Následné primární novotvary u onkologicky nemocných v České republice

Přehledové články

Následné primární novotvary u 125 262 onkologicky nemocných v České republice 1976–2005 Edvard Geryk1, Petr Dítě1, Miloš Pešek2, Jiří Kozel3 1 Fakultní nemocnice, Brno Bohunice 2 Fakultní nemocnice, Plzeň 3 Geografický ústav Přírodovědecké fakulty MU, Brno „Prevention, screening, diagnosis, treatment and palliation all deserve equal attention from the international research community.“ Programové prohlášení ESMO 2008. Z 1 486 984 novotvarů dg. C00–D48, evidovaných v letech 1976–2005 v registru nádorů, se u 125 262 (8,4 %) onkologicky nemocných vyskytlo 165 050 (11,1 %) následných novotvarů. S duplicitními novotvary bylo léčeno 81,7 % nemocných, s multiplicitními 18,3 %. U žen bylo více duplicitních, u mužů naopak multiplicitních novotvarů. Ke kumulaci primárních onemocnění došlo nejvíce ve věku 50–69 let u 52,4 % mužů a 47,8 žen. Nejpočetnější byl výskyt v kraji Moravskoslezském, Jihomoravském a v Praze. U primárních onemocnění převažovaly tumory kůže 42,8 %, gastrointestina 11,8 %, prsu 8,4 %, gynekologické 7 %, vylučovacích 6,8 % a dýchacích cest 4,8 %, pohlaví mužů 4,2 %. Průměrná doba intervalu mezi primárním a následným onemocněním byla 6 let u mužů a 6,6 roku u žen. Do jednoho roku po zjištění primárního novotvaru se u mužů vyskytlo 15 602 (17,4 %) a u žen 11 689 (15,5 %) následných novotvarů. Poměr výskytu synchronních a metachronních novotvarů byl 1:4,8 u mužů a 1:5,4 u žen. Ze 125 262 pacientů k 17. 10. 2007 zemřelo 84 101 (29,9 % mužů, 27,9 % žen) a přežívalo 41 161 (12,2 % mužů, 16,5 % žen). Počty zemřelých s primárními novotvary se zvyšovaly do roku 1994–1995 a žijících do roku 2002, pak se snižovaly. Z uvedených údajů vyplývá nezbytnost skríningových programů a důležitost dostatečně dlouhé dispenzarizace zejména vzhledem k vícečetným primárním a následným solidním nádorům a nejčastějším karcinomům kůže. Dosud je nedostatečná široká informovanost a výchova populace o prvních příznacích nádorů a zlepšení životních návyků jak u zdravé populace, tak u 395 547 přežívajících s nádory v roce 2005. Klíčová slova: vícečetné novotvary, časové, věkové a geografické zastoupení.

Subsequent primary neoplasms in 125 262 cancer patients in the Czech Republic 1976–2005 During 1976–2005 the Czech Cancer Registry registered 1.486,984 neoplasms dg. C00–D48, of which in 125,262 (8.4 %) cancer patients were diagnosed 165,050 (11.1 %) subsequent neoplasms. There were treated 81.7 % patients of duplicities and 18.3 % of multiplicities. There were higher duplicities in women and on the contrary higher multiplicities in men. The age groups 50–69 years contributed most to 52.4 % primary diseases in men and 47.8 % in women. Their most frequent occurence were in regions Northern and Southern Moravia and Prague. The most frequent of primary diseases were tumors of skin 42.8 %, digestive 11.8 %, urinary 6.8 % and respiratory system 4.8 %, breast 8.4 %, female 7 % and male genital tract 4.2 %. The average length between the primary and subsequent diseases was 6 years in men and 6.6 years in women. During the first year after primary disease occured 15,602 (17.4 %) subsequent neoplasms in men and 11,689 (15.5 %) in women. The proportion of synchronous and metachronous diseases was 1:4.8 in men and 1:5.4 in women. From 125,262 patients died 84,101 (29.9 % men, 27.9 % women) and survived 41,161 (12.2 % men, 16.5 % women) as of 17. 10. 2007. The numbers of died from primary neoplasms increased till 1994–1995 and survived till 2002, then decreased. From the presented data follows the necessity of screening programmes and importace of sufficient long permanent medical surveillance, especially in view of multiple primary and subsequent solid tumors and the most frequent cancers of skin. The broad public information and education of the first cancer symptoms and improving of life-style is not yet sufficient both for healthy population and for 395,547 treated patients with cancers in 2005. Key words: multiple neoplasms, time, age and space distribution. Onkologie 2009; 3(3): 181–189

Úvod Zavádění nových léčebných postupů a diagnostických technologií přináší významné prodloužení délky života onkologicky nemocných. Jedním z přesvědčivých důkazů je vývoj počtu žijících, dokumentovaný trendy prevalence jednotlivých diagnóz z údajů Národního onkologického registru ČR (NOR). Tento nárůst je doložen vývojem okamžikové (point) prevalence jako uka-

zatelem průřezové nemocnosti, která se mezi roky 1989 a 2005 zvýšila u české populace (1):  ze 70 892 (1407,8/100 tis.) na 189 345 (3 785/100 tis.) u mužů tj. o 167,1 %  ze 103 419 (1941,4/100 tis.) na 272 200 (5 192/100 tis.) u žen tj. o 163,2 %. Rozdíl mezi počty případů a osob (cases/ persons) u zhoubných novotvarů (ZN) v rozsahu

dg. C00–D09 v roce 2005 představoval 65 998 onemocnění jako orientační ukazatel počtu vícečetných novotvarů. Od první Billrothovy zprávy v roce 1889 (2) se jejich výskytu věnuje rostoucí pozornost úměrně jejich evidenci a organizaci národních registrů, jako podmínky pro validní hodnocení uplynulého i předpokládaného vývoje. Téměř 25 let uplynulo od komparativní monograwww.onkologiecs.cz | 2009; 3(3) | Onkologie

181

182


fie multiplicit v Connecticutu a Dánsku, která charakterizovala specifická rizika následných nádorů vzhledem k původu, místu a naznačila hypotézy o následcích karcinogenního efektu léčebných modalit v onkologii (3). Nejen metastatický rozsev, ale zejména následné duplicity a multiplicity s výskytem dalších orgánově, histologicky a topograficky odlišných nádorů představují závažné komplikace léčby zkracující délku přežití. Mezi jejich příčinami uvádí početná literatura předpokládaná rizika z předcházející radioterapie, chemoterapie, dědičné predispozice a průběžných komorbidit (4, 5, 6, 7). Z komentáře k vícečetným nádorům z jejich zpracování z programu SEER uvádíme základní údaje. Míru 10 let přežití dosahuje v USA 59 % onkologicky dospělých a 75 % dětí, čímž počty žijících s nádory dosáhly k 1. 1. 2003 asi 10,5 milionu nemocných (8). Odhady uvádí, že mezi onkologicky přežívajícími k 1. 1. 2002 mělo nejméně 750 tisíc, tj. téměř 8 %, dva nebo více nádorů diagnostikovaných v letech 1975–2001 (9). Recentní analýza více než dvou milionů pacientů za období 1973–2000 uvádí, že přežívající 25 let s nádorem měli 14 % vyšší riziko vzniku nového nádoru ve srovnání s běžnou SEER populací. Nejvyšší kumulativní výskyt 16,4 % následných novotvarů byl ve věku 50–69 let, ve kterém byl zjištěn primární nádor, zatímco děti do 18 let vykázaly jen 3,5 % (10). Výsledkem těchto údajů je rostoucí potřeba lékařské péče o dlouhodobě onkologicky přežívající vzhledem ke zvýšenému riziku vzniku následných nádorů (11). Na jejich vyhodnocování je program SEER zaměřen od roku 1985 podle 50 diagnóz u dospělé a 14 diagnóz u dětské populace vzhledem k histopatologické povaze, rozsahu prvotní léčby, rasovým a etnickým rozdílům. V přehledech české statistiky nádorů dosud nebyl kromě dílčích sdělení (12, 13) přehledně popsán výskyt multiplicit za dostatečně dlouhé období v kontextu s údaji prevalence. V rámci úvodního sdělení (14), navazujícího na přehled onkologicky nemocných v ČR, jsme se víc zaměřili na popis primárních a následných novotvarů, než na přehled publikací o potenciálních rizikových faktorech a mechanizmech vzniku multiplicit. Ve srovnání se SEER registry nezahrnují data populačního NOR detaily o individuální radiační zátěži a objemu chemoterapie.

Metodika Počty VZN vycházely z novotvarů nahlášených do registru nádorů od května 1976 do prosince 2005. K první nádorové diagnóze byly přiřazeny následné novotvary v rozsahu dg. C00–D48, verifikované ÚZIS ČR a vztažené k rodným číslům Onkologie | 2009; 3(3) | www.onkologiecs.cz

s ochranou identifikace podle zák. 101/2000 Sb. a s následnou anonymizací v sumárních přehledech. Sestavy nemocných byly převedeny do kategoriálních dat a kontingenčních tabulek. Klinické údaje, kterým budou věnována další sdělení, odpovídaly klasifikaci nemoci v době zjištění diagnózy. Pro porovnání s údaji prevalence byl dodržen stejný termín verifikace vstupních dat k 17. 10. 2007 a značení krajů (1).

Dva odlišné novotvary se vyskytly u 102 371 (81,7 %) nemocných, tři u 15 176 (12,1 %), čtyři u 4 176 (3,3 %), pět u 1 581 (1,3 %), šest u 831 (0,7 %), sedm u 399 (0,3 %), osm u 235 (0,2 %), devět u 166 (0,1 %), deset a více novotvarů u 327 (0,3 %). Duplicity byly četnější u žen v 84 % proti 79,6 % u mužů a naopak 20,4 % (13 294) multiplicit u mužů převažovalo nad 16 % (9 597) u žen (tabulka 2). V registru nádorů bylo evidováno 19 mužů a 5 žen s dvaceti a více následnými novotvary, převážně kožními bazaliomy, spinaliomy a karcinomy in situ, jako ukazatelem závažných dědičných syndromů, přičemž 51 multiplicit u jednoho pacienta bylo extrémním počtem. Z porovnání 125 262 primárních a 165 050 následných novotvarů vyplynulo: Počet primárních novotvarů vzrostl z 2 365 na 5 411 v roce 1995 a následně se snížil na 1 983 v roce 2005, počet následných novotvarů se zvýšil ze 178 na 4 821 v roce 1992 s dalším nárůstem na 15 108 v roce 2005 (graf 2). Jejich procentní zastoupení v pětiletých cyklech bylo ovlivněno dobou intervalu mezi primárními a následnými novotvary (graf 3). U žen byl vyšší výskyt primárních i následných novotvarů ve věku 30–49 let a nad 80 let, u mužů 50–79 let. Primární novotvary ve věku 50–69 let postihly 52,4 % mužů a 47,8 % žen, následné novotvary ve věku nad 70 let postihly 60,7 % mužů a 58,1 % žen (graf 4). Nejpočetnější výskyt primárních a následných novotvarů byl v kraji Moravskoslezském, Jihomoravském a v Praze. Muži převažovali nad ženami ve všech krajích s výjimkou Prahy,

Výsledky Podle doplněných a ověřených údajů bylo od května 1976 do prosince 2005 nahlášeno do NOR celkem 1 486 984 novotvarů v rozsahu dg. C00–D48, z toho 1 430 458 nádorů s dg. C00–C97, 42 630 novotvarů in situ s dg. D00–D09 a 13 896 novotvarů nejistého chování s dg. D37–D48 (tabulka 1). Z těchto počtů bylo u 125 262 (8,4 %) primárních novotvarů nahlášeno 165 050 (11,1 %) následných histologicky a orgánově odlišných novotvarů v rozsahu dg. C00–D48. Při porovnání pohlaví bylo za uvedené období evidováno:  u mužů ze 757 394 (51 %) hlášených novotvarů 65 292 (8,6 %) pacientů s 89 796 (11,9 %) následnými novotvary,  u žen ze 729 590 (49 %) hlášených novotvarů 59 970 (8,2 %) pacientek s 75 254 (10,3 %) následnými novotvary. U mužů bylo evidováno o 27 804 nových, 5 322 primárních a 14 542 následných novotvarů víc než u žen (graf 1).

Tabulka 1. Počty nových onemocnění novotvary 1976–2005 (Zdroj: ÚZIS ČR – stav NOR k 17. 10. 2007) Rozmezí dg.

C00–D48

C00–C97

D00–D09

D37–D48

Muži

757 394

743 507

7 438

6 449

Ženy

729 590

686 951

35 192

7 447

Evidence dg. D00–D09 v NOR od 1979, dg. D37–D48 od 1987

Tabulka 2. Zastoupení počtu nemocných a novotvarů podle vícečetnosti 1976–2005 Počet VZN u nemocného

Počet nemocných

Muži

Ženy

AN

%

AN

%

AN

%

Celkový počet VZN

2

102 371

81,7

51 998

79,6

50 373

84

204 742

3

15 176

12,1

8 425

12,9

6 751

11,3

45 528

4

4 176

3,3

2 545

3,9

1 631

2,7

16 704

5

1 581

1,3

1 008

1,5

573

1

7 905

6

831

0,7

523

0,8

308

0,5

4 986

7

399

0,3

256

0,4

143

0,2

2 793

8

235

0,2

175

0,3

60

0,1

1 880

9

166

0,1

119

0,2

47

0,1

1 494

10+

327

0,3

243

0,4

84

0,1

4 280

125 262

100

65 292

100

59 970

100

290 312

Celkem


Tabulka 3. Zastoupení diagnóz C00–D48 u nemocných s primárními a následnými novotvary v letech 1976–2005 Primární Následné

Primární Následné



dg. C00–C14

2 610

2 302

hrtan

1 758

863

penis

155

125

neurčený NH lymfom

411

580

%

2,1

1,4

trachea

41

130

prostata

4 608

6 575

imunoproliferat. nemoc

45

34

ret

939

474

bronchy, plíce

3 904

11 427

testis

450

198

mnohočetný myelom

462

630

kořen jazyka

125

146

brzlík

52

21

jiná část pohlaví

52

62

lymfoidní leukemie

1 448

1 263

jiná část jazyka

202

198

srdce, mediastinum

82

184

dg. C64–68

8 499

10 704

myeloidní leukemie

224

761

dásně

88

72

neurčené nitrohrudí

8

34

%

6,8

6,5

monocytární leukemie

6

42

spodina úst

178

125

dg. C40–41

120

156

ledviny

3 275

4 940

určený typ leukemie

13

38

patro

99

85

%

0,1

0,1

ledvinná pánvička

347

485

neurčený typ leukemie

24

118

jiná část úst

105

87

kosti, chrupavky

55

61

močovod

118

202

jiná mízní a hematol. tkáň

17

33

příušní žláza

191

350

další kosti, chrupavky

65

95

močový měchýř

4 632

4 926

dg. D00–09

3 462

4 756

jiné slinné žlázy

71

92

dg. C43 melanom kůže

3 144

2 960

neurčená část

127

151

%

2,8

2,9

tonzily

317

268

%

2,5

1,8

dg. C69–72

591

813

Ca in situ úst a GI

65

54

orofaryng

73

102

dg. C44 kůže

53 616

70 119

%

0,5

0,5

Ca in situ jiného GI

331

440

nazofaryng

101

105

%

42,8

42,5

oko

279

163

Ca in situ dýchacích cest

73

26

sinus pyriformis

25

44

dg. C45–49

588

761

mozkomíšní pleny

32

34

melanoma in situ

230

476

hypofaryng

77

122

%

0,5

0,5

mozek

253

590

Ca in situ kůže

1 173

2 813

neurčená část úst

19

32

mezoteliom

24

82

mícha, CNS

27

26

Ca in situ prsu

252

286

dg. C15–C26

14 744

26 790

Kaposiho sarkom

41

36

dg. C73–75

807

914

Ca in situ cervixu

985

322

%

11,8

16,2

periferní nervy

14

24

%

0,6

0,6

Ca in situ pohlaví

263

202

jícen

215

708

peritoneum

73

177

štítná žláza

749

823

Ca in situ jiné lokalizace

90

137

žaludek

2 045

4 144

pojivo, měkká tkáň

436

442

nadledviny

44

72

dg. D37–48

1 492

1 904

tenké střevo

133

307

dg. C50 prs

10 480

9 394

endokrinní žlázy

14

19

%

1,2

1,2

tlusté střevo

6 392

9 039

%

8,4

5,7

dg. C76–80

715

1 628

NNCH gastrointestina

618

969

rektosigmoideum

1 536

2 026

dg. C51–58

8 785

6 804

%

0,6

1

NNCH dýchacích cest

44

44

rektum

2 751

3 864

%

7

4,1

nepřesná lokalizace

109

248

NNCH pohlaví ženy

105

94

anus

167

227

vulva

327

441

sekundárně mízní uzliny

163

187

NNCH pohlaví muže

9

7

játra

330

1 243

vagina

99

153

sekundárně respir. a GI

93

413

NNCH močových cest

182

174

žlučník

379

1 208

cervix

2 276

1 038

sekundárně jiná lokalizace

122

245

NNCH mozkomíšních plen

12

13

www.onkologiecs.cz | 2009; 3(3) | Onkologie

183

184


pokračování diagnóz C00–D48 u nemocných s primárními a následnými novotvary v letech 1976–2005 Tabulka 3. Zastoupení žlučové cesty

185

660

děložní tělo

4 310

2 545

bez lokalizace

228

535

NNCH mozku, CNS

17

20

slinivka břišní

562

3 070

NS dělohy

31

69

dg. C81–96

4 364

5 284

NNCH endokrinních žláz

28

27

neurčená část GI

49

294

ovarium

1 649

2 410

%

3,5

3,2

polycytemia vera

127

57

dg. C30–39

5 980

12 801

neurčené pohl. orgány

89

147

Hodgkinův lymfom

625

283

myelodysplastický syndrom

100

266

%

4,8

7,8

placenta

4

1

ne-Hodgkinův nodul. lymfom

355

358

NNCH mízy a krvetvorby

148

146

nos, středouší

72

71

dg. C60–63

5 265

6 960

ne-Hodgkinův difuz. lymfom

634

1 021

NNCH neznámé lokalizace

102

87

vedlejší dutiny

63

71

%

4,2

4,2

T-buněčné lymfomy

100

123

CELKEM

125 262

165 050

NNCH – novotvar nejistého chování

kde se u žen vyskytlo o 531 primárních novotvarů víc, ale následných o 151 méně než u mužů. Proti primárním novotvarům se zvýšil počet následných o 31,8 %, z toho nejvíce v kraji Olomouckém o 55,6 %, Moravskoslezském o 41,8 %, nejméně v Libereckém o 16,2 % a Ústeckém o 19,2 % (graf 5). Nejpočetnějšími skupinami diagnóz u primárních a následných novotvarů byly karcinomy kůže (42,8 % a 42,5 %), gastrointestina (11,8 % a 16,2 %), prsu (8,4 % a 5,7 %), rodidel (7 % a 4,1 %), vylučovacích cest (6,8 % a 6,5 %), dýchacích cest (4,8 % a 7,8 %), pohlaví mužů (4,2 % a 4,2 %) s ostatními méně častými vícečetnými diagnózami (tabulka 3). U většiny primárních (graf 6) i následných novotvarů (graf 7) převažovali muži nad ženami podle zastoupení jednotlivých diagnóz u karcinomů gastrointestina (graf 8), dýchacích cest a nitrohrudních orgánů (graf 9), melanomu a kůže (graf 10), prsu a rodidel (graf 11), pohlaví mužů a vylučovacích cest (graf 12), mízní a krvetvorné tkáně (graf 13), úst a hltanu (graf 14). Ze 165 050 následných novotvarů v letech 1976–2005 se 16 nejpočetnějších duplicitních diagnóz týkalo 82 795 (50,1 %) nemocných, ze kterých kromě 3 112 (1,9 %) bilaterálních karcinomů prsů se nádory kůže vyskytly jako:  primární onemocnění u 73 185 (44,3 %) nemocných s následnými malignitami, nejčastěji další kůže, plic, tlustého střeva, prostaty, prsu, Ca in situ kůže, žaludku, melanomu, močového měchýře, ledvin a konečníku,  následná onemocnění u 6 494 (3,9 %) nemocných s předchozími malignitami, nejčastěji prsu, prostaty, melanomu a tlustého střeva. Onkologie | 2009; 3(3) | www.onkologiecs.cz

Průměrná doba intervalu mezi primárními a následnými diagnózami C00–D48 byla u mužů 6 let, u žen 6,6 roku. Tento interval byl úměrný biologické povaze, klinickému stadiu a topografii prvního onemocnění, které v případě fatálního průběhu u nemocných např. s karcinomem slinivky a jater nepřispívalo k delšímu přežívání a výskytu multiplicit, což bude upřesněno v dalším sdělení. Po první diagnóze se během prvního roku (synchronně) vyskytlo u mužů 15 602 (17,4 %), u žen 11 689 (15,5 %) následných novotvarů. Procentní zastoupení podle ročních (graf 15) a pětiletých intervalů (graf 16) naznačilo časnější výskyt následných onemocnění u mužů s nižším poměrem synchronních a metachronních novotvarů 1:4,8 oproti 1:5,4 u žen. S výjimkou novotvarů in situ dg. D00–09 byla u mužů početnější synchronní postižení ve všech diagnostických skupinách ve srovnání s ženami (tabulka 4). U obou pohlaví se s přibývajícím věkem zvyšoval počet následných onemocnění zejména od věku 70 let. Jejich procentní zastoupení u žen do 49 let bylo dvojnásobné ve všech časových intervalech mezi primární a následnou

diagnózou, vyšší bylo také nad 80 let a částečně i ve věku 50–69 let v intervalu nad pět let po primárním novotvaru. Muži měli vyšší procentní výskyt následných případů ve věku 70–79 let ve všech časových intervalech a ve věku 50–69 let v intervalu do pěti let po primární diagnóze (graf 17, 18). Podle údajů registru zemřelo k 17. 10. 2007 ze 125 262 nemocných s vícečetnými novotvary 46 405 (29,9 %) mužů s 59 849 následnými novotvary a 37 696 (27,9 %) žen se 45 334 následnými novotvary. K uvedenému datu žilo 18 887 (12,2 %) mužů s 29 947 následnými novotvary a 22 274 (16,5 %) žen s 29 920 následnými novotvary (graf 19). V časovém vývoji primárních diagnóz se zvyšovaly počty zemřelých do roku 1994–1995 a žijících až do roku 2002, pak se snižovaly (graf 20, 21). V trendu následných diagnóz počty zemřelých rostly do roku 2002 a pak klesaly, počty žijících trvale rostly (graf 22, 23).

Diskuze K běžně užívanému rozsahu dg. C00–C97 jsme přiřadili do hodnocení také 3 462 novotvarů in situ (dg. D00–D09) a 1 492 novotvarů

Tabulka 4. Poměr synchronních a metachronních multiplicit podle diagnostických skupin novotvarů Diagnóza

muži

ženy

Diagnóza

muži

ženy

C00–14

1 : 4,5

1 : 8,9

C60–63

1 : 4,0

0

C15–26

1 : 3,6

1 : 5,0

C64–68

1 : 2,7

1 : 3,6

C30–39

1 : 5,3

1 : 8,2

C69–72

1 : 4,7

1 : 8,9

C40–41

1 : 3,1

1 : 4,3

C73–75

1 : 2,2

1 : 5,2

C43

1 : 5,1

1 : 7,0

C76–80

1 : 4,0

1 : 5,0

C44

1 : 6,7

1 : 6,9

C81–96

1 : 4,0

1 : 5,7

C45–49

1 : 4,8

1 : 5,4

D00–09

1 : 4,5

1 : 3,8

C50

1 : 4,3

1 : 5,0

D37–48

1 : 1,8

1 : 2,5

0

1 : 3,7

Celkem

1 : 4,8

1 : 5,4

C51–58


Graf 1. Primární a následné novotvary u nemocných v ČR v letech 1976–2005. Údaje NOR ČR k 17. 10. 2007 180 000 160 000 140 000 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0

celkem

muži

ženy

Graf 2. Zastoupení nemocných s 125 262 primárními a 165 050 následnými novotvary 9000

165 050

65 292 primárních novotvarů u mužů 89 796 následných novotvarů u mužů 59 970 primárních novotvarů u žen 75 254 následných novotvarů u žen

8000 7000

125 262 65 292 59 970 52,1 % 47,9 %

89 796 54,4 % 75 254 45,6 %

6000 5000 4000 3000 2000

primární novotvary

1000

následné novotvary

0

6 2 4 6 0 4 6 8 00 02 04 2 8 0 8 197 197 198 198 198 198 198 199 199 199 199 199 20 20 20

Graf 3. Zastoupení nemocných s primárními a následnými novotvary v intervalu 5 let Graf 4. Zastoupení nemocných s primárními a následnými novotvary podle věku

40 000 35 000 30 000 25 000

primární novotvary u mužů náslené novotvary u mužů primární novotvary u žen následné novotvary u žen

38,4% 38,3%

24,8% 19,3% 25,8% 20,5% 20,7% 16,1% 17,5% 20% 16,3% 15 000 12,5% 16,6% 16,8% 10,9% 13,7% 15% 15% 10 000 12,5% 10,6% 7,2% 6,6% 2,7% 5 000 2,5% 0 980 981–1985 986–1990 991–1995 996–2000 001–2005 1976–1 1 1 1 2 1 20 000

Graf 5. Zastoupení a poměr nemocných s primárními a následnými novotvary v krajích 1976–2005. (Uveden nárůst počtu následných novotvarů oproti primárním) 14 000 12 000 13% 10,9% 10 000 11% 12,8% 8 000 6 000

14,2% primární novotvary u mužů následné novotvary u mužů 11,5% primární novotvary u žen 13% 12% 12,3% následné novotvary u žen 13,1% 12,2% 11,5%

40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000

41% primární novotvary 52,4% 47,8% 36,4% u mužů primární novotvary u žen 35,3% 35,1% 26,7% následné novotvary u mužů 31,2% následné novotvary u žen

14,7% 6,4% 7,8% 2,9% 5000 0,9% 0,3% 0,5% 0,1% 0 0–29 30–49

10 000

19,7% 23%

9,8% 8% 50–69

80+ věk

70–79

Graf 6. Zastoupení diagnostických skupin u nemocných s 125 262 primárními novotvary 100% ženy

muži 80% 60% 40%

4 000 2 000

20%

Graf 7. Zastoupení diagnostických skupin u nemocných s 165 050 následnými novotvary 100 %

Graf 8. Zastoupení nemocných s 14 744 primárními a 26 790 následnými karcinomy gastrointestina

ženy 6000

2000

0%

1000

C02302 0– 2 14 C1 6790 5–2 1 6 C3 2801 0–3 9 C4156 0–4 29 1 C 4 60 7013 C4 19 4 C 4 761 5–4 93 9 C5 94 0 C56804 1–5 8 C66960 0– 107 63 C6 04 4–6 8 C6 813 9–7 2 C7 914 3–7 5 1 C7 628 6–8 0 C85284 1–9 6 D04756 0–0 9 D31904 7–4 8

20 %

0

1581 1489

3000

17 32 103 191

40 %

87 790 453 109 270 386 822 102 83 285 375 321 241

4000

194 21 162 546 1298 747 2417 1727 74 59 162 145

60 %

primární karcinomy u mužů následné karcinomy u mužů primární karcinomy u žen následné karcinomy u žen

3673

5000

243

80 %

2719 4850 4189 2831 1623 3506 2611

muži

0% 2 C00610 –1 147 4 C15 44 –26 5 C30980 –3 1 9 C4020 –4 314 1 C434 536 C4416 5 C4588 – 104 49 C5080 8 C51785 –5 526 8 C60 5 –63 8 C64499 – 68 C69591 –72 8 C7307 –75 C76715 –80 4 C81364 –96 346 D00 2 –09 1 D37492 –48

PR A 31%HA 23,STČ 9% 27,JHČ 8% 38,PLZ 8% K 27, AR 6% 19,UST 2% 16, LIB 2% 22H, RA 6% 23P, AR 5% 27V, YS 8% J 30,HM 6% O 55, LO 6% 29,ZLI 6% M 41, SK 8%

0

dg. C15 dg. C16 dg. C17 dg. C18dg. C19–C21dg. C22dg. C23 dg. C24 dg. C25 dg. C26


185

186


Graf 9. Zastoupení nemocných s 5 838 primárními a 12 562 následnými karcinomy dýchacích cest, 142 primárními a 239 následnými karcinomy nitrohrudních orgánů

Graf 10. Zastoupení nemocných s 3 144 primárními a 2 960 následnými melanomy kůže a 53 616 primárními a 70 119 následnými karcinomy kůže 25 000

5 000 4 500 4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0


8744

15 000 2683 10 000

1643

5 000

778 115 43 92 85 57

659

105 85 33 8 25 C32 C33

C30–31

30.354 23.604

3245

C34

C34

62 107 80 132 C37–39

Graf 11. Zastoupení nemocných s 10 480 primárními a 9 394 následnými karcinomy prsu, 8 785 primárními a 6 841 následnými karcinomy rodidel

1633 16261518 1327

0

dg. C43

10352 128 85 10 000 9309


8 000

6575 primární karcinomy u mužů následné karcinomy u mužů primární karcinomy u žen následné karcinomy u žen

6 000 5 000

4608

4 000

6 000 4 000 2 000 327 441 99 153

2545

2276 1038

3052 1129 2146 1888

3 000

4310 2410 1649

2 000 93 148

31 69

dg. C50 dg. C51 dg. C52 dg. C53 dg. C54 dg. C55 dg. C56 dg. C57–C58

dg. C44

dg. C44

Graf 12. Zastoupení nemocných s 5 265 primárními a 6 960 následnými karcinomy pohlaví u mužů, 8 499 primárními a 10 704 následnými karcinomy vylučovacích cest 7 000

12 000

0

primární karcinomy u mužů 39.765 primární karcinomy u žen následné karcinomy 30.012 u mužů následné karcinomy u žen

20 000

1 000 155 125 0

450 230

3762

870

125 216 108 222 269 7444 94

52 62

3610

1316 90 74 53 61

dg. C60 dg. C61 dg. C62 dg. C63 dg. C64 dg. C65 dg. C66 dg. C67 dg. C68

Graf 13. Zastoupení osob s 4 364 primárními a 5 284 následnými nádory mízní a krvetvorné tkáně 1200 1079 1003 636 864

1000 800

986 462 811

600 400 200

347 278

213 331 294 333

143 140

0 dg. C81

dg. C82–C85 dg. C88–C90 dg. C91

primární nádory u mužů primární nádory u žen následné nádory u mužů následné nádory u žen

dg. C92

134 17 97 43 dg. C93–C96

18 000 14 000

800


774

700 600 500 300

Graf 15. Zastoupení osob s následnými novotvary podle intervalu výskytu po primárním novotvaru

16 000

900

400

452 370 391 91 133

Graf 14. Zastoupení osob s 2 610 primárními a 2 302 následnými karcinomy dutiny ústní a hltanu

200

165 320

0

12 000 10 000 8 000 6 000

73 dg. C00

37 477–41,7%

dg. C09

330

75

dg. C10–C14

muži

ženy

29 679–39,4%

30 000 25 000

19 125–21,3% 16 490–21,9%

20 000 15 602–17,4% 15 000

2 000

5 000

Onkologie | 2009; 3(3) | www.onkologiecs.cz

dg. C01–C02 dg. C03–C06 dg. C07–C08

35 000

10 000

0

54 235 249 68 241 108 207 196 154 112 72

Graf 16. Zastoupení osob s následnými novotvary podle intervalu 5 let po primárním novotvaru

4 000

interval <1 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1011121314151617181920212223242526272829

389 81 257

154

100

40 000 89 796 následných novotvarů u mužů 75 254 následných novotvarů u žen

64 263 271

11 689–15,5%

0 interval (let) <1

9 946–11,1% 9 348–12,4% 5 174–6,9% 5 056–5,6% 2 874–3,9% 2 590–2,9%

1–5.

6–10.

11–15.

16–20.

21–29.


2 500 2 000

18 887 žijících mužů 22 274 žijících žen

1 500 1 000 500 0

zemřelí muži žijící muži zemřelé ženy žijící ženy 70 000 59.849–38,6 % 60 000 46.405–29,9 % 45.334–33,5 % 37.696–27,9 % 50 000 29.947–19,3 % 40 000 29. 920–22,1 % 22.274–16,5 % 30 000 18.887–12,2 % 20 000 10 000 0 následné primární novotvary novotvary

3 313

1 863

1 194 44 771

865

1 487

80+ let

186 1 638

2 543

Graf 19. Zastoupení počtu zemřelých a žijících nemocných s primárními a následnými novotvary

1–5. 6–10. 11–15. 16–20. 21–29.

Graf 20. Trend počtu zemřelých a žijících nemocných s 125 262 primárními novotvary

46 405 zemřelých mužů 37 696 zemřelých žen

70–79 let

401 3 091

5 763

5 831

3 943

6 087 10 340

795

2 356

<1 interval (let)

953

2 252 87 1 356

50–69 let

2 350 10 902

4 098 205 3 072

1–5. 6–10. 11–15. 16–20. 21–29.

100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0%

3 854

7 974 480 6 469

1 361

2 571

4 202

6 460 15 334 1 248 14 435

2 259 5 914 6 782 647

<1 interval (let)

0–49 let

80+ let

1 230

70–79 let

50–69 let

28 537

0–49 let 100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0%

Graf 18. Věkové zastoupení žen s 75 254 následnými novotvary podle intervalu výskytu

1 072 4 407

Graf 17. Věkové zastoupení mužů s 89 796 následnými novotvary podle intervalu výskytu

76 78 80 82 84 86 88 90 92 94 96 98 00 02 04 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 19 20 20 20

Graf 22. Trend počtu zemřelých a žijících nemocných s 165 050 následnými novotvary

Graf 21. Trend počtu zemřelých a žijících osob s 125 262 primárními novotvary v intervalu 5 let zemřelí muži žijící muži zemřelé ženy žijící ženy 10 000 20 % 18,5 % 9 000 18 % 17,6 % 8 000 15,7 % 19,9 % 19,5 % 19,2 % 15,6 % 26,6 % 17,7 % 7 000 28,4 % 19,8 % 25,6 % 22,2 % 6 000 8% 20,1 % 10,2 % 5 000 14,6 % 4 000 12,6 % 7,8 % 3 000 11 % 6,8 % 2 000 4,5 % 1 000 0 1976–1980 1981–1985 1986–1990 1991–1995 1996–2000 2001–2005

Graf 23. Trend počtu zemřelých a žijících osob s 165 050 následnými novotvary v intervalu 5 let

6 000 59 849 zemřelých mužů 45 334 zemřelých žen

5 000

29 947 žijících mužů 29 920 žijících žen

25 000 20 000

4 000

zemřelí muži zemřelé ženy

žijící muži žijící ženy 25,6 %

15 000

3 000

26,1 %

19,9 %

1 000

5 000

0 19

76

19

78

19

80

19

82

19

84

19

86

88 90 92 94 96 98 00 02 04 19 19 19 19 19 19 20 20 20

nejistého chování (dg. D37–D48), abychom u nemocných zachovali pořadí výskytu multiplicit. V případě vynechání dg. D00–D48 by se 3 % ze 165 050 následných karcinomů chybně posunula mezi primární onemocnění a z přehledu by vypadlo 6 660 novotvarů, zkreslujících pohled na riziko VZN. Ve shodě s literaturou bylo terminologicky dodrženo časové označení „primární“ a „následná“ onemocnění pro „novotvary“ s dg. C00–D48 a „karcinomy“ u orgánových lokalizací (graf 8–14). Věrohodnost počtu dg. D00–D09 byla podmíněna jejich evidencí v NOR, zahájenou od roku 1979 a dg. C37–D48 od roku 1987. Menší počty karcinomů dg. C00–C97, evidované

0

20,4 %

14,8 %

10 000

2 000

3,9 % 3,9 % 0,3 %

10,3 % 10 %

0,3 %

1,4 % 1%

14,9 % 3,1 % 4%

63,7 % 58,8 % 24,7 % 25,7 %

23,2 % 25,5 %

10 % 8,7 %

1976–1980 1981–1985 1986–1990 1991–1995 1996–2000 2001–2005

před těmito roky jako primární onemocnění, byly nádory následnými, což ale nelze zpětně ověřit vzhledem k upřesňovanému systému evidence (15). Při vysokém počtu histopatologicky potvrzených vícečetných novotvarů v databázi NOR, byla malá pravděpodobnost, že by metastatické rozšíření původního nádoru bylo evidováno jako nový primární novotvar. I přes některé současné připomínky představují data NOR ČR s ohledem na rozsah, dlouhé časové období, celoplošnou evidenci a kontrolní vztahy věrohodný zdroj pro vyhodnocování nahlášených a dohledaných počtů následných novotvarů u onkologicky (vy) léčených a dispenzarizovaných v porovnání

s údaji devíti SEER registrů, monitorujících přes 10 % obyvatel USA, jejichž obsáhlé přehledy představují ve skutečnosti odhady počtu nemocných s multiplicitami (10). V SEER přehledech je komentován pojem orgánových a vícečetných nádorů. Nové primární nádory ve stejném ložisku nebo orgánu (multicentrické) tvořily 13,2 % ze 185 407 následných nádorů u přežívajících zejména s tumory prsu, tlustého střeva a melanomu jako společný projev „i-nebo“ genetické predispozice, případně vyšší následné dispenzarizace nebo chybnější diagnózy rekurentního nádoru. Dalších 3,8 % multicentrických nádorů pocházelo ze sousedwww.onkologiecs.cz | 2009; 3(3) | Onkologie

187

188


ních tkání nebo orgánů, jejichž proces „field cancerization“ souvisel zejména s tumory kolorekta, horní části dýchacích cest a vylučovacího systému (10), což bylo komentováno odkazem na molekulární model multicentrického podílu z implementace klonu mutovaných buněk (16). Zbývajících 83 % vícečetných (multiplicitních) nádorů v SEER údajích vycházelo z odlišných a karcinogenně nezávislých orgánových systémů, z nichž část vykazovala výskyt následných nádorů jako u běžné populace, a část jako efekt potenciálně karcinogenních terapií. Mezi společné rizikové faktory primárních a následných nádorů náleží radioterapie zejména nádorů mužských a ženských reprodukčních orgánů, mléčné žlázy, zhoubných lymfomů a leukemií s odhadem zvýšeného rizika vzniku dalších malignit přibližně o 10 % v důsledku radioterapie (17). Také kouření, které vzhledem k rozsáhlé expozici sliznice dýchacích cest a plic vdechovanými karcinogeny, přináší riziko multiplicit hrtanu, jícnu, ústní dutiny, močového měchýře, pankreatu, ledvin, žaludku, akutní myeloidní leukemie, děložního hrdla, kolorekta a jater. Vztah spotřeby tabáku a alkoholu k riziku následných nádorů uvádí sdělení po ukončeném ozařování nemocných s primárními nádory (18). Při srovnání vícečetnosti a incidence mezi 125 262 nemocnými s primárními novotvary a 1 486 984 novými případy onemocnění v letech 1976–2005 byly početnější VZN kůže (muži 46 %, ženy 39,4 %), částečně melanomu (obě pohlaví 2,5 %), u mužů VZN vylučovacích cest (9,6 %), úst a hltanu (3,2 %), u žen VZN prsu (17,3 %). Multiplicity ostatních diagnóz vykázaly v porovnání s novými případy nižší zastoupení (tabulka 5). Shodně se SEER daty byly primární novotvary početnější ve věku 50–69 let (muži 52,4 % primárních a 48,1 % nových případů, ženy 47,8 % primárních a 40,1 % nových případů) s nižším výskytem ve vyšším věku jako následek hlásicí úrovně následných novotvarů a délky intervalu u starších pacientů. Z dostupných údajů NOR vyplývá, že v letech 1976–2005 byl v ČR zjištěn následný novotvar u 8,6 % mužů a 8,2 % žen ze všech nahlášených novotvarů, což je podobné jako v SEER přehledech, ale vyšší než 6 % u české populace za kratší hodnocené období 1976–1994 (19), za které je uváděn také vyšší, a tím i méně rizikovější poměr výskytu synchronních a metachronních nádorů 1:9 u 48 344 nemocných s 106 668 multiplicitami bez novotvarů dg. D00–D48. V časovém vývoji multiplicit v ČR jsme uvedli výše popsané změny od roku 1994 a zejména po roce 2005, ve kterém bylo v NOR evidováno 65 998 VZN. Při zachování úrovně hlášení a podmínek evidence, může Onkologie | 2009; 3(3) | www.onkologiecs.cz

být podle odhadů prevalence dosaženo v roce 2015 u 612 tis. nemocných až 752 tis. nádorů tj. téměř 140 tis. VZN (1) jako orientační ukazatel pro potřeby vyhodnocení orgánové specifikace nárůstu primárních a následných multiplicit. Zvláštní pozici ve VZN zaujímají kožní nádory, jejichž vícečetné formy nejsou v řadě zemí evidovány. To se týká i SEER přehledů, jejichž kumulativní incidence druhého nádoru (str. 483–488), je vypočtena u 49 diagnóz včetně titěrných procent pro mezoteliom, Kaposiho sarkom a oční melanom, zatímco objemné počty dg. C44 uvedeny nejsou. Lze předpokládat, že tým 37 renomovaných autorů si této absence u multiplicit byl vědom a řešil ji způsobem, který jsme v uvedené monografii nenašli (10). Jestliže v roce 2005 evidoval NOR u české populace ze 71 449 nově zjištěných novotvarů 16 675 (23,3 %) karcinomů kůže, pak z nich vzhledem k multiplicitám bylo 595 (3,6 %) primárních a 6 698 (40,2 %) následných dg. C44, což je klinicky významné jako signál zvýšeného rizika pro onkologicky přežívající. Vzhledem k němu by obligatorní součástí dispenzárních prohlídek u všech solidních nádorů mělo být také vyšetření kůže, což podobně i při nižším zastoupení platí pro riziko melanomu. A obráceně lze doporučit, aby do individuálního algoritmu dispenzární péče u přežívajících s primární dg. C43–C44 byl zařazen screening následných karcinomů plic,

kolorekta, prostaty, prsu, žaludku, močového měchýře a ledvin z důvodu rizika, které je o to naléhavější, oč paradoxnější je zastoupení pokročilých klinických stadií následných nádorů u onkologicky přežívajících, kterým bude věnováno další sdělení (20), ve kterém upřesníme také průměrnou délku intervalu mezi primárním a následným onemocněním u jednotlivých diagnóz. Průměrnému intervalu téměř 7 let rizika vzniku následných novotvarů by se měla přizpůsobit také délka dispenzarizace u přežívajících a zlepšit informovanost 155 957 mužů a 239 590 žen, evidovaných v roce 2005 v přehledech prevalence NOR. Z nich alespoň 58 786 (37,7 %) mužů a 107 967 (45,1 %) žen v ekonomicky aktivním věku 35–64 let by mělo odpovědněji zlepšit své návyky a důsledněji odstraňovat ze svého života prokázaná rizika (21, 22). Z uvedených výsledků vyplývá také doporučení pro přehledy zdravotnické statistiky ÚZIS ČR „Novotvary“ na doplnění údajů o stavu NOR k 31. 12. příslušného roku u počtů žijících a zemřelých mužů a žen podle osob a novotvarů a u přehledů prevalence onemocnění vybraných diagnóz (23) také o počty následných novotvarů u onkologicky přežívajících, jejich procentní výskyt se standardizovanými daty u vybraných diagnóz, např. nádorů kůže. I při určité pracnosti jsou tyto cenné údaje metodicky dobře dostupné a verifikovatelné.

Tabulka 5. Zastoupení nemocných s 125 262 primárními novotvary mezi 1 486 984 nově zjištěnými novotvary podle diagnostických skupin v letech 1976–2005 Muži dg.

Ženy

NO

%

PN

%

NO

%

PN

%

C00–14

20 673

2,8

2 070

3,2

6 241

0,9

540

0,9

C15–26

193 547

25,6

8 862

13,6

162 077

22,2

5 882

9,8

C30–39

162 315

21,4

5 093

7,8

32 263

4,4

887

1,5

C40–41

1 765

0,2

70

0,1

1 320

0,2

50

0,1

C43

14 331

1,9

1 626

2,5

15 327

2,1

1 518

2,5

C44

134 727

17,8

30 012

46

129 787

17,8

23 604

39,4

5 489

0,7

321

0,5

5 177

0,7

267

0,4

978

0,1

128

0,2

118 546

16,2

10 352

17,3

0

0

0

0

115 912

15,9

8 785

14,7

C60–63

74 560

9,8

5 265

8,1

0

0

0

0

C64–68

67 530

8,9

6 278

9,6

32 807

4,5

2 221

3,7

C69–72

10 734

1,4

305

0,5

9 130

1,3

286

0,5

C73–75

3 248

0,4

222

0,3

9 357

1,3

585

1

C76–80

13 539

1,8

392

0,6

13 951

1,9

323

0,5

C81–96

40 071

5,3

2 667

4,1

35 056

4,8

1 697

2,8

D00–09

7 438

1

1 161

1,8

35 192

4,8

2 301

3,8

D37–48

6 449

0,9

820

1,3

7 447

1

672

1,1

Celkem

757 394

C45–49 C50 C51–58

65 292

729 590

59 970

NO – nová onemocnění novotvary, PN – primární novotvary s dalším následným novotvarem


Pokud budou další přehledy této ediční řady doplněny také údaji o vícečetných novotvarech za předchozí období a věkové zastoupení, může jejich dynamika přinést náměty pro potřeby multidisciplinární subspecializace odborníků, pro praktickou i prediktivní onkologii včetně hodnocení trendu dlouhodobě přežívajících, kteří vzhledem k časnému stadiu nemoci splňují kritéria vyléčitelnosti. Cílená molekulární terapie ve specializovaných centrech by měla v klinických studiích kromě benefitu a délky přežívání sledovat také výskyt následných nádorů, jejich klinická stadia, prognostické ukazatele a genetickou predispozici (24). Na souhrnný přehled uvedeného spektra novotvarů budou navazovat charakteristiky jejich diagnostických skupin a nádorových lokalizací. Z rozboru bude možné porovnat zastoupení synchronního a metachronního výskytu a jejich vybrané klinické charakteristiky. Tak jsme u 10 352 českých žen s primárními karcinomy prsu popsali rozložení 11 522 následných novotvarů a 3 112 žen s bilaterálním nádorem prsu tj. 2,6 % z evidovaných v NOR. Průměrný interval mezi primárním karcinomem prsu a následným novotvarem byl 6 let, průměrná délka přežití 8,1 roku, poměr synchronních a metachronních nádorů 1:5,1 (25) byl poloviční ve srovnání s poměrem 1:10,3 u amerických žen (26).

Závěr Během 29 let bylo téměř každé páté evidované onkologické onemocnění v ČR spojeno s výskytem dalšího novotvaru. U žen byly početnější duplicitní, u mužů multiplicitní novotvary. Literární přehledy potvrzují, že zátěž výskytu následných nádorů u onkologicky přežívajících není stejná u všech diagnóz. Existují specifické vzorce pro jednotlivé lokalizace a vztahy, které by statistickým srovnáním podpořily primární a sekundární prevenci včetně dlouhodobé dispenzarizace a včasného zjištění následných novotvarů. Snížení jejich rizika, pozorované u onkologicky přežívajících, kteří změnili své vysoce rizikové jednání ukončením kouření a spotřeby alkoholu naznačuje další přínos programů k posílení zdravého způsobu života (27). Programy dietní a fyzické aktivity s redukcí tělesné hmotnosti, zvýšením příjmu ovoce a zeleniny, snížením profesních karcinogenů a eliminací expozice ultrafialovému a ionizujícímu záření přináší nesporný

význam ke snížení primárních a následných multiplicit. Dlouhodobá sledování rizika a přínosu léčby nemocných ve výzkumných a experimentálních programech mohou shromáždit detaily o případných nepříznivých efektech léčebných schémat pro chemo-preventivní strategie a screening s podporou klinického rozhodování a léčebných schémat směřujících k delšímu přežívání bez dalších novotvarů (28). Strategie epidemiologického, klinického a molekulárního výzkumu by měly pomoci objasnit roli genetické predispozice pro vznik následných novotvarů u onkologicky přežívajících (29). V podmínkách české populace, ze které přibývá každých 8 minut nový pacient s nádorem a 80 léčených na něj denně umírá (30), je pochopení mechanizmu náchylnosti k vícečetným novotvarům a jejich prevence perspektivou onkologické péče a prospěchem pro onkologicky léčené ve smyslu citátu programového prohlášení ESMO 2008. Zpracování přehledu bylo podpořeno grantem GA ČR 205/07/1278.

Literatura 1. Konečný M a kol. Prevalence nádorů v České republice, 1989–2005–2015. PřF MU Brno, 2008; 69 s. + CD, ISBN 978-80-903255-2-4. 2. Billroth CAT. Die allgemeine chirurgische pathologie und therapie. Berlin, Reimer G, 1889; 908 p. 3. Boice JD Jr, et al. Multiple primary cancers in Connecticut and Denmark. Natl. Canc. Inst. Monogr., 1985; 68 p. 4. Dong C, et al. Second primary neoplasms in 633,964 cancer patients in Sweden, 1958–1996. Int. J. Canc., 2001; 93(2): 155–161. 5. Daly MB, et al. Breast cancer. In: Neugut AI, et al. Multiple primary cancers. Philadelphia, Lippincott Williams-Wilkins, 1999; 303–317. 6. Mellemkjaer L, et al. Risk of second cancer among women with breast cancer. Int. J. Canc., 2006; 118(9): 2285–2292. 7. Ewertz M, et al. Second cancer following cancer of the female breast in Denmark, 1943–1980. Natl. Canc. Inst. Monogr., 1985; 68: 325–329. 8. Ries LAG, et al. SEER cancer statistics review, 1975–2003. Bethesda, National Canc. Inst., http://seer.cancer.gov/csr/1975–2003, based on Nov. 2005 SEER data submission, 2006. 9. Mariotto A. Personal communication. Div. of Canc. Control and Population Sci., NCI. In: Curtis RE, et al. New malignancies among cancer survivors: SEER cancer registries 1973–2000. NCI, NIH Publ. No. 05-5302, Bethesda MD, 2006; 1. 10. Fraumeni J. Jr. Overall risk of subsequent cancers. In: Curtis RE, et al. New malignancies among cancer survivors: SEER cancer registries 1973–2000. NCI, NIH Publ. No. 05-5302, Bethesda MD, 2006; 3. 11. CDC-LAF: A national action plan for cancer survivorship: Advancing public health strategies. Centers for Disease Control and Perevention, Lance Armstrong Foundation, Atlanta GA, 2004.

12. Geryk E a kol. Výskyt vícečetných nádorů spojených s karcinomem prsu na jižní Moravě v letech 1976–1996. In: Zhoubné novotvary-jižní Morava 1997. MOÚ Brno, 1998; 35–36. ISBN 80-902266-3-9. 13. Vítová V. Způsob určování vícečetných malignit v České republice. Klin. onkol., 2002; 15(3): 106. 14. Geryk E a kol. Vícečetné zhoubné novotvary – ukazatel zdraví a nákladů péče v onkologii. Zdravotnictví v ČR, 2008; 2(11): 50–55. 15. ÚZIS: Závazné pokyny NZIS k obsahu datové struktury Národního onkologického registru, verze 051-20060101/2, http://www.uzis.cz. 16. Habuchi T. Origin of multifocal carcinomas of the bladder and upper urinary tract: molecular analysis and clinical implications. Int. J. Urol. 2005; 12(8): 709–716. 17. Schrijvers D, et al. Handbook of cancer prevention, ESMO Informa – healthcare, 2008; pp. 67–103, United Kingdom, ISBN 10-1-41539085. 18. Do KA, et al. Longitudinal study of smoking patterns in relation to the development of smoking-related secondary primary tumors in patients with upper aerodigestive tract malignancies. Cancer, 2004; 101(12): 2837–2842. 19. Vítová V a kol. Kolorektální karcinom jako nádorová duplicita. In: Vyzula R a kol. Rakovina tlustého střeva a konečníku – vybrané kapitoly. 2008; 55–61 s, ISBN 978-86-7345-140-0. 20. Geryk E a kol. Vybrané charakteristiky 165.050 následných zhoubných novotvarů u onkologicky přežívajících v České republice. Onkologie, 2009; v tisku. 21. Key TJ, et al. Diet, nutrition and the prevention of cancer. Publ. Health Nutr. 2004; 7(1A): 187–200. 22. Boffetta P, et al. The burden of cancer attributable to alcohol drinking. Int. J. Canc. 2006; 119(4): 884–887. 23. ÚZIS: Novotvary 2005 ČR. Zdravotnická statistika, ÚZIS ČR, Praha, 243–245 s, ISBN 978-80-7280-723-9. 24. Garber JE, et al. Hereditary cancer predisposition syndromes. J. Clin. Oncol. 2005; 23(2): 276–292. 25. Geryk E a kol. Karcinom prsu a následné primární zhoubné novotvary v České republice 1976–2005. Onkologie 2009; 3(1): 46–53. 26. Curtis RE, et al. New malignancies following breast cancer. In: New malignancies among cancer survivors: SEER cancer registries 1973–2000. NCI, NIH Publ. No. 05-5302, Bethesda MD, 2006; pp. 181–205. 27. Pinto BM, et al. Health behaviors during and after a cancer diagnosis. Cancer, 2005; 104(Suppl 11): 2614–2623. 28. van Leeuwen FE, et al. Second cancers. In: DeVita VT Jr, et al. Cancer: Principles and practice of oncology, 7th ed. Philadelphia, Lippincott Williams-Wilkins, 2005; pp. 2575–2602. 29. Travis LB, et al. Cancer survivorship-genetic susceptibility and second primary cancers: research strategies and recimmendations. J. Natl. Canc. Inst., 2006; 98(1): 1–11. 30. Petruželka L. Od onkologického nihilismu k aktivní léčbě pokročilých nádorových onemocnění. Sborník XIII. dny prof. V. Staška, Praha 2009; 4–5, ISBN 978-80-254-1284-8.

MUDr. Edvard Geryk Fakultní nemocnice Brno Bohunice Jihlavská 20, 625 00 Brno Bohunice [email protected]


189

Následné primární novotvary u onkologicky nemocných v České republice

Recommend Documents