Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 19 2015 ÈÍSLO 1
NATHAN WEISS, JEDINÝ PØEDMÌT JEDNOHO Z NEJDELŠÍCH „BRAUTBRIEFÙ“ SIGMUNDA FREUDA (K 75. VÝROÈÍ FREUDOVY SMRTI) NATHAN WEISS, THE ONLY SUBJECT OF A LONGEST ,BRAUTBRIEF‘ FROM SIGMUND FREUD (ON FREUD‘S 75TH DEATH ANNIVERSARY) PAVEL ÈECH Kabinet dìjin lékaøství Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékaøská fakulta
SOUHRN Dopis Sigmunda Freuda Martì Bernaysové z 16. záøí 1883, jeden z nejdelších mezi všemi jeho dopisy snoubence (Brautbriefe), byl napsán bezprostøednì po pohøbu kolegy Nathana Weisse (1851–1883), rodáka z Velkého Meziøíèí na Moravì. Syn chudého tamního kupce, pozdìji lektora ve vídeòské škole bejt ha-midraš Isaaka Hirsche Weisse, vystudoval ve Vídni medicínu, promován byl v roce 1874, pracoval pak jako sekundáø ve Vídeòské všeobecné nemocnici a v roce 1879 byl habilitován pro vnitøní lékaøství. Své klinické i výzkumné dílo však zamìøil na neurologické otázky; v roce 1881 prokázal pøíèinný vztah mezi tetanií a strumektomií, popsal „Weissùv pøíznak“ a prùkopnicky soustavnì zkoumal páteøní i prodlouženou míchu a bazální ganglia. V roce 1883 byl ve vìku 32 let jmenován pøednostou ambulatoria pro elektroléèbu a nervové choroby pøi Vídeòské všeobecné nemocnici, avšak 13. záøí 1883, deset dní po návratu ze svatební cesty, spáchal sebevraždu. Otøesený pøítel Freud v „brautbriefu“ z 16. záøí 1883 usiluje o nestranné vysvìtlení Nathanova osudného kroku. Klíèová slova: životopis, dìjiny lékaøství, Nathan Weiss, Sigmund Freud, sebevražda
SUMMARY The letter of September 16, 1883 from Sigmund Freud to Martha Bernays, a longest of all letters to his fiancée (Brautbriefe), has been written immediately after the funeral of Freud’s colleague Nathan Weiss (1851–1883), a native from Velké Meziøíèí in Moravia which is now a part of the Czech Republic. A son of Isaak Hirsch Weiss, a poor local merchant who became a lecturer in the bet ha-midrash in Vienna, Nathan studied medicine there, earning his doctorate in 1874. He worked as secondary physician at the Vienna General Hospital and in 1879 habilitated for internal medicine. His clinic as well as research work, however, focused on neurological problems; in 1881 he showed a causal relationship between tetany and the removal of goitre, described the „Weiss’ sign“ and pioneered systematic research of the spinal cord, oblongata and basal ganglia. In 1883, at the age of 32, he was appointed head of the outpatient clinic for electrotherapy and nervous diseases at Vienna General Hospital, but on September 13, 1883, ten days after returning from the honeymoon, he committed suicide. In the „Brautbrief“ of September 16, 1883 his stunned friend Sigmund Freud aims for an impartial explanation of Nathan’s fatal step. Key words: biography, history of medicine, Nathan Weiss, Sigmund Freud, suicide Èech P. Nathan Weiss, jediný pøedmìt jednoho z nejdelších „brautbriefù“ Sigmunda Freuda (k 75. výroèí Freudovy smrti). Psychiatrie 2015;19(1):12-19.
V moravském Pøíboøe 6. kvìtna 1856 narozený zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (obrázek 1), od jehož smrti 23. záøí 1939 v londýnském exilu loni uplynulo 75 let, zanechal vedle literárních plodù své odborné èinnosti, jíž výraznì ovlivnil vìdu a kulturu 20. století, také vydatný biografický a historiografický pramen v neobyèejnì rozsáhlé korespondenci (Freud E., 1980). K nejpøednìjším podílníkùm na ní patøí adresátka 746 a odesilatelka 793 dopisù z let 1882–1886 (Pries) Martha Bernaysová (1861–1951; obrázek 2), Freudova o pìt let mladší snoubenka, dcera tehdy už nežijícího neúspìšného kupce z Wandsbeku Bermanna Bernayse (1826–1879; NDB, EncJud)
12
a vnuèka hamburského vrchního rabína Isaaka Bernayse, zvaného Chacham, tj. Moudrý (1792–1849; Wilke, EncJud). Po více než ètyøi roky zùstala korespondence až na vzácné výjimky jedinou možností Freudova styku s Marthou, kterou ostražitá matka držela ve Wandsbeku bezpeènì daleko od Vídnì a o sòatku nechtìla slyšet, dokud Sigmund nesplní její pøedstavy hmotného zabezpeèení rodiny (Freud E., 1988). Od studentských let (1873–1881) zanícený výzkumník z laboratoøe fyziologického ústavu prof. Ernsta Brückeho (ÖBL, Lesky, Czeike) vstøícnì potlaèil touhu po vìdecké kariéøe, ne ovšem po bádání: od øíjna 1882 vystøídal jako sekundáø nìkolik oddìlení Vídeòské všeobecné nemocnice,
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 19 2015 ÈÍSLO 1
Pøehledné èlánky
zároveò však v laboratoøi psychiatra a neurologa prof. Theodora Meynerta ve výzkumu pokraèoval (ÖBL, Lesky, Czeike). Po celou dobu pøitom neúnavnì posílal své nevìstì dopisy (Brautbriefe), èasto velmi dlouhé, a ona mu to pilnì oplácela. K nejpozoruhodnìjším „brautbriefùm“ náleží dopis psaný v nedìli 16. záøí 1883 (Freud E., 1988), v pøedveèer dovršení patnáctého mìsíce od vzplanutí vztahu Sigmunda a Marthy, tj. od 17. èervna 1882 (Pries). Jediným pøedmìtem tohoto pøedlouhého dopisu není však pisatel ani adresátka, nýbrž tøetí osoba – Freudùv kolega Nathan Weiss – v pùsobivém portrétu vrženém na papír rozechvìlou rukou pøítele.1 Vídeò, nedìle 16. záøí 1883 Má sladká ženuško, chci také o nìco poprosit: abys jako pokání za mnohé špatné myšlenky a mnohý nespravedlivý soud pøijala ode mne obì vìci, po kterých toužíš. Ten malý lexikon opatøím a Ty mi musíš napsat, co stojí ta jupka. Nemám-li je teï, tedy si to chci vyhradit pro pozdìjší dobu, pro pøíští mìsíc. Jen si, drahá, každý drobný pøepych neodøíkej, vždyś já to také nedìlám, a Tys tak mladá a umíš se tak upøímnì radovat a já vím, [že] kdokoli Tì spatøí, rád by Tì nìèím potìšil, proè bych nesmìl já? Tvé psaníèko mì zasahuje jako andìlský hlas, povznáší mì nad všechny bláhové starosti o Tebe i nad mou do hloubi zjitøenou mysl. Nechtìl jsem Ti tu zprávu naèasovat k výmìsíèí,2 dnes [však] už to dál tajit nesvedu: pøicházím právì z pohøbu svého pøítele Nathana Weiße.3 Tøináctého ve dvì hodiny odpoledne4 se v lázních na Landstraße5 obìsil. Mìl sotva mìsíc po svatbì, deset dní po svatební cestì. Zanechal dva dopisy, v jednom z nich prosí policii, aby šetrnì zpravila jeho rodièe a do novin nic nepustila, druhý byl urèen jeho ženì. Po nemocnici6 se to rozneslo už ve ètvrtek naveèer, jeden kolega spìchal do bytu, aby ho do nemocnice pøivedl a šíøení povìsti zarazil; bylo zamèeno. Jeho bratr7, první sekundáø v nemocnici, tu zprávu potvrdil. V pátek èasnì ráno, když jsem byl ještì v posteli, pøišel ke mnì Lustgarten8, brzy nato dva jiní kolegové, všichni s touže novinou, ale nevìøili jsme tomu, bylo pøíliš tìžké pøedstavit si toho èlovìka mrtvého a tichého, neboś u nikoho jsme nezažili pohromadì tolik nepokoje, tolik radosti ze života. Ještì teï, poté co jsem slyšel, jak na jeho rakev dopadají hroudy hlíny, nemohu té myšlence uvyknout.
Obrázek 1: Sigmund Freud (1856–1939), snoubenec a pozdìjší manžel Marthy Bernaysové, pisatel 746 „brautbriefù“ (snímek z roku 1885)
A proè? Byl na cestì k dosažení všeho, oè usiloval, byl docentem, ve svém oboru získal zvuèné jméno; od té doby, co dostal v nemocnici oddìlení, mìl velkou praxi jistou, právì si prosadil svatbu – jenže to bylo právì to, neznáme jednotlivosti, které ho dohnaly k smrti, ale že souvisely s jeho ženitbou, o tom není pochyb. Nevím už, kolik jsem Ti vyprávìl o pøedhistorii tohoto sòatku, mìl bych tu asi zopakovat všechno, co o nìm vím, neboś jeho smrt vùbec nepøišla nìjakou náhodou, jeho existence se naopak naplnila, jeho dobré a špatné vlastnosti se spojily, aby ho pøivedly ke zmaru, jeho život byl jako povahopisná báseò a jeho smrt jako neodvratná katastrofa. Jeho otec, lektor ve zdejší náboženské škole,9 je velmi nadaný uèenec, který by se jistì stal univerzitním profesorem, kdyby místo
1 Jednotlivými slovy v hranatých závorkách si autor èlánku dovoluje doplnit svùj pøeklad dopisu tam, kde hrozí nejednoznaèný výklad textu. 2 Jiný, natož lepší èeský ekvivalent pro „Monatstag“ patrnì nemáme. 3 Nathan Weiss (obr. 3), rodilý Moravan jako Freud, pøišel na svìt ve Velkém Meziøíèí (NA HBMa 2328, Wurzbach) stejnì jako rektor pražské univezity Adam Huber z Riesenbachu (1546), vratislavský profesor chemie Nathan (Nicolaus) Wolfgang Fischer (1782), pøedseda zemské zdravotní rady pro Moravu Leopold Beer (1800) i pražský profesor psychiatrie Arnold Pick (1851) – poslední tøi v tamním židovském ghettu. A dva mìsíce pøed Pickem – nikoli 8. kvìtna (Fischer, Kreuter, Wikipedia aj.) a už vùbec ne roku 1848 (WMW, NFP 1883-09-15, Wurzbach), jak se mnohde mylnì tvrdí, nýbrž 2. kvìtna 1851 (NA HBMa 2328, AIKGW-TR, obr. 5a) – narodil se v domku è. 39 téhož velkomeziøíèského ghetta Nathan Weiss. Medicínu vystudoval ve Vídni (Wurzbach) na pøelomu 60. a 70. let, tedy ještì na sklonku pùsobení obou „otcù druhé vídeòské lékaøské školy“ Karla Rokitanského a Josefa Škody; experimentální prùpravu získal v laboratoøích Fyziologického ústavu Ernsta Brückeho a Ústavu obecné a experimentální patologie Salomona Strickera (Lesky). Po promoci v roce 1874 (Fischer) setrval ve Vídni jako aspirant na II. lékaøské klinice rodáka z pražské Zvonaøky (Czeike) Heinricha Bambergera (WMW), od roku 1878 (Lesky) jako sekundáø (WMW) IV. lékaøského oddìlení (Lesky) Vídeòské všeobecné nemocnice (WMW). V roce 1879 (Puschmann) byl na Vídeòské univerzitì habilitován pro vnitøní lékaøství, teoreticky i prakticky se však vìnoval pøedevším oboru neurologie (WMW). V roce 1883 byl docent Weiss jmenován pøednostou ambulatoria pro elektroléèbu a nervové choroby pøi Vídeòské všeobecné nemocnici (WMW); nìkolik mìsícù nato, v sobotu 15. záøí 1883, pøinesl však vídeòský tisk (WMW, NFP 15. 9. 1883) zprávu o Weissovì skonu. 4 Podle úøedního záznamu zemøel Nathan Weiss v pravé poledne: „12 Uhr Mittg“ (AIKGW-SB 1883–1884). 5 Landstraße je název 3. vídeòského okresu. 6 V každé zmínce o „nemocnici“ tu jde o Vídeòskou všeobecnou nemocnici. 7 Nathanùv mladší bratr Max Weiss (Eisenberg, Kreuter), narozený ve Velkém Meziøíèí 30. øíjna 1852 (NA HBMa 2328). 8 Asistent (Lesky) z Kaposiho kožní kliniky (Fischer) Sigmund Lustgarten (1857–1911) rok nato s Freudem vyvine metodu barvení nervové tkánì roztokem chloridu zlatitého (Freud S. 1884) a sám objeví mikroba nazývaného pak „Lustgartenovým bacilem syfilidy“ (Fischer), v roce 1885 se habilituje (ÖBL) a pozdìji se stane úspìšným newyorským dermatovenerologem, jehož vìhlas ani vyvrácením domnìnky o pùvodci syfilidy neutrpí (Fischer). 9 Nathanùv otec Isaak Hirsch Weiss (obr. 4) patøí k šesté velkomeziøíèské generaci rodu, jejž tam pøivedl budovatel Staré synagogy Zwi Hirsch Doleschitz Halewi (Weiß IH. 1936). Isaak se narodil ve Velkém Meziøíèí roku 1815 (JevrEnc, Weiß IH 1936, EncJud), z pøedních moravských a uherských ješivot si odnesl dùkladnou znalost hebrejštiny a Talmudu (JevrEnc, Weiß IH 1936), v roce 1842 se tento velkomeziøíèský familiant è. 31 oženil s Ernestinou Oppenheimovou (NA HBMa 2323), zplodil s ní øádku dìtí, poèínaje jedinou dcerou Rösi (NA HBMa 2321) a šestým synem Moritzem konèe (NA HBMa 2328), a když jako kupec a substitut rabinátu (NA HBMa 2328) zchudl, opustil rodné mìsto a od roku 1858 živil rodinu ve Vídni nejprve jako tiskárenský korektor, od roku 1864 jako lektor talmudské literatury ve vídeòské škole bejt ha-midraš (JevrEnc). V hebrejštinì psal svá vìdecká díla vèetnì pìtisvazkového dìjepisu ústního práva od biblických èasù až do vyhnání Židù ze Španìlska koncem 15. století Dor dor ve-doršav (tj. Pokolení za pokolením a jejich uèenci, 1871–1891) i svých pamìtí pod názvem Zichronotaj (1895), jejichž upravená verze v nìmeckém pøekladu Meine Lehrjahre (Weiß IH. 1936) vyšla 31 let poté, co v roce 1905 ve Vídni zemøel (AIKGW-SB 1905).
13
Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 19 2015 ÈÍSLO 1 sö všûm prožörö. Weiß byl skuteènì vitriol a skuteènì se prožral. Tomu obrovskému sebevìdomí odpovídala energie neobyèejného druhu, schopnost zavrtat se a nepovolit. Jí ale vlastnì za své úspìchy nevdìèí, já jsem ho vždy chápal jinak. Pro mne byla základem jeho povahy velkolepá radost ze života. Tìšil se ze své øeèi, ze svého myšlení, dokonce i z bezvýznamných, nezávažných skutkù obyèejného života, a byl pøesvìdèen, že nikdo to neumí tak dobøe jako on. Ve všem, co øíkal a myslel, byla výstižnost, vøelost, pocit významnosti nezbytnì zakrývající nedostatek hlubšího obsahu. Jeho nadání totiž nebylo valné, vìdìl málo, nikdy nepronikal do hloubky a ze základních podmínek vìdeckosti – z kritiky a dùkladnosti – mu chybìlo všechno. Jeho práce mají hodnotu pøimìøenì prùmìrnou, bez originálního obsahu. Vše uhrál svým temperamentem, svou osobitostí, živostí a jasností svých pøedstav. Bylo to s ním jako s obìma poutníky ve známé básnièce Antona Auersperga:14 louky, les, slunce svit øíkají oba, ale jak rozdílnì to øíkají! Když Weiß vyprávìl o nìjaké známé skuteènosti, vtiskl jí dojem velkého objevu, který on právì uèinil, nazval-li pøi svém zvláštnì vtipném tlachání nìkoho „støedoevropským kašparem,“ èlovìk se kašparem opravdu cítil, dùvìøe v jeho ujišśování bylo stejnì tìžké odolat jako smíchu,
Obrázek 2: Martha Bernaysová (1861–1951), snoubenka a pozdìjší manželka Sigmunda Freuda, pisatelka 793 „brautbriefù“
rabínštiny zkoumal èínštinu, pøitom ale docela tvrdý, špatný, hrubý èlovìk. Mùj otec je ohava, øíkával Nathan. Matka je øádná, prostomyslná, dobrotivá žena, která tomu muži bez niterného soužití porodila mnoho dìtí a sdílela s ním všechnu nouzi.10 Lásky v tom domì nebylo, [jen] trpká chudoba, žádná výchova a samé požadavky. Aby vyhovìli otcovì nesmírné ješitnosti, museli všichni synové studovat, daleko to [však] vìtšinou nedotáhli, zpustli, jeden se pøed pùlrokem zastøelil, protože jiné východisko nevidìl.11 Pouze Nathan a jeden bratr, teï v nemocnici,12 [studium] dokonèili. Nathan byl nejnadanìjší, mìl celý otcùv talent, pøitom však dobráckou povahu. Nemyslel si to [však] o nìm každý, daleko spíš ho mìli za špatného chlapa, a mnohé z jeho skutkù tomu odpovídají. Bylo to ale tím, že ho pohánìla sebeláska, mohl bych skoro øíci sebezbožòování. Byl také výbornì pøipraven prosazovat se mezi lidmi, a pokud se mu nedaøilo, ve volbì prostøedkù si nikdy nevybíral. Sebekritiky schopen nebyl, pøehlížel, zapomínal a omlouval všechno, co zkazil a co ho mohlo zostudit, [kdežto] vše, co jeho ješitnosti lahodilo, pìstoval a druhým stavìl na odiv. Breuer13 øekl o nìm právem, že mu pøipomíná vtip, v nìmž se starý Cvikovan táže: mùj sünu, èûm chcöš bût? A syn odpovídá: Vütrüolovûm olöjöm, protožö ten
Obrázek 3: Nathan Weiss (1851–1883), jediný pøedmìt „brautbriefu“ z 16. záøí 1883
10 Nathanova matka Ernestina (Hindl) pocházela z moravského rodu Oppenheimù, pùsobících jako rabíni ve Strážnici (NDB), Ivanèicích, Jemnici, ale i Velikém Beèkerku a Toruni (ÖBL, EncJud); v Lipníku nad Beèvou narozená dcera ivanèického rabína Jissachara Bera Oppenheima se v roce 1842 ve vìku 23 let provdala za velkomeziøíèského familianta è. 31 Isaaka Hirsche Weisse (NA HBMa 2323); dala mu sedm dìtí (NA HBMa 2321, NA HBMa 2328) a ve Velkém Meziøíèí, od roku 1858 pak ve Vídni s ním prožila dlouhá a jistì nelehká léta až do smrti v roce 1903 (AIKGW-SB 1903). Freud ji v dopise z 16. záøí 1883 vystihuje jedinou vìtou plnou porozumìní. – Dùstojnou epizodní roli ve Freudovì životì sehrál Ernestinin prasynovec a syn Nathanova bratrance Joachima, brnìnský rodák David Ernst Oppenheim (1881–1943), profesor latiny a øeètiny na vídeòském Akademickém gymnáziu: v roce 1910 se stal velmi platným èlenem Vídeòského psychoanalytického sdružení; pøednášel o ohni jako antickém sexuálním symbolu, pod pseudonymem unus multorum uveøejnil práci o sebevraždì u dìtí Der Selbstmord im kindlichen Lebensalter (1910) a v roce 1911 s Freudem sepsal studii snù ve folklóru Träume im Folklore (vydána až 1958). Po roztržce mezi Freudem a Alfredem Adlerem však v øíjnu 1911 s Adlerovými stoupenci Sdružení opustil a stal se zakládajícím èlenem nové školy individuální psychologie. Po Hitlerovì anšlusu Rakouska v bøeznu 1938 byl hned v kvìtnu jako gymnaziální uèitel nucenì penzionován. Aspoò èást své rozsáhlé knihovny stihl rozdat žákùm, døíve než musel 21. øíjna 1942 odjet s manželkou transportem do terezínského ghetta, kde ho – diabetika – nechali bez inzulinové léèby už 18. února 1943 zahynout (NDB). 11 Nathanùv starší bratr Adolf Weiss, doktorand práv, vzal si život 1. bøezna 1883 ranou do krajiny srdeèní (AIKGW-SB 1883–1884). 12 Freud opìt zmiòuje Nathanova mladšího bratra Maxe Weisse (Eisenberg, Kreuter), prvního sekundáøe Vídeòské všeobecné nemocnice (Kreuter). 13 Josef Breuer (1842–1925), habilitovaný vídeòský internista, objevitel samoøízení dýchání bloudivým nervem i funkce polokruhovitých kanálkù ušního labyrintu (Fischer, ÖBL, NDB, Lesky, Czeike) a zároveò velmi úspìšný praktik (NDB), léèí v dobì, kdy Freud píše tento dopis, už po tøi roky mladou feministku Berthu Pappenheimovou (1859–1936; NDB, EncJud) s projevy tìžké hysterie (EncJud); spìje pøitom k vynálezu katarzní léèebné metody (ÖBL, NDB, Czeike) a k pozdìjší autorské spolupráci s Freudem na díle Studie o hysterii (1895), èímž podnítí zrod psychoanalýzy (Fischer, ÖBL, NDB, Lesky, Czeike). 14 Freud cituje kraòského hrabìte (1806–1876), pod pseudonymem Anastasius Grün, útoèícího svou politickou poezií na metternichovský absolutismus.
14
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 19 2015 ÈÍSLO 1
Obrázek 4: Nathanùv otec Isaak Hirsch Weiss (1815–1905); Jevrejskaja enciklopedija 5, str. 393
když se nìkdo smìje, a zívání, když nìkdo zívá. Dobré mínìní o své zdatnosti do znaèné míry lidem sám pøímo namluvil, neboś byl stále tady, každého lapil, mluvil jen o sobì a jen jako o nejlepším, nejschopnìjším znalci toho, èím se právì zabýval. Mimoto kladným rysem jeho talentu byla rychlost myšlení a vtipnost uvažování. Lze pøímo øíci, [že] jeho ješitnost byla jen fyziologickým dùsledkem živosti, rychlosti a jasnosti jeho pøedstav. Byl vždy takový, jací bychom byli my v opojení šampaòským s pocitem lehkosti a silného štìstí, a pøi svém neustálém spìchu pùsobil dojmem blázna, šílence. Nám všem je proto tak zatìžko uvìøit, že je mrtev, nikdo ho ani na okamžik nezažil v klidu. Byl vždy soustøedìn, vždy do téhož zabrán, stal se proto tak jednostranným, že se mu nedostávalo nejen zájmu o veškerou vìdu s výjimkou urèitých oblastí medicíny, ale i vší schopnosti prožitku lidských a pøirozených vìcí. Po ètrnáct let nevytáhl paty z nemocnice, [jen] jako rychlý automat víøil z domu do hospody, do kavárny a zpìt. Jeho povyražením byly karty a šachy, v tom byl mistrem, a pøestože pøitom propadal vzrušení a choval se pak èasto velmi hrubì, bylo zábavné jako v divadle vidìt ho pøi høe a slyšet jeho
Pøehledné èlánky originální, kousavé žerty. Ani když se mu vedlo dobøe, nebylo ho možno pøimìt ke zhlédnutí kousku krásného svìta, po návratu ze svatební cesty mi øekl: nepatøím k tìm, kdo celé hodiny civí na jezero a dovedou se tím nadchnout. Nemìl vztah, pro nìjž by se musel jakkoli pøemáhat, na nic se neohlížel, nevìdìl, jak to na svìtì chodí. Úmìrnì tomu byl i nezdvoøilý a cynický, a když Ty a Minna15 jste ho spatøily a zdál se vám dost nápadný, byl tehdy právì nejmírnìjší a nejspoøádanìjší. Už jako student se jednou zamiloval do dívky, která ho nechtìla a vzala si muže obdaøeného vším, èeho jemu se nedostávalo. Od té doby žádná náklonnost jeho povahu nezmírnila. Své úspìchy vykupoval zèásti za cenu své dobré povìsti a pøátel mìl málo, aè pøe s ním už dávno nevedli, ale zaøadili si ho jako zjev, který bìžným zákonùm nepodléhá. Pøátelství on schopen nebyl, dokázal s nìkým léta mluvit, aniž se ho jedinkrát zeptal, jak se má, ale byl velmi sdílný a koho vídal nejèastìji, tomu øekl nejvíc. Vypadalo to, jako by žil pøi otevøených dveøích, [a] teprve po jeho smrti jsme se dovìdìli, že tajil mnoho. Pro mne mìl pøátelství založeného na úctì víc než pro mnohé jiné a oblíbil si mì. Øíkal, že mì uèiní svým dìdicem, aby mi byl, až zemøe, neomezenì k službám. To bylo v dobì, kdy pod vlivem své pøirozené dobromyslnosti obracel svou ctižádostivost ke šlechetnìjším cílùm. Pøestal tropit nièemnosti, už toho nemìl zapotøebí, dojem jeho velikášství zastiòovaly jeho skuteèné výkony,16 uznání dosažené vlastními schopnostmi si kupovat nemusel. Nyní chtìl pùsobit i jako ušlechtilý, nezištný èlovìk, stejnì jako pro svou zdatnost chtìl být ctìn i pro svùj charakter. Proto
Obrázek 5: Oznámení úmrtí Nathana Weisse ve vídeòských novinách (Neue Freie Presse 15. záøí 1883, veèerní vydání, str. 14)
15 Minna Bernaysová (1865–1941), mladší sestra Marthy, švagrová a blízká pøítelkynì Sigmunda Freuda, pozdìji nerozluèná èlenka jejich rodiny. 16 Tìžištìm vìdeckého zájmu habilitovaného internisty Nathana Weisse byla od poèátku neurologie; veškerá jeho bibliografie tam také tematicky náleží. V letech aspirantury na Bambergerovì klinice se zabýval zejména progresivní svalovou atrofií (Ueber einen Fall von progressiver Muskelatrophie. Wien Med Wschr. 1876, 1877. – Ueber progressive Muskelatrophie. Anz Ges Aerzte Wien. 1877, Wien Med Presse. 1877, Wien Med Wschr. 1878), pøed habilitací se zamìøil na problematiku míšního reflexu (Beiträge zur Lehre von den Reflexen im Rückenmarke. Wien Med Jb. 1878), úrazù, nádorù a jiných postižení míchy (Zwei Fälle von Wirbelfraktur mit Compression des Halsmarkes. Wien Med Jb. 1878. – Ein Fall von Carcinom der Kreuzwirbel. Wien Med Wschr. 1879. – Ueber progressive Bulbärparalyse. Wien Med Wschr. 1879). Po obhájení habilitaèní práce o šlachových reflexech, kde pøi poèínající skleróze zadních provazcù shledává v rozporu s Westphalovým uèením patelární reflex normální èi dokonce zesílený (Ueber Sehnenreflexe. Habilitationsschrift. Wien Med Wschr. 1879), upøel svùj zájem na tabes dorsalis (Ueber Tabes dorsalis. Wien Klinik. 1880. – Nervendehnung und Tabes dorsalis. Wien Med Wschr. 1881) a koneènì pøedevším na tetanii (Ueber einen lethal abgelaufenen Fall von Tetanie. Wien Med Presse. 1880). K pokroku jejího výzkumu pøispìl prùkopnicky: v roce 1881 publikoval dùkladnou klinickou a neurofyziologickou studii tøí pøípadù strumiprivní tetanie z II. chirurgické kliniky prof. Billrotha, kde rok pøed ženevským Reverdinem jako první zjistil pøíèinnou souvislost mezi tetanií a exstirpací strumy (Frankl, Fischer, Lesky, Kreuter); zde také popsal pro tetanii pøíznaèný záškub oblièejového svalstva vyvolaný lehkým poklepem na výstup lícního nervu pøed tragem (Ueber Tetanie. Samml Klin Vortr Inn Med. 1881), oznaèovaný pak jako Weissùv pøíznak (Fischer, Kelly, EncPL, Kreuter, Stedman), dnes už èastìji jako „pøíznak Chvostkùv“: prof. František Chvostek starší (1835–1884), místecký rodák (Czeike) a nástupce prof. Adalberta Duchka na vídeòské Josefinské akademii, objevil tento pøíznak o pìt let døíve (Chvostek). Weiss však jako první tehdy ještì nedokonalým galvanometrem prokázal u tetanie zvýšení galvanické dráždivosti (Zur Messung der Intensität galvanischer Ströme in der Electrotherapie. Cbl Ges Ther. 1883), pøedevším pak jako první provádìl u tetanie soustavný výzkum páteøní i prodloužené míchy a bazálních ganglií (Fischer, Kreuter) a nalézal regresivní zmìny v buòkách pøedních rohù páteøní míchy i v motorických jádrech prodloužené míchy (Zur Pathologie und pathologischen Anatomie der Tetanie. Wien Med Presse. 1883).
15
Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 19 2015 ÈÍSLO 1
Obrázek 6a: Zápis sòatku Nathana Weisse s Helenou Feinovou, levá strana (Archiv vídeòské židovské náboženské obce, leopoldstadtská matrika oddavkù)
Obrázek 6b: Zápis sòatku Nathana Weisse s Helenou Feinovou, pravá strana (Archiv vídeòské židovské náboženské obce, leopoldstadtská matrika oddavkù
jeho šlechetnost vùèi mnì, proto øada zámìrù štvoucích jej k smrti. Snad pod vlivem milostného štìstí kolem sebe hledal i to své, hledal a hledal a nepromarnil žádný èas ani pøíležitost je potkat. Kde mìl nìjaký kolega nevìstu, ptal se po sestøe, vždy [však] pøišel pøíliš pozdì. Nechal se uvádìt do bohatých domù, ale když tam pro nìho nezbývala role, o kterou usiloval, když mu náhoda nepøála, vykládal, že se chce oženit s chudou dívkou. Chtìl dívku obšśastnit a na lidi zapùsobit. Na jeho seznam se dostaly tøi objekty: Helena Feinová17, mladá Hammerschlagová18 a – naše Rosa19, kterou potkal snad jednou. (Vím to až od vèerejška.) Pustil se do dobývání té první, snad proto, že tak pøece jen chtìl pøijít k troše blahobytu. Vzpomínám si dosud jasnì na ten den pøed tøemi lety, kdy mi øekl: „Dnes pøišla ke mnì na léèení žena se dvìma dcerami. Tak rozkošní lidé, mít peníze a nebýt nemocen (tehdy se tak cítil), s tou starší bych se hned
oženil.“ Byla to jeho pozdìjší manželka, tu si uchoval v pamìti, aniž s ní zùstal ve styku. Pøedstavil se pøíbuzným a o dívku se ucházel. Pøíbuzným se zalíbil hned, dívka dlouho odolávala. Podle všeho potkal Brunhildu, zdráhavou, nepoddajnou, velmi nároènou bytost. Platila za rozumnou a rozvážnou; vidìl jsem dva dopisy od ní, které na mne zapùsobily zdravou støízlivou solidností a nedostatkem ženské zjemnìlosti v písmu a výrazu. Bylo jí šestadvacet, mnoho dobrých partií odmítla, potøebu lásky zøejmì nemìla. On se jí teï bouølivì dvoøil, [ale] sklidil jen kritiku a odmítání. Že je drzý, nezpùsobný, má tisíc chyb, kterých se musí zbavit, to všechno si nechal øíci, sliboval, že se polepší, krotil se, zdržoval se klení, byl v tomto stavu zpùsobilý s dívkou se sblížit. Koneènì povolila, uvìøila, že ho bude milovat, byla snad na prahu náklonnosti, vìdìt to ovšem nemohla, neví pøece žádné dìvèe, které miluje poprvé, zda je to pravá láska.
17 Helena Feinová (1858–1921) je dcerou obchodníka s plodinami Alberta Feina a Františky, dcery obchodníka Arona Löwyho ze západouherského mìsta Pápa (NDB). Její bratr Johann vulgo Isidor Fein (1864–1923) se právì chystá ke studiu lékaøství; pozdìji se stane významným laryngologem (Fischer, ÖBL), v roce 1914 mimoøádným profesorem (Fischer, ÖBL, NDB) a za 1. svìtové války (1914–1918) lékaøem generálního štábu (Fischer, ÖBL, NDB), øídícím zdravotnictví v Èerné Hoøe (NDB); bude odpùrcem èasné tonzilektomie (Czeike). 18 Anna Hammerschlagová (1861–1938), jediná dcera rodáka z Èeské Lípy (Czeike) Samuela Hammerschlaga (1826–1904), Freudova uèitele náboženství na vídeòském gymnáziu a otcovského pøítele (Freud E. 1988), bude naèas Freudovou pacientkou, v èervenci 1895 sehraje ústøední roli v jeho paradigmatickém Snu o Irminì injekci (Freud S., 1900) a v prosinci téhož roku se Freudovì nejmladší dceøi Annì (1895–1982) stane kmotrou (Freud E., 1988). 19 Regina (Rosa) Debora Freudová, Sigmundova o ètyøi roky mladší sestra, provdá se v roce 1896 za právníka Heinricha Grafa a porodí mu syna a dceru; se tøemi ze svých ètyø sester bude 27. srpna 1942 transportována do Terezína a odtud už 29. záøí odvezena do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde se veliteli pøedstaví jako sestra Sigmunda Freuda, on ji uklidní, že došlo pravdìpodobnì k omylu, øekne jí, že za dvì hodiny mùže odjet zpáteèním vlakem do Vídnì, aś se zatím osprchuje; Rosa odejde do sprch a už se nevrátí (Leupold). Holokaust semele i její sestry: Adolfina zahyne v Terezínì už za ètyøi mìsíce, Marie zmizí neznámo kdy v lágru Malý Trostinec u Minska a Paulina rovnìž neznámo kdy buï v Malém Trostinci, nebo v Treblince (Leupold).
16
Pøehledné èlánky
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 19 2015 ÈÍSLO 1
Obrázek 7a: Zápis úmrtí Nathana Weisse, levá strana (Archiv vídeòské židovské náboženské obce, matrika zemøelých)
Obrázek 7b: Zápis úmrtí Nathana Weisse, pravá strana (Archiv vídeòské židovské náboženské obce, matrika zemøelých)
On sytil svìt zprávou o svém štìstí, dotazován na vìno odpovídal vždy, o to že nedbá. Zvolna se stával rozmrzelým a koneènì sdílným. Že mezi nimi došlo k hádkám – dùvod pøeskakoval – a dívka je teï melancholická, pláèe, nemluví, nemá ze svého vztahu radost. Vyšlo také najevo, že všechny sestry jsou hysterické. Snažil jsem se ho tìšit, že dívka, zøejmì jemnocitná a svìdomitá, pozoruje, že její náklonnost není pro blízký termín svatby dost silná. Že to u tak krátké známosti jinak být nemùže, že by jí mìl dopøát èasu, nenaléhat na ni. On teï ale nasadil svou ctižádost, aby ji získal, dvoøil se jí stále žhavìji, nosil jí dary za tisíc zlatých, vydal velkou sumu za její výbavu, všechny své úspory vynaložil na pøepychové zaøízení bytu, aby jí odøeknutí ztížil – a bylo to èím dál tím horší. Když mi vyprávìl, že ho prosili, aby si jejich sestru vzal, a jí že se teï ulevilo, poté co svatbu odložili, bylo mi jasné, že ho nechce, a povìdìl jsem to Breuerovi. Breuer øekl, že mùže dojít k nejvìtšímu neštìstí, když dívka k manželství pøistupuje takhle, a takové vztahy konèívají tím, že se mezi pøíbuznými najde ten, kdo prohlásí: já tì provdat nenechám. Nenašel se, celé pøíbuzenstvo na chudinku naléhalo. Poslali ji na krátkou cestu a vrátila se stejná jako pøedtím. Nyní jsem ho prosil, aby pochopil, že ho nemiluje, a aby sám odcestoval, že se vrátí s chladnìjší hlavou, vyjasní se mu, až se s ní setká, a koneèné
rozhodnutí mùže padnout potom. On však nesnesl pomyšlení, že by ho nìjaká dívka mohla odmítnout, všechno tak bezohlednì obìtoval tomu jedinému úèelu, aby lidem nemusel pøedvádìt svùj neúspìch. Na ni dotírali pøíbuzní tak nemoudøe, že ona, která k rozhodnému odmítnutí nenašla odvahu, odkládání vzdala. Pìt dní potom, co on mi sliboval, že odcestuje, byla svatba.20 Ona prý øekla: teï zbývá vdát se rychle, nebo vùbec ne. Proè se zdráhala, není tìžké uhodnout. Myslím, že on pøíliš brzy odhodil všechny zábrany, které si uložil, a tìlesný odpor i mravní nelibost u té ještì docela chladné a citlivé dívky rychle uhasily všechnu náklonnost. On ale vìøil, že si její lásku dokáže vynutit, tak jako si vynutil jiné své úspìchy, a falešný stud mu bránil pøiznat svìtu, že byl odmítnut. Po svatební cestì jsem ho vidìl jen jednou, nebyl sám a k hovoru se nemìl; ještì 12. tohoto mìsíce ho vidìl Paneth21, zeptal se na jeho manželství, on øekl, že už zažil nìco hezèího, nadával si do nuzákù, [ale] zase se nìkdo pøipletl, kdo veškeré svìøování zhatil. Èlovìk ho nikde nepotkal, nechtìl taky novomanžela rušit, vìdìl jen, že nahoøe vìènì døepí její rodina. Tøináctého se obìsil. Co se tu pøihodilo? Proti nešśastné paní jsou lidé ochotni vytahovat ta nejhnusnìjší naøèení. Já tomu nevìøím. Myslím, že poznání, zakoušení tìžkého neúspìchu, zbìsilost odmítnuté vášnì, vztek, že celou svou vìdeckou dráhu, veškeré své
20 Svatba Nathana Weisse s Helenou Feinovou se konala ve vídeòském Leopoldstadtu 15. srpna 1883 (AIKGW-TR, obr. 6). 21 Josef Paneth (1857–1890), Freudùv spolupracovník ve fyziologickém ústavu (Fischer), dosáhne v roce 1886 habilitace (Fischer, ÖBL, Czeike) a dva roky nato na sklonku krátkého života objeví ve spodinì Lieberkühnových krypt tenkého støeva zrnité „Panethovy buòky“ (Fischer, Kelly, ÖBL, Czeike); Freud ho pak ve Výkladu snù nazve „pøítelem i protivníkem P.“ (Freud S. 1900).
17
Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 19 2015 ÈÍSLO 1 vìøit, že uctíváme Boha pomsty, ne lásky. Tenký hlas Pfungenùv25 se ztrácel v dozvuku zlostné obžaloby židù. Úmrtní oznámení vydali jeho žena i jeho otec zvlášś. Noviny pøinášejí dvojí výklad, obojí falešný, jeden od její, druhý od jeho rodiny.26 Mùžeme se ještì doèkat ošklivých odhalení. Tak byla jeho smrt jako jeho život z jednoho kusu, pøímo volá po básníku, který ho uchová v lidské pamìti. Šśasten však, koho k životu poutá sladká milenka. Dál už dnes psát nemohu, Martièko. S hlubokou láskou Tvùj Sigmund V té chvíli Freud sotva tuší, kolik set dalších „brautbriefù“ ještì napíše, než bude 14. záøí 1886 s Marthou Bernaysovou koneènì ve Wandsbeku oddán; i mezi tìmi stovkami pak ovšem tento dopis z 16. záøí 1883 zùstane nepøehlédnutelným výkonem.
Obrázek 8: Poloha hrobù èlenù Weissovy rodiny na Vídeòském ústøedním høbitovì
jmìní obìtoval za rodinné neštìstí, snad i zlost, že byl ošizen o slíbené vìno, k tomu neschopnost vyjít mezi lidi s pøiznáním, to všechno toho nesmírnì ješitného muže se sklonem k velkému rozèilování mohlo po øadì scén, které mu jeho situaci ozøejmily, dohnat k zoufalství. Zemøel na souhrn svých vlastností, své chorobnì špatné sebelásky i svého puzení ke šlechetnosti. Nad jeho mrtvolou vzplál svár mezi rodinami a u jeho otevøeného hrobu22 zaznìlo hluènì disharmonické volání po pomstì, tak nespravedlivé a bezohledné, jako kdyby terèem byl on sám. Lektor Friedmann, pøíbuzný a kolega jeho starého otce23, zaèal: „Tvé jméno bylo Noe,“24 a rodièe na to navázali: „Tys mìl být mou útìchou a mou oporou ve stáøí. A všechna tato útìcha teï leží zde. A stojí psáno: Najde-li se mrtvý a není-li známo, èí rukou ztratil život, potom je tøeba zadržet nejbližší, to jsou vražedníci. My však, jeho rodièe a bratøi, my jsme na jeho krev nezapomnìli,“ a tu zaèal [Friedmann] tu druhou rodinu nepokrytì vinit, že mu [Nathanovi] zasadila smrtelnou ránu. Øíkal to mocným hlasem fanatika, se zápalem hnìvivého, nemilosrdného žida. Všichni jsme strnuli pohoršením a studem pøed køesśany, kteøí byli mezi námi. Bylo to, jako bychom je opravòovali
Zkratky a akronymy AIKGW-GP Archiv der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Gräberprotokolle AIKGW-SB Archiv der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Sterbe-Buch AIKGW-TR Archiv der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Trauungs-Register EncJud Encyclopaedia Judaica EncPL Encyklopedie praktického lékaøe HBMa matriky židovských náboženských obcí v èeských zemích JevEnc Jevrejskaja enciklopedija NA Národní archiv NDB Neue Deutsche Biographie NFP Neue Freie Presse ÖBL Österreichisches biographisches Lexikon WMW Wiener medizinische Wochenschrift MUDr. Pavel Èech Kabinet dìjin lékaøství 3. LF UK v Praze Ruská 87 100 00 Praha 10-Královské Vinohrady e-mail:
[email protected] Do redakce došlo: 18. 12. 2014 K publikaci pøijato: 7. 1. 2015
22 V nedìli 16. záøí 1883 v pùl jedenácté dopoledne podle oznámení v novinách (NFP 15. 9. 1883, obr. 5), v deset hodin podle úøedních zápisù (AIKGW-GP 1883–1884, AIKGW-SB 1883–1884; obr. 7) byly ostatky Nathana Weisse uloženy do hrobu è. 5 v 15. øadì 6. oddìlení Vídeòského ústøedního høbitova (obr. 8). 23 Meir Friedmann (1831–1908), významný rabínský uèenec, proslulý badatel v oboru halachického midraše (Wilke, EncJud), podepisující mnohé ze svých prací pohebrejštìným pøíjmením Isch-Schalom (Czeike, Wilke), od roku 1864 (stejnì jako Isaak Hirsch Weiss) lektor vídeòské školy bejt ha-midraš (Czeike, Wilke). 24 Ve velkomeziøíèské matrice narozených je zapsán jako Noe Nathan Weiß (NA HBMa 2328), ve vídeòské matrice oddavkù jako Noe vulgo Nathan Weiß (AIKGW-TR). 25 Nathanùv a Sigmundùv kolega Robert Wilhelm Joseph Steiner von Pfungen (1850–1917), asistent Meynertovy psychiatrické kliniky, právì habilitovaný pro neuropatologii (1883), pøevezme prozatímní vedení kliniky (1885) a bude jmenován docentem psychiatrie i prosektorem nemocnice na Vídeòce (1890; ÖBL). 26 Kdyby Freud odložil psaní tohoto „brautbriefu“ o den, mohl mezitím pøeèíst i druhé z obou anonymních oznámení a porovnat vìcnost jejich obsahu i míru vkusu; jistì by je pak neházel do téhož pytle: to první v sobotu 15. záøí 1883 nejprve v Notickách týdeníku Wiener Medizinische Wochenschrift a pak i na titulní stranì veèerního listu deníku Neue Freie Presse hovoøí o „neoèekávané smrti“ docenta Dr. Nathana Weisse a jeho úspìšnou kariéru shrnuje ve støízlivé zkratce; Nathanovo manželství zmiòuje Wochenschrift pìti slovy „pøed ètyømi týdny se oženil“ (WMW), kdežto Neue Freie Presse ani slovem, zato na inzertní stranì mezi reklamou na brilianty a koberce má parte podepsané otcem Weissem (NFP 15. 9. 1883; obr. 5). O dva dny pozdìji, v pondìlí 17. záøí, vyjde na 2. stranì ranního listu Neue Freie Presse druhé anonymní oznámení, které se nezdržuje u lékaøské, badatelské a uèitelské práce zemøelého, o to více se však vìnuje jeho manželství a sebevraždì; pøeochotnì klevetí o „žalostném konci, který si pøivodil bezpochyby on sám,“ vynáší suverénní soudy („všechny okolnosti nasvìdèují tomu, že osudné rozhodnutí bylo následkem náhlého a bez vnìjší pøíèiny propuklého šílenství“), s protivnou sdílností svìøuje, že Dr. Weiss „byl teprve krátce ženat s mladou a krásnou paní, již zahrnoval láskou. Ze svatební cesty se vrátil pln životního štìstí…“ a tak dále, neváhá citovat z Nathanova dopisu novomanželce („Odcházím ze života s vìdomím, že podléhám duševní nemoci, která mou mysl naprosto pomátla.“) a nerozpakuje se jedovatì zužitkovat pøedešlou tragédii téže rodiny („Také staøièkého otce, lektora I. H. Weisse, zasahuje smrt nadìjného, mnohoslibného syna o to tvrdìji, že v jeho rodinì to není první pøípad – o jiného syna ho pøed necelým rokem rovnìž pøipravila sebevražda.“; NFP 17. 9. 1883). – Toto druhé, úèelovì jednostranné anonymní oznámení lze chápat jako promyšlenou pomstu nevìstina tábora za nespravedlivý høbitovní útok neštìstím zaslepené ženichovy strany. Veøejnì dùvìrný protiútok pøinesl možná pisateli okamžité uspokojení, skrovnou biografickou literaturu o Nathanu Weissovi však obohatil jen okrajovì a nesnese srovnání ani se zdrženlivì vìcným prvním oznámením, natož pak s mnohem sdílnìjším, pøitom však ryze soukromým „brautbriefem“ otøeseného Sigmunda Freuda, poctivì hledajícího objasnìní pøítelova konce v Nathanovi samém i v osudových okolnostech.
18
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 19 2015 ÈÍSLO 1
Pøehledné èlánky
LITERATURA Archiv der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Gräberprotokolle 1883–1884, 1109, 16. 9. 1883 (N. Weiß).
Kelly EC. Encyclopedia of Medical Sources. Baltimore: The Williams & Wilkins Company, 1948;315 (Paneth), 424 (N. Weiß).
Archiv der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Sterbe-Buch 1883–1884, 246/1 (A.Weiß), 1112/35 (N. Weiß).
Kreuter A. Deutschsprachige Neurologen und Psychiater. Ein biographisch-bibliographisches Lexikon von den Vorläufern bis zur Mitte des 20. Jahrhunderts. München: K. G. Saur, 1996;3:1552-1553 (M. Weiß, N. Weiß).
Archiv der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Sterbe-Buch 1903, Fol.98, 894 (E. Weißová). Archiv der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Sterbe-Buch 1905, Fol.119, 1005 (I. H. Weiß).
Lesky E. Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert. Graz und Köln : Hermann Böhlaus Nachf., 1965;398, 399, 530, 535, 536 (Breuer), 259, 395-397 (Freud), 348, 356-357 (Lustgarten), 394, 396 (N. Weiß).
Archiv der Israelitischen Kultusgemeinde Wien, Trauungs-Register der Leopoldstadt, Litera C, 1879–1886 Aug., 650 (N. Weiß, H. Feinová).
Leupold-Löwenthal H. Die Vertreibung der Familie Freud 1938. Psyche – Zeitschrift für Psychoanalyse und ihre Anwendungen, 1989;43(10):908928.
Czeike F. Historisches Lexikon Wien. Wien: Kremayr & Scheriau 1992;1:243 (Bamberger), 1992;1:462 (Breuer), 1992;1:473-474 (Brücke), 1992;1:575-576 (Chvostek), 1993;2:269 (Fein), 1993;2:398 (Freud), 1993;2:412 (Friedmann), 1994;3:39 (Hammerschlag), 1995;4:254–255 (Meynert), 1995;4:485 (Paneth). Eisenberg L. Das geistige Wien, Künstler- und Schriftsteller-Lexikon. 2. Band. Medicinisch-naturwissenschaftlicher Theil. Wien: C. Daberkow, 1893;544 (M. Weiß). Encyclopaedia Judaica. 2nd ed. Detroit: Macmillan Reference USA 2007;3:469-470 (Bernaysové), 4:171 (Breuer), 7:259-262 (Freud), 7:287 (Friedmann), 15:443-445 (Oppenheimové), 15:618 (Pappenheimová), 20:733-734 (I. H. Weiß). Encyklopedie praktického lékaøe: nauèný slovník souèasného lékaøského vìdìní. Díl XVII. Praha: SZdN, 1962; 914 (N. Weiß). Fischer I (ed.). Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte in den letzten fünfzig Jahre. Berlin und Wien: Urban & Schwarzenberg, 1932–1933;1:170 (Breuer), 1:393 (Fein), 1:445 (Freud), 2:954-955 (Lustgarten), 2:1169 (Paneth), 2:1662 (N. Weiß). Frankl-Hochwart L. Die Tetanie. In: Nothnagel H (ed.). Specielle Pathologie und Therapie, XI. Bd., II. Th., III. Abth. Wien: Alfred Holder, 1897;79-207.
Národní archiv, matrika narozených HBMa 2321, fol. 84, 20. 4. 1843 (R. Weißová). Národní archiv, matrika oddavkù HBMa 2323, fol.29-30, 22. 6. 1842 (I. H. Weiß, E. Oppenheimová). Národní archiv, matrika narozených a zemøelých HBMa 2328, fol. 12, Postenz.155 (N. Weiß), fol. 19, Postenz.210 (Max Weiß), fol. 37, Postenz.362 (Moritz Weiß). Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 1955;2:104 (Bernays), 1955;2:606-607 (Breuer), 1961;5:60 (Fein), 1961;5:407-409 (Freud), 1998;19:564-565 (D. E. Oppenheim), 2001;20:53-55 (Pappenheimová). Neue Freie Presse (Wien), Abendblatt 15. 9. 1883;6843:1,14 (N. Weiß). Neue Freie Presse (Wien), Morgenblatt 17. 9. 1883;6845:2 (N. Weiß). Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950. Graz – Köln: Hermann Böhlaus Nachf., 1954;1:113-114 (Breuer), 1956;1:292 (Fein), 1956;1:357-358 (Freud), 1972;5:375 (Lustgarten), 1977;7:236-237 (Oppenheimové), 1977;7:311 (Paneth), 2008;13:181 (Steiner v. Pfungen). Pries Ch. Sigmund Freud / Martha Bernays „Brautbriefe“: Ehe er sie recht gekannt. Frankfurter Rundschau 17. Mai 2011.
Freud E, Freud L. (ed.) Sigmund Freud: Briefe 1873–1939. 3. Aufl. Frankfurt am Main: S. Fischer, 1980.
Puschmann T. Die Medicin in Wien während der letzten 100 Jahre. Wien: Moritz Perles, 1884;312 (N. Weiß).
Freud E. (ed.) Sigmund Freud: Brautbriefe. Briefe an Martha Bernays aus den Jahren 1882 bis 1886. Frankfurt am Main: Fischer-TaschenbuchVerlag, 1988;49-56, 150, 152 (N. Weiß).
Stedman´s Medical Dictionary. 27th Edition. Philadelphia – Baltimore: Lippincott Williams & Wilkins, 2000;1636, 1986 (N. Weiß).
Freud S. Die Traumdeutung. Leipzig und Wien: Franz Deuticke, 1900;72 n. (Hammerschlagová), 281 (Paneth). Freud S. Eine neue Methode zum Studium des Faserverlaufs im Zentralnervensystem. Arch Anat Physiol (Anat Abt), 1884;3:453-460. Chvostek F. Beitrag zur Tetanie. Wien Med Presse. 1876;17:1201– 1203,1225–1227,1253–1258. Jevrejskaja enciklopedija. S.-Petìrburg: Obšèestvo dlja Nauènych Jevrejskich Izdanij i Izdatì¾stvo Brokgauz-Jefron, 1908–1913;5:391-394 (I. H. Weiß).
Weiß IH. Meine Lehrjahre: aus den hebräischen Erinnerungen des Verfassers Deutsch von Moritz Zobel. Berlin : Schocken Verlag, 1936;5, 13n. Wien Med Wochenschr. 15. 9. 1883;37:1128, Notizen (N. Weiß). Wilke C. Biographisches Handbuch der Rabbiner: Teil 1. Die Rabbiner der Emanzipationszeit in den deutschen, böhmischen und großpolnischen Ländern 1781–1871. Walter de Gruyter, 2004;188-191 (Bernays), 348-349 (Friedmann). Wurzbach C. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Wien: k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1886;54:138-139 (N. Weiß).
19
