Název a sídlo žadatele: Univerzita Karlova v Praze, Ovocný trh 5, Praha 1 Fakulta, která návrh předkládá: Fakulta humanitních studií

Evidenční list Název a sídlo žadatele: Univerzita Karlova v Praze, Ovocný trh 5, 116 36 Praha 1 Fakulta, která návrh předkládá: Fakulta humanitních studií Typ žádosti: prodloužení akreditace studijního programu a oboru s rozšířením o výuku v cizích jazycích Název studijního programu : Humanitní studia Název anglického studijního programu : Humanities Název francouzského studijního programu : Etudes de Humanités Název německého studijního programu : Humanwissenschaftliche Studien Kód STUDPROG: 6107T Název studijního oboru : Obecná antropologie – integrální studium člověka Název anglického studijního oboru : General Anthropology – Integral Study of Man Název francouzského studijního oboru : L’anthropologie général – Les études integrales de l’homme Název německého studijního oboru: Allgemeine Antropologie – integrales Studium des Menschen Kód KKOV: 6107T005 Konec stávající akreditace:

19.7. 2007 (česká verze)

Typ studijního programu : navazující magisterský Standardní doba studia (v letech): dva roky Forma studia:

prezenční

Přiznání akademického titulu : Mgr. Rigorózní řízení: Vyučování v cizích jazycích:

ne ano - anglický, německý a francouzský jazyk

Počet přijímaných uchazečů: 25 Stávající počet studentů: 24 Adresa WWW. stránky s textem žádosti: http://www.fhs.cuni/antropologie/akreditace/akreditace.doc Garanti studijního programu: Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D.., CSc. Prof. Miloš Havelka, CSc. Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Prof. PhDr. Josef Kandert, CSc. Doc. PhDr. Zdeněk Pinc Doc. RNDr. Božena Škvařilová, CSc. Doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Doc. PhDr. Petr Zima, CSc. Prof. Ing. Luděk Bartoš, DrSc.

1

Zpracovatel návrhu: Mgr. Marek Halbich Kontaktní osoba: Mgr. Marek Halbich Email: [email protected] Telefon: 724 578 900 Záznamy o projednávání návrhu: projednáno Akademickým senátem fakulty: 11.5.2006 schváleno Vědeckou radou fakulty: 18.5. 2006 projednáno Kolegiem rektora: Předkládaná verze: první

V Praze dne 6. 5. 2006

2

Obsah 1. Úvod........................................................................................................................................6 2. Profil absolventa.....................................................................................................................6 3. Vstupní předpoklady a přijímací řízení...................................................................................7 4. Systém studia..........................................................................................................................7 5. Přehled specializačních modulů..............................................................................................8 5.1. SOCIOKULTURNÍ A LINGVISTICKÁ ANTROPOLOGIE (SKLA)...........................8 Teorie a metody sociokulturní a lingvistické antropologie...........................................15 POVINNÉ KURZY..........................................................................................................16 Seminář ze sociální a kulturní antropologie/ Klíčové texty pro sociální a kulturní antropologii...................................................................................................................16 Etnografie: metoda a žánr.............................................................................................17 Metody kvalitativního antropologického výzkumu......................................................18 POVINNĚ VOLITELNÉ KURZY...................................................................................19 Antropologie a Romové ...............................................................................................19 Každodennost socialismu a postsocialismu..................................................................20 Antropologie války.......................................................................................................20 Válečné konflikty v globalizovaném světě...................................................................21 Antropologie divočiny a divošství................................................................................22 Kultura jako adaptivní systém......................................................................................23 Antropologie Blízkého východu...................................................................................26 Antropologie hudby......................................................................................................26 Hudební etnografie........................................................................................................27 Antropologie komunikace.............................................................................................28 Struktura jazyka a struktury jazyků.............................................................................29 Jazyk jako jev přírodní a společenský..........................................................................30 Jazyk, kultura a společnost...........................................................................................31 Interkulturní komunikace..............................................................................................32 Kulturní vývoj paleolitu a mezolitu - Nejstarší a starší paleolit..................................33 Úvod do archeologie.....................................................................................................34 Kulturní vývoj od neolitu do raného středověku..........................................................34 Archeologie krajiny......................................................................................................35 Vybrané kapitoly z obecné antropologie Ameriky........................................................36 5.1. HISTORICKÁ ANTROPOLOGIE - KULTURNÍ DĚJINY (HAKD)..........................38 Historická antropologie, kulturní dějiny a historiografie..............................................40 POVINNÉ KURZY:...................................................................................................................41 Historická antropologie ................................................................................................41 Historicko-antropologický seminář .............................................................................42 Historiografie a metodologie historické vědy...............................................................43 Historiografie a metodologie historické vědy. Seminář................................................44 POVINNĚ VOLITELNÉ KURZY: ..................................................................................................46 Vybrané problémy sociální filosofie a filosofie dějin...................................................46 Dějiny pojmů a idejí......................................................................................................48 Dějiny filosofie dějin. Filosofické reflexe historické vědy...........................................49 Národy a nacionalismus................................................................................................50 Historická demografie a dějiny rodiny.........................................................................51 Sociologie náboženství.................................................................................................52 Historická antropologie náboženství - Evropa..............................................................53 Historická antropologie náboženství Asie....................................................................55 Dějiny umění ................................................................................................................56

3

5.2. FILOZOFICKÁ ANTROPOLOGIE..............................................................................58 Filozofická antropologie...............................................................................................60 POVINNÉ KURZY:........................................................................................................61 Metodický seminář k filosofické antropologii I, II.......................................................61 Seminář k historii filosofické antropologie I, II............................................................61 POVINNĚ VOLITELNÉ KURZY:.................................................................................62 Schelerovský seminář I - IV .........................................................................................63 Portmannovský seminář I-IV........................................................................................63 Heideggerovský seminář I-IV ......................................................................................64 Obraz člověka u C. G. Junga a A. A. Portmanna ........................................................65 5.3. HUMÁNNÍ ETOLOGIE................................................................................................67 Humánní etologie a evoluce člověka............................................................................68 POVINNÉ KURZY: .......................................................................................................69 Evoluční biologie .........................................................................................................69 Etologie člověka ...........................................................................................................70 Metodologie výzkumu chování ....................................................................................71 POVINNĚ VOLITELNÉ KURZY:..................................................................................74 Speciální a analytické techniky ve výzkumu chování .................................................74 Novinky v behaviorálních vědách: etologický seminář ...............................................74 O zvířatech a lidech: dějiny behaviorálních věd ..........................................................75 Člověk a lidoopi ..........................................................................................................76 Etologie primátů ...........................................................................................................77 Verbální a neverbální komunikace .............................................................................78 Strategie žebrání ..........................................................................................................79 Úvod do primatologie .................................................................................................80 Příloha 1....................................................................................................................................82 Personální zabezpečení studijního programu Obecná antropologie.........................................82 Seznam pedagogů zajišťujících výuku studijního programu OA - ISČ................................82 Personální zabezpečení studijního programu Obecná antropologie.........................................83 Rozšiřující údaje k tabulkové příloze H....................................................................................83 Interní zaměstnanci UK FHS....................................................................................................83 Mgr. Yasar ABU GHOSH.........................................................................................................84 Doc. PhDr. Ladislav BENYOVSZKY, CSc.............................................................................86 Prof. PhDr. Jan BOUZEK, DrSc...............................................................................................87 Mgr. Petra EZZEDDINE..........................................................................................................90 Mgr. Marek HALBICH.............................................................................................................92 Mgr. Radovan Haluzík..............................................................................................................94 Prof. PhDr. Miloš HAVELKA, CSc..........................................................................................96 Mgr. Jan HAVLÍČEK Ph.D.......................................................................................................99 Dr. Phil. Pavel HIML..............................................................................................................106 PhDr. Jan HORSKÝ, PhD......................................................................................................109 Prof. PhDr. Miroslav HROCH, DrSc. ....................................................................................111 PhDr. Zuzana Jurková Ph.D....................................................................................................114 Prof. RNDr. Stanislav KOMÁREK, Dr.................................................................................117 Doc. PhDr. Václav MATOUŠEK, CSc...................................................................................120 Mgr. et Mgr. Zdeněk R. NEŠPOR Ph.D.................................................................................124 Mgr. Jaroslav NOVOTNÝ......................................................................................................129 Mgr. Marina VANČATOVÁ...................................................................................................131 Doc. PhDr. Petr ZIMA, CSc. ................................................................................................135

4

Příloha 2 – Tabulky Tabulka A - Žádost o akreditaci / rozšíření akreditace / prodloužení doby platnosti akreditace stud. programu Tabulka Bb - Rozšíření akreditace SP / Prodloužení doby platnosti akreditace SP Tabulka C - Informace o studijním programu (oboru) pro akreditaci / rozšíření o obor / prodloužení platnosti akreditace Tabulka Da - Přehled předmětů nabízených k vytvoření studijních plánů a návrh témat prací Tabulka Da – Příloha – Modelový studijní plán Tabulka E - Charakteristika předmětů Tabulka F - Personální zabezpečení studijního programu (studijního oboru) - souhrnné údaje Tabulky H - Personální zabezpečení - přednášející v hl. prac. poměru na VŠ Tabuka I - Informační zabezpečení studijního programu

5

1. Úvod Povinným základem pro všechny studenty navazujícího studijního oboru obecná antropologie-integrální studium člověka (OA-ISČ) je i nadále sociokulturní a lingvistická antropologie. Tento povinný základ si každý student doplní jedním dalším modulem ze seznamu, vypisovaného každý rok děkanem FHS. Vypisovat lze tyto další specializační moduly: - historická antropologie-kulturní dějiny - filozofická antropologie - humánní etologie Poznámka 1: Na základě zkušeností se specializačním modulem Biologická antropologie, jsme se rozhodli pro její vyřazení z nabídky. Poznámka 2: téma diplomové práce lze volit ze všech čtyř dalších specializačních modulů. Předpokládáme, že základní poznatkovou bázi pro obor OA-ISČ, resp. těch specializačních modulů, které si uchazeč před přijímacím řízení zapíše, získal již na bakalářském stupni na základě adekvátních přednáškových a seminárních kurzů. Navazující studium je orientováno metodologicky, tj. studenti se zde seznámí důkladněji minimálně se dvěma metodami výzkumu, které charakterizují příslušný specializační modul, a teoreticky, tj. studentům se dostane širokého výkladu o nejrůznějších směrech, školách a konceptech. Součástí studia některých specializačních modulů (sociokulturní antropologie, historická antropologie, humánní etologie) bude terénní (případně archivní) výzkum, jehož výsledky budou zúročeny v seminárních nebo diplomních pracích. Povinnou součástí studia dosud bylo vykonání čtyř souborných zkoušek, vždy po dvou ze Sociokulturní a lingvistické antropologie a z jednoho z dalších vypsaných specializačních modulů, přičemž jedna souborná zkouška byla více orientována metodologicky, druhá byla zaměřena na prověření znalostí teorií z příslušné specializace. Nyní navrhujeme sloučení dvou samostatných souborných zkoušek v jednu státní závěrečnou zkoušku se třemi částmi: I. ústní zkouška: a) Teorie a metody sociokulturní a lingvistické antropologie (povinná pro všechny studenty II. ústní zkouška: b), c), či d) podle příslušné specializace studenta b) Historická antropologie, kulturní dějiny a historiografie c) Filozofická antropologie d) Humánní etologie a evoluční biologie III. obhajoba diplomové práce Termíny státní závěrečné zkoušky vypisuje děkan po dohodě s garantem programu a vedoucím katedry obecné antropologie na základě schváleného harmonogramu akademického roku. Část státní závěrečné zkoušky může být vykonána nejdříve po skončení druhého semestru, zpravidla však na konci dvouletého studia, pokud nestanoví garant specializačního modulu jinak.

2. Profil absolventa Absolvent jakýchkoli specializačních modulů oboru OA-ISČ je všeobecně vzdělaný a jazykově na výši vybavený odborník s hlubokými znalostmi z různých především společenskovědních oborů. Rovněž zvládá na vysoké úrovni metodologii a teorii zvolených specializací a je schopen kvalitně provádět samostatný výzkum zaměřený na různé kulturní, společenské, historické, filozofické aj. fenomény. Dokáže se velmi dobře orientovat v složitých zákonitostech a vztazích sociokulturního vývoje rozmanitých etnických, sociálních, konfesijních aj. skupin a dovede zkoumat a analyzovat různé společenské a symbolické systémy a procesy, zdroje konfliktů uvnitř lidského společenství a iniciovat 6

opatření k jejich řešení. Absolvent nachází široké uplatnění – např. v univerzitní sféře jako vysokoškolský učitel a výzkumný pracovník, v nejrůznějších nadacích a neziskových organizacích, dále ve státní správě, v žurnalistice, diplomatických službách, firemním výzkumu apod.

3. Vstupní předpoklady a přijímací řízení a) Základním předpokladem je ukončený bakalariát studijního programu vhodného typu. Modelově jde o studium humanitní vzdělanosti na FHS UK s absolvováním náležitých kurzů představujících poznatkovou bázi hlavních antropologických směrů. b) Vhodné jsou rovněž obdobně zaměřené kurzy na jiných univerzitách – např. bakalářské programy studia kulturní a sociální antropologie, archeologie, etnologie, kulturologie, historie, sociologie, psychologie apod. c) Poznatkové jádro OA musí studenti získat již v rámci bakalářského studia, proto přijímací zkouška pro program OA-ISČ je náročná a ověřuje vědomostní úroveň v těchto oblastech: 1. sociokulturní a lingvistická antropologie a archeologická antropologie 2. biologická antropologie 3. humánní etologie 4. historická antropologie a kulturní dějiny 5. filozofická antropologie Pro tuto zkoušku se každoročně současně s vyhlášením okruhů vypisuje seznam literatury k prostudování, což umožňuje uchazečům dlouhodobou přípravu ke zkoušce. Každá oblast se v rámci zkoušky hodnotí samostatně, a to jedním bodem za správnou odpověď, resp. nulovým ohodnocením za špatnou odpověď. Přijati jsou všichni uchazeči, kteří splní požadovaným způsobem všech 5 částí oborové zkoušky. V případě nedostatku takových uchazečů mohou být přijati i ti se 4 úspěšně absolvovanými oblastmi. d) Druhou částí přijímacího řízení je zkouška ověřující znalosti anglického jazyka.

4. Systém studia Student si k povinnému základu (specializačnímu modulu sociokulturní a lingvistická antropologie) vybírá jeden z dalších specializačních modulů, které děkan fakulty vypisuje před zahájením každého akademického roku. V rámci tohoto programu je student povinen získat za 2 roky (4 semestry) minimálně 120 kreditů (KB), pokud chce přistoupit k poslední části SZZk. Do těchto kreditů se počítají rovněž kurzy (včetně diplomních seminářů) připravující studenty k vykonání státní závěrečné zkoušky (včetně obhajoby diplomové práce). Termíny státní závěrečné zkoušky (včetně obhajoby diplomové práce) jsou vypisovány v pěti termínech vyhlášených děkanem v rámci harmonogramu příslušného akademického roku. Formální příprava na státní závěrečnou zkoušku včetně obhajoby diplomové práce je rozložena do přednáškových a seminárních kurzů do čtyř semestrů studia a do kontrolované četby, jež je nedílnou součástí samostudia, které je zakončeno kolokviem. K obhajobě diplomové práce se může student přihlásit pouze za předpokladu, že splní všechny předepsané studijní povinnosti, tj. úspěšné složení I. a II. části státní závěrečné zkoušky, absolvuje všechny předepsané povinné, povinně volitelné a volitelné kurzy a dosáhne minimálně 120 KB.

Hodnocení studenta Pro příslušný semestr vypisuje vedoucí katedry OA do informačního systému sylaby povinných a povinně volitelných kurzů a seznam doporučených volitelných předmětů, které si student vybírá z nabídky katedry, fakulty, z nabídky kurzů jiných fakult v rámci UK a nabídky 7

jiných vysokých škol včetně zahraničních. K jednotlivým kurzům vyučující vypisují seznam titulů pro kontrolovanou četbu (tzv. důležité knihy, DK), jejímž smyslem je posilovat samostatnou přípravu na kurzy, části státní závěrečné zkoušky a na diplomovou práci. Tyto DK budou mít standardní kreditovou dotaci odpovídající semináři (podle uvážení vyučujícího vypracují studenti na základě zvoleného titulu písemný referát, který obhájí během ústního pohovoru – kolokvia. Rozvrh hodnocení Rozvrh hodnocení platný pro specializace sociokulturní a lingvistická, historická antropologie, filozofická antropologie a humánní etologie. Všechny předměty jsou hodnoceny zápočtem (někdy v kombinaci s kolokviem). Povinné kurzy (12 kurzů): 68 KB Povinně volitelné kurzy (8 kurzů): 40 KB Volitelné kurzy: min. 12 KB -----------------------------------------------------------------------------------------Celkem: 120 KB Povinné kurzy: Povinné kurzy sestávají z 8 přednáškových či seminárních kurzů hodnocených 6 KB (včetně kontrolované četby) a 4 diplomních seminářů (hodnocených 5 KB), které jsou povinné ve všech čtyřech semestrech studia, a to pouze v té specializaci, kterou si student vybere jako svoji diplomní specializaci. Každé specializaci odpovídají 4 povinné kurzy a 4 diplomní semináře. U každého kurzu je zavedena též kontrolovaná četba jako forma samostudia – přípravy ke státní závěrečné zkoušce a k obhajobě diplomové práce. Povinně volitelné kurzy: Tyto kurzy jsou v rámci katedry OA-ISČ volitelné, tj. jde o kurzy, které jsou v interní nabídce katedry. Jsou hodnoceny 5 KB (včetně kontrolované četby) a student jich musí absolvovat nejméně 8 během dvouletého studia. Volitelné kurzy: Každý student musí absolvovat tolik volitelných kurzů, aby dosáhl alespoň 12 KB. Tyto kurzy si student vybírá z nabídky FHS UK, ostatních fakult UK, a rovněž z nabídky jiných vysokých škol včetně zahraničních.

5. Přehled specializačních modulů 5.1. SOCIOKULTURNÍ A LINGVISTICKÁ ANTROPOLOGIE (SKLA) Výukový program sociální antropologie na katedře OA FHS UK vychází z fenoménově formulovaných okruhů výzkumu, který vytváří předpoklady pro pluralitu pohledů a způsobů výzkumu sociální reality a tím i produktivní a intenzivní debatu v rámci katedry. Program je 8

koncipován takovým způsobem, aby zajistil úspěšné absolvování státní závěrečné zkoušky zaměřené na teorie sociokulturní a lingvistické antropologie a metodologii kvalitativního antropologického výzkumu pro všechny studenty katedry bez ohledu na jejich specializaci. Dalším záměrem tohoto programu je usnadnit studentům vypracování projektů diplomových prací z oblasti sociální antropologie, a tím i zlepšit jejich odbornou kvalitu. Nabídka se opírá o formulaci 3 klíčových oblastí antropologického bádání: Moc a směna, Způsoby sociální organizace a Symbolické formy. Ty charakterizují podoby každého sociálního fenoménu, a jejich analýza tudíž vystihuje antropologický pohled na sociální realitu. Těmto klíčovým oblastem ovšem nelze rozumět jako samostatným a svébytným programům výzkumu. Při studiu sociálních fenoménů je často nezbytné zohlednit všechny tři dimenze sociální realit a jednotlivé kurzy se ve větší nebo menší míře těchto oblastí dotýkají v závislosti na zaměření vyučujícího nebo podle vlastností jím předkládaných příkladů. Přínosem tohoto členění je v první řádě plastičtější a syntetičtější obraz antropologie (podrobněji k jednotlivým oblastem viz níže). V tomto programu se ustupuje od scholastického pojetí dějin oboru, často inspirovaným požadavkem na historickou „úplnost“. V programu je nicméně zachován prostor pro důkladné seznámení s klíčovými pracemi společenských věd. Spíše než na historickou úplnost se proto bude program zaměřovat na detailní prezentaci monografií z různých oborů společenských věd, které mají aktuálně vliv na pojetí sociálních a kulturních teorií, formulaci témat a oblastí výzkumu. Jako nejvhodnější formát pro tento záměr se jeví celoroční seminář Klíčové texty pro sociální a kulturní antropologii, který se bude konat jednou za čtrnáct dní. Jednotlivá díla budou představovat jak kmenoví členové katedry, tak i přizvaní specialisté na jednotlivé autory nebo oblasti výzkumu (program viz níže). V rámci programu je rovněž připraven Seminář ze sociální a kulturní antropologie, ve kterém budou prezentovány v prvé řadě výzkumné záměry studentů katedry, ale také výzkumy členů katedry a jiných pozvaných badatelů. Při těchto prezentacích a diskusích budeme všichni získávat lepší přehled o zájmech toho druhého a zároveň tříbit své názory na jednotlivá témata. Seminář se bude konat celoročně jednou za čtrnáct dní v alternaci se seminářem Klíčové texty. Pro absolvování metodologické části souborných zkoušek bude nutné absolvovat oba jednosemestrální metodologické kurzy Etnografie: metoda a žánr a Metody kvalitativního výzkumu. Zatímco první z kurzů pokrývá teoretické i praktické otázky zúčastněného pozorování, konstrukce objektu výzkumu v antropologii, textuální roviny reprezentací, etických a politických aspektů etnografického výzkumu a v neposlední řadě bude i příležitostí k seznámení se s různými typy etnografií jako svébytných výstupů sociální antropologie, druhý kurz se zaměří na samotné techniky, metody a dovednosti kvalitativního výzkumu (konstrukce dotazníků, typy rozhovorů apod.).

Klíčové oblasti: Moc a směna Studium dynamiky moci se neomezuje pouze na explicitní instituce řádu a pořádku, nebo na projevy násilí a útlaku. Od dob M. Foucaulta je zřejmé, že koerzivní aspekty se ve společnosti rodí prostřednictvím rozličných diskurzů a praktik. Tento pohled otvírá možnosti pro studium konstitutivní a organizující povahy dynamiky moci na velmi variabilních místech, od poznání a víry, přes sociální nebo zdravotní péči, až po paměť. Kromě obecného přehledu o podobách moci a autority, nabídnou kurzy z této oblasti i specifické perspektivy na projevy moci v období sociálních změn, na roli státu při vynucování loajality a na nadnárodní podoby mocenských procesů. 9

Ukázka některých plánovaných kurzů: Moc a autorita Post-socialistická s/změna Antropologie války Válka v globalizovaném světě Antropologie hranic Způsoby sociální organizace V obecném slova smyslu jsou kurzy z této oblasti zaměřeny na studium rozličných způsobů vazeb, jimiž je jedinec připoután k různým sociálním skupinám. Ačkoli se v antropologii tato oblast výzkumu dlouho omezovala na výzkum příbuzenských vazeb a od nich odvislých sociálních struktur, dnes je perspektiva antropologie mnohem širší a zahrnuje vazby etnické, třídní nebo podle zaměstnání. Kurzy z této oblasti přinesou seznámení s konkrétními monografiemi sociálního uspořádání a nabídnou tudíž platformu pro studium všech možných modů sociálního bytí, procesů sociability a vynalézání skupin: zájmová uskupení, školní prostředí, subkultury, tržiště apod. Ukázka některých plánovaných kurzů: Nacionalismus, etnicita, trans-nacionalismus Ekologická antropologie Sociální produkce marginality Antropologie příbuzenství Antropologie a Romové Aspekty genderu a antropologie Symbolické formy Způsoby, jimiž svět kolem nás vidíme, popisujeme, kategorizujeme, opěvujeme v básních i sníme, tento svět zpětně ovlivňují a konstruují. Hlavní témata kurzů tohoto okruhu se budou odvíjet od otázek: Kdo jsme My a jací jsou Ti druzí. Mýtus, symbolika, ethos a emoce světů politiky. Jazyk, řeč a diskurs. Ethos turistického poutnictví, masové spotřeby a Sociální život věcí. Rituál jako „technologie nás samých“, masový rituál jako technologie režimu i jeho změny. Jak náboženské i nenáboženské kosmologie toho, jak svět, člověk, společnost vznikli, kdo je řídí, co je drží pohromadě, formují život lidí i komunit. Pro všechny tyto sociální fenomény a praktiky lidí je společné, že jsou vyjadřovány různými systémy významů (od řeči, přes ritualizaci chování, obrazy vzpomínek až po nové způsoby komunikace), tj. symbolickými formami. Ukázka některých plánovaných kurzů: Sociální život věcí Divočina a dějiny divošství Antropologie/sociologie turistických světů Lingvistická antropologie Antropologie náboženství

Klíčové texty pro sociální a kulturní antropologii V tomto semináři, který se bude konat celoročně a v každém akademickém roce, budou mít studenti možnost si přečíst a důkladně prodiskutovat práce, které mají významný vliv na podobu sociální antropologie. Nejedná se tedy o práce výhradně antropologické, ale i z jiných oborů společenských a humanitních věd. Pro účast na semináři bude bezpodmínečně nutné si 10

každých 14 dní přečíst zadaný text. V případě textů v češtině se může jednat o celou monografii, v případě anglických textů budou úryvky omezeny na 40 stran. Ukázkový program: Jan Horský (FHS UK) Max Weber – Objektivita sociálně-vědního a sociálně-politického poznání Zdeněk Uherek (Etnologický ústav AV ČR) Frederik Barth – Ethnic Groups and Boundaries Zdeněk Konopásek (Centrum teoretických studií) Bruno Latour – We Have Never Been Modern Ivo Budil (ZČU) Marshal Sahlins – Historical Metaphors and Mythical Realities Michal Ullmann (Ústav sociálních dějin, FF UK) E.P. Thomson – The Making of the English Working Class Petra Ezzeddine, E. Said – Orientalism Yasar Abu Ghosh, P. Bourdieu – Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste Radan Haluzík, K. Verdery – What Was Socialism and What Comes Next? Miloslav Hroch, E. Gellner – Národy a nacionalismus Tereza Stockelová, M. Foucault – Power/Knowledge

Seminář ze sociální a kulturní antropologie Seminář má za úkol seznámit studenty s rozpracovanými, dokončovanými i publikovanými výzkumy jejich kolegů i zkušených antropologů od nás i ze zahraničí a hlavně podnítit diskusi na témata: jak dělat field-work, proč dělat field-work, co a jak má smysl zkoumat a proč, jak to vše zapadá do kontextu současných sociálních teorií a jaké nové světlo mohou tyto teorie na to, co v terénu vidíme, vrhnout. Ukázkový program: Prokop Ištvánek (antropologie FHS) Jak rituál tvoří komunitu: prvomájový průvod o půlnoci a zmrtvýchvstání vesnice Mgr. Lenka Budilová (antropologie FHS) Příbuzenství v cigánské osadě: genealogický výzkum Anna Bryson, Ph.D. (Oxford – Praha) Sociální dějiny a sociální teorie: Elias, Foucault, Marx a slušné chování… Jitka Kotalová, Ph.D. (Upsalla, ZČU) 11

Jihoasijské příběhy těla (Bangladéš) Mgr. Jan Snopek (ZČU) Kluci potřebují dobrodružství: formování identity na pražské graffiti scéně

12

ROZVRH HODNOCENÍ: Povinné kurzy:

Předmět

Rozsah1 Zakončení

Vyučující

Seminář ze sociální a kulturní antropologie/ Klíčové texty 0/4 pro sociální a kulturní antropologii I, II

z / 6 KB

Mgr. Y. Abu Ghosh, Mgr. R. Haluzík, Mgr. M. Halbich

Etnografie: metoda a žánr

2/2

z / 6 KB

Mgr. Y. Abu Ghosh

Metody kvalitativního antropologického výzkumu

0/2

z / 6 KB

Mgr. P. Ezzeddine

Diplomní seminář

0/2

z / 5 KB

kolektiv

Pozn.: Diplomní seminář je chápán jako příprava k sepsání DP a je povinný pro diplomanty této specializace v každém semestru. Seminář…/Klíčové texty…I resp. II se vyučuje v 1. resp. v 2. ročníku, časová a kreditní zátěž odpovídá jednomu ročníku Povinně volitelné kurzy: Antropologie a Romové

2/2 z / 5 KB

Mgr. Y. Abu Ghosh

Každodennost socialismu a postsocialismu

2/2 z / 5 KB

Mgr. R. Haluzík

Antropologie války

2/2 z / 5 KB

Mgr. R. Haluzík

Válečné konflikty v globalizovaném světě

2/2 z / 5 KB

Mgr. R. Haluzík

Antropologie divočiny a divošství

2/2 z / 5 KB

Mgr. R. Haluzík

Kultura jako adaptivní systém

2/2 z / 5 KB

Mgr. M. Halbich

Antropologie Blízkého východu

0/2 z / 5 KB

Mgr. P. Ezzeddine

Antropologie hudby

2/0 z / 5 KB

PhDr. Z. Jurková, Ph.D.

Hudební etnografie

0/2 z / 5 KB


Antropologie komunikace

2/0 z / 5 KB

Doc. PhDr. P. Zima, CSc.

Struktura jazyka a struktury jazyků

2/0 z / 5 KB


Jazyk jako jev přírodní a společenský

2/0 z / 5 KB


Jazyk, kultura a společnost

2/0 z / 5 KB


Interkulturní komunikace

0/2 z / 5 KB

Prof. PhDr. J. Bouzek, DrSc.

1

Legenda: počet hodin přednášky / počet hodin semináře. 2/2≈ 2 h. přednášky a navazující 2 h. semináře.

13

Kulturní vývoj paleolitu a mezolitu Nejstarší a starší paleolit

2/2 z / 5 KB

Doc. PhDr. V. Matoušek, CSc.

Úvod do archeologie

2/2 z / 5 KB


Kulturní vývoj od neolitu do raného středověku

2/2 z / 5 KB


Archeologie krajiny

2/2 z / 5 KB

Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc.

Vybrané kapitoly z obecné antropologie Ameriky

2/2 z / 5 KB

Prof. PhDr. J. Bouzek, DrSc., Mgr. M. Halbich

Pozn.: Tyto kurzy jsou vybírány z nabídky interních kurzů katedry obecné antropologie, jsou pravidelně obměňovány a jejich cílem je částečně připravit studenty ke státní závěrečné zkoušce a zároveň rozšířit poznatkovou bázi oboru. Ke každému kurzu je zpravidla vypisována kontrolovaná četba, která je atestována formou kolokvia.

Volitelné kurzy: Student je povinen získat během dvouletého studia nejméně 12 KB za volitelné kurzy z nabídky FHS UK, ostatních fakult UK, a rovněž z nabídky jiných vysokých škol včetně zahraničních.

14

A - Žádost o akreditaci / rozšíření akreditace / prodloužení doby platnosti akreditace stud. programu Vysoká škola Univerzita Karlova v Praze Součást vysoké školy Fakulta humanitních studií stand. doba studia Název stud. prog./st. délka Humanitní studia (6107 - T) 2 roky Původní název SP Platnost předchozí akred######## druh rozšíření Typ žádosti prodloužení akreditace Typ studijního programu navazující magisterský rigor. Forma studia prezenční řízení KKOV Obecná antropologie - Integrální studium člověka Názvy studijních oborů

Adresa www stránky Schváleno VR / UR / AR dne

www.fhs.cuni/antropologie/akreditace/akreditace.doc heslo k přístupu na www podpis rektora

datum

Bb - Rozšíření akreditace SP / Prodloužení doby platnosti akreditace SP Vysoká škola Univerzita Karlova v Praze Součást vysoké školy Fakulta humanitních studií Název studijního programu Humanitní studia Název studijního oboru Obecná antropologie - Integrální studium člověka Charakteristika žádané změny Předmětové změny ve studijním plánu:

Navrhovaná změna: 1)Povinnou součástí studia dosud bylo vykonání čtyř souborných zkoušek, vždy dvou z každého vypsaného specializačního modulu, přičemž jedna souborná zkouška byla více orientována metodologicky, druhá byla zaměřena na prověření znalostí teorií z příslušné specializace. Nyní navrhujeme sloučení dvou samostatných souborných zkoušek v jednu pro každý vypsaný specializační modul, a to se statusem státní závěrečné zkoušky. Jednotlivé státní závěrečné zkoušky mají následující podobu: a) Teorie a metody sociokulturní a lingvistické antropologie b) Historická antropologie, kulturní dějiny a historiografie c) Filozofická antropologie d) Humánní etologie a evoluční biologie Termíny státní závěrečné zkoušky vypisuje vždy garant příslušné specializace po dohodě s vedoucím katedry obecné antropologie na základě harmonogramu akademického roku stanoveného před jeho zahájením děkanem FHS UK. Státní závěrečná zkouška může být vykonána nejdříve po skončení druhého semestru, zpravidla však na konci dvouletého studia, pokud nestanoví garant specializačního modulu jinak. 2) Došlo k vyřazení specializačního modulu Biologická antropologie z nabídky.

C - Informace o studijním programu (oboru) pro akreditaci / rozšíření o obor / prodloužení platnosti akreditace Vysoká škola Součást vysoké školy Název studijního programu Název studijního oboru Členění předmětů Počet předmětů (celkem) Počet hodin za celé studium (celkem) Počet hodin přednášek (celkem) Podíl (%) počtu přednášek zabezpečovaných prof. a doc. Podíl OA na předn. v hlavním prac. poměru na VŠ

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií Humanitní studia (6107 - T) Obecná antropologie - Integrální studium člověka 63 3120 988 67% 33%

Da - Přehled předmětů nabízených k vytvoření studijních plánů a návrh témat prací Vysoká škola Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií Součást vysoké školy Název studijního programu Humanitní studia Název studijního oboru Obecná antropologie - integrální studium člověka Název předmětu

Rozsah

Způsob zak.

Druh předmětu

Přednášející

Doporučený ročník

Specializační modul "Sociální, kulturní a lingivstická antropologie" je povinný pro všechny studenty programu:

Sociokulturní a lingvistická antropologie Povinné předměty ve specializačním modulu: Sociokulturní a lingvistická antropologie. Seminář ze sociální a kulturní antropologie/Klíčové texty pro sociální a kulturní antropologii I., II.

0/4

z / 6 KB

p

Mgr. Y. Abu Ghosh, Mgr. R. Haluzík, Mgr. M. Halbich

1,2


2/2

z / 6 KB

p

Mgr. Y. Abu Ghosh

1


0/2

z / 6 KB

p

Mgr. P. Ezzeddine

1

Diplomní seminář

0/2

z / 5 KB

p

kolektiv

1,2

zk / 0 KB

p

Prof. PhDr. J. Kandert, CSc., Doc. PhDr. P. Zima, CSc., Doc. PhDr. V. Matoušek, CSc a kol.

2

SZZK: Teorie a metody sociokulturní a lingvistické antropologie

Povinně volitelné předměty ve specializačním modulu: Sociokulturní a lingvistická antropologie. Antropologie a Romové

2/2

z / 5 KB

pv

Mgr. Y. Abu Ghosh

1


2/2

z / 5 KB

pv

Mgr. R. Haluzík

1

Antropologie války

2/2

z / 5 KB

pv

Mgr. R. Haluzík

1


2/2

z / 5 KB

pv

Mgr. R. Haluzík

1


2/2

z / 5 KB

pv

Mgr. R. Haluzík

2


2/2

z / 5 KB

pv

Mgr. M. Halbich

1


0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. P. Ezzeddine

2

Antropologie hudby

2/0

z / 5 KB

pv


1

Hudební etnografie

0/2

z / 5 KB

pv


2


2/0

z / 5 KB

pv


1


2/0

z / 5 KB

pv


1


2/0

z / 5 KB

pv


2


2/0

z / 5 KB

pv


2


0/2

z / 5 KB

pv

Prof. PhDr. J. Bouzek, DrSc.

1

Kulturní vývoj paleolitu a mezolitu - Nejstarší a starší paleolit

2/2

z / 5 KB

pv


2


2/2

z / 5 KB

pv


1


2/2

z / 5 KB

pv


1

Archeologie krajiny

2/2

z / 5 KB

pv

Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc.

1


2/2

z / 5 KB

pv

Prof. PhDr. J. Bouzek, DrSc., Mgr. M. Halbich

2

Každý student si vybírá jeden z následujících specializačních modulů:

Historická antropologie - kulturní dějiny Povinné předměty ve specializačním modulu: Historická antropologie - kulturní dějiny Historická antropologie

2/2

z / 6 KB

p

Prof. PhDr. M. Hroch, DrSc. a kol.

1

Historicko-antropologický seminář

0/2

z / 6 KB

p

PhDr. J. Horský, PhD., Dr. phil. P. Himl

1

Historiografie a metodologie historické vědy

2/2

z / 6 KB

p

Prof. M. Havelka, CSc. a kol.

1

Historiografie a metodologie historické vědy. Seminář

0/2

z / 6 KB

p

PhDr. J. Horský, PhD.

1

Diplomní seminář

0/2

z / 5 KB

p

kolektiv

1,2

zk / 0 KB

p

Prof. PhDr. M. Hroch, DrSc., Doc. PhDr. V. Matoušek, CSc. a kol.

2

SZZK: Historická antropologie, kulturní dějiny a historiografie

Povinně volitelné předměty ve specializačním modulu: Historická antropologie - kulturní dějiny. Vybrané problémy sociální filosofie a filosofie dějin

2/0

z / 5 KB

pv

Prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc.

2

Dějiny pojmů a idejí

0/2

z / 5 KB

pv

PhDr. J. Horský, PhD.

2

Dějiny filosofie dějin. Filosofické reflexe historické vědy

2/0

z / 5 KB

pv


2

Národy a nacionalismus

2/0

z / 5 KB

pv

Prof. PhDr. M. Hroch, DrSc.

2

Historická demografie a dějiny rodiny

0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. Markéta Seligová

2

Sociologie náboženství

0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. Z. R. Nešpor, PhD.

1

Historická antropologie náboženství-Evropa

0/2

z / 5 KB

pv


1

Historická antropologie náboženství-Asie

0/2

z / 5 KB

pv


2

Dějiny umění

0/2

z / 5 KB

pv

PhDr. B. Altová

2

Filozofická antropologie Povinné předměty ve specializačním modulu: Filozofická antropologie Seminář k historii filozofické antropologie I

2/2

z / 6 KB

p

Doc. PhDr. L. Benyovszky, CSc. a kol

1,2

Seminář k historii filozofické antropologie II

2/2

z / 6 KB

p


1,2

Metodický seminář k filozofické antropologii I

0/2

z / 6 KB

p


1,2

Metodický seminář k filozofické antropologii II

0/2

z / 6 KB

p


1,2

Diplomní seminář

0/2

z / 5 KB

p

kolektiv

1,2

zk / 0 KB

p

Doc. PhDr. L. Benyovszky, CSc. Prof. RNDr. S. Komárek, Dr.

2

SZZK: Filozofická antropologie

Povinně volitelné předměty ve specializačním modulu: Filozofická antropologie. Schelerovský seminář I.

0/2

z / 5 KB

pv

Doc. PhDr. L. Benyovszky, CSc.

1

Schelerovský seminář II.

0/2

z / 5 KB

pv


1

Schelerovský seminář III.

0/2

z / 5 KB

pv


2

Schelerovský seminář IV.

0/2

z / 5 KB

pv


2

Portmannovský seminář I.

0/2

z / 5 KB

pv

Prof. RNDr. S. Komárek, Dr.

1

Portmannovský seminář II.

0/2

z / 5 KB

pv


1

Portmannovský seminář III.

0/2

z / 5 KB

pv


2

Portmannovský seminář IV.

0/2

z / 5 KB

pv


2

Heideggerovský seminář I.

0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. Jaroslav Novotný

1

Heideggerovský seminář II.

0/2

z / 5 KB

pv


1

Heideggerovský seminář III.

0/2

z / 5 KB

pv


2

Heideggerovský seminář IV.

0/2

z / 5 KB

pv


2

Obraz člověka u C. G. Junga a A. A. Portmanna

2/0

z / 5 KB

pv


2

Humánní etologie Povinné předměty ve specializačním modulu: Humánní etologie Evoluční biologie

2/0

z / 6 KB

p

Doc. RNDr. J. Flegr, CSc.

1

Etologie člověka I., II.

2/2

z / 6 KB

p

Prof. RNDr. S. Komárek, Dr., Mgr. J. Havlíček, PhD.

1,2

0/2

z / 6 KB

p

Mgr. J. Havlíček, PhD. a kol.

1

Metodologie výzkumu chování

Diplomní seminář

0/2

SZZK: Humánní etologie a evoluční biologie

z / 5 KB

p

kolektiv

1,2

zk / 0 KB

p

Prof. RNDr. S. Komárek, Dr., Mgr. J. Havlíček, PhD. a kol.

2

Povinně volitelné předměty ve specializačním modulu: Humánní etologie. Speciální a analytické techniky ve výzkumu chování

2/2

z / 5 KB

pv

Mgr. J. Havlíček, PhD. a kol.

2

Novinky v behaviorálních vědách: etologický seminář

0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. J. Havlíček, PhD., Mgr. M. Vančatová

1

2/0

z/ 5 KB

pv


1

Člověk a lidoopi

0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. M. Vančatová

1

Etologie primátů

0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. M. Vančatová

1

Verbální a neverbální komunikace

0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. M. Vančatová

1

Strategie žebrání

0/2

z / 5 KB

pv

Mgr. M. Vančatová

2

Úvod do primatologie

2/0

z / 5 KB

pv

Mgr. M. Vančatová

2

z / 0 KB

p

kolektiv

2

min. 12 KB

v

různí

1,2

O zvířatech a lidech: dějiny behaviorálních věd

Příprava a vypracování magisterské práce Volitelné předměty

Požadavky na přijímací řízení a) Základním předpokladem je ukončený bakalariát studijního programu vhodného typu. Modelově jde o studium humanitní vzdělanosti na FHS UK s absolvováním náležitých kurzů představujících poznatkovou bázi hlavních antropologických směrů.

b) Vhodné jsou rovněž obdobně zaměřené kurzy na jiných univerzitách – např. bakalářské programy studia kulturní a sociální antropologie, archeologie, etnologie, kulturologie, historie, sociologie, psychologie apod. c) Poznatkové jádro OA musí studenti získat již v rámci bakalářského studia, proto přijímací zkouška pro program OA-ISČ je náročná a ověřuje vědomostní úroveň v těchto oblastech: 1. sociokulturní a lingvistická antropologie 2. biologická antropologie 3. humánní etologie 4. historická antropologie a archeologie 5. filozofická antropologie Pro tuto zkoušku se každoročně současně s vyhlášením studia vypisuje seznam pěti základních prací, což umožňuje uchazečům dlouhodobou přípravu ke zkoušce. Každá oblast se v rámci zkoušky hodnotí samostatně, a to jedním bodem za správnou odpověď, resp. nulovým ohodnocením za špatnou odpověď. Přijati jsou všichni uchazeči, kteří splní požadovaným způsobem všech 5 částí oborové zkoušky. V případě nedostatku takových uchazečů mohou být přijati i ti se 4 úspěšně absolvovanými oblastmi, přičemž zbývající část je studentovi předepsána reparabilní formou ke složení do konce 1. ročníku. Kreditní body se za složení této zkoušky neudělují. d) Druhou částí přijímacího řízení je zkouška ověřující znalosti anglického jazyka ve smyslu pravidel FHS UK pro magisterský stupeň studia. Další povinnosti / odborná praxe

Příklady témat diplomové práce Metamorfózy cigánské rodiny, aneb, Cigáni jdou "na Čechy" Současná náboženská reflexe smrti: (katolíci, protestanti, svědkové Jehovovi a oddaní Kršny ve vztahu ke smrti a posmrtné existence) Spiritualita žen v soudobém judaismu: tvorba nových rituálů a transformace symbolů Fenomén kmotrovství a křtu v kultuře romských osad na východním Slovensku Vybrané kapitoly k problematice sociální exkluze. Kladivo na neplatiče Proměny veřejného mínění během rozhodování o profesionalizaci české armády Antropologie umění a zdobení lidského těla

Lennonova zeď na Kampě 1980-1989 Návaznost na další stud. prog. Doktorandské studium Obecné antropologie na UK FHS

Modelový studijní plán Kombinace: Sociokulturní a lingvistická antropologie a Humánní etologie 1. semestr Po Út St Čt Pá

Etologie člověka I. 6KB Antropologie a Romové 5KB Etnografie: metoda a žánr 6KB Úvod do primatologie 5KB Diplomní seminář (SKLA) 5KB Celkem: 36 KB

Volit. kurz (orientačně 3KB) Seminář/Klíčové texty pro soc. a kult. antropologii I. 6KB

2. semestr Evoluční biologie 6KB

Po

Kultura jako adaptivní systém 5KB

Út

Volit. kurz (orientačně 3KB) Seminář/Klíčové texty pro soc. a kult. antropologii II. 6KB

St

Metodologie kvalitativního antropologického výzkumu 6KB

Čt Pá

Archeologie krajiny 5KB

Diplomní seminář (SKLA) 5KB Celkem 36 KB

3. semestr Po

Etologie člověka II. 6KB

Člověk a lidoopi 5KB

Út

Antropologie války 5KB

Volit. kurz (orientačně 3KB)

St

Antropologie komunikace 5KB

Interkulturní komunikace 5KB

Čt Pá

Diplomní seminář (SKLA) 5KB Celkem 34 KB

4. semestr Etologie člověka II. 6KB

Po

Volit. kurz (orientačně 3KB)

Út St Čt Pá

Diplomní seminář (SKLA) 5KB Celkově 14 KB

Celkově za 4 semestry studia: 120 KB

Povinný kurz

Povinně volitelný kurz

Volitelný kurz

Tabulka E, Charakteristika předmětů - v požadovaném rozsahu jsou charakteristiky jednotlivých předmětů uvedeny přímo v akreditačním materiálu.

F - Personální zabezpečení studijního programu (studijního oboru) - souhrnné údaje Vysoká škola Univerzita Karlova v Praze Součást vysoké školy Fakulta humanitních studií Název studijního programu Humanitní studia (6107 - T) Název studijního oboru / obor Obecná antropologie - Integrální studium člověka Název pracoviště Celkem prof. přepoč. doc. přepoč. odb. asist. z toho s věd. lektoři asistenti vědečtí THP celkem počet p. celkem počet d. celkem hodností prac. Obecná antropologie - ISČ 22 4 2 4 3 12 4 0 8 0

Údaje vyplnil

Mgr. Marek Halbich

pracov.

Katedra OA-ISČ

0

E-mail [email protected]

I - Informační zabezpečení studijního programu Vysoká škola Součást vysoké školy Název studijního programu Druh knihovny Celkový počet svazků Roční přírůstek knižních jednotek Roční přírůstek titulů celkem Počet odebíraných titulů časopisů celkem Počet odebíraných zahr.titulů časopisů Počet odebíraných českých titulů časop. Jsou součástí fondů kompaktní disky ? Jsou součástí fondů videokazety ? Otevír. hod. knihov./studovny v týdnu Provozuje knih. počítač. inform. služby ? Zajišťuje knihovna rešerže z databází ? Je zapojena na CESNET/INTERNET ? Počet stanic na CESNETu/INTERNETu Jiná databázová centra/sítě ? Počet počítačů v knihovně/studovně Z toho počítačů zapojeno v síti

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií Humanitní studia celkový počet knihoven univerzitní fakultní - Knihovna společenských věd T. G. Masaryka v Jinonicích 45 000 4000 4800 158 73 85 ano ne 52,5 / 52,5 ano ano ano 28 ne 15 / 13 15 / 13

ANOTACE Část státní závěrečné zkoušky:

Teorie a metody sociokulturní a lingvistické antropologie Komisionelní zkouška-členové komise (zkoušející): Prof. PhDr. Josef Kandert, CSc., Doc. PhDr. Petr Zima, CSc., Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc., Mgr. Zdeněk R. Nešpor, PhD., Mgr. Marek Halbich, Mgr. Yasar Abu Ghosh, Mgr. Radovan Haluzík, Mgr. Petra Ezzeddine. Student v prvním ročníku absolvuje dvousemestrální seminář ze sociální a kulturní antropologie (viz Seminář ze sociální a kulturní antropologie/Klíčové texty pro sociální a kulturní antropologii) zaměřený metodologicky (reflektující terénní výzkum přednášejících) a teoreticky spočívající ve zvládnutí klíčových textů předepsaných na příslušný akademický rok. Součástí zkoušky je rovněž četba dvaceti vybraných titulů ze sociokulturní, lingvistické a archeologické antropologie, případně doplněná o klasická či jiná významná díla z příbuzných disciplín (viz neustále doplňovaný seznam doporučené četby na webových stránkách katedry obecné antropologie nebo viz Informační systém – informace o příslušné části státní závěrečné zkoušky). Student zároveň v prvním ročníku zvládne rovněž dvousemestrální seminární kurz zaměřený především na kvalitativní metody, jež se používají při terénním antropologickém výzkumu, jakož i metody, které při svém výzkumu používá antropologický lingvista, případně archeologický antropolog.

15

POVINNÉ KURZY Seminář ze sociální a kulturní antropologie/ Klíčové texty pro sociální a kulturní antropologii 0/4 6 KB Vyučující: Mgr. Yasar Abu Ghosh, Mgr. Radovan Haluzík, Mgr. Marek Halbich Anotace: Seminář ze sociální a kulturní antropologie: Centrální a nezbytný a kurz pro všechny magisterské studenty antropologie. Kurz má za úkol seznámit studenty s rozpracovanými i dokončenými výzkumy jejich kolegů i zkušených antropologů od nás i ze zahraničí a hlavně podnítit diskusi na témata: jak dělat antropologický field-work, proč dělat field-work, co a jak má smysl zkoumat a proč, jak to vše zapadá do kontextu současných sociálních teorií a jaké nové světlo mohou tyto teorie na to, co v terénu vidíme, vrhnout. Klíčové texty pro sociální a kulturní antropologie: V tomto semináři, který se bude konat ve středu jednou za 14 dní vždy od 16.40 do 18.15, budete mít možnost si přečíst a důkladně prodiskutovat práce, které mají dlouhodobě významný vliv na podobu sociální antropologie. Nejedná se tedy o práce výhradně antropologické, ale i z jiných oborů společenských a humanitních věd. Pro účast na semináři bude pro vás bezpodmínečně nutné si přečíst zadaný text. V případě textů v češtině se může jednat o celou monografii, v případě anglických textů budou úryvky omezeny na cca 40 stran. Základem pro vaše hodnocení na konci roku bude prezence a aktivní účast při diskusích na semináři. Ta bude proto garantem kurzu přísně sledována. Pozn.: Témata seminářů a klíčových textů jsou ilustrační, podle sylabu ZS 2005, v každém semestru se obměňují. Osnova – Sociální a kulturní antropologie: 1. Jak rituál tvoří komunitu: prvomájový průvod o půlnoci a zmrtvýchvstání vesnice. 2. Příbuzenství v cigánské osadě: genealogický výzkum. 3. Sociální dějiny a sociální teorie: Ellias, Foucault, Marx a slušné chování. 4. Jihoasijské příběhy těla (Bangladéš). 5. Kluci potřebují dobrodružství: formování identity na pražské graffiti scéně. 6. Přestěhovat, přejmenovat, převléct: komunistická modernita bičem i cukrem u bulharských muslimů. Osnova – Klíčové texty pro sociální a kulturní antropologii: 1. THEODOR W. ADORNO, MAX HORKHEIMER, Dialektika osvícenství. 2. NATHALIE ZEMON DAVIES, Návrat Martina Guerra. 3. MICHEL FOUCAULT, Dohlížet a trestat. 4. EDWARD SAID, Orientalism. 5. MARSHAL SAHLINS, Historical Metaphors and Mythical Realities. 6. PIERRE BOURDIEU, Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste. Povinná literatura: Vždy na každý semestr jiná v závislosti na vybraných klíčových textech. Doporučená literatura: Rovněž variuje v závislosti na vybraných klíčových textech.

16


2/2 6 KB

Vyučující: Mgr. Yasar Abu Ghosh Anotace: Etnografie si klade za cíl a) empatické porozumění a reprezentování života různých jiných a zároveň b) jeho objektivní interpretaci. Tím se dostává do pasti rozdílných požadavků vědy a umění. Tato dualita jí ovšem umožňuje sebe-reflexivně uvažovat o možnostech objektivních postupů a zároveň rozpracování různých textuálních vlastností jejích výstupů. U některých autorů to sice vede k úplnému odmítnutí vědeckosti tzv. etnografické autority, ve které shledávají textuální trik pro nastolení zdání objektivity. My budeme vycházet z toho, že tento rozpor není neléčitelný, ba co víc, že je zdrojem obohacení etnografické analýzy. Kritika některých prostředků tzv. etnografického realismu nás totiž může dovést k úvahám o dialogickém charakteru etnografické situace, tzn. k objektivizaci procesů získávání a předestírání poznatků o zkoumané realitě. V kurzu budeme proto na základě četby vybraných etnografií zkoumat klíčové otázky epistemologie, metodologie, praxe a politiky etnografie jako způsobů tvorby poznatků a sociální analýzy. Osnova: 1. Seznámení s náplní kurzu a semináře. 2. Etnografie jako text Clifford Geertz Interpretace kultur. Praha: Slon, 2000 (kap. 1, 15). 3. Subjektivita, reflexivita a narcismus Paul Rabinow Reflections on Fieldwork in Morocco. University of California Press, 1978. 4. Etnografie a feministická perspektiva Host: Věra Sokolová Lila Abu-Lughod Veiled Sentiments: Honor and Poetry in a Bedouin Society. University of California Press, 1986 (s. 1-25, kap. 4). 5. Klasická etnografie I: od etnika k sociální struktuře Edmund R. Leach Political systems of highland Burma: a study of Kachin social structure. Boston: Beacon Press, 1972. 6. Klasická etnografie II: historicita sociálních fenoménů Faye D. Ginsburg Contested Lives: Abortion Debate in an American Community. University of California Press,1998. 7. Etnografie jako řemeslo: case study, generalizace, teorie. 8. Etnografie a odkrývání politické ekonomie Philippe Bourgois In Search of Respect:Selling Crack in El Bario. Cambridge University Press, 1995. 9. Etnografova cesta od tělesné zkušenosti ke zkušenosti těla Loc Wacquant Body and Soul: Ethnographic Notebooks of an Apprentice Boxer. Berkeley: University of California Press, 2002. 10. Etické dilema a poslání etnografie 4.1.06 Etnografie neviditelného a pozorování Patrick Williams Gypsy World: The Silence of the Living and the Voices of the Dead. University of Chicago Press, 2003. Povinná literatura: GEERTZ, C., Interpretace kultur. Praha: Slon, 2000 LEACH, E. R., Political systems of highland Burma: a study of Kachin social structure. Cambridge : Harvard University Press, 1954

Doporučená literatura: GINSBURG, F. D., Contested Lives: Abortion Debate in an American Community. Berkeley: University of California Press, 1998. WILLIAMS, P., Gypsy World: The Silence of the Living and the Voices of the Dead. Chicago: University of Chicago Press, 2003. 17

ABU-LUGHOD, L., Veiled Sentiments: Honor and Poetry in a Bedouin Society. Berkeley: University of California Press, 1986 (s. 1-25, kap. 4). BOURGOIS, P., In Search of Respect: Selling Crack in El Bario. Cambridge / New York: Cambridge University Press, 1995.


0/2 6 KB

Vyučující: Mgr. Petra Ezzeddine Anotace: Kurz predstaví základné teoretické pozadie a historický vývin vedenia kvalitatívneho výskumu v antropológii. Zameria sa na budovanie výskumného designu, samplingu, organizáciu field notes, a etiku kvalitaivného výskumu / s prihliadnutím na českú legislatívu/.Kurz bude špecializovaný na techniku a interpretáciu dát z pozorovania. V praktických kolektívnych i individuálnych cvičeniach bude viesť k precvičeniu techniky pozorovania malých i veľkých skupín v konkrétnom teréne. Osnova: 1. Čo je kvalitatívny výskum? Vymedzenia problému, porovnanie s kvantitatívnou logikou zberu a interpretáciou dát.Validita a reliabilita dát. 2. Historický vývin kvalitatívnej metodológie v antropológii a sociológii. Od Lone Ethnographer az po nové formy etnografického experimentálneho písania. 3.Problematika výskumného subjektu. Subjekt/obejkt výskumu. Možnosti interakcie s informátormi. Orientalizmus a jeho dopady na reflexivitu výskmného procesu.Autoetnografie. 4. Vymedzenie výskumného problému. Možnosti výskumných stratégií vzhľadom na kvalitatívny výskumný design.efektívne plánovanie výskumných aktivít-časové, finančné. 5. Sampling, teória budovania vzorky, účelová vzorka a výber informátorov. 6. Field notes / terénne zápisky/ ako ich zbierať, kódovať a manažovať. 7. Technika pozorovania. Žúčastnené a nezúčastnené pozorovanie. 8. Pozorovanie malých a veľkých skupín/ špecifiká/. 9. Problematika reprezentácie pozorovania- žánrové formy kvalitatívneho písania. 10. Etika kvalitatívneho výskumu, disciplinárny kódex, česká legislatíva a kvalitatívny výskum. Povinná literatura: ESTERBERG, K. G., Qualitative Methods in Social Research, London: McGraw-Hill Humanities, 2002. EZZY, D., Qualitative Analysis, London: Routledge, 2002. Doporučená literatura: BERNARD, H. R., Social Research Method: Qualitative and Quantitative Approaches, London: Sage Publications 2000. BERNARD, H. R., Research Methods in Antropology: Qualitative and Quantitative Approaches, London: Rowmann and Littlefield, 2002. SAYER, A., Methods in Social Science, London: Routledge 1992. STOLZENBERG, R. M. (ed.), Sociological Methodology 32, Chicago: University of Chicago Press, 2002.

18

POVINNĚ VOLITELNÉ KURZY Antropologie a Romové

2/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Yasar Abu Ghosh Anotace: V tomto kurzu si ukážeme různé způsoby, jimiž antropologové studovali romské skupiny, a to bez jakéhokoli geografického omezení. Empirický materiál etnografické, historické nebo obecně politické povahy nám poslouží k analýze různých antropologických přístupů a sociálních teorií. Kurz nechce nastolit obecnou antropologii Romů, ale naopak ukázat v jakých chvílích a jakým způsobem dokáže antropologie přispět k pochopení sociálních fenoménů obecně. Budeme proto moci konfrontovat i jiné než antropologické způsoby reprezentace Romů s etnografiemi. Kurz je rozdělen do tří tématických bloků:1. Koncepce identity, komunity a kultury; 2. Moc, sociální stratifikace a stát; 3. Reprezentace, paměť a historie. Osnova: 1) Koncepty identity, komunity a kultury 2) Úvodní přednáška. dějiny antropologického zájmu o Romy. 3) Hledání kořenů: teze indického původu Romů/teze diaspory. 4) Etnografie Romů 5) Etnografie reprodukčních mechanismů romských komun 6) Mají Romové kulturu? 7) Vlastní a cizí kultura. 8) Svébytnost romské kultury, ekonomická deprivace. 9) Formy sociability, efektivní sociální vazby 10) Monokauzální vysvětlení a jeho úskalí. Povinná literatura: Jeden z článků: SILVERMAN, C., „Everyday Drama: Impression Management of Urban Gypsies“, Urban Anthropology 11(2) 1982, 377-398. WILLIAMS, P., „The Invisibility of the Kalderash of Paris: Some aspects of the economic activity and settlement patterns of the Kalderash Rom of the Paris suburbs“, Urban Anthropology 11(3-4) 1982, 315-344. KAPROW, M. L., „Resisting Respectability: Gypsies in Saragossa“, Urban Anthropology 11(34) 1982, 399-431. Dále: FRASER, A., Cikáni, Praha: NLP, 1998, str. 12-31. HANCOCK, I. Země utrpení, Praha: Signeta, 2001, úvodní kapitola. Doporučená literatura: BAZIN, J., „Každému svého Bambaru“. Cargo 1-2/2002. WILLEMS, W, LUCASSEN, L., Gypsies and Other Itinerant Groups, New York : St. Martin’s Press, 1998, kap. „Ethnicity as a Death Trap“. STEWART, M., The time of the Gypsies. Boulder, Colo.: Westview Press, 1997. kap. „We are all brothers here“, s. 50-72

19


2/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Radovan Haluzík Anotace: Cílem kurzu je ukázat naši nedávnou minulost, současnost a probíhající sociální změny očima sociální antropologie, kriticky se podívat za smysl často poněkud schématických klišé a nálepek, které svět každodennosti kolem nás dostává a dostával. Snahou je nejen říci něco o posledních cca 40ti letech, podívat se za oponu samozřejmosti a všednosti novýma očima, ale i, v obecné rovině, na tom nejvšednějším materiálu ukázat, jak vůbec současná sociální antropologie pracuje, jaká témata si vybírá a co všechno se na nich dá vůbec zkoumat. Součástí kurzu bude též několik ilustrativních exkurzí po Praze a jejím okolí, dále několik přednášek pozvaných specialistů a dokumentárních filmů. Osnova: 1) "Co byl socialismus a co přišlo potom" (K.Verdery). 2) Komunismus mezi radikální eschatologií a modernitou za každou cenu. 3) Industrializace, urbanizace, kolektivizace a masové panelákové bydlení pro masovou společnost. 4) Komunistická krajina a český romantický víkend. 5) Stranická hegemonie, všudypřítomná kontrola a politická persekuce na příkladu různých modů cenzury. 6) Tzv. každodenní rezistence od popkultury, přes nezávislé občanské aktivity po underground a podsvětí. 7) Třída a mass consumption v oficiálně beztřídní společnosti. 8) Jako jeden muž: společnost masových rituálů. 9) Karneval revoluce: víme jak a proč masové protesty 1988-89 převrátí střední Evropu vzhůru nohama? 10) Ekonomická transformace, volný trh, jeho neviditelná ruka, (neo)liberalismus, marketing a světlo na konci Tunelu: myšlenkové procesy za některými hesly ekonomické transformace let devadesátých. 11) Postkomunistické "návraty ke kořenům", retradicionalismus a neotradicionalismus. 12) Porevoluční westernalizace nejen institucí, ale i každodenního života. Povinná literatura: VERDERY, K., What was Socialism, and what comes next, New Persey: Princeton University Press, 1996. Doporučená literatura: HUMPHREY, C., The Unmaking of Soviet Life: Everyday Economies After Socialism (Culture and Society After Socialism), Ithaca: Cornell University Press, 2002. BUCHLI V., An Archaeology of Socialism, Oxford/New York:Berg 1999.

Antropologie války

2/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Radovan Haluzík Anotace:

20

Kurz je úvodem do antropologie kolektivního násilí a ozbrojených konfliktů. Klade si otázky co je válka, občanská válka a co revoluce a jak ozbrojené konflikty vznikají. Zvláštní důraz je kladen na otázky nutného společenského konsenzu před započetím ozbrojeného konfliktu, masová hnutí před jeho vypuknutím a jejich rituální a spektakulární masové performance, symbolika a později též válečná propaganda. Osnova: 1) Válka, občanská válka, revoluce a otázka kolektivního násilí vůbec. 2) čas předválečné masové extáze a nutný společenský konsenzus, který zraje celá léta. 3) tvorba a zrání předválečného celospolečenského konsenzu: úloha nejen politiky a ideologie, ale hlavně též umění, sociálních věd a historie. 4) Patriotismy, nacionalismy, komunalismy atd: MY versus ONI jako společenská/etnická/náboženská/sociální skupina 5) Masové rituální performance a spektákly v ulicích i médiích před započetím konfliktu. 6) Vzplanutí konfliktu a role spontánnosti, nadšení a dobrovolnictví. 7) MY a ONI: tvorba válečné identity. Válečná propaganda a bestializace nepřítele. 8) Válečný subjekt uprostřed chaosu, násilí, strádání ozbrojeného konfliktu, ale i nudy uprchlických táborů. 9) Jak válka končí a jaké je z ní vyplývá celospolečenské "poučení". Otázky příměří, usmíření, paměti a zapomnění. Povinná literatura: BOURKE, J., An Intimate History of Killing: Face-to-Face Killing in Twentieth-Century Warfare, New York: Granta Books, 1999. Doporučená literatura: KEEN, DAVID – řada článků, např.: KEEN, D., 'War and Peace: What's the Difference?' International Peacekeeping 7, no. 4 (2001), pp. 1-22. KEEN, D., 'War and Peace: What's the Difference?' In Managing Armed Conflicts in the 21st Century. Edited by ADEBAJO, A.; SRIRAM, C. L., Portland, (OR) : F. Cass, 2001, pp. 1-22. KEEN, D., 'Incentives and Disincentives for Violence.' In Europe's New Nationalism. Edited by CAPLAN, R.; FEIFFER, J. Oxford/New York:Oxford University Press, 2000. KEEN, D., 'War, Crime and Access to Resources.' In War, Hunger and Displacement: The Origins of Humanitarian Emergencies. 1. Edited by VÄYRYNEN, E. WAYNE NAFZIGER; F. STEWART; R. Oxford/New York: Oxford University Press, 2000.


2/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Radovan Haluzík Anotace: Přednáška (následovaná seminářem) se snaží zmapovat rozmanitost a kořeny válečných konfliktů současného globalizovaného světa. Osnova: 21

1) Jak a proč vznikají válečné konflikty posledních dvou dekád? (Je opodstatněná Huntingtonova teorie "střetu civilizací", nebo je to jaksi složitější...) 2) Konvenční kontra guerillové války. 3) Geopolitika, globální kulturní,ekonomické a politické síly a lokální odpověď. Globální klima a lokální rezistence. 4) Postmoderní "krize modernity" a revitalizace etnických a religiózních identit v devadesátých letech dvacátého století. 5) Slabý stát kontra silní warlordi. 6) Role nadvládních, nevládních organizací, humanitární pomoci, peace-keepingu, peacebuildingu a poválečné rozvojové pomoci. To vše ilustrováno na postkomunistických konfliktech v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze, ale i na válkách v Afganistánu, Iráku, Rwandě, Libérii, lokálních konfliktech v mexickém Chiapasu, Peru, Indonésii, Indii, kurdských oblastech na Blízkém východě atd. Povinná literatura: NOEL M., Bosnia. A Short History, New York : New York University Press, 1994. Doporučená literatura: NOEL M., Kosovo. A Short History, New York : New York University Press,1999. VERDERY, K., The Political Lives of Dead Bodies, Reburial and Postsocialist Change, New York: Columbia University Press, 1999. WOODWARD, S., Balkan Tragedy, Washington D.C.: Brookings Institution, 1995.


2/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Radovan Haluzík Anotace: Kurz se snaží ukázat představu, image divočiny a divošství jako jednu z centrálních kosmologických domén táhnoucí se evropským myšlením od dávnověku. Cílem je poukázat na spíše sociálně konstruktivní a imaginativní složku tohoto fenoménu než na jeho materielní přírodovědu a konkrétní etnografii. Jde tedy spíše o studium symbolické geografie našich představ o světě za horizontem (a dobrodružných výprav do něj) a exotické jinakosti lidí, napůl lidských bytostí i přímo přízraků, kteří jej podle nich obývají. Snahou je též ukázat jaké myšlenkové dědictví nám dnes, tento historicky značně kontradiktorní, přitom neobvykle kontinuální, vývoj tohoto fenoménu vlastně zanechal a co z toho pro nás v současné době vyplývá. Kurz doprovází řada kratších i delších terénních exkurzí, prezentace obrazového materiálu i dokumentárních filmů. Osnova: 1. Příroda, kultura a divočina. Sociální konstrukce divočiny. Divočina jako správa o putování za horizontem. Divošství jako mezní forma otherness. 2. Svět za horizontem a jeho laminární bytosti od antiky po Tarzana, Mauglího a KingKonga. 3. Koncepty divočiny evropské antiky a středověku. 4. Evropská koloniální expanze a objev zámořského „divocha“. Divočina očima evropské renesance a humanismu. 5. Rousseau, Montesquie a koncept ušlechtilého divocha. Image divocha v osvícenství a romantismu. 6. Edvard Said a koloniální orientalismus v koloniálním cestopisu, románu a nevyjasněná otázka jeho každodenní praxe. 22

7. Transformace konceptu ušlechtilého divocha a romantismus a nacionalismus ve východní Evropě (romantický venkovan, horal, zbojník a ti druzí). 8. Koncept divošství jako mocná politická zbraň: na příkladu válečné propagandy v nedávných etnických konfliktech v Jugoslávii a na Kavkaze. 9. Ušlechtilý divoch v současném evropském environmentalismu a New age. 10. Divočina jako performance, turismus a sociální konstrukce jeho světů. 11. Český víkend: zrod a vývoj českého trampingu, česká krajina jako divočina, chaty, chalupy… 12. Současná „krize“ konceptu divočiny a virtuální divočina scifi příběhů z kosmu i laboratoří, Jurského parku, detektivek z divočiny velkoměsta i fikcí typu Tolkiena. 13. Welcome to Marlboro country… Reklama a marketing: image divočiny prodává nejen zboží, ale i rozvojové a politické projekty. 14. Divočina a ochrana přírody. Představa divočina při zakládání, péči a propagaci národních parků a rezervací. Povinná literatura: OELSCHLAEGER, M., The Idea of Wilderness : From Prehistory to the Age of Ecology, New Haven: Yale University Press, 1993. Doporučená literatura: BUDIL, I., Za obzor západu, Praha: Triton, 2001. CORBEY, R., THEUNISSEN, B. (eds.), Ape, Man, Apeman: Changing Views since 1600, Leiden:

University of Leiden, 1995. ELLINGSON, T., The Myth of the Noble Savage, Berkeley and London: University of California Press, 2001.

KŘIVSKÝ, P., Do nitra kontinentů, Praha: MF, 1988. KUPER, A., Invention of Primitive Society, London: Routledge, 1988.


2/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Marek Halbich Anotace: Kurz je úvodem do relativně nové kulturně antropologické (sub)disciplíny - ekologické antropologie - a jejího postupného formování od antiky po současnost. Na nejobecnější rovině vychází z neoevolucionistického předpokladu, podle něhož kultury představují adaptivní systémy, které je nutné zkoumat jako součást ekosystému a zároveň je poukazováno na hledání komplexních vztahů mezi člověkem a jeho prostředím. Kurz si podrobněji všímá jednotlivých vývojových fází (zdrojů, kořenů) ekologické antropologie - kulturní geografie, obecné ekologie, environmentálního determinismu, posibilismu, evolucionismu a neoevolucionismu, kulturní ekologie, kulturního materialismu, nové archeologie apod. Ekologická antropologie je snahou o materialistický výklad lidské společnosti a kultury jako produktů adaptace na přírodní podmínky a je tak v podstatě logickým vyústěním vývoje antropologického myšlení především v USA, spojeného zejména s Boasovou "školou" historického partikularismu a s Wisslerovým či Kroeberovým pojetím kulturních areálů. Součástí kurzu bude i výklad řady případových studií (case studies) ze všech kontinentů orientovaných na rozmanité způsoby adaptace člověka na různé typy ekosystémů (např. horské a vysokohorské prostředí, tropické deštné pralesy, subtropy, savany, pouště a polopouště, mořské pobřeží, arktická a subarktická oblast atd.) a na základě této adaptace s tím spojených subsistenčních systémů (hospodářsko-kulturních typů a subtypů) - sběrači, lovci, smíšené skupiny, pastevci, zemědělci, rybolovecké kultury, hortikulturní skupiny atd. 23

Rovněž bude poukázáno na určité přesahy či spojitosti s jinými antropologickými (sub)disciplínami (ekonomická, kognitivní a lingvistická antropologie, etnosémantika ad.). Kurz bude zakončen výkladem adaptace člověka na prostředí ("micro-región de refugio" či "micro-environment") v severozápadním Mexiku na základě vlastního terénního výzkumu realizovaného mezi Indiány Rarámuri a jinými nativními etniky tohoto subareálu. Osnova: 1. Pre-antropologické antecedenty ekologické antropologie (obecná ekologie-základní pojmy, antické a novověké představy o~vlivu prostře-dí na člověka - Hippokrates, Platón, Aristoteles, Ch. Montesquieu aj.); zavedení pojmu ekologie (A. van Leeuwenhoek, E. Haeckel); různé definice (vymezení) pojmu ekologie; rozdělení ekologie; ekosystémy a jejich (auto)regulativní funkce a paralela v~sociální antropologii - pojem ekvilibrium u~A. A. Radcliffe-Browna; různé přístupy ke studiu ekosystémů (V. I. Vernadskij, G. E. Hutchinson, S. Forbes); optimální populační hustota pro člověka (T. Malthus, E. Odum); užitá ekologie člověka (G. P. Marsh, W. L. Thomas) - historický přehled (K. W. Butzer, C. O. Sauer, Ch. F. Bennett aj.). 2. Evolucionismus a ekologie - Darwinova teorie; gastreová teorie a princip biogenetického zákona (E. Haeckel); evolucionismus v~sociologii - pozitivismus A. Comta; cyklický evolucionismus (H. Spencer); mechanická a organická solidarita (É. Durkheim); Gemeinschaft vs. Gesellschaft (F. Tönnies); teorie kulturního opožďování (cultural lag) W. F. Ogburn); evolucionismus a strukturální funkcionalismus (T. Parsons); J. Fourastié a optimistický přístup při studiu moderních společností; teorie industriální společnosti (R. Aron); teorie postindustriální společnosti (D. Bell, A. Toffler); tradice vs. inovace v archeologii G. Clark); pesimistický přístup při studiu moderních společností (E. Fromm); hlubinná ekologie (A. Naess). 3. Sociálně/kulturně antropologické a sociologické zdroje ekologické antropologie unilineární vývojová teorie (E. B. Tylor, L. H. Morgan); "adaptacionistické" definice kultury (B. Malinowski); strukturalismus a ekologie (C. Lévi-Strauss); sociální ekologie chicagské školy (R. E. Park, R. D. McKenzie, E. W. Burgess) - urbánní sociologie; kritika chicagské školy, definice ekologie a ekologie člověka (A. H. Hawley); nové vymezení sociální ekologie (J. Musil); environmentální determinismus a posibilismus v~US kulturní antropologii (B. Meggersová, E. N. Ferdon, A. L. Kroeber). 4. Multilineární evoluce a teorie kulturní změny - počátky kulturní ekologie - kulturní taxonomie; metoda a metodologické místo kulturní ekologie; úroveň sociokulturní integrace jako operacionální koncept - case study: "folk society" jako úroveň integrace; sociokulturní úrovně v akulturačních studiích - case study: akulturace západních Šošonů, změny v~incké říši aj.; národní sociokulturní systémy - case study: analýza současné komplexní společnosti - Portoriko (J. H. Steward); kulturně ekologické studium venkovských pospolitostí (R. Redfield, R. West aj.). 5. Kritická reflexe Stewardovy koncepce kulturní ekologie - verifikace Stewardovy teorie - E. Service; mezinárodní sympozium Člověk a lovec - základní rysy moderních sběračských populací; ekologie jako věda biosociální (A. P. Vayda, R. A. Rappaport); kulturní materialismus (M. Harris) - case study: aztécký kanibalismus jako cesta za získáním proteinů (M. Harner); kritika Harrisovy a Harnerovy hypotézy (W. Arens a mýtus kanibalismu). 6. Úvod do studia adaptací - ekologická nika (ecological niche) jako výsledek evoluční kreativity (D. Hardesty); microenvironment (K. Flannery, M. Coe); sociobiologická koncepce adaptací (E. O. Wilson); adaptivní dynamika, imaginace a kreativita a adaptivní strategie; klasifikace (typy) adaptací - individuální vs. skupinové; adaptace mezidruhové; problematika adaptací vkulturní antropologii - industriální adaptivní systém; behaviorální adaptace jako hlavní předmět antropologického výzkumu (J. W. Bennett).

24

7. Kulturologická koncepce adaptací - adaptogeneze a kultura - archeologické výzkumy (R. Leakey, R. Lewin); preadaptace (E. Mayr), postadaptace (Simpson); neoevolucionistický přístup při studiu adaptací - archeologie (V. G. Childe - neolitická a městská revoluce), kulturní antropologie (L. A. White - varianta teorie technologického determinismu). 8. Adaptace a distribuce v~sociální a kulturní antropologii - způsoby realizace kulturně ekologického výzkumu; adaptivní oblasti (R. B. Mazess); 3 základní úrovně adaptace reagenční (behaviorální), fyziologická, genetická a demografická; 3 základní organizační formy distribuce - reciprocita - kompenzovaná a negativní - case study: N. Chagnon a jeho výzkum mezi Yanomamy, altruistická reciprocita u Kungů; redistribuce - case studies: potlač (SZ pobřeží, polynéské ramage - M. Sahlins); trh - case study: výměnný cyklus te u~Mae Engů. 9. Energetika a intervence člověka - typy lidské intervence - case studies: přírodní impulzy fluviální llano - varzea (B. Meggersová); umělé impulzy - JV Asie (C. Geertz); manipulace ekologického pořádku - kočovné zemědělství - case studies: bornejští Ibanové aj.; potlačení restriktivních faktorů - různé hydraulické systémy - case studies: západní Monové, Papagové, aztécké chinampas aj. 10. Adaptabilita na různé ekosystémy - arktická oblast, vysokohorské oblasti, pouštní oblasti, oblast tropických deštných lesů aj.; case studies u různých kulturně ekologických (subsistenčních) skupin: lovecko-sběračské populace, preindustriální pěstitelé, pastevci, moderní zemědělci - např. ekologie a etnicita v alpském údolí jako případ studia adaptace v komplexní společnosti (J. W. Cole, E. R. Wolf) apod. 11. Speciální témata v ekologické antropologii - nové impulzy v ekologické antropologii "procesuální" ekologická antropologie (B. Orlove, R. Netting); etnoekologie (H. Conklin), etnografická ekologie (Frake) či "cognized environment" (R. Rappaport); case studies: klasifikace rostlin u Tzeltalů (B. Berlin, D. Breedlove, P. Raven, D. G. Casagrande); paleoekologie; urbánní ekologie. 12. Tarahumarové - specifický případ adaptace Indiánů v severozápadním Mexiku severozápadní Mexiko jako kulturní (sub)areál - etnogeneze, jazyková distribuce; adaptace jako výsledek koloniálního tlaku; základní kulturní rysy tarahumarské kultury transhumance "ranchería" systému jako výsledek kulturní změny; tesgüinády jako adaptační strategie. 13. Písemná atestace - viz podmínky (dole). Povinná literatura: HARRIS, M., Cultural Materialism. New York: Random House, 1979. KOTTAK, C., „The New Ecological Anthropology“. In American Anthropologist, 101, 1999,ss. 19-35. Doporučená literatura: BARTH, F., Ethnic Groups and Boundaries: The Social Organization of Cultural Difference. Boston: Little, Brown, 1969. BATESON, G., Steps to an Ecology of Mind. New York: Ballantine Books, 1972. BENNETT, J. W., The Ecological Transition: Cultural Anthropology and Human Adaptation. New York, Oxford, Sydney, Frankfurt: Pergamon Press Inc., 1976. FLANNERY, K., „The Origins of Agriculture“. In Annual Review of Anthropology, 2, 1973, s. 270-310. HARRIS, M., Cannibals and Kings. New York: Random House, 1977. NETTING, R., „Agrarian Ekology“. In Annual Review of Anthropology, 3, 1974a, s. 21-56. ORLOVE, B. J., „Ecological Anthropology“. In Annual Review of Anthropology, 9, 1980, s. 235273. SAHLINS, M., „Culture and Environment: The Study of Cultural Ecology“. In Horizons in Anthropology. SOL TAX, ed., Chicago: Aldine 1964.

25

VAYDA, A. P., MCCAY, B., „New Directions in Ecology and Ecological Anthropology.“ In Annual Review of Anthropology, 4, 1975, s. 293-306.


0/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Petra Ezzeddine Anotace: Cieľom kurzu je viesť študentov ku kritickému a reflexívnemu čítaniu a pochopeniu odborných textov a problematiky z oblasti kultúry Blízkeho Východu. Kurz bude zameraný na kultúrne špecifiká blízkovýchodného regiónu z pohľadu antropológie a jej teórií, ktoré poskytnú poslucháčom antropologický pohľad na otázky: spoločenskej a ekonomickej organizácie tradičného charakteru, moc a prestíž, status a rolu, príbuzenské systémy, vplyv náboženstva / Islamu a Judaizmu/ na spoločenský život a dopady modernity na tradičné spoločnosti. Osnova: 1. Charakteristika základních kulturních rysů židovské kultury. 2.-4. Stručný historický nástin Židů od nejstarších dob po současnost. 5.-6. Antropologická exegeze Starého zákona – ukázky textů a jejich rozbor. 7.-8. Antropologický výklad judaismu – ukázky textů a jejich rozbor. 9.-10. Analýza vizuální antropologie – rozbor filmů s židovskou tematikou. 11.-12. Židovská diaspora ve světě – USA, Latinská Amerika, Evropa, ostatní oblasti – filmové ukázky, interkulturní komunikace apod.

Povinná literatura: EICKELMAN, D., The Middle East: An Anthropological Approach, Englewood, Cliffs, N.J.: Prentice Hall, 1998. Doporučená literatura: ALTORKI, S., Arab Woman in the Field, New York: Syracuse University Press, 1988. GOLDBERG, H., Judaism viewed from within and from without /Anthropological studies/, NY: State University of New York Press, 1987. GEERTZ, H, GEERTZ C., ROSEN, L., Meaning and Order in Moroccan Society, Cambridge/New York : Cambridge University Press , 1979. GROTEIN, S.D.: A Mediterranean Society, Berkeley: University of California Press, 1978.

Antropologie hudby

2/0 5 KB

Vyučující: PhDr. Zuzana Jurková, PhD. Anotace: Kurz je koncipován jako úvodový kurz do problematiky hudební antropologie. Představuje proto základní otázky, související s hudbou jako univerzálií (co je hudba, jaké má aspekty, jak je zkoumat). Jako příklady jednotlivých přístupů budou sloužit studie světových

26

etnomuzikologů. Přesná náplň kurzu bude určena podle toho, jestli studenti prošli v bakalářském studiu certifikovaným programem „Etnomuzikologie“ nebo ne. Kurz se bude zabývat těmito základními tématy: Co je etnomuzikologie/hudební antropologie? Co je vlastně hudba? Etnografie hudby. Funkce a užití hudby. Hudba jako znějící fenomén. Osnova: 1. Co je etnomuzikologie/hudební antropologie? 2. Co je vlastně hudba? 3. – 5. Jak lze hudbu studovat? Různé hudebně-antrop. teorie. 6. Etnografie hudby. 7. Funkce hudby / její užití. 8. Hudba jako znějící fenomén 9. – 11. Představy o hudbě/ hudební koncepty Povinná literatura: NETTL, B.,Encounters in Ethnomusicology. Warren: Harmonie Park Press, 2001. Doporučená literatura: BLACKING, J. How Musical is Man? Washington D.C.: University of Washington Press, 1973. MERRIAM, A, The Anthropology of Music, Evanston: Evanston Press, 1964. NETTL, B., The Study of Ethnomusicology, Urbana: University of Illinois Press, 1983. LIST, GL, Stability and Variations in Hopi Song. American Philosophical Society, 1993 Představy o hudbě/ hudební koncepty NETTL, B., Blackfoot Musical Thought. Urbana: University of Illinois Press, 1984.

Hudební etnografie

0/2 5 KB

Vyučující: PhDr. Zuzana Jurková, PhD. Anotace: Cílem kurzu je naučit studenty ovládnout jednu z etnomuzikologických disciplín – hudební etnografii, tedy popis hudební události a její interpretaci. Teoretický základ disciplíny bude vyložen v kontextu celé etnomuzikologie/hudební antropologie v kurzu „Hudební antropologie“, zatímco kurz „Hudební etnografie“ se věnuje především vlastní hudebněetnografické praxi. Všichni studenti navštěvují společně během semestru alespoň 5 vybraných typově odlišných hudebních událostí (operní představení, koncert tradičního jazzu, muzikálové představení, technoparty apod.), které potom reflektují formou hudebněetnografické eseje. Podstatnou složkou kurzu jsou společné diskuze nad vznikajícími texty. Osnova: 1. Antropologie hudby – uvedení do problematiky, vymezení disciplíny. 2. Obecná charakteristika hudby a její interakce s kulturní antropologií. 3. Etnografie hudby – hudba jako vyjádření sebeidentity u různých kultur světa. 4. Funkce a užití hudby. 5. Hudba jako znějící fenomén. 6.-12. Hudebně etnografická praxe – návštěvy typově odlišných hudebních událostí, diskuse nad texty, analýza eseje. Povinná literatura:

27

SEEGER, A., „Musical Ethnography“, In: Myers, H. 1996: The Ethnomusicology: An Introduction, New York : W.W. Norton, 1992-1993, s. 56 – 87. Doporučená literatura: SEEGER, A., Why Suyá Sing, Cambridge: Cambridge University Press, 1987. NETTL, B., Heartland Excursions. Urbana, Chicago: University of Illinois Press, 1995. BEK, M., Konzervatoř Evropy? Praha: KLP, 2003.


2/0 5 KB

Vyučující: Doc. PhDr. Petr Zima, CSc. Anotace: Tento kurz se soustředí na následující problematiku: zkoumání jazyka a komunikace: prostředky mimojazykové, parajazykové a jazykové a jejich vzájemný vztah, jazyková komunita vymezená sociálně, psychologicky, komunikačně, jazyk a varieta jazyka, základní třídění variet, funkce, role, registr, doména, dialekty a jejich druhy, funkční sloh, slohotvorní činitelé, standard, standardizace: jazyk a národ, jazyk jako nástroj prezentace i re-prezentace, funkce, role, registr, doména, jazyk v kulturách a civilizacích "bezpísmových" malopísmových" a zcela grafizovaných, komunikace mluvená, psaná a tištěná: komunikace individuální, kvantitativně omezená, neomezená, masová, vztah individuálnosti-masovosti a mluvenosti-psanosti, spirála jejich vývoje nebo cesta tam i zpět?, jazyk mluvený a psaný: forma, funkce, společenské působení, jazyk a jiné jazyky: kontakty, interference, in-group language/out-group language: jazyk rodný, jazyk dorozumívací (lingua franca), pidžinizace a kreolizace jazyka, substrát, adstrát, superstrát, metatypie, jazyk a city i ideje: víra, láska, nenávist a jazyk. Jazyk a racionalita, jazyk a ideologie různého typu, antropologie společenského systému a antropologie systému komunikace. Existuje filosofie jazyka nebo jen jazykem vyjadřovaná filozofie (anebo oboje?). Osnova: 1. Jazyk a komunikace: prostředky mimojazykové, parajazykové a jazykové. 2. Jazyková komunita: sociálně, psychologicky, komunikačně. 3. Jazyk a varieta jazyka. Základní třídění variet. Funkce, role. registr, doména.Dialekty a jejich druhy, funkční sloh, slohotvorní činitelé. Standard, standardizace: jazyk a národ. 4. Jazyk jako nástroj prezentace i re-prezentace. Funkce, role, registr, doména. 5. Jazyk v kulturách a civilizacích "bezpísmových" ," malopísmových" a zcela grafizovaných. 6. Komunikace mluvená, psaná a tištěná: komunikace individuální, kvantitativně omezená, neomezená, masová. 7. Vztah individuálnosti-masovosti a mluvenostipsanosti.Spirála jejich vývoje nebo cesta tam i zpět? Jazyk mluvený a psaný: forma. funkce, spol. působení. 8. Jazyk a jiné jazyky: kontakty, interference, in-group language/out-group language: jazyk rodný, jazyk dorozumívací (lingua franca) 9. Pidžinizace a kreolizace jazyka, substrát, adstrát, superstrát, metatypie 10. Jazyk a city i ideje: víra, láska, nenávist a jazyk. Jazyk a racionalita, jazyk a ideologie různého typu. 11. Antropologie společenského systému a antropologie systému komunikace. 12. Existuje filosofie jazyka nebo jen jazykem vyjadřovaná filozofie (anebo oboje?). Povinná literatura: 28

FOLEY, W., A., Antropological Linguistics : An Introduction. Malden, MA : Blackwell Publishers, 1997. Doporučená literatura: HAGEGE, C., Člověk a řeč. Praha: Karolinum 1998. KLÉGR A.,-ZIMA P., Světem jazyků, Praha: Albatros, 1989. (všechny čtyři úvodní kapitoly jako nejzákladnější fakta). MATHESIUS.V., Čeština a obecný jazykozpyt, Praha: Melantrich, 1947. Reader in Czech Sociolinguistics (J. CHLOUPEK, M. NEKVAPIL, Eds.) Praha: Academia, 1988. SKÁCEL, J., ŠVARNÝ, O., ZIMA, P., Jazyk jako most i propast, Praha: MF, 1982. ŠVEJCAR, A. D., NIKOLSKIJ, L. B., Vvěděnije v socinlingvistiku, Moskva 1978. TRUDGILL, P., Socioguistics, Harmondsworth: Penguin Books, 1980. ZIMA, P.: Komunita a komunikace (1), Praha: IZV UK, 1999, str. 149-192.


2/0 5 KB

Vyučující: Doc. PhDr. Petr Zima, CSc. Anotace: Semestrální přednáškový kurz je zaměřen na tato témata: jazyk a komunikace, různé typy komunikačních kódů v živé přírodě: jejich podstata a funkce, vznik a vývoj lidského jazyka, jazyk mluvený a jazyk psaný a jeho místo v tzv. orálních, grafických a "počtářových" kulturách, typy písma, hlavní kulturní oblasti a písma, otázka vzájemné návaznosti přirozených kódů jazyků na kódy komunikace mimojazykové a parajazykové v promluvě, význam lexikální a gramatický, morfémy vázané (gramatické, morfémy v užším slova smyslu, gramémy) a volné (lexikální, lexémy), morfém a slovo, větný úsek, věta, souvětí, promluva, text, korpus, jazyková rodina a genetické vztahy mezi jazyky, distribuce hlavních jazykových rodin (s konkrétními otázkami upřesněnými vždy podle vybrané oblasti), jazykový svaz (Sprachbund), rozbory konkrétních případů jazykových svazů, struktura jazyků a její roviny (fonetická, fonologická, morfosyntaktická, lexikální), spisovný jazyk a nářečí, typy nářečí teritoriálních a sociálních, fonetika: artíkulační a akustické klasifikace hlásek, segmentální a suprasegmentální rysy, fonologie a foném, fonémy jako svazky distinktivních rysů, foném a varianta, morfologické kategorie ajejich exponenty: jmenný rod a jmenná třída, slovesné kategorie: TAM ad., slovní druhy a třídy morfémů, syntaktické závislosti a analýza na bezprostřední složky (Immediate Constituents, IC), Chomského škola a její pokračovatelé, aktuální členění věty (základ-ohnisko), koherence promluvy, slovní zásoba a její analýza, paradigmata slovníku, lexikografie jednojazyčná, dvoujazyčná i vícejazyčná, typologie slovníků. Osnova: 1. Jazyk a komunikace. Různé typy komunikačních kódů v živé přírodě: jejich podstata i funkce. Vznik a vývoj lidského jazyka. 2. Jazyk mluvený a jazyk psaný.a jeho místo v tzv. orálních, grafických a "počtářových" kulturách. Typy písma. Hlavní kulturní oblasti a písma. 3. Otázka vzájemné návaznosti přirozených kódů jazyků na kódy komunikace mimojazykové a parajazykové v promluvě. Význam lexikální a gramatický, morfémy vázané (gramatické, morfémy v užším slova smyslu, gramémy) a volné (lexikální, lexémy). 4. Morfém a slovo.Větný úsek, věta, souvětí, promluva, text, korpus. 5. Jazyková rodina a genetické vztahy mezi jazyky. 6. Distribuce hlavních jazykových rodin. (S konkrétními otázkami upřesněnými vždy podle vybrané oblasti). Jazykový svaz (Sprachbund). Rozbory konkrétních případů jazykových svazů. 29

7. Struktura jazyků a její roviny (fonetická, fonologická, morfosyntaktická, lexikální). Spisovný jazyka nářečí.Typy nářečí teritoriálních a sociálních 8. Fonetika: artikulační a akustické klasifikace hlásek. Segmentální a suprasegmentální rysy. 9. Fonologie a foném. Fonémy jako svazky distinktivních rysů. Foném a varianta. 10. Morfologické kategorie ajejich exponenty: jmenný rod a jmenná třída. Slovesné kategorie: TAM ad. 11. Slovní druhy a třídy morfémů. Syntaktické závislosti a analýza na bezprostřední složky (Immediate Constituents, IC). 12. Chomského škola a její pokračovatelé. Aktuální členění věty (základ-ohnisko), koherence promluvy. 13. Slovní zásoba a její analýza. Paradigmata slovníku. Lexikografie jednojazyčná, dvoujazyčná i vícejazyčná. Typologie slovníků. Povinná literatura: KRUPA V., GENZOR J., Písma světa, Bratislava: Obzor, 1989. Doporučená literatura: MATHESIUS, V., Čeština a obecný jazykozpyt. Praha: Melantrich, 1947. ČERMÁK, F., Jazyk a jazykověda, Praha: Pražská imaginace, 1997. ČERNÝ, J., Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. GLEASON, H.A., An lntroduction to Descriptive Linguistics, NY: Holt, 1955. KLÉGR, A., ZIMA, P., Světem jazyků, Praha: Albatros,1989.


2/0 5 KB

Vyučující: Doc. PhDr. Petr Zima, CSc. Anotace: Tento kurz se zabývá následující tematikou: člověk jakojedinec ajazyk (biologické faktory a jazyk, interdisciplinární pole mezi fyzickou antropologii a lingvistikou): vznikjazyka a vývoj jazyka: fylogenetický vznik, vývoj a zánik jazyka/jazyků lidského rodu, monogeneze?, polygeneze jazyků a fyzicko-antropologických typů; lidský jazyk a jiné komunikační kódy živých bytostí (zoosémiotika), vznik formy mluvené a psané, typologie forem mluvené řeči a jejich šíření, vznik písma, typologie písma, způsoby šíření písma a jejich vztah k typologiím jazyka a kultury. Jazykové rodiny a jazykové svazy (areály): ontogenetický vznik, vývoj a zánik jazyka: vývoj dětského jazyka, jeho fyziologický i patliologický průběh, udržení jazyka jedince, změna jazyka jedince, volná či funkční alternace jazyka jedince (switching of code/ language shift), zánik jazyka jedince (fyziologický, funkční, pathologický), jazyk a lidské tělo: rysy lidského těla a volba jazykových prostředků - korelace reálná, potenciální nebo fiktivní z hlediska tvorby a percepce figur jazykových znaků, artikulace hlásek, akustická percepce hlásek, tvorba i percepce grafických figur (piktogramy, ideogramy, fonogramy) z hlediska tvorby, vnímání a dekódování jazykových znaků (otázka tzv. řečových center), lidské tělo jako kognitivní centrum a základna komunikace o čase, prostoru i kauzalitě, jazyk a rasa, jazyk a rasa v podmínkách relativní izolace- čase studies: Khoisané, Papuánci a australská původní etnika, Pygmejové, Indiáni obou Amerik, jazyk a rasa v podmínkách maximálních kontaktů – case studies, Evropa a Severní Amerika 19. a 20. stol., Karibská oblast, JV Asie, Pacifik, Súdánský pás Sahelu v Africe a tzv. Hamitská teorie, jazyk a sex, vztah gender a jazyk ve zkoumání jazyka, sex v jazyce - jmenné rody, jmenné třídy a další vyjadřování sexuálních rozdílů v jazyce, sexuální rozdíly skupin mluvčích/posluchačů jako jazykových komunit a rozdíly jazyků či variet-realita univerzální, areální, kulturní nebo jen fikce?, jazyk a

30

věk, klasifikace věkových kategorií (generaci) a jejich vztah k jazyku, aktivní a pasivní úzus jazykových rysů jako přechodové pouto mezi generačními subsystémy. Povinná literatura: DIXON, R.M., The Rise and Fall of Languages. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1997. Doporučená literatura: BICKERTON, D., Roots of Language. Ann Arbor: Karoma Publishers, 1981. HEWITT, R., White Talk Black Talk: Inter-Racial Friendship and Communication among Adolescents. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1986. LEFEBVRE, C., Creole Genesis. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1998.


2/0 5 KB

Vyučující: Doc. PhDr. Petr Zima, CSc. Anotace: Kurz se zabývá těmito tématy: jazyk a mimojazyková realita, jazyk a kultura od Humboldta po Wittgensteina, extrémy pohledu na vztah jazyka, společnosti a kultury: Whorfova hypotéza, Marrovo učení, teorie tzv. primitivních a vyspělých jazyků a kultur; Existují exotické, divošsské jazyky nebo jen hrubá zjednodušení o nich?, jazyk a prvotní komunita, kasta, třída: komunikace podílníků, otroků, nevolníků, a poddaných v společenském znásilňování lidí v minulosti dávné, nedávné i přítomné, jazyk a svobodný občan, možnosti i meze svobody volby v jazyce a v komunikaci, jazyk a zdvořilost: teorie kladné i záporné tváře, jazyk jako nástroj přesvědčování: politika a práva i povinnosti komunikace, trh, reklama, peníze a jazyk: jazykové projevy a texty jako ekonomický nástroj, ekolingvistika: jazyk a jeho vztah k jiným jazykům v rámci prostředí: jazyky menšin, tzv. etnické jazyky, tzv. ohrožené jazyky, jazyková politika diktátu (impéria různého typu a jejich typy jazykové politiky), jazyková politika a multilingvní praxe: možnosti, meze, výhody a nevýhody rozsáhlých jazykových práv v politice demokratického státu nebo soustátí. Evropská unie a její jazyková dilemata. Mají státníci ustupovat tlaku byrokratů, ekonomů a překladatelů v jazykové politice nebo tomu má být naopak? Teorie špíny v komunikaci a jejího čištění. Jazyk a pravda či lež. Jazyk jako nabitá zbraň. Povinná literatura: DURANTI, A., Linguistic Anthropology: A Reader. Malden, Mass.: Blackwell Publishers, 2001 Doporučená literatura: LUCY, J.A., „Whorf and his Critics“. American Anthropologist, 81, 1979, 581-615. MUFWENE, S., The Ecology of Language Evolution, Cambridge/NY: Cambridge University Press, 2001. WHORF, B.L., „Some Verbal Categories in Hopi“. Language 14,1938, 275-86. ZIMA, P. ve spolupráci s BOUŠKOVOU, S., KLOSOVOU K. a WEINBERGOVOU, L.: „Ekolingvistika“, série článků, medailonů a ukázek z díla E.Haugena a D. Bolingera, publikováno v čas. Vesmír 2001-2.

31


2/0 5 KB

Vyučující: Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. Anotace: I když existuje v současné době mnoho teoretických přístupů, a bude k nim také přihlédnuto, jádrem by měly být otázky praktického chování v mezikulturních kontaktech v různých částech světa. Modely způsobu vstupů do cizího kulturního prostředí by měly být podle schopností doplněny v překladech do jiných řečí a zpětných překladech do češtiny: slovníkový výraz je obvykle jen přibližný, vše je nutno chápat v kontextu jak struktury a charakteru jazyka, tak i celkové kultury. Osnova: 1. Interkulturní komunikace – uvedení do problematiky, základní pojmy. 2. Obecná charakteristika euroamerické civilizace - základní historické, sociokulturní a psychologické rysy. 3. Základní specifika chování, vyjadřování, mimoverbální komunikace, regionální problematika v komunikaci atd.: USA, Kanada. 4. Anglosaské země: Velká Británie, Irsko, Německo, Island. 5. Země Beneluxu: Belgie, Nizozemí, Lucembursko. 6. Skandinávské země: Norsko, Švédsko, Dánsko a Finsko. 7. Románská oblast: Itálie, Španělsko, Francie, Portugalsko. 8. Balkánská oblast: země bývalé Jugoslávie: Srbsko a Černá Hora, Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie, Bosna a Hercegovina, Rumunsko, Bulharsko, Řecko, Albánie. 9. Pobaltské státy: Estonsko, Lotyšsko, Litva. 10. Střední Evropa: Česko, Slovensko, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Švýcarsko. 11. Východní okraje euroamerické civilizace: Rusko, Ukrajina, Bělorusko. 12. Komunikace s malými evropskými zeměmi: Andorra, Lichtenštejnsko, Malta, Faerské ostrovy, San Marino, Monako. 13. Západní okraje euroamerické civilizace: Latinská Amerika (především Mexiko, Brazílie, Argentina, Peru, Chile). Povinná literatura: DE VITO, J. A. Základy mezilidské komunikace, Praha: Grada, 2001. Doporučená literatura: Český olympijský výbor, K problematice jinakosti: Sport, olympionismus, nacionalismus a sjednocení Evropy, Praha: Český olympijský výbor, 2001. HONEY, P. Tváří v tvář, Praha: Grada,1997 JANOUŠEK, V., Sociální komunikace, Praha: Svoboda, 1968. ABDALLAH- PRETEILLE, M., Education et communication interculturelle, Paris : Presses universitaires de France, 1996. BERLO, D., The Process of Communication, New York: Holt, 1960. BLAKE, C.A., ASANK, M.K., NEWMARK, E.F., eds. Handbook of Intercultural Communication, Beverley Hills: Sage Publications, 1979. BLOMAER, J. and VERSCHUEREN, J. (eds.), The Pragmatics of Intercultural and International Communications, selected papers. Ghent Symposium on Intercultural Communication, J. Benjamins, Amsterdam – Philadelphia, 1991 BOAS, F.: Race, Language and Culture, New York: Macmillan, 1940. BURTON, J., Communication and Conflict, New York: Free Press, 1967.

32

CONDON, J. – FATHI, Y., Introduction of Intercultural Communication, New York: BobbsMerill, 1975. CRITCHLAY, M., The Silent Language, London: Butterworths, 1975.

Kulturní vývoj paleolitu a mezolitu - Nejstarší a starší paleolit

2/2 5 KB

Vyučující: Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc. Anotace: Období nejstaršího a staršího paleolitu představuje nejstarší úsek lidských dějin, v časovém rozpětí lze tuto část klást mezi 2,4 mil. let až 0,25 mil. let př.n.l. Kurz věnovaný tomuto úseku lidských dějin si klade za cíl seznámení posluchačů se současným stavem bádání. Bude obsahovat základy poznání archeologického materiálu z tohoto období jako prostředku pro obecně antropologické poznání základních momentů vývoje lidské společnosti. Z tohoto období pocházejí z našeho území doklady po osídlení, které svou vysokou informační autenticitou mohou sloužit jako základ výkladu, který bude doplněn přehledem nejdůležitějších poznatků z Evropy, Asie a Afriky, tedy oblastí osídlených člověkem v době nejstaršího a staršího paleolitu. Osnova: 1) nejstarší a starší paleolit základní pojmy 2) chronologie pleistocénu 3) vývoj klimatu ve čtvrtohorách 4) geografické a ekologické souvislosti 5) dějiny bádání 6) pramenná základna nejstaršího a staršího paleolitu 7) technologie výroby paleolitických nástrojů 8) typologie artefaktů nejstaršího a starého paleolitu 9) vývoj nejstaršího a staršího paleolitu ve světě (Afrika, Asie) 10) vývoj nejstaršího a staršího paleolitu v Evropě 11) vývoj nejstaršího a staršího paleolitu v Čechách a na Moravě 12) základní kulturní jevy nejstaršího a staršího paleolitu 13) kultury nejstaršího a starého paleolitu Povinná literatura: FRIDRICH, J., Ecce Homo. Svět dávných lovců a sběračů. Praha: Agentura Krigl, 2005. LEAKEY, R., Původ lidstva. Bratislava: Archa, 1996. Doporučená literatura: BENEŠ, J., Člověk. Praha: MF, 1994. CLARK, G., Prehistorie světa. Praha: Orbis, 1973. FRIDRICH, J., Staropaleolitické osídlení Čech. Praha: Archeologický ústav Akademie věd ČR, 1997. GAMBLE, C. S., The Paleolithic settlement of Europe. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1986. KOUKOLÍK, F., Kniha o Evě a Adamovi. Praha: Makropulos, 1997. LOŽEK, V., Příroda ve čtvrtohorách. Praha: Academia, 1973. SVOBODA, J., Čas lovců. Brno: Archeologický ústav Akademie věd ČR, 1999. VALOCH, K., „V záři ohňů nejstarších lovců“. In: PODBORSKÝ, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1993. 33


2/2 5 KB

Vyučující: Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc. Anotace: Cílem kurzu je nejprve podat posluchačům systematický přehled vývoje archeologie s důrazem na naše země. V další části bude posluchač seznámen s aktuálním stavem archeologického výzkumu, základními metodami a charakterem mezioborové spolupráce. Osnova: 1. Úvod – komentář k doporučené literatuře 2. Dějiny archeologie 1: antika – novověk 3. Dějiny archeologie 2: 18./19. století – 1. polovina 20. století 4. Dějiny archeologie 3: 2. polovina 20. století – současnost 5. Struktura archeologických pracovišť v ČR, základní časopisy, sborníky 6. Charakteristika archeologického pramene (postdepoziční procesy, kulturní vrstvy, artefakty, ekofakty) 7. Subdisciplíny (nástin vývoje, charakteristika, významné osobnosti): paleolit/mezolit, mladší pravěk, raný středověk, vrcholný a pozdní středověk, novověk/současnost, 8. Metody 1: prospekce (nedestruktivní archeologie) – pomístní názvy, sběry, reliéfní tvary, geofyzika, geochemie, geobotanika, letecká archeologie 9. Metody 2: exkavace (destruktivní archeologie) – sídlištní objekty, fortifikace,hrob/mohyla, jeskyně, studna, pece, dokumentační techniky, metody relativního datování 10. Zpracování artefaktů: technologie výroby kamenných nástrojů v paleolitu, stylová analýza v mladším pravěku, prehistorická interpretace, antropologická interpretace (modely geografické, ekonomické, etnologie, dějiny náboženství), metody relativního datování 11. Spolupráce s přírodními vědami: geologie, pedologie, absolutní/relativní chronologie, botanika, měkkýši, malí a velcí obratlovci, fyzická antropologie/demografie, metody absolutního datování 12. Popularizace: literatura, muzejní expozice, experimentální archeologie Povinná literatura: MALINA, J., Archeologie včera dnes. České Budějovice: Jihočeské muzeum. 1980 LOŽEK, V., Příroda ve čtvrtohorách. Praha: Academia. 1973 Doporučená literatura: GOJDA, M., Archeologie krajiny. Praha: Academia 2000. KUNA, M. ed., Nedestruktivní archeologie. Praha: Academia 2005. MALINOVI, R. A J., Vzpomínky na minulost. Ostrava: Profil 1982. MATOUŠEK, V., Bacín. Brána podzemí. Praha: Agentura Krigl 2005. SKLENÁŘ, K., Archeologie a pohanský věk. Praha: Academia 2000. SKLENÁŘ, K., Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha: Libri. 2005


2/2 5 KB

Vyučující: Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc. Anotace:

34

Předmětem přednášky je vývoj pravěkých a časně historických zemědělských civilizací v Evropě se zvláštním důrazem na území České republiky. Osnova: 1. Neolit, obecná charakteristika 2. Neolit, kulturní vývoj 3. Eneolit, obecná charakteristika 4. Eneolit, kulturní vývoj 5. Doba bronzová, obecná charakteristika 6. Starší doba bronzová 7. Střední a mladší doba bronzová 8. Starší doba železná/doba halštatská 9. Mladší doba železná/doba laténská 10. Doba římská 11. Doba stěhování národů 12. Raný středověk, 6.-10. století Povinná literatura: BUCHVALDEK, M. a kol., Dějiny pravěké Evropy. Praha: SPN. 1985 PLEINER, R. a kol., Pravěké dějiny Čech. Praha: Academia 1978. Doporučená literatura: BOUZEK, J., Pravěk českých zemí v evropském kontextu. Praha: Triton 2005. FRIDRICHOVÁ, M. a kol., Praha v pravěku. Praha: Muzeum hl. m. Prahy 1995. PODBORSKÝ, V. a kol., Pravěké dějiny Moravy. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1993.

Archeologie krajiny

2/2 5 KB

Vyučující: Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc. Anotace: Cílem kurzu je seznámit posluchače s vývojem a základními principy archeologicky motivovaného studia vývoje přírodního prostředí člověka. Po úvodní části věnované vývoji vztahu archeologie a přírodních věd následují konkrétní příklady, na nichž jsou demonstrovány metody a výsledky studia. Zvláštní důraz je kladen na studium novověké krajiny, které je předmětem dlouhodobého fakultního výzkumu. Osnova: 1. Vývoj mezioborového archeologicko přírodovědného studia od 18. století dodnes 2. Paleolit - mezolit. Metodika, konkrétní příklady I 3. Paleolit - mezolit. Metodika, konkrétní příklady II 4. Zemědělský pravěk. Metodika, konkrétní příklady I 5. Zemědělský pravěk. Metodika, konkrétní příklady II 6. Středověk. Metodika, konkrétní příklady I 7. Středověk. Metodika, konkrétní příklady II 8. Novověk. Metodika, konkrétní příklady I 9. Novověk. Metodika, konkrétní příklady II 10. Novověk. Metodika, konkrétní příklady III 11. Novověk. Metodika, konkrétní příklady IV 12. Novověk. Metodika, konkrétní příklady V 35

Povinná literatura: GOJDA, M., Archeologie krajiny. Praha: Academia 2000. LÖW, J. – MÍCHAL, I., Krajinný ráz. Kostelec n. Černými lesy: Lesnická práce 2003. Doporučená literatura: KUNA, M. ed., Nedestruktivní archeologie. Praha: Academia 2005. LOŽEK, V., Příroda ve čtvrtohorách. Praha: Academia 1973. MATOUŠEK, V., Bacín. Brána podzemí. Praha: Agentura Krigl 2005. SÁDLO, J. et. al., Krajina a revoluce. Praha: Malá skála 2005. SÁDLO, J. – STORCH, D., Biologie krajiny. Biotopy České republiky. Praha: Vesmír 2000.


2/2 5 KB

Vyučující: Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc., Mgr. Marek Halbich Anotace: Tento kurz, jehož cílem je podat studentům relativně ucelený výklad základních tematických okruhů amerikanistiky jakožto autonomní vědy, je rozdělen na 4 semestry: 1. Severní Amerika, 2. Mexiko, 3. Střední Amerika a Karibská oblast, 4. Jižní Amerika. Zabývá se úvodem do amerikanistiky jako autonomní vědecké disciplíny – antecedenty amerikanistiky – conquistadoři, kronikáři, misionáři, cestovatelé, počátky vědeckého zájmu o nativní etnika Ameriky v 18. a 19. století, amerikanistické školy a instituce v USA, Kanadě, Latinské Americe, Evropě, České republice aj. – předmět jejich zájmu, metodologický přístup, významné terénní výzkumy na americkém kontinentě; teorie o původu Indiánů – migrační proudy a vlny (Paleoindiáni, Eskymáci, Aleuťané), formování kulturních tradic a areálů, archeologický nástin; kulturní areály Severní Ameriky – základní rysy materiální a duchovní kultury a sociální organizace – např. kultura prérijních Indiánů, jihozápadní tradice, severozápadní tradice apod.; nukleární nativní Amerika – Mezoamerika a Andská oblast – definice, rozdělení na subareály a jejich základní charakteristika, přechod od nomadismu k sedentarismu, počátky zemědělství na americkém kontinentě, olmécká kultura, Mayové, etnogeneze barbarských kmenů ze severu a vznik aztécké mocenské domény, kulturní přesahy apod., formování vyspělých jihoamerických kulturních tradic – valdivijská tradice – spory o počátky domestikace kukuřice, peruánské tradice – Chavín, Paracas, Tíwanaku ad. předincká centra, formování říše Inků, kultura Chibchů (Muisců), kulturní přesahy atd.; kulturní areály marginálních oblastí nativní Ameriky – např. Amazonie, Ohňová země, pampy, circumkaribský areál, Severozápad Mexika (tzv. aridní Amerika a oázová Amerika) – základní charakteristika materiální a duchovní kultury, sociální organizace, etnogeneze hlavních etnik těchto areálů; problematika výzkumu jazyků nativní Ameriky – počátky – slovníky a gramatiky misionářů, moderní lingvistický výzkum od 2. poloviny 19. stol. do současnosti – hlavní představitelé a jejich přístup ke studiu nativních jazyků, jazykové rodiny, základní rysy demograficky silných jazyků (mezoamerické jazyky, quechua, aymara, guaraní aj.), problematika tzv. „primitivního“ jazyka; příbuzenské systémy indiánských etnik – typologie příbuzenských systémů, matrimoniální typologie, etnicita a příbuzenství, klanová organizace atd. – základní charakteristika u vybraných etnik z různých areálů nativní Ameriky; náboženské systémy nativních kultur Ameriky – náboženství vyspělých kultur – mezoamerický posvátný cyklus, sakrální vs. profánní, incká teokracie, panteon božstev a jejich symbolika, projevy tzv. folk-katolicismu, náboženský synkretismus, syntéza, šamanismus, animismus, magie, formální i reálné změny v náboženském myšlení Indiánů od koloniální doby do současnosti; studium nativních kultur z perspektivy kulturní ekologie – definice kulturní ekologie, úvod do problematiky – hlavní představitelé (J. H. Steward, L. A. White, B. Meggersová, M. Harris, E. Moran ad.) a jejich přístupy na vybraných etnikách 36

(Šošoni, Aztékové, amazonské kmeny ad.); aplikovaná antropologie v nativní Americe – počátky, příčiny, indigenismus, nejznámější „záchranné“ projekty, projekty na zakázku, kulturní změna, akulturace, asimilace, klady a zápory aplikovaného výzkumu; neindiánská Amerika – geneze černošských skupin a jejich postavení v demografické struktuře zemí amerického kontinentu, problematika míšení (mesticové, mulati, zambové ad.), Židé, Číňané, Japonci, Indové, Arabové, evropské minority, konfesijní skupiny (mormoni, mennonité, kvakeři aj.) – etnicita, kulturní a etnická identita těchto skupin a jejich postavení v rámci většinové společnosti. Osnova: 1. Úvod do amerikanistiky jako autonomní vědecké disciplíny. 2. Teorie o původu amerických Indiánů, Eskymáků, Aleuťanů. 3. Formování kulturních tradic a areálů – archeologický nástin kontinentu. 4. Nukleární nativní Amerika I – Mezoamerika. 5. Nukleární nativní Amerika II – Andská oblast. 6. Kulturní areály marginálních oblastí nativní Ameriky. 7. Úvod do problematiky nativních jazyků Iberoameriky. 8. Příbuzenské systémy vybraných nativních etnik Ameriky. 9. Náboženské systémy nativních etnik Ameriky. 10. Kulturní ekologie a nativní Amerika – případové studie. 11. Aplikovaná antropologie a nativní Amerika – případové studie. 12. Neindiánská Amerika – etnicita vybraných neindiánských skupin. Povinná literatura: GREENBERG, J. H., Language in the Americas, Stanford: Stanford University Press, 1987. TODOROV, T., Dobytí Ameriky. Problém druhého, Praha: Mladá fronta 1996. Doporučená literatura: CARRASCO, D., Náboženství Mezoameriky. Kosmovize a obřadní centra, Praha: Prostor, 1998. CERAM, C. W., První Američan, Praha: Odeon, 1971. HAGEN VON, V. W., Pouštní říše ve starém Peru, Praha: Mladá fronta, 1967. HULTKRANZ, A., Domorodá náboženství Severní Ameriky. Síla vizí a plodnosti, Praha: Prostor, 1999. KAŠPAR, O., VRHEL, F., Etnografie mimoevropských oblastí. Amerika I. Jižní Amerika, Praha: SPN, 1985. KAŠPAR, O., VRHEL, F., Etnografie mimoevropských oblastí. Amerika II. Mezoamerika, Praha: SPN, 1986. KAŠPAR, O., VRHEL, F., Etnografie mimoevropských oblastí III. Severní Amerika, Praha: SPN, 1989. KATZ, F., Staré americké civilizace, Praha: Odeon, 1989. LÉVI-STRAUSS, C., Smutné tropy, Praha: Odeon, 1966. MORLEY, S. G., Mayové, Praha: Orbis, 1976. MURDOCK, G. P., Social Structure, New York: The Free Press, 1965. SLAVÍK, I. (vybral a přeložil), Popol Vuh a výbor z Letopisů Cakchiquelů a z knih Chilama Balama čili Proroka Jaguára na Yucatánu, Praha: Dauphin, 2000. SOUSTELLE, J., Čtvero sluncí. Mexické vzpomínky a úvahy jednoho etnologa, Praha: Argo 2000. ŠOLC, V., Tíwanaku-klenot And, Praha: Mladá fronta, 1986. THOMPSON, J. E. S., Sláva a pád starých Mayů, Praha: Mladá fronta, 1971. VAILLANT, G. C., Původ, vzestup a pád národa Aztéků, Praha: Orbis, 1974. VRHEL, F., Úvod do studia nativních jazyků Iberoameriky, Praha: UK, 1976. WILLEY, G. R., SABLOFF, J. R., A History of American Archaeology, London: Thames and Hudson, 1974. ZACHAR, L., ZELENÝ, M., Prérijní a pralesní Indiáni, Bratislava: Mladé letá 1985. 37

5.1. HISTORICKÁ ANTROPOLOGIE - KULTURNÍ DĚJINY (HAKD) ROZVRH HODNOCENÍ: Povinné kurzy: Historická antropologie

2/2 z / 6 KB

Prof. PhDr. M. Hroch, DrSc. a kol.


0/2 z / 6 KB

PhDr. J. Horský, Ph.D., Dr. phil. P. Himl

2/2 z / 6 KB

Prof. M. Havelka, CSc. a kol.

0/2 z / 6 KB

PhDr. J. Horský, Ph.D.

0/2 z / 5 KB

kolektiv

Historiografie a metodologie historické vědy Historiografie a metodologie historické vědy. Seminář Diplomní seminář

Pozn.: Diplomní seminář je chápán jako příprava k sepsání diplomové práce a je povinný pro diplomanty této specializace v každém semestru. Povinně volitelné kurzy: Vybrané problémy sociální filosofie 2/0 z / 5 KB a filosofie dějin



0/2 z / 5 KB

PhDr. J. Horský, Ph.D..


2/0 z / 5 KB



2/0 z / 5 KB

Prof. PhDr. M. Hroch, DrSc.


0/2 z / 5 KB

Mgr. Markéta Seligová


0/2 z / 5 KB

Mgr. Z. R. Nešpor, Ph.D.

0/2 z / 5 KB

Mgr. Z. R. Nešpor, Ph.D.

0/2 z / 5 KB

Mgr. Z. R. Nešpor, Ph.D

0/2 z / 5 KB

PhDr. B. Altová

Historická antropologie náboženství-Evropa Historická antropologie náboženství-Asie Dějiny umění

Pozn.: Tyto kurzy jsou vybírány z nabídky interních kurzů katedry obecné antropologie, jsou pravidelně obměňovány a jejich cílem je částečně připravit studenty ke státní závěrečné zkoušce a zároveň rozšířit poznatkovou bázi oboru. Ke každému kurzu je zpravidla vypisována kontrolovaná četba, která je atestována formou kolokvia.

38

Volitelné kurzy: Student je povinen získat během dvouletého studia nejméně 12 KB za volitelné kurzy z nabídky FHS UK, ostatních fakult UK, a rovněž z nabídky jiných vysokých škol včetně zahraničních.

39

ANOTACE Část státní závěrečné zkoušky:

Historická antropologie, kulturní dějiny a historiografie Komisionelní zkouška – členové komise (hlavní zkoušející): Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc., Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc., PhDr. Jan Horský, PhD., Dr. phil. Pavel Himl První část zkoušky by měla ověřit: a) metodické a metodologické schopnosti studentů osvojené v pilířovém kurzu specializace, tj. Historická antropologie (přednáška a seminářa v kursu Historiografie a metodologie historické vědy (přednáška s cvičením) zaměřených na osvojení a pochopení antropologických metod v kulturně-historickém bádání 20.-21. století; b) prověřit orientaci studentů a) v klíčových historiografických směrech a proudech 19.-21. století. Teoretickou část zkoušky doplňuje část praktická: písemná práce, v níž mají studenti prokázat schopnost a) kritické práce s prameny a literaturou, b) vytyčení a formulace klíčového problému, jímž se zabývají, c) aplikovat na zvoleném tématu či otázce antropologické přístupy. Druhá část zkoušky má prověřit orientaci studentů: a) v klíčových historiografických směrech 19.-21. století věnovaných kulturním dějinám, b) v základních kulturních kategoriích a pojmech, s nimiž pracují kulturní dějiny (zejména nové kulturně-historické přístupy 2. poloviny 20. století). Zkouška vychází především z kursu Historiografie a metodologie historické vědy (přednáška s cvičením) a kursu Vybrané problémy filosofie dějin a sociální filosofie, předpokladem pro její úspěšné absolvování je však i aktivní účast v dalších povinněvolitelných kursech (především Dějiny pojmů a idejí).

40

POVINNÉ KURZY: Historická antropologie

2/2 6 KB

Vyučující: Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc. a kol. Anotace: Přednáška směřuje k vymezení základních koncepcí a metod historické antropologie. Seznámí studenty se základními směry a školami v historicko-antropologickém bádání, jejich metodologickými a metodickými postupy a pojmy. Zároveň poukáže na styčné body mezi historickou antropologií, příbuznými historiografickými směry (zejména mikrohistorie, dějiny všedního dne, kulturní dějiny, sociální dějiny, historická sémantika) a dalšími společenskými vědami (především sociologie a kulturní/sociální antropologie). (A.) Vymezení historické antropologie vůči kulturním dějinám, dějinám mentalit a dějinám každodennosti. Představuje jednotlivá vymezení historické antropologie (Burguiere, Dressel, van Dülmen). (2.) Pojednává jednotlivé historicko antropologické postupy a ukazuje příklady jejich uplatnění: (2a) Studium historicity základních kulturně antropologických kategorií (zrod a úmrtí, sexualita, tělo a tělesnost, náboženství, magie, zbožnost, práce a pod.) s přihlédnutím k jejich variabilitě v různých sociálních vrstvách a prostředích (Dressel, van Dülmen, Ginzburg); (2b) studium mikrostruktur, souvisejících s odvíjením každodenního života (rodina, životní cykly, "ženské a mužské životní světy" - van Dülmen, Mitterauer); (2c) historicko antropologické studium mocenských vazeb a konflikt; (Dressel, Lüdtke) a pod. (3.) Badatelské možnosti a meze historicko antropologického rozboru: (3a) zaměření na nové okruhy pramenných textů (Chartier), (3b) zavedení symbolické analýzy (Schmitt), využití statistických a demografických deskriptivních prostředků (Mitterauer), (3d) uplatnění kulturně antropologických metod v dějezpytném bádání ("hustý popis" a "zúčastněné pozorování") a jejich meze (Habermas - Minkmar). Osnova: 1. Clifford Geertz, Záludná hra: Poznámky ke kohoutím zápasům na Bali, in: týž, Interpretace kultur. Vybrané eseje, Praha 2000, s. 455-501 (expozé: 1. o autorovi + úvod do textu, 2. rozbor textu + jeho souvislosti s~historickým bádáním). 2. Tzvetan Todorov, Dobytí Ameriky. Problém druhého, Praha 1996, s. 149-214 (kap. III, Mít rád). 3. František Kutnar, Pohled české společnosti josefinské na lid, in: týž, Sociálně-myšlenková tvářnost obrozenského lidu. Trojí pohled na český obrozenský lid jako příspěvek k~jeho duchovním dějinám, Praha 1948. 4. Gananath Obeyesekere, British Cannibals: Contemplation of an Event in the Death and Resurrection of James Cook, Explorer, Critical Inquiry 18, 1991-1992, s. 630-654. 5. Stephen Greenblatt, Podivuhodná vlastnictví. Zázraky nového světa, Praha 2004, Úvod (s.11-38), kap. 2 Podivuhodná vlastnictví (s. 69-105), doslov Nový historicismus, Stephen Greenblatt a střet kutlur při dobývání Ameriky (s. 221-233). 6. Peter Burke, Historiker, Anthropologen und Symbole, in: Rebekka Habermas Nils Minkmar (edd.), Das Schwein des Häuptlings. Beiträge zur Historischen Anthropologie, Berlin 1992, s. 21-41, angl. originál v Emiko Ohnuki-Tierney (ed.), Culture Through Time, Stanford 1990. 7. Carlo Ginzburg, Inkvizitor jakožto antropolog, Kuděj 1-2, 2005, s. 39-48; týž, Checking the Evidence: The Judge and the Historian, Critical Inquiry, 18, autumn 1991, s. 79-92. 8. Bob Scribner, Historical Anthropology of Early Modern Europe, in: Ronie Po-Chia Hsia Robert W. Scribner (edd.), Problems in the Historical Anthropology of Early Modern Europe, Wiesbaden 1997.

41

9. Peter Burke, The Historical Antropology of Early Modern Italy. Essays on Perception and Communiacation, Cambridge 1987, s. 3-24. 10. Richard van Dülmen, Historická antropologie. Vývoj. Problémy. Úkoly, Praha 2002, s. 3749. 11. André Burguiere, Historische Anthropologie, in: Jacques Le Goff Roger Chartier Jacques Revel (edd.), Die Rückoberung des historischen Denkens. Grundlagen einer neuen Wissenschaft, Frankfurt a.M. 1994, s. 62-102 (francouzský originál). 12. Alena Šimůnková, Ke vztahu historiografie a antropologie: perspektivy aplikování antropologických přístupů na historický výzkum, Český lid 82, 1995/2. 13. Lucette Valensiová Nathan Wachtel, Historická antropologie,Český lid 85, 1998/3, s. 193207. Pozn.: Texty se budou v každém semestru obměňovat. Povinná literatura: GINZBURG, C., Sýr a červi, Praha: Argo, 2000. HORSKÝ, J., „Historická antropologie“, Historická demografie 17, 1993, ss. 241-270 Doporučená literatura: ARIES, P., heslo: „L'histoire des mentalités“, in: LE GOFF, J., La Nouvelle Histoire. Paris: Editions complexe, 1988. BURGUIERE, A., heslo: „Anthropologie historique“, in: Le Goff, J., La Nouvelle Histoire. Paris: Editions complexe, 1988. DÜLMEN, R. VAN, Gesellschaft der Frühen Neuzeit: Kulturelles Handeln und sozialer Prozess, Wien/Köln/Weimar: Böhlau, 1993. DRESSEL, G., Historische Anthropologie. Eine Einführung, Wien/ Köln/Weimar: Böhlau, 1996. DÜLMEN, R., VAN, Historická antropologie, Praha: Dokořán, 2002 DÜLMEN, R. VAN, Kultura a každodenní život v raném novověku, Praha: Argo, 1999. HABERMAS, R., MINKMAR, N., (Hrsg.), Das Schwein des Häuptlings. Sechs Aufsätze zur Historischen Anthropologie, Berlin: Wagenbach, 1992. ŠIMŮNKOVÁ, A, „Ke vztahu historiografie a antropologie. Perspektivy aplikování antropologických přístupů na historický výzkum“, Český lid, 82, 1995, 2, ss. 99-111 DRESSEL, G., Einführung in die historische Anthropologie, Wien/Köln/Weimar: Böhlau, 1999. BUDIL, IVO T., Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha: Triton, 1992,1998 MURPHY, R., Úvod do sociální a kulturní antropologie, Praha: Slon, 1998 VALENSI, L., WACHTEL, N., „Historická antropologie“, Český lid 85, 1998, 3, ss. 193-207 MEDICK, H., „Quo vadis historische Anthropologie?“, Historische Anthropologie 9/2001, ss. 78-92 MEDICK, H., „„Misionare in Ruderboot?“ Ethnologische Erkenntnisweisen als Herausforderung an die Sozialgeschichte“, in: LUDTKE, A., Zur Rekonstruktion historischer Erfahrungen und Lebensweisen, Frankfurt a./M./NY: Campus Verlag,1989


0/2 6 KB

Vyučující: PhDr. Jan Horský, PhD., Dr. phil. Pavel Himl Anotace: Seminář bude problematiku představenou v přednášce k historické antropologii probírat na rozboru konkrétních témat s ohledem na snahy elitní kultury o racionalizaci a disciplinaci tzv. "tradiční kultury". Klíčové problémy budou představovat právě metodologické otázky a 42

vymezování vztahů mezi "tradicí" a "racionalizací" tradičních hodnotových systémů a forem chování, mezi lidovou a "elitní" kulturou, dále otázky sociálních (či sociokulturních) forem vědění a poznání, duše, těla, rodinných a genderových identit a vztahů. Povinná literatura: GEERTZ, C., Interpretace kultur, Praha: Slon, 2000, kapitoly 1 a 2 LEVI, G., „On Microhistory“, in: BURKE, P. (ed.), New Perspectives of Historical Writing, Oxford: Oxford University Press, 1991, s. 93-113. Doporučená literatura: BOURDIEU, P., „Sociální prostor a symbolická moc“, Cahiers du CEFRES , Praha: CEFRES, 1995, str. 211-234 PULLMANN, M., „Výzva kulturní sociologie Pierrea Bourdieu pro sociální dějiny“, Cahiers du Cefres 29, Praha: CEFRES, 2003, str. 227-237 BACHTIN, M., Francois Rabelais a lidová kultura středověku, Praha: Odeon, 1975 DÜLMEN, R. VAN, Kultura kažodenního života I., , Praha: Argo, 1999 ARIES, P., Dějiny smrti, Praha: Argo, 2000. PETRÁŇ, J., Dějiny hmotné kultury II (1), Praha: Karolinum, 1997. BURKE, P., „Popular history reconsidered“, Storia della Storiografia 17, 1990, Histo. Historiographie, 1990-17, str. 40-49 BURKE, P., A social History of Knowledge, Cambridge/New York: Cambridge University Press, 1997 HUIZINGA, J., Podzim středověku, Jinočany: H&H, 1999. DÜLMEN, R. VAN, Bezectní lidé, Praha: Dokořán, 2003, kap. Útok na čest (str. 7-21), Bezectnost sebevraha 75-85 DUCREUX, M.-E., „Čtení a vztah ke knihám u podezřelých z kacířství v Čechách 18. století“, in: AUC - HUCP, Tom.XXXI,FAsc. 1-2, s. 51-80 CASSIRER, E., Filosofie symbolických forem, Praha: OIKOYMENH, 1996, díl II, hlava 3. a 4. GINZBURG, C., Benandanti. Čarodějnictví a venkovská kultura v 16. a 17. století, Praha: Argo, 2002. SCHMITT, J.-C., Revenanti, Praha: OIKOYMENH, 2003

Historiografie a metodologie historické vědy

2/2 6 KB

Vyučující: Prof. Miloš Havelka, CSc. a kol. Anotace: Kurs se zaměří především na povahu české diskuse o metodách dějepisectví. Základní otázkou bude, kde se v českém dějepisectví a v širší reflexi dějepisných metod bere poměrně nápadný sklon k tomu, že jsou neustále na okraj vytlačovány metodicky promyšlené úvahy; oproti tomu vítězí (co do svého významu a ohlasů) spíše texty, jež jsou sice myšlenkově nedůsledné, zato však obsahují zřetelný emotivní nádech: Spor o smysl českých dějin, nynější Spor o dějiny. Pojednávány budou mimo jiné tyto otázky: Poměr "pojmosloví oboru" a "Kultury oboru". Co je znakem "odborné obce" a existuje v českém prostředí "odborná dějepisná obec"?) Lze humanitní vědy (včetně dějepisectví) založit jinak, než axiomaticky? Návazně na tyto otázky a na obsah kursu v ZS budou (II.) rozebírány některé texty vzešlé z českých i z cizích diskusí o smyslu dějin a povaze dějepisectví. Osnova: 1. Teoretické vymezení historické vědy, její povahy, zařazenído soustavy ostatních věd: 2. Povaha dějepisectví a paradigma dějepisné práce; (1b) poměr mezi "pojmoslovím oboru" a

43

"kulturou oboru"; (1c) historická věda a dějepisný diskurs; (1d) teorie "symbolických center". 3. Základní závěry teoretické (epistemologické, noetické) analýzy dějepisectví tak, jak byly zformulovány ve 20. století: O hodnotách lze sice bádat, avšak nelze bádáním doložit platnost (etických, estetických, náboženských a pod.) hodnot. 4. Nutno důsledně odlišovat dějepisné porozumění a morální ospravedlnění. 5. Nejsou jedny dějiny, nýbrž je jen mnoho dějin: ve smyslu tom, že jsou různé výchozí systémy kulturních hodnot či různé výchozí historické paměti, z nichž se badatel nemůže nikdy zcela vymanit. 6. Ve smyslu tom, že jsou vůči sobě do určité míry jen paralelní metody "čtení" (rozumění) dějin (mikrohistorie - makroanalýza a pod.). 7. Ve smyslu tom, že již dějinní aktéři si mohou klást vlastní, tudíž odlišné otázky po smyslu jednání (popř. smyslu vůbec). 8. Ve smyslu tom, že v historii nelze přistupovat ke společnosti či kultuře jako k holisticky pojednatelnému celku (typu přírodovědného "gravitačního pole" či "ekosystému"), neboť existenci takového celku nelze doložit. 9. Nelze nikterak určit, co je hlavním obsahem dějin, tudíž nelze ani určit, co by mělo být hlavním tématem dějepisných pojednání. Primárnost politických dějin či prvotní význam socio-ekonomických dějin jsou jen mýty. 10. Kulturní, humanitní, sociální vědy vůbec (a tudíž i dějepisectví) nejsou vědami , ktaré by v pravém slova smyslu "poznávaly", nýbrž vědami interpretativními, rozumivými. Rozumivé konstrukce těchto věd nemají povahu nesporně objektivních faktů, nýbrž jde o specifickou povahu jejich "adekvátnosti" či "objektivity". 11. Přes všechnu tuto relativizaci lze čelit radikálním vývodům tzv. "lingvistické kritiky". Historie jako odborná disciplina samozřejmě dovede čelit relativismu, jenž není zdůvodněn noetickými argumenty, nýbrž je užíván (coby popírání "faktů") z nejrůznějších nevědeckých, politických či ideologických důvodů. Povinná literatura: KALISTA, Z., Cesty historikova myšlení, Praha: Garamond, 2002. Doporučená literatura: KUTNAR, F., MAREK, J., Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. CARR, E.H., Co je historie? Praha: Svoboda, 1967. BENEŠ, Z., Historický text a historická kultura, Praha: Karolinum, 1995. IGGERS, G.G., Dějepisectví ve 20. století, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. HAVELKA, M., Dějiny a smysl, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. BURKE, P., The Annales´ School, London: Routledge, 1989. ŠTAIF, J., Historici, dějiny a společnost, Praha: UK, 1997. GADAMER, H.-G., Problém dějinného vědomí, Praha: Filosofia, 1994.

Historiografie a metodologie historické vědy. Seminář

0/2 6 KB

Vyučující: PhDr. Jan Horský, PhD. Anotace, osnova: viz přednáška Povinná literatura:

44

BLOCH, M., „Obrana historie aneb povoláním historik“, Cahiers du CEFRES, Praha: CEFRES, 1995, str. 35-105. HORSKÝ, J. (vyd.), Kulturní a sociální skutečnost v dějezpytném myšlení. Příspěvky k dějinám českého dějepisectví doby Gollovy školy, Ústí nad Labem: Albis International, 1999, str. 317-347. Doporučená literatura: BRAUDEL, F., Dynamika kapitalismu, Praha: Argo, 1999. ŠTEFEK, K., "K problematice strukturalismu v Kutnarově díle", in: Podíl Františka Kutnara a agrárního dějepisectví na formování obrazu české minulosti. Suplementum 4, Semily: Státní okresní archiv, 1998, s. 1984-1991. HROCH, M., Buržoazní revoluce v Evropě, Praha: Svoboda, 1983. FOUCAULT, M., Archeologie vědění, Praha: Hermann a synové, 2002. HAVELKA, M., (vyd.), Spor o smysl českých dějin 1895-1938, Praha: TORST, 1995. HAVELKA, M., „Max Weber a počátky sociologie náboženství“, in: M. HAVELKA (vyd.), MAX WEBER, Sociologie náboženství, Praha: Vyšehrad, 1998, s. 13-115. HAVELKA, M., Dějiny a smysl, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. HORSKÝ, J., „"Mystika" a "magie". Úvahy o možnostech uplatnění kulturně dějinné klasifikace v dějezpytné práci“, in: Lidé města 2/1999, s. 5/22. CHARTIER, R., Au bord de la falaise. L'histoire entre certitudes et inquiétude, Paris: Albin Michel, 1998. IGGERS, G., „Linguistische Wende im Geschichtsdenken und in der Geschichtsschreibung“, in: Geschichte und Gesellschaft 21, 1995, s. 557-579.

45

POVINNĚ VOLITELNÉ KURZY: Vybrané problémy sociální filosofie a filosofie dějin

2/0 5 KB

Vyučující: Prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. Anotace: Přednáška má zprostředkovat základní koncepty filosofie dějin a teorie společnosti, jejichž znalost je teoreticko-encyklopedickým předpokladem pro práci v oblasti historie, sociologie a antropologie. Základní problémy, jimiž se bude přednáška zabývat, představují předevěším pojem filosofie dějin, jeho původ, dualismus věd (vědy idiografické a nomotetické, (vědy o kultuře a vědy o přírodě, duchovědy a přírodovědy atd.). Windelband, Rickert, Dilthey. Odlišné perspektivy „vysvětlení“ a „porozumění“. Dále pak pojem „dějin“ v konceptu „filosofie dějin“. Lineární,cyklické, analytické a punktuální („současná nesoučasnost“) pojetí; Pojem „filosofie“ v konceptu filosofie dějin. Ontologické, metalistické a lingvistické paradigma filosofie. Paradigma „konce filosofie“; Vynoření problematiky dějin v novověkém myšlení. Její spjatost s „novou antropologií“ novověku, s teorií státu a problémy politiky. „Sebevědomí“ a „sebezachování“ jako základní principy novověké společnosti a státu; „Historické poznání“ a „historické vědomí“. Vznik pojmu historické vědomí a jeho zfilosofičtění M. Heideggerem. Dějiny a sociologie. Monokauzalita, polykauzalita a individuální kauzalita historicko sociálních fenomenů. Typy jednání. Funkce a struktury; Legitimizační chápání dějin a problém smyslu (- semantický, objektivovaný, kulturní, nómický, subjektivně míněný atd.). Smysl dějin a dějiny smyslu; Protiklad historického a osvícenského rozumu. Teorie a dějiny, logické a historické, struktury a události, společnost a národ. Tzv. Lamprechtstreit v německé historiografii; Historická fakta a historické pojmy. Tzv. „heterogenní“ a „homogenní“ kontinuum. Konstrukce předmětů historického a sociálního poznání; Konstituce historických a společenskovědních pojmů. Tzv. ideální typy jako „typy individuí“ a „typy procesů“. „Ideální typy“, „historická centra“ a „symbolické formy“; Poznání hodnoty a zájmy. Objektivita a hodnocení; Pojem ideologie: positivistický (O. Neurath, R.Carnap), marxistický (Marxovo „falešné vědomí“ a Leninův „vědecký světový názor“), „wissensociologický“ (K.Mannheim) a pojetí genealogizace (Nietzsche a Foucault). Vysvětlení a porozumění. Interpretace, kasuistika a hermeneutika. Weberův pojem „porozumění výkladem“. Historismus dnes a jeho kritika. Tři teze ke kritice historismu a pokus o jejich vyvrácení. Multikulturní a demokratizační potenciál historismu. Pojmy „transformace“, „modernizace“ a „pokrok“. Osnova: 1. Pojem filosofie dějin. Jeho původ. Dualismus věd: vědy idiografické a nomotetické, (vědy o kultuře a vědy o přírodě, duchovědy a přírodovědy atd.) Windelband, Rickert, Dilthey. Odlišné perspektivy vysvětlení a porozumění. 2. Pojem dějin v konceptu filosofie dějin. Lineární,cyklické, analytické a punktuální (současná nesoučasnost) pojetí. 3. Pojem filosofie v konceptu filosofie dějin. Ontologické, metalistické a lingvistické paradigma filosofie. Paradigma konce filosofie. 4. Vynoření problematiky dějin v novověkém myšlení. Její spjatost s novou antropologií novověku, s teorií státu a problémy politiky. Sebevědomí a sebezachování jako základní principy novověké společnosti a státu.

46

5. Historické poznání a historické vědomí. Vznik pojmu historické vědomí a jeho zfilosofičtění M. Heideggerem. Dějiny a sociologie. Monokauzalita, polykauzalita a individuální kauzalita historicko sociálních fenomenů. Typy jednání. Funkce a struktury. 6. Legitimizační chápání dějin a problém smyslu (- semantický, objektivovaný, kulturní, nómický, subjektivně míněný atd.). Smysl dějin a dějiny smyslu. 7. Protiklad historického a osvícenského rozumu. Teorie a dějiny, logické a historické, struktury a události, společnost a národ. Tzv. Lamprechtstreit v německé historiografii. 8. Historická fakta a historické pojmy. Tzv. heterogenní a homogenní kontinuum. Konstrukce předmětů historického a sociálního poznání. 9. Konstituce historických a společenskovědních pojmů. Tzv. ideální typy jako typy individuí a typy procesů. Ideální typy, historická centra a symbolické formy. 10. Poznání hodnoty a zájmy. Objektivita a hodnocení. 11. Pojem ideologie: positivistický (O. Neurath, R.Carnap), marxistický (Marxovo falešné vědomí a Leninův vědecký světový názor), wissensociologický (K.Mannheim) a pojetí genealogizace (Nietzsche a Foucault). 12. Vysvětlení a porozumění. Interpretace, kasuistika a hermeneutika. Weberův pojem porozumění výkladem. 13. Historismus dnes a jeho kritika. Tři teze ke kritice historismu a pokus o jejich vyvrácení. Multikulturní a demokratizační potenciál historismu. 14. Pojmy transformace, modernizace a pokrok.

Povinná literatura: FOUCAULT, M., Diskurs, autor, genealogie, Praha: Svoboda, 1994. HAVELKA, M., Dějiny a smysl. Akcenty a posuny české otázky 1895 - 1989, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. Doporučená literatura: APPELBEYOVÁ, J., HUNTOVÁ, L., JACOBOVÁ, M., Jak říkat pravdu o dějinách, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. BAUMAN, Z., Myslet sociologicky. Netradiční uvedení do sociologie, Praha: SLON, 1996. BERGER, P. L., LUCKMANN, T., Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. BLOCH, M.., Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo, Praha: Svoboda, 1967. BOURDIEU, P., Teorie jednání, Praha: Karolinum, 1998. BULTMANN, R., Dějiny a eschatologie, Praha: OIKOYMENH, 1994. CARR, E., H., Co je historie?, Praha: Svoboda, 1967. GADAMER, H.-G., Dějiny a historické vědomí, Praha: Filosofický ústav, 1995. GELLNER, E., Rozum a kultura. Historická úloha racionality a racionalismu, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997. GELLNER, E., Podmínky svobody. Občanská společnost a její rivalové, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1994. HUBÍK, S., Sociologie vědění. Základní koncepce a paradigmata, Praha: Slon, 1999. KUHN, T.S., Struktura vědeckých revolucí, Praha: OIKOYMENH, 1996. LOEWENSTEIN, B., My a ti druzí. Dějiny, psychologie, antropologie, Brno: Doplněk, 1997. MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK, M., VODÁKOVÁ, A., a kol.,: Velký sociologický slovník, I - II, Praha: Karolinum, 1996 (příslušná hesla k tématům přednášek). PEŠKOVÁ, J., Role vědomí v dějinách, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. PONGS, A., V jaké společnosti vlastně žijeme?, Praha: IASV nakladatelství, 2000. POPPER, K., R., Bída historicismu, Praha: OIKOYMENH, 1994. Reflexe, Filosofický časopis, č.16, Praha, 1996 (všechny statě).

47

RICOUER, P., Čas a vyprávění, Praha: OIKOYMENH, 2000. I, Část druhá: Dějiny a vyprávění, str. 141 – 319, TŘEŠTÍK, D., Mysliti dějiny, Praha/Litomyšl: Paseka, 1999. VAŠÍČEK, Z., Obrazy minulosti. O bytí, poznání a podání minulého času, Praha: Prostor, 1996. VEYNE, P., Ako písať o dejinách, Bratislava: Chronos, 1998. WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha: OIKOYMENH, 1998.


0/2 5 KB

Vyučující: PhDr. Jan Horský, PhD. Anotace: Kurs je věnován jedné z tradičních disciplin dějepisného bádání, jež je - z hlediska formální logiky, pravda, chybně, leč tradičně - nazývána jako "dějiny pojmů a idejí" (z něm. prostředí: "Begriffs- und Ideengeschichte", ve francouzském prostředí se zčásti kryje s: "histoire intelectuelle"). Kurs se zabývá jak (1.) teoretickými otázkmi povahy badatelova pojmosloví, tak (2.) otázkami povahy a pojmosloví (idejí), v němž mysleli lidé studované doby, a konečně (3.) budou představeny konkrétní badatelské postupy a závěry dějepisu pojmů a idejí na příkladech z oblasti dějin náboženského, společensko-politického a přírodovědného myšlení Osnova: 1. Teoretická část, noetické a epistemologické úvahy: 2. Příklad filosofického pojednání vzniku pojmosloví, pojmoslovných soustav, problém vztahu Pojmy - symboly, pojmy - hodnoty (příklady řešení: E. Cassirer, M. Novák). Problematika vztahu pojmů a "diskursivních praktik", poměr metod "dějin pojmů" a metod "archeologie vědění" (M.Foucault). 3. Úloha pojmosloví v "kulturních vědách": "formální sociologie", (G. Simmel), teorie "ideálních (čistých) typů" (M. Weber), 4. Úvahy dějezpytu o povaze pojmosloví studované doby, rozbor metod a postupů v dějinách pojmů a idejí: 5. Úvahy dějepisců o pojmosloví jako předmětu dějepisného zájmu (příklad: L. Febvre "outillage mental", F. Kutnar - "struktura historického pojmosloví"). 6. Idea v dějinách: (relativní) ahistoričnost a nadindividuálnost idejí (pojmů) a dějinné "danosti": poměr idejí (pojmů) k dobovému stylu myšlení, tj. problém pojednávaný v nejrůznějších podobách: K. R. Popper - poměr "světa 2" a "světa 3", pojem v rámci "paradigmatu" vědy (příklad: Th. S. Kuhn), pojem v rámci mentalitních daností (L. Febvre "outillage mental), příklad dějepisného rozboru "stylu myšlení" - J. Huizinga, "symbolismus" pozdního středověku, poměr ideje (pojmu) k "duchu doby" (přiklad: diskuse J. Pekař, J. Slavík, T. G. Masaryk, E. Rádl), příklad filosoficko-theologický: Písmo a "světový názor" doby (R. Bultmann); "pojem" a "diskursivní formace" (M. Foucault); "pojem" a historická sociokulturní analýza "vědění" (P. Burke). 7. Idea (pojem) a vývoj: Poměr novokantovství ku novohegelianismu, otevírání nových duchovních dimensí v procesu imanentního vývoje ducha (E. Cassirer, příklad český: M. Novák), příklady historicko-sociologického pojednání vývoje idejí: Příbuzenství volbou ("Wahlverwandtschaft" - M. Weber, E. Troeltsch), postupné "odkrývání" ideje v dějinách a možnosti jeho dějepisného pojednání (E. Troeltsch, reakce J. Pekaře na jeho pojetí), dějiny pojmů jako dějiny procesů (J. Slavík). 8. Idea (pojem) a její působení v určité společnosti a kultuře, "funkce", "úkon" pojmů: "sociologická produktivnost" (E. Troeltsch), "úkonnost pojmů" (F. Kutnar), sémantický rozbor V. Macury, možnosti pohledů z hlediska dnešní sociální a kulturní antropologie (C. 48

Geertz, P. Bourdieu). 9. Poměr "pojmů" a "idejí" k "dějinným danostem" vede k otázce dějepiscova zájmu o vědomí či naopak o věci nevědomé, nereflektované ve studované době (příkladu diskusí J. Pekař - E. Rádl, řešení Z. Kalisty,; ve francouzském dějepisectví L. Febvre - M. Bloch, J. Le Goff, nověji diskuse: R. Chartier - R. Darnton, dále pak reakce na C. Ginzburga). 10. Příklady dějepisného zájmu o pojmosloví (ideje) v minulých dobách, příklady uplatnění svrchu vymezených postupů: 11. Pojem "ducha", "duše", jejich náboženský a jejich přírodovědný význam. 12. Pojem "prostoru" a "místa", přírodovědný význam a kulturní dopady. 13. Pojem "národa", jeho kulturní a politický význam. Povinná literatura: BENEŠ, Z., „Pojmy jako předmět historiografického studia“ (Příklad: Gollova historická škola a její zakladatel), in: ČČH XCII, 1995. CASSIRER, E., Filosofie symbolických forem, I, II, Praha: OIKOYMENH, 1996. Doporučená literatura: BULTMANN, J., Ježíš Kristus a mytologie, Praha: OIKOYMENH, 1995. BURKE, P., A Social History of Knowledge, Cambridge 1997. DIJKSTERHUIS, E. J., Die Mechanisierung des Weltbildes, Berlin/Göttingen: Springer Verlag, 1956. FEBVRE, L., La probleme de l'incroyance au 16e siecle. La religion de Rabelais. Paris: Albin Michel, 2003. KOYRÉ, A., From the Closed World to the Infinite Universe, Baltimore: John Hopkins University Press, 1957. KUHN, T. S., Struktura vědeckých revolucí, Praha: OIKOYMENH, 1997. SLAVÍK, J., „Historické pojmosloví“, in: A. KOSTLÁN (vyd.), Druhý sjezd československých historiků (5.-11. října 1947) a jeho místo ve vývoji českého dějepisectví v letech 19351948, Praha: Archiv AV ČR, 1993, s. 229-235. Spojit s: 219-228. TROELTSCH, E., Die Soziallehren der christlichen Kirchen und Gruppen, 1. vyd. Tübingen: J.C.B.Mohr, 1912. WEBER, M., Die protestantische Ethik und der "Geist" des Kapitalismus, Hgb. und eingeleitet von KLAUS LICHTBLAU und JOHANNES WEISS, Weinheim: Beltz Athäneum Verlag, 1996.


2/0 5 KB

Vyučující: Prof. PhDr. Miloš Havelka, CSc. Anotace: Přednáška má zprostředkovat základní znalosti o dějinách filosofie dějin a uvést do studia děl historických představitelů filosofie dějin a společnosti, jejichž znalost je teoretickoencyklopedickým předpokladem pro práci v oblasti historie, sociologie a antropologie. 49

Osnova: 1. Dějiny a „paměť“. Paměť, identita a komunikace. 2. „Paměť”na Boží přítomnost v dějinách a „víra” ve Starém zákoně. Kořeny filosofie dějin Deuteroizaijáš a Knize Daniel. 3. Pojetí dějin v antice. 4. Dějiny mezi „dvěma obcemi“ sv. Augustina. 5. Dějiny a společnost u Ibn Chaldúna. 6. Nová antropologie Thomase Hobbese. „Sebevědomí“ a „sebezachování“ jako principy novověké společnosti a státu. Novověké pojetí dějin. Bodin a Bosuet. 7. Novověké pojetí dějin: Ch. de Montequieu (O duchu zákonů dějiny jako dějiny ustavených národů formy a hnací síly dějin klima náboženství a společnost) M de Condorcet, Voltaire; G.Vico (polemika s Descartesem vcítění dějiny jako sebepoznání člověka); osvícenství a protiosvícenství v Německu (Im. Kant, J.G.Hamann, G.E.Lessing, J.G. Herder); Romantické pojetí dějin: Novalis a Fr.Schlegel. 8. Člověk a dějiny u Hölderlina; 9. Německý idealismus: G.W.F.Hegel (Pojem „rozdvojení“ člověka a světa; prostředky dějinného procesu stadia světových dějin, národy a náboženství bez dějin); 10. A.Comte a společenskovědní pozitivizmus (zákon tří stádií; nevyhnutelnost pokrok; cíl vývoje; hierarchie věd); 11. Wilhelm von Humboldt („plození“, „vzdělání“ a „ctnosti“); 12. F.Nietzsche („O užitku historie pro život“; nutnost vzpomínání a zapomínání; přednost života před věděním; monumentální, antikvární a kritická historie; objektivismus a víra v pokrok); Pojem ideologie: marxistický, pozitivistický (R.Carnap a F. Neurat), neutrální (sociologie vědění); 13. Vznik pojmu historické vědomí a jeho zfilosofičtění M. Heideggerem; Pojmy ”transformace”, ”modernizace” a ”pokrok”. Problémy rozhodování, racionální volby a pojem ”rizika”. Povinná literatura: IGGERS, G. G., Dějepisectví ve XX. století, Praha: Lidové noviny, 2002. Doporučená literatura: FOUCAULT, M., Diskurs, autor, genealogie, Praha: Svoboda, 1994. GADAMER, H.-G., Dějiny a historické vědomí, Praha: Filosofický ústav, 1995. GELLNER, E., Rozum a kultura. Historická úloha racionality a racionalismu, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997. GELLNER, E., Pluh, meč a kniha, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002. LOEWENSTEIN, B., My a ti druzí. Dějiny, psychologie, antropologie, Brno: Doplněk, 1997. Reflexe, Filosofický časopis, č.16, Praha, 1996 (všechny statě). POPPER, K.R., Bída historicismu, Praha: OIKOYMENH, 1994. RICOUER, P., Čas a vyprávění, I, Část druhá: „Dějiny a vyprávění“, str. 141 – 319, Praha: OIKOYMENH, 2000. VICO G., Základy nové vědy o společné přirozenosti národů, Praha: Academia, 1991.


2/0 5 KB

Vyučující: Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc.

50

Anotace: Přednáška má tři části: 1. část deskriptivní podává stručný přehled formování evropských národů - a to jak v podmínkách státního národa, tak v podmínkách národního hnutí. Takový faktografický přehled je nutný k tomu, aby studenti vůbec měli konkrétní představu o tématu. 2. část teoretická. vývoj a současný stav diskuse o národu, jeho formování, o nacionalismu a jeho variantách. 3. část analytická tvoří jádro přednášky a zabývá se rozborem základních faktorů, kterými bylo formování národů určováno. Tyto faktory jsou členěny do dvou kategorií: "objektivní" a "subjektivní". Prvá sleduje ony souvislosti, které byly předpokladem národotvorných procesů nezávisle na přáních a vůli účastníků: etnické poměry, relikty minulosti, společenské poměry v podmínkách probíhající modernizace a sociální komuníkace, politický systém. Druhá kategorie se zabývá aktivitami, které uvědoměle směřovaly k etablování moderního národa: politické požadavky (participace, boj o moc, formy státnosti), jazykový program, historická argumentace, národně relevantní zájmové rozpory, formy národní mobilizace (symboly, slavnosti, emoce). Osnova: 1.-5. Formování evropských národů v podmínkách státního národa a v podmínkách národního hnutí. 6.-7. Diskuse o formování národa. 8. Nacionalismus – teoretické koncepty, varianty. 9.-10. Objektivní faktory při formování národů. 11.-12. Subjektivní faktory při formování národů. 13. Shrnutí. Povinná literatura: HROCH, M., V národním zájmu, Praha: Lidové noviny, 1999. Doporučená literatura: SCHULZE, H., Stát a národ, Praha: Lidové noviny, 2003. GELLNER, E., Národy a nacionalismus, Praha: Josef Hříbal, 1993 . ŘEZNÍK, M., Formování moderního národa, Praha: Triton, 2003.


0/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Markéta Seligová Anotace: Kurs seznámí studenty s hlavními teoriemi, vážícími se k raně novověké rodině, její struktuře a principům jejího utváření, např. s Hajnalovou teorií o dvou modelech sňatečnosti v Evropě, Laslettovou teorií o principech formování tradiční rodiny, s Dupaquierovou charakteristikou tzv.starého demografického režimu jako rámce fungování tradiční rodiny, Mitterauerovou teorií o vazbách rodinných forem na tzv. ekotypy nebo s Medickovou teorií o charakteru rodiny a populačních mechanismech v rámci tzv. protoindustrializace. Pokusí se načrtnout ekonomické, sociální, demografické a kulturní okolnosti přechodu od tradiční rodiny k rodině moderní v průběhu 18. a 19.století. Kurs se - ve snaze nabídnout frekventantům konkrétní témata pro vlastní badatelskou práci a metodu jejich zpracování - podrobněji zaměří na metodiku studia rodiny a pramennou základnu, z níž lze historickou rodinu studovat. Během kursu by se studenti měli naučit pracovat s nejdůležitějšími edicemi pramenů a pramenným materiálem pro studium historické rodiny (včetně základní paleografické průpravy pro 51

studium raně novověkých rukopisných pramenů) a kriticky je hodnotit. Budou seznámeni s některými metodami zpracování pramenů (např.aplikace Laslettovy typologie domácností , metoda čárkování matriky, metoda rekonstrukce rodin, způsob propojování různých pramenů apod.). Osnova: 1. Prameny k demografickým studiím pro předstatistické období. II. Rodina, rodinné struktury, typologie rodin a domácností. 2. Tradiční rodina a společnost, teorie o úloze rodiny v preindu- striální společnosti (Laslett). 3. Dva typy rodinného utváření v Evropě (Hajnal). 4. Česká rodina ve světle Hajnalovy typologie, spor o zádruhu, otázka slovanské velkorodiny v Čechách. III. Starý demografický režim. 5. Demografické charakteristiky starého režimu, obraz populace podle pramenů typu Soupis podle víry a na základě rekonstrukcí rodin Henryho metodou. 6. Otázka přirozené plodnosti. Provázanost sňatkového věku, specifi- cké míry manželské plodnosti a kojenecké a dětské úmrtnosti (model vážící si života a model mrhající životem). 7. Křehkost starého demografického režimu - citlivost na ekonomické výkyvy, vojenskopolitické události, epidemie apod. Demografická krize ve starém demografickém režimu. IV. Demografické chování v kontextu dobové kultury a společnosti. 8. Demografické jevy a systém dědického práva, obyvatelstvo usedlé a neusedlé, dostupnost sňatku a držba nemovitosti. 9. Narušení starého demografického režimu - protoindustrializační model (Medick). 10. Odklady sňatků, náboženské souvislosti, pozdní sňatek jako projev životního stylu? 11. Mimomanželská sexualita, nemanželské porody, tajné potraty, vraždy nemluvňat. 12. Procesy hospodářského vývoje a vývoj populace. Povinná literatura: HORSKÁ, P., KUČERA, M., MAUR, E., STLOUKAL, M., Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy, Praha: Panorama, 1990. Doporučená literatura: IMHOF, A.E., Einführung in die historische Demographie, München: Beck, 1977. HAJNAL, J., „Two kinds of pre-industrial household formation systém“, in: R.WALL (ed.), Family forms in historic Europe, Cambridge/New York: Cambridge University Press, 1983. LASLETT, P., WALL, R., Household and Family in Past Time, Cambridge/New York: Cambridge University Press, 1972. BURGUIERE, A., KLAPISCH, CH., ZONABEND, F., Histoire de la famille, Paris: A. Collin, 1986 Mitterauer, M., Historisch-antropologische Familienforschung. Fragestellungen und Zugangsweisen, Wien/Köln: Böhlau, 1990. KHMER, J., MITTERAUER, M., (eds.), Familien Struktur und Arbeitsorganisation in ländlichen Gesellschaften, Wien/Köln: Böhlau, 1986. MAUR, E., „Problémy demografické struktury Čech v polovině 17.století“, in: ČsČH XIX, 1971, s.839-870.


0/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Zdeněk R. Nešpor, PhD. Anotace:

52

Uvedení do základních historických a (především) současných teoretických koncepcí sociologie náboženství na systematickém základě, jejichž výklad bude doplněn rozborem charakteristických příkladů. Kurs umožňuje základní orientaci v problematice sociologie náboženství se zaměřením na témata blízká sociokulturní antropologii (teorie náboženských skupin, modernizace, sekularizace a privatizace religiosity, deprivatizace, "náboženství zdola" a vznik tzv. etnických náboženství v poslední čtvrtině 20. stol.; Weber, Troeltsch, Wach, Niebuhr, Yinger, Becker, Comte, Spencer, Marx, Durkheim, Weber, Parsons, Wilson, O`Dea, Luckmann, Berger, Stark, Casanova, Kepel, Juergensmeyer, Robertson, Hervieu-Leger, Heelas, Davie, Woodhead). Nabízí interpretační schémata pro terénní práci, ale i pro obecnější úvahy o metodách antropologického a religionistického bádání. V letním semestru se kurz věnuje aktuálním proměnám významných náboženských tradic v celosvětovém kontextu (charismatické katolictví, pentekostalismus, nová náboženská hnutí, politický judaismus, moderní islám, neovédánta, orientální náboženství na Západě, dožívání implicitní religiozity, „etnická náboženství“, „občanské náboženství“ atd.). Osnova: 1-2. Uvedení do problematiky sociologie náboženství: metody, okruhy, pojmy. 3. Religijní autorita. 4-5. Teorie náboženských skupin. 6-7. Náboženství a moderní společnost. 8-9. Sekularizační a privatizační teorie. 10. Teorie implicitní religiosity. 11. Deprivatizace a "náboženství zdola". 12. Česká sociologie náboženství. Povinná literatura: WEBER, M., Sociologie náboženství. Praha: Vyšehrad, 1998.

Doporučená literatura: CASANOVA, J., Public Religions in the Modern World. Chicago/London: Chicago University Press, 1994. HELLER, J., MRÁZEK, M., Nástin religionistiky. Praha: KEBF, 1988. (skriptum) HORSKÝ, J. (ed.), Kulturní a sociální skutečnost v dějezpytném myšlení. Ústí nad Labem: Albis Int., 1999. HUNTINGTON, S. P., The Clash of Civilizations and the Remaking of World Order. New York: Touchstone, 1996. JUERGENSMAYER, M., The New Cold War? Berkeley/LA/London: University of California Press, 1993. KEPEL, G., Boží pomsta. Brno: Atlantis, 1996. LUCKMANN, T., The Invisible Religion. New York: Mackmillan, 1967. LUŽNÝ, D., Nová náboženská hnutí. Brno: MU, 1997. LUŽNÝ, D., Náboženství a moderní společnost. Brno: MU, 1999. SEKOT, A., Sociologie náboženství. Praha: Svoboda, 1986. ŠTAMPACH, O. I., Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. TROELTSCH, E., Die Soziallehren der christlichen Kirchen und Gruppen. Tübingen: J.C.B. Mohr, 1913. WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika. Praha: OIKOYMENH, 1998.

Historická antropologie náboženství - Evropa

0/2 5 KB

53

Vyučující: Mgr. Zdeněk R. Nešpor, PhD. Anotace: Úvodní kurz pro studium náboženských kultur Evropy včetně zaniklých a marginálních religijních tradic a pro antropologické uchopení náboženství (Hypotézy o původu a podstatě náboženství; prehistorická religiozita a její studium na základě archeologických pramenů; Typologie náboženských kultur se zvláštním zřetelem k areálu Evropy; Dumézilova rekonstrukce indoevropského panteonu; řecké náboženství; římské náboženství; mystéria, maloasijské kulty, náboženství helénistického období; keltské náboženství; germánské náboženství; dosavadní snahy o rekonstrukci předkřesťanského náboženství Baltů a Slovanů; křesťanství evropského středověku a raného novověku v intelektuálních i lidových formách). Vedle nezbytného základního výkladu "vysokých" náboženských obsahů bude věnována systematická pozornost lidové zbožnosti, synkretismu a dalším neformálním náboženským jevům a strukturám, jakož i vlivům religiozity na ostatní kulturní a sociální instituční sféry. Kurs rozvíjí znalosti náboženských dějin Evropy a problematiky žitého lidového náboženství vůbec. Na tomto materiálu se snaží ukázat rozdílné metodické přístupy různých vědních disciplín i badatelských škol se zvláštním zaměřením na verstehende fenomenologii a sociologii náboženství a na historickou antropologii. Osnova: 1. Úvod do problematiky historické antropologie náboženství. 2. Hypotézy o původu a podstatě náboženství I. 3. Hypotézy o původu a podstatě náboženství II. 4. Předhistorická evropská religiozita. 5. Dumézilova rekonstrukce indoevropského náboženství. 6. Řecké náboženství. 7. Římské náboženství. 8. Mystéria a helénistická zbožnost. 9. Manicheismus a gnose. 10. Náboženství Keltů. 11. Náboženství Germánů. 12. Náboženství Baltů a Slovanů. Povinná literatura: ELIADE, M., Posvátné a profánní. Praha: Česká křesťanská akademie, 1994. GINSBURG, C., Sýr a červi. Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600. Praha: Argo, 2000. Doporučená literatura: ARIÉS, P., Dějiny smrti. 2 sv. Praha: Argo, 2000. ARMSTRONGOVÁ, K., Dějiny Boha. Praha: Argo, 1996. DUMÉZIL, G., Mýty a bohové Indoevropanů. Praha: OIKOYMENH, 1997. DÜLMEN, R. VAN, Kultura a každodenní život v raném novověku (16.-18. století). I. Dům a jeho lidé. Praha: Argo, 1999. ELIADE, M., Mýtus o věčném návratu. Archetypy a opakování, Praha: OIKOYMENH, 1993. FRANCEK, J. (ed.), Rekatolizace v českých zemích. Pardubice: Historický klub, 1995. GUREVIČ, A. J., Kategorie středověké kultury. Praha: Mladá Fronta, 1978. GUREVIČ, A. J., Nebe, peklo, svět. Cesty k lidové kultuře středověku. Jinočany: H&H, 1996. HELLER, J., MRÁZEK, M., Nástin religionistiky. Praha: KEBF, 1988. (Skriptum) KROPÁČEK, L., Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad, 1996. KROPÁČEK, L., GOMBÁR, E., MARKOVÁ, D., OBUCHOVÁ, Ľ., Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: AV ČR, 1999. LE GOFF, J., Kultura středověké Evropy. Praha: Odeon, 1991. 54

LUŽNÝ, D., Náboženství a moderní společnost. Sociologické teorie modernizace a sekularizace. Brno: MU, 1999. MIKULEC, J., Barokní náboženská bratrstva v Čechách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. MOLNÁR, A., Na rozhraní věků. Cesty reformace. Praha: Vyšehrad, 1985. MOLNÁR, A., Valdenští. Evropský rozměr jejich vzdoru. Praha: Evangelické nakladatelství 1991.

Historická antropologie náboženství Asie

0/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Zdeněk R. Nešpor, PhD. Anotace: Kurz představuje obecný úvod do studia náboženských dějin a náboženské antropologie na materiálu náboženských kultur Asie, včetně některých zaniklých a marginálních religijních tradic (prehistorická asijská religiozita; typologie náboženských kultur Asie; kmenová náboženství; šintó a další archaická náboženství dálného východu; klasický hinduismus; neovédánta; džinismus; théraváda; mahájána; vadžrajána; islám; vzájemné vztahy asijských náboženství; misie do Asie; asijská náboženství na Západě; asijská magie, alchymie a tajné nauky; přechodové rituály; genderové aspekty; sexualita v asijských náboženstvích). Vedle seznámení s teologickým vývojem nejdůležitějších asijských náboženských okruhů bude věnována systematická pozornost lidové zbožnosti, synkretismu a dalším neformálním religijním jevům a strukturám a především religijně podmíněným sociálním formám. Na daném materiálu kurz seznamuje s různými metodicky odlišnými přístupy ke studiu zaniklých i současných náboženských kultur, přičemž hlavní důraz je kladen na sociologii a antropologii náboženství. Kurz je vypisován střídavě s "Historickou antropologií náboženství (se zaměřením na Evropu)"; oba kurzy se prolínají pouze v teoreticko-metodologickém úvodu. Osnova: 1. Manfred FUHRMANN, Bildung Europas kulturelle Identität, Reclam Verlag, Stuttgart 2002. 2. Henri-Irénée MARROU, Die Sieben Freien Künste, die und der Enzyklopädismus, in: Augustinus und das Ende der antiken Bildung, Ferdinand Schöningh Verlag, Paderborn München Wien Zürich 1991, S. 183 203. 3. Max WEBER, Die Stadt des Okzidents, in: Schriften zur Sozialgeschichte und Politik, Reclam Verlag, Stuttgart 1997, 94 127. 4. Richard van DÜLMEN, Brauchtum und Geselligkeit, in: ders. Kultur und Alltag in der frühen Neuzeit, Bd. 2 Dorf und Stadt, C.H. Beck Verlag, München 1999, S. 126-146. 5. Richard van DÜLMEN, Erziehung, in: ders. Kultur und Alltag in der frühen Neuzeit, Bd. 1 Das Haus und seine Menschen, C.H.Beck Verlag, München 1999, S. 101-121. 6. Martin, DINGES, Stand und Perspektiven der neuen Männergeschichte (Frühe Neuzeit), in: Erfahrung : Alles nur Diskurs?, M. Bos, B. Vincenz, T. Wirz (Hg.), Chronos Verlag, Zürich 2004. 7. Martin LUTHER, Von der Freiheit eines Christenmenschen. 8. Sebastian BRANT, Das Narrenschiff ausgewählte Abschnitte 25.IV.2005 Peter Binsfelds Hexentraktat, Trier 1589 (Abschnitte ausgewählt in: Wolfgang Behringer (Hg.), Hexen und Hexenprozesse in Deutschland, Deutscher Taschenbuchverlag, München 2001, S. 206 210. 9. Letzte Hexenhinrichtung Bayerns, Landshut 1756, ebd. S. 433-435. 10. Gerichtsordnung Kaiser Josephs I., 1707, ebd. 439 f und Maria Theresia gegen Hexenprozesse, Wien 1766, ebd. S. 451 f. 11. 9.V.2005 Prozess mit Katharina Mols, 1700 (Handschrift). 12. Instructio pro Studio Historico, 1753 (Handschrift). 55

Povinná literatura: SAID, E. W., Orientalism. London: Penguin Books, 1991. Doporučená literatura: BAAR, V., ŠINDLER, P., Regionální geografie I. 2 sv., Ostrava: PaedF.,1988-9. BENEDICT, R., The Chrysanthemum and the Sword. Boston: Tuttle, 1946. DUMÉZIL, G., Mýtus a epos I. Trojfunkční ideologie v eposech indoevropských národů. Praha: OIKOYMENH, 2001. DURKHEIM, É., Les formes élementaires de la vie religieuse. Le systeme totémique en Australie. Paris: Alcan 1912. (Četná další vyd., překlad do angličtiny) EARHART, H.B., Náboženství Japonska. Praha: Prostor, 1999. SINGH, N.-G. K, Sikhismus. Praha: Lidové noviny, 1998. KNIPE, D. M., Hinduismus. Praha: Prostor, 1997. LESTER, R.C., Buddhismus. Praha: Prostor, 1997. MENDEL, M., Džihád. Praha 1997 MILTNER, V., Vznik a vývoj buddhismu. Praha: Vyšehrad, 2001. OVERMYER, D. L., Náboženství Číny. Praha: Prostor, 1998. PERTOLD, O., Džinismus. Praha: SPN, 1966. TAUER, F., Svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1984.

Dějiny umění

0/2 5 KB

Vyučující: PhDr. Blanka Altová Anotace: Hlavním cílem kurzu je přiblížit dějiny umění v rámci ostatních humanitních disciplin (zejména historie a antropologie) a vystihnout jejich specifický přínos ke studiu dějin člověka v průběhu 5. až 18. století. Kurz začíná úvodem o oboru, vybrané historické etapě i o funkci výtvarného umění v dané době vytýčením typických znaků a problémů daného období i mezioborových paralel podle skladby studentů. Výklad probíhá chronologicky – přehled evropských dějin umění se začleněním českých dějin umění. Početný obrazový doprovod. Typická kapitola vybrané historické etapy v Čechách je zpracována podrobně s ukázkami nebo při návštěvě expozice. Četnými odkazy je udržováno vědomí kontinuity uměleckého vývoje – odkazy na dílo současných umělců (výstavy, obrazový doprovod). Jedna z přednášek semestru je věnována prezentaci artefaktů z daného období v galeriích a muzeích. Základní informace o literatuře, knihovnách, slovnících a encyklopediích podána v IS v anotaci ke kurzu a aktualizována v průběhu výuky. Následný seminář má praktické a podrobné zaměření na vybraná témata ze současně probíhajících kurzů s ohledem na individuální zaměření studentů. Návštěvy výstav a expozic, seznamování s výtvarnými technologiemi, s metodologií dějin umění, práce s vybranými tituly k tématu. Diskuse o výstavách, expozicích, o četbě. Tématické exkurze. Nácvik práce v týmu. Seznámení s přípravou materiálu k odborné práci (vyhledávání informací, excerpta, vypracování popisu apod.) i s redakčními a edičními postupy při zpracování seminárních úkolů. Osnova: 1. Křesťanská antika. 2. Byzantské umění. 3. Raně křesťanské umění Západu. 4. Zobrazování boha a božských osob. 5. Biblický text a jeho zobrazování. 56

6. Hagiografický text a jeho zobrazování. 7. Karolínská renesance. 8. Otónské umění. 9. Románské umění - sakrální architektura a její symbolika. 10. Románská malba a plastika v architektuře. 11. Románské umění. Čechy. Společenský vývoj. 12. Románská architektura, sochařství, malba a řemesla v Čechách. 13. Úloha svatováclavského kultu v české kultuře, čeští zemští patroni. 14. Umělecké technologie raného středověku. Povinná literatura: KOCH, W., Evropská architektura, Praha: Ikar, 1998. Doporučená literatura: PODLAHA, A., Posvátná místa království Českého I – VII, Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907 – 1913. POCHE, E. (ed.), Umělecké památky Čech, Praha: Academia, 1982 (některé údaje nespolehlivé); kláštery: JIRÁSKO, L., Církevní řády a kongregace v zemích českých, Praha: Klášter premonstrátů na Strahově, 1991; VLČEK, P., SOMMER, P., FOLTÝN, D., Encyklopedie českých klášterů, Praha: Libri, 1997. Dějiny českého výtvarného umění I/1,2; II/1,2; IV/1,2; III/1,2 – Praha: Academia, 1984 -2000 přehled další literatury Kapitoly z českého dějepisu umění I (kol. pracovníků Ústavu dějin umění AV ČR), Praha: Odeon, 1986 WITTLICH, P., Literatura k dějinám umění, Vývojový přehled, Praha: Univerzita Karlova, 1992 (skripta) Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha: Academia, 1998

57

5.2. FILOZOFICKÁ ANTROPOLOGIE ROZVRH HODNOCENÍ: Povinné kurzy: Seminář k historii filozofické antropologie I Seminář k historii filozofické antropologie II Metodický seminář k filozofické antropologii I Metodický seminář k filozofické antropologii II Diplomní seminář

2/2

z / 6 KB

2/2

z / 6 KB

0/2

z / 6 KB

0/2

z / 6 KB

0/2

z / 5 KB

Doc. PhDr. CSc. a kol. Doc. PhDr. CSc. a kol. Doc. PhDr. CSc. a kol. Doc. PhDr. CSc. a kol.

L. Benyovszky, L. Benyovszky, L. Benyovszky, L. Benyovszky,

kolektiv

Pozn.: Diplomní seminář je chápán jako příprava k sepsání DP a je povinný ve všech semestrech. Povinně volitelné kurzy: Doc. PhDr. L. Benyovszky, CSc. Doc. PhDr. L. Benyovszky, CSc. Doc. PhDr. L. Benyovszky, CSc. Doc. PhDr. L. Benyovszky, CSc.

Schelerovský seminář I.

0/2

z / 5 KB

Schelerovský seminář II.

0/2

z / 5 KB

Schelerovský seminář III.

0/2

z / 5 KB

Schelerovský seminář IV.

0/2

z / 5 KB

Portmannovský seminář I.

0/2

z / 5 KB


Portmannovský seminář II.

0/2

z / 5 KB


Portmannovský seminář III.

0/2

z / 5 KB


Portmannovský seminář IV.

0/2

z / 5 KB


Heideggerovský seminář I.

0/2

z / 5 KB


Heideggerovský seminář II.

0/2

z / 5 KB


Heideggerovský seminář III.

0/2

z / 5 KB


Heideggerovský seminář IV.

0/2

z / 5 KB



2/0

z / 5 KB


Pozn.:

58

Tyto kurzy jsou vybírány z nabídky interních kurzů katedry obecné antropologie, jsou pravidelně obměňovány a jejich cílem je částečně připravit studenty ke státní závěrečné zkoušce a zároveň rozšířit poznatkovou bázi oboru. Volitelné kurzy: Student je povinen získat během dvouletého studia nejméně 12 KB za volitelné kurzy z nabídky FHS UK, ostatních fakult UK, a rovněž z nabídky jiných vysokých škol včetně zahraničních.

59

ANOTACE Část státní závěrečné zkoušky

Filozofická antropologie Komisionelní zkouška-členové komise (hlavní zkoušející): Doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc., Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr., Mgr. Jaroslav Novotný, Mgr. Richard Zika. Komisionelní zkouška z filosofické antropologie prověřuje schopnost studenta samostatně vědecky pracovat v této oblasti. Kontroluje základní zvládnutí poznatkového obsahu discipliny v jejích přesazích do filosofie všeobecně a k příslušným speciálním vědám, jakož i znalost historického ustavení, vývoje a současné podoby filosofické antropologie v rozsahu tematiky zvl. povinných a volitelně povinných kurzů. Zvláštní pozornost je věnována poznatkové připravenosti pro tvůrčí vědeckou práci v té dílčí oblasti, jíž student zvolil výběrem povinně volitelných kurzů. Zkouška rovněž prověřuje zvládnutí metod práce ve filosofické antropologii tak., jak to vyplývá z jejího zaměření a koncepce. Akcent je kladen individuálně, tzn. Zvláště na zvládnutí té metodiky, která přísluší studentem zvolenému zaměření, jež je patrné z jeho volby povinně volitelných kurzů a charakteru diplomové práce. Studenti musí prokázat znalost uvažování vlastního transcendentalismu v jeho klasické podobě i v podobách moderních, znalost fenomenologie a moderní ontologie.

60

POVINNÉ KURZY: Metodický seminář k filosofické antropologii I, II

0/2, 0/2

6 KB (za semestr)

Vyučující doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Mgr. Jaroslav Novotný doc. PhDr. Zdeněk Pinc prof. Jan Sokol, Ph.D. CSc. Mgr. Richard Zika Anotace Cíle kurzu: Smyslem semináře je předvedení různosti metod a přístupů užívaných ve filosofické antropologii a především použití filosofické a fenomenologické metody na modelových textech s postupným zaměřením pozornosti k individuálnímu tématu bakalářské práce. Osnova 1. Transcendentalismus ve filosofické antropologii I. Descartes a Kant 2. Transcendentalismus ve filosofické antropologii II. Scheler a ranný Heidegger 3. Fenomenologický přístup ve filosofické antropologii I. Husserl 4. Fenomenologický přístup ve filosofické antropologii II. Scheler a Lévinas 5. Fenomenologický přístup ve filosofické antropologii III. Merleau Ponty, Michel Henry 6. Založení antropologie na naladění I. Nietzsche a Kierkegaard 7. Založení antropologie na naladění II: pozdní Heidegger 8. - 12. Specifikace dle zaměření diplomantů Povinná literatura: LANDGREBE, L., Filosofie přítomnosti, Praha: Academia, 1968 LÉVINAS, E., Totalita a nekonečno, Praha: OIKOYMENH, 1997 Doporučená literatura: HEIDEGGER, M., Sein und Zeit (1927), česky: HEIDEGGER, M., Bytí a čas, Praha: OIKOYMENH, 1996. HUSSERL E., Karteziánské meditace, Praha: Svoboda-Libertas, 1993

Seminář k historii filosofické antropologie I, II

2/2, 2/2 6 KB (za semestr)

Vyučující doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Mgr. Richard Zika Anotace Seminář mapuje konstituci filosofické antropologie jako specifické filosofické discipliny, seznamuje s jejími základními výchozími koncepty a podává tak studentům důkladnou základní představu o jejím výchozím centru. Osnova

61

1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)

Úvod do filosofie Immanuela Kanta Kantův rozvrh antropologie pojaté z pragmatického hlediska Modernější vypracování kantovského založení antropologie(Brehme) Konstituce problému osoby (Person) Ustavení a vývoj fenomenologicky založené filosofické antropologie Max Scheler Následovníci Schelera (Herngstenberg). A. Gehlen, důraz na zvládnutí konceptu jednání a jeho fixaci oproti konceptům jednání a konání rozvíjeným v klasické filosofické tradici 9) Specifičnost pojetí biologického, nových filosofických náhledů na povahu lidské sensuality a z něj vyrůstajícího orgánového pojetí vědotechniky 10) Rozvrh H. Plessnera, především se základní koncepcí excentrické pozicionality. Povinná literatura: SCHELER M., Der Formalismus in der Ethik und die materiale Wertethik, Bern/München: Francke Verlag, 1980. Doporučená literatura: SCHELER M.,Wesen und Formen der Sympathie, Bonn: Cohen Verlag, 1931. GEHLEN A., Der Mensch: seine Natur und seine Stellung in der Welt, Bonn : AthenäumVerlag, 1950. GEHLEN A., Gesamtausgabe, Bd.4, Philosophische Anthropologie und Handlungslehre, Frankfurt a./M.: Klostermann, 1983. PLESSNER H., Die Stufen des Organischen und der Mensch, Berlin/New York: Walter de Gruyter, 1975. PLESSNER H., Gesammelte Schriften III.,Anthropologie der Sinne, Frankfurt a./M.: Suhrkamp Verlag, 1980. PLESSNER H., Gesammelte Schriften V., Macht und menschliche Natur, Frankfurt a./M.: Suhrkamp Verlag,1981.

POVINNĚ VOLITELNÉ KURZY:

62

Schelerovský seminář I - IV

0/2, 0/2, 0/2, 0/2 5 KB (za semestr)

Vyučující doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. Anotace Cíle kurzu: seminář je zaměřen k detailnímu sledování Schelerova založení filosofické antropologie. V centru jeho zájmu stojí především Schelerova analýza čití a problematika s ní obsahově spjatá.. Vzhledem k tomu sleduje rané Schelerovo vypracování založené fenomenologicky, srovnává je s klasickým pojetím Kantovým a především s monumentálním pojetím Fichtovým.V dalším postupu tematizuje Schelerovo pojetí pozdnější, na kterém akcentuje zvláště problém časoprostorových syntéz a z něj vyrůstající oproti původnímu rozvrhu nové založení konceptu vztahu zvířete a okolí, člověka a světa.Na materiálu Schelerova založení vědění otevírá též problém úlohy naladění (Stimmung) v bytnosti lidství. Základním cílem kurzu je seznámit studenty s fenomenologicky založenou antropologií a naučit je samostatně ji provádět.V tomto semestru je základním materiálem Schelerovo dílo Erkenntnis und Arbeit. Osnova Kurz sleduje postup textu Erkenntnis und Arbeit, přednáška doprovází právě čtené pasáže. Povinná literatura: SCHELER, M., Erkenntnis und Arbeit, Frankfurt a./M.: Suhrkamp Verlag, 1997. Doporučená literatura: FICHTE J.G., Grundlage der gesamten Wissenschaftslehre (1794), Hamburg: Meiner Verlag, 1979. FICHTE J.G., Grundriß des Eigentümlichen der Wissenschaftslehre, Hamburg: Meiner Verlag, 1979. SCHELER M., Das Ressentiment im Aufbau der Moralen, Frankfurt a./M.: Suhrkamp Verlag, 1978.

Portmannovský seminář I-IV

0/2, 0/2, 0/2, 0/2 5 KB (za semestr)

Vyučující: Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Anotace, osnova: 1. Portmannův život a dílo, jeho zakořenění v tradici německé biologie, vliv jazyka a kulturního okruhu na biologické myšlení, Portmannovy ohlasy mimo okruh biologů – Arendtová, Illies, Kugler atd. 2. Obecné poznámky k metodologii a východiskům přírodních věd pro nebiology, pojem paradigmatu, vyslovené a nevyslovené předpoklady, problém redukce a redukcionismu, úloha metafory v jazyce vědy, sociomorfní, biomorfní a technomorfní modelování, vztah jazyka, vnímání a pozorování. 3. Otázka povrchu a nitra, zjevnosti a skrytosti, v evropské tradici a v přírodních vědách, význam a výpovědní hodnota povrchových fenoménů a jejich percepce Portmannem, metafora o divadle a Portmannova návaznost na Goetha. 4. Portmannovy pojmy sebeprezentace, vlastní jev a niternost, adresnost a neadresnost vlastních jevů, živé bytosti jako sociální fenomény a problém komunikace mezi nimi.

63

5.Luxusní struktury, symetrie a průhlednost v živém světě, Oudemansův fenomén a způsob designování přetržitých povrchů, živočišné kresby a problém autonomie a spontaneity živých organismů. 6. Otázka rangu a cefalizačního indexu, „vyšší“ a „nižší“ v přírodě a způsob jeho percepce člověkem, Portmannův pokus formalizace tohoto tradičního třídění. 7.Vlastní jev u člověka, jeho relativní chudost a sekundární „dolaďování“, zásahy do tělesné integrity, sekundární designování povrchů a úprava vlasového pokryvu, oděv a olfaktorická decepce. 8. Artefakty jako „rozšířená sebeprezentace“ člověka, analogická sebeprezentacím subhumánních živočichů, jejich evoluce a její specifika /O.Koenig/, analogie a rozdíly mezi evolucí kulturní a biologickou, kreativita a tendence k sebevyjádření jako společný jmenovatel obou. 9. Portmannovy názory na člověka a jeho specifika, zvláštnosti lidské ontogeneze, P. a Bolkova teorie permanentní juvenility na fyzické i psychické úrovni, význam stáří a involuce u člověka, podobnosti a odlišnosti člověka a zvířat, zvláště antropoidních opic. 10. Portmannovy názory na vznik řeči a její význam, porovnání řečově-komunikačních schopností lidí s jinými biologickými druhy, lidská specifika v tomto směru. 11. Decepce v přírodě a společnosti, problém mimetismu a nápodoby, klamavé jevy v přírodním i lidském světě, problém podobnosti a závěry z něj vyvozované. 12. Portmannův význam pro vztahování se k živé přírodě a environmentalistickou etiku, vrozené formy percepce živých organismů a jejich transkulturní platnost, závěr. Povinná literatura: KOMÁREK, S., Příroda a kultura – svět jevů a svět interpretací. Praha: Vesmír, 2000. Doporučená literatura: KOMÁREK, S., Obraz člověka v dílech některých význačných biologů 19. a 20. století. Panorama biologické a sociokulturní antropologie 20. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 2003. PORTMANN, A., Neue Wege der Biologie. München: Piper, 1960. PORTMANN, A., Um das Menschenbild. Stuttgart: Reclam, 1966. PORTMANN, A., Entlässt die Natur des Menschen? München: Piper, 1970.

Heideggerovský seminář I-IV

0/2, 0/2, 0/2, 0/2 5 KB (za semestr)

Vyučující Mgr. Jaroslav Novotný Anotace Cílem kurzu je předestřít Heideggerovo pojetí fenomenologie jako ontologie a zároveň jako hermeneutiky. V souvislosti s touto koncepcí lze pak porozumět také tomu, v jakém smyslu má fenomenologická ontologie, vycházející z analýz lidské existence spočívat v základu antropologie. Východiskem výkladu v kurzu budou především základní fundamentálně ontologické studie (zvl. Heidegger, Sein und Zeit). Součástí záměru kurzu je také ukázat na meze i další možnosti Heideggerova přístupu v rámci jeho tzv. fundamentální ontologie a případně i naznačit směr další vlastní Heideggerovy cesty v tázání po bytí. Osnova: 1. Záměr, cíl a zdůvodnění fundamentální ontologie;struktura postupu; 2. Metoda fundamentální ontologie (fundamentálně-ontologická modifikace fenomenologie); 64

3. Metoda a východisko fundamentálně-ontologické analýzy; základní určení lidské existence jako bytí-ve-světě; 4. Analýza světa od vnitrosvětského jsoucna; 5. Svět a prostorovost; 6. Konstitutivní vrstvy jednotné vazby bytí pobytu a světa (naladění, rozumění, výklad a řeč); 7. Starost jako jednota momentů existence, fakticity a upadání; první výkaz celkovosti (úzkost); 8. Pokus o výkaz jednoty a celkovosti existenciální struktury - celkovost, konečnost a autenticita; 9. Časová interpretace jednotné existenciální struktury I.; 10. Časová interpretace jednotné existenciální struktury II.; 11. Možnosti fundamentálně-ontologické přístupu – problém dějinnosti a hermeneutika; 12. Meze fundamentální ontologie – problém autenticity, transcendence a ontologické diference. Povinná literatura: HEIDEGGER, M., GA, Bd. 2, Sein und Zeit, Frankfurt a./M.: Klostermann, 1976 (nebo HEIDEGGER, M.: Sein und Zeit, Tübingen: Niemeyer, 1993); česky: HEIDEGGER, M., Bytí a čas, Praha: OIKOYMENH, 1996. Doporučená literatura: HEIDEGGER, M., Co je metafysika?, Praha: OIKOYMENH, 1993. HEIDEGGER, M., Vom Wesen des Grundes, in GA, Bd. 9; HEIDEGGER, M., „Fenomenologické interpretace k Aristotelovi“, in Filosofický časopis 1996/1; HEIDEGGER, M., Prolegomena zur Geschichte des Zeitbegriffs, GA, Bd. 20; HEIDEGGER, M., Die Grundprobleme der Phänomenologie, GA, Bd. 24; BENYOVSZKY, L., „Dvě cesty za bytností záporu ve fundamentální ontologii“, in: Reflexe (1998), č. 18, str. 6.1-6.24; BENYOVSZKY, L.: „Negativita a váženost“, in: Filosofický časopis 47 (1999), č. 3, str. 357-372; BENYOVSZKY, L.: Filosofická propedeutika I. díl, Praha:: SOFIS, 1998; PATOČKA, J.: Úvod do fenomenologické filosofie, Praha: OIKOYMENH, 1993; PEŠEK, J.: „Cesty ke světu ve filosofii Martina Heideggera“, in Martin Heidegger a problém myšlení, Praha: Academia, 1996.


2/0 5 KB

Vyučující : Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Anotace Kurz je věnován antropologickému zkoumání na pomezí filosofie a přírodních věd, se zaměřením na psychické a biologické podmíněnosti lidského života. Osnova 1.Psychofyzická jednota člověka 2. Duševní a pochody jako přírodní fenomén. 3.Duševní obsahy a jejich význam u zvířat a člověka, rozdíly lidské a zvířecí psychiky. 65

4.Nevědomé procesy u člověka a zvířat. 5.Freudova koncepce jako předchůdná Jungově a její základní pojmy. 6.Jungova koncepce nevědomí individuálního a kolektivního, význam vědomí. 7.Archetypy, jejich povaha a rozdělení,persona a stín, animus a anima, rozdíly v psychické konstituci obou pohlaví. 8.Individuální ontogeneze a integrace archetypů. 9.Symbol a synchronicita, úloha emocí, polární protiklady v myšlení a emocionalitě. 10.Portmannovy názory na člověka a jeho individuální ontogenezi a evoluci. 11.Bolkova-Portmannova teorie permanentní juvenility na fyzické i psychické úrovni. 12 „Rozšířená sebeprezentace“ u člověka, artefakty a jejich evoluce. Povinná literatura: JUNG, C.G., Výbor z díla I-VI. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1996-2003. KOMÁREK, S., Příroda a kultura. Praha: Vesmír, 2000. Doporučená literatura: JUNG, C.G.: Sebrané spisy. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 2003-? JAFFÉ, A.:Vzpomínky, sny,myšlenky C.G.Junga. Brno: Atlantis, 1998. JACOBI, J., Psychologie C.G.Junga. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1992. PORTMANN, A., Entlässt die Natur den Menschen, München: Piper, 1970.

66

5.3. HUMÁNNÍ ETOLOGIE ROZVRH HODNOCENÍ: Povinné kurzy: Evoluční biologie

2/0 z / 6 KB

Doc. RNDr. J. Flegr, CSc.

Etologie člověka I, II

2/2 z / 6 KB

Prof. RNDr. S. Komárek, Dr., Mgr. J. Havlíček, Ph.D.


0/2 z / 6 KB

Mgr. J. Havlíček, Ph.D. a kol.

Diplomní seminář

0/2 z / 5 KB

kolektiv

Pozn.: Diplomní seminář je chápán jako nezbytná podmínka k přípravě sepsání DP a je tudíž povinný ve všech čtyřech semestrech studia. Etologie člověka I resp. II se vyučují v 1. resp. v 2. ročníku. Časová a kreditní zátěž je pro jeden ročník Povinně volitelné kurzy: Speciální a analytické techniky ve výzkumu chování Novinky v behaviorálních vědách: etologický seminář O zvířatech a lidech: dějiny behaviorálních věd

2/2 z / 5 KB

Mgr. J. Havlíček, Ph.D.. a kol.

0/2 z / 5 KB

Mgr. J. Havlíček, Ph.D., Mgr. M. Vančatová

2/0 z/ 5 KB


Člověk a lidoopi

0/2 z / 5 KB

Mgr. M. Vančatová

Etologie primátů

0/2 z / 5 KB

Mgr. M. Vančatová


0/2 z / 5 KB

Mgr. M. Vančatová


0/2 z / 5 KB

Mgr. M. Vančatová


2/0 z / 5 KB

Mgr. M. Vančatová

Pozn.: Tyto kurzy jsou vybírány z nabídky interních kurzů katedry obecné antropologie, jsou pravidelně obměňovány a jejich cílem je částečně připravit studenty ke státní závěrečné zkoušce a zároveň rozšířit poznatkovou bázi oboru. Ke každému kurzu je zpravidla vypisována kontrolovaná četba, která je atestována formou kolokvia. Volitelné kurzy: Student je povinen získat během dvouletého studia nejméně 12 KB za volitelné kurzy z nabídky FHS UK, ostatních fakult UK, a rovněž z nabídky jiných vysokých škol včetně zahraničních.

67

ANOTACE: Část státní závěrečné zkoušky:

Humánní etologie a evoluce člověka Komisionelní zkouška – členové komise (hlavní zkoušející): Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr., Mgr. Jan Havlíček, PhD., Mgr. Marina Vančatová, RNDr. Jaroslav Flegr, RNDr. Dušan Frynta. Tato část státní závěrečné zkoušky sestává ze dvou částí: humánní etologie a evoluce člověka. Uchazeč by měl být schopen předvést, že pochopil etologický přístup k výzkumu chování, především schopnost kritického hodnocení teorií evoluce důležitých aspektů lidského chování (např. vznik monogamie, skrytá ovulace atd.). Budou požadovány především znalosti z vývojové etologie, sexuálního chování a nonverbální komunikace člověka. Dále též sociální organizace, etologie a ekologie primátů, především lidoopů. Uchazeč by měl být schopen zběžné orientace v historii oboru, zejména klasické etologie a znalosti základních etologických metod. Uchazeč by měl být schopen evolučního způsobu vysvětlení biologických jevů. Požadovány budou znalosti principů selekce a jejích podmínek, evoluce sexuality a její důsledky, pohlavního výběru, genetického driftu, evolučních tahů, vzniku druhů a jejich extinkce a základů fylogenetiky.

68

POVINNÉ KURZY: Evoluční biologie

2/0 6 KB

Vyučující: Doc. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc. Anotace: Základní přednáška Evoluční biologie. Nevyžaduje předchozí absolvování jiných vysokoškolských přednášek, předpokládá však dobré předchozí znalosti gymnasiální biologie. Probírané tématické okruhy: Biologická evoluce obecně, selekce, genetický drift, evoluční tahy, evoluce sexuality, pohlavní výběr, speciace, extinkce. Pro hlubší zájemce o evoluční biologii doporučujeme následně absolvovat i navazující kurz Mikroevoluce a makroevoluce. Osnova: 1. Koncepce biologické evoluce (zvláštnosti b.e., komplexita, organizovanost, diverzita, účelovost, charakter evolučních procesů, oportunismus, exaptace, spandrely). 2. Přirozený výběr (typy selekcí, o co se soupeří, kdo soupeří, podle jakých pravidel, frekvenčně závislá selekce, kin selekce, skupinová selekce, evolučně stabilní strategie, teorie sobeckého genu). 3. Genetický polymorfismus (polymorfismus prvního a druhého typu, frekvenčně závislá selekce, selekce ve prospěch heterozygotů). 4. Genetický posun (pravděpodobnost a rychlost fixace neutrální alely, efektivně neutrální mutace, mírně škodlivé mutace). 5. Mutace (typy mutací, náhodnost mutací co do místa a co do směru, fluktuační test, Cairnsonovské mutace, bariery lamackovské evoluce). 5. Genový tok a evoluční tahy (migrace, molekulární tah, meiotický tah, mutační a reparační tah). 7. Evoluce pohlavního rozmnožování (nevýhody a výhody pohlavního rozmnožování, výhody pro druh, jedince, příbuzenstvo, evoluční past, parazit). 8. Pohlavní výběr (kompetice samců a výběr samicemi, indikátorová hypotéza, handicapová hypotéza, nákladnost signálů, koevoluce epigamních znaků a vkusu samic) audio soubor. 9. Druh (koncepce druhů, typologický druh, biologický druh, základy fylogenetiky, taxon, příbuznost, parafylum, polyfylum, holofylum, znaky, apomorfie, plesiomorfie, homologie homoplasie). 10. Speciace (způsoby speciace, speciace v prostoru a v čase, alopatracká, sympatrická, parapatrická, peripatrická, dichopatrická speciace, Reprodukčně izolační (RIM) a kohesní (SMRS) mechanismy). 11. Makroevoluce (extinkce, hromadná extinkce a extinkce na pozadí, evoluční trendy, evoluční radiace, gradualistický a punktuacionalistický model evoluce). 12. Vznik života (vznik stavebních kamenů, vznik biopolymerů, vznik replikace, evoluce genetického kódu, RNA svět, panspermie, kompetice jílů). 13. Kritika a obrana evolučních teorií (zdroje kritiky evolučních teorií, Opičí proces, námitky proti evoluční teorii, doklady platnosti evolučních teorií).

Povinná literatura: FLEGR, J., Evoluční biologie. Praha: Academia, 2004.

69

Doporučená literatura: ZRZAVÝ, J. STORCH, D. MIHULKA, S., Jak se dělá evoluce, Praha: Paseka, 2004 DAWKINS, R., Slepý hodinář. Praha: Paseka, 2001 RIDLEY, M., Evolution. Malden: Blackwell Publishers. 2003.

Etologie člověka

2/2 6 KB

Vyučující: Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr., Mgr. Jan Havlíček, PhD. Anotace: Cílem kurzu je seznámení posluchačů s oborem zkoumajícím biologické aspekty lidského chování. Etologie člověka je založena na přírodovědeckém přístupu ke studiu lidské psychiky vycházejícím z poznatků a metod získaných na základě evolučního přístupu a studia chování živočichů. Probírány budou jak poznatky klasické etologie, tak i oborů na ni navazujících jako je sociobiologie, resp. evoluční psychologie. V úvodu kurzu jsou posluchači seznámeni s historickým kontextem vzniku etologie a jejích výchozích a konkurenčních oborů. Následně je seminární formou probírána kontroverzní problematika lidské přirozenosti a důležitost výzkumu lovecko-sběračských etnik. Několik dalších hodin je věnováno problematice výběru partnera a sexuálního chování (především teorie investic, teorie skryté ovulace, menopauzy, kompetice spermií a další). Další část kurzu je věnována problematice vývojové etologie (především umělosti dichotomie vrozené-naučené, neotenické teorii, vztah rodiče-dítě, sourozenecké konstelace a další). Následně je probírána nonverbální komunikace, a to jak mimika, gestika, tak i neverbální hlasové projevy a chemická komunikace. Též je věnována pozornost problematice teritoriality na příkladu Lorenzova modelu. V závěru kurzu je představeno i několik konceptů kulturní evoluce. V průběhu kurzu jsou promítnuty filmy s tematikou neverbální komunikace. Kurz probíhá jak formou přednášky, tak i semináře o sporných tématech. Podmínkou k získání atestu je schopnost diskuse o 2 prostudovaných titulech s relevantní tematikou a zvládnutí probírané látky. Osnova: 1. historický kontext vzniku etologie, vídeňské myšlenkové prostředí, výchozí a konkurenční koncepce: evolucionismus, psychoanalýza, behavioralismus, teorie instinktů. 2. klasická etologie, úrovně analýzy příčin: bezprostřední, ontogenetická, fylogenetická, psychodynamický model, srovnávací přístup, ritualizace, motivační okruhy, modelové organismy, Lorenz, von Frisch, Tinbergen. 3. aplikace etologické metodologie na člověka, pozorování, etogram, evoluční přístup, skupinová a individuální selekce, přínos a úskalí sociobiologie, altruismus, příbuzenský výběr, Wilson, Hamilton. 4. problém přirozenosti člověka, evolučně původní prostředí, hledání univerzálií, studium lovecko-sběračských etnik. 5. výběr partnera a sexualita I, reprodukční systémy, teorie investic, sexuální strategie, skrytá ovulace, teorie skryté volby, menopauza, kompetice spermií, Travers. 6. výběr partnera a sexualita II, pohlavní rozdíly v chování, sexuální signály, nadoptimální signály, sexuální motivační cykly, Freud. 7. vývojová etologie I, artificiálnost dichotomie vrozené vs. naučené, Kaspar Hauser, imprinting, vrozené spouštěcí mechanismy, gestalt, dětské schéma, senzitivní perioda. 8. vývojová etologie II, problematika konceptu vazby, vztah matka-dítě, neotenie, optické a olfaktorické signály, hra, sourozenecké konstelace. Piaget.

70

9. nonverbální komunikace, morfologické předpoklady, mimika, gaze behaviour, gestikulace, paralanguage, interkulturální komparace, Eibl-Eibesfeldt. 10. teritorialita, význam teritoriálnosti, obsazování prostoru, vytváření bariér, osobní zóny, posturologie, hierarchie, Lorenzův koncept agresivity a jeho kritika. 11. chemická komunikace, definice feromonu, chemická komunikace primátů, morfologická výbava, pachový podpis, rozpoznávání pohlaví, příbuzných, individuální, synchronizace menstruačních cyklů, výběr partnera na základě olfaktorických signálů, role MHC. 12. potravní chování, motivační cykly (apetenční, konzumatorní fáze), vývoj preferencí a averzí, ekologické faktory v preferencích, sociokulturní význam potravy, poruchy potravního chování. 13. kulturní evoluce, sebeprezentace, změny těla: vratné (účesy, vousy aj.), nevratné (tetuáž, vylamování zubů aj.), umělá olfaktorická identita, memetika přínos a kritika, Portmann. Povinná literatura: LORENZ, K., Základy etologie. Praha: Academia, 1993. Doporučená literatura: KOMÁREK, S., Dějiny biologického myšlení. Praha: Vesmír, 1997. VESELOVSKÝ, Z., Chováme se jako zvířata? Praha: Panorama, 1992. WILSON, E. O., O lidské přirozenosti. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 1993. RIDLEY, M., Původ ctnosti, Praha: Portál, 1999. BARRETT, L., DUNBAR, R., LYCETT, J., Human evolutionary psychology. Princeton: Princeton Univ. Press, 2002. EIBL-EIBESFELDT, I., Human ethology. New York: Aldine de Gruyter, 1989. RIDLEY, M., Červená Královna. Sexualita a vývoj lidské přirozenosti. Praha: Mladá Fronta, 1999. BAKER, R., Válka spermií. Brno: Jota, 1996. MALEY, L., Sex differences. Developmental and Evolutionary Strategies. San Diego: Academic Press, 2000. BUSS, D.M., Evolutionary psychology. The new science of the mind. Boston: Allyn & Bacon, 1999. BJORKLUND, D.F., PELLEGRINI, A.D., The origins of human nature. Washington D.C.: Am. Psychology Assoc., 2002. FRAŇKOVÁ, S. KLEIN, Z., Úvod do etologie člověka. Praha: HZ Systém, 1997. PEASE, A., Řeč těla. Jak porozumět druhým z jejich gest, mimiky a postojů těla. Praha: Portál, 2001. LORENZ, K., Takzvané zlo. Praha: Mladá Fronta, 1992. MORRIS, D., Lidský živočich, Osobní pohled na lidský druh. Praha: Knižní klub, 1997 BLACKMOREOVÁ, S., Teorie memů. Praha: Portál, 2001.


0/2 6 KB

Vyučující: Mgr. Jan Havlíček, PhD. a kol. Anotace: Cílem kurzu je seznámit studenty s obecnými metodami výzkumu chování živočichů včetně člověka. Prostor bude věnován metodám používaným v laboratoři i při terénním výzkumu. Kurz je určen především studentům, kteří se budou zabývat problematikou výzkumu chování 71

v rámci své bakalářské, případně magisterské práce. Ostatním zájemcům umožní porozumění výsledkům odborných prací z této oblasti. V průběhu kurzu jsou probírána jednak obecně metodická témata (příprava projektu, definování problému, formulace a testování hypotéz, práce s literaturou, informační zdroje, výběr vzorku, analýza dat, psaní odborných prací a problém financování výzkumu), jednak konkrétní metodické postupy v behaviorálních vědách. Nejvíce prostoru je věnováno technikám pozorování, vytváření etogramu, metodám záznamu chování, zásadám experimentálního designu, vytváření psychologických testů, technikám rozhovoru a metodám výzkumu osobnosti u zvířat. Podmínkou k získání atestace je vytvoření vlastního výzkumného projektu a schopnost obhájení zvolených metod. Osnova: 1. Příprava výzkumného projektu (JH) Volba tématu a definování problému. Kvalitativní výzkum, případové studie, anekdotická pozorování. Formulace a ověřování hypotéz. Principy modelování. 2. Technika pozorování. (SL+MK) Etogram. Habituace divokých zvířat. Individuální rozlišování, identifikační karty, značení zvířat. Dalekohled a jiné vybavení. Noční pozorování. Analýza DNA a hormonů z neinvazivně sbíraného materiálu (trus a srst). Zjišťování dominanční hierarchie. Sociometrické tabulky. Výzkum osobnosti u zvířat. 3. Práce s literaturou a financování (JH) Financování výzkumu Typy rešerší. Databáze odborné literatury. Práce s Web of Science databází. Citační index. Impakt faktor. Organizace vlastní knihovny, program Pro Cite, Reference Manager. Získávání literatury. Využití knihoven, Národní knihovna. Využití Internetu. 4. Zásady experimentální manipulace (JH+SL) Experimentální (mezisubjektový, vnitrosubjektový) design. Závislé, nezávislé proměnné. Kontrola rušivých proměnných. Jednostranně a oboustranně slepé experimenty (očekávání a placebo efekt). Znáhodnění a vyrovnání (matching) souboru. Kvazi-experiment. Etické zásady. Příklady experimentů a testů (open-field test, bludiště, pokusy s atrapami). 5. Metody záznamu chování (SL) Techniky záznamu chování (ad libitum, instantious, focal, one-zero). Shoda mezi pozorovateli. Měření času. Formuláře pro záznam dat. Záznamová media. Diktafon. Zápis dat do počítače, softwarové vybavení. Využití videozáznamu. Přístroje pro automatický záznam dat. 6. Publikace a prezentace výsledků (JH) Příprava mluvené prezentace. Power Point. Příprava posteru. Zobrazovací metody, grafy. Příprava rukopisu. Diplomová práce. Sloh vědeckých prací. 7. Analýza behaviorálních dat (SL) Tabulace dat. Statistický popis dat. Principy statistického testování, základní testy. Interpretace výsledků statistických analýz. 8. Psychologické testy, rozhovory a průzkumy (JH) Osobnost: metody vytváření psychologických dotazníků a alternativní metody. Výběr vzorku (sampling: náhodný, stratifikovaný). Průzkumy. Technika a typy rozhovoru. 9. Neurofyziologie chování (KV) Elektrofyziologické (měření elektrické aktivity neuronů, tenké elektrody, tetrody, EEG). Neurochirurgické (vyřazení oblasti mozku z činnosti, léze, inaktivace). Hladiny neurotransmiterů (měření množství přenašečů vylučovaných neurony, voltametrie, mikrodialýza). Zobrazovací metody (výzkum živého lidského mozku, PET, SPECT, fMRI). Povinná literatura: FERJENČÍK J., Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000. Doporučená literatura 72

LEPŠ, J., Biostatistika. České Budějovice: Jihočeská Univerzita, 1996. LEHNER, P.N., Handbook of Ethological Methods, Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1996. LORENZ, K. Základy etologie. Praha: Academia, 1993. Technics for the Study of Primate Population Ecology, New York: National Research Council, 1980. SETCHELL, J.M & CURTIS, D.J. (eds)., Field and Laboratory Methods in Primatology. Cambridge/NY: Cambridge Univ. Press, 2003. SHAUGNESSY, J.J., ZECHMEISTER, E.B., Research Methods in Psychology, New York: McGrawHill Publishing 1990.

73

POVINNĚ VOLITELNÉ KURZY: Speciální a analytické techniky ve výzkumu chování

2/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Jan Havlíček Ph.D. a kol.

Anotace: Kurz navazuje na Metodologii výzkumu chování. Je věnován některým specializovanějším technikám získávání behaviorálních dat a metodám matematické analýzy získaných údajů a jejich interpretaci, prezentaci a publikaci. V rámci kurzu jsou probírána především tato témata: elektrofyziologie, zobrazovací metody PET, fMRI, metody studia vokální komunikace, radiotracking a telemetrie, molekulárně ekologické metody, populační ekologie, sociometrické tabulky, sestavování dominanční hierarchie, srovnávací a fylogenetická analýza. Posluchačům jsou představeny vybrané speciální a vícerozměrné statistické metody. Současně je věnován prostor aplikaci výsledků etologického výzkumu a pravidlům práce s osobními daty i etice zacházení s experimentálními zvířaty. Osnova: Seminář je vytvářen průběžně po dohodě se studenty. Povinná literatura: FERJENČÍK J., Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000. Doporučená literatura: (shodná s kurzem metody výzkumu chování, na který navazuje) LEPŠ, J., Biostatistika. České Budějovice: Jihočeská Univerzita, 1996. LEHNER, P.N., Handbook of Ethological Methods, Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1996. LORENZ, K. Základy etologie. Praha: Academia, 1993. Technics for the Study of Primate Population Ecology, New York: National Research Council, 1980. SETCHELL, J.M & CURTIS, D.J. (eds)., Field and Laboratory Methods in Primatology. Cambridge/NY: Cambridge Univ. Press, 2003. SHAUGNESSY, J.J., ZECHMEISTER, E.B., Research Methods in Psychology, New York: McGrawHill Publishing 1990.

Novinky v behaviorálních vědách: etologický seminář

0/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Jan Havlíček, Ph.D., Mgr. Marina Vančatová Anotace: Seminář má dva hlavní cíle: 1) naučit posluchače pracovat s odborným textem: na příkladech konkrétních současných odborných článků z oblasti behaviorálních věd člověka i primátů jsou účastníci semináře seznamováni nejen s novinkami v této oblasti, ale též vedeni k pochopení formální výstavby odborných prací, kritické analýze metodiky a interpretace výsledků.

74

2) studenti budou v rámci semináře předkládat návrhy vlastního projektu či jeho dílčí výsledky. Cílem je umožnit studentům diskutovat metodické problémy vlastní práce. Seminář je určen především vážnějším zájemcům o výzkum chování. Osnova: Seminář se vytváří průběžně na základě dohody se studenty. Povinná a doporučená literatura: v rámci semináře se pracuje s nejnovějšími odbornými články z behaviorálně vědních oborů.

O zvířatech a lidech: dějiny behaviorálních věd

2/0 5 KB

Vyučující: Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. Anotace: Kurz, který se pohybuje na hranici dějin přírodních věd, obecnějších dějin idejí a sociologie vědy, má za cíl seznámit studenty s dějinami výzkumu chování lidí a zvířat od antiky po současnost. Kurz klade důraz zejména na výklad starších konceptů chování, na kterých stojí i celá dnešní věda o chování (etologie), na mimovědecké a politické aspekty a implikace jednotlivých teoretických konceptů a může sloužit také jako úvod do dějin přírodních věd Studenti se seznámí s různými biologickými i sociokulturně-antropologickými koncepty týkajících se chování, problematiky instinktu, sporu nature vs. nurture, biologického (hereditárního) a environmentálního determinismu atd., nejčastěji v jejich vzájemných vztazích. Látka je probírána především chronologicky, několik přednášek je tématických (koncepce instinktu v průběhu věků, Etologie a politika, vztah lidské-zvířecí atd.). Osnova: 1) Chování a jednání zvířat a jeho dopad na obraz člověka. Od bajek až k Lorenzově teorii agrese 2) První postřehy o chování zvířat. Jeskynní malby, Aristoteles, Plinius, Aelianus, anonymní dílo „PHYSIOLOGUS“ 3) Pozdní středověk a renesance. Albertus Magnus, Gesner, Aldrovandi, barokní entomologie, Réaumur a Goedart, Roesel von Rosenhof 4) Novověký obrat k zájmu o zvířata. Buffon, Brehm 5) Sepjetí protoetologických úvah a evoluční teorie. Charles Darwin 6) Vznik pojmu etologie. Ernst Haeckel, Saint-Hilaire, americká raná etologie a vznik behaviorismu 7) Ruský a sovětský výzkum chování. Pavlov a „nový člověk“ 8) „Tierpsychologie“ v německém jazykovém prostoru. Mluvící koně a „Chytrý Hans“, Koehler, Pfungst, Alverdes, De Haan, Heinroth 9) Vznik etologie v dnešním slova smyslu. Tinbergen, von Frisch, Heinroth, Grzimek, Antonius, Dexler 10) Konrad Lorenz a jeho doba 11) Etologie a politika. Spory o „lidské přirozenosti“ a jejich politicko-společenský dopad 12 Etologie primátů a člověka. Goodallová, Morris. Eibl-Eibesfeldt a „jeho politická etologie“, Franz de Waal 13) Evoluční psychologie a sociobiologie – dogma či empirie ? E.O.Wilson, R.Dawkins, Buss, Dunbar.

75

Povinná literatura: KOMÁREK, S., Příroda a kultura. Praha: Vesmír, 2004 LATOUR, B., We Have Never Been Modern. Cambridge: Harvard University Press, 1993 Doporučená literatura: VESELOVSKÝ, Z., Chováme se jako zvířata ? Praha: Panorama, 1992 SAX, B., Zvířata ve Třetí říši. Praha: Dokořán, 2003 WUKETITS, F., Die Entdeckung des Verhaltens. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1995 LORENZ, K., Takzvané zlo. Praha: Academia, 2003

Člověk a lidoopi

0/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Marina Vančatová Anotace: Seminář se zaměřuje na srovnávání různých aspektů chování člověka a lidoopů – společné a rozdílné rysy chování a neverbální komunikace, postkonfliktní mechanismy, evoluční vývoj. Základní tematickou osu tvoří tyto problémy: Současná situace ve výzkumu dané problematiky. Využívání srovnávacích metod v chování člověka a lidoopů. Grooming, jeho hodnota a využití jako mechanizmu stanovení sociálních vztahů u lidoopů. Teorie sociobiologie – její použití z hlediska etologie člověka a lidoopů. Alternativní modely formování sociální struktury ve společenství primátů a člověka. Vliv ekologických faktorů na chování lidoopů. Vnitrodruhová variabilita sociální struktury. Proces socializace a formování stereotypů chování. Ontogeneze chování u člověka a jeho nejbližších příbuzných. Význam sociální struktury a její stability. Osnova: 1) Současná situace ve výzkumu dané problematiky. 2) Využívání srovnávacích metod v chování člověka a lidoopů. 3) Grooming, jeho hodnota a využití jako mechanizmu stanovení sociálních vztahů u lidoopů. 4) Teorie sociobiologie – její použití z hlediska etologie člověka a lidoopů. 5) Alternativní modely formování sociální struktury ve společenství primátů a člověka. 6) Vliv ekologických faktorů na chování lidoopů. 7) Vnitrodruhová variabilita sociální struktury. 8) Proces socializace a formování stereotypů chování. 9) Ontogeneze chování u člověka a jeho nejbližších příbuzných. 10) Význam sociální struktury a její stability. 11) Lidoopy jako model pro biomedicínský výzkum – etické normy. 12) Problematika záchrany jednotlivých druhů lidoopů.

Povinná literatura: BENEŠ, J., Člověk, Praha: Mladá fronta, 1994. Doporučená literatura: DOBRORUKA L., Poloopice a opice, Praha: SZN, 1979 FOSSEYOVÁ D., Gorily v mlze. Praha: Mladá Fronta, 1988.

76

MCGREW W. C., Chimpanzee Material Culture: Implications for Human Evolution. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1992. MCGREW W. C., MARCHANT L.F., and NISHIDA T., Great Ape Societies. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1996. TERRACE H.S. Šimpanz Nim, Praha: Mladá Fronta, 1985.

Etologie primátů

0/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Marina Vančatová Anotace: Cílem kurzu je teoretické i praktické zvládnutí nejdůležitějších poznatků z etologie primátů, základní koncepce sociobiologie, principy formování sociální struktury jednotlivých druhů primátů, evoluce chování a vztah k chování člověka – společné a rozdílné mechanizmy chování. Osnova: 1. Úvod do předmětu primatologie, stručný přehled systematiky primátů, etologie primátů – základní definice, principy a přístupy, metodologie zkoumání chování primátů v přírodě a v zajetí. 2. Základní typy chování – definice, vztahy, význam, ontogeneze chování, základní typy sociální struktury a její vytváření, životní historie – definice a význam pro vývoj chování primátů. 3. Polopice (Prosimii) - ekologie, chování a sociální struktura; Afričtí a asijští Prosimii Galagonidae a Lorisidae, a madagaskarské poloopice – Lemuroidea – podobnosti a rozdíly v chování a sociální struktuře. 4. Širokonosé opice (Platyrrhina) - rozšíření a ekologie, chování a sociální struktura; drápkaté opice (Callithricidae) – chování a sociální struktura, malpovití (Cebidae) – chování a sociální struktura, chápanovití (Atelidae) – chování a sociální struktura, srovnání základních skupin - podobnosti a rozdíly v chování a sociální struktuře, ekokogické faktory ovlivňující chování. 5. Úzkokonosé opice (Catarrhina) - rozšíření a ekologie, chování a sociální struktura; kočkodanovití (Cercopithecidae) – definice základních skupin, chování a sociální struktura, makakové – chování a sociální struktura, paviánovití – chování a sociální struktura, kočkodani – chování a sociální struktura, srovnání jednotlivých skupin - podobnosti a rozdíly v chování a sociální struktuře, ekokogické faktory ovlivňující chování. 6. Hulmanovití (Colobidae) - guerézy a hulmani - definice základních skupin, chování a sociální struktura, základní adaptace a specializace hulmanovitých opic, specializace hulmanovitých primátů guerézy – chování a sociální struktura, hulmani a langurové – chování a sociální struktura, srovnání chování a sociální struktury kočkodanovitých a hulmanovitých primátů – ekologické faktory. 7. Naši nejbližší příbuzní – Hominoidea - rozšíření a ekologie, giboni - malí lidoopi (Hylobatidae), pongidé - velcí lidoopi - základní definice jednotlivých skupin, biogeografie a ekologie, základní adaptace, afričtí a asijští lidoopi; Hylobatidae - giboni a siamangové giboni a orangutani – chování a sociální struktura, orangutani – chování a sociální struktura, giboni a orangutanů. 8. Afričtí lidoopi - gorily a šimpanzi – sociální struktura, chování a ekologie, gorila – srovnání chování, ekologie a sociální struktury jednotlivých poddruhů goril, šimpanz bonobo – chování a sociální struktura, šimpanz obecný – ekologie, chování a sociální struktura. 9. Vliv ekologických faktorů na chování a sociální strukturu, chování primátů v zajetí – význam obohacování životního prostředí – sterilní vězení nebo imitace přírodních

77

podmínek, vliv člověka na chování primátů v zajetí i v přírodě, vznik patologických forem chování v zajetí. 10. Komunikace primátů, typy komunikace – pachová, zvuková, neverbální, symbolická – experimenty s lidoopy – komunikace s člověkem – AMESLAN (posunková řeč), symboly v komunikaci. 11. Agonistické chování – agonistické chování jako komunikace, postkonfliktní chování – usmiřování a utěšování, vliv charakteru sociální struktury a ekologie na postkonfliktní chování, vytváření koalic a aliancí, příklady – paviáni, makakové a šimpanzi. 12. Agresivní chování a jeho patologie, infanticida (zabíjení mláďat) a kanibalismus u primátů: patologie chování nebo reprodukční strategie? Infanticida v zajetí a v přírodě. Faktory ovlivňující výskyt infanticidy – densita populace, osobní zkušenosti jedince, nestabilita sociální struktury, patologie, příklady u hulmanů, makaků, paviánů a šimpanzů. 13. Nástrojová činnost u primátů, rozdíly mezi manipulačními aktivitami a nástrojovou činností, nástrojová činnost v přírodě a v zajetí, malpy, orangutani a šimpanzi. 14. Vytváření tradic v chování – vznik nových adaptací spojených s potravním a komfortním chováním, význam učení, napodobování a sociální struktury na vznik a šíření se tradic v sociální skupině. 15. Kreslící aktivity lidoopů – šimpanzi, orangutani a gorily, ontogenetický vývoj kreslících aktivit, pohlavní rozdíly, lateralizace, význam studia kreslících aktivit lidoopů pro pochopení vzniku prvotního umění u hominidů. Povinná literatura: BENEŠ J.: Člověk, Praha: Mladá fronta, 1994 Doporučená literatura: BISBOROUGH A., Human evolution. London: Blackie Academic and Professional, 1995. BOESCH C., BOESCH-ACHERMANN H., The Chimpanzees of the Taï forest. Behavioural Ecology and Evolution. Oxford: Oxford University Press, 2000. DOBRORUKA L., Poloopice a opice, Praha: SZN, 1979. FLEAGLE J. G., Primate Adaptation and Evolution, London: Academic Press, Inc., 1998. MCGREW W. C., Chimpanzee Material Culture: Implications for Human Evolution. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1992. ROWE N., The Pictorial Guide to the Living Primates. New York: Pogonias Press, 1996. VANČATA V., Primatologie, Díl 1. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2002. VANČATA V., Primatologie, Díl 2. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2003. WAHL F. DE,: Peacemaking among Primates. London: Penguins Books, 1991. WAAL F. DE, (ed.), Tree of Origin. What Primate Behaviour Can Tell Us About Human Social Evolution. Cambridge/London: Harvard University Press, 2001.


2/0 5 KB

Vyučující: Mgr. Marina Vančatová Anotace: Hlavním cílem kurzu je teoretické i praktické zvládnutí nejdůležitějších poznatků z typu verbální a neverbálné komunikace u člověka. Srovnání s typy komunikace u primátů. Hlavní okruhy: typy komunikace, jejich vývoj ve fylogenezi a ontogenezi, komunikace mezi představiteli různých kultur. Neverbální komunikace člověka. Pachová komunikace – vývoj ve fylogenezi, srovnání s primáty. Zvuková komunikace – co má společného a čím se liší u člověka a lidoopů. Zraková komunikace, její význam v chování primátů. Typy kultury ve 78

společenství primátů – komunikace (jazyk sluchově postižených nebo počítačové symboly). Taktilní nebo doteková komunikace. Její ovlivnění kulturními tradicemi. Verbální komunikace – vokalizace a řeč. Ostatní typy komunikace a jejích evoluční vývoj. Specifika psané komunikace, zjednodušování písemné komunikace, zástupné používání ikon a elektronické komunikace a narušení socializace Osnova: 1) Typy komunikace, jejich vývoj ve fylogenezi a ontogenezi. 2) Komunikace mezi představiteli různých kultur. 3) Neverbální komunikace člověka. 4) Pachová komunikace – vývoj ve fylogenezi, srovnání s primáty. 5) Zvuková komunikace – co má společného a čím se liší u člověka a lidoopů. 6) Zraková komunikace, její význam v chování primátů. 7) Typy kultury ve společenství primátů – komunikace (jazyk sluchově postižených nebo počítačové symboly). 8) Taktilní nebo doteková komunikace. 9) Verbální komunikace – vokalizace a řeč. 10) Ostatní typy komunikace a jejích evoluční vývoj. 11) Specifika psané komunikace, zjednodušování písemné komunikace, 12) Zástupné používání ikon a elektronické komunikace a narušení socializace Povinná literatura: FRANCK D., Etologie. Praha: Karolinum, 1996. Doporučená literatura: LORENC, K., Základy etologie, Praha: Academia, 1993. TERRACE H.S., Šimpanz Nim. Praha: Mladá Fronta, 1985.


0/2 5 KB

Vyučující: Mgr. Marina Vančatová Anotace: Cílem semináře je teoretické i praktické zvládnutí nejdůležitějších poznatků ze strategie žebrání. Praktická cvičení formou pozorování žebráků, zvládnutí metody rozhovorů s respondenty formou strukturovaného dotazníku. Obsah semináře tvoří tato základní témata: současná situace, charakteristika žebráků, etnické a kulturní rozdíly ve strategii žebrání, postoj české společností k žebrákům. Postoj pracovníků statní zprávy a magistrátu k žebrání. Žebráci a bezdomovci – co mají společného a v čem se liší. Historie fenoménu žebrání.

79

Osnova: 1) Současná situace, charakteristika žebráků. 2) Etnické a kulturní rozdíly ve strategii žebrání. 3) Postoj české společností k žebrákům. 4) Postoj pracovníků statní zprávy a magistrátu k žebrání. 5) Žebráci a bezdomovci – co mají společného a v čem se liší. 6) Historie fenoménu žebrání. 7) Vliv kulturních tradic a náboženství na postoj společnosti k žebrání. 8) Analýza fenoménu žebrání v postkomunistických zemích (Rusko). 9) Analýza fenoménu žebrání v zapadní Evropě (Itálie). 10) Evoluce žebrání. 11) Fenomén žebrání v české klasické literatuře. 12) Ztvárnění fenoménu žebrání v různých druzích umění.

Povinná literatura: FRASER A.,. The Gypsies. Oxford: Basil Blackwell, 1995. Doporučná literatura: BUTOVSKAYA M.L., SALTER F., DIAKONOV I., SMIRNOV A,. „Urban begging and ethnic nepotism in Russia: An ethological pilot study“. Human Nature, 11, 2 (2000): pp. 157-182 FABREGA H.J., „Begging in a southeast Mexican City“. Human Organization 30, 3 (1971): pp. 277-287. GMELCH G., GMELCH S.B., „Begging in Dublin. Urban Life, 6, 4 (1978): pp. 439-454. GOLDBERG T.L., „Altruism towards panhandlers: Who gives?“ Human Nature, 6, 1 (1995): pp. 79-89. KHANNA J., POSNETT J., SANDLER T., „Charity donations in the UK: New evidence based on panel data“. Journal of Public Economics, 56 (1995): pp. 257-272.


2/0 5 KB

Vyučující: Mgr. Marina Vančatová Anotace: Cílem výuky je seznámit studenty se základy systematiky primátů, jejich ekologií, základními morfologickými a fyziologickými znaky, adaptacemi a přizpůsobení prostředí, evolucí řádu Primates, ontogenezí a fylogenezí primátů. Osnova: 1. Primáti jako skupina savců, rozšíření, systematika a ekologie, člověk jako primát, postavení člověka v živočišné říši, původ vlastností člověka, sociální struktura primátích společenstev a její adaptivní význam. 2. Lidská ekologie z pohledu primáta, člověk a životní prostředí, místo člověka v přírodě, synantropie primátů, kultura a komunikace a jejich adaptivní význam, kooperace, kompetice a konkurence, soutěž o zdroje - vlivy kulturní a technologické.

80

3. Primáti - místo člověka mezi primáty, podobnosti a rozdíly, základy ekologie, fylogeneze a systematiky primátů, teoretické aspekty fylogeneze primátů - adaptivní strategie, adaptivní radiace, životní formy, speciace, evoluční a fylogenetická systematika. 4. Poloopice a vyšší primáti - poloopice, širokonosé opice, úzkonosé opice - základní charakteristika jednotlivých skupin, taxonomie, rozšíření, ekologie. 5. Lidoopi - hylobatidae a pongidae, základní charakteristika jednotlivých skupin, taxonomie, rozšíření, ekologie, šimpanz, gorila a orangutan - základní charakteristika jednotlivých druhů, taxonomie, rozšíření, ekologie a sociální struktura. 6. Chování a sociální struktura opic a lidoopů, ekologie, reprodukce a sociální struktura platyrrhiní a katarrhiní opice a lidoopi, ontogeneze a life histories - význam ontogeneze jako adaptivního mechanismu, sexuální dimorfismus a diferenciace pohlaví, adaptace na úrovni populací. 7. Odlišnosti a podobnosti lidoopů a člověka v biosociálních a sociálních vlastnostech, jsou lidoopi schopni tvůrčí činnosti a myšlení? 8. Ontogeneze primátů a člověka. 9. Lidoopi - jejich význam pro poznávání chování člověka - teoretická část. 10. Lidoopi - jejich význam pro poznávání chování člověka - vidosekce a komentář. 11. Problematika chovu primátů v zajetí, obohacování prostředí, ochrana ohrožených druhů primátů a příčiny vzniku jejich ohrožení. 12. Využívání zoologických zahrad pro vzdělávání a výuku – možnosti využití primátů. 13. Etické a organizační problémy chovu zvířat v zoologických zahradách. Povinná literatura: BENEŠ J.: Člověk, Praha: Mladá fronta, 1994 Doporučená literatura: DOBRORUKA L., Poloopice a opice, Praha: SZN, 1979. FLEAGLE J. G., Primate Adaptation and Evolution, London: Academic Press, Inc., 1998. JONES S., MARTIN R., PILBEAM D., The Cambridge Encyclopedia of Human Evolution. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1995. MCGREW W. C., Chimpanzee Material Culture: Implications for Human Evolution. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1992. MCGREW W. C., MARCHANT L.F., and NISHIDA T., , Great Ape Societies. Cambridge/NY: Cambridge University Press, 1996. ROWE N., The Pictorial Guide to the Living Primates. New York: Pogonias Press, 1996. WAHL F. DE,: Peacemaking among Primates. London: Penguins Books, 1991. WRANGHAM R. W., MCGREW W. C., DE WAAL F. B. M., HELTNE P. G. (eds.), Chimpanzee Cultures. Cambridge (Mass.): Harvard University Press, 1994.

81

Název a sídlo žadatele: Univerzita Karlova v Praze, Ovocný trh 5, Praha 1 Fakulta, která návrh předkládá: Fakulta humanitních studií

Recommend Documents