NÁVRH KONFIGURACE GRAFICKÉHO UŽIVATELSKÉHO ROZHRANÍ PRO SPECIFICKÉ UŽIVATELSKÉ SKUPINY

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ

NÁVRH KONFIGURACE GRAFICKÉHO UŽIVATELSKÉHO ROZHRANÍ PRO SPECIFICKÉ UŽIVATELSKÉ SKUPINY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BŘEZEN 2006

JIŘÍ TEPAL

Poděkování: Děkuji své vedoucí Ing. Ludmile Kunderové za cenné rady a připomínky.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně za použití uvedené literatury.

V Brně 8. května 2006

...........................

2

3

Abstract Tepal, J. Configuration graphical user interface proposal for special user groups. Bachelor thesis. Brno, 2006. This thesis is focused on installation, configuration, testing and implementation of the window managers and desktop environment in GNU\Linux operating system using Debian Sarge 3.0 distribution. The main part deals with optimal graphical interface proposal for special user groups.

Abstract Tepal, J. Návrh konfigurace grafického uživatelského rozhraní pro specifické uživatelské skupiny. Bakalářská práce. Brno 2006 Práce se zabývá instalací, konfigurací, testováním a implementací okenních správců a desktopových prostředích v operačním systému GNU\Linux na distribuci Debian Sarge 3.0. Stěžejní část práce je návrh optimálního grafického rozhraní pro specifické uživatelské skupiny.

4

OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 1 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE ........................................................................................................... 6 2. GRAFICKÝ SYSTÉM X WINDOW .................................................................................... 8 2.1 Historie X Window .......................................................................................................... 8 2.2 Charakteristika a principy systému X Window................................................................ 8 2.3 Instalace a konfigurace X Window ................................................................................ 10 3. SPRÁVCI OKEN ................................................................................................................. 12 3.1 Charakteristika správců oken ......................................................................................... 12 3.2 KDE................................................................................................................................ 13 3.3 Gnome ............................................................................................................................ 15 3.4 Xfce ................................................................................................................................ 16 3.5 Fluxbox........................................................................................................................... 17 4. UŽIVATELSKÉ SKUPINY ............................................................................................ 19 4.1 Role uživatelských skupin.............................................................................................. 19 4.2 Administrátor ................................................................................................................. 19 4.3 Programátor .................................................................................................................... 20 4.4 Domácí uživatel.............................................................................................................. 20 4.5 Uživatel podnikové sítě.................................................................................................. 21 5. NÁVRH OKENNÍHO SPRÁVCE PRO KONKRÉTNÍ UŽIVATELSKOU SKUPINU ... 22 5.1 Vlastní instalace, konfigurace a testování okenních správců ......................................... 22 5.2 Výběr konfigurace pro určitou skupinu uživatelů.......................................................... 41 6. ZÁVĚR................................................................................................................................. 44 SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY ................................................................................... 45

5

1. ÚVOD A CÍL PRÁCE Systém X Window je standardním a dominantním grafickým rozhraním nad platformou Unix/Linux. V mé práci bude představena důležitá část X Window sytému, která se nazývá správce oken. Ten určuje celkový vzhled X Window, je zodpovědný za uspořádání a vzhled všech grafických prvků, jejich konfiguraci a způsob práce s nimi. Pro pochopení jejich konfigurace a vlastního běhu je nutná znalost alespoň základních principů X Window, jeho vývoje, možností a implementace v operačním systému Linux. Proto v kapitole s názvem „GRAFICKÝ SYSTÉM X WINDOW“ bude popsána jeho historie, charakteristické vlastnosti, principy fungování, instalace a poinstalační konfigurace. X Window bude možné pomocí popsaného postupu připravit pro instalaci okenních správců. Kapitola „SPRÁVCI OKEN“ popisuje úlohu této komponenty v celém grafickém systému. Od funkcí, které správci oken obstarávají, přes následnou konfiguraci a výběr určitého okenního správce, až po jeho vlastní spuštění. Následně budou představeny vybrané window manažery, které budu v práci testovat. V této kapitole nalezneme především obecné informace, jako jsou nároky na hardwarové vybavení, rozšíření a instalační zdroje. V kapitole „UŽIVATELSKÉ SKUPINY“ budou popsány jednotlivé skupiny uživatelů rozdělených dle určitých hledisek, např. vzhledem k práci na PC atd. Každá taková skupina má i specifické nároky a požadavky na práci s okenními manažery. Právě tyto specifické nároky určité uživatelské skupiny budou později jedním z hlavních kritérií k výběru určitého vhodného okenního správce. Předposlední kapitola s názvem „NÁVRH OKENNÍHO SPRÁVCE PRO KONKRÉTNÍ UŽIVATELSKOU SKUPINU“ se dále dělí na dvě podkapitoly. V první kapitole „Vlastní instalace, konfigurace a testování okenních správců“ bude popsána instalace okenního manažera, jeho testování a způsob užití. Bude provedena následná poinstalační konfigurace, a popsány její možnosti a rozšíření určitého správce oken, či desktopového prostředí. Mimo instalaci, konfiguraci a popis okenních správců bude v této kapitole stěžejní konfrontace testovaných vlastností okenních manažerů s nároky uživatelských skupin. V druhé podkapitole „Výběr konfigurace pro určitou skupinu uživatelů“ již navrhnu podle specifických potřeb uživatelských skupin a náročnosti instalace a konfigurace okenního správce vhodné řešení pro danou cílovou skupinu. Poslední kapitola s názvem „SHRNUTÍ A ZÁVĚR“ bude popisovat již celou práci, její výsledky a poznatky, které byly učiněny. Cílem mé práce bude navrhnout vhodného okenní správce, či desktopové prostředí pro různé skupiny uživatelů. Volba správce bude ovlivněna dvěma hlavními kritérii.

6







Prvním kritériem bude kvalita okenního správce. Bude zde testována jeho aplikační vybavenost, konfigurovatelnost, rozšířenost, spolehlivost, rychlost a náročnost na výkon počítače. Důležitým bodem bude také lokalizace a množství aplikací, které jsou dodávány přímo se správcem. Druhým kritériem budou specifické požadavky určité uživatelské skupiny. Skupiny budou charakterizovány nejen pro ně charakteristickými úkony činěnými na PC a z toho vyplývajícími požadovanými aplikacemi, ale i obecnou úrovní vědomostí o celém fungování X Window. Okenní správci se liší i obtížností instalace a konfigurace a tudíž musí být brán zřetel i na obecnou úroveň vědomostí typickou pro určitou uživatelskou skupinu. Proto i návrh okenního správce pro určitou uživatelskou skupinu bude vycházet z průniku těchto dvou kritérií.

7

2. GRAFICKÝ SYSTÉM X WINDOW

2.1 Historie X Window Jeho historie spadá do roku 1984, kdy byl započat vývoj v rámci projektu Athena na Massachusetts Institute of Technology(MIT). Na začátku byla pro projekt důležitá finanční pomoc firmy Digital Equipment Corporation. Zajímavostí je, že od úplných začátků vývoje systému se do něj kromě pracovníků univerzity zapojili i studenti. V této době s rozvojem pracovních a grafických stanic bylo potřebné aplikacím umožnit i grafický výstup. Po roce vývoje vznikla první funkční verze s označením 9. V roce 1987 byla dokončena verze 11, která se stala standardem pro grafické rozhraní systému Unix. V této době bylo také založeno sdružení X Consortium, které převzalo další vývoj X Window a stanovilo také licenční politiku umožňující využití X jak komerční, tak i nekomerční implementaci. Verze 11 prošla vývojem, dnes se za standard považuje systém X11R6. Implementace X11R6, která se nejčastěji využívá ve světě GNU/Linux je volně šiřitelná verze XFree86. Hlavní podíl na vzniku této verze původně určené pouze pro procesory kompatibilní s Intel 80386 má David Wexeblata. Dnes již i XFree86 je již implementován i na jiné architektury.

2.2 Charakteristika a principy systému X Window Grafické rozhraní GNU/Linux a Unix je založeno na systému nazývaném X Window System(X). Ten se stará o grafický výstup, práci s okny, komunikaci mezi grafickou kartou a systémem. Díky němu můžeme opustit obrazovky příkazových řádků a vrhnout se do světa oken, barev a uživatelského pohodlí. Samotné X nám ale nevytvoří celý grafický systém, je jen jeho základní součástí. Na něj pak navazuje další komponenta, nazvaná správce oken (Window manager), či desktopové prostředí. Tato komponenta má za úkol vlastní zobrazení, manipulaci a vykreslení okna, jeho rámečku, tlačítek atd. Na rozdíl od jiných operačních systémů typu Windows, Mac OS atd. není grafická nadstavba podmínkou pro instalaci většiny distribucí operačního systému Linux. Dokonce ve specifických úkolech, tj. například Linux jako server, se doporučuje pro zvýšení stability a zvýšení výkonu vůbec X Window neinstalovat. Dalším rozdílem v grafickém systému X Window od jiných operačních systémů je jeho architektura klient server, která vychází z potřeby provozovat grafický systém v síti. X server je zařízení s grafickým displejem, klávesnicí a myší, na níž je spuštěna serverová část X Window Systemu. Ta se stará o komunikaci s hardwarem,

8

je to jediná část grafického systému, která má přímý přístup ke grafické kartě. Dalším úkolem serverové části je zajištění přístupu k zobrazovacímu zařízení pro uživatelské programy (X klienty). X klient je aplikační program, který se stará o požadavky od uživatele a ty potom posílá k X serveru v podobě příkazů „nakresli přímku“, „vstup z myši či klávesnice“ atd. Vlastní provedení a zobrazení potom má na starost X server. To umožňuje spustit určitou aplikaci X Window na serverovém počítači a okna z ní zobrazit na monitoru našeho lokálního počítače. Komunikace mezi X serverem a X klienty je řešena pomocí X protokolu. Data mezi X serverem a vlastním terminálem (X klientem) při cestě sítí přes protokol TCP/IP se tak mohou stát cílem odposlouchávání či přímo útoku. Proto lze pracovat s X Window v třech různých úrovních zabezpečení. První úroveň je nulová kontrola a je vhodná především pro práci na místním samostatném počítači. Další úroveň již disponuje různými šifrovacími nástroji (ssh), autorizací a autentizací a nejbezpečnější je pak úroveň třetí, využívající technologie Kerberos a silného šifrování. Tento princip funguje i na lokální úrovni. Rozdíl je pouze v tom, že X Server je umístěn na našem vlastním počítači. Ale princip fungování celého systému je stejný, jako bychom komunikovali s X serverem vzdáleně. X Window System je však pouze základem grafického prostředí, nenabízí nám správu oken, jejich přemísťování, minimalizaci atd. Má za úkol pouze vykreslit zadané okno, ale nestará se již o jeho ovládání. Tuto část práce má na starosti okenní správce, či desktopové prostředí. X Window System také obsahuje grafické knihovny Xlib, které pomáhají programátorům k vytváření interaktivních aplikací. Bohužel programování pod touto knihovnou je velmi komplikované. Proto vzniklo mnoho jiných grafických knihoven, nabízejících jednodušší tvorbu grafických programů a nadstaveb. Tyto knihovny obsahují nástroje pro obsluhu menu, tlačítek a jiných grafických prvků. Aplikace tak mají jiný vzhled, využívají-li různých grafických knihoven. Velkou nevýhodou tohoto dnešního stavu grafických knihoven je pak jejich nejednotnost a roztříštěnost vývoje. Aplikace vyvíjená pod jednou grafickou knihovnou neběží na jiné grafické knihovně a naopak. V Linux světě se dnes prosazují hlavně dvě konkurenční grafické knihovny. První se nazývá GTK+ a je využívána hlavně v desktopovém prostředí Gnome a Xfce. Druhou knihovnou s největším rozšířením je Qt, kterou využívá desktopové prostředí KDE. Mimo nesporných výhod jako jsou nezávislost X Window na architektuře procesoru, konfigurovatelnost, bezpečnost a nezávislost na operačním systému má i toto řešení nevýhody v jistém zpomalení oproti grafickým řešením jiných operačních systému (Windows, MacOS X), které mají grafický systém již implementován v jádře, dále v nedostatečném využití hardwaru nejnovějších grafických karet (hardwarová akcelerace), která je z větší části ale ovlivněna výrobci. Ti totiž nepodporují v dostatečné míře X Jako poslední záporný rys bych uvedl jeho velké nároky na systémové prostředky.

9

2.3 Instalace a konfigurace X Window Instalace a následná konfigurace je prováděna pod distribucí GNU\Linux Debian Sarge 3.0, která byla vybrána pro svojí rozšířenost, stabilitu a snadným instalováním nových softwarových programů systémem apt-get. Systém X Widnow je sice na operačním systému nezávislý, ale každá distribuce GNU\Linux může obsahovat své speciální konfigurační utility. Ty ho napomáhají správně nakonfigurovat a zprovoznit. Dále mohou být rozdíly v adresářovém umístění jednotlivých konfiguračních souborů. Vlastní instalaci X Window můžeme provést několika způsoby. Nejjednodušším způsobem je instalace přímo z distribučního CD/DVD GNU/Linux. V dnešní době již drtivá většina distribucí má X Window instalátor zahrnut přímo v instalaci. Dokonce i konzervativní distribuce využívané ve větším množství jako spolehlivý server (Debian, Slackware) obsahují i instalaci X Window. Druhým, poněkud složitějším způsobem je instalace vlastního GNU\Linux bez X Window a následně stažení jeho binárních, předkompilovaných balíků. Výhodou tohoto řešení je naše svobodná volba v instalaci verze Xfree86. Instalační balíky nalezneme na serveru http://xfree86.org/ či na ftp://ftp.xfree86.org. Poslední a nejobtížnější možností instalace X Window systému je jeho kompilace ze zdrojových souborů. Zde musíme dbát na závislosti mezi balíčky, pomůže nám v tom shellový skript Xinstall.sh. Ten po spuštění vypíše množinu binárních souborů, které je potřeba stáhnout a instalovat. V této práci byla použita první, nejjednodušší instalace přímo z instalačním programu GNU/Linux Debian. Konfiguraci nainstalovaného systému Xfree86 lze praktikovat několika způsoby. Uvedu zde ty, které nejsou závislé na konkrétní distribuci GNU\Linux. Základním konfiguračním souborem XFree86 je XF86Config-4 (v některých distribucích je to soubor xorg.conf). Soubor je umístěn v adresáři /etc/X11/ . Právě soubor XFree86 určuje následnou konfiguraci serveru XFree86. Máme několik možností tento soubor vytvořit a nakonfigurovat. K XFree86 je dodáván grafický konfigurační program xf86cfg. Pod právem superuživatele spustíme příkaz XFree86 configure, který detekuje informace o dostupném hardwarovém vybavení a podle něj vytvoří soubor Xfree86-4.new do domovského adresáře superuživatele (/root). Tuto autokonfiguraci pak následně vyzkoušíme příkazem XFree86 -xfconfig /root/XF86Config-4.new. Pokud nám X Window najedou bez chyb, lze tento konfigurační soubor přepsat na XF86Config-4 a přemístit ho do /etc/X11/. Tímto procesem pak určíme Xf86Config-4 jako implicitní konfigurační soubor při spuštění X Window. Druhou možností je potom další program, rovněž dodávaný s X Window, xf86config. Po zadání příkazu xf86config se nám spustí textově orientovaný program, kterému odpovídáme na otázky ohledně hardwarového vybavení počítače. Tento program pak následně z námi dodaných odpovědí vytvoří konfigurační soubor XF86Config-4. Třetí možností je vytvoření konfiguračního souboru xf86Config-4

10

ručně do adresáře /etc/X11/. Ruční konfiguraci může usnadnit soubor XF86config.eg, který slouží jako vzorový příklad. V konfiguračním souboru XF86config nastavujeme vlastnosti myši, klávesnice, grafické karty, monitoru atd. Po dokončení všech úprav je možno přejít k vlastnímu spuštění X Window. Vyzkoušení funkčnosti X Window lze příkazem X, který spustí holý X Window systém. Při správném nastavení naběhne strakatě šedé pozadí a ukazatel myši bude mít tvar písmena X. Pokud start neproběhne vlivem nějaké chyby, X Window nám ji vypíše na obrazovku. Pro úplný výpis informací o startu X Window je vytvořen speciální soubor /var/log/XFree86.0.log.

11

3. SPRÁVCI OKEN

3.1 Charakteristika správců oken Nadstavbou nad základním X Window jsou správci oken, kteří mají za úkol řízení vzhledu oken. Jsou to úlohy typu dekorace, manipulace, ikonizace oken, řízení běhu programů v oknech, zásahy do obsahu oken, snadné spouštění programů pomocí menu, přepínání aktivních oken atd. Tato množina funkcí však není explicitně dána, tudíž okenní správci nemusejí podporovat všechny zmíněné funkce. Na druhou stranu však většina dnes rozšířených okenních správců naopak podporuje mnoho dalších funkcí jako jsou například práce se zvukem, síťové služby atd. Správce oken lze spustit buť na svém počítači nebo na jiném stroji v síti, ale drtivá většina implementací okenních správců využívá spuštění právě na místní stanici. Mimo jiné má tato volba výhody v rychlé výměně dat mezi X serverem a okenním správcem, jednotný vzhled a způsob ovládání, nezatěžuje síťový provoz a navíc tento způsob spuštění je jediný možný na samostatném PC. Možností spuštění vybraného okenního správce je několik, vždy ale souvisejí se samostatným spuštěním X serveru. Základní holý X server spustíme příkazem X. Další možností je spuštění pomocí příkazu xinit, který spustí X server s parametry uvedenými v souboru .xserverrc a dále vybraného okenního správce ze souboru .xinitrc uloženého v domovském adresáři. Pokud není .xinitrc nalezen, spouští se implicitní skrip z /usr/lib/X11/xinit/xinitrc. Třetí možností je příkaz startx, který je obdobou spuštění pomocí xinit, jen se spouští bez parametrů. Spuštění X Window je možné také přes správce displejů, který převezme i úlohu přihlášení a výběru okenního správce, kterému následně předá řízení X serveru. Dnes se nejvíce používá standardní xdm správce, další možností je kdm dodávaný s desktopovým prostředím KDM a gdm dodávaný s desktopovým prostředím Gnome. Poslední možností startu X serveru je automatické spuštění při startu. Toho docílíme vybráním určitého runlevelu v souboru /etc/inittab, kde v řádku id:číslo:initdefault: zadáme číslo pro start v grafickém prostředí, toto číslo je ale závislé na konkrétní distribuci GNU\Linux, například ve Slackware je to číslo 4. Tento určený runlevel potom spustí správce displejů. V distribuci Debian je tento systém upraven. Při samotné instalaci operačního systému si vybereme možnost stolního počítače, který určí, že chceme po startu automaticky spouštět X Window. V v /etc/inittab je defaultně nastaveno číslo 2. Po automatickém startu X Window do okenního správce je často potřeba celý X server vypnout. Je to především v případech instalace originálních ovladačů grafických karet výrobce či v případě chyby v běhu X Window. Pokud je nastaveno v

12

inittabu automatické spuštění přepsáním initdefault čísla, stačí například v distribuci Slackware spustit příkaz init 3. Jestliže předešlý příkaz nefunguje korektně, můžeme zvolit stiskem kombinací kláves CTRL+ALT+BACKSPACE. Tento způsob je ale nepoužitelný v případě spuštění okenního správce přes obrazového správce (display managers). Okenní správce se sice ukončí, ale následně se spustí znovu obrazový správce, který nám nabídne znovu spuštění okenního správce. Poslední možností, při selhání jiných způsobů ukončení X serveru, je poslat serveru signál číslo 9, který násilně ukončí běh X Window. U distribuce Debian je ukončení X serveru při spuštění přes okenního správce možné příkazem /etc/inid.d/(název display menažera) stop. V různých pramenech se navíc od pojmu správce oken odděluje termín Desktopové prostředí. To se liší od správce oken sadou nástrojů, která je dodávána spolu s prostředím, základní programátorskou strukturou, která se nazývá objektovým modelem. Struktura objektového modelu usnadňuje sdílení dat mezi jednotlivými aplikacemi, tzv. pracovní plochu, ta je zde chápána jako domácí stůl, na kterém pracujeme, např. na pracovní plochu uložíme obrázek, ten se ve skutečnosti archivuje do adresářové struktury /home/jura/Destkop/ . Dalším důležitým prvkem jsou pomocné pruhy úloh, kde jsou zobrazeny často používané programy i právě spuštěné aplikace. Za desktopová prostředí v GNU\Linux především považují dva nejrozšířenější KDE a Gnome, třetí vzadu je XFce.

3.2 KDE Jeho předlohou bylo komerční desktopové prostředí CDE. Protože celou dobu vývoje Linuxu je jedna z nejvýraznějších charakteristik jeho volná a bezplatná šiřitelnost, rozhodl se v roce 1996 německý programátor Matthias Ettrich vytvořil obdobu CDE, ale na nekomerční bázi. Po zapojení více programátorů byla vypuštěna první verze KDE 1.0 v červenci roku 1998. Od té doby se postupně stalo KDE nejpoužívanější destkopové prostředí v GNU\Linux a dnes je již ve verzi KDE 3.5.1. Prostředí má podobnou filozofii grafického systému jako má MS Windows. Obsahuje velké množství vzájemně se doplňujících aplikací integrovaných přímo do KDE. Každá vydaná oficiální verze by měla být již stabilní a provozuschopná na různých konfiguracích počítačů. Za jeho úspěchem stojí vysoce kvalitní sady nástrojů Qt pro grafické uživatelské prostředí a její následné implementace v C++ s objektově orientovanými funkcemi. Základní vlastnosti KDE jsou: uživatelská přívětivost, naprogramován v C++, založen na knihovnách Qt, obsahuje mnoho integrovaných aplikací, vysoká konfigurovatelnost, množství jazyků, do kterých je lokalizován, obsahuje integrovaný souborový a internetový prohlížeč Konqueror a kwin–správce oken KDE.

13

Nároky na hardwarové vybavení: Tak rozsáhlé prostředí zabírá mnoho diskového prostoru a jeho hardwarové nároky jsou také vzhledem k jiným desktopovým prostředím a okenním správcům vysoké. Zaměříme-li se na procesy, které jsou spouštěny spolu s KDE, zjistíme jejich velké množství: počínaje spuštěním kdm(správce displeje), • dcopserver – zajišťuje komunikaci mezi aplikacemi KDE, • kwin – správce oken, • kxkb – program pro přepínaní map klávesnice, • kdesktop – vlastní pracovní plocha, • kicker – panel pro spuštění a správu aplikací, • artsd – zvukový server, • ksmserver – správce relace až po • kded – zajišťující aktualizaci databáze cache. Proto je prostředí KDE velmi náročné na výkon celého systému. Za to ale uživatel dostává systém, který je velmi intuitivní a tak i uživatel zvyklý na operační systém Windows snadno užívá počítač s KDE. Celá jeho konfigurace se obejde bez ručních zásahů do konfiguračních souborů, vše podstatné lze nastavit přes ikony s dialogy. Tato snadná konfigurovatelnost je jedna z hlavních příčin oblíbenosti KDE. Dalším výrazným pozitivem je podpora technologie drag and drop(tažení a spuštění), která umožňuje například kopírování pouhým uchopením ikony a přetáhnutím na jiné místo. KDE je velmi rozsáhlé desktopové prostředí a jeho dalším výrazným kladem je množství aplikací, které jsou obsažené již v základní instalaci prostředí. Instalace je rozdělena na řadu balíků:





















KDESUPPORT – zde jsou knihovny třetích stran, které nejsou součástí KDE, ale jsou nutné k jeho chodu, ARTS - real-time sequencer, základ většiny multimediálních funkcí, KDELIBS – tento balík je základem KDE, obsahuje kostru aplikací, komponenty grafického uživatelského rozhraní, konfigurační systém, HTML zobrazování atd. , KDEBASE – základní aplikace vytvářející plochu KDE. Patří sem správce souborů a webový prohlížeč, správce oken a panel, KDEGAMES – souhrn her, KDEGRAPHICS – graficky orientované programy typu prohlížeč souborů dvi, prohlížeč formátu PostScript atd., KDEUTILS – nástroje jako textové editory, kalkulačka, správce tisku atd., KDEMULTIMEDIA – multimediální programy, CD přehrávač, přehrávač MIDI atd., KDENETWORK – programy pro práci s Internetem( program pro čtení elektronické pošty, nástroje pro správu sítě atd.,)

14













KDEADMIN – tento balíček obsahuje nástroje pro správu systému, správce uživatelů, zálohovací program atd., KDEPIM – balík nástrojů, ve kterém vyčnívá korganizer–správce osobních informací, KDEEDU – vzdělávací programy( typu výuka jazyků ale i pohyb planet a hvězd,) KOFFICE – kancelářský balík.

Můžeme si tedy při instalaci KDE vybrat z balíků, které chceme a ostatní neinstalovat.U mé práce jsem instaloval plnou verzi KDE.

Instalační zdroje: Většina dnešních větších distribucí operačního systému GNU\Linux má již v instalačním procesu zahrnut i výběr desktopového prostředí KDE. Pokud tomu tak není, a chtěli bychom si chtěli ručně nainstalovat toto prostředí, můžeme použít domovskou adresu projektu www.kde.org a zde si stáhnout instalační soubory.

3.3 Gnome Při vzniku projektu Gnome měl velký vliv spor ohledně licenční politiky u knihoven Qt tvořící konkurenční KDE. Proto vývoj Gnome přešel pod licenci GPL. Celý název tohoto desktopového prostředí zní GNU Network Object Model Environment, tj. Gnome. Jeho základem je sada volně šiřitelných grafických nástrojů GTK+ namísto problémové Qt. Gnome podobně jako KDE nabízí plnohodnotné desktopové prostředí se velkým množstvím aplikací. I když se Gnome začalo vyvíjet až po KDE a to v roce 1999, jeho rozšíření je také značně vysoké. Většina projektu je pro rychlost napsána v jazyku C, ale je dobře vyřešena i podpora jiných programovacích jazyku jako například Perl, Python, Java atd. Gnome obsahuje technologie pro výměnu dat mezi aplikacemi s názvem COBRA, dále souborového správce Nautilus a Internetový prohlížeč Galleon. Uplatňuje se zde přechod ke XML souborů.

Nároky na hardwarové vybavení: Oproti KDE je Gnome o něco rychlejší a při provozu zabírá méně operační paměti. Je to zcela patrné při porovnání s automaticky spuštěnými procesy: • gnome–session – obdoba kdm v gnome, • gnome-settings-deamon – správa nastavení prostředí, • esd – zvukový server, je ale od artsd jednodušší, a tak zatěžuje mnohem méně procesor,

15

• •

gnome-panel – panel úloh a aplikací obdoba kickeru, nautilus – správce souborů, v gnome se stará také o pracovní plochu a objekty na ní.

Uživatelské pohodlí a přehlednost je i Gnome skvělá. Uživateli přecházejícímu ze světa Windows by ovládnutí počítače pod desktopovým prostředím Gnome nemělo dělat nějaké problémy. V základní instalaci je sice mnoho programů, ale je jich méně jak v KDE. Tím je i zmenšen nárok na místo. Na druhou stranu si musíme některé programy, které nám chybějí a nejsou na rozdíl od KDE v základní instalaci sami nainstalovat. Desktopové prostředí Gnome je oproti jiným okenním správcům ,mimo KDE prostředí, náročné na výkon počítače.

Instalační zdroje: I desktopové prostředí Gnome obsahuje převážná většina instalačních programů operačního systému GNU\Linux. Domovská stránka projektu se nachází na adrese www.gnome.org .

3.4 Xfce Xfce vychází z osvědčeného okenního správce FVMW a jeho tvůrcem je Olivier Fourdan. Cílem projektu bylo vytvořit rychlé, stabilní a nenáročné prostředí založené na volně šiřitelných grafických nástrojích GTK+.

Nároky na hardwarové vybavení: Tento okenní správce se může chlubit menšími hardwarovými nároky oproti desktopům Gnome a KDE. Také nabízí velmi jednoduché ovládání systému, jen přechod od světa Windows bude u tohoto správce delší jak u desktopových prostředí. Při spuštění nám například defaultní nastavení nenabízí na ploše žádné ikony, jen dolní panel, což může uživatelům znesnadnit orientaci. Celý správce se skládá z několika navzájem spolupracujících částí.








XFDESKTOP – správce desktopu, má na starost vlastní vzhled pracovní plochy, systémového menu a správu virtuálních ploch. Menu vyvoláme stiskem pravého tlačítka na ploše. XFWM4 – správce oken. Tato komponenta nám určuje chování a vzhled oken. Nastavení oken lze přednastavit v xfce-config. XFCE4-PANEL – panel v dolní části obrazovky podobně jako u KDE. V

16














panelu lze přidat ikonu programu, applet, či ikonu nabídky, která po stisknutí vykreslí několik ikon dané tématiky(například pod ikonou internet mohou být další ikony s prohlížeč, icq, skype atd. ). Dále se zde nacházejí hodiny, přepínač ploch, odhlášení a vypnutí PC atd. Standardní umístění panelu na pracovní ploše lze změnit, podobně jako u jiných prostředí(KDE,GNOME). XFCE4-SESSION – správce procesů, které jsou v prostředí spuštěny. XFCE-SETTING – nastavení pomocí něhož lze určit chování a vzhled komponent Xfce. XFCETASKBAR4 – panel úloh, na kterém se zobrazuje seznam právě běžících aplikací s jejich popisem. Lze nastavit i zobrazení běžících aplikací jen na určité ploše. XFCE4-ICONBOX – je obdobou panelu úloh, na rozdíl od něho však zobrazuje běžící aplikace pouze jako ikony. Určitá nevýhoda je zde v zobrazení programu, který nemá svoji ikonu, zde pak Xfce přidělí defaultní ikonu. Pokud máme více těchto programů spuštěných, nelze rozeznat podle ikon, o jakou aplikaci se jedná. XFFM – správce souborů. Připojování nových diskových oddílů je možné pouze tehdy, jsou-li uvedeny v adresáři /etc/fstab.

Toto desktopové prostředí neposkytuje tolik propracované prostředí s množstvím nativních aplikací jako jeho desktopový konkurenti KDE a Gnome, avšak je převyšuje v rychlosti.

Instalační zdroje: Rozšířenost tohoto desktopového prostředí není tak rozšířené, jako jeho konkurenti KDE a GNOME a také proto není součástí instalačních programů jednotlivých distribucí GNU\Linux tak často. Domovská stránka projektu je www.xfce.org .

3.5 Fluxbox Tento zástupce takzvaných „minimalistických“ okenních správců vychází z okenního správce BlackBox a je s ním zpětně kompatibilní. Jeho klady jsou především v možnostech konfigurace, přepínání ploch pomocí kolečka myši, podpora dockaps(doků) známých z jiného okenního správce s názvem Windows Maker, možnost vkládat okna různých aplikací do sebe(podobně jako to dělá například Mozilla Firefox u internetových stránek), nenáročnost na výkon počítače.

17

Nároky na hardwarové vybavení: Oproti desktopovým prostředím typu KDE není zatížen velkým množstvím instalovaných aplikací a jeho základní po instalační zpracování je velmi střídmé. Proto také má velmi nízké hardwarové nároky, které jsou v porovnání s desktopovými prostředími zanedbatelné. Již od základu se Fluxbox zaměřuje na spíše pokročilejší uživatele systému GNU/Linux, kteří se nebojí práce v příkazovém řádku. Jeho rozšíření je oproti KDE či Gnome nižší. Mezi nejvýznamnější implementované vlastnosti patří:
Nastavitelné taby u oken
podpora pro vyhlazování
podpora UTF-8, iconbar (pro minimalizovaná/zikonizovaná okna)
okenní/tabové automatické seskupování
Přepínání ploch posouváním kolečka myši
podpora KDE a Gnome (včetně Gnome 2).

Instalační zdroje: Okenní správce Fluxbox se příliš do instalačních programů distribucí GNU\Linux nerozšířil. Jeho domovská stránka je http://fluxbox.sourceforge.net/.

18

4. UŽIVATELSKÉ SKUPINY

4.1 Role uživatelských skupin Cílem práce je doporučení určitého okenního správce nebo desktopového prostředí pro specifické skupiny uživatelů. K tomuto cíli potřebujeme ale charakterizovat potřeby, které každá uživatelská skupina vyžaduje. Proto specifikace uživatelských skupin a jejich potřeb je velmi důležitá. Potřeby uživatelů lze odvodit od náplně jejich práce. Každá skupina uživatelů potřebuje jiný okruh nástrojů programů, jiné ovládání, každá má také jinou hloubku znalostí práce s počítači. Výběr aplikací je tedy u každé uživatelské skupiny jiný, přičemž některé aplikace budou zařazeny do více skupin.

4.2 Administrátor Pro tuto uživatelskou skupinu je operační systém GNU\Linux velmi přínosným nástrojem k jejich práci a také proto je velmi hojně využíván právě pro stanice typu server či pro správu uživatelských účtů. Administrátor má za úkol nainstalovat operační systém, udržovat jeho bezproblémový chod, zajistit jeho bezpečnost, správu uživatelských účtů, jejich práv a monitoring systémových záznamů. Úroveň znalostí operačního systému musí být proto velmi vysoká. Pro uživatelskou skupinu Administrátor platí tvrzení, že X Window systém není nutný k jeho náplni práce. Mnoho pokročilejších administrátorů pracuje jen na příkazové řádce, všechny programy potřebné k práci fungují v tomto režimu. Velkým pozitivem je také stabilita prostředí bez X Window a jeho bezpečnost. Přesto se pokusím v této práci doporučit uživatelské skupině Administrátor nejlépe vyhovující desktopové prostředí, či okenního správce.

Vybrané aplikace jsou: 1. Terminál(xshell atd.) 2. Prohlížeč PDF

19

4.3 Programátor Uživatelská skupina s názvem Programátor je velmi dobře obeznámena o procesech, možnostech a konfiguraci operačního systému GNU\Linx. Celý vývoj tohoto operačního systému Linux stojí ve velké míře na dobrovolných programátorech, kteří mimo svůj pracovní úvazek tvoří systém, jeho komponenty a aplikace. Náplní práce programátora je programování, ale dnes je již tato profese opravdu těžce specifikovatelná. Zahrnuje programátory pracující na nízkoúrovňových programovací jazycích typu Asembler přes programátory C,C++,Perlu, Pythonu, Javy, databázových jazyků, php, až po webové programátory programující v HTML, XHTML, XML atd. Z tohoto důvodu je velmi obtížné vybrat určité obecné aplikace, které by většina programátorů využívala. Druhá překážka je vůbec důvod programovat v X systému. Programátor, který se zabývá Asemblerem, C, Perlem atd., nemusí vůbec potřebovat náročné a na stabilitu problematické grafické prostředí.

Vybrané aplikace jsou: 1. Terminál(xshell atd.) 2. Prohlížeč PDF

4.4 Domácí uživatel Tato uživatelská skupina je velmi různorodá. Není zde striktně vymezen rozsah práce, povinnosti a hloubka vyžadovaných vědomostí. Obecně lze předpokládat, že úroveň vědomostí je někde nad uživatelem podnikové sítě. Tento předpoklad je postaven na domněnce, že začátečník, nebo mírně pokročilý uživatel si doma nenainstaluje operační systém GNU\Linux, ale spíše bude preferovat na ovládání a znalosti méně náročný operační systém Windows. Instalace, následná konfigurace a údržba operačního systému nutně vyžaduje alespoň základní teoretické vědomosti(jak GNU\Linux funguje, jak se konfiguruje a kde nalézt potřebné informace). Dalším důvodem je i rozšíření GNU/Linux, které není u domácích uživatelů velké. Okruh uživatelů této skupiny budou nejspíše studenti technických oborů středních a vysokých škol zaměřených na informační technologie, programátory, administrátory, kteří používají systém i v práci, či lidé, mající čas a chuť do systému proniknout. Výběr základního aplikačního vybavení domácího počítače bude také velmi obtížné specifikovat. Proto vybereme jen několik základních aplikací, u kterých je předpoklad, že budou vyžadovány a používány.

20

Vybrané aplikace jsou: 1. ICQ klient 2. Přehrávač hudby – xmms 3. Hra – Globulation 2

4.5 Uživatel podnikové sítě Obecně vymezení potřeb uživatele podnikové sítě lze určit až z jeho náplně pracovních povinností. Při absenci uživatelů typu administrátor a programátor, kteří mají v této práci své vlastní role se bude jednat o pracovníky, kteří nemusí dosahovat vysoké úrovně vědomostí o fungování GNU\Linux. Může se jednat především o sekretářky, pomocné pracovníky, řadové zaměstnance atd. Do této uživatelské skupiny spadají také studenti, kteří využívají počítačové stanice k výuce na své škole. Vymezení aplikačního vybavení je také u této skupiny velmi problematické, záleží na jejich pracovní náplni. Proto jsou vybrané takové aplikace, které jsou obecné a které by měli být nainstalované na většinu stanic této uživatelské skupiny.

Vybrané aplikace jsou: 1. Kancelářský balík – OpenOffice 2. Internetový prohlížeč 3. Prohlížeč PDF

21

5. NÁVRH OKENNÍHO SPRÁVCE PRO KONKRÉTNÍ UŽIVATELSKOU SKUPINU

5.1 Vlastní instalace, konfigurace a testování okenních správců Instalace desktopového prostředí nebo okenních správců je pod distribucí GNI\Linux Debian Sarge 3.0 velmi snadná. Všechny instalace programového vybavení se provádějí přes balíčkovací systém, který se nazývá Advanced Package Tool (apt-get). V adresáři /etc/apt se nachází konfigurační soubor sources.list, kde je seznam zdrojů, ve kterých systém bude hledat námi zvolený program. Může se jednat o CD-ROM, DVD-ROM mechaniku, adresu na určitý diskový prostor, ale nejdůležitější je seznam serverů, které nám poskytují aktuální verze programového vybavení. Celý vývoj softwaru je rozdělen na tři větve. První větev se nazývá stable a jedná se o verze programů, které jsou bezpečné, otestované a stabilní. Nevýhodou je jejich aktuálnost. Celá větev se doporučuje používat pro serverová zařízení. Druhá větev je pojmenována unstable a disponuje o něco aktuálnějším programovým vybavením, není zde však zaručena taková stabilita jako u předešlé větve. Doporučuje se proto většinou pro domácí stanice. Třetí a nejaktuálnější větev se nazývá testing a jsou zde zastoupeny nejnovější verze programů. Bohužel je software z této větve velmi nestabilní a je určen spíše vývojářům. V mé práci jsem použil vývojovou větev stable pro její stabilitu a bezpečnost. Samotný proces instalace je velmi jednoduchý. Po editaci konfiguračního souboru /etc/apt/source.list spustíme pod právy roota aktualizaci zrcadel příkazem apt-get update. Následně vyhledáme program, který máme v úmyslu instalovat příkazem apt-cache nazev_programu. Ten nám zobrazí informace o existenci daného programu a jeho krátký popis. Samotnou instalaci pak zahájíme syntaxí apt-get install název_programu.

5.1.1 KDE

Instalace a zprovoznění: Instalace desktopového prostředí KDE se skládá pouze z jednoho příkazu . Po aktualizaci serverových zdrojů zadáme příkaz apt-get install kde a následný instalační proces se již automaticky obejde bez uživatelského zásahu. Pod vývojovou větví stable se nám nainstalovala verze KDE 3.3.2 . Zprovoznění X Window systému je automatické po zadání skupiny Stolní počítač v samotné instalaci operačního systému. Stačí nastavit výchozího správce systému a po restartu X Window již jen vybrat z nabídky desktopových prostředí či

22

okenních správců a zadat uživatele s jeho heslem. Následuje načítání desktopového prostředí KDE s jeho komponentami. Po prvním startu KDE nabízí svojí prvotní konfiguraci v pěti základních bodech. 1. S názvem introduction, nám nabízí výběr země a jazyka, ve kterém chceme prostředí provozovat. 2. Máme k dispozici volby ovládání prostředí, jako jsou otevření souboru či jeho spuštění, funkce dvojitého kliku atd. Smyslem této volby je možnost začátečníkům v Linux světě usnadnit přechod z Windows tak, že mohou ovládat KDE stejně, jako Windows. 3. Krok optimalizační–zde prostředí nabízí možnost omezit, či naopak rozšířit graficky náročné dekorativní prvky podle výkonu našeho pc. 4. Obrazovka umožňuje výběr z několika základních témat, která určují barvy, vzhled oken a kurzoru myši atd. 5. Poslední krok spočívá jen v kliku na dokončení konfigurace. V testovaném prostředí jsem nastavil zemi ČR a jazyk na English. Vybral jsem si tuto konfiguraci proto, že chci používat metrické soustavy, ale anglické prostředí mi nedělá potíže a naopak při četbě návodů se používají nejčastěji právě anglické názvy. Samozřejmě jsem pro otestování použil i české lokalizované prostředí.

Popis prostředí a jeho komponent: Následně nás uvítá obrazovka, která se příliš neliší od obrazovky vítající nás do systému Window XP (obr.1 Pracovní plocha KDE 3.3).

Obr.: 1 Pracovní plocha KDE 3.3

23

Ve skutečnosti se jedná o speciální podadresář /Desktop umístěný v domovském adresáři uživatele. Celá koncepce KDE prostředí je založena na konfiguraci pomocí grafických prostředků. V dolní části obrazovky se nachází panel, který má mnoho funkcí. Zobrazují se zde spuštěné aplikace, ikony, které nám usnadňují práci se systémem, hodiny, načtené aplikace v operační paměti, seznam ploch a je zde obdoba panelu start známý ze systému MS windows. Na ploše se nachází ikona koše. Na pozadí máme defaultní pozadí KDE a na popředí nám prostředí automaticky nabízí okno s typy

Obr.: 2 Hlavní menu KDE

jak ovládat a konfigurovat prostředí. V panelu první ikona nalevo nám při kliknutí rozbalí menu, které je hlavním ovládacím a konfiguračním bodem v desktopovém prostředí KDE. Celé toto menu je rozděleno do tří základních oddílu s názvy Most Used Applications, All Aplications a Actions (obr. 2 Hlavní menu KDE). První oddíl je určen aplikacím, které jsme v minulém sezení spustili. Této vlastnosti jsem přivykl a zdá se mi jako velmi vydařená. Uživatel nemusí hledat svůj oblíbený program ve několika menu a podmenu. Další oddíl shrnuje všechny aplikace a konfigurační nástroje, které jsou do prostředí nainstalovány do několika menu. První pod menu je nazváno Debian a nepatří do standardního desktopového prostředí KDE. Poněvadž ale provozujeme toto desktopové prostředí právě pod touto distribucí Linuxu, tuto složku zde nalezneme. Pod ní se ukrývají všechny programy a nástroje, které jsme nainstalovali pomoci balíčkovacího systému apt-get. Dále zde máme třináct dalších podmenu, které obsahují aplikace a nástroje z oblasti, která je vyjádřena v názvu. Jsou to Development (vývoj), Editors (editory), Edutaitnment (vzdělání), Games (hry), Graphics (grafika), Internet, Multimedia (multimédia), Office (kancelář), Settings (nastavení), System (systém), Toys (hračky) a Utilities. Dalšími složkami v

24

prostředním menu jsou Lost&Faund (ztraceno a nalezeno). To umožňuje načíst z jiného desktopového prostředí či okenního správce téma. V Control Center (Ovládací centrum), ve kterém najdeme nastavení prostředí KDE a jejich komponent, Help (Pomoc), která ukrývá nápovědu k prostředí a poslední složkou v prostředním menu All Aplications je Personal Files (Home), který spustí automaticky implementovaného KDE souborového správce konqueror a v něm se zobrazí domácí adresář se soubory. V posledním menu Actions máme položky Bookmarks (záložky), Quick Browser (rychlý prohlížeč), Run Command (spouštěč příkazů), Lock Session (uzamčení obrazovky) a Logout (odhlášení). KDE se ovládá podobně jako Windows. Pokud chceme upravit plochu, klikneme pravým tlačítkem a vybereme svoji volbu, totéž platí u panelu a jiných pod KDE napsaných aplikací. Jen u hlavního menu v panelu nelze tento postup uplatnit. Pokud chceme do nabídky přidat odkaz na novou aplikaci, musíme použít složku Settings a v ní vybrat aplikaci Configure the panel. Zde již máme možnost upravit i položky v hlavním menu. Další velkou výhodou desktopového prostředí KDE je jeho konfigurovatelnost přímo přes grafické rozhraní tohoto prostředí, obdobně jako jsme zvyklí z operačního systému Windows. Přes hlavní menu vybereme složku Control Center, kde máme možnost nastavit opravdu velké množství vlastností prostředí (obr. 3 KDE Control Center).

Obr.: 3 KDE Control Center

Ať už chceme změnit téma, pozadí, ikony, barvy a další efekty, přes chování aplikací, nastavení internetu, souborového správce a asociace souborů, připojených zařízení, regionálních nastavení (jazyk, měrné jednotky, rozložení klávesnice, klávesové zkratky), bezpečnost, zvukový systém až po cesty, datum a jiné systémové vlastnosti. Také všechna mnou zkoušená nastavení opravdu fungovala.

25

Jako samozřejmost je považována podpora operací tažení a puštění(drag and drop), řízení relace – je to systém, který zajišťuje pamatování si konfigurace programů, které jsme při odhlášení či restartu nastavili. Specifikem tohoto desktopového prostředí je souborový a zároveň internetový prohlížeč Konquer. Tento vynikající souborový prohlížeč je obdobou Exploreru z Windows a má i dobré předpoklady stát se vaším defaultním prohlížečem i na internetu. Podporuje záložky, je rychlý a podporuje i lokální jazykové sady. Jako defaulní terminál nám prostředí KDE nabízí konzoli. Tato aplikace je novější variantou klasického xtermu a nalézá se v hlavním menu pod skupinou System. Konzole má velké konfigurační možnosti. Dokáže dokonce vytvořit i průhledné pozadí s námi nastavením jasem, výběr písma s jeho barvou nebo třeba několik relací

Obr.: 4 Konzole v KDE

v jedné konzoli. Dále podporuje kopírování textu z jedné relace do druhé pomocí levého tlačítka myši (obr. 4 Konzole v KDE). Velkou výhodou KDE je obrovské množství programového vybavení, které je obsaženo rovnou při plné instalaci tohoto prostředí a dává nám možnost využít bez zbytečného instalování dodatečných programů mnohých možností počítače. Zmíním například dnes tolik populární program ICQ ze světa Windows, který zde supluje open source program Kopete. Snad mi v tomto seznamu programů k běžné práci chyběl jen přehrávač Mp3 souborů, a souborový správce na bázi Nortona Commandera, na který jsem si zvykl ještě na operačním systému MS DOS. Na přehrání hudebních souborů jsem si nainstaloval program XMMS a jako jednoduchého souborového správce program Krusader. Oba programy fungovaly v prostředí bez závad. Bohužel se totéž nedá tvrdit o programu Super Karamba, který má zobrazovat na ploše různé skiny a jiné grafické nástroje. S jeho chybovostí jsem se bohužel potýkal po celou dobu jeho existence na systému a po čase jsem byl nucen ho odinstalovat.

26

Testování vybraných programů: 1. Terminál – implicitní konzole, funguje bezproblémově a je vysoce konfigurovatelná. Nabízí spoustu užitečných funkcí a nesetkal jsem se při jeho používání s nějakou chybou. 2. ICQ – klient – implicitní Kopete, taktéž tento program je velmi podařený, podporuje mnoho protokolů, importování témat. Jeho ovládání je jednoduché a při používání bezchybné. 3. Přehrávač hudby – XMMS – Bohužel zde jsem si musel pro přehrávání MP3 souborů nainstalovat externí program. V prostředí funguje bezproblémově, kvalitu tohoto programu nebudu charakterizovat, protože není součástí KDE desktopového prostředí. 4. Hra – Globulation 2 – Součástí prostředí jsou také hry, ale jedná se pouze základní programy typu Solitare ve Windows. Rozhodl jsem se proto instalovat strategickou hru využívající ke svému chodu náročnou 3dé technologii. Hra fungovala dobře, nastavení fullscreen taktéž a aplikace se chovala v prostředí korektně. 5. Open Office – implicitní kancelářský program je v prostředí KDE kword, ale neposkytuje tolik komfortu a možností jako Open Office. Po nainstalování se program chová korektně, v prostředí funguje bez problému. Jeho delší načítání je spíše zaviněno optimalizací samotného programu Open Office než parametry prostředí. 6. Internetový prohlížeč – KDE obsahuje také program pro tuto oblast uživatelského užití. Jmenuje se Konqueror a kromě toho, že je vynikající souborový správce, je také internetovým prohlížečem. Podporuje záložky, je rychlý a je implementován přímo do srdce tohoto desktopového prostředí. S jeho chodem jsem neměl žádné problémy. 7. Prohlížeč PDF – defaultní program, který poskytuje obsluhu PDF a PostScript souborů je v KDE Kghostview. Je také nainstalován přímo s prostředím a zobrazuje drtivou část souborů těchto formátů bez chyb. V prostředí se chová bez chyb, je rychlý a na ovládání jednoduchý. Další velkou výhodou pro toto prostředí je jeho rozšířenost a široká uživatelská podpora. Na stránce www.kde-look.org si můžeme vybrat z mnoha vylepšení, které lze do KDE nainstalovat. Je možné takto opravdu modifikovat a každý může mít tak své prostředí s vlastními barvami, ikonami atd. Mezi nevýhody desktopového prostředí patří jeho velikost, náročnost na výkon počítače, celková filozofie, která nemusí vyhovovat zkušenějším uživatelům operačního systému Linux a jeho malá stabilita v některých programech. Konkrétně se jedná například o program s názvem SuperKarama.

27

Hodnocení ve zkratce: • • • • • • •

+ Komfortnost a kompletnost prostředí + Množství programového vybavení instalovaného spolu s prostředím + Široká podpora produktu a jeho rozšířenost + Možnosti konfigurace prostředí a jejich zpracování v grafickém režimu + Výborná lokalizace do národních prostředích - Velké hardwarové nároky na PC - Problematická stabilita u některých programů

5.1.2 Gnome

Instalace a zprovoznění: Instalace desktopového prostředí Gnome je založena na distribuci Debian na jednoduchém procesu. Po aktualizování zrcadel příkazem apt-get update, zadáme instalaci příkazem apt-get install gnome. Balíčkovací systém apt-get musíme spustit pod právy roota. Pod zvolenou stable větví se nám nainstaluje Gnome verze 2.8.3. V již nainstalovaném správci systému po autentizaci zadáme v menu gnome, kterému se předá další řízení běhu počítače. Desktopové prostředí Gnome je celé v české lokalizaci. Koncepce Gnome je podobná jako u konkurenčního prostředí KDE, tedy důraz je kladen na co největší uživatelské pohodlí. Drtivá většina nastavení je tedy prováděna v grafickém prostředí.

Popis prostředí a jeho komponent: Pracovní plocha je rozdělena dvěma vodorovně situovanými pruhy(panely), jeden je umístěn v dolní a druhý je naopak v horní části obrazovky. V horním pruhu vlevo se nachází obdoba windows menu start. Zde je zde ale rozdělena na dvě samostatné menu „Aplikace“ a „Akce“. V aplikacích jsou tématicky rozděleny instalované aplikace na Grafiku, Hry, Internet, Kancelář, Multimédia, Nastavení prostředí, Ostatní, Příslušenství, Systémové nástroje, Vývoj, Nápověda, Prohlížeč souborů, Síťové servery a Debian (obr. 6 Menu v Gnome). Je to velmi podobné členění programového vybavení, které praktikuje i KDE. Ve vedlejším menu akce se po jeho vybrání zobrazí menu s názvy Spustit aplikaci..., Hledat soubory, Nedávné dokumenty, Zachytit obrazovku, Zamknout obrazovku a Odhlásit se. Od těchto menu vpravo se nacházejí dvě ikony. Jedna spouští prohlížeč souborů, druhá terminál. Nalevo v horní panelu jsou umístěny hodiny, vedle nichž se pak zobrazují aplikace spuštěné v paměti a běžící na pozadí.

28

Ob .: 5 Menu v Gnome

Dolní panel je složen z několika komponent. Vlevo se nachází ikona umožňující skrytí všech otevřených oken a zobrazení plochy s ikonami. Uprostřed panelu se zobrazují otevřená okna spuštěných aplikací a v pravém rohu se nachází tablet zobrazující čtyři pracovní plochy s miniaturami na nich spuštěných aplikací. Na vlastní ploše jsou defaultně tři ikony s názvy Počítač, Domov „uživatel“ a Koš. Na pozadí je zobrazen standardní obrázek Debianu. Toto rozložení základní plochy prostředí je tedy odlišné od plochy KDE či Widnows a uživatel potřebuje více času na jeho seznámení a ovládnutí. Ale i zde jde pouze o variaci plochy známé z Windows a tak na uživatele nejsou kladeny žádné velké nároky. Desktopové prostředí Gnome je také dodáváno s mnoha nativními aplikacemi, ale není jich tolik, co v prostředí KDE. Mezi nejdůležitější patří určitě souborový správce Nautilus, psací editor AbiWord, tabulkový kalkulátor Gnumeric, internetový prohlížeč Epiphany, Gnome PDF Viewer a prohlížeč obrázků Eye of Gnome. Nautilus je souborový správce, kterému jsem po určité konfiguraci podlehl. Jeho přednosti jsou v rychlosti, bezproblémové funkčnosti, možnosti nastavení a jednoduchosti. Ale bohužel jeho autoři nezvolili podle mého názoru šťastně defaultní volbu otevření pod složek. Nautilus je přednastaven tak, že například z adresářového kořene / chceme projít do větve /home/jura/perl/cviko se nám postupně otevřou čtyři samostatná okna s danou pod větví. Sám preferuji procházení adresářovou strukturou v jednom okně pro jeho jednoduchost, rychlost a přehlednost. Bohužel, samotné ovládací prvky v programu Nautilus mi toto nastavení nedovedou změnit. Uživatel v této situaci musí použít internetovou síť, kde se po úspěšném vyhledání odpovědi na dané téma dozví, že pro změnu otevírání oken je potřeba napsat do terminálu příkaz gconf-editor a po spuštění konfiguračního programu Gnome zde vypnout otevírání vždy nového okna v

29

souborovém správci Nautilus (obr. 7 Souborový správce Nautilus).

Obr.: 6 Souborový správce Nautilus

Psací editor AbiWord a tabulkový kalkulátor Gnumeric jsou dobré aplikace, ale dnes existuje mezi kancelářskými programy ve světě OpenSource kvalitnější OpenOffice. Internetový prohlížeč Epiphany je dobrou alternativou pro těžkopádnější Mozillu. Převážnou většinu internetových stránek zobrazoval tento prohlížeč správně a jeho výhodou je rychlost a jednoduchost. Gnome PDF Viewer, program na prohlížení PDF a PostSkript souborů poskytuje jen základní funkce. Jeho výhodou je však rychlé načítání a bezproblémové zobrazování. Téměř totéž lze tvrdit o prohlížeči obrazových souborů(*.jpg,*.gif,*.bmp) Eye of Gnome. Oba tyto programy implicitně implementovány do Nautilusu pro spuštění daného typu souboru. Bohužel, v nabídce instalovaných programů s prostředím chybí více programů, které jsem jako uživatel požadoval, nežli v konkurenčním prostředí KDE. Například dnes tolik populární klony programu ICQ zde nenalezneme a tak jsem byl nucen instalovat jeho obdobu s jménem GAIM. Jako přehrávač hudebních souborů MP3 jsem instaloval XMMS. Svůj oblíbený souborový správce Norton Commander z operačního systému MS DOS jsem nahradil jeho obdobou s názvem GNOME Commander. Všechny doinstalované programy běžely v prostředí bezchybně. Konfiguračních voleb v prostředí je dostatek (obr. 8 Možnosti konfigurace Gnome). Uživatel však nemá takové možnosti přizpůsobit si prostředí přes grafické konfigurátory tak důkladně jako prostředí KDE. Některé konfigurační nástroje jsou nedoladěné a v některých situacích při jejich použití nastává chyba, a to i u tak základních voleb, jako je výměna obrázku na pozadí plochy. Ta pravidelně končí chybovou hláškou „Aplikace Gnome panel neočekávaně skončila“. Další chybu jsem našel při konfiguraci správce oken GDM, která zahlásila také chybu. A konečně jsem narazil při testování na nenačtení apletu v hlavní ploše. Ta se ale objevovala nepravidelně.

30

Obr.: 7 Možnosti konfigurace Gnome

Všechny konfigurační programy pro nastavení prostředí a systému se nachází v Menu Aplikace a jeho podmenu „Nastavení prostředí“ a „Systémové nástroje“. Další konfigurační nedostatek je v přepínání klávesnice do různých rozložení. Přes konfigurační nástroje „Klávesnice“ a „Klávesové zkratky“ se mi nepodařilo přepínání klávesnice z jedné národní abecedy do druhé realizovat. Tento problém jsem musel vyřešit až přepsáním konfiguračního skriptu X Window Systému /etc/X11/XF86Config-4. Velkým kladem desktopového prostředí je jeho velká rozšířenost a podpora. Na stránkách www.gnome-look.org či www.gnome.org nalezneme vše, co je potřeba k úpravě, aktualizaci či nápovědě k tomuto prostředí. Obdobně jako u KDE si můžeme prostředí proměnit tak, jak nám nejvíce vyhovuje. Měnit se dá skoro vše od témat, přes ikony, barvy, úprava oken až po obrázky pozadí. Velkou výhodou je také uspořádání pracovní plochy. Pracuje se v ní velmi pohodlně, dva panely nabízejí více prostoru pro větší množství spuštěných aplikací a lépší orientaci mezi nimi.

Testování vybraných programů: 1. Terminál – implicitně je zde Gnome terminál, který je dobře konfigurovatelný a při jeho používání jsem nenarazil na žádnou větší chybu. Podporuje více záložek v jednom okně aplikace, změnu barvy pozadí a písma atd. 2. ICQ – klient – implicitní program tohoto typu není v Gnome spolu s prostředím instalován. Sám jsem v tomto prostředí používal program Gaim. Tento program má dobrou funkčnost, konfigurační schopnosti. V prostředí se choval bez problémů. 3. Přehrávač hudby – XMMS – Zde jsem si musel pro přehrávání nainstalovat externí program. V prostředí funguje bezproblémově, kvalitu tohoto programu

31

4.

5.

6.

7.

nebudu charakterizovat, protože není součástí Gnome desktopového prostředí. Hra – Globulation 2 – Součástí prostředí jsou také hry, ale jsou to pouze základní programy typu Solitare ve Windows. Proto jsem se rozhodl instalovat strategickou hru využívající ke svému chodu náročnou 3dé technologii. Hra fungovala dobře, nastavení fullscreen taktéž a aplikace se chovala v prostředí korektně. Open Office – implicitní kancelářský program je v prostředí Gnome je AbiWord, ale neposkytuje tolik komfortu a možností jako Open Office, který jsem si proto nainstaloval. V prostředí fungoval standardně. Internetový prohlížeč – implicitní webový prohlížeč v Gnome je program s názvem Epiphany. Podporuje záložky, je rychlí a jeho funkčnost byla v prostředí dobrá. Prohlížeč PDF – defaultní program, který poskytuje obsluhu PDF a PostScript souborů je Gnome PDF Viewer. Je také nainstalován přímo s prostředím a zobrazuje drtivou část souborů těchto formátů bez chyb. V prostředí se chová bez chyb, je rychlý a na ovládání jednoduchý.

Celé desktopové prostředí je velmi dobře optimalizováno. Jeho hardwarové nároky nejsou vzhledem k tomu, co nabízí, přehnané. Organizace pracovní plochy je velmi dobrá a výborně se na ni orientuje i při provozu více programů. Prostředí nabízí mnoho nativních aplikací, které jsou pro komfort uživatele nezbytné. Konfigurační nástroje, až na výjimky, pracují a je jich dostatek. Mezi nevýhody prostředí patří jeho ve nedodělané konfigurační nástroje, končící svůj běh chybovou hláškou. Také v porovnání s hlavním konkurentem, desktopovým prostředím KDE, nenabízí tolik konfiguračních možností a instalovaných programů.

Hodnocení ve zkratce: • • • • • • • •

+ Komfortnost a kompletnost prostředí + Množství programového vybavení instalovaného spolu s prostředím + Široká podpora produktu a jeho rozšířenost + Výborná lokalizace do národních prostředí + Přehledné a praktické řešení pracovní plochy a jejích komponent - Vyšší hardwarové nároky na PC - Problematická stabilita u některých konfiguračních nástrojů prostředí - Menší možnosti konfigurace a nastavení vlastností prostředí

32

5.1.3 Xfce

Instalace a zprovoznění: Desktopové prostředí Xfce jsem instaloval pomocí balíčkovacího systému APT-GET a jeho verze v stable větvi byla Xfce 4.2.x. Ke spuštění Xfce desktopového prostředí jsem použil program GDM, tedy window destkop správce, u kterého jsem nastavil, aby se spouštěl při každém startu X Window. Celé prostředí jsem si nainstaloval s podporou českého jazyka, abych tak mohl otestovat jeho funkčnost v jiném, než-li defaultním jazyce.

Popis prostředí a jeho komponent: Pracovní plocha po spuštění zobrazí v dolní části obrazovky panel. Panel má ale jinou podobu, nežli jsme zvyklí z OS Windows či KDE desktopového prostředí. Nezasahuje až do rohu, je vycentralizován na střed obrazovky. Panel obsahuje základní ovládací prvky Xfce desktopového prostředí (obr. 9 Pracovní plocha Xfce).

Obr.: 8 Praconví plocha Xfce

Z levé strany nabízí ikonu terminálu, souborového správce, internetového prohlížeče, poštovní schránku a přehrávače hudebních souborů. Uprostřed panelu se nacházejí čtyři miniatury ploch. Napravo od ploch je velmi důležitá ikona, pod kterou se skrývají všechny volby konfigurace prostředí. Vedle ní je ikona, která spouští komponentu Xfprint, tedy tisknutí a poslední ikona z pravé strany je vyhrazena pro dokumentaci. Z pravé strany ohraničuje panel aplet hodin a malé ikony, které spouštějí akce zamknout obrazovku a konec, tedy odhlášení z prostředí.

33

V horní části obrazovky se nachází panel, rozšířený na celou šířku obrazovky a na něm se zobrazují spuštěné aplikace. Na jeho pravé straně se zobrazuje malá ikonka. Při jejím poklepání se spustí tzv. Session control, což je obdoba příkazu ps v konzoli, která vypíše právě spuštěné procesy. Na rozdíl od ps příkazu ale tato komponenta nezobrazuje všechny spuštěné procesy, ale jen ty, které spouští samotné Xfce, či uživatel z něho. Na vlastní ploše je zobrazen defaultní obrázek, žádnou ikonu na ní nenalezneme. Celá pracovní plocha s panely vzdáleně připomíná organizaci pracovní plochy desktopového prostředí Gnome jen s tím rozdílem, že jsou panely zrcadlově prohozené. Uživatel přecházející z widows bude potřebovat tedy jistou dobu na zorientování v systému a jeho konfiguraci. Zcela nový rozměr má v Xfce prostředí pravé tlačítko myši. Při jeho kliknutí na prázdné místo na pracovní ploše se rozvine nabídka obsahující všechny potřebné nástroje a programy (obr. 10 Hlavní nabídka Xfce). Menu je rozděleno na složky: Aplikace, Hry, Nápověda, Obrazovka, XShelly, Run program.., Terminal, File Manager (Xffm), Web Broswer, Settings a Help. V podsložce Aplikace jsou děleny programy do dalších tématických celků, jako jsou Editory, Grafika, Matematika atd. Stejným způsobem jsou děleny i hry tedy Strategie, Karetní atd. Podsložka Xshelly obsahuje všechny druhy terminálů a jako jeden ze základních ovládacích prvků operačního systému Linux vítám její snadnou přístupnost.

Obr.: 9 Hlavní nabídka Xfce

34

Implicitním souborovým správcem desktopového prostředí Xfce4 je Xffm. Na rozdíl od jiných souborových správců typu Nautilus či Krusader je orientován stromově(Obr. 11 Souborový správce Xffm). Do pod adresářového prostoru vstoupíme kliknutím na malý trojúhelník před vlastní ikonou a názvem adresáře. Naopak o úroveň výš se dostaneme po kliku na zelenou šipku. Kladem tohoto

Obr.: 10 Souborový správce Xffm

souborového správce je jeho rychlost. Dalším zvláštním rysem prostředí je zobrazování spuštěných aplikací v samostatných ikonách v pravém dolním rohu pracovní plochy. Mimo problém s rozlišením aplikací, které nemají svojí ikonu, a tak se zobrazují s defaultní, mezi kterými nelze na první pohled rozeznat, o kterou aplikaci vlastně jde, je tu problém s více aplikacemi spuštěnými zároveň. Pokud počet aplikací překročí číslo čtyři, ikony se posouvají pod hlavní dolní panel a my tak nevidíme prvně spuštěné aplikace. Také smysl těchto ikon je problematický, protože všechny spuštěné aplikace jsou umístěny na horním panelu a to i s jejich názvy. Celé prostředí se skládá z několika komponent a v porovnání s jinými desktopovými prostředími i vcelku s malým počtem instalovaných aplikací. Ale i desktopové prostředí Xfce se snaží o co největší uživatelskou přívětivost, a tak i zde se všechna nastavení probíhají přímo v grafickém prostředí ikon, buttonů a checkboxů. Pro nastavení prostředí zde existuje konfigurační utilita Xfce-Settings. Obsahuje kompletní nabídku konfigurace prostředí a nechybí zde podpora nastavení klávesnice, myši, tématu, ikon atd. Všechna nastavení fungují bezproblémově a s okamžitou odezvou. Přepínání klávesnice do různých národnostních mutací jsem řešil přepsáním konfiguračního souboru XF86Config-4. Celé prostředí je psáno pod stejnými knihovnami GTK+ jako desktopové prostředí Gnome, a tudíž lze využít jeho témata, ikony atd.

35

Mezi výhody tohoto prostředí patří jeho rychlost. Je patrná na první pohled. S tím souvisí i malá prostorová náročnost. Konfigurační možnosti jsou také výborné a celé prostředí působí dojmem vyzrálého projektu. Nestalo se mi při práci a konfiguraci tohoto prostředí, že by nějaká operace skončila pádem a chybovou hláškou. Grafická podoba celého prostředí je také povedená a ničím nezaostává za svými konkurenty. Xfce by se dal označit jako odlehčené desktopové prostředí poněvadž nenabízí tolik aplikací, možností konfigurace a uživatelského komfortu, jako jeho konkurenti KDE a Gnome.

Testování vybraných programů: 1. Terminál – Funkci tohoto důležitého programu v systému Linux v desktopovém prostředí Xfce4 zastává implicitně standardní Xterm. Je to spolehlivý program, ale neposkytuje tolik možností konfigurace jako jeho konkurenti konzole a Gnome Terminal. Mezi jeho hlavní nevýhody patří to, že nepodporuje více karet v jednou okně aplikace. 2. ICQ – klient – V testovaném prostředí nebyl v instalaci program, který by zastával tuto funkci. Obdobně jako u Gnome jsem tedy instaloval program Gaim, který i zde fungoval bezproblémově a téměř totožně. 3. Přehrávač hudby – XMMS – Jako u jiných desktopových prostředích, tak i v Xfce jsem si doinstaloval program XMMS. Jeho chování bylo bezproblémové a ničím se nelišilo od chování v konkurenčních desktopových prostředích. 4. Hra – Globulation 2 – Hra nemá v prostředí s provozem žádné problémy a chová se standardně. Nepoznal jsem rozdíl jejího chodu oproti jiným desktopovým prostředím. 5. Open Office – Textový editor typu Word ze světa Windows není s prostředím instalován. Instaloval jsem proto balík OpenOffice, který se v prostředí Xfce choval zcela korektně. Pouze při načtení druhého okna OpenOffice se na takto načteném okně nezobrazí horní okraj okna s jeho řídícími možnostmi. 6. Internetový prohlížeč – standardním a defaultním prohlížečem je Mozilla. Tento prohlížeč je velmi spolehlivý a robustní. Obsahuje spoustu komponent jako je například poštovní klient. Jeho rychlost je dostatečná. 7. Prohlížeč PDF – Prostředí se snaží soubor PDF otevřít programem Ghostscript. Ten ale nedovede tyto soubory zpracovat. Proto musíme doinstalovat jakýkoliv program, který dokáže s daným typem souboru pracovat. Nainstaloval jsem program Xpdf, jenž pracoval v prostředí bezchybně. Celé prostředí nemá však tak velkou uživatelskou podporu jako mají konkurenční desktopové prostředí Gnome a KDE. Domovská stránka projektu je www.xfce.org.

36

Hodnocení ve zkratce: • • • • • • • • •

+ Komfortnost a ovládání prostředí + Výborná lokalizace do národních prostředí + Přehledné a praktické řešení pracovní plochy a jejich komponent + Rychlost prostředí + Hardwarové nároky na PC + Přehledné a bezproblémové nastavení konfigurace prostředí - Menší množství programového vybavení instalovaného s prostředím - Nižší rozšířenost a tím i menší podpora - Nepříliš povedený souborový správce

5.1.4 Fluxbox

Instalace a zprovoznění: Při instalaci okenního správce Fluxbox jsem použil instalační prostředky linuxové distribuce Debian APT-GET. Celé prostředí se instalovalo velmi krátkou dobu a zabírá opravdu minimum diskového prostoru. Verze instalovaného okenního správce Fluxbox byla 0.9.11 a nainstalovaná verze obsahovala české jazykové rozšíření. Spuštění Fluxboxu obstaral Gnome display správce.

Popis prostředí a jeho komponent: Již na začátku popisu a testování prostředí Fluxbox je důležité si připomenout fakt, že se nejedná o desktopové prostředí, nýbrž o okenního správce, a tudíž nemůže poskytnou uživateli všechny výhody, uživatelskou přívětivost a nativní aplikace. O to se ani toto prostředí nesnaží, převážná většina konfiguračních úkonů je prováděna ručně v konfiguračních souborech tohoto okenního správce. Nativních programů je minimum, záleží na potřebách a preferencích uživatele co si do systému doinstaluje. Po prvním spuštění prostředí Fluxbox nenalezneme na pracovní ploše žádné ikony. Celá plocha je prázdná, pouze v dolní části obrazovky je malý panel zabírající zhruba ¾ délky plochy automaticky centrovaný na střed obrazovky. V panelu nalezneme od levé strany nápis Workspace 1, který určuje aktivní pracovní plochu. Při jeho výběru myší se zobrazí nabídka, v jaké lze panel konfigurovat. Hned vedle něho jsou umístěny dvě šipky, ukazující směrem od sebe. Těmi přepínáme aktivní plochu prostředí. Uprostřed panelu je volné místo na zobrazení spuštěných aplikací. Z pravé strany panelu jsou umístěny hodiny a vedle nich znovu již zmíněné šipky.

37

Celý panel působí, ostatně jako celá plocha, velmi prostě(Obr. 12 Pracovní plocha Fluxbox).

Obr.: 11 Pracovní plocha Fluxbox

Ovládání okenního správce Fluxbox je dosti neobvyklé. Nabídku se všemi volbami pro spuštění aplikací či nástrojů pro konfiguraci spustíme pravým tlačítkem myši. Menu obsahuje jak složky, ve kterých jsou tématicky členěny všechny nainstalované programy Aplikace, Hry, Nápověda, Obrazovka, Správci oken, Xshelly, tak složky Configuration, Styles, Workspace, Reconfigure, Restart a Exit(Obr. 13 Hlavní nabídka Fluxboxu).

Obr.: 12 Hlavní nabídka Fluxboxu

38

Pod složce Configuration obsahuje základní konfigurační možnosti prostředí. Ve Styles si vybíráme styl/téma prostředí, ve Workspace lze přepínat mezi plochami a nebo tvořit nové či rušit ty staré. Reconfigure slouží k rekonfiguraci prostředí na původní hodnoty a funkčnost složek Restart a Exit je zcela zřejmá. Na konec jsem si nechal specialitu prostředí Fluxbox, a to složku Správci oken. Žádné zatím testované desktopové prostředí neobsahovalo přímo ve spuštěné relaci možnost přímého přechodu do jiných desktopových prostředích či okenních správců. Fluxbox tuto funkci obsahuje. Styl práce s konfigurací prostředí jsem nastínil již v úvodu, ale uvedu zde praktický příklad. Ve složce Styles hlavního menu si vybíráme z množiny předpřipravených stylů. Pokud nám ale tyto styly nevyhovují, máme možnost si z internetu stáhnout styly další. Stačí navštívit stránku http://themes.fresmeat.net a zde si vybrat z velkého množství nabízených stylů. Po nahrání a rozpakování archivů do ~/ .fluxbox/styles/ adresáře se automaticky objeví daný styl v nabídce přednastavených stylů. Pokud se název rozbaleného stylu přece jen automaticky neobjeví, nezbude, než ho do menu ručně zapsat. Do ~/ .fluxbox/menu přidáme následující řádky: [submenu] (Uzivatelske styly) {} [stylesdir] (~/.fluxbox/styles)

[end] Tím vytvoříme v hlavním menu novou podsložku s názvem Uživatelské styly a v ní pak načteme všechny styly, které jsou v zadaném adresáři. Tímto příkladem jsem nejen přiblížil styl práce v Fluxbox prostředí, ale i předvedl, jak měnit, rušit, či právě přidávat složky v hlavním menu. Velkou výhodou prostředí Fluxbox je právě jeho obrovská možnost konfigurace a přenastavení dle našeho výběru. Vše se děje pomocí přepsání konfiguračních souborů, jenž se nacházejí v adresáři ~ .fluxbox/. V souboru /home/jura/.fluxbox/menu si můžeme přepisovat složky v hlavním menu, v souboru /home/jura/.fluxbox/keys si můžeme určit akce určitým klávesám či jejich kombinaci, v souboru /home/jura/.fluxbox/init máme základní nastavení prostředí. Nedostatků v prostředí je ale také dost. Musím zmínit nedostatečnou lokalizaci, kdy první úroveň menu je přeložena, ale další pod úrovně a nastavení jsou v anglickém jazyce. Toto prostředí je však určeno spíše pokročilejším uživatelům, a těm by neměla angličtina dělat problém. Dalším mínusem je přednastavení dolního panelu. Pokud si necháme okno aplikace maximalizovat, tak zmizí. Tento nedostatek jsem řešil okenní minimalizací či přepínáním oken klávesovou zkratkou. Prostředí nenabízí žádné uživatelsky zpříjemňující programy, jenž by se instalovaly s vlastním prostředím, jako je prohlížeč obrázků, souborový správce, textový editor, atd. Také mi nevyhovovalo nastavení hlavního dolního panelu, který se skrývá pod aktuální načtené,maximalizované okno na pracovní ploše. Uživatel tak nemá přehled, kolik oken (programů) má spuštěných a k přepínáním mezi nimi nemůže použít miniatury na panelu.

39

Testování vybraných programů: 1. Terminál – Funkci tohoto důležitého programu v systému Linux v okenním správci Fluxbox zastává implicitně standardní Xterm. Je to spolehlivý program, ale neposkytuje tolik možností konfigurace jako jeho konkurenti konzole a Gnome Terminal. Mezi jeho hlavní nevýhody patří, že nepodporuje více karet v jednom okně aplikace. 2. ICQ – klient – V testovaném prostředí nebyl v instalaci program zastávající tuto funkci. Obdobně jako u Gnome jsem tedy instaloval program Gaim, který i zde fungoval bezproblémově a totožně. 3. Přehrávač hudby – XMMS – Hudební program přehrávající MP3 soubory není v instalaci okenního správce zahrnut. Jako u desktopových prostředích jsem nainstaloval program XMMS. Pracoval standardně. 4. Hra – Globulation 2 – Hra nemá v prostředí s během žádné problémy a chová se stadardně. Nepoznal jsem rozdíl jejího chodu oproti jiným desktopovým prostředím. 5. Open Office – Textový editor typu Word ze světa Windows není s prostředím instalován. Proto jsem instaloval balík OpenOffice. V okenním správci Fluxbox choval zcela korektně. 6. Internetový prohlížeč – Prostředí Fluxbox nemá vybraný základní internetový prohlížeč. Jaký prohlížeč si nainstalujete, takový tu budete mít. Já jsem v prostředí vyzkoušel Firefox a Operu. Oba tyto prohlížeče fungovali spolehlivě. 7. Prohlížeč PDF – Neexistuje defaultně instalovaný PDF prohlížeč. Musíme doinstalovat jakýkoliv program, který dokáže s daným typem souboru pracovat. Nainstaloval jsem program Xpdf. V daném prostředí pracoval bezchybně.

Hodnocení ve zkratce: • • • • • • • •

+ Přehledná nabídka všech aplikací a nastavení v jednom menu + Hardwarové nároky na PC + Rychlost prostředí a jeho velikost + Velké možnosti konfigurace prostředí - Menší množství programového vybavení instalovaného s prostředím - Nižší rozšířenost a tím i menší podpora - Neúplná lokalizace - Skrývání hlavního panelu pod aktivní aplikace na ploše

40

Závěrečná charakteristika pomocí tabulky

Ap.vybavení

Stabilita (prostředí a programů)

Náročnost na HW

Nenáročnost a komfortnost ovládání a konfigurace

Lokalizace a podpora

KDE

5

3

1

2

2

Gnome

4

2

2

1

2

Xfce

2

4

3

2

2

Fluxbox

1

4

5

4

3

Legenda: 5-nejlepší, 1-nejhorší

5.2 Výběr konfigurace pro určitou skupinu uživatelů 5.2.1 Navrhované řešení pro Administrátora Jako nejvýhodnější grafické pracovní prostředí pro roli Administrátor vychází okenní správce Fluxbox. Z charakteristiky uživatelské skupiny administrátor (4.2) vyplývá, že tato skupina má široké znalosti operačního systému. Je to uživatel zkušený, který běžně pracuje v prostředí příkazového řádku a nedělá mu problém ruční konfigurace textových souborů. Okenní správce Fluxbox nabízí velké možnosti nastavení právě přes své konfigurační soubory. Tento přístup má výhodu v jednoduchosti a efektivitě. V desktopových prostředích typu KDE a Gnome se jejich vlastnosti nastavují přes grafické konfigurátory, jenž mohou obsahovat více chyb. Fluxbox je předurčen právě takové zkušené skupině uživatelů, jako jsou administrátoři, kteří dokáží využít všech jeho konfiguračních možností. Fluxbox je vhodnou volbou pro skupinu Administrátorů rovněž pro svou nulovou softwarovou vybavenost. Zkušený uživatel si sám dokáže vybrat vhodný software. Pro administrátora by bylo zbytečné desktopové prostředí se spoustou aplikací jako je office, grafické a multimediální nástroje apod., protože tyto nástroje ke své práci nevyužije a zbytečně by snižovaly diskovou a paměťovou kapacitu počítače. Malé množství a velikost běžících procesů v paměti při běhu fluxboxu je spojená s jeho menší chybovostí, a to je velkou výhodou právě pro administrátory. Méně chyb znamená méně času s jejich opravováním, což je v podnikové sféře, kde čas jsou peníze, důležité.

41

5.2.2 Navrhované řešení pro Programátora Nejvýhodnější grafické pracovní prostředí pro roli programátor vychází nejlépe, podobně jako u uživatelské skupiny Administrátor, okenní správce Fluxbox. Rozdíly ve způsobu práce nejsou mezi administrátory a programátory velké. Stejně jako u uživatelské skupiny administrátor mají i programátoři dobré znalosti OS Linux, dokáží používat příkazovou řádku a plně využít konfigurační možnosti Fluxboxu. Důvody pro volbu fluxboxu jako vhodného řešení pro programátora jsou proto téměř totožné s důvody navrhovaného řešení pro administrátory. Najdeme však dvě výjimky. U těch naše navrhovaná volba okenního správce Fluxbox nemusí být vhodná. První výjimkou jsou programátoři vyvíjející software pro nějaké konkrétní desktopové řešení. Ti budou ze zřejmých důvodů toto prostředí potřebovat. Druhou výjimkou jsou weboví programátoři, kteří pro účely testování webových aplikací mohou potřebovat webové prohlížeče vyžadující knihovny různých desktopových prostředí.

5.2.3 Navrhované řešení pro Domácího uživatele Pro skupinu domácí uživatelé bylo vybráno jako nejlepší řešení desktopové prostředí KDE. Tato skupina je velmi rozsáhlá jak do počtu uživatelů, tak do šíře záběru vědomostí o fungování operačního systému Linux. Také náplň práce domácího uživatele je velmi rozsáhlá. Desktopové prostředí KDE nabízí ucelený souhrn aplikací, které tato skupina využije. Nezkušenému uživateli přijde velmi vhod množství fungujících, předistalovaných aplikací, které a jsou navíc uživatelsky komfortní. Velkým přínosem pro běžného uživatele je také ovládání tohoto prostředí. V mnohém se neliší od ovládání operačního systému Windows. Také zde nalezne velké množství grafických konfiguračních nástrojů, které je snadné používat a tak si prostředí jednoduše, ale kompletně přenastavit. KDE je v dnešní době nejrozšířenější nadstavba nad systémem X Windows, a proto uživatel, který potřebuje s prostředím pomoci, má se kam obrátit. I výborná lokalizace KDE je pro tuto uživatelskou skupinu jasnou předností. Navrhované desktopové prostředí KDE pro uživatelskou skupinu Domácí uživatel neplatí jen tam, kde v domácnosti funguje starší PC. Mohlo by mít problémy s jeho vysokými hardwarovými nároky.

42

5.2.4 Navrhované řešení pro Uživatelé podnikové sítě U skupiny Uživatelé podnikové sítě vychází nejlépe řešení desktopové prostředí Gnome. Uživatelů podnikové sítě je velké množství, a proto jejich náplň práce je také velmi rozsáhlá. Taktéž úroveň znalostí práce a fungování operačního systému Linux nelze přesně definovat. Desktopové prostředí Gnome ale nabízí propracovaný systém aplikací, které uspokojí většinu uživatelů. Velmi dobře se v něm pracuje, vyniká svou organizací pracovní plochy. Konfigurační nástroje jsou v dostatečné míře zastoupeny a jejich grafické ovládání je komfortní. Tato kritéria splňuje i konkurenční KDE. Jeho nevýhodou pro skupinu Uživatelé podnikové sítě je však jeho velké množství konfiguračních nástrojů a aplikací. Pro správce podnikové sítě je výhodou menší množství konfiguračních nástrojů desktopového prostředí Gnome. Tak lze předpokládat i menší množství chyb vzniklých uživatelským nastavováním prostředí. Pro Gnome dále hovoří i menší hardwarové nároky, které musejí splňovat pracovní stanice podniku.

43

6. ZÁVĚR

V této bakalářské práci s názvem „Návrh konfigurace grafického uživatelského rozhraní pro specifické uživatelské skupiny“ jsem si určil jako cíl práce doporučení vhodného okenního správce či desktopového prostředí v souvislosti s potřebami vybraných uživatelských skupin. Práce začala popisem grafického systému X Window system, který nám charakterizoval funkci této komponenty v operačním systému Linux. Dalším krokem bylo osvětlení pojmů a funkcí okenních správců a desktopových prostředí a jejich výběr a stručné představení. Důležitou částí práce byla charakteristika uživatelských skupin. Následně práce popisovala instalaci, konfiguraci a běh programů ve vybraných desktopových prostředí a okenních správců. Cíl práce je popsán v návrhu řešení grafického rozhraní, které nejlépe vyhovuje potřebám náplní práce určité uživatelské skupiny. V průběhu práce jsem zjistil, že náplň práce a uživatelská znalost fungování operačního systému Linux je u skupin Administrátor a Programátor velmi podobná. Z toho důvodu je i jejich navrhované grafické řešení identické. Navrhované grafické řešení v práci nelze však brát jako dogma. U výběru těchto komponent záleží na osobních preferencích a zkušenostech daného uživatele. Také se musí přihlédnout k neustálému vývoji těchto komponent. Možnost výběru je velkou předností světa operačního systému Linux, a to neuvažuji jen v relaci výběru deskopového prostředí či okenního správce. Domnívám, že tato práce může výt využita při k výběru vhodného grafického řešení pro daný účel práce s PC.

44

SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY (WELSH, 2003)

WELSH, Matt, DALHEIMER, Kalle Matthias, DAWSON, Terry, KAUFMAN, Lar. Používáme Linux. 3. aktualizované vydání. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2003. ISBN 80-7226-698-5

(STANDFIELD, 2002)

STANDFIELD, Vicky, SMITH, W., Roderick. Správa operačního systému Linux. Praha: SoftPress s.r.o, 2002. ISBN 80-86497-25-9

(MINASI, 2004)

MINASI, Mark, YORK, Dan. Linux pro administrátory Windows. Brno: Computer Press, a.s., 2004. ISBN 80-251-0317-X

(VYCHODIL, 2003)

VYCHODIL, Vilém. Operační systém Linux Příručka českého uživatele. Brno: Computer Press, a.s., 2003. ISBN 80-7226-333-1

(2003)

Linux. Dokumentační projekt. 3. vyd. Brno: Computer Press, 2003. ISBN 80-7226-761-2

(Jelílek, 2002)

JELÍNEK, Lukáš. Xfree a window managery [online]. c2002, poslední revize 31.1.2002. [citace 2006-21-3] URL:

(Ott, 2004)

OTT, Vlastimil. Na co se často ptáme 4: X Window System [online]. c2004, poslední revize 26.5. 2006 .[citace 2006-213] URL

(Brabec, 2003)

BRABEC, Stanislav. Linuxový desktop – co desktop obsahuje [online]. c2003. [citace 2006-21-3] URL:

(Simon, 2005)

SIMON, Jiří. Xfce4.2.x [online]. c2005, [citace 2006-21-3] URL:

(Štěrbák, 2004)

ŠTĚRBÁK, Marián. XFCE-Tučniakova myš [online]. c2004, [citace 2006-21-3]

45

URL: (Hradílek, 2006)

HRADÍLEK, Jaromír. Fluxbox [online]. c2006, [citace 2006-21-3]. URL:

(Fecko, 2004)

FECKO, Michal. Fluxbox [online]. c2004, [citace 2006-21-3]. URL:

(Bravenec, 2004)

BRAVENEC, Petr. Fvwm [online]. c2004, [citace 2006-21-3]. URL:

(Štěrbák, 2005)

ŠTĚRBÁK, Marián. Krištáľové prostredie [online]. c2004. [citace 2006-21-3]. URL:

46