NATURA 2000, Mariánskolázeňsko

__________________________________________________________________________________

NATURA 2000, Mariánskolázeňsko Studijní opora k akci č. 2.2 Exkurze NATURA 2000 v rámci projektu č. CZ.1.07/1.3.05/03.0030

Název projektu: Zeměpis v nové perspektivě aneb tudy cesta vede

Celkový počet stran: 49

Autoři: RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D., Ph.Dr. Přemysl Mácha, Ph.D., Mgr. Tereza Aubrechtová

Plzeň, květen 2012

__________________________________________________________________________________ 1 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________

OBSAH: Úvod 1. den (18. května 2012): 1.1 Mariánské Lázně 1.2 CHKO Slavkovský les 1.3 Geologický park, PR Žižkův vrch 1.4 PR Smraďoch 1.1 Přednáška Natura 2000 2. den (19. května 2012): 2.1 Exkurze do zámku Mostov a zámecké zahrady 2.2 NPR Soos 2.3 Motýlí dům 2.4 Františkovy Lázně – prohlídka města, lázeňské prameny 2.5 Komorní Hůrka – nejmladší sopka v Čechách 3. den (20. května 2012) 3.1 Rašeliniště v Hůrkách (Krásno) 3.2 Upolínová louka 3.3 PP Tři Křížky – hadcové skalky s endemickými druhy rostlin Literatura Přílohy Úvod Exkurze jsou nedílnou součástí výuky přírodovědných předmětů (hlavně zeměpisu, biologie), ale i společenskovědních předmětů (např. dějepisu). Umožňují praktické seznámení s řadou ve škole pouze teoreticky předkládaných informací. A samozřejmě praktické poznávání přírodnin (minerálů, hornin, rostlin, zvířat) a jejich začlenění do ekosystémů. Nabízejí vysvětlování vzájemných vazeb v přírodě, zapojení člověka do těchto systémů. Využívání přírody člověkem, ale i možnosti trvalé udržitelnosti těchto přírodních fenoménů a způsoby jejich účinné ochrany a managementu. Tématicky vymezené exkurze, jako Natura 2000 poskytují frekventantům náhled do problematiky řešené nejen v gesci České republiky, ale v celé Evropské unii. Natura 2000 je snahou o sjednocení ochrany přírody v rámci celé Evropské unie. A kde lépe ukazovat přírodní biotopy, než v jednom ze zachovalých územních celků, jakým je např. CHKO Slavkovský les.

Historické souvislosti __________________________________________________________________________________ 2 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ Oblast na styku dvou pohoří – Český les a Krušné hory Formující faktory: hornictví, česko-německé vztahy, lázeňství Český les – původně označovaný spolu s Šumavou za Gabretu, Nordwald a Böhmerwald, Čechy nazývaný Bavorský les a později Bavorské hory, v Německu dnes Böhmisher Wald. Krušné hory – Erzgebirge (česky Rudohoří), v češtině od slova krušec (nerost) Těžba nerostných surovin (přípona –berg, Měděnec, Cínovec aj.), etnické interakce a později lázeňství (toponyma Teplice, Teplá, Prameny, Lázně apod.) daly tomuto území specifický ráz. Souvislé osídlení až v neolitu a zejména v době bronzové – sídliště lužické kultury (popelnicová pole), kolem 1000 př.nl., z té doby zřejmě pochází rozsáhlé hradiště na Kolové, pohřebiště/sídliště v Mostově či Žirovicích u Františkových Lázní. V souvislosti s nálezy „popelnic“, tedy uren, bohatá lidová mytologie: „V blízkosti Kunětické hory, a to nedaleko od místa, kde stál kdysi klášter sv. Benedikta, nejbohatší v Čechách, totiž Opatovice, nachází se skutečná přírodní záhada: pasáčkové a výrostci, kteří si tam hrají, vykopávají často tak dokonalé hliněné nádoby, že jim nechybí nic jiného než politura. Tamější vesnické ženy nádoby vysuší, vaří v nich všechno možné, a tak jsou ty hrnce vhodné pro jakoukoliv práci v kuchyní... Já si myslím, že tato hlína – my jí říkáme jíl – se sama od sebe nějak spojí na radu přírody v nádobu. Jonstonus zase tvrdí, že tyto hrnce jsou schrány dávno zemřelých lidí. Tomu bych věřil, kdyby vykopali nádoby přímo z náhrobku a nikoliv z vlastního hliniště nebo kdyby měly podobu uren či uchovaly popel nebo něco jiného, co by připomínalo naši smrtelnost“ (Balbín 1986: 157) Keltské osídlení v době halštatské i laténské, z té doby se dochovalo několik toponym – např. Ohře z keltského Agara (bystrá řeka), od toho název města Eger (česky Cheb, od slova ohyb, ohyb na řece Ohři) Oblast Chebska byla ve středověku od 11. st. střídavě v držení českých knížat a německé říše, natrvalo připojena k českému království až v roce 1322, oblastí Slavkovského lesa procházela zemská hranice, v Teplé se nacházela zemská brána na zemské stezce, řada hraničních hradů -Kynžvart (Künigeswart, Königswart), Kynšperk, Bečov aj., hrad Cheb založil Friedrich Barbarossa v pol. 12. st., jeden z nejstarších hradů na území Čech Chodové - svobodní sedláci, střežili hranice, během 16. a 17. st. germanizováni, česko-jazyčné zůstaly chodské vesnice na Domažlicku (toponyma – Chodov, Chodský Újezd, Chodová Planá)


__________________________________________________________________________________ Od středověku intenzivní hornická činnost (stříbro, cín, měď, železná ruda), oblast Slavkovského lesa byla uzavřena jako hornická rezervace, stavební uzávěra, Horní Slavkov byl královským horním městem srovnatelného významu jako Kutná Hora, další hornická města v okolí (Krásno, Prameny aj.). Po třicetileté válce vylidnění oblasti a úpadek hornictví. Rozvoj porcelánek – nejstarší porcelánka v českých zemích vznikla v roce 1792 v Horním Slavkově, v majetku rodiny Haasových (sídlili na zámku v Mostově). Zajímavost: Dlouhá stoka (Flossgraben) – jedno z nejstarších dochovaných vodních děl, vybudovaná 1531-1536 pro zásobování rudných mlýnů v oblasti Krásna a Horního Slavkova, původní délka 24,2 km, postupně rozšířena na 30 km Věhlas Slavkova dokumentuje zmínka o městě v díle Bohuslava Balbína: „Také Slavkov oplývá cínem. Je tam štola sv. Barbory, kde je k cínu přimíšeno stříbro. Musí se zde tedy oddělit vzácné stříbro od méněcennějšího materiálu a v této práci se prý nejlépe vyznal chebský měšťan Zikmund Wan. Jiní totiž také oddělovali stříbro a cín pálením, jenže cín odhazovali. On se ve své zkušenosti pokusil zachovat obojí, sklidil velký zisk a jako bohabojný člověk zřídil v tak zvané Wanově osadě roku 1467 špitál pro chudé a na věčné časy jej obdařil velkou nadací. Podle cesty ze Slavkova do Krásna leží četné haldy písku. Možná, že to jsou pokladny pro budoucí.“ (Balbín 1986:102) Cheb – svobodný městský stát v rámci českého království, začlenění do království až Marií Terezií, Ašsko v podobném autonomním postavení

Lázeňství – dějiny, ČR Lázeňství má velmi dlouho tradici – srovnej parní lázeň amerických indiánů, egyptské, čínské, keltské a římské lázně (součástí byla palaestra – základ pozdějších lázeňských kolonád) Ačkoliv je v ČR několik desítek lázní, nikde není taková koncentrace lázní jako v severozápadních Čechách – stovky pramenů odlišného složení, teploty a léčebných účinků – Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Lázně Kynžvart, Františkovy Lázně, Prameny, Konstantinovy Lázně, Jáchymov, Teplice aj. Karlovy Vary – nejstarší lázně, založené v lesích u Lokte Karlem IV. roku 1350, od roku 1370 město, jediné lázně s horkým pramenem

Národnostní situace


__________________________________________________________________________________

Slavizace oblasti od 6. st. n. l., od 12. st. pozvolná germanizace, která se výrazně zrychlila po 30. leté válce. Dokladem slovanského osídlení jsou místní jména. Německé osídlení z Bavorska (zakončení názvů vesnic na –reut) a Falce (zakončení na –grün). Hlavním mechanismem germanizace vedle větších migračních vln souvisejících s hornictvím bylo zejména provdávání německých žen do českých rodin – děti mluvily i německy. Tab. 1: Příklady národnostního složení obcí v okolí Mariánských Lázní a Františkových Lázní dle sčítání lidu v roce 1930: Obec Cheb / Eger Nový Drahov / Rohr Třebeň / Trebendorf Dolní Lažany / Unter Losau Salajna / Konradsgrün Sítiny / Rauschenbach

Počet Čechů 3493 14 0 7 8 0

Počet Němců 24979 191 254 127 225 408

Výrazná převaha německy hovořícího obyvatelstva na Mariánskolázeňsku i Chebsku (85‐100%) Zajímavost – navrácení 600 ha lesa Egerwald v Bavorsku do vlastnictví města Chebu rozhodnutím bavorského soudu, les se stal jakýmsi poutním místem pro vysídlené chebské Němce, rozhodnutí soudu v roce 2010 vyvolalo protesty Po druhé světové válce jen na Chebsku zcela zaniklo více jak 30 obcí a osad. Lidová architektura Chebsko jako specifický region lidové architektury v důsledku intenzivní německé kolonizace, pozicí za zemskou hranicí a pozdější autonomií. Zatímco Ašsko sdílí mnohé se Saskem, Chebsko je jedinečné ve srovnání s Německem i zbytkem Česka. Spíše malé obce. Charakteristický plán sídel tvoří nepravidelně rozmístěné čtyřstranné uzavřené dvorce, návesní a lánové vsi jsou spíše v menšině. Preference patrových obytných stavení.


__________________________________________________________________________________ Starší stavby jsou roubené s hrázděným patrem, mladší stavby zděné s hrázděným patrem. Chudší obydlí měla alespoň hrázděný štít.

Trámy hrázděných stěn se natíraly většinou červeně, křížení trámů modře či zeleně, silnější trámy byly dekorovány rostlinnými motivy. Nový Drahov jako pěkný příklad dochovaného sídelního plánu a lidové architektury Chebska. První zmínka v roce 1272 jako statek chebského rychtáře Konráda z ministeriálskému rodu Rohrů. Domy – č.p.1 (1805) Další příklady dochované vesnické architektury: Doubrava / Taubrath, Salajna / Konradsgrün 1. den (18. května 2012) 1.1

Mariánské Lázně

Cca 15 tisíc obyvatel. V lázních se léčí nemoci ledvin a močových cest, nemoci pohybového ústrojí, nemoci dýchacích cest a otylost. Více jak 40 pramenů na území města, v blízkém okolí více jak 100. Léčba probíhá pomocí pití, koupelí, slatinných zábalů a plynných injekcí. Hlavní prameny: Mariin, Křížový, Ferdinandův, Karolinin, Ambrožův. Pozdní založení (začátek 19. st.), v močálovité a zalesněné krajině Slavkovského lesa, který byl hornickou rezervací, v níž se nesmělo stavět. Území bylo v majetku premonstrátského kláštera v Teplé, klášter byl založen v roce 1193 vladykou Hroznatou a řeholníky ze Strahova, u zemské brány, klášter byl dvanáctkrát vypleněn, šestkrát vyhořel, dvakrát vymřel morem a šestkrát měl být zrušen, velmi cenný románský klášterní kostel Zvěstování P. Marie (1193‐1232), trojlodní bazilika, vysvěcení přihlížel Václav I., obrovská klášterní knihovna (sto tisíc svazků)


__________________________________________________________________________________ Existence pramenů známá již ve středověku, nejstarší písemnou zprávou je dopis krále Ferdinanda tepelskému opatovi z roku 1528, v němž žádá o zaslání vzorků vody ze slaného pramene v domnění, že obsahuje kuchyňskou sůl a mohl by se využít. Dnes se pramen nazývá Ferdinandův.

Zmiňuje se o nich i Balbín (1621‐1688): „okolí Teplé v kterékoliv části, ať v kopcích, údolích nebo lesích, u cest i mimo cesty, je tak přesycené kyselkami, že je nelze spočítat...Ves Úšovice u Chebu, vzdálená od kláštera jednu míli, má šest pramenů. Dva jsou u samé vsi a poddaní i pocestní běžně používají té vody k pití. Jiné čtyři prameny jsou v sousedním lese. První a známějšímu prameni se říká slaný pro převládající slanou chuť a je léčebně využit. Tak roku 1609 doporučil pití této vody slavkovský lékař a fyzik Michal Raudenius urozenému pánu Jáchymovi Libštejnskému, svobodnému hraběti z Kolovrat, pánu na Rabštejně a Libkovicích. Podle vyprávění hodnověrných lidí dávají těmto pramenům přednost před chebskými, s nimiž je běžně srovnávají. Proto naši duchovní používají podle lékařského předpisu při svých tělesných neduzích právě těchto kyselek. Druhý pramen, zvaný Smradlavý, je stejně proslavený. Když doktor Prudentius, dvorní rada císaře a krále Rudolfa II., ležel celý zkroucený a postižený revmatickými bolestmi, uchýlil se z Prahy do Úšovic, poněvadž doufal, že se tam uzdraví. Zdejší voda tak upevnila jeho zdraví, že vstal z lůžka a chodil. Nutno ovšem připomenout, že se to nestalo ani tak dávkami kyselky jako pobytem v tamějších lázních v páře mezi hroudami usazených solí.“ (Balbín 1986: 115‐ 116) Roku 1779 začal klášterní lékař Jan Josef Nehr zkoumat léčebné účinky pramenů. Takto popsal svůj dojem z místa budoucích lázní: „Jak jsem užasl, když jsem vstoupil do tohoto pustého údolí, kolem dokola obklopeného a pevně sevřeného strmými vrchy a temnými lesy, kde tyto prameny tak bohatě vyplavovaly svou léčivou vodu! Všechno, vodopády a bažiny, co člověk viděl, vzbuzovalo strach, nevoli, odpor. Vrchy a doliny, vodopády a bažiny, kamenné a písečné pahorky, ztrouchnivělé pařezy a vývratě se tu střídaly v nepřetržitém sledu. Kromě jedné staré dřevěné chýše, hrozící spadnutím, ve které stály na ohništi zazděny dva železné kotle na získávání Glauberovy soli, kterou tak bohatě vyplavoval Křížový pramen, as kromě jediného, rovněž dřevěného, prastarého ohrazení Křížového pramene nenalézal a neviděl tu člověk nic, co by udělaly lidské ruce.“ (citováno v Drhovský 2010: 95) Roku 1786 opat Trautmannsdorf vykoupil hornickou rezervaci a umožnil tak osídlení okolí Mariina pramene (odtud Mariánské Lázně).


__________________________________________________________________________________ Toku 1808 Nehr otevřel na své vlastní náklady první lázeňský dům. Následovaly další stavby, v roce 1818 už to jsou veřejné lázně, městem byly vyhlášeny až v roce 1866. Nejvíce se v tomto období o rozvoj lázní zasloužil opat Reitenberger. O vzhled města se významně zasloužily tři generace Skalníků – zahradních a krajinných architektů – jejich odkaz dnes připomíná hotel Skalník vedle hotelu Hvězda. Město / lázně rychle rostlo a modernizovalo se, většina budov prošla celkovou přestavbou na přelomu 18. a 19. st., roku 1896 údolní nádrž (s elektrárnou a pitnou vodou), jedna z prvních v Rakousku‐Uhersku, město mělo elektrické osvětlení, tramvaj, nemocnici, kanalizaci aj. jedno z nejstarších golfových hřišť (1905) Nejprve klášter v Teplé a posléze město skupovalo prameny v okolí, aby omezilo případnou konkurenci. Kosmopolitní město (katolický kostel, evangelický kostel, pravoslavný kostel, anglikánský kostel, synagoga) s významnými návštěvami: Anglický král Eduard VII. (1897‐1905) Bulharský král Ferdinand Francouzský premiér Clemenceau Rakouský císař František Josef I. Pruský král Friedrich Vilém IV. Perský šách Muzzefír‐Eddin Rakouský císař Ferdinand I. Rodiny Morgana, Vanderbilta či Renaulta (za první republiky) Johann Wolfgang Goethe Ivan Sergejevič Turgeněv Nikolaj Vasiljevič Gogol Franz Kafka Pavel Josef Šafařík Albert Schweitzer Friedrich Nietzsche Thomas A. Edison Mark Twain Sigmund Freud Henrik Ibsen Johan Strauss Antonín Dvořák Frederik Chopin __________________________________________________________________________________ 8 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ Richard Wagner Gustav Mahler Významné stavební památky: Goethův dům (původně U zlatého hroznu), z roku 1818, nejstarší dům v ML Nové lázně Centrální lázně Hotel Hvězda Hotel Kavkaz / Klebelsbergerův palác Kolonáda aj. 1.2

CHKO Slavkovský les

CHKO Slavkovský les byla vyhlášena 3. května 1974 na ploše 610 km2. CHKO má ráz paroviny. Nejvyšším vrcholem je Lesný (983 m), který se nachází v západní části. Území Slavkovského lesa je lesnaté, tvořené převážně bučinami a podmáčenými smrčinami s rozlehlými rašeliniště vrchovištního typu s porosty borovice blatky a břízy pýřité s charakteristickými rašelinnými druhy. Rozsáhlé lesní komplexy spolu s rašeliništi vytváří ohromný přírodní vodní rezervoár, příznivě ovlivňující vodní režim širokého okolí, především západočeských lázní. Ochranou těchto míst tvorby minerálních pramenů se chráněná krajinná oblast Slavkovský les výrazně odlišuje od ostatních chráněných krajinných oblastí v republice. Ze vzácné a chráněné květeny je nejvýznačnější endemit rožec kuřičkolistý, vrba borůvkovitá, dále pak arnika horská (ve znaku CHKO), rosnatka okrouhlolistá, tučnice obecná, vzácné hadcové sleziníky, celá řada prstnatců a další. Z typické fauny lze uvést jelena evropského, prase divoké, srnce, kunovité šelmy. Přežívá zde i populace tetřívka obecného a tetřeva hlušce. Pravidelně zde hnízdí čáp černý, zajímavostí je nejzápadnější výskyt sysla obecného na golfovém hřišti u Karlových Varů. CHKO obsahuje maloplošná chráněná území: Národní přírodní rezervace: Kladské rašeliny Pluhův bor Národní přírodní památky: Jan Svatoš Křížky Přírodní rezervace: Holina Planý vrch Prameniště Teplé Rašeniliště u Myslivny __________________________________________________________________________________ 9 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ Smraďoch Údolí Teplé Vlček Žižkův vrch Přírodní památky: Homolka Koňský pramen Moučné pytle Pístovská louka Sirňák Oblast Slavkovského lesa se nachází mezi třemi nejznámějšími lázeňskými centry České republiky – Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně. Území bylo dlouhodobě složitě formováno, a jak je patrné z Obr. 1, nachází se částečně na území Krušnohorského krystalinika, Moldanubika a Chebské pánve.


__________________________________________________________________________________ Obr. 1: Geologické členění České republiky

Pro celou oblast z hlediska vývoje je určující především styk několika významných zlomů (viz. obr. 1). Jedná se o dominantně o tzv. oherský rift, který je systémem podkrušnohorských zlomů a s nimi paralelní hlubinný litoměřický zlom. K dalším pak patří hlubinný mariánskolázeňský zlom (s projevem na povrchu tzv. mariánskolázeňského metabasitového komplexu) a jáchymovský zlom. Podél těchto zlomů docházelo v minulosti k výstupu bazických láv (dnešní amfibolity, serpentinity) do granitoidních plutonů, a také k významným tektonickým poklesům a vzniku hrásťových pohoří (Krušné hory, Slavkovský les) či příkopových propadlin (Chebská, Sokolovská, Chomutovská a Mostecká pánev). Celá oblast byla však později postižena značnou kontaktní metamorfózou právě vlivem intruze hercynských granitoidů, během kadomského cyklu, o němž bylo hovořeno výše. Setkáme se zde především s kyselými metamorfovanými granitoidy s proložkami bazických amfibolitů, serpentinitů (hadrů) či eklogitů. Z geomorfologického hlediska se oblast okolí CHKO Slavkovský les nachází v České Vysočině v Krušnohorské soustavě na rozhraní dvou geomorfologických oblastí:  

Podkrušnohorská oblast – Chebská pánev (lokality zámek Mostov, NPR Soos, Nový Drahov, NPR Komorní hůrka, Františkovy lázně) Karlovarská vrchovina – Slavkovský les a Tepelská vrchovina (lokality PR Smraďoch, PP Křížky, rašeliniště v Hůrkách, Mariánské lázně)

Jak již bylo zmíněno výše, oblast je typická tzv. hrásťovou stavbou – příkopové propadliny x hrástě 1.3

Geologický park, PR Žižkův vrch v ML

Geologický park se nachází na okraji Mariánských lázní a předkládá ucelenou sbírku hornin okolí. Území České republiky můžeme z geologického hlediska rozdělit na dva základní celky:  

Český masiv – celé Čechy a většina Moravy a Slezska Západní Karpaty – východní část Moravy a Slezska

Český masiv Vznikl na přelomu starohor a prvohor, zhruba před 1,4 mliardami let. Do dnešní doby se však z původních nepřeměněných hornin zachovaly pouze horniny v Barrandienu. Český masiv představují __________________________________________________________________________________ 11 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ tedy především přeměněné mořské sedimenty, vulkanické a plutonické (hlubinné magmatické) horniny. Na utváření Českého masivu se podílely tři základní procesy: 



 

kadomské vrásnění – trvalo od konce starohor do počátku prvohor (1,4 miliard let) a vedlo k ústupu moře a během nějž došlo k průniku hlubinných hornin a vznik tzv. plutonů či granitoidů – základ dnešního Českého masivu variské vrásnění – v tomto období na přelomu karbonu a devonu v prvohorách (před 380 miliony lety) u nás vznikla až desetitisíci metrová horstva, která byla vyvrásněna po kolizi prakontinentů Gondwany z jihu a Laurassie ze severu; oblast Kušných hor se k Českému masivu přidružila až ve spodním karbonu (350 milionů let) – toto období provázeno bohatou vulkanickou činností, postupně vzniká jednotná Pangea, která je v druhohorách zaplavována praoceánem Tethys (pozůstatkem je Středozemní moře) alpinské vrásnění – během něj se na počátku svrchní křídy koncem druhohor (před 68 miliony let) vyvrásnily Karpaty, na území ČR Západní Karpaty saxonská tektonika – proces spojený s alpinským vrásněním, během nějž se aktivovala tektonika Českého masivu, který byl již z dob kadomského vrásnění protkán hustou sítí zlomů (viz Obr. 2); podél těchto zlomů dochází k poklesům – příkopové propadliny a naopak vyvýšení ker (hrásťová pohoří) doprovázená vulkanismem až do období třetihorního neogénu (1,8 – 24 milionů let)


__________________________________________________________________________________

Obr. 2: Tektonika Českého masivu PR Žižkův vrch Jedná se o zachovalou květnatou bučinu nacházející se přímo nad Mariánskými Lázněmi u Geologického parku. Bučina je typickou ukázkou biotopu s dobře vyvinutým stromovým patrem, tvořeným bukem (Fagus sylvatica), keřovým patrem (převážně zmlazující buk) a patrem bylinným s druhy jako: věsenka nachová (Prenanthes purpurea), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), samorostlík klasnatý (Actea spicata), konopice zdobná (Galeopsis speciosa), čistec lesní (Stachys sylvatica), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), barvínek menší (Vinca minor), silenka dvoudomá (Silene dioica), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticilatum). 1.4

PR Smraďoch

PR Smraďoch byla vyhlášena v roce 1968 na ploše necelých 8 ha. Nachází se nad ML směrem na Prameny. Z parkoviště vede bezbariérová cesta k naučné stezce. Jedná se o rašeliniště vzniklé na


__________________________________________________________________________________

vývěrech minerálních vod a suchých výfuků oxidu uhličitého a sirovodíku = mofety, které jsou pozůstatkem sopečné činnosti z konce třetihor a počátku čtvrtohor. Právě tyto intenzívní výfuky dali místu název.

Pramen Smraďoch se nachází ve stejnojmenné přírodní rezervaci 5 km severovýchodně od Mariánských Lázní. Vznikl na proplyněných vývěrech podzemních vod vázaných na zlomové linie ve skalním masivu tzv. mariánskolázeňského bazického komplexu. Název Smraďoch už jasně vyplývá z charakteristického zápachu zapříčiněného obsahem sirovodíku v plynných vývěrech. I když je koncentrace tohoto plynu velice nízká, jeho charakteristický zápach se line na velkou vzdálenost. Zatímco převládající oxid uhličitý je juvenilní, tzn. pochází z nitra Země, sirovodík vzniká působením sirných bakterií v redukčním prostředí rašeliniště blízko povrchu. I v PP Smraďoch se setkáme s vývěry CO2 v podobě mofet vázaných na amfibolity. 1.5

Přednáška Natura 2000

Natura 2000 probíhá v celé EU. Snahou je sjednotit ochranu přírody členských zemí. Cílem je zmapovat území každého státu podle jednotné metodiky. Mapují se biotopy (buď v kontextovém nebo podrobném mapování). Vyhlašují se evropsky významné lokality (biotopové, druhové nebo sloučené) a ptačí oblasti. 2. den (19. května 2012) 2.1

Exkurze do zámku Mostov a zámecké zahrady

První zmínka o vsi Mostov pochází z roku 1353, kdy ji drželi chebští měšťané Zoswitzerové. Následovali je Leuchtenbergové, kteří Mostov připojili k systému lén kolem Kynšperku nad Ohří. Panské sídlo čili tvrz tu vzniklo teprve v 15. století za Hardeckarů. Archeologický průzkum v průběhu poslední rekonstrukce roku 2002 potvrdil, že tvrz z 15. století stávala ve stejném místě jako její mladší nástupce – zámek, založený zřejmě až v 17. století. V období zhruba kolem poloviny 19. století byl zámek zcela přestavěn. Tehdejší majitelé Kommersové z něho vytvořili sídlo v módním pseudogotickém stylu, založili velkou oboru a park s vodotryskem. Park je dnes dokonalou oázou klidu s mnoha druhy místních i exotických stromů, o které se odborní ošetřovatelé s láskou starají. Od Kommersů získal panství velkoprůmyslník Jiří Haas z Hasenfelsu, jeden ze spolumajitelů slavkovské porcelánky. Za Haasů se dotvořila podoba vnějšího průčelí, o čemž svědčí jejich rodový erb ve štítu hlavního průčelí zámku. Mostov byl rodinným sídlem Haasů do konce 2. světové války. __________________________________________________________________________________ 14 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ Roku 1945 začaly zámek využívat státní statky ke správním účelům, v osmdesátých letech sloužil k dětské rekreaci. Zpustošený Mostov zakoupila v roce 1997 firma Haas a Czjzek, která začala s jeho nákladnou rekonstrukcí. 13. září 2002 se nově upravený zámecký hotel dočkal slavnostního otevření a hosté dnes můžou znovu obdivovat nádherné interiéry. Kromě ubytování je vám zde k dispozici také stylová restaurace a muzeum porcelánu Haas a Czjezek Horní Slavkov, první porcelánové manufaktury v Čechách. Najdete tu více než 200 exemplářů od malovaných koflíků, přes čajové a kávové soupravy, až po unikátní vázy a podnosy. Zámek Mostov je od roku 1992 zapsán pod č. 4997 do seznamu kulturních památek ‐ zvláště díky unikátnímu souboru patnácti kachlových kamen, obdivuhodně zachovalých a vystavených pro návštěvníky. Jednotlivá kachlová kamna dokumentují vývoj řemesla a střídání uměleckých slohů po téměř celé 19. století. V různých barevných provedeních a s četnými nápisy dávají dnes prostor pro zamyšlení, k jakým účelům byly v místnostech postaveny. Pro romantické stolování u otevřeného ohně, útulné posezení s přáteli v knihovně zámku nebo k navození hřejivého pocitu v zámecké ložnici. Další chloubou Mostova jsou zářivé vitráže. Jedna z největších je umístěna nad hlavním schodištěm, znázorňuje dvě ženy jako alegorii hudby a malířství. Znovu byl obnoven soubor pěti vitráží s motivy svatých v zámecké kapli a soubor čtyř vitráží v oknech jídelny. V prostorách muzea je uměleckou vitráží vyzdobena i část dveří. Byly také zrestaurovány některé historické malby na stěnách, stropu a podél schodiště do prvního patra. Bohatě zdobený štukový strop v původní jídelně barona a baronky má v medailóncích umístěných v rozích stropu jejich monogramy. Snad nejkrásnější deskový malovaný strop byl odkryt a zrestaurován v zámecké zimní zahradě s čínskými motivy a také v zámecké kapli, kde strop připomíná nebe plné hvězd. Přilehlý zámecký park hostí velmi zachovalé dřeviny, např. jilm vaz (Ulmus laevis), tsuga kanadská (Tsuga canadensis), javor stříbrný (Acer saccharinum). Vyplňuje prostor mezi zámkem a Ohří. 2.2

NPR Soos

Národní přírodní rezervace Soos se nachází ve vzdálenosti 5 km severovýchodním směrem od centra Františkových Lázní a 3,5 km jihovýchodně od Skalné. Rozkládá se na ploše 221 ha v nadmořské výšce 429 – 440 m a byla vyhlášena v roce 1964. Území NPR je součástí příkopové propadliny Chebské pánve, tzv. Sooské pánve. Lokalitu tvoří 2 původně celistvé deprese oddělené pískovým valem o délce 2,2 km a šířce 1,4 km. Geologickým substrátem zde jsou kvartérní výplně miocénních (třetihory – neogén) písků a jílů. Po erozním dotvoření podloží ve starším kvartéru (pleistocénu) byla kotlina postupně zaplavena. Organické sedimenty se počaly utvářet před asi 12 – 10 tis. lety. __________________________________________________________________________________ 15 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ Jižní část rezervace vytvořila během svého vývoje příznivé podmínky pro vznik tzv. křemeliny (diatomitu). Jedná se o sediment vzniklý ukládáním schránek řas – tzv. rozsivek. V téměř bezodtoké oblasti způsobil stálý přítok minerálních vod a převládající výparný režim výrazné zvýšení salinity vod a tím umožnil vývoj oněch mikroskopických řas, které se běžně vyskytují v mořských vodách. Tak zvané křemelinové štíty zde dosahují mocnosti až několika metrů. Jelikož je křemelina přesycena roztoky solí z mineralizovaných pramenů, dochází v období sucha k jejich krystalizaci a na povrchu se tvoří výkvěty solí. Severní část území je pak vyplněna již pouze rašelinou. Rašelina je organogenní sediment, který svým vznikem připomíná tvorbu uhlí. Vzniká v terénních sníženinách bez přístupu vzduchu hromaděním rostlinných zbytků rašeliníků, ze kterých jsou odplavovány zásadité prvky typu draslík, vápník a hořčík a dochází tak k rapidnímu poklesu pH (zvýšení kyselosti). Takto kyselé prostředí je velmi nehostinné pro mikroorganismy, a tudíž dochází k velice pomalému rozkladu organické hmoty a vzniku rašeliny. Rašelina se zde těžila od 19. století zprvu jako topný materiál, později především pro lázeňské účely. Těžbou bylo zasaženo téměř celé území NPR. Vybudování odvodňovacích kanálů způsobilo snížení hladiny podzemních vod. Současně se těžila křemelina na výrobu žáruvzdorných cihel, izolačních obkladů a prášků. Ložisko křemeliny bylo od roku 1936 využíváno těžební firmou Mattoni, která v solivaru vyluhovala z křemeliny minerální soli. Od vyhlášení NPR veškerá těžební činnost ustala a plochy postupně regenerují. Těžba humolitů a křemeliny negativně ovlivnila vodní režim a vedla ke vzniku silně zasolených půd bez vegetace. Unikátem a hlavním turistickým lákadlem v NPR Soos jsou výrony suchého oxidu uhličitého – tzv. mofety, které jsou soustředěné v tzv. mofetovém poli. Jako v celé oblasti Slavkovského lesa, i zde se setkáme s vývěry kyselek. Mezi nejmohutnější patří navštívený Císařský pramen a pramen Věra. O minerálních pramenech pojedná blíže následující text. Minerální prameny Díky vhodnému geologickému podloží a vzniku oblasti, která se nachází na křížení řady hlubinných zlomů – oherský rift, Litoměřický a Mariánskolázeňský hlubinný zlom (viz. výše), dochází zde k vývěrům obohacených, tzv. minerálních vod. Minerální vody jsou definovány zákonem č. 164/2001 Sb., tzv. lázeňský zákon, a vyhláškou č. 423/2001 Sb. o zdrojích a lázních, dle nichž lze za minerální vodu považovat jakoukoli podzemní vodu původní čistoty a vlastností. De facto tedy jakákoli nezměněná podzemní voda. Nicméně k mineralizaci vod může docházet dle podloží několik dní, ale také několik tisíců let. Lze je rozdělit do řady kategorií, kdy každá má svoji vlastní klasifikaci. Podle celkové mineralizace: __________________________________________________________________________________ 16 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________  velmi slabě mineralizované – obsah rozpuštěných látek > 50 mg/l  slabě mineralizované – obsah rozpuštěných látek > 50 < 500 mg/l  středně mineralizované – obsah rozpuštěných látek > 500 < 1500 mg/l  silně mineralizované – obsah rozpuštěných látek > 1500 < 5000 mg/l  velmi silně mineralizované – obsah rozpuštěných látek > 5000 mg/l Podle obsahu rozpuštěných plynů a významných složek:   

uhličité – obsah CO2 > 1 g/l vody sirné – obsah H2S, SH‐, S2O32‐ > 2 mg/l vody jdodidové

–

ostatní

–

obsah I‐ > 5 mg/l vody  s obsahem kyseliny křemičité, fluoridů a jiných příměsí Uhličité minerální vody Obsahují rozpuštěný CO2, který vzniká v zemské kůře z vulkanických plynů – tzv. juvenilní, který z hlubin zemského jádra (25 – 30 km) vystupuje podél hlubinných zlomů směrem k povrchu. Vystoupá‐li takový plyn až na úroveň podzemních vod, začne se zde rozpouštět a vzniká slabá kyselina uhličitá (H2O + CO2  H2CO3), která relativně snadno naleptává okolní horninové prostředí (především karbonáty) a napomáhá výluhu dalších látek do minerálních vod. Takové vody jsou typické bubláním unikajícího oxidu uhličitého a nakyslou chutí. Lidově se jim proto říká „kyselky“. Ze Západních Čech můžeme uvést např. navštívený Císařský pramen v NPR Soos. Kyselky se vyskytují nejčastěji v Západních Čechách podél oherského riftu a Mariánskolázeňského zlomu, tedy v místech neogenního vulkanismu. Jako termální zřídla se vyskytují v Karlových Varech, kde vyvěrají jako nejteplejší termální pramen v ČR o teplotě až 73°C. Uhličité vody mají pozitivní účinek na problémy oběhového ústrojí a nervový systém. Jímaný CO2 se používá i k tzv. suchým koupelím. Zde je nutné upozornit na jednu vlastnost oxidu uhličitého a to tu, že je těžší než vzduch a __________________________________________________________________________________ 17 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ drží se při zemi. Proto v prostorách, kde dochází k jímání těchto vod a úniku CO2 z nich může dojít i k zadušení. Sirné minerální vody Vody charakteristické svým zápachem z unikajícího H2S (sirovodíku) jsou identifikovatelné již z velké dálky. Jsou vázány na specifičtější podmínky nežli vody uhličité. Hlavní podmínkou jejich vzniku je výskyt podzemních vod s rozpuštěnými sírany (např. pyrit Fe2S), s nimiž musí přijít do kontaktu voda s obsahem organických látek (tekuté či plynné živce). Dále je nutná přítomnost tzv. desulfurikačních anaerobních bakterií, které dokáží uvolňovat síru ze sloučenin. Vody jsou typické svým zápachem po zkažených vejcích a dostaly dle toho také své místní názvy jako „vejcovky“, „smradlavky“, „štyngáry“ atd. Vyskytují se především v Západních Karpatech (Velké Losiny, Bludov) na flyši, který vznikal v podmořském prostředí a obsahuje plynné uhlovodíky (především metan). Organické látky se do vod mohou uvolňovat také z povrchových vrstev – rašeliniště, ale také huminové kyseliny obsažené v půdě. Ze Západních Čech můžeme uvést např. navštívený pramen Smraďoch. Sirné vody mají pozitivní účinek na problémy pohybového ústrojí, nervový systém, ekzémy či zažívací ústrojí. Tyto vody jsou často doprovázeny barevnými povlaky (kolonie bakterií). U centra vývěru můžeme pozorovat černě zbarvené povlaky, které jsou charakteristické pro anaerobní bakterie. Dále od vývěru se jako cáry mohou táhnout mléčně bílé kolonie bakterií aerobních. Sirné vody není možné skladovat, jelikož při kontaktu se vzduchem nestabilní síra velice rychle vyprchá. Síranové minerální vody Tvoří se loužením zvětralin v nepropustných sedimentech (jíly či slíny). Vznikají na rozdíl od Sirných vod těsně pod povrchem ze srážkové, nikoli podzemní vody, která pomalu prosakuje skrz půdní a horninové podloží a obohacuje se o minerální látky. Rozhodující pro její vznik je přítomnost zmiňovaných nepropustných sedimentů, dostatečné množství srážkové vody, rovinný terén s převažujícím výparem a především vysoká koncentrace síranů (sádrovec, pyrit). Vody mají značné projímavé účinky a dle nich získaly své místní názvy jako např. „prdlavky“. Vyskytují se především v Křídové pánvi (Zaječice u Mostu) a Západních Karpatech (Šaratice), nicméně díky specifickým podmínkám vzniku jsou poměrně vzácné. Mají pozitivní vliv na trávicí trakt a problémy s metabolismem. Chloridové a jodidové vody __________________________________________________________________________________ 18 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ V České republice mají výhradně mořský původ a jsou obohacovány ionty sodíku a chloridy, tzn. NaCl, což je ve své podstatě kuchyňská sůl a jejich neopomenutelným rysem je tedy slanost. Charakteristická je pro ně také přítomnost vysoké koncentrace bromidů a jodidů. Vyskytují se ve velkých hloubkách, z nichž jsou jímány pomocí čerpacích vrtů. Tyto vody mohou dosahovat stáří až několik milionů let. Jelikož jsou vázány na mořské sedimenty, těžištěm jejich výskytu jsou oblasti s neogenními sedimenty na Moravě, ojediněle např. v Luhačovicích. Využívají se při léčbě pohybového ústrojí. Železnaté minerální vody Ač to název naznačuje, železo netvoří hlavní minerální složku těchto vod. Obsah rozpuštěného dvojmocného železa tvoří vždy minimálně 10 mg/l. Železo je velice stabilní prvek, jehož rozpouštění napomáhá přítomnost oxidu uhličitého či kyseliny sírové a vznikají tak v podstatě uhličité kyselky. Průvodním jevem těchto vod jsou rezivé povlaky hydroxidů, které zapříčiňuje oxidace dvojmocného železa na trojmocné (Fe2+  Fe3+). Charakteristické jsou nepříjemnou svíravou chutí. Tyto vody se vyskytují nejčastěji v Západních Čechách a často jsou spojeny s důlní činnosti, popřípadě navazují na výskyty pyritu. Setkáme se s nimi také v Západních Karpatech a v Křídové pánvi. Využívají se k léčbě pohybového ústrojí. Dále můžeme dělit vody podle radioaktivity, kyselosti, teploty (za termální označujeme vody vždy s teplotou > 20°C), tlaku, převládajících hlavních složek, využitelnosti, stabilnost a tak dále… Na území Hájecké kotliny, jíž je NPR Soos součástí, je dnes zjištěno na 200 vývěrů minerálních vod a výronů suchého juvenilního CO2 z hlubinných zlomů (tzv. mofety). Jsou to minerální vody se střední mineralizací (1,2 ‐ 6,3 g/l) s chemismem a genezí velmi podobné františkolázeňským minerálním vodám. Četné výrony CO2 vytvářejí charakteristické mofetové krátery, jejichž prodloužení v terénu identifikuje průběh hlubinných zlomů. V NPR Soos je zachycen pouze jeden minerální pramen tzv. Císařský pramen, který jsme během exkurze také navštívili. Císařský pramen, který se nachází v lokalitě Soos je studená, středně mineralizované železitá sírano‐ uhličitano‐chloridová sodná kyselka se zvýšenými obsahy Be a As. Teplota v jímce kolísá podle ročního období mezi 14‐18 °C. Podle teploty jde o termální vodu z hlubokého podloží, která vystupuje po zlomu a cestou se mísí se studenými kyselkami v třetihorní pánevní výplni. Pramen je nejteplejším přírodním vývěrem v Chebské pánvi. Císařský pramen byl poprvé jímán v roce 1874 a jeho voda se rovněž používala k výrobě koupelových solí. __________________________________________________________________________________ 19 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ Velmi zajímavá je rovněž flóra a fauna tohoto cenného území. Najdeme zde jak slanomilné druhy: sivěnka přímořská (Glaux maritima) nebo hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora) nebo rašelinné druhy jako: hrotnatka bílá (Rhynchospora alba), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Každoročně zde hnízdí jeřáb popelavý. 2.3

Motýlí dům

Asi 2 km od Františkových Lázní, v obci Žírovice, se nachází motýlí dům, v němž v přízemí se nachází prodejna se suvenýry, a v horním patře jsou chováni tropičtí motýli na svých živných rostlinách. 2.4

Františkovy Lázně – prohlídka města, lázeňské prameny

Cca 5,5 tisíce obyvatel Více jak 20 využívaných pramenů, hlavní prameny: Františkův, Luisin, Solný a Luční V lázních se léčí neplodnost a gynekologická onemocnění, rekonvalescence po onkologických onemocněních, nemoci oběhového a pohybového ústrojí. Léčba probíhá pomocí pití, koupelí, slatinných zábalů a plynných injekcí. Močálovitá, zalesněná krajina ve vlastnictví města Cheb, podobná dnešní NPR Soos. Prameny známy již od středověku, první písemná zmínka v roce 1502. Chebský rodák Kašpar Bruschius ve svém díle Zevrubný popis Smrčin z roku 1542 píše: „Mezi hlavními branami je jedna/ nazývána je mostní/ pak je přes řeku dřevěný a pevný most/ před touto branou je nedaleko města ušlechtilý a téměř oblíbený pramen/ má kyselou vodu/ je proto také nazýván kyselka/ tato voda je velmi zdravá a chutná k pití/ je také v létě od mládeže/ chlapců a dívek denně hojně ve džbáncích do města donášena“ (Macek 1995: 5) Bohuslav Balbín o chebských kyselkách ve své práci Miscellanea Historica Regni Bohemiae (1679) „Přejděme ke kyselkám, jimiž se česká země může pochlubit stejně jako jiné země. Kdysi se těšily znamenité pověsti nakyslé prameny komořanské a štěchovické, velmi prospěšné zdraví. Dnes předčila všechny prameny v Čechách chebská kyselka. Tolik lidí i z kruhů nejurozenějších k ní přichází, že tuto proslulost nelze přičíst jinému prameni. Ti příslušníci šlechty, jimž zaneprázdnění nedovolí osobní návštěvu, vysílají zejména na jaře posly nebo povozy a dávají si domů dopravit množství lahví __________________________________________________________________________________ 20 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ opatřených znakem městské rady v Chebu. S vodou se obchoduje dokonce i v Praze a jiných městech. Víme, že kyselky se dopravují i do Polska a daleko mezi Němce. Voda se rozlévá do takzvaných chebských lahví a prodává se za jeden císařský peníz, což je velmi hodnotná měna, dva dávají jeden zlaťák či dukát. Dary této vody jsou: uvolňuje tvrdé břicho a podle dobrozdání lékařů i příkladů způsobuje plodnost u mužů i žen.“ (Balbín 1986: 114‐115)

Rozvoj využití pramene brzdila obava chebských měšťanů ze ztráty monopolu na ubytování hostů a prodeje kyselky. Pramen byl proto jen občas čištěn. Zájem byl ale tak velký, že nakonec městská rada rozhodla na přelomu 17. a 18. st. o stavbě tří kyselkových domů, později hostince. Přesto rada tvrdě pokutovala ubytovávání v domech mimo město. Místní ženy, které se živily prodejem kyselky, vnímaly rozvoj lázeňství jako ohrožení své živnosti a lázeňským hostům znepříjemňovaly život. To vedlo městkou radu k vydání několika varovných vyhlášek: „...tímto se se vší vážností přikazuje, aby se zdržely všech hanlivých a nepříjemných řečí, vůči cizím lidem vystupovaly uctivě, neobtěžovaly je a nechaly je v klidu vychutnat pramen“ (citováno v Macek 1995: 10) O založení lázní se nejvíce zasadil městský lékař Bernard Vinzenz Adler (1755‐1810) Lázně zřízeny přes odpor Chebu, považovány za projekt klíčového významu, řízen z krajského úřadu a kanceláře zemského gubernia v Praze, investory byl hrabě Kolowrat a místodržící Cavriani. Po oplocení pramene v roce 1789 a postavení pavilónu nosičky vody 18. 8. 1791 místo vyplenily a pobořily a dokonce hrozily hozením oběšence do pramene (v upomínce na událost ze 16. st., která způsobila znečištění pramene blíže k Chebu): „Ženské hejno opatřeno žebříky, pilami a sekerami, některé také ozbrojené noži a šavlemi pak napadlo zuřivě nad dobrým pramenem upevněnou střechu, rozbořily, rozřezaly a roztloukly pavilón a srovnaly jej se zemí – to vše se událo ve dvaceti minutách...a tak ženské sebraly rozbité kusy a vydaly se se slovy Victoria – kyselka je dobyta – zpět do města“ (Macek 1995: 18). Adler pak napsal novému císaři Leopoldu II., aby sjednal nápravu. 1793 – založena Kaiser Franzensdorf / Ves císaře Františka, postaven první hotel a pavilon Františkova pramene (vše pojmenováno podle nového císaře Františka I.) Unikátní barokní městský plán podle Grubera, investorem bylo město Cheb. 1807 – Kaiser Franzensbad, do roku 1852 součástí Chebu __________________________________________________________________________________ 21 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ 1865 – povýšeny na město, napojení na železnici Počátkem 20 st. skoupilo město všechny pozemky, prameny, parky a lesy. Významné urbanistické a architektonické prvky: Národní (bývalá Císařská) ulice, původní centrum, korzo Pavilón Františkova pramene (1793/1832) – jedna z nejstarších staveb, původně na něj navazovala kolonáda, centrum Sakrální stavby: římsko‐katolický kostel Povýšení sv. Kříže (1820), pravoslavný kostel sv. Olgy (1889), synagoga (1876), evangelický kostel sv. Petra a Pavla (1880) Divadlo Boženy Němcové Dvorana Glauberových pramenů Kolonáda Slaného a Lučního pramene Významní návštěvníci: Složení návštěvníků v roce 1869 – 776 příslušníků šlechty, 2 ministři, 14 generálů, 26 duchovních, 43 profesorů, 42 lékařů, 98 důstojníků, 215 úředníků, 376 statkářů, 56 velkoobchodníků a bankéřů, 104 továrníků aj. J.W.Goethe Ludwig van Beethoven Božena Němcová Jan Neruda Johann Strauss Franz Kafka Císař František I. Císař František Josef I. Císař Karel I. Kníže Metternich 2.5

Komorní Hůrka

Vulkanismus v ČR __________________________________________________________________________________ 22 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ Magma vzniká tavením svrchního pláště nebo hornin spodní části zemské kůry za vysokých teplot (650 ‐ 1200°C). Protože teplo potřebné k natavení hornin a vzniku magmatu je k dispozici jen lokálně (stejně jako další podmínky umožňující tavení hornin jako například přítomnost vody), vzniká magma jen v určitých oblastech, jako jsou styky jednotlivých litosférických desek nebo hluboké poruchy v zemské kůře (ty umožňují vedení tepla ze zemského pláště). Takto vzniklé magma stoupá vzhůru (díky nižší hustotě) a může se dostat až na povrch a v tom případě dochází k projevům vulkanické činnosti. Také se ale může stát, že veškeré magma utuhne již cestou vzhůru v zemské kůře a tak vznikají magmatická tělesa a nedochází k vulkanické činnosti (viz. zmiňované České Středohoří). Příčiny sopečných projevů na zemském povrchu jsou tedy skryty hluboko v zemském tělese (desítky až první stovky kilometrů). Místo kde proniká magma a vulkanické plyny na povrch (nebo kde se tak stalo v minulosti) se označuje jako sopka neboli vulkán. Většina sopek však vytváří kopec nebo alespoň mírný pahorek tvořený utuhlou lávou nebo sopečnými vyvrženinami (tzv. pyroklastiky). Ideální sopka se skládá z:   

magmatického krbu – místo zdroje magmatu sopouchu – přívodní kanál kráteru – tzv. sopečný jícen, který je na vrcholu sopečného kužele

Sopečná erupce je vyvolána tlakem plynů uvolněných z magmatu a nastává v případě, kdy tlak plynů vyvolává takové napětí, že dojde k proražení poslední překážky dělící magma od zemského povrchu. Při počátku erupce nejprve unikají plynné látky a teprve poté dojde k samotným výlevům láv. Jak již bylo výše zmíněno, existuje několik druhů sopek.  

explozivní – výbušné efuzivní – výlevné

Explozivní sopky jsou způsobeny erupcí plynů. Mívají jen nízké valy z pyroklastik kolem nálevkovitě rozšířeného výbuchového hrdla. Tyto deprese bývají po ukončení aktivní činnosti často zality vodou a označují se jako maary. Pakliže se však kráter sopky propadne do sopečného krbu, vzniká tzv. kaldera. Efuzivní sopky jsou charakteristické výlevy láv. Také lze dělit sopky podle materiálu na sopky tufové (tvořené nesouvislými sopečnými vyvrženinami), lávové (tvořené lávovými výlevy) a smíšené – stratovulkány (tvořené střídáním lávových výlevů a nahromaděným pyroklastickým materiálem). __________________________________________________________________________________ 23 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________  Havajský typ (štítová sopka) – jedná se více méně ploché sopky o velkém průměru budované vysoce tekutými bazaltovými lávami. Sopečné erupce nejsou hojné a také vzniká málo pyroklastik  Strombolský typ (stratovulkán) – sopka se sopečným kuželem, který je tvořen střídáním lávových proudů a vrstev nahromaděného pyroklastického materiálu  Vulkánský typ – produkovány jsou méně tekuté lávy, které jsou neustále rozrušovány výbuchy plynů, a jejich kužely se tedy skládají více méně z pyroklastik  Peléský (katmajský) typ – z kráteru je vytlačována velmi tuhá láva v podobě žhavé jehly a většinou také vznikají žhavá mračna sopečného popela, která se valí dolů po svahu sopky. Neoidní vulkanismus v Čechách a na Moravě Dnes je sice území ČR stabilizované, ale nebylo tomu tak vždy, a v obdobích tektonické aktivity k vulkanismu docházelo. Jinak se projevovalo v oblasti Českého masivu a jinak v Západních Karpatech. Nejmladší vulkanická činnost (tzv. neoidní vulkanismus) na našem území je spjata s procesy alpinského vrásnění, při kterém došlo ke spojení jižní část Evropy (Pyreneje, Alpy, Karpaty atd.). Toto vrásnění mělo, jak je psáno v části věnované geologii a geomorfologii ČR, vliv i na samotný Český masív, který vznikl již variským vrásněním a od té doby byl stabilní součástí Evropy. V Českém masívu došlo ke vzniku hlubokých zlomů a zlomových pásem, po kterých pronikalo magma na zemský povrch a docházelo k projevům aktivní sopečné činnosti, která započala již ve svrchní křídě, vyvrcholila v třetihorách a její dozvuky přetrvali až do čtvrtohor. V závěrečné fázi vulkanických projevů vznikly naše nejmladší sopky soustředěné při chebském zlomu – Železná hůrka (nejmladší sopka v ČR stará přibližně 170 – 400 tisíc let) a o něco starší Komorní hůrka (726 tisíc let). Nejintenzivněji se sopečná činnost v Českém masivu projevovala podél oherského riftu při tzv. labské linii (Litoměřický zlom). Kolem dvou milionů let jsou pak staré sopky v Nízkém Jeseníku v okolí Bruntálu. Vulkanismus ČR se projevoval v těchto oblastech:  Doupovské hory jedná se o největší stratovulkán v České republice. Vznikl v místě, kde se kříží dvě hluboké poruchy v zemské kůře (oherský rift a jáchymovský zlom). Vznik Doupovských hor se udává přibližně v polovině třetihor (svrchní eocén až spodní miocén – 40 až 18 milionů let). Dnešní podoba Doupovských hor vznikla výraznou erozí původních vulkanických forem.  České středohoří jedná se o vyerodovaný, velmi složitý vulkanický komplex uvnitř oherského riftu. Dodnes se zachovaly jen části, které byly dříve pod zemským povrchem jako např. přívodní dráhy vulkánů nebo jiná podpovrchová tělesa sopečného původu. Vznik Českého středohoří spadá do stejného období jako vznik Doupovských hor (přibližně polovina třetihor). __________________________________________________________________________________ 24 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________  Neovulkanity Nízkého Jeseníku v Nízkém Jeseníku je v okolí Bruntálu výrazné vulkanické centrum, které je však mladší než vulkanity Doupovských hor a Českého středohoří. Jeho stáří se odhaduje přibližně na 3,4 ‐ 1,2 milionu let (tedy konec třetihor a počátek čtvrtohor). Velký a Malý Roudný patří mezi nejzachovalejší vulkanity na území České republiky Společným znakem všech neoidních vulkanitů je alkalický charakter (v horninách převládá sodný a draselný živec) a převaha bazických až ultrabazických hornin. Převládají tedy čedičové horniny. V období, které předcházelo neoidnímu vulkanismu, byl Český masív z tektonického hlediska stabilní oblastí bez vulkanické aktivity. Jeho rozšíření v rámci Českého masivu je patrné na obrázku č. 3 níže. S dalšími projevy vulkanické aktivity se setkáme až v prvohorách a opět platí, že čím více jdeme do minulosti, tím více se určité rysy stírají. Do prvohor se také řadí vznik Českého masívu. Ten jak již bylo řečeno, vznikl srážkou několika menších kontinentálních bloků v rámci variského vrásnění na pomezí starších a mladších prvohor. Během tohoto vrásnění, zejména v jeho závěrečné fázi, došlo ke vzniku obrovských magmatických těles v zemské kůře, ale také k projevům sopečné činnosti. Vulkanické produkty z tohoto období jsou zachovány například v devonských sedimentech Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku, anebo v některých karbonských jezerních pánvích. Zřejmě nejlépe zachované vulkanické horniny jsou v tepelsko‐barrandienské (středočeské) oblasti, která byla procesy variského vrásnění v rámci Českého masívu postižena nejméně.


__________________________________________________________________________________

Obr. 3: Rozšíření neoidního vulkanismu v Českém masivu NPR Komorní hůrka Národní přírodní rezervace Komorní hůrka je zbytek jedné z nejmladších sopek ve Střední Evropě. Nachází se v nadmořské výšce 475 – 503,4 m n.m. Byla vyhlášena v roce 1951, nově pak v r. 1988 na rozloze 7,08 ha. Dle datování je její stáří odhadováno na 726 tisíc let (+ ‐ 59 tisíc let) a je dokladem pleistocenního vulkanismu na území ČR. V minulosti představovala tzv. stratovulkán ležící na dně vysychajícího slaného jezera s erupcí strombolského typu s nevelkým výlevem čedičových láv. To co nyní vidíme v terénu je už jen torzo bočního, k východu protaženého nasypaného kužele pyroklastik. Důvodem směru protažení je pravděpodobně převládající západní proudění vzduchu během erupcí, které v uvedeném směru odnášelo drobnější vyvrhované částice. Na rozdíl od Českého Středohoří, máme na Komorní hůrce jedinečnou možnost setkat se se skutečně vyvrženým materiálem sopky. Ačkoli formy reliéfu v Českém Středohoří připomínají svým tvarem sopky více, mějme na paměti, že se jedná pouze o tzv. __________________________________________________________________________________ 26 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ lakolity, tedy magmatická tělesa utuhlá hluboko pod zemským povrchem, která se nikdy vulkanickou činností neprojevovala. Tato tělesa byla odkryta během erozních procesů. Komorní hůrka byla v minulosti narušena těžbou kamene a sypkých sopečných vyvrženin (tzv. pyroklastik). Na rozdíl od negativních antropogenních zásahů např. v NPR Soos, došlo na Komorní hůrce k odkryvu jedinečných 4 m mocných sypkých vyvrženin (tzv. tefry). Tefra obsahuje kromě sopečného popele, lapily (sopečný písek) a menších sopečných pum také vypálené úlomky hornin z podloží sopky. Nezpevněný sopečný materiál smíchaný s materiálem nesopečného původu se nazývá tufit. Dodnes můžeme v odkryvech bývalé sopky nalézt sopečné pumy o průměrné velikosti 20 cm s typickým nepravidelným nebo vřetenovitým tvarem. Uprostřed těchto bomb bývá dutina nebo bazaltové jádro. Lapily jsou velmi porézní a dosahují velikosti 1‐4 cm. Hojně jsou zastoupena nejjemnější pyroklastika – sopečný písek a popel. Přívodní kanál sopky je vyplněn malým tělesem bazaltových láv. Ranné fáze vědeckých výzkumů Komorní hůrky spadají do 18. století a jsou spjaty se spory neptunistů, kteří zastávali názor o vzniku čediče usazováním v moři a plutonistů, kteří hájili teorii vzniku sopečnou činností. O studium a poznání Komorní hůrky se mimořádně zasloužil básník Jan Wolfgang Goethe. Pro ověření svého názoru na její vulkanický původ inicioval vykopání štoly. Objev čedičového sopouchu potvrdil teorii plutonistů. Ústí poslední štoly na úpatí sopky bylo opatřeno portálem a v současné době je zabezpečeno proti vstupu. Původní vzhled sopečného kuželu můžete vidět na schématu a Obr. 4 a 5. V dnešní době je sice už sopka vyhaslá, ale stále o sobě dává vědět v podobě unikajícího oxidu uhličitého, který proniká na povrch jako tzv. mofety – probublávající plyny na zlomových liniích (můžeme je najít také v NPR Soos).


__________________________________________________________________________________

Obr. 4: Schéma původní sopky, současné NPR Komorní hůrka


__________________________________________________________________________________

Obr. 5: Původní snímek NPR Komorní hůrka z roku cca 1880 Komorní Hůrka je rovněž lokalitou vstavače kukačky (Orchis morio). 3.

den (20. května 2012) 3.1 Rašeliniště v Hůrkách (Krásno) – příklad částečně těženého rašeliniště, zachovalých ploch a ploch s probíhající revitalizací

Několik šťastných okolností způsobilo, že je Česká republika jednou z mála evropských zemí, kde se v oreofytiku a mezofytiku vyskytují rozsáhlá a četná rašeliniště, vrchoviště, blata, rašelinné louky a močály. Velká část těchto bohatých a ekologicky významných společenstev katastrofálně utrpěla vlivem intenzivního způsobu hospodaření a odvodňování. Vznik rašeliniště Rašeliniště jsou oproti hadcům představitelem druhého extrému. Vrchovištní rašeliniště zde začaly vznikat před desetitisíci lety. Tehdy se v mělkých prohlubních s nepropustným žulovým podložím zachycovala dešťová voda, ale i voda pramenitá. V následující době mladších čtvrtohor (holocén) se __________________________________________________________________________________ 29 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ již začalo formovat vlastní rašeliniště. Ke vzniku rašelinného ložiska docházelo nejprve zarůstáním zamokřených míst a osídlováním zabahněných pramenů rašelinotvornými rostlinnými společenstvy. Rašelinná jezírka začala zarůstat různými druhy rašeliníků, suchopýru, ostřic a dalšími. Jezírka se postupným zarůstáním neustále zmenšovala, až postupně zanikla. Na zpevněné plochy se začala tlačit borovice bažinná s břízou pýřitou. Po celou dobu pak docházelo ke složitým chemickým procesům při přeměně organického materiálu v rašelinu. Díky redukčnímu prostředí, ve kterém rašelina vzniká, dochází k velmi kyselému rozkladu a vyplavování živin. I zde se tak projevuje velmi pomalý a hotově omezený růst rostlinných společenstev. Velice obecně a zjednodušeně vzato je tedy existence rašeliniště závislá na trvale vysokém a stabilním stavu vody (terénní deprese, bezodtoké pánve, říční či potoční nivy, prameniště, břehy rybníků, horské pláně atp.), specifickém typu vegetace (především mechy, rašeliníky – Sphagnum sp. div., borovice blatky – Pinus rotundata, ostřice – Carex sp. div., rosnatky okrouhlolisté – Drosera rotundifolia, atd.), jejíž zbytky se rozkládají v nánosech bahna bez přístupu vzduchu, což je velice pomalý a dlouhý proces, na jehož konci vzniká rašelina. Obecně se rozlišují tři typy rašelinišť – vrchoviště, slatiniště a přechodová rašeliniště.   

Vrchoviště jsou sycena převážně srážkovou vodou a vyskytují se ve vyšších nadmořských výškách s vlhkým podnebím Slatiniště se vyskytují především v údolních polohách, v místech s vysokou hladinou podzemní vody nebo v okolí pramenišť. Mezi těmito dvěma typy leží přechodová rašeliniště, která jsou sycena jak vodou podzemní, tak srážkovou

Z geomorfologického hlediska můžeme v rašeliništích rozlišovat dva základní typy mikroreliéfu (viz Obr. 6):  

bulty – vyvýšená místa v rašeliništi – kopečky tvořené odrůstající a postupně odumírající vegetací šlenky – prohlubně mezi bulty zalité vodou, tvořící izolovaná jezírka


__________________________________________________________________________________

Obr.6: Formy mikroreliéfu rašelinišť K nevýznamnějším přírodním stanovištím ve Slavkovském lese patří právě rašeliniště. Z celkového počtu 1200 jich většinu tvoří malá rašelinná oka, schovaná často v propletených kořenech stromů. Některá se však rozkládají na mnoha hektarových plochách. Mezi nejrozsáhlejší a nejvýznamnější komplex patří národní přírodní rezervace Kladské rašeliny. Jedná se o soubor horských vrchovištních rašelinišť v okolí osady Kladská v centru Slavkovského lesa. Dále se setkáme i s dalšími vyznanými rašeliništi, z nichž největší Krásenské, bylo po mnoho let využíváno k těžbě rašeliny. Jeho povrch dnes znovu postupně zarůstá rašelinnými společenstvy, a je domovem zvláště významných druhů rostlin i živočichů. 3.2

Upolínová louka


__________________________________________________________________________________ Zemědělský management nelesních biotopů

Základní dilema: údržba pralesa spočívá v omezení zásahů, management nelesních biotopů naopak zásahy vyžaduje, aby lokalita nezarostla lesem. Cenné nelesní biotopy jsou povětšinou pozemky zemědělsky obtížně využitelné, bez dotací je velmi pravděpodobně nebude nikdo udržovat. Systém dotací: 1) SAPS – základní dotace, minimální rozloha je 1 ha v LPIS, Cross Compliance (dobrý zemědělský a environmentální stav – GAEC), v loňském roce 4686,50 / ha 2) TOP‐UP – národní dorovnávací platby, dříve i na plochu, nově už jen na zvířata (dle registru ČMSCH 3) LFA a NATURA 2000 – platby v méně příznivých oblastech (nad 500 m.n.m, CHKO a NP aj.), minimální výměra je 1 ha, pětiletý závazek, podmíněno chovem zvířat (intenzita 0,2‐1,5 VDJ / ha), 1x ročně spást nebo 2x ročně posekat a sklidit, v oblastech NATURA 2000 maximálně 30 kg dusíku na ha ročně, vedení evidence hnojení, změny – prodloužení období, po které musí mít člověk zvířata v evidenci (nyní 1.6.‐31.8. do loňska jen jednorázově k 31.7.), pravděpodobně také zvýšení minimální intenzity, sazby za LFA jsou odstupňovány podle typu lokality (94‐157 euro/ha) 4) AEO – agroenvironmentální opatření (ekologické zemědělství, ošetřování travních porostů, péče o krajinu), u ošetřování...také pěti letý závazek, specifické podmínky seče a managementu (mechanizace, hnojení, aj.), dotace odstupňována podle typu opatření (84‐417 euro/ha) Upolínová louka – LFA HA, Evropsky významná lokalita, trvale podmáčená a rašelinná louka (zákaz pastvy, mechanizace do 2,5 t), vlastníkem je stát/AOPK Upolínové louce dal název masivní výskytu upolínu nejvyššího (Trolius altissimus), ale i řady dalších vzácných druhů rostlin. 3.3

NP Tři Křížky – hadcové skalky s endemickými druhy rostlin

Zvláště chráněné území o rozloze 4ha je tvořeno odlesněnou hadcovou skalkou se třemi kříži na svém vrcholu. Je součástí mariánskolázeňského metabazitového komplexu a leží přibližně 1,5 kilometru severně od obce Prameny. Národní přírodní památka Křížky je významným územím z hlediska výskytu několika zvláště chráněných druhů rostlin. Vyskytuje se zde rovněž endemit Slavkovského lesa – rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium). Tyto druhy jsou silněji než kdekoli jinde vázány na __________________________________________________________________________________ 32 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ specifický geologický podklad. Tento podklad tvoří hornina charakteristická pro CHKO Slavkovský les a jedná se o tzv. hadce (serpentinity). Serpentinit vzniká regionální metamorfózou (přeměnou) bazických hornin a tvoří je minerály skupiny serpentinu, zvláště antigorit a chryzolit s vysokým obsahem hořčíku a železa, které se z nich při zvětrávání uvolňují a příznivě ovlivňují flóru a obohacují též minerální vody. Tyto podmínky jsou nepříznivé pro mnohé druhy rostlin a způsobují jejich zakrslý vzrůst, tzv. nanismus. Barva hadců je nejčastěji žlutozelená, šedozelená nebo zelenočerná. Textury bývají masivní, někdy skvrnité. Struktura bývá převážně všesměrná, někdy může být usměrnění znatelné (mřížovitá, smyčkovitá). Rozpadá se v nepravidelné a poměrně drobné úlomky. V horninách se mohou vyskytovat také vzácné kameny – české granáty. Ceněny jsou především pro svou výraznou temně zelenou až černozelenou barvu a zajímavé žilkování. Odtud pochází i název horniny (připomíná hadí kůži). V přírodě tvoří menší nepravidelná tělesa nebo výplně bývalých sopečných sopouchů. V Českém masivu najdeme četná tělesa serpentinitů různých rozměrů, např. v moldanubiku (Mohleno, Věžná, Křemže), kutnohorském krystaliniku nebo letovickém krystaliniku. NP Křížky se nachází naproti lokalitě NPR Upolínová louka.

Literatura: Kulturní krajina Cílek, Václav. Krajiny vnitřní a vnější. Praha: Dokořán 2002. David, Jaroslav – Rous, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha: Academia 2006. Hájek, Pavel (ed.). Krajina zevnitř. Praha: Malá Skála 2002 Hájek, Tomáš ‐ Bukačová, Irena. Příběh drobných památek. Od nezájmu až k fascinaci. Studio JB 2006. Květ, Radan. Duše krajiny. Staré stezky v proměnách věků. Praha: Academia 2003. Librová, Hana. Láska ke krajině? Brno: Blok 1988. Ložek, Vojen. Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Praha: Dokořán 2007.


__________________________________________________________________________________ Lutterer, Ivan ‐ Šrámek, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: Tobiáš 1997.

Matoušek, Václav. Čechy krásné, Čechy mé. Proměny krajiny Čech v době industriální. Praha: Agentura Krigl, 2010. Němec, Jan – Pojer, František (eds.). Krajina v České republice. Praha: MŽP 2007. Olivová‐Nezbedová a kol. Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia 1995. Sádlo, Jiří a kol. Krajina a revoluce. Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. Praha: Malá Skála 2005. Schama, Simon. Krajina a paměť. Praha: Argo, Dokořán 2007. Vařeka, Josef – Frolec, Václav. Lidová architektura. Praha: Grada 2007. Sudety: Antikomplex a kol. Zmizelé Sudety. Praha: Antikomplex, 2006. 4. vydání. Antikomplex a kol. Proměny sudetské krajiny. Praha: Antikomplex, 2006. Antikomplex a kol. Sudetské osudy. Praha: Antikomplex, 2007. Antikomplex a kol. Sudetské příběhy. Praha: Antikomplex, 2010. von Arburg, A. – Staněk, T. (eds.) Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945‐1951. Češi a Němci do roku 1945 (Úvod k edici). Středokluky: Zdeněk Susa, 2010. Jungbauer, G. Německý národopis v ČSR. In Československá vlastivěda. Řada II. Národopis. Praha: Sfinx 1936, str.341‐378. Mariánskolázeňsko a Chebsko: Babický, Stanislav. Františkovy Lázně. Město a okolí. Plzeň: Západočeské nakladatelství 1972. __________________________________________________________________________________ 34 Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

__________________________________________________________________________________ Boháč, Jaromír – Salamanczuk, Roman. Zmizelé Chebsko / Das Verschwundene Egerland. Cheb: Muzeum Cheb 2007.

Český les. Praha: Baset 2005. Drhovský, Karel. Mariánské Lázně a navazující úpravy krajiny za městem. In Komponovaná kulturní krajina a možnosti její obnovy a zachování. Olomouc: Národní památkový ústav 2010. Fisher, Bruno. Lázeňství v Karlovarském kraji. Karlovy Vary: Karlovarský kraj 2009. Macek, Stanislav. Františkovy Lázně. Historie města. Františkovy Lázně: Městské muzeum ve Františkových Lázních 1995. Pešta, Jan. Encyklopledie českých vesnic. Díl III. Západní Čechy. Praha: Libri 2005. Švandrlík, Richard. Mariánské Lázně krok za krokem. Karlovy Vary: Promenáda 1996. Geologie Balatka, B., Kalvoda, J. (2006): Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie, Praha. Demek, J., Mackovičin, P. (2006): Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Chlupáč, I., Brzobohatý, R., Kovanda, J., Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia. Praha Janoška, M. (2011): Průvodce. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Academia, Praha. Zahradnický, J., Mackovčin, P., (eds.). a kol. (2004): Plzeňsko a Karlovarsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.


__________________________________________________________________________________ Internetové zdroje: Správa CHKO Slavkovský les (http://www.slavkovskyles.ochranaprirody.cz/) Lázně Mariánské Lázně (http://www.marienbad.cz/) Město Mariánské Lázně (http://www.muml.cz/, pro turisty http://www.marianskelazne.cz/) Lázně Františkovy Lázně (http://www.frantiskovylazne.cz/) Město Františkovy Lázně (http://www.frantiskovy‐lazne.cz/) Zaniklé obce po roce 1945 (http://www.zanikleobce.cz/) Staré fotky a pohlednice (http://www.fotohistorie.cz/) Historické ortofoto (http://kontaminace.cenia.cz/) Mapy stabilního katastru (http://archivnimapy.cuzk.cz/) Staré mapy Čech, Moravy a Slezska (http://oldmaps.geolab.cz/) Státní zemědělský a intervenční fond (http://www.szif.cz/) Zámek Mostov (http://www.mostov.cz/historie.php)


__________________________________________________________________________________ Přílohy:

Půdorysný plán Františkových lázní z roku 1795 (Macek 1995: 20)


__________________________________________________________________________________

Františkovy Lázně na mapě stabilního katastru, 1841, cuzk.cz


__________________________________________________________________________________

Františkovy lázně v roce 1808 (Macek 1995: 21)


__________________________________________________________________________________

Františkovy Lázně, 20. léta 19. st. (Macek 1995: 21)


__________________________________________________________________________________

Sakrální stavby ve Františkových lázních (Macek 1995: 58)


__________________________________________________________________________________

Budova Císařských lázní, Františkovy Lázně, kolem roku 1908, http://www.fotohistorie.cz/FullFoto.aspx?photoID=6559


__________________________________________________________________________________

Půdorysný plán Františkových Lázní z roku 1905 (Macek 1995: 60)


__________________________________________________________________________________

Národní třída od Františkova pramene

Národní třída, uprostřed nahoře Dvorana Glauberových pramenů

Zdroj: Město Františkovy Lázně, http://www.frantiskovy‐lazne.cz


__________________________________________________________________________________

Podmáčená Upolínová louka a hadcová skalka Tři křížky v prostředí LPIS (eagri.cz)


__________________________________________________________________________________

Diverzita managementů na Upolínové louce (uprostřed nahoře) na mapě stabilního katastru, 1841, cuzk.cz.


__________________________________________________________________________________

Světle zeleně vyznačeny pastviny, tmavě zeleně se šrafováním podmáčené louky, béžově pole, šedou barvou les (pravděpodobně pastevní), napříč teče Dlouhá stoka (modře), kterou kříží silnice oddělující dnes upolínovou louku od hadcových skalek.


__________________________________________________________________________________

Nový Drahov (Rohr) na mapě stabilního katastru, 1841, cuzk.cz


__________________________________________________________________________________

Nový Drahov na leteckém snímku (2009), mapy.cz


NATURA 2000, Mariánskolázeňsko

Recommend Documents