Konfererence Kreativní aglomerace – potenciály, mechanismy, aktivity (metodologické setkání)
Název příspěvku: Podnikavý region - základní východiska Autoři: Doc. PhDr. Josef Jünger, CSc. – Bc. Tomáš Tykva Abstrakt příspěvku Jedním z hlavních témat konference je identifikace faktorů podnikavosti aglomerací pro možnost jejího dalšího rozvoje a vytvoření konkrétních návrhů opatření pro rozvoj podnikavosti v regionech. Základními pojmy jsou tedy PODNIKÁNÍ a PODNIKAVOST. Podnikání lze chápat jako činnost, jako metodu a také jako životní styl. Podnikavost lze chápat jako vlastnost, která determinuje úspěch v podnikání, ekonomický a sociální rozvoj, popřípadě také osobní rozvoj a v neposlední řadě růst reálného bohatství. Podnikavost lze chápat také jako snahu o vytvoření něčeho navíc (přidané hodnoty, nadhodnoty) a to prostřednictvím identifikace a využití příležitosti. Tím se dostáváme k pojmu KONKURENCESCHOPNOST. Tento pojem se ukazuje jako velmi důležitý s ohledem na stále vyšší míru globalizace světa. Konkurenceschopnost je vnímána jako schopnost prosadit se na trhu a své místo na trhu si udržet. Je ovlivňována celou řadou faktorů. V posledních letech se za jeden z nejdůležitějších faktorů považují lidské zdroje (jejich rozvoj – vzdělávání, trénink kompetencí apod.) je prioritou snad každé společnosti. Zdroje konkurenceschopnosti jsou různé, ale za nejdůležitější jsou považovány právě lidské zdroje a právě podnikavost. S podnikavostí úzce souvisí pojmy IDENTIFIKACE a VYUŽITÍ PŘÍLEŽITOSTÍ. Ty jsou podmíněny schopností rozeznat a vyhodnotit příležitost k realizaci konkrétního záměru a dále pak schopností daný záměr realizovat.
1. Cílem tohoto setkání je odpovědět na otázky týkající se metodologie projektu „Kreativní aglomerace“. Vzhledem k tomu, že posláním Vysoké školy podnikání, a. s. Ostrava je nejen výuka teorie podnikání, pěstování podnikavosti, ale také facilitace rozvoje podnikání, pokusili jsme se vymezit teoreticko-metodologický koncept, aby byl vytvořen celostní obraz souvislostí dílčích otázek a problémů projektu. Tyto už konkrétnější, se staly předmětem vymezení základních pojmů, které budu prezentovat.
Snahy o podporu rozvoje podnikání byly v posledních létech hodně orientovány na podnikatelské prostředí a na tzv. „tvrdé faktory“, jako jsou průmyslové zóny, vědeckotechnické parky, granty a finanční podpory. Subjektivní faktory, tj. motivace, vědomosti a dovednosti podnikatele jsou přinejmenším stejně důležité. Proto si letošní konference postavila za cíl vytvořit prostor pro výměnu názorů a poznatků o podnikavosti, jako syntetické dispozici k podnikání a přispět k hledání účinných nástrojů a programů jejího rozvoje. 2. Bereme na vědomí rozvojový činitel podnikání? Zájem o bádání a o uplatňování podnikavosti je významně zakotven už v postoji k podnikání. Sotva lze účinně rozvíjet podnikavost bez přesvědčení o smyslu, užitečnosti a významnosti podnikání. Jakoby nám nepřišlo na mysl, že podnikání může sloužit jako nástroj k řešení určitého problému. Z toho vyplývá, že stále má smysl vracet se k otázkám, proč se podnikáním zabývat, proč podnikání studovat a jaká je souvislost mezi podnikání a podnikavostí resp. Kreativitou. Toto přesvědčení je všeobecně akceptovatelné i v zemích s bohatou podnikatelskou tradicí. 2.1 Úloha podnikání v ekonomickém rozvoji Zkušenosti minulých let ukázaly, že mohou existovat ekonomické systémy bez soukromého vlastnictví s minimální podnikatelskou aktivitou. Zároveň prokázaly dočasnost fungování tohoto systému pro jeho nízkou ekonomickou výkonnost, nízkou kvalitu služeb, inertnost, nízkou úroveň inovací, konkurenceschopnosti atd. Navíc v posledních letech národní ekonomiky založené na podnikavosti - kreativitě dosáhly takových pozitivních výsledků jako nikdy v minulosti. Mezi takové země patří USA, Singapur, HongKong aj. Prohlubující rozdíl mezi výkonnosti a konkurenceschopnosti zemí s podnikatelskou ekonomikou a zeměmi EU jsou podle Součka (2003) aj. autorů a politiků varující. Předmětem tohoto projektu by proto měla být implementace podnikavých a tvůrčích přístupů do regionální ekonomiky a rozvoj podnikavého ducha aglomerace popř. aglomerací. Někteří současní autoři píši o podnikání jako o významném mimoekonomickém faktoru růstu, jiní dokonce o čtvrtém ekonomickém zdroji. Tři základní zdroje – půda, práce a kapitál se stávají produktivními pouze, když jsou kombinované racionálním a užitečným způsobem. To
je funkcí čtvrtého ekonomického zdroje, známého jako podnikání. Podnikatel kombinuje ostatní tři ekonomické zdroje v nový nebo jiný způsob produkce zboží nebo služeb“ jak uvádí (Megginson aj., 1984). Timmons (2001) po pětadvacetiletém výzkumu podnikání tvrdí, že Podnikání, jakožto zdroj ekonomického růstu je nyní objevován na celém světě. Podnikatelský duch umocňuje síly lidí a národů. Zkrátka jsme uprostřed tiché revoluce (Silent Revolution), triumfu tvořivosti a podnikatelského ducha lidského druhu. S největší pravděpodobností tichá revoluce ovlivní 21. století mnohem víc, než průmyslová revoluce ovlivnila 19. a 20. století.“
2.2 Úloha podnikání v sociálním rozvoji Vedle ekonomické, má podnikání také úlohu sociální, která může dokonce v určitém čase nebo v určitém regionu hrát ještě významnější roli. Žádný institucionální proces nenabízí takovou šanci, pro zlepšení ekonomické situace, sociální mobility, seberealizaci atd. jako podnikání. Odměřuje odvahu, výkonnost, bez ohledu na předsudky nebo rozdíly mezi lidmi. K sociálním efektům podnikání patří: •
Tvorba nových pracovních míst Do konce 70. let minulého století převládal názor, že velké podniky vytvářejí více pracovních příležitostí. Tento mýtus, přetrvávající i u nás, byl vědecky i empiricky vyvrácen. Jako důkaz existuje mnoho statistik ve vyspělých i méně vyspělých zemích. Byla prokázána korelace mezi zaměstnanosti a rozvojem malého a středního podnikání.
•
Příležitost pro uplatnění žen Tradiční zaměstnanecký poměr znemožňuje nebo ztěžuje uplatnění žen, zejména při plnění jejich mateřských povinností. Vytvářením vhodných podmínek pro růst malého podnikání mohou ženy tuto bariéru překonat.
•
Prostředek k integraci sociálních skupin Možnosti vstupu některých minorit (imigranti, národnostní menšiny aj.) na trh práce jsou značně omezené, a nedají se upravit ani striktními zákony. Zato tyto sociální skupiny si
mohou najít své místo na pracovním trhu a ve společnosti vůbec právě prostřednictvím podnikání. •
Generátor středního stavu Tzv. střední stav je společenská vrstva, která usiluje o soběstačnost. Přebírá odpovědnost za svůj život, svůj materiální a duchovní rozvoj. Je zárukou demokracie, protože pro své přežití potřebuje svobodu ekonomickou i politickou. Podnikatelé a podnikaví lidé tvoří jádro této společenské vrstvy.
2.3 Úloha podnikání v kariérním rozvoji Představa o celoživotní kariéře se postupně mění. Vyplývá to také z toho, že stále méně lidí bude celoživotně pracovat v organizacích. I když představa lidí o jistém kariérním postupu a o práci ve velkém podniku je stále populární, těchto možností ubývá. Na druhé straně někteří mladí lidé nehodlají čekat. Preferují nezávislost, rychlejší kariérní rozvoj i za cenu rizika, větší pracovní zátěže a života v neurčitých podmínkách. Je známo, že až 40% absolventů vysokých škol v Irsku si po absolutoriu otevírá svůj vlastní business. U nás je to procento nepoměrně menší, přeci jen stále více mladých lidí přemýšlí o své volbě podnikatelské kariéry. Podnikatelská kariéra je také jak se říká „běh na dlouhou trať“, skýtá široké možnosti kariérního rozvoje. Existuje mnoho dobrých příkladů, které jsou k následování.
3. Přístup k rozvoji podnikání Varieta přístupů k rozvoji podnikání je velmi široká. Konkrétní volba je ovlivněna teoretickometodologickou výbavou a motivací kompetentního rozhodovatele. Z metodologického hlediska může jít schématicky buď o spíše empirický nebo odborný (teoreticky zdůvodněný) přístup. Dosud převažující empirický přístup je založený na principu „pokus-omyl“ a na zobecnění individuálních zkušeností, které jsou většinou nepřenositelné.
Odborný přístup je naopak cílevědomý, postavený na vědecky ověřených premisách, které jsou součástí určité teorie. V tomto příspěvku je prezentován jeden z možných metodologických přístupů, který byl již ověřen jak ve výuce, tak ve výzkumu na Vysoké škole podnikání, a. s. v Ostravě. Přístup je založen na předpokladu, že jádrem rozvoje podnikání je uvolnění a zkvalitnění podnikavosti, tj. ochoty, umění a možnosti převzít vlastní odpovědnost za svůj business, jehož smyslem je tvorba něčeho navíc (přidané hodnoty) pro všechny zainteresované (stakeholders). Odhodlanost, převzetí rizika a odpovědnosti podnikatelů a podnikavých lidí vůbec, jsou nezastupitelné a nenahraditelné, ani státem, agenturou, ani vnější pomoci. V prosazení podnikavých lidí a v samotném podnikání, ale tito aktivní a často inovativní lidé narážejí na bariéry, které nejsou ve stávajících podmínkách s to sami překonat. S podnikáním se trápí, vzdají jej nebo vůbec nezačnou. Z tohoto pohledu by pak mělo být koncipování a realizace programu podpory podnikání založeno právě na identifikaci a cílevědomému odstraňování bariér rozvoje podnikání. Ne vždy se podaří vytvořit účinný program rozvoje podnikání. Proto je třeba tuto účinnost měřit, hodnotit a odpovídajícím způsobem korigovat. K základním kritériím hodnocení rozvoje podnikání patří úspěch v podnikání, tj. nově vytvořená hodnota ve finančním nebo nefinanční formě. Dále pak se kvantifikuje vstup do podnikání, přežití a rozvoj podnikání. Jak už bylo naznačeno výše, existují dva nezastupitelné faktory úspěchu v podnikání: podnikavost na straně podnikatele a podnikatelské prostředí, jako objektivní podmínky jeho podnikání. 3.1 Přístup k rozvoji podnikání v EU První východiska k odstraňování výkonnostních rozdílu mezi ekonomikou USA a EU a k rozvoji podnikatelské ekonomiky byly formulovány v tzv. Lisabonské deklaraci, přijaté Evropskou radou v roce 2000.
V tomto roce byla rovněž přijatá Evropská charta pro malé podniky. Tato deklaruje, že „malé podniky je nutno považovat za hlavní hybné síly inovace, zaměstnanosti i sociální a lokální integrace v Evropě“. Charta obsahuje rovněž principy při prosazování této vize. Hodnocením realizace obou dokumentů se zabývala Evropská komise a bohužel musela konstatovat, že jsou zatím plněny váhavě a proto kromě jiného dne 21.1. 2003 přijala a vydala tzv. Green Paper. Entrepreneurship in Europe. Podle úmyslu komise má tento dokument sloužit jako výzva ke zvýšení zájmu o podnikání (Europe´s Entrepreneurial Challenge) a k tvorbě programu rozvoje podnikání všude tam, kde je to příslušné. Snad poprvé je formulována vize podnikatelské společnosti (Entrepreneurial Society), která by měla být budována na 3 pilířích: -
odstraňování bariér rozvoje a růstu byznysu,
-
rovnováha (vyvážení) poměru rizik a užitku v podnikání,
-
vypěstovat kulturu ve společnosti, jejíž součástí je pozitivní hodnocení podnikání.
Dokument Evropské komise „Podnikání v Evropě“ by se mohl stát významným východiskem při tvorbě a realizaci programů na rozvoj podnikání nejen v České republice, ale také v ostatních zemích Evropské unie.
4. Podnikání a jeho tři základní pojetí Máme-li se zabývat podnikavostí, jako faktorem úspěchu v podnikání a jako faktorem, který může výrazně ovlivnit rozvoj aglomerace, pak je zcela logické, že výchozím předpokladem je určení obsahu samotného pojmu „podnikání“. Neexistuje žádná jeho jednotná nebo všeobecná akceptovaná definice, nýbrž prostřednictvím konvence se vykrystalizovaly tři jeho základní pojetí. a) Podnikání jako činnost (proces) Smyslem tohoto procesu je vytvoření něčeho navíc, což může být vyjádřeno finanční nebo nefinanční formou. Nositelem podnikání je podnikatel. Má společenský status, který je do určité míry modifikován zákony. Zároveň se jedná o profesi, jejíž výkon vyžaduje
odpovídající kvalifikaci. b) Podnikání jako metoda (přístup) Mnoho autorů se shoduje v názoru, že podnikání přerostlo svůj původní ekonomický význam a tiše (podle Timmonse) proniká do jiných oblastí lidské činnosti. Timmons (2001) definuje podnikání jako „způsob myšlení, uvažování a jednání, tzn. posedlost příležitostmi, holistický přístup a to vše harmonizováno vůdcovstvím (leadership)“. Kwiatkowski (2000) vyslovuje názor: „Podnikání není jen profese, ale přístup. Čímkoliv se člověk zabývá – byznysem, uměním, sportem – chce-li být úspěšný, musí aplikovat tento přístup.“ Podobně píše i Illy (2000): „Podnikání není pouze způsob realizace byznysu, ale celkový přístup k jakékoliv aktivitě, zaměřený na objevování příležitosti a jejich transformaci do proveditelných projektů, sloužících ke splnění a dosažení cílů.“ U člověka, který používá podnikatelský přístup, říkáme, že je podnikavý. Stále častěji se podnikavému člověku přisuzuje speciální role s očekávaným chováním - tzn. vložení vlastních zdrojů, převzetím odpovědnosti a rizika a sklízením negativních výsledků v první řadě a pozitivních výsledků v poslední řadě. Znalost a dovednost podnikatelského přístupu se v rozvinutých zemích zařazuje mezi občanské kompetence. c) Podnikání jako životní způsob Každý člověk potřebuje ke svému životu a dokonce k přežití určité zdroje. Bez nich nemůže existovat a rozvíjet se. Tyto zdroje si může v podstatě opatřovat třemi hlavními způsoby: -
prostřednictvím zaměstnání – zaměstnanecký způsob
-
prostřednictvím podnikání – podnikatelský způsob
-
prostřednictvím podpory – závislost na podpoře jiných
Připusťme různé kombinace nebo mezistupně, ale tyto tři základní způsoby se od sebe podstatně liší. Přechod mezi nimi je tudíž obtížný a neprobíhá automaticky, zaslouží si pozornosti. Vyžaduje sice určité znalosti, ale je ovlivněn především motivací, osobními vlastnostmi, ale také prostředím. Pokud se tedy návrh způsobu kultivace podnikatelského prostředí stane jedním z předmětů zájmu tohoto projektu, bude tím samotná realizace značně
usnadněna. Obsahem podnikatelského životního způsobu je individuální přivlastňování potřebných zdrojů. Klade na člověka speciální nároky, jako převzetí odpovědnosti, rizika, vypořádat se z neurčitostmi aj., ale zároveň skýtá některé výhody a vymoženosti většího výdělku apod. Přechod na podnikatelský životní způsob je náročný a vyžaduje speciální přípravu, kterou může právě prostředí obklopující člověka značně ovlivnit.
5. Podnikavost V nejširším slova smyslu se obsahem pojmu “podnikavost“ vyjadřují dispozice nebo předpoklady člověka k podnikání. Samotná podnikavost se stala předmětem výzkum tzv. psychologického proudu v teorii podnikání. Diskutuje se o jejím původu. Např. Timmons (2001) dělí podnikatele na dva typy: rodilý podnikatel a „udělaný“ podnikatel. Připouští obě možnosti s tím, že některým dispozicím se nelze naučit. Podle další definice (Ludvík, 2004) je podnikavost snahou o vytvoření něčeho navíc, nějaké přidané hodnoty a to prostřednictvím identifikace a využití podnikatelské příležitosti. Obrázeč. č. 1: Strukturování podnikavosti Kvalifikace, odborná způsobilost (competence)
Profesionální činnost Podnikatel
Kompetence, dovednost, schopnost (competency)
Podnikatelský přístup Podnikavý člověk
Stupnice hodnot (axiologická orientace)
Podnikavý životní způsob
6. Rozvoj podnikavosti a její řízení Diskuze o potřebě rozvoje podnikavosti má jistě své místo, protože determinantou pro existenci kreativní aglomerace jsou pochopitelně kreativní lidé. Pokud tedy budeme
konkrétními (motivačními) mechanismy podporovat rozvoj podnikavosti lidí v dané aglomeraci, bude pochopitelně růst kreativita aglomerace jako takové. Uvedený návrh postupu to respektuje. Staví jak na teoretických poznatcích, tak na zkušenostech z výuky a tréninku podnikavosti. Postup rozvoje podnikavosti by se měl týkat především následujících oblastí: •
kvalifikace
•
klíčových kompetencí (schopnosti)
•
formování osobních vlastností atd.
6.1 Podnikavý životní způsob Spočívá v získávání potřebných zdrojů podnikatelským způsobem. Jeho jádrem je individuální přivlastňování. Podnikatelský životní způsob má vysokou společenskou hodnotu. Země EU usilují dokonce o vybudování podnikavé společnosti a s tím pochopitelně projekt plně koresponduje (GREEN PAPER, 2003). 6.1.1 Formování vztahu společnosti k podnikatelskému životnímu způsobu Podle Scheina (1969) v každé organizaci a dokonce v každé společnosti existuje představa o lidech, kteří ji tvoří. Ať vědomě nebo nevědomě působí tato představa jako doktrína o vlastnostech lidí a o pravidlech jednání s nimi. Jinými slovy, k lidem se přistupuje a rozhoduje se o nich podle obsahu této představy. Představa působí někdy jako regulativ a kdokoliv by přistupoval k lidem způsobem, který neodpovídá dané představě, působí přinejmenším jako porucha. Historicky se vyvinuly nebo různými autory byly popsány 4 výrazné typy představ o člověku (viz obrázek č. 2).
Obrázek č. 2: Typologie představ o člověku TYPOLOGIE PŘEDSTAV O ČLOVĚKU (autor, název, stručný obsah) ADAM SMITH Homo economicus – člověk kalkulující ELTON MAYO Homo socialis – člověk sociální JOSEF TISCHNER Homo sovieticus – člověk somrující ISRAEL KIRZNER Homo agens – člověk podnikavý
Obsah představy o člověku není fatální. Dá se měnit. Je to ovšem proces sociálně velmi náročný a dlouhodobý. Vidíme to téměř na každém kroku, protože proces transformace „homo sovieticus“ na „homo agens“ zdaleka není dokončen. 7. Konkurenceschopnost Tento pojem se ukazuje jako velmi důležitý s ohledem na stále vyšší míru globalizace světa. Konkurenceschopnost je vnímána jako schopnost prosadit se na trhu a své místo na trhu si udržet. Je ovlivňována celou řadou faktorů. V posledních letech se za jeden z nejdůležitějších faktorů považují lidské zdroje (jejich rozvoj – vzdělávání, trénink kompetencí apod.) je prioritou snad každé společnosti. Zdroje konkurenceschopnosti jsou různé, ale za nejdůležitější jsou považovány právě lidské zdroje a právě podnikavost.
8. Identifikace a využití příležitostí Celá řada lidí je schopna identifikovat příležitost, ale nejsou schopni ji využít jako zdroj své podnikatelské příležitosti, jiní lidé by zase byli schopni příležitost využít, ale nejsou schopni ji identifikovat. Ideální kombinací potom je člověk, který je schopen příležitost rozpoznat a zároveň ji využít a dotáhnout až do fáze realizace. Schopnost identifikovat a využít příležitost je možné významným způsobem podpořit
rozvojem vzdělanosti, tréninkem kompetencí a také poskytnutím „informací o informacích“. Informace jsou v dnešní době ceněným artiklem a pokud člověk umí s informacemi pracovat (tj. získávat je, vyhodnocovat, třídit a využívat ve svůj prospěch) pak to pochopitelně významně přispěje k jeho schopnosti identifikovat a využít příležitost. 9. Příklady programu rozvoje podnikavosti v oblasti jejich uplatnění. S potěšením můžeme konstatovat, že nezačínáme od nuly. I u nás existuje řada programů rozvíjejících jak podnikatelskou kvalifikaci, tak podnikatelské kompetence v různých oblastech, v samotném podnikání, v managementu, ve veřejném sektoru a dokonce ve studiu. 10. Závěr Můžeme říci, že už řadu let pociťujeme potřebu rozvíjet podnikání a podnikavost. Za tím účelem se sestavují různé programy a to většinou empiricky nebo metodou „pokus-omyl“. Tento příspěvek usiluje o vytvoření teoretického instrumentária, které by mělo vést k dokonalejším a účinnějším nástrojům rozvoje podnikavosti. Neboť jen prostřednictvím rozvoje podnikavosti jednotlivců resp. širších skupin lidí můžeme dosáhnout rozvoje kreativity aglomerací.
Literatura a další zdroje informací: 1. Armstrong, M.: Řízení lidských zdrojů. Grada Publishing. Praha 2002 2. GREEN PAPER. Entrepreneurship in Europ. Commisinon of the European Communities, Brussels 2003 3. Guirdham, M., Tyler, K.: Enterprise Skills for Students. Butterworth-Heinemann. Oxford 1992 4. Illy, R.: My Entrepreneurial Experience. Entrepreneurship on the Wave of Change, CEEMAN Triest 2000 5. Jünger, J., Fialová,V.: Podnikání a podnik. VŠP, a. s. Ostrava 2004 6. Kwiatkowski, S.: Closing Remarks. Entrepreneurship on the Wave of Change. CEEMAN Triest 2000 7. Megginson, L.C., Trueblood, L.R., Ross, G.M.: Business. Heath and comp. Lexington 1985 8. Schein, E.: Psychologie organizace. Orbis. Praha 1969 9. Souček, Z.: Strategie úspěšného podniku. Management Focus Internacional. Praha 2003 10. Timmons, J.A.: New Venture Creation. Entrepreneurship for the 21. st. Century. Irwin, MC Graw-Hill 2001 11. webové stránky Ministerstva pro místní rozvoj České republiky <www.mmr.cz>
Přílohy Příloha č. 1: Orientační mapka strukturálně postižených a hospodářsky slabých regionů ČR.
Mapka je k dispozici na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj on-line <www.mrr.cz> Komentář k příloze č. 1 Jak již vyplývá z předešlého textu příspěvku a ze specifikace řešeného projektu, je tato aktivita zaměřena na polské aglomerace, které se potýkají s určitými problémy a projekt má přispět k řešení těchto problémů. Dané aglomerace můžeme vidět jako projekci českých regionů s podobným stavem hospodářství a s podobnou situací v oblasti demografické. Vzájemná spolupráce na projektu poté může generovat výrazný synergický efekt.
