Návrh nové Ústavy pro Islandskou republiku

Návrh nové Ústavy pro Islandskou republiku

Návrh Výboru pro ústavu, schválený Výborem 27.7.2011

Český překlad z anglického originálu Výboru pro ústavu, který byl odevzdán parlamentu k projednání a který se bude schvalovat v referendu dne 20.10.2012 anglický originál http://stjornlagarad.is/other_files/stjornlagarad/Frumvarp-enska.pdf

dosud platná ústava v angličtině http://www.government.is/media/Skjol/constitution_of_iceland.pdf

Tento překlad není odborný právnický a už vůbec ne dokonalý. Proto k němu buďte tolerantní, má sloužit především k základnímu čitelnému náhledu na koncept nové islandské ústavy.


Strana 1 (celkem 25)

PREAMBULE............................................................................................................................ 3 Kapitola I.................................................................................................................................... 4 Základní prvky ....................................................................................................................... 4 Kapitola II. ................................................................................................................................. 5 Lidská práva a příroda............................................................................................................ 5 Kapitola III. .............................................................................................................................. 11 Alþingi – Parlament ............................................................................................................. 11 Kapitola IV. .............................................................................................................................. 17 Prezident Islandu .................................................................................................................. 17 Kapitola V. ............................................................................................................................... 19 Ministři a kabinet ................................................................................................................. 19 Kapitola VI. .............................................................................................................................. 22 Soudnictví............................................................................................................................. 22 Kapitola VII.............................................................................................................................. 23 Místní samospráva................................................................................................................ 23 Kapitola VIII. ........................................................................................................................... 24 Zahraniční styky................................................................................................................... 24 Kapitola IX. .............................................................................................................................. 25 Závěrečná ustanovení ........................................................................................................... 25



PREAMBULE

My, lidé, obývající Island, chceme vytvořit spravedlivou společnost, kde každý člověk má stejnou příležitost. Náš různorodý původ obohacuje naši společnost a společně jsme odpovědní za dědictví generací, naši zemi a její historii, přírodu, jazyk a kulturu. Island je svobodný a suverénní stát se svobodou, rovností, demokracií a lidskými právy jako jeho základními kameny. Vláda bude usilovat o posílení dobrých životních podmínek obyvatel v zemi, podporovat jejich kulturu a respektovat rozmanitost života lidí, zemi a jeho biosféru. Chceme podporovat harmonii, bezpečí a štěstí mezi námi i budoucími generacemi. Jsme odhodláni pracovat na míru s jinými národy a úctě k zemi a celému lidstvu. Na tomto základě stavíme novou ústavu, nejvyšší zákon země, jež všichni musí dodržovat.



Kapitola I. Základní prvky Článek 1. Forma vlády Island je parlamentní demokracie. Článek 2. Držitelé vládní moci Parlament vykonává legislativní moc jménem národa. Prezident Islandu, ministři a kabinet, jakož i další orgány státní správy vykonávají výkonnou moc. Nejvyšší soud a další soudy vykonávají soudní pravomoc. Článek 3. Území Islandské území je nedělitelné. Hranice jeho teritoriálních vod, vzdušného prostoru a ekonomické zóny se určuje zákonem. Článek 4. Občanství Osoby s rodičem, který je islandským občanem, mají právo být islandskými občany. Občanství v jiných ohledech musí být garantováno zákonem. Nikdo nesmí být zbaven práva na islandské občanství. Islandskému občanu nesmí být bráněno ve vstupu do země, ani nemůže být vyhoštěn ze země. Právo cizinců vstoupit do země a bydlet v zemi se určuje podle zákona, stejně jako prohřešky, za které může být vyhoštěn. Článek 5. Povinnosti občanů Vláda zajistí, aby všem byla udělena práva a svobody zakotvené v této ústavě. Všichni musí dodržovat tuto ústavu v každém ohledu stejně jako zákony, povinnosti a práva z ní odvozená.



Kapitola II. Lidská práva a příroda Článek 6. Rovná práva Všichni jsme si rovni na základě zákona a užíváme naše lidská práva bez diskriminace vzhledem k pohlaví, věku, genetické výbavě, místu bydliště, ekonomickému postavení, zdravotnímu postižení, sexuální orientaci, rase, barvě pleti, názorům, politické příslušnosti, náboženskému vyznání, jazyku, původu a postavení i v jiných ohledech. Muži a ženy mají ve všech ohledech stejná práva. Článek 7. Právo na život Všichni dědí právo na život okamžikem svého narození. Článek 8. Lidská důstojnost Všem musí být zaručeno právo na důstojný život. Lidská rozmanitost musí být respektována v každém směru. Článek 9. Zachování práv Orgány veřejné moci musí za všech okolností chránit občany před porušováním lidských práv, ať už páchané držiteli státní moci nebo jinými osobami. Článek 10. Právo na bezpečnost Všichni mají právo na bezpečnost své osoby a ochranu proti jakékoliv formě násilí, jako je sexuální násilí, ať už doma nebo venku. Článek 11. Nedotknutelnost soukromého života Nedotknutelnost soukromého života, obydlí a rodiny je zaručena. Lidské tělo nelze prohledávat ani jeho bydliště nebo osobní věci s výjimkou soudního příkazu nebo zvláštního povolení podle zákona. Totéž platí pro sledování a prohlížení dokumentů, poštovních přenosů, telefonních hovorů či jiných sdělení, jakož i jakékoli jiné srovnatelné zkrácení soukromí. Bez ohledu na první odstavec, mohou být zaváděna omezení nedotknutelnosti soukromého života, obydlí a rodiny, pokud je to nezbytně nutné vzhledem k právům druhých. Článek 12. Práva dětí Všem dětem musí být zajištěno právo na ochranu a péči, jakou vyžaduje jejich dobro. Nejlepší zájem dítěte musí mít vždy přednost při rozhodování v jeho záležitostech. Dítě musí mít zaručeno právo vyjádřit své názory ve všech případech, které se jej týkají, a názorům dítěte se přiznává váha ve shodě s jeho věkem a vyspělostí.



Článek 13. Právo na vlastnictví Právo na vlastnictví je nedotknutelné. Nikdo nesmí být nucen vzdát se majetku, pokud to nevyžaduje veřejný zájem. V takovém případě je nutný zákon a plné odškodnění. Právo na vlastnictví je předmětem daně, jakož i omezení v souladu se zákonem. Článek 14. Právo mít a vyjadřovat názory Všichni mají možnost mít své názory a přesvědčení a mají právo vyjádřit své myšlenky. Cenzura a další srovnatelné překážky svobody názoru nesmí být nikdy přijaty do práva. Omezení vyjádření názoru však může být stanoveno zákonem k ochraně dětí, bezpečnosti, zdraví, práv nebo pověsti jiných osob, v míře nezbytné v demokratické společnosti. Orgány veřejné moci zaručují podmínky pro otevřené a informované diskuse. Přístup k internetu a informačním technologiím nesmí být omezen, jedině na základě soudního verdiktu a za stejných podmínek jaké platí pro omezení vyjádření názoru. Všechny osoby jsou odpovědné za vyjádření svých názorů před soudem. Článek 15. Právo na informace Všechny osoby musí mít možnost shromažďovat a šířit informace. Veřejná správa musí být transparentní a musí zachovávat dokumentaci, jako jsou zápisy z jednání, a musí registrovat a dokumentovat záležitosti, jejich původ, záznam a finální rozhodnutí. Tyto doklady nesmí být odstraněny, jedině v souladu se zákonem. Informace a dokumenty v držení veřejných orgánů musí být k dispozici bez výjimky a přístup veřejnosti ke všem dokumentům získaným nebo placeným orgány veřejné správy musí být zajištěn zákonem. Seznam všech případů a dokumentů v držení veřejných orgánů, jejich původ a obsah je otevřen pro všechny. Sběr, šíření a dodávání dokumentů, jejich uchovávání a zveřejňování může být kráceno zákonem jen za demokratickými účely, například pro ochranu osobních údajů, nedotknutelnosti soukromého života, bezpečnosti státu nebo zákonné činnosti kontrolních orgánů. Omezení přístupu k pracovním dokumentům mohou být přijata, pokud tato omezení nejsou rozsáhlejší, než je nezbytné k ochraně normálních pracovních podmínek veřejných orgánů. Informace o důvodech a lhůtách utajování musí být k dispozici pro všechny dokumenty v rámci zákonného utajení. . Článek 16. Svoboda médií Svoboda sdělovacích prostředků, jejich redakční nezávislost a transparentnost vlastnictví musí být zajištěna zákonem. Ochrana novinářských zdrojů a informátorů musí být zajištěna zákonem. Důvěrnost zdroje nemůže být narušena bez souhlasu informátora s výjimkou trestního řízení a soudního verdiktu. Článek 17. Svoboda kultury a vědy Svoboda vědy, akademické obce a umění musí být zajištěna zákonem.



Článek 18. Svoboda náboženského vyznání Všem musí být zajištěno právo na víru, náboženství a životní názor, včetně práva na změnu vyznání nebo osobního přesvědčení a právo zůstat mimo náboženských organizací. Všichni musí mít možnost vykonávat svou víru, samostatně či společně s jinými, veřejně nebo soukromě. Právo na svobodný výkon náboženství nebo osobní přesvědčení smí být omezeno pouze zákonem v rozsahu nezbytném v demokratické společnosti. Článek 19. Církevní organizace Církevní organizace státu mohou být stanoveny zákonem. V případech, kdy parlament upravuje postavení státní církve, bude záležitost předložena k referendu všech kvalifikovaných voličů v zemi ke schválení či zamítnutí. Článek 20. Právo na sdružování Všem musí být zajištěno právo na vytvoření sdružení za legálním účelem, včetně politických stran a odborů, a to bez nutnosti žádat o licenci. Sdružení nelze rozpustit vládním opatřením. Nikdo nesmí mít povinnost být členem sdružení. Tato povinnost však může být uložena zákonem, jestliže je to nezbytné pro sdružení z důvodu výkonu svých zákonných rolí vzhledem k veřejnému zájmu nebo právům druhých. Článek 21. Právo shromažďovací Všem musí být zajištěno právo na shromažďování bez zvláštního povolení, například na shromážděních nebo na protestech. Toto právo nesmí být zkrácené, s výjimkou zákona a nezbytnosti v demokratické společnosti. Článek 22. Sociální práva Všem musí být zajištěno právo na přiměřenou životní úroveň a sociální jistoty. Všem potřebným musí být zaručeno právo ze zákona na veřejné sociální zabezpečení a podporu z veřejných zdrojů, např. z důvodu nezaměstnanosti, porodu, stáří, chudoby, zdravotního postižení, nemoci, trvalého poškození nebo podobných okolností. Článek 23. Zdravotnické služby Všichni mají právo na duševní a tělesné zdraví na nejvyšší možné úrovni. Všichni mají zákonné právo na přístupnou, přiměřenou a odpovídající zdravotní péči. Článek 24. Vzdělání Všichni mají zákonné právo na všeobecné vzdělání podle svých schopností. Všem podléhajícím povinné školní docházce je nabízeno toto vzdělání bez poplatku. Vzdělání musí být přizpůsobeno obecné schopnosti každého jednotlivce a musí být v souladu s kritickým povědomím o lidských právech, demokratických právech a povinnostech.



Článek 25. Svoboda podnikání Všichni musí mít možnost vykonávat zaměstnání, které si vybrali. Tato svoboda může být omezena zákonem ve veřejném zájmu. Odpovídající pracovní podmínky jsou stanoveny zákonem, například doba odpočinku, dovolené a hodiny volného času. Všem musí být přiznáno právo na spravedlivou mzdu a jiná pracovní práva s tím související. Článek 26. Právo pobytu a cestování Všichni musí mít možnost zvolit si místo pobytu a volně cestovat v mezích zákona. Nikomu nesmí být bráněno v odchodu ze země, s výjimkou soudního verdiktu. Odchod osoby ze země může být zastaven zákonným zatčením. Zákon stanoví práva uprchlíků a žadatelů o azyl na spravedlivé a rychlé jednání. Článek 27. Odnětí svobody Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě případů povolených zákonem. Každý, kdo byl zbaven svobody má právo na bezodkladné sdělení důvodů. Každý, kdo byl zatčen pro podezření ze spáchání trestného činu bude bez výjimky předveden před soudce. Pokud osoba není soudcem ihned propuštěna, do 24 hodin musí soudce vydat odůvodněný verdikt, zda osoba má být uvalena do vazby. Vazba může být uvalena pouze za trestný čin, za který lze uložit trest vězení. Právo na odvolání se proti vzetí do vazby k vyššímu soudu musí být zajištěno zákonem. Nikdo nesmí být vzat do vazby na dobu delší než je nutné. Každý, kdo je zbaven svobody z jiných důvodů než je trestný čin, má právo na soudní jednání o její zákonnosti, jakmile je to možné. Pokud by se zbavení svobody prokázalo nezákonným, osoba musí být osvobozena. Pokud byla osoba zbavena svobody bez důvodu, má právo na náhradu škody.

Článek 28. Řádný soudní proces Všichni mají právo na řešení svých práv a povinností, nebo být předmětem řádného soudního řízení v případech, kdy jsou stíháni za trestný čin, v přiměřené lhůtě před nezávislým a nestranným soudem. Soudní zasedání bude otevřené, pokud to je v souladu s právními předpisy pro ochranu veřejné bezpečnosti, bezpečnosti státu nebo zájmů stran a svědků případu. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud není prokázána vina. Článek 29. Zákaz nelidského zacházení Trest smrti nesmí být nikdy zaveden do práva. Nikdo nesmí být mučen ani podroben jinak nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání. Nikdo nesmí být podroben nucené práci. Článek 30. Zákaz zpětného trestu (retroaktivity) Nikdo nesmí být vystaven trestu, pokud není shledán vinným z trestného činu podle zákona platného v době, kdy se čin stal, nebo podle zákona s takovýmto zákonem plně srovnatelným. Trest nesmí být více omezující, než je dovoleno zákonem.



Článek 31. Zákaz povinné vojenské služby Povinná vojenská služba nesmí být nikdy zavedena do práva. Článek 32. Kulturní poklady Cenné národní poklady, které patří ke kulturnímu dědictví Islandu, jako jsou objekty národní hodnoty a starověkých rukopisů, nesmí být zničeny ani dodány k trvalému držení nebo užívání, prodány nebo zastaveny. Článek 33. Příroda a životní prostředí z Islandu Islandská příroda je základem života na venkově. Všichni ji musí respektovat a chránit ji. Všem musí být podle zákona přiznáno právo na zdravé životní prostředí, čistou vodu a neznečištěný vzduch a panenskou přírodu. To znamená, že rozmanitost života a země musí být zachována a hodnotné přírodní objekty, neobydlené oblasti, vegetace a půda požívají ochrany. Dřívější škody musí být napraveny, jak jen je to možné. Využívání přírodních zdrojů musí být takové, aby jejich vyčerpání bylo minimalizováno v dlouhodobém horizontu a právo přírody a příštích generací bylo respektováno. Právo veřejnosti k cestování zemí pro zákonné účely s ohledem na přírodu a životní prostředí musí být zajištěno zákonem. Článek 34. Přírodní zdroje Islandské přírodní zdroje, které nejsou v soukromém vlastnictví, musí být společným a trvalým majetkem národa. Nikdo nemůže získat přírodní zdroje, nebo práva k nim připojená, do vlastnictví nebo pro trvalé užívání, a nesmějí být prodány nebo zastaveny. Veřejně vlastněné přírodní zdroje zahrnují prostředky, jako jsou mořské zásoby, jiné zdroje oceánů a jeho dno v ekonomické zóně Islandu, zdroje vody, právo na geotermální energetiku a těžbu surovin. Veřejné vlastnictví zdrojů do určité hloubky pod zemským povrchem může být stanoveno zákonem. Ve využívání přírodních zdrojů musí být vodítkem udržitelný rozvoj a veřejný zájem. Orgány veřejné moci, spolu s těmi, kteří využívají přírodní zdroje, odpovídají za jejich ochranu. Orgány veřejné správy mohou, a to na základě zákona, vydávat povolení k využívání přírodních zdrojů nebo jiných omezených veřejných statků, proti úplnému zaplacení a po přiměřenou dobu a to ve všech případech. Toto povolení se vydává na základě rovné příležitosti a nikdy nesmí vést k vlastnickému právu nebo neodvolatelné kontrole přírodních zdrojů. Článek 35. Informace o životním prostředí a dotčené strany Orgány veřejné moci musí informovat veřejnost o stavu životního prostředí a přírody a dopadu stavby na něj. Orgány veřejné moci a jiné organizace poskytují informace o bezprostředním ohrožení přírody, jako je znečištění životního prostředí. Zákon zajistí právo veřejnosti podílet se na přípravě rozhodnutí, která mají dopad na životní prostředí a přírodu, stejně jako možnost požadovat nezávislé posudky k tomuto. Při rozhodování o Islandské přírodě a životním prostředí musí orgány veřejné moci založit svá rozhodnutí na hlavních zásadách zákona o životním prostředí.



Článek 36. Ochrana zvířat Ochrana zvířat proti týrání, jakož i živočišných druhů, kterým hrozí vyhynutí, musí být zajištěna zákonem.



Kapitola III. Alþingi – Parlament Článek 37. Role parlamentu Parlamentu je dána moc zákonodárná a moc řídit fiskální záležitosti státu a dohlíží na výkonnou moc, jak je uvedeno dále v této ústavě a dalších zákonech. Článek 38. Nedotknutelnost Parlament je nedotknutelný. Nikdo nesmí rušit jeho klid nebo svobodu. Článek 39. Volby do parlamentu Parlament má 63 členů, volených tajným hlasováním na dobu čtyř let. Tajná hlasování voličů kdekoli v zemi musí mít stejnou váhu. Země může být rozdělena do volebních obvodů. Smí jich být nejvíce osm. Sdružení kandidátů navrhuje kandidátní listiny okresní, celostátní, nebo obojí. Kandidáti mohou stát současně na kandidátních listinách téhož sdružení za okres i za celou zemi. Volič volí jednotlivé kandidáty z kandidátek ve svém obvodu nebo zemi, nebo v obou. Alternativně může hlasovat pro jednu okresní kandidátní listinu nebo jednu celostátní kandidátní listinu, v tom případě bude hlasovat stejně pro všechny kandidáty na kandidátní listině. Může být stanoveno zákonem, že výběr bude omezen na okresní kandidátní listinu nebo celostátní kandidátní listinu téhož sdružení. Sedadla v parlamentu se rozdělí na sdružení kandidátů tak, aby každé obdrželo počet členů v plném poměru k celkovému počtu hlasů. Přidělení místa uchazeči musí být stanoveno zákonem na základě jeho hlasovací síly. Může být stanoveno zákonem, že určitý počet míst by měl být vázán na jednotlivé okresy, ale ne více než 30 celkem. Počet voličů na volebních seznamech na každé takto navázané křeslo nesmí být nižší než je průměr na základě celkového počtu 63 křesel. Ve volebním zákoně musí být stanoveno, jaký může být poměr žen k mužům u členů parlamentu, měl by být co nejrovnoměrnější. Změny volebních okrsků, rozdělení křesel v parlamentu a pravidel pro kandidaturu stanovená zákonem mohou být změněna souhlasem dvou třetin hlasů v parlamentu. Tyto změny nesmí být přijaty, pokud je méně než šest měsíců do příštích voleb a nevstoupí v platnost, pokud se vyvolají nové volby do šesti měsíců od jejich potvrzení. Článek 40. Funkční období Pravidelné volby do parlamentu se uskuteční nejpozději do konce funkčního období. Funkčního období je čtyřleté. Začátek a konec funkčního období musí být ve stejný pracovní den v měsíci počítáno od začátku měsíce.



Článek 41. Právo volit Všichni lidé starší 18 let v době voleb, kteří jsou občany Islandu, mají právo volit v parlamentních volbách. Legální pobyt na Islandu v době voleb je také podmínkou pro právo volit, pokud výjimky z tohoto pravidla nejsou stanoveny zákonem o parlamentních volbách. Další pravidla pro parlamentní volby stanoví volební zákon. Článek 42. Způsobilost kandidátů Každý občan s právem hlasovacím a neposkvrněnou pověstí je způsobilý být kandidátem pro volby do parlamentu. Soudci Nejvyššího soudu nejsou způsobilí. Pokud by člen parlamentu ztratit nárok na kandidaturu, ztrácí i právo udělené volbami. Poté přijme jeho místo v parlamentu náhradník. Článek 43. Platnost voleb Parlament volí národní volební komisi, která rozhodne o platnosti volby prezidenta, volby do parlamentu a národních referendech. Volební komise vydá jmenovací listiny předsedovi a členům parlamentu a posuzuje, zda člen parlamentu ztratil právo na kandidaturu. Činnost volební komise se dále stanovena zákonem. Rozsudky volební komise mohou být odvolávány k soudu. Článek 44. Zasedání parlamentu Parlament je svolán nejpozději do dvou týdnů po každých parlamentních volbách. Datum svolání parlamentu v pravidelném zasedání a rozdělení jeho funkčního období do jednotlivých zasedání stanoví zákon. Článek 45. Sídlo parlamentu Parlament se obvykle schází v Reykjavíku, ale může také rozhodnout o svolání jinde. Článek 46. Svolání parlamentu Prezident Islandu svolává parlament po parlamentních volbách a otevírá parlament každý rok. Prezident také svolává a otevře parlament na návrh svého předsedy nebo jedné třetiny členů parlamentu. Článek 47. Slib Každý nový člen parlamentu po svém platném zvolení podepíše přísahu na ústavu. Článek 48. Nezávislost členů parlamentu Členové parlamentu jsou výhradně vázáni svým přesvědčením a ne instrukcemi ostatních. Článek 49. Imunita členů parlamentu Člen parlamentu bez souhlasu parlamentu nesmí být vzat do vazby nebo nesmí být proti němu zahájeno trestní řízení, pokud se nezjistí, že se dopustil trestného činu.



Člen parlamentu nesmí být zodpovědný mimo parlament za svůj projev v parlamentu, ledaže k tomu parlament svolí. Člen parlamentu může být zbaven imunity. Článek 50. Registrace zájmů a diskvalifikací Člen parlamentu se nesmí podílet na projednávání záležitosti, pokud se jej úzce dotýká. Kvalifikace členů parlamentu stanoví zákon. Vyloučení člena parlamentu nesmí mít vliv na platnost přijatého zákona. Povinnosti členů parlamentu poskytovat informace o svých finančních zájmech stanoví zákon. Článek 51. Příspěvky kandidátům a jejich sdružení Pravidla pro činnost politických sdružení musí být stanovena zákonem, stejně jako financování kandidátů, a to za účelem udržení úměrných nákladů, zajištění transparentnosti a omezení reklamy ve volební kampani. Informace o příspěvcích, které přesahují určitou minimální částku, bude zveřejněna okamžitě podle dalších vyhlášek, a to ze zákona. Článek 52. Předseda parlamentu Parlament volí svého předsedu dvoutřetinovou většinou hlasováním na začátku každého funkčního období. Pokud předseda nedokončí funkční období, nový předseda musí být zvolen stejným způsobem. Předseda řídí práci parlamentu. Je odpovědný za provoz parlamentu a drží svrchovanou moc nad jeho vládnutím. Místopředsedové pracují spolu s předsedou a působí jako jeho náhradníci a spolu s ním tvoří předsednický výbor. Jejich volba musí být stanovena zákonem. Prezident parlamentu přestává být členem parlamentu a nebude mít právo hlasovat. Jeho náhradník přijme místo v parlamentu po dobu zastávání úřadu předsedy. Článek 53. Parlamentní postupy Parlamentní postupy jsou stanoveny zákonem. Článek 54. Parlamentní výbory Parlament volí stálé výbory, které řeší parlamentní záležitosti. Práci výborů stanoví zákon. Článek 55. Otevřené setkání Zasedání parlamentu budou otevřena pro veřejnost. Parlamentní výbor může rozhodnout, že jeho setkání je otevřeno veřejnosti. Článek 56. Řešení záležitostí v parlamentu Členové parlamentu mají právo přednést návrhy zákonů, návrhy usnesení a další otázky před parlament. Ministři mohou přednést parlamentu návrhy zákonů a návrhy usnesení, schválené vládou.



Článek 57. Proces s návrhy zákonů Návrh, přednesený členy parlamentu a vlády, je předložen k projednání do výborů parlamentu předtím, než je diskutován parlamentem. Totéž platí pro parlamentní záležitosti přednesené voliči. Návrhy musí provázet hodnocení vlivu přijetí zákona podle dalších ustanovení zákona. Návrhy zákonů mohou být schváleny až po nejméně dvou čteních v parlamentu. Návrh, který nebyl dokončen, pozbývá platnosti na konci funkčního období. Článek 58. Proces parlamentních usnesení a jiných otázek před parlamentem Vládní návrhy na usnesení parlamentu musí být předloženy k projednání v parlamentu výbory předtím, než je diskutována parlamentem. Parlamentní rezoluce nemůže být schválena dříve než po dvou čteních v parlamentu. Návrhy na parlamentní usnesení, které nebyly dokončeny, pozbývají platnosti na konci funkčního období. Návrhy na rozpuštění parlamentu nebo vyslovení nedůvěry vládě musí být projednány a hlasovány po prvním čtení. Ve všech ostatních ohledech stanoví proces záležitostí v parlamentu zákon. Článek 59. Schopnost usnášení se Parlament je usnášeníschopný, je-li více než polovina členů přítomných na zasedání a účastní se hlasování. Článek 60. Potvrzení zákonů Jakmile parlamentem prošel návrh zákona do zákona, předseda parlamentu jej podepíše, během dvou týdnů jej prezentuje prezidentu Islandu pro potvrzení. Jeho podpis potvrzuje zákon. Do jednoho týdne od obdržení návrhu zákona jej může prezident Islandu odmítnout potvrdit. Takové rozhodnutí musí být odůvodněno a oznámeno předsedovi parlamentu. Návrh zákona však musí do tří měsíců projít referendem k potvrzení nebo odmítnutí. K potvrzení platnosti stačí prostá většina. Referendum se neuskuteční, pokud parlament zruší zákon v rámci pěti dnů od prezidentova odmítnutí. Referendum se ve všech ohledech provádí v souladu se zákonem. Článek 61. Zveřejnění zákonů Zákony, nařízení vlády a mezinárodní dohody, které stát ratifikoval budou zveřejněny. Zákony a nařízení vlády nemohou nikdy být aplikovány do okamžiku jejich zveřejnění. Způsob zveřejnění a nabytí účinnosti musí být v souladu se zákonem. Článek 62. Ústavní výbor Parlament volí Ústavní výbor na dobu pěti let. Parlamentní komise nebo jedna pětina členů parlamentu může požádat o stanovisko Ústavního výboru v tom, zda návrh zákona je v souladu s Ústavou a mezinárodními závazky státu. Návrh nesmí být schválen před vydáním stanoviska Ústavního výboru. Činnost Ústavního výboru stanoví zákon.



Článek 63. Správní a kontrolní výbor Správní a kontrolní výbor parlamentu vyšetří všechna opatření a rozhodnutí ministrů a jejich správy, které uzná za vhodné. Výbor je povinen zahájit takové vyšetřování na žádost jedné třetiny členů parlamentu. Článek 64. Vyšetřovací komise Parlament může jmenovat komisi vyšetřující významné veřejné problémy. Další pravidla o roli, vyšetřovací pravomoci a jmenování výborů jsou stanoveny zákonem. Článek 65. Právo obrátit se na národ (referendum) Deset procent voličů může požadovat celostátní referendum o zákonech odhlasovaných parlamentem. Požadavek musí být předložen do tří měsíců od odhlasování. Zákon je neplatný, pokud jej voliči odmítnou, jinak si zachovává svou platnost. Parlament může zrušit platnost zákona ještě před konáním referenda. Referendum se uskuteční do jednoho roku od okamžiku, kdy byl představen požadavek voličů. Článek 66. Záležitosti před parlamentem z podnětu voličů Dvě procenta voličů mohou přednést záležitost parlamentu. Deset procent voličů může předložit návrh zákona parlamentu. Parlament může předložit protinávrh ve formě jiného návrhu. Pokud návrh voličů nebyl stažen, musí být předložen v referendu, jakož i návrh parlamentu v případě, že existuje. Parlament může rozhodnout, že referendum je závazné. Hlasování o návrhu zákona navrženého voliči se uskuteční do dvou let od okamžiku, kdy záležitost byla předložena parlamentu. Článek 67. Implementace sběru podpisů a referenda Záležitosti předkládané před referendem na žádost nebo z podnětu voličů podle článků 65 a 66 se mají týkat veřejného zájmu. Na jejich základě nesmí být požadováno hlasování o daňových rozpočtech, doplňkových rozpočtech, zákonech přijatých k prosazování mezinárodních závazků, jakož i právních předpisů týkajících se daňové problematiky nebo práva na občanství. Musí se dbát, aby návrh zákona z podnětu voličů byl v souladu s ústavou. Pokud není jisté, zda záležitosti splňují výše uvedené podmínky, rozhodnou soudy. Provádění doporučení nebo iniciativa voličů musí být stanoveny zákonem, jako forma a prezentace požadavku, doba pro sběr podpisů a jejich uspořádání, kolik peněz může být vynaloženo na publicitu, jak může být záležitost stažena po odpovědi parlamentu a jak takové hlasování má být uspořádáno. Článek 68. Fiskální návrh rozpočtu Návrh rozpočtu na příští fiskální rok, který obsahuje zprávu o příjmech a výdajích státu, jak je stanoveno zákonem, musí být předložen na řádném zasedání parlamentu po jeho svolání. Článek 69. Platební orgán Žádná platba nesmí být vydána bez autorizace ve fiskálním rozpočtu. Po obdržení souhlasu fiskálního rozpočtového výboru parlamentu ministr financí může učinit platbu bez této autorizace za účelem splnění platební povinnosti státu v důsledku



nepředvídaných okolností nebo pokud to vyžaduje veřejný zájem. Oprávnění pro tyto platby musí být v rámci doplňkového fiskálního rozpočtu. Článek 70. Právo fiskální rozpočtového výboru na informace Fiskální rozpočtový výbor parlamentu může požadovat informace od státních orgánů, státních podniků a dalších, které přijímají položky z ministerstva financí, jež se týkají nakládání s těmito prostředky. Článek 71. Daně Daně musí být stanoveny zákonem. Žádná daň nesmí být uložena, změněna nebo zrušena jinak než zákonem. Správním orgánům nesmí být svěřeno rozhodnutí vybírat daně, změnit je nebo zrušit. Mohou být vybírány pouze daně povolené zákonem v době, kdy nastaly okolnosti předpokládající takovouto daňovou povinnost. Článek 72. Majetek a závazky státu Žádné půjčky nesmí být přijaty nebo záruky vydány, které by zavazovaly stát, s výjimkou těch ze zákona. Správní orgány nemohou zaručit finanční závazky soukromých subjektů. Takové státní záruky mohou však být vydány z důvodu veřejného zájmu. Nemovitý majetek státu nebo jeho použití nesmí být prodány nebo jinak odevzdány s výjimkou zákonných důvodů. Předání ostatního majetku státu se řídí zákonem. Článek 73. Rozpuštění parlamentu Prezident Islandu rozpouští parlament svým rozhodnutím. Nové volby se budou konat nejdříve šest týdnů a nejpozději do devíti týdnů od rozpuštění. Členové parlamentu si drží své pravomoci až do dne voleb. Článek 74. Národní kontrolní úřad Parlament volí Národního auditora na dobu pěti let. Ten musí být nezávislý ve své práci. Auditor kontroluje finance státu, jejich orgány a státní podniky z moci parlamentu, jak je stanoveno zákonem. Auditované státní účetní závěrky za uplynulý rok spolu se zprávou auditora musí být předloženy ke schválení parlamentu spolu s návrhem fiskálního rozpočtu. Článek 75. Ombudsman parlamentu Parlament volí veřejného ochránce práv na dobu pěti let. Ten musí být nezávislý ve své práci. Musí chránit práva občanů a sledovat správu státních a místních vlád. Dohlíží na to, že rovnost je ve veřejné správě ctěna a že je dále prováděna v souladu se zákonem, a na řádnou správu věcí veřejných. Pokud by ministr nebo jiný správní orgán se rozhodli ignorovat tato zvláštní doporučení veřejného ochránce práv, předseda parlamentu musí být informován o jejich rozhodnutí. Práce a role veřejného ochránce práv jsou dále stanoveny zákonem, mimo jiné parlamentní postup komunikace s ministry nebo jinými správními orgány.



Kapitola IV. Prezident Islandu Článek 76. Název úřadu a volby Prezident Islandu je v čele republiky. Je volen lidem. Článek 77. Způsobilost kandidáta Každý občan, který splňuje podmínky nezbytné pro zvolení členem parlamentu a dosáhl věku třiceti pěti let, je způsobilý být volen prezidentem. Článek 78. Volba presidenta Prezident je volen tajným hlasováním těch, kteří mají právo volit ve volbách do parlamentu. Kandidát na prezidenta má být potvrzen ne méně než jedním procentem oprávněných voličů a ne více než dvěmi procenty. Volič napíše soupis svých kandidátů, jednoho nebo více dle své volby, v pořadí dle priority. Kandidát, který nejlépe splňuje pořadí priorit voličů, jak je dále stanoveno zákonem, bude řádně zvolen prezidentem. Je-li jen jeden kandidát kandidující na funkci, má se to za řádné zvolení bez hlasování. Ve všech dalších ohledech bude kandidatura a volba prezidenta stanovena zákonem. Článek 79. Funkční období Funkční období prezidenta začíná 1. srpna a končí 31. července po čtyřech letech. Prezidentské volby se uskuteční v červnu nebo v červenci v roce, kdy funkční období končí. Žádný prezident nezůstává ve funkci déle než tři období. Článek 80. Slib Prezident Islandu po nástupu do funkce podepíše přísahu na ústavu. Článek 81. Podmínky pro vykonávání úřadu Prezident Islandu nesmí mít jiné placené funkce po dobu úřadu. Totéž platí pro práci pro soukromé firmy a veřejné instituce, a to i neplacené. Plat prezidenta z veřejných zdrojů musí být stanoven zákonem. Tento plat nesmí být snížen během jeho funkčního období. Článek 82. Zastupování prezidenta Pokud prezident Islandu není schopen plnit své povinnosti z důvodu zdravotních nebo jiných, předseda parlamentu po tuto dobu přebírá pravomoci prezidenta.



Článek 83. Ukončení Pokud by prezident zemřel nebo rezignoval na svůj post před koncem funkčního období, nový prezident je volen na období končící dnem 31. července ve čtvrtém roce od voleb. Článek 84. Odpovědnost Prezident nebude trestně stíhán, leda se souhlasem parlamentu. Prezident může být odvolán z funkce před koncem funkčního období za předpokladu, že je to schváleno většinou hlasů v referendu z iniciativy parlamentu a že tři čtvrtiny členů parlamentu hlasovaly pro referendum. Referendum se uskuteční do dvou měsíců od okamžiku hlasování v parlamentu a prezident nesmí vykonávat povinnosti vyplývající z jeho funkce od doby hlasování v parlamentu do doby, než jsou známy výsledky referenda. Článek 85. Milosti a amnestie Prezident Islandu může omilostnit osoby a vydat všeobecné amnestie na návrh ministra. Nemůže však amnestovat ministra od trestu, který soudy uložily z důvodu ministerské odpovědnosti, jedině se souhlasem parlamentu.



Kapitola V. Ministři a kabinet Článek 86. Ministři Ministři jsou nejvyššími držiteli moci výkonné, každý ve své oblasti. Každý je zodpovědný za záležitosti svého ministerstva a správy věcí veřejných ve svém oboru. Pokud by se projevila neschopnost vypořádat se s problémy kvůli střetu zájmů, nepřítomnosti nebo z jiného důvodu, premiér svěří práci jinému ministru. Nikdo nemůže zůstat ve stejném ministerské funkci po dobu delší než osm let. Článek 87. Kabinet Ministři jsou členy kabinetu. Předseda vlády svolává zasedání kabinetu, řídí je a dohlíží na práci ostatních ministrů. Kabinet zasedá k projednání návrhů zákonů a návrhu usnesení pro parlament, dalších důležitých státních záležitostí a ke konzultacím, týkajícím se práce a politiky kabinetu. Kabinet se schází i na žádost ministra. Kabinet koná společná rozhodnutí o politických a dalších důležitých otázkách na základě dalších ustanovení zákona. Většina ministrů musí být přítomna těmto rozhodnutím. Islandská vláda bude mít sídlo v Reykjavíku. Článek 88. Registrace střetu zájmů a veřejných povinností Ministru není dovoleno vykonávat jiné placené úkoly po dobu úřadu. Totéž platí pro úkoly pro soukromé firmy a veřejné instituce, a to i neplacené. Povinnosti ministrů zveřejnit informace o svých finančních zájmech stanoví zákon. Článek 89. Ministři a parlament Ministři přednášejí návrhy zákonů a návrhy usnesení kabinetu, reagují na dotazy a účastní se debat v parlamentu na požádání, za předpokladu, že dodržují pravidla parlamentní procedury. Ministr nemá právo hlasovat v parlamentu. Pokud by člen parlamentu byl jmenován ministrem, musí uvolnit své místo, které v takovém případě převezme jeho náhradník. Článek 90. Formování kabinetu Parlament volí předsedu vlády. Po konzultaci parlamentních stran a členů parlamentu předseda předloží kandidáta na post předsedy vlády. Ten bude řádně zvolen, pokud většina členů souhlasí s návrhem. Pokud ne, prezident Islandu představí nový návrh stejným způsobem. Pokud by tento návrh neměl být přijat, uskuteční se volby z kandidátů navržených členy parlamentu, parlamentních stran a prezidentem Islandu. Kandidát s největším počtem hlasů bude řádně zvolen předsedou vlády. Pokud by premiér nebyl zvolen do deseti týdnů, parlament musí být rozpuštěn a musí se konat nové volby.



Premiér rozhoduje o organizaci ministerstev a počtu ministrů a rozděluje úkoly mezi ně, ale ministrů nesmí být více než deset. Prezident Islandu jmenuje předsedu vlády do jeho úřadu. Prezident uvolní premiéra ze svých povinností po parlamentních volbách, pokud by měl být odvolán hlasováním v parlamentu nebo pokud si to ministr přeje. Předseda vlády jmenuje ostatní ministry a uvolňuje je z jejich povinností. Ministři podepisují přísahu na ústavu po nástupu do funkce. Článek 91. Nedůvěra Návrh na vyslovení nedůvěry jednomu ministru může být předložen parlamentu. Návrh na vyslovení nedůvěry předsedovi vlády musí obsahovat návrh jeho nástupce. Článek 92. Prozatímní kabinet Po odstoupení ministerského předsedy spolu s jeho kabinetem zůstane v úřadu coby prozatímní vláda, dokud není jmenována nová vláda. Totéž platí, pokud je parlament rozpuštěn. Ministři v prozatímní vládě mohou rozhodovat pouze ve věcech, jež jsou nezbytné pro plnění jejich úkolů. Článek 93. Povinnost poskytovat pravdivé informace Ministr je povinen poskytnout parlamentu nebo jeho výborům všechny informace, dokumenty a zprávy o záležitostech z jeho pověření, pokud nejsou klasifikovány zákonem jako tajné. Členové parlamentu mají právo na informace od ministra po předložení parlamentní otázky, interpelace, nebo právo požádat o zprávu, jak je stanoveno zákonem. Informace poskytnuté ministrem parlamentu, jeho výborům a členům musí být správné, relevantní a přiměřené. Článek 94. Zpráva kabinetu pro parlament Kabinet každý rok předloží parlamentu zprávu o své činnosti a plnění usnesení parlamentu. Ministr může podat zprávu v parlamentu o záležitosti pod jeho působností. Článek 95. Odpovědnost ministrů Ministři nesou právní odpovědnost za veškeré administrativní činnosti. Pokud by ministr prokazatelně nesouhlasil s rozhodnutím vlády, nenese za toto rozhodnutí odpovědnost. Odpovědnost za jeho přestupky v úřadu stanoví zákon. Správní a kontrolní výbor parlamentu rozhodne o případném zahájení vyšetřování za údajné přestupky ministra. Výbor jmenuje žalobce, který vede vyšetřování. Ten posoudí, zda je závěr šetření adekvátní nebo by mohl vést k přesvědčení, že je vhodná obžaloba a projednání případu před soudem. Vyšetřování a zacházení s těmito případy se dále stanoví zákonem. Článek 96. Jmenování úředníků Ministři a jiné správní orgány musí jmenovat osoby na místa, která jsou stanovena zákonem. Při jmenování do úřadu se řídí kvalifikací a odborností. Jakmile ministr jmenuje soudce nebo státní zástupce, jmenování bude předloženo prezidentu Islandu k potvrzení. Pokud by prezident odmítl potvrzení, parlament musí potvrdit jmenování dvoutřetinovou většinou, aby mohlo vstoupit v platnost.



Ministr jmenuje osoby do jiných vyšších míst definovaných zákonem, na základě doporučení nezávislé komise. V případě, že ministr nejmenuje někoho, koho komise považuje za nejvíce kvalifikovaného, jmenování podléhá schválení ze strany parlamentu dvoutřetinovou většinou hlasů. Prezident Islandu jmenuje předsedu komise. Jeho rozsah jmenování a činností musí být stanoven zákonem. Může být stanoveno zákonem, že některé pozice jsou pouze pro islandské občany. Státní zaměstnanci mohou být požádáni, aby složili přísahu na ústavu. Článek 97. Nezávislé státní agentury Může být stanoveno zákonem, že některé agentury státu, které vykonávají důležitou kontrolní funkci nebo shromažďují informace nezbytné pro demokratickou společnost, požívají určitou nezávislost. Činnost těchto agentur nesmí být rušena, nebo podstatně změněny či převedeny na jiné agentury jinak než zákonem schváleným dvoutřetinovou většinou v parlamentu.



Kapitola VI. Soudnictví Článek 98. Organizace soudnictví Organizace soudnictví, mimo jiné úrovně soudů a počet soudců, musí být stanovena zákonem. Článek 99. Nezávislost soudů Nezávislost soudů musí být zajištěna zákonem. Článek 100. Příslušnost soudu Soudy vydávají konečné verdikty o právech a povinnostech podle občanského práva, stejně jako o vině za trestné jednání a rozhodují o trestech. Soudy musí rozhodnout, zda jsou zákony v souladu s ústavou. Soudy rozhodnou, zda veřejné orgány dosáhly souladu se zákonem. Správní rozhodnutí nemůže být krátkodobě obcházeno odvoláním k soudu. Článek 101. Nejvyšší soud Nejvyšší soud je nejvyšší soud státu a má konečnou pravomoc řešit všechny případy předložené soudům. Nicméně může být rozhodnuto podle zákona, že speciální soud může řešit spory o mzdových dohodách a zákonnosti stávky, ale verdikt o sankcích bude odvoláván k jiným soudům. Článek 102. Jmenování soudců Soudci jsou jmenováni buď trvale, nebo na určitou dobu. Soudy mohou najmout nebo povolat další, jak je stanoveno zákonem. Ministr jmenuje soudce a uvolňuje je z jejich povinností. Soudce nebude s konečnou platností zbaven svého úřadu, s výjimkou na základě soudního verdiktu a jen tehdy, pokud již nesplňuje podmínky pro výkon funkce svého pracovního místa nebo přestal plnit povinnosti související s jeho úkoly. Článek 103. Nezávislost soudců Ve svých povinnostech se soudci řídí pouze zákonem. Článek 104. Pravomoc stíhat a státní zástupce Organizace s pravomocí stíhat stanoví zákon. Státní zástupce je nejvyšším stíhacím orgánem. Při plnění svých povinností povinen se řídit pouze zákonem. Ministr jmenuje státního zástupce a uvolňuje jej z jeho funkce. Státní zástupce je nezávislý při výkonu svých povinností a má stejnou ochranu ve své práci jako soudci.



Kapitola VII. Místní samospráva Článek 105. Nezávislost místních samospráv Místní samosprávy mají na starosti své vlastní záležitostí, jak je stanoveno zákonem. Místní samosprávy musí mít dostatečnou schopnost a příjmy k provádění úkolů, ke kterým jsou právně vázány. Zdroje příjmů územních samosprávných celků se určují zákonem, stejně jako jejich právo určit, zda a jak budou využity. Článek 106. Pravidlo subsidiarity Místní samosprávy nebo sdružení jednající jejich jménem provádí ty úkoly veřejné služby, které jsou situovány v daném okrese, jak je dále stanoveno zákonem. Článek 107. Volba místní správy a občanská demokracie Místní samosprávy se řídí Radami místních samospráv, které vládnou jménem občanů a jsou voleni ve všeobecném a tajném hlasování. Právo obyvatel v působnosti místní vlády požadovat hlasování o některých otázkách je stanoveno zákonem. Článek 108. Povinnost konzultovat Při přípravě zákonů týkajících se místní samosprávy, jsou tyto a jejich sdružení přizvány ke konzultaci.



Kapitola VIII. Zahraniční styky Článek 109. Postupy v zahraničí Zahraniční politika a obecné zastoupení státu v této oblasti musí být svěřena do rukou ministra jménem a pod dohledem parlamentu. Ministři jsou povinni poskytnout Výboru parlamentu pro zahraniční věci informace o zahraničních věcech a obraně. Ministr konzultuje výbor před důležitým rozhodnutím v oblasti zahraničních záležitosti. Rozhodnutí o podpoře opatření, která zahrnují nasazení ozbrojené síly, jiné než ty, ke kterým je Island vázán na základě mezinárodního práva, podléhá souhlasu parlamentu. Článek 110. Mezinárodní dohody Ministr uzavírá mezinárodní dohody jménem Islandu. Nicméně, nemůže uzavírat žádné takové dohody, pokud z nich vyplývá převedení nebo věcné břemeno na zemi, vnitrozemské vody, ekonomické zóny nebo pozemky, nebo v případě, že vyžadují změnu právních předpisů, nebo jsou významné v jiných ohledech, pokud není předchozí souhlas parlamentu. Článek 111. Decentralizace státní moci Vstup do mezinárodních dohod, které obsahují decentralizaci státní moci v mezinárodních institucích, kde je Island členem pro účely míru a hospodářské spolupráce, musí být schválen. Decentralizace státní moci musí být vždy odvolatelná. Decentralizace státní moci vstupem do mezinárodních dohod se dále stanoví zákonem. Pokud by parlament ratifikovat dohodu, která obsahuje decentralizaci státní moci, musí proběhnout referendum pro potvrzení či zamítnutí. Výsledek takového referenda je závazný. Článek 112. Povinnosti podle mezinárodních smluv Všichni držitelé státní moci musí dodržovat lidská práva a zákony, kterými je stát vázán mezinárodním právem a zajistit jejich implementaci ve shodě s jejich rolí dle zákona a jejich omezenou pravomocí. Parlament je oprávněn k ratifikaci mezinárodní smlouvy o lidských právech a životním prostředí, která tak nahradí obecné zákony.



Kapitola IX. Závěrečná ustanovení Článek 113. Změny ústavy Pokud parlament schválil návrh zákona, kterým se mění ústava, musí být předložen hlasům všech oprávněných voličů v zemi pro schválení nebo zamítnutí. Hlasování se koná nejdříve jeden měsíc a nejpozději tři měsíce po schválení parlamentem. Pokud však prošel návrh zákona pěti šestinovou většinou, může parlament rozhodnout o zrušení hlasování a návrh zákona se stane zákonem. Článek 114. Vstup v platnost Tento zákon Ústavy vstupuje v platnost, pokud ji schválí parlament v souladu s ustanoveními zákona o ústavě č. 33 ze dne 17. června 1944 v platném znění. Po nabytí účinnosti tohoto zákona o Ústavě zákon o Ústavě č. 33 ze dne 17. června 1944 v platném znění se stane neplatným. Přechodné ustanovení I přes ustanovení odstavce 10, článek 39, prostá většina hlasů v parlamentu postačí ke změně zákona o volbách do parlamentu tak, aby byl v souladu s tímto zákonem Ústavy poté, co vstoupí v platnost. Poté, co tato změna bude schválena, toto ustanovení zaniká.



Návrh nové Ústavy pro Islandskou republiku

Recommend Documents