Návrh zákona o volném pohybu služeb

Návrh zákona o volném pohybu služeb

Základní informace

6.1.2009

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

Obsah 1

2

Pojem volného pohybu služeb v primárním právu a v zákoně o volném pohybu služeb................................ 3 1.1

Co znamená volný pohyb služeb? ........................................................................................................... 3

1.2

Proč musí být volný pohyb služeb zaštítěný zákonem? .......................................................................... 4

1.3

Jaké konkrétní instituty obsahuje zákon o volném pohybu služeb?? ...................................................... 4

1.4

Omezení působnosti zákona.................................................................................................................... 5

1.5

Co je to služba? ....................................................................................................................................... 5

1.6

Kdo je poskytovatel služby? ................................................................................................................... 6

1.7

Kdo je příjemce služby?.......................................................................................................................... 6

1.8

Svoboda přeshraničního poskytování služeb........................................................................................... 6

Volný pohyb služeb v praxi ............................................................................................................................ 6 2.1

Budou podnikatelé v každém státě plnit administrativní povinnosti, které mají domácí podnikatelé? ... 6

2.2

Jaká budou práva příjemců? .................................................................................................................... 7

2.3

Jednotná kontaktní místa (JKM) ............................................................................................................. 7

2.4

Jaké budou lhůty pro vyřízení žádosti? ................................................................................................... 7

2.5

Procedura tichého souhlasu..................................................................................................................... 7

2.6

Kdo bude v ČR dohlížet na poskytovatele služeb ze zahraničí? ............................................................. 8

2.7

Kdo bude dohlížet na české podnikatele v zahraničí?............................................................................. 8

2.8

Jak bude fungovat komunikace mezi českými a zahraničními úřady?.................................................... 8

2.9

Kolik bude celý systém stát?................................................................................................................... 8

3

Volný pohyb služeb v konkrétních příkladech................................................................................................ 9

4

Slovník pojmů ............................................................................................................................................... 13

5

Kontaktní odkazy: ......................................................................................................................................... 14

2

1

Pojem volného pohybu služeb v primárním právu a v zákoně o volném pohybu služeb

1.1

Co znamená volný pohyb služeb?

Česká republika vstoupila v roce 2004 do Evropské unie (EU) a kromě povinností, které musí plnit, získala možnost využívat výhody členství v EU. V oblasti služeb jde o 2 svobody, které dohromady umožňují volný pohyb služeb na vnitřním trhu EU: •

•

svobodu přeshraničního poskytování služeb: Podniky mohou poskytovat své služby i v cizím státě EU, aniž by se musely buď ony, nebo jejich zákazník ze zahraničí kamkoli trvale přemísťovat. Podnik může na zahraničním trhu získat občas zakázku a nemusí přitom zakládat v daném státě pobočku nebo dokonce dceřinou společnost a plnit formality s tím spojené. svobodu usazování (jde o volný pohyb podnikatelů, který spolu s volným pohybem zaměstnanců tvoří svobodu volného pohybu osob): Podniky EU mohou v libovolném státě Unie začít podnikat, usídlit se tam a provozovat svoji činnost za stejných podmínek jako tuzemské firmy.

Princip volného pohybu služeb tedy přináší pozitivní efekty podnikatelům, kteří mohou bez vnějšího omezení rozšiřovat svůj akční rádius po všech trzích EU, resp. EHP a Švýcarska. Vyšší přidanou hodnotu získávají i příjemci služeb, kteří nejsou při výběru konkrétní služby omezeni hranicemi svého nejbližšího okolí. Svoboda usazování pro podniky (fyzické i právnické osoby) v oblasti služeb (a výroby) a svoboda přeshraničního poskytování služeb byla mezi státy EU uzákoněna již Římskými smlouvami v roce 1957. V praxi však až do současné doby na rozdíl od volného pohybu zboží přetrvává mnoho omezení a překážek, které zejména malým a středním podnikům brání v efektivním uplatňování těchto svobod. V reakci na to směrnice o službách zásadním způsobem rozvíjí svobodu usazování a svobodu přeshraničního poskytování služeb. Z rozhodnutí vlády se některé instituty zákona o volném pohybu služeb vztahují i na ty oblasti, které jsou z působnosti směrnice vyloučeny (především působnost Jednotných kontaktních míst).. Cílem tohoto rozšíření je zejména zjednodušení a zpřehlednění podnikatelského prostředí. Z pohledu zjednodušení a zpřehlednění podnikatelského prostředí nebude právní úprava činit rozdíl mezi českými a zahraničními subjekty. Z pohledu realizace svobody usazení ustanovení směrnice míří na zjednodušení administrativních procedur, které je nutno absolvovat při vstupu do podnikání. Zpravidla se jedná o udělení povolení, licence, nebo splnění jiných podmínek. Tato zjednodušení se vztahují na všechny podnikatele v daném státě. Z pohledu svobody přeshraničního poskytování služeb jde o odbourání otevřeně nebo skrytě diskriminačních překážek, které ztěžují výkon svobody přeshraničního poskytování služeb.

3

Zákon o službách upravuje některá práva a povinnosti poskytovatelů a práva příjemců služeb souvisejících se vstupem do podnikání a přeshraničním poskytováním služeb. Vedle těchto práv a povinností zákon vymezuje práva a povinnosti správních úřadů, zejména ty, které se týkají spolupráce s úřady ostatních států EU. Zde jde tedy nejen o zjednodušení, ale také o zvýšení právní jistoty a důvěry ve služby, která je předpokladem umožnění jejich volného pohybu členskými státy.

1.2

Proč musí být volný pohyb služeb zaštítěný zákonem?

Česká republika musí do svého právního řádu transponovat směrnici 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu do 28. prosince 2009 (transpoziční lhůta je 3 roky, směrnice byla přijata na konci prosince 2006). Transpozice do českého práva proběhne prostřednictvím zákona o volném pohybu služeb a zákona, kterým se novelizují stávající zvláštní předpisy.Zákon o volném pohybu služeb implementuje horizontální instituty směrnice, které dopadají na téměř všechny služby. Zákon změnový pak řeší sladění požadavků obsažených v sektorových úpravách s požadavky směrnice o službách. Jaké budou hlavní přínosy nové právní úpravy? Hlavní přínosy směrnice o službách a tedy nové právní úpravy můžeme rozdělit do dvou okruhů: •

•

1.3

Zjednoduší se podnikatelské prostředí v oblasti poskytování služeb jak pro domácí podnikatele, tak pro ty z jiných členských států EU, kteří poskytují na území ČR své služby. Zjednodušení podnikatelského prostředí se dosáhne řadou nových institutů, jako jsou princip tichého souhlasu, zjednodušení povolovacích řízení atd. Vnitřní trh se službami se přiblíží dále ke svému dokončení. Směrnice obsahuje zásady primárního práva ES v oblasti vnitřního trhu se službami. Po její implementaci ve všech členských státech vznikne prostor, kde je možno poskytovat téměř všechny služby bez ohledu na to, ve kterém členském státě je poskytovatel služeb usazen.

Jaké konkrétní instituty obsahuje zákon o volném pohybu služeb?? • • •

• •

Úpravu přeshraničního poskytování služeb Zřízení jednotných kontaktních míst a další administrativní zjednodušení vztahující se jak na výkon svobody usazování, tak na výkon přeshraničního poskytování služeb – např. uznávání dokladů, požadavků a omezení požadavků na originály, ověřené kopie a překlady listin, to jak pro české, tak zahraniční podnikatele Některé práva příjemců služeb ve vztahu k poskytovatelům Administrativní spolupráci úřadů členských států prostřednictvím elektronického informačního systému vnitřního trhu (tzv. IMI systému)

4

1.4

Omezení působnosti zákona • • • • • •

•

•

• • •

1.5

.Zákon se nevztahuje na služby, které splňují definici finančních služeb podle Směrnice 2006/48/ES Zákon se také nevztahuje na loterie, sázky a hry. Zákon se nevztahuje na služby elektronických komunikací. Zákon se nevztahuje na rozhlasové a televizní vysílání. Explicitně je vyloučena oblast daní. Výběru a správy daní se tedy zákon nedotýká, nicméně soukromé služby týkající se daní (např. daňové poradenství) do režimu zákona spadají. Věcný důvod vede také k vyloučení zdravotních služeb (vyloučení ze směrnice, neexistující komunitární úprava a příprava nových směrnic, velmi silné důvody obecného zájmu a příprava komplexního zákona o zdravotních službách efektivně znemožňují aplikaci principů zákona o volném pohybu služeb v této oblasti). Ty však nebudou z působnost zákona vyňaty úplně,pro jejich poskytovatele bude zajištěna možnost použití jednotných kontaktních míst jako institutu administrativně zjednodušujícího vstup do podnikání za plného zachování rozhodovacích pravomocí nynějších autorizačních orgánů. Obdobné ratio, jako v případě zdravotnických služeb, směřuje k vyloučení služeb pronajímání pracovníků s tím, že totéž platí také pro aplikaci jednotných kontaktních míst. V případě tohoto typu služeb ovšem dojde – v souladu s požadavky směrnice - k rozdělení agentur práce na ty, které poskytují služby pronajímání pracovníků (na ty se zákon nevztahuje, nicméně je potřeba stále počítat s principy primárního práva) a na ty, které poskytují ostatní služby (např. zprostředkování zaměstnání). Na tyto druhé jmenované se zákon o volném pohybu služeb vztahuje plně. Zákon o službách na vnitřním trhu se také nevztahuje – opět s výjimkou ustanovení o jednotných kontaktních místech - na služby notářů a soudních exekutorů, jelikož tyto služby jsou z pohledu komunitárního práva úzce navázány na výkon veřejné moci. Zákon o službách na vnitřním trhu se také nevztahuje – opět s výjimkou ustanovení o jednotných kontaktních místech - na služby v dopravě. Zákon o službách na vnitřním trhu se také nevztahuje – opět s výjimkou ustanovení o jednotných kontaktních místech - na sociální služby.

Co je to služba?

Zákon definuje službu jako poskytování jakéhokoliv plnění mimo výkon závislé práce, a to zpravidla za úplatu či protiplnění. Zákon, stejně jako směrnice, tedy z podstaty věci nedopadat na služby ve veřejném zájmu nehospodářské povahy. Jde o služby, které plní veřejný zájem a zároveň jsou financované z veřejných prostředků a poskytovány bezúplatně. Příkladem jsou služby poskytované v rámci národního vzdělávání. Naopak služby, které sice plní určitý veřejný zájem, ale jsou poskytovány za úplatu (např. poštovní služby, za které klient platí poštovní známkou), budou službami ve smyslu zákona o volném pohybu služeb s tím, že u nich bude omezena možnost jejich přeshraničního poskytování.

5

1.6

Kdo je poskytovatel služby?

Poskytovatel služby je podle zákona definován jako osoba nabízející nebo poskytující službu, která je usazená na území členského státu Evropské unie, jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a Švýcarské konfederace, v rozsahu závazků, které pro Českou republiku vyplývají z Dohody mezi Evropským společenstvím, na straně jedné, a Švýcarskou konfederací, na straně druhé, o volném pohybu osob. 1.7

Kdo je příjemce služby?

Zákon definuje příjemce služby jako osobu, která v souladu s právními předpisy členského státu pobývá na území členského státu, pokud pro profesní nebo neprofesní účely využívá nebo hodlá využívat službu na území členského státu. Status osoby není důležitý, jde tedy o právnickou i o fyzickou osobu 1.8

Svoboda přeshraničního poskytování služeb

Zákon garantuje podnikateli z členského státu EU právo poskytovat služby na území České republiky přeshraničně. To znamená dočasně a příležitostně, bez nutnosti usazení. Koncept přeshraničního poskytování služeb do jisté míry „ignoruje“ existenci státních hranic. Stát nesmí klást na přeshraničního poskytovatele služeb všechny ty požadavky, které jinak uplatňuje na podnikatelích usazených na jeho území, včetně podnikatelů domácích. Zahraniční podnikatel nebude potřebovat žádné speciální povolení od orgánu státu, kde chce poskytnout službu. Z tohoto pravidla existují výjimky v těch případech, kdy by byl hrožen veřejný zájem. Potom by orgán cizího státu mohl vyžadovat splnění určitých požadavků. Případné výjimky budou v souladu se směrnicí stanoveny ve zvláštních sektorových úpravách.

2 2.1

Volný pohyb služeb v praxi Budou podnikatelé v každém státě plnit administrativní povinnosti, které mají domácí podnikatelé?

V případě usazení ano, nicméně směrnice přináší zjednodušení vstupu do podnikání a odstranění diskriminačních překážek. Nemělo by se tedy stát, že se podnikatel setká např. s odpovědí, že povolání je vyhrazeno domácím občanům nebo že by musel podnikat na území daného státu 2 roky, aby mohl dostat povolení k výkonu dané služby. Pokud má navíc usazující se podnikatel některé požadované požadavky ekvivalentně splněny již v domovském členském státě, bude se na to moci odvolat a jejich splnění mu bude muset být uznáno (např. splní-li povinné školení proti používání pirátského softwaru v domovském státě, nebude ho muset již vykonávat ve státě, kde se chce druhotně usadit). Pokud jde o přeshraniční poskytování služeb, podnikatel by měl v zásadě vystačit s oprávněními k podnikání vystavenými v domovském státě. Na jejich základě bude v zásadě 6

moci volně získávat zakázky v kterémkoliv státě EU a EHP nebo ve Švýcarsku. Omezení mohou být stanovena jen ve výjimečných případech. V praxi půjde např. o povinnost oznámení poskytování služby nebo o povinnost dočasné automatické registrace na seznamu profesní komory.

2.2

Jaká budou práva příjemců?

Poskytovatel služby musí ke všem svým zákazníkům přistupovat stejným způsobem. Není přípustné činit rozdíl mezi domácími a zahraničními zákazníky. Všichni budou mít stejné postavení. Zákazník bude moci v budoucnu identifikovat poskytovatele služby podle určitých informací. Ty bude mít povinnost zpřístupnit poskytovateli podnikatel.

2.3

Jednotná kontaktní místa (JKM)

Podnikatelé, kteří budou chtít poskytovat služby v ČR (lhostejno, zda jsou občany ČR či cizinci), mohou využít služeb takzvaných jednotných kontaktních míst. Tato místa budou zřízena na 14 centrálních registračních místech ve všech krajích. Prostřednictvím těchto JKM bude možno podávat jakákoliv podání, která se týkají poskytování služeb, správním orgánům a podávání veškerých nezbytných informací poskytovatelům. Ti tak nebudou nuceni posílat množství žádostí na různé úřady, shánět jejich adresy a podobně, vše potřebné zařídí na jednom místě. Do budoucna bude funkci JKM plnit také webová stránka, umožňující dálkový přístup a podnikatelé si tak budou moci zařídit všechny úřední náležitosti ze svého domova. JKM vznikne i na ministerstvu průmyslu a obchodu. Toto bude řešit problematiku přeshraničního poskytování služeb, bude také metodicky řídit a koordinovat ostatní JKM.

2.4

Jaké budou lhůty pro vyřízení žádosti?

Jednotné kontaktní místo bude muset neprodleně od přijetí postoupit žádost na příslušný úřad. Ten bude postupovat podle standardních lhůt. Doba zdržení na JKM bude minimální.

2.5

Procedura tichého souhlasu

Při procesu schvalování žádostí českými úřady bude zavedena revoluční novinka v české administrativě. - procedura tichého souhlasu. V praxi to znamená, že pokud se dotyčný úřad ve stanovené lhůtě k záležitosti nevyjádří, považuje se jeho mlčení za souhlas a podnikatel získává uplynutím lhůty oprávnění k podnikání. Tato novinka odřízne část zdlouhavé komunikace s úřady v případech, kdy byla jejich činnost příliš liknavá a nevešla se do stanovených lhůt.

7

2.6

Kdo bude v ČR dohlížet na poskytovatele služeb ze zahraničí?

Pokud bude muset zahraniční podnikatel splnit výjimečně některé požadavky ČR, bude nad jejich plněním vykonávat dohled ten samý úřad, který by požadavky kontroloval u domácích poskytovatelů služeb. Jinak bude dohled v kompetenci států, odkud podnikatel poskytuje svoji službu.

2.7

Kdo bude dohlížet na české podnikatele v zahraničí?

Situace je zrcadlově stejná jako v předcházejícím případě. Dozor nad českými poskytovateli služeb v zahraničí budou mít až výjimky, které stanoví legislativa každého členského státu, české úřady. O provedení kontroly takového poskytovatele požádá český správní úřad příslušný úřad státu, ve kterém podnikatel aktuálně poskytuje službu.

2.8

Jak bude fungovat komunikace mezi českými a zahraničními úřady?

Úřady budou komunikovat prostřednictvím informačního systému IMI. Informace se budou týkat hlavně záležitostí při začátku podnikání v cizí zemi, při dozoru nad podnikáním nebo uznávání kvalifikací v členských státech EU.

2.9

Kolik bude celý systém stát?

Zavedení systému volného pohybu služeb nebude mít na státní rozpočet téměř žádný negativní dopad. Jediné náklady budou souviset se zřízením Jednotných kontaktních míst v rámci Centrálních registračních míst. Výdaje na jejich provoz se odhadují na částku zhruba 20 milionů Kč ročně.

8

3 Volný pohyb služeb v konkrétních příkladech 1. Zjednodušení podmínek pro zahájení podnikání v oblasti poskytování služeb ČR (ať se již jedná o cizince, nebo Čecha tzn. pro kohokoli, kdo si v ČR vyřizuje oprávnění k podnikání s tím, že se nejedná o činnosti v režimu živnostenského zákona, tam změny nejsou potřeba):

Dnes

Po vstupu zákona o volném Příklad pohybu služeb v účinnost

Procesní průtahy: Pokud je úřad nečinný v průběhu vyřizování žádosti o povolení podnikatel nemá příliš efektivní prostředky na svou obranu (např. může se před nečinností úřadu bránit právní cestou, to je však časově náročné a nákladné).

Princip tichého souhlasu: Do některých povolovacích režimů bude zaveden princip tichého souhlasu (PTS). Pokud správní orgán ve stanovené lhůtě nerozhodne, bude se povolení považovat za udělené. Velmi podobný institut již existuje v oblasti stavebního řízení, kdy k postavení drobné stavby je třeba záměr ohlásit stavebnímu úřadu a po uplynutí lhůty je možno začít stavět. V této lhůtě může úřad určit, že ke stavbě je třeba stavební povolení. Pokud tak neučiní, se stavbou tiše souhlasí. Tichý souhlas bude zaveden např. do režimu žádosti o povolení provozování autoškol, energetických auditorů, insolvenčních správců. Do ohlašovacích živností tento princip zaveden nebude, protože v těchto (živnosti volné, vázané a řemeslné) již v podstatě je. Pokud se princip osvědčí, bude možno uvažovat o jeho použití dokonce u správního řízení obecně.

9

Žadatel o povolení k provozování autoškoly splnil všechny předepsané náležitosti, doložil všechny doklady a přesto neobdržel ve lhůtě oprávnění. Nemá tedy mnoho možností co dělat dál a musí čekat, eventuelně se soudit. Po vstupu zákona v účinnost může podnikatel v této situaci ihned po uplynutí lhůty začít podnikat – nedopouští se neoprávněného podnikání, protože povolení mu ze zákona vzniklo. Nečinnost nejde na vrub podnikateli, ale úřadu.

Povolení na omezenou dobu: Řada povolení se dnes uděluje na dobu určitou. Po uplynutí doby musí podnikatel o povolení znovu zažádat a absolvovat celé správní řízení. tzn. včetně doložením všech dokumentů počínaje a zaplacení správního poplatku konče.

Povolení na neurčito: Většina povolení bude nově udělována na dobu neurčitou resp. se bude automaticky obnovovat. Správní orgán si může zjistit (resp. musí zjišťovat a to i dle stávajících zákonů), zda držitel oprávnění stále splňuje podmínky povolení = opětovná žádost podnikatele o povolení každých X let je zbytečně obtěžující.

Povolení bez právního nároku: Na některá povolení není právní nárok. Správní úřad sám rozhoduje, zda povolení udělí nebo nikoli a to na základě subjektivních kritérií. I když je toto ustanovení v povolovacích režimech poměrně vzácné, přesto se nachází. Taková praxe je značně netransparentní a podporuje korupční prostředí.

Právní nárok na udělení povolení: Ustanovení o tom, že na povolení není právní nárok bude zrušeno u autorizovaného inspektora podle stavebního zákona, činnosti nucených správců a likvidátorů u pojišťoven a zajišťoven a také u středisek kalibrační služby a podnikatelů vyrábějících a opravujících měřidla.

Podnikatel mající agenturu práce podniká v oboru tři roky, přičemž jeho povolení bylo uděleno právě na tuto lhůtu. Po novelizaci příslušného předpisu (z.č.435/2004 Sb.) nebude muset tento problém řešit – možnost udělit povolení na omezenou dobu bude v zákoně zrušena. Dokud tedy tento podnikatel nepřestane splňovat podmínky pro výkon činnosti (např. něco „neprovede“), což si úřad sám zjišťuje, může podnikat nadále, „donekonečna“. Podnikatel vyrábějící a opravující měřidla splnil všechny podmínky, které ho dělily od zisku oprávnění k činnosti. Předtím nakoupil drahou techniku, která je v tomto odvětví poskytování služeb potřebná, aby mohl co nejdříve začít podnikat. Odpovědný úřad však povolení nevydal a to pouze na základě subjektivních důvodů – např. že v regionu je již podnikatelů tohoto typu dost. Opravce měřidel neuspěje se svou námitkou, že tento problém vyřeší trh (zda se uživí, či nikoli) – bude se muset s příslušným úřadem soudit resp. přijmout jeho verdikt.

2. Dočasné a nebo příležitostní přeshraniční poskytování služeb (pro cizince v ČR, pro Čechy v zahraničí, platí pro všechny služby, včetně všech typů živností)

10

Dnes

Po vstupu zákona o volném Příklad pohybu služeb v účinnost

Nutnost splnit všechny požadavky v zahraničí: Podnikání v zahraničí je možné jen po splnění všech podmínek, které musí v daném členském státě splnit domácí podnikatel. A to i v případě, že cizí podnikatel na území cizího státu splní například jen jednu zakázku za rok. Nutnost splnit v zahraničí všechny požadavky sice neznamená faktickou nemožnost v zahraničí podnikat, ale významně jeho podnikání stěžuje.

Možnost získávat zakázky v zahraničí a dočasně a nebo příležitostně podnikat na základě domácího podnikatelského oprávnění: Zahraniční podnikatelé budou moci získávat obdobným způsobem zakázky v ČR – tedy na základě svého podnikatelského oprávnění (dočasné přeshraniční poskytování služeb). Z tohoto pravidla budou existovat na základě zákona o volném pohybu služeb výjimky jen tam, kde je bude výjimečný režim dostatečně odůvodněn. Lze tedy říci, že tuto výhodu u nás budou využívat pouze zahraniční podnikatelé – zrcadlově však budou v jiných členských státech existovat obdobné předpisy, jako je zákon o volném pohybu služeb (právě na základě směrnice o službách) – což bude znamenat unikátní příležitost pro konkurenceschopné české exportéry služeb. Jedinou podmínkou možnosti využívat v zahraničí tento režim je omezit poskytování služeb na dočasně a nebo příležitostně. Tyto právní termíny se vykládají poměrně složitě s ohledem na četnost poskytování služeb v zahraničí, záměr poskytovat služby pouze v zahraničí nebo i doma atd. Každopádně, občasné zakázky ve všech typech služeb do tohoto

11

Lyžařský instruktor jede s českým zájezdem do Rakouska a nikdo mu nesmí zakázat účastníky zájezdu učit lyžování na rakouských sjezdovkách a to i přesto, že není držitelem rakouského instruktorského oprávnění, ale pouze oprávnění, které získal v Krkonoších. Stejně tak by si daný instruktor mohl najít zákazníka přímo v Rakousku. Obdobně – francouzské úřady v minulosti nutily zahraniční turistické průvodce ovládat francouzštinu, což dokazovali splněním zkoušky (a to bez ohledu na to, že například jeli do Francie se zájezdem pouze jednou za sezónu). Takový požadavek je neopodstatněný – průvodce má oprávnění v domovském státě a toto oprávnění mu musí stačit i ve Francii a skutečnost, že neumí francouzsky řeší trh (pokud má německé klienty, zřejmě to nevadí). Jiným příkladem je stavební firma podnikající na základě českého živnostenské oprávnění, která získala zakázku na stavbu motelu v Polsku. Tato stavební firma může zakázku realizovat a to bez toho, aby si vyřizovala polské živnostenské oprávnění a procházela tak složitým administrativním procesem v Polsku. Pokud by však k motelu přibyly i další zakázky, bylo by již na zvážení,

režimu bezpochyby spadají.

zda česká firma poskytuje v Polsku služby skutečně pouze dočasně a nebo příležitostně. Obdobné příklady jako výše uvedené dva je možno použít i ve vztahu „cizinec/cizí firma podniká v Čechách“.

3. Jednotná kontaktní místa – možnost zařídit veškeré formality spojené se vstupem do podnikání na jednom místě (jak pro cizince, tak pro Čechy)

Dnes

Po vstupu zákona o volném Příklad pohybu služeb v účinnost

Vyřizování podnikatelského oprávnění, které není živností, je složité: Pokud si chce vyřídit podnikatelské oprávnění podnikatel v režimu živnostenského zákona, „nemá větší problém“. Centrální registrační místo za něj zařídí veškeré náležitosti a vše tak proběhne „u jedné přepážky“. Pokud však chce podnikatel podnikat v režimu jiných zákonů (cca 20 procent služeb), musí si poměrně složitě zjišťovat: kdo je povolovací orgán (ministerstvo? kraj? atd.), kam poslat žádost, co je potřeba vlastně splnit, jakou má rozhodovací orgán lhůtu atd.

Servis pro podnikatele a to i ty, kteří nejsou živnostníky: Podnikatel nemusí ani tušit, zda je či není jeho služba živnost. Nemusí zjišťovat, jakými zákony se její povolování řídí atd. Stačí mu pouze vědět, že na Jednotném kontaktním místě, které se bude nacházet na 14 obecních živnostenských úřadech v krajích, zprostředkují vyřízení jakéhokoli podnikatelského oprávnění k výkonu služby. Kompetentní pracovníci mu sami poradí, jaké náležitosti potřebuje dodat, žádost zkompletují a odešlou příslušnému rozhodovacímu úřadu. Ministerstvo průmyslu a obchodu pak již od poloviny roku 2008 pracuje na elektronickém portálu, který umožní vyřídit větší část podnikatelských oprávnění přímo doma od počítače a celý proces vyřizování povolení tak bude ještě zjednodušen.

12

Podnikatel chce podnikat jako stanice technické kontroly– nejedná se o živnost a tak musí zjistit, kde bude o jeho žádosti rozhodovat (v tomto případě je to přímo Ministerstvo dopravy) , jakým zákonem se činnost řídí, jaké podmínky musí plnit atd). Po existenci jednotného kontaktního místa takový podnikatel pouze musí vědět, že takové místo existuje… Tam žádost přijmou (poradí, jak je ji potřeba podat), zkontrolují z formální stránky a pošlou přímo na příslušný odbor ministerstva dopravy. Nejpozději po prvním lednu 2010 bude možno žádost podat také elektronicky přímo „z obývacího pokoje“ přes portál jednotných kontaktních míst.

4

Slovník pojmů

Princip přeshraničního poskytování služeb: Členské státy mohou omezit poskytovatele, který chce na jejich území dočasně poskytovat své služby, pouze v případech opodstatněných důvodem veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochranou životního prostředí. (Informace o těchto požadavcích by měl podnikatel získat na jednotných kontaktních místech.) V zákoně je tento princip vyjádřen následovně: Poskytovatel služby, která není službou obecného zájmu hospodářské povahy, může na území České republiky přeshraničně poskytovat služby v rozsahu a na základě oprávnění státu usazení, pokud jiný právní předpis neupravuje přeshraniční poskytování služeb jinak. Služba obecného zájmu hospodářské povahy: Službou obecného zájmu hospodářské povahy je taková služba, která je poskytována univerzálním a trvalým způsobem a jejímuž poskytovateli zvláštní právní akt přiznává zvláštní práva a povinnosti. Takovou službou je například poštovní služba, dodávka elektrické energie nebo plynu, provozování letišť nebo přístavů, veřejná doprava, zásobování vodou nebo odvoz odpadů. Vzhledem ke zvláštní povaze těchto služeb a specifickým požadavkům na jejich poskytování nelze tyto služby poskytovat přeshraničně. Povolovací režim: Členské státy ve své národní legislativě stanovují určité podmínky, které musí poskytovatelé služeb splnit, aby od příslušného orgánu dostali povolení k přístupu k činnosti nebo výkonu poskytování služeb. Povolení: Administrativní akt, jehož obsahem je oprávnění k výkonu služby. Poskytovatel služby: Jedná se o fyzickou nebo právnickou osobu, v členském státě usazenou, která nabízí nebo poskytuje službu. Přeshraniční poskytování služeb: Jedná se o poskytování služeb přes hranice bez toho, že by měl poskytovatel v úmyslu se v hostitelském státě trvale nebo dlouhodobě usadit Příjemce služby: Příjemcem služby je fyzická či právnická osoba, která v souladu s právními předpisy členského státu pobývá na území členského státu, pokud pro profesní nebo neprofesní účely využívá nebo hodlá využívat službu na území členského státu. Požadavek: Může představovat jakákoli povinnost, zákaz, podmínku nebo omezení vztahující se na poskytování služeb, které vyplývají z právních a správních předpisů členského státu nebo judikatury, správní praxe, pravidel profesních subjektů nebo kolektivních smluv.

13

Nediskriminace: Je z pohledu směrnice o službách takové jednání či zacházení, které nerozlišuje mezi domácím poskytovatelem a poskytovatelem z jiného členského státu. Naléhavé důvody obecného zájmu: Např. ochrana lidského zdraví, životního prostředí, ochrana spotřebitele nebo ochrana kulturních hodnot. Výčet důvodů není uzavřený. Proporcionalita: Je princip přiměřenosti, který musí být dodržován v případě, že zákonodárce ukládá podnikateli v souvislosti s přístupem nebo výkonem služby v jeho členském státě určité požadavky. Implementační lhůta: Jedná se o období, během něhož členské státy transponují ustanovení směrnice do svého právního řádu, přičemž záleží na vůli členských států, jaký právní nástroj k implementaci zvolí. Volný pohyb služeb: Představuje svobodu poskytování služeb na bázi dočasnosti. Volný pohyb služeb se vztahuje na situace, kdy se přes hranice pohybuje poskytovatel služby, příjemce služby nebo služba samotná. Svoboda usazování: Se vztahuje na případy, kdy se poskytovatel služby z jednoho členského státu usadí v jiném členském státě, tj. založí zde pobočku, popř. organizační složku a podřídí se právnímu režimu hostitelského státu.

5

Kontaktní odkazy:

stránky Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky na kterých naleznete řadu dalších informací v češtině o Směrnici o službách na vnitřním trhu http://www.mpo.cz/cz/eu-a-vnitrni-trh/ stránky Evropské Komise týkající se obecně volného pohybu služeb, většinou v angličtině, němčině a francouzštině http://ec.europa.eu/internal_market/top_layer/index_19_en.htm

14