Návštěva Svatého otce Benedikta XVI

od sv. Františka ∗ občasník choceňské farnosti ∗ návštěva Svatého otce 2009

Návštěva Svatého otce Benedikta XVI. Poprvé jsme kardinála Ratzingera (nynějšího papeže) slyšeli v lednu 1990, kdy byla Evropa plná revolučních událostí nové svobody - po uvolnění napětí z uzavřených hranic. Doslova nás ochromila jeho chytrost, vhled, inteligence. Přitom byl velmi prostý a skromný. Všichni pro něho byli rovnocennými partnery. Získal si nás. Na jeho návštěvu jsme se těšili, ale nedokázali jsme si představit, jak hluboce nás zasáhne. Dala nový impuls k tomu „konat dobro všude tam, kde je to možné“, jak on řekl a nový elán a odvahu do života s Bohem. V mysli a srdci zůstaly vtištěny Benediktovy živé, laskavé, pozorné, trochu plaché oči. Postava vetchá, pokorný člověk. Jedna známá řekla: „Modlit se za papeže na konci růžence, bude teď o něčem jiném.“ Bohu díky za jeho návštěvu! Máme v sobě směs vděčnosti a radosti z toho, jaké jsme zažili úžasné papeže. Po Janu Pavlu II. bylo těžké si představit, že může nastoupit někdo a nebude to krok zpátky. A přece to nepředstavitelné nastalo. Jan Pavel II. a Benedikt měli (a mají) mezi sebou bratrský vztah a současně úzce spolupracovali (a spolupracují). Zdá se nám, že mezi Janem Pavlem II. a Benediktem se naplňuje příslib z evangelia „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Pak se dějí velké věci… Je to výzva i pro nás pro všechny. A stojí za to přečíst si, co vše nám tu řekl. Diblíkovi

Svatý otec nás navštívil, byl s námi. Slyšeli jsme jeho slova, viděli jsme jeho laskavý úsměv. Mnozí z nás byli přímo na místě setkání. Kdo nemohl, účastnil se prostřednictvím televizní obrazovky, rozhlasu nebo internetu. Už vlastní příprava na návštěvu Svatého otce Benedikta XVI. byla velkým přínosem. Seznámit se s životem Svatého otce, s cíli jeho návštěvy a s některými jeho myšlenkami znamenalo přiblížit se mu, více ho poznat. Pro mě osobně ta doba přípravy hodně znamenala. V tomto čase bylo velmi důležité hovořit o Svatém otci a vzájemně se povzbuzovat k vykonání pouti. Kdo se zúčastnil setkání na letišti v Brně - Tuřanech nebo na Proboštské louce ve Staré Boleslavi, jistě nelituje a navíc může přenést získanou radost a požehnání na ostatní, kdo tuto možnost neměli nebo ji nemohli využít. Zkušenost z vlastní pouti mám krásnou. Doprava fungovala bezvadně, stejně jako zdravotní zajištění. Starost zodpovědných přímo na místech setkání byla příkladná. Protože jsme jako rodina nemohli jet za Svatým otcem všichni společně, máme teď zkušenost ze setkání v Brně - Tuřanech, ve Staré Boleslavi, ale i velkou zkušenost s těmi našimi drahými, kteří museli zůstat doma a nám poutníkům vytvořili zázemí. Děkujeme jim za to. K tomu, o čem hovořil Svatý otec při kázání v Brně, ve Staré Boleslavi a při ostatních setkáních, není co dodat. Jeho laskavý úsměv, jeho myšlenky a slova nás budou dlouho provázet. Několik střípků (z poslaných SMS od papeže): „Kdo směřuje k Bohu, ten se nevzdaluje lidem, ale stává se jim opravdu blízkým.“ Benedikt XVI. „Boží láska nám umožňuje, abychom den po dni vytrvali ve světě, který je nedokonalý, a nikdy neztráceli naději.“ Benedikt XVI. Martin Filip 2

Mše sv. v Brně - Tuřanech Moje setkání s papežem Benediktem XVI. Zpráva o tom, že naši malou zemičku uprostřed Evropy navštíví výjimečný host Benedikt XVI. mě moc potěšila. Svoji účast na takové akci jsem brala jako samozřejmost a bez váhání jsem si začátkem července objednala 2 lístky do Brna, aniž bych se starala o to, kdo pojede se mnou. Mým nevysloveným přáním bylo, aby se z naší rodiny zúčastnili všichni, ale vše jsem raději nechala na Pánu Bohu. Nutit jsem nikoho nechtěla. Nejstarší Zuzka si objednala lístky spolu s mládeží do Staré Boleslavi. Několik dní předem jsem ale zjistila, že ani nevím, jak se na takovou návštěvu připravit. Ale protože Bůh se stará neustále, při našem přátelském posezení s rodinami mi Martin F. přinesl brožurku, která byla k této příležitosti vydána. A to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Manžel mi nabídl, že pojede do Brna se mnou a našeho nejmladšího Štěpánka vezmeme s sebou. V sobotu před návštěvou ještě starší syn Honza dostal nabídku od kamaráda k účasti do Boleslavi a bylo vše vyřešeno. Na setkání s papežem jsme se nakonec chystali všichni. Pak už zbývalo jen zjistit správný odjezd vlaku, sbalit svačinu a vyrazit na cestu. Pouť do Brna začala v neděli ráno. Na nádraží jsme se sešli ještě s Věrou a Karlem. Radostný okamžik nastal ve chvíli, kdy jsme se ve vlaku sešli a pozdravili s P. M. Šifflem. A jak správně podotkl Karel: „Kde je Miloš, tam je i legrace!“ Měl pravdu. Cesta byla příjemná, padlo i několik vtípků pro povzbuzení. Všichni poutníci vystoupili na „konečné“ a šli směr tuřanské letiště. Šlo se velmi pohodlně po široké silnici, provázela nás hudba folklórní skupiny Hradišťan, která se ozývala z místa konání. Sluníčko nás zahřívalo a dávalo tak najevo, že ten dnešní den bude zcela výjimečný a krásný. 3

Davy poutníků se stupňovaly a postupně zaplňovaly letištní plochu. Sektor B5, ve kterém jsme měli zakotvit, jsme lehce našli. Sundali jsme batohy, postavili židličky a rozhlíželi se kolem sebe. Vpravo od tribuny byla postavena veliká bílá kotva, která vyjadřovala symbol naděje. Sledovali jsme obří televizní obrazovky, které přenášely aktuální obraz z tribuny a okolí. Velké překvapení jsme zažili při nečekaném a neplánovaném setkání s Choceňáky Lídou Č. a po několika minutách i Martinem F., který přicestoval dřívějším vlakem. S Lídou jsme se „spolčili“, abychom nezůstavali každý někde jinde. Byli jsme za to vzájemně rádi. Po chvilce jsme už sledovali nejprve přistání letadla s panem prezidentem a jeho chotí a posléze i letadlo s hlavním hostem dne. To jsme byli všichni už dost netrpěliví a plni očekávání. Po přistání jsme všichni zúčastnění začali jásat nadšením, když papež Benedikt XVI. sestupoval po schodech z letadla. Samozřejmě jsme ho chtěli přivítat a vyjádřit tak velikou radost, že je mezi námi. Papež pak nastoupil do papamobilu a projížděl mezi jednotlivými sektory, aby se znovu s každým z nás pozdravil a požehnal nám. Jeho blízkost jsme zažili také a měla jsem pocit, že každému z nás věnoval ten svůj skromný, ale přitom láskyplný úsměv. Byl to pro mne nezapomenutelný zážitek. Po oficiálním přivítání brněnským biskupem následovala mše svatá, hlavní program dne. Byla slavena latinsky. Promluva Benedikta XVI. začala slovy: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Mt 11,28). To byla pro mne výzva! Zaujala mě také mimo jiné i slova o naději: „Jedině Kristus může být naší spolehlivou nadějí. To je zvěst, kterou my křesťané jsme povoláni každodenně hlásat a dosvědčovat.“ „A vy, milí laici, mladí i dospělí, vy, milé rodiny, opřete o víru v Krista své rodinné, pracovní a školní plány, jakož i aktivity v každé oblasti společnosti. Ježíš nikdy své přátele neopustí. Ujišťuje o své pomoci, protože nic nelze konat bez něho, zároveň však vyžaduje, aby se každý osobně nasadil a šířil jeho univerzálního poselství lásky a pokoje.“ 4

Papež mluvil ke každému z nás a zdůrazňoval, že zde nejsme sami, že pomoc máme nalézat také u našich světců. Po mši svaté následovala ještě modlitba Anděl Páně a pak rozloučení. Při odchodu na vlak jsme ještě v davu poutníků zvedli naposledy hlavu k nebi, abychom tak zamávali vzácnému hostu, který odlétal do Prahy. Při odjezdu z hl. nádraží v Brně jsme se potkali se skupinkou dalších Choceňáků, o kterých jsme předtím vůbec nevěděli. A tak jsme cestovali společně do Chocně. Každý jsme si vezli domů spoustu dojmů, některé jsme si předali už během cesty. Já osobně je budu ještě dlouho „trávit“, neboť byly zcela mimořádné. Jsem Bohu vděčná za všechno. Za to, že mi umožnil toto setkání, a za to, že k nám papeže Benedikta XVI. poslal. Cítím to jako veliký dar. Zuzka Ropková

Vlastně ani nevím, zda jsem se na návštěvu Benedikta XVI. nějak zvlášť těšila. Původně jsem ani nikam jet nechtěla, děsila mě „masovost“ akce a představa té spousty lidí! Ale kvůli Klárce jsem jela, říkala jsem si, že to pro ni bude zážitek a já ji doprovodím. A byl to Zážitek i pro mě. Mše svatá pod širým nebem ve společnosti lidí, se kterými je mi dobře, slunečné počasí, „dobré“ místo (všude kolem rodiny s dětmi, výborný výhled na blízkou obrazovku a dalekohledem i na pódium, strategicky nedaleko záchody☺…), vynikající organizace a jako vrchol přítomnost Svatého otce – to mě naplnilo velkou a takovou důstojnou radostí a bylo to pro mě potřebné zastavení v uspěchaném všedním životě. A do těch dalších všedních dnů si nesu dva „zážitky“. Prvním je pohoda, která dýchala z osmičlenné rodiny, která „sídlila“ vedle nás a která mě zaujala hlavně vzájemným chováním těch šesti dětí. A druhým jsou slova Svatého otce, kdy řekl, že máme opřít o Krista své rodinné, pracovní i školní plány, protože Ježíš nikdy své přátele neopustí. On nás ujišťuje o své pomoci, protože nic nelze konat bez Něho, ale zároveň VYŽADUJE, aby se KAŽDÝ OSOBNĚ nasadil a šířil jeho poselství lásky a pokoje. Tak přeju sobě i vám všem, ať se o Něj umíme více opírat a pro Něj se více nasazovat! Markéta Šimková 5

Mše sv. ve Staré Boleslavi Setkání s Benediktem XVI. – z pohledu zpěváka na pódiu Rád bych se s Tebou, drahý čtenáři Drobečků, podělil o několik drobečků ze setkání se Svatým otcem ve Staré Boleslavi. Počítám-li dobře, bylo to mé čtvrté setkání s hlavou římskokatolické církve. V roce 1997 v Hradci Králové (ve věku 13 let) jsem Jana Pavla II. sledoval z tribuny pro seniory. O tři roky později jsem v Římě na širé pláni tušil Svatého otce za horizontem přibližně milionového davu. Třetí setkání bylo neplánované, ale o to bližší: na nádvoří papežského letního sídla v Castelgandolfu v rámci nedělního Anděl Páně (rok 2006). Na konci června tohoto roku přišla nabídka posílit řady pěveckého basu v hudebním tělese, které mělo doprovodit předprogram a mši svatou s Benediktem XIV. Poprvé jsem se tedy mohl aktivně podílet na přípravě takové mimořádné události. Co vše tato úloha vyžadovala? Dva víkendy a dva večery společného zkoušení prokládané hodinami samostudia, poslouchání nahrávek, luštění not, vstřebávání rytmů. Prostě pokus naučit se během 25 dnů (3. září byla první zkouška) 40 písní, basové melodie a jednotlivé aranže. Čas rychle ubíhal a vidina náročného úkolu trochu přebila snahu připravit se i duchovně. S manželkou Míšou jsme se alespoň pokusili přidat k devítidenní novéně, která byla výborně připravená. A nyní se dostávám k těm drobečkům, které jsem Vám na začátku sliboval. Budou asi tři. Spolupráce dvou rozdílných kapel Mládežnický hudební doprovod mše svaté tvořil ve skutečnosti mix dvou velkých kapel. Naše SBM (Schola brněnské mládeže) a ostravská kapela Credenc. Měli jsme dvě společné zkoušky a moc se navzájem neznali. Poměrně odlišný je i hudební výraz a přístup při nacvičování nových písní. Vzájemná spolupráce vyžadovala trpělivost, objevovala se různá nedorozumění. Byla to výzva k tomu, aby se překonala rozdílnost a hledaly se společné „noty“. Kapelu měly při mši často zabírat kamery a bylo jasné, že to mezi námi hudebníky nemůže skřípat. Snad se nám podařilo nakonec naplnit text jedné z písní: „...po lásce poznají křesťany“. 6

Kamery, pozemská sláva, kázání Během homilie z úst Benedikta XVI. zaznělo: „Je svatost v dnešní době ještě aktuální?..... Nehledají se dnes více úspěch a lidská sláva?“ Když jsem tuto větu na pódiu slyšel, sledoval jsem tváře politiků v prvních řadách a říkal si, jak je pro ně toto kázání pěkně ušité. Až později jsem si připustil, že to jsou slova ušitá právě pro mě. Kolikrát během mše jsem si rovnal úsměv, abych v „telce“ dobře vypadal... a přitom nechával stranou vzácné okamžiky bohoslužby s nástupcem sv. Petra po boku. Jak snadné je přeslechnout Boží slovo s tím, že se mě to až tolik netýká... Benedikt XVI. V práci se mě kolega ptal, jak se my křesťané těšíme na návštěvu papeže. Těšil jsem se. Snažil jsem se mu ale vysvětlit, že je to trošku jiné těšení, než když má přijet nějaká „hvězda“. Že jde hlavně o úřad, který zastává. V Boleslavi jsem měl ale možnost vidět konkrétního člověka tohoto náročného úřadu zblízka. Dvakrát nás těsně míjel autem, dvakrát šel kolem po svých – v liturgickém průvodu. Chvíli jsem pozoroval papamobil, když projížděl za naším pódiem v zóně, kam neviděly kamery a nebyli žádní lidé. Auto s papežem vypadalo v tu chvíli docela osamoceně. A hlavou se mi točily tyto myšlenky: - jaké těžké řemeslo tento člověk dělá.... - jak velké nároky jsou na něho kladeny... - automaticky od něho očekávám, že usiluje o svatost! - neměl bych mít stejné očekávání i od sebe? Díky za pozornost! Michal Marek, momentálně z Brna

Návštěva Svatého otce ve Staré Boleslavi Když novinami proběhla zpráva, že Svatý otec přijede do České republiky, měla jsem jasno ihned. Pojedu. Bylo by škoda nevyužít tuto příležitost a odměnou za to bylo, že Svatý otec projel kousíček od nás. 7

Se skupinkou dalších mládežníků z Chocně a velmi blízkého okolí jsme jeli už v neděli na předprogram. Bylo tam už poměrně dosti lidí a popravdě řečeno jsem z toho programu moc neměla. Každou chvíli mě zdravili kamarádi, a se kterými jsem se dlouho neviděla, jsme hodili řeč. Po několika takových přerušeních jsem se už ztrácela v tom, co se děje na pódiu, takže jsem zmizela na delší dobu v bazilice na adoraci. Člověk jako by vstoupil do jiného světa. Byl to takový kontrast. Když jsem vešla do baziliky, vypadalo to, jako když člověk otočí knoflíkem u rádia a hodně ztlumí zvuk. I když tam bylo spousta lidí, bylo tam ticho na zklidnění a na modlitbu. Stejně tak jsem potom využila možnosti svátosti smíření. Bylo až k neuvěření, že ač byla bazilika a „zpovídání“ pár metrů od náměstí, nebyl tam téměř žádný hluk. To se ovšem nedalo říct o stanovém městečku, kde jsme přespávali. Druhý den ráno už davy lidí mířily k Proboštské louce. Bylo úžasné pozorovat ty natěšené a rozzářené tváře lidí kolem sebe. Atmosféra, která tam panovala, se ani nedá popsat. A když potom projížděl mezi sektory, tajně jsme doufali, že projede i kolem nás, kteří jsme se usídlili v sektoru B2. Občas to už vypadalo, že kolem nás ani neprojede, a když potom zamířila první limuzína doprovodu do uličky, u které jsme stáli my, propukl jásot a zmatek, protože každý chtěl vidět, a ochranka se nás snažila udržet na místě, aby auta mohla projet. Tato návštěva ve mně zanechala hlubokou stopu. Jeho promluvy mě dokázaly povzbudit a daly mi odpovědi na některé moje otázky. Doufám, že další setkání s Benediktem XVI. v Madridu na Světových dnech mládeže bude stejně plodné jako ve Staré Boleslavi. Anežka Janečková

Letošní 28. září – den dvojnásob nevšední Vždycky mě potěší, když státní svátek vyjde na pracovní den. Vědomí, že bude delší víkend, je krásné. Letos se mi k tomu přidala ještě jedna velká radost – setkání se Svatým otcem. 8

Do Staré Boleslavi jsem se vydala s dalšími pěti poutníky z Chocně. Cestovali jsme vlakem. Po různých zkušenostech mám v povědomí zakousnutou myšlenku, že když se jede vlakem, je většinou zpoždění a přípoje, na které se čeká méně než půl hodiny, většinou ujíždějí. První milé překvapení dne bylo, že cestování šlo jako na drátkách. Očekávaný mumraj nastal v Boleslavi hned na nádraží. Vůbec jsem nechápala, kde se tam všichni ti lidé vzali. Vzhledem k dostatku času jsme se místo autobusem vydali na místo setkání pěšky. Aktivně jsme se zeptali opodál stojícího organizátora, kudy že to vůbec máme jít. Tento dotaz mi ale po chvíli přišel zcela absurdní – pohltil nás dav, takže zabloudit by nešlo, snad ani kdybychom chtěli. Na louce se to již hemžilo. Náš sektor byl už hodně zaplněný … naštěstí. Zůstali jsme tedy stát v jeho zadní části, úplně u cesty. A proč naštěstí? Když přijížděl Svatý otec a projížděl mezi sektory, jel přímo okolo nás. Viděli jsme ho z bezprostřední blízkosti. Byl to úžasný moment. Že budeme tak blízko, nikdo z nás nečekal. Proboštskou loukou se nesla atmosféra nadšená, plná očekávání, jaké poselství papež mládeži přinese. Byli jsme vyzváni k plnému soustředění na mši svatou a požádáni, abychom se zdrželi jakýchkoli projevů emocí apod. To bylo pro mě hodně překvapující, ale určitě mělo toto rozhodnutí něco do sebe. Každý mohl bedlivě poslouchat a ukládat si do srdce ty krásné právě prožívané okamžiky. Po skončení setkání jsme ještě nějaký čas zůstali a vstřebávali atmosféru. Na cestu domů jsme se vydali, až když už lidí okolo nás značně ubylo. Na nádraží nás opět dovedl dav. Tentokrát už bylo obtížnější dostat se do vlaku, ale vyšlo to. Vagóny praskaly ve švech, ale mezi cestujícími fungovala jakási solidarita, takže se necestovalo špatně. Paní průvodčí nám dokonce odemkla takový ten kamrlík pro průvodčí, aby se nám aspoň o něco zvětšil životní prostor. Měla jsem možnost znovu načerpat síly a elán do všedních dní. Prožila jsem krásný den a jsem za to moc vděčná! Hedvika Víchová 9

Ty jsi Petr – to je skála Dostala jsem od pí. učitelky Martiny domácí úkol. Zavzpomínat na minulé papežské návštěvy u nás. Nevěřili byste, jak mohou být takové dávné vzpomínky ošidné. Posuďte sami. Ve společnosti známých jsem se vracela z našeho kostela. Pochvalovaly jsme si přenosy z nedávného slavného třídenní a k mé velké radosti jsme se shodly na tom, jak velký dar dostala církev v osobě nynějšího papeže. Jak dovede být pohotový, vnímavý a citlivý a ve svém věku neobyčejně pracovitý a při tom tak svěží. Přišla řeč i na porevoluční rok 1990 a na slavnou první návštěvu papeže Jana Pavla II., na památnou mši v sobotu 21. dubna na Letenské pláni. Nezávisle na sobě jsme všechny byly jejími účastníky. Jedna z nás vzpomínala, jak zcela promoklá prožila mnoho hodin přešlapováním v mokrém písku. Ta druhá prohlašovala, že pršelo jen chvílemi, ale ji nejvíc obtěžovaly neustále otvírané a zavírané deštníky. Ale vzpomínaly i v dobrém na služby maltézských rytířů i skautů, kteří se zázračně vynořili z dob nesvobody. Má nejsilnější vzpomínka je jiná: Za zvuku zvonů a dunění hromu přijíždí do toho lidského mraveniště mávajícího červenomodrobílými a žlutobílými vlajkami od svatovítské katedrály Jan Pavel II. Vysoký, bílý a rozjásaný začíná mši svatou slovy: „Ježíš vešel, stanul uprostřed a pravil: Pokoj vám!“ A jako by mraky rozptýlil, vysvitlo slunce a začalo pršet až na konci bohoslužby. Moc ráda bych si ponechala onu prosluněnou téměř dvacetiletou vzpomínku. Ale s vědomím, že na paměť není spolehnutí - vyhledala jsem denní tisk z těch dnů, Pochodeň a Katolický týdeník, a hle cituji: „Začíná slavnostní mše na Letenské pláni. Během prvních minut se spustila bouře. Párkrát přejel blesk a hustě se rozpršelo. Něco špatného se trhá, a my otvíráme novou kapitolu.“ Další komentář má název - Slunce nad Letnou. „Přišel mezi nás člověk, kterého si váží celý svět. V 16 hodin začala bohoslužba. Právě při proměňování se zatáhlo a rozpršelo, ale my jsme vnímali jiné světlo. Světlo Kristovo, které letošního jara zazářilo nad Letenskou plání.“ Takže si svou prosluněnou vzpomínku i nadále ráda zachovám! Druhé setkání s Janem Pavlem II. jsem prožila dne 26. IV. 1997 při 10

dopolední mši, která se konala u příležitosti svatovojtěšského milénia na Velkém náměstí v Hradci Králové. Oltář byl inscenován před pozadím katedrály, prostor účastníky zcela zaplněn. Tenkrát opravdu pršelo a pršelo, ale protože to byla mše určená mládeži, na radosti jí to neubralo. „Nikdy předtím ani potom jsem na Velkém náměstí nezažil tak strhující atmosféru,“ přiznal královéhradecký hejtman Pavel Bradík v květnu r. 2003, kdy byl na nádvoří Nového Adalbertina slavnostně odhalen památník připomínající onu návštěvu. Myslím, že podobné pocity měl i brněnský primátor v Tuřanech i staroboleslavský starosta na Proboštských loukách v nedávných památných dnech. Co Bůh činí, dobře činí a jeho režie je nevyzpytatelná. Při letošní návštěvě Benedikta XVI. v naší zemi ani nekáplo. Poutníci nestrádali. Ale i my doma přikovaní k rozhlasu a televizi jsme měli neobyčejné zážitky. Tím nemyslím populárního televizního pavoučka, ale soukromé tiché chvíle papežova rozjímání. Ať už u Pražského Jezulátka nebo u svatého Václava ve Staré Boleslavi. Jen škoda, že právě tam rušila tuto intimitu přemíra kamer a mikrofonů. Ale papež byl trpělivý a po uctění ostatků svatého Václava přenesl svou pozornost k dětskému zpěvu na kůru a žehnání přestárlým invalidním kněžím, s nimiž se s neobyčejnou láskou a úctou pozdravil. Byly to krásné a požehnané dny. Svatý Otče, děkujeme tisíckrát! Mé upřímné poděkování patří všem obětavým a ukázněným poutníkům. Bývalý velvyslanec Vatikánu Pavel Jajtner před časem nabádal a vyzýval: „Ukažte, že tu jste, že je vás mnoho a že to jste právě vy, kdo máte rodiny v pořádku. Že věřící jsou velkým dobrem a co je dobré pro ně, je dobré i pro většinu národa.“ Přišli jste, ukázali jste se a byli jste skvělí!!!! Anna Syrová

Návštěva Svatého otce v Brně očima dětí Byl jsem na mši s papežem Benediktem XVI. Při sv. přijímání měli kněží žlutobílé deštníky. Matěj Jirout Návštěva Svatého otce se mi moc líbila, hlavně to, jak krásně mluvil česky. Sice se mi nechtělo vstávat, ale bylo hezké vidět ho na vlastní oči. A hezké od něj bylo, že navštívil zrovna naši zemi. Klárka Šimková 11

Setkání se Svatým otcem bylo nádherné! I přesto že tam bylo hodně poutníků, byly jsme 2 m od něho. Oslňující byl také východ slunce. Na tento nádherný zážitek nikdy nezapomeneme! Míša a Denča Vomáčkovy Na Svatého otce jsme se vypravili já, Denča a Míša Vomáčkovy i s bráchou Jéňou už v sobotu odpoledne. Celí vysmátí jsme dojeli do Brna k mojí sestře Monice a švagrovi Michalovi. Připravili jsme si spacáky na spaní a také bagety na nedělní dopoledne. Takto vybaveni jsme šli spát, abychom mohli časně ráno vstát. Ráno jsme vstávali ve 3.45 a pak jsme pelášili na šalinku jako medvíďata, abychom zaujali místo v sektoru B2 do 6 hod. Na zastávkách jsme viděli známé tváře (hlavně maminku s babičkou), dokonce Monika potkala kamarádku, s kterou se viděla naposledy v Kolíně nad Rýnem (2005). Ještě za tmy jsme přišli na letiště Brno – Tuřany. Jéňula s Moničkou a Michálkem šli ministrovat. A my jsme zaujali místo v sektoru B2. Když přiletěl pan prezident se svojí manželkou, tak nám soused v sektoru oznámil, že je krásné a spravedlivé, že všichni dýcháme stejný vzduch. Před příletem Svatého otce Benedikta XVI. se všechny ruce s vlaječkami zvedly směrem k letadlu, a tak jsme provázeli přistání. Já, Míša a Denča jsme stály u pásky, která ohraničovala náš sektor, a tudíž jsme viděly úplně zblízka Svatého otce, jak okolo nás projíždí papamobilem. Fotily jsme, co to šlo! Při mši svaté jsme pořád žádaly pořadatele, aby se nám uhnuli, neboť nám stáli ve výhledu. Byli hodní a ještě se nám omluvili. Po mši svaté jsme provázeli odlet Svatého otce zpět do Prahy mohutným máváním. Maruška Dykastová Uzávěrka dalšího čísla Drobečků je 6. 12. 2009. Příspěvky prosím doručte na adresu [email protected], Zuzaně Siegelové, Martině Krskové nebo panu faráři. Díky! Výrobní náklady na jeden výtisk činí 8 Kč. Příspěvek prosím vhoďte do kasičky v kostele. Zodpovědné za jednotlivé rubriky: Lída Luxová (děti), Zuzana Ropková (mládež). Drobečky připravili: Josef a Zuzana Siegelovi, Jiří a Martina Krskovi. 12