemě ly nimbus zaká zanosti se vš ím, co k ně mu patří. Proto ani tlak na zvyš ování jejich konzumace (jaký vidíme u dneš ních dealerů) neexistoval. Drogy byly ve vě tš ině případů volně , bě ž ně a levně přístupné. V amerických lékárnách se počátkem naš eho století dal koupit zcela volně morfin. Ekonomická vyspě lost lidstva rostla. Rostla přetechnizovanost, rostly ná roky kladené na


jedince. Tím pádem rostl i počet jedinců neschopných ony ná roky plnit. Země koule si prož ila dvě svě tové války, pády říš í a v historii neslýchanou expanzi brutality a bestiality. Rozš íření konzumace nových drog mě lo tu nejúrodně jš í půdu. Považ uji za zbytečné uvádě t přesná čísla o osobách závislých na nových drogách. Ná růst počtu takových lidí je ale obrovský (zcela přesné údaje nejsou a ani nemohou být k dispozici). Kaž dopádně před druhou svě tovou válkou byla drogová problematika zá važ ná dokonce i v Československu. Pravá expanze vš ak nastala až v letech padesátých a š edesá tých. Padesátá léta nejsou charakterizová na ani tak expanzí konzumace, jako přípravou společenského vě domí. Totalita ovládla svě t. Blok východní, ruský, prož íval etapu svého vývoje, kterou pro českého čtenáře netřeba popisovat. Ale - což je mož ná pro mnohé překvapující - stalinistická metodologie práce s lidmi byla vlastní i Výboru pro vyš etřování neamerické činnosti v USA. Pak, koncem padesátých let, nabrala civilizace nový dech. Setřásla totalitu (ve východním bloku alespoň její nejbrutálně jš í projevy) a začala hledat nové cesty - ve vě dě , ale předevš ím v umě ní a filozofii. Ne snad ve filozofii produkované vyschlými mozky na univerzitních stolcích, ale ve filozofii ž ivota. Performační orientace přestala být tak zajímavá jako dřív. Síla a moc se pro mnohé (předevš ím mladé) stá valy synonymem zla. Flower power! Šedesá tá léta znamenala zcela zásadní obrat v drogové historii lidstva. Byla obrovským experimentem, který se pokusil nové drogy začlenit do ž ivota přetechnizované civilizace. Experimentem, který nevyš el. Díky neodpově dnému (to nevyčítám, ale konstatuji) přístupu protagonistů drogové scény, změ nám společenského klimatu a v neposlední řadě i cíleně (viz kapitola o prohibici) se na začá tku sedmdesátých let z drog stává démon. Společensky tolerovaný a přijímaný symbol zla. Ďábel má podobu injekční stříkačky. Paranoidní mozky amerických protestantů vyprodukovaly š ílenou vizi společnosti bez drog. Bohuž el - tyto paranoidní mozky mě ly dost sil na to, aby svou vizi vnutily celé společnosti. A vlastně celému svě tu.

Epocha války V sedmdesátých letech se začalo s drogami vá lčit. Naplno, bez ohledu na finanční či lidské obě ti (samozřejmě nikoliv z řad válečníků, ale konzumentů). A celosvě tová tendence smě řuje k dalš ímu utahování š roubu. Ně které ojedině lé experimenty, které s touto vlnou "nejedou" (holandský či aljaš ský model) jsou jednak soustavně kritizová ny a napadány, jednak sabotovány (Aljaš ka). Alternativní, nizozemský model se - naprosto symptomaticky realizoval v zemi, která je obecně považ ována za jednu z nejdemokratičtě jš ích a nejtolerantně jš ích na svě tě . Šroub se utahuje i nadá le. Bohuž el, i v naš í zemi.

Tuzemsko Tuzemská historie už ívání drog není příliš bohatá . Klasickou českou drogou je alkohol, a to


konkrétně alkohol obsaž ený v pivu. Tam je situace komplikovaně jš í ješ tě skutečností, ž e chmelový výtaž ek obsahuje účinné sedativní lá tky, které mají v kombinaci s alkoholem velice specifické tlumivé účinky. Jiné drogy se v Čechách prakticky neuž ívaly. Bě ž né lidové léčitelství je samozřejmě znalo - aťuž se jednalo o léčbu bolestí zubů pálením konopného provazu a vdechování dýmu, nebo odvar z nezralých makovic, podávaný kojencům. Aby nekřičeli... Nechci podezírat nevelký počet naš ich poustevníků a vizionářů, ale považ uji za pravdě podobné, ž e se mezi pově stnými "kořínky", kterými se ž ivili, naš la i muchomůrka červená či lysohlávka kopinatá. Širš í rozš íření vš ak jiné drogy než alkohol nikdy nemě ly. V teplejš ích oblastech naš eho státu se tradičně pě stovalo konopí. Pě stuje se tam ostatně oficiálně dodnes, jako průmyslová rostlina. Jeho účinky s nejvě tš í pravdě podobností lidé znali. Přesto se konzumace marihuany a haš iš e objevuje až velice, velice pozdě . Nenaš el jsem v literatuře ně jaké přesvě dčivé argumenty, které by ukázaly, ž e zde tráva byla dřív než kokain. A ten se začal mezi zbohatlíky více už ívat až v první polovině dvacátého století. Přiš el sem jako droga pro "mlsouny", pro lidi, kteří chtě li už ívat ž ivota. Navíc byl zahraniční! V jeho konkurenci nemě ly ně jaké byliny z moravsko-slovenského pomezí š anci. Kromě kokainu mě la velmi úzká a vybraná společnost první republiky přístup k bě ž ným drogám - opiátům, ale i haš iš i -avš ak tráva oblíbená nebyla. Dále bylo rozš ířeno různé obskurní a pokleslé feťáctví typu čichání éteru. Po druhé svě tové vá lce se naš e země poně kud odchýlila od vývoje, který prodě lá val civilizovaný svě t. Izolace ž elezné opony způsobila relativní odříznutí od svě tového obchodu s drogami a nemalou roli sehrá la i nevalná ekonomická situace socialistického Československa. Přesto se samozřejmě drogy braly a umíralo se na ně . Často právě díky tomu, ž e se už ívaly různé podomácku vyrá bě né vynálezy. Izolace mě la samozřejmě i svůj vedlejš í dopad. Předevš ím vývoj jednoduchých, ale účinných technologií k domácí výrobě relativně čistých drog - pervitinu (metamphetamin) či opiátu brownu. Tráva se ale - jako droga, kterou už ívají spíš e normálně fungující lidé než drogové trosky - příliš nerozš ířila. Její hromadné už ívání přichází až s koncem š edesátých let. Po sově tské okupaci ale celkové společenské uvolně ní zahnalo trávu mezi underground a malou skupinu jejích přátel. Jako skoro cokoliv byla marihuana v Československu zneuž ita k politickému procesu - s Ivanem Martinem Jirousem - a skutečně masově se rozš ířila až ně kdy kolem roku osmdesá tého pátého. Ú zce to souviselo s krizí bolš evického systému a prohlubující se impotencí vš ech jeho slož ek včetně represních. Po Listopadu nastalo krá tké období, kdy tráva patřila k nově nabyté svobodě stejně jako heslo Havel na Hrad! či absence devizových příslibů. Se smrtí Velkého východního bratra ale nastoupila u naš eho infantilního ná roda potřeba jiné, náhradní autority. Stal se jí celkem logicky Velký západní bratr Američan. A ž e nemá rá d drogy, ž ijeme v etapě začínající drogové války.


BIČPROHIBICE V této kapitole se čtenář dozví o lidech, kteří by chtě li poroučet vě tru, deš ti a drogám. A zároveň si bude moci spolu s autorem promyslet, v čem nemají pravdu.

Tatínek to ví Drogy prostě existují. Nic s tím nenadě láme, i když se budeme snaž it sebevíc. Evoluce nebo Stvořitel prostě na této zemi stvořila (stvořil) látky, které lidem chutnají a ovlivňují jejich psychiku. Otá zkou je, jaký postoj k drogám zaujmeme. Mohou ná s prostě nezajímat - jde o problém ně koho jiného, nás nepálí. Můž eme proti nim být zaujatí, můž eme je občas brá t anebo si můž eme vypě stovat návyk. Je to naš e vě c - důlež ité je, abychom vě dě li, co dě láme. Pokud máme dostatek informací, dá se mluvit o svobodném rozhodnutí. Mnohem horš í je, ž e postoj k drogám musí zaujímat i společnost. Drogy totiž nejen ž e objektivně existují, ale také se od nich dnes odvíjí spousta společensky relevantních jevů. Od toho, ž e činí část populace práce neschopnou přes kriminalitu a nepopiratelné poš kozová ní zdraví lidí. Postoj společnosti - vě c zcela základní, ovlivňující celou drogovou problematiku a ž ivoty miliónů lidí. Onen postoj je vš ak v dneš ní společnosti obvykle zcela nepřípustný a scestný. Je jím represe. Represe, prohibice, která má hluboké filozofické kořeny a jež ukazuje, jak na tom - přes vš echny demokratické ž vásty - opravdu jsme. Život kaž dého člově ka je předevš ím jeho vlastní zálež itostí. Je v podstatě jedno, jestli se ně kdo rozhodne strávit ž ivot v suterénním nevytopeném prostoru na meditačním koberečku, oš etřováním nemocných, nebo obchodováním s prezervativy. Pokud se k tomu ovš em rozhodne svobodně . Jeho volba respektuje osobní hodnotový ž ebříček a nikdo mu do ničeho nemá co mluvit. Pokud samozřejmě neomezuje svobodu jiných. Když tuto - prakticky nenapadnutelnou - úvahu dovedeme do důsledků, zjistíme, ž e je v podstatě osobní zá lež itostí, zda drogy bereme, nebo nebereme. Zda jsme klasické ufetované ruiny, občasní konzumenti, kteří si jednou za mě síc dají na večírku haš iš ovou cigaretu, nebo "drug free person". Pokud tím, jak ke drogá m přistupujeme, nikomu neš kodíme, je vš echno ostatní naš í osobní vě cí. Stát si v případě drog bohuž el myslí, ž e člově k není existenciální entita, ale nesvéprávný blbeček. Tvor, kterého musí ve své institucionální moudrosti vodit za ručičku, zametat mu z cesty překáž ky a rizika a starat se o ně j. Vě tš ina států, jež jsou nuceny k drogám ně jaký postoj zaujmout, volí cestu prohibice a represe. Drogy zakazuje, staví je mimo zákon a lidi, kteří s nimi přicházejí do styku, zavírá do vě zení. Proč? Podobný postoj musí mít ně jaké - alespoň implicitní - filozofické kořeny. V Evropě je vysvě tlitelný velmi snadno. Celá evropská tradice a kultura jsou postaveny na paternalismu.


Občan zde historicky není nic jiného než poddaný, nevolníček závislý na moudrosti svého pána. Teprve technická civilizace přinesla částečné osvobozování kaž dého člově ka z tohoto potupného paternalistického chomoutu. Postupně se stávalo soukromou vě cí, kde člově k bydlí, jakého boha vyznává, jakou řečí mluví, jakého je rasového či národního původu. Naprostého uznání svobody individua se vš ak ješ tě nedosáhlo v ž ádné evropské zemi, a to ani v oblastech, kde jsou ně které neevropské země mnohem dál. To platí například o zbraních a osobní bezpečnosti. V Evropě , na rozdíl od Spojených států amerických, se stát - instituce, ve dvacátém století únosný zástupce panovníka - zaručuje i za osobní bezpečnost občana. Tu samozřejmě není schopen zajistit, alespoň ne stoprocentně . Přesto na ozbrojování občana pohlíž í nelibě , vš emož ně je omezuje a komplikuje. Není schopen uznat, ž e občan s revolverem je svéprávný - pokud ně co provede, bude se odpovídat. Stát to ani uznat nemůž e - u občana s revolverem totiž hrozí, ž e když se mu nebude už hodně líbit přístup státu, tak si to s ním půjde prostřednictvím toho revolveru vyřídit. Podobný postoj zaujímají evropské stá ty k drogám. Vš eho s mírou, občane! Chápeme (my, úředníci tebou volení), ž e se chceš občas rozš oupnout. Ale ne s drogami! Ty jsme neuznali za dostatečně ovladatelné, a proto ti je zakáž eme. Jde o jasné levičáctví, poruš ení individuální svobody a svobody volby. Ve Spojených státech amerických je problém represe nepomě rně slož itě jš í. Tato země netvrdí svým občanům, ž e jsou na to, aby nosili zbraň, příliš hloupí. Dokonce se snaž í vš echny civilizační vymož enosti - od masového rozš íření automobilu po svobodu menš in - dovést do důsledků. Přesto vš ak má tendenci k ně kterým zkratkovitým řeš ením. Je to předevš ím jaká si tě ž ko pochopitelná tvrdost či omezenost v ně kterých oblastech, které jsou emočně nabité. Trest smrti, sexual harrassement, a předevš ím drogy. Snad to má souvislost s protestantským nábož enstvím, snad s prudérií v ně kterých oblastech. Kaž dopádně se zde drogy nepochopitelně staly oblastí, kde si (a předevš ím voličům) politici dokazují svoji mravnost a čistotu. Válka proti drogám, "war on drugs", je ve dvacátém století kuriózně výmyslem země s hlubokou demokratickou tradicí.

Záminky represe Velice jednoduchý protiargument, který už ívá kaž dý prohibicionista, jsou společenské důsledky drog. Předevš ím - kriminalita, zdravotní poš kozování, stínová ekonomika, růst společenských nákladů na likvidaci důsledků konzumace drog, naruš ová ní struktury společnosti. Pokusím se ukázat, ž e tyto nesporně existující a stále zá važ ně jš í jevy nejsou následkem existence drog nebo neschopnosti stá tních aparátů. Jsou výsledkem prá vě represe, která je jimi samými paradoxně omlouvána a zdůvodňová na.


Kriminalita Drogovou kriminalitu můž eme v zásadě rozdě lit na tři oblasti. Nejdříve tu základní, způsobenou samou existencí drogy a už íváním. Kriminalitu, které se pachatel dopouš tí díky tomu, ž e je nafetovaný. Díky tomu, ž e jej droga dostane do jiného psychického stavu. Zdroguje se a pak zabíjí (případně znásilňuje, loupí, tropí výtrž nosti). To je kriminalita, na které se podílejí výhradně drogy samotné a způsob jejich konzumace. Dluž no přiznat, ž e takové kriminální delikty skutečně existují. Zá roveň není tě ž ké najít případy sebevraž d pocházejících z drog. Co se týče sebevraž d - zcela výjimečně se ně kdo zabije jen z toho důvodu, ž e by byl zá vislý na droze. Vě tš ina drogových sebevraž d je způsobena nesnesitelnou sociá lní a psychickou situací narkomana, ne vě domím, ž e má návyk či bere drogy. Podobně - zločiny spáchané pod vlivem drogy jsou velice řídké a tvoří v drogové kriminalitě zcela zanedbatelné procento. Rozhodně jich je - jak relativně , tak absolutně - mnohem míň než zločinů spá chaných pod vlivem alkoholu. Alkohol je ale psychotropní lá tka, kterou stát nezakazuje, a dokonce má mnohdy monopol na její výrobu, či alespoň určité intervenční pravomoci do její výroby. Zároveň prakticky v kaž dé zemi stát na alkoholu nekompromisně rýž uje prachy. Tento typ zločinnosti rozhodně nikoho neopravňuje k tomu, aby drogy zakazoval. Mnohem více zločinů se totiž spáchá díky automobilům či š perkům. Dalš í typ drogové kriminality je ilegá lní získávání prostředků na nákup drog. Nesmírně palčivý problém, který mě ní ulice mě st v dž ungli a normálního občana na lovnou zvě ř. Naš e ulice se pomalu stávají válčiš tě m. Odpově dné vš ak nejsou drogy, ale represe. Stačí se zamyslet nad příčinami obrovské kriminality spojené se získáváním peně z na drogy. Nezpůsobuje je ani skutečnost, ž e zá vislý člově k má velmi omezené mož nosti legá lním způsobem vydě lá vat peníze, ani ně jaké metafyzické působení drog. Způsobuje je výhradně nestvůrně vysoká cena drog na ilegálním trhu. Tvrdé drogy jsou tak drahé a závislý člově k má tak obrovskou spotřebu, ž e je prakticky vyloučeno vydě lat si na ně legálním způsobem. V Ně mecku nejsou výjimkou narkomani, kteří potřebují na drogy mě síčně deset tisíc marek. To je čá stka, kterou nejde vzhledem k jejich návyku získat jinak než zločinem či zločinem bez obě ti - prostitucí. Prostou a nekomplikovanou úvahou ale dojdeme k závě ru, ž e cena drog není tak nestvůrně vysoká díky množ ství práce v droze obsaž enému, ale díky riziku, které se v ní zhodnocuje. Skutečná cena drogy - v případě , ž e by se v ní nezobrazovalo ono riziko - by tvořila i po tvrdém zdaně ní nejvýš e třicetinu ceny dneš ní. Zdrcující vě tš inu kriminality spojené se sháně ním prostředků na drogy nezpůsobují drogy nebo zlí dealeři, nýbrž prohibice sama. A bohuž el je odpově dná i za totální zbídačení a katastrofické sociální podmínky, které mezi toxikomany panují. Třetí sortou kriminality spojené s drogami je kriminalita kolem výroby, už ívání, přechovává ní a distribuce drog. Tuto skupinu je nutné rozdě lit na dvě oblasti.


První z nich je výroba pro vlastní potřebu či pro potřeby malé skupiny, přechovávání drog určených pro vlastní spotřebu, nákup drog, dováž ení malého množ ství určeného pro vlastní spotřebu a pě stování rostlin, ze kterých se drogy získávají. Tato kriminalita je nesmyslná, umě lá a jedná se prakticky výhradně o kriminalitu politickou. Společnost zámě rně konstruuje takové zákony, které prostě nebudou dodrž ovány. Témě ř kaž dého jedince tak staví do pozice osoby, která - bude-li represívní moc chtít - můž e jít do vě zení. Je zcela nesmyslné stavě t mimo zákon to, co neubliž uje nikomu jinému než provozovateli. Je nesmysl hrá t si na tatínka, který občanovi zakazuje brá t drogy pomocí zákona. Konzumace drog a jejich výroba pro vlastní spotřebu - jsou-li postaveny mimo zákon - jsou klasickým "zločinem bez obě ti". Zákony, které tuto činnost kriminalizují, jsou š patné. Ně co jiného je, když si člově k doma pořídí plantáž máku nebo malou chemickou tová rničku na rafinaci heroinu. Tam jde o to, ž e se kdosi pokouš í na drogách, obchodu s nimi, a předevš ím na jejich konzumentech, vydě lat. Otázka je, pročje právě tato oblast "podnikání" pro zločin tak zajímavá. Odpově ď je jednoduchá. Obchod s drogami přináší obrovské zisky a je mož né zaplatit kaž dé riziko. Toto riziko si platí sá m konzument, v ceně zbož í. Drogy mají zajiš tě n stá lý odbě r, poptávka je minimálně fixní díky závislým toxikomanům. Pro obchodníky a výrobce je proto maximálně ž ádoucí drogovou poptávku neustále rozš iřovat, zvyš ovat počet závislých osob a chronických konzumentů drogy, zvyš ovat počet lidí konzumující tvrdé (a draž š í) drogy a přicházet na trh stá le s ně čím novým, nezabě haným a zvě davost vzbuzujícím. Zločin kolem drog - zločin výroby pro jiné a prodeje narůstá z důvodů zisků do astronomických rozmě rů. Zisky ovš em nejsou způsobeny existencí drogy, ale výhradně represí. Za celý svůj ž ivot jsem se setkal s jediným výrobcem domácího tabáku. Šlo o podivína - člově ka, který si na tom, ž e kouří tabák z vlastní zahrádky, zakládal. Mě l to jako hobby. Nikdy jsem nevidě l nikoho, kdo by domá cí tabák prodával za horentní sumy na záchodku hlavního ná draž í. U drog je tomu přesně naopak. Vzhledem k obrovským ziskům je jakýkoliv dalš í boj proti drogá m zbytečný. Jenom ně kolik údajů: Roční zisk narkomafií se odhaduje cca na 500 miliard dolarů. To je ekonomický potenciál, se kterým se prostě nedá nic dě lat - stačí jej srovnat s ročním rozpočtem OSN. Zisky, které obchod s drogami přináší, zaplatí kohokoliv. Navíc jsou tak lákavé a natolik neprůhledné, ž e svádě jí nejrůzně jš í diktátory a š éfy podivných rež imů na celém svě tě (Castrova Kuba budiž příkladem). O tom, co zisky narkomafií dokáž ou a kam až můž e sahat bezmoc represních orgánů, svě dčí dva příklady z posledních let. Občanská válka v Kolumbii. Boj proti medellínskému kartelu není totiž ničím jiným než občanskou válkou. Druhým příkladem, kam až můž e "war on drugs" vést, je Noriegův případ. Zde š lo o válku, která byla proti drogám dovedena až do podoby skutečné války mezi dvě ma státy. Represe proti drogám má v sobě dalš í velké nebezpečí. Obrovské množ ství nekontrolovatelně vydě laných peně z, jimiž drogové kartely disponují, se musí ně kde promýt. Dochází pak k nutnému spojení "š pinavých", "drogových" peně z s obchodem a politikou. Výsledky takového prorůstání jsou otřesné a vedou k degeneraci demokratických systémů na celém svě tě .


Vedlejš í produkty represe Za základní úspě ch celosvě tové represívní zkuš enosti zatím můž eme považ ovat předevš ím obrovský nárůst konzumace drog. Represe totiž ž ene (jak jsem ukázal výš e) ceny drog do závratné výš ky. Proto narůstá tlak ze strany výrobců na rozš íření poptá vky. Od oně ch pově stných dealerů, kteří nabízejí drogy zabudované do bonbónů dě tem před š kolou, přes periodický umě lý nedostatek mě kkých drog na trhu (dealer pak nabízí heroin s tím, ž e tentokrát trávu nemá), jenž vyvolá poptá vku po draž š ích tvrdých drogách, až po neúnosné ředě ní prodávaných drog. Drogy pronikají prostřednictvím dealerů do vš ech oblastí ž ivota i mezi skupiny, které jim nikdy neholdovaly. Kromě tlaku na zvyš ování poptávky vede k nárůstu konzumace drog paradoxně i to, ž e jde o zakázanou, a proto lá kavou vě c. Dalš ím úspě chem represe je skutečnost, ž e nejsou peníze na léčení závislých, preventivní programy a učení "ž ivota s drogou". Veš keré prostředky na "war on drugs" totiž pohltí represní aparát a spotřebuje je na provoz policejních stanic, soudů, vě znic a dalš ích humánních zařízení. Například ve Spojených státech amerických je v současné době poprvé v historii víc než milión vě zňů. Kaž dý čtvrtý černý Američan je v kriminále v souvislosti s drogami... Přitom peníze na kvalitní léčbu a kvalitní prevenci nejsou, chybě jí prostředky na vzdě lávání dě tí a mlá dež e. Občané, jejichž profesní zařazení ně jak souvisí s represí, zato prož ívají konjunkturu. Nezanedbatelným úspě chem represe jsou zdravotní dopady na konzumenty a závislé toxikomany. V ně kterých rigidně zaslepených zemích (např. USA) je protidrogová hysterie natolik vybičovaná, ž e v prodeji nejsou ani sterilní injekční stříkačky na jedno použ ití. Jejich prodej nabo distribuce jsou tam dokonce trestné. Přesto, ž e v této zemi by díky masovému rozš íření AIDS nezasvě cený předpokládal alespoň trochu pragmatický přístup, realita předčí vš echno očekávání. Nedá vno byli souzeni dva aktivisté Transnacioná lní radiká lní strany právě za to, ž e rozdá vali injekční stříkačky... Přitom š íření viru HIV díky společnému už ívání stříkačky, a předevš ím jehly vě tš ím počtem narkomanů je notoricky známé, proká zané a rozš ířené. Kromě zdravotních důsledků spojených s AIDS existuje nespočet případů předávkování neznámou drogou vysoké koncentrace nebo trvalého poš kození zdraví, či dokonce úmrtí následkem použ ití š patné, brutálně či amatérsky ředě né drogy. To vš e jde na vrub prohibice a represe. Případy úmrtí po konzumaci bě ž ně zakoupeného alkoholu - úmrtí způsobeného přímě sí jedovatého methanolu - jsou zcela raritní. Prohibice a represe vš ak zahnaly obchod s drogami do průchodů, na zá chodky či do pochybných doupat. To vš e napomáhá okrádání zákazníka, prodeji vš elijak pančovaných a jedovatých drog. Nelze si představit, ž e by se situace opakovala tehdy, když jsou drogy prodá vány státem a řádně okolková ny - s udáním původu a koncentrace. Neposledním důsledkem je růst totality. Totá lní represe - a v USA nejde o nic jiného než o totální válku, absolutní represi - je mož ná jenom proti totálnímu nepříteli. V ž ivotě člově ka nebo společnosti ale nic absolutního není. Proto prezentace drog jako absolutního zla, absolutního negativa či absolutního nepřítele vede nutně k deformacím a růstu totality ve


společnosti. Uznáme-li absolutního nepřítele, pak musíme uznat, ž e v boji proti ně mu jsou povoleny absolutně vš echny prostředky. Odposlechy, bití a mučení zatčených, sledování lidí, naruš ování jejich soukromí, domovní prohlídky, donáš ení, udavačství, vydrž ování nákladné a vš eobjímající sítě konfidentů. Vě ci, které důvě rně známe z nedá vné minulosti, proš pikované sítí š piclů až do úrovně domovních důvě rníků.

Konečné řeš ení Jedinou cestou, jak se celosvě tově s problematikou drog vypořádat, je legalizace. Legalizace úplná je samozřejmě otá zkou budoucnosti - ale částečné legalizační kroky jsou nezbytností dnes a tady. Legalizace by přinesla velmi výrazné zlepš ení ve vš ech oblastech, ve kterých drogy dnes přináš ejí problémy. Předevš ím je to kriminalita. Narkomafie celého svě ta by zkrachovaly nebo by přeš ly na paš ová ní, výrobu a prodej ž výkaček. Výrobu drog by totiž mě l pod kontrolou stát - buď jako státní monopol, nebo by mě l pravomoc výrobce kontrolovat a zdaňovat. Do distribuce by pak š ly drogy řádně balené, ve státem garantované kvalitě a řádně zdaně né - tvrdě . Konkurovat by jim mohl leda výrobce, jenž by vyrá bě l načerno a prodával nezdaně né, tedy levně jš í drogy. Proti daňovým únikům vš ak mají vyspě lé stá ty neobyčejně dobře vypracované obranné mechanismy. Koneckonců, slavný gangster z období americké prohibice (!) alkoholu, Al Capone, skončil za mříž emi kvůli neplacení daní, a ne kvůli násilným či protiprohibičním zločinům. Prakticky by vymizel trh s drogou vyrábě nou ně kde pokoutně , načerno či s drogou míchanou a znečistě nou. Podobný trh sice můž e být zajímavý pro zlodě jíčky a malé ryby, ale to nejsou zločinci, kteří by sytili dneš ní drogovou kriminalitu více než jedním procentem jejího objemu. Pro organizované narkomafie je podobný obchod nezajímavý. Jednak přináš í nesrovnatelně niž š í zisky, za druhé je zamě řen na velmi malou a specifickou skupinu zákazníků. Proto je nezajímavý. Kriminalita spojená s obstaráváním prostředků na drogy by poklesla ješ tě mnohem nápadně ji. Nejen o tolik procent, o kolik by byly stá tně distribuované a zdaně né drogy levně jš í, než jsou dnes. Dneš ní ceny totiž prakticky nikomu neumož ňují, aby svůj návyk saturoval pomocí legálně získaných prostředků. V případě řádově niž š ích cen drog by byly pouze finančně náročným koníčkem, a ne sociální sebevraž dou. Moc narkomafie by samozřejmě legalizaci rovně ž nepřež ila. Organizovaný zločin by si musel hledat jinou oblast působnosti - a je tě ž ké si představit, ž e by podobnou, stejně výnosnou naš el. Zdravotní důsledky konzumace drog by se dostaly na úroveň zdravotních důsledků konzumace alkoholu a tabáku - prakticky by vymizely případy otrav a poš kození zdraví po dávce nečisté, pančované drogy. A stejně tak by se sníž ilo procento narkomanů, kteří jsou nemocní AIDS.


Předevš ím by vš ak zmizel onen dnes vztyčený prst hrozby nové totality. Policie a represní aparát stá tu by ztratily onoho absolutního nepřítele a zase by musely dodrž ovat civilizované zákony.

Drug free society V současné době pravdě podobně není mož né hned a bez přípravy legalizovat vš echny drogy a zavést je do bě ž ného prodeje. Společnost na to zatím není připravena. Zcela zásadní přínos ke konečnému cíli - sníž ení spotřeby drog, a předevš ím počtu závislých osob - by vš ak přinesla okamž itá regulace marihuany. Je dostatečně přesvě dčivě proká záno, ž e marihuana je méně toxická a méně š kodlivá než alkohol. Přesto dochází k jejímu zakazová ní. Okamž itá legalizace a zahájení volného prodeje (při dodrž ení minimá lní vě kové hranice zákazníka) by mě ly následující efekt: 1. Výrazně by poklesl počet osob, jež zkusí tvrdou drogu. První expozice bývá totiž velice často motivována zvě davostí. Tato zvě davost vš ak obvykle není cílená. Není zamě řena na heroin, kokain či marihuanu, ale na drogu. Ve velkém množ ství případů je proto uspokojena jakoukoliv drogou - a represe nerozliš uje mezi prakticky neš kodnou trávou a vysoce toxickým pervitinem. Proto je pravdě podobnost, ž e tou první drogou bude tráva, stejná , jako ž e jí bude heroin. 2. Výrazně by poklesl počet osob, jež přijdou do styku s dealerem tvrdých drog, osobou, která je schopna ně jakou tvrdou drogu opatřit. I dnes se totiž mnozí ze začátku bojí zkusit ně co jiného než marihuanu. Jejich dodavatel vš ak s velkou pravdě podobností po čase řekne "Trávu nemám, zkus tohle," a prakticky konzumentovi vnutí tvrdou drogu. Ke styku s podobnými jedinci by proto docházelo mnohem řidčeji než dnes, kdy se s dealerem tvrdých drog dostává do styku i člově k, který chce nakoupit jen trávu nebo haš iš . 3. Výrazně by poklesl počet osob, jež chtě jí drogu zkusit jenom proto, ž e je zakázaná. O merihuaně je v obecném pově domí fixová na představa, ž e je drogou (tato představa je samozřejmě sprá vná). Bude-li obecně dostupná, přestanou být drogy lákávé jako dnes - ztratí velkou část svého nimbu čehosi rajského a zakázaného. 4. Konečně by stát mě l dost peně z na financování léčeben a osvě tově preventivních programů. Z prostředků, které se dnes vynakládají na represi trávy, by mohly být placeny desítky léčeben a stovky přednáš ek, besed a osvě tových pořadů. Podobně by se mohly financovat i výzkumy, které by hledaly odpově ď na otázku, jak ž ít ve společnosti s drogami (veš keré hledání cesty, jak vytvořit společnost bez drog, totiž selhaly). Myš lenka je to zdánlivě utopická - represe marihuany samozřejmě nestojí tolik peně z. Je to pravda - ale prostředky uš etřené na represi by uvedenou činnost ž ivily jen částečně . Rozhodující zdroj financí na uvedenou činnost by tvořily prostředky získané zdaně ním drog prodávaných státem. Vyvrátila by se tak ona základní námitka zastá nců represe - "drogy se nemohou legalizovat


proto, ž e léčbu narkomanů nakonec platíme my, daňoví poplatníci". V situaci, kdy léčbu narkomanů platí sami konzumenti trávy prostřednictvím zdaně ní drog, padá i tato v podstatě rozumná námitka. Proti zdaně ní prodávané trávy jde argumentovat následovně : Zdaně ní vyž ene ceny do takové výš ky, ž e tato droga bude stejně drahá jako dnes. Je to nesmysl. I jen jediné procento zisku, který má dneš ní narkomafie, by stačilo zaplatit neslýchaně rozsáhlou osvě tovou kampaň a provoz stovek léčebných zařízení na celém svě tě .

NA ZDRAVÍ!

V této kapitole se čtenář dozví, ž e na marihuanu se obvykle neumírá. Ale ž e nám dá pořádně zahulit. I zdravotně .

Názory, ž e cannabis je neš kodná , se mohou opírat o zkuš enosti s už itím malých dávek. Pak jde o prostý, byťi š kodlivý omyl. Nemusí vš ak vůbec jít o skutečné ná zory, nýbrž o míně ní lidí, kteří chtě jí drogu sami už ívat a jejichž myš lení je tímto přáním nepříznivě ovlivně no a zkresleno (tzv. katatymní myš lení). Eduard Urban, Toxikomanie

Je velice snadné polemizovat s knihou, která byla napsána před čtvrtstoletím. Ale pan doktor Urban - můj bývalý učitel - mi tento podraz jistě promine. Stejně jako já promíjím jemu názor, ž e trestně postiž itelné by mě lo být už nabytí drogy... S jeho názory (a nejen jeho, ale


vš ech, kteří dě lají z trá vy smrtící jed) polemizovat budu. Stejně tak budu napadat nedovzdě lané amatéry, kteří tvrdí, ž e kouření trávy je naprosto nezávadná zálež itost, jež nemůž e poš kodit zdraví.

Dovnitř! Předevš ím si musíme ujasnit, co je to š kodlivost a co je š kodlivost zdravotní. Bohuž el se definicí dostaneme daleko za hranice tohoto spisku. Škodlivost se velice úzce váž e k pojmu norma, normalita. A je samozřejmé, ž e se u tohoto slova filozofové a psychologové neshodli na jednoznačném výkladu. Normality existuje mnoho typů, mnoho kategorií. Jmenujme jenom jako ukázku. Normalita prostě selská, socialistická, případně pak statistická. Normální je to, co dě lá vě tš ina. Nenormá lní je to, co dě lá jenom zanedbatelný vzorek populace (jak zanedbatelný, určuje konvence). Podle statistické normy je samozřejmě nenormální Michael Kocáb (je moc bohatý a slavný), Albert Einstein (byl moc chytrý), Václav Havel (je moc velký humanista) a Václav Klaus (moc mluví o peně zích). Naopak normální je občan, který občas zahne manž elce, má nadváhu, pije tři piva denně , kouká na televizi, v zimě má chřipku a v obýváku sedací soupravu. Marihuana sice bude podle této normy za chvíli "normální", tedy neš kodlivá (podobně jako dnes pivečko), ale - s přihlédnutím ke stupiditě statistické normy - to nic neříká. Norma funkční. Normální je to, co umož ňuje systému - organismu, člově ku, osobnosti optimálně fungovat a dosahovat cíle. Bude-li cílem vydě lat co nejvíc peně z, abychom si mohli koupit co nejvíce vozů Porsche, není jakákoliv činnost, která smě řuje k ně čemu jinému, normální. Ani kouření trávy (ztrácí se spousta času, který mohl být využ it k vydě lává ní peně z). Z tohoto hlediska je tedy tráva jednoznačně š kodlivá. Dáme-li si ovš em za jediný cíl ž ivota a existence nalezení určité vnitřní rovnová hy, smíření se svě tem i se sebou samým, není nic lepřího než tráva. Beznadě jně nenormá lní jsou potom jedinci, kteří ji odmítají. Podle sociální normy - to se nedě lá (respektive nikdo nevykřikuje, ž e to dě lá, i když to dě lá skoro kaž dý) je kouření marihuany normá lní (alespoň mezi mladými - zkuš enost má už vě tš ina populace včetně amerického prazidenta). Krajně nenormální je ovš em k ně čemu tak hanebnému, jako zkuš enost s trávou, se přiznat. Škodlivost trávy je tedy tě ž ké ně jak jednoznačně a jednomyslně deklarovat. Z devadesáti devíti procent závisí na ž ebříčku hodnot a sociálních konvencí. A podobně je to bohuž el i s takzvanou zdravotní závadností. Je samozřejmé, ž e naš e plíce nemají ž á dnou velkou radost z vdechovaného kouře. Kromě THC a dalš ích účinných látek vdechujeme totiž kvanta svinstva s nesporně karcinogenními účinky. Dehtem počínaje až po alkaloid, který bude izolován teprve v roce 1999 (ve vš í skromnosti upozorňuji jeho objevitele, ž e by bylo přinejmenš ím sluš né tuto lá tku nazvat po mně ). Ve srovná ní se stavem, v jakém bychom mě li organismus jakož to totální nekuřáci, vypadá tě lo občasného kuřáka trávy jako severočeská uhelná pánev. Tráva š kodí!


Vezmeme-li ovš em skupinu kuřá ků marihuany, kteří denně vykouří jednoho jointa, a porovnáme-li jejich zdravotní stav se zdravíčkem skupiny kuřáků cigaret (dvě krabičky denně ), dostaneme překvapující výsledek: Tráva neš kodí! Jednoduš e řečeno: Látky, které se do tě la konzumenta dostávají při už ívání marihuany nebo haš iš e, samozřejmě š kodlivé jsou. Vedle kýž ených účinků THC (kvůli nimž vůbec vynakládá me ně jaké úsilí na konzumaci) se z trá vy uvolňuje spousta jedů, které poš kozují organismus aťuž ihned, nebo po letech. Zdravotní optimum je samozřejmě naprosté odmítání marihuany. Do tě la se nám denně ovš em dostá vá nesmírné kvantum látek. Škodlivých. Jsou ve vš em, aspirinem počínaje a mlékem konče. Zdravotní optimum - nepřijímat vůbec nic š kodlivého bychom proto vydrž eli ž iví nejvýš e tři dny. A ve srovnání s jinými lá tkami, kterým se společnost nebrání, nebo je dokonce propaguje, je marihuana mnohem méně š kodlivá. Ze vš ech bě ž ně už ívaných drog je pravdě podobně zdravotně nejméně zá vadná. Daleko horš í účinky konzumace - a nemusí se jednat jen o konzumaci chronickou - dává tabák. Droga, na kterou vidíme reklamu na kaž dém rohu a již si můž eme koupit kdekoliv a kdykoliv. Alkohol, vě rný to oblbovák Evropy, vede k tak tragickým koncům, ž e tráva můž e zelenat závistí. V tomto tvrzení není obsaž eno jen moje zbož né přá ní (promiňte, doktore Urbane), ale i nezáž ivná četba spisu ně meckého soudu, který před ně kolika lety oficiálně uznal marihuanu jako drogu méně š kodlivou lidskému zdraví než alkohol. Zdravotní důsledky konzumace trávy bezesporu jsou. Chce-li ně kdo ovš em napadat její kouření z tě chto pozic, musí se (pokud není konjunkturá lní š arlatán, pokrytec nebo hlupák) nejdříve soustředit na tučnou vepřovou, pivečko, cigárka, ká vičku, cukrátka, sůl a mnoho dalš ích dobrůtek. Až vymýtí jejich pož ívá ní, smeknu před ním a v boji proti trávě mu rá d pomohu.

Co nás čeká Klinické příznaky chronického kouření marihuany nebo haš iš e tvoří nejednoznačný obrázek. Kaž dopádně se ale můž eme připravit na následující somatické potíž e, které nám můž e tráva přinést (upozorňuji, ž e se nejedná jenom o následky dlouholetého a chronického kouření. Negativa mohou přijít nepříjemně brzy.) Předevš ím se jedná o choroby dýchacího traktu. Je samozřejmě otazné, nakolik se jedná o následky konzumace marihuany a nakolik by tyto následky přineslo blaž ené pokuřování bukového listí nebo obsahu starých slamníků. To ale nechme teoretikům a vě dcům - tráva se vě tš inou kouří a pro nás je důlež ité, s čím můž eme počítat. Chronické záně ty sliznic dýchacího traktu. Průduš ek, hrtanu, hltanu. Ranní, typicky kuřá cký kaš el. Sníž enou odolnost na infekční onemocně ní horních cest dýchacích. Subjektivně nepříjemné prož itky duš ení, dechové nedostatečnosti, sny s nočními můrami způsobené duš ením ve spánku. Mnohem menš í námahu budeme - jako častí kuřáci marihuany - mít s chytáním zápalu plic či záně tu průduš ek. A při opravdu důkladném denním kouření získáme před marihuanovými abstinenty obrovskou výhodu. Velice snadno pozná me, zda ně kdo z lidí


v naš em okolí má tuberkulózu. Jakož to pořádní vyhulenci ji totiž velmi rychle chytneme. Příznaky působí velice banálním dojmem. Nenechte se ovš em mýlit - ve skutečnosti jsou nepříjemně jš í než na papíře. Pokud pochybujete, najdě te ve svém okolí osobu, která ně kolik let kouří alespoň čtyřicet startek denně . A popovídejte si. Její somatické příznaky jsou totiž velice, velice podobné... Z dalš ích travních radostí můž eme ješ tě mluvit o riziku obezity u disponovaných jedinců. Po intoxikaci THC se totiž - samozřejmě v závislosti na dávce, periodicitě intoxikace a psychickém stavu - dostavuje obrovský hlad. Dobře zkouřená osoba dokáž e zdevastovat lednici jak tajfun. Pokud je tento příznak intoxikace u ně koho typický a pokud tento člově k kouří trávu denně , má obrovskou š anci skončit nejen jako feťák, ale i jako tlusťoch. Dalš í nepříznivé zdravotní účinky nejsou dostatečně prokázá ny. Často se mluví o genetickém poš kození, které častá konzumace trávy vyvolává. Nevidě l jsem vš ak ani jeden výzkum, jenž by ně co podobného dokázal zcela spolehlivě . Zdrcující vě tš ina lidí, kteří slouž í jako objekty podobných výzkumů, totiž není kuřáky trávy, ale obecnými toxikofily - jednoduš e řečeno, mají zkuš enosti s velkou š kálou nejrůzně jš ích drog. Proto i genetické změ ny, jež u nich byly neoddiskutovatelně proká zány, nespadají jednoznačně na vrub trávy, ale mohou být způsobeny jinými faktory, případně kombinací trávy s dalš ími chemickými látkami. Podobně se tvrdí, ž e THC díky své částečné chemické podobě s ž enskými hormony způsobuje růst prsů. Rovně ž to není prokázáno a ze své osobní zkuš enosti mohu říct, ž e u muž ů a bohuž el ani u ž en kuřaček jsem se s podobným účinkem nesetkal.

Absťák Velice oblíbeným laickým kritériem při třídě ní drog bývá přítomnost či nepřítomnost odvykacího syndromu - absťáku. Podle ně j se laicky dokonce dě lí drogová závislost na psychickou a fyzickou. Kritériem je zde svoboda volby - člově k s fyzickou závislostí si prostě vzít dalš í dávku musí, protož e je mu bez ní zle, v extrémních případech dokonce můž e zemřít. Psychická zá vislost se obvykle charakterizuje tak, ž e si člově k drogu bere proto, ž e chce, má na ni chuť. Jednoduchost podobného členě ní je varovná a lze říct, ž e nefunguje. Hranice psychické a fyzické závislosti jsou mnohem méně ostré, plynule v sebe přecházejí a důsledně je můž eme stanovit snad jen u heroinu a dalš ích opiátů. Kritéria zde budou pomě rně tvrdá - ale zato dobře ově řitelná . Osoba, která má skutečnou silnou fyzickou závislost na opiátech v případě , ž e nedostane dalš í dá vku drogy, umírá. Podobné extrémy samozřejmě u trávy nejsou. Dokonce můž eme říct, ž e marihuana ani haš iš nevyvolávají fyzickou zá vislost v tom smyslu, v jakém je obvykle definována. Konzumentovi nebývá po vystřízlivě ní z intoxikace zle, tvrzení doktora Urbana, ž e "ně kdy ješ tě před usnutím po intoxikaci přejde dobrá nálada v plá č, ně kdy se pláčs kocovinou dostavuje po probuzení", je nesmyslné. Obvyklé příznaky po vystřízlivě ní (aťuž se jedná o vystřízlivě ní bdě lé, nebo vystřízlivě ní po spánku) jsou velice lehké, až nulové. Lehká bolest hlavy, sucho v ústech, případně únava a rozmrzelost. Tyto příznaky vš ak nepřichá zejí pravidelně a občasným kuřákům se vyhýbají - podobně jako nevolnost při intoxikaci. Samozřejmě naprosto odliš ná situace nastává v momentě , když nezodpově dný nebo neinformovaný kuřák míchá trávu s alkoholem. Pak mohou být důsledky opravdu tristní, často už při kouření jointa můž e takový


labuž ník skončit jako cestující zámořského parníku při vlnobití. Nesporný negativní účinek má marihuana na kvalitu spánku. Večírky alespoň ně kteří občané končí tím, ž e jdou spát. Stejně jako u alkoholu vyž aduje organismus i po trávě delš í spá nek. Spontánní probuzení - jak mám odpozorováno, údaj nemá samozřejmě ž ádnou vě deckou hodnotu - přichází po deseti až jedenácti hodinách spánku, zatímco u střízlivého usínání o ně kolik hodin dřív. Když je spáčprobuzen dřív, pociťuje nelibé symptomy popsané výš e a jeho aktivita je ně kolik hodin utlumená. Klasický absťák (pozor, tento termín bývá spojován jen s drogami, ale i po obecně tolerovaném alkoholu mohou přijít absťáky nebývalé intenzity, kdy postiž ený dlouhé hodiny lež í v propocené posteli, třese se úzkostí a touha po skleničce, která jeho politováníhodný stav napraví, je jediné, na co můž e myslet) se po trá vě nedostavuje. Připouš tím myš lenky na dalš ího jointa, chuťdát si trávu, ale rozhodně ne hrůzu odvykacího syndromu. Chuťna dalš í přídě l marihuany ovš em mnohem spíš spadá do následující kategorie.

Psychická závislost Psychická závislost je jeden z nejmě kčích pojmů, které v souvislosti s drogou vůbec existují. Není jasné, co znamená, kaž dý autor, který se problematikou zabývá, pod tímto pojmem rozumí ně co trochu odliš ného. Nejsou ostré hranice mezi konzumací z labuž nictví, konzumací přílež itostnou - zvykovou, spojenou s určitou situací nebo prostředím, konzumací spojenou s psychickou závislostí, konzumací z určité "společenské nutnosti" a fyzickým návykem. Proto se pokusíme jednotlivé typy konzumace rámcově vymezit a do tě chto mantinelů onen "psychický návyk" na trávu zařadit. Labuž ník je člově k, který má hodně rád, když je mu dobře, a snaž í se proto poznávat nové a nové příjemnosti. A tak se dříve nebo pozdě ji dostává i k trávě , jejíž účinky jsou alespoň srovnatelné s příjemnostmi, jež poskytují tyčinky Mars nebo Tchibo le café. Labuž ník si jointa dá, když má chuťna prá vě ten pož itek, který mu tráva dá. Nic ho nenutí k tomu, aby si dal právě trávu - druhý den si můž e naordinovat například palačinky s ananasem, zatímco o týden pozdě ji blondýnku 90-60-90. Už ívá svobodně radosti ž ivota. Poně kud hůř je na tom konzument přílež itostný. Ten si z mnoha radostí, které ž ivot poskytuje, jako optimální zvolil právě trávu. Otázkou je proč- ale tím se zabývám jinde. Kaž dopádně si tento typ konzumenta dopřeje jointa častě ji než vanilkový rohlíček. Velice obvyklá je konzumace spojená s určitou společenskou situací - to je ostatně typické pro vě tš inu drog, jež "nevyřazují z provozu" a jsou více nebo méně tolerovány společností. Bě ž ný konzument alkoholu si obvykle nedá vá panáka ráno, tě sně po probuzení, ale s přítelkyní na ně j chodí velice často. Tak je to i s trávou - můž e doprovázet návš tě vu koncertu, kde zintenzívní prož itek hudby, můž e fungovat jako součást milostné předehry, můž e být považ ována za optimá lní prostředek, když chce člově k trochu popařit. Podobná konzumace obvykle nečiní naprosto ž ádné potíž e a stává se stejně neš kodnou a příjemnou součástí ž ivota, jako když jdeme s dívkou před jejím svedením na večeři. Za naprosto zhoubný a potupný typ konzumace považ uji situaci, kdy si konzument dá trá vu,


"aby se neřeklo". To se ovš em vztahuje i na jiné drogy, ale i činnosti. Je nedůstojné člově ka, aby do sebe lil chlast jenom proto, ž e je určité datum, aby kouřil marihuanu jen proto, ž e ji momentálně v místnosti kouří vš ichni, nebo aby rozesílal novoročenky jen proto, ž e se to patří. Jde o podlehnutí sociální konvenci, která je trapná, zhoubná a potlačuje individualitu. Chraňme se jí! A nejen u drog! Vyčlenili jsme tedy typy konzumace, jež podle mého názoru pod onen implicitně pejorativní termín "psychická závislost" nepatří. Psychická zá vislost musí být spojena s ně čím negativním, s ně čím, co vede ke š patným koncům. A u trá vy nesporně existuje. Velice dobrá analogie tady existuje v oblasti, již zná kaž dý člově k - i ten, který se nikdy nesetkal s drogou. Jde o onanii. Na ní samé není samozřejmě nic š patného (pokud se nejedná o onanii z nouze, pak je to trochu smutné). Nevede ke zblbě losti, nechátrá po ní organismus, a dokonce z ní nejsou ani chlupaté dlaně . Naopak - jde o velice příjemnou aktivitu. V momentě , kdy ovš em přechází do stadia onanismu, tedy chronické onanie, se z ní stá vá metla. Pro člově ka mizí celý svě t a redukuje se na jeho ruku, přísluš ný pohlavní orgán a koupelnu. Není schopen myslet na nic jiného, mluvit o ničem jiném a nakonec ani nic jiného nedě lá. Jeho ž ivot se katastroficky zúž il a on je vlastně omezený mrzáček. S trá vou je to zcela stejné. Psychická závislost na trávě je takový stav, kdy pro jedince ztratí půvab vš e, co se jí ně jak netýká. Nemám tím na mysli situaci, kdy je ně kdo váš nivým pě stitelem trá vy, shání si nedostupnou literaturu a speciální hnojiva, aby ten jeho model byl zcela š pičkový. Psychická závislost nastává tehdy, když člově k ztrácí zá jem o vš e jiné, než je konzumace marihuany. Maximálně k jejímu rozvoji přispívá uzavření se do společnosti, kterou kromě trávy nic jiného nespojuje, nebo kouření bez ohledu na situaci. Kouření z nudy, z nedostatku jiné činnosti, z pocitu, ž e člově k neví, co se sebou. Taková psychická závislost je samozřejmě patologická a zhoubná. Vě řím, ž e odpůrci legalizace a zásadní odmítači trá vy právě zajásali a ž e se začne objevovat tvrzení: "I ti, kteří marihuanu obhajují, připouš tě jí, ž e ble ble ble..." Samozřejmě nesmyslně . Podobný návyk totiž vytváří nejen marihuana, ale i televize, ž enské časopisy, obsedantní péče o rodinu, fixace na peníze a spousta dalš ích, velice tolerovaných, či dokonce propagovaných a uznávaných jevů. Psychická zá vislost se můž e vytvořit na vš e, co přináš í ně jaký libý prož itek. A negativní je vž dy - omezuje totiž mož nost volby.

Dávky Dalš í, nejen mezi laiky oblíbené kritérium, zda ně co je, nebo není droga, bývá nutnost zvyš ovat přijímané dávky. Překvapující je, ž e sice nikdo z "odborníků" netvrdí, ž e by LSD nebylo drogou, ale zároveň si nikdo z nich nedovolí prohlásit, ž e je u ně j třeba výrazně zvyš ovat dá vky. Už z toho je vidě t mě kkost naš eho kritéria. Je ale obvyklé, budeme se proto vě novat i jemu. Marihuana podobný vývoj - nutnost zvyš ovat dávky vpravené do tě la, aby se dosá hlo ž ádoucího účinku - nemá . Je sice pravda, ž e zaslouž ilí a zkuš ení kuřáci trávy spotřebují víc než začátečníci, nejde ovš em o zvyš ování dávek, ale o prodluž ování účinku. Začínající kuřák je po jednom jointu stejně , nebo dokonce méně zhulený než ostřílený veterán. Veterán vš ak po dvou hodinách neusne nebo nejde povídat kamará dům, ž e mě l poprvé v ž ivotě trávu, ale


ubalí si dalš ího jointa. Tráva má na rozdíl od ostatních drog spíš e opačnou křivku. Čím vě tš í zkuš enosti s ní, tím menš í množ ství je třeba k dosaž ení pož adovaného stavu mysli. Z vlastní zkuš enosti vím, ž e před deseti lety, kdy jsem sbíral své první zkuš enosti, byla vě tš ina modelů slabá a neúčinná. Skoro kaž dý mi nabízel seno. Dnes, kdy si na nedostatek travních záž itků nemohu stě ž ovat, jsou naopak modely, se kterými přicházím do styku, mimořádně kvalitní. Po dvou práskách začínám ve zdi sledovat svůj soukromý televizor. Dokonce jsem zaž il absurdní, skoro neuvě řitelnou historku, kdy jsem si zapálil jointa na návš tě vě u svého přítele, zaslouž ilého feťáka. On sám si nedal - nevím už přesně proč, snad mě l ješ tě ten den ně jaké jednání. Po chvíli utě š ené konzumace, kdy jsem si v klidu halucinoval, mi přítel nabídl kávu. Neodmítl jsem. Po půl hodině , kdy se nevracel z kuchyně , mi to začalo být podezřelé a š el jsem zkontrolovat stav. Můj přítel bezradně stál nad elektrickým sporákem, v levé ruce drž el krabičku od zápalek a před ním lež ela hromádka vypálených sirek. Půl hodiny se totiž marně pokouš el na elektrickém sporáku zapálit oheň. Nejedná se o člově ka, který by byl dementní, roztrž itý nebo "mimo". Jenom mu - díky dlouholetým zkuš enostem - stačila přítomnost kuřáka a vůně marihuany ve vzduchu, aby se dostal do stavu totální zhulenosti.

V přechodu Dalš ím obvyklým argumentem, jímž lékaři a jiní odborníci na lidské tě lo utloukají snahy o legalizaci marihuany, je tvrzení, ž e tráva funguje jako iniciační droga. Tvrdí se, ž e kouření marihuany vede k přechodu na jiné, tvrdé a skutečně nebezpečné drogy. Neexistuje lékařský výzkum, který by podobné tvrzení jednoznačně prokázal. Naopak, poslední výsledky holandských badatelů toto tvrzení vyvracejí. Na základě osobních zkuš eností vš ak tvrdím, ž e nejde o úplný nesmysl. Nejedná se ovš em o přechod zákonitý, nebo dokonce o přechod vyvolaný ně jakým působením na fyziologii organismu. Jde o přechod vyvolaný sociálními tlaky a neinformovaností. Kolem drog panuje účelové informační vakuum. Pokud se (s výjimkou ně kterých periodik, která ovš em vznikla až po listopadu 1989) o drogách ně jaké informace objeví, jde vě tš inou o lž i, nebo alespoň o částečnou mystifikaci. Mnohým drogám se připisují naprosto ďábelské účinky, démonizuje se marihuana a laik - příš tí konzument - si pomalu, ale jistě vkládá do hlavy informace o tom, ž e jediný joint jej připraví o počestnost, potenci, přičinlivost a psychickou rovnová hu. Publikované údaje nedě lají rozdíl mezi jednotlivými drogami, dávkováním, způsobem aplikace a častostí konzumace. Vš e há zejí do jednoho pytle. Tvrzení (které se stá le ješ tě objevuje), ž e jeden joint můž e z člově ka udě lat závislého narkomana, už vyrobilo víc skutečných narkomanů než vš ichni českoslovenš tí dealeři dohromady. V současnosti, kdy rozhodně než ijeme ve společnosti bez drog, si totiž můž e prakticky kaž dý podobná nesmyslná tvrzení ově řit na sobě . A najednou pozná, ž e se stal obě tí lž i. Přestává vě řit informacím o drogách, bere je vš echny jako propagandu a bez jakýchkoliv zábran si pak intravenózně aplikuje velkou dávku heroinu. Nemůž e se mu přece nic stát - o heroinu četl to samé co o jiných drogách. Haš iš vyzkouš el bez nejmenš ích následků, takž e mu neublíž í ani tohle. V pitevně se pak nestačí divit, ž e tentokrát populární článek nelhal. Na předávkování heroinem se totiž opravdu umřít dá.


Jde o podobný mechanismus, který způsobuje u tolika naš ich spoluobčanů š ok z trž ní reality. V uplynulých letech jsme mě li mož nost v libovolném masmédiu slyš et, co je to ten kapitalismus za hrůzu. Zá stupy hladových nezamě stnaných se střídaly s hrozbou touhy po svě tovládě a vykořisťováním ubohého dě lnictva. V zástupu lž í pak naprosto zapadly i skutečnosti daný systém doprovázející a z nichž nikdo radost nemá - třeba kriminalita. Náš občan je jimi proto dnes překvapen, přestož e je mě l mož nost poznat. Byly ale dobře schovány v balastu lž í. Konzumace marihuany skutečně můž e vést ke konzumaci tvrdých drog - ale jen díky tomu, ž e společnost bere drogu jako drogu a prezentuje je stejně . Bariéra bránící člově ku píchnout si heroin nebo pervitin je proto u kuřáků marihuany sníž ena. Oni přece drogy už berou... Marihuana skutečně můž e být vstupní branou pro tvrdé drogy - ale jen díky lž ím propagandistů.

Sociální důsledky psychické závislosti Zcela zá mě rně nechci mluvit o sociálních důsledcích kouření marihuany jako takové, ale jen o důsledcích závislosti na ní. Tvrdím totiž , ž e konzumace trávy nemá ž ádný nepříznivý sociální dopad - spíš e je ve svých důsledcích příznivá pro rozvoj společensky uzná vaných a nedostatkových hodnot, jako je tolerance nebo schopnost empatie. Psychický ná vyk můž e ovš em vést k tomu, ž e se pro člově ka nestane modem vivendi bytí s trávou, ale bytí pro trávu. A to samozřejmě - jako ž ivot pro kaž dý ideá l - vede k zanedbávání vš eho ostatního. V krajních důsledcích až k rezignaci na jakékoliv seberozvíjení a sebepřekonávání, které není bezprostředně spjato s kouřením marihuany. V takovém případě dostává poznávání reality pomocí trávy zcela prvořadý smysl a veš keré ostatní cesty mizí. Člově k, jehož už nezajímá nic jiného než tráva, nechodí do jiné společnosti než mezi travaře, poslouchá jen "vyhulenou" muziku, mluví prakticky jen o marihuaně ... Důsledky jsou podobné jako propadnutí libovolnému jinému ideálu - aťuž je to fanatická víra, dobročinnost, nebo počítače. Lékaři tvrdí, ž e kouření trávy můž e ovlivnit psychiku následujícím způsobem: pasivita, poruchy pamě ti, chápavosti a intelektu vůbec, v krajních případech demence a schizofrenie. Tyto jevy jsou samozřejmě mnohem méně časté, než tvrdí zastánci prohibice. Nelze vš ak popřít, ž e způsob ž ivota "s trá vou" je skutečně pasívně jš í, pomalejš í a méně výkonný než způsob ž ivota mladého manaž era. Otázkou zůstává, kde je optimum - zda alespoň čá stečné obrácení "dovnitř" není lidsky cenně jš í než naprosto absolutní příklon "ven".

Pozitivní důsledky kouření marihuany (Už vidím, jak prohibicionisté skáčou do stropu.) Marihuana má nepochybně vedle negativních dopadů na lidské bytí a organismus i účinky pozitivní. Mnoho z nich se traduje na úrovni feťáckých pově r, ně které jsou ale prokázá ny natolik seriózním výzkumem, ž e je nepopírají ani fanatici.


Mezi ty "ově řené" účinky patří předevš ím sniž ování nitroočního tlaku. Tedy efekt, který by byl krajně potřebný při léčbě glaukomu, zeleného zákalu. Represionisté ovš em odmítají marihuanu mezi léřivé rostliny (či THC mezi léky) zařadit, a tak zelený zákal ročně přivádí statisíce lidí k oslepnutí. Jinou neoddiskutovatelnou pozitivní stránkou trávy je intervence do psychiky, anxiolytický a antidepresívní účinek. Přesto samozřejmě nesmě jí trávu dostávat ani pacienti s neoperovatelnou rakovinou nebo AIDS. Mezi tradované účinky se řadí předevš ím zkvalitňování imunity. Feťáci jsou skálopevně přesvě dčeni, ž e tráva je spolehlivě chrá ní před častým nachlazením, ale i před AIDS. V případě rýmy jsem tomu ochoten i vě řit. Nepřímý účinek na zdravotní stav má tráva díky tomu, ž e specificky mě ní psychiku svých konzumentů. Mezi kuřáky se vyskytuje značné procento (rozhodně vyš š í, než odpovídá průmě ru populace) vegetariánů a vůbec lidí, dávajících přednost přírodním a ekologicky nezávadným potraviná m. To má pak vliv i na jejich celkový zdravotní stav. Podobně se projeví i částečná nechuťk alkoholu, která je u kuřáků častá. Informovaní kuřáci, pro ně ž sice není tráva jediným smyslem ž ivota, ale i koníčkem, zároveň podle mých zkuš eností odmítají tvrdé a skutečně nebezpečné drogy razantně ji než ostatní populace (předevš ím "pivní"). Mnohem důlež itě jš í jsou ale účinky psychické a sociální. Jak jsem uvedl již výš e, trá va zvyš uje tolerantnost a jistý duchovní rozmě r existence. Mezi kuřáky je vě tš ina lidí se smyslem pro jiné lidské hodnoty, než je hromadě ní peně z, sektorových souprav a panelových obýváků. Nevím, zda byla i u THC objektivně proká zána podobná vlastnost, jakou má LSD - zkuš enost s intoxikací sniž uje u člově ka F-skór. (F-scale je míra rigidity, nepruž nosti a konzervativnosti myš lení, míra "faš izujícího" uvaž ová ní.) Považ uji to vš ak za pravdě podobné. Zhulený člově k totiž díky trávě pochopí vícerozmě rnost reality, existenci více pravd a více svě tů vedle sebe. Jakýkoliv jednoznačný idol, ideál či zásada mu začnou připadat minimá lně prostoduché, vě tš inou vš ak agresívně stupidní. Proto má menš í tendenci podlehnout svodům lá kajícím lidi do tupého, řvoucího a agresívního stáda. Tráva - přes tradované pově ry o brutálních "assasinech", původně "haš aš ínech", konzumentech haš iš e - sniž uje i agresivitu. A - rovně ž v literatuře tradované agresívní chování při intoxikaci - je také jevem zcela raritním. S trávou, ne pro trávu Základní problém - to jest, jak ž ít ve svě tě , kde drogy existují, a naučit se s nimi ž ít odborníci prakticky neřeš í. Nepovaž uji za reálné vytvořit zde spolehlivý návod, jak léta trávu kouřit a nevytvořit si psychický návyk, nestat se jejím otrokem. Jenom ně kolik základních zásad: - nikdy nekouřit bez toho, aby s tím bylo spojeno ješ tě ně co jiného, ně jaká slavnostní, nevš ední přílež itost. Nebrat trá vu jako bě ž nou součást dne; - nikdy neomezit okruh lidí, se kterými se stýká me, výhradně na travaře; - nikdy nekouřit trávu v okamž icích hlubokého smutku nebo osobního neš tě stí;


- nikdy nekouřit o samotě .

Legislativa V této kapitole se čtenář dozví, jak se nenechat zavřít...

Kdo pro jiné přechovává ... Formulace naš eho zá kona je chválabohu pomě rně tolerantní. Ná š trestní zákon netvrdí, ž e by konzumace drog byla trestná. Netvrdí ani, ž e by člově k nemohl pro svoji potřebu drogu přechovávat. Paradoxně ale nejsou stanoveny ž ádné limity, takž e je vlastně obtíž né stíhat i dealera, u kterého se najde ně kolik kilogramů tvrdých drog. Pokud je dostatečně tvrdý a nepovolí... Teoreticky i tunu heroinu můž ete mít pro vlastní potřebu... Tento zákon se bude pravdě podobně brzy mě nit. Ale za existující úpravy stačí kuřákovi marihuany dbát na ná sledující zásady. První a svatou zásadou pro kaž dého, kdo přichází s trávou do styku, budiž : "Neprodáš !"


Drogu nesmíte nikdy nikomu prodat. Za ž á dných okolností, doslova i kdyby na chleba nebylo. Dealer není člově k. Dokonce ani zvíře - zvířata se vzájemně neničí. Dealer je bestie, pro niž by mě ly být vymě řovány ty nejtvrdš í tresty včetně trestu smrti. Pokud chcete uchovat svoji osobu a svě domí čisté, nikdy ž ádnou drogu neprodávejte. S první mincí utrž enou za drogu se definitivně loučíte se sluš nou společností a zařazujete se mezi čuňata. Druhá zásada zní: "Neš ířit!" Je samozřejmé, ž e kaž dý, kdo trá vu má, dá svým kamarádům. Počítá s tím, ž e až sá m mít nebude, dostane i od nich. Důlež ité jsou dvě vě ci: Jednak drž et okruh oně ch kamará dů co nejuž š í. Optimální je, když ž ádní takoví přátelé ani neexistují. Druhý důlež itý moment je následující: Mezi tě mito přá teli by mě li být výhradně lidé, kteří trávu znají, pě stují a často, či dokonce pravidelně kouří. Mě lo by se jednat o lidi podobných zásad, jaké zde popisuji. Pokud totiž dá te takovému člově ku krabičku trávy, prakticky nic neriskujete. Pokud byste dali ně komu, kdo nemá s trávou zkuš enost, rozš iřujete počet lidí v kontaktu s drogou. A to je minimálně nesolidní. Trávu můž ete dá t jen člově ku, pro ně hož není ničím novým. Samozřejmě se budete dostávat do situace, kdy člově k - vám třeba blízký - trávu nezná a chce ji zkusit. Je tě ž ké odmítnout. Ale stejně tě ž ké je pustit vlastní marihuanu z dohledu a nevě dě t, co se s ní dě je. Proto se drž te třetí zásady - můž e vás uš etřit mnoha nepříjemností. Zní: "Zakuř si se mnou!" Chce-li po vás ně kdo nezasvě cený drogu a vy nejste schopni odmítnout, dejte si s ním jointa. Pohlídáte jej, budete mít záruku, ž e to s ním nesekne nebo nezačne vyvádě t. A zároveň si budete jisti, ž e od vás neodnáší drogu, kterou by mohl použ ít ně jakým závadným způsobem. O tom, ž e nabídnout nikdy nesmíte mladému nebo neplnoletému, snad není třeba ani mluvit. Až dosud jsme se drž eli stranou "drogové scény", ž ivota komunity kolem drog. Bude dobré, když se ná m podaří se jí vyhnout i nadále. Čtvrtou zásadou budiž : "Nekoupíš !" Marihuana není droga, jež by vyvolávala fyziologickou závislost nebo absťák. I když máme velkou chuť, je mož né bez ní vydrž et. Jediným vedlejš ím příznakem bude rozmrzelost nebo zklamání - ale jenom na takové úrovni, jako když nesež eneme lístky do divadla. Ne vě tš í. Obchod s drogami - včetně marihuany - je natolik š pinavá, riziková a úpadková zálež itost, ž e je lepš í se mu vyhnout. Nepřijmout ani roli zákazníka. Tím vlastně nepřímo bojujeme proti peklu dneš ní drogové scény a proti vš í š píně dealerů a velkoobchodníků. Nikdy jsem drogu neprodal a nekoupil - a vě řím, ž e u toho vydrž ím do smrti. To je vě ta, která dá vá vaš emu kouření marihuany určitý rámec, mantinel. Jste mož ná "feťák", člově k, jenž konzumuje ilegální drogy. Nejste ale svině .

Kdo vyrobí... V Československu sice není zakázáno drogy brát, ale vyrá bě t je nesmíte. Ani pro vlastní potřebu. Neexistuje vš ak zákon, který by zakazoval pě stovat historické kulturní rostliny. Třeba k okrasným účelům. Přesto se policie na podzim devadesátého roku bavila sklízením marihuanových políček.


Zakuklení Rambové s nesmírně drahým výcvikem, určení na boj proti profesioná lním teroristům, se nechávali v neprůstřelných vestá ch fotografovat před nakradenou trávou. Represe trávy začala a jeden z případů (viz příloha) je odstraš ujícím mementem. Abychom se vyhnuli osudu pronásledovaných, musíme zohlednit ná sledující skutečnosti: Pě stování konopě seté trestné není. Trestné není ani přechovávání marihuany pro vlastní potřebu. Trestná je výroba!

ZAHRADNÍKÚ V ROK V této kapitole se čtenář dozví základní agrotechnické údaje, naučí se vě novat trávě veš kerou péči, a hlavně - pochopí, pročje vlastnoruční pě stování marihuany mnohem lepš í než její nákup.

Proč? V chytrých knihá ch psychiatricky pomazaných hlav se občas mluví o alkoholismu anglosaského typu (projevuje se nekontrolovaným pitím s typickým příznakem - abstinence je snazš í než omezené pití) a o alkoholismu italském nebo francouzském. To má prý mít kontrolovaný průbě h a vyznačuje se hlavně tím, ž e není mož né vysadit. To samozřejmě není alkoholismus. To je pouze způsob ž ivota, ke kterému alkohol patří. Po vysazení nastává sice abstinenční syndrom, ale po jeho překoná ní "návyk" (pokud opravdu o návyk š lo) mizí.


Termín v podstatě neznamená nic jiného než konstatování: U Francouzů či Italů (ale spíš e ve smyslu lidí, kteří sami pě stují révu a vyrá bě jí víno) se klasický návyk nevyvíjí. Pijí sice často, dlouhá léta, ale nestanou se otroky alkoholu. Až do pokročilého stá ří už ívají a použ ívají alkohol - třeba denně - ale alkohol nevládne jim. Velmi podobné je to u marihuany. Vě tš ina lidí, již marihuanu sami pě stují, kouří dlouhá léta a merihuana jim nedě lá ž ádné potíž e. Použ ívají ji k sebepoznávání a k seberozvíjení, stávají se cenně jš ími lidmi a dospívají k jakési ž ivotní moudrosti. Lidé, kteří rezignují na existenciálně hodnotný ž ivot a trá va se jim stává permanentním oblbovadlem, se přednostně rekrutují z "pož íračů marihuany", již koukají, kde co sehnat, a sami nejsou nikdy schopni ně co vypě stovat. Pě stování vlastní marihuany pro vlastní potřebu totiž dostává vlastní konzumaci do zcela jiného rozmě ru. Při kouření neprož íváme účinky "ně jaké drogy", "koupeného svinstva", ale fruktifikujeme výsledky obrovské, dlouhodobé snahy a mnohamě síčního úsilí. Vztah k zemi, slunci a deš ti je nesmírně důlež itý. Vš ichni ho ztrácíme - a ti ve mě stech zvlášť. Jen člově k opravdu cílevě domý dokáž e ve mě stě , k normální práci, ješ tě pě stovat mrkev. Mrkev má totiž příliš málo slasti na gram. U trá vy je to jiné. Motivaci k pě stování marihuany není tak tě ž ké najít. Stačí si uvě domit, ž e si vypě stuji takovou trávu, jakou chci. Že nebudu závislý na potupném somrování od kamará dů, na nakupování a na tom, zda padnu na rezonující trávu. Místo toho si mohu vyrobit takovou marihuanu, jakou sá m chci. Mezi konzumenty je totiž neobyčejně rozš ířená pově ra (které sám vě řím), ž e kaž dá osobnost promítá do pě stované trávy své osobnostní charakteristiky a specifika. Čím začít?

Semena Mladý svě t asi v polovině roku 1992 přinesl skandální odhalení: V prodejná ch semen je mož ném koupit osivo! Semínka konopě seté! Jaký skandál! Je samozřejmé, ž e na tom nic skandá lního není. Konopí je kulturní rostlina a semena jsou použ ívána mimo jiné k výrobě oleje. Sama pak slouž í jako krmivo pro domácí okrasné ptactvo - navíc má kaná rek při krmení konopným semínkem stále dobrou ná ladu. Proto je konopné semeno tradiční slož kou krmných smě sí, a dokonce se jím krmí i izolovaně . Jde o semeno konopí použ ívaného k průmyslovým účelům a patří k oblíbeným pově rám, ž e z takového osiva nemůž e vzejít kvalitní marihuana. Je to samozřejmě nesmysl - setkal jsem se mnohokrát s vysoce kvalitní drogou, která pocházela právě z takového zdroje. Naposledy, na podzim 1992, jsem vidě l prodávat konopné semeno v Dejvicích ve specializované prodejně osiva. Bylo v půlkilogramovém balení, smíchané s dalš ími semínky, sá ček stál třicet dvě koruny. Samozřejmě je použ ití průmyslového konopí jen cestou z nouze. Vž dy je lepš í sehnat osvě dčené osivo od zkuš eného pě stitele nebo ze zahraničí. Dobré zkuš enosti jsou s marockým, libyjským, indickým nebo nepálským zbož ím. V oblasti pě stování se vš ak nekladou ž ádné meze invenci, takž e je mož né vyzkouš et prakticky vš e, co je k dispozici.


Při výbě ru semen upřednostňujeme velká, soumě rná semena hně dé barvy. Ze semínek zelených a nesoumě rných obvykle nevzejde nic.

Truhlík Základní rozhodnutí, jež musí padnout, je následující: Na záhoně , nebo v truhlíku? Obě varianty mají svá pro a proti. V současné době vytvořila nastupující represívní politika státu podhoubí pro sousedské udavačství, ničení plantáž í a mož nost vzniku značných nepříjemností při odhalení políčka. Navíc málokdo má dostatečně odlehlé a zá roveň slunné latifundie, na kterých by mohl pě stovat. Na druhou stranu - s pě stováním trávy v plenéru je spojena spousta krásných a přínosných záž itků. Nadto tráva z truhlíku dosahuje kvality "venkovního" materiálu jen zcela výjimečně . Pě stování v truhlíku za oknem má svou zá kladní nevýhodu - sniž uje kvalitu drogy. Nevýhoda to ale není jediná. Truhlíky se musí umístit za oknem, což - zejména obyvatelé suterénních bytů - mohou praktikovat jen tě ž ko. Zvídavá sousedka vás můž e udat naprosto stejně , jako když pě stujete trá vu na záhonku. Kromě toho velikost rostliny u "truhlíkového" způsobu pě stě ní je velice omezená. Proto dávám zásadně přednost pě stování pod š irým nebem, ale v následujícím textu se přesto budu vě novat i umě lému pě stě ní.

Klíčení Semena je dobré nechat ně kolik dní naklíčit. Sadbu přebereme, vyloučíme příliš malá, nesymetrická a jasně zelená semínka a vsypeme do vody. Vodu nijak neupravujeme, nepřidáváme ž á dné umě lé hnojivo nebo minerály. Důlež ité je, aby nebyla plná chlóru - stačí nechat ji ně kolik hodin odstát, odrazit. Pak ji vlijeme do skleně né ná dobky (optimá lní je vě tš í Petriho miska) a satbu do ní vsypeme. Není mož né ně jak jednoznačně určit množ ství - určujeme je "od oka", aby v misce nebylo příliš tě sno. Důlež ité je, abychom sadbu nesmíchali (máme-li k dispozici semena z ně kolika zdrojů). Zcela zhoubné je použ ití vaty, které se ně kdy traduje. Vodu dáváme do Petriho misek samotnou, ž ádný substrát nepotřebujeme. Vata ná m nepomůž e v ničem, maximálně se do ní zacuchají mladé, křehounké klíčky a při vyproš ťování se poš kodí. Semena necháme ve vodě cca dva dny. Je lepš í, když je miska umístě na na svě tlém místě , ale není to podmínkou. Teplota postačí pokojová, vyš š í sice můž e naklíčení urychlit, ale zbytečně rostlinky zchoulostiví. Po dvou dnech pozorujeme na semínkách nápadnou změ nu. Jsou prasklá, v prasklině se objevuje svě ž í svě tlá zeleň a ně kdy se již klíček dere ze semínka ven.


Nevyhazujeme nejen semena nejevící známky naklíčení, ale ani při třídě ní vyřazené nepodarky. Použ ijeme je - byťs malou nadě jí na úspě ch - na ně jakém méně kvalitním, méně opečová vaném záhoně . Sazenice V historii pě stování marihuany u ná s se velmi dobře osvě dčilo předpě stě ní sazenic konopě v pokojové teplotě . Doporučuji podobnou metodu zvolit bez ohledu na to, zda budeme trávu pě stovat na záhoně , nebo v truhlíku. Rostlinkám můž eme při tomto postupu vě novat individuální péči, lépe se o ně starat, a hlavně - už ijeme s nimi mnohem více radosti, než když je prostě vysejeme (i naklíčená) do země . Předevš ím si připravíme vhodné nádobky. Použ ít můž eme truhlíky koupené v domá cích potřebách nebo kelímky. Osobně dávám přednost kelímkům. Vhodné jsou od malých jogurtů. (Aťž ije Danone!) Velké jogurty jsou zbytečně objemné a zabírají mnoho místa. Kelímky naplníme vhodnou prstí (můž e se použ ít zahradní zem, kterou koupíme v kvě tinářství, nebo připravíme vhodnou půdu sami) a ješ tě před tím propálíme rozž haveným drátem do dna otvor pro drenáž . Ten není nutný - použ ijeme jej jen tehdy, když máme mož nost kelímky umístit nastálo na vhodný tác. Zem nijak nehnojíme a nepřidá váme umě lá hnojiva. Přes stále se rozš iřující sortiment v naš ich prodejná ch existuje totiž spousta neblahých zkuš eností. Semínka díky působení příliš koncentrovaného hnojiva nevzeš la, sadba se "spálila". Mnohem přínosně jš í než nákup umě lého hnojiva je volba vhodné, lehké a přitom výž ivné půdy. Kelímky naplníme prstí, tuž kou vyhloubíme jamku cca patnáct milimetrů hlubokou, vlož íme do ní naklíčené semínko a zahrábneme. Důlež ité je, aby okraj půdy nebyl hloubě ji než deset milimetrů pod okrajem kelímku - okraj totiž jinak cloní, zabraňuje přístupu svě tla a semínko zaostává . Do kelímku vkládáme jedno semínko - ale jenom v případě , ž e jsme si svou sadbou jisti. Postupujeme tak u semen, která jsou viditelně naklíčená a na devadesá t devě t procent porostou. U semen majících pravdě podobnost úspě š ného vývoje niž š í můž eme dát do jednoho kelímku dvě či tři. Pokud jich vzejde víc než jedno, nejslabš í vytrhneme nebo kelímek rozsadíme do dvou. Po deseti dnech už má me jistotu, zda v tom určitém kelímku sazenice vzejde, nebo ne. U tě ch, jež se nevydařily, sadbu opakujeme. Sazeničky denně zaléváme a rozhodně je pro ně méně š kodlivé, když "plavou" ve vodě , než když jsou v suchu. Podobně jako ostatní kvě tiny, které nechceme zavraž dit, zaléváme i malé rostlinky konopě seté vodou odraž enou a odstálou. Je dobré, když sazeničky mají dostatek svě tla. Nevadí zpočátku ani zvýš ená teplota - lépe rostou. Teprve předtím, než je vysadíme na záhon, pomalu teplotu sniž ujeme (například vě tráním), aby se otuž ily a venku nezmrzly.

Místo pro záhon


Při volbě místa, kde budeme sazenice rozsazovat, musíme vycházet z následujících rozhodnutí. Předevš ím: Máme podmínky pro to, abychom marihuanu skutečně pě stovali, jako se pě stuje třeba kedluben? Nebo dáme spíš e přednost tomu, ž e rostlinky vysadíme, a péči o ně přenecháme pánubohu? Kaž dý nemá zahradu - proto předpokládám, ž e druhá varianta bude častě jš í. Volbu místa musíme provést velmi opatrně , s přihlédnutím ke specifickým potřebám konopě jako rostliny, ale i k celospolečenskému klimatu a dě ní na drogové scéně . Kampaň ve sdě lovacích prostředcích, nedostatečná informovanost veřejnosti a specifická povaha českého národa vytvořily v současné době společnost prolezlou fízly. V ně kterých periodikách dokonce vyš ly fotografie rostlin konopí a výzva stylu "udej svého souseda". Výzvy mnoho naš ich spoluobčanů samozřejmě rádo uposlechne. Nevinná není ani drogová scéna, lidé, kteří se kolem drog pohybují. Ti vá s sice neudají, ale existuje značná pravdě podobnost, ž e se vaš i úrodu pokusí sklidit sami. Prostě ukrást. Proto je záhodno, aby vaš e políčko bylo maximálně skryté, neveřejné a aby o ně m nikdo nevě dě l. Protikladný k předchozímu pož adavku je nárok na maximální dostupnost, dosaž itelnost políčka. I když svě říme vě tš inu péče pánubohu, alespoň občas pojedeme naš e rostliny zalít a vytrhat plevel. Proto je optimální mít sice rostliny na odlehlém, zapadlém místě , kam nepřijde celý rok ani ž iváček, ale zároveň aby nebylo ani deset minut pě š ky od vaš eho domova. Klimatické podmínky, jež tráva potřebuje, jsou následující: maximální teplota, vysoká vlhkost, vysoké osluně ní. Z toho je třeba vycházet rovně ž - tráva pě stovaná na sice přístupném a skrytém, ale tmavém, studeném a suchém místě bude k ničemu. Pokud jsme natolik vybaveni, ž e má me mož nost pě stovat "klasickým" způsobem - to jest na zahradě - připravíme nejdříve zá hon. Na podzim jej vymě říme, zryjeme, odstraníme drny, půdu prosijeme a zkypříme. Pak změ říme její pH. V drogerii se dají koupit papírky, které jej s přijatelnou přesností zjistí. Pokud má půda kyselou reakci, musíme ji kultivovat - přidáme do ní trochu vápna nebo vá penného roztoku, aby byla pH reakce lehce zásaditá. Pak půdu prohnojíme koňským hnojem a necháme do jara odpočinout. Začátkem dubna znovu zkypříme, odstraníme zbytky plevele a můž eme začít sázet. Sazeničky vyklepneme z kelímků i s půdním balem a ten zahrábneme do země . Optimální je, když celý bal přijde cca dva centimetry pod zem - vysoké rostliny totiž musí být silně a hluboko zakořeně né, abychom předeš li polámání a vyvrá cení vě trem. Sázíme je asi patná ct až dvacet centimetrů od sebe - musí mít i v dospě losti dost místa. Dbáme opě t na to, aby rostliny z jednotlivých druhů sadby byly izolované, nebo alespoň rozliš itelné. Chceme-li š lechtit vlastní kultivar, musíme samozřejmě dodrž ovat naprostou izolaci - semena z jednotlivých zdrojů by se mě la sít až ně kolik set metrů od sebe. Pokud takové ambice nemáme, stačí rozliš it původ jednotlivých záhonků. Pokud sázíme "na divoko", dodrž ujeme podobný postup - pouze naš e rostliny nebudou v pravidelných řádcích, ale jak to půjde. To platí i o oblíbeném sázení do lánů kukuřice (pozor na předčasnou sklizeň kukuřice na siláž !). Máme-li mož nost, denně trá vu zaléváme. Zdá se to - obzvláš tě mě stskému člově ku - jako


otročina. Skutečně jen zdá . Ranní procházky k políčku, kdy člově k spojí venčení psa se zálivkou, je krásným zahájením dne a připomene mu, co je v ž ivotě skutečně důlež ité. Když rostliny začnou sílit a vyspívat, můž eme zkusit zaš tipování. Dospě lé rostliny jednotlivých kultivarů vyrostou totiž do monstrózních rozmě rů, často do výš ky kolem tří metrů. Takový "vetřelec" je nesmírně nápadný, a navíc - to nejcenně jš í není silný vysoký stonek nebo velké spodní listy, ale hlavy. Proto se snaž íme udrž et rostliny spíš e menš í, ale s velkým počtem výhonků, na nichž jsou "hlavy". Otrháváme lístky blízko vrcholku nebo odlomíme či uš típneme celý vrcholek. Silná zdravá rostlina okamž itě na místě odlomu vypustí dva i více výhonků nových. Ty pak, když jsou vě tš í, můž eme odš típnout opě t. Neexistuje ž ádný univerzální recepis - chce to určitou zkuš enost a cit pro rostlinu. Samozřejmě se dá odpozorovat, ale předevš ím naučit denním kontaktem s ní. Ten je základní - čím více se budeme kytkám vě novat, tíém lepš í budou výsledky. A nejen co do kvality drogy. Předevš ím droga odrazí naš i osobu a naš e smě řování. Pě hem roku průbě ž ně odstraňujeme plevel. Pokud na to nemáme čas nebo nejsme ochotni vě novat úsilí, stačí dvakrát nebo třikrát za sezónu vytrhat vš echno býlí a půdu kolem rostlin zkypřit. Předevš ím je třeba dávat pozor na svlačce - ty dokáž ou ovinout stonek tak srdečně , ž e konopi zahubí. Již po krátké době , když uvidíme růst naš ich kvě tin, pocítíme nesmírné uspokojení - uspokojení, jež se nedá srovnat s ná kupem sebekvalitně jš í drogy. Otazné je, nakolik je dobré, nutné a přínosné odstraňovat samce. Je samozřejmě mož né nechat jen nejsilně jš í - aby osivo na příš tí rok bylo co nejkvalitně jš í - ale rozhodně je š koda i méně statné samce jen tak vyhodit. Vž dy se dají spotřebovat jako koření nebo k podobným účelům. Podobně zacházíme i s rostlinami z podřadného osiva, které jsme selektovali před klíčením. Tato semínka jsme rozhodili na ně jakém odlehlém místě a ponechali jejich osudu. Pokud vzejdou, samozřejmě se rostlin neš títíme - postupem doby tak můž eme vypě stovat velmi odolný a nenáročný kultivar.

Bytová romantika Rostlinky konopě v truhlících za oknem působí velmi romanticky. V umě lém prostředí ovš em marihuana vě tš inou nedosáhne takové kvality jako v nefalš ované zemi, a navíc vyž aduje mnohem pravidelně jš í a kvalitně jš í péči. Zásadně pro ni platí to samé co pro pě stování na záhoně - zálivka ovš em musí být mnohem pravidelně jš í. Půda v truhlíku totiž vysychá mnohem rychleji než přirozený záhon. Také vzrůst truhlíkových rostlin nedosahuje tak gigantických rozmě rů jako u rostlin přírodních. Experimenty Kromě truhlíků za oknem můž eme vyzkouš et i méně známé a zavedené způsoby, jakými je například pě stová ní pod zá řivkou, nebo dokonce hydroponie. Zářivky zakoupíme v akvaristických prodejnách - prodávají je zde zcela bě ž ně . Odborník v prodejně rád poradí, která z nabízených zářivek optimálně podporuje růst rostlin. Dle vlastní zručnosti potom umístíme zářivku do vhodného svítidla a pod ní pě stujeme marihuanu buď v truhlíku, nebo pouze ve vodě . S hydroponií nemám ž á dné zkuš enosti, ale vě řím, ž e má velkou budoucnost.


Sklizeň Agrotechnický údaj, "kdy sázet", je velmi jednoduchý. Rezonuje s ním říkanka: Na Prvního máje půda úrodná je a my už teď víme co si zasadíme. Termín sklizně je mnohem tě ž š í stanovit. Zhruba se dá říct, ž e optimální je nechat rostliny v zemi co nejdéle. Dodávám - co nejdéle, ale než začnou ž loutnout. Pak vytrhneme rostlinu i s kořeny (když je půda tvrdá, uš típneme ji kleš tě mi nebo zahradnickými nůž kami) a zavě síme do vhodného suchého a dle mož ností teplého prostoru "hlavou dolů". Zcela zhoubné je suš ení násilím, v troubě nebo u kamen. Kvalita drogy pak rapidně klesá a člově k ztrácí i pož itek z toho, když se chodí na schnoucí rostliny dívat a tě š í se na vánoce. Dobře proschlé rostliny pak zpracujeme, jak je popsáno v následující kapitole.

ZPRACOVÁNÍ A KONZUMACE

V následující kapitole získáte základní informace o tom, jak trávu zpracovat, ulož it a nakonec - jak zuž itkovat bě hání s konví, okopává ní záhonku a starosti při krupobití, které je v zelených lístcích ulož eno od léta.

Ruční práce Jsme ve fá zi, kdy má me na půdě nebo ve stodole zavě š ené rostliny. Od podzimu se na ně chodíme mlsně dívat, olizujeme se při představě "konečného řeš ení" a mezi přáteli se chlubíme, jak nám tráva hezky schne. Blíž í se vánoce a už to prostě nemůž eme vydrž et... Optimální postup je následující: Zapojíme chabé znalosti ergonomie, vzpomeneme pana Forda a spolkneme historické námitky vůči pásové výrobě . Nejčistš í postup při zpracování úrody je skutečně velkovýroba - a to velkovýroba sériová . Nemá smysl ztrácet čas, nervy a ve svých důsledcích i kvalitu troš kařením, při ně mž odlamujeme jednotlivé vě tvičky podle chuti na jointa. Nejdříve si připravíme dostatečnou zásobu starých novin, igelitových pytlíků a volného času. Primární zpracování je časově náročná zálež itost! Je vyloučeno k ně mu přistupovat jako k nutnosti nebo nepříjemné povinnosti. Právě v tě chto hezkých chvílích se nejvíc setkáme se skutečnou filozofií trávy. Při zpracování máme mož nost - snad víc než při kouření samotném


- pochopit hloubku harmonie, kterou konopí přináší. Ne tráva jako droga, ale tráva jako filozofie, jako way of life, jako cesta smíření a percepce reality. Máme tedy hromadu starých novin (nedoporučuji Špígl ani Týdeník Politika - ž lučovité výpary textu mohou ovlivnit výslednou kvalitu naš í sklizně ) a spoustu igelitových pytlíků. Ke zpracování pak potřebujeme: ostré silné nůž ky, ostrý nůž nebo skalpel, přítelkyni, jež bude otáčet desky na gramofonu, ně kolik krabiček cigaret a volný víkend. A odhodlání začít. Nejdříve vytvoříme z usuš ených rostlin dvě hromady. Na jedné budou samci, na druhé samice. Je samozřejmé, ž e "ž routi", kteří trávu berou jako kráva bojínek, se s podobnými detaily zdrž ovat nebudou. Tato kniha ovš em není určena pro omezené narkomany, co do sebe od čikuli po angel dust narvou naprosto cokoliv. Znovu zdůrazňuji, ž e jsem ji psal pro ty, již chtě jí s trávou najít smířený a vstřícný vztah ke svě tu, Bohu i sobě . Dalš í dvě hromady už má me - vytvořily se samovolně . Je na nich sesypaný "spad" ze suš ících se rostlin - spad, který vypadal v suš árně samovolně . Na jednu hromádku sesypeme spad ze samců, na druhou ze samic a dáme je ně kam do rohu. Budou chvíli odpočívat. Na vytřídě ných hromadách rostlin nejdříve provedeme selekci. Odlámeme nebo odstřiháme spodní, zež loutlé a zvadlé listy. Pozná me je - teoreticky je lze popsat jako veliké, barvou i tvarem nápadně odliš né. Při suš ení je ale i botanicky zcela nevzdě laný laik pozná snadno. Jde o listy, jež začaly vadnout už na ž ivé rostlině . Mají minimální obsah účinné látky, chuťově jsou nevalné a barevně ve finálním produktu ruš í. Pryčs nimi! V případě , ž e jsme opravdu svě domití a spořiví, zpracujeme je pozdě ji s ostatním odpadem. Pokud ne, budiž jim popelnice lehká . Tyto listy můž eme házet na jednu hromadu, bez odliš ení původu samec versus samice. Tuhle hromadu můž eme pracovně nazvat "odpad". Když jsou zaž loutlé listy konečně odstraně ny, začíná důlež ité třídě ní. Na kaž dé - samčí i samičí - hromadě zvláš ťodlá meme nebo odstřiháme vrš ky rostlin. U samic i u samců není třeba hledat break point, jednoduš eji řečeno místo, kde kytku odlomit, nijak pracně . Vž dy to je místo, kde končí okvě tí (u samic "hlavy", u samců poslední klásky s pylem). Vrš ky skládáme opě t izolovaně a pracujeme s nimi mimořádně opatrně - vš e na novinách. Při manipulaci se z nich totiž oklepá vá pyl a drobné částečky s mimořádně vysokou koncentrací účinných látek. Je š koda, aby skončily v koš i na odpadky nebo zadupané v koberci. Odlámané vrš ky necháme na pozdě ji a vě nujeme se stvolům. Nejdříve musíme stonky - tvrdé a pevné - "odvě tvit". V této fá zi se mimořá dně vyplatí pečlivá, neuspě chaná práce. Důslednost ná m nyní uš etří spoustu protivné práce pozdě ji. Stvoly se dají zbavit listů vě tš inou velmi jednoduš e - holou rukou. Sevřeme stonek do dlaně , stiskneme a protá hneme dlaní smě rem od š pičky k základně . Prostě "proti srsti". Pokud to nejde, odstřiháváme listy od stonku a dbáme, aby jejich stopka byla co nejdelš í. Stonky rostlin můž eme vyhodit (obsah THC je minimální), spořílci je odlož í na hromadu odpadu a zpracují pozdě ji. Odvě tvení provedeme u samců i samic a jsme u dalš í, nejpracně jš í fáze zpracování. Totiž drcení. V této etapě je důlež ité zachovávat pořadí jednotlivých operací. Technologický postup není dán ně jakým ortodoxním konzervativismem, ale zkuš eností. Ani sebetvrdš í konzument totiž není proti THC zcela imunní - a když se začne se samicemi, na samečky se pak už vě tš inou nedostane. Obrábě čje totiž natolik zhulený - díky látkám, které se uvolňují do vzduchu nebo


vstřebávají pokož kou -, ž e se jen přitrouble usmívá a na seriózní práci zvysoka kaš le. Začneme tedy od samců. Kaž dý list vezmeme do ruky za stopku a stáhneme jej, křehký a uschlý, z vě tvoví nosných vláken. Chce to určitou praxi, ale není tě ž ké ani zdlouhavé ji získat. Je to ovš em mimořádně důlež ité - podobným důsledným postupem se nám totiž daří odstranit z konečného produktu až sedmdesát procent "klacků" - kusů stopek, které jednak kazí vzhled marihuany, a předevš ím nemají skoro ž ádné účinné lá tky, mimořádně komplikují balení a v cigaretách páchnou a hlučně praskají. Stopky opě t končí buď v koš i, nebo na hromadě odpadu. Drobné úlomky listů, jež dereme ze stonků, sypeme do igelitového sáčku a průbě ž ně se radujeme, jak ná m hezky přibývají. Radost je samozřejmě předčasná - dalš ím zpracováním množ ství marihuany klesá - ale pohled je to příjemný. Stejným způsobem oš etříme stvoly samců i samic, nezapomeneme vš ak odranou hmotu důsledně oddě lovat. Když skončíme, máme lehce povznesenou náladu, mírně zamaš tě né ruce, ně kolik igeliťáků surové trávy a obrovskou hromadu odpadu. Pož ádáme přítelkyni, aby pustila Davida Peela (sami už nemůž eme, abychom desku nazapatlali olejem), a přistoupíme k nejveselejš í etapě . Listovou drťvysypeme na noviny, ně kde najdeme podnos nebo víko krabice od bot a snaž íme se drťv dlaních rozemnout na co nejjemně jš í práš ek. I když máme rostliny dokonale prosuš ené, nejedná se o lehkou prá ci. Díky vstřebávání účinných lá tek pokož kou dlaní při ní stačíme mnoho už itečného promyslet, občas se i ně čemu zasmě jeme, a postupovali-li jsme přesně podle návodu, i přítelkyně se stává stále sympatičtě jš í a ž á doucně jš í. Je důlež ité zpracovávat nejdřív samce a teprve pak samice - i horolezci jezdí dřív do Prachovských skal než do Himálaje. Listovou hmotu pečlivě rozdrobíme, nepropadneme panice, jak tragicky jí ubylo, a máme první čá st dočesné za sebou. Existuje samozřejmě mož nost tuto fázi realizovat bezkontaktně - drtit listovou hmotu v igelitovém sáčku nebo v nádobě pomocí paličky či kvedlačky. Podobná zlepš ení snad š etří čas, podobně jako hamburger zkonzumovaný v chůzi minimalizuje časové nároky na obě d. Ale - stejně jako onen pochodový karbanátek - brutálně redukují prož itek, empatii a jedinečnost okamž iku. Snídaně můž e mít dvě formy. Člově k sedí u stolu se svou ž enou a dě tmi, jí míchaná vajíčka a povídá si s nimi, co budou dě lat celý den. Žije. Druhá mož nost snídaně : Pracující hltá v kanceláři hliníkovou lž ičkou jogurt. Nesporně uš etří čas. Otázkou je, k čemu mu ten čas bude. Se zpracováním, pě stová ním a kouřením trá vy je to podobné. Rozdrobené listy pochopitelně můž eme třídit pomocí soustavy sít a cedníků nebo sklepává ním na podnose či ve víku krabice od bot. Není to ale nezbytné. Zatím jsme totiž zpracovali jenom druhou a třetí jakost, kterou budeme použ ívat ke kosmetickým a kulinárním účelům, eventuá lně pro malé, nedůlež ité výlety. Skutečná kvalita teprve přijde na řadu. V rohu - abychom do toho neš lá pli - totiž máme stá le uschované dvě hromádky vrcholků. Samčí a samičí. Ty představují plody naš eho celoročního snaž ení, vrchol kvality naš í úrody a inspiraci pro celý příš tí rok. Proto zodpově dně zváž íme, nakolik jsme schopni cílevě domé činnosti. V případě , ž e už to není nijak slavné, vě nujeme zbytek večera pozornost přítelkyni a zpracování vrcholků odlož íme na druhý den. Když jsme natolik fit, ž e si to můž eme ješ tě dovolit, dá me se do práce hned. Postup je


obdobný jako při odvě tvování stvolů. Jedná se vš ak o mnohem jemně jš í práci. Vrcholky nejsou obrostlé tak velkými listy jako paty stvolů. Na druhou stranu nám vš ak prá ci komplikuje spousta drobných vě tviček nesoucích kvě ty. U samců se vě tš inou jedná o rovné, velice houž evnaté "provázky". Samice zase mají křivolaké, křehké a překvapivě pevné vě tvičky. Opě t důsledně oddě lujeme samce a samice a odvě tvujeme. Stébla velice pozorně vyřazujeme, není mož né, aby ve vysoce kvalitní marihuaně byly kusy klacků. Ú lomky vě tviček ale nezahazujeme - díky tomu, ž e jsou z vrcholků rostlin, obsahují relativně vysoké množ ství oleje a byla by š koda o ně j přijít. Dáváme je na univerzální hromadu odpadu, která ovš em v tomto momentě už dosahuje hrůzných rozmě rů. Samčí vrcholky musíme zpracová vat nad kovovým nebo umě lohmotným podnosem. Použ ití novin, víka krabice od bot nebo podlož ky z jakéhokoliv porézního materiálu je nepřípustné, protož e samčí pyl je natolik jemný, ž e se zaž írá do podkladu a vznikají neúnosně vysoké ztráty. Samice je optimální zpracovávat nad víkem krabice. V této fázi je totiž mimořádně důlež ité jemné třídě ní a sklepá vání. U samčích vrcholků je třeba vytřídit jemňoučkou, práš kovitou hmotu pylu a jemně rozdrcených okvě tí od zbytků vě tviček. U samic je tomu stejně - jenom se navíc přidruž uje nutnost vytřídit semínka. Třídě ní je činnost, která se nedá naučit jinak než praxí. V podstatě jde o to, ž e hromá dku jemně rozdrcené hmoty vsypeme do víka krabice od bot na její jeden konec a drobným poklepáváním přivedeme k pohybu. Jde o ně co podobného jako rýž ová ní zlata. Semínka a kousky vě tviček se totiž poklepáváním na dno víka pohybují mnohem rychleji a intenzívně ji než drobný práš ek. Takž e sklouzávají po lehce skloně ném víku a shromaž ďují se na jeho protilehlé straně . Semínka velmi pečlivě vybíráme. Předevš ím - rozš ířená pově ra tvrdí, ž e se po nich blbne. Nevím, co je na tom pravdy, ale lepš í neriskovat. Za druhé - semínka v cigaretě páchnou, prskají, syčí, vytvá řejí příš kvary, vadí při balení a vůbec se chovají krajně neesteticky. Pryčs nimi! Zároveň kaž dé semínko představuje samo o sobě zá rodek rostliny, kousek nového ž ivota. Pokud se dostane do cigarety, shoří naplano. A za poslední - rituá l, nijak nekodifikovaný, ale o to krásně jš í rituál kouření marihuany prostě nepřipouš tí v trávě přítomnost semínek. Semínka vybíráme a můž eme je rovnou třídit. Bez jakéhokoliv vzdě lání a speciální přípravy samozřejmě lze poznat veliká, krásně hně dě zabarvená a dokonale kulatá semínka I. kategorie od zaprcatě lých svě tle zelených mrzá čků, kteří soutě ž í o bohatost tvarů s mořskými korály. Bohuž el - vztah mezi klíčivostí, kvalitou rostliny a tvarem semene není tak jednoduchý, jak se zdá . Přesto se vylož eně vadná semena dají poznat a vyřadit už při této fázi třídě ní. Semena skladujeme v naprostém suchu. Vhodnou nádobu si najdeme snadno, důlež ité je, aby byla tě sná a aby uvnitř nebyla ž ádná vlhkost. Velice důlež ité je semena důsledně popsat - třídě ní podle vzhledu je sice nutné, ale zcela klíčové je třídě ní podle lokality, eventuálně původu jarního osiva. Když totiž smícháme semínka ze tří políček - přičemž z jednoho pole byla tráva vynikající, z druhého průmě rná a z třetího nestála za nic -, nemůž eme v příš tím roce vě dě t, co nám z takto pomíchané setby vzejde. Vě tvičky vybíráme z podobných důvodů jako semínka - do trávy prostě nepatří, a navíc při balení mohou ostré a tvrdé kusy způsobit nemalé potíž e. Trhají a propichují papírky a komplikují ubalení jointa.


Sklepávání opakujeme tak dlouho, dokud ve várce na víku nejsou ž á dná semínka ani velké klacky. Pak tu nejjemně jš í hmotu sesypeme do rohu a odklepneme na zvláš tní papír. Odoláme pokuš ení okamž itě okoš tovat a hrubš í zbytky na víku rozemneme pečlivě ji. Takto pokračujeme, dokud: a) naprosto zhulení neodpadneme b) nezpracujeme veš kerou surovou hmotu To je ovš em méně pravdě podobné. Pokud byl dobrý rok, máme bě hem ně kolika minut jemného zpracová ní ruce pokryté hmotou, která je vlastně koncentrovaným haš iš em. Ve Střední Asii se jí říká extrovka a místní obyvatelé ji sbírají tak, ž e nazí bě hají lány divokého konopí a večer si ji seš krabují z tě la. Sexuální náboj v tomto způsobu sklizně ocenil už Burroughs - s ně hou vzpomínal, jak etapu seš krabování v severní Africe svě řují mladí sbě rači postarš ím homosexuálním turistům. Ale nejsme v Africe - haš iš si buď seš krá beme sami, nebo pož ádá me o pomoc přítelkyni, eventuálně si po vzoru medvídka mývala ruce olíž eme. Pokud máme i nyní ješ tě dost sil na dalš í činnost, trávu uskladníme. Důlež ité je naprosté sucho - i sebemenš í míra vlhkosti můž e způsobit zplesnivě ní sklizně , její zapaření a celkové znehodnocení. Proto za optimální považ uji využ ití lahví se zabrouš eným hrdlem. Tráva je tam naprosto izolovaná, nevlhne ani nemůž e vyčichnout. Lá hve jsou navíc estetické, dávají dokonalý přehled o spotřebovaném množ ství a jsou levně a snadno dostupné. Koupíme je v prodejnách zdravotnických potřeb - s hrdlem úzkým i š irokým, barvy bílé nebo hně dé. Za přijatelný peníz, řádově do stokoruny. Při uskladňová ní je nutné jemně rozdrcenou marihuanu setřásat - do litrové láhve se pak vejde překvapivé množ ství. Trá va má ve skle optimální podmínky, zraje, a nespotřebujeme-li ji hned, překvapí nás po čase, jak důlež itý je u ní stejně jako u dobrého vína nebo značkových lihovin - proces zrá ní. Nemě l jsem sice nikdy tu čest kouřit dvaná ct let starou marihuanu (na rozdíl od dvanáctileté whisky), ale jsem přesvě dčen, ž e se u takto odlež elé marihuany roky čekání zúročí podobně . Hrubou drťz listů ukládáme stejně , i když tady je dobré uskladně ní v lahvích se š irš ím hrdlem. Listy se nám totiž obvykle nepodaří rozdrtit tak jemně jako nejkvalitně jš í produkty z vrcholků rostlin. Jak u prachu, tak u hrubš í marihuany je obvyklé uskladně ní v tmavých lahvích. Jedná se mož ná o pově ru - stejnou, jako ž e pivo v zelených lahvích je kvalitně jš í než v lahvích z hně dého skla - ale je mož né, ž e svě tlo působí na THC negativně . Důlež ité je důsledné značení. Člově k, který bezohledně smíchá úrodu z různých políček, neřkuli ze samců a samic, je nekulturní dobytek, jenž si zaslouž í leda opovrž ení. Nemůž e totiž při kombinaci vychutnávat rozdíly, jemné varianty účinku, ve kterém se odráž í slož ení půdy na políčku, kvalita vody i sluneční osvit v době růstu. Zásada "nemíchat!" má ovš em i svůj ryze praktický důvod. Tato příručka není určena pro ž routy, ale pro labuž níky. U tě ch se předpokládá, ž e se budou snaž it vypě stovat vlastní kultivar, jenž bude nejlépe odpovídat jejich povaze a smě řování, který nejlépe odrazí jejich vnitřní ž ivot. A nic není tě ž š ího než při š patném označení jednotlivých vzorků, či dokonce při jejich smíchání - určit, ze kterého semínka ona vynikající trá va, kterou právě kouříme, pochází. Důsledné třídě ní jak jednotlivých modelů, tak semen je klíčem úspě chu při š lechtě ní nových generací! Máme zpracováno (skuteční pož itkáři si samozřejmě ješ tě mohou i tu nejkvalitně jš í marihuanu roztřídit podle jemnosti rozdrcených částeček) a k využ ití nám zbývá hromada odpadu. Co s ním?


Nejjednoduš š í je samozřejmě použ ití komunálního odvozu odpadu nebo kamen. To si ovš em můž eme dovolit jen tehdy, když je naš e úroda opravdu mohutná, my se nemusíme bát nedostatku a nejsme natolik spořiví, aby nám bylo líto zmarně ného THC. V případě , ž e nechceme plýtvat, zapojíme zbytky naš ich poznatků získaných v hodinách chemie a začneme laborovat. Odpad rozlámeme na drobné kousky, stvoly by nemě ly být delš í než deset centimetrů, a nacpeme do lahví od okurek nebo podobných. Nesmíme do nich odpad příliš napě chovat optimální je, když je láhev plná do dvou třetin svého obsahu. Po naplně ní ji dolejeme éterem, pečlivě utě sníme a necháme stá t. Zde je nutné zdůraznit ně kolik klíčových momentů. Jak jsem zdůraznil již dříve, jsem zásadním odpůrcem jakýchkoliv chemických drog. Uvá dě ný postup budí dojem, ž e se jedná o jakési chemické zpracování. Je to pravda - ovš em jenom částečně . Éter totiž nebude do naš eho výsledného produktu nijak patřit, poslouž í jen jako pomůcka k extrakci přírodní, čisté látky. Druhým oš emetným momentem této pasáž e je práce s éterem samotným. Už při jeho nákupu si musíme uvě domit, ž e pracujeme s vysoce rizikovou, jedovatou, omamnou a snadno hořlavou látkou. Při práci je třeba maximální opatrnosti a dodrž ování vš ech základních zásad bezpečnosti prá ce. Máme tedy odpad nalož ený v lahvích s éterem. Nespě chá me - musíme počkat, až se v éteru dokonale rozpustí vš echny účinné látky, které v odpadu zbyly. Trvá to asi mě síc. Celou tu dobu musí být láhve pečlivě uzavřeny a umístě ny tak, aby jejich nebezpečný obsah nemohl nikoho ohrozit. Vž dy po ně kolika dnech je protřepeme, abychom zabránili usazování rozpuš tě ných olejů na dně . Po mě síci můž eme považ ovat rozpouš tě ní za skončené. V dobře vě trané místnosti láhve otevřeme, éter s rozpuš tě nou drahocenností slijeme, z odpadu vymačkáme zbytky rozpouš tě dla a vyluhované vě tve konečně vyhodíme. I tady je důlež ité myslet na to, ž e jsou napuš tě ny éterem! Házet je do kamen se rovná sebevraž dě , odklidit do popelnice znamená ohrozit spoustu lidí. Optimální je takový odpad zakopat na odlehlém místě . Získaný éter musíme odpařit, abychom dostali kýž ený koncentrovaný olej. Optimální je vakuová odstředivka - tam dokonce ani rozpouš tě dlo nepřichází nazmar. K podobnému zařízení ale nemá kaž dý přístup, takž e se ve vě tš ině případů spokojíme s prostým odpařením na okně dobře vě trané místnosti. Odpařujeme nejlépe ve válci se š irokým hrdlem nebo v Petriho miskách. Ty můž eme dolévat tak dlouho roztokem éteru, až jsou oleje plné, a pak jej seš krá beme do lahvičky. Olejíček uskladňujeme v lahvičkách, které jdou dobře a tě sně uzavírat. Doporučuji opě t už ití tmavého skla - na koncentrovaný olej svě tlo opravdu nepůsobí dobře. Zdánlivě jsem v tomto stručném přehledu zapomně l na výrobu haš iš e - látky koncentrované, jíž stačí pár zrnek. Jde o zámě r. Přestož e je mož né haš iš v dneš ním Česku koupit snadně ji než marihuanu, jedná se v devadesá ti devíti procentech případů o dovezené zbož í, nikoliv o tuzemský výrobek. Zbož í určené pro konzumenty, "který se prostě chtě j´sject". Taková prodávaná droga nemá s pě stová ním marihuany nebo s filozofií drogového smíření nic


společného. V tuzemsku se haš iš vyrábí výjimečně , jde spíš e o ojedině lé experimenty a výhody haš iš e oproti marihuaně jsou zanedbatelné (předevš ím menš í objem, nepřítomnost celulózy a silně jš í, ně kdy nepatrně odliš ný účinek). Proto jenom velmi stručně : Haš iš samozřejmě lze produkovat i z domácího konopí. Jednu účinnou metodu - totiž seš krabá vání z tě la - jsme již popsali. Druhou mož ností je sbírání pylu a spadu, jenž padá ze suš ících se rostlin. Doporučuje se zavě š enou rostlinou v průbě hu suš ení občas zatřást. Spad se pak smíchá s hmotou, kterou jsme si seš krábali z dlaní po drcení. Dalš í už ívaná metoda je vytloukání kytek o koberec. Čistý koberec (perský, nikoliv Jekor) polož íme na podlahu a rostlinou (neusuš enou) o ně j tlučeme. Chlupy koberce zachycují olej, který po zaschnutí vydrolíme, vymneme a uhně teme do podoby kostiček. Můž eme použ ít i obvyklé ředicí přípravky - například hennu. Při malovýrobě pro vlastní potřebu je ale produkce haš iš e spíš libůstka nebo frajeřina než smysluplné koná ní.

Hezké chvíle Máme sklizeno, zpracováno, ve spíž i se na nás usmívají láhve plné trávy a nastává ten správný moment, kdy se zúročí celoroční práce, starosti i tě š ení. Můž eme začít konzumovat. Než vš ak přejdu k popisu nejrůzně jš ích metod, musíme si říct ně co o estetice konzumace a estetice marihuany vůbec. Přechováváme ji v lahvích. Ovš em málokdy si při přípravě jointa odsypáváme z dvoulitrové flaš ky se zabrouš eným hrdlem. podobně na večírek s sebou obvykle netaháme láhev od okurek plnou drog. Použ íváme malou krabičku - a od té celá kultura konzumace začíná . V dneš ní, zdegenerované společnosti upadají rituály a chápání důlež itosti obřadu. Pijeme Black & White z láhve a bez ledu, do piva si házíme paná ky zelené, a vychloubá me se, kolik magických ok jsme udě lali, a nechodíme koupit mikulovského vavřince, protož e je výborný, ale ňákou flaš ku vína, abysme se ož rali. Podobně je to s trá vou. Čím dál častě ji se setkávám s individui, která za drahý peníz nakoupí od dealera trochu marihuany a hrdě ji přechovávají v krabičce od sirek nebo v igelitovém sáčku od menstruačních vlož ek. Člově k, jenž si dá tu práci a sež ene si vikslajvantovou krabičku od filmu, se už můž e smě le prohlásit za estéta. Konzumace trá vy je rituá l - a tomu odpovídá i historicky osvě dčený způsob transportu. Nejdále v tomto ohledu doš li Indové, co se týče haš iš e, vedou zas Arabové. Na trávu existuje nepřeberné množ ství krabiček. Vě tš inou jsou mahagonové nebo teakové, pobité a vyklá dané mě dí nebo mosazí, a už manipulace s nimi je estetickým zá ž itkem. Podobně na haš iš se historicky osvě dčily stříbrné malé krabičky, které dokonale tě sní, chrání drogu před nepříznivými vlivy a svým designem uspokojí i náročné. Bohuž el, u nás se prakticky nepouž ívají. Český konzument, přivyklý otlučeným půllitrům ve čtyřce, se podobnými detaily nezdrž uje. Přitom dodrž ení rituá lu je právě onou základní podmínkou, aby se tráva nestala oblbovákem bezúčelně cpaným do hlavy.


Krabičky na haš iš se dají koupit v kaž dém starož itnictví. Vě tš inou jsou prodávány jako krabičky na sacharin nebo na práš ky proti bolení hlavy, ale to není vina propagandy. Starož itníci jejich skutečný účel vě tš inou prostě neznají. Krabičky na marihuanu se dají zase koupit - velmi levně - v obchodech s orientá lním zbož ím. Ani tam samozřejmě nevě dí, na co jsou vlastně určené. Když vš ak utratíte sto korun za krá sný předmě t, jejž skutečně vyrá bě l ně jaký domorodec v Paňdž ábu před chatrčí, investujete jenom do sebe. Podobně utracených peně z nebudete nikdy litovat - i když igeliťák je zadarmiko. Podobně jako skladová ní trávy před konzumací je důlež itý i vnitřní stav konzumenta. Problému se vě nuji podrobně ji jinde, takž e jenom pár slovy: Zá kladní zásadou je nemíchat trávu s alkoholem. Jako abstinent sice podrobně nezná m krá sné prož itky ze sklenice dobrého koňaku, nesporně vš ak existují. Znám ale krásné prož itky po čisté marihuaně . Kombinací s alkoholem se zcela spolehlivě připravíte o ty nejkrásně jš í, nejčistš í záž itky z dobrého pití i kouření. Zato otupě lost, zblblost a případně nevolnost budou slavit úspě chy. Trávu je dobré konzumovat v klidu, v duš evní pohodě , beze spě chu a ve společnosti lidí, ke kterým máte blízko. Spě ch je ďábel, praví orientá lec. U trávy to platí dvojnásob.

Kouření je nejobvyklejš í a nejoblíbeně jš í způsob konzumace trávy. Pro nezasvě cené uvedu podrobně základní způsoby. Nejdříve se musíme rozhodnout, zda se drž et ně meckého hesla Kuř čistý haš iš ! Chraň se jedovatého nikotinu!, nebo zda míchat. Obojí má své klady i zápory. Podobně důlež ité kritérium je - z čeho kouřit. Zda zvolit bě ž nou cigaretu nebo joint, anebo labuž nicky využ ít speciálních dýmek. Jointy jsou samozřejmě častě jš í, ale romantiku a rituál kolující dýmky můž e tě ž ko ně co nahradit.

Joint se sice obecně říká marihuanové cigaretě , ale rozumě jme jím nyní normální ubalené cigáro. Z trávy. Postupujeme stejně , jako když balíme cigaretu z tabáku Drum nebo Samson. Proces je samozřejmě obtíž ně jš í - marihuana není vlhká a nemá dlouhá vlákna jako kvalitní tabá k avš ak jde to. Kvalitu výrazně zvýš í, když na konec cigarety vyrobíme improvizovaný "filtr" stočený kousek tvrdého papíru. Ochladí kouř (účinek drogy se při chladném kouři zvyš uje) a zabraňuje než ádoucímu vnikání smítek marihuany do úst. Joint obvykle koluje - a bývá zvykem, ž e si kaž dý kuřák dá dva pávy. To je ale samozřejmě drobný detail, jenž se mě ní kraj od kraje a skupinu od skupiny. Joint můž e být míchaný i čistý. Vzhledem k tomu, jak je cigareta malá, doporučuji balit z ničím neředě né marihuany. Dalš í mož nost je příprava dutinek. Jsou za levný peníz k dostání v kaž dé trafice a na rozdíl od papírků se nerozlepují. Navíc mají tu vyýhodu, ž e jejich příprava vyž aduje minimální manuální š ikovnost a ž e jich můž eme neomezené množ ství připravit do zásoby (tady opě t připomínám š iroký sortiment cigártaš ek na naš em trhu. Malý estetický záž itek při manipulaci


se stříbrnou, krásně rytou cigártaš kou zkvalitní i sebelepš í model.) Dutinku vyjmeme z krabičky a pinzetou vyjmeme smotek buničiny, který v ní plní roli filtru. Nahradíme jej stočeným kouskem tvrdého papíru. Optimální je pohlednice nebo obal od cigaretového papírku. Vyhovují i svou pevností. Dobře poslouž í i navš tívenka - dodnes s ně hou vzpomínám na trapný konec vizitky, kterou mi vě noval nejmenovaný pracovník protidrogového oddě lení Interpolu. Do takto utě sně né dutinky pak pě chujeme trávu, dokud nevytvoříme pě knou, pevnou cigaretu. Její konec (ten, jejž budeme zapalovat) pojistíme proti vypadává ní částeček tak, ž e jej zakroutíme. Zdůrazňoval jsem již roli chlazení. Jak cigareta z dutinky, tak ubalená z papírku se chladí pomě rně tě ž ko. Proto je mož né kouřit "přes ruku" - ze spojených dlaní vytvoříme dutinu, jako bychom chtě li ve vaně dě lat ž abičky. Cigaretu drž íme mezi prostředníkem a ukazovákem a vdechujeme chladný, ředě ný kouř otvorem mezi palcem a ukazovákem. Podobně můž eme chladit pomocí nástroje - aťuž je to plechovka od coly, nebo papírová trubka od toaletního papíru. Do té prorazíme otvor takového průmě ru, aby v ně m cigareta dobře drž ela. Jednou rukou pak ucpeme konec trubice, natáhneme a ke konci vdechu otvor ucpaný rukou uvolníme. "Dodechneme" tedy skoro čistý vzduch. Postup s plechovkou od coly je analogický. Když nemáme nástroj k dispozici, velmi dobře poslouž í cigaretová š pička - dalš í esteticky nabitý předmě t spojený s konzumací marihuany. Pokud chceme rituál kouření vychutnat naplno, použ ijeme buď velké papírky, nebo slepíme ze tří obyčejných cigaretových papírků obal na maxijointa. Postupujeme tak, ž e dva papírky pomocí prouž ku lepidla, který na nich je - slepíme vedle sebe a k nim napříčpřilepíme papírek třetí. Plochu pak použ ijeme jako bě ž ný papírek, ovš em maximálních rozmě rů. V tomto případě je nezbytné použ ít filtr a doporučuji nekouřit čistou marihuanu, ale míchat ji s tabákem. Na papírku vytvoříme vrstvu cigaretového tabáku a teprve na ně m vrstvu marihuany. Po ubalení cigarety je pak marihuana v jakémsi tunelu z tabáku, jenž ji jednak š etří, za druhé výrazně zlepš uje chlazení a zvyš uje pož itek kuřáka. Haš iš kouříme obdobně - mícháme jej do malých nebo velkých cigaret. Základním substrátem je tady ovš em tabák. Jointy z marihuany, obohacené haš iš em, jsou skutečně jenom pro ty nejnáročně jš í a nejotrlejš í. Je samozřejmé, ž e haš iš před nadrobením a ubalením cigarety nahřejeme, opá líme zapalovačem. Extrémy - tedy kouření marihuany nacpané například do vyklepaných cigaret - zámě rně vynechá vám, protož e je považ uji za podobný úpadek jako pití zteplalého piva z lá hve.

Dýmky jsou nástroj, který zpracovávají designéři po dlouhá staletí. A dosahují dokonalosti. Existuje jen málo drobných předmě tů, jež by dosahovaly tak dokonalé vyvá ž enosti tvarů jako ony. A to platí i pro dýmky haš iš ové.


V České republice a na Slovensku se již můž eme setkat s prvními nesmě lými pokusy o jejich výrobu, přesto dosud převaž ují dýmky z dovozu. A kdo vidě l v ž ivotě byťjen dvě , pochopí, ž e jakýkoliv pokus o jejich zevš eobecňující popis je marný. Kaž dá je jiná, kaž dá je jinak krásná. Jenom k jejich funkci: U haš iš e umož ňují konzumaci bez jakýchkoliv přímě sí, aťuž se jedná o tabák, nebo o celulózu v marihuaně . Dýmky mívají sítko, na kterém se haš iš udrž í a nepropadne do troubele, a kouří se po naž havení zapalovačem. Marihuanové dýmky fungují podobně . Kolující dýmka je nezapomenutelný záž itek. Bohuž el, vzhledem k celkové pokleslé úrovni konzumace trávy u nás nejsou dýmky tak rozš ířeny jako jointy, ale vě řím, ž e čas vš e změ ní. Speciální dýmkou je dýmka vodní - nargilé. Chlazení je tam svě řeno chladicímu médiu, přes ně ž dým probublává. Jedná se o vodu, ale i mléko, pivo nebo jinou kapalinu. Kouření trávy se s vodní dýmkou stává skutečným obřadem, avš ak vyž aduje podrobnou přípravu, a hlavně chuťinvestovat úsilí do ně čeho, co s drogou souvisí jen nepřímo. Chladivo z vodní dýmky lze pak samozřejmě ješ tě zkonzumovat - obzvláš tě mléko v sobě kumuluje účinné látky. Vodní dýmky bývají čas od času k dostání v prodejnách orientálních potřeb, a dají se koupit ve vě tš ině arabských států. Bě ž né haš iš ové dýmky - když nemáme š tě stí a nesež eneme tuzemskou - se vozí převáž ně z Holandska, ale dobře poslouž í i bě ž ná dýmka na tabá k zakoupená v trafice.

Dobrou chuť! Tradičním způsobem konzumace marihuany je nejen kouření, ale i přijímání drogy v potravě . Za zmínku stojí samozřejmě marokánky. Jde o ono cukroví, jež se bě ž ně prodá vá v obchodech se sladkostmi. Dnes je naš e čokoládovny vyrá bě jí podle pozmě ně ného receptu. V původních, arabských marokánkách byl totiž kromě medu, oříš ků, datlí, cukru, kakaa a vanilky ješ tě haš iš . Jejich domácí výroba je nenáročná a kaž dý má mož nost vyzkouš et, jestli má cukrářský talent. Tráva se dá rovně ž použ ívat při přípravě masa, jako koření. Její specifická chuťvýrazně obohatí jídelníček a při přípravě bílého masa sami zjistíme, jak rozš iřuje chuťovou nabídku pokrmů z kuřete nebo králíka. Velice chutný je i grassburger - sekaná s trávou, vhodná například na party, kde se sejde více přá tel. Ú činky drogy se projeví pomaleji než při kouření, ale mají delš í trvání. Z trávy jde připravovat i čaj, případně se vaří v mléku. Nemám s podobnými experimenty dobré zkuš enosti, ale - vynalézavosti se meze nekladou a kaž dý je svého receptu strůjcem.


MOJE TRÁVA Čtenáři, který hledá objektivní údaje, doporučuji, aby následující kapitolu přeskočil. Rovně ž tak odmítám o následujících řá dcích diskutovat. Netvrdím, ž e vš e, co zde bude napsáno, je pravda. Jsou to pouze moje názory na trávu.

Kdy a kde Trávu považ uji za drogu, která můž e velice významně rozš ířit ž ivotní obzory a zintenzívnit, zkvalitnit vě tš inu slož ek bytí. Zároveň je to droga, jež můž e člově ka vést k pasivitě a do stoky. Ne snad stoky sociální, ale rozhodně do stoky existenciální. Do stoky, kdy začneme na cokoliv kaš lat, cokoliv ná s přestane zajímat. V ž ádném případě tím nemyslím situaci, kdy by člově k mě l natolik vypě stovaný návyk, ž e se jeho duš evní obzor scvrkne na obstarávání drogy. Jde o stav, kdy se nám nepřestane (díky osobním dispozicím) permanentní zhulenost líbit a veš keré jiné zá ž itky s kladným nábojem považ ujeme za méně cenné nebo příliš pracně získávané. Jde o stav, kdy nepouž íváme THC, ale THC zneuž ívá nás.


Zároveň je tráva ta droga, jež umož ní najít smíření se sebou samým, pochopení vlastního hodnotového ž ebříčku a ně kterých důlež itých fenoménů ž ivota. Předevš ím lásky. Fenoménů, které se vymykají verbálnímu popisu a kvantifikaci. Fenoménů, jež vě tš ina lidí nechápe. Ale bez nichž je ž ivot jenom svou vlastní parodií. K tomu, abychom trávu mohli kouřit a nestali se trosečníky nebo rezignovanými personami, potřebujeme předevš ím obrovskou spoustu síly. Vnitřní síly, touhy po překonávání sebe samého a po sebezdokonalování. Bez této síly (kterou v nás vš ak můž e při vhodném zachá zení trá va povzbudit a potencovat) jsou kaž dé experimenty s drogou ž ivotu nebezpečné. Stejně nebezpečné v takové situaci jsou i vš echny experimenty se ž ivotem - slabého člově ka můž e zlomit stejně tak dobře i láska, nenávist nebo situace, která od ně j vyž aduje rozhodování a zodpově dnost. Proto je dobré nekouřit v situacích, kdy potřebujeme doping nebo se cítíme mizerně . Tráva není lék, ale ná stroj sebepoznání. Je velice příjemné si k vlastní pociťované radosti přidat dalš í rozmě r pomocí trávy. A je nesmysl pokouš et se vlastní frustraci, úzkost nebo rozladu trávou spravit. Ono to totiž ně kdy můž e fungovat - ale je to stejné, jako bychom se pokouš eli rozladu spravit kladívkem. A to tak, ž e se budeme intenzívně mlátit do hlavy. Pravda je, ž e po silně jš ím úderu na ni chvíli nebudeme myslet. Avš ak mnohem adekvátně jš í nástroji kladívku - je následující postup. Najít obraz, jenž se nám líbí, oslovuje nás a my s ním můž eme mluvit. Obraz, který chceme mít doma. Pak zajít do ž elezářství, koupit skobu, doma vzít kladivo, zatlouct ji do zdi a obrázek pově sit. Podobně je to s trávou. Můž eme s ní umocnit prož ívá ní a sebepoznání - ale jen v tom případě , ž e už ně jaké máme. Jako ten obraz. Díky trávě můž eme radost či sebepoznání umístit na to správné místo na zdi - jako kladivem můž eme zatlouct hřebík na to správné místo, kde by mě l náš obrázek viset. Je to nepřímá a zdlouhavá cesta. Infantilní vychechtané zkouření je ovš em příliš povrchní a primitivní na to, aby dokázalo cokoliv přinést. Kouřit trávu bychom tedy mě li jen v situaci, kdy na to vnitřně má me. Nikdy v momentě , když se potřebujeme oblbnout nebo na ně co zapomenout. V tom případě je mnohem lepš í pustit televizi či usnout. Kýž eného zapomenutí dosáhneme také, trá va, kterou můž eme jindy skutečně využ ít a vychutnat, nepřijde nazmar, a navíc se probudíme bez metabolitů v tě le.

Mám ji jako z praku Intoxikaci marihuanou prož ívá kaž dý jinak. A pokaž dé jinak. Nelze naprosto nic předem předvídat se stoprocentní spolehlivostí. Je pouze mož né ně co očekávat - nikdy ale ne skálopevně . Obecně lze říct, ž e po marihuaně či haš iš i bývá člově k jen zcela výjimečně agresívní, dotě rný, či prostě - na obtíž svému okolí. Pochopitelně pohled na totá lně vykouřeného jedince, který se usmívá do zdi, není nic moc povznáš ejícího. Je ale pouze vě cí onoho diváka, ž e se na svého vykouřeného bliž ního dívá a vůbec je v jeho blízkosti. Má svobodu volby. Agresívní vnucování či napadání okolí - jaké je bě ž né a vlastně tolerované po alkoholu - jsem u


marihuany nikdy nezaž il. Velmi častá je vysmátá, chechtavá nálada. Zhulený člově k má pocit, ž e se kolem ně ho dě jí neobvykle zá bavné a smě š né vě ci. V krajní situaci se smě je i tak komickým sdě lením, jako informacím o čase. Tahle situace nastá vá nejčastě ji při kouření ve veselé společnosti. Sám vyhulený se ně kdy - aťuž právem, či neprávem - považ uje za neobyčejně vtipného a zábavného. Kuriózní je, ž e obvykle je vtipný a zábavný i objektivně . Nemám naprosto nic proti veselým večírkům, vtipným společníkům a dobré náladě mezi účastníky mejdanu. Považ uji vš ak tento způsob konzumace trávy za poně kud pokleslý. Kdybych mě l srovnávat s oblastí sexuálního ž ivota, tak odpovídá ná sledující situaci: Skupina spolupracovníků si vyjede na víkend na chalupu jednoho z nich. Večer se popíjí, koluje ně kolik jointů, kvůli průduš kám spolupracovnice Mařenky se pořádně zatopí a nakonec se celá společnost svlékne a začne grupík. V ž ádném případě nechci mluvit o morá lce nebo podobných pojmech. Kaž dý, kdo byl ně kdy zamilovaný a zá roveň ně kdy v ž ivotě gruppensex zkouš el, ví jedno: I když opomineme ně jaké citové zálež itosti, intenzita sexuálního prož itku s milovanou osobou je mnohem, mnohem vyš š í. Gruppensex sice nezanechává nutkavé pocity viny, ale velmi často po ně m zůstane lítost. Nad ztraceným časem. Dalš í mož nost je kouřit se svým psem. Dobré je pustit si hudbu podle momentální nálady. Kouření dostává mnohem, mnohem š irš í rozmě r. Vztah ke zvířeti se dostává do jiné dimenze, pes, který se na vás dívá, se stává jiným tvorem než čokl bě ž ného dne. Začínáte jej chápat nikoliv jako "malého hloupého člově ka" nebo subhumánního tvora, ale jako jinou mož nost bytí. Jako bytost, jež je kompletní, dokonalá, nikoliv dokonalejš í než vy sám, ale také nikoliv méně dokonalá . Existenciá lní entita založ ená na jiných principech, než jsou ty vaš e. Existenciální entita, která se dokáž e stejně jako vy naplňovat a překonávat - byťjiným způsobem. Chá pete její metodu i smysl. Anebo nechá pete a víte, ž e jej nikdy pochopit nemůž ete - přesto vš ak poznáváte, ž e existuje. Ve výjimečných případech doká ž ete se zvířetem i mluvit. Nikoliv tak, ž e byste dával povely a očekával jejich splně ní. Nikoliv tak, ž e byste vyklá dal anekdoty a pes se válel smíchy po zemi. Mluvíte s ním tak, ž e na váš náznak, jedno slovo, pes odpoví. Sdě lí vám svůj pohled na vě c. Odkáž e vá š problém, nad nímž si právě lámete hlavu, do patřičných mezí. Mluví hlavně on a vy rozumíte. Problém nevě rné manž elky se dostává ve vaš em chápání na úplně jinou platformu, když vidíte následující: Způsobuje stejné komplikace jako problém sousedovic Azora, který vaš emu psovi vž dy přeznačkuje patník na rohu. Váš problém sice nepřestane být subjektivně palčivý - ale pochopíte, ž e není jediný. Nezacloní ostatní realitu. Vž dy z ní zůstane viditelný alespoň ten patník. Dalš í mož nost je kouřit sám. I zde je mož né použ ít různé hudební pomůcky a kulisy - ale není to, alespoň pro pokročilého, tak důlež ité. Hudba se samozřejmě po trávě poslouchá příjemně a není mnoho lepš ích přílež itostí, kdy ji intenzívně poslouchat, než intoxikace THC. Podobné je to s poezií. Ale konzumace umě ní přece jenom není hlavním cílem kouření trávy. Při kouření by se člově k mě l vě novat předevš ím sobě . Svým myš lenkám, svým asociacím, svým vnitřním obsahům. Pokud po trávě promýš líte svoji ž ivotní situaci, svoji ontogenezi a perspektivy, docházíte ke dvě ma základním poznatkům. Předevš ím - vš echno, co jste v ž ivotě udě lali, jste mohli udě lat elegantně ji, efektně ji, efektivně ji, kvalitně ji, s menš í námahou a vě tš ím ziskem, bez ostudy a chyb. Za druhé: Vš echno, co jste v ž ivotě udě lali a prož ili, zanechalo ně jaké stopy. Není třeba se za to stydě t a nijak se (nebo toho) litovat, vyčítat si to a


trpě t tím. Není to třeba předevš ím proto, ž e to už nezmě níte. V trávě se dá najít smíření se sebou samým. Smíření s tím, co jsem, jaký mám nos, před kolika lidmi jsem se znemož nil, kolika lidem jsem ublíž il, před kolika ž enami mi selhala erekce a v kolika rvačkách jsem dostal strach. Tráva vám pomůž e si na vš echny tyhle situace vzpomínat. To sice často dokáž e i alkohol - ale! Slzavé sebelitování dostojevsky-březovo-š irokoduš ného typu, které sice vede ke spoustě krásných řečí, ale v realitě se budete chovat jako svině i nadá le, pochází opravdu jen z ruské vodky. Po trávě se při inventuře ž ivotních průserů nebudete cítit jako nejvě tš í chudák na svě tě , ale jako člově k, jenž dě lá pořádek ve sklepě . Ně které vě ci je třeba vyvézt do popelnice, jiné opravit a spoustu využ ít. Introspekce po trávě dokáž e velice výrazným způsobem sníž it pravdě podobnost toho, ž e se budete i nadá le chovat jako prase sám k sobě . Že budete ztrácet čas, moc přemýš let a dlouze se rozhodovat, zvaž ovat zpě tně své činy z hlediska dobra a zla (místo abyste se snaž ili vámi natropené svinstvo napravit) a přemýš let o tom, jak jsou druzí zlí, ž e mají peníze (místo abyste je sami vydě lávali, pokud o ně stojíte). Marihuanová introspekce prostě dokáž e člově ka přivézt k pozná ní, ž e dě lá chyby. Že je dě lat bude. A ž e to není ž ádná katastrofa. Spojováním asociací sice vě tš inou nevymyslíte ž á dný převratný vynález ani filozofické řeš ení (klasickým příkladem je historka mého přítele, který naš el po třetím jointu odpově ď na základní filozofickou otázku. Pro jistotu si ji napsal. Druhý den si pak na papírku přečetl skutečně moudrou a vš eobjímající vě tu: Koupil jsem si modrý banán.), ale mož ná pochopíte, ž e vš echno ve vaš em ž ivotě - včetně tě ch nejvě tš ích trapasů, průš vihů a tragédií - můž ete k ně čemu využ ít. Můž ete využ ít cokoliv a radovat se z čehokoliv. Jenom nesmíte být předpojatí a nesmíření s tím, co bylo a jací jste. Smířit se musíte i s tím, co je ve vás š patného. Nikoliv smířit ve smyslu rezignace, ale ve smyslu studu. Pokud dě láte ně co, za co se stydíte, máte tři mož nosti. Dě lat to a stydě t se. Trapná, nezralá volba. Nedě lat to. Zralá volba. Dě lat to a nestydě t se, ztotož nit se s tím. Tráva dokáž e svou mocí, ž e vě tš ina tě chto vlastně nesmírně jednoduchých a primitivních otázek zprůhlední do jasu křiš ťá lu. Naučíte se ž ít se sebou samým bez komplexu. Naučíte se oné jednoduchosti, která nepozná pojem hřích a výčitky svě domí. Pokud ně co udě láte, udě láte to naplno. A nebudete vnitřně trpě t, ani když vás za to náhodou zavřou. Pokud totiž dě láte ně co naplno, dě láte to i zodpově dně - stojíte za tím a nebojíte se nést důsledky. A k tomu vš emu vás tráva přivede. Paradoxní je, ž e tráva - při vhodném už ívání - piluje vě tev sama pod sebou. Ona moudrost, již vám dává, vás totiž po čase naučí nekouřit. Budete ji brát čím dál míň - ne ze zásady, ale proto, ž e budete ž ít tak plně , ž e si na ni nevzpomenete. Tráva vás naučí dvě ma vě cem. Toleranci a netolerantnosti. Naprosté toleranci k tomu, co dě lají druzí lidé. Určitým pochopením a smířením totiž zjistíte, ž e vám vě tš ina populace můž e jen jedno, a o to se stejně nehrabe. Pročsi proto dě lat starosti s tím, ž e váš kolega je blbec, soused práskača š éf slaboch? Je to jejich vě c a vás nijak neohrož uje. Ohrozit vás můž e jen to, když se snaž íte s kolegou diskutovat o filozofii, sousedovi se začnete svě řovat s daňovými úniky a od nadřízeného očekáváte podporu a posilu.


Jste-li dost silní sami, nepotřebujete je. Marihuana vás to naučí. Ve skutečnosti totiž v ž ivotě zálež í na straš ně malém počtu lidí. Na tě ch ale zálež í fatálně . Starat se o jiné je jen ztrátou času a rozmě lňování sebe samého. Pro okolí si rezervujte laskavost a soucit bez nadřazenosti. Pro okolí, jež si to zaslouž í, úctu. A nenechte se jím naprosto nijak ovlivňovat. Tě m dvě ma či třem lidem, na kterých zálež í (pozná te je sami), pak budete moct vě novat veš kerou energii. Včetně té, již byste nemíření spotřebovali na meditaci o problémech druhých a na zasahování do jejich ž ivotů. To je ona tolerance, kterou můž ete z trá vy získat. Mož ná cenně jš í je ale marihuanová netolerance. Tráva vám pomůž e zbavit se zbytečných ohledů a ostychů. Šéf můž e být slaboch a kolega blbec. Je to jejich vě c. Až do chvíle, kdy vám š éf svou zbabě lostí brání v práci a kolega svými debilními kecy zdrž uje od smysluplné a zábavné činnosti. Trá va vás naučí rozumě t času. Vnímat jej jako veličinu hmatatelnou a viditelnou. Jako sklo, jež se můž e mě nit ve vodu či led. A v momentě , kdy si můž ete čas ohmatat a ochutnat, přestanete být tolerantní k jeho zlodě jům. Stanete se mnohem tvrdš ím, cílevě domě jš ím a méně závislým na okolí. Šéfova omezenost vá s přinutí buď jej přesvě dčit, ž e jste silně jš í - a tím pro vás jeho slabost přestane být problémem -, anebo si najdete š éfa jiného. Kolegova stupidita, okrá dající o čas, vás povede následujícím smě rem: Buď jej naučíte mlčet (když bude blbec i nadále, avš ak potichu, tak vás to nebude zajímat), nebo si přenesete ž idli do vedlejš í místnosti. Přestanete se vě cmi trá pit, ale začnete s nimi ně co dě lat. Po čase zjistíte, ž e trá vu už nekouříte. Pročbyste ji mě li kouřit, když vás to ani nenapadne? Naš li jste obrovský vnitřní zdroj síly a nemusíte litovat, ž e se jednou týdně nezhulíte jako kdysi. O nic nepřicházíte, tráva vám dnes nic nemůž e dát. Až na ni zas budete zralí, pozná te to snadno. Dostanete chuť.

Tráva a Bůh Při dostatečně zodpově dné konzumaci trávy najdete svůj vztah k Bohu, filozofii i přírodě . Bylo by samozřejmě velice snadné usoudit, ž e (díky tomu, co jsem v ž ivotě vykouřil) vím, která bije, a začít poučovat. Začnu: Je vysoce pravdě podobné, ž e k oně m zá kladním entitá m díky trávě najdete vztah a vysvě tlíte si je. Neexistuje vš ak nikdo, kdo by vám předem řekl jak. Najdete víru nebo ateismus. Lásku k existencialismu nebo bytostnou nechuťk jakýmkoliv debatám o filozofii. Přísluš nost k sektě či brokovnici na svě dky Jehovovy. To zálež í na tom, jací jste. Kaž dopádně pro vás tyto fenomény přestanou být trýznivou nejistotou a zdrojem výčitek. Naopak se stanou zdrojem síly š tě stí a naplně ní. Ono je jedno, zda ně kdo vě ří, či nevě ří. Důlež ité je, aby s tím byl š ťastný a nezná silňoval okolí.

Tráva a láska Nesmírně důlež itou úlohu hraje marihuana při pochopení a prož ívání lásky. Jsem si plně vě dom, ž e zvláš tě zde tráva svádí ke zneuž ití. Je to bezesporu cesta, jak dostat ž ádoucí objekt do postele. Domnívám se vš ak, ž e k podobně š pinavým účelům je vhodně jš í použ ívat adekvá tně š pinavou a jinak nepřínosnou drogu - třeba alkohol. Mluvím o lásce v tom smyslu, v jakém o ní pohrdavě mluví neš ťastní lidé. Díky trávě můž ete najít sami sebe i v téhle oblasti. Můž ete se přesvě dčit o tom, ž e veš keré


katolické zásady o vě rnosti a posvátnosti manž elství jsou nesmysl. Že jde o pokryteckou rouš ku, slouž ící historicky jen a jen kumulaci majetku. Vy jste od podobných archaismů oproš tě n, a proto se rozvedete a budete přehýbat, na co přijdete. Bez výčitek svě domí, bez trapného lhaní, bez toho, ž e byste ně koho podvádě li. Stejně pravdě podobné ovš em je, ž e se vaš e soustavné zahybání bude jevit jako bezmocné plácání rukama topícího se člově ka. jako kompenzace sexuálních komplexů, dokazování vlastní hodnoty či volání o pomoc člově ka, touž ícího po (jím samým) posmívané lásce z červené knihovny. Lásce, která trvá od prvního setkání až do smrti. Lásce, jež vás naplní až po okraj, lásce, kterou provází vě rnost ne chtě ná, ale zcela přirozená a nevyhnutelná. Vě rnost člově ka, jemuž připadají krá sné holky z Playboye nezajímavé a fádní ve srovnání s jeho (třeba dle obecných kritérií naprosto průmě rnou) manž elkou. I v lásce najdete sami sebe a smíříte se se sebou. A není nic důlež itě jš ího - protož e vě tš ina utrpení v ž ivotě přichází právě z této oblasti. Freud mě l pravdu. Je lhostejné, jestli jste typ spíš e sportovní, nebo monogamní. Tráva vám v obou případech umož ní prož ít to, co byste v lásce a v milování bez ní prož ívali jen velice obtíž ně . Neimplantuje do milování nic nového - jenom umož ní, abyste jej ž ili naplno. Abyste naplno poznali a ochutnali partnera, aby on poznal a ochutnal vás. Bez vš í omezenosti svě ta, jež ná s svazuje i v posteli. Tato kapitola byla psá na Stanislavského metodou. Přesně ji řečeno, pod vlivem THC. Subjektivní pohled na marihuanu se ani jinak psát nedá, byl by to podvod. Tato kapitola byla napsána pod vlivem THC. Je to na ní vidě t.


Závě r? Ten se nekoná. Udě lejte si jej sami. Pokud budete drogy konzumovat, vě řím, ž e se budete drž et alespoň zá sad nastíně ných v textu. Pokud je konzumovat nebudete, gratuluji vám.


PŘÍLOHA: Existuje represe? V příloze se můž e čtenář seznámit ve dvou článcích, přetiš tě ných z týdeníku Reflex, ž e éra protidrogového teroru nestojí za prahem. Už je dávno v místnosti.

Můž eme na rozloučenou zazvonit klíči, vzpomenout na krátké, dvouleté období, kdy to v Československu vypadalo na úbytě policejní vš emoci, a zvolat

UŽ JE TO TADY!!!

V Reflexu jsme mnohokrát varovali před nebezpečím, které znamená represe drog. Čerstvý případ z kladenského rockového Klubu 19 ukazuje, ž e se drogy staly v naš em státě "absolutním zlem" podle amerického modelu. Ně kolik mladých lidí pě stovalo a kouřilo marihuanu. No a co? To dě lá dnes skoro kaž dý. Represní protidrogová politika ukazuje, ž e se z této banality stane první drogový monstrproces u nás.

Klub 19 je v Kladně jediné centrum alternativní kultury. Jde o místní obdobu Bunkru - rockové diskotéky, tématické poslechové disco a koncerty skupin, jako je Dunaj, Gará ž nebo Extá ze. V kvě tnu devadesátého prvního roku si klub - bývalé kulturní středisko - pronajala skupina mladých lidí. Schovaná pod Svazem klubů mladých. Loni přes léto objekt (postavený v


padesátých letech a podle toho vypadající) rekonstruovali a v listopadu mě li premiéru. Klub fungoval. Policie tam byla jen ně kolikrát - a vě tš inou na pozvání zamě stnanců klubu, kteří si vš imli, ž e se jim před podnikem řež ou hosti. Sousedé si sice stě ž ovali (jak ostatně bývá dobrým zvykem), ale záminky byly obligátní - hluk, shromaž ďování individuí, etc. Sousedům totiž vadí, ž e se ně co (cokoliv) vůbec dě je. Až v srpnu přiš la "š ťára". Paní z mě stského úřadu a policie. Prohlídli podnik, vš imli si jakého býlí, které se suš ilo ve skladu, kousek vzali s sebou a spokojeně odeš li. Dál se ně dě lo nic.

Kolík patří k onomu zajímavému typu lidí, co se motají kolem klubů, rockových kapel, ale i na jiných pro mladé atraktivních místech. Nic nedě lá. Vyskytuje se hlavně v hospodě nebo v automatu. Peníze dostává z domova, ale s neuvě řitelnou rychlostí je propíjí. Vě kově patří do skupiny mezi dvacítkou a prvním kriminálem, psychicky mezi asteniky (neustále se hroutí a má deprese), mravně mezi š pínu a slabochy. K jeho hlavním koníčkům patří výroba dluhů. V září si půjčil i od provozní klubu - Pavlíny. Tři tisíce. Půjčila mu, protož e ho zná už ně kolik let a nepředpokládala, ž e se bude jako gauner chovat i k ní. Peníze mě l vrátit čtvrtého října. To byla nedě le, kdy má klub zavřeno. Navš tívil tedy Pavlínu doma, vysvě tloval jí, ž e peníze nemá, protož e .... a jelikož ...., a při té přílež itosti jí ukradl klíče od klubu. Kompletní. Ješ tě ten večer klub vykradl. Odnesl si video, dva tape-decky, kompakt a dvacet sedm tisíc. Dohromady š koda za pě tasedmdesát. Lidé z klubu samozřejmě krádež zjistili hned v pondě lí ráno (Kolík mezitím zmizel) a vš e ohlásili. Včetně důvodného podezření na pachatele. Ten mezitím odjel taxíkem do Prahy, popařil, a v úterý se vrátil. S devíti tisíci. V Kladně se dozvě dě l, ž e po ně m jde policie, popadl kradenou elektroniku a bě ž el ji vrátit. S brekem si stě ž oval, ž e jej "udali". I zlodě j by mě l mít formát. Pak ho sebrala policie. Pozdě ji odvezla i elektroniku - údajně pro odborný odhad ceny. Ve středu po poledni se v klubu objevila podivná skupina. Vyš etřovatel, technik, Kolík a dalš í policista (jak se ukázalo, z protidrogového). Pod záminkou rekonstrukce proš mě jdili celý objekt, vrátili přístroje a spokojeně odjeli. Když skončil ten večer program, dali si tři lidé z personálu klubu u baru jointa. Posedě li čtvrt hodiny a š li domů - chýlilo se k ránu. Druhý den je sebrali. Nejdřív to vypadalo, ž e jde o jakési dovysvě tlení k vloupačce. Když se ale policisté začali vyptávat, bylo vš e jasné. Vě dě li toho hodně . Že ně kolik lidí z klubu trávu pě stuje. Že vě tš ina z nich kouří. Že se den předtím, po zavíračce, kouřilo na baru. To je nejpikantně jš í - parta z Klubu 19 se zná léta a vě ří si. Existenci bonzáka mezi sebou vylučují. Zpravodajská technika? Ně kolik hodin jsme hledali š tě nice. To, ž e jsme nebyli úspě š ní, nic neznamená. Jsme amatéři. Kaž dopádně je záhada, odkud mě la policie poslední informace. Prokurátorka, která vyš etřová ní dozoruje - JUDr. Nina Brož ová - totiž souhlas k použ ití zpravodajské techniky nedala. Lidé z klubu nejsou ž á dní zločinci, vě tš ina z nich jednala s policií poprvé. Udali se vlastně


sami. Že pě stují. Že kouří. Vedoucí klubu, Martin, dokonce policii dobrovolně vydal dvaasedmdesát rostlin konopí. Nemě l je ovš em v klubu, ale doma. Postup policie nebyl korektní. Poučení o právech při výslechu přečetli obvině ným až po skončení předvýslechů (které se sice neprotokovaly, ale byly nesmírně důlež ité). Tvrdili lidem z klubu, ž e musí vypovídat, protož e mezi tě mi, proti kterým mě li svě dčit, není nikdo z jejich příbuzných. Zastraš ovali. A předevš ím - neustále zdůrazňovali, ž e se v klubu drogy distribuovaly. Což nejen vedoucí Klubu 19 Martin, ale i vš ichni zamě stnanci popírají. Kaž dopádně - policii se podařil parádní úlovek. Proti pě ti osobám byla vznesena obž aloba pro trestný čin podle paragrafu 187. Výroba, přechovává ní a distribuce drog.

Ovoce represe dozrálo hned dalš í den. Jeden z obvině ných, Jakub, se pokusil o sebevraž du. Zázrakem přež il skok z dvacet metrů vysokého mostu. Navš tívili jsme jej v nemocnici. Lež el zavě š ený na podivné konstrukci a jeho přítelkyně Šá rka mu dávala na čelo mokrou ž ínku. Nevyhodil nás. A mohl mluvit. "Vš echno jsem zapřel. Přiznal jsem jen ně kolik kytek, ale pak sebrali Šárku a z ní dostali vš echno. Že jsme dovezli asi padesát rostlin do kůlny na zahradě jejích rodičů a ž e je tam suš ím. Nemohla se nijak bránit - byla v š oku, nikdy s policií nemluvila. Ve čtvrtek jsem byl u výslechu, pak jsem š el domů, a v pátek rá no znovu k výslechu. Odtud do Devatenáctky. Asi jsem přecenil situaci. Prostě jsem se lekl. Vě zení, vyš etřování, toho, ž e budu muset do zblbnutí celou vě c ně komu vysvě tlovat. Nikomu jsem neublíž il - pě stoval jsem pro sebe, nikdy jsem trávu neprodával, nic jsem z toho nikdy nemě l. Nepovaž oval jsem se za zločince. Nejdřív se mi chtě lo ně kam odjet. Ale to by nebylo řeš ení. Pak mě napadla sebevraž da. Šá rka byla pryč, nemě l mi kdo pomoct. Šel jsem na most do Sítné. Je tam takový pě kný údolí, díval jsem se na ně j, pak jsem napsal dopis, dal si ho do kapsy a š el k zábradlí. Čekal jsem asi půl hodiny - pořád chodili lidé a já nechtě l, aby u toho ně kdo byl. Nakonec se objevili dva černí š erifové. Tak jsem jim zamával a skočil. Pamatuji se, ž e jsem celou dobu mával rukama. Padal jsem nohama napřed, a na nohy jsem také dopadl. Pak chvíli nevím nic - vzpomínám si až na to, jak mě nakládali do sanitky. Rodiče mi nic nevyčítají. Jsou rádi, ž e jsem se z toho dostal, i když lež et tu budu nejmíň š est týdnů. A teď, dodatečně , mě to mrzí. Bylo to zbabě lé a bezohledné. Jsem vdě čný - a vlastně nevím komu nebo čemu - ž e jsem naž ivu. Člově k neustá le ně co hledá, snaž í se ně co stihnout, musí ně co udě lat. Chtě l jsem tam najít klid a hlavně svobodu, která nepřestane." Jakubovi je dvacet. Jeho dívce sedmnáct. Když skočil, nebyl pod vlivem ž ádné psychotropní látky - ani alkoholu, ani marihuany. To potvrdil i lékař anesteziologicko-resuscitačního oddě lení,kam Jakuba převezli.


Přež il. Zlomená hlezna, jeden obratel, prasklá pánev, fraktura lokte levé ruky. Pro pár kytek konopí. První ovoce represe.

Sedmnáctiletá Šárka byla nesvá. Nervózní. Nejdříve jsem to přičítal přítomnosti dvou redaktorů slavného týdeníku. Nakonec jsem ale pochopil, ž e se trá pí. Má výčitky. V roce 1989 jí bylo čtrnáct. Zkuš enosti s StB, které se můž ou při jedná ní s naš í obrozenou a demokratickou policií hodit, prostě nemá. Proto se cítí provinilá. Myslí si, ž e selhala. "Přijeli jsme v sobotu ze zájezdu do Švédska. Do autobusu vbě hla moje maminka a říkala, ž e se Jakub pokusil o sebevraž du, ale ž e je v pořádku. Nic jsem nechá pala. Vyš li jsme ven a sebrali nás. Sedly jsme do policejního auta, a jeli do jejich kanceláře. Když se mi maminka pokusila ně co říct, policista ji okřikl. Nejdřív se mnou udě lali předbě ž ný výslech - nic mi nepřečetli, ž á dné poučení, a nikdo se mi nepředstavil jako psycholog (u výslechu mladistvého psycholog být musí, pozn. autora). Pak mě převezli na druhou policejní stanici, přečetli mi poučení, ale řekli mi, ž e vypovídat musím. Nikdo z obvině ných není můj příbuzný (to znamená, ž e ji nutili vypovídat proti člově ku, se kterým chodí a kterého má ráda, pozn. autora). Ptali se, jestli kouřím trávu, od koho ji mám, kdo ji pě stuje, kde jsou políčka, kde Jakub suš í. Vyhrož ovali, ž e by mohli stíhat maminku - řekla totiž v autě ně co v tom smyslu, ž e na trávě vůbec nezálež í. Že se mohl zabít člově k. Vyhrož ovali. Tak jsem jim vš echno řekla a teď si to vyčítá m." Propagátorům a tvůrcům represe nelze než gratulovat. Sedmnáctiletá dívka se trápí, protož e ji, zmatenou a nezkuš enou, donutili vypovídat proti ně komu, koho má ráda. Bravo!

Mrva viz hnůj. Též zastaralý pejorativní termín označující udavače. Kolík byl kupodivu střízlivý. Přisedl k nám ke stolu a rozpačitě , omluvně vysvě tloval. Tónem, který ž ebronil o pomoc, slitování, pochopení, omluvu, odpuš tě ní, a mož ná panáka. Očička tě kala po místnosti. "Prostě jsem se ož ral. Ukradl jsem Pavlíně klíče a vykradl klub. V úterý mě chytli a vyslýchali kvůli tomu. Ve středu rá no přijeli znovu. Tentokrát kvůli drogám. Ptali se, jestli se v klubu kouří tráva. Řekl jsem, ž e jo. A jestli se tam prodávají tvrdý drogy. Tak jsem jim pově dě l, ž e nevím, ale ž e je to mož ný. A řekl jsem jim, ž e se kouří před klubem. A ž e vzadu bývá uzavřená společnost. Ty sám kouříš ? Ano, ale nepě stuji. Od koho bereš trá vu?


Já jim řekl, ž e ode vš ech, když si ně kdo zapálí. Ale nikoho jsem neprásknul - policie říkala, ž e už to dávno ví. Vě dě li i to, ž e kouří i Šárka, která není plnoletá , tak jsem jim řekl, ž e je to pravda. Ně co by se s tím mě lo dě lat. Jsou horš í vě ci než trá va." Práskačuprchl od stolu a my se zvedali. Vtom jsem si vš iml, ž e za námi sedí dva muž i a významně po ná s pokukují. Buď paranoia, nebo š tě nice v klubu přece jen jsou. Martin, š éf Devatenáctky, komentoval Kolíkovu výpově ď jednoznačně . V klubu kouřili jen lidé, kteří tam patřili. A mimo provozní dobu. Tvrdé drogy tam nikdy nebyly - jen oni sami si kdysi koupili na ochutnání LSD. Kaž dý pro sebe. Ale nefungovalo...

Vyš etřovatel policie na mě l byl hodný. Bavil se se mnou, i když jsem nemě l presskartu. Ale nic nového nepově dě l - vzhledem k tomu, ž e případ je ve vyš etřování. Okresní úřad vyš etřování v Kladně zpravodajskou techniku nepouž il. To, zda je mezi kuřáky z klubu práskač, mohou zjistit sami obvině ní - mají právo nahlíž et do spisu. Poučení vyš etřovatelé dali obvině ným včas a podle předpisů - předvýslechy dě lala kriminálka, se kterou oni nemají nic společného. Když jsem se vyš etřovatele ptal, jestli sám ně kdy kouřil trávu, řekl, ž e ne. Společnou komunikační rovinu jsme ale nenaš li. Přesvě dčoval jsem jej, ž e je blbost, aby policie za současného stavu kriminality honila lidi, kteří vypě stují pár kytek konopí. Oponoval, ž e vyš etřovatel je k tomu, aby odhalil pravdu. Prostě jsme se nedohodli.

Noviny zvané Expres přinesly senzační článek o tom, ž e se v Devatenáctce distribuuje tráva. Podobně se k tomu staví policie. Přitom zabavené kytky odevzdali "pachatelé" ze svých domovů, nikoliv z prostor klubu. Listí, které se suš ilo v létě ve skladu, chtě li použ ít na výrobu š amponu. Z ně kolika lidí, kteří si sami pro své (byťmož ná napadnutelné) potě š ení pě stovali konopí, se mnozí snaž í udě lat kladenské centrum zla. Není to výsledek zlovůle jednotlivců, ale zákonitý rezultát represivní protidrogové politiky. Jako "vedlejš í produkt represe" jenom v tomhle případě existuje jeden pokus o sebevraž du, jedno tě ž ké zraně ní, jedna neš ťastná sedmnáctiletá dívka, jeden asi třiadvacetiletý chlapec, který se pravdě podobně ze strachu stal udavačem, a ně kolik mladých lidí, kterým hrozí vě zení. Nedávno jsem chytil vraha. Mladistvého. Můž e dostat míň než Martin a spol. za ně kolik rostlin konopí. Teprve protidrogová represe můž e konečně naplnit alternativní název naš í země - Absurdistá n. Můž e? UŽ JE TO TADY! Jiří X. Dolež al


Vypadal docela obyčejně . Přitom se ž ivil tím, ž e prodával

PRÁŠEK

Nevím, pročza ná mi přiš el. Snad už potřeboval o své profesi mluvit, nebo se tě š il, až uvidí článek v Reflexu a jen on bude vě dě t, ž e se píš e o ně m. Kromě svého jména a identity nám řekl vš echny podrobnosti o tom, jak v Mnichově prodává kokain.

Kolik ti je a jak jsi se k tomu dostal? Emigroval jsem v pě taosmdesátém, bylo mi osmnáct. Živil jsem se, jak se dalo. A jak jsem se rozkoukal, tak jsem pochopil, ž e se spousta Čechů v Ně mecku ž iví právě tímhle. Já podnikal v nejrůzně jš ích oborech, ně kdy to neslo, ně kdy ne. Pak mi dal kamarád, taky emigrant z Československa, tip. Kde nakoupit ve velkém. Tak jsem začal. Takž e: Kde nakoupit ve velkém a kde vzít na ten první nákup peníze? Musíš mít známé. Můj kamarád mě l tehdy velice dobrý zdroj - přes Holandsko. A samozřejmě přes Československo. V Holandsku se koupil kokain v balíčku - tak čtyři sta gramů - a převezl do Prahy. Letecky. Z Prahy do Ně mecka po silnici nebo vlakem. Odkud přicházel do Holandska, nevím, ale bylo to velice kvalitní zbož í. Také byl pomě rně drahý tak stopadesát marek za gram. Byl hrudkovitý, "kamenný". To je velice oblíbené, protož e když máš kokain úplně sypký, práš kovitý, existuje vž dycky podezření, ž e je příliš ředě ný. Pročse zbož í převáž elo přes Československo? Hranice mezi Ně meckem a Holandskem je mnohem lépe hlídaná - co se týče drog. Z


Československa se dá převézt cokoliv. Ješ tě jsi neřekl, kde vzít peníze na první velkou dodávku... Nepotřebuješ je. Když chceš , dá ti dodavatel zbož í do komise. Pak chce ale za gram mnohem víc. Já jsem tak také začínal - koupil jsem totiž za š edesát osm tisíc marek auto, kamarád mi ho úplně zruš il a ono nebylo pojiš tě né. Takž e jsem byl na suchu. Za kolik prodáváš gram? Zálež í, jak kdy a jak komu. Tak za dvě stě , dvě stě padesát. Když si číš ník v baru vezme pě t dávek - aby mohl nabídnout svým stálým hostům - tak je to za dvě stě . Po jedné je to draž š í. Samozřejmě , také neprodá vám celý gram. Nejčastě ji nuladevítky. Jsou pro stálejš í zákazníky. To, ž e chybí desetina gramu, se nedá poznat. Pokud prodá vám holce, kterou uvidím za čtvrt roku, dám jí nula osmičku. Samozřejmě ředě ného. Ředí vš ichni. Vě tš inou práš kovým cukrem. Dává se v pomě ru 1:4. Já jsem ale objevil zlepš ovák. Ředím prá š kem, který použ ívají zubaři na umrtvování zubů. Tím se dá ředit i v pomě ru 1:1. Samozřejmě ho vozím z Prahy, kde mi ho dodává známý zubař. Musí ho ně jak vykazovat, takž e mě to také ně co stojí. Jaký máš zisk na gramu? To zálež í na mnoha vě cech. Předevš ím - za kolik koupím. V současné době mám nový zdroj, ze kterého je sice trochu horš í, ale levně jš í zbož í. Také z Československa. Platím za gram tak sto třicet. Když naředím a odpočítám náklady s cestami, má m na gramu sedmdesá t až sto marek. Kolik gramů prodáš mě síčně ? Tak jeden pytlík od dodavatele, tě ch čtyři sta gramů. To je množ ství asi jako sáček se sádrou. Mluvil jsi o novém zdroji. Odkud? Z Turecka - přes Československo. V jednom českém krajském mě stě je rozvě tvená cikánská rodina, která se tím ž iví. Z Turecka vozí tak, ž e ně komu zaplatí cestu a dají třeba dva tisíce marek navíc. Například mladým novomanž elům. Ti jsou samozřejmě š ťastní, dva tisíce marek je pro ně moc peně z a navíc mají dovolenou. Osmná ctiletá holka a dvacetiletý kluk si neuvě domí, ž e by v Turecku mohli dostat třeba deset let. Tě š í se, až si doma koupí video. Ten cikán má spoustu příbuzných, kteří tyhle lidi sháně jí. Sám s nimi vůbec nepřijde do styku, proto je naprosto krytý. Kdyby mluvili, nikdo mu nic nedokáž e. A navíc - nechává práš ek vozit po malých dávkách, čtyři nebo pě t set gramů. I kdyby je chytli, nebude mít ani velkou š kodu. Jsem přesvě dčen, ž e cikán kupuje za š edesá t, sedmdesát marek gram. Mož ná i za míň. A nemám představu, kolik lidí kromě mě od ně ho kupuje. Rozhodně z toho, co vydě lá, ž ije celá rodina. On sám si jezdí pro podporu mercedesem. Jak jsi se k ně mu dostal?


Zase přes kamaráda - emigranta. Dě lá ciká n ješ tě v ně čem jiném? Pokud vím, tak vyváž í z Československa zbraně a holky. Ale to mě nezajímá. Jak často si pro zbož í jezdíš ? Vě tš inou mi ho vozí on. Ně kdy jsou problémy, když nemám na zaplacení nebo když mu dluž ím za komisi. To pak zůstane v Mnichově i ně kolik dní a já musím peníze sehnat. Cena je prakticky stejná , když to od ně j kupuju tady nebo v Mnichově . Převézt z Československa cokoliv totiž není problém Existuje mezi dealery ně jaký konkurenční boj, ně jaká organizovaná mafie? Na úrovni, na které pracuji já , nic takového neexistuje. Prodáváme sluš ným lidem ze střední vrstvy, ž ádným narkomanům. U mě nakupují manageři, hudebníci... Ně kdy se stane, ž e přijde kluk a říká "Nemám u sebe peníze, dám ti je zítra..." a já prostě řeknu ne. Na dluh mu nedám. On vyhrož uje, ž e půjde ke konkurenci, k X.Y. Jde, a X.Y. mu na dluh dá . Samozřejmě nekvalitní zbož í. Takž e se za pár dní vrátí ke mě . Žádný jiný konkurenční boj než boj nejlepš í kvalitou neexistuje. Zabýváš se i jiným zbož ím, než je kokain? Ne. V Ně mecku je nejrozš ířeně jš í právě prá š ek. Bere se vš ude, na diskotékách, v barech... Heroin neprodává m. V ně m jede uzavřená sociální skupina, která je bez peně z. Tam jde o krk. Haš iš ... Nemám zdroje. A mě práš ek stačí. Ty sám bereš ? Občas. Buď si vezmu sám, nebo zákazník koupí a řekně : "Dáme čáru!" Tak jdeme na WC a rozdě líme se o dá vku. Často ale neš ňupá m. Prodáváš kokain jenom ke š ňupání, nebo i ke kouření? Jenom ke š ňupá ní. V Mnichově se prakticky výhradně š ňupe. Lidi použ ívají uříznutá brčka na colu, nebo mají přímo z Ameriky speciá lní trubičky se zabrouš enými okraji, aby si nepořezali zevnitř nos. Jak vypadá tvůj den? Do práce nechodím, a mám to jaksi "prohozené". Ve dne spím. Vstanu ně kdy kolem čtvrté, rozváž ím dávku a čekám na zákazníky. Ně kdy telefonují - zá sada je ale o práš ku do telefonu nemluvit - jindy přijdou ke mě domů. Pak se dívám na televizi nebo na video, a kolem dvanácté nebo jedné jdu na diskotéku nebo do baru. Tam prodá m zbytek. Barmani jsou rádi, když nás vidí - lidi se s prá š kem baví mnohem líp. A barmani sami kupují. Existují kluby a diskotéky, kam se chodí "na ksicht" - musí tě tam prostě znát. Tam prodám nejvíc. Já chodím třeba do P 1. To je diskotéka, kde diskjockey bere naprosto vš echno - haš iš ,


kokain, heroin... Přitom mu vyš lo ně kolik desek, jako diskjockey je výborný. A zároveň ruina... Platíš ně co barmanovi? Ne. Ten je rád, když mě vidí. Sám kupuje - pro sebe, a prodává i dál. Na tom si sám přirazí. Jak prodáváš ? Z ruky do ruky? Ano. Vě tš inou mě ně kdo osloví - jestli má m, jdeme na WC, on mi dá peníze a já jemu "psaníčko". To je čtvercový papír, slož ený tak, aby se z ně j nic nevysypalo. A spolu často hned dáme čáru. Kolik si vydě láš a co s peně zi dě lá š ? Počítám š est, sedm tisíc marek mě síčně . Ně kdy víc. Mám ovš em obrovké ná klady, rež ii. Platím kaž dý večer vstupné, dám si drink, koupil jsem si nového bílého bavoráka. Samozřejmě je vylepš ený, má š iroká kola, černá svě tla, vš echno... Platím činž i. Sám občas práš ek beru, ně co projím, propiju... Kupuji si desky, to stojí spoustu peně z. Tape-deck má m za osm a půl tisíce marek, bedny za patnáct set. V podstatě moc peně z nemám. Ale mě stačí. Nechci víc, nechci se nijak tlačit dopředu. Ani tohle nejsou snadno vydě lané peníze. Vezmi si jen ten soustavný stress. Máš strach z policie? Ano. Už ně kolikrát to bylo na ostří nož e. Taktak. Samozřejmě , má m určitá opatření - doma nemám nikdy víc než deset dávek, zbytek je schovaný. Když za mnou přijede ně jaký kamarád, i tě ch deset psaníček je u ně ho. Ale auto, jako mám já, vyvolává pozornost. Ně kolikrát se mi stalo, ž e mě v noci zastavila policie a celé auto prohledali. Taková prohlídka trvá dlouho, obtě ž ují třeba půl hodiny. I v barech Kripo řádí. Na druhou stranu si ale ně kdy říkám, ž e o mě vě dí a dá vají mi pokoj. Takových malých ryb je totiž spousta. Za to, co by u mě mohli najít, bych mohl dostat tak dva, tři roky. Za čtyři sta gramů bůra. Ale to je pro ně pořá d málo - je zajímají kila, a ne gramy. I proto nechci jít do vě tš ích obchodů. Máš policisty ně jak podplacené? Neexistuje. To prostě nejde. Jednak jsou dobře placení, jednak jsou to Ně mci. Vůbec nepřichází v úvahu. Jak dlouho chceš takhle ž ít? Nevím. Zatím si nestě ž uju. Za pár let přijde do Evropy Meddelínský kartel. Nemáš strach, ž e přijdeš o krk? Proč? Budou potřebovat místní dealery, kteří znají situaci. Jediné, co můž ou chtít, bude, abych ve velkém kupoval od nich. Což budu milerád dě lat.


Nárůst cen a zisk Cena za gram Cena za zá silku Zisk/g Zisk/zásilku Turecko 60-70 24000-28000 ? ? ČSFR 130 52000 60 24000(cikán) SRN 200-250 80000-100000 70-120 38000(dealer) SRN II 250- - - - - - - cca 50 (číš ník) (vš echny cifry v DM - 1 DM = cca 18 Kčs) V tabulce nejsou zahrnuty provozní náklady

Jiří X. Dolež al, Josef Rauvolf

Doporučená literatura pro ty, kteří nechtě jí fetovat nevzdě láni: Ajtmatov, Č.: Popraviš tě , Lidové nakladatelství, Praha 1989 Baudellaire, Ch.: Báseň o haš iš i, Volvox globator, Praha 1991 Burroughs, W.S.: Teplouš , Dopisy o yage, Reflex, Praha 1991 Borroughs, W.S.: Feťák, Odeon, Praha 1992 Castaneda, C.: Učení dona Juana, Reflex, Praha 1992 Ginsberg, A.: Kvílení a jiné básně , Odeon, Praha 1990 Riedl, O., Vondráček, V.: Klinická toxikologie, Avicenum, Praha 1971 Urban, E.: Toxikomanie. Avicenum, Praha 1973 Vacek, J.: Žít třeba i na kolenou, SNTL, Praha 1991


Ne kaž dý má schopnost takhle žít. Potřebuje trochu víc, alespoň prozatím, než se naučí plně vychutnávat prosté a přirozené radosti. Sáhne k drogám

Recommend Documents