Naučná stezka Louny - Zeměchy Lounský vodovod zastávka č.1 Vítá vás naučná stezka Louny - Zeměchy. Měří 3,12 km a má pět zastavení. Trasa končí 1 km od železniční zastávky Jimlín. Příjemnou cestu. První zmínky o vývoji zařízení pro distribuci pitné vody v Lounech jsou ze 16. století, kdy byla na náměstí postavena renesanční kašna. Pomocí štoly byla zásobena z Červeného potoka tekoucího od Zeměch k dnešnímu loutkovému divadlu. Jíž v 18. století Louny vybudovali první vodovodní řad, který byl později zakončen několika veřejnými kašnami. Na počátku 19. století vybudovalo město další jednoduchý vodovod. Voda byla čerpána z řeky do nádrže ve věži starého pivovaru a odtud se trubkami (zprvu dřevěnými, později železnými) rozváděla do městských kašen. Další vodovod vznikl roku 1896. Ze studny, vyhloubené na říčním ostrůvku, čerpala vodu dvě parou poháněná pístová čerpadla do věžového 27 m vysokého vodojemu, který stával za dnešní spořitelnu. Odtud byla voda samospádem dopravována do přípoje k domů, či výtokových stojanů, které nahradily kašny. Průmysl v Lounech se rozvíjel, počet obyvatel stoupal a spotřeba vody rostla. Roku 1900 byla vybudována sběrná studna, která však neodpovídala požadavkům města kvalitou ani vydatností. Roku 1904 vznikla kvalitní studna naproti tehdejší městské plovárně. Proběhla rekonstrukce čerpadel a bylo položeno nové sací potrubí. Spotřeba vody se stále zvyšovala. Lounští se snažili dobýt vodu podzemní. Roku 1925 byl proveden čtyřicetimetrový vrt v blízkosti studny z roku 1904. Začala z něj vyvěrat silně mineralizovaná artézská voda. Přesto se při nedostatku vody pramen vyžíval a minerální látky zanášely vodovod. Nutné čištění potrubí proběhlo roku 1928. Obce Žatec a Peruc v letech 1930 - 1931 přišly s nabídkou pomoci, ta však byla z finančních a technických důvodů zamítnuta. V letech 1932 - 1933 proběhly geologické a hydrologické výzkumy okolí. Nabídlo se řešení za enormního nedostatku mísit artézskou vodu s vodou z vrtu naproti plovárně. Projekt vyústil rozšířením počtu studní na devět. Studny byly 7 m hluboké, vybavené filtry. K devíti studním se zanedlouho připojila desátá – hlavní sběrná studna. Z ní byla voda čerpána pomocí odstředivých čerpadel do zemních nádrží, a posléze do 36 m vysoké vodárenské věže, jež byla veřejnosti předána roku 1936. Nyní Louny používají vodu z vodní nádrže Přísečníce ležící 20 km západně od města Chomutov. Do čtyř bubnových akumulačních nádrží se přivádí pitná voda přivaděčem. Každá z nádrží má objem 1 750 m3, což vystačí pro zásobování Loun a okolí po dobu 24 hodin. Aby mohly být vodou zásobeny i výše položená odběrná místa, je voda čerpána do vodárenské věže.
Věž používaná jako vodojem pro první vodovody (1896) – pohled z náměstí
Stavba vodárenské věže – předána 1936
Věž – ulice Pod Šancemi
fotografie poskytl Státní okresní archiv Louny Jak se přísečnická voda upravuje? Pokud v nádrži (přehradě) splňuje voda požadavky na čistotu, může být využívána jako budoucí voda pitná. Je čerpána do úpraven, kde se přidávají chemikálie. Vápenné mléko k hrubé úpravě pH. A síran hlinitý, pomocí něhož se drobné nečistoty shluknou do větších agregátů (vloček). Tomuto procesu se říká flokulace. Voda dále postupuje na filtry (obvykle pískové), které vločky zachytí. Ale fyzicky čistá voda musí projít závěrečnou chemickou úpravou. Pomocí vápenného mléka se doupraví pH na konečnou hodnotu, přidáním oxidu uhličitého je regulována tvrdost a pomocí chlóru se zajišťuje dezinfekce. Tato již PITNÁ VODA proudí ke spotřebiteli.
gie uky o l o Ped žba op a tě 750 m
R
y ajin r k áz
oří h o řed
960 m
é st k s Če 570 m
bí e n Pod
ý
840 m
nsk u o L
od v o vod
Naučnou stezku zbudoval Junák - svaz skautů a skautek České republiky, středisko Louny z finančních prostředků Města Louny
Naučná stezka Louny - Zeměchy Podnebí stanoviště č. 2 Oblast Lounska zařazujeme podle E. Quitta do teplé klimatické oblasti (T2), která je charakterizována dlouhým, teplým a suchým létem, velmi krátkým přechodným obdobím s teplým jarem i podzimem, mírně teplou a suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrná roční teplota vzduchu za období 1981 – 2000 činí na klimatologické stanici Louny 9,2 °C. V dlouhodobém průměru je nejteplejším měsícem roku červenec s průměrnou teplotou vzduchu 19,2 °C, naopak nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou -0,4 °C. Nejvyšší teplota vzduchu byla v Lounech naměřena 13. 8. 2003: 39,4 °C, nejnižší teplota vzduchu byla naměřena 9. 1. 1985: -25,2 °C. Zatímco ve vrcholových partiích Krušných hor dosahují roční úhrny srážek 1000 mm, v podkrušnohorské oblasti jsou dlouhodobé průměrné roční úhrny srážek cca 450 mm (např. Žatecko). Tento srážkový nedostatek je způsoben především při západním a severozápadním proudění vzduchu srážkovým stínem Krušných hor. S průměrným ročním úhrnem srážek cca 470 mm se oblast Lounska řadí k nejsušším oblastem České republiky (v obzvláště suchých letech i 280 mm). Srážkově nejbohatší jsou na Lounsku letní měsíce, což souvisí s vývojem konvektivní oblačnosti, která přináší častější lijáky a přívalové deště. Následující graf ukazuje závislost průměrné teploty a srážkových úhrnů na roční době. Zdrojová data byla naměřena mezi roky 1981 a 2000. 24
80
22
Teplota vzduchu [°C]
18
60
16 50
14 12
40
10 8
30
6 20
4 2
Úhrn srážek [mm]
70
20
10
0 -2
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
0 XII.
XI.
Měsíce
data poskytl ČHMÚ
směr větru
Srážkový stín je klimatický jev, který se projevuje v podhůří horských masivů. V našem případě oblačnost z Německa se zvedá o krušnohorskou bariéru. S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota každých 100 m o 0,6 °C (tzv. teplotní gradient). Vzduch nasycený vodními parami se ochlazuje, vodní páry kondenzují a mění se v srážky horizontální (mlhu, jinovatku) nebo v srážky vertikální (déšť, sníh, kroupy), které se uvolňují na hřebeni Krušných hor. Za bariérou vzduch klesá a ohřívá se. Než zvýší své nasycení do té míry, aby znovu začal uvolňovat srážky, oblasti pod Krušnými horami (Lounsko, Žatecko) prostě přeletí.
gie uky o l o Ped žba op a tě 750 m
y ajin r k Ráz
960 m
ké Čes
1000 mm 700 mm 470 mm
Krušné hory
oří h o d s tř e
570 m
bí e n Pod
840 m
Louny
sk n u Lo
od v o d ý vo
Naučnou stezku zbudoval Junák - svaz skautů a skautek České republiky, středisko Louny z finančních prostředků Města Louny
Naučná stezka Louny - Zeměchy České středohoří stanoviště č. 3 České středohoří je součástí podkrušnohorské oblasti. Geomorfologický celek zaujímá rozlohu 1 265 km2.
V
ík an l P
79 (2
)
ov
e ic in
7) 2 (2
(5 53 )
en ká m
S
lo ed
6) 2 (7
R on
Pa
ne ns ký
(3 03 ) vr ch lk ý Ve
rh oš ť( 63 9)
á šť o K
1) 8 4 l( Va
o kl e P
) 38 3 (
Vr še Lo tín v ( Je oš 470 ze (5 ) rk 70 a ) (4 71 )
c ve i eš Pl
) 77 4 (
ch lu
(5 50 )
m
(6 22 )
(3 11 )
) 59 3 ( ra 93) o h (2 á h k c s r ov lý v ž ho Ma C
N eč iš sk ý
e Bl
ý sk n še
lt á řík
B
ík rn
ch vr
0) 2 (5
O
O s Sr trý ( do 71 H v (4 9) ra 8 di 2) šť an y
) 71 4 (
Li ps Tý ká ne ho So cký ra ( la ch 68 ns lu 9) ká m ho (3 D ra 50 lo (6 ) uh 38 Tř ý v ) tín rc (6 h ( 03 61 8) )
(7 52 )
) (2 70 St říb rn ík
(4 76 )
(4 83 ) Č íč ov
uh á
ho ra
(4 48 ) D lo
vr ch ký do lic
Zá ho rn íh or a
9) (3 7
(4 5 R an á
(5 10 )
M ilá
b O
lík
9) 0 (5
) 50 4 ( ) ch 0) 37 r v 56 8 ( 2) vý o ( ka 7 o (2 íž sk ov k Kř rb ileš á v S di M o P
O
ne Le
ý ck ši
m lu h c
) 97 2 (
7)
Velká část geomorfologického celku Českého středohoří je dnes díky výskytu vzácných stepních a lesostepních společenstev a unikátnímu reliéfu chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) – 1063 km2. Dá se podle toku řeky Labe zhruba rozdělit na dva podcelky. Verneřické středohoří na pravém břehu a Milešovské na břehu levém. Z tohoto stanoviště máte výhled na středohoří Milešovské. Na území CHKO se můžete setkat i s dalšími tzv. maloplošně zvláště chráněnými územími. Na ploše Českého středohoří se rozkládá 5 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 12 přírodních rezervací a 18 přírodních památek.
H
m az
rk bu
18 (4
)
Geologická historie Českého středohoří sahá do období starohor až prvohor (před 2500 - 225 mil. lety). Z této doby pochází celé podloží skládající se z vyvřelých a přeměněných hornin (ortorul, pararul a migmatitů). Tyto vrstvy jsou viditelné kupříkladu v Opárenském údolí, České bráně a na několika málo ostrůvkových lokalitách. Z doby prvohor (permokarbon) rovněž pochází méně se vyskytující a značně denudované vrstvy ryolitových tufů, např. Teplicko, údolí Bíliny, okolí Třebívlic či Třtěna. Další éru představují druhohory (před 225 - 70 mil. lety) a s nimi jedna z nejvýznamnějších etap vývoje Českého středohoří – křída. Vznikla zde několik stovek metrů silná vrstva usazenin, která tvoří podklad třetihorního vulkano-sedimentárního komplexu. Tyto usazeniny byly dnem mělkého moře, které tu pokrývalo povrch před 97 - 85 mil. lety. Sedimenty jsou k vidění v podobě pískovců, jílovců, prachovců, slepenců, slínovců a vápenců. Vrstvy usazenin sahají k povrchu například v okolí Loun (slíny), v Úpohlavech (cementárenské suroviny). Pískovce můžeme najít spíše v severovýchodní části Českého středohoří, ale útržkovitě i po celém území. Po skončení křídové sedimentace došlo vlivem vulkanické činnosti k rozlámání křídového masivu a navíc se často sedimenty ve styku s vulkanickými tělesy tepelně pozměnily. Třetihory (před 70 - 1 mil. let) jsou etapou důležitou pro vývoj vyvřelých masivů. Vulkanické projevy, které mají na svědomí podstatnou část dnešní podoby Českého středohoří, vznikly jako odezva alpinsko-himalájského vrásnění. V první fázi docházelo k masivním explozím (oblast Litoměřického zlomu). V další fázi se magma pod tlakem vylévalo ze zlomových linií. Tvořily se tak podpovrchové výlevy čedičových a trachytických hornin překryté vrstvou křídových sedimentů, povrchové výlevy a lávové proudy olivinických čedičových magmat. Na některých místech přicházelo horké magma do styku s vodou a rozpraskalo na úlomkové materiály, které se dále přemísťovaly gravitačně a rozplavováním. Koncem třetihor začala nabývat na významu, pro současný reliéf, intenzivní erozní činnost odkrývající podpovrchové vyvřeliny. Poslední etapou jsou čtvrtohory (trvající dodnes). Vyznačují se klimatickými změnami a střídáním dob ledových (glaciálů) a meziledových (interglaciálů). Eroze probíhající ve čtvrtohorách vytvarovala krajinu do dnešní podoby. Voda odnášela velké množství sedimentů a úlomků. Na místech s menším sklonem se plaveniny ukládaly, tak vznikly štěrkopískové terasy nebo granátonosné akumulace (oblast Třebívlic a Podsedic). Řeky si hloubily koryta, např. Labe se zahloubilo asi o 100 m. Svou roli hrála i činnost eolická (větrná). Jemný materiál byl unášen a usazoval se vzhledem k převládajícím západním a severozápadním větrům na závětrných svazích, tak vznikly spraše a sprašové hlíny (cihlářské suroviny). V době mrazů byly horniny narušovány mrazovým zvětráváním. Rozpadlé a odlomené kusy tvořily sutě, sunoucí se z příkrých svahů. ří o e i h vod g o olo opuky d e P žba ě t a 750 m
Ráz
iny j a r k
960 m
řed t s ké s e Č 570 m
bí e n Pod
840 m
ns u o L
do o v ký
Naučnou stezku zbudoval Junák - svaz skautů a skautek České republiky, středisko Louny z finančních prostředků Města Louny
Naučná stezka Louny - Zeměchy Ráz krajiny stanoviště č. 4 Procházíte krajinou Dolního Poohří. Přirozená vegetace se zde kvůli dlouhodobému vlivu zemědělské činnosti už dlouho nevyskytuje. Pole se nejčastěji využívají k pěstování pšenice, žita, ovsa, ječmene, slunečnice, řepky a kukuřice. V jarních měsících je krajina postihována vysušujícími větry, kdy dochází k větrné erozi a ornice bývá odnášena i s vysetými plodinami. Probíhá deflace (odnos zeminy) i akumulace (hromadění zeminy) podobně jako při písečných bouřích. Obstát zde, je náročné. V této kulturní krajině se vyselektovala díky moderním herbicidům skupina rostlin, která se vyznačuje obdivuhodnou odolností a regenerační schopností. Například z 10 cm dlouhého kořínku pýru plazivého (koření do hloubek až jednoho metru) vyroste za rok přes 30 m oddenků. Semena si udržují klíčivost v nepříznivých podmínkách i několik let. Když se pak na krátkou dobu naskytnou příznivější podmínky, vyrostou rostliny do plné krásy. Některé zase uvolňují tisíce ochmýřených semínek (pcháč rolní), takže je velmi nepravděpodobné, že by zde těmto rostlinám hrozilo vyhynutí. Člověk přetvořil krajinu v kulturní step. Stepní podmínky snesou i hrachor hlíznatý, sveřep jalový, oves hluchý, kokoška pastuší tobolka, violka rolní, hluchavka bílá, hluchavka nachová, hluchavka objímavá, hulevníkovec lékařský, popenec břečťanolistý, pryšec kolovratec, rmen rolní, svízel přítula, mochna plazivá, svazenka vratičolistá či dejvorec velkoplodý. Obzvláště v teplých oblastech můžeme nalézt kolenec rolní, chundelku metlici nebo chmerek roční. Naopak na stinných místech (v porostech keřů) se daří jahodníku chlumnímu, pryšci chvojce, rozrazilu rezekvítku, či rožci polnímu. Na písčitých půdách nacházíme rozrazil rolní a v porostech pícnin penízek prorostlý. dále zde můžete spatřit:
svlačec rolní stračka polní (ostrožka stračka)
hlaváček letní
knotovka bílá
laskavec srstnatý
pcháč obecný
vratič obecný
drchnička rolní
štětka soukenická
bělotrn obecný
čekanka obecná
komonice lékařská
S faunou je to podobné, udrží se jen živočichové, kteří jsou adaptováni na stepní podmínky. Na polích dochází k rychlým změnám. Při sklizni, náhle ze dne na den, zmizí mnoho úkrytů a po orbě pak i poslední zbytky potravy. Zdejší fauna je tedy druhově dosti chudá, ale jednotlivé druhy jsou zastoupeny celkem početně. V dobách hojnosti se rychle množí a než úroda zmizí ve skladech, stihnou mnohdy vyvést nejednu generaci mladých. Z ptáků je zde nejhojnější skřivan polní, káně lesní, poštolka obecná, bažant obecný. Ze savců pak srnec obecný, zajíc polní, liška obecná a hraboš polní. gie uky o l o Ped žba op a tě 750 m
y ajin r k Ráz
960 m
ké Čes
oří h o d s tř e
570 m
bí e n Pod
840 m
sk n u Lo
od v o d ý vo
Naučnou stezku zbudoval Junák - svaz skautů a skautek České republiky, středisko Louny z finančních prostředků Města Louny
Naučná stezka Louny - Zeměchy Pedologie a těžba opuky stanoviště č.5 Pedologie oblasti a těžba opuky Jelikož půdy nejsou všude stejné, dělí se a kategorizují pomocí mnoha znaků. Ve zdejším okolí se převážně vyskytuje hnědá parendzina na opuce. Největší vliv na mineralogickém složení zdejší půdy má písčitý slínovec (jiný výraz pro opuku), který vznikl zpevněním usazených slínů (směs jílu a vápence) s podružnou příměsí písčitého materiálu. Tato půda se vyznačuje velkým množstvím úlomků matečné horniny ve svrchní vrstvě horizontu. Opuka, která je zdejší matečnou horninou, pochází ze spodního turonu. Každý půdní typ je charakteristický svým profilem. Na řezu půdou se jasně dají rozpoznat tzv. horizonty (vrstvy). Zdejší půda se dá rozčlenit a popsat takto: A – šedohnědá jílovitohlinitá, skeletovitá zemina hrudkovité struktury, ulehlá (bohatá na živiny, ve zdejších podmínkách splývá s horizontem Bv a neobsahuje tolik úlomků, protože zde probíhala zemědělská činnost, která měla za důsledek odkamenění a promíchání vrstev)
Bv – rezavohnědá jílovitá, silně skeletovitá zemina polyedrické struktury, ulehlá B/C – hrubě skeletovitý deskovitý rozpad horniny s výplní jílovitohlinité tuhé zeminy
Cca – slabě navětralá vápnitá hornina s hrubě lavicovitou odlučností
Nacházíte se na území starého opukového lomu. Byl to jeden z mnoha lomů na velmi kvalitní stavební kámen. Tyto lomy vznikaly podle rakousko-uherského horního zákona. Ten umožňoval těžbu dvěma způsoby. ● Každému povoloval na vlastním pozemku lom pro vlastní potřebu. V okolí se tak objevila celá řada menších lomů, jejichž zbytky můžete v blízkosti naučné stezky najít. Lomy jsou často malé, protože byly otevírány na počátku a uzavírány na konci stavby. Jednalo se tedy o příležitostní těžby. ● Další typ lomů umožňoval svým majitelům prodej stavebního kamene. K takovým patřil i zdejší Kadnerův lom, který je cca 100 m jižně od tohoto stanoviště. Kudy můžete pokračovat dál Pokud se nechcete vydat stejnou cestou zpět, můžete zvolit i jednu z těchto možností: ➔1 km odtud po modré turistické značce u žst. Jimlín najdete rozcestník, ➔2 km po modré značce si můžete prohlédnout zámek Nový hrad, ➔od Nového hradu můžete pokračovat kaštanovou alejí ke hřbitovu, dále podél hřbitovní zdi a po polní cestě směrem na západ, až dojdete k silnici. Po ní se dostanete buď do Líšťan (doprava) nebo do Loun (doleva). gie uky o l o Ped žba op a tě 750 m
iny j a r k Ráz
960 m
oří h o třed s é k Čes 570 m
ebí n d Po
840 m
ns Lou
vod o d o ký v
Naučnou stezku zbudoval Junák - svaz skautů a skautek České republiky, středisko Louny z finančních prostředků Města Louny
