Název: Místo konání: Datum a čas: Charakteristika: Plánovaná délka: Rozpočet: Cíle:
Prostředky:
Tropická kafírna. klubovna Poutníků; Rooseveltova 101, Olomouc. 31.1.2007; od 18:30. odpočinkový večer s programem určeným pro R&R olomouckého okresu uspořádaný pod hlavičkou RFORu pro měsíc leden. maximálně 2 hodiny. 200 Kč. parodovat klimatické abnormality letošní zimy (06/07); zábavnou cestou seznámit okolí s rozmanitými druhy ovoce, jejich chutí, vůní, složením a možností zpracování; poukázat na důležitost zásobování lidského těla vitamíny v období zimy. program založen na střídání bloků s vyprávěním a hrou. Zakončeno rautem.
Scénář: 18:30 příchod účastníků. …“Převlékly jsme se do oblečků, které měly připomínat období parného léta. Čekání na příchozí, než se usadí, bylo nekonečné. Navíc se prodloužilo kvůli zdlouhavému telefonátu novopečeného vůdce střediska Petra Kalmana…“ 18:40
oficiální začátek: scénka, uvítání. …“Spustili jsme muziku a vtančily do místnosti v zimních bundách… Když už se všichni dostatečně nabažili našeho víření, strhly jsme ze sebe dramaticky svrchníky s výkřikem: Vážení, tropy jsou tady!!!“… 18:50
představení prvních tří kusů ovoce (karambola, mango, liči). …“Sevřela ji v rukou. Nadechla se, zavřela oči a přitiskla si ji k hrudi. Pak se na ni naposledy podívala a poslavši ji do hladového a nebezpečného posluchačstva, jala se vyprávět životní příběh té malé karambolky…“
19:05
hra. Sedící jsou rozděleni na 6 druhů ovoce. Když na kostce padne jejich název, posadí se na místo po své pravici. Pokud není volné, tak na klín sedícího. Pokud na osobě, která se chce přemisťovat, sedí někdo jiný, musí daná osoba zůstat tam kde je. Vyhrává ten, kdo se dostane nejblíže svému počátečnímu místu.
…“Napětí by se dalo krájet. Čas se snad zpomalil – ta kostka letěla věčnost. Všichni seděli nehnutě a sledovali jak se odráží od země… poprvé, podruhé… pak se zastavila. Karambol se k ní pomalu sehnula. Uchopila ji a po chvíli zvedla zrak. Všichni viseli na jejich rtech, které se lehce pootevřely… Mango. NÉÉÉÉÉ!!!! JOOO!!!! Ah!!! V jednom mlhavém okamžiku se uvolnilo ohromné množství nahromaděných emocí, nesmírně intenzivních a rozdílných. Někteří vyskočili a začali se radovat, jiným pouze klesla hlava do dlaní. Právě se několika lidem změnil život…“ Bylo využito krátké chvilky klidu k představení soutěže, která probíhala souběžně s programem. Otázka zněla: Kde roste ananas? a) na bylině b) na keři c) na stromě d) v plechovkách Do davu se poslala kokosová skořápka s papírem a propiskou. Na útržek měl každý tajně napsat svou odpověď a jméno, zmuchlat jej a vhodit do skořápky. 19:20 představení druhé sady ovocí (papaya, liči, tamarillo). A:„…plod papay může dorůst délky až 80 cm a vážit 9 kilogramů…“ B: „Tjo! Jako kojenec!“ Všichni: „Co? Nějakej velkej…“ B: „Eeee… já myslím… jako s placentou…“ 19:35
hra založená na pověsti o tamarillu. Podle ní si lidé v jižní Americe (J Peru, Chile) na oslavu dne Slunce (= den plodnosti) hledali toho potencionálního pravého pro život tak, že si z košů vybrali jedno zralé tamarillo, rozřízli ho a opatrně vyškrábli rosolovitý střed plný drobných semínek. V něm pak pečlivě a co nejpřesněji spočítali jejich počet. Čím více bylo semínek, tím „plodněji“ se jevil možný život v manželství. A toho pravého/ou našli jak? Jednoduše. Měl stejný počet semínek… Do davu se rozdaly „jednoduchý“ početní příklad ve kterém byly vychytávky stylu kolik je odmocnina z jedné, nebo čtvrtá odmocnina ze čtyř na 16. Příklady se vyskytovaly vždy maximálně dva stejné. Účastníci měli k dispozici kalkulačky a nápovědu organizátorů.
…“Určitě jste si všimli, že tu není stejný počet dívek a chlapců... K homonymně složeným párům mám jen jedno... To se stává.“ :o) 19:45 představení třetí sady ovocí (avocado, datle, žlutý meloun). 20:00 Slosování správných odpovědí na soutěžní otázku (mimochodem bylo to za c). Losem je vybrán král a královna Kumquatského království (podle jednoho ovoce). Jsou ověnčeni a obdarováni ovocnými karamelkami. Ostatní mají za úkol po vytvořených skupinkách přichystat ozdobnou ovocnou mísu na počest krále a královny. K dispozici mají vystavené ovoce, talíře a nože. Skupinky se mohou i spojit. Mají na to půl hodiny. …“Největší šok nastal při rozkrajování papay – obsahuje velké množství černých velkých měkkých bobulek, které vypadají jako přerostlý kaviár. Málem se tím ucpal odpad…“ 20:30 jednotlivé skupinky přednášejí svůj výtvor na královskou tabuli a komentují jej. Poté se pár vyjádří a zahájí všeobecnou hostinu. Ta trvá dle sil účastníků, do ztracena. Při hostině kdosi z davu: „Kleeshtieee:))!! Rychle! Pojď sem! To musíš ochutnat! Na!“ Kleeshtie:)): (mlask mlask) „Eeeee!!!“ Kdosi: „Humus, co?!“ :))
Zhodnocní: Mohlo se docílit větší spádovosti zkrácením některých částí a akci možná chybělo oficiální zakončení. Ovšem podle všeho bylo dobře, že akce měla trošku odpočinkový ráz a jelikož lidé odcházeli v průběhu rautu, dá se říct, že poslední odcházející člověk akci ukončil. Nakonec, podle ohlasů se akce povedla. Dokonce i šéf RFORu byl spokojen. :) K časovému odklonu z připraveného scénáře došlo o cca 10 minut.
Avocado
Stále zelená vavřínovitá rostlina avocado - persea americana (zapomenutý český název - "hruškovec") patří mezi poklady, které španělští dobyvatelé objevily v Novém světě - podobně jako brambory či papriku. Ve Střední Americe dorůstá výšky až dvaceti metrů. V současné době se pěstuje ve všech subtropických a tropických zemích. Avocado se do Střední Evropy dováží především z Izraele a dalších zemí kolem Středozemského moře a také z afrických a amerických plantáží. Na čtyři sta známých odrůd, které se liší tvarem a barvou dužiny, za nejdůležitější platí izraelská Ettinger s hladkou zelenou slupkou, sklízená od září do února, Naval s tmavozelenou bradavičnatou slupkou - sklizeň od ledna do dubna, a světlezelený Fuerte - sklizeň srpen až květen. V poslední době se rozšířil i skoro černý druh se zjízveným povrchem Hass a novější druhy Wurtz a Reed. Plody, většinou hruškovitého tvaru ale i kulaté, dosahují váhy 220 až 400 gramů. Narozdíl od ostatní zeleniny se vyznačují mimořádně vysokým obsahem tuku - od dvaceti do třiceti procent. Jedná se přitom o nenasycené mastné kyseliny, které příznivě ovlivňují hladinu cholesterolu v krvi. Bílá až zelená dužina dále obsahuje vitamíny skupiny B a E a na čtrnáct minerálních látek, z nichž jsou nejdůležitější draslík, fosfor, vápník a železo. Její energetická hodnota představuje 1000 kilojoulů tj. asi 240 kilokalorií na sto gramů. Avocada se sklízejí nedozrálá, a tedy nepoživatelná, proto je třeba nechat je několik dní uležet za pokojové teploty. Zralá změknou tak, že se jejich povrch podává tlaku prstu, nadále je potom třeba uchovávat je v chladničce. Požívají převážně syrová a mají mimořádně rozsáhlé možností použití, hodí se za předkrm, jako příloha k masu či do různých salátů. Jsou chutné i pouze osolené a opepřené. Plod je nejprve třeba dokola rozkrojit kolem mohutné pecky, tu odstranit a řezné plochy pokapat citronovou šťávou. Půlky se také plní různými mořskými plody, majonézou či jikrami. Dužinu oříškové chuti lze zpracovávat na slané pikantní kořeněné pasty i sladké krémy. V cukrářství se využívá i k přípravě mléčných koktejlů a zmrzliny. Tepelné zpracování avocado nesnáší, po upečení či uvaření dužina hořkne, lze je však připravovat i lehce zapečené se sýrem a česnekem.
Karambola
Domovem nízkého stromku karamboly - Averrhoa carambola byl Malasijský poloostrov případně Indie, nyní jej pěstují i jiné tropické a subtropické země zejména Brazílie, Izrael, Kolumbie a Thajsko. Pěti až šesticípé plody s ostrými hranami a hladkou lesklou slupkou zelené nebo žluté barvy dozrávají po celý rok. Dorůstají délky šest až dvanáct centimetrů a váží 50 až 100 gr. Štavnatá dřeň zralého plodu má průzračnou jantarovou barvu a podle odrůdy sladkou či mírně kyselou chuť s vůní po jasmínu. Požívá se i se zrníčky. Obsahuje řadu vitamínů především vitamín C a minerální látky, zejména vápník, železo, hořčík a fosfor, její energetická hodnota činí 150 KJ tj. 35 Kcal na sto gramů. Karambola se dováží nezralá a lze ji skladovat jen krátkou dobu. V pokojové teplotě během dvou tří dnů dozrává a je třeba ji co nejdříve spotřebovat. Požívat ji lze především čerstvou, neloupanou i se zrníčky, tenkou slupku je také možné lehce stáhnout. Svou kyselostí a vůní může zdůraznit chuť různých jídel, především salátů. Napříč nakrájené plátky tvoří hvězdičky, jimiž se zdobí nápoje, poháry, zmrzlina, sladké dezerty a obkládají se jimi i pokrmy slané.
Líčí
Až deset metrů vysoké stromy líčí (angl. lychee) – Litchi chinensis pocházejí z jižní Číny, kde je pěstovali již ve 2. tisíciletí př. Kr. Nyní se všeobecně pěstují v zemích subtropického pásu. Nejlepší čínské odrůdy jsou Loh mai ši a Hoak ip a americké Brewster a Chen Purple. Po Evropě se tzv. "čínské lískové oříšky" rozšířily vlastně až s rozvojem čínských restaurací a v zimních měsících se dovážejí především z Afriky, na jaře z Číny, Pakistanu a Indie. Oválné až kulaté plody dlouhé čtyři až pět centimetrů kryje tuhá drsná slupka většinou krásně šarlatově červená. Nepoživatelné lesklé tmavohnědé jádro obklopují plátky bílé šťavnaté dužiny, která se vyznačuje zvláštní sladce jadrnou lehce nahořklou chutí, a vůní připomínající téměř až růži nebo muškát, někdy skoro až kafr. Mají ovšem zajímavou vlastnost, že se jejich chuť a vůně poněkud mění podle pokrmu k němž jsou podávány. V Číně líčí pro svou sladkost a aróma platí za nejjemnější ovoce a za pokrm lásky. Poživatelná dužina má pouze průměrný obsah vitamínu C a minerálních různých prvků, jako draslíku, sodíku a vápníku. Sto gramů jí vydá zhruba 270 KJ čili asi 65 Kcal. Je třeba dbát, aby líčí bylo dobře vyzrálé, podtržené bobule nedozrají. Lze je podávat čerstvé jako dezert, podušené v másle a pomerančovém likéru jako náplň do palačinek i jako přílohu k masitým a rybím pokrmům - syrové i vařené. Dřeň se používá do salátů a koktejlů.
Mango
Ve své indické vlasti a všude v tropickém pásmu středně veliký věčně zelený strom s hustou oválnou korunou tvořenou lesklými tmavozelenými listy mangovník - Mandifera indica platí za druhý nejdůležitější zdroj výživy po banánovníku. Pěstuje se i ve vhodných subtropických polohách v Jižní Africe, na Floridě nebo Izraeli a jinde. Plodí velké peckovice, které jsou velmi choulostivé a do Evropy tedy přišly teprve s rozvojem letecké nákladní přepravy ze Střední Ameriky a Afriky. Pro vývoz je nutné je sklízet nezralé, dokud je jejich dužina tuhá. Plody téměř půl tisíce odrůd mangovníků se značně liší co do barvy, velikosti a váhy - mohou být kulaté, oválné , podlouhlé, velikosti meruňky až melounu a váží 300 až 2000 gr. Zbarvení nepoživatelné kožovité tuhé slupky se postupem zrání mění od zelené přes žlutou a oranžovou až po rudou. Velká plochá pecka pevně tkví ve vláknité dření zlatožluté barvy. Mango má mimořádně lahodnou zvláštní chuť u některých odrůd velice sladkou u jiných více kyselou, někdy s lehkou příchutí terpentínu, která po úplném dozrání mizí. Vysokým obsahem vitamínu C se vyrovná citrusům a a stojí na prvním místě mezi všemi druhy ovoce, pokud jde o obsah provitamínu A. Za zmínku stojí i obsah vápníku a železa, ale i draslíku, hořčíku a mědi. Energetická hodnota 100 gramů dřeně odpovídá 185 KJ tj. 44 Kcal. Před použitím je třeba nechávat mango dozrát až změkne a začne silně vonět. Požívají se především čerstvá, dobře vychlazená, tak že se z rozpůlených plodů vyjme jádro, což je dost obtížné, a dřeň se vyškrabuje lžičkou. Používá se i jako příloha k šunce a uzenému lososu a také do salátů, kompotu, zmrzliny, oblíbené jsou i ovocné polévky a omáčky i šťáva. Zvláštní specialitou je z manga připravené čatní, vynikající příloha k pokrmům z rýže, k rybám i sýrům. Nedoporučuje se mango zapíjet alkohollickými nápoji.
Papaja
Vytrvalá dvoudomá rostlina připomínající palmu, známá pod českým názvem melounovník či melounový strom, papaja - Carica papaya pochází z vlhkého tropického pásma Střední Ameriky, kde dorůstá až desetinětrové výšky. Její bílá šťáva poskytuje surovinu pro výrobu enzymu papainu podobného pepsinu. Z padesáti druhů se do Evropy dováží jen několik, a to z Pobřeží Slonoviny, Keni a Thajska a zejména v zimě i z Brazílie a Jižní Afriky. Protáhlé oválné duté plody dorůstají délky až osmdesáti centimetrů a váhy až devíti kilogramů, vyvážejí se však plody pouze o váze 400 - 1000 gramů. Jejich tři centimetry tlustá hladká kožovitá kůra je zelená, ke sklizni je nutné přistoupit předtím než začne žloutnout. Velkou dutinu uprostřed, v niž se nachází velké množství černých zrn nepoživatelných pro svou palčivost (slouží i za náhražku pepře), obklopuje asi pět centimetrů silná zářivě žlutá, hladká dužina, která je sladká, výrazně voní a svou chutí připomíná meloun. Papaja obsahuje celou řadu vitamínů především B1, B2, C a provitamín A a významné množství vápníku. Sto gramů odpovídá 230 - 240 KJ tedy asi 60 Kcal. Papaja dosáhne zralosti, teprve když její hladký povrch na různých místech začne žloutnou a podává se mírnému tlaku prstu. Proto je třeba nechat zelený plod dozrát v pokojové teplotě. Pojídá se výhradně čerstvá, po nejvíce jako dezert. Nejprve se po délce rozpůlí, všechna zrna se odstraní a pak se dřeň krájí na plátky. Po rozřezání je vhodné ji pokapat citronovou šťávou.
Tamarilo
Víceletá v noci kvetoucí keřovitá rostlina tamarillo - Cyphomandra betacea původem z Peru se pěstuje v tropických a subtropických horských polohách celého světa. Tvoří porosty vysoké jako stromy a přezdívá se jí také tomátový strom či tomátovník. Ovoce se dováží do Evropy hlavně z Brazílie, Kolumbie, Keni a Jižní Afriky a také z Nového Zélandu. Tamarillo vytváří hrozny bobulovitých plodů vejčitého tvaru, které dosahují délky až devíti centimetrů a váhy 70 80 gramů. Vzhledem ke své hladké tenké slupce, jejíž barva se během zrání mění z nazelenavé a načervenalé na žlutočervenou až purpurovou, připomínají rajská jablíčka - tomáty. Uprostřed šťavnaté dužiny, pod slupkou tuhé a ke středu plodu postupně stále měkčí, jsou rosolovité semeníky plné semínek. Bobule obsahují především vitamín C, provitamín A a prvky křemík, železo, hořčík a fosfor a 210 KJ, to jest něco přes 50 Kcal na sto gramů dužiny. Zralá žlutočervená tamarila jsou velice choulostivá na pomačkání, je třeba je uložit v chladu a co nejdříve spotřebovat. Dužinu lze čerstvou pojídat lžičkou z přeříznutých plodů. Plátky oloupaných tamarill se hodí do ovocných salátů, ke zmrzlině a se šlehačkou. Přílišnou kyselost přitom lze případě potřeby zmírnit ocukrováním, fádní chuť naopak upravit citronovou šťávou.
