NÁVRH DAŇOVÉ REFORMY
CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii
Zpracovali: Yvona Legierská, Michael Kroh, Jiří Šteg Redakce: Vít Klepárník
© CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii Říjen 2011
„Není svoboda bez demokracie, není demokracie bez soudržnosti a není soudržnost bez přerozdělování.“ Úvod Základním cílem daňové politiky v sociálně tržním systému by měl být fungující konkurenceschopný a nezkorumpovaný stát veřejných služeb, plnící základní funkce očekávané většinou občanů i firem, které nelze kvalitně realizovat na výlučně ziskové bázi. Takový stát musí zajistit nejen obranu, bezpečnost, spravedlnost a základní infrastrukturu, ale i demokratické fungování společnosti, sociální a kulturní soudržnost, školství, zdravotnictví, služby dlouhodobé péče, podporu vědy a výzkumu, zdravé životní prostředí. Aby tyto funkce mohly být v optimálním rozsahu zajištěny, potřebuje stát příjmy, které získává od svých občanů a firem prostřednictvím daní, pojistného a poplatků. Daňová politika by proto měla být prioritně zaměřena nejen na výběr nezbytně nutného objemu peněz bez zbytečně negativního dopadu na většinu občanů a ekonomiku země, ale rovněž na jejich efektivní vynakládání. Tvrdý boj s daňovými úniky a majetková přiznání na straně jedné a skutečné – nikoli jen deklarované – omezení korupce v oblasti veřejných zakázek a zpřísnění dotačních pravidel na straně druhé budou prioritou. Jen tak je možné měnit atmosféru ve společnosti a blížit se k ideálnímu cíli – dobrovolnému plnění daňových povinností. Daňová soustava je složena z přímých a nepřímých daní. Přímé daně zahrnují zdaňování příjmů a majetku, případně i práce prostřednictvím plateb pojistného, nepřímé daně zdaňují spotřebu. Daňové břemeno tak buď přímo dopadá na občana či firmy, nebo v případě nepřímých daní – DPH, spotřebních či ekologických daní – je přeneseno na konečného spotřebitele, který je hradí v ceně při nákupu zboží a služeb. Za období od roku 2006, kdy došlo ke střídání vlád, rychle rostl podíl vládního dluhu na hrubém domácím produktu (dále jen HDP) navzdory tvrzení o rozpočtové zodpovědnosti. V roce 2010 se zvýšil oproti roku 2006 o 9,3 procentních bodů na 37,6 % HDP. V absolutním vyjádření se vládní dluh zvýšil o téměř 50 % a dosáhl tak ke konci roku 2010 celkem 1 418 mld. Kč. Jsou prováděny plošné škrty ve výdajích utlumujících růst HDP, přímé daně byly sníženy, nepřímé jsou postupně zvyšovány. Výsledkem tohoto experimentu je sice rovnoměrnější rozložení daňového břemene ve společnosti, avšak významně je oslaben solidaristický charakter státu. Výrazná je i nespokojenost v podnikatelské sféře navzdory snížení daně z příjmů na právnických osob na 19 % a zavedení jednotné sazby daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 %. Strukturu daní a její výnosy proto bude nutné přehodnotit tak, aby se nejen nevzdalovala vyspělým zemím, ale naopak bude zapotřebí v nezbytně nutném rozsahu posílit příjmovou stránku veřejných rozpočtů v zájmu rychlejšího snižování deficitu a 1
zastavení růstu vládního dluhu. Za podmínek nízkého hospodářského růstu nelze rozpočet vyrovnat pouze snižováním výdajů. Bez současného zastavení poklesu a naopak mírného zvýšení (složené) daňové kvóty se trvalé stabilizace veřejných financí nedá dosáhnout. Aby nedošlo k oslabení hospodářského růstu a bylo odstraněno sociální napětí, je nutné přistupovat diferencovaně k jednotlivým skupinám poplatníků z řad zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných a obchodních společností. Současným vládním politikům se myšlenka vyššího výběru nepřímých daní nad daněmi přímými zalíbila natolik, že se snaží všemožně zvyšovat sazby těchto daní ze spotřeby. Nejviditelnější změnou je směřování k jednotné sazbě DPH ve výši 17,5 % od roku 2013, což bude mít prostřednictvím omezení spotřeby negativní dopad na růst HDP a tím i na životní úroveň většiny obyvatel. Díky nízké cenové elasticitě u potravin, bude celý 7,5 bodový nárůst DPH promítnut do jejich ceny, aniž by byla část daně utlumena v maržích prodejců. Vyšší cenu budou mít i léky, noviny, časopisy, knihy, osobní doprava aj. Většina lidí si tak budou moci koupit za stejné příjmy méně zboží. Změnu více pocítí lidé s nižšími příjmy. Solidarita bohatších s chudšími – k nimž patří senioři, handicapovaní a většina rodin s dětmi – ještě více po předchozím zrušení progresivního zdanění příjmů v roce 2008 oslabí. Tímto krokem se vzdálíme od vyspělého světa, který jednoznačně preferuje zdaňování příjmů a majetku před zdaňováním spotřeby, což je zcela zřejmé ze srovnatelných údajů zemí nejen EU, ale i OECD. Pravice obhajující neoliberální názory není schopna provést skutečné reformy ve prospěch většiny občanů, neboť jí v tom brání ideologická dogmata a těch se nemůže zbavit stejně jako vazeb na velký byznys a finanční instituce. Přechod od zdanění práce a příjmů ke zdanění spotřeby prosazovaný současnou vládou lze proto považovat za přehnaný, extrémně pojatý a výhodný pouze pro nejbohatší skupiny obyvatelstva. Je jednoznačně prokázané, že s růstem velikosti příjmů klesá míra jejich zdanění. V případě existence pouze nepřímých daní by totiž byly nízké mzdy zdaněny více než mzdy vysoké. Z tohoto pohledu jsou tedy daně ze spotřeby degresivní, málo sociálně citlivé a tudíž nespravedlivé. Tyto tendence nebezpečné pro většinu společnosti je nutné změnit tak, aby podíl přímého a nepřímého zdanění byl alespoň v rovnováze. Prostřednictvím daňové politiky by měly být uskutečněny reformy posilující zcela jiné rozložení daňového břemene, než tomu je dosud. Vždyť malá skupina největších boháčů, bankéřů, magnátů a na ně napojených provozovatelů služeb, v jejichž prospěch jsou prováděny dosavadní tzv. reformy, žádnou vstřícnost ze strany státu nejen neočekává, ale ani nepotřebuje. To se nevztahuje jen na daně, 2
ale i na využívání veřejných statků a služeb. Ty totiž využívají bohatší vrstvy, ale i velké firmy v daleko větší míře – více používají dopravní infrastrukturu, čerpají subvence a dotace, potřebují větší ochranu majetku, vedou více soudních sporů. Znovuobnovení progresivního zdanění příjmů je proto na místě. Zcela jednoznačně je nutné odmítnout námitky pravice, že je tak trestán úspěch. To se týká nejen fyzických osob, ale i právnických osob – obchodních společností. Není exaktně potvrzen vztah mezi výší daní a tzv. konkurenceschopností, jíž se ohánějí neoliberální ekonomové. Existují vysoce konkurenceschopné ekonomiky s vysokými daněmi a naopak nekonkurenceschopné ekonomiky s nízkými daněmi. Jak může dopadnout neúměrné snižování daní z příjmů, dříve tolik vychvalované českou pravicí, ukazuje irská cesta. Tato země je dnes vysoce zadlužená. Po zavedení jedné sazby DPH v roce 2013 je možné obnovit dvě sazby DPH s určitými korekcemi. Zvýšit se musí podíl majetkových daní úpravou zákona o dani z nemovitostí a daně dědické a darovací. Nejsou navrhovány úpravy daně silniční, daně z převodu nemovitostí a ekologických daní. Nynější vládou je připravováno tzv. Jednotné inkasní místo (dále jen JIM) pro placení daní a pojistného od roku 2013 doprovázené rozsáhlou reorganizací úřadů. Je to sice myšlenka pozitivní, avšak vlastní příliš rychlá realizace již v současné době ohrožuje řádný výběr daní. Cílem daňové politiky by mělo být tedy zajistit stabilizaci výběru daní vysoce profesionálním, kvalitním a účinně důsledným zákonným přístupem i postupem všech správců daní. K tomu je třeba jim vytvořit podmínky, aby mohli mj. účinněji bojovat s daňovými úniky. CESTA předkládá následující návrhy změn v daňové soustavě České republiky. Jedná se o otevřený materiál, který bude průběžně upravován.
1. Daňové změny 1.1. Zdaňování příjmů Základní přístup k reformě daní z příjmů by měl vycházet z principu diferencovaného přístupu k jednotlivým skupinám poplatníků, které jsou podmíněny jejich nerovným postavením na trhu (zboží, služeb a práce) a nutností korigovat prohlubující se rozdíly zásahy státu. Pravice naopak prosadila tzv. rovnou daň, která ve svém důsledku prohlubuje monopolní tendence a umožňuje velkým a silným subjektům realizovat ve větší míře mimořádný zisk. Je také nutno striktně odmítnout argumentaci pravicových ekonomů, že progresivní dani se ti nejbohatší mohou lehce vyhnout a že je tím snížena jejich motivace 3
dosahovat vyšší míry úspěchu. Je to demagogie toho typu, že bychom mohli podle ní zrušit jakoukoli represi nežádoucího jednání, protože každé nařízení jde obejít. Kromě toho progresivně zdanění manažeři, bankéři, advokáti, modelky či špičkoví sportovci a umělci atd. určitě nebudou pracovat hůře. Spíše naopak se budou snažit nahradit jistý výpadek příjmů zvýšeným úsilím a pracovitostí. Je však naprosto zbytečné, možná dokonce kontraproduktivní soustřeďovat se v programu na jednotlivé sazby (vždy se najdou kritici s důvodnými argumenty). Ty jsou většinou výsledkem složitých politických vyjednávání. Lepší je prezentovat filozofii daňového systému.
Daň z příjmů fyzických osob Od počátku roku 2008 bylo zrušeno progresivní zdanění fyzických osob, byla zavedena stejná sazba 15 %. Aby nedošlo k velkým výpadkům ve zdanění u zaměstnanců, byl jim rozšířen základ daně tak, že původní základ daně – hrubá mzda byl zvýšen o 34 %, tj. sociální a zdravotní pojistné placené zaměstnavatelem za zaměstnance. V legislativním procesu je v současné době návrh na zrušení této superhrubé mzdy, takže základem daně u zaměstnanců bude opět hrubá mzda, avšak sazba se zvýší na 19 %, a to i pro OSVČ, jejichž základ daně před úpravou o daňové úlevy tvoří rozdíl mezi příjmy a výdaji. Zaměstnavatelé budou nově odvádět za zaměstnance nikoli pojistné, ale odvod z mezd ve výši 32 % z úhrnu hrubých mezd. CESTA navrhuje obnovit klouzavě progresivní zdanění fyzických osob (dále jen FO), tj. zaměstnanců i OSVČ, z důvodů již uvedených, a to s následujícími parametry:
Celkem 4 daňová pásma, přičemž 10 % FO by bylo zdaněno sazbou nižší než nyní navrhovanou (nižší než 19 %), u 60 % FO by se výše daně oproti současnému návrhu nezměnila, 20 % FO ve třetím pásmu a 10 % FO ve čtvrtém pásmu by mělo daně vyšší. Fyzickým osobám v nejvyšším pásmu by zůstala zrušena sleva na poplatníka, případně by mohly být zrušeny i další úlevy, čímž by se progrese dále zvýšila.
Celkem 4 sazby, přičemž rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší by činil maximálně 12 procentních bodů.
Paušální výdaje OSVČ, které jsou jimi využívány k celkovému zjednodušení vedení evidence pro daňové účely (v roce 2010 bylo podáno 51 % daňových přiznání s výdajovými paušály), by měly být nastaveny s využitím metod benchmarkingu, která by umožnila jejich větší soulad s průměrnou úrovní výdajů v daném oboru. Důvodem je nejen situace, kdy při dnešních až 80 % výdajových paušálech a při použití 4
daňových úlev OSVČ fakticky daň neplatí. Z těchto důvodů by měl být buď obnoven minimální základ daně před použitím daňových úlev (tj. položky snižující základ daně a slevy na dani) alespoň ve výši 40 tis. Kč/rok u OSVČ s příjmy nad 100 tis. Kč nebo paušály učinit povinné, což způsobí, že drtivá většina bude platit alespoň nějakou daň. Druhá varianta je přitom průchodnější. Výsledkem příliš „štědrých“ výdajových paušálů jsou i OSVČ odváděné nízké částky pojistného na soc. zabezpečení, takže starobní důchody budou mít tyto osoby velmi nízké. Rovněž pojistné na veřejné zdravotní pojištění je minimální.
Dáváme ke zvážení vynětí z progresivního zdanění fyzické osoby, které mají zaměstnance, a jejichž příjmy jsou ze živnosti, případně ze zemědělské výroby s cílem shodného zdanění jako u malých a středních podniků (dále jen MSP) – viz daň z příjmů právnických osob. Ostatní fyzické osoby s příjmy z podnikání podle zvláštních předpisů (např. advokáti, exekutoři, daňoví poradci aj.) by byli zdaňováni formou progresivního zdanění bez ohledu, zda mají zaměstnance. Důvodem pro toto technicky poměrně jednoduše proveditelné opatření (jedno okénko navíc v daňovém přiznání) je lépe využít velký potenciál živnostníků pro tvorbu nových pracovních míst. Velká část živnostníků velmi tvrdě pracuje, často až na hraně fyzických možností, ale současná úprava daňových zákonů je nutí spíše omezit se na vlastní práci, popřípadě využít konsorciálního partnerství či Švarcsystému. Navrhované opatření by živnostníkům nabídlo variantní možnost podnikání s využitím zaměstnanců se zařazením do výhodnějšího daňového systému.
Doporučujeme zachovat slevy na děti, avšak daňové bonusy nahradit zvýšením minimální mzdy – zavedením této daňové úlevy v roce 2004 nezanedbatelná skupina zaměstnavatelů prezentuje daňové bonusy na děti jako vlastní benefit, ačkoli jsou bonusy hrazeny z veřejných rozpočtů. Díky tomu si zaměstnavatelé snižují náklady na pracovní sílu, neboť v řadě případů vyplácejí jen minimální mzdu s tím, že daňový bonus deklarují jako kompenzaci výpadku čisté mzdy. Neznalým zaměstnancům, které zajímá pouze čistá mzda, tak zaměstnavatelé tvrdí, že část mzdy dostávají jako daňový bonus. Právě proto u nízkopříjmových zaměstnanců klesají oficiálně vykázané mzdy, aby zaměstnavatelé „dosáhli“ na daňový bonus. Dle zjištění z praxe negativní dopady této daňové podpory (administrativní náročnost v důsledku častých chyb ve výkazech, spekulace zaměstnavatelů v souvislosti s bonusy a výpadek inkasa veřejných rozpočtů z titulu bonusů) převažují nad pozitivním záměrem, pro který byla zavedena. Jako kompenzace bude zavedeno zvýšení minimální mzdy. 5
Otázkou do diskuse jsou i tzv. daňové asignace, tj. možnost poplatníka dobrovolně spolurozhodovat o použití určitého procenta ze svých daňových odvodů. Šlo by o přesně vyjmenované státní mimorozpočtové fondy (v žádném případě by nemohlo jít na dary soukromým, církevním atd. nadacím), a to stávající – fond dopravní infrastruktury, životního prostředí, rozvoje bydlení, kultury, pro podporu a rozvoj české kinematografie, Státní zemědělský intervenční fond, nebo nově uzákoněné, např. pro podporu sportu. Bylo by to určité vyvážení při zavedení progresivního zdanění, aby lidé mohli více spolurozhodovat o tom, kam jejich vybrané peníze půjdou. Změny ve zdaňování fyzických osob by měly zvýšit daňové výnosy o cca 2 mld. Kč, a to výlučně progresivním zdaněním některých kategorií poplatníků a také snížením počtu výjimek.
Daň z příjmů právnických osob Od roku 2008 je zavedena jedna sazba 19 % pro zdaňování právnických osob, nepočítáme-li sazby 5 a 15 % týkající se zdaňování fondů a samostatného základu daně, jež se týká příjmů ze zdrojů v zahraničí, např. dividend. Zhruba desítka firem z celkového počtu cca 300 tisíc platí 20 % celkového daňového výnosu. Jedná se zejména o energetické společnosti, finanční instituce, telekomunikační společnosti, prodejce paliv a maziv, pivovary, výrobce tabákových výrobků. Autoři návrhu CESTY doporučují zavést dvě sazby daně z příjmů právnických osob. Vycházejí z toho, že zvýšení sazby o 3–5 procentních bodů nezhorší konkurenceschopnost velkých
firem,
neboť
pohyby
v daňové
sazbě
do
této
výše
nemají
vliv
na
konkurenceschopnost a nebrzdí ani tvorbu nových pracovních míst. Sníží se maximálně dividendy akcionářů, což při jejich struktuře, kde převládají zahraniční vlastníci, přinese druhotný pozitivní efekt v podobě nižšího odlivu kapitálu do zahraničí.
Jako odlišení mezi „velkými“ a „malými až středními“ firmami doporučujeme využít metodiku EU, kde kromě kritérií počtu zaměstnanců, obratu a aktiv je bráno v úvahu i tzv. kritérium nezávislosti, které prakticky znemožňuje daňovou optimalizaci umělým rozdělením firmy (dceřiné společnosti velkých firem s podílem mateřské společnosti přes 25 % jsou považovány za „velké“ podniky). Firmy s anonymními vlastníky a firmy provozující loterie a jiné podobné hry (hazard) by byly zdaněny jako velké podniky.
Pro malé a střední firmy navrhujeme ponechat stávající sazbu 19 %. Vycházíme z toho, že malé a střední podniky jsou vůči daňovým změnám citlivější než podniky velké.
6
Druhá sazba by měla být oproti první vyšší maximálně o 5 procentních bodů a neměla by ani v budoucnu výrazněji převyšovat sazbu v Německu a Rakousku, které mají sazbu 25 %, i když základ daně je jinak konstruován.
Daňové výjimky – v současné době je v legislativním procesu novela zákona o daních z příjmů, která navrhuje odstranění řady daňových výjimek. Definitivní verzi novelizovaného znění zákona bude nutné prověřit, zda nebyly vypuštěny takové, které mají stále význam, pokud nebyly nahrazeny systémem přímých dotací. Rozhodně by neměly být vypuštěny sociálně citlivé výjimky, jakou jsou stravenky či režijní jízdenky, které mají na daňové výnosy jen minimální vliv.
Lze diskutovat i o změně teritoriálního zvýhodnění v oblasti korporátních daní, které by se týkalo podnikání v ekonomicky zaostalých regionech. Muselo by však jít o skutečnou tvorbu pracovních míst a rozvoj firem, nikoli pouhý přesun sídla firmy.
Změny ve zdaňování právnických osob by měly zvýšit daňové výnosy o cca 8–10 mld. Kč.
1.2. Zdaňování majetku Podíl majetkových daní (daň z nemovitostí, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí, daň silniční) na celkových daňových výnosech je velmi nízký, a to i v rámci mezinárodního srovnání. Česká republika vykazuje nejnižší podíl v rámci zemí OECD, a to 0,4 % HDP (2009), zatímco nejvyšších hodnot dosahuje Velká Británie 4,2 %, Kanada 3,5 %, Francie 3,4 %, USA 3,3 %. Proto by mělo být prosazováno zvýšení alespoň některých těchto daní.
Daň z nemovitostí V roce 2010 oproti roku 2009 se zvýšil výnos daně z nemovitostí (tj. daň z pozemků a daň ze staveb) o 2,4 mld. Kč na 8,7 mld. Kč. Důvodem je skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2010 byly novelou zákona o dani z nemovitostí zdvojnásobeny základní sazby daně u všech pozemků, staveb a jednotek, s výjimkou pozemků zemědělské půdy a staveb pro ostatní podnikatelskou činnost. V současné době Ministerstvo financí připravuje změnu ve zdaňování nemovitostí, kdy daň z pozemků bude navázána na cenu pozemků. Za tím účelem se připravují cenové mapy, zohledňující atraktivitu pozemku, na kterém se stavba nachází. Takovou změnu je možné podpořit. Vzhledem k tomu, že tato daň je výhradně příjmem obcí, budou zvýšeny jejich kompetence ohledně stanovení úrovně zdanění. MF však předpokládá, že se daňový výnos novým přístupem ke zdaňování pozemků nezvýší.
7
Autoři návrhu CESTY navrhují pokračovat v úpravě daně z nemovitostí. V prvním kroku zvýšit zdanění pozemku, zejm. v atraktivních lokalitách. Ve druhé fázi upravit také zdaňování staveb, a to tak, že stavby v atraktivních lokalitách budou mít buď vyšší sazbu či vyšší koeficient. Změny ve zdaňování nemovitostí by měly zvýšit daňové výnosy o cca 2 mld. Kč.
Daň dědická a darovací U daně dědické a darovací je v současnosti velmi nízké inkaso, které se dále snížilo od roku 2008, kdy bylo osvobozeno dědictví i bezúplatné nabytí majetku mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině, tj. mezi příbuznými v řadě přímé a nepřímé. V rámci obou daní bude navržena místo progresivního zdanění u III. skupiny osob jedna sazba. V roce 2010 činilo inkaso daně dědické 87 mil. Kč a daně darovací 138 mil. Kč, což jsou částky zcela zanedbatelné, a proto se plánuje, že obě daně budou zahrnuty do nového zákona o daních z příjmů. CESTA navrhuje daň dědickou a darovací upravit tak, aby je platily i osoby příbuzné, a to u majetku s hodnotou 10 mil. Kč a více. V případě takové úpravy by bylo vhodné obnovit progresivní zdanění. Změny ve zdaňování darů a dědictví by měly zvýšit daňové výnosy o cca 1 mld. Kč.
1.3. Zdaňování spotřeby Daň z přidané hodnoty DPH je nejdůležitější daní, z níž plyne do rozpočtu nejvyšší částka. Také se oproti daním z příjmů lépe vybírá, neboť výběr je průběžný a daňové úniky složitější. To by však nemělo vést k závěru, že jde o všelék, kterým lze „zalátat“ všechny díry ve veřejných financích. Proto je naprosto nesystémové, když se současná vláda snaží řešit pomocí DPH deficit na důchodovém účtu. Stejně tak je nezbytné odmítnout snahy o sjednocení této daně na jakékoli sazbě, protože takový postup znemožňuje státu vyjádřit priority v oblasti soukromé i veřejné spotřeby a dopad každého zvýšení je silnější u chudší a střední vrstvy. Pokud současná vládní koalice k tomuto kroku skutečně sáhne, je povinností opozice veřejně deklarovat návrat k vícesazbovému systému po opětovném převzetí vládní odpovědnosti. V České republice dosud existují dvě sazby DPH, které činily 5 a 23 % od roku 1993, 5 a 22 % od roku 1995, 5 a 19 % od roku 2004, 9 a 19 % od roku 2008, 10 a 20 % od roku 2010 a 14 a 20 % od roku 2012 (v roce 2012 bude inkaso DPH vyšší o 26 mld. Kč). Připraveno je sjednocení sazby na 17,5 % od roku 2013 (v roce 2013 bude inkaso DPH vyšší 8
o 22 mld. Kč). Při změně současné základní sazby ve výši 20 % na jedinou sazbu 17,5 % ke snížení cen nedojde. Při změně současné snížené sazby DPH ve výši 10 % postupně na 14 % a 17,5 % se promítne růst sazeb plně zejména do cen potravin. Od 1. dubnu 2009 je umožněn odpočet DPH při nákupu osobního automobilu pro podnikatelské účely. V případě současného soukromého používání musí být od roku 2011 odpočet příslušně krácen. Výpadek DPH ročně činí stamiliony Kč. Autoři návrhu CESTY připouštějí, že v oblasti DPH lze v zásadě oproti současnému či připravovanému stavu provádět pouze parametrické změny nebo v budoucnu jakousi „antireformu“ či „reformu reformy“ (zrušení reformy současné). Nabízí se varianta opětovného zavedení dvou či více sazeb. Co se týče samotných sazeb, základním pravidlem by měla být kompatibilita se sousedními zeměmi, aby nedocházelo v masovém měřítku k nákupní turistice v příhraničních oblastech. Bohužel v případě navýšení snížené sazby na 14 %, resp. sjednocení sazby na 17,5 %, k tomu může dojít daleko razantněji, než je tomu dnes, kdy má například Německo sníženou sazbu ve výši 7 %. Potraviny jsou v této zemi podstatně levnější než v ČR již v současné době.
Varianta sazeb 10 a 20 %: po znovuzavedení 20 % sazby ceny vzrostou, při znovuzavedení sazby 10 % ceny neklesnou. To se týká zejména potravin. Z fiskálních důvodů lze doporučit návrat k původním sazbám postupně, tj. změny rozložit alespoň do dvou let.
Po znovuzavedení dvou sazeb DPH je možné zvážit zdanění tzv. sociálního bydlení základní sazbou (v současné době se zdaňuje sníženou sazbou), neboť se fakticky dle definice v zákoně o DPH (byt do 120 m2, RD do 350 m2) o sociální bydlení nejedná. Veškeré stavební práce by se tak zdanily základní sazbou, což by přispělo k nižšímu propadu výnosů DPH, ale i odstranění daňových úniků.
Co se týče potravin, zde se názory různí. Například Slovensko ponechalo při přechodu z jedné sazby (zavedena v letech 2004–2007) na dvě sazby DPH potraviny v základní sazbě. Souvisí to s jejich nízkou cenovou elasticitou poptávky. V každém případě je však sazba 19–20 % na potraviny příliš vysoká, protože to povede k nežádoucí nákupní turistice v příhraničních regionech. Jako kompromis by bylo možné ponechat jako sníženou sazbu 14 % a základní 20 %. Je možné zvážit po předchozím projednání s Evropskou komisí zavedení třetí sazby na limitovaný počet vybraných komodit a služeb (buď nízkou pro základní životní potřeby, nebo naopak vysokou – až do 25 % – na luxusní zboží a služby).
Za účelem zvýšení daňového inkasa lze zvážit možnost uplatňovat odpočet DPH při nákupu osobních automobilů pro podnikatelské účely maximálně do výše 200 tis. Kč.
9
Změny ve zdaňování DPH by měly snížit daňové výnosy ve srovnání s cílovým stavem vládní reformy o cca 5–10 mld. Kč.
Spotřební daně V případě spotřebních daní, zejména u lihovin, tabákových výrobků a minerálních olejů, resp. pohonných hmot, lze prosazovat jen takové sazby, které budou srovnatelné se sousedními zeměmi. Důvodem je při vyšším zdanění lihovin a tabákových výrobků nejen hrozba růstu nelegálního trhu s těmito komoditami, tj. nelegální pálení lihovin a pašování cigaret, ale i zcela legální možnost nákupu těchto výrobků v sousedních či jiných zemích EU. Výnos daně by tak mohl být ohrožen. V krajním případě je možné zvážit zavedení spotřební daně na jiné komodity než vybrané výrobky dle příslušné směrnice EU. Předpisy EU to umožňují. Například Německo zdaňuje spotřební daní kávu, která poškozuje zdraví při nadměrném pití stejně jako alkohol či cigarety.
2. Správa daní 2.1. Stabilizace výběru daní K 1. lednu 2011 byl zaveden nový Daňový řád, který obsahuje řadu nových pojmů a ustanovení. Jedním ze sporných míst tohoto zákona s negativním dopadem na daňové inkaso je odkladný účinek při odvolání daňového subjektu proti platebnímu výměru. K 1. lednu 2013 by mělo být zavedeno Jednotné inkasní místo, které bude zastřešovat Finanční správa ČR. V první fázi ji bude tvořit současná Česká daňová správa, která se následně sloučí s Celní správou ČR. JIM bude vybírat vedle daní a cel také pojistné na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění. Daňový subjekt bude platit jednu částku, která bude dle přiznání rozklíčována na příslušné položky. Nebezpečí jinak dobrého záměru spočívá v kumulaci příliš mnoha závažných kroků do jediného momentu a vysoké (i když v návrhu zákona nepřiznané) náklady, které budou změny doprovázet. Zejména se jedná o zastřešující informační systém. Již v letošním roce aktivita správců daně poklesla vlivem snížení mezd a zvýšením jejich nejistoty ohledně nastávajících razantních změn. Propad v daňových příjmech letošního roku proto nelze přičítat jen na vrub nižší dynamiky ekonomického růstu, jak zdůvodňuje ministr financí stávající výpadek daní. Hlavní úsilí je proto podle našeho názoru třeba soustředit na stabilizaci správy daní, mj. udržením kvalitních zaměstnanců, jejich dalším vzděláváním a obnovením povědomí, že jejich práce má smysl. Po zavedení JIM a rozsáhlé 10
reorganizaci by již nebylo vhodné činit kroky směrem zpět. Je nutné vyhodnotit dopady nového Daňového řádu a provést případné změny.
2.2. Opatření proti daňovým únikům Boj s daňovými úniky nelze nikdy ukončit, neboť vynalézavost těch, kteří se chtějí dani vyhnout či ji dokonce neoprávněně od státu získat v podobě nadměrných odpočtů DPH či vratek spotřebních daní, je bezbřehá. Přes řadu opatření, která již byla učiněna, bude nezbytné v tomto boji pokračovat. Mezi prvními kroky by mělo být znovuzavedení prolomení mlčenlivosti mezi správci daně a útvary policie specializovanými na daňové úniky v novém Daňovém řádu. Jedná se o významný institut zavedený v roce 2004 se vznikem Finanční policie do tehdejšího daňového řádu, avšak zrušený ihned po roce 2006 společně s tímto policejním útvarem. Zcela se nedaří postihovat nelegální či zatajené příjmy. Mnozí podnikatelé řadu let podnikají se ztrátou, z účetního hlediska mají vše v pořádku, avšak jejich majetek v osobním vlastnictví vypovídá o opaku. Majetková přiznání by proto měla být zavedena u majetku (movitého i nemovitého) nad 10 milionů Kč. Doporučujeme zavést sankční sazbu 50 % (doměření daně z příjmů) v případě, že bude zjištěn nepoměr mezi nabytým majetkem a deklarovanými příjmy. Dnes taková možnost neexistuje, neboť správci daně mohou doměřit pouze daň vyšší oproti daňové povinnosti vykázané v daňovém přiznání. Lze také doporučit vrátit se k návrhu z roku 2003 – majetková přiznání by v odůvodněných případech podávala fyzická osoba – daňový subjekt na základě výzvy FÚ. Zpravidla by se jednalo o osoby dlouhodobě ve ztrátě, ale s rozsáhlým majetkem, který nemohly získat z legálních příjmů. Jiné fyzické osoby, např. zaměstnance či „každého“ občana, ale finanční úřad zdanit nemůže, což je slabina stávajícího stavu i daného návrhu. Ne každý občan je totiž zároveň daňový subjekt registrovaný u FÚ. Dodatečně vyměřit daň lze jen subjektu podávajícímu daňové přiznání. Tuto slabinu je nutno řešit, protože nelegálně nabytý majetek například korupcí či jinou trestnou činností se může týkat i zaměstnanců úřadů, institucí i firem. Dodatečné zdanění přitom nevylučuje možnost konfiskace z rozhodnutí soudu. Doporučujeme zdokonalit postupy při odhalování daňových úniků DPH u pohonných hmot. Za účelem zvýšení inkasa spotřebních daní je nutné bojovat s podvody zejména u alkoholu a tabáku. Namísto lihových kolků bez spotřební daně, které prosadila ČSSD od roku 2006, se navrhuje zavést lihové kolky obsahující spotřební daň, stejně jako je tomu u cigaret. Zvýšení daňového inkasa z tohoto opatření lze jen těžko odhadnout. Názory na tuto problematiku se různí. Může jít však jednorázově až o miliardy Kč. 11
2.3. Rozpočtové určení daní Rozpočtové určení daní je důležitým nástrojem pro rozdělení daňových výnosů mezi stát, kraje a obce. Ten dnes v zásadě činí u obcí 21,4 %, u krajů 8,92 % a zbytek je příjmem státního rozpočtu. Nejdiskutovanější je část týkající se rozdělení výnosu mezi jednotlivé obce, kterých je 6 245. K tomu slouží zákonem stanovený postup, který vychází z kritérií, mezi nimiž má rozhodující váhu velikost obce a počet obyvatel a její rozloha. Představitelé obcí vedou dlouholetou diskuzi o tom, jak stanovit objektivní pravidla, aby daňové příjmy spravedlivě pokrývaly jejich potřeby. Při celkovém počtu 6 245 obcí, z nichž každá má rozdílné podmínky, je to téměř neřešitelný úkol. Musí se proto přistoupit k určitému zjednodušení a nastavení pokud možno optimálních pravidel. V žádném případě se nelze ztotožnit s filosofií současné vlády, že v rámci obcí by se měly daňové výnosy přerozdělit tak, že malé obce budou mít posíleny své rozpočty na úkor několika největších měst v zemi. Je nutné prosazovat takové řešení, které posílí rozpočty nejmenších obcí, aniž by to ostatní obce poškodilo.
3. Kvantifikace dopadů daňových změn V tabulce je uveden přehled navržených změn v oblasti daní, a to variantně. Odhaduje se, že navrženými změnami lze dosáhnout navýšení daňového výnosu o cca 6–13 mld. Kč. Změní se tak nejen daňové příjmy cca o 1–2 procentní body, ale úpravy signalizují významný přechod ke zdanění příjmů a tím nastolení vyšší solidarity ve společnosti. daň
návrh na změnu
daň z příjmů FO daň z příjmů PO daň z nemovitostí
daň dědická darovací
a
1. varianta dopad v mld. Kč progresivní zdanění +2 zavedení druhé vyšší sazby u velkých firem a + 8 hazardu zvýšení zdanění pozemků v atraktivních + 2 lokalitách, navázání daně ze staveb na cenu pozemků zdanění dědictví a darů nad 10 mil. Kč mezi + 1 příbuznými osobami, obnovení progresivního zdanění obnovení dvou sazeb DPH (1. varianta 10 a 20 -10 %, 2. varianta 14 a 20 %) zavedení lihových kolků se spotřební daní +1
daň z přidané hodnoty spotřební daň z lihu přehodnocení některých ustanovení v daňovém +2 a více ostatní opatření řádu, majetková přiznání celkem +6
2. varianta dopad v mld. Kč +2 +10 +2
+1
-5 +1 +2 a více + 13
Tabulka 1: Kalkulace daňových dopadů v jednotlivých typech daní u obou navrhovaných variant.
12
