4. Region ( )

4. Region (1991 – 2000) 4.1 Založení opavského týdeníku Region

Ve čtvrtek 13. června 1991 vyšlo v okrese Opava nulté číslo okresního týdeníku

s názvem Region342. Jednalo se o zcela nové okresní noviny bez předchozí tradice, bez předplatitelů, které vznikaly v improvizovaných podmínkách.343 Vznik konkurenčního prostředí pro dosud jediný okresní týdeník na trhu - Naše Opavsko - do značné míry „urychlila“ revolta jeho čtyř bývalých redaktorů vůči zástupci vydavatele - přednostovi okresního úřadu RNDr. Josefu Bajgarovi (viz. kapitola 3.2 Od týdeníku rady ONV k týdeníku okresu Opava a zpět). Společně s Jiřím Matelou, Janem Horákem a Jiřím Juřenou, ale především s pomocí dlouholetého kamaráda z rodných Ludgeřovic Aleše Bartuska344 a souputníka z disentu Marka Stoniše345 získal Ivo Mludek pro myšlenku nového nezávislého

týdeníku pro Opavu a okolí několik svých dalších známých.346 „Když jsme se v červnu 1991 k vydávání těchto vlastních novin odhodlali, určitě jsme netušili, co všechno nás čeká. Byly chvíle, kdy jsme v úspěch tohoto projektu přestávali věřit. Čtenáři to však na svých novinách

nesměli nikdy poznat,“ přiznal Ivo Mludek347 a další zakládající společník jej doplnil: „Byli jsme naivní kluci, kteří si vymysleli, že budou dělat noviny a měnit svět k lepšímu. Neměli jsme žádné politické zájmy. Chtěli jsme podporovat dobré lidi.“348 Na titulní straně nového týdeníku (čtyři strany evropského formátu A3) bylo vlevo nahoře umístěné logo REGION vytvořené z písma připomínajícího švabach349. Napravo od loga v prostoru ucha se nacházela jednoduchá perokresbová mapka spádového regionu s 342

Název vymyslel některý z dvojice Ivo Mludek a Jiří Juřena v době přípravy literární přílohy týdeníku Naše Opavsko. Ta se nakonec jmenovala Stužkonoska modrá, ale název „Region“ už nezapadl. Také proto, že neomezoval a bylo možné k němu připojit různé přívlastky. Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 343 Viz Mludek, I.: Za pět let trvání Regionu jsme přinesli čtenářům více než 16 tisíc různých článků. Region, roč. 5, 1996, č.27, s. 9 344 Ing. Aleš Bartusek (roč. 1965) – pochází z Ludgeřovic. Absolvoval střední školu v Opavě a následně VŠB v Ostravě (1989). Před listopadem 1989 vydával spolu s Ivo Mludkem a Jaromírem Piskořem v Opavě magazín Protější chodník a aktivně se účastnil činnosti v československo-polské Solidaritě. V roce 1990 byl redaktorem týdeníku Kurýr (Brno). Pracoval jako lektor českého jazyka na Opolské univerzitě (1990-1993). Zakládající společník vydavatelství Region, od února 1992 pracovně aktivní v projektu na různých pozicích, hlavně jako editor a vedoucí inzertního oddělení. V současnosti vykonává polsko-české poradenství a překlady. 345 Marek Stoniš (roč. 1964), ostravský rodák, zkušený novinář (Kurýr, Moravskoslezský den, Region, Český deník, Lidové noviny, MF DNES, TV Nova, Strategie), šéfredaktor konzervativního společenského magazínu 51 PRO, spoluautor knihy „Klaus a ti druzí“ (s Petrem Havlíkem), břitký komentátor současné české politické scény, kritik všeho levicového a jeden ze zakladatelů České společnosti Ronalda Reagana. Od roku 2008 ve vedení redakce časopisu Reflex. 346 S některými z nich vyvíjel vydavatelskou činnost v disentu, například s Jiřím Fiedorem nebo Jaromírem Piskořem. Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 347 Viz Mludek, I.: Za pět let trvání Regionu jsme přinesli čtenářům více než 16 tisíc různých článků. Region, roč. 5, 1996, č. 27, s. 9 348 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 349 Autorem loga byl známý krnovský výtvarník Pavel Charousek.

124

vyznačenými čtyřmi městy – Opavou, Krnovem, Hlučínem a Vítkovem. Pod logem bylo uvedeno, že se jedná o „ nezávislý týdeník občanů opavského Slezska“ . V tiráži dole na zadní

straně chyběl údaj o vydavateli; jako šéfredaktor byl uveden opavským čtenářům neznámý

Marek Stoniš, jako jeho zástupci Ivo Mludek a Jiří Matela. Černobílé noviny byly vytištěny v tiskárně Optys print, číslo bylo distribuováno zdarma.

Nulté číslo Regionu se věnovalo především důvodům svého vzniku. Titulní strana byla

složena z otvíráku „ Vážení čtenáři“ , který signoval šéfredaktor Stoniš, dále obsahovala úvodník Ivo Mludka „ Startujeme nanovo“ a bizarní fotografii odkazující na nedávné události v redakci Našeho Opavska, na které žena v šátku držela transparent s nápisem: „ Matelu, Mludka, Juřenu a Horáka smést do Opavice“ . Na podvalu titulní strany se objevila anketa známých osobností, které se vyjadřovaly ke vzniku nového týdeníku, a fejeton signatáře

Charty 77 Karla Biňovce350. Nový šéfredaktor čtenářům předložil zásadní prohlášení o

nestrannosti a nezávislosti nového týdeníku: „ (…)Nevznikli jsme apriori jako opoziční týdeník. (…) Jsme skutečně nezávislí na jakékoliv politické straně, hnutí či ideologii, a jestliže se přesto bude čtenáři zdát, že někomu straníme, pak jedině zdravému rozumu. (…) Budeme se snažit, aby čtenář ze Slezska věděl, jaký konkrétní dopad budou pro něj mít výsledky tzv. velké politiky a naopak – lidé v centru musí vědět, co se děje v regionech. A kdo jiný jim může tyto informace zprostředkovat, než skutečně nezávislý tisk.(…)“ 351 Zástupce šéfredaktora Ivo Mludek se vyjádřil k důvodům vzniku nového týdeníku v návaznosti na nedávné události v redakci Našeho Opavska: „ (…) V nastalém zákonitém porevolučním zmatku však málokoho překvapí, že leckde se na to jde jinak: demokracii ještě přece nemáme, je proto potřeba si sdělovací prostředky podržet a vhodně je usměrňovat k obrazu svému; až demokracii „ vybudujeme“ , pak nechť si je tisk nezávislý. Že každý úřad chválí především jeho práce, jako by najednou ani nebylo tak důležité, však on se vždycky někdo najde, kdo to masám za jejich vlastní peníze patřičně vysvětlí.(…)“ 352

Na druhé straně nultého vydání Regionu se čtenářům představil redakční kolektiv.

Jeho složení odpovídalo organizační struktuře, kterou redaktoři pochytili v redakci Našeho

Opavska. Čtyři bývalé redaktory Našeho Opavska a též zakládající společníky vydavatelství

Region Jiřího Matelu, Ivo Mludka, Jiřího Juřenu a Jana Horáka doplnila PhDr. Bronislava Hillová, která strávila část života v emigraci, externista a fotograf Radek Fáborský (roč. 1970)

se zkušenostmi ze Slezského republikána a redakční sekretářka Pavlína Křenková, která 350

Rozhlasový reportér Karel Biňovec z Ostravy, jemuž režim neumožnil vykonávat své povolání, měl být jedním ze spolupracovníků redakce. 30. června 1991 však nečekaně zemřel. 351 Stoniš, M.: Vážení čtenáři. Region, roč. I, 1991, č. 0, s. 1 352 Mludek, I.: Startujeme nanovo. Region, roč. I, 1991, č. 0, s. 1

125

přešla z finančního referátu okresního úřadu. Třetí stranu zaplnily graficky velmi strohé inzeráty a anotace obsahu příštích čísel, na zadní straně se objevila společenská hra ve stylu „ člověče, nezlob se“ s názvem „ Bitva o úřad“ . Nulté číslo bylo distribuováno na obecní úřady i firmám s výzvou, aby si adresáti nový nezávislý týdeník předplatili353. Redaktoři přitom sázeli také na skutečnost, že nový týdeník začali vydávat o den dříve, než vycházelo konkurenční Naše Opavsko, tedy ve čtvrtek. První číslo Regionu vyšlo o čtrnáct dní později ve čtvrtek 27. června 1991 na 16 stranách za cenu 2,90 Kč v nákladu pěti tisíc výtisků. O devadesát haléřů vyšší cenu, než za jakou se prodávalo Naše Opavsko, zdůvodnila redakce potřebou krýt náklady na chod novin, které na rozdíl od konkurence nejsou dotovány z peněz daňových poplatníků. V tiráži byl jako vydavatel uveden podnikatel Radim Masný, který do projektu vložil vlastní finanční prostředky. „ Radim Masný zaplatil první vydání Regionu – měl asi nějaký zájem jít proti Bajgarovi, proti okresnímu úřadu. Ivo Mludek to akceptoval, takže Masný se stal společníkem a v jeho prostorách na Pekařské ulici v Opavě byla situována první redakce Regionu.“ 354 Od druhého čísla (3. 7. 1991) v tiráži figurovala vydavatelská společnost Region spol. s r.o.; noviny již byly tištěny v ostravské tiskárně TIP, sazbu zajišťovala ostravská společnost TRIAS set. Vznik společnosti Region byl nesmírně živelný. Společníky se stalo dvanáct fyzických osob355, které měly k dispozici 20 tisíc Kč, což byl minimální vklad. Mnozí přitom s novinami neměli nic společného, což se v budoucnu stalo zdrojem jistých problémů.356 Společnost řídil i navenek zastupoval ředitel Ing. Stanislav Bernard, který byl i nadále zaměstnancem Okresního úřadu v Opavě, kde pracoval jako vedoucí referátu místního hospodářství a obchodu. „ Nebyl jsem žádný novinář, řídil jsem společnost. Bylo to dobré, hodně entuziastické. Bylo mezi námi pár novinářů , kteří chtěli dobré noviny, jiným šlo jenom o prachy.“ 357 Vydavatelská společnost Region byla obchodním soudem zaregistrována 28. června 1991. Vznikla s cílem vydávat okresní týdeník, který by byl protiváhou státním novinám – týdeníku Naše Opavsko, jehož vydavatelem byl ONV Opava.358 Její zakladatelé využili Ne všichni čtenáři reagovali na příchod Regionu pozitivně. Například starosta Rohova Vilibald Vehovský vrátil výtisk nultého čísla Regionu redakci zpět s průvodním dopisem, ve kterém napsal, že „ nehodlá odebírat týdeník podobného slaboduchého obsahu se skutečně „ nezávislým obsahem“ ani zdarma“ . Viz Region, roč. I, 1991, č. 1, s. 2 354 Viz rozhovor s pamětníkem Zdenkem Jeníkem. Opava 19.10. 2010. 355 Společníky Region s.r.o. byli: Jan Horák, Marek Stoniš, Petr Hlista, Ing. Pavel Orlík, Aleš Bartusek, Ivo Mludek, Jiří Matela, Jiří Juřena, Jaromír Piskoř, Ing. Stanislav Bernard, Radim Masný a Jiří Fiedor. 356 Viz rozhovor s pamětníkem Zdenkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 357 Viz Menschik, T.: Proti europivu. Týden.cz 2007 [cit. 26. května 2010]. 358 Viz Zpráva nezávislého auditora o auditu účetní závěrky za rok 2000. Sbírka listin, Region, spol. s r. o. 2001 353

126

know-how krnovského periodika s názvem Krnovské noviny359, jež vydávali Mludkův spolužák ze střední ekonomické školy Zdenek Jeník360 a Petr Strnadel361. Ivo Mludek spolu s dalšími kolegy ještě coby redaktor Našeho Opavska pracoval na nové podobě týdeníku a do Krnova jezdil pro inspiraci. Krnovské noviny totiž během jednoho roku prošly vývojem od periodika vydávaného Městským úřadem v Krnově až k privátnímu listu. Zpočátku vydávání Krnovských novin financovala krnovská radnice, jejíž vedení Jeník se Strnadelem tvrdě kritizovali. Střet zájmů vyústil v drobné technické překážky ze strany představitelů radnice, takže se oba novináři rozhodli ještě v roce 1990 list privatizovat.362

Na rozjezdu týdeníku Region se podílel také poslanec Federálního shromáždění ČSFR

zvolený za Občanské fórum a jeden ze zakládajících společníků Jaromír Piskoř, který se po

rozpadu Občanského fóra stal členem Místního sdružení ODS v Opavě. Právě toto sdružení podpořilo Region při rozjezdu finanční půjčkou. Bývalý opavský zastupitel Petr Dybowicz uvedl, že se někdy v polovině roku 1991 coby představitel Strany zelených účastnil schůzky s Ivo Mludkem, na které Jaromír Šimánek z ODS předal Mludkovi 40 tisíc Kčs363. „ Existovali jsme asi měsíc a stále neměli auto. A náhle se objevila možnost koupit starý žigulík za 40 tisíc, přičemž jsme byli schopni vyřídit si půjčku až do tří dnů, kdy už by ho měl jiný kupec. Tak jsem zašel za Jardou Šimánkem do kanceláře ODS, v níž jsem spolu s ním ještě před několika týdny sedával jako mluvčí Občanského fóra, a poprosil ho jako kamaráda, zda by mi ty peníze nepůjčil ze stranické pokladny. Do pěti dnů, až jsme dostali úvěr, jsem mu je vrátil,“ prozradil

Začaly vycházet 6. dubna 1990 jako čtrnáctideník pro Krnov a spádovou oblast. Zdenek Jeník (roč. 1964) – absolvent Střední ekonomické školy v Opavě (1982). Před listopadem 1989 spolupracoval se samizdatovými tiskovinami Protější chodník (Opava) a Severomoravská pasivita (Ostrava). V prosinci 1989 založil první noviny. Jmenovaly se Krnovský Kurýr a byl to zpravodaj krnovského Občanského fóra. Pár měsíců nato se svým souputníkem Petrem Strnadelem znovuobnovil vydávání Krnovských novin, které navazovaly na tradici lokálních novin třicátých let. V roce 1992 se z pozice ředitele vydavatelství Region podílel na spuštění ambiciózního projektu stejnojmenných týdeníků, které postupně začaly vycházet v deseti regionech severní Moravy a Slezska. V roce 2001 spolu s ostatními společníky prodal vydavatelství Region německému nakladatelství a vydavatelství Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft, které je postoupilo vydavatelství Vltava-Labe-Press. K žurnalistice se vrátil až v roce 2007, kdy začal spolu s P. Strnadelem vydávat týdeník REGION OPAVSKO. 361 Petr Strnadel (roč. 1966) - Krnovský rodák vystudoval SPŠ stavební v Opavě a pro své politické aktivity byl před rokem 1989 státní mocí považován za nepřítele socialistické společnosti. V roce 1989 se začal politicky a novinářsky angažovat v krnovském Občanském fóru, když spolu se Zdeňkem Jeníkem a Pavlem Přádkou začali na cyklostylu vydávat Krnovského Kurýra. V roce 1990 založil se Zdeňkem Jeníkem Krnovské noviny, které nejprve vycházely pod hlavičkou městského úřadu, ale po nějakém čase se osamostatnily. Na konci r. 1991 Krnovské noviny zfúzovaly s projektem týdeníku Region, v jehož rámci zastával od roku 1992 šéfredaktora krnovské mutace, později editora, měl na starost inzerci a distribuci. Zůstal jedním z pěti společníků, kteří Region prodali německému vydavatelství Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft. V roce 2007 spolu se Zdeňkem Jeníkem rozjel opavský týdeník REGION OPAVSKO, ale po roce svůj 50% podíl prodal svému společníkovi a z projektu vystoupil. Od roku 2001 také podniká v oblasi ready made a spoluvlastní outdoorovou prodejnu Hororsport v Opavě. 362 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 10. 2010. 363 Viz Bártek, D.: Dybowicz: Region financovala ODS? Opavský Kurýr, roč. II, 2000, č. 32, s. 1 359 360

127

detaily půjčky Ivo Mludek364. Místní sdružení ODS darovalo nově vzniklému týdeníku také tři nebo čtyři staré oprýskané psací stoly bez šuplíků z časů Občanského fóra, které se vyřazovaly z užívání, protože nová strana si kupovala také nový kancelářský nábytek. Ochotu, s jakou tenkrát vyšel prosbě Ivo Mludka vstříc, Jaromír Šimánek vysvětloval tak, že bylo v zájmu ODS, aby v okrese Opava vycházel pravicový týdeník, který bude názorově blízký ODS a pomůže této straně prosazovat pravicovou politiku.365 Tyto kontakty zakladatelů Regionu s ODS byly konkurencí později kritizovány a zveličovány. Dělo se tak ale až ve druhé polovině 90. let, kdy levice získala v rámci nově utvořeného demokratického systému rovnoprávné postavení a politická orientace začala společnost znovu rozdělovat; pravicový postoj novin mohl být levicově smýšlejícími čtenáři považován za nepřijatelný a naopak. Region nebyl zatížen minulostí, a tak jeho redaktorům nemohl v čase jeho založení nikdo vmést do tváře předchozí posluhování komunistickému režimu, nebo zatajování faktů či upravování pravdy podle potřeb vydavatele.366 *** Nejviditelnější a čtenářskou veřejností nejkontroverzněji367 vnímanou osobou Regionu byl v prvním roce jeho existence čtyřiadvacetiletý šéfredaktor Marek Stoniš, který před svým příchodem pracoval od listopadu 1990 do května 1991 v redakci deníku Moravskoslezský den a ještě předtím se podílel na vydávání týdeníku Kurýr. K účasti na projektu jej přemluvil Ivo Mludek; v jeho opavském bytě poté Stoniš přespával.368 Pod vedením Marka Stoniše Region 364

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Mgr. Jaromírem Šimánkem. Opava 12. 4. 2010. 366 Na konci 90. let, kdy se z Regionu stala úspěšná firma vydávající stejnojmenný týdeník v deseti okresech na severní Moravě a ve Slezsku, pronikly na veřejnost informace, že vznik Regionu byl nejen v zájmu ODS, ale dokonce i polistopadové tajné služby, která chtěla na začátku 90. let zásadním způsobem ovlivnit veřejné mínění na severní Moravě a ve Slezsku. Přestože tyto informace přinesl jako první naprosto nevěrohodný bruntálský ultralevicový tisk Nové Bruntálsko (Viz Zámečník, F.: Je opravdu týdeník Region tak nezávislý jak se navenek tváří? Nové Bruntálsko, roč. III, 1999, č. 3, s. 4), zpráva byla některými médii šířena dál. Na text v Novém Bruntálsku upozornil v roce 2000 v týdeníku Opavský Kurýr Dalibor Bártek (Viz Bártek, D.: Masný: sprostě mě okradli mí společníci z Regionu! Opavský Kurýr, roč. II, 2000, č. 31, s. 1) a toho následoval Petr Cibulka, šéfredaktor Necenzurovaných novin a vydavatel seznamů 200 tisíc důstojníků a spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti (Viz Cibulka, P.: Tajné služby organizovaly polistopadové sdělovací prostředky. Necenzurované noviny, 2000, č. 24, s. 6-7). Všichni autoři se odvolávali na dokument označený jednacím číslem VV-86/09-90, který měl být vydán Úřadem Federálního ministerstva vnitra pro ochranu ústavy a demokracie ČSFR 24. 8. 1990 a podepsán ředitelem operativy plk. JUDr. Miroslavem Opravilem. Jeho pravost Region napadl soudním sporem č. 8C 92/98-79 v roce 1999. Rozsudek ze dne 15. 6. 2000 potvrdil, že dokument je falzifikát vyrobený zřejmě bývalými důstojníky Státní bezpečnosti, a zavázal Nové Bruntálsko k omluvě. 367 Mimo jiné i pro své názory na dění na Slezské univerzitě, které ventiloval v článcích „ Bouřlivý pátek na Slezské univerzitě – Diskuse nebo bojiště?“ (Region, roč. I, 1991, č. 16, s. 3) nebo „ Hlas ze záhrobí“ (Region, roč. I, 1991, č. 25, s. 1-3). Ke kontroverznímu vnímání osoby šéfredaktora Regionu přispěly kritické texty, které ve čtenářské rubrice otisklo konkurenční Naše Opavsko. Viz Scholz, P.: Otevřený dopis redakci Regionu. Naše Opavsko, roč. III, 1992, č. 3, s. 11 368 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 4. 5. 2010. 365

128

už od svého prvního čísla nešetřil výpady proti konkurenčnímu Našemu Opavsku. Motivem

byla snaha zostudit konkurenci a vyřadit ji tak z konkurenčního boje o čtenáře. V té době ještě stále Okresní úřad v Opavě neměl vyřešeny otázky s novým budoucím vydavatelem tohoto

titulu, což Region používal velmi často jako jedno z témat svých útoků proti svému soupeři.

Dalším, velmi oblíbeným tématem článků otištěných v Regionu, byly sílící politické nepokoje

na půdě okresního úřadu. Region se vehementně zasazoval o odvolání přednosty Okresního úřadu v Opavě RNDr. Josefa Bajgara369. Později začal počet politizujících příspěvků klesat a nový týdeník se začal zabývat událostmi, které byly pro Opavu a její okolí zásadní. Nutno přitom jeho redaktorům přičíst k dobru, že se už od zahájení vydávání titulu nebránili, na rozdíl od svých konkurentů v Našem Opavsku, tyto události komentovat.370 Vydavatel týdeníku Naše Opavsko, přednosta RNDr. Jiří Bajgar oplácel Regionu

stejnou zbraní, jakou vůči němu použila čtveřice redaktorů, když jej při svém odchodu z Našeho Opavska očernila z cenzury (viz. kapitola 3.2 Od týdeníku rady ONV k týdeníku okresu Opava a zpět). Upozornil na skutečnost, že na Naše Opavsko se obrací lidé s žádostí o učinění nápravy, protože byli odmítnuti v Regionu371. Bajgara v jeho tvrzení podpořili i další. Naše Opavsko zveřejnilo například dopis šéfa Školského úřadu v Opavě Petra Scholze372, který uvedl, že Region se tváří jako objektivní a seriózní list, ale skutečnost je jiná. „ (… ) Bohužel nejen já, ale už více lidí (včetně poslanců) se přesvědčilo, že zveřejnit své názory v tomto listu je skoro nemožné!“ (… )373. Také redaktoři Našeho Opavska byli vtaženi do hry plné zášti. Když v únoru 1992 redaktorka Našeho Opavska Ivana Šuláková informovala o valné hromadě organizace novinářů, vyslovila přání, aby veřejné hlasování vyřadilo z kandidátky ty uchazeče o místo ve správní radě, kteří jsou s etikou ve svém povolání na štíru. Přičemž jedním dechem dodala, že za příklady by nemusela chodit příliš daleko374. V samotném Regionu se ohradila předsedkyně místních republikánů MUDr. Eva Dratvová, která se distancovala od opakovaně „ cenzurovaných“ prohlášení opavské organizace SPRRSČ v Regionu otištěných a redaktorům Regionu doporučila, aby ze záhlaví svých novin

Viz Region, roč. I, 1991, č. 5, s. 1 Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 53 371 Viz Augustin, I.: Udělil bych toleranční patent. Naše Opavsko, roč. II, 1991, č. 45, s. 5 372 Scholz dostal v Regionu možnost vyjádřit se až v únoru 1993, kdy Region na svých stránkách otevřel Listárnu. Listárna byla strana vymezená čtenářů m, aby se mohli podílet na tvorbě novin. „ Nenávistné a lživé útoky, špinění konkurence ani vyřizování osobních sporů či anonymy na stránky našich novin nepatří“ , upozornila v č. 8 z 24. 2. 1993 redakce své čtenáře. 373 Viz Scholz, P.: Otevřený dopis redakci „ Regionu“ . Naše Opavsko, roč. III, 1992, č. 3, s. 11 374 Viz Šuláková, I.: Novináři rokují. Naše Opavsko, roč. III, 1992, č. 7, s. 3 369 370

129

vyškrtli nejen „ nezávislý“ , ale i „ občanů opavského Slezska“ , protože šéfredaktor i jeho zástupce ručí omezeně i za své vlastní slovo.375 Konfrontační postoje vydržely redaktorům Regionu po celý rok 1991. Region ale chtěl být především od samého počátku jiný, chtěl se od své konkurence výrazně odlišovat. Do boje

s čtenářským konzervativismem, na který konkurence spoléhala, se redaktoři Regionu vrhli s

progresivnějším, útočnějším a kritičtějším projevem, ovšem častěji se také dopouštěli různých

omylů.376 Redaktor Jiří Juřena na vyfabulovaném příkladu čtenářům vysvětlil, proč považuje kritičtější postoj za správný: „ (… ) Kteréhosi dne bych byl předvolán za účelem napsání

článku ředitelem kteréhosi podniku: V určenou hodinu bych nastoupil na kobereček jeho

sekretariátu a po kontrole občanského, řidičského a jiných průkazů a překontrolování psacích

potřeb a vizáže byl vpuštěn do ředitelovy pracovny. Tam by mi bodrý ředitel vyložil téma a

nadiktoval obsah článku. Určitě by si neodpustil svůj zasvěcený komentář, samozřejmě opatrně odvážný. Kdybych byl hodný a mnoho nevyrušoval, možná bych za odměnu dostal kafe, sklenici minerálky a na památku vlaječku nebo odznak. A to by byla celá novinařina. Ředitelé by nám nadiktovali, my bychom psali a lidi by si četli, jak je všechno už zase

v pořádku. Zdá se vám tato představa absurdní? Znám noviny, které k ní mají opravdu blízko. (… )“ 377 Region na rozdíl od konkurenčního týdeníku Naše Opavsko monitoroval jiná,

především politizující témata. Čtenáři byl považován za pravicové noviny378 také z toho důvodu, jelikož propagoval myšlenky, o jejichž naplňování se snažily pravicově orientované politické strany. Dva roky po listopadové změně v r. 1989 si mnozí nedokázali představit, že levicové strany mohou být nedílnou součástí nově se rodícího demokratického systému, protože stejně jako pravicové strany respektují mimo jiné soukromé vlastnictví a svobodné podnikání. Co bylo levicové, to mnohým zavánělo bývalým nesvobodným režimem. Některé

texty a titulky v Regionu čtenáře před levicí doslova varovaly379. Garantem společenských

změn a ekonomické transformace byla v prvních letech na stránkách Regionu především pravice, potažmo ODS.

Z článků otištěných v Regionu bylo i dva roky po listopadovém převratu v roce 1989

cítit nadšení autorů z proměny politické situace v zemi, opojení svobodou a demokratickými Viz Dratvová, E.: K praktikám Regionu. Region, roč. I, 1991, č. 13, s. 3 Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 53 377 Viz Juřena, J.: Názor. Region, roč. I, 1991, č. 5, s. 1 378 O tehdejších sympatiích a vazbách redaktorů Ivo Mludka a Jiřího Mately k ODS, potažmo k politické pravici více v kapitole 3.2 Od týdeníku rady ONV k týdeníku okresu Opava a zpět (červen 1990 – červen 1992). 379 Viz například titulek „ Hrozba levicového puče“ (Region, roč. 1, 1992, č. 4, s. 13) 375 376

130

proměnami společnosti. Autoři textů mezi řádky apelovali na čtenáře, aby v zápase o rodící se demokracii podpořili pravici. Pravice, zejména ODS, zde měla velkou podporu, a to

především v angažovaných článcích poslance a společníka Jaromíra Piskoře, který v Regionu publikoval texty výrazně stranící pravicové politice.380 Optikou svého politického přesvědčení kádroval existující i nově vzniklé politické subjekty na celostátní i komunální politické

scéně381. V rozhovorech zprostředkovával čtenářům myšlenky a názory zejména pravicových politiků a předlistopadových odpůrců režimu, rozmlouval například s mluvčími Charty 77 Petruškou Šustrovou a Pavlem Devátým, s místopředsedou ODS MUDr. Miroslavem Mackem, poslancem za ODS Igorem Němcem, disidentem Pavlem Dostálem a dalšími. Stejný trend Region zachovával i v rozhovorech s komunálními politiky, které připravili další redaktoři – například s předsedou Místního sdružení ODS Opava Mgr. Jaromírem Šimánkem nebo s MUDr. Evou Dratvovou, předsedkyní Místní organizace SPR-RSČ v Opavě. Také rubrika „ Politická hitparáda okresu“ měla čtenářům Regionu napovědět, že pravice

disponuje skutečnými osobnostmi. Prostor dostali ale i další politici z jiných, nově založených demokratických politických stran; například starosta Kravař Mgr. Miroslav Tošer (ODA) nebo Lubomír Zaorálek z Ostravy (OH). Příliš mnoho sluchu v Regionu nedostávali ani „ osmašedesátníci“ , z KSČ po roce 1968 vyloučené osobnosti, jako například poslankyně

Milada Vorlová. Vorlová spolu s kolegyní z poslanecké sněmovny Věrou Čulíkovou (OH)

hlasovaly v otázce ostře sledovaného lustračního zákona prosazovaného konzervativními

stranami v čele s ODS spolu s KSČM proti a vysloužily si tak kritickou reakci a nesmiřitelný postoj představitelů MS ODS v tiskovém prohlášení s názvem „ Za jeden provaz“ (Region,

roč. I, 1991, č. 14, s. 1). V inzerci se hned na začátku vydávání Regionu (č. 2) objevily plošné inzeráty podporující Občanskou demokratickou stranu. Region stál celou celou svou vahou na straně svobodného podnikání; například otiskl

na pokračování šestidílný seriál ředitele Slezských mrazíren a společníka Regionu Petra Hlisty, který se vrátil z emigrace a na základě svých zkušeností z Austrálie vysvětloval

čtenářům základní principy trhu („ Marketing podle Petra Hlisty“ ). Své pozice společníka

však Petr Hlista nezneužíval. Dokonce v Regionu inzeroval.382 Region se pokoušel článkem

380

Někteří bývalí společníci Regionu dokonce Piskořovo působení v Regionu považovali za klíčové pro přežití novin. Piskoř měl vydavatelství „ ideologicky řídit“ z pražského centra ODS. „ Nemám jediný důkaz, jen jsem to tak stále cítil. Zaměření do prava bylo zřejmé. Zřejmé bylo i to, že to někdo drží, někdo vlivný je v pozadí.“ Viz rozhovor s pamětníkem Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. 381 Například v článcích „ Kupředu, levá!“ (Region, roč. I, 1991, č. 17, s. 3) nebo „ Levice a pravice okresu Opava“ (Region, roč. I, 1991, č. 11, s. 3) 382 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010.

131

„ Žralok za milión“ (Region, roč. 1, 1992, č. 2, s. 1) o public relations pro první reprezentační

prodejnu s názvem Lavina, kterou v Opavě otevřely Hlistou řízené Slezské mrazírny.

Na seriál Petra Hlisty o marketingu navázal další s názvem “ Praktická škola marketingu“ , Region též informoval o aukcích, dražbách a kupónové privatizaci. Jako první okresní noviny přinesl „ Servis úřadu práce“ , kde uvedl počet nezaměstnaných v okrese

Opava i nabídky volných pracovních míst. Stanislav Bernard čtenářům v článku „ Velká privatizace za dveřmi“ (Region, roč. I, 1991, č. 1, s. 2) radil, jak se stát akcionářem za 1 000 Kčs. V protikladu ke všem pokrokům mladé demokracie Region neopomínal vytrvale

připomínat komunistické neřády a zločince. Například v číslech 18 a 19 o nich vyšla příloha „ Biľak a ti druzí“ . Z Našeho Opavska převzal román na pokračování – autobiografické vzpomínky politického vězně Vladimíra Liberdy – „ Příběh orwellovských let“ . Šest pokračování vyšlo v Našem Opavsku, sedmé již v Regionu. Na páté straně Regionu vycházela pravidelná rubrika známé exilové herečky, opavské rodačky Lenky Kořínkové – „ Australská dieta aneb Vaří Lenka Kořínková“ . Při šestnáctistránkovém vydání věnovala redakce první tři strany zpravodajství z okresu, které se co do obsahové skladby výrazně lišilo od zpravodajství konkurenčního Našeho Opavska a v následujících letech se rozdíly mezi oběma týdeníky ještě více prohlubovaly.

Na čtvrté straně Region přinášel kulturní informace, dvě strany zabral román na

pokračování, dvě strany televizní program na celý týden včetně programu polské televize a informační kulturní servis, na jedné straně se objevila publicistika – rozhovor se zajímavou osobností politického života, celý jeden sloupec zabrala anketa (bez fotografií zpovídaných),

na podvalu pak dopis čtenáře nebo redakční úvaha, své místo zde měla rubrika „ Univerzitní

okénko“ . Až čtyři strany zabrala plošná inzerce velmi strohého a monotónního vzhledu.

Teprve v závěru roku 1991 inzeráty od sebe více odlišily různé druhy rámečků a v jednoduchých programech vytvořené symboly. Řádková inzerce byla pro čtenáře zdarma.

Velmi brzy se rozrostla na téměř celou stranu. Na poslední straně se objevoval sport. Ten však byl alespoň zpočátku jen na okraji zájmu nového týdeníku. Sportovní informace nezabraly víc jak polovinu strany, druhá

polovina byla věnována například křížovce. Od čísla 14 se zprvu opomíjené sportovní zpravodajství rozšířilo na celou stranu. Sportovní texty začal ve spolupráci s externími dopisovateli a fotografem Vladimírem Žurkem383 připravovat v průběhu roku 1991 rovněž 383

Vladimír Žurek (roč. 1948) – Fotograf sportovních událostí na Opavsku, externí spolupracovník redakcí opavských týdeníků. V roce 1991 začal externě spolupracovat s Regionem, od r. 1995 s Naším Opavskem. Své

132

externista – penzista Vilibald Marek (*1922,
31. 8. 1995). Zaměřil se především na nejvýznamnější změny napříč sportovními odvětvími, které se v tělovýchovném hnutí na Opavsku odvíjely od změny ekonomických podmínek a od majetkového vypořádání. Velké tělovýchovné jednoty se rozpadaly, oddělovaly se od nich oddíly s větším diváckým zázemím, jako například fotbalový oddíl mužů působící doposud v rámci Tělovýchovné jednoty Ostroj Opava. Rozrůstaly se sokolské organizace, které usilovaly o vrácení původního majetku. Vznikaly nové sportovní oddíly. Fotbalové kluby okresu se vracely ke svým původním názvům. Sportovní oddíly se obecně potýkaly s ekonomickými problémy při naplňování svých rozpočtů. V srpnu 1991 začal týdeník Region posílat do ulic první kolportéry. Z jednoho prodaného výtisku nabízel 40 haléřů. Kolportáž byla pro rozjezd novin naprosto klíčovou záležitostí, protože kameloti s novinami mezi lidmi na ulici byli tou nejlepší reklamou. Vydavatelé však museli slevit ze své původní představy o kamelotech – středoškolácích, protože zájem prodávat noviny na ulici měli jen školáci ZŠ. Prodávat noviny přicházely stále mladší a mladší děti, takže vydavatelé Regionu později stanovili minimální věkovou hranici pro kolportáž na deset let.384 Svou prodejnost se Region snažil zvýšit také získáním kmene předplatitelů. Pro nové předplatitele vyhlásil soutěž o 25 cen v celkové hodnotě 10 tisíc Kčs, které se mohli zúčastnit všichni, kteří si týdeník Region předplatili do určitého data. Za touto soutěží následovaly v průběhu let další. Své inzerenty Region lákal přeshraniční spoluprací s polským týdeníkem Gazeta Opolska. Od čísla 17 se proměnila grafická podoba titulní a poslední strany385. Region byl lámán na pět sloupců, z nichž oba krajní byly od prostředních tří sloupců vertikálně odděleny čtyřbodovou černou linkou. V obou krajních sloupcích byly zalomovány krátké zprávy, místo mezi oběma krajními sloupci seshora zabírala fotografie s popiskem, otvírací článek s titulkem a nad- nebo podtitulkem, na podvalu pak kurzívou sázený text rubriky Názor. Na sklonku roku 1991 se novinářsky v Regionu poprvé uvedli společník Aleš Bartusek - rozhovorem s konzulem Polské republiky v Ostravě Jerzy Kronholdem „ Nesklouznout do

snímky poskytoval i dalším redakcím. V roce 2010 převzal od Českého olympijského výboru cenu za nejlepší sportovní fotografii v soutěži SPORT AMATÉR FOTO 2010. V témže roce zvítězil ve fotosoutěži deníku Sport „ Vteřiny vítězství“ se snímkem „ První v cíli“ . 384 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 385 Ani Regionu se nevyhnuly „ dětské nemoci“ . Dvacáté číslo Regionu z 6. listopadu 1991 má v záhlaví uvedeno chybné datum – 6. října 1991. Toto číslo Regionu graficky vybočuje z řady po sobě jdoucích říjnových a listopadových vydání, když se opět vrací k původnímu layoutu titulní strany.

133

každodenní rutiny“ (Region, roč. I, 1991, č. 24, s. 7) - a student Tomáš Němeček386 s článkem „ Volte svými volty“ (Region, roč. I, 1991, č. 24, s. 3). Právě Němeček patřil k prvním externě spolupracujícím autorům, jež v redakci Regionu prošli praktickou školou žurnalistiky. Zejména Ivo Mludek, ale později také Pavel Hrda se intenzivně věnovali svým novým kolegům a pak také zájemcům o externí spolupráci především z řad studentů Slezské univerzity, které zasvěcovali do tajů žurnalistiky, aby poté Region mohl využít jejich potenciálu. „ Vladimír Fekar, Dalibor Balšínek, Tomáš Němeček nebo Zuzana Beranová387, ti všichni začínali v Regionu. Zájemce o dopisování jsem si stahoval k sobě, učil je psát a investoval do nich svůj čas,“ vzpomínal Ivo Mludek na donekonečna probíhající proces. „ Ve chvíli, kdy to uměli, dostali odněkud lepší nabídku a šli. Místo nich přišli další a začínalo se odznova.“ 388 Region vychoval během deseti let své existence spoustu známých novinářů389. Prostředí, ve kterém se redaktoři

pohybovali, zejména v Opavě, ale potom i v dalších

redakcích, bylo velmi edukativní. Dalo se tam velmi rychle načerpat know-how. Ivo Mludek jako šéfeditor se začínajícím redaktorům nesmírně věnoval. Věděl, jak je má vést. Ale nejen to, konala se pravidelná grémia šéfredaktorů, u kterých byli další společníci pracující v Regionu. Mnozí z novinářů, kteří prošli školou Regionu, se v novinové branži dokázali vypracovat mezi nejúspěšnější.390 Jestliže gró obsahu novin zpočátku tvořila především trojice Marek Stoniš, Ivo Mludek a Jiří Matela391, brzy se na ně „ nabalili“ externí spolupracovníci - odborníci z různých oborů. První svůj příspěvek publikovali kondicionista Jaroslav Hnilica, který pak svými texty plnil pravidelnou rubriku s názvem „ Zdravý způsob života“ , nebo opavská historička A.P. o 386

Mgr. Tomáš Němeček (roč. 1973) – rodák z Opavy. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK a Právnickou fakultu UK v Praze. Ještě během studia pracoval jako redaktor v týdeníku Mladý svět. Od roku 1995 pracoval v týdeníku Respekt, kde se v lednu 2003 stal šéfredaktorem. V dubnu 2005 se stal šéfkomentátorem deníku Hospodářské noviny. V srpnu 2009 se stal vedoucím přílohy "Orientace" v Lidových novinách. V roce 2004 získal Cenu Ferdinanda Peroutky a je také držitelem ceny Citibank Excellence in Journalism Award za ekonomický článek roku 1999. 387 Mgr. Zuzana Beranová (roč. 1971) – se narodila v Opavě v roce 1971. Vystudovala zde gymnázium, dále pak Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze a Diplomatickou akademii Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Jako novinářka krátký čas působila v deníku Mladá fronta DNES. V červnu 2001 byla vyslána jako konzulka do africké Keni, kde působila pět let. V roce 2007 vydala knihu o Joy Adamsonové s názvem Setkání se smrtí. Obsáhlé dílo o 300 stranách textu a 50 stranách obrazových příloh bylo vydáno v nákladu 5 000 výtisků a vyšlo také v anglickém překladu. 388 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 9. 5. 2010. 389 Mezi odchovanci Regionu byli v roce 2010 ředitel Lidových novin, šéfeditor MF DNES, zástupce šéfredaktora Reflexu, reportér Týdne či tisková mluvčí ministra. A spousta dalších - například investigativní reportéři z České televize i z TV NOVA. Když v roce 2009 probíhal v Ostravě velmi sledovaný soudní proces s policistou, bylo přítomno deset novinářů z různých médií, z nichž sedm začínalo svou kariéru v Regionu. Viz Konečný, R.: První číslo jsem šel kolportovat sám. Region Opavsko, roč. 4, 2010, č. 36, s. 6 390 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 391 Jan Horák a Jiří Juřena pokračovali v přípravě rozhlasových pořadů pro rozhlas po drátě Region. Ten vysílal dvě půlhodinové relace v pondělí a v pátek od 10 h dopoledne.

134

21. srpnu 1968 v Opavě. Kromě událostí z roku 1968 byla první, kdo na Opavsku psal o divokém odsunu sudetských Němců. Publikovala vzpomínky Hlučíňanů, ikdyž ti se v té době ještě báli otevřeně mluvit. „ V jednom případě jsem použila vzpomínky pána z Malých Hoštic. Redakci jsem upozornila, že si musí vyžádat jeho souhlas. Oni za ním byli, ale nějak jim prý špatně rozuměl, takže když pak byl v novinách jmenován, byl z toho průšvih. Tehdy jsme ještě jména nešifrovali, nedocházelo nám, že existuje nějaká ochrana osobních údajů,“ vzpomněla narátorka.392 Kreslenými vtipy do Regionu přispíval opavský kreslíř František Lichovník (roč. 1957, viz. také subkapitola 5.1.2 Opavský Kurýr v roce 2000), autorem velké části otištěných fotografií byl Aleš Havlický. V kulturní oblasti spolupracoval externista David Lička, který byl rovněž autorem několika podporou pravice zavánějících politických textů a příspěvků v rubrice „ Univerzitní okénko“ věnované dění okolo a na Slezské univerzitě. Spolupráce s externisty byla oboustranně přínosná. Protože na počátku 90. let málokdo vlastnil svůj osobní počítač nebo k němu měl byť jen přístup, externisté docházeli do redakce. V redakci byly dva nebo tři počítače s operačním programem DOS a textovým editorem T602. Šéfredaktor Ivo Mludek externisty naučil počítač používat, takže byli schopni si jej sami spustit a napsat v něm článek. Někteří měli do redakce volný přístup i v době, kdy tam nikdo nebyl.393 K nejexponovanějším zdrojům redakce Regionu v roce 1991 patřili především komunální politici – členové ODS, dále pak policie, starosta Brumovic Bruno Gasiorek, děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity Zdeněk Stuchlík a další. Od čísla osm začal do Regionu pravidelně přispívat v nově zřízené rubrice „ Právní poradna“ dřívější aktivista Občanského fóra a před rokem 1989 právní poradce nepovolených občanských iniciativ (například Hnutí za nenásilí) Mgr. Pavel Hrda394. Hrda začal publikovat víceméně pravidelně, když kromě právní poradny psal také fejetony s jednotným názvem Jak se státi… kapitalistou - č. 5, … nezaměstnaným - č. 12, … pitomcem - č. 14 nebo … ateistou - č. 17. Jeho fejetony ale později i další články držely kurz nastolený redaktory Regionu, přesto vybočovaly z řady politizujících textů a svou lehkostí noviny oživily. 392

Viz rozhovor s pamětnicí A.P. Uherský Brod 22. 7. 2010. Viz tamtéž. 394 Mgr. Pavel Hrda (roč. 1962) – vystudovaný právník začínal v Regionu v roce 1991 na pozici externího spolupracovníka redakce, v roce 1992 začal pracovat na plný úvazek. V lednu 1995 odešel do společnosti Remark, jež obdržela licenci na vysílání regionální televize TELEMARK. Vysílání mělo být zahájeno do jednoho roku od vydání licence, nakonec se televizi nepodařilo v určeném čase rozjet a licence propadla. V září 1996 se vrátil zpět do opavského Regionu, aby jej v l. 1997 – 1998 řídil z pozice šéfredaktora. V červenci 1998 však nečekaně přijal nabídku konkurenčního týdeníku Opavsko a ze dne na den z Regionu odešel. V týdeníku Opavsko působil jako šéfredaktor do června 1999. Od podzimu 1999 pracuje jako právník bruntálského městského úřadu. Během své novinářské kariéry měl vždy určité vazby na místní reprezentanty ODS, pro kterou připravoval v čase komunálních voleb předvolební materiály. 393

135

Počet stran stejně jako obsahové členění nebyly v průběhu prvního ročníku ustáleny. Šestnáctistránkové vydání (dva sešity po osmi stranách) se střídalo s deseti- nebo dvanáctistránkovým (dva sešity po šesti stranách), které převažovalo. Jiné bylo cílení Regionu na titulní straně. Otvíráky byly graficky zřetelnější a obsahově poutavější (a rozmanitější) než

ty, se kterými přicházela konkurence. První ročník týdeníku Region přinesl řadu do té doby

okresním tiskem víceméně opomíjených událostí, které barvitým zpracováním dokázaly

zaujmout čtenářskou veřejnost. Region hledal viníka havárie vody nebo úniku mazutu, zabýval se neuzavřenou aférou RaJ, zřízením Slezské univerzity, hrozící nezaměstnaností na Vítkovsku nebo veřejným pobouřením v Hradci nad Moravicí, které vzniklo v reakci na

záměr privátní společnosti nabízet diskrétní dámské služby v kulturní památce červeného zámku (Region, roč. I, 1991, č. 24, s. 1). Přinesl také čtenáři dychtivě sledovanou informaci o

střelbě na citroen při Akci Semtex (Region, roč. I, 1991, č. 15, s. 1).

Tvář Regionu na rozdíl od konkurenčního týdeníku ovlivnil prudký nárůst kriminality na Opavsku395. Kriminální delikty, jejichž nápad se oproti minulým letům zvýšil o stovky procent, se staly významným problémem mladé demokracie a redaktoři Regionu neváhali na negativní jevy, jež s sebou „ svoboda“ přinesla, upozorňovat. Zvláště když zločinnost již

nebyla policií před veřejností utajována, jak napsal Jiří Matela ve svém článku „ Kriminalista

není Rambo“ (Region, roč. 1, 1992, č. 29, s. 1). Informace od policie sice vycházely v rámci

rubriky „ Z policejního bloku“ , ale ty významnější dostaly formu samostatné zprávy s vlastním titulkem. Čtenáři okresních novin se tak poprvé mohli setkat s články uvozenými

šokujícími titulky, jako například „ Psychopat kradl“ (č. 6, s. 1), „ Mrtvola pod kobercem“ (č. 10, s. 2), „ Vražda děvčátka“ (č. 13, s. 1), „ Vrah děvčátka usvědčen“ (č. 14, s. 2), „ Nožem do břicha“ (č. 14, s. 2) atp.

V roce 1991 vyšel Region celkem sedmadvacetkrát, poslední, 26. číslo vyšlo 19.

prosince 1991. Na rozdíl od mnoha jiných nových titulů, které nedostatečný vlastní kapitál nebo nedostatečná novinářská zkušenost vlastníků potopily záhy po spuštění projektu, se Region stal velmi úspěšnou obchodní firmou expandující daleko za hranice Opavska. Vydavatelům se hned v prvích týdnech existence podařilo zaplnit volný prostor, který v opavském okrese tvořili čtenáři nižší věkové kategorie, protože redakci samu o sobě tvořili lidé s věkovým průměrem málo přes dvacet let.396

V roce 1990 bylo na Opavsku spácháno 2 256 trestných činů. Viz. článek Jiřího Mately „ Trestná činnost: nárůst“ (Region, roč. I, 1991, č. 16, s. 1) 396 Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 52 395

136

*** Prakticky od začátku opavský týdeník Region využíval několikaměsíčních zkušeností vydavatelů Krnovských novin. Už ve druhém čísle se vydavatelé Regionu ke spolupráci s Krnovskými novinami otevřeně přihlásili. „ (… ) Nechceme se izolovat mimo své okresy, na spolupráci jsme se předem dohodli; máme zato, že čtenáře opavské může zajímat, co se událo

v Krnově a naopak (… )“ . Spolupráci dokumentovali například na přetištění článku Petra Strnadela „ Černí kontra bílí“ (Region, roč. I, 1991, č. 2, s. 1) z Krnovských novin o

rasistickém útoku v Krnově, kdy na byty občanů romské národnosti zaútočili skinheadi. Povzbuzeni zájmem čtenářů si redaktoři Regionu začali pohrávat s myšlenkou, že by se rozšířili i do Krnova, zvláště když zde noviny dělali jejich přátelé z disentu.397 „ Ivo Mludek s Markem Stonišem a Zbyňkem Tvrzem byli z prvních čísel opavského Regionu ve velké

euforii a tak začali jezdit do Krnova s nabídkami, že by se Region mohl prodávat i v Krnově.

Na to jsme jim s Petrem Strnadelem říkali, že to je nesmysl, že to nelze, aby z Opavy chtěli

udělat centrum, pod které bude spadat i Krnov. Říkali jsme jim - ´ten Krnov vám na to kašle a

ten okres Bruntál vám na to kašle, ty noviny tady prostě neprodáte´,“ vzpomínal narátor398. Petr Strnadel ale připustil, že je to oba zajímalo. „ Už tehdy jsme byli dobří přátelé s Ivo Mludkem, znali jsme Aleše Bartuska, Jirku Juřenu, Pavla Hrdu, takže jsme přemýšleli, jak to propojit a s těmi kluky pracovat. Pravda je, že k tomu společnému podniku jsme neměli moc logických důvodů, protože jsme normálně prosperovali. Chtěli jsme ale dělat v novinách,

které jsou větší, dát lidem víc zajímavého čtení.“ 399

Na druhé schůzce tiskař Zbyněk Tvrz vyslovil zásadní myšlenku, která oba krnovské novináře přesvědčila. Týkala se technického řešení, jak skloubit noviny pro Opavu s novinami pro Krnov. Tvrz navrhl, že zatímco obsah bude společný, titulní stranu by měly každé noviny jinou. „ A tak vznikl projekt mutovaných týdeníků Region. To byl nějaký říjen nebo listopad

1991, kdy jsme to začali dávat dohromady,“ vzpomněl narátor zásadní obrat v dalším vývoji Regionu.400 Na konci roku 1991 se tedy začalo připravovat sloučení Krnovských novin s Regionem a současně rozšíření Regionu do Ostravy a Bruntálu. Situaci ale zkomplikovalo rozhodnutí Stanislava Bernarda odejít z pozice ředitele. Bernard privatizoval humpolecký pivovar a tak bylo nutné na jeho místo vyhlásit konkurz, ve kterém vyhrál Mludkův a Jeníkův spolužák ze střední školy Kamil Štalmach. Ten ale nakonec upřednostnil nabídku odjinud a 397

Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 399 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 400 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 398

137

Bernard doporučil jiného účastníka konkurzu. Tím byl jednadvacetiletý podnikatel Kamil Kolek401. Coby nový ředitel si Kamil Kolek svolal poradu a na ní předkládal své návrhy. Chtěl například tisknout noty jako přílohu Regionu nebo si půjčit dva miliony korun na reklamu na krabičkách sirek SOLO Lipník. „ My jsme mu oponovali, že to je pitomost, protože potřebujeme reklamu v našem regionu, a když už si půjčovat, tak hlavně na vybavení, ukotvení redakcí a tak dále. Kamil vymyslel možná ještě jednu takovou záležitost a my se pak sešli v hospodě a domluvili se, že ho vyhodíme. Fungoval asi tři týdny.“ 402 Po propuštění Kolka na přelomu listopadu a prosince se spoluautoři projektu rozhodli, že šéfredaktora Regionu v Krnově bude dělat Petr Strnadel a ředitelem se stane Zdeněk Jeník, který se podle vlastních slov stal z nadšeného začínajícího novináře nadšeným začínajícím ředitelem. „ Od té chvíle bylo už jen na mě, abych to, co jsme si dali s kolegy do vínku – to je absolutní nezávislost – realizoval v praxi. A to v době, kdy banky téměř nepůjčovaly peníze na menší než desetimilionové projekty, kdy poměr nákladů na provoz novin a výnosů z jejich prodeje byl 10:1, kdy monopolní distributor svojí aktivitou (nebo spíše pasivitou) rozhodoval o našem bytí či nebytí, kdy k nám dorazila módní vlna soudů s novináři. Je dobře, že i přes zpočátku zoufalou ekonomickou situaci jsme odolali lákadlům ekonomického zajištění jiným subjektem či přímo zahraničním vydavatelským domem a nedostali se tak do mlýnice politického nebo ekonomického nátlaku.“ 403 Dohodnuté kroky zpečetila valná hromada 7. prosince 1991, která definitivně schválila vstup Zdeňka Jeníka, Petra Strnadela, Zbyňka Tvrze a Vladimíra Měráka do společnosti Region. Rozhodlo se zde také o přijetí dalších tří redaktorů - Jana Krále, Václava Žily a Jiřího Hanuse, kteří měli rozjet ostravskou redakci Regionu, ale společníky se nestali. Otec Jaromíra Piskoře se poté jménem JZD Otice zaručil akciemi Agrobanky za první podnikatelský úvěr ve výši jednoho milionu Kč, který Region dostal od Investiční a poštovní banky.404 Kromě úvěru 401

Kamil Kolek (roč. 1970), opavský podnikatel, rodák z Kravař ve Slezsku. Vystudoval učební obor s maturitou mechanik-seřizovač a pak nastoupil na kroměřížskou konzervatoř obor klavír - varhany. Ze studií odešel. Po neúspěšném začátku v Regionu se vrhl na podnikání. Nějakou dobu vlastnil krnovskou firmu Varhany. V roce 1994 zprivatizoval OD Breda s cílem navrátit lesk této unikátní památce. Na podporu svých aktivit vstoupil jako člen ODA do opavské politiky a krátce byl opavským zastupitelem, své impérium rozšířil o krnovský Prior. Později koupil také opavský pivovar Zlatovar a oba sousední objekty propojil Pasáží Davida Weinsteinna. V roce 2000 koupil v Ostravě OD Ostravica, kde jeho firma prováděla bez povolení stavební úpravy. Později se zaměřil na pronájem realit, v roce 2000 jeho rodinou vlastněná firma Gold Royal Crown koupila a opravila zámek ve Štáblovicích na Opavsku. Od dubna 1998 do září 1999 jeho společnost vydávala týdeník (Týdenní) Opavsko, od října 1999 do dubna 2001 týdeník Naše Opavsko. V dubnu 2001 podíly ve společnosti Naše Opavsko a.s. prodal vydavatelství Vltava-Labe-Press. 402 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 403 Viz Jeník, Z.: Boj o čtenáře nikdy nekončí. Region, roč. 1, 1992, č. 27, s. 9 404 Z peněz se nakoupilo počítačové vybavení redakcí.

138

od IPB disponovalo vydavatelství Region na konci roku 1991 také 200 tisíci korunami z hospodářského výsledku Krnovských novin za rok 1991. Peníze velice brzo došly a vedení Regionu požádalo o další úvěr, tentokrát provozní kontokorent.405 4.2 Region po fúzi s Krnovskými novinami – zrod novinového impéria (1992) Od nového roku 1992 začal týdeník Region vycházet nejen v pozměněné grafické úpravě, ale pravidelně na 16 stranách a s o poznání kvalitnějším obsahem za cenu 2,90 Kčs. V záhlaví prvního čísla novin, které vyšlo zdarma na čtyřech stranách v pátek 3. ledna 1992, se objevil „ ročník 1“ , což zohledňovalo skutečnost, že další tři mutace Regionu spatřily světlo světa vůbec poprvé. Změny, které ve společnosti Region spol. s r.o. proběhly na konci roku 1991, se v obchodním rejstříku objevily až ke dni 21. 4. 1992, zato v tiráži novin už od čísla dvě, resp. tři. Nově vznikla dozorčí rada vydavatelství složená z poslance Jaromíra Piskoře a pozdějšího úspěšného podnikatele Ing. Vladimíra Schreiera. Týdeník REGION Opava, Hlučín, Vítkov (šéfredaktor Marek Stoniš, od čísla tři Ivo Mludek) a Krnovské noviny se staly základem projektu, v rámci kterého vyšel 6. ledna 1992 Region také v sousedních okresech: v Ostravě REGION extra406 (šéfredaktor Jan Král), místo Krnovských novin vyšel na Krnovsku REGION Krnovské noviny (šéfredaktor Petr Strnadel) a ve zbytku bruntálského okresu REGION Bruntál, Rýmařov, Vrbno (šéfredaktor Vladimír Měrák)407. V rámci konkurenčního boje se změnil termín vydávání. Původní čtvrtek nahradila středa, kameloti už prodávali Region v úterý v podvečer. Opavský Region tak získal před konkurencí dvoudenní náskok. Byl schopen zpracovat ještě události z dopoledne druhého dne v týdnu, kdy většinou zasedala městská zastupitelstva a rady a šlo tedy o důležité informace. Naše Opavsko o dva dny později už bylo z 50 % svého obsahu pro čtenáře neaktuální. V hlavičce listu se objevily názvy měst, která Region považoval za středobod dění – v opavském Slezsku to byly Opava, Krnov, Hlučín a Vítkov. Vydavatelé svým čtenářům deklarovali, že Region „ bude především založen na kvalitním zpravodajství z pokud možno redakčně všech dosažitelných míst doplněný samozřejmě kvalitními reportážemi o problémech, které v současné době hýbou naší společností. Zpravodajství a reportáže budou doplňovat televizní

405

Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. Vydávání Regionu extra skončilo během několika měsíců. Formě zpravodajského týdeníku po vzoru Respektu čtenáři nepřišli na chuť. Neosvědčila se také distribuce, kterou zajišťovala pouze PNS. Viz. rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 407 Prvního dubna 1992 vznikla také redakce v Šumperku. Šumperský a zábřežský REGION navázal na bývalý týdeník Moravský sever, jehož vydavatelem byl do března 1992 Okresní úřad v Šumperku. Třetího června 1992 začal vycházet týdeník Region na Novojičínsku s titulem REGION – Noviny občanů novojičínského okresu. Celkový tištěný náklad všech mutací činil 40 tisíc kusů. 406

139

program na celý týden s rozhovory se známými herci, zpěváky a interprety, kteří se často objevují na vašich obrazovkách, informační servis s programem kin, divadel, výstav a kulturních a společenských akcí… Každá regionální mutace bude obsahovat také výběr nejzajímavějších materiálů z ostatních Regionů. Tímto způsobem bychom chtěli dosáhnout lepší informovanosti čtenářů z několika přirozených regionů, kteří se toho o sobě ze stávajících regionálních periodik příliš nedozvěděli. Na poněkud odlišné koncepci bude založen ostravský Region extra, který bude na svých stránkách přinášet především obsáhlejší a podrobnější reportáže a komentáře, na které obvykle nezbývá místo ve zpravodajských denících. Zárukou kvality by měli být mladí redaktoři, pro které se zdál svou koncepcí příliš těsný deník Moravskoslezský den.“ 408 Základním spojovacím článkem všech Regionů byly společné strany – program televize, kultura, strana s rozhovorem, anketou a fejetonem, a v neposlední řadě také strany s plošnou a soukromou inzercí, čímž byl rozšířen záběr pro inzerenty na oblast s milionem potenciálních čtenářů. Některé čtenáře však společné strany nezaujaly.409 „ Poté, co se rozběhly i další okresní mutace a některé strany byly připravovány univerzálně pro všechny okresy, zájem čtenářů o noviny upadal. To byla daň za rozšíření,“ uvedl jeden z narátorů.410 Do společného projektu týdeníků Region se na začátku roku 1992 více zapojil také operativou dosud nezatížený společník Aleš Bartusek, který žil v Polsku a noviny s ostatními společníky do té doby pouze konzultoval. Na počátku spolu s šéfredaktorem opavského Regionu Markem Stonišem dohlíželi na finální podobu všech čtyř týdeníků. Protože šéfredaktorům jednotlivých mutací vraceli články k přepracování a tyto své kroky museli z nějakého titulu obhájit, byla ustavena funkce editora jako nadřízeného šéfredaktorů a všech redaktorů.411 Do této funkce byl od čísla tři „ povýšen“ dosavadní šéfredaktor opavského Regionu Marek Stoniš, jeho funkci převzal Ivo Mludek. Pár měsíců trvalo, než se kompetence vyplývající z nové pozice editora, kterou několik měsíců zastávali Stoniš s Bartuskem společně412, jednoznačně vytříbily. Poté, co se v letních měsících roku 1992 Marek Stoniš rozhodl odejít do Prahy413, jediným editorem zůstal Aleš Bartusek414. Viz Redakce: Vážení čtenáři! Region, roč. 1, 1992, č. 1, s. 2 Tematické strany a společné rubriky připravovali redaktoři jednotlivých redakcí a externí spolupracovníci. Publikovaly zde například později proslulé osobnosti - novinářka Jana Lorencová nebo televizní redaktor Bořek Slezáček, kteří externě spolupracovali s ostravskou redakcí Regionu extra. 410 Viz rozhovor s pamětníkem Janem Horákem. Opava 28. 11. 2009. 411 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 412 V tiráži byl zpočátku uveden jen Marek Stoniš. 413 Marek Stoniš se v červnu oženil se sestrou Zdenka Jeníka Radkou. Novomanželé se rozhodli odejít do Prahy. „ Protože po novinářích, kteří mají jakous takous zkušenost, byl v Praze hlad, tak šel do Českého deníku. Marek byl výborný kluk se zkušenostmi, ale je fakt, že jak začal chodit s mou sestrou Radkou, tak začal práci flákat.“ Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 408 409

140

Kvalita nového týdeníku se vydání od vydání zvyšovala. Když Region požádal o rozhovor známého českého herce Petra Nárožného, ten nejprve odmítl. Druhý den však redakci k jejímu překvapení oslovil sám poté, co si noviny přečetl. „ Mě velice zaujaly ty vaše noviny, které jste mi tady včera nechal, připadá mi, že jsou velmi dobře dělané, zejména po grafické stránce. Navíc, jak jsem si všiml, jste téměř všichni mladí lidé a to je dobře. Noviny mají dělat mladí, odvážní a výkonní lidé. A navíc dobré regionální noviny je třeba podporovat, protože lidé je potřebují a v informovanosti občanů dokáží odvést kus práce,“ odpověděl řediteli Zdeňku Jeníkovi na otázku, proč vzal své původní rozhodnutí zpět.415 Redakce zařadila do Regionu i další rubriky a témata, která přitahovala pozornost čtenářů, jež se s podobnou otevřeností médií dosud nesetkali416. Svým úsilím získat co největší počet čtenářů Region potlačoval méně zajímavější témata, o kterých psalo konkurenční Naše Opavsko, byť mnohá pomáhala zvyšovat povědomí občanů o stavu věcí veřejných. „ Bylo to jakési zjevení na obloze, ten Region. Z těch novin bylo čišet sebevědomí, byly údernější, nebraly si tolik servítky jako konkurence.“ 417. Podobný pohled měla na Region i další z narátorek: „ Region mi připadal nový – možná jenom tím, že nově vznikl. Z mého pohledu odhaloval pravdy, které do té doby zůstávaly skryty čtenářům.“ 418 Na podobu novin měla určitý vliv skutečnost, že většina společníků patřila k předlistopadovému disentu. Hned od začátku se redaktoři Regionu snažili o co největší objektivitu, ale především se snažili psát zajímavě o věcech, které čtenáře skutečně zajímaly. Od začátku dělali noviny tak, jak by měly z logiky věci vypadat. Psali otvíráky o politických nebo sociálních tématech, které byly důležité nebo zajímavé pro život, například když přišli na nějakou nepravost, nebo když se konala nějaká důležitá věc. Lidé byli hladoví po informacích, kterým mohli věřit a které byly zajímavé. Noviny nebyly prokomunistické, pár let po roce 1989 byl proti předlistopadovému režimu celý národ. Občas ještě mírně stranily ODS.419 Nové vedení Regionu totiž v roce 1992 více dbalo na vytvoření image nezávislého tisku a poměrně se mu to dařilo.420 Pro vydávání týdeníku nemělo žádné jiné ekonomické 414

Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. Viz Jeník, Z.: Rozhovory nedávám. Region, roč. 1, 1992, č. 6, s. 5 416 Region psal v článku „ Povídání o Indii“ (Region, roč. 1, 1992, č. 3, s. 13) o drogách, v článku „ Povídání v G-Klubu“ (Region, roč. 1, 1992, č. 9, s. 13) o klubu pro gaye nebo v článku „ Prostituce a kuplířství“ (Region, roč. 1, 1992, č. 34, s. 1) o prostituci a kuplířství. 417 Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 418 Viz rozhovor s pamětnicí A.P. Uherský Brod 22. 7. 2010. 419 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 420 „ Nestrannost rozhodně nebyla úplná, jen když bylo potřeba získat nějaké politické informace, nevadil nikdo. Vzpomínám na časté návštěvy Václava Klučky u nás či u něj, vše bylo ovšem šeptem, i vpravo i vlevo. Vůbec veškěré dění a řízení v Regionu bylo jen mezi Mludkem, Jeníkem, Bartuskem a Strnadlem, případně své vždy 415

141

nebo politické motivace. „ My vydavatelé jsme neměli v úmyslu něco ovlivňovat, v jednotlivých regionech jsme neměli žádné ekonomické nebo politické zájmy. Chtěli jsme společnost seznamovat s tím, co přináší nová doba a život ve svobodné společnosti, se kterým neměl nikdo žádnou zkušenost. Vsetín, Nový Jičín, Frýdek-Místek a ostatní si mohli psát, co chtěli. V Opavě Ivo Mludek dbal na nezávislost novin. Snažil se kritizovat nešvary a byť byl třeba volič ODS, tak toho Šimánka a jeho partu celkem dost tepal. O naší nezávislosti svědčí i skutečnost, že jakmile se v Jednotě objevily jakési machinace Radima Masného, který byl naším společníkem a kamarádem Ivo Mludka, tak jsme o tom napsali. Maximálně se v jednotlivých redakcích čas od času objevilo nějaké fandění, jako například v Šumperku, kde šéfredaktor Kašpar měl velice blízko k lidoveckému přednostovi OÚ panu Kopřivovi, pozdějšímu dlouholetému náměstkovi ministra obrany,“ uvedl tehdejší ředitel vydavatelství Zdeněk Jeník421. Kritický přístup Regionu ke státním institucím a všem politickým či ekonomickým subjektům byl některým úředníkům, politikům nebo podnikatelům trnem v oku. Běžně se stávalo, že v Regionu vyšel „ neloajální“ článek a záhy na dveře sídla vydavatelství zaklepala kontrola z finančního úřadu. Začátkem 90. let se zdaňovaly příspěvky pro přispěvovatele – publicistika třemi procenty, protože byla řazena mezi umělecká díla, a zpravodajství deseti procenty. Šéfredaktor musel mít u všech novinových článků externích přispěvovatelů vyznačenu výši honoráře a procento jeho zdanění. Právě na tyto záznamy se kontroly z finančního úřadu zaměřovaly. „ Velmi subjektivně určovaly, co je a co není zpravodajství. Nemohl jsem kontrolorky poslat ani do háje, když mi tvrdily, že komentář není publicistika. Rozdíl činil asi sedm korun, takže nám pak finanční úřad vyměřil doplatek dvaačtyřicet korun,“ uvedl narátor.422 Svou snahu o politickou nezávislost deklarovalo vedení Regionu i jinak než jen publikováním kritických komentářů. Na příliš těsnou spojitost svého externího redaktora Davida Ličky s ODS reagovalo ukončením spolupráce423. Podpora pravicové politiky ze strany vedení Regionu se tak v roce 1992 omezila jen na vstřícný postoj k tehdejším společníkům Regionu – Jaromíru Piskořovi, Jiřímu Fiedorovi a René Hábovi, kteří v barvách

věděl Pavel Hrda, ale věrně mlčel. Já jsem se ke své škodě nezajímal a makal.“ Viz rozhovor s pamětníkem Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. 421 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 422 Viz rozhovor s Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 423 Viz Mludek, I.; Hrda, P.: Čí je Naše Opavsko? Region, roč. 1, 1992, č. 38, s. 3

142

ODS a ODA kandidovali v červnu 1992 do parlamentu. V předvolební příloze Region Inzert VOLBY 92 (č. 23) dostali inzerát zadarmo424. S rozjezdem dalších mutací Regionu bylo po redaktorech opavské redakce vyžadováno, aby dál nepřispívali ke konfrontaci s konkurenčním Naším Opavskem, neboť často sklouzávali do osobní roviny. Přesto redaktoři Regionu učinili výjimku, když Naše Opavsko na svých stránkách otisklo texty polemizující s článkem Marka Stoniše „ Hlas ze záhrobí“ (Region, roč. I, 1991, č. 25, s.1). „ Dostalo se mi té cti, že reakcím na článek Regionu Hlas ze záhrobí, který se věnoval některým problémům Slezské univerzity, dal po celé tři týdny prostor týdeník okresního úřadu Naše Opavsko. Před časem jsem se zařekl (a nejen já), že v Regionu se vyhneme planým polemikám s tímto týdeníkem, které nejen nic neřeší, ale především nikoho nezajímají. Proč tedy odpovídám? (… ) V celém humbuku kolem článku Hlas ze záhrobí byl zcela opominut jeden základní fakt (a především by si jej mělo uvědomit Naše Opavsko), totiž že všechny útoky proti vedení FF SU byly vedeny na základě článku podepsaného neexistujícím člověkem (který se navíc paradoxně za svůj původní materiál omluvil!). Znovu se ptám: Kdo se skrývá za podpisem A. Jedlička? A jestliže to neví ani staronové vedení Našeho Opavska, rád se s ním spojím. Budeme spolu pátrat, ano?!“ 425 Také v následujících měsících a letech Region často publikoval informace ze zákulisí konkurenčních redakcí a vydavatelství. Primárně šlo o informovanost veřejnosti, ale také to někdy znamenalo využít příležitost, jak si na úkor konkurence polepšit u čtenářů.426 Tomáš Němeček to udělal například v jednom z posledních čísel Regionu v roce 1992, když se v polovině volebního období snažil zhodnotit plnění slibů komunálních politiků a chtěl přitom porovnat skutečný stav věci se sliby a předsevzetími danými před volbami v roce 1990. Ty však marně hledal v archivních výtiscích konkurence. „ Stačilo nahlédnout do jediného dobového tisku Našeho Opavska a dovíte se … že se nic nedovíte. Před obecními volbami je přitom regionální tisk králem: má zpovídat, konfrontovat, pranýřovat, usvědčovat, provokovat a pokud možno ulovit nějakého pořádného Macka. Tehdy se prostě „ zabulalo“ a situace je, jaká je… “ 427 Zatímco redakce v Bruntále, Ostravě, Krnově, Novém Jičíně i Šumperku fungovaly od začátku jen v málo početných kolektivech, opavská redakce byla ještě v roce 1992 početnější. Kromě Mludka, Mately, externistů a a několika studentů v ní byli zaměstnáni také Jan Horák a Jiří Juřena, kteří připravovali materiály pro vysílání rozhlasu po drátě s názvem Rádio 424

Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. Viz Stoniš, M.: (Před)poslední odpověď . Region, roč. 1, 1992, č. 5, s. 3 426 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 427 Viz Němeček, T.: Po poločasu. Region, roč. 1, 1992, č. 48, s. 3 425

143

Region a současně chystali projekt s perspektivou získání licence na vysílání VKV Rádia

Region. Nový ředitel Zdeněk Jeník však projekt rádia i přes spuštěné výběrové řízení nakonec zastavil. „ Ze strany vedení Regionu, to znamená "krnovského křídla" (Jeník, Strnadel), nebyl o rádio opravdový zájem. Oni rádiu nerozuměli, takže by ho neměli pod kontrolou,“ vysvětloval si přístup nového ředitele narátor.428

Horák s Juřenou byli následně přeřazeni do píšící redakce. Někdy v únoru až březnu 1992 ale Zdeněk Jeník upozornil šéfredaktora Ivo Mludka, že ostatní redakce fungují ve

tříčlenných, maximálně čtyřčlenných kolektivech, zatímco v opavské redakci je zaměstnáno

redaktorů sedm429. Řešením bylo propuštění Jiřího Juřeny, který se v redakci neobjevil třeba i několik dní, protože v Praze spoluzakládal hudební skupiny nebo prodával apartmány na

Kanárských ostrovech430. Jan Horák skončil v Regionu také, protože byl veřejně označen za agenta Státní bezpečnosti. V Opavě se dokonce objevilo i pár letáků o agentu Patrikovi. Přestože, jak uvedl narátor, Ivo Mludek s odchodem Horáka příliš nesouhlasil, Horák nakonec musel odejít.431 Namísto Jana Horáka, který nejvíce přispíval na stránky kultury, začali s Regionem spolupracovat studenti Slezské univerzity Libor Pavera a Jaroslava Malá. Kmenové redaktory

Mludka s Matelou po sérii odchodů (Lička, Juřena, Horák) doplnil v červenci 1992 dosavadní externí spolupracovník Pavel Hrda. Region se začal v průběhu roku 1992 zásadně odlišovat od své konkurence. „ Dělali

jsme noviny hodně aktivně, jinak, než se dělaly okresní noviny předtím. Tlačili jsme na redaktory, aby se nebáli, aby nebyli servilní, nepsali jen o šibřinkách a o podobných věcech. Dělat noviny na malém městě, které o něčem otevřeně píší, ale přinášelo různé bolesti, protože novináři musí každý den ty lidi potkávat v krámě, když stojí za houskami.“ 432 Společníci Regionu si vždy zakládali na tom, že na rozdíl od konkurenčního Našeho Opavska

vydávají noviny, které něco řeší. „ Naše Opavsko po dobu soupeření nikdy nic neřešilo. Zatímco otvíralo titulní stránku ukázkovým článkem Ivana Augustina „ Radost naplněná

opravdovou radostí“ , my jsme přišli s článkem o tunelování vítkovského statku. Snažili jsme

se přinášet kauzy a vidět pod pokličku politiky. Cítili jsme se velmi sebevědomě, že jsme lepší. Naše Opavsko jsem viděl jako příklad novin, jaké nemají být,“ uvedl narátor.433

Vydavatelé Regionu také pochopili, že moderní čtenář novin je čtenářem titulků a od 428

Viz rozhovor s pamětníkem Janem Horákem. Opava 28. 11. 2009. Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 430 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 431 Viz tamtéž. 432 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 433 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 429

144

nadtitulků a podtitulků přešli k titulkům, které tlumočily podstatu celého sdělení, obsahovaly téma i réma, tedy subjekt sdělení i jeho dějovou složku. Titulky leckdy zabíraly i dva řádky a obsahovaly větší počet slov, než kolik používala ve svých titulcích konkurence. Jestliže redaktoři jednotlivých okresních redakcí zajišťovali přípravu textů na „ své“ strany a na společné strany, sazba, zlom textů a další technické práce byly zajištěny centrálně v Ostravě. DTP studio sídlilo přímo v ostravské tiskárně TIP na Mariánskohorské ulici, kde měl Region pronajaté kanceláře. Z počítače šly noviny rovnou na osvit a do tisku. Toto řešení technicky umožnilo posunout datum uzávěrky především sportovních stran, které přinášely výsledky víkendových zápasů. Z pozice technického redaktora strany všech mutací předpřipravoval jeden ze zakládajících společníků Regionu Zbyněk Tvrz434, který zpočátku všechny ručně špígloval, později je zpracovával v počítači. Administrativní zázemí Regionu zůstávalo v Opavě - v červenci se přestěhovalo z Nádražního okruhu na Masarykovu 27 do bývalých prostor opavského úřadu práce. Společným projektem týdeníku Region ve více okresech získalo vydavatelství obrovskou výhodu u inzerentů, kteří chtěli oslovit potenciální zákazníky z větší spádové oblasti. Zadavatel inzerce si mohl vybrat, kde všude chce inzerovat. Inzertní oddělení začal budovat společník Petr Strnadel s Rostislavem Janákem. „ Protože jsem byl podílníkem, kluci mě přesvědčili, že mě potřebují v Opavě. Strašně mě lákalo pracovat se svými kamarády - na poradách jsme se viděli jen jednou za čas. Takže když bylo potřeba začít budovat inzertní oddělení, neměl jsem žádný problém, abych se toho zhostil. Opava není od Krnova daleko, přesto pro mě odloučení od rodiny nebylo jednoduché. Práce v Opavě si vyžádala daleko více času,“ vzpomněl narátor na svůj přechod z pozice šéfredaktora Regionu Krnovských novin do sídla vydavatelství v Opavě435. V průběhu roku 1992 spustil Region projekt pravidelných komerčních příloh s názvem Region Inzert, které byly součástí týdeníku. S nápadem přišel Aleš Bartusek, který jej přinesl z Polska. „ Byl to parádní nápad, dal naší práci vyšší ekonomický smysl. Přílohy měly velice dobrou odezvu u inzerentů, kteří chtěli inzerovat v širší oblasti než jen v rámci okresu.“ 436 Přílohy byly zaměřeny na různé obory podnikatelské činnosti, firmy zde nabízely své služby z oblasti turistického ruchu, stavebnictví, vybavení interiérů, a podobně. Nebyly čtenářsky

434

Zbyněk Tvrz byl v době rozjezdu projektu zaměstnancem tiskárny TIP, později na projektu spolupracoval v různých konstelacích – jako fyzická osoba, společník firem DEGAS, PETIT nebo RAGTIME STUDIO. Ve většině času zodpovídal za chod celého DTP studia. Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 435 Viz rozhovor s Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 436 Viz tamtéž.

145

nezajímavé, protože kromě komerčních inzerátů obsahovaly také nekomerční texty plné zajímavých a přínosných informací z daného oboru. Také další důležitá součást ekonomické stránky projektu, distribuce novin, byla v roce 1992 na samém začátku. Stejně jako v případě Našeho Opavska, rovněž Region byl zhruba ze tří čtvrtin určen pro opavský trh a zbytek se distribuoval po okrese. Distribuci Regionu

zajišťovala Česká pošta, soukromí prodejci, PNS437 a kameloti.438 Kolportáž týdeníku probíhala každé úterý v odpoledních hodinách. Většinou žáci základních škol, obtěžkáni hromádkou čerstvě vytištěných novin, byli v ulicích měst nepřehlédnutelní. Tuto skutečnost

brzy komentoval konkurenční týdeník na Novojičínsku slovy o zneužívání dětí a položil řečnickou otázku, zda je to zákonné. Region obhajoval koportáž novin dětmi v jednom

z následujících vydání. „ Zkaženy“ odměnou za prodej novin získávají děti již ve školním věku pojem o hodnotě peněz, o hodnotě práce a co je snad nejdůležitější – o hodnotě vlastního nápadu. Například donáška novin až do bytu přinesla klukům z mnoha sídlišť dvojnásobný „ zisk“ . (… ) Po svých knihkupeckých předcích – živnostnících jsem zdědil obrovskou spoustu knih. Některé z nich – ty dětské – čte nyní můj syn. Mezi nimi je i román J. Hořejše „ Prodavač novin světovým vynálezcem“ , který je biografií jednoho z největších objevitelů. Tento muž, jenž svou prací rozsvítil na cestu výzkumům příštích generací, si svojí první chlapeckou laboratoř pořídil z peněz vydělaných právě prodejem novin.“ 439

Region se do povědomí čtenářské veřejnosti v roce 1992 zapsal také úspěšnou

spoluprací s Okresním soudem v Opavě, když pomohl hledat komunistickým režimem v letech 1949 - 1952 150 nespravedlivě odsouzených občanů, jež měli být rehabilitováni. Jak ve svém článku „ Neznámých zůstalo 37“ (Region, roč. 1, 1992, č. 37, s. 1) uvedl redaktor Jiří Matela, podařilo se jich najít 113. 4.3 Úspěšný boj Regionu o čtenáře (1993 – 1996) V roce 1993 začala systematická práce na projektu pracovně zainteresovaných

společníků Regionu sklízet první ovoce. Čtenáře zaujaly především razantní texty odhalující

nemilosrdné pravdy, prodaný náklad však stoupal jen pomalu. Letitá setrvačnost trhu, konzervativismus čtenářů a předplatitelů, to byly faktory, které způsobovaly, že Region i přes

437

Od 1. 6. 1992 Region zrušil předplatitelskou slevu 0,40 Kč na výtisku, poněvadž stouply tarify PNS za dodávání předplacených novin do schránek. 438 Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 53 439 Viz Jeník, Z.: Prodavači novin. Region, roč. 1, 1992, č. 30, s. 2

146

svou výrazně vyšší kvalitu stále neměl v souboji s konkurenčním Naším Opavskem výrazně navrch.440 Ivo Mludek vytvořil s Pavlem Hrdou redakční tandem, který přicházel s texty zčásti investigativního charakteru, například když napsali o podnikatelských aktivitách lidové strany v článku “ Lidovecká podnikatelská ofenzíva“ (Region roč. 2, 1993, č. 20, s. 1). Záhy s nimi začal spolupracovat i nový externista – obzvlášť talentovaný student Slezské univerzity Dalibor Balšínek, společně s kterým šokovali opavskou veřejnost například článkem „ Organizovaná prostituce v Opavě“ (Region, roč. 2, 1993, č. 18, s. 1). Redaktoři Regionu se na rozdíl od konkurence nebáli zaměřit i na největší „ ryby“ , ačkoli s nimi leckdy udržovali osobní vztahy, jako například na opavského primátora Jiřího Staňka. „ Jeden den jsme s ním seděli v hospodě a přátelsky klábosili, a v dalším vydání vyšla zdrcující kritika jeho kroků. Mludek s Hrdou mu tehdy říkali – ´ale Jirko, ty musíš být za tu kritiku rád´. A to byl možná už poslední politik, který věřil, že má být rád za kritiku, protože tím všichni posouváme demokracii na vyšší úroveň.“ 441 Region splňoval roli prvního informátora o místním a regionálním dění. Na lokální události reagoval promptně nejen jako zpravodajce, ale i jako komentátor. Jeho obsah byl velmi pestrý a zahrnoval prakticky všechny oblasti života opavského Slezska. Vycházel vstříc čtenářům také tím, že kromě běžných novinových příspěvků přinášel na svých stránkách také žádané „ bulvární“ zprávy. Nešlo však o zveličované senzace z policejních hlášení, ale o očité reportáže z místa dění.442 Své konkurenci v opavském okrese se začal vzdalovat mílovými kroky. Vrcholným žurnalistickým počinem Regionu v roce 1993 byla série článků z autorské dílny šéfredaktora Ivo Mludka. Týkaly se tunelování Státního statku Vítkov společností Promed s.r.o., ve které se „ zadrápli“ někteří komunální politici, například nejmocnější muž ODS, poslanec Jaromír Šimánek. Mludek ve svých textech, například v článku „ Kolik „ Macků“ 443 na vítkovském statku?“ (Region, roč. 2, 1993, č. 10, s. 1), postupně odkrýval všechny odhalené souvislosti a zabránil tím vytunelování zmíněného podniku.444

440

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 442 Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 55 443 Redaktory Regionu hojně užívané slovo „ Macek“ mělo v čtenářích vyvolat paralelu se soudobým neblaze proslulým případem tunelování Knižních fondů politikem ODS Miroslavem Mackem. 444 Za své články se nakonec musel Ivo Mludek společníkům Promed s.r.o. omluvit v roce 1995 na titulní stránce 27. vydání Regionu, když prohrál jednu za čtyř částí sporu. Omluva byla součástí smíru navrženého právníkem Ivo Mludka. „ Články mohly vzbudit dojem, že privatizace probíhá v rozporu s právními předpisy.“ Na skutečnosti, že Region překazil vytunelování Státního statku Vítkov, to však nic nezměnilo. 441

147

V rubrice „ Jednou větou“ se objevovaly zasvěcené „ drby“ ze všech sfér společnosti. Informace z komunální politiky měly téměř kuloární charakter, takže brzy daly vzniknout rubrice „ Politika v regionu“ . Obsah týdeníku zpestřily kreslené vtipy Bořivoje Frýby (roč. 1950) a od čísla šest částečná proměna grafického layoutu; výraznější změna grafické úpravy přišla s číslem 18 z 5. května 1993. Region získal podobu, ve které zůstal zafixován až do září roku 1996. Na podobě layoutu se podíleli všichni ti, kteří měli v Regionu do čeho mluvit. „ Byly to naše noviny a protože jsme všichni měli pocit, že všemu rozumíme, tak jsme do všeho

mluvili. Největší grafické cítění z nás čtyř společníků měl ale Petr Strnadel,“ přiznal jeden z narátorů445. Finální vzhled novin pak v počítači dotvořil Zbyněk Tvrz, na některých verzích zanechal svůj rukopis i grafik Martin Feikus. Z pohledu celkového rozvoje projektu přinesl rok 1993 další rozšíření skupiny okresních týdeníků. Sedmého května 1993 začal v okrese Vsetín vycházet týdeník Region Valašské noviny446. Tato skutečnost měla vliv na přerozdělení kompetencí jednotlivých společníků v rámci projektu, například také na obsazení pozice editora. Aleše Bartuska vystřídal od čísla 17 další společník Petr Strnadel, který do té doby budoval inzertní oddělení. „ Protože jsem žil v Polsku a dojíždění bylo složité – přijížděl jsem ve středu kolem poledne a odjížděl v pátek o půlnoci – tak jsem nebyl schopen garantovat titulní strany a sport z neděle na pondělí a ex post začal řešit spíše strategickou práci. Té práce bylo ale čím dál víc, takže

po nějakém čase jsme zjistili, že to musíme přeskládat. Řekli jsme si, že aby to dál fungovalo,

tak já se budu věnovat inzerci a výrobě novin a editora půjde dělat Petr Strnadel.

Zorganizoval jsem si čas jinak a vracel jsem se v úterý domů, ve středu jsem pracoval doma a ve čtvrtek jezdil do Opavy a pak se vracel domů v sobotu. Z pondělí na úterý v noci jsem

dohlížel na výrobu novin v tiskárně. Skládali jsme sto různých stran najednou a někdo se musel orientovat, co vyměnit a co zmutovat. Nebylo to z výrobního hlediska vůbec jednoduché, protože jsme nechtěli, aby například čtenář z Novojičínska poznal, že noviny

vydává nějaké opavské vydavatelství,“ popsal změnu ve své pracovní náplni Aleš Bartusek. Nejen on, ale i další společníci se na chodu vydavatelství podíleli v různých časech různými činnostmi. Při výrobě novin najednou zjistili, že je to i spousta jiné práce, než jen psát články,

445

Viz rozhovor s Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. Region koupil místní týdeník OV KSČ a ONV Vsetín Nové Valašsko, který zavřel a začal na zelené louce vydávat Region Valašské noviny. Původní redakční tým ale převzal vydavatel Ing. Petr Čenek, který v roce 1993 založil týdeník Naše Valašsko a Valašským novinám víc než úspěšně konkuroval. Naše Valašsko vycházelo v třicetitisícovém nákladu, Region jen paběrkoval s nákladem okolo 5 000 výtisků. Týdeník v roce 2001 koupila společnost Vltava-Labe-Press, která z něj v roce 2006 udělala Valašský deník. V roce 2003 začal Petr Čenek na Vsetínsku vydávat týdeník Jalovec.

446

148

a tak se museli podělit. Každý dělal, co mu bylo nejbližší, nebo jak to vycházelo z obecné potřeby.447 S rozšiřováním souviselo i stěhování sídla vydavatelství v Opavě. V říjnu vyměnilo sklepní místnosti na Nádražním okruhu za přístavbu bývalé opavské firmy Agroprojekt na Masařské 19. Opavská redakce se nastěhovala do prostor bývalé kuchyně, která zažila své. Místnost bývala silně zakouřená, takže i nekuřáci chodili domů nasáklí cigaretovým kouřem, ale jinak to byla pro redaktory neuvěřitelně výborná škola života.448 *** V roce 1994 se zvýšila cena týdeníku o korunu na 3,90 Kč. Kolportérům se zvedly zisky z prodeje – za jedno číslo dostávali místo padesátníku 70 haléřů. Sazbu a zlom novin převzala opavská agentura Arthur. Noviny začaly přinášet více rubrik – mj. Finančního poradce, Horoskop, Kuchařku strýčka Skrblíka, pravidelné články z historie a další. Na straně tři dostala stabilní místo publicistika. Na podvalu této strany se začaly pravidelně objevovat komentáře a glosy, které doplňovaly zpravodajsky podané informace na prvních dvou stranách. Region se zejména prostřednictvím komentářů a poznámek Ivo Mludka a Pavla Hrdy profiloval jako rovnocenný partner komunálních politiků a dalších významných osobností, když komentoval či dokonce kritizoval jejich počiny. Své vysoké sebevědomí se redaktoři Regionu nerozpakovali odhalovat před čtenáři, jako například u příležitosti dobrovolné rezignace náměstka opavského primátora Vojtěcha Turka. “ Hláska ztratila jednoho ze svých nejschopnějších lidí, a Region zároveň jednoho ze svých „ důstojných“ protihráčů. Ing. Turek totiž býval stejně jako většina dalších komunálních politiků často terčem naší kritiky. (… )“ 449 V roce 1994 Region otevřel později mediálně velmi známou kauzu privatizace opavského Obchodního domu Breda, který v témže roce zprivatizoval bývalý ředitel vydavatelství Region, podnikatel Kamil Kolek.450 Tak zvané „ kauze Breda“ se věnoval především externista Dalibor Balšínek, který na základě svého investigativního přístupu postupně odhaloval všechny zajímavé souvislosti privatizace, včetně propojení s ODA, na jejíž kandidátce v roce 1994 Kamil Kolek kandidoval do opavského zastupitelstva. Po Regionu se kauzou začali zabývat také novináři z celostátních médií.

447

Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 449 Viz Mludek, I.: Ing. Turek odchází. Region, roč. 3, 1994, č. 12, s. 2 450 A to i přes skutečnost, že podnikatel Kamil Kolek byl významným zadavatelem inzerce v Regionu. 448

149

Vynikající přehled redakce o komunálním dění, žurnalistický tah na branku, tematická

pestrost novin a v neposlední řadě vybudované osobní vazby na nejdůležitější informační

zdroje v okrese, to vše ve třetím roce existence stabilizované opavské redakce představovalo

elementární základy dále rostoucího úspěchu Regionu u čtenářské veřejnosti. Zvláště když

tým redaktorů doplnila další později velmi známá osobnost – student Slezské univerzity Vladimír Fekar451. Na rozdíl od Dalibora Balšínka, který na podzim 1994 redakci Regionu opustil452, však Fekar nikdy vymezené kulturní pole nepřekročil a největší kauzy tak výhradně připadly redakčnímu tandemu Mludek – Hrda453. Třetí interní redaktor, Jiří Matela, se více zaměřoval na kriminální tématiku a pomáhal také se sportovním zpravodajstvím. V této oblasti však Region za konkurencí dlouhodobě pokulhával. Z pohledu sportovně založených

čtenářů věnoval sportovnímu dění příliš málo prostoru. Nejvíce čtenářům chyběly tabulky

okresních sportovních soutěží.

Obsah Regionu dotvářely kvalitní materiály připravené externisty, zejména články z

historie. „ Snažila jsem se publikovat věci, které v celostátním měřítku nebyly příliš známy nebo se kolem nich chodilo jako kolem horké kaše, a bylo mi velice sympatické, že v Regionu to berou stejně jako já. Nevím, že by byly nějaké negativní reakce, lidé to vnímali tak, že o těch věcech je lepší nemluvit ani tak ani jinak. Přečetli si to, možná to nějak kvitovali nebo i

ocenili. S odezvami jsem se setkávala spíše mimo noviny. Často se mi stávalo, že mě někdo

potkal na ulici a řekl mi: my jsme to četli a je výborné, že o tom píšeš, protože v celostátních

novinách se o tom moc nemluví. Kolegové historici se chovali velmi rozdílně. Ti s máslem na hlavě psali místo znaménka plus mínus a naopak. Nesnažili se mi do práce zasahovat ani nevyslovovali žádný soud.“ 454

V červnu 1994 došlo z pohledu dalších událostí na okresní mediální scéně

k zajímavému setkání. Šéf opavské kanceláře ODS Radim Masný se poprvé setkal s majitelem Obchodního domu Breda Kamilem Kolkem, který žádal město Opavu o ručení na

úvěr 120 milionů Kč. Oba ambiciózní podnikatelé nedokázali najít společnou řeč a Region

poté přinesl v článku Ivo Mludka „ Kravaře ručí OD Breda za úvěr 120 milionů“ (Region,

451

Mgr. Vladimír Fekar (roč. 1971) - divadelní dramaturg, původem z Hranic na Moravě. Po střední průmyslové škole stavební – obor vodohopodářské stavby, vojně a práci v cementárně postupně přes studium literatury na Slezské univerzitě v Opavě skončil u divadla. Na JAMU vystudoval dramaturgii v ateliéru Josefa Kovalčuka. Jako dramaturg působil v Českém Těšíně, nyní pracuje v Městském divadle Zlín. 452 S kauzou privatizace OD Breda se Dalibor Balšínek záhy začal pravidelně autorsky objevovat na titulní stránce Lidových novin. Velmi rychle tak získal vynikající novinářské renomé. 453 Oba novináři pracovali s informacemi z obchodního rejstříku, které nebyly snadno přístupné. Na jejich základě odhalovali skryté souvislosti, o kterých poté informovali čtenářskou veřejnost. Na internetu se Obchodní rejstřík ČR objevil až v roce 1998. 454 Viz rozhovor s pamětnicí A.P. Uherský Brod 22. 7. 2010.

150

roč. 3, 1994, č. 23, s. 1) jejich vzájemně nevraživé reakce. Tyto byly základem pozdější řevnivosti mezi oběma podnikateli – mimo jiné i vydavateli okresních novin. Jestliže opavská redakce v roce 1994 nezaznamenala s výjimkou odchodu Dalibora Balšínka do Lidových novin výraznější personální změnu, jiná situace panovala na pozici editora. Docházelo zde k častým personálním obměnám; důvodem však nebyla nespokojenost s odváděnou prací, nýbrž nutnost plnění jiných úkolů spojených s expanzí projektu a s tím související hledání optimálního řešení obsazení nově utvářených pracovních pozic.455 Definitivní řešení personálního obsazení pozice editora bylo přijato 16. března 1994, kdy na této pozici začal pracovat dosavadní šéfredaktor novojičínské mutace Ivan Junášek z Nového Jičína. Naprosto nejtěžší situaci, a to nejen z pohledu personálního obsazení, však vedení Regionu muselo řešit zkraje roku v šumperské redakci. Zdejší obchodník Ing. Dušan Slavík pochopil, že noviny mohou představovat docela dobrý byznys, a přesvědčil spolupracovníky, aby všichni společně redakci Šumperského a Zábřežského Regionu opustili a založili si vlastní noviny s názvem Svobodná volba - Moravský Sever, který úspěšně Regionu konkuroval. Společníci Regionu poté v následujících letech jakýkoli jiný problém

komentovali s nadhledem: ´Ve čtyřiadevadesátém v Šumperku to bylo mnohem horší.´ Přes veškeré úsilí se jim však už projekt Region nepodařilo v okrese Šumperk dostat zpět na původní čísla, konkurence vzala Regionu profit a tak jeho vydávání nebylo v následujících letech ekonomicky přínosné.456 V čísle sedm z 16. února 1994 se v týdeníku Region poprvé objevila fotografie kudrnatého chlapce v čepici nabízejícího noviny Region. Tvář kluka z plakátu, tehdy desetiletého Davida Navrátila, který byl synem jednoho z opavských distributorů Regionu, se stala brzy natolik známou, že vydavatelé z něj udělali maskota týdeníku. V příštích letech se objevil téměř v každé reklamní kampani Regionu. „ Chlapce si někde všiml Zdeněk Jeník.

Říkal, že to je kluk, který má krásný kukuč, a tak se s Jirkou Matelou domluvili, oblékli ho jak

za první republiky a udělali sérii snímků. Když nám potom ty snímky ukázali, tak jsme šli všichni do kolen, zejména z té jedné fotky, kde se ten kluk tak pěkně usmíval. Tak nám spadl z nebe krásný symbol.“ 457 V době, kdy vycházel v černobílém grafickém provedení, se Region prezentoval

sloganem „ Region – černé na bílém“ . Pouze vložená komerční příloha Region Inzert byla 455

Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 457 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 456

151

pravidelně měsíc co měsíc tištěna na barevném novinovém papíru nebo minimálně s barevně provedeným záhlavím. Kromě tematicky zaměřených inzertních příloh a standardních inzerátů přinesly v roce 1994 Regionu největší zisk podzimní komunální volby. „ Volby byly vždy inzertní žně. Byli jsme (Region – pozn. aut.) nějakou dobu na trhu a politické strany si už kampaň bez našich novin nedokázaly představit.“ 458 Protože společníci Regionu cítili nadbytek potenciálu, začali přemýšlet o reklamě, jež noviny živila, hlouběji. Prvního února 1994 založili firmu RAGTIME reklamní společnost s.r.o.459, která se už od 1. března 1994 stala výhradním zprostředkovatelem inzerce v Regionu. Společnost Ragtime jako reklamního živitele týdeníků založilo po zkušenostech460 z Regionu pouze pět z jeho šestnácti aktuálních společníků. Ti své v projektu neaktivní kolegy do projektu nejenže nepřibrali, ale některé o něm ani neinformovali. Zejména Stanislav Bernard a Radim Masný se cítili dotčeni. Protože si dobře rozuměli - Bernard byl stejně jako Masný majitelem pivovaru, začali spoluorganizovat převzetí vydavatelství Region a oslovili mimo jiné i Jiřího Matelu. „ Standa Bernard mi tenkrát nabízel, že spolu převezmeme firmu. Tenkrát to ještě šlo, společníků bylo dost a on by je přesvědčil,“ uvedl narátor.461 Iniciativa, dnes by se to nazvalo pokus o nepřátelské převzetí, nakonec vyšuměla do ztracena. „ Když na začátku přijeli a viděli, jací jsme chudáci, že tam žádné peníze nevznikají, nic tam prostě není, tak jejich zájem opadl.“ 462 Společnost byla založena poté, co z komunikace s inzerenty vyplynulo, že by mohli mít zájem i o nabídku služeb reklamního a marketingového charakteru. Protože reklamní hesla nemohli vymýšlet novináři, vznikla reklamní agentura.463 Zakladatelé Ragtime měli ambici stát se skutečně dobrou, kreativní reklamní agenturou, která bude umět udělat mediaplány a podobné speciální projekty. Protože obchodníci nebyli zaměstnanci Regionu, ale Ragtime, mohli nabízet i širší reklamní služby než jen plochu v novinách.464 V čase před

458

Viz rozhovor s pamětníkem Zdenkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. Společníky byli: REGION, spol. s r.o., Jaromír Piskoř, Petr Strnadel, Aleš Bartusek, Ivo Mludek, Zdeněk Jeník, všichni s vkladem 20 000 Kč. Jaromíra Piskoře od 16. 4. 1996 vystřídal Jiří Matela, který první nabídku v roce 1994 odmítl, protože nechtěl „ podrazit kamarády“ . Viz. rozhovor s Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. 460 Zejména kvůli zjednodušení firemní administrativy a také proto, že „ někteří začali mít časem politické zájmy a začali nějakým způsobem hrát“ . Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 461 Viz rozhovor s pamětníkem Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. 462 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 463 Viz tamtéž. 464 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 459

152

komunálními volbami na podzim roku 1994 společnost Ragtime na přání klienta paradoxně zadávala inzerci také do volebního speciálu konkurenčního Našeho Opavska.465 Zatímco společnost Ragtime vydělávala peníze prodejem inzertní plochy v novinách, společnost Region s.r.o. zůstala zatížena platy zaměstnanců, platbami tiskárnám a dalšími provozními náklady. V agentuře Ragtime se ale nekumulovaly žádné peníze, jak veřejně poukazovali někteří škarohlídové. Všechny šly okamžitě zpátky do rozvoje projektu týdeníků Region. „ Peníze jsme vždycky investovali, zisk k rozdělení nebyl prakticky nikdy. Tím, že jsme obsazovali plošně region po regionu, tak jsme nedovolovali jiným, aby ten prostor obsadili oni. Samozřejmě jsme dopředu nevěděli, kde budeme úspěšní a kde ne. Ale roztáhnout se a potom se zmenšovat, to jsou negativní signály jak dovnitř firmy, tak směrem ven k inzerentům.“ 466 Sami společníci – zaměstnanci firmy léta vydělávali mnohdy mnohem méně, než platili ostatním zaměstnancům. Pro peníze si chodili vždy jen ve výplatním termínu.467 Ani v pozdějších letech se nikdy nestalo, že by ve společnosti Ragtime zůstal balík peněz, které by si Jeník, Mludek, Bartusek a Strnadel rozdělili a další společníci z Regionu přišli zkrátka.468 V roce 1994 Petr Strnadel pro změnu zajišťoval organizaci alternativní distribuce novin. Důvodem byla snaha posílit prodejní síť a zvýšit prodaný náklad Regionu. Prostřednictvím vlastních rozvozců začal Region zavážet prodejní stánky a obchody dle filozofie, že na čím více místech bude možné noviny koupit, tak tím větší bude pravděpodobnost, že lidi zaujmou. Alternativní distribuce později ustoupila a do míst, která začaly zavážet nově vzniklé distribuční společnosti – smluvní partneři Regionu, již noviny distribuovány nebyly.469

465

Zajímavý pohled na tehdejší komunikaci a vztahy mezi oběma mediálními soky přibližuje písemný materiál manažerky redakce Našeho Opavska Jany Poláchové z 6. ledna 1995 s názvem „ Vymáhání dluhů u reklamní agentury Ragtime“ : „ Před komunálními volbami si zadala reklamní agentura Ragtime v Našem Opavsku a volebních speciálech reklamu formou celostránkové inzerce. (… ) Jelikož Ragtime zajišťoval nejprve inzerci OD Breda a z objednávky nevyplývalo, že následující inzerce bude volební kampaní ODA, informovala p. Fajková Ragtime o finanční relaci pro komerční inzerci, nikoliv pro volební inzerci, která byla vyšší. Telefonicky jsem kontaktovala pana Bartuska, pracovníka Ragtime, který inzerci v Našem Opavsku zajišťoval. Seznámila jsem ho se změnami v cenových relacích… (… ) Pan Bartusek reagoval dle mého názoru nepřiměřeně, zvýšeným hlasem mi sdělil, že nemám úroveň a že se snažím zahnat Ragtime do pozice, ve které oni být nechtějí… Poprosila jsem pana Bartuska o osobní setkání, abychom si vše vyjasnili pro spokojenost obou stran. Pan Bartusek odmítl. Další jednání jsem vedla s p. Strnadelem. (… ) Jelikož by jednání s Ragtimem přineslo pouze ústní rozepře, rozhodla jsem se obrátit přímo na klienta, který inzerci financoval a zadal, p. Kamila Kolka. Ten si posléze vyžádal od Ragtime finanční bilanci, kterou přes dvojí urgenci nedostal. Pan Kolek mě ujistil, že se mnou po získání potřebných materiálů zajde do Ragtime a podpoří pohledávky vůči Ragtime. (… )“ 466 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 467 Viz rozhovory s pamětníky Alešem Bartuskem (Opava, 2. 12. 2010) a Zdeňkem Jeníkem (Opava, 19. 10. 2010). 468 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 469 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010.

153

*** V roce 1995 se už Regionu podařilo přetáhnout na svou stranu asi polovinu dřívějších čtenářů Našeho Opavska470, na čemž měla významný podíl i změna termínu vydání. Místo středy začal Region vycházet už v úterý, což uvítali zejména čtenáři sportovního zpravodajství. K rostoucímu čtenářskému zájmu o Region přispíval svými nebojácnými autorskými počiny především šéfredaktor Ivo Mludek. Nejprve ve svém komentáři „ Primátor, který zbyl“ (Region, roč. 4, 1995, č. 3, s. 3) napsal to, co si během prvních 100 dnů vlády nového opavského primátora Jana Mrázka mnozí pouze šeptali za jeho zády. Primátora Opavy Mludkův komentář značně rozčílil471. Zareagoval zveřejněným dopisem, ve kterém mnohá tvrzení šéfredaktora Mludka označil za zavádějící. „ K etice práce redaktora by měla patřit objektivita a úsilí o vytvoření klimatu korektních vztahů v Opavě“ 472. Šlo o historicky první vyjádření nevole opavského primátora Jana Mrázka k textům publikovaným v týdeníku Region. Vztah Regionu s primátorem Janem Mrázkem měl kontinuální pokračování. Mludek kritizoval Mrázka i později za celou řadu jiných kroků. Považoval Mrázka za alibistu, který chtěl reprezentovat Opavu, ale přitom se podepsal pod několik špatných rozhodnutí473. Hned vzápětí Mludek odhalil článkem „ V s.r.o. MAGNA RES působí manželka přednosty OÚ“ (Region, roč. 4, 1995, č. 6, s. 1) počínání nejmocnějšího muže okresu – přednosty okresního úřadu, který z titulu své pravomoci přiděloval finanční prostředky neziskové organizaci své ženy. Rostoucí oblíbenost týdeníku neovlivnil ani nečekaný odchod kmenového redaktora Pavla Hrdy na místo ředitele lokální televize TELEMARK. Hrdovo místo od února zaujala středoškolská učitelka Mgr. Zuzana Urbánková474. „ Učila jsem ve škole a už jsem toho měla dost a taky mě to vždycky k novinám lákalo. Tak jsem zašla do opavské redakce Regionu a

zeptala se, jestli nepotřebují sílu. Řekli mi, že možná ano, ale že mám nejdřív začít psát externě. Protože jsem jezdila z vítkovského gymnázia autobusem domů do Opavy, vystoupila jsem jednoho dne u školy, kam docházely trošku problémové děti, a šla jsem za panem 470

Viz Šuláková, I.: Vývoj tisku v opavském Slezsku v období 1945 až po současnost. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 1994, s. 56 471 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 472 Viz Mrázek, J.: Ad. Primátor, který zbyl (Region č. 3). Region, roč. 5, 1996, č. 5, s. 3 473 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 474 Mgr. Zuzana Urbánková (roč. 1960) – Původně středoškolská učitelka (Gymnázium Vítkov) nastoupila do opavské redakce Regionu v únoru 1995. Do roku 1999 plnila úkoly okresní zpravodajky, na podzim 1999 začala zpracovávat obecná témata a připravovat rozhovory pro komerční přílohu Regionu. Na začátku roku 2001 byla jmenována šéfredaktorkou a tuto pozici obhájila i po převzetí Regionu vydavatelstvím Vltava-Labe Press. Od roku 2004 pracuje jako šéfredaktorka Opavského a hlučínského Deníku, který vznikl na platformě původního týdeníku Region.

154

ředitelem. Pan ředitel byl velice vstřícný, milý, a taky mi řekl historku: ´Podívejte se, tady naproti na ulici bydlí Romové, a jejich děti k nám docházejí. Jednou přišel do školy malý kluk a měl v zádech zapíchnutou kudlu – rybičku.´ Tohle mi přišlo jako výjimečná věc, a tak jsem

na tom postavila reportáž s názvem „ Zámecké děti se vracejí“ (Region, roč. 4, 1995, č. 5, s. 14 – pozn. aut.), která Ivo Mludka tehdy přesvědčila, že mi nabídl stálou práci.“ 475 Kromě Urbánkové začal s Regionem nově spolupracovat také externí redaktor sportu,

trenér exligových nohejbalistů Opavy Rudolf Širocký. Nahradil seniora Vilibalda Marka, jemuž nemoc nedovolovala ve spolupráci dále pokračovat. Mezi externími spolupracovníky se objevili také historik Pavel Šopák nebo student Ondřej Elbel. Noviny se však formálně ani

obsahově prakticky vůbec nezměnily. Jen na straně tři si kromě komentáře či poznámky

mohli čtenáři přečíst také soudničku; publicistika získala v rámci novin významnější zastoupení, začala se od zpravodajství přísně oddělovat. Každý týden v redakci probíhala porada, na které šéfredaktor očekával návrhy na

články. Bylo jedno, jaké téma si kdo vybere. Jedním z prvních témat, které Ivo Mludek zadal

nové redaktorce Urbánkové, byla schizofrenní situace v opavské nemocnici. Vlastnilo ji

město, ale majetek patřil státu. „ Pamatuji si, že jsem napsala článek, kterému jsem vůbec nerozuměla. A tehdejší ředitel nemocnice říkal Mludkovi – ta vaše kolegyně to napsala na

hraně. Jindy mě Ivo poslal na opavské zastupitelstvo a já jsem vůbec nevěděla, o čem je tam

řeč. … Ivo Mludek mě hodil do vody. Okamžitě. Řekl mi, že všichni píšeme všechno. S tématy

jsem pak přicházela sama. Když jsem odevzdala materiál, tak to Ivo po mně přečetl a řekl mi, kde je chyba: nepsat dlouhé věty, zbytečně to nekomplikovat, oslovovat všechny strany.“ 476

Ivo Mludek se jako šéfredaktor pokusil také více zkoordinovat činnost externistů.

Jednu dobu je začal zvát na redakční porady. „ Snažil se dát dohromady něco jako redakční kruh. Seděli jsme v salónku jedné opavské hospody - byli tam Fekar a další spolupracovníci – a Ivo plánoval, že bychom se takhle mohli setkávat pravidelně. Debatovalo se tam o myšlence, že jednou za čtrnáct dní by byla jedna stránka věnována historii. Proběhla však jen

dvě tři setkání. Nepodařilo se to udržet.“ 477 Týdeník Region v roce 1995 vznikal stále ještě poměrně „ na koleně“ , v počítači šéfredaktora Mludka, který byl podle mínění narátorky neuvěřitelně pracovitý. Redaktoři psali

články v textovém editoru T602. Často docházelo k haváriím diskové mechaniky, vznikaly

problémy. Hotové texty se na disketě vozily do Ostravy. Vytištěný náklad se následně 475

Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. Viz tamtéž. 477 Viz rozhovor s pamětnicí A.P. Uherský Brod 22. 7. 2010. 476

155

z tiskárny převážel do Opavy. Stalo se, že řidič měl havárii ve Velké Polomi a noviny do Opavy nedojely...478 Třicátého června 1995 byla založena společnost RAGTIME STUDIO s.r.o., která se začala podílet na grafickém zpracování novin479. Společníky byli Zbyněk Tvrz (25 %) a Ragtime reklamní společnost (75 %), firma měla sídlo na Mariánskohorské ulici v Ostravě. Společnost se specializovala nejen na vydavatelskou, ale také na agenturní činnost. Smyslem jejího založení bylo více zaangažovat jednoho ze společníků Regionu Zbyňka Tvrze. Protože zaměstnanci DTP zpracovávali noviny od pátku do pondělí a úterky, středy a čtvrtky nebyly jejich kapacity naplněné, přišli vydavatelé Regionu s vizí, ať si DTP na svůj provoz vydělává i další činnností – například výrobou vizitek nebo reklamních materiálů480. Ve spolupráci s Ragtime reklamní společností se Ragtime studio mimo špičky podílelo na zpracování inzertních příloh a na přípravě a tvorbě podkladů pro externí reklamní kampaně. Ragtime reklamní společnost získala pár rozsáhlejších zakázek. Například pro firmu UPNP Krnov dělala kampaň v celostátním deníku MF DNES; většinou se jednalo o reklamu do tištěných médií. Společnost zaznamenala velký úspěch, když vyhrála konkurz na nové logo a nový název pro Bivoj. Zakázku nakonec nedostala, vinou nedostatečných zkušeností ji předskočila jiná agentura. Ze stejného důvodu propásla i pár dalších zakázek podobného rozsahu.481 V září 1995 vycházel týdeník Region v sedmi okresech v celkovém nákladu 55 tisíc kusů. Kromě Opavy byly redakce také v Krnově, Bruntále, Šumperku, Novém Jičíně, ve Vsetíně a nově také ve Frýdku-Místku482. Také projekt nové redakce ve Frýdku–Místku byl financován z bankovního úvěru. „ My jsme brali úvěry pořád. Rychle jsme rostli, takže se napsal projekt nové redakce a vzal se úvěr. Úvěry se nám dařilo splácet. Po celá léta jsme ale byli ve ztrátě, protože úroky z úvěrů nás do té ztráty posouvaly. Nezpozdili jsme však jedinou splátku úvěru, jedinou výplatu,“ uvedl narátor.483 V Novém Jičíně zamýšlel Region v roce 1995 fúzi s konkurenčním týdeníkem Rozkvět. Převzetí jeho předplatitelského kmene se sice nepodařilo dohodnout, ale Rozkvět nakonec stejně přestal z ekonomických důvodů vycházet.484 Na konci roku 1995 se celkový 478

Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. Poslední firmou, kterou společníci Regionu založili, byla účetní firma Renoma. Vznikla z podobných pohnutek jako Ragtime studio, aby účetní Regionu Vladimír Vomela mohl nabízet účetnictví i externím subjektům. Ragtime studio ani Renoma nakonec nebyly součástí kontraktu s německým vydavatelstvím. Ragtime studio už v té době nevyvíjelo činnost a nemělo žádný majetek. Firmu Renoma převzal po dohodě Vladimír Vomela. 480 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 481 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 482 Týdeník Region Frýdecko-Místecko vyšel poprvé 7. června 1995. 483 Viz tamtéž. 484 Viz Rataj, M.: Fúze Regionu s Rozkvětem se nekonala. Naše Opavsko, roč. VI, 1995, č. 15, s. 1 a 2 479

156

tištěný náklad týdeníků dostal na hranici na hranici 57 000 výtisků, z toho pro opavský okres se tisklo necelých 10 tisíc kusů novin. Region vycházel i nadále standardně na 16 stranách, s přílohou na 24, ale od září již za zvýšenou cenu 4,90 Kč. Ve zdražování novin Region

udával tempo, kupodivu tento v pravidelných ročních intervalech činěný krok jeho čtenáře

neodradil. Na veletrhu MEDIA ´95 ve dnech 5. – 8. října 1995 v pražském Paláci kultury

vzbudilo vydavatelství ze severní Moravy a Slezska značný ohlas. V prosinci 1995 se v tiráži objevila nová pozice vedoucího vydání485. S přibývajícími mutacemi se zvyšovalo riziko obsahových nesrovnalostí nebo duplicit, které vyvolalo potřebu supervize. Některé stránky se k editorovi vůbec nedostaly, přečíst všechny mutace Regionu

den před odesláním dat do tiskárny bylo nad jeho síly. Mnohdy neměl na operativu vůbec čas. Převážně se zabýval problémy jednotlivých redakcí, se kterými úzce spolupracoval i v otázkách koncepce rozvoje. Nově zřízená funkce vedoucího vydání tak editorovi značně uvolnila ruce a eliminovala vznikající riziko. Editor i vedoucí vydání poté fungovali nezávisle na sobě, ale v případě potřeby spolupracovali. Tým spolupracovníků Regionu, kteří z opavské centrály zajišťovali technické zázemí

novin, se pomalu rozrůstal. Když se v posledním čísle Regionu v roce 1995 uvnitř týdeníku objevila výzva Rady města Opavy k podání návrhu na využití nebytového domu bývalé mateřské školky na Mařádkově 17, nikdo netušil, jak nabízený objekt vedení Regionu zaujal… *** Na přelomu let 1995 a 1996 redakce Opavského a hlučínského Regionu zařadila do obsahu novin doplňkový žánr – zábavní žurnalistiku, kterou v té době rozvíjely například

Lidové noviny v rubrice Divoká kachna. Články signované nejprve zkratkou sil (Agentura

Silvestr) a později zkratkou ASS (Agentura Slezská stezka) obsahovaly od základu smyšlené informace, které většinou čtenáři snadno odhalili a současně dokázali ocenit. „ Agenturní“

texty dobře splňovaly úkol pobavit a rozptýlit; jejich autory byli zpočátku Ivo Mludek, později Marek Kupec. Publikovány byly jen při výjimečných příležitostech – například

v aprílovém nebo silvestrovském vydání. Přesto se objevovaly případy, kdy čtenáři humornou

nadsázku nerozpoznali. Stávalo se tak zejména na vesnicích, kde se informace šířily ústním

podáním. Po vydání silvestrovského článku s titulkem „ Téměř tři sta manželství žilo

nevědomky v hříchu“ (Region, roč. 4, 1995, č. 52, s. 1) naštvaní lidé začali bombardovat 485

První vedoucí vydání týdeníků Region byla Petra Špornová, redaktorka Regionu Novojičínsko. Na nové pozici vydržela pouhý týden.

157

matriku opavského magistrátu. Matrikářky jim musely donekonečna vysvětlovat, že

informace otištěné v Regionu nejsou pravdivé. Samotná redakce už v čísle 13 z roku 1996 čtenáře nenápadně upozornila, že informace agentury nelze považovat za příliš důvěryhodné.

Po nějaké době přijala rozhodnutí zveřejňování podobných textů ukončit. Články totiž začali

přebírat kolegové z jiných mutací Regionu, kteří ne vždy uměli legraci utrefit.486 Především se však jeden z textů stal důvodem k podání žaloby na Region. Ve frýdecko-místecké mutaci

Regionu vyšel článek Ivana Motýla „ Zemská osa v Brušperku“ . Byl vytištěn kurzivou v rámci rubriky STORY – frýdecko-místecké obdoby rubriky ASS. Smyšlený příběh se týkal

radních Brušperka, kteří si usmysleli, že jejich městečkem prochází zemská osa. Rozhodli se proto vybudovat monument, který by tuto skutečnost připomínal. Nejlepší návrhy výběrového

řízení radnice vystavila, ale poté, co si výstavku prohlédla ředitelka frýdecko-místecké galerie

Langův dům Libuše Olšáková, exponáty zmizely. "Myslím, že je v naprostém pořádku, když si

člověk něco z výstavy odnese," říkala v textu přistižená galeristka, hájící se posléze lékařsky

potvrzenou diagnózou kleptomanky.

Ředitelka Olšáková se článkem cítila uražena a požádala Region o tiskovou opravu.

Šéfredaktor Regionu FRÝDECKO-MÍSTECKO Ivan Motýl ovšem uveřejnil místo opravy

poznámku "Galeristka recesi nebere", ve které článek o zemské ose označil za humorný výmysl a "naprosto průhlednou haškovinu". "Za fiktivní článek tohoto druhu se nelze

omlouvat, to bychom popřeli sami sebe,“ vysvětloval svůj postup Ivan Motýl, který s

Olšákovou kdysi nějaký čas v muzeu pracoval a myslel si, že je jeho přítelkyní, kterou nechtěl uveřejněním tiskové opravy ještě více zesměšňovat. „ A upřímně řečeno, nemysleli jsme si, že

by to paní Olšáková mohla myslet vážně a mohla jít skutečně k soudu.“ Motýlův omyl vyšel

najevo vzápětí: Libuše Olšáková Region zažalovala. Ve své žalobě napsala, že její čest a důstojnost byly vážně narušeny. „ I spousta vysokoškolsky vzdělaných lidí se mě ptala, co je

na tom pravdy,“ popisovala své zážitky po zveřejnění materiálu galeristka. Ke zmatení

čtenářů mohl prý přispět i fakt, že na Brušpersku se o průsečíku zemské osy skutečně v

lidových pověrách hovoří. Nařčení z kleptomanie prý Olšákovou dokonce poškodilo v zaměstnání. „ Museli jsme se ptát, jestli v její minulosti není něco, co by podobným vtípkům zavdalo důvod,“ řekla před soudem nadřízená galeristky Taťána Hornová. Ostravský soudce

Vojtěch Brhel ohodnotil satirický pokus Regionu částkou 50 tisíc Kč, desetinou toho, co

Olšáková požadovala. Stal se tím svého druhu průkopníkem, neboť v historii české polistopadové justice šlo o první případ, kdy se tisk musel omluvit za satirický pamflet. Soud

486

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010.

158

vzal přitom na vědomí existenci publicistického stylu zvaného infozábava, který karikuje

politiky a veřejné činitele, ale jak uvedl tehdejší zástupce šéfredaktora MF DNES Martin Komárek, který patřil ke „ klasikům“ tohoto žánru, šlo přece jen o mezní situaci: vedoucí galerie není veřejný činitel, takže není možné o někom takovém napsat stejně tvrdou satiru

jako o Havlovi nebo Klausovi. Soud posoudil konkrétní článek a jeho důsledky, protože to, co Region publikoval, nevyznívalo až tak absurdně.487

Případ vzbudil zájem celostátních médií – kromě Respektu také MF DNES a České

televize, jejíž ostravské studio natočilo o celé záležitosti jeden z dílů Klekánice. Pořad byl

odvysílán 6. května 1997 na druhém programu České televize.

Také v roce 1996 mohli čtenáři opavského Regionu sledovat, jak tištěný náklad novin

dále roste. Už v průběhu března 1996 stoupl o tisíc kusů oproti září roku 1995. Ověřené údaje o tištěném nákladu přinášel Region v inverzním proužku na titulní straně488.

Největší zásluhu na této skutečnosti měl z pohledu čtenářské přitažlivosti listu

šéfredaktor opavského Regionu Ivo Mludek, který rozvinul své mistrovství břitkého a trefného komentátora. Mludek dokázal velmi rychle odhalit a správně pojmenovat dění a konání politiků a státních úředníků. Jeho novinářskému „ nosu“ neunikla žádná ze zásadních

informací. Uměl se velice dobře zorientovat ve spletitých a často sofistikovaně maskovaných

vztazích politických elit a čtenářské veřejnosti odhaloval nemilosrdné pravdy489. Přitom nezřídka musel prokázat osobní statečnost a riskovat nejen kritiku kritizovaných, ale i jejich případnou odvetu vůči celé vydavatelské společnosti. Protože však vydavatelství Region mělo novin víc, bylo schopné tyto ataky přežít. „ Například když v Opavě čtyři roky křičel Šimánek, že nás zlikviduje a od nikoho nedostaneme ani korunu, bylo nám to úplně jedno. Naším záměrem samozřejmě nebylo s někým bojovat, ale vůbec nás nebylo možné takto zlomit, protože ten projekt nám dával sílu. Udržíme to, říkali jsme si, však se to změní,“ uvedl narátor.490 Svůj novinářský talent Ivo Mludek prokazoval zejména v komentářích a poznámkách. Byl vždy první a s dalekým náskokem před konkurencí. Svými texty, myšlenkami a velmi pohotovým úsudkem ovlivňoval další novináře, kteří podvědomě přejímali jeho názory a závěry. Všechny strany jej považovaly za člověka, který nedělá podrazy. „ Věděly, že když

konkurence přinese nějaké zpreparované věci a bude ho chtít někam dostat, což se s novináři 487

Viz Šídlo, J.: Sranda za padesát tisíc. RESPEKT.cz 5. 5. 1997 [cit. 3. února 2011]. 488 Viz Bartusek, A.: Každý týden 62 tisíce kusů ověřených výtisků Regionu. Region, roč. 5, 1996, č. 27, s. 9 489 Například v článku „ Jak se chytá opice“ (Region, roč. 5, 1996, č. 27, s. 17) 490 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010.

159

dělalo a bude dělat, že to nebude mít jednoduché, protože on je velmi poctivý novinář, který nedělal ty noviny jednoduše. Pokud jde o novinařinu, tak poctivějšího člověka jsem nepoznal,“ doplnil narátor.491 Na Mludkovu novinářskou kritiku „ potrefení potentáti“ reagovali různě. Většinou se

ke kritickým článkům stavěli odmítavě a novináře Regionu obviňovali ze zaujatosti. „ (… ) Dělo se to téměř vždy poté, co si naši čtenáři mohli přečíst informace, o kterých původně neměli vědět. (… ) A hle – titíž politikové, pro něž byl náš list zosobněním neobjektivity, se pak se svými podněty a stesky obraceli zase na nás, s vírou, že zveřejněním jejich informací bude

moci veřejnost mít možnost udělat si vlastní úsudek,“ popsal Ivo Mludek v červenci 1996 zvláštní symbiózu komunálních politiků a novinářů Regionu.492

Mludkovi, ale také dalším redaktorům opavského Regionu se podařilo vtáhnout

čtenáře do centra dění, což se odrazilo na zvyšujícím se počtu zásadních čtenářských příspěvků v rubrice Listárna na předposlední straně. Po květnových záplavách Region přišel

s přílohou Stoletá voda, ve které jako jediné okresní médium detailně popsal dění, jež občané prožívali v zaplavených lokalitách. Čtenáři toto i jiná podobně vysoce atraktivní témata

s povděkem kvitovali. Region se stal synonymem pro dobré okesní noviny. Rok 1996 byl oproti předcházejícím letům také rokem změn zaběhnutých pořádků.

Změny spolu často navzájem souvisely. Hned na začátku roku proběhly valné hromady společníků, které potvrdily zeštíhlení struktury podílníků v Region s.r.o. z šestnácti na deset a

v případě Ragtime reklamní společnosti z pěti na čtyři. K datu změny zápisu v obchodním rejstříku 7. května 1996 již nebyli mezi společníky Region s.r.o. uvedeni Jan Horák, Marek Stoniš, Petr Hlista, Ing. Pavel Orlík, Vladimír Měrák a Zbyněk Tvrz. Odchod podílníka Ragtime Jaromíra Piskoře se v rejstříku objevil k datu 16. 4. 1996. Vykoupení podílů od

těchto osob byla pro aktivně činné společníky cesta, jak zvýšit vlastní motivaci k dalšímu

budování firmy, přestože jejich primárním zájmem nebylo podnikat a při plnění svého poslání ani zpočátku nemysleli na to, že zda jejich práce má nebo nemá mít ekonomický smysl.493 „ Najednou jsme stáli před otázkou, zda nekývnout na nějakou nepoměrně vyšší nabídku odjinud, anebo mít dál své jisté. Té práce byla spousta, věděli jsme, co obnáší, a chtěli jsme se víc motivovat, abychom vytrvali. Postupně jsme proto začali skupovat podíly od našich společníků,“ uvedl jeden z narátorů.494

491

Viz tamtéž. Viz Mludek, I.: Pět let. Region, roč. 5, 1996, č. 27, s. 9 493 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 494 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 492

160

Grafickou úpravu novin zpracovávala od března 1996 staronová opavská firma Grafis s.r.o.495 se sídlem na Olbrichově ulici v budově bývalé redakce Našeho (i Nového) Opavska. Pro opavské vedení Regionu to představovalo snazší komunikaci s DTP studiem. Přechod zlomu novin z Ostravy do Opavy umožnil rozvoj internetu. Nová technologie přenosu dat šetřila čas a náklady. „ Noviny v elektronické podobě jsme začali posílat po síti jako jedni z prvních - šlo to rovnou na osvit. Že jsme tenkrát vůbec posílali nějaká data, nebylo standardní. Už v lednu 1992 jsme začali pomocí modemu posílat články, fotografie ale jezdily různými autobusy, dávaly se řidiči, někdo zas pro ně musel běžet na zastávku. Do tiskárny se jezdilo se zipkou,“ vysvětlil narátor rozdíly ve výrobě novin na počátku a v druhé polovině 90. let způsobené dynamickým rozvojem technologií.496 Další dynamické posuny v projektu naznačila červencová bilance první pětiletky existence Regionu, kterou týdeník přinesl na svých stránkách. Zejména připravovaný přechod na ofsetovou technologii byl velkým příslibem čtenářům. Během prvních pěti let vyšel Region v okrese Opava 261 krát. Vydání obsahovala více než 16 tisíc článků, reportáží, rozhovorů, fejetonů či komentářů.497 4.4 Kvalitativní posuny projektu Region (1996 – 1998) Svou druhou pětiletku začalo vydavatelství Region s.r.o. dalším stěhováním, tentokrát již posledním - do objektu bývalé mateřské školky na Mařádkově 17. Na novou adresu přesídlily obě společnosti – Region i Ragtime v posledních srpnových dnech roku 1996. Nová adresa – několikapatrový dům – jako by předurčovala Region k dalšímu rozvoji. Protože firma rostla a rozšiřovala své pole působnosti, potřebovala i nové zaměstnance, kteří by v opavském sídle zajišťovali jednotlivé centrálně vykonávané činnosti – řízení společnosti, distribuci a prodej, obchodní a inzertní aktivity, zlom inzertních stránek (později i textových), supervizi nad redakcemi, korektury, předtiskovou kontrolu a mnohé další. Téměř ve stejnou dobu se do pár metrů vzdáleného objektu bývalé Merkanty začala stěhovat společnost Optys s.r.o. vydávající konkurenční titul Naše Opavsko. Zatímco však stěhování Regionu do nového sídla předznamenalo upevnění jeho zázemí a ekonomické stability, stěhování Optysu symbolicky odstartovalo proces ekonomické destabilizace redakce konkurenčního Našeho Opavska (více v kapitole 3.6 Odchod Jaroslava Krále z vedení vydavatelství Optys a Optys-noviny). 495

Dříve DEGAS s.r.o. Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 497 Viz Mludek, I.: Za pět let trvání Regionu jsme přinesli čtenářům více než 16 tisíc různých článků. Region, roč. 5, 1996, č. 27, s. 9 496

161

Region byl již v tu dobu na opavském novinovém trhu lídrem s tištěným nákladem okolo 11 700 výtisků. Sestavu Mludek – Matela – Urbánková plus externisté na kulturu a

sport Vladimír Fekar498 a Rudolf Širocký doplnil od 1. října navrátilec Pavel Hrda499, který se v tiráži objevil jako vedoucí vydání. Opavský Region i nadále přinášel každý týden zajímavý obsah, jemuž odpovídala také přitažlivá forma.

Záhy přišla pro čtenáře Regionu dobrá zpráva. Týkala se kvality tisku fotografií a

rastrových ploch, kterou, byť ne tolik jako u konkurenčního Našeho Opavska, srážela

zastaralá technologie knihtisku. Čtenáři tento nedostatek zřetelně vnímali500, zejména v porovnání s ofsetově tištěnými deníkovými tituly. Region se proto rozhodl využít

modernizované technologie v tiskárně TIP a od čísla 40 přešel na ofsetový tisk. Lepší kvalitu

tisku doprovodily také drobné grafické úpravy titulků a písma, jednotlivé stránky byly řazeny přehledněji, některé pravidelné rubriky nahrazeny novými. Zásadní změnu čtenáři

zaregistrovali u hlavičky listu. Logo Region přešlo z černé do azurové barvy, místo názvů

měst se nad logem Regionu objevila adjektiva „ OPAVSKÝ A HLUČÍNSKÝ“ , také inzeráty byly tištěny doplňkovou barvou. Formát novin se zvětšil asi o pětinu, což vedlo mimo jiné i k rozšíření sportovního zpravodajství na dvě strany. Přechod na ofsetový tisk formálně zvýraznil obsahovou i grafickou vyspělost Regionu a znamenal také zvýšení náskoku před konkurencí501. Na veletrhu MEDIA ´96 v Praze si Region vysloužil pozornost odborníků i veřejnosti. Zaujal také celkovým nákladem 65 000 výtisků.502

Přechod na ofsetový tisk byl jednou z mnoha více či méně významných změn, které

začalo vedení Regionu v druhé polovině roku 1996 provádět ve všech mutacích Regionu. Předlohou jim byla frýdecko-místecká mutace, která byla od začátku svého vydávání v roce 1995 dělána jinak než dříve do života uvedené týdeníky. Vydavatelé se poprvé rozhodli opustit zavedené pořádky a přistoupili ke změnám, které již zvažovali dříve, ale neodvážili se je uskutečnit. Noviny v okrese Frýdek-Místek pojmenovali FRÝDECKO-MÍSTECKO503. Posunuli výrobní termíny a noviny ve Frýdku distribuovali už v pondělí odpoledne. Kolportéři začali brzy prodávat dva tisíce výtisků; Frýdecko-Místecko se stalo 498

Redaktor Regionu a student dramaturgie na brněnské JAMU Vladimír Fekar se v září 1996 stal vítězem literární soutěže Hlavnice A.C. Nora v oboru próza pro mládež do 30 let. 499 Pavel Hrda byl jediným redaktorem vydavatelství Region, který po svém odchodu dostal šanci se vrátit. Vydavatelé dodržovali zásadu, že kdo jednou odejde, už se nebude vracet. A to přesto, že „ to občas bolelo“ . Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 500 Viz Bartusek, A.: Region a kvalita tisku. Region, roč. 5, 1996, č. 27, s. 9 501 Zvýšila se také cena – ze 4,90 Kč na 5,90 Kč. 502 Viz Junášek, I.: Týdeník Region se představil na veletrhu Media ´96 v Praze. Region, roč. 5, 1996, č. 47, s. 4 503 Dominantním slovem v hlavičce bylo stejně jako předtím v případě Valašských novin a později u Karvinska a Haviřovska označení titulu „ FRÝDECKO-MÍSTECKO“ . Slovo „ Region“ bylo výrazně menším písmem uvedeno pod hlavičkou zleva.

162

nejprodávanějším titulem v rámci celé skupiny. Úspěch Frýdecko-Místecka představoval pro vydavatele velký impuls. Začali analyzovat, které z kroků, jež ve Frýdku-Místku udělali, stály za tak enormním nárůstem prodejnosti. Jednalo se převážně o drobné nuance - přidaly se nějaké lokální stránky a také řada společných, které se dublovaly ve všech mutacích504. Vydavatelé nabyli přesvědčení, že patnáct tisíc výtisků mohou prodávat i v Opavě.505 Další, už neplánované posuny proběhly v průběhu podzimních měsíců v opavské redakci. Redaktorka Zuzana Urbánková, která se chtěla zbavit nálepky paní „ učitelka“ , jíž ji z legrace častovali Zdeněk Jeník s Ivo Mludkem, sklízela první trpké plody svých odvážnějších novinářských počinů, když polemizovala s názory čtenářů nespokojených s články, které o nich napsala506. Daleko větší psychickou a fyzickou zátěž však musel snášet šéfredaktor Ivo Mludek, kterého frustrovalo, že dlouholetý spolupracovník Jiří Matela neodvádí adekvátní výkony.507 „ Ivo Mludek se tehdy málem zhroutil. Noviny dělal skoro celé sám. Veškerá odpovědnost a práce v redakci stála na něm. Byl často nemocný, ale nemoci přecházel, protože si nemohl jít lehnout, A i když už mu bylo tak zle, že si musel lehnout, stejně na uzávěrku přijel do redakce, protože Matela šel do lesa. Ivoš se tehdy přišel za mnou poradit, pak si to přišli s Matelou ke mně do kanceláře vyříkat. Všichni jsme z toho byli na nervy,“ uvedl tehdejší ředitel Zdeněk Jeník508, kterého doplnila narátorka. „ Ivo mi o propuštění Jirky Mately den předtím řekl, takže mě to nepřekvapilo. Komunikace mezi ním a Jirkou Matelou byla občas na hraně, cítila jsem, že se něco děje. Je fakt, že Jirka třeba na půl dne zmizel a nebyl k sehnání. Byl ale skvělý fotograf a když zabral, tak ty články měly hlavu a patu.“ 509 Jiří Matela svůj odchod z Regionu vycházkám do lesa či zhoršené komunikaci nepřičítal. „ Byl jsem bez jediné výtky propuštěn ze dne na den, s výhrůžkou a nařízením prodat podíly a odejít úplně z firmy. Ivo byl marod často, a lámání i konečnou podobu obsahu novin řešil vždy s Hrdou nebo s Urbánkovou. Nikdy se neobrátil na mě, jen z počátku, když potřeboval poradit. Já jsem po odevzdání svých textů za ně fotil všechny reprodukce a články, včetně těch svých – to znamená musel jsem objet i to, kde byli ostatní a „ akčně“ to nafotit, zařídit výrobu pozitivů a tak dále. Pak jsem vozil v noci z pondělí na úterý suroviny do tiskárny a tam jsem je dotvářel, dozoroval výrobu matric od A do Z, a byl jsem tam, dokud poslední výtisk všech mutací nesjel z rotačky. Pak jsem naložil část opavského nákladu do 504

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 506 Viz Matýsek, L.: Ad. Jak se vlk nažral… (Region č. 43). Region, roč. 5, 1996, č. 45, s. 14 507 Ivo Mludek se stal 3. října 1996 novopečeným otcem. Narodil se mu syn Tomáš. 508 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 509 Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 505

163

favorita a švihal s novinami do Opavy, aby je mohli prodávat kameloti. V redakci na mě čekal úkolový list s mými tématy, a tak jsem hned mazal bez spánku psát a fotit, abych vše stihl nafotit i za ostatní. Postupně, těsně před mým vyhazovem, se fotit učili také ostatní redaktoři, ale stejně bylo na mě, abych posbíral negativy, počkal u paní Hallerové na vyvolání a vybral, které pozitivy udělat, jak nahradit nepovedené atd. Makal jsem jako „ bejk“ , s důvěrou v kamarády a v dobrou věc. Do lesa jsem se urvával také, ale vždy s vědomím Ivo Mludka a s tím, že vše je v pořádku, že on už to doklepne. Nikdy mi nic nevytkl! Kdybych byl špatný pracovník, dali by mě do Ragtime nebo na jinou pozici, ale nevyhodili by zakládajícího a makajícího člověka na ulici,“ popsal své působení v Regionu J. Matela. Se svým propuštěním se Matela svěřil dalšímu ze společníků Stanislavu Bernardovi. „ Neudělal pro mě nic, stáhl se a za nějaký čas se nechal vyplatit se slovy ´asi to tak má být´,“ doplnil svou výpověď .510 Protože byl Matela jedním ze společníků Regionu i Ragtime reklamní studio, museli jej ostatní vyplatit. Stalo se tak na konci roku 1996. Matela za svůj podíl dostal podstatně víc, než kolik při založení společností vynaložil. Padly na to nejen Jeníkovy rodinné úspory.511 Místo Jiřího Mately, který z vůle svých kolegů – bývalých chartistů - v Regionu skončil v den sedmého výročí 17. listopadu, se už v průběhu listopadu v redakci objevili dva noví kmenoví redaktoři – dosavadní externí jazykový korektor Marek Kupec512 a Josef Vyhnálek513, jenž převzal po Matelovi policejní zprávy. V této sestavě uzavřela redakce i poslední 52. vydání týdeníku v roce 1996. *** V roce 1997 vycházel Opavský a hlučínský Region i nadále na 16 stranách za cenu 5,90 Kč v nákladu okolo 11,5 tisíce kusů. Všech sedm mutací pak vycházelo v celkovém nákladu 64 tisíc kusů. Noviny byly graficky přehledné, působily uspořádaným dojmem. Jasné

510

Viz rozhovor s pamětníkem Jiřím Matelou. Opava 9. 12. 2009. Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 512 Marek Kupec (roč. 1968) – Začínal jako učitel českého jazyka na ZŠ v Kravařích ve Slezsku. V dubnu 1996 se přihlásil do Regionu na inzerované místo korektora, když předtím v Listárně publikoval čtenářský příspěvek. Záhy poté začal Region otiskovat úryvky z jeho díla „ Tiší blázni žijí déle“ . Od listopadu 1996 pracoval do konce roku 1997 jako redaktor zpravodajství, poté v Regionu skončil a nastoupil k Policii ČR. Své zážitky a zkušenosti z Regionu popsal v díle s názvem „ Co v Regionu nebylo“ . V červnu 1998 využil nabídku účasti na projektu obnoveného vydávání Našeho Opavska, v říjnu 1999 po sloučení s týdeníkem Opavsko se stal šéfredaktorem. V Našem Opavsku působil do dubna 2002, kdy týdeník přestal vycházet. Poté pracoval jako krajánek v deníku Šíp. V letech 2008 - 2010 pracoval v tiskové agentuře Mediafax. 513 Mgr. Josef Vyhnálek (roč. 1953) – rodák z Čech se do Opavy přistěhoval v roce 1995. Nastoupil do opavské redakce krajského deníku Svoboda, v listopadu 1996 nastoupil do Regionu, kde vydržel do konce roku 1999. V roce 2000 působil jako redaktor v týdeníku Opavský Kurýr. Po ukončení jeho vydávání odešel do školství. 511

164

formální členění a pestrý obsah514 přinášely Regionu v průběhu roku nepřetržitě rostoucí zájem čtenářů. První dvě strany Regionu byly věnovány zpravodajství, třetí strana zajímavostem, nechyběla anketa čtenářů, na čtvrté straně se pravidelně objevovaly události z policejních svodek, oblíbená soudnička, pátá strana patřila kultuře, sedmá zábavě, na prostředním dvojlistu byl tištěn televizní program na celý týden, desátá společná strana nesla křížovku a horoskop, poslední dvě strany patřily sportu. V prázdninových letních měsících Region opakovaně zveřejnil výzvu sportovním činitelům, funkcionářům, manažerům, ale i běžným sportovním nadšencům, aby je povzbudil ve tvorbě sportovních příspěvků. Sportovnímu zpravodajství se museli věnovat i kmenoví redaktoři Josef Vyhnálek nebo Pavel Hrda. Nouzí o komerční inzerci Region ani v čase prohlubujícího se ekonomického útlumu netrpěl; poprvé se v novinách objevily dokonce inzeráty v celobarevném provedení, které zprostředkovaly reklamní agentury515. Nábor inzerce Ragtime rozprostřel na nově budovanou síť obchodníků pracujících na živnostenský list. Region hledal obchodní zástupce ve všech větších městech na území severní Moravy a Slezska. „ Najednou jsme zjistili, že by bylo dobré mít obchodní zástupce. Protože ale nikdo nepřečetl žádnou moudrou knížku nebo nebyl na žádné přednášce, tak jsme museli nejprve vytvořit systém, jak je motivovat a ohodnocovat,“ vysvětlil tehdejší šéf inzerce, jaká úskalí muselo vydavatelství překonávat nejen v této oblasti činnosti.516 Tvář Opavského a hlučínského Regionu poznamenala hned zkraje roku absence textů Ivo Mludka, na kterého dolehl neustálý tlak ze strany novinářů i veřejnosti517. „ Projít se městem po pěší zóně znamenalo, že mě zastaví deset lidí, kteří mi chtějí vyprávět o propouštění ve fabrice nebo o nějaké nové aféře. Já měl v té době pocit, že na moje problémy se mě neptá nikdo, a cítil se tak vyhořelý, že desátého bych nejradši vyfackoval.“

518

Přestože

na svém novinářském povolání Ivo Mludek hodně lpěl – ostatně byl posledním z majitelů Regionu, který se stále ještě živil psaním, rozhodl se po zralém uvážení ustoupit do pozadí a věnovat se rozvoji podniku. Jedenáctého února předal své žezlo dosavadnímu vedoucímu vydání Pavlu Hrdovi519 a začal pracovat jako editor. Ukazovalo se, že je čím dál nutnější, aby Obsah novin popularizovaly články o zajímavých lidech – například o kartářce, o bohémském malíři, o vyléčeném narkomanovi, který na sebe sám zavolal policii apod. 515 Na základě svého průzkumu ostravská reklamní agentura MediaProm vyhodnotila Region z hlediska profesionálního přístupu jako jeden ze dvou nejprogresivnějších moravských titulů. Viz Šporková, S.: Problémy mediálních agentur. MEDIA 96. Zvláštní příloha časopisu Strategie. 1996, č. 11, s. 114 516 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 517 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 518 Viz Lauder, S. - Němeček, T.: Okresní psi demokracie. Respekt XIV, 2004, č. 45, s. 25 519 Pavlu Hrdovi se 25. 1. 1997 narodila dcera Veronika. 514

165

tuto strategickou pozici zastával některý z majitelů. Ivan Junášek se z místa editora posunul na pozici vedoucího vydání. Hrda převzal vedení opavské redakce, kterou tvořili redaktoři Zuzana Urbánková, Josef Vyhnálek a Marek Kupec, v kulturním zpravodajství nahradila

Vladimíra Fekara studentka Slezské univerzity Karolína Černá. Ivo Mludek, ač už nepůsobil jako šéfredaktor, ale jako editor, obstarával všech sedm mutací Regionu, měl nad opavským Regionem stále jakýsi neoficiální dohled520. Byl k tomu nejen veden okolnostmi, ale k Opavsku se i nadále upíral jeho přirozený novinářský zájem.

Pavel Hrda byl zprvu jen pověřen řízením redakce. Šéfredaktorem se stal až od čísla

24, které vyšlo 17. června 1997. V nové funkci se uvedl komentářem, ve kterém prokázal, že

umí přemýšlet v souvislostech a na základě dílčích informací a logického úsudku často

domyslet i ten „ zbytek“ . Někdy sice šlo o odvážně vyfabulované, až nepravdivé konstrukce,

ale Hrdovy myšlenky a názory byly každopádně čtenářsky velmi oblíbené. Ne vždy tomu tak

bylo u těch, o kterých Hrda psal. Když ve svém komentáři „ Jak uvést primátora do rozpaků

aneb Kde se poděl mlíkař?“ (Region, roč. 6, 1997, č. 9, s. 3) naznačil podobnost jednání

primátora Opavy Jana Mrázka s jedním z hrdinů filmu Skřivánci na niti, vysloužil si Region už druhou Mrázkovu kritickou reakci: „ Neměl jsem původně v úmyslu na článek odpovídat, ale jako demokraticky zvoleného představitele města mne rozhořčují dohady a smyšlené konstrukce, ve kterých je zachyceno konání neschopných papalášů opojených mocí.“ 521 Stejně jako konkurenční Naše Opavsko i podobu Regionu ovlivnily ve druhé polovině

roku 1997 červencové povodně522. Region této přírodní katastrofě věnoval mnoho prostoru. Protože povodeň kulminovala až po uzávěrce Regionu, připadlo sice ocenění hasičů za pohotové zpravodajství konkurenci (viz. poznámka 61), Region však její náskok snadno umazal v následujících týdnech, kdy se k povodňovým událostem vracel mimo jiné i z pohledu přímých účastníků. Živé příběhy obyčejných lidí získaly právě v tomto období na stránkách Regionu své nezastupitelné místo. „ Snažili jsme se zařazovat do novin emoce. V každém čísle byl nějaký příběh. Redaktoři je vyhledávali podle svých zkušeností a kontaktů,“ prozradila narátorka.523 Povodně znamenaly zásadní skok v prodejnosti novin. Tištěný náklad opavského

Regionu se v červenci zvedl z červnových 12 tisíc až na 14 800 výtisků, celkový náklad všech

520

Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. Viz Mrázek, J.: Scéna ze „ Skřivánků na niti“ se nekonala. Region, roč. 6, 1997, č. 10, s. 14 522 Vydání z 15. července 1997 vyšlo pouze na 12 stranách. 523 Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 521

166

mutací vzrostl během prázdnin až o 22 tisíc výtisků na 88 tisíc.524 „ To byla naprosto

neuvěřitelná čísla, kolik se tenkrát po záplavách prodalo novin,“ komentoval červencové

prodeje jeden z narátorů525. S likvidací následků povodně prodaný náklad zase mírně klesal, na předpovodňová čísla se však už nevrátil. Od září do prosince 1997 se tištěný náklad

opavského Regionu pohyboval okolo třináctitisícové hranice, souhrnný výsledek všech mutací na konci roku představoval 80 tisíc výtisků, což na listopadovém veletrhu Media ´97 zaujalo i TV NOVA, která Regionu předložila lukrativní nabídku. Za této situace Region

přistoupil od října 1997 k dalšímu zdražení – z 5,90 Kč na 6,90 Kč. Při distribuci i nadále spoléhal na pouliční kolportéry, kterým už v květnu zvýšil marži z prodaného výtisku na 1,20 Kč. Dělná atmosféra v opavské redakci začala během druhé poloviny roku 1997 skřípat a nakonec si vyžádala prosincový zásah Ivo Mludka, který stejně jako rok předtím Matelovi předal výpověď

ambicióznímu Marku Kupcovi. Mludek takto vyřešil osobní neshody mezi

redaktory Markem Kupcem a Zuzanou Urbánkovou. Oba nemohli v jedné redakci koexistovat526. K tomuto rozhodnutí Kupec přispěl také svým šuplíkovým dílkem „ Co v Regionu nebylo“ , které společníky Regionu příliš nenadchchlo. Na přelomu let 1997 a 1998 tak nastala první kritická situace, kdy opavské redakci musel vypomoci Ivan Motýl527, který od roku 1995 působil v redakcích Regionu Frýdecko-Místecko a Karvinsko.

Čtyřiadvacátého listopadu 1997 byly z obchodního rejstříku vymazány čtyři v projektu

Region již nečinné osoby na pozicích společníků. Jiří Matela, Jaromír Piskoř, Ing. Stanislav Bernard a Jiří Fiedor se z rozličných pohnutek a důvodů vzdali svých podílů a nechali se vyplatit. „ Nikdo nemohl vědět, že z toho někdy budou nějaké větší peníze. To by bylo hodně iluzorní. Celá léta jsme bojovali o přežití,“ komentoval krok bývalých podílníků narátor.528 Počet společníků se snížil na šest. O pár měsíců později tak učinil rovněž Jiří Juřena529. Na konci roku 1997 patřilo vydavatelství Region už jen pěti společníkům (Mludek, Bartusek, Jeník, Strnadel, Masný). Radim Masný však se svými partnery po založení společnosti Prodejnost týdeníku neovlivnil jen zvýšený zájem čtenářů o povodňové zpravodajství, ale také rozjezd další, v pořadí již osmé mutace. V červnu 1997 začal vycházet Region Karvinsko, kterého se již v srpnu téhož roku prodávalo 10 000 výtisků. 525 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 11. 2010. 526 Viz rozhovor se Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 527 Mgr. Ivan Motýl (roč. 1967) – Absolvent Filozofické fakulty Ostravské univerzity (obor učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů, kombinace český jazyk – dějepis), básník, publicista, redaktor časopisu Týden, amatérský historik a provozovatel galerie Červený kostel v Hlučíně. V letech 1994–1995 s bratrem Petrem vydával ve Frýdku-Místku literární časopis Modrý květ, poté pracoval v redakcích MF DNES, Lidových novin, Českého rozhlasu, Regionu a Ostravského Večerníku. V roce 2001 zakotvil v domácí rubrice časopisu Týden. Dopisovatel literárních časopisů Weles, Obrácená strana měsíce, Protimluv a Rozrazil. 528 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 529 Ze společnosti Region spol. s r.o. byl Jiří Juřena v obchodním rejstříku vymazán k datu 27. ledna 1998. 524

167

Ragtime přestal komunikovat a činil jim administrativní obstrukce. Vytrvání Mludka, Bartuska, Strnadela a Jeníka bylo dáno jejich angažovaností, zaměstnáním v Regionu. Ostatní

společníci z novin vypadli nebo k nim tolik nepřilnuli a časem své podíly prodali. Evidentně nepředpokládali, že projekt někdy vydělá nějaké peníze.530 *** Opavská redakce po odchodu Marka Kupce potřebovala personálně doplnit, takže

zkraje ledna 1998 Region vyhlásil výběrové řízení na redaktora. Z oficiálně přihlášených

zájemců si však šéfredaktor Hrda nevybral. Nový redaktor David Hluštík531 byl podle vlastních slov do redakce přijat po známosti. „ Dělal jsem stavbyvedoucího a s Pavlem Hrdou se znal z opavské restaurace U bílého koníčka. Tam jsem se ho taky zeptal na inzerát, který jsem si v Regionu tenkrát přečetl. Ptal jsem se ho, co vlastně práce redaktora obnáší. Pozval mě do redakce, kde jsem byl s dalšími dvěma redaktorkami na zkoušku.“ Pavel Hrda

Hluštíkovi pomohl - vysvětlil mu, jakou má mít článek strukturu, jak do článku dostat emoce

a že do textu nesmí promítat svůj postoj. Po zkušební době byl Hluštík přijat za kmenového

redaktora.532 Uvedl se článkem „ Teď v zimě je kopání hrobů u nás na hřbitově pořádná fuška, říká hrobník“ (Region, roč. 7, 1998, č. 6, s. 4). Záhy se stal parťákem šéfredaktora Hrdy, na

některých materiálech spolupracovali v tandemu. Stabilnímu osazenstvu redakce i nadále vydatně pomáhali externisté. Ti se zejména věnovali kulturnímu a sportovnímu dění. O kulturních událostech informovaly studentky

Slezské univerzity Andrea Kaminská a Karolína Černá533, kterou po červencovém ukončení 530

Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. David Hluštík (roč. 1971) - Opavský rodák vystudoval Střední ekonomickou školu v Opavě a několik let zde pracoval jako stavbyvedoucí. Na začátku roku 1998 nastoupil do týdeníku Region na pozici redaktora, ale už v červenci změnil zaměstnavatele a začal pracovat v týdeníku Opavsko. V červnu 1999 v Opavsku skončil a přešel do redakce Opavského Kamelotu, kde působil až do jeho pádu v září 1999. Poté přešel do Ostravského Večerníku, který vycházel do ledna 2000. Po uzavření Večerníku se pár měsíců živil mimo obor, než přesídlil do Nymburka, kde se uchytil v redakci Nymburského Deníku. Už o rok později ale přijal nabídku z deníku Právo a nastoupil do nymburské redakce jako krajánek. V roce 2002 odešel do pražské redakce deníku Právo jako zpravodaj. Další pracovní přestup jej potkal v roce 2004. Jako politický zpravodaj začal pracovat v bulvárním deníku Blesk. O tři roky později přestoupil do redakce Lidových novin. Zde působil do podzimu roku 2009. Po reorganizaci redakce odešel na volnou nohu a založil PR agenturu, která poskytuje media lobbying. 532 Viz rozhovor s pamětníkem Davidem Hluštíkem. Opava 29. 1. 2010. 533 Mgr. Karolina Švidrnochová, roz. Černá (roč. 1974). Během studia na Slezské univerzitě v Opavě (19931998) začala externě spolupracovat s týdeníkem Region v Opavě, nejprve jako redaktorka kulturní rubriky. V roce 1997 přispívala pod pseudonyme také do týdeníku Opavský Kurýr. Po absolutoriu v roce 1998 nastoupila do redakce týdeníku Naše Opavsko, kde působila v roli zpravodajky z města Opavy. V roce 1999 přestoupila do redakce týdeníku Opavský a hlučínský Region, kde byla v roce 2000 pověřena řízením redakce a poté vykonávala funkci zástupkyně šéfredaktora. V roce 2001 se vdala a s manželem Romanem Švidrnochem se přestěhovali za prací do Prahy, kde pracovala v redakci MF DNES na pozici vedoucí příloh Zaměstnání a Vzdělávání. Po třech letech přešla do Hospodářských novin, kde nejprve vedla přílohu Kariéra, později dostala na starost tematické přílohy Hospodářských novin: Moje Peníze, Moje Firma a Kariéra. V současnosti vede 531

168

studia Slezské univerzity a nástupu do redakce Našeho Opavska nahradila další studentka Michaela Brachtlová. Ve sportovní oblasti se po prázdninových výzvách v roce 1997 objevili noví přispěvovatelé. Svou spolupráci postupně utlumoval Rudolf Širocký. V červnu 1998 jej nahradil zkušený sporťák Svatopluk Novák, který pocházel z Ostravy a měl za sebou několik štací v regionálních médiích. I on však s Regionem spolupracoval jen externě. Ke kvalitě obsahu významnou měrou i po nástupu Davida Hluštíka přispíval „ hotový novinář“ Ivan Motýl, který se zaměřoval převážně na historická témata a novinám dal jiný rozměr.534 Na klíč připravoval společné strany nebo dvoustrany pro všech osm mutací Regionu. Spolupracoval též na textech, které vycházely v rámci pravidelných komerčních příloh535. Motýl se svou žurnalistickou praxí znamenal ve své době pro Region velký přínos. Učil své redakční spolupracovníky jinému pohledu na práci s tématem, s informací. Měl ohromný cit pro jazyk, jeho texty se dobře četly. V rámci Regionu měl naprosto exkluzivní postavení. Dostal k dispozici auto a počítač, takže v redakci se vyskytoval dvakrát do týdne, kdy přivezl texty, které pak na místě upravil. Také jeho zásluhou se Frýdecko-Místecko už v roce 1996 stalo nejprodávanějším titulem ze všech vydávaných mutací Regionu.536 Poté, co 2. června 1998 vyšel poprvé Region Havířovsko, v pořadí už devátá mutace, rozrostl se celkový tištěný náklad Regionu na 96 tisíc výtisků týdně. V průběhu roku 1998 se občas přehoupl dokonce i přes sto tisíc. V tomto záběru začal představovat vážnou hrozbu pro naplněnost inzertních stran konkurenčních titulů, zejména deníků Moravskoslezský den a Svoboda, které vycházely na území severní Moravy a Slezska. Region četlo podle statistiky Unie vydavatelů každý týden 200 tisíc čtenářů. V čtenosti (16,9 %) porazil nejen oba regionální deníky (oba cca 11,5 %), ale také celostátní deníky MF DNES (16,2 %) a Právo (15,5 %) a stal se tak pro globální zadavatele inzerce nejatraktivnějším titulem537. Zvláště když dokázal inzerentům vyjít vstříc v jejich požadavcích na přesné cílení reklamní kampaně. Inzertní nabídka Regionu obsahovala několik variant – pro jednu oblast, pro dvě oblasti nebo tři oblasti, dále se pak členila na severní divizi (Krnov, Bruntál, Šumperk, Opava) a jižní divizi (Nový Jičín, Vsetín, Frýdek-Místek, Karviná, Havířov)538. „ Variant bylo spousta.

oddělení devíti tematických příloh pod značkou Moje HN. Spolupracovala na knihách „ Slavičí osudy II“ autora Miroslava Graclíka a „ Chytří pracují, kde chtějí“ od guru manažerů Davida Grubera. 534 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 10. 2010. 535 Komerční přílohu připravoval Tomáš Vocelka (texty) s Rostislavem Janákem (inzerce). 536 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 537 Atraktivnost Regionu pro pražské inzerenty však do jisté míry snižoval fakt, že nepokrýval oblast Ostravska. 538 Celostránkový inzerát ve všech devíti titulech stál 66 tisíc Kč. V čím méně titulech klient inzeroval, tím byla inzerce dražší. Jedna strana v jedné mutaci přišla na 22 tisíc Kč, což bylo o cca 2 tisíce Kč víc, než za kolik jednu stranu prodávalo například konkurenční Naše Opavsko. Modulový systém umožňoval nabídnout inzerentům plochu už od rozměru 4,7 x 4,1 cm. Novinová strana byla členěna na 60 modulů.

169

Několik hodin trvalo jenom to poskládat, aby se nestalo, že někdo si objednal inzerát pro Šumperk a vyšel mu ve Vsetíně,“ vzpomněl jeden z narátorů.539 Pod vedením Pavla Hrdy si opavská mutace Regionu udržovala stabilní úroveň. Tištěný náklad se stále pohyboval pod třináctitisícovou hranicí. Region těžil z některých čtenářsky zajímavých témat, která v té době zajímala nejen opavskou veřejnost. Při jejich zpracování redaktoři neváhali jít až na samotnou dřeň příběhu. Když ludgeřovický rodák Kamil Barčiš s kumpány zavraždil policistu Reného Vitáska z Háje ve Slezsku, redaktor Josef Vyhnálek se snažil vysledovat Barčišovu stopu v rodných Ludgeřovicích. Jeho reportáž „ Pro většinu Ludgeřovických je Barčiš neznámou osobou“ (Region, roč. 7, 1998, č. 24, s. 3) patřila k článkům, které dělaly Region Regionem. Na příkladu Vyhnálkova článku byl znát jeden z klíčových rozdílů mezi Regionem a konkurencí, která se často spokojila jen s oficiálními informacemi z vyšetřování. V březnu 1998 redaktoři Opavského a hlučínského Regionu rozčeřili „ poklidnou hladinu rybníka“ sérií navazujících článků, ve kterých popsali praktiky vedoucí bytového odboru Magistrátu města Opavy při přidělování obecních bytů.540 Počínání vedoucí odboru bylo veřejným tajemstvím, proto si autoři článku dovolili vycházet z anonymních zdrojů. Se svými informátory uzavřeli dohodu, že kdyby bylo nejhůř, tak z anonymity vystoupí a ženu usvědčí. Když ale dotyčná podala na Region trestní oznámení, všichni informátoři si své svědectví rozmysleli. Jeden z nich, podnikatel Kamil Kolek, k soudu sice přišel, ale tam prohlásil, že šéfredaktor Regionu Ivo Mludek jej přemlouval ke křivému svědectví. „ To bylo něco neuvěřitelného! Poté, co se nám takhle zhroutil obranný val, jsem už nepočítal, že ten soud můžeme vyhrát,“ vzpomínal narátor. Redaktoři Regionu se alespoň pokusili zajistit nové důkazy, a to žalující stranu vyplašilo, takže se poněkud stáhla. Předsedající soudu pak rozhodl ve prospěch žalované strany.541 Vedoucí bytového odboru byla z magistrátu okamžitě propuštěna. To byla dobrá zpráva nejen pro vedení Regionu, ale také pro poctivé občany města Opavy čekající v pořadníku na přidělení obecního bytu i několik let. Na začátku druhé poloviny roku 1998 se také Opavský a hlučínský Region dostal do turbulencí, které na novinovém trhu vyvolaly události v redakci konkurenčního Opavska, květnový nástup Opavského Patriotu a červnový návrat na trh Našeho Opavska. „ Pro nás to 539

Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. „ Vedoucí bytového odboru Alena Bahrová byla soudně trestána“ (Region, roč. 7, 1998, č. 10, s. 1), „ Případem šéfky bytového odboru Bahrové se má zabývat kromě radních také policie“ (Region, roč. 7, 1998, č. 11, s. 1), „ Vedoucí bytového odboru Bahrová povolila pochybnou výměnu bytu“ (Region, roč. 7, 1998, č. 12, s. 1), „ Ti, kdož „ nemuseli“ dát úplatek, se nemají obávat podat svědectví“ (Region, roč. 7, 1998, č. 13, s. 1) a „ Vedoucí bytového odboru Alena Bahrová byla odvolána z funkce“ (Region, roč. 7, 1998, č. 15, s. 1). 541 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 540

170

byla špatná zpráva, ikdyž jsme se tou situací do jisté míry bavili. Byli jsme přesvědčeni, že dříve nebo později konkurence nevydrží a zanikne,“ uvedl jeden z tehdejších společníků

k situaci, kdy na opavském novinovém trhu působily čtyři týdeníky.542 Ačkoli se Region

navenek tvářil, že se jej situace netýká, a mimo jiné o příchodu Patriotu či návratu Našeho

Opavska na trh své čtenáře ani neinformoval, opak byl pravdou. Šéfredaktor Pavel Hrda

v pátek 3. července 1998 redakci Regionu nečekaně opustil a odešel do konkurenčního

týdeníku Opavsko (viz. dále subkapitola 5.2.2 (Týdenní) Opavsko). V počítači za sebou nezanechal jediný text. Hrdův odchod, který majitelé Regionu morálně odsoudili543, nebyl v historii týdeníků Region prvním ani posledním případem nečekaného odchodu člena redakce. Nejčastějším důvodem takovýchto odchodů zaměstnanců vydavatelství Region byla finančně mnohem zajímavější nabídka konkurenčního vydavatelství.544

Zaskočení kolegové zachraňovali 27. vydání týdeníku o víkendu. Řízením opavské

redakce byla následně pověřena Zuzana Urbánková, které s červencovými vydáními Opavského a hlučínského Regionu (28, 29, 30, 31) vydatně pomáhali kolegové pověření přípravou společných stran – Tomáš Vocelka545 a především Ivan Motýl. Také tato personální

změna ve vedení redakce nebyla spojena s žádnými změnami v obsahové či grafické podobě týdeníku. Šéfredaktor nebo řízením redakce pověřený redaktor neměl v rámci projektu

týdeníků Region takovou váhu jako v případě malých okresních novin. Z titulu své funkce nebyl schopen prosadit žádné výraznější obsahové nebo koncepční změny, toto přináleželo managementu novin – společníkům. „ Ukázalo se, že může odejít kdokoliv, a je to úplně jedno, redakce fungovala dál. Noviny byly založeny na tom, že člověk má návyk si je každý týden koupit. Nikdo nepřestane kupovat noviny jenom proto, že nějaký redaktor odejde, to je pod prahem vnímání čtenářů.“ 546

542

Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. Viz tamtéž. 544 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 545 Tomáš Vocelka (roč. 1965) – Rodák z Krnova se k novinám dostal už v roce 1990 jako externí přispěvatel a fotograf nově vzniklého týdeníku Krnovské noviny, který se od roku 1992 stal součástí pozdějšího projektu Region. V roce 1993 nastoupil do Regionu na plný úvazek, nejprve jako sportovní redaktor v krnovské redakci, později jako redaktor a fotograf. V roce 1996 odešel do centrály společnosti Region v Opavě, kde působil nejprve jako editor, později se stal vedoucím redaktorem tematických příloh, které byly společnou součástí všech mutací týdeníku Region (například přílohy auto, stavba, zahrada, zdraví atp.). Později přešel na post vedoucího editora severní divize týdeníků Region a byl zodpovědný za obsah mutací pro Krnov, Bruntál, Šumperk a Opavu. V roce 2000 vyhrál konkurs na editora ekonomického zpravodajství v celostátní redakci MF DNES. Jako ekonomický editor působil tři roky. V době, kdy se střídali šéfové rubriky, byl na dva měsíce pověřen jejím vedením. V roce 2003 se stal jedním ze dvou hlavních editorů MF DNES. Je zodpovědný především za obsah titulní strany. 546 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 543

171

Mezitím co vedení Regionu hledalo nového šéfredaktora, rozhodl se Pavla Hrdu do redakce týdeníku Opavsko následovat i redaktor David Hluštík.547 Také další Hrdovo „ lano“ představovalo potenciální nebezpečí pro stabilitu opavské redakce Regionu: Hrda do Opavska přetáhl dvojici inzertních manažerů - Pavla a Hynka Hrbáčovy. Opavský Region tak během několika týdnů přišel o polovinu kmenové části redakce a dva zdatné obchodníky. Situace mohla vzbuzovat obavy, zda si Region udrží svou klientelu. Majitelé si však byli jistí tím, že inzerent inzeruje v médiu, nikoli „ u obchodníka“ . A měli pravdu. Přestože Hrbáčovi zprvu úspěšně přetahovali své klienty ke konkurenci cenově výhodnějšími nabídkami, nakonec u inzerentů rozhodla nezměněná kvalita Regionu a výše prodaného nákladu, který měl Region několikrát vyšší. Osobní vazby šly stranou, úspěšnost bývalých obchodníků Regionu v redakci týdeníku Opavsko postupně uvadala. Zaplnění uvolněného postu šéfredaktora uvedl jeden z narátorů vyjádřením, že majitelé Regionu byli tenkrát schopni řešit provozní problémy velice rychle a dobře.548 Region už v čísle 31 čtenářské veřejnosti oznámil, že šéfredaktorem Opavského a hlučínského Regionu byl k prvnímu srpnu ustanoven Pavel Přádka, dosavadní šéfredaktor bruntálské mutace. Své působení v Opavském a hlučínském Regionu na pozici šéfredaktora odstartoval Pavel Přádka číslem 32, které otvíralo článkem JosefaVyhnálka o sebevraždě tiskového mluvčího Slezského fotbalového klubu (SFC) Opava „ Smrt Petra Olivy je šokem i pro ty, kteří jej velmi dobře znali“ (Region, roč. 7, 1998, č. 32, s. 1). Nikdo v tu chvíli netušil, že Přádkovo působení v redakci se omezí na pouhé tři týdny a ukončí je jiná, navlas podobná událost. „ Přivedli ho místo Pavla Hrdy. Vešel do redakce, měl vlasy do copu, chlap, a říkal mi: Neboj se, teď všem natrhneme prdel. A druhý týden nebyl. Anebo třetí. On vlastně redakci ani nezačal vést,“ vzpomněla na příchod Pavla Přádky narátorka.549 V tiráži Opavského a hlučínského Regionu byl Pavel Přádka jako šéfredaktor uveden v číslech 32, 33 a 34. Ve věku 27 let spáchal 25. srpna 1998 sebevraždu. „ Ani jako novinář nepřestal hledat pravdu a sdělovat svá zjištění veřejnosti,“ napsal Region, když oznamoval tuto šokující událost čtenářům.550

547

Na rozdíl od Hrdy ale o svém kroku vedení Regionu dopředu informoval. Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 548 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 549 Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 550 Viz Redakce: Navždy odešel novinář Pavel Přádka. Region, roč. 7, 1998, č. 35, s. 1

172

Smrt Pavla Přádky zůstala okolím nepochopena. Působil vyrovnaným dojmem,

kolegové jej považovali za pohodáře.551 Vydavatelé poté čelili velikým nepříjemnostem. Otec Pavly Přádky obvinil vedení Regionu, že může za jeho smrt.552 „ Byl jsem tehdy na Makarské s rodinou, když mi to zavolali. V tu noc jsem sedl do auta i s celou rodinou a jel zpátky,“ popsal Zdeněk Jeník nejtragičtější událost, která za dobu existence vydavatelství Region

potkala.553 Řízení opavské redakce převzal provizorně Ivo Mludek. Současně nepřestal vykonávat práci editora, takže definitivní řešení muselo být přijato neprodleně. „ Nastoupil

Dalibor Bártek554 s tím novým větrem. On měl drajv.“ 555 4.5 Ovládnutí severní Moravy a Slezska (1998 – 2000) Dalibor Bártek byl do Opavy povolán z pozice šéfredaktora Regionu Havířovsko.

Řízení opavské redakce se ujal 28. září 1998. Redakce se nacházela v kritickém stavu, poznamenána překotnými personálními změnami a výše uvedenou událostí. Prodaný náklad

Opavského a hlučínského Regionu poklesl na nejnižší čísla od června 1997. Bártek se zpočátku seznamoval s opavským politickým prostředím a zaměřil se na nadcházející

komunální volby. Do toho přišel s článkem „ Je možné, aby měl estébák čistou lustraci“

(Region, roč. 7, 1998, č. 45, s. 3), ve kterém rozmlouval s autorem seznamu spolupracovníků tajné policie556 předlistopadového režimu Petrem Cibulkou, který hodně ovlivnil jeho novinářské, ale především lidské smýšlení. Bártkovi se záhy podařilo doplnit redakci, když na základě inzerátu přijal v listopadu k Josefu Vyhnálkovi a Zuzaně Urbánkové elévku Blanku Batouškovou, která od srpnového 551

Viz rozhovor s pamětníkem Davidem Hluštíkem. Opava 29. 1. 2010. Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 553 Viz. rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 554 Dalibor Bártek (roč. 1973) – rodák z Horního Benešova začal pracovat jako novinář v roce 1994 v bruntálské redakci týdeníku Patriot. V roce 1996 přesídlil do Karviné, kde po krátké epizodě mimo novinářské povolání pomohl v červnu 1997 rozjíždět týdeník Region Karvinsko, o rok později převzal funkci šéfredaktora v Regionu Havířovsko, ale už v září 1998 byl povolán do Opavy, aby zrekonstruoval redakci týdeníku Opavský a hlučínský Region. Odtud byl roce 1999 propuštěn a krátce nato se podílel na rozvoji projektu týdeníků Kamelot. V září 1999 obnovil s finanční pomocí společnosti Alcatraz Corporacion projekt Ostravského Večerníku, už v prosinci byl ale z projektu odvolán. Večerník nakonec skončil ve čtrnáctimilionové ztrátě v lednu 2000. V červenci 2000 po krátké epizodě u agentury na vymáhání pohledávek a dluhů Bártek převzal vedení týdeníku Opavský Kurýr, kde působil až do krachu vydavatelské společnosti v lednu 2001. Poté začal externě spolupracovat s Českou televizí na pořadu Reportéři ČT. Proslavil se kauzami – investigativními reportážemi, například o Ostravskokarvinských dolech (OKD) nebo o uprchlém podnikateli Krejčířovi. 555 Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 556 Tak zvané „ Cibulkovy seznamy“ jsou údajné a neúplné seznamy tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti z řad obyvatelstva. Byly zveřejněny v roce 1992 Petrem Cibulkou a do dnešní doby jsou zdrojem zájmu a soudních sporů. Podle údajů zveřejněných aktivistou Jiřím Vaňkem mu tyto části seznamů předal David Eleder, který po listopadu 1989 pracoval v Občanské komisi Ministerstva vnitra ČR a za nevyjasněných okolností v roce 1993 zahynul při autonehodě. Řada osob z těchto seznamů ovšem s StB nikdy nespolupracovala – jsou v nich uvedena i jména lidí, které StB sice kontaktovala, ale spolupráci odmítli, a i někteří ze sledovaných. Viz. Cibulkovy seznamy. Wikipedia.cz [cit. 10. 12. 2010]. 552

173

odchodu z Opavského Patriotu hledala nové uplatnění. V tomto složení redakce plnila úkol od vydavatele – rozšířit obsah novin na dvacet stran. Ve dvacetistránkovém rozsahu už noviny vyšly několikrát v roce 1998. Ve dnech 3. – 6. listopadu se vydavatelství Region opětovně představilo na veletrhu Media ´98. Týdeníky Region byly prezentovány jako nejúspěšnější projekt na severní Moravě a ve Slezsku. Protože se poprvé uváděla i čtenost titulů, Region přišel s informací, že týdně jej čte 253 tisíc čtenářů. Slogan „ neustále rostoucí náklad“ nijak nepřeháněl. V prosinci se tištěný náklad všech devíti mutací Regionu vyšplhal na 97 506 výtisků. Podle sdružení STEM/MARK se ve druhé polovině roku 1998 čtenost týdeníků Region na severní Moravě a ve Slezsku pohybovala okolo hranice 28 %, zatímco nejvážnější konkurenti – celostátní deníky MF DNES, Právo a Blesk nedosáhly ani na poloviční hodnoty (14,9 %, 12,5 %, 11,5 %). V Opavě Region ukončil svůj osmý rok existence s tištěným nákladem ve výši 13 667 výtisků. *** Na valné hromadě z přelomu let 1998/1999 se čtyři podílníci společnosti Region rozhodli provést legální finanční transakci se zhruba čtvrtinou svých podílů v Region s.r.o., které prodali své společnosti Ragtime557. Tuto „ daňovou optimalizaci“ výnosů společnosti Ragtime popsal týdeník Opavský KURÝR: „ (… ) Spolumajitelé Regionu Jeník, Strnadel, Mludek a Bartusek prodali celkem za 3 200 000 korun své podíly firmě Ragtime, jejímiž majiteli jsou opět Jeník, Strnadel, Mludek a Bartusek… (… ).“ 558 Podle narátora Aleše Bartuska na konci roku 1998 ještě nikdo netušil, jak vysoce ziskový jejich projekt nakonec bude. „ O tom, že noviny jsou byznys, že vyděláme, o tom rozhodně nepadla nikdy řeč. My jsme neustále neměli peníze. Dodnes nechápu, jak ta firma mohla přežít, protože jsme několik let měli při mnohamilionových obratech a sto zaměstnaných lidech zůstatky na účtu v řádu tisíců.559 Několikrát jsme doslova utekli hrobníkovi z lopaty před krachem.“ 560 Možná z toho důvodu, že zakladatelé Regionu nerozjížděli projekt pro peníze, tak jim přálo štěstí. Jejich primárním zájmem nebylo podnikat, nepřemýšleli nad ekonomickým smyslem svého konání. Všichni plnili nějaké poslání. Kterýkoliv nestranný ekonom by jejich firmu zavřel, nebo by Ve výpise z obchodního rejstříku Region spol. s r.o. zapsáno 14. června 1999. Viz Bártek, D.: Masný: Sprostě mě okradli mí společníci z týdeníku Region! Opavský KURÝR, roč. II, 2000, č. 31, s. 1 559 Ze Sbírky listin Obchodního rejstříku vyplývá, že společnost Region spol. s r.o. měla ekonomické problémy. Auditor uvedl, že záporné vlastní jmění firmy v letech 1999 i 2000 „ vyvolává podstatné pochybnosti o nepřetržitosti trvání účetní jednotky“ . Viz Zpráva nezávislého auditora o auditu účetní závěrky za rok 2000. Sbírka listin, Region, spol. s r. o. 2001 560 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 557 558

174

zlikvidoval ekonomicky slabé redakce a ponechal by pouze ty silné.561 „ Byli jsme do novin takoví blázni, že až v devadesátém druhém třetím jsme zjistili, že noviny jsou bohužel i byznys. Že existuje i nějaké účetnictví, faktury, výroby, objednávky,“ dodal narátor.562 V roce 1999 čekala na čtenáře všech mutací Regionu výrazná změna. Od prvního lednového čísla Region přešel do Ostravských tiskáren, které sídlily naproti tiskárny TIP. Výší tištěného nákladu a rozsahem novin, jež při stotisícovém nákladu měly i s komerční přílohou přes třicet stran, si vydavatelství Region v Ostravských tiskárnách vydobylo mnohem lepší pozici – co do podmínek splatnosti, fakturace i jednotkové ceny za výtisk. Formát novin se však výrazně zmenšil, což mnozí čtenáři příliš s nadšením nevítali. Vedení vydavatelství přechod do Ostravských tiskáren obhajovalo snahou vydávat noviny s lepší kvalitou fotografií a menší formát kompenzovalo zvýšenín počtu stran z 16 na 20; jedna ze stran přibyla ve prospěch sportovního zpravodajství. I přes snížení nákladů na tisk, kterého se Regionu podařilo přechodem k jiné tiskárně dosáhnout, se vydavatelství nedařilo hradit stotisícové faktury za tisk v termínu splatnosti. Na téma platební morálky absolvoval ředitel a jednatel společnosti Zdeněk Jeník spolu s Alešem Bartuskem několik jednání s managementem tiskárny. „ Na jedno jednání tenkrát přijel i nějaký Švýcar nebo Francouz a řešilo se, že i přes dohodnutou třítýdenní splatnost faktur stále něco dlužíme. Nastala taková konstelace, že jsem na to reagoval, že bychom chtěli tříměsíční splatnost a pak už dlužit nebudeme. A ten člověk řekl - ano, tak to tam napište. To jsme dostali bezúročný úvěr na dva, dva a půl milionu a nadechli jsme se. Bylo to úplně neočekávané, už jsme nevěděli, jak dál,“ vzpomněl na zásadní obrat v ekonomice provozu novin narátor.563 Provozních problémů ale Regionu v roce 1999 neubylo, spíše naopak. V opavské redakci stejně jako v ostatních mutacích se s rozšířením na 20 stran zvýšily nároky na výkon redaktorů. Situace nebyla k udržení, redakce se začaly ozývat, že ve čtyřčlenném složení nestačí plnit požadovaný rozsah úkolů. Vedení Regionu proto po poradě rozhodlo, že všechny redakce budou doplněny o jednu osobu na pozici redaktorů. Tito lidé byli zčásti také pověřeni přípravou materiálů pro společné strany. Než byla opavská redakce doplněna, redaktorka Blanka Batoušková napsala v chvatu článek o lékaři, aniž by dala prostor druhé straně, a Region se pak musel za tento článek omlouvat (Region, roč. 8, 1999, č. 8, s. 1).

561

Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 563 Viz tamtéž. 562

175

Jak se ukázalo, rozšíření počtu stran na 20 nebylo definitivní. Už záhy, v květnu 1999, se obsah standardního vydání týdeníku, tedy bez příloh, zvýšil na 24. To spolu s profesionálně cizelovaným layoutem činilo z Regionu týdeník o stupeň vyšší úrovně, než na jaké byla konkurence. Podoba Regionu byla vyvážená jak po formální, tak obsahové stránce. Výroba novin se vysoce profesionalizovala, ať už šlo o přípravu textů nebo jejich zalomení na strany, či o přípravu komerčních příloh a nábor inzerce. Jasně definované a přísně dodržované standardy – počet článků na straně, konstantní velikost titulků v případě článku na jeden, dva, tři nebo čtyři sloupečky, rozpálení textu, způsob zalomení, velikost a umístění fotografií na stránce, jiný typ fontu pro komerční texty a podobně odlišovaly Region na první pohled. V této novinové „ fabrice“ , jakou Region už bezesporu v roce 1999 byl, osobnost redaktorů ztrácela svůj dřívější význam. „ Individualita redaktorů byla potlačena ve prospěch celku. Skončila éra jmen, která podněcovala zájem čtenář ů, jména zůstala zastrčena v novinách.“ 564 Opavští čtenáři už Region vnímali jako „ své“ noviny, již pro ně nebylo důležité, kdo je píše a kdo za nimi stojí.565 Autorství článku nebylo pro prodejní úspěch novin o nic víc důležitější, než precizní grafické členění obsahu novin, nabídka drobné inzerce či textové přílohy tematicky zaměřených komerčních příloh. Zásadní bylo, že všechny zpravodajské články všech autorů splňovaly požadovaný standard, tj. aby byly pravdivé a nenapadnutelné. Z obsahu novin v průběhu roku výrazně ustoupily politizující texty, na kterých Region tolik stavěl v období šéfredaktorů Ivo Mludka nebo Pavla Hrdy. Komentáře nebo poznámky, jež se nadále objevovaly na podvalu strany tři, se již nevěnovaly výhradně komunální politice, ale prakticky veškerému dění. Možná toto obecnější pojetí, kdy stejný komentář vyšel ve více mutacích Regionu, autory již tolik nezviditelňovalo. Region měl velmi široký záběr, rozhodně i v tomto ohledu neměl konkurenci. Ačkoli mnohdy byli redaktoři limitováni rozsahem (formou), nestalo se, že by nějakou událost opomněli. I nadále byl Region zdrojem inspirace pro ostatní tři týdeníky v okrese Opava a jen zřídkakdy tomu bylo naopak. Vlivem výše uvedených okolností se Regionu zuřící konkurenční boj na opavské novinovém trhu nikterak nedotkl. Naopak, své postavení si ještě upevnil, když se jako jediný ze čtyř existujících titulů jevil i nadále (a to nejen na Opavsku) jako absolutně nezávislý. Svou roli sehrála také skutečnost, že na rozdíl od ostatních týdeníků zůstal Region pořád stejný. 566 Na Regionu nebylo poznat, že někteří členové redakce jsou novici ve svém oboru nebo že

564

Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 566 Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. 565

176

bojují s časem, aby vše do uzávěrky stihli. Nastavený systém měl stabilní technické zázemí, na které dohlíželi majitelé novin. Příprava vydání byla jen otázkou nápadu a intuice redaktorů. Vnímání Regionu coby objektivního a nezávislého tisku však v roce 1999 zkomplikovala jistá nepříjemná záležitost. Vedení společnosti se pranic nezamlouvala spiklenecká teorie dějin šéfredaktora Bártka. Bártek jí podřizoval výběr novinových témat, způsob argumentace i řazení celých novin. Určité věci publikoval jednostranně, měl tendenci učinit středobodem vesmíru to místo, kde se právě nacházel. Žurnalistiku vnímal jako jeviště, po kterém se prochází hlavní hrdina, a to je on. Ve svých textech často jen naznačoval, že ví víc, ale nemůže to napsat. „ Pro rozumy“ přitom Bártek chodil za bývalým agentem Státní Bezpečnosti Ludvíkem Zifčákem, který mu podsouval falzifikáty, jež publikoval v týdeníku Nové Bruntálsko. Vedení Bártka varovalo, že Zifčák vědomě pracuje s falzy a zakázalo mu informace z tohoto zdroje publikovat.567 Když Bártek i přes zákaz přišel s článkem „ Vysokého důstojníka StB policie viní, že páchá trestnou činnost“ (Region, roč. 8, 1999, č. 3, s. 1), ve kterém uvedl zjevně nepravdivé, jednostranně pojaté informace, vedení jej potrestalo srážkou ze mzdy ve výši jednoho platu. Bártek potrestání odmítl a kroky majitelů Regionu označil za cenzuru.568 „ Vůbec přitom neřešil skutečnost, že publikoval nepravdivé informace, které mohly na maloměstě jednomu člověku klidně zničit život, ale jen to, zda mu to je někdo schopen dokázat.“ Vedení Regionu tedy dalo Bártkovi na vybranou – buď dobrovolně podepíše dohodu o ukončení pracovního poměru nebo bude propuštěn na tzv. „ padesátšestku“ pro hrubé porušení pracovních povinností.569 Bártek dohodu podepsal a Zdeněk Jeník pak jeho propuštění na redakční poradě odůvodnil styky s bývalým agentem StB.570 Ačkoli narátoři považují Bártkovo působení v Regionu jen za bezvýznamnou epizodu, která se pro obě strany v pokročilé fázi sporu stala příliš emotivní, lze události okolo Bártka považovat za klíčové z pohledu společenské a občanské odpovědnosti vydavatelů. Odhalili dehonestující charakter Bártkových článků, který odmítli stejně jako techniky, jež autor při jejich konstrukci používal. Bártkův individualistický přístup ostatně ani jinak novinám zvlášť neprospíval. Jako šéfredaktor se soustředil pouze na jedno zajímavé téma a opomíjel všechno ostatní. „ To byl jen nějaký plevel, který nikoho nezajímá,“ vysvětlil Bártkův postoj narátor.571 567

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. Viz Bártek, D.: Je pokrytecké ohrazovat se proti pomluvám a sám přitom pomlouvat. Opavský Kurýr, roč. II, 2000, č. 37, s. 4 569 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 570 Viz Mludek, I. – Jeník, Z. – Bartusek, A. – Strnadel, P.: K pomluvám v Opavském Kurýru. Region, roč. 9, 2000, č. 46, s. 2 571 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 568

177

Zatímco spor vedení Regionu s šéfredaktorem byl spíše interní záležitostí, z níž na veřejnost pronikla jen „ špička ledovce“ , události kolem redaktorky Zuzany Urbánkové se i přičiněním konkurenčního tisku staly veřejně známými.572 V únoru policie obvinila redaktorku Urbánkovou z trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení. Podnět

k trestnímu stíhání Urbánkové dal Roman Plachý, mluvčí postkomunistické organizace

s názvem Klub českého pohraničí (KČP), který protestoval proti zamýšlené výstavbě německého hřbitova v Opavě. Plachému se nelíbilo, že Urbánková jej ve svém článku

„ Německý hřbitov je naší zkouškou“ (Region, roč. 7, 1998, č. 28, s. 3) z července 1998

nepřímo označila za nacionalistu, nedouka a demagoga. „ Komentář jsem napsala ve velké rychlosti a razantně. Plachý mě kontaktoval, přišel do redakce a řval na mě. A já jsem ho vyhodila. To bylo v době, kdy Romové odcházeli do Anglie a byl citlivý paragraf hanobení skupiny, národa a přesvědčení. Šokovalo mě, že když ten článek vyšel, tak na mě ten paragraf hodili. Byla jsem strašně překvapená, že to je možné. Začaly výslechy na kriminálce, kam mě doprovázel právník Regionu Zbyněk Kocián z Krnova. Bylo to psychicky náročné, takže jsem se autorsky trošičku stáhla. Vyšetřování trvalo několik měsíců.“

573

K soudu nakonec nedošlo. V březnu 1999 okresní státní zástupce obvinění Urbánkové zrušil jako neopodstatněné.574 Region tak de jure obhájil svou podstatu – nezávisle a bez respektu hlídat demokracii a poukazovat na síly a počiny ohrožující demokratickou společnost. Po celou dobu měla Urbánková podporu svých kolegů i vedení společnosti.

Řízením redakce byl po Bártkově odchodu 27. dubna 1999 na přechodnou dobu

pověřen Günter Motýl575, otec Ivana Motýla, který do té doby pomáhal rozjíždět projekty týdeníků Region na východní straně severní Moravy. Motýl měl velké zkušenosti z Lidových

novin. Dokázal noviny připravit tak, aby čtenáře zaujaly. Působil jako supervizor, jakési

„ oko“ nad novinami.576 Redakce pracovala ve složení Roman Konečný, Blanka Batoušková,

Josef Vyhnálek a David Vidomus577, který byl přijat 1. dubna na základě výběrového řízení a

Viz Hrda, P.: Členy Klubu českého pohraničí neobvinili, stíhají novinářku! Opavsko, roč. II, 1999, č. 9, s. 1 Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 574 Viz Redakce: Obvinění redaktorky týdeníku Region státní zástupce zrušil jako nezákonné. Region, roč. 8, 1999, č. 13, s. 5 575 Günter Motýl (roč. 1940) – básník, nestor české polistopadové žurnalistiky z Hlučína - dlouholetý redaktor Lidových novin, redaktor, šéfredaktor a editor týdeníků Region (FRÝDECKO-MÍSTECKO, KARVINSKO, Opavský a hlučínský Region), editor Opavského a hlučínského Deníku. 576 Viz rozhovor s pamětníkem Josefem Vyhnálkem, Opava 2. 4. 2010. 577 David Vidomus (roč. 1979) - V dubnu 1999 přišel na základě výběrového řízení do opavské redakce Regionu, kde působil necelé dva měsíce. Už v květnu přestoupil do redakce konkurenčního týdeníku Opavsko. Po sloučení s titulem Naše Opavsko působil od října 1999 v redakci týdeníku Naše Opavsko až do ukončení jeho vydávání v květnu 2002. Hned o dva měsíce později odešel do Prahy a začal se věnovat psaní pro marketingové tituly. V červenci 2002 nastoupil do M.I.P. Group (později Economia) a stal se redaktorem odborného měsíčníku Sign. Přispíval i do dalších odborných titulů - týdeníku Marketing & Media, Trend marketing. Prostřednictvím rubrik 572 573

178

namísto Josefa Vyhnálka, jenž se začal více věnovat sportovní oblasti, postupně převzal

policejní agendu. Vidomus ale v Motýlem řízené redakci dlouho nevydržel. Už o dva měsíce později, sotva stačil získat první novinářské ostruhy, spolu s kolegyní Blankou Batouškovou akceptovali finančně výhodnější nabídku Kamila Kolka a přešli do nové redakce týdeníku Opavsko (viz. dále subkapitola 5.2.2 (Týdenní) Opavsko). Téměř se tak opakovala situace z července předchozího roku, kdy redakci Regionu oslabila snaha managementu týdeníku

Opavsko přetáhnout talenty a posílit tak personální složení své redakce. Majitelé Regionu neúplnou opavskou redakci doplnili o zástupce šéfredaktora Regionu Krnovské noviny

Martina Beinhauera578 a vypsali další výběrové řízení na redaktory. Týdeník již poměrně pravidelně vycházel na 24 stranách – dvě strany připravoval Ivan Motýl, který čtenáře seznamoval s regionální historií, jedna společná strana byla věnována životnímu stylu,

nechyběla strana se stále zajímavými čtenářskými příspěvky.

Za čtyřiadvacetistránkového rozsahu novin se majitelé rozhodli rozšířit pracoviště

DTP na Mařádkově, aby mohlo od Grafisu převzít veškeré grafické práce spojené s přípravou novin. S rostoucím počtem mutací a stran se zvyšovala cena externích služeb a interní

zpracování se v určitém momentu začalo jevit jako ekonomicky výhodnější. V červnu 1999

vyšel náborový inzerát na pracovníky DTP. Vedením DTP, které začalo fungovat v září 1999, majitelé Regionu pověřili zkušeného grafika Miroslava Pavlíčka (roč. 1969). Noviny už lámal

od roku 1996 ještě jako zaměstnanec firmy Grafis.579 Činnost DTP studia provozovalo Ragtime studio, počítače byly majetkem Regionu. Pracoviště DTP bylo umístěno v budově na Mařádkově, což pro šéfredaktora opavského týdeníku představovalo obrovskou výhodu. Umožnilo mu to přímo v počítači pracovníka DTP zkracovat články a titulky, popřípadě delší text rozdělit do více článků.

Po zřízení DTP pracoviště ještě více vynikla preciznost grafického layoutu novin a koordinovanost obsahu. Region na pultech novinových stánků předčil v den svého prodeje zavedené celostátní tituly. Téměř každé číslo obsahovalo tematicky zaměřenou komerční přílohu se spoustou čtení, do odchodu Ivana Motýla zajímavé články z historie a další věnujících se marketingové komunikaci spolupracoval také s tituly Regal, Zona, Hotel & Spa. V květnu 2006 nastoupil jako PR manažer do agentury Protocol Service. V srpnu 2007 posílil tým české finanční a poradenské skupiny WPB Group jako marketingový manažer pro projekty Společnosti Online a OFFICE HOUSE. Jako konzultant v oblasti marketingové komunikace dlouhodobě úzce spolupracuje s poradenskou společností Akont, která se zabývá mezinárodním daňovým plánováním. 578 Martin Beinhauer (roč. 1972) – Novinář, výtvarník a milovník adrenalinových sportů. V 90. letech působil jako novinář v regionálních médiích (Hellax, Ostravský rozhlas, Region Krnovské noviny). V l. 1999-2000 šéfredaktorem Opavského a hlučínského Regionu. Poté pracoval na volné noze s výjezdy do zahraničí (Ukrajina, Portugalsko, Izrael). Spolupracoval s Českou televizí, TV 3, TV Prima a STV. Publikoval v Respektu, MF Dnes, Red Hot, Esquire. V letech 2007 - 2010 připravoval reportáže pro pořad TV Nova „ Občanské judo“ . 579 Od července 1998 do června 1999 připravoval grafiku a zlom týdeníku Opavsko.

179

zajímavosti ze všech oblastí života. Zpravodajství bylo vyváženo publicistikou, bohatá inzerce dosvědčovala zájem firem o toto médium. S blížícím se desetiletým výročím sametové revoluce začal Region přinášet rubriku „ Psalo se před listopadem 1989“ , ve které

citoval články z Nového Opavska napsané přesně před deseti lety. Při konfrontaci současných

textů s texty z Nového Opavska byl nejlépe znát pokrok, jaký okresní tisk za dobu deseti let

udělal. Nejen v obsahu, ale především v profesionalitě zpracování článků. Günter Motýl vycizeloval seriózní charakter Regionu na maximální možnou míru.

Rozjezd vlastního DTP umožnil vydavatelství Region realizovat poslední rozšíření skupiny týdeníků. S ohledem na neúspěch Regionu extra v roce 1992 šlo o projekt, jehož rozjezd byl pečlivě zvažován – projekt ostravské mutace Regionu. Přestože svými týdeníky vydavatelství Region pokrývalo území celé severní Moravy, u klinetů z Prahy se setkávalo s požadavkem oslovit především obyvatele ostravské aglomerace, centrum budoucího Moravskoslezského kraje. Společníci Regionu proto důkladně promýšleli periodicitu, název titulu, jeho grafickou podobu i obsahovou koncepci. Byli rozhodnuti zahájit v Ostravě vydávání deníku a rozvažovali mezi názvy Ostravský deník a Deník Ostrava. V předvečer vpádu německého vydavatelského domu Vltava-Labe-Press na území Moravy a Slezska,

vydávajícího už všude v Čechách noviny s jednotným názvem Deník, si oba zmíněné názvy snad i ze strategických důvodů zaregistrovali na Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Projekt byl již v takové fázi, že na jeho úspěch se v sídle firmy na Mařádkově připíjelo šampaňským. V předvečer rozjezdu se ale vedení Regionu rozhodlo od projektu deníku ustoupit. Po ekonomické stránce se projekt jevil jako nerentabilní a z pohledu lidských zdrojů rozjezd deníku komplikoval nedostatek kvalitních novinářů. Nakonec se vydavatelé přiklonili k variantě týdeníku s názvem OSTRAVA. První

číslo týdeníku, který měl 20 stran a jehož přebal byl tištěn v celobarevném provedení, vyšlo

28. září 1999. Noviny měly s ohledem na specifickou ostravskou čtenářskou veřejnost velmi populární střih, se kterým Regionu pomáhal tehdejší ředitel tisku a PR televize NOVA

Dalibor Balšínek. Svým layoutem, ale i tvůrčím pojetím a používanými výrazovými

prostředky týdeník OSTRAVA zaujal především čtenáře bulvárních tiskovin580, ačkoli o čistý bulvár v tomto případě nešlo. Představoval jakýsi průnik mezi bulvárními a seriózními novinami. V redakci pracovali úplně noví lidé pod dohledem Ivo Mludka. Po počáteční euforii se prodaný náklad pohyboval nad hranicí pěti tisíc výtisků týdně.581 Noviny otevíraly například článkem o falešném režisérovi „ Měl ve své posteli 2 500 žen!“ (Týdeník OSTRAVA, roč. 1, 1999, č. 14, s. 1) 581 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 580

180

Týdeník OSTRAVA vstoupil do podvědomí také opavských čtenářů. V roce 2000 se zabýval havárií v ostravském obchodním domě Ostravica. Přístup týdeníku k medializaci celé záležitosti se nelíbil majiteli Ostravice Kamilu Kolkovi, který se rozhodl články v ostravské mutaci Regionu „ vysvětlit veřejnosti“ na stránkách jím vlastněného týdeníku Naše Opavsko. „ Do stejné kategorie patří novináři z týdeníku Region, myslím jeho zvulgarizovanou ostravskou mutaci. Ty jsem sice nevyhodil, dokonce jsem se s nimi nikdy ani neviděl a nemluvil, ale oni píší stejně. (… ) Region jako nezávislé noviny se nejednou podílel na diskreditaci ODA skrze Bredu. Dnes řídím konkurenční Naše Opavsko – divíte se Regionu?“ 582 Po rozšíření na Ostravsko vycházelo všech deset týdeníků vydavatelství Region i nadále v nákladu okolo 100 tisíc výtisků. Kontrolu nad přípravou všech deseti mutací už vykonával dosavadní vedoucí vydání Roman Švidrnoch583, jenž v srpnu na místě editora nahradil Ivana Junáška. Vzápětí po Junáškovi, který vyhrál výběrové řízení na vedoucího kulturního střediska ve Valašském Meziříčí, opustil Region i Ivan Motýl, protože odešel do Ostravy za Daliborem Bártkem. Bártek se chytil myšlenky, již opustil Region. Začal objíždět redakce Regionu a své bývalé kolegy přemlouval, aby s ním rozjeli projekt Ostravského Večerníku.584 S opavskou finanční skupinou Alcatraz Corporation v zádech skutečně několik redaktorů Regionu do ostravské redakce Večerníku přivedl nebo alespoň získal ke spolupráci.585 Po několika měsících se však ukázalo, že Ostrava nepotřebovala ani tento produkt. „ Změnila se její sociální struktura, rytmus města. Zatímco se chtěla odstřihnout od svého obrazu hornického města, Večerník přišel s billboardy s horníky – „ Zas bude fajně“ . Přitom ten průmysl neexistoval a horníci už v Ostravě nebyli.“ Zatímco investoři z Alcatrazu prodělávali Viz Kupec, M.: Přemýšlím o svém odchodu. Naše Opavsko, roč. XI, 2000, č. 25, s. 1 a 3 Roman Švidrnoch (roč. 1972) – Rodák z Velké Polomi, absolvent gymnázia E. Thälmanna v Ostravě-Porubě. Jako dvacetiletý začínal v krajském deníku Svoboda, po dvou letech přešel do ostravského Radia Sprint, které se z původně zpravodajského rádia změnilo na hudební. Po této proměně přestoupil do vsetínského týdeníku Naše Valašsko a v roce 1996 jeho další kroky vedly do konkurenčního Regionu Valašské noviny. Zde pracoval nejprve jako redaktor, v roce 1997 se stal šéfredaktorem. O rok později se přesunul do Opavy, kde plnil úkoly vedoucího vydání všech mutací Regionu. Jednu dobu působil i na pozici editora. V létě 2001 odešel do pražské redakce MF DNES na pozici editora ekonomické redakce, poté působil v příloze TEST. Od roku 2006 se v příloze Auto věnuje motorismu, zaměřuje se na moderní technologie v automobilovém průmyslu a také na ojetá auta a autobazary. 584 Projekt znovuobnovení Ostravského Večerníku byl nápadem otce Ivana Motýla Güntera. Bártka velmi zaujal a pro jeho realizaci získal nejen investora, ale také řadu svých bývalých spolupracovníků z Regionu. První číslo vyšlo 15. září 1999. Ostravský Večerník svou tváří i obsahem velmi připomínal týdeníky Region. 585 Kromě Ivana Motýla také Lubomíra Studničku z bruntálské redakce nebo Vladimíra Kováře, šéfredaktora Regionu Novojičínsko. Ten zprvu Bártkovi vypomáhal neoficiálně, a to i ve své pracovní době. Když se to doneslo do Regionu, vedení společnosti jej pro hrubé porušení pracovní kázně okamžitě propustilo (§56). Kovář svého zaměstnavatele zažaloval za neplatnost výpovědi a požadoval odškodné. U soudu však neuspěl. 582 583

181

v Ostravě miliony, vedení společnosti Region tento nepovedený laboratorní pokus sledovalo s jistým zadostiučením… 586 *** Tak jako novináři opouštěli Region, tak odcházeli i z redakcí ostatních tří okresních týdeníků. V opavské centrále Regionu probíhaly personální změny po celý rok 1999. Na konci léta se v Regionu přece jen objevila i bývalá redaktorka Našeho Opavska Jiřina Chloubová, která dostala za úkol tvorbu textů pro komerční přílohy a přípravu článků do

celostránkové rubriky „ Životní styl“ . Od listopadu se její novou kolegyní stala redaktorka Zuzana Urbánková, kterou vedení Regionu stáhlo ze zpravodajské práce pro Opavu. Zatímco Chloubová psala komerční PR texty, Urbánková zpracovávala tematické redakční strany a rozhovory na společné strany všech mutací Regionu. „ Přílohy mě bavily, asi rok a půl jsem dělala celostránkové rozhovory. Možná to mé okolí bralo jako sešup dolů, ale já to tak vůbec nevnímala. Nikdy jsem toto rozhodnutí Ivo Mludka a Zdeňka Jeníka necítila jako ústrk nebo nějaké ponížení. Naopak. Pro mě to byl oddech z první linie. Novinářská práce byla vyčerpávající a ke konci 90. let jsem z ní byla unavená a měla pocit, že už ji vlastně ani dělat nechci. Psala jsem pak rozhovory, které mě bavily, a které vycházely ve všech mutacích Regionu. První, co jsem napsala, byl rozhovor s bývalým polistopadovým ministrem vnitra Tomášem Hradílkem „ Nikdy, ani jednu vteřinu svého života, jsem revoluce nelitoval“ (Region, roč. 8, 1999, č. 46, s. VII – pozn. aut.), který vyšel v příloze k desátému výročí listopadové revoluce. Jela jsem za ním až do Lipníku nad Bečvou.“ 587 Redaktor Martin Beinhauer měl v opavské redakci sehrát významnější roli, než mu zpočátku přisuzovali jeho noví kolegové. Když se první měsíc víceméně jen rozkoukával a vykonával standardní povinnosti redaktora - zpravodaje, kolegové za důvod jeho přítomnosti v redakci považovali získání praxe a výměnu redakčního know-how. K jejich překvapení se

však Beinhauer už od čísla 27 stal zástupcem Güntera Motýla a připravoval se na další

kariérní postup. Od majitelů Regionu, kteří měli zvláště vyvinutý „ čich“ na talentované

novináře588, dostal pověření sestavit novou opavskou redakci. Na základě tohoto pověření oslovil perspektivní redaktory konkurenčních týdeníků Karolinu Černou a Romana

Konečného. Zatímco Konečný nabídku Beinhauera odmítl (viz. více v subkapitole 5.3

Opavský Patriot, Opavský Kamelot), Černá se rozhodla opačně. V červnu opustila redakci týdeníku Naše Opavsko a začala pracovat jako zpravodajka opavského Regionu. 586

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 588 Viz tamtéž. 587

182

Günter Motýl vedl svého nástupce Martina Beinhauera k serióznosti a objektivitě. Vysvětloval mu přitom, že šéfredaktor opavské mutace, která měla v rámci týdeníků Region vždy výjimečné postavení, má jinou roli, je klíčovou personou s nejvyšší zodpovědností. Beinhauer byl nucen přenechat tvorbu textů svým kolegům a více se zaměřit na vedení redakčního týmu a na celkovou podobu novin – jejich skladbu, způsob uchopení tématu, kvalitu zpracování a korektnost uváděných informací, například zda nepocházejí z neověřených zdrojů.589 V období před sloučením týdeníků Naše Opavsko a Opavsko dostal z Regionu nabídku i externí sportovní redaktor Našeho Opavska Roman Brhel a prakticky ve stejnou dobu se rozhodl přijmout opakovanou nabídku i redaktor krachujícího Opavského Kamelotu Roman Konečný. Nová redakce byla bezmála pohromadě a tak vedení Regionu jmenovalo Martina Beinhauera šéfredaktorem (od čísla 48). Ten učinil poslední kroky – k 31. prosinci 1999 rozvázal pracovní poměr s Josefem Vyhnálkem, jehož pracovní tempo neodpovídalo požadavkům doby. Místo Vyhnálka se už v průběhu prosince začal po intervenci Romana Konečného zapracovávat další novinář ze zkrachovalého Opavského Kamelotu - Jan Šindler590. Beinhauer téměř současně do redakce přivedl úplného nováčka Zdeňka Šnajdera (roč. 1982), který byl snaživý a psaní ho bavilo. Intenzivně se mu věnoval a redakční elév se brzy vypracoval na plnohodnotného redaktora591. Pro šéfredaktora Opavského a hlučínského Regionu Martina Beinhauera bylo klíčové udělat noviny zajímavé pro čtenáře. Na redakčních poradách se proto mimořádná pozornost věnovala tématům. Redaktoři si při jejich hledání a zpracovávání vzájemně pomáhali a rozvíjeli tak svou všestrannost. Každý si do novin dovedl prosadit to své. V novinách nikdy nesměla chybět nějaká stěžejní záležitost – otvírací článek s fotografií na titulní straně, na třetí straně pak čtenářsky oblíbený příběh. Od kostry se odvíjel další obsah. Policejní zprávy, kultura, ve sportu hrály prim lokální fotbal a hokej. Každá stránka měla své téma, zbytek se plnil průběžně. „ Měl jsem tu výhodu, že jsem mohl jít o patro výš a poradit se se Zdenkem Jeníkem a Ivošem Mludkem, že jsem mohl zavolat Günterovi – hele, já si nejsem jistý, co myslíš ty? Hlavně Ivoš Mludek měl pro ty věci správný cit. Když má člověk takovou podporu, tak nemůže šlápnout vedle,“ uvedl Martin Beinhauer, který během svého působení v Regionu nezažil žádnou cenzuru. „ Psali jsme, co jsme chtěli, ikdyby to byl náš inzerent. V jiných 589

Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. Ohledně některých článků se šéfredaktor Beinhauer s redaktorem Šindlerem občas ostře pohádal, protože nevěřil uváděným informacím a pod pohrůžkou nezveřejnění textů požadoval jejich dodatečné ověření. Šindler požadavek šéfredaktora často odmítl a ten pak inkriminované články do vydání skutečně nezařadil. Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. 591 Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. 590

183

médiích, například v regionálních rádiích, existovaly seznamy klientů, o kterých se nesmělo napsat nic špatného. To v Regionu neexistovalo. Z tohoto pohledu byly ty noviny jedny z nejnezávislejších.“ 592 V prosinci Region zakončil rok 1999 dvaapadesátým speciálním vydáním Regionu,

které bylo koncipováno jako okénko do historie. Ačkoli v průběhu prvního pololetí čtenost

Regionu poklesla z 28 % na 23 %, zatímco konkurenčním deníkům MF DNES, Právo a Blesk se o jedno procento zvýšila, byly týdeníky Region stále nejčtenějším médiem na severní Moravě a ve Slezsku. Podle údajů STEM/MARK v období od 1. dubna do 30. září 1999 Region četlo v průměru 272 tisíc čtenářů týdně, což bylo o 35 tisíc čtenářů více, než

vykazoval druhý v pořadí deník MF DNES. *** Už v průběhu roku 1999 se začaly v moravských novinářských kruzích rojit spekulace,

že německé vydavatelské domy, jež do té doby úspěšně skupovaly tituly v Čechách, se chystají rozdělit si Moravu. V této souvislosti se objevily první náznaky, že by měly zájem i o týdeníky Region. Majitelé Regionu těmto informacím nevěnovali nijak zvláštní pozornost,

vždyť v průběhu let je oslovovali různí potencionální partneři593. Když se v roce 1999 řediteli Zdeňku Jeníkovi ozvali zájemci z německého vydavatelství Rheinisch-Bergische Druckerei und Verlagsgesellschaft z Düsseldorfu594, v prvním kole z dohody nakonec sešlo. Další kolo jednání s Rheinisch-Bergische se uskutečnilo v roce 2000. Nabízená suma byla natolik zajímavá, že majitelé Regionu začali o prodeji novin vážně uvažovat, zvláště když německý zájemce deklaroval úmysl zachovat redakce a vydávat noviny dál, aniž by chtěl jejich prostřednictvím získávat politický nebo jiný vliv.595 Zatímco němečtí vydavatelé dopřesňovali detaily akvizice, noviny dál žily svým vlastním životem. Opavská redakce fungovala na začátku roku 2000 v nezměněném složení, pouze přibyl externí redaktor sportu Martin Březina596, který doplnil Romana Brhla. Zejména Brhel přispěl k rozšíření sportovního know-how týdeníku Region, když pokračoval ve své práci započaté v redakci Slezského sportu a Našeho Opavska. Využil poznatků konkurence z doby, kdy Naše Opavsko svou druhou složku novin zcela věnovalo sportovnímu dění, což se 592

Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 10. 2010. 594 Vlastník Moravského novinového nakladatelství, které mj. vydávalo MF DNES, jihomoravskou Rovnost a severomoravský krajský deník Svoboda. 595 Viz rozhovor s pamětníkem Petrem Strnadelem. Krnov 25. 10. 2010. 596 Martin Březina v Regionu dlouho nepobyl. 1. května 2000 řídil v podnapilém stavu služební vozidlo šéfredaktora a srazil dvě ženy. Z Regionu byl poté propuštěn. Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. 593

184

setkalo s příznivými čtenářskými odezvami (více v subkapitole 3.7 Vytunelování a znovuobnovení Našeho Opavska pod Radimem Masným). Beinhauer se rozhodl využít větší kapacity novin (s přílohou i přes 30 stran) a rozšířil počet sportovních stran na čtyři. Region

začal přinášet kompletní tabulkový servis, zařazoval fotografie sportovních týmů a rozšířil svůj všeobecný sportovní záběr. Čtenáři posun uvítali. Sport pomohl Regionu k dalšímu

zvýšení prodejnosti. S rozšířeným pokrytím sportovní oblasti se ale vynořil problém včasného zpracování výsledků a sportovních referátů a s tím souvisejících vyšších nároků na externí spolupracovníky redakce, jejichž honoráře nepatřily k nejvyšším. Přestože pondělní uzávěrka byla po víkendových zápasech často velmi těsná, dařilo se ji dodržovat.597

Posuny v obsahové náplni zaznamenal Region i na jedné ze společných stran, která v době působení Ivana Motýla patřila historii. Objevily se zde zajímavosti z kraje, týdeník se více regionalizoval. Další společná strana připadla Zuzaně Urbánkové, která pro ni připravovala na základě informací z celého kraje tematické články, například o školství,

postižených dětech, o drogách nebo satanismu. Čtenost týdeníků Region se v prvním pololetí

roku 2000 podle údajů STEM/MARK zvýšila na 325 tisíc čtenářů, zatímco čtenost ostatních titulů zůstala přibližně stejná (MF DNES 241 tisíc, deníku Právo 204 tisíc a deníku Blesk 200

tisíc).598 Na této skutečnosti se podepsalo mimo jiné i zářijové rozšíření počtu mutací Regionu na deset o nový týdeník OSTRAVA. S ustanovením Beinhauera šéfredaktorem opavské redakce došlo též ke změnám na místech editora a vedoucího vydání. Roman Švidrnoch se vrátil na pozici vedoucího vydání a

editora od čísla čtyři vykonával Günter Motýl. Z tiráže zmizel v souvislosti s připravovaným

prodejem vydavatelství Region ředitel Zdeněk Jeník. V lednových a únorových novinách se

přestalo objevovat jméno Karoliny Černé, která byla dlouhodobě ve stavu nemocných.

V průběhu roku 2000 výroba novin u Ostravských tiskáren podražila oproti konci roku

1999 o 20 procent. Také ceny benzinu vzrostly o 30 %, což se promítlo v říjnovém zdražení, které přišlo po třech letech. Již nebylo možné držet déle cenu na 6,90 Kč, přestože se růst vstupních nákladů vydavatelé snažili eliminovat zvýšenou aktivitou v oblasti náboru inzerce.599 Cena výtisku se zvýšila o jednu korunu. S blížícími se podzimními volbami do senátu 2000 si Region všímal senátorských kandidátů a jejich volebních kampaní. Vděčným soustem byl Radim Masný, spolumajitel Našeho Opavska a mecenáš Opavského Kurýru, který si pro svou volební kampaň pořídil 597

Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. Údaje vydané agenturou STEM/MARK Region přetiskoval na svých inzertních stranách. 599 Viz Redakce: Vážení čtenáři. Region, roč. 9, 2000, č. 39, s. 1 598

185

tiskovou mluvčí – Miss Europe 1995 Moniku Žídkovou600. Mediálně kritizovaným byl

především jeho billboard s papežem Janem Pavlem II, o kterém pojednával článek Karoliny Černé „ Faráři protestují: Masného billboard s papežem je zneužití“ (Region, roč. 9, 2000, č.

41, s. 1). Radim Masný na články v Regionu reagoval prostřednictvím týdeníku Opavský Kurýr (viz. subkapitola 5.1.2 Opavský Kurýr v roce 2000). Jedním z inovátorských počinů Regionu v roce 2000 bylo zřízení horké linky. Region

vyzval své čtenáře, aby se telefonicky ozvali v případě, že je někdo naštval, jsou s něčím nespokojeni nebo znají-li osobnost, o které by se mělo vědět.

Jeden z článků, u jehož zrodu stál srpnový telefonát na horkou linku, měl nešťastnou

dohru, když se redaktorka Regionu Karolina Černá dostala do konfliktu se čtenářem a svým

informátorem. Ve svém článku „ Telefonista se napíchl a tajně volal za peníze svých sousedů“

(Region, roč. 9, 2000, č. 32, s. 1) vyjádřila osobní postoj, který podle čtenáře, jenž oznámil

trestnou činnost, veřejně oslavoval pachatele činu. Čtenář si přišel stěžovat do kanceláře Ivo Mludka, ten ale jeho argumenty odmítl a nakonec jej z redakce i vyhodil601. Zhrzený muž následně podal trestní oznámení pro důvodné podezření z naplnění skutkové podstaty

trestných činů nadržování, schvalování trestného činu a pomluvy.602 K soudu však nedošlo.

S daleko nepříjemnějšími následky se muselo vedení Regionu potýkat po zveřejnění

článku o sebevraždě dvou studentů střední školy v Opavě. Na článek Romana Konečného

„ Dva mladí lidé spáchali rituální sebevraždu“ (Region, roč. 9, 2000, č. 42, s. 1), který

spekuloval o satanistických motivech činu, zareagovali rodiče jednoho z chlapců trestním oznámením na autora článku. Policii se však dobrovolně přihlásil i Ivo Mludek, který z pozice

editora autorovi článku metodicky pomáhal a cítil za článek spoluzodpovědnost. Trestní stíhání vyvrcholilo soudem, který Region vyhrál hned v prvním stání. Při osobním rozhovoru s žalující stranou se Ivo Mludek dozvěděl, že tak učinila na radu právníka za účelem vymoci na Regionu finanční odškodnění.603

Na začátku října 2000 se šéfredaktor Martin Beinahuer rozhodl redakci opustit.

S pocitem, že už Regionu nemá víc co nabídnout, že svou práci udělal, jak nejlíp dovedl,

odešel do Izraele604. Řízením redakce byla od 17. října pověřena Karolína Černá. Pod jejím vedením přišla s prvním listopadovým vydáním z popudu Petra Strnadela výrazná změna grafiky. Vlivem měnících se layoutů celostátních deníků, rozmáhajících se internetových Viz Šindler, J.: Miss Evropa je Masného mluvčí. Region, roč. 9, 2000, č. 34, s. 3 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 602 Viz Bártek, D.: Redaktorka týdeníku Region čelí obvinění čtenáře. Opavský KURÝR, roč. II, 2000, č. 25, s. 1 603 Viz rozhovor s Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 604 Viz rozhovor s pamětníkem Martinem Beinhauerem. Opava 28. 12. 2010. 600 601

186

médií a bulvarizace některých titulů změnil Region svůj seriózní vzhled směrem k populárnějšímu layoutu. Nad hlavičkou na titulní straně se objevily anotace obsahu, zvětšilo se písmo v titulcích i fotografie. První odstavec – reliéf – byl sázen z tučného fontu.

S grafickou změnou souvisel poněkud odvážnější styl tvorby článků. Také v titulcích Region přitvrdil. Tato změna souvisela i s návratem Ivo Mludka na pozici editora. Günter Motýl naopak zaujal Mludkovo místo v ostravské redakci. Opavská redakce opět hledala redaktora.

V období, kdy byla řízením redakce pověřena Karolina Černá, vygradovala dlouholetá

nespokojenost primátora Opavy Jana Mrázka s Regionem. Mrázka opět popudily články,

které Region o jeho osobě napsal, z důvodu jejich údajné neobjektivnosti a neserióznosti. V závěru prosince se proto rozhodl zcela ukončit komunikaci s novináři Regionu a začal připravovat trestní oznámení na vydavatele Regionu pro pomluvy.605 Nakonec je však

nepodal. Ze strany redaktorů Regionu nešlo o úmysl jakkoli primátora Mrázka v očích čtenářů

poškodit. Snažili se „ nebojovat“ , zachovat si profesionální nadhled, ani si nevybírali oběti, do kterých by se pak trefovali606. Možnost, že by Region mohl některému z politiků stranit, nebo se naopak více oblíbeného politika snažil před veřejností shodit, narátoři naprosto vylučovali.607

Nejen rok 2000 symbolicky uzavřel v posledním čísle Opavského a hlučínského

Regionu redaktor Jan Šindler. Pod titulkem „ Jsme blízko zlomu“ (Region, roč. 9, 2000, č. 52, s. 3) napsal sváteční zamyšlení nad budoucností. Měl sice na mysli blížící se přelom tisíciletí, ale tato symbolická slova se z pohledu následujících událostí dala vztáhnout i k budoucnosti samotného Regionu. Jeho majitelé totiž na přelomu let 2000 a 2001 přistoupili na nabídku německých vydavatelů608 z Düsseldorfu a rozhodli se prodat své podíly ve společnostech Region s.r.o. a Ragtime reklamní společnost s.r.o. za necelých osmdesát milionů korun.609 Tato přece jen neadekvátně vysoká cena týdeníků Region byla důsledkem ostrého konkurenčního souboje německých vydavatelství Verlagsgruppe Passau a Rheinische Bergisch- Druckerei und Verlagsgesellschaft o získání co největšího podílu na moravskoslezském trhu. Viz Bártek, D.: Spory primátora s Regionem se vyhrotily. Opavský KURÝR, roč. III, 2001, č. 2, s. 4 Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. 607 Viz rozhovor s pamětníkem Zdeňkem Jeníkem. Opava 19. 10. 2010. 608 Moravské novinové nakladatelství, a.s. vlastněné vydavatelstvím Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft se oficiálním vlastníkem 100 % podílů ve společnostech Region spol. s r.o. a Ragtime reklamní společnost s.r.o. stalo v květnu roku 2001. O pár týdnů později RBDV prodalo Moravské novinové nakladatelství bavorskému koncernu Verlagsgruppe Passau. Vlastníkem týdeníků Region se tak v tichosti stalo vydavatelství Vltava-Labe-Press, které vydává Deníky Bohemia a Moravia. Oficiálně tato skutečnost vyšla najevo až v roce 2002. Viz Výpisy z obchodního rejstříku REGION spol. s r.o. a RAGTIME reklamní společnost s.r.o.. 609 Viz rozhovor s pamětnicí AZU. Opava 2. 11. 2010. 605 606

187

Po deseti letech ve funkci ředitele vydavatelství Region se Zdeněk Jeník cítil z nikdy nekončící hektické práce unavený a vynervovaný.610 Podobně na tom byli i jeho tři v projektu

zaangažovaní společníci. Uvědomili si, že prodej novin je pro ně nejvýhodnějším řešením.

„ Každé podnikání buď roste nebo upadá. Hrozilo nám, že už noviny přestaneme znát a budeme muset udělat nějaký mezistupeň. Do té doby jsme znali všechny zaměstnance firmy. Kdybychom otevřeli další noviny, například v Kroměříži, nebo se někde dál rozšiřovali, tak bychom museli firmu začít řídit koncernovým způsobem. A to nikdo z nás nechtěl. Už by to bylo jen podnikání,“ vysvětlil jeden z narátorů.611 Pátý společník Radim Masný prodal svůj podíl ve výši 6,7 % Moravskému novinovému nakladatelství přes prostředníka až o několik měsíců později.612 Než vydavatelé Region prodali, ustavili na pozici šéfredaktorky Opavského a

hlučínského Regionu Zuzanu Urbánkovou. Karolina Černá zůstala do svého odchodu do

Prahy její zástupkyní. „ Nikdy jsem šéfredaktorku dělat nechtěla, ale už jsme na ty přílohy nemohly být dvě. Ivo Mludek mi tehdy řekl – jedna z vás tam zůstane a jestli nevezmeš šéfredaktorku, budu muset Jiřinu Chloubovou propustit. A tak jsem si říkala, že to zkusím, že jako šéfredaktorka budu mít snad po prodeji Regionu u nového majitele lehčí pozici. Nové vedení pak Jiřinu Chloubovou stejně propustilo. Asi pro nadbytečnost,“ uvedla narátorka.613 Po prodeji Regionu Němcům fungovaly okresní mutace Regionu prakticky beze změn dál. Bývalí majitelé zůstali ještě několik měsíců ve svých zaměstnaneckých pozicích. Poté, co se v červenci 2001 Region stal v rámci převzetí Moravského novinového nakladatelství Verlagsgruppe Passau majetkem vydavatelství Vltava-Labe-Press, přišel onen

avizovaný zásadní zlom v jeho dalším rozvoji. Generální ředitel a místopředseda

představenstva Vltava-Labe-Press Ing. Michael Ondraschek, jenž řídil nákupy celostátních

titulů i moravských regionálních novin, vyzval bývalé majitele Regionu ke spolupráci na projektu nového deníku pro severní Moravu a Slezsko, který měl vzniknout fúzí deníků Svoboda a Moravskoslezský den. Představy bývalých majitelů Regionu, především personální stránka věci, se však výrazně lišily od představ skupiny ostravských novinářů. Jejich vliv

Viz Konečný, R.: První číslo jsem šel kolportovat sám. Region Opavsko, 2010, roč. 4, č. 36, s. 6 Viz rozhovor s pamětníkem Alešem Bartuskem. Opava 2. 12. 2010. 612 V OR zapsáno ke dni 10. 11. 2001. 613 Viz rozhovor s pamětnicí Zuzanou Urbánkovou. Opava 2. 11. 2010. 610 611

188

v rámci VLP nakonec převážil a Jeník, Mludek, Bartusek i Strnadel dostali výpověď

614

.

Michael Ondraschek byl ještě v září téhož roku odvolán z funkce a VLP opustil.615 Pod novým vedením Opavský a hlučínský Region vycházel až do roku 2003 v tištěném nákladu 16 tisíc výtisků. Na jaře roku 2003 byl integrován do Moravskoslezského deníku, tak jako to již bylo 1. 6. 2002 realizováno v případě mutace Frýdecko-Místecko a 1. 9. 2002 v případě Regionu Novojičínsko. Vkládané, samostatně neprodejné týdeníky Region plnily v úterky a pátky v jednotlivých okresech úlohu vodiče a pomáhaly zvyšovat prodejnost nového deníku616. Touto fúzí byl završen strategický záměr vydavatelství VLP – ovládnout po českém i moravskoslezské novinové teritorium a ve všech regionech České republiky vydávat

novinový titul s jednotným názvem Deník. V této fázi se grafická i obsahová podoba vkládaných týdeníků Region na dlouhé roky zapouzdřila; nový majitel v redakcích ponechal víceméně stejný počet redaktorů i jejich platy, pouze na ně začal klást požadavek naplňovat místo týdeníků krajský deník. Na poradách se přestala vést řeč o tom, co a proč psát, ale kolik řádek zaplnit. Vkládané týdeníky Region se

staly pouhým přehledem již jednou publikovaných informací, jakýmsi shrnutím uplynulého

týdne na stránkách Moravskoslezského deníku - Opavského a hlučínského deníku (od října 2004 už jen Opavského a hlučínského deníku). Z takového výsledku zůstali otcové zakladatelé v rozpacích617. *** Pro vydavatele Regionu, kteří vzešli ze společnosti předlistopadového disentu, bylo po

nástupu do médií hlavní motivací sdělovat čtenářům pravdu a vysvětlovat a správně

pojmenovat to, co předchozí režim předkládal čtenářům jako pravdu podle marxistickoleninské ideologie. Tuto motivaci pozdější společníci Regionu sdíleli nejprve jako

polistopadoví novináři – pravdu hlásali ve svých článcích nezávisle na zájmech nebo

postojích vydavatele. Protože však při takto nekompromisně zaujímaném postoji začali při sdělování „ pravd“ brzy narážet na překážky, někdy i odpor ze strany vydavatele, chopili se

sami vydavatelské činnosti. Tím, že dávali nepokrytě najevo, že jsou orientováni

prodemokraticky, protržně, tím, že nekompromisně odmítali komunismus, socialistické zřízení, plánované hospodářství, předlistopadovou státní moc a její represivní orgány, a 614

Viz rozhovor s pamětníkem Ivo Mludkem. Opava 22. 12. 2010. Viz CÍSAŘOVÁ-WASCHKOVÁ, L.: Vybrané aspekty strukturální transformace českého lokálního a regionálního tisku po roce 1989. FSS MU Brno 2009 [cit. 15. 12. 2009]. 616 Titulní strana deníku vycházela v těchto dnech s hlavičkou týdeníku Region. 617 Viz Lauder, S. - Němeček, T.: Okresní psi demokracie. Respekt XIV, 2004, č. 45, s. 25 615

189

poukazovali na další občanské nesvobody, přesvědčili občany - čtenáře a získali si jejich sympatie; podobně jako se to o něco dříve podařilo Občanskému fóru a ve stejné době Občanské demokratické straně u občanů - voličů. Region šel ruku v ruce s pravicovými idejemi, nebo alespoň idejemi, které se nutně občanům jevily jako pravicové, protože se často vymezovaly nebo polemizovaly s názory levice. Sympatií čtenářů dokázalo vydavatelství Region zužitkovat při budování svého mediálního impéria na území severní Moravy a Slezska. Na konečný úspěch vydavatelství měly vliv i další skutečnosti – personální kvantita, která plodila kvalitu, a soustředění na jedinou oblast podnikání – vydavatelskou činnost periodického tisku, zatímco vydavatelé konkurenčních titulů tuto činnost provozovali lokálně jako jednu z mnoha vedlejších činností. V neposlední řadě rozhodla nezávislost vydavatelů Regionu, která ovlivnila podobu jimi vydávaných novin. Vydavatelé Regionu se po úspěšném začátku oprostili od svých politických vazeb na ODS a po zbývající dobu své činnosti zůstali vnitřně nezávislí. Své předlistopadové ideály si podrželi i během polistopadového vývoje, kdy probíhal zápas zastánců nově se rodící demokracie se skrytými či transformovanými strukturami předlistopadové totalitní moci nebo s ambiciózními a mocichtivými lidmi vytvářejícími nový mocenský aparát. Zatímco vydavatel privatizovaného týdeníku Naše Opavsko se nedokázal oprostit od ideologie přisluhování mocným, vydavatelé Regionu šli svou cestou bez ohlížení napravo či nalevo. Jediným kritériem smyslu jejich práce byl objektivně informovaný čtenář, boj proti zlu, odkrývání nešvarů a ochrana svobody a demokracie. Jistěže se toto dá říci i o mnohých novinářích z redakcí konkurenčních titulů, povětšinou mladých a minulým režimem nezatížených lidí; jejich snahy a demokratický přístup však srážely kroky vydavatelů – majitelů novin nebo alespoň záměry, s jakými tito k vydávání svých novin přistupovali. Ambice konkurenčních vydavatelů majitelé Regionu postrádali. Respektovali takříkajíc „ vyšší princip mravní“ . Úzkostlivě pečovali o nezávislost a nestrannost svých novin, neboť jedině tak mohl být Region čtenářskou veřejností přijímán bez předsudků; jedině tak mohl dlouhodobě zůstat jejich jediným zdrojem obživy. Tím, že společnost Region vlastnilo hned několik podobně „ závislých“ osobností, pro které byla práce v novinách smyslem života, rozhodnutí byla přijímána demokraticky – po kolektivní diskusi. Dialog vyvolával názorové pnutí a v důsledku přinášel nezbytný pokrok. Region tak vždy mohl na lokálním či regionálním trhu s novinami určovat tempo, vždy byl o krok napřed. Vzhledem k velikosti inzertního trhu mohl na Opavsku uspět jen ten nejlepší. Projekt mutovaných regionálních týdeníků Region se nakonec stal nejúspěšnějším novinovým projektem nejen na Opavsku nebo na severní Moravě a ve Slezsku, ale také v rámci 190

celého bývalého východního bloku. Jako jedno z mála vydavatelství byl Region stále v mírném zisku. Mezi příčiny, které vedly k tomuto výsledku, nelze řadit jen vnitřní a vnější nezávislost vydavatelů Regionu nebo skutečnost, že myšlenky disentu nalezly masivní podporu u většinové společnosti. Byla to především promyšlená koncepční práce, proces neustálé inovace a pečlivé vyhodnocování všech učiněných kroků, které Region dovedly ke konečnému úspěchu. Kromě inteligence, která se před listopadem 1989 soustředila okolo protirežimních aktivit, se Region stal také platformou studentů Slezské univerzity. Vydavatelé Regionu do svých redakcí přiváděli mladé lidi se zájmem o kulturu, společenské dění a pochopitelně především o přivýdělek. Jestliže se Region spoluzasloužil o vznik Slezské univerzity, výdobytek mladé demokracie, v následujících letech to pak byla univerzitní akademická půda, ze které vzešla řada talentovaných redaktorů a externích přispěvovatelů Regionu. Žurnalistika se tak stala jednou z prvních oblastí, kde se zřízení univerzity začalo Opavsku „ vracet“ . Studenti a pedagogové Slezské univerzity přispívali do okresního tisku a rozšiřovali obzory jeho čtenářů. Nebyl to však jednosměrný proces. O rozvoj talentovaných lidí se v Regionu systematicky starali. Na rozdíl od konkurenčních týdeníků v Regionu zájemcům o spolupráci nejprve formou školení a odborného vedení předali know-how, aby poté čerpali z invence jeho nabyvatelů. Region se v podstatě stal neoficiální katedrou žurnalistiky Slezské univerzity, přípravkou pro budoucí renomované novináře. Konkurenční noviny měly o potenciál Slezské univerzity zájem také, také s jejich redakcemi spolupracovali studenti. Redakce však jejich potenciál nedokázaly využít. Koncepční práce Regionu byla umožněna stabilním vedením společnosti, které se vykrystalizovalo

z původních

šestnácti

spolumajitelů.

Pokud

v Regionu

docházelo

k personálním výměnám, pak jen na místech šéfredaktorů nebo redaktorů, hlavní vlastníci know-how zůstávali. Mludek, Jeník, Strnadel, Bartusek, Günter Motýl, Urbánková a jiní novináři z dalších mutací Regionu neustále udržovali a rozšiřovali svou síť informátorů a vždy byli připraveni nezkušeným kolegům poradit, pomoci či předat jim potřebné informace. Jejich „ historická paměť“ , znalost kontextu a v neposlední řadě také široké kontakty s přibývajícími lety zvyšovaly náskok Regionu před konkurenčními tituly. Se svým publikem tyto stěžejní persony Regionu také zestárly, což se jiným nepodařilo. Jestliže na začátku 90. let majitelé Regionu patřili ještě stále k nejmladší generaci, na jejich konci již vstupovali do středního věku a v novinářském řemesle patřili k nejzkušenějším. Skrze nabyté životní a profesní zkušenosti byli čtenáři a kritizovanými osobnostmi více respektováni a lépe přijímáni 191

než jejich mladší kolegové z redakcí konkurenčních týdeníků. I to mělo vliv na úspěch Regionu.

192