„Naučnými stezkami polesím Lány s ANO 2011.“ Představovat hnutí ANO 2011 mi tak trochu připadá jako nošení dříví do lesa. Po mnohaletém úpadku politické kultury v České republice vzhlíží většina národa k tomuto hnutí s nadějí v očích. Dlouhodobě stále stejné tváře v politických debatách, stále stejné sliby, aby příští den bylo všechno úplně jinak, arogance moci, tiše probíhající postupné „rozebírání státu“ a narychlo odhlasované církevní restituce, to jsou aspekty, na které už se občané nechtěli, ani nemohli dívat. Proto ve volbách rozhodli tak jak rozhodli. Kdyby byly parlamentní volby dnes, dopadly by pro hnutí ANO 2011 jistě ještě mnohem příznivěji. Současné chování opozičních a někdy bohužel i koaličních stran, které začínají být nervózní, je pro hnutí nejlepší a současně i nejlevnější reklamou. Tento turistický pochod byl zviditelněním hnutí ANO 2011 ve vztahu k občanům města Plzně, a také přiblížením se k jejich názorům a potřebám. Když se blížil termín pochodu, jehož trasu jsem připravil již dva měsíce předem, byl jsem z toho tak trochu nervózní. Počasí se v posledním týdnu vymklo kontrole, a když jsem ve čtvrtek naposledy procházel místa, kudy půjdou účastníci pochodu, neměl jsem z toho dobrý pocit. Jak vypadala cesta a ohniště, kde se měly opékat špekáčky, se můžete přesvědčit na následujících snímcích.
Proto jsem v sobotu ráno nechtěl věřit vlastním očím, když jsem za oknem spatřil slunce a modrou oblohu. Všechno nasvědčovalo tomu, že to tam nahoře udělali Kalouskovi naschvál. Zřejmě za jeho útěk od křesťanských demokratů. Bůh má sice rád lidi, avšak ti co převlékají kabáty častěji než ponožky, budou zřejmě výjimkou. V půl desáté bylo v prostoru startu jen pár lidí a mezi prvními předsedkyně Oblastní organizace ANO 2011 pro Plzeň-město paní Miloslava Rutová. Mile mne překvapilo, že nás přišly podpořit i členky organizace Aktivní stáří, které v Plzni organizují turistické pochody a vycházky pro seniory. Obzvláště mne potěšilo, že mezi nimi byla i paní Julie Henzlová (na pravém následujícím snímku vlevo), dobrá duše této organizace, kterou by krajské orgány Klubu českých turistů nejraději vymazaly z mapy světa. Kdo se tak nezištně stará o seniory by si však spíše zasloužil úctu a uznání.
Postupně se však prostranství začalo naplňovat dalšími účastníky, kteří se scházeli ze všech světových stran.
Tohle už byla velká síla. Kdyby to viděl Kalousek, jistě by mu nechutnala ani sobotní snídaně. Potom už jsme se vydali k prvnímu cíli naší dnešní cesty, kterým byla Kolomazná pec.
Ke Kolomazné peci se můžete v literatuře dočíst, že borové lesy severně od Plzně poskytovaly dostatek surovin pro výrobu produktů suché destilace pryskyřičného dřeva a pryskyřice. Výsledkem byly dehet, terpentýn, kalafuna, bednářská a ševcovská smola, a jako v podstatě odpadní produkt vznikalo dřevěné uhlí. Bezprostředním podnětem pro stavbu Kolomazné pece (a dalších, dnes nedochovaných) údajně byla housenková kalamita roku 1812. V letech 1820–54 je v okolí doloženo osm podobných objektů. Postupně zanikaly po polovině 19. století vlivem rozvoje moderního chemického průmyslu. O dodnes dochovanou pec se od roku 1914 starali plzeňští turisté. Roku 1984
a 1995 proběhly archeologické průzkumy lokality, po druhém z nich byla stavba zabezpečena tak, aby se oddálil její, vzhledem k chemickému působení na pískovcové stěny, v podstatě neodvratný zánik.
Pec byla pochopitelně centrem zájmu účastníků pochodu, kteří si jí nejen prohlédli, ale i si o ní něco přečetli na informační tabuli.
Od Kolomazné pece se vydáváme po zelené turistické značce k rozcestníku Polesí Lány. Je to pěkný kout, o kterém nemá mnoho Plzeňanů ani ponětí. Mnoho měst by nám mohlo toto místo závidět, protože lesní komplex s turistickými i cyklistickými stezkami, přímo navazující na moderní sídlištní zástavbu, není zcela běžnou zvyklostí. Co by za to asi dali obyvatelé pražského Jižního města, kdyby si mohli jen tak z paneláku vyběhnout do lesa na houby. Těmito lesy dojdete jak po zelené, tak i po červené turistické značce až na Krkavec, který je rovněž místem vyhledávaným turisty. Zvláště nyní, kdy je tam v provozu i rozhledna. Jak můžete vidět na následujících snímcích, účastníci pochodu jdou v pohodě a družné zábavě. Bude to asi tím, že mezi námi nejsou ani kmotři, ani tuneláři.
V tomto místě bylo třeba učinit příslušná bezpečnostní opatření, aby účastníci pochodu bezpečně přešli frekventovanou silnici a ti, kterým se to již podařilo, se shromažďovali u turistického rozcestníku. Na následujícím snímku se můžete přesvědčit, že starosti o bezpečný přechod se ujal pan Antonín Vacík.
Od turistického rozcestníku Polesí Lány dojdeme po Sigmondově naučné stezce k další raritě v této oblasti, kterou je smrk, tak zvaný Troják. Cesta k němu je ke škodě turistů velmi špatně označena a mne se ho při přípravě trasy podařilo najít až pomocí GPS. Při tom by stačila jedna směrovka. Po té anabázi jsem se zdravě naštval, směrovku jsem vyrobil a přitloukl na strom. Smrk se vzhledem k okolnímu porostu velmi špatně fotografuje. Jak můžete vidět na následujících snímcích, je tady skutečně na co se dívat. Smrk – Troják v polesí Lány je památný strom Solitérní smrk ztepilý (Picea abies) se nachází v nadmořské výšce 360 m, cca 750 m severozápadě od křižovatky silnic na Ledce a na Záluží. Je tam i příjemné posezení. Tak si alespoň vychutnejte pohled do jeho mohutné koruny.
Je součástí Sigmondovy naučné stezky. Ve výšce 2,5 m se rozděluje na tři přímé kmeny, zajímavý je i vzácný čarověník na vrcholku stromu. Čarověník je chomáčovitá nebo metlovitá znetvořenina na stromech a keřích, která je tvořena hustěji nahloučenými větvičkami, často odlišného zabarvení, tvaru a uspořádání olistění (jehlic). Stáří stromu je odhadováno na 140 let, výška smrku je 38 m, obvod kmene v roce 1998 dosahoval 344 cm. V roce 1987 byl Troják v Lánech prohlášen za chráněný památný strom.
Pokud by si někdo myslel, že na pravém následujícím snímku je fronta na maso, mohu vás uklidnit. Za existence hnutí ANO 2011 nic takového nehrozí. Tohle je pouze fronta ke smrku trojáku.
Potom ještě chvíli jdeme po žluté turistické značce. V tomto místě jsem musel kvůli vytrvalým dešťům udělat změnu trasy, protože Sigmondova naučná stezka, věnovaná významné osobnosti plzeňského lesnictví, prof. Dr. Ing. Josefu Sigmondovi (1868–1956), byla v tomto místě neschůdná.
Tím byli tak trochu ochuzeni dětští účastníci trasy, kteří mohli vidět nefalšovanou loupežnickou jeskyni, kterou podle pověsti kdysi obývali loupežníci zvaní Petrovští. Tak jim jí ukážu alespoň na fotografii, kterou jsem pořídil při přípravě trasy. Potom už přecházíme na červenou turistickou značku a projdeme kolem dalšího místa, které stojí za povšimnutí a které jsem pro vás vyfotografoval. Pomníček na pravém následujícím snímku připomíná Barboru Pávovou, která v tomto místě zahynula dne 10.6.1916 násilnou smrtí.
V závěru ještě procházíme kolem dalšího, na mapě nepojmenovaného rybníčku, u něhož je turistický rozcestník s názvem „Hasičské cvičiště“
Odtud již zabočíme doleva a vcházíme do areálu u Šídlovského rybníka, který je cílem pochodu. Šídlovský rybník, zvaný též Šídlovák, je součástí rybniční soustavy na Boleveckém potoce na severním okraji města Plzně. Kromě Boleveckého potoka je rybník napájen další bezejmennou vodotečí od sídliště Košutka. Vznikl po roce 1460 při zakládání soustavy a pojmenován byl údajně podle tzv. Šídlovského statku čp. 14 v Bolevci, k němuž patrně pozemky původně patřily. Byl používán jako třecí a komorový rybník, v současnosti slouží především k rekreaci. Pláže a dno rybníka je písčité, obklopen je borovými lesy a nedaleko od hráze se nalézá rybník Nováček. U rybníka začíná okružní Sigmondova naučná stezka seznamující s řadou zajímavostí v okolí. Při severním břehu Šídlovského rybníka bývalo deputátní pole, které patřívalo k hájovně Dostálce. V roce 1922 zřídila poradna „Našim dětem“ na tomto pozemku ozdravovnu pro děti ohrožené tuberkulózou. První rok byla provozována ve stanu amerického typu, který věnoval Americký Červený kříž. Následujícího roku byla podle návrhu architekta Hanuše Zápala postavena dřevěná ústřední budova s kuchyní, kanceláří a umývárnami, k níž byly po stranách přistaveny dva stany. Provizorní uspořádání mělo být ve 30. letech nahrazenou stavbou nové velké ozdravovny, ale nakonec byly v letech 1939–41 stany nahrazeny firmou Josefa Kondra z Bolevce provizorně přistavenými křídly s ložnicemi a jídelnami. Při náletech spojeneckých vojsk na Plzeň za II. světové války byla ozdravovna poškozena. Po válce sloužila ozdravovna pro letní pobyty dětí z plzeňských mateřských škol. V 50. letech byla
střední část přestavěna na zděnou, v následujících desetiletích však ozdravovna chátrala až během přestavby v 90. letech vyhořela a v závěru roku 1997 byla zbořena. První, co nás při vstupu do areálu zaujme je chov ušlechtilých koní, kteří zde mají svůj výběh i ustájení. A co je hlavní, v cíli na nás vítají pořadatelé pochodu. Dnes jim s přehledem velí předsedkyně místní organizace ANO 2011 Plzeň-Doubravka a místopředsedkyně Oblastní organizace Plzeň-město Eliška Bartáková, která nejen že organizuje dění kolem, nýbrž vydává i pamětní listy a stará se, aby panovala dobrá nálada. Předsedkyně Oblastní organizace ANO 2011 pro Plzeň-město paní Miloslava Rutová po projití náročné trasy relaxuje se svými vnoučaty.
Ještě vám představím pamětní list dnešního pochodu a pochopitelně se neopomenu pochlubit, že je ověnčen fotografiemi pořízenými z mého fotoaparátu. Na pravém snímku je připravena zasloužená odměna pro účastníky pochodu. Nefalšovaný plzeňský Prazdroj z místní hospůdky ve spojení s touto odměnou, celou tu pohodu nedělního odpoledne hezky doplňoval.
Jak můžete vidět na předcházejících snímcích, po vodě už není v ohništi ani památky. Naopak je kolem něho velmi živo.
Na běžném turistickém pochodu se obvykle vyhodnocuje nejstarší a nejmladší účastník. Tady taková soutěž sice neproběhla, avšak měl bych dva tipy. Vážnou adeptkou na nejmladšího účastníka by asi byla vnučka Johanka paní Naďy Bujňákové. Byl bych moc rád, aby i ona mohla být jednou členkou hnutí ANO 2011. A hlavně až vyroste, aby bylo možno říci ANO, už je líp. Ta paní v brýlích na pravém následujícím snímku dle mých informací téměř nevidí a je jí osmdesát let. Přesto v doprovodu Julinky Henzlové absolvovala celou trasu. To si skutečně zaslouží obdiv a uznání.
Kdyby někdo chtěl podezírat naší předsedkyni, že zahání stres z pořadatelských povinností krabicovým vínem, musím se jí zastat. Byl to skutečně nefalšovaný džus.
A když má být líp, musí být i zábava. Jak vidíte na předcházejícím snímku, nechyběl ani harmonikář. Podle těch otevřených úst to vypadá, že účastníci si i zazpívali. Nevím proč, ale když harmonikář hrál „Na Pankráci, na malém vršíčku, stojí pěkné stromořadí,“ vzpomněl jsem si, sám nevím proč, na Miroslava Kalouska. Po splněném úkolu provést účastníky trasou jsem si také oddechl a s pocitem dobře vykonané práce se z nadhledu hospodských schodů díval na celé to dění kolem. Byl to skoro ještě lepší pohled, než ze hřbetu koně. Potom už jsme se vydali k domovu, abych mohl aktuálně zpracovat tuto reportáž.
Ještě poslední ohlédnutí do areálu Šídlovského rybníka. Jak vidíte na následujícím snímku, předsedkyně Eliška Bartáková s místopředsedou Petrem Šusťáčkem pracují i mezi veselícími se účastníky pochodu. Pracovitost našeho předsedy Andreje Babiše je totiž velmi nakažlivá. Mimochodem, tuhle zajímavou knihu vám rozhodně doporučuji ke čtení.
A tady už naše dnešní setkání definitivně končí. Na závěr vyslovím přání, abychom až se tu po roce ještě ve větším počtu opět sešli a abychom už byli o pořádný kus dál. Můj vynikající pan profesor Kaufmann kdysi v seminářích o personální politice říkával, že lidé nejsou hloupí. Pokud jsou neúspěšní, že pouze pracují na špatných místech. V této souvislosti bych si nesmírně přál, aby v době našeho dalšího pochodu už všichni tuneláři pracovali, pokud možno v pruhovaném, na stavbě tunelu pod Chlumem. Při takovém velkém díle je odborník naprosto nepostradatelný a nedá se to odfláknout pokoutně najatými Ukrajinci. Je to konec konců brána do Evropské unie. Když už jsme se dostali k té Evropské unii, chtěl bych dodat, že jsem velmi potěšen výsledky voleb do Evropského parlamentu, protože za tím byl i kus mravenčí práce většiny těch, kteří se zúčastnili dnešního pochodu. Je obecně známou skutečností, že se spícím Falbrem se do Evropy vykročit nedá.
Byl bych totiž velmi nerad, kdybychom se do Evropy dívali za plotem stejně smutně, jako tihle dva psí braši, které jsem vyfotografoval při včerejší padesátce u jednoho z domů ve Staňkově.
Mějte se moc hezky a přeji vám samé hezké dny.
V Plzni 31.5.2014 Ing. Jan Hošek
