Nástroje a opatření ve vzdělávání osob se zdravotním a jiným znevýhodněním
Anotace modulu Modul se zabývá vývojem speciálního vzdělávání v České republice, evropskými trendy inkluzivního vzdělávání a současnou situací v České republice, legislativním rámcem pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením a systémem podpůrných opatření a speciální péče.
Obsah ÚVODEM ................................................................................................................................................. 3 HISTORICKÝ EXKURS DO VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM........................... 3 PODNĚTY Z EVROPY ............................................................................................................................ 6 SOUČASNÉ INTEGRAČNÍ TENDENCE VE VZDĚLÁVÁNÍ V ČR ........................................................ 7 PODPORA STÁTU ................................................................................................................................... 8 MEZINÁRODNÍ ZÁVAZKY.......................................................................................................................... 9 VLÁDNÍ DOKUMENTY .............................................................................................................................. 9 ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY ................................................................................................................. 10 POJEM „SPECIÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ POTŘEBY“................................................................................ 12 NEVIDITELNÁ ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ ..................................................................................................... 12 DIAGNOSTIKA SPECIÁLNÍCH VZDĚLÁVACÍCH POTŘEB ŽÁKŮ A SPECIÁLNÍ SLUŽBY ............ 14 ŠKOLSKÁ PORADENSKÁ ZAŘÍZENÍ.......................................................................................................... 14 ŠKOLSKÁ VÝCHOVNÁ ZAŘÍZENÍ ............................................................................................................. 15 PODPŮRNÁ OPATŘENÍ A SPECIÁLNÍ PÉČE V PRŮBĚHU VZDĚLÁVÁNÍ ..................................... 16 PODPŮRNÁ OPATŘENÍ .......................................................................................................................... 16 ASISTENT PEDAGOGA .......................................................................................................................... 17 AUGMENTATIVNÍ A ALTERNATIVNÍ KOMUNIKACE...................................................................................... 18 INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN ............................................................................................................ 19 ZMĚNY VE VZDĚLÁVÁNÍ .................................................................................................................... 20 VZDĚLÁVÁNÍ V HLAVNÍM VZDĚLÁVACÍM PROUDU ....................................................................... 23 VZDĚLÁVÁNÍ VE ŠKOLÁCH SAMOSTATNĚ ZŘÍZENÝCH PRO ŽÁKY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ......................................................................................................................................... 24 SLUŽBY KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ ......................................................................................... 27 NEJČASTĚJŠÍ CHYBY V KOMUNIKACI S LIDMI SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ........................ 29 VZTAH MEZI VZDĚLÁNÍM A UPLATNĚNÍM NA TRHU PRÁCE ........................................................ 30 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ....................................................................................................... 31
2
Úvodem Každý člověk má své životní plány, zájmy a aspirace a lidé se zdravotním postižením se nijak neliší. Chtějí být maximálně soběstační, seberealizovat se, být užiteční ve společnosti, založit rodinu, věnovat se svým zájmům, bavit se, sportovat. Sledujeme-li v naší zemi procesy, které podporují integraci osob se zdravotním postižením nebo jedinců, objektivně znevýhodněných jiným způsobem, můžeme konstatovat, že státní politika vytvořila mnoho pozitivních kroků. Povinností státu je vytvářet takové podmínky, aby své cíle mohli podle svých schopností a možností naplňovat a žít nezávisle, a to jak osoby, které žijí s postižením od narození, tak jednotlivci, kterým se změnil zdravotní stav následkem úrazu nebo vážného onemocnění v dospělejším věku. Stále však přetrvávají určité bariéry a předsudky, zejména ve vnímání těchto lidí, a někdy dokonce i u odborníků, kteří se touto problematikou zabývají. Doposud narážíme na určité rozdělování společnosti na „my a oni“ (oni = lidé se zdravotním postižením). V této etapě se musíme především zaměřit na aplikaci nastavených podmínek v praxi a usilovat o dosažení ideálního stavu plně rozvinuté občanské společnosti. Představte si … Stejně jako zcela přirozeně vytváříme našim dětem bezpečné prostředí, aby se mohly plně rozvíjet, vytváříme a zlepšujeme podmínky osobám se zdravotním postižením, aby mohly žít plnohodnotný život podle svých představ.
CVIČNÝ ÚKOL Představte si, že máte nějaké zdravotní omezení (výběr je na vás). Zamyslete se nad svým denním pracovním i soukromým režimem. S jakými překážkami byste se museli potýkat? Mohli byste vykonávat svou profesi? Potřebovali byste nějakou pomoc druhých, úpravu pracovního prostředí apod.? Kolik času navíc byste potřebovali např. při oblékání, cestě do práce, přípravě jídla apod.? Co označíte jako největší problém? Zapište si do pracovního dokumentu všechny překážky, které vás napadli.
Historický exkurs do vzdělávání žáků se zdravotním postižením Než se podíváme na současné integrující tendence ve vzdělávání žáků se zdravotním postižením a jiným znevýhodněním, vraťme se do minulosti. Speciální pedagogika se vyvíjela v mnoha zemích velmi podobně – žákům s problémy v běžné škole bylo nabídnuto segregativní speciální vzdělávání. Pozdější výzkumné poznatky v této oblasti však prokázaly, že někteří žáci ze speciálních škol se mohou s pomocí moderních metod a pomůcek velmi dobře vzdělávat i v běžné škole. 3
Vznik speciálních škol První stopy systematické péče o žáky se zdravotním postižením u nás najdeme v 18. století. Již v roce 1786 založila zednářská lóže U sedmi hvězd dobročinný Pražský ústav pro hluchoněmé. Vyučovalo se ve znakovém jazyce a u některých žáků se rozvíjela i artikulace. Do konce 19. století vzniklo na území Čech a Moravy sedm podobných ústavů, v roce 1938 již na našem území působilo 16 vzdělávacích zařízení pro děti se sluchovým postižením. Víte, že … pražská škola byla v Evropě pátá svého druhu? Úplně první škola pro žáky se sluchovým postižením vznikla v Paříži v roce 1770. V Praze na Hradčanech byl otevřen první ústav pro slepé v roce 1807 a v průběhu 19. století přibyly další tři.
Zásluhou rozvoje vědy o dítěti (pedologie) vznikaly koncem 19. století také první školy pro žáky se sníženými rozumovými schopnostmi a mentálním postižením. Zpočátku šlo jen o třídy v obecných školách. První tzv. pomocná třída při obecné dívčí škole byla otevřena v Praze (v pořadí šestá pomocná třída na světě) a do roku 1918 jich už bylo 44. Výuka probíhala podle redukovaných učebních osnov pro 1. třídu obecných škol a zaměřovala se především na praktické dovednosti, aby žáci dosáhli soběstačnosti a uplatnili se i pracovně. Mezi výukovými předměty tak byly např. ruční práce, šití, pletení, řemeslné a zemědělské práce, ale nechyběla ani mravní a náboženská výchova. Současně se speciálním vzděláváním se rozvíjel výzkum dětí s mentálním postižením a věda o dětech s patologickými projevy nejrůznějšího druhu (pedopatologie). Roku 1871 byl v Praze založen Ústav pro idioty, dále vznikl Pedologický ústav a svou činnost zahájil Spolek pro péči o slabomyslné.
Příprava učitelů Ve speciálním vzdělávání se neopomíjela kvalita výuky. Už v roce 1869 byly zákonem zřizovány učitelské ústavy s přípravou učitelů pro práci s hluchoněmými a slepými žáky. Nauku o výchově mentálně postižených zavedl až výnos z roku 1923. Dalším kvalitativním krokem bylo v roce 1928 zpracování prvních speciálních učebních osnov a výchovných směrnic.
Povinná školní docházka v pomocných školách Po zavedení povinného vzdělávání v pomocných školách zákonem č. 86/1929 Sb., o pomocných školách, se počet pomocných tříd výrazně zvýšil (až desetinásobně) a začaly vznikat nové celky speciálních škol. Do péče o žáky se zdravotním postižením byly zahrnuty pedopatologické poradny a medikopedagogické kliniky a takto nastavený systém významně ovlivnil další vývoj speciálního školství.
Vývoj do roku 1989 Zákon o jednotné škole z roku 1948 kodifikoval speciální školství jako samostatnou síť škol a školských zařízení. Oddělený systém poskytoval výchovu a vzdělávání žákům s různými druhy zdravotního postižení, ale i žákům zdravotně oslabeným a s poruchami chování (obtížně vychovatelným). Školy se specializovaly nejen na druh, ale i na jednotlivé stupně 4
postižení, např. školy pro neslyšící, pro žáky se zbytky sluchu, pro nedoslýchavé, školy pro nevidomé, pro žáky se zbytky zraku, pro slabozraké. Víte, že … podle zákona o jednotné škole se školská soustava vyvíjela prakticky až do roku 1989. Od roku 1978 působily speciální školy pod novým názvem školy pro mládež vyžadující zvláštní péči. Přestože byly celkem rovnoměrně zastoupeny ve všech krajích, většinou měly charakter internátní školy a žáci tak byli odloučeni i od svých rodičů (integrace žáků se zdravotním postižením se systémově neřešila a děti neměli na výběr).
Vzdělávání ve speciálních školách Získané vzdělání na speciálních základních a středních školách bylo srovnatelné s běžnými školami. Pro žáky s mentálním postižením se rozvíjela specifická síť středních škol, tzv. odborných učilišť, s přípravou na výkon dělnických profesí. Ve školách pro tělesně postižené, slabozraké a nedoslýchavé se vyučovalo podle osnov běžných škol. Pro ostatní typy škol byly vypracovány speciální učební plány a osnovy. Školy pro nevidomé žáky a se zbytky zraku používaly modifikované učební osnovy. Žáci neslyšící, se zbytky sluchu a žáci s mentálním postižením ve zvláštních a pomocných školách se učili podle redukovaných osnov.
Osvobození od povinnosti školní docházky Přes rozvinutou péči a vzdělávání žáků se zdravotním postižením byli někteří z nich ze systému vylučováni. Osvobození od povinné školní docházky se dotýkalo dětí s těžkým mentálním postižením a dětí hluchoslepých, kteří byli diagnostikováni jako nevzdělavatelní. Víte, že … do poloviny 80. let se na školách pro neslyšící nepoužíval při výuce znakový jazyk, preferovala se metoda orální. Až teprve zákon o znakové řeči z roku 1998 (a pozdější jeho změna, zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob) významně zkvalitnil vzdělávání žáků prelingválně neslyšících a zajistil i tlumočnické služby žákům se sluchovým postižením.
KONTROLNÍ OTÁZKA Myslíte, že dříve (před rokem 1989) bylo speciální vzdělávání: a) segregativní b) úzce propojeno s hlavním vzdělávacím proudem c) součástí hlavního proudu jen pro určitý druh zdravotního postižení Správná odpověď je a)
5
Podněty z Evropy Pro inspiraci inkluzivního vzdělávání a nastavení podpůrných opatření, která pomáhají žákům se zdravotním postižením rozvíjet jejich schopnosti, získávat znalosti a dovednosti a uplatnit se v dospělém věku, nemusíme chodit daleko. Stejně jako mezinárodní závazky v oblasti zajišťování rovných práv na vzdělávání žáků se zdravotním postižením jsou pro Českou republiku východiskem zavedené systémy v evropských zemích.
Organizační formy vzdělávání Přes patrné rozdíly ve struktuře vzdělávací nabídky i v systémech speciálně pedagogických nabídek členských zemí OECD jsou ve vzdělávání žáků se zdravotním postižením využívány všechny organizační formy, tj. jak oddělené vzdělávací cesty, tak integrace v hlavním proudu s pomocí individuálních vzdělávacích plánů nebo kombinování obou forem. Žákům je poskytována speciální pedagogická nabídka uvnitř třídy i mimo třídu tak, aby plně uspokojovala individuální potřeby.
Speciální třídy v běžných školách Ve všech členských zemích OECD existují v běžných školách speciální třídy, ať už na částečnou, nebo celou dobu výuky. Výjimkou jsou země Island, Itálie a Norsko, ve kterých je většina žáků se speciálními vzdělávacími potřebami individuálně integrována do běžných tříd hlavního proudu, a proto vykazují relativně malý počet speciálních tříd i speciálních škol.
Speciální školy Jednotlivé systémy speciálního školství, např. v Rakousku, Belgii, Německu, jsou vysoce diferencované. Rozlišují osm i více různých druhů speciálních škol, v Nizozemsku dokonce patnáct. V zemích, ve kterých existuje kontinuum různých nabídek (Finsko, Island, Norsko a Španělsko), se zkouší nová role speciálních škol. Zároveň probíhá odborná diskuze o efektivnějším využívání zkušeností a poznatků ze speciálního vzdělávání.
Podpůrné služby a speciálně pedagogická centra Spektrum trvalých i dočasně poskytovaných podpůrných služeb pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami je v mnoha zemích OECD poměrně pestré. Určité rozdíly jsou patrné jak v jednotlivých regionech, tak v aktivitách odborných pracovníků, přestože mají příbuzná profesní označení, např. podpůrný učitel, cestující učitel. Podpůrné osoby pracují s dítětem/žákem, jeho rodiči, učiteli, ostatními odborníky a pracovníky školské správy. Mohou vyučovat, vykonávat poradenskou činnost, zpracovávat posudky, dělat doprovod apod. V zemích OECD jsou nastaveny: Podpůrné služby uvnitř školy V zemích s velkými integrativními tendencemi jsou podpůrné služby soustředěny především ve školách. Učitelé v běžných třídách mohou využívat na část výuky nebo na celou vyučovací dobu přítomnosti dospělého člověka ve funkci podpůrné osoby, aby pomáhali žákům se zdravotním postižením a jiným znevýhodněním ve vzdělávání podle základního nebo modifikovaného kurikula. Kooperace mezi třídním učitelem a podpůrnou osobou je základním předpokladem úspěchu. 6
Podporu běžným školám zajišťují speciálně pedagogická centra (Resourcen-Zentren), která disponují speciálním materiálem potřebným pro podpůrný personál a také prostory, ve kterých se žáci mohou dočasně účastnit specifického výukového programu, nebo přijímat podporu v krizových situacích. Centra jsou v mnoha zemích součástí speciálně pedagogické nabídky. Služby mimo školní prostředí V mnoha zemích jsou velmi rozšířené podpůrné služby překračující rámec školy. Realizují se pomocí ambulantních nebo cestujících učitelů, kteří speciálně pedagogicky podporují třídy na několika běžných školách. Tato podpůrná forma existuje především ve venkovských oblastech s řídkou sítí škol a je často jediným řešením podpory integrace žáků se specifickými vzdělávacími potřebami vzhledem k velké geografické rozptýlenosti. Národní podpůrné služby Služby na národní úrovni řeší výzkumné úkoly a zaměřují se na další vzdělávání pedagogických pracovníků. Do budoucna se plánuje, že by národní Resourcen – Centra pro speciální pedagogiku převzaly vzdělávání do své gesce.
Současné integrační tendence ve vzdělávání v ČR Dlouhodobým cílem státní politiky je nastavení systému s preferencí inkluzivního vzdělávání tak, aby se žáci se zdravotním postižením a jiným znevýhodněním mohli rozvíjet v přirozeném prostředí a společně se svými vrstevníky se připravovali na běžný život. Očekává se, že přidanou hodnotou takového společenství vrstevnických skupin přinese vzájemný respekt a solidaritu mezi žáky, který si ponesou dále do života. Jednoznačným krokem v plnění těchto cílů je zařazení speciálního vzdělávání do hlavního vzdělávacího proudu a využívání zkušeností, poznatků a podpory odborníků speciálních škol. Školy samostatně zřízené pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením (dříve speciální školy) dostávají novou významnější roli ve vývoji a ověřování nových metod a v přípravě pedagogických dokumentů a učebních materiálů. Začnou pracovat jako Centra integrované podpory, tj. vysoce odborná pracoviště, která budou poskytovat získané poznatky, zkušenosti, ověřené nové metody a technologie pro využití v inkluzivním vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách. Právo na výběr vzdělávací instituce a organizační formy vzdělávání zůstává žákům se zdravotním postižením i nadále zachováno podle svých preferencí. Mohou si vybrat pro své vzdělávání školu hlavního proudu nebo školu samostatně zřízenou se zaměřením pro určitý typ zdravotního postižení, např. školu pro žáky se zrakovým postižením. V obou typech mohou využívat široké nabídky podpůrných služeb, kterou zajišťují poradenská a jiná školská zařízení. O přijetí žáka se zdravotním postižením do některé z forem speciálního vzdělávání rozhoduje ředitel školy na základě doporučení školského poradenského zařízení, případně po předchozím diagnostickém pobytu žáka v příslušné škole v délce 2 až 6 měsíců, vždy však se souhlasem rodičů nebo zákonného zástupce žáka. Zařazení žáka do speciálního vzdělávání není definitivní. Nastane-li v průběhu vzdělávání změna v charakteru postižení žáka nebo v jeho speciálních vzdělávacích potřebách, je ředitel školy povinen navrhnout přeřazení žáka do vhodnějšího typu školy. 7
KONTROLNÍ OTÁZKA Žák se zdravotním postižením má právo si vybrat mezi vzděláváním v hlavním proudu nebo ve speciální škole: a) ne, rozhoduje doporučení odborníků b) ano, se souhlasem rodičů/zákonných zástupců c) ne, podle druhu zdravotního postižení je zařazen do příslušné speciální školy Správná odpověď je b)
Podpora státu Ze strany státu byla uzákoněna řada opatření, podmínek a vzdělávacích příležitostí, která zaručují rovný přístup ke vzdělávání žáků se zdravotním a jiným znevýhodněním. Ústřední myšlenkou je odstranit negativní důsledky dřívějšího uzavřeného systému, zabránit jakýmkoli diskriminačním prvkům a podpořit inkluzi těchto osob do všech oblastí lidské činnosti. V oblasti speciálního vzdělávání byly od roku 1990 prosazeny systémové kroky a zásadní změny s cílem:
zajistit integraci žáků se zdravotním postižením do hlavního vzdělávacího proudu běžných škol, pokud to typ a rozsah jejich zdravotního postižení a situace školy umožňuje,
zkvalitnit identifikaci a včasnou diagnostiku speciálních vzdělávacích potřeb žáků,
vzdělávat žáky, kteří byli dříve označeni jako nevzdělavatelní a byli osvobozováni od povinné školní docházky,
připravovat na povinné vzdělávání žáky se závažnými formami postižení s využitím speciálních programů,
rozšířit nabídku vzdělávacích programů a vzdělávacích příležitostí, s využitím nových subjektů v této oblasti, tj. soukromých a církevních zřizovatelů,
inovovat vzdělávací programy určené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami,
zřizovat speciálně pedagogická centra se službami pro žáky se zdravotním postižením zařazené do běžného vzdělávacího proudu, ale i jejich rodiče a učitele,
zřizovat střediska výchovné péče zaměřená na děti a mládež s poruchami chování,
zřizovat nový typ škol - praktické školy, které poskytují neprofesní přípravu pro výkon jednoduchých činností žákům s těžším mentálním postižením.
8
Klíčové myšlenky změn jsou od roku 2005 kodifikovány školským zákonem, a to:
rozšíření vzdělávacích trajektorií pro žáky se zdravotním postižením a jiným znevýhodněním,
diverzifikace speciální péče,
preference inkluzivního vzdělávání před odděleným vzděláváním,
zajištění rovného přístupu ke vzdělávání těchto žáků.
KONTROLNÍ OTÁZKA Současné trendy ve vzdělávání usilují o: a) propojení hlavního proudu se speciálním, s preferencí inkluzivního vzdělávání b) rozvoj odděleného speciálního vzdělávání c) zrušení speciálního školství Správná odpověď je a)
Mezinárodní závazky Pro integrační proces ve vzdělávání, prosazování rovného přístupu ve všech oblastech lidské činnosti, zajištění práv na budoucí nezávislý život a zachování důstojnosti dětí a mládeže se zdravotním postižením má mimořádný význam několik mezinárodních dokumentů, které Česká republika ratifikovala. Jsou jimi zejména:
Všeobecná deklarace lidských práv z r. 1948,
Úmluva o právech dítěte z r. 1991,
Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením (schválena Valným shromážděním Organizace spojených národů v r. 1993),
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (schválena Valným shromážděním Organizace spojených národů v r. 2006).
K poslednímu z uvedených dokumentů připojila Česká republika svůj podpis v roce 2009. Jeho obsah mj. akcentuje trvalé zajišťování rovného přístupu osobám se zdravotním postižením ke vzdělávání, informacím a komunikaci tak, aby se mohly podle svých schopností a osobních cílů rovnocenně zapojit do celospolečenského prostředí.
Vládní dokumenty Vlády České republiky vypracovaly několik dokumentů, ve kterých formulují komplexní úkoly a opatření. Reflektují obsah mezinárodních závazků a soustřeďují se na vytváření rovnocenných podmínek pro osoby se zdravotním postižením ve všech oblastech lidských činností. 9
Jedná se o dokumenty:
Národní plán pomoci zdravotně postiženým (usnesení vlády ČR č. 466 ze dne 29. 6. 1992)
Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení (usnesení vlády č. 493 ze dne 8. 9. 1993)
Národní plán vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením (usnesení vlády č. 256 ze dne 14. 4. 1998)
Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 20062009 (usnesení vlády č. 1004 ze dne 17. 8. 2005)
Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 – 2014 (usnesení vlády č. 253 ze dne 29. 3. 2010)
Základní právní předpisy Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami v českých školách upravují právní dokumenty:
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění
o kodifikuje právo žáka se zdravotním a jiným znevýhodněním na výběr organizační formy vzdělávání - individuální nebo skupinovou integraci ve škole hlavního vzdělávacího proudu, nebo vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením, o umožňuje výuku podle individuálních vzdělávacích plánů s využitím podpůrných opatření, o nařizuje povinný obsah rámcových vzdělávacích programů s podmínkami pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, o propojuje speciální vzdělávání s hlavním vzdělávacím proudem, o stanovuje, že školy samostatně zřízené pro děti se zdravotním postižením již nejsou druhem škol, ale typem škol hlavního proudu vzdělávání, o umožňuje v odůvodněných případech i nadále zřizovat samostatné školy a třídy pro žáky se zdravotním postižením, o zrušuje pojem speciální škola (v právních předpisech se užívá jako legislativní zkratka), o definuje pouze jeden typ speciální školy - základní školu speciální pro vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením, s více vadami nebo s poruchami autistického spektra (dřívější pomocná škola pro žáky se středním a těžkým mentálním postižením), o označuje dřívější zvláštní školy, ve kterých se vzdělávali žáci s lehkým mentálním postižením a žáci s poruchami učení, jako základní školy,
10
o určuje, že o způsobu vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením rozhoduje příslušný krajský úřad, který zároveň zajistí poradenskou, metodickou a pedagogickou podporu.
Vyhláška č. 73/2005 Sb. (novela č. 103/2014 Sb.), o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění, stanovuje:
o v rámci druhů škol definovaných školským zákonem typy škol podle druhu postižení (školy pro tělesně postižené, pro zrakově postižené apod.) a stupně vzdělávání (mateřské školy, základní školy, střední školy), o náležitosti individuálního vzdělávacího plánu, o rozsah podpůrných opatření, o organizaci a formy speciálního vzdělávání, o zařazování žáků do speciálního vzdělávání a další podrobnosti.
Vyhláška č. 72/2005 Sb. (novela č. 116/2011 Sb.), o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, v platném znění, popisuje a určuje:
o náplň poradenských činností, o poskytovatele služeb (školy a školská poradenská zařízení), o uživatele poradenských služeb (žáci, jejich zákonní zástupci, školy a školská zařízení) o bezplatnost poskytovaných standardních služeb a pravidla pro poskytování poradenských služeb za úplatu.
KONTROLNÍ OTÁZKA Cílem zaváděných nástrojů a opatření ze strany státu, které podporují integraci žáků se zdravotním postižením je: a) zjednodušit školský systém zrušením speciálních škol b) zajistit rovný přístup ke vzdělávání všem zájemcům bez rozdílu a podpořit inkluzi občanů se zdravotním postižením ve všech oblastech lidských činností již od nízkého věku c) jde o časově omezené řešení experimentálně ověřit výhody a nevýhody integrace žáků se zdravotním postižením Správná odpověď je b)
11
Pojem „Speciální vzdělávací potřeby“ Prostřednictvím zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění, byl zaveden pojem speciální vzdělávací potřeby. Označuje veškeré potřeby žáků, které přesahují rámec standardních postupů, výukových metod a užívaných pomůcek pro výuku. Pokud je dítěti, žákovi nebo studentovi uznán alespoň jeden z typů speciálních vzdělávacích potřeb, má právo využívat služeb speciální péče a podpůrných opatření. Jedná se to tyto osoby:
se zdravotním postižením,
kterými jsou děti, žáci a studenti s postižením mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým, s vadami řeči, se souběžným postižením více vadami, s poruchami autistického spektra a s vývojovými poruchami učení nebo chování,
se zdravotním znevýhodněním,
kterým se rozumí důsledky zdravotního oslabení a dlouhodobé nemoci a také zdravotní poruchy lehčího charakteru, které však vedou k poruchám učení nebo chování,
se sociálním znevýhodněním,
kterým je míněno rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, projevy sociálně patologického charakteru, nařízená ústavní výchova, uložená ochranná výchova. Za osoby sociálně znevýhodněné jsou považováni azylanti a účastníci řízení o udělení azylu na území České republiky.
Víte, že … osoby se zdravotním postižením mají často více typů znevýhodnění, např. poruchu hybného ústrojí s mentální vývojovou retardací, parézu s poúrazovou epilepsií a řečovými vadami, zrakové postižení s interní chorobou aj.
CVIČNÝ ÚKOL Napište 3 - 5 příkladů různých typů zdravotního postižení, které představují pro jednotlivce určitá omezení, zvýšené nároky na běžný denní provoz, finanční nároky a úpravu vzdělávacího nebo pracovního režimu. Je-li ve vaší škole takový žák, jakým způsobem je upraveno jeho vzdělávání?
Neviditelná zdravotní postižení Za zvláštní zmínku stojí zdravotní omezení lehčího charakteru a tzv. neviditelná zdravotní postižení, která sice nemusí vyžadovat speciální péči ve smyslu školského zákona, přesto osoba s tímto typem onemocnění musí denně překonávat řadu náročných úkonů a procedur, aplikovat si léky apod. 12
Neviditelná, nebo také skrytá zdravotní postižení a znevýhodnění nejsou na první pohled vidět. Přesto jde o závažná chronická onemocnění, chronické bolesti, následky zranění a vrozené poruchy, která výrazným způsobem omezují jednu nebo více funkcí a životních aktivit člověka a ztěžují nebo brání jeho zapojení do běžného režimu. Do této kategorie lze zařadit např. autoimunitní onemocnění, poruchy zažívacího ústrojí, neurologické poruchy, psychiatrická onemocnění a poruchy. Patří sem i zraková postižení, kdy jedinec nenosí brýle, ale používá kontaktní čočky, nebo sluchová postižení, kdy člověk nepoužívá sluchové pomůcky, ale má kochleární implantát, stejně tak i poruchy učení označované též jako vývojové poruchy učení nebo specifické vývojové poruchy, např. dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie aj. Neviditelná postižení se mohou projevovat příznaky jako je nadměrná únava, závratě, bolest, kognitivní poruchy aj. V případě neviditelného postižení u žáka je nezbytná spolupráce mezi školou, rodiči, žákem a odborníky, aby mohly být nastaveny podmínky podle individuálních potřeb a byly eliminovány nesprávné závěry ve výchovně vzdělávacím procesu. V důsledku neznalosti této problematiky, neinformovanosti o zdravotním stavu nebo i podceňování obtíží hrozí riziko negativního vnímání žáka a chybného hodnocení jeho výkonu, např. jako žák je líný, simuluje, má poruchy chování. Příklady neviditelných onemocnění (abecedně seřazené): ADHD Arachnoiditis Aspergerův syndrom Autismus Bipolární porucha Celiakie Crohnova nemoc Cukrovka Deprese Epilepsie Fibromyalgie Hyperhydróza Hypoglykémie Chronická bolest Chronický únavový syndrom Intersticiální cystitida Intolerance fruktózy Intolerance laktózy Lupus Lymská nemoc Malabsopce ovocného cukru Nemoc Charcot-Marie-Tooth 13
Opakující se stresové zranění Poranění mozku Poruchy čelistního kloubu Poruchy osobnosti Potravinové alergie Primární imunodeficience Příčná myelitida Psychiatrické zdravotní postižení Revmatoidní artritida Roztroušená skleróza Schizofrenie Sklerodermie Syndrom dráždivého tračníku Ulcerózní kolitida Úzkostné poruchy Velké deprese Zánětlivé onemocnění střev
CVIČNÝ ÚKOL Znáte někoho z vašeho okolí (příbuzný, přítel, žák školy) s neviditelným onemocněním. Jakým způsobem jsou jeho denní aktivity ovlivněny?
Diagnostika speciálních speciální služby
vzdělávacích
potřeb
žáků
a
Školská poradenská zařízení Pro úspěšný průběh vzdělávání žáků se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním je důležité včasné zachycení různých odlišností. Diagnostikou speciálních vzdělávacích potřeb se zabývají odborníci ve školských poradenských zařízeních, kterými jsou:
pedagogicko-psychologické poradny,
speciálně pedagogická centra.
Závěry diagnostických vyšetření, případně diagnostických pobytů, slouží jako podklad pro vytvoření návrhu optimální vzdělávací trajektorie a doporučení podpůrných služeb. U žáků s těžkým zdravotním postižením je nezbytné vyšetření a doporučení odborného lékaře, aby byly zaručeny individuální podmínky pro vzdělávání a mohl být upraven vzdělávací program podle konkrétních potřeb. 14
Školská výchovná zařízení Specifickými službami, které souvisejí s výchovou a vzděláváním dětí ohrožených především sociálně, se zabývají školská výchovná zařízení. Spadají do režimu speciálního vzdělávání a některá z nich vykonávají i diagnostickou činnost (střediska výchovné péče a diagnostické ústavy). Ve zvlášť závažných případech může být rozhodnutím soudu dítě/žák s poruchami chování a dítě, u kterého není garantována řádná výchova v rodinném prostředí, umístěno do některého z typů školských výchovných zařízení. Lze tak učinit na základě zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, a prováděcího předpisu č. 438/2006 Sb., který stanovuje podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, v platném znění. Zákon popisuje činnosti jednotlivých školských zařízení, kterými jsou:
školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy – o dětské domovy, které jsou určeny pro děti a mládež ve věku 3-18 let s nařízenou ústavní výchovou bez poruch chování a také pro nezletilé matky s dětmi v tíživé životní situaci o dětské domovy se školou, do kterých jsou umístěny děti ve věku 6-15 let s poruchami chování nebo duševními poruchami a nařízenou ústavní výchovou a děti s uloženou ochrannou výchovou o výchovné ústavy, které se věnují v režimu ústavní nebo ochranné výchovy mládeži ve věku nad 15 let se závažnými poruchami chování. Součástí výchovného ústavu bývá základní, někdy i střední škola jak běžného, tak speciálního typu o diagnostický ústav, do kterého jsou umístěny děti se soudním nařízením ústavní výchovy nebo uložením ochranné výchovy a děti s poruchami chování, u nichž o vyšetření a řešení problému požádali jejich rodiče, osoby odpovědné za jejich výchovu nebo na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí po rozhodnutí soudu. Délka diagnostického pobytu se pohybuje kolem 8 týdnů. Na základě výsledků vyšetření je dítě umístěno do jednoho z výše uvedených zařízení. Diagnostický ústav také vydává doporučení k propuštění dítěte z těchto zařízení nebo přemístění do vhodnějšího typu.
školská zařízení pro preventivně výchovnou péči – o střediska výchovné péče, která poskytují ambulantní péči nezletilým dětem/žákům s negativními projevy chování, u kterých nejsou důvody pro ústavní nebo ochrannou výchovu. Střediska se zaměřují na prevenci sociálně patologických jevů, participují v integračním procesu dětí a mládeže s poruchami chování, mohou poskytovat první odbornou pomoc dětem s drogovou závislostí, realizují 15
speciálně pedagogická a psychologická vyšetření u žáků se specifickými i nespecifickými poruchami chování a žáků ohrožených negativními společenskými jevy. Většina pracovišť může nabídnout internátní péči, disponuje i krizovými lůžky a provozuje telefonickou linku důvěry.
Ústavní výchova V případě, že je výchova dítěte vážně ohrožena nebo již vážně narušena a jiná opatření nevedla k nápravě, nebo rodiče nemohou výchovu z různých důvodů zabezpečit, nařizuje soud ústavní výchovu. Soud postupuje v souladu se zákonem o rodině a před vydáním rozhodnutí je povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit jinak, např. náhradní rodinnou péčí.
Ochranná výchova Pokud se dítě ve věku do 15 let nebo mladý člověk ve věku 15-18 let dopustil protiprávní činnosti, může soud, v souladu se zákonem o soudnictví ve věcech mládeže, uložit ochrannou výchovu. I v tomto případě musí před svým rozhodnutím ověřit rodinné prostředí a hledat alternativní způsoby k eliminaci nedostatečné výchovy, která dokonce mohla k trestní činnosti vést.
KONTROLNÍ OTÁZKA Ústavní a ochrannou výchovu žáka může nařídit a uložit: a) škola ve spolupráci s rodiči b) orgán sociálně-právní ochrany dětí ve spolupráci se školou c) výhradně soud Správná odpověď je c)
Podpůrná opatření a speciální péče v průběhu vzdělávání Podpůrná opatření Východiskem pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením jsou pedagogické dokumenty hlavního vzdělávacího proudu, které stanovují podmínky vzdělávání a podpůrná opatření. Jejich využití a rozsah závisí na konkrétních potřebách žáka. Soubor podpůrných opatření zahrnuje:
speciální metody, postupy, formy a prostředky vzdělávání (např. využívání náhradních forem komunikace),
kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, didaktické materiály a speciální učebnice (např. v Braillově hmatovém písmu),
16
zařazení předmětů speciálně pedagogické péče (např. logopedické),
zajištění služeb asistenta pedagoga, popř. tlumočníka znakového jazyka,
snížení počtu žáků ve výuce a další úpravy organizace vzdělávání,
poskytování pedagogicko-psychologických služeb.
Poskytovateli podpůrných opatření jsou:
školy o formou organizačních opatření (např. snížením počtu žáků ve třídě, oddělení nebo studijní skupině) o prostřednictvím odborného personálního zázemí (učitelé, asistent pedagoga, výchovný poradce, školní metodik prevence, případně školní psycholog a školní speciální pedagog)
školská poradenská zařízení o pedagogicko-psychologické poradny o speciálně pedagogická centra
školská výchovná zařízení o diagnostické ústavy o střediska výchovné péče.
Asistent pedagoga Žádost o zřízení funkce asistenta pedagoga ve škole podává ředitel u příslušného krajského úřadu a musí obsahovat oprávněné důvody, náplň jeho činnosti a odhad finanční náročnosti jeho působení. Podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, v platném znění, vykonává asistent pedagoga přímou pedagogickou činnost. Jeho úkolem je pomáhat žákům se speciálními vzdělávacími potřebami při adaptaci na školní prostředí a zároveň podpořit práci pedagogických pracovníků při výchovné a vzdělávací činnosti, a také při komunikaci s žáky a při spolupráci s rodinou (novela vyhlášky č. 73/2005 Sb.).
Víte, že … původně byla funkce asistenta pedagoga zřízena pro školní adaptaci žáků se sociálním znevýhodněním, zejména romských dětí a dětí azylantů? Na tomto místě je třeba zmínit i pozici osobního asistenta, který zaujímá specifickou roli ve vzdělávání žáka se zdravotním postižením. Se souhlasem zákonného zástupce a ředitele školy může osobních asistentských služeb využívat žák se závažným postižením přímo při výuce. Tento pracovník však není zaměstnancem školy. 17
Augmentativní a alternativní komunikace Mluvená řeč patří k nejzákladnějším lidským potřebám pro sdílení našich zážitků, názorů, pocitů i potřeb. Mezi námi však žijí děti, mladí lidé a dospělí, kteří touto formou přechodně, nebo dokonce trvale, komunikovat nemohou. K závažným poruchám komunikace může dojít v důsledku:
vrozených poruch (mozkové obrny, těžkého sluchového postižení, těžkých vývojových vad řeči, mentálního postižení, autismu, kombinovaných postižení),
získaných poruch (po mozkové cévní příhodě, úrazech mozku, nádorech mozku, získaného těžkého sluchového postižení, získaných kombinovaných postižení),
degenerativních onemocnění (sklerózy multiplex, muskulární dystrofie, amyotrofické laterární sklerózy, Parkinsonovy choroby, Huntingtonovy choroby, Alzheimerova syndromu).
Jedincům se závažným postižením řeči, jazyka i psaní, kteří z různých zdravotních důvodů nemohou komunikovat běžným způsobem, je nezbytné pomoci najít náhradní formy dorozumívání a vhodné pomůcky. Jejich prostřednictvím se pak tito žáci mohou vzdělávat a rozvíjet jako jiní žáci s cílem udržet kvalitu života, tj. důstojnost, rovnoprávnost a inkluzi do běžného života. Všechny formy dorozumívání doplňující nebo nahrazující řeč se nazývají formami augmentativní a alternativní komunikace (ve zkratce AAK):
augmentativní systémy komunikace (z lat. augmentare = rozšiřovat) podporují nedostatečnou schopnost dorozumět se
alternativní systémy komunikace slouží jako náhrada mluvené řeči.
Komunikační systémy využívají všech prostředků a pomůcek - očního kontaktu a pohledů, gest, manuálních znaků (např. jazykový program Makaton), komunikačních tabulek složených z předmětů, fotografií, symbolů, piktogramů, slov nebo písmen, technických pomůcek s hlasovým výstupem, hlavových ukazovátek, počítačů se speciálním software, velkoplošných a senzorických klávesnic, dotykových obrazovek, krytů na klávesnici, speciálně upravených myší a adaptérů pro ovládání počítače pomocí spínačů a držáků na spínače. V České republice nejsou závažné poruchy komunikace klasifikovány jako zvláštní druh postižení, jako je tomu ve vyspělých zemích. Nevede se ani přesná evidence, přestože se v porovnání se zahraničními statistikami odhaduje, že v Česku může žít kolem 10-20 000 lidí s takto vážným postižením. Tito lidé čelí řadě existenčních problémů, včetně financování nákladných speciálních pomůcek z vlastních zdrojů, které jim pojišťovny nehradí.
18
Víte, že … někteří lidé, kteří se nemohou vyjadřovat mluvenou řečí, používají znakový jazyk podobně jako lidé se sluchovým postižením nebo zjednodušené manuální znaky (např. jazykový program Makaton). Mnoho lidí má však souběžně i jiné závažné poruchy, např. motorické, a nemohou znakovat nebo si sami potřebnou pomůcku nepodají. Právě pro ně jsou vyvinuté komunikační systémy jedinou formou kontaktu.
Individuální vzdělávací plán Mezi podpůrná opatření náleží individuální vzdělávání. V případě potřeby je na základě doporučení a písemné žádosti žáka, resp. jeho rodičů, zpracován individuální vzdělávací plán, bez ohledu na to, zda se žák se zdravotním postižením vzdělává v běžné nebo speciální škole či přípravné třídě. Za jeho zpracování odpovídá ředitel školy a na přípravě se podílejí rodiče žáka, tým pracovníků poradenského zařízení, pedagogové příslušné školy a podle potřeby i odborný lékař. Současně se stanovuje lhůta pro revizi odborného vyšetření, které zajišťuje zachycení případných změn zdravotního stavu žáka. Každý individuální vzdělávací plán musí být zpracován velmi podrobně, s reflexí druhu a rozsahu zdravotního postižení žáka a jeho konkrétní potřeby. Nezbytný je informovaný souhlas rodičů (zákonného zástupce) žáka stvrzený podpisem. Vypracovaný plán se stává součástí dokumentace žáka a obsahuje:
výchozí vzdělávací program,
konkrétní vzdělávací cíle ve vyučovacích předmětech,
stanovené úpravy v organizaci výuky,
časové a obsahové rozvržení učiva,
formy zadávání a plnění úkolů,
způsob hodnocení a klasifikace,
pedagogické postupy,
organizaci závěrečných zkoušek,
typ a rozsah speciálně pedagogické a psychologické péče,
organizaci a způsob zajištění speciální péče, včetně konkrétních poskytovatelů, a to nejen v obecné rovině, ale konkrétních pracovníků,
stanovení potřebných kompenzačních a učebních pomůcek, vybavení, učebnic, učebních textů aj.,
formy a činnosti spolupráce s rodiči žáka (zákonnými zástupci) - domácí přípravu, doporučené aktivity žáka ve volném čase, socializační působení na rodinu, požadavek na doplňující lékařské vyšetření aj.,
podíl konkrétního žáka na řešení problémů. 19
Do dokumentu se také uvádí např. doporučení na výuku žáka ve třídě s nižším počtem žáků, potřeba účasti dalšího pedagogického pracovníka při výuce, požadavek na tlumočníka znakového jazyka při výuce aj. Všechny návrhy a požadavky musejí být zdůvodněny. Navržená opatření vytváří komplexní přehled o vzdělávacích potřebách žáka a zároveň předpoklad finančních nároků nad běžný rámec. Individuální vzdělávací plán se obvykle vytváří před nástupem žáka do školy, nejpozději však jeden měsíc po jeho nástupu nebo po zjištění speciálních vzdělávacích potřeb. Dodržování nastaveného plánu sleduje a dvakrát ročně vyhodnocuje určené školské poradenské zařízení a o výsledcích informuje ředitele příslušné školy.
KONTROLNÍ OTÁZKA Podpůrná opatření pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením zahrnují: a) veškeré úpravy podmínek vzdělávání žáka se zdravotním postižením, včetně speciálních pomůcek a služeb b) pouze úpravu organizace vzdělávání, např. individuální vzdělávací plán c) jde o jiný název pro inkluzivní vzdělávání Správná odpověď je a)
Změny ve vzdělávání Podporovaná konvergence běžného a speciálního vzdělávání ze strany státu se promítla do kurikulární reformy, která přinesla především individualizaci výuky, uspokojování vzdělávacích potřeb žáků a diferenciaci pedagogických přístupů.
Rámcové vzdělávací programy Základní jednotkou reformy je zavedení rámcových vzdělávacích programů, které na centrální úrovni stanovují cíle a obsah vzdělávání. Každý program umožňuje modifikaci vzdělávacího obsahu, a to nejen ve smyslu přizpůsobení možnostem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i zařazení speciálních vyučovacích předmětů do výuky (např. znakového jazyka) a předmětů speciálně pedagogické péče (např. logopedické péče, řečové výchovy, komunikačních dovedností, prostorové orientace a samostatného pohybu u žáků se zrakovým postižením, výuky sociálních dovedností). V rámci speciálního vzdělávání může být žákům se zdravotním postižením zajištěna léčebně preventivní a rehabilitační péče. Na úrovni škol jsou zpracovány školní vzdělávací programy, které musí umožňovat modifikace pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a to jak integrovaných do hlavního vzdělávacího proudu, tak ve třídách nebo školách samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením. Výuka v základních školách pro žáky se smyslovým a tělesným postižením a pro žáky s vadami řeči je realizována podle učebních dokumentů běžných základních škol. Navíc 20
mohou obsahovat výuku specifických dovedností, logopedickou péči, prostorovou orientaci a samostatný pohyb zrakově postižených, zdravotní tělesnou výchovu, ovládání a využívání specifických IKT apod. Také pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením je výchozím dokumentem rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Výuka v 1. a 6. ročnících se uskutečňuje od školního roku 2007/08 podle přílohy dokumentu nazvané Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání upravený pro žáky s lehkým mentálním postižením. Pro dřívější zvláštní školy (od r. 2005 základní školy, popř. základní školy praktické) byl vypracován rámcový vzdělávací program, který se shoduje s programem základní školy, s výjimkou výuky cizího jazyka, který může být předmětem nepovinným. Od 1. do 6. ročníku je zařazen předmět řečová výchova, který je zaměřen na rozvoj komunikačních dovedností a logopedickou péči. Významný podíl ve výuce tvoří pracovní vyučování. Vzdělávání v základních školách speciálních (dřívější pomocné školy) pro žáky s těžkým mentálním postižením, s více vadami a poruchami autistického spektra zahrnuje předměty čtení, psaní, počty, věcné učení, pracovní, výtvarná, tělesná a hudební výchova, řečová výchova s rozvojem komunikačních dovedností a individuální logopedické péče. V přípravném a nižším stupni je zařazena i smyslová výchova. V režimu nepovinných předmětů je doporučeno rozvíjení sociálních dovedností žáků.
Vyučovací metody a didaktické materiály Ve speciálním vzdělávání jsou využívány speciálně pedagogické postupy a modifikované vyučovací metody škol běžného typu. Cílem je maximálně podpořit osobnostní rozvoj žáků se zdravotním postižením, aby si osvojili znalosti a dovednosti v takové míře, že najdou ve společnosti své uplatnění. Alternativní vyučovací metody se uplatňují zejména při rozvíjení komunikace, rozumových schopností, orientačních dovedností a celkové sociální komunikace žáků. Ve třídách s žáky těžce zdravotně postiženými mohou souběžně působit až tři pedagogičtí pracovníci, včetně asistenta pedagoga. V průběhu vzdělávacího procesu může žák využívat služeb osobního asistenta, který však není zaměstnancem školy, ale pracovníkem sociálních služeb. V základních a středních školách samostatně zřízených pro smyslově postižené žáky se používají speciální učebnice a další speciální učební materiály, např. videa, pracovní sešity, pracovní listy apod. V ostatních školách se užívají učebnice pro běžné základní a střední školy. Školy pro zrakově postižené vyučují dvojí technice čtení a psaní, pro nevidomé žáky jsou učebnice běžné základní školy převáděny do Braillova (bodového) písma, žáci se slabozrakostí si mohou obsah běžných učebnic (text a především obrázky) zvětšovat pomocí speciální techniky na optimální velikost. Žákům se sluchovým postižením je zajištěno vzdělávání v českém znakovém jazyce. Žáci, kteří nekomunikují mluvenou řečí, se vzdělávají prostřednictvím náhradních komunikačních systémů. Školy disponují speciálními informačními technologiemi a speciálním HW a SW.
Organizace, průběh a ukončování speciálního vzdělávání Organizace školního roku ve školách samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením je totožná s organizací škol příslušného stupně a typu v hlavním proudu vzdělávání. 21
Běžně začíná dětem povinná školní docházka školním rokem, ve kterém dovrší 6 let, přičemž dětem se zdravotním postižením může být udělen odklad, nejpozději však do školního roku, ve kterém dovrší věku 8 let. Základní vzdělávání žáků se zdravotním postižením může být rozloženo do deseti postupových ročníků. Povinné vzdělávání je ukončeno nejpozději dovršením věku 20 let žáka. Střední a vyšší odborné vzdělávání těchto žáků může být prodlouženo o jeden až dva roky. V případě, že se žákovi nepodaří absolvovat ucelený vzdělávací program v běžné základní škole a nedosáhne tedy stupně základního vzdělání, nebo absolvuje ucelené vzdělávání ve speciální škole a dosáhne tak pouze základů vzdělání, může se přihlásit do kurzu pro získání základního vzdělání. Kurzy organizují je vybrané základní školy, a to jak v denní, tak v dálkové formě vzdělávání. Vyhláškou o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, ale také s mimořádným nadáním, jsou stanoveny počty žáků ve třídách speciálních škol. Třídy, oddělení a studijní skupiny s žáky se zdravotním postižením a také třídy ve škole při zdravotnickém zařízení mohou mít 6 až 14 žáků, jedná-li se o žáky s těžkým zdravotním postižením, počet žáků je snížen na 4 až 6. Uvedené počty platí i pro speciální třídy, výchovné skupiny v internátě, školní družiny a školní kluby. Pro realizaci odborného výcviku v jednotlivých oborech vzdělání středních škol jsou počty žáků ve skupině stanoveny nařízením vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání v rozpětí 6 až 8 žáků. Počet žáků ve třídě může být zřizovatelem školy snížen i zvýšen až o 4 žáky za předpokladu, že kvalita vzdělávacího procesu zůstane zachována, stejně tak přísné podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví. Zvýšené finanční náklady hradí zřizovatel. Ústavní výchova a ochranná výchova končí v 18 letech věku dotčeného, ale při závažných důvodech je možné nařízení prodloužit až do jeho 19 let.
Hodnocení výsledků vzdělávání Hodnocení, klasifikace a postup do vyššího ročníku se řídí u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami stejnými pravidly jako na školách běžných, přihlíží se však k charakteru zdravotního postižení. Na základě žádosti rodičů (zákonného zástupce) žáka s vývojovou poruchou učení může ředitel školy rozhodnout o použití slovního hodnocení. Slovně se hodnotí výsledky vzdělávání žáků v základní škole speciální. Nastane-li v průběhu vzdělávání změna v charakteru speciálních vzdělávacích potřeb žáka, je ředitel školy po projednání s rodiči/zástupcem žáka a ve spolupráci se školským poradenským zařízením a pedagogy školy povinen podat návrh na úpravu podmínek a organizace jeho vzdělávání. Jestliže je žák přeřazován do jiného vzdělávacího programu nebo do jiné školy, vždy se musí jednat o ročník, který odpovídá jeho dosaženým znalostem a dovednostem.
Certifikace vzdělávání Žáci s těžším mentálním postižením, kteří absolvovali tříletý přípravný stupeň pomocné školy, získávají osvědčení o docházce do daného ročníku přípravného stupně. Tato příprava není součástí povinné školní docházky.
22
Výstupní certifikáty příslušného stupně vzdělání jsou pro žáky se zdravotním postižením, ať už integrované v hlavním proudu nebo ze speciálních škol, identické s certifikací ostatních žáků. Výjimkou jsou absolventi uceleného vzdělávacího programu základní školy speciální, kteří nezískávají základní vzdělání (ISCED 2A), ale dosahují stupeň „základy vzdělání“ (ISCED 2C). Po ukončení povinné školní docházky však mohou získat základní vzdělání v kurzu pro získání základního vzdělání nebo pokračovat ve vzdělávání na střední škole, kde mohou dosáhnout středního vzdělání s výučním listem, případně přípravou v praktické škole středního vzdělání.
KONTROLNÍ OTÁZKA Zařazení žáka se zdravotním postižením nebo znevýhodněním do speciálního vzdělávání je: a) trvalé, žák musí ve speciální škole své studium dokončit b) své rozhodnutí může kdykoli změnit (se souhlasem rodičů/zákonného zástupce) c) své rozhodnutí může změnit až po absolvování 2 let přípravy ve speciální škole Správná odpověď je b)
Vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu Žák se speciálními vzdělávacími potřebami má právo vzdělávat se ve školách hlavního vzdělávacího proudu a využívat služeb speciální péče podle svých individuálních potřeb. V rozhodování je vždy třeba písemný informovaný souhlas rodičů nebo zákonného zástupce. Nabízí se dvě organizační formy vzdělávání, vždy se zajištěním vzdělávacích podmínek a speciálně pedagogické, případně psychologické a další odborné péče:
individuální integrace - žák se vzdělává v běžné třídě nebo běžné studijní skupině,
skupinová integrace – žák je zařazen do speciální třídy nebo speciální studijní skupiny.
Současná právní úprava stanovuje, že žák se speciálními vzdělávacími potřebami má právo vzdělávat se ve spádové škole, pokud se nerozhodne jinak. O přijetí žáka se zdravotním postižením nebo jiným znevýhodněním do běžné mateřské, základní a střední školy rozhoduje ředitel školy nebo školského zařízení s plnou odpovědností. Rozhodnutí vzniká na základě doporučení a odborných vyšetření žáka, ale také možností zabezpečení výuky v příslušné škole. Pokud je žák přijat, je ředitel školy povinen vytvořit požadované podmínky pro vzdělávání a spolupracovat s poradenskými institucemi. Ve sporném případě rozhoduje školský odbor krajského úřadu v místě příslušném, jehož povinností je zabezpečit žákům optimální formu vzdělávání. Individuální integrace žáka je upřednostňována, ale musí vždy odpovídat jeho potřebám i možnostem vybrané školy. Nezbytné je souhlasné vyjádření rodičů. V případě závažnějšího postižení se integrovaný žák může vzdělávat podle individuálního vzdělávacího plánu.
23
Při skupinové integraci se žák může účastnit výuky některých vyučovacích předmětů společně s ostatními žáky a podle svých možností se zapojovat do všech aktivit i mimo vyučování.
Pro inspiraci … Na vysokých školách jsou studenti integrováni individuálně. Existuje však i integrace skupinová, např. na JAMU studují lidé se sluchovým postižením bakalářský program Pantomima – výchovná dramatika, na Pedagogické fakultě UK program Speciální pedagogika, na Filosofické fakultě UK obor Český jazyk v komunikaci neslyšících. Přednášky jsou tlumočeny do českého znakového jazyka.
KONTROLNÍ OTÁZKA Pokud je žák se zdravotním postižením nebo znevýhodněním přijat ke vzdělávání do hlavního proudu, tj. do běžné školy: a) je povinen, resp. jeho rodiče/zákonný zástupce, zajistit si a také hradit veškeré potřebné pomůcky a služby b) má právo v průběhu celého vzdělávání na vytvoření podmínek pro vzdělávání, poradenskou pomoc školy a školských poradenských zařízení, bezplatné užívání speciálních učebnic, speciálních didaktických a kompenzačních pomůcek, používání alternativních komunikačních prostředků, organizační úpravy vzdělávání c) zákon ani prováděcí předpisy přesně nestanovují plnění povinností týkající se zajištění a uspokojování vzdělávacích potřeb žáka se zdravotním postižením a ponechává se na dohodě všech účastněných Správná odpověď je b)
Vzdělávání ve školách samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením Z dnešního pohledu slouží systém škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením jako alternativa žákům, kteří se z vážných důvodů nemohou vzdělávat v hlavním vzdělávacím proudu nebo preferují oddělené speciální vzdělávání. Z organizačních důvodů a charakteru práce do této skupiny patří i školy při zdravotnických zařízeních. Cílem speciálního vzdělávání je zajistit všestranně rozvoj potenciálu žáka podle jeho potřeb a vést ho k dosažení osobních aspirací. Je úzce spojeno s pedagogickopsychologickým poradenstvím a systémem lékařské a sociální péče. Ve školách pracují pedagogičtí pracovníci s vysokou odbornou kvalifikací, kterou získali vysokoškolským studiem se zaměřením na speciální pedagogiku. Při výuce jsou používány speciální přístupy, formy a metody práce, školy také organizují různé specifické činnosti, např. rodičovské kluby, sportovní a kulturní kluby, pobyty v přírodě apod. 24
Školy a třídy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením se zaměřují na jeden typ zdravotního postižení (s výjimkou např. škol pro žáky s více vadami). Do těchto škol však mohou vstupovat i žáci s jiným druhem zdravotního postižení, ale i žáci bez postižení, a mohou se vzdělávat podle individuálního vzdělávacího plánu. Školy obvykle integrují více stupňů vzdělávání, které umožňuje plynulý přestup žáků do vyššího stupně s výhodou známého prostředí i kolektivu: Příklad: mateřská škola pro sluchově postižené, základní škola pro sluchově postižené, praktická škola pro sluchově postiženou mládež, střední odborná škola pro sluchově postiženou mládež, střední odborné učiliště pro sluchově postiženou mládež, odborné učiliště pro sluchově postiženou mládež, speciálně pedagogické centrum a internát.
Víte, že … po roce 1989 vzniklo z iniciativy rodičů dětí s těžkým nebo kombinovaným zdravotním postižením mnoho sdružení a soukromých speciálních škol, které vytvořily významnou alternativu školám veřejným a přinesly progresivní formy práce. Často školy řešily vysokou finanční náročnost na provoz a vybavení formou sponzorování, a to nejen z řad rodičů žáků. Ve spolupráci soukromých iniciativ s rezortem práce a sociálních věcí také vznikaly stacionáře, chráněné dílny a chráněná pracoviště.
Předškolní vzdělávání Pro děti předškolního věku jsou zřizovány:
samostatné mateřské školy - pro děti se smyslovým a tělesným postižením, pro děti s vadami řeči (mateřská škola logopedická) a pro děti hluchoslepé,
mateřské školy speciální – určené pro děti s mentálním postižením, s více vadami a autismem,
mateřské školy při zdravotnickém zařízení - pro děti nemocné nebo zdravotně oslabené, které jsou dlouhodobě hospitalizovány v nemocnicích nebo pobývají v dalších zdravotnických zařízeních.
Děti se závažným zdravotním postižením mohou navštěvovat tzv. přípravný stupeň základní školy speciální, zejména v období odkladu povinné školní docházky. Délka přípravy je 1 až 3 roky. Specifickou formu preprimárního vzdělávání představují přípravné třídy při základních školách, které byly od r. 2001 zřizovány pro děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Třídy s počtem žáků 7 až 15 navštěvují děti s odkladem povinné školní docházky, výjimečně od věku 5 let. Výuka je vedena podle zvláštního vzdělávacího programu s možností individuálního vzdělávání a zaměřuje se na rozumovou výchovu se zahrnutím jazykových a komunikativních dovedností, oblasti matematických představ a rozvoje poznání, ale také na výchovu hudební, výtvarnou, pracovní a tělesnou i na osvojování sociálních a hygienických návyků.
25
V souladu s úkoly směřujícími k odstraňování nerovných příležitostí byly zpracovány dlouhodobé záměry na podporu vzdělanosti romské menšiny. V r. 2005 vznikl Program integrace romské komunity s řadou témat. Formou dotací jsou financovány např. pobytové kurzy předškolní přípravy pro romské děti a jejich rodiče, metodická podpora učitelů romských dětí, tvorba vzdělávacích programů zaměřených na integraci Romů aj.
Povinná školní docházka Povinné vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami zajišťují různé typy základních škol:
pro žáky se zrakovým, sluchovým a tělesným postižením a pro žáky hluchoslepé,
základní škola logopedická,
pro žáky se specifickými poruchami učení,
pro žáky se specifickými poruchami chování,
základní škola při zdravotnickém zařízení,
základní škola speciální
základní škola praktická.
Dřívější zvláštní školy – dnes základní školy, případně typově označeny jako základní školy praktické, vzdělávají žáky s lehkým mentálním postižením podle přílohy rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Ve smyslu integračních tendencí byla přijata řada opatření, např. zavedení přípravných tříd a redukce počtu přijímaných žáků. Dřívější pomocné školy – dnes základní školy speciální, vzdělávají žáky s mentálním postižením většího rozsahu, s více vadami a s autismem. Deset postupových ročníků je rozděleno do čtyř stupňů:
nižší 3letý,
střední 3letý,
vyšší 2letý
pracovní 2letý (povinná školní docházka je splněna po prvním roce na pracovním stupni)
Součástí vzdělávacího procesu je rehabilitace pro žáky se závažným mentálním postižením s cílem rozvíjet vnímání, komunikaci a hybnost. Škola může realizovat speciální předškolní vzdělávání v tzv. přípravném stupni pomocné školy, který mohou absolvovat žáci s uděleným odkladem povinné školní docházky po dobu 1 až 3 let.
Střední vzdělávání Stejně jako na nižším stupni existují i v oblasti středního vzdělávání samostatně zřízené školy pro žáky s různými druhy zdravotního postižení. Obsah vzdělávání je stejný jako v běžných školách, ale může být, zejména pro žáky se smyslovým postižením, rozloženo do více ročníků než v běžných školách a studium je možné individuálně ještě prodloužit. Přijetí do oboru vzdělání je podmíněno prokázáním požadovaných vědomostí a schopností, ale i zdravotní způsobilostí uchazeče pro výkon povolání, kterou stanovuje 26
nařízení vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání (příloha 2). K přihlášce do většiny oborů je požadováno vyjádření lékaře. Školy mají potřebné personální a technické zázemí, které vychází z tradic odděleného vzdělávání. Žáci využívají při výuce didaktické a kompenzační pomůcky podle individuálních potřeb, ve třídách je malý počet žáků, o které, kromě učitelů, pečuje tým odborníků, např. speciální psycholog, lékař, sociální pracovník. Školou může být někde zajištěna asistence a rehabilitace. Žákům s těžkým mentálním postižením nabízejí vzdělávání praktické školy. Jednoleté a dvouleté vzdělávací programy poskytují neprofesní přípravu k získání teoretických vědomostí, dovedností a návyků podle možností a schopností žáka. Jsou zaměřeny na velmi jednoduché manuální dovednosti v oblasti služeb a výroby. Studium může být podle potřeb žáka prodlouženo a po absolvování je možné pracovat například v chráněných dílnách. Za speciální střední školy je nutné jmenovat konzervatoře pro talentované žáky se zrakovým postižením, kteří se připravují pro hudební a pedagogickou dráhu a také pro činnost ladění klavírů.
KONTROLNÍ OTÁZKA Střední školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením nabízejí: a) obory vzdělání totožné jako v běžných školách, mohou mít upravený obsah b) výběr ze soustavy oborů vzdělání pro speciální vzdělávání c) maturitní vzdělávání totožné jako v běžných školách, ale obory s vyučením ze speciální soustavy oborů vzdělání Správná odpověď je a)
Služby kariérového poradenství Kariérové poradenství a vzdělávání by měly ve vzájemné synergii přispívat k tomu, aby žáci dokázali odpovědně přemýšlet o svém budoucím uplatnění. Pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami má poradenství mimořádný význam i v otázkách rozhodování mezi školou hlavního proudu a školou speciální. Poradenské služby, kterých mohou využívat žáci, jejich rodiče a zákonní zástupci i pedagogičtí pracovníci, zajišťují především školy a školská poradenská zařízení. V některých případech mohou poradenství poskytovat diagnostické ústavy a střediska výchovné péče, i když nejsou poradenskými zařízeními. Kariérové poradenství je však otevřená služba a zabývá se jím řada mimoškolních institucí, např. Informační a poradenská střediska při úřadech práce, Centrum kariérového poradenství v Národním ústavu pro vzdělávání a v poslední době i některé neziskové organizace. Každý žák má právo svobodně se rozhodnout, jakou instituci využije.
27
Školy Ve spolupráci s třídním učitelem a dalšími učiteli může ve školách působit více odborných pracovníků, např. výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog a školní speciální pedagog. Kromě kariérového poradenství se školní pracovníci zabývají i dalšími aktivitami:
prevencí školní neúspěšnosti a prevencí sociálně patologických jevů,
podporou při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,
průběžnou péčí o žáky se vzdělávacími problémy,
metodickou podporou učitelům při aplikaci pedagogických poznatků a dovedností ve výuce.
psychologických
a
speciálně
Pedagogicko-psychologické poradny Ve specializovaných pracovištích poraden poskytují diagnostické, intervenční, metodické a informační služby psychologové, speciální pedagogové a sociální pracovníci. S žáky pracují individuálně nebo ve skupině. Pracoviště se zaměřují především na:
pedagogicko-psychologickou připravenost žáků na povinnou školní docházku,
diagnostiku speciálních vzdělávacích potřeb,
pomoc žákům ohroženým školní neúspěšností nebo s rizikem v osobnostním a sociálním vývoji,
prevenci sociálně patologických jevů ve školách,
metodickou pomoc školám.
Speciálně pedagogická centra Centra jsou zpravidla zřizována při školách samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením a zaměřují se na poskytování komplexních poradenských služeb, podpůrné péče a odborné pomoci při pedagogické a sociální integraci žákům, jejich zákonným zástupcům a pedagogům, kteří s těmito žáky pracují. Pracovní týmy center tvoří speciální pedagogové, psychologové, sociální pracovníci a podle potřeby i další odborníci. K činnostem speciálně pedagogických center patří mj.:
zjišťování připravenosti žáků se zdravotním postižením na povinnou školní docházku a jejich speciálních vzdělávacích potřeb pro integraci ve vzdělávání,
poskytování speciálně pedagogické péče a speciálně pedagogického vzdělávání integrovaným žákům a žákům s těžkým nebo kombinovaným zdravotním postižením, kteří nemohou docházet do školy,
speciálně pedagogická a psychologická diagnostika, poradenství a pomoc při řešení problémů ve vzdělávání,
metodická podpora školám.
28
KONTROLNÍ OTÁZKA Služeb kariérového poradenství může žák se zdravotním postižením využít: a) výhradně v rámci speciální školy b) jen ve smluvních školských poradenských pracovištích c) právo na získání informací a poskytnutí poradenství nesmí být dotčeno a žák se může obrátit na jakoukoli instituci Správná odpověď je c)
Nejčastější chyby v komunikaci s lidmi se zdravotním postižením Ve společnosti jsme se ještě nezbavili předsudků a psychologických bariér v soužití s lidmi se zdravotním postižením. Často se raději přímému kontaktu vyhýbáme, máme komunikační zábrany, z neinformovanosti spojujeme fyzické postižení s mentálním, nevhodně srovnáváme jedince s postižením s jedincem bez postižení jako postiženého vs. normálního, případně zdravého. Ani frekventovaný výraz „handicap“ ve smyslu postižení není zcela korektní. Za handicap bychom měli spíše považovat překážky vytvořené společností, prostředím nebo jednotlivci a zapojit se do jejich odstraňování. Příklad: pro člověka, který používá vozík, jsou handicapem schody v budově, ne jeho fyzické možnosti. Návodem, jak se naučit jednat s lidmi se zdravotním postižením, je přirozený a pozitivní přístup. Když začneme tyto osoby vnímat jako aktivní členy společnosti, budeme i jinak přemýšlet, např. o tom, jaké aktivity mohou vykonávat a jak je podpořit, nikoli obráceně, co všechno dělat nemohou. Budeme i více sledovat souvislosti, které výrazným způsobem zkvalitní jejich život, např. zajištění přístupnosti cest a vstupů, dostupnost potřebné péče, zlepšení nabídky vzdělávání a zaměstnání, rozšíření poradenských služeb v různých oblastech apod. Teprve až si uvědomíme, že mluvíme především s člověkem a jde o jeho osobnost, nikoli o jeho postižení a funkční omezení, může nastat nějaká změna. Akcentaci člověka jako takového zcela jistě podpoří užívání vhodnějších slovních spojení, např. muž s mentálním postižením, dítě, které je neslyšící, žák s autismem. Také je třeba v komunikaci upřednostňovat dovednosti konkrétní osoby před zdravotním omezením, např. používá vozík nebo chodí o holi, nikoli, že je invalidní nebo postižený na vozíku. Někdy chybujeme i v našem hodnocení stavu a životní situace člověka se zdravotním postižením. Někteří z nich se totiž necítí „postižení“, ale jen např. k pohybu používají vozík. V každém případě je vhodné vyhnout se vyjádření (např. je chudinka, nešťastný člověk), které není ověřeno a opírá se jen o náš dojem. Mohlo by vyvolat vážnou reakci, zejména u lidí, kteří nejsou vyrovnáni se změnou svého zdravotního stavu a potřebují spíše psychickou
29
podporu než projevy lítosti. Opačnou chybou je glorifikování dosažených úspěchů lidí se zdravotním postižením, které pak vyvolává tlak a další velká očekávání. Problematické je i označování lidí, u nichž vzniklo zdravotní postižení v důsledku vážné nemoci. Nejde-li v komunikaci o přímou vazbu na léčebnou péči, nemůžeme je považovat za pacienty, protože nejsou aktuálně nemocní v pravém slova smyslu, např. lidé, kteří získali zdravotní postižení následkem dětské obrny. Názvy onemocnění v souvislosti s postižením však lze použít u chronických chorob, např. Parkinsonovy nemoci, roztroušené sklerózy. Výjimka … je jasné, že slovní zkratku použijeme tehdy, je-li zdravotní postižení hlavním tématem diskuze, odborného textu nebo přednášky, aby se opakováním korektních slovních spojení neztratila srozumitelnost obsahu sdělení.
Vztah mezi vzděláním a uplatněním na trhu práce Příprava žáků se zdravotním postižením na budoucí povolání probíhá stejně jako u žáků bez postižení. Začíná na druhém stupni základních škol nebo v pracovním stupni základních škol speciálních. K výuce slouží vzdělávací oblast Člověk a svět práce obsažená v rámcovém vzdělávacím programu. Žáci jsou zároveň vedeni k pochopení potřeby celoživotního učení a získají informace o službách kariérového poradenství. Výrazné rozdíly jsou však patrné mezi vzdělávací nabídkou středních škol hlavního proudu a školami samostatně zřízenými. Pomineme-li specifickou přípravu praktických škol, speciální školy se soustřeďují především na vzdělávání v oborech vzdělání s vyučením kategorie E a H. Pozoruhodný je i výběr oborů žáky samotnými, který je také orientován k nižšímu vzdělání, a to i v případě, že se hlásí do střední školy hlavního proudu. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením ovlivňuje řada faktorů. Ze strany uchazečů jde např. o nízkou úroveň dosaženého vzdělání uchazeče o práci, absenci praxe, nedostatečné kompetence, ze strany zaměstnavatelů pak jejich slabá motivace zaměstnávat tyto osoby, aktuální situace na trhu práce a pokles nízkokvalifikované práce, kterou v minulosti využívali právě lidé se zdravotním postižením. Vzhledem ke vzrůstajícím požadavkům pracovního trhu mají mladí lidé – absolventi středních škol, zejména s těžším nebo kombinovaným zdravotním postižením, jen malé šance najít si práci a být ekonomicky nezávislí. Po čase neúspěšného hledání pak obvykle ztratí pracovní motivaci a končí v síti nezaměstnaných. Řada lidí s přiznaným invalidním důchodem je nucena spokojit se s příležitostnými pracemi a krátkodobými brigádami bez možnosti založit profesní kariéru v nějakém oboru. Jiní zcela rezignují a zůstávají v izolaci domácího prostředí. Společenským problémem je i skutečnost, že v důsledku náročnosti péče o mladé nezaměstnané lidi se závažným postižením se často musejí jejich rodiče vzdát své vlastní kariéry. Určitým řešením v tomto směru může být využití sítě denních sociálních zařízení a stacionářů, které poskytují klientům se zdravotním postižením spektrum služeb, včetně dalšího vzdělávání a práce v chráněných dílnách. Rozšiřuje se i okruh cílených sociálních služeb, např. osobních asistentů, které by měly lidem se zdravotním postižením zlepšit přístup k zaměstnání. Velmi pozitivním trendem jsou činnosti neziskových organizací, 30
které se zabývají tzv. podporovaným zaměstnáváním osob se zdravotním postižením a pomáhají hledat a zprostředkovat pracovní zařazení na otevřeném pracovním trhu.
Použité informační zdroje
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění
Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění
Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, v platném znění
Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 20062009
Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 – 2014
KAŠPAROVÁ, J. a kol.: Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. Praha: NÚOV, 2007
JEŘÁBEK, J., TUPÝ, J.: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Praha: VÚP, 2005
http://www.msmt.cz
http://www.nrzp.cz
http://www.praceprozp.cz
http://www.vlada.cz
http://www.oecd.org
http://portal.gov.cz
http://www.invisibledisabilitiescommunity.org/
31
