červen 2009 číslo 1
SPOLEČNOST PŘÁTEL USA SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA Česko – americký klub The Czech – American Club Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00 Czech Republic Tel. +420-2-2421 0813, fax: +420-2-2421 5561 www.spusa.cz
NÁZORY - INFORMACE - DISKUSE - HISTORIE - DOPISY
THANK YOU AMERICA!
Díky Ameriko, to jsou slova, vytesaná do žulového památníku. A kdo že je autorem, investorem a majitelem čtyřmetrového žulového kvádru? Kde stojí toto žulové díkuvzdání? Není to obec Chýšná na Pelhřimovsku? Ne! Neboj se, spořivý český občane, takto nezodpovědně obec Chýšná penězi poplatníků neplýtvá, obzvláště když to není nařízeno direktivně, směrnicemi nadřazených občanů, okresu, kraje, ÚV strany. Kdysi bylo raženo heslo Samopalník na každé návsi. Každá fabrika svoji svítící rudou hvězdu. Každé družstvo při vchodu na zablácený dvůr má mít slavobránu s heslem, vybízejícím, aby místní členové ctili práci po vzoru SSSR (a snad aby uklidili ten bordel za tím heslem). Byla to doba, kdy sochy samopalníků v rubášce osvobozovaly západní Čechy včetně Plzně a Rokycan a otcové světonázoru, ať již s plnovousem, bradkou či knírem rostli jak houby po dešti na každém náměstí či návsi díky pudu sebezáchovy městských a vesnických výborů. Dnes direktivy
a doporučení nechodí a tak obec Chýšná měla možnost získat čtyřmetrový žulový kvádr - ovšem s tím textem „Díky Ameriko“ zdarma. Včetně instalace. Kvádr by brala, ale bez textu. Odmítla. A kde že se nalézá tento památník? Věř občane, že na zahradě pana Fialky, který tento projekt realizoval i financoval. A kdo že je pan Fialka? To vypovídá zbytek textu na památníku: Díky Ameriko za osvobození od nacismu a komunismu, věnuje Josef Fialka, vězeň komunismu. Takže filosofie českého národa zní: Chceš projevit vděčnost dějinám a varovat? Postav si pomník sám na své zahradě. A proč na zahradě? Protože místní zastupitelstvo umístění neschválilo na návsi Chýšné i když pomník v ceně 100 000,- Kč chtěl pan Fialka darovat. Nesetkal se ani s porozuměním občanů obce. “Polovina to považuje za opičárnu, čtvrtina je absolutně proti a zbytek je nerozhodný. Když jsem před desítkami let přišel do Chýšné, byl tady jediný komunista. Dnes je to úplně naopak. Je tu jediný antikomunista, a to jsem já,” - konstatuje s úsměvem. A proč je antikomunista? Soudruzi ho v roce 1961 poslali do vězení, což je jistě pádný důvod. A proč? Dobře vedené a prosperující hospodářství jeho matky ve Vítovicích na Benešovsku zabral státní statek v Dolních Kralovicích. Pan Fialka ovšem ještě před převzetím prodal vlastní vysoce kvalitní dobytek a to bylo v té době dle soudružského práva vedeno jako trestný čin zneužívání vlastnického práva a maření výkonu úředního rozhodnutí. Pan Fialka nás v pražské pobočce SP USA navštívil a informoval o svém záměru pomník postavit. My byli s iniciativami tohoto dvaaosmdesátiletého iniciativního muže nadšeni a domluvili se na komunikaci. Ovšem ta přišla, až když byl pomník postaven v jeho zahradě. Při své druhé návštěvě nám sdělil svoji filosofii, která byla podnětem realizace stavby pomníku. Cituji: Amerika nás osvobodila třikrát. Měla rozhodující podíl na vzniku státu. Porazila fašismus. Osvobodila svět a nás od komunismu. pokračování na straně 2
Z OBSAHU: Dopis prezidentu USA Pravda, právo a spravedlnost Den co den Vzpomínky nevybledly Slavnosti osvobození
Za druhé:
Po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 byly české země 300 let v područí německých a rakouských Němců. Spousty českých buditelů burcovaly národ k touze po svobodě a samostatnosti ještě před první světovou válkou. Do čela tohoto boje se postavil Masaryk s přesvědčením, že většina zemí světa se postaví proti německé rozpínavosti, že německé země budou poraženy. Bylo jasné, že o tom, zda české země získají samostatnost, budou rozhodovat vítězné mocnosti. Se stejně smýšlejícími Čechy emigroval do Francie, burcoval Čechy, aby za Němce nebojovali a vstupovali do legií proti Němcům. Objížděl spojence a přesvědčoval je o vzniku samostatného státu. Když se během války ukázalo, že na poválečné uspořádání bude mít největší vliv Amerika, odjel do Spojených států, kde za pomoci českých krajanů přesvědčoval o nutnosti nového samostatného státu. V Americe se sešlo 100 000 Čechů, Slováků a příznivců a za přítomnosti Masaryka prezident Wilson vyhlásil deklaraci o podpoře vzniku samostatného Československa. Byla to po 300 letech svoboda. Po dvaceti letech nový stát Němci okupovali a vůbec rozhodující podíl na porážce Německa, Itálie a Japonska měla Amerika. Náš „věrný“ spojenec Francie kapitulovala. Další spolehlivý spojenec Rusko se s Německem spojilo a rozdělilo si Polsko. Za tuto zradu Rusové draze zaplatili milióny životů a nelze než dodat, že bez Američanů by Německo poraženo nebylo. V roce 1945 vznikl euforický stav ze svobody, který trval velmi krátce a místo hnědé okupace nastala stalinsko-bolševická okupace. Všechno všem bylo ukradeno: továrny, živnosti, obchody, zemědělství, půda a v roce 1953 i veškeré peníze naspořené generacemi. Všichni jsme byli zaměstnanci bolševismu pod vedením strany, s cílem ovládnutí světa. Proti tomuto nebezpečí zorganizovala Amerika státy svobodného světa v obranném společenství NATO, s cílem zahájit obranu. Nastaly závody ve zbrojení. Teprve po smrti Stalina sovětští vládci jeho krvavou diktaturu odsoudili jako špatnou a jeho cíl ovládnout svět za neuskutečnitelný. Studenou válku ukončili v Reykjavíku Reagan s Gorbačovem s podmínkou, že Sovětský svaz dá zemím, které se budou chtít osamostatnit, volbu svobodného rozhodnutí. Zde došlo bez války k rozpadu Sovětského svazu. I v tomto případě je zřejmé, že i na našem osvobození od komunismu měla rozhodující vliv Amerika. A to již potřetí! Pan Fialka si klade dvě otázky. Za prvé: Jaká nastala demokracie po skončení války v roce 1945? Stalin s Gottwaldem si pozvali Beneše do Moskvy, kde mu sdělili, že demokratické politické strany (agrární, živnostenská a ostatní) budou zakázány a budou povoleny jen: Strana komunistická, Sociálně demokratická vedená komunistou Fierlingerem, Lidová, kterou nepovede Šrámek, ale komunista Plojhar a Národně socialistická, kam bylo ve vhodné chvíli dosazeno prokomunistické vedení. Takto otevřeně to Benešovi nesdělili, ale jemu to muselo být jasné. A takto zprofanované ideály demokracie on podepsal. Sám, jako jediná osoba. Nerozhodl žádný parlament ani vláda. Sám v Moskvě projevil souhlas, že nejstátotvornější agrární strana první republiky bude prohlášena za zločineckou a její vedení souzeno.
Jak mám pohlížet na Beneše? Jak se mám dívat na Havla? Nepřipustili, aby zločinecká komunistická strana byla zakázána. Nevěděli, že byla popravena Horáková a gen. Píka. Proč nebyl soud s jejich vrahy? Aby snad nevyšlo na světlo, kdo ty vrahy najal instruoval? Že vrahy nejsou Brožová ani ten kat, co je popravoval, ale že vrahem je KSČ a KSS a že jejich obhájci a pokračovatelé sedí dnes v parlamentních lavicích. Konec citace. Pan Fialka ve svých 82 letech není zlomen. Na námitky občanů, že příliš upřednostňuje zásluhy Američanů, zhotovil další pomník, který nese nápis: Díky za mír Reaganovi a Gorbačovovi. Věnuje Josef Fialka, vězeň komunismu. Oba památníky jsou zatím na jeho zahradě. Jeden stojí, druhý čeká na rozhodnutí obce, zda jej umístí na návsi. A aby budoucnost nebyla bez vize, má dohodu a příslib se středočeskou obcí Blažejovice, což je poblíž jeho rodiště, že umístí na čestném místě v obci památníky se stejným textem, které jim věnuje. Srovnáme-li činnost pana Fialky s absencí šedesátileté pauzy mozků západních Čech (a nejen jich), než byl postaven pomník generála Pattona, který díky mediálnímu skandálu ohledně autora sochy stojí na místě, kde stát neměl. A Plzeň, ač ročně oslavuje, trpí ohledně Pattona symptomem strachu, výpadkem paměti, nebo i odvahy. Stejně jako Praha nedokázala postavit pomník Horákové, Píkovi, symbolům 3. odboje. A to není jen úkol Prahy, připomínat 3. odboj. V každém kraji, okrese by se tyto impulsy k dějinnému zamyšlení měly tvořit, protože se o nich čtyřicet let mlčelo. Pokud se budeme z tohoto pohledu dívat na aktivitu pana Fialky, můžeme jej nazvat ojedinělým apoštolem a realizátorem nového pohledu na naši historii. Naše společnost by si měla uvědomit, že okolo nás, jak v Evropě, tak v ostatním světě památníky existují a mají svůj význam a nikomu z těch Francouzů, Italů, Němců i Američanů to jako opičárna nepřipadá. Pokud se bude část naší společnosti, včetně té vládnoucí, dívat tímto pohledem na žulu připomínající dějiny, tak se pak budeme řadit k nejnižšímu prvotnímu stádiu společenského vývoje. Lapidárně řečeno, kulturnímu primitivismu, z čehož logicky vyplyne, že můžeme v blízkém horizontu naší budoucnosti očekávat svítící rudé hvězdy nad znárodněnými podniky, automatčíky v rubáškách a otce světonázoru na návsích a náměstích. Zatím mi nezbývá než vyrazit staroizraelský radostný pokřik Hosana - zachovej nám podobné apoštoly. Bláha
2
Text dopisu zaslaný prezidentu Baracku Obamovi s přiloženým videozáznamem, zhotoveným panem Jar. Holubem, při příležitosti návštěvy prezidenta USA v Praze. SPOLEČNOST PŘÁTEL USA SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA
ČESKO-AMERICKÝ KLUB THE CZECH-AMERICAN CLUB
PREZIDIUM Barack Obama President of the United States The White House 1600 Pennsylvania Avenue NW Washington, CD 20500 Prague, June 6, 2009 Dear Mr. President: We would like to present you, as a token of our deep respect for what you are doing, with a video recording of your public speech outside the Prague Castle. This video was taken using an offhand camera and was originally produced to meet the requirements of our organization, the Society of Friends of the U.S.A., to be screened at our regional branches; therefore you will find Czech subtitles attached to the final product. However, after its first showing we wanted to capture the enthusiasm of the crowd watching your appearance, and to send you this video recording as a present to forever remind you of your visit to Prague. This present also goes to show our wish to express support for what you do and to assure you that, within our limitations, we will continue to promote friendship between the Czechs and the people of the United States, in accordance with our statutes and principles. We highly regard the message you conveyed to the people of the Czech Republic in your speech. Your speech in Prague awakened hope among the Czechs for a better arrangement of things to come. With Deep Regards Jaroslav Holub Statutory Representative Society of Friends of the U.S.A.
Vážený pane prezidente, Dovolte nám jako výraz úcty k Vám a k Vaší práci, věnovat Vám darem videozáznam z Vašeho veřejného projevu v Praze na Hradčanech. Videozáznam musel být pořízen z ruky a byl původně vyroben pro potřeby naší Společnosti přátel USA k promítání v regionálních pobočkách, proto je opatřen českým překladem v titulcích. Po první projekci však bylo rozhodnuto vzhledem k zachycení nadšené nálady shromážděných lidí při Vašem projevu, poslat Vám tento záznam darem jako vzpomínku na Vaši návštěvu v Praze. Současně bychom chtěli tímto darem vyjádřit svou podporu Vaší práci a ubezpečit Vás, že v rámci svých možnosti budeme v České republice dále upevňovat přátelství k lidu Spojených států dle našich stanov a idejí. Velice si ceníme poselství, které jste předal lidem české země při Vašem projevu. Svým vystoupením v Praze jste tak probudil v Čechách naději na nové lepší uspořádání věcí příštích.
3
DEN CO DEN... Kde jsme takové rčení slyšeli? Jsou to snad slova velikána nebo prosté lidové výřečnosti nebo snad metafora něčeho opakovaného? Už ale nezáleží na holých těchto slovech, spíše s dalšími konkrétními slovy, která vyjadřují onu opakovatelnost. Napadla mne tato tři slova ve spojitosti s naprostou realitou, se zkušeností historie, s realitou dneška i výstrahou do budoucna. V momentu přijde i konkrétní vysvětlení, že
nismus byl kladen nejzkušenějšími historiky světa vedle sebe jako naprosto stejné kopie, věřme, že je správné o obou těchto velezločineckých formách mluvit VŽDY současně a vysvětlovat jejich návaznost. Proti oběma těmto -ismům dokázaly Spojené státy úspěšně vítězit. I když zbytky komunismu dožívají. USA musely za svými výhrami vyrazit na jiné kontinenty. Američtí vojáci pokládali své životy za svobodu několika desítek států, vyhráli i 2. světovou válku. Bez materiální pomoci USA těžko by bylo i Sovětské armádě. Ta ale musela hnát svého protivníka od Moskvy až po Berlín, v daleko větší ploše než spojenci na západě. S tehdy Sovětskou armádou přišel i komunismus, stejný, který měli ve své zemi. Podle jejich „stranických“ teoretiků bojoval Sovětský svaz proti imperialismu, kapitalismu. Ano i Polsko a Československo byly pro ně kapitalistické země. Za ponížení, za podvodnou zradu, za desítky miliónů zničených životů, za zničenou zemi byla sovětská, tedy ruská zloba a agrese proti Německu na místě a logická. O polské zlobě ani nemluvě, kde prošla fronta dvakrát. A nyní mi dovolte otázku, ne abstraktní, ale sázkovou. Jak by se zachovaly Spojené státy, kdyby je nepřítel napadl v jejich zemi, vybil by jim milióny vojáků i civilistů včetně žen a dětí, kdyby je posílal do táborů smrti, kdyby dělal lékařské pokusy na živých lidech a systematicky je vyhlazoval. Vsadil bych se typicky americkým sázením 100 : 1 s každým mým oponentem, že by se USA pomstily několikrát více než tehdejší Sovětský svaz. Spojené státy jsou vzorem nejen síly, odvahy ale i spravedlivé odplaty. První atomová bomba byla připravena o několik dní dříve než její shození. Čekalo se pár dní, aby nastalo na dny přesně zakulacené výročí napadení Pearl Harbouru. Nyní je válka v Německu pro Američany součástí evropské invaze v rámci 2. světové války a jednou válečnou story z několika válek celkem. Dávno si podávají s Němci ruce při obchodech, v rámci jednání NATO a po boxerském utkání dokonce s úsměvem. Ale jim budeme v západních Čechách a v Praze při květnových oslavách osvobození západních Čech připomínat jméno tehdejšího jejích nepřítele. Při každé válce nebo sportu se vyhlašuje vítěz i poražený. Jinak by se divák dozvěděl, že vítěz vyhrál nad čistým vzduchem. V těchto názorech a otázkách bych určitě zvládnul tuto diskusní simultánku s případnými oponenty všech vrstev úspěšně. Bez německé bezdůvodné agrese by nebylo třeba ani sovětského osvobození s jeho komunismem. Ponechme si hlavně svoji hrdost. Prokažme svoji odvahu stejně jako Poláci ve vztazích polsko-německých. Jsme na jedné lodi - díky NATO - dnes vojensky. Ostatních vztahů je celá řada, které se budou řešit a nebude to brzy a ne vždy stoprocentně. Nechtějme ale žádný revanš. Místo hesla „Nikdy nezapomeneme“ nahraďme „Někdy také připomeňme“. Připomeňme německým turistům nebo podnikatelům u nás, že dorozumívací společnou řečí bude angličtina. Možná, že jim dojde, že Velkoněmecká říše je už 70 let nesplněný sen a jediná - kdo je dnes Velká, je v Evropě Británie. Hledejme společnou cestu přes vzájemně dobrý obchod, přes sport a kulturu. To vše pod osvědčenými hesly FIFTY - FIFTY (tedy 50 na 50 a ne 80 na 20) nebo good luck. 15. březen 1939 ! 15. březen 2009 !! Zbyněk Liška
DEN CO DEN slyšíme z našich sdělovacích prostředků, co napáchal komunismus nebo lépe řečeno pomyslná forma socialismu u nás během 41 let. Sám jsem celou tu dobu prožil a také si ji pamatuji. Můj otec byl perzekuován jen proto, že byl maloživnostník, ale i předseda tehdejší místní organizace strany národně socialistické. Kromě otce to odnesla sestra, já i celá rodina a dokonce i rodina sestry mého otce. Přišli jsme o obchod, činžovní dům, o celoživotní úspory, o čest, důstojnost, o svobodě ani nemluvě. Naši současní politici předvádějí hon na komunismus s nevídanou rutinou a délkou svých projevů, článků, tiskovek a různých klábosivých setkání ve velkém. Sociální demokraté prohlašují, že nikdy nebudou spolupracovat s komunisty, na druhé straně komunisté při obou posledních prezidentských volbách - i když třeba nepřímo - pomohli panu Klausovi k prezidentování na Hradě. Vznikají řečnické polemiky vládnoucí i oponentní strany na tisíce různých názorů - jaký je správný pojem pro zločince, a který že je větší, různé charakterové dopady bývalého komunismu, spory o správnost výuky dějepisu na základních školách, změny zákonů, jejich stálé nejasnosti apod. Všechny zločiny komunismu jsem pochopil velice dávno. Nemusí mne nikdo v tomto směru poučovat či agitovat, což je slovo platné i v dnešní době. Kdybych se na to díval očima průměrného českého Švejka, řekl bych, že je to náramná sranda. Nechci ale vidět věci pod tímto úhlem. Přes všechny snahy pravice modré, zelené, bílé, přes snahy oranžové „středopravolevice“ a přes snahy rudé levice mne žádní jejich speakři či agitátoři nepřesvědčí, že ten „ZLÝ“ - ten jejich protějšek se najednou vynořil jako Loch Ness-ka z jezera, bez důvodu a hned začal tropit zlo. Současně se dovídáme DEN CO DEN o zlu a hrůznostech předposledního „-ismu“, což byl nacismus, tedy německý nacismus, tedy Německo, které si pozvalo ve 2. světové válce několik zahraničních parťáků k hloupé myšlence ovládnout svět. Od května 1945 jsme snad tisíckrát viděli hrůzy koncentračních táborů, zločineckou a plánovanou snahu vyhladit celá etnika, přesouvat celé národy podle jejich potřeb a jiné nevyčíslitelné zvrhlosti, o kterých se neradostně mluví stejně jako o posledním ´ismu. V obrátce několika hodin nám páni redaktoři nachystají programy o nacismu - včera nebo před hodinou o komunismu a s nimi se vezou další a další honoráře a poslanecké platy, vše s jediným cílem jejich finanční kariéry. Zbabělí Němci, když byli zajati nebo jinak zajištěni, či po letech objeveni, tvrdili, že pouze plnili rozkazy. Podle této směšné demagogie tedy nakonec za životy 50 miliónů lidí ve válce mohl nakonec jen Hitler. A hned máme další stovky námětů, článků, besed a prohlášení pro naše politiky, „politology“, redaktory, schvalovače i oponenty. Nakonec zase jen prodloužíme honoráře a kariéry. Mohli bychom se také „dozvědět“, že je to „vytržené z kontextu“, že dnes je jiná doba, jiné století, jiný „vývoj“ - na druhé straně také - že neonacisté jsou stále, že ta jejich drzost a agrese je v jejich genech a že to stále má původ v Německu, které válku vyvolalo, atd. bla bla bla, nahoru a dolů. Domnívám se, abychom
Článek není redakčně upravován a záleží na každém čtenáři jak dalece se s názory uvedenými v článku i s jeho obsahem ztotožňuje. Za redakci Bláha
DEN CO DEN nemuseli čelit prognostikům, ujišťovatelům a slibovačům, bude lépe osvojit si více svůj názor, vzájemně se posilovat v sebevědomí a v nebojácnosti proti oběma - ismům. Protože nacismus i (z něho vytvořený) komu4
Pravda, právo a spravedlnost
náměstí. Byla zahájena hymnami České republiky a vítězných mocností, USA a Ruska, po nichž následovalo uvítání hostů. Kromě zástupců obou mocností byli zde zástupci Veteránů zahraničních válek, Armády České republiky, primátor města Plzně Pavel Rödl a do Rokycan přijel i vnuk legendárního generála Pattona, který se zasloužil o osvobození západních Čech v květnu 1945, Georg Patton Waters.
Při zakládání našich webových stránek SP USA jsem po delší úvaze doporučil do jejich záhlaví umístit větu, kterou si často opakuji při sledování informací o „věcech veřejných“. „Pravda, právo a spravedlnost vítězí tam, kde to chtějí lidé“. Jak už z této věty vyplývá, je to „běh na dlouhé trati“, přesto si myslím, že tato věta vyjadřuje to, co považuji pro lidskou společnost na její dnešní úrovni za důležité. Vím, že na toto téma už bylo napsáno mnoho úvah a článků, přesto považuji za potřebné vyjádřit některé své myšlenky, které mě k napsání této věty do našeho webu vedly. a) Pravda bez uplatnění spravedlivého práva je k ničemu, protože často někomu pomůže a někomu uškodí, navíc svou rozdílnou pravdu mohou mít i všichni případní soupeři. Příkladem mohou být matky dvou těžce nemocných dětí, jedné z Evropy a druhé z Afghánistánu. Obě mají pravdu, že jejich dítě potřebuje náročnou lékařskou pomoc, avšak pouze spravedlivé právo může rozhodnout, které nebo kterým se této pomoci dostane. Právo ale musí být spravedlivé ke všem a musí tedy hájit zájmy nejen těchto dvou matek a jejich dětí. b) Právo bez pravdy a spravedlnosti je samo též k ničemu a je spíše destruktivní. Příklady snad ani není nutné uvádět. c) Spravedlnost, jestliže jí není možné uplatnit právem, tedy zákony a jestli není založena na pravdě, je opět k ničemu a navíc je-li založena na lži, působí ještě větší škody. V tomto případě mohou být příkladem nepotrestané zločiny, kdy pravda nevyjde najevo anebo nespravedlivé rozsudky soudů, založené na lžích a korupci nebo nedokonalých zákonech. Je tedy zřejmé, že pouze současné působení všech těchto tří atributů může zajistit spokojenější život lidí. Všechny tři pojmy, tedy pravda, právo a spravedlnost jsou uplatňovány v životě činnosti lidí, jejich vůlí po dokonalejší lidské společnosti a na lidech tedy záleží, jak budou tyto pojmy důsledně uplatňovány a prosazovány. Zaslechl jsem i námitku, že v této větě chybí slovo svoboda, při úvaze nad tímto slovem jsem však došel k názoru, že definovat přesně význam tohoto slova je prakticky nemožné, takže úvaha by se měla spíše zabývat mírou svobody. Absolutní svoboda má totiž velmi blízko k anarchii. Často používaná definice, že svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka, je velmi nepřesná a denně ji všichni vědomě porušujeme v přetížené dopravě, při plnění pracovních povinností, při výuce ve školách, při výchově dětí atd. a navíc kde je fauna a flora, když o svobodě ostatních živých tvorů lze také v této souvislosti uvažovat. Svoboda člověka bude mít vždy svoje mantinely a ploty, např. ve zdravotním stavu, finanční situaci, kulturní úrovni atd., které nebudou pro každého člověka v každé zemi stejné. V případě pravdy, práva a spravedlnosti je však situace jiná. Pouze jejich důsledným uplatněním v co největším měřítku je možné dosáhnout toho, aby omezení svobody jedinců i skupin lidí bylo závislé pouze na jejich aktivitě a schopnostech, při respektování spravedlivých zákonů všemi lidmi přijatých nebo chcete-li, při uplatňování zásad pravdy, práva a spravedlnosti. Červen 2009-07-08 J. Holub
Starosta města Jan Baloun i ostatní vzácní hosté připomněli ve svých projevech zásluhy našich osvoboditelů i důležitost našeho odboje proti fašismu, zdůraznili význam svobodného života vykoupeného mnoha oběťmi, i současného přátelství mezi národy a míru, jehož porušení by mohlo vést k zničení lidstva. Oslava byla zakončena pokládáním kytic a věnců k pamětní desce Americké armády na budově radnice. A snad to slunce nebo spíše melodie oblíbené country kapely Bábydou způsobily, že většina lidí zůstala na náměstí i po oslavě a vychutnávala si radostnou náladu, o kterou se tato kapela svým vystoupením postarala. Její poslední písní však slavnosti v Rokycanech neskončily 9. května se konala Muzejní noc ve vojenském Muzeu na demarkační linii. Prof. Anna Mrázová Poděkování. Redakce časopisu Bulletin děkuje paní profesorce Anně Mrázové za její příspěvek o osvobození města Rokycan americkou armádou. Byli bychom rádi, kdyby nezůstalo jen u této první vlaštovky. Za redakci Bláha
Vzpomínky nevybledly Zpěváci Pražského pěveckého sboru Smetana, kdysi jednoho z našich nejlepších mužských sborů, si letos znovu připomínají nejpozoruhodnější koncertní zájezd ve stoleté historii sboru. Bylo to v roce 1996, kdy navštívili americké státy Kalifornii, Nevadu a Utah. Měli tam celkem 12 celovečerních koncertů a 11 dalších vystoupení ve školách, kostelech nebo také na party. S jejich vokálním uměním se seznámila předměstí San Franciska (San Bruno a Los Altos), další města v Kalifornii Folsom a Quincy, v Nevadě Carson City, Reno a Elko a pak zejména v Utahu Logan, Ogden a Salt Lake City na třech koncertech. Vrcholem zájezdu byla účast na slavnostním koncertu ke 100. výročí připojení Utahu k Unii 12. 3. 1996 v Maurice Abravenel Hall. Tento termín vlastně určil termín celého koncertního turné. Členové sboru si často připomínají setkání a společné vystoupení s největším smíšeným sborem na světě Mormon Tabernacle Choir (375 registrovaných zpěváků) v jejich sídle, koncertním sále Tabernacle v Salt Lake City. Mimořádnou vstřícnost a aktivitu projevilo Muzeum Bedřicha Smetany, které nabídlo PPS Smetana své výstavní prostory k uspořádání velké výstavy ke 100. výročí založení sboru. Vernisáž, na které sbor také zazpíval skladby Bedřicha Smetany a Josefa Bohuslava Foerstera, se uskutečnila 31. března, výstava bude k shlédnutí až do konce roku 2009. Nepřehlédnutelná část výstavy je věnována právě úspěšnému zájezdu PPS Smetana do USA. Mezi exponáty upoutají pozornost výrazné plakáty z Nevady nebo fotografie sboru na schodišti kapitolu v Salt Lake City. Muzeum Bedřicha Smetany na Novotného lávce 1 má otevřeno každý den kromě úterý od 10 do 17 hod.
Slavnosti osvobození v záři slunce I když letošní květnové počasí bylo proměnlivé, den 7. května, kdy město Rokycany vzpomínalo svého osvobození před 64 lety, se vydařil přímo ideálně. Oslavy začaly kladením věnců na demarkační linii v Borku ve 14.30 hodin. Věnce zde položili zástupci vítězných mocností ve 2. světové válce, a to major Craig Norman za americkou stranu a za ruskou stranu konzul Alexandr Budajev. Účastníci se pak přesunuli do Rokycan, kde spolu s představiteli města položili věnce u pomníku obětem 2. světové války před nádražím. Potom následovala hlavní část oslav na Masarykově
Ing. Josef Klička
5
Princeton University Orchestra
vstupy houslí nebo gejzírem vířivých rytmů. Studentský orchestr Capriccio odvedl na úrovni svých nejlepších možností a vyvolal ovace.
Americké univerzity se chvályhodným způsobem podílejí na budoucím kulturním vyhranění mladých lidí. Na rozdíl od nás má totiž většina vysokých škol vlastní orchestry, některé i sborová tělesa a taneční soubory. Důkazem toho je i existence Princeton University Orchestra, který jsme měli možnost uvítat v lednu již potřetí v Praze. Vedle jen několika oborových hudebníků zde hrají příští právníci, lékaři, architekti, ekonomové nebo úředníci. Již třicet let vede sto deset let starý orchestr dirigent Michael Pratt. (Taktéž spoluzakladatel Operního festivalu v New Jersey a ředitel Filharmonie Delawarského údolí.) V úvodu zahrál orchestr Rákoczyho pochod z Berliozova Faustova prokletí, kde je citován maďarský vojenský marš z roku 1809. Jeho údernost prozrazuje skladatelovu vlohu pro variační a tematickou práci a instrumentační osobitost. Prokofjevova Suita z baletu Romeo a Julie zazněla ve své originální verzi v pražské premiéře. Dílo bylo určitou dobu zakázáno, bez autorova svolení roku 1938 přepracováno, jeho scénář a klavírní výtah z roku 1935 objevil S. Morrison po roce 2006 v Ruském státním archivu, aby ho později rekonstruoval. (Podle cenzorů měl prý balet původně vyjádřit boj proti feudálnímu pojímání manželství a zápas o lásku, který se blížil ideálu Komsomolu.) Tematický materiál suity se v mnohých částech podobá běžně uváděné verzi, například část, přeložená jako Nabubřelý tanec rytířů vlastně cituje svár mezi rody Monteků a Kapuletů. Orchestr zahrál s dynamickými protiklady a výrazovou drsností část Princův výnos, v tanci Tří Maurek, zajiskřil sóly i orchestrálním koloritem celku; s oslnivou lyrikou vykreslil scénu Romeova vstupu a prvých pohledů na Julii. Moderní polyfonie, citující několik hudebních myšlenek současně, je obtížným úkolem z hlediska akcentace nosných melodií, proplétání, potlačování a vyvažování nástrojových partů a jejich začlenění do stavebné logiky. Také znázornění prvého dechu Julie bylo v harfě a melodických bicích křehké a navozující obrazové představy. Tanec a závěrečné Pas de deux tlumočily vřele, zvukově hutně předepsanou instrumentacíi. Po přestávce koncertu zazněly další klenoty ze světové hudební dílny. Dramaturgicky byla tato část večera tak trochu vizitkou cestovatelů. Námořní důstojník Rimskij-Korsakov musel na své cestě kolem světa zavítat i do Španělska, aby napsal brilantní Španělské capriccio, a Gershwin ve třiceti letech navštívil Paříž, aby své dojmy popsal v díle Američan v Paříži. Korsakovova volná variační fantazie dělí jeho dojmy a vzpomínky do pěti částí, v nichž zahušťuje jednodušší fakturu jemně tvarovanou barevnou harmonií, energickými
Američan v Paříži je strhujícím dialogem jazzových rytmů konfrontovaným se zvukovou vizí hluku velkoměsta (včetně automobilových klaksonů). Obraz návštěvníka a jeho nového prostředí je hudebně ilustrován sledem nápadů, spontánně vyrůstajících jeden z druhého. Orchestr přesvědčivě vyjádřil taneční, humorné i sentimentální nálady a prezentoval muzikalitu dechových a bicích nástrojů. Jeho výkon byl zdařilý, měl mladistvou jiskru a obstál by i v porovnání s více profesionálně erudovanými tělesy. PhDr. Olga Kittnarová
Setkání na palubě lodi „ORCA“ Při setkání 6. června na palubě lodi „ORCA“ jsme sice nebyli v plném počtu a to zřejmě díky pražské obloze, která nezachovala svou tradiční modř bez mráčku se svítícím sluncem, ale ukázala i svou odvrácenou tvář - šeď s náznakem deště. Přispěla sice k pár volným místům (nikoliv stolům), ale rozhodně nezkazila náladu přítomným. Bylo zde mnoho otázek i odpovědí a výsledek pro nás byl potěšující v jedné zásadní věci. Všichni chtějí, aby tradice pokračovala. Nezbývá tedy než čekat na další první týden v červnu roku 2010, abychom toto setkání zopakovali. Za pražskou pobočku SP USA mohu jen poděkovat všem, pro které nebylo důležité počasí, ale podstata setkání a věřím, že za rok na viděnou. Ať prší nebo svítí slunce. Bláha
Penzion Hospoda “NA RANČI” v Poříčí uspořádal společně se Společností přátel USA - Česko americký klub v sobotu 18. 7. 2009
IV. COUNTRY VEČER. K tanci hrála country skupina AHASVEŘI - ČESKÁ TŘEBOVÁ. Všichni jsme se dobře bavili.
Pražská pobočka SP USA
6. října a 8. prosince
Vzdělávací středisko SP USA nabízí několik volných míst v letních kurzech. Velmi žádané intenzivní týdenní kurzy i individuální.
Za výbor Bláha
SLEVA 10 %.
připomíná svým členům setkání v Americkém centru
SPOLEČNOST PŘÁTEL USA SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA Česko – americký klub The Czech – American Club Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, Czech Republic tel.: 224 210 813
REDAKCE: J. Bláha, BULLETIN SP USA
mobil: 721 910 475 e-mail:
[email protected] Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, CZECH REPUBLIC
6
