Národní systém uznávání výsledků neformálního a informálního učení

Národní systém uznávání výsledků neformálního a informálního učení

Situace v České republice a doporučení ze strany romských žen a neziskových organizací Slovo 21 – Romská ženská skupina Manushe Duben 2014

Národní systém uznávání výsledků informálního a neformálního učení. Situace v České republice a doporučení ze strany romských žen a neziskových organizací.

Tento materiál vznikl jako součást projektu: ROM‐ACT: Widening Roma women’s access to non‐formal and informal learning validation systems 527507‐LLP‐1‐2012‐1‐ES‐GRUNDTVIG‐GMP Slovo 21, z.s. Romská ženská skupina Manushe A: Štěpánská 1, 120 00 Praha 2 T: 222511434 E: [email protected] www.slovo21.cz Projekt byl podpořen Evropskou komisí. Tato publikace reflektuje názory autora a Komise nemůže být zodpovědná za jakékoli užití na základě informací zde obsažených. This work by Slovo 21 – Roma Women’s Group Manushe is licensed under a Creative Commons Attribution‐NonCommercial‐NoDerivatives 4.0 International License.

2


Obsah ÚVOD ....................................................................................................................................................... 4 EVROPSKÝ KONTEXT ............................................................................................................................ 4 PROJEKT ROM‐ACT .............................................................................................................................. 7 NÁRODNÍ ZPRÁVY: OBSAHY A METODOLOGIE ................................................................................... 8 1.

SYSTÉM UZNÁVÁNÍ INFORMÁLNÍHO A NEFORMÁLNÍHO UČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE ................. 10 1.1

NÁRODNÍ PRÁVNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC PRO OVĚŘOVÁNÍ KOMPETENCÍ ................. 10

1.1.1 Právní rámec ......................................................................................................................... 10 1.1.2 Národní soustava kvalifikací ................................................................................................. 10 1.1.3 Sektorové rady ..................................................................................................................... 11 1.1.4 Kvalifikace ............................................................................................................................. 11 1.1.5 Hodnoticí standardy ............................................................................................................. 12 1.1.6 Autorizované osoby .............................................................................................................. 12 1.1.7 Rozdělení odpovědnosti v rámci národní koordinace .......................................................... 13 1.2 OVĚŘOVÁNÍ KOMPETENCÍ V PRAXI ............................................................................................. 14 1.2.1 Vývoj v posledních letech ..................................................................................................... 14 1.2.2 Zainteresované strany .......................................................................................................... 15 1.2.3 Náklady a financování .......................................................................................................... 16 1.2.4 Co dělat pro získání osvědčení ............................................................................................. 16 1.2.5 Související projekty ............................................................................................................... 17 2. DOPORUČENÍ ROMSKÝCH ŽEN A OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ .............................................................. 19 2.1 DOPORUČENÍ ROMSKÝCH ŽEN .................................................................................................... 19 2.1.1 Povědomí o systému a přístup k informacím ....................................................................... 19 2.1.2 Nízká úroveň motivace v romských komunitách .................................................................. 20 2.1.3 Vysoké nároky na uživatele .................................................................................................. 21 2.1.4 Finanční nároky získání kvalifikace ....................................................................................... 21 2.1.5 Bariéry v rodině .................................................................................................................... 21 2.1.6 Souhrn .................................................................................................................................. 22 2.2 DOPORUČENÍ PRACOVNÍKŮ NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ ........................................................... 24 2.2.1 Problematická využitelnost kvalifikací ................................................................................. 24 2.2.2 Omezený přístup k informacím o systému uznávání kvalifikací a složitost informací ......... 25 2.2.3 Finanční, prostorová a znalostní nedostupnost uznávání kvalifikací ................................... 25 2.2.4 Souhrn .................................................................................................................................. 26

3


ÚVOD Tato zpráva analyzuje současný stav systému uznávání neformálního a informálního učení v České republice a shromažďuje doporučení romských žen a občanských organizací, jak ho zpřístupnit. Národní vlády a evropské instituce si uvědomují potřebu uznávat všechny kompetence každého jednotlivce, získané jak prostřednictvím formálního, tak neformálního a informálního učení. Uznávání neformálního a informálního učení by mělo jednotlivcům umožnit získat úplnou nebo dílčí kvalifikaci na základě uznaných zkušeností, získaných prostřednictvím neformálního a informálního učení. Jak ukazují usnesení, pracovní skupiny a výzkumy, uznávání neformálního a informálního učení je v současnosti jednou z forem sociální, vzdělávací a pracovní inkluze, zvláště v případě neakademických osob. Romská komunita je jednou ze skupin, které v současnosti čelí větší exkluzi a obtížím v oblasti pracovní inkluze, mimo jiné právě z důvodu nedostatku úředních osvědčení a titulů. Uznávání neformálního a informálního učení proto může zlepšit jejich zaměstnatelnost a stát se jednou z možných forem jejich sociální, pracovní a vzdělávací inkluze.

EVROPSKÝ KONTEXT Uznávání neformálního a informálního učení nabývá všude v Evropě na důležitosti. Kodaňská deklarace z listopadu 2002 zahájila evropskou strategii pro posílenou spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (VET), o které se obvykle hovoří jako o „kodaňském procesu“ a která zahrnuje potřebu dobře etablovaných systémů uznávání neformálního a informálního učení. 1 Evropské instituce zdůrazňují důležitost implementace národních systémů uznávání neformálního a informálního učení. V Komuniké z Brugg z prosince 2010 o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy v období 2011–2020 evropští ministři pro odborné vzdělávání a přípravu, evropští sociální partneři a Evropská komise prohlásili, že zúčastněné státy by měly začít nejpozději roce 2015 vytvářet národní postupy pro uznávání a validaci neformálního a informálního učení, podporované národními kvalifikačními rámci. 2 Různé evropské organizace prosazují začleňování systémů uznávání neformálního a informálního učení do programů a politik vzdělávání dospělých. Usnesení Rady z listopadu 1

Deklarace evropských ministrů pro odborné vzdělávání a přípravu a Evropské komise, která byla ujednána v Kodani ve dnech 29. a 30. listopadu 2002 o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy „Kodaňská deklarace“. http://ec.europa.eu/education/pdf/doc125_en.pdf 2 Komuniké z Brugg o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy v období 2011‐ 2020. Komuniké evropských ministrů pro odborné vzdělávání a přípravu, evropských sociálních partnerů a Evropské komise, setkání v Bruggách 7. prosince 2010 s cílem vyhodnotit strategický přístup a priority procesu v období 2011‐2020. http://ec.europa.eu/education/lifelong‐learning‐ kodaňského policy/doc/vocational/bruges_en.pdf

4


2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých3 definovalo implementaci plně funkčních systémů uznávání neformálního a informálního učení jako jednu z prioritních oblastí v období 2012‐2014, stejně jako prosazování jejich využívání ze strany dospělých všech věkových kategorií a na všech kvalifikačních úrovních, ze strany podniků a dalších organizací. V posledních deseti letech zdůrazňovaly evropské instituce potřebu systémů uznávání neformálního a informálního učení pro usnadnění sociální integrace těch, kteří nemají základní kvalifikace. V nejnovějším a nejdůležitějším doporučení z prosince 2012 o uznávání neformálního a formálního učení4 zdůrazňuje Evropská rada významnou úlohu, kterou uznávání znalostí, dovedností a kompetencí, získaných prostřednictvím neformálního a informálního učení, může hrát v posilování zaměstnatelnosti a mobility a zvyšování motivace k celoživotnímu učení, zvláště v případě socioekonomicky znevýhodněných nebo málo kvalifikovaných osob, protože uznávání může zvýšit jejich účast v celoživotním učení a jejich přístup na trh práce. V tomto doporučení z prosince 2012 doporučuje Evropská rada členským státům zavést opatření pro uznávání neformálního a informálního učení nejpozději do roku 2018. Nejen evropské instituce, ale i národní zákonodárci si uvědomují důležitost zahrnutí uznávání neformálního a informálního učení do národního rámce kvalifikací a vzdělávací politiky, protože otevírá dveře celoživotnímu učení a přináší sociální a ekonomické výhody pro jednotlivce a komunity. Evropské země vytvořily a dále rozvíjejí své národní rámce kvalifikací s cílem podporovat přístup k celoživotnímu učení a účast v něm a umožnit uznávání kvalifikací. Za účelem možnosti srovnání mezi jednotlivými národními rámci se evropské instituce v roce 20085 dohodly na implementaci Evropského rámce kvalifikací (EQF), všeobecného rámce, podle kterého musí všechny státy přizpůsobit své národní úrovně kvalifikace neutrálnímu referenčnímu bodu, který určil EQF za účelem podpory geografické mobility a mobility trhu práce a celoživotního učení v Evropě. Jádro evropského rámce tvoří osm kvalifikačních úrovní, které jsou popsány prostřednictvím výsledků učení (znalostí, dovedností a schopností). 6 S cílem usnadnit státům implementovat zmíněné národní systémy uznávání byla vytvořena řada nástrojů. Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy (CEDEFOP), referenční středisko Evropské unie pro odborné vzdělávání a přípravu, uveřejnilo v roce 2009 evropské pokyny pro uznávání neformálního a informálního učení. Po vzoru těchto společných evropských zásad poskytují evropské pokyny odborná doporučení zákonodárcům a profesionálům v oblasti vzdělávání, zapojeným do rozvoje a implementace postupů 3

Usnesení Rady z listopadu 2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých (2011/C 372/01). http://eur‐lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2011:372:0001:0006:EN:PDF 4 Doporučení Rady z 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení (2012/C 398/01). http://eur‐lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:398:0001:0005:EN:PDF 5 Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení Evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení. http://eur‐lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2008:111:0001:0007:EN:PDF 6 Viz více informací o Evropském rámci kvalifikací (EQF). http://ec.europa.eu/education/lifelong‐learning‐ policy/eqf_en.htm

5


uznávání.7 Od roku 2004 navíc pravidelně vychází evropský katalog pro uznávání neformálního a formálního učení, který shromažďuje informace o stávajících praxích uznávání v evropských státech. 8 Přestože většina evropských států úspěšně buduje právní rámec, který reguluje uznávání neformálního a informálního učení, většina z nich zatím nedosáhla na zranitelné skupiny nebo rizikové skupiny, včetně romské komunity. V tomto smyslu je jednou z nejdůležitějších výzev Evropy učinit přítrž exkluzi Romů. Sdělení Evropské komise9 v roce 2011 zdůraznilo trvalou ekonomickou a sociální marginalizaci největší evropské menšiny a navrhlo přijetí vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 za účelem prolomit začarovaný kruh chudoby v romské komunitě. Evropská komise každoročně vyhodnocuje pokrok, dosažený v oblasti zajišťování účinné implementace těchto vnitrostátních strategií integrace Romů10, a poskytuje členským státům podporu v inkluzi Romů. Společně s těmito doporučeními a sděleními EU poukázaly předchozí výzkumné projekty jako například Workaló,11Callí Butipén,12Include‐ed13 a Drom‐In14, na to, že příslušníci romské komunity si osvojili specifické schopnosti a kompetence vztahující se k druhu práce, kterou vykonávají, ačkoliv většina z nich nemá příslušné vzdělání a formální pracovní zkušenosti. Nedostatek oficiálních osvědčení jejich kompetencí ztěžuje inkluzi romské komunity. Také Mezinárodní kongres romských žen: Ostatní ženy, který se konal v říjnu 2010 v Barceloně a na kterém se sešlo tři sta neakademických romských žen ze čtrnácti zemí, zdůraznil potřebu uznávání předchozího učení romských žen jako jedné z forem jejich úspěšné inkluze na trh práce. Systémy uznávání neformálního a informálního učení se v oblasti podpory sociální, vzdělanostní a pracovní inkluze romských žen v Evropě ukázaly jako klíčové. To dokazuje, že 7

Evropské pokyny pro uznávání neformálního a informálního učení (CEDEFOP, 2009). http://www.cedefop.europa.eu/EN/publications/5059.aspx 8 Evropský katalog pro uznávání neformálního a informálního učení. http://www.uk.ecorys.com/europeaninventory/ 9 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 ze dne 5. dubna 2011. http://ec.europa.eu/justice/policies/discrimination/docs/com_2011_173_en.pdf 10 Poslední podpůrná zpráva Komise z června 2013: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Kroky vpřed v implementaci vnitrostátních strategií integrace Romů. http://eur‐lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2013:0454:FIN:EN:PDF 11 Workalò: Tvorba nových vzorců zaměstnávání pro kulturní komunity: Případ cikánů. Výzkumné centrum pro teorii a praxi překonávání nerovností (CREA) – Barcelonská univerzita. 2001‐2004. http://www.neskes.net/workalo/indexan.htm 12 Callí Butipén: Romské ženy a pracovní trh. Výzkumné centrum pro teorii a praxi překonávání nerovností – Barcelonská univerzita. 2003‐2004. http://www.pcb.ub.edu/crea/proyectos/Calli/framepre.htm 13 INCLUD‐ED. Strategie pro začleňování a sociální soudržnost v Evropě z hlediska vzdělávání. CREA UB. Výzkumné centrum pro teorii a praxi překonávání nerovností – Barcelonská univerzita. 2006‐2011. http://creaub.info/included 14 DROM‐IN. Romská imigrace ve Španělsku: výzvy sociální inkluze a koexistence. GEDIME (Skupina pro studium imigrace a etnických menšin). 2009‐2011.

6


potřeba zpřístupnění systémů uznávání neformálního a informálního učení romským ženám je prioritou.

PROJEKT ROM‐ACT Projekt ROM‐ACT (leden 2013 – prosinec 2014) zohledňuje současný evropský kontext, vychází z výsledků a připomínek předchozích výzkumných projektů a zaměřuje se na zpřístupnění systémů uznávání neformálního a informálního učení ženám z romských a travelerských komunit Evropy. ROM‐ACT je nadnárodní projekt, který sdružuje osm organizací z celé Evropy. Konsorcium partnerských organizací má dlouholeté znalosti v oblasti neformálního a informálního učení, vzdělávání dospělých a záležitostí týkajících se Romů a Travelerů. Cílem projektu ROM‐ACT je zkvalitnit stávající systémy uznávání neformálního a informálního učení v Evropě, přiblížit je potřebám neakademických a znevýhodněných skupin, jako je romská komunita, a usnadnit přístup neakademických osob k systémům uznávání neformálního a informálního učení. Inovativní charakter projektu ROM‐ACT spočívá v jeho přístupu a metodologii. Neakademické ženy z romských a travelerských komunit budou přímo zapojeny do rozvoje projektu a jejich připomínky budou zahrnuty do hlavních výstupů. Všechny připomínky budou shromážděny prostřednictvím inter a intra generačního dialogu mezi ženami z romských a travelerských komunit různého věku a zázemí. Hlavní výstupy projektu zahrnují pět národních zpráv a jednu evropskou zprávu, obsahující nejnovější připomínky na poli systémů uznávání neformálního a informálního učení v Evropě a doporučení žen z romských a travelerských komunit, zástupců center pro vzdělávání dospělých a romských a travelerských organizací. Navíc bude spuštěna informační kampaň, která bude mimo jiné zahrnovat DVD s rozhovory s ženami z romských a travelerských komunit, objasňující jejich pozitivní zkušenosti s uznáváním, evropskou příručku na podporu organizací doprovázejících neakademické skupiny v procesu uznávání a vlastní webovou stránku. Kromě toho bude spuštěna kampaň s cílem ovlivnit politiky uznávání a bude vytvořena síť asociací zapojených do doprovodu při uznávání. Prostřednictvím projektu bude padesát neakademických žen z romských a travelerských komunit validovat své neformální a informální učení. S těmito výsledky bude projekt přispěním nejen pro romské ženy, ale pro všechny znevýhodněné skupiny. Zajištění kvality projektu ROM‐ACT je jedním z hlavních zájmů konsorcia projektu. Na externí úrovni bude kvalitu projektu v první řadě zajišťovat ustavení Národních poradních výborů v pěti zemích: Řecku, Rumunsku, Irsku, České republice a Španělsku. Každý výbor bude tvořený zástupci učitelů z oblasti vzdělávání dospělých, zástupci komunit Romů a Travelerů a zástupci veřejné správy. Bude validovat výsledky projektu a jeho připomínky budou zohledněny při tvorbě konečné verze. Současně bude ustavena Skupina pro evaluaci kvality složená z členů Výzkumného centra pro teorii a praxi překonávání nerovností (CREA) Barcelonské univerzity. Bude hodnotit konsorcium ve všech fázích projektu a kontrolovat 7


hrubé verze všech zpráv a produktů s cílem zjistit, jestli jsou konzistentní s předchozími výzkumy a doporučeními mezinárodní vědecké komunity. Dalším cílem konsorcia partnerských organizací v souvislosti s projektem ROM‐ACT je usnadnit přístup k systémům uznávání neformálního a informálního učení ženám z romských a travelerských komunit v Evropě za účelem posílit jejich vzdělanostní, sociální a pracovní inkluzi.

NÁRODNÍ ZPRÁVY: OBSAHY A METODOLOGIE Národní zprávy jsou, jak je zmíněno výše, jedním z hlavních výsledků projektu ROM‐ACT. Jsou vypracovávány za účelem definování stávajícího stavu systémů uznávání neformálního a informálního učení ve všech zúčastněných zemích a vypracování doporučení, jak je více zpřístupnit. Národní zprávu, analyzující stav systémů uznávání neformálního a informálního učení v příslušné zemi, vypracovalo pět členů konsorcia partnerských organizací: Španělsko, Řecko, Rumunsko, Irsko a Česká republika. Projekt ROM‐ACT je založený na kritické komunikativní metodologii. Tato metodologie podporuje epistemologii intersubjektivního dialogu v rámci rovnocenného vztahu mezi výzkumným týmem a těmi, kterými se výzkum zabývá. Zapojuje cílovou skupinu do sociální reality, která je předmětem trnansformace, a vytváří realitu prostřednictvím interakce mezi lidmi. Hlavní přístupy jsou: dialog mezi rovnocennými subjekty (v němž jsou všechny připomínky zohledňovány na základě opodstatněnosti argumentů, nikoliv na základě postavení osob, které je vytváří, ženy z romských a travelerských komunit se budou podílet na diskusních sekcích a poskytovat názory a připomínky k systémům uznávání), transformace (rozbíjení konzervativního diskursu o nevyhnutelnosti sociální reprodukce), tvorba nových významů (objevuje se, když lidé vidí, že jejich zapojení přivozuje změny a transformace, které zlepšují kvalitu jejich života, ženy z romských a travelerských komunit přestávají být pouhým „předmětem výzkumu“ a stávají se aktivními subjekty v procesu vlastní transformace), rovnoprávnost epistemologických rovin (předpokládá odstranění interpretativní hierarchie mezi výzkumníkem a předmětem výzkumu, ženy z romských a travelerských komunit pracují po boku výzkumníků a přispívají a obohacují teoretickou racionálnost o praktický přístup). 15 Proto jsou obsah a použitá metodologie pro všechny národní zprávy stejné. Zprávy jsou rozdělené do dvou částí. V první části shromáždily všechny partnerské organizace data a provedly analýzu stávajícího stavu uznávání neformálního a informálního učení v příslušné zemi. V druhé části zorganizovaly všechny partnerské organizace čtyři komunikativní diskusní skupiny, dvě s neakademickými ženami z romských a travelerských komunit a dvě se zástupci organizací, založené na informacích získaných v první části. Připomínky získané v těchto čtyřech diskusních skupinách byly zahrnuty do příslušných národních zpráv. V první diskusní skupině s neakademickými ženami z romských a travelerských komunit vypracovaly účastnice doporučení, jak přiblížit systémy uznávání jejich dovednostem a 15

Gómez, J., Latorre A., Sánchez M., Flecha R. (2006): Metodología Comunicativa Crítica. Barcelona: El Roure Editorial.

8


schopnostem, analyzovaly existující překážky a výzvy v přístupu k uznávání neformálního a informálního učení a vypracovaly návrhy na jeho zlepšení. V druhé diskusní skupině ty samé ženy z romských a travelerských komunit validovaly výsledky získané konsorciem v první diskusní skupině. První diskusní skupina s občanskými organizacemi byla zaměřená na jejich informovanost v oblasti systémů uznávání neformálního a informálního učení a na to, jakou by podle nich organizace měly v uznávání učení neakademických osob hrát úlohu. V druhé diskusní skupině ti samí účastníci validovali výsledky získané konsorciem v první diskusní skupině. Ačkoliv pro obě komunikativní diskusní skupiny existoval rámec otázek, použitá metodologie také umožňovala otevřenou a plynulou diskuzi a vytvářela prostor, v němž se lidé cítili pohodlně. Diskusní skupiny sestávaly z poměrně nízkého počtu účastníků, šesti až deseti, a byly vedeny moderátorem. Ve všech pěti zemích byly údaje z komunikativních diskusních skupin analyzovány s ohledem na faktory exkluze (překážky) a faktory inkluze (možnosti). Zmíněných pět národních zpráv bude základem pro vytvoření evropské zprávy, která umožní identifikovat klíčové prvky inkluze a exkluze neakademických skupin v systémech uznávání neformálního a informálního učení a připomínky neakademických žen z romských a travelerských komunit a organizací s cílem je zlepšit.

9


1. SYSTÉM UZNÁVÁNÍ INFORMÁLNÍHO A NEFORMÁLNÍHO UČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE 1.1 NÁRODNÍ PRÁVNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC PRO OVĚŘOVÁNÍ KOMPETENCÍ

1.1.1 Právní rámec Základ pro český legislativní rámec validace výsledků učení získaných dalším vzděláváním (tedy mimo školskou soustavu) byl zasazen v září 2007 nabytím účinnosti zákona č.179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zákon č. 179/2006 Sb. (novelizován novelou 53/2012) stanovuje celkový právní rámec, který upravuje podmínky a proces uznávání dalšího vzdělávání. Zákon definuje způsoby získání úplné profesní kvalifikace a profesní kvalifikace. Profesní kvalifikace jsou definovány v Národní soustavě kvalifikací, která společně se zákonem č. 179/2006 Sb. tvoří kostru pro validaci výsledků dalšího vzdělávání. Zákon č. 179/2006 Sb. obsahuje přímé odkazy na Národní soustavu kvalifikací a tím ustanovuje právní i institucionální rámec, podle kterého se národní aktivity validace kompetencí určují. Zákon č. 179/2006 Sb. definuje následující: a) b) c) d) e) f) g)

Systém ověřování a uznávání dalšího vzdělávání, Profesní kvalifikace, Úplné profesní kvalifikace Kvalifikační standardy profesní kvalifikace, Hodnoticí standardy profesní kvalifikace, Národní soustavu kvalifikací, Pravidla udělování, prodlužování platnosti a odnímání autorizace k ověřování výsledků dalšího vzdělávání, h) pravidla a postupy zkoušek z profesních kvalifikací, i) Působnost orgánů vykonávajících státní správu v oblasti ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání umožňuje každé osobě starší 18 let, která má základy vzdělání, přihlásit se ke zkoušce z profesní kvalifikace ve vybrané profesní oblasti. Podle zákona jsou kvalifikace popsány prostřednictvím výsledků učení formulovaných v kvalifikačních standardech profesních kvalifikací. Vlastní hodnocení provádějí tzv. autorizované osoby, což jsou fyzické nebo právnické osoby, které získají autorizaci, čili oprávnění zkoušet příslušnou profesní kvalifikaci. Zkouška probíhá podle hodnotícího standardu příslušné profesní kvalifikace. 1.1.2 Národní soustava kvalifikací Národní soustava kvalifikací rozlišuje dva druhy kvalifikací: a) Úplná profesní kvalifikace – způsobilost vykonávat určité povolání,

10


b) profesní kvalifikace – způsobilost vykonávat určitou činnost nebo soubor činností, umožňující uplatnění na trhu práce. Profesní kvalifikace bývá součástí úplné profesní kvalifikace (většinou obsahuje úplná profesní kvalifikace více profesních kvalifikací, výjimečně jen jednu). Profesní kvalifikace sestává ze souboru dovedností a znalostí, které jsou potřebné pro výkon jejích pracovních činností, ale které samy o sobě nejsou dostatečné pro úplnou profesní kvalifikaci. Příkladem profesní kvalifikace je „příprava teplých pokrmů“, kterou tvoří konkrétní soubor dovedností v rámci úplné profesní kvalifikace pro povolání kuchař. Všeobecné postupy po získávání profesních a úplných profesních kvalifikací stanovuje zákon 179/2006 Sb. Každá profesní kvalifikace je popsána dvěma standardy, kvalifikačním standardem (výčet očekávaných výsledků učení) a hodnoticím standardem (soubor hodnoticích kritérií, způsobů ověřování a dalších pokynů ke zkoušce): 

Kvalifikační standard zahrnuje seznam dovedností, požadovaných pro příslušnou profesní kvalifikaci.



Hodnoticí standard stanovuje kritéria hodnocení, způsoby ověřování a další pokyny k validaci dovedností, požadovaných kvalifikačním standardem příslušné profesní kvalifikace.

Mezi nejdůležitější subjekty, které hrají v systému akreditace výsledků dalšího vzdělávání roli, patří sektorové rady. Ty stanovují, které profesní kvalifikace jsou potřebné na trhu práce a ustavují a řídí pracovní skupiny odborníků, které tvoří jejich kvalifikační a hodnotící standardy. 1.1.3 Sektorové rady Sektorové rady sdružují reprezentativní zástupce zaměstnavatelů v jednotlivých odvětvích (sektorech). Hlavní úlohou sektorových rad je navrhovat, které kvalifikace jsou potřebné na trhu práce a zajišťovat tvorbu a revize jejich standardů. 1.1.4 Kvalifikace Proces ověřování a uznávání neformálního a informálního učení v České republice je těsně spjatý s vývojem rámce kvalifikací. Zákon 179/2006 Sb., který stanovuje postup uznávání neformálního a informálního učení, stanovuje také soustavu kvalifikací, která je základem národního rámce kvalifikací. Postup uznávání určují kvalifikační a hodnoticí standardy. Kvalifikační standardy zahrnuté v soustavě kvalifikací jsou seznamem požadovaných výsledků učení. Kvalifikace v soustavě jsou vyvíjeny v rámci stanoveného procesu sektorovými radami a jsou popsány ve speciálně navrženém formátu ‐ prostřednictvím kvalifikačních a hodnotících standardů. Vývoj soustavy kvalifikací je nedílnou součástí reformy profesního vzdělávání a přípravy, jejímž hlavním cílem je zlepšit propojení mezi profesní přípravou a potřebami trhu práce. 11


Tento vývoj probíhal souběžně s vývojem nové soustavy kvalifikací. Soustava kvalifikací zahrnuje úplné profesní kvalifikace a profesní kvalifikace, s tím, že profesní kvalifikace se mohou skládat do úplné profesní kvalifikace (to znamená, že úplná profesní kvalifikace se skládá z profesních kvalifikací), ale mohou být také nezávislé a tvořit navazující kvalifikaci ke stávajícím kvalifikacím. Sektorové rady stanovují všechny potřebné profesní kvalifikace do úrovně EQF 5, mohou stanovovat také profesní kvalifikace i pro vyšší úrovně, ale tyto se již neskládají do úplných profesních kvalifikací Úplné profesní kvalifikace lze získat po předložení osvědčení o všech profesních kvalifikacích potřebných ke složení úplné profesní kvalifikace a poté úspěšným složením závěrečné zkoušky. K úplné profesní kvalifikaci tedy vedou dvě cesty. První cestou je absolvování formálního vzdělávání ve škole, které je touto zkouškou zakončeno a druhou cestou je získání stanovené sestavy profesních kvalifikací, která opravňuje přihlásit se k této závěrečné zkoušce. V minulosti bylo získání vzdělání odpovídajícího dnešním úplným profesním kvalifikacím založeno pouze na učebních plánech a učebních osnovách a předepsané délce studia, které musel každý absolvovat, proto kompetence získané vně formálního systému nemohly splňovat tyto požadavky. 1.1.5 Hodnoticí standardy Hodnoticí standardy zahrnují hodnoticí kritéria, způsoby ověřování a pokyny k realizaci zkoušky pro každou profesní kvalifikaci. Rozlišují se tři základní způsoby ověření: Praktické předvedení, písmeně a ústně. Hodnoticí postupy neformálního a informálního učení jsou založené výhradně na standardech pro profesní kvalifikace. Organizace zodpovědné za hodnocení jsou tzv. autorizované osoby. Jsou to školy, soukromé instituce, společnosti i jednotlivci. I řemeslník se může stát autorizovanou osobou pro hodnocení dovedností v daném řemesle nebo povolání. V některých případech vyžadují hodnoticí standardy zkoušku před komisí složenou složené ze dvou nebo tří autorizovaných osob, resp. autorizovaných zástupců (je‐li autorizovanou osobou škola či firma, zkoušejí její tzv. autorizovaní zástupci). V souladu s hodnoticím standardem a stanoveným způsobem hodnocení jsou autorizované osoby odpovědné za výběr příslušného způsobu ověřování, prostředí, nástrojů a přesného postupu hodnocení. Postup hodnocení zahrnuje formulaci otázek a úkolů. 1.1.6 Autorizované osoby V případě hodnocení neformálního a informálního učení pro úplnou profesní kvalifikaci, jsou hlavním zajišťovatelem hodnocení školy. Školy jsou oprávněné tento úkol provádět výlučně v souladu s regulacemi a specifikacemi pro určitou úplnou profesní kvalifikaci. Všechny závěrečné zkoušky pro kvalifikace získané odborným vzděláváním a přípravou na vyšší úrovni středoškolského vzdělání jsou stanoveny celostátně a osoby, které získaly profesní kvalifikace, ale neúčastnily se úplného formálního programu, skládají stejné zkoušky jako řádní studenti.

12


V případě profesních kvalifikací je oficiální uznání neformálního a informálního učení udělováno prostřednictvím úředního osvědčení. Osvědčení je vydáno autorizovanou osobou na základě úspěšného složení zkoušky před touto autorizovanou osobou nebo před komisí složenou z více autorizovaných osob. Zákon 179/2006 Sb., resp. jeho prováděcí vyhláška 208/2007 specifikuje konkrétní formu a obsah osvědčení. V případě úplných profesních kvalifikací mohou příslušná osvědčení vystavit výhradně školy. V těchto případech se jedná o stejný typ dokumentu, který škola uděluje osobám, které získaly kvalifikaci prostřednictvím formálního vzdělávání a přípravy (výuční list nebo maturitní vysvědčení). Co se týče zajištění kvality, ustavuje zákon 179/2006 Sb. požadavky týkající se dokumentace a archivace záznamů a také provádění kontrol nad průběhem zkoušek, za které odpovídají autorizující orgány (věcně příslušná ministerstva). Proces ověřování a uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení zahrnuje také postup odvolání. Pokud mají zájemci o profesní kvalifikaci pocit, že došlo k porušení jejich práv nebo že proces nebyl řádný, mohou požádat autorizující orgány o přezkoumání. Autorizované osoby získávají autorizaci (oprávnění zkoušet profesní kvalifikace) od autorizujících orgánů (ministerstev) odpovědných za konkrétní profesní oblasti, do nichž profesní kvalifikace spadá. V současnosti se to týká osmi ministerstev: Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zemědělství, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva dopravy, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva kultury. Autorizace se vztahuje na stanovené profesní kvalifikace a platí na dobu pěti let. Organizace a jednotlivci, kteří mají zájem se stát autorizovanou osobou, musejí podat žádost o autorizaci v souladu s požadavky uvedenými v zákonu 179/2006 Sb. k příslušnému autorizujícímu orgánu. 1.1.7 Rozdělení odpovědnosti v rámci národní koordinace Národní ústav pro vzdělávání (NÚV) je ze zákona odpovědný za správu a rozvoj Národní soustavy kvalifikací, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je odpovědné za gesci celého systému uznávání podle zákona č. 179/2006 a za schvalování standardů profesních kvalifikací, autorizující orgány jsou odpovědné za udělování autorizací, za kontrolu nad činností autorizovaných osob, za archivaci záznamů o zkouškách a také se podílejí na schvalování standardů. Toto všechno je dáno zákonem č. 179/2006. Střešní zaměstnavatelské svazy (Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora a Agrární komora odpovídají (již ne ze zákona, ale na základě všestranného konsensu) za ustavování, řízení a podporu sektorových rad, které zajišťují věcně obsahovou stránku standardů kvalifikací. Metodickou stránku standardů zajišťuje NÚV. Veřejná služba zaměstnanosti stanovuje příslušné strategie, včetně užívání ověřování a uznávání neformálních a informálních výsledků učení pro rekvalifikaci nezaměstnaných. V případě krajské úrovně nemají sice krajské orgány jasně vymezenou odpovědnost v oblasti ověřování a uznávání neformálních a informálních výsledků učení v legislativě, mají nicméně důležité kompetence v některých souvisejících oblastech. Kraje jsou odpovědné za infrastrukturu vzdělávání a přípravy, např. zřizují střední školy a mohou je i slučovat a rušit. 13


Klíčovými aktéry v procesu ověřování a uznávání neformálních a informálních výsledků učení jsou školy, které tvoří většinu autorizovaných osob a mnohé z nich realizují kursy vedoucí k profesním kvalifikacím. Kraje mohou školy motivovat, aby se zapojily do aktivit celoživotního vzdělávání (včetně uznávání). V současnosti existuje celonárodní projekt (UNIV), který rozvíjí krajské sítě škol nabízejících odborné vzdělávání a přípravu s cílem zvýšit jejich odbornost a kapacity v oblasti poskytování dalšího vzdělávání a uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení pro dospělé, včetně poskytování poradenských služeb (tzv. průvodci). Projekt kromě jiného zajišťuje školení zaměstnanců škol v oblasti užívání kvalifikačních a hodnoticích standardů pro uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení (a také pro vývoj programů vzdělávání dospělých). Třebaže Veřejné služby zaměstnanosti (VSZ) fungují na lokální úrovni (obce), úlohou krajů je šířit informace mezi zaměstnance veřejných služeb zaměstnanosti, kteří nabízejí odborné vedení, a od kterých se očekává, že budou zájemce směřovat k uznání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení (zejména pokud jde o rekvalifikační opatření). Autorizované osoby zajišťují: ‐ ‐ ‐ ‐

Přijímání ke zkoušce z profesní kvalifikace ze strany zájemců, Realizaci zkoušky podle hodnotícího standardu, Hodnocení prokázaných kompetencí zájemce a rozhodnutí o uznání profesní kvalifikace v rámci této zkoušky, Vydání osvědčení o profesní kvalifikaci tomu, kdo zkoušku úspěšně složí.

V současné chvíli neexistuje jasně stanovená odpovědnost za zaškolení a odborné vedení. Propagace a zvyšování povědomí o možnostech uznávání je provedeno na národní úrovni a do regionů se dostává prostřednictvím najatých konzultantů. Informační systém Národní soustavy kvalifikací (NSK), který obsahuje kvalifikační i hodnotící standardy i další informace o kvalifikacích, je spravován a aktualizován na národní úrovni a dále se rozvíjí.

1.2 OVĚŘOVÁNÍ KOMPETENCÍ V PRAXI

1.2.1 Vývoj v posledních letech Od roku 2007 se soubor profesních kvalifikací v Národní soustavě kvalifikací postupně doplňuje a schvaluje, čímž se možnosti uznávání neformálního a informálního učení rozšiřují. V současnosti existuje cca 600 schválených profesních kvalifikací, dalších cca 300 je v různé fázi tvorby či schvalování a dalších cca 300 je plánováno vytvořit během let 2014‐2015. Celkem je tedy plánováno, že by profesních kvalifikací mělo být k dispozici cca 1200. Většina kvalifikací, které jsou nyní definovány v registru, odpovídá úrovním 3 a 4 podle Evropského rámce kvalifikací. Obecně vzato počty úspěšných kandidátů rostou poměrně rychle. Podle zdrojů NSK získalo v období před březnem 2014 novou kvalifikaci přibližně 90 000 jedinců.16 Bohužel nejsou k dispozici žádná data o profilu kandidátů. To, že se škála nabízených kvalifikací postupně rozšiřuje, lze doložit například v posledním roce schválenými přibližně dvěma stovkami 16

Zdroj: http://www.nuv.cz/nsk2/nsk‐dve‐nove‐profesni‐kvalifikace‐prezkouseny

14


nových profesních kvalifikací, např. chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky a Chůva pro dětské koutky. Pomoc a konkrétní informace jsou k dispozici na úřadech práce, ale hlavní informační zdroje a komunikační kanály jsou online:   

http://www.vzdelavaniaprace.cz http://www.narodni‐kvalifikace.cz/ http://portal.mpsv.cz

1.2.2 Zainteresované strany Evropské fondy jsou významným zdrojem financování rozvoje kvalifikačních systémů. Pro rozvoj a implementaci systému uznávání neformálního a informálního vzdělávání je stále zásadní Evropský sociální fond. Některé velmi významné aktivity a projekty financovala EU. Vytváření národní strategie bylo realizováno jako projekt podpořený EU a stejně tomu bylo i v případě Národní soustavy kvalifikací. Infrastruktura metodologické podpory pro systém uznávání a vznik center pro celoživotní vzdělávání ze škol by bez těchto zdrojů nemohly být realizovány. Proto otázka financování je a pravděpodobně i nadále zůstane pro praxi v této oblasti zásadní. Vzhledem k tomu, že odborné školy jsou považovány za hlavního poskytovatele ověřování a uznávání, je evidentní, že sektor formálního vzdělávání hraje v systému významnou roli. Tuto roli potvrzuje i zapojení učitelů a pracovníků škol do procesu dalšího vzdělávání vedoucího k profesním kvalifikacím NSK. Úplné kvalifikace mohou být udělovány pouze poskytovateli formálního vzdělání a výcviku. Od odborných škol a učilišť se proto očekává, že budou v budoucnu ve větší míře zajišťovat vzdělávání dospělých. Veřejná služba zaměstnanosti hraje významnou roli při poskytování podpory budoucím kandidátům na validaci učení. Obvykle se klientům nabízí diagnostický přístup, přičemž se s využitím různých hodnoticích nástrojů odhalují schopnosti a zájmy jednotlivců. Používají se také různé testy ověřující znalosti a dovednosti v konkrétních oblastech jako jsou například základní početní úkony. Smyslem diagnostického přístupu je pomoci uživatelům najít jejich cestu k vhodné profesi či kvalifikaci. Dalším důležitým zdrojem informací a podpory je databáze obsahující informace o kvalifikacích v registru NSK. Databáze NSK je veřejně dostupná na webových stránkách www.narodni‐kvalifikace.cz a obsahuje schválené kvalifikace včetně jejich kvalifikačních a hodnoticích standardů i dalších informací, jako např. možnosti skládání profesních kvalifikací do úplných profesních kvalifikací, seznamy autorizovaných osob, instituce, které se na návrhu standardu podílely aj. Databázi mohou využívat profesní poradci, ale také přímo samotní zájemci o kvalifikace. Vedle veřejného sektoru jsou k účasti na ověřování výsledků neformálního a informálního učení vyzývány i soukromé organizace. Ty se mohou stát autorizovanými osobami, které realizují zkoušky z profesních kvalifikací. V současnosti tvoří většinu autorizovaných osob (jak soukromých, tak veřejných) školy, ale už byly autorizovány i některé sektorové organizace (komory) a soukromé podniky. Celkem existuje cca 700 autorizovaných osob. Zástupci soukromého sektoru mají také významnou roli při definování kvalifikačních a hodnotících

15


standardů profesních kvalifikací, protože jsou klíčovými členy sektorových rad a jejich pracovních skupin. 1.2.3 Náklady a financování Proces ověření je koncipován tak, aby přímé náklady na proces uznávání (náklady na zkoušku, tedy mzdy hodnotitelů, materiálně technické vybavení zkoušky a administrativní náklady) uhradil zájemce o kvalifikaci. Jednotlivci mohou žádat příspěvek od zaměstnavatelů, což však není jasně regulováno. Je pravděpodobnější, že zaměstnavatel by mohl být ochotný přispět na náklady, pokud se kvalifikace vztahuje k regulované profesi nebo licencovanému oboru. U nezaměstnaných osob se předpokládá, že veřejná služba zaměstnanosti uhradí náklady na zkoušku, pokud tyto spadají do rámce rekvalifikace. V současnosti financují rekvalifikační kurzy i zkoušky. V praxi stanovuje poplatek autorizovaná osoba. Výše poplatku závisí na nákladech, které jsou u různých kvalifikací různé. V praxi se úřady práce potýkají s problémem jak vyhodnotit, zda je u dané osoby pravděpodobné, že v hodnocení uspěje přímo, nebo potřebuje v danou chvíli dodatečné školení. Obecně úřady práce raději posílají zájemce nejprve na příslušné kurzy než přímo k procesu uznávání neformálního a informálního učení. Doba zkoušky i materiálně technické vybavení k hodnocení se může značně lišit. Zkouška může trvat několik hodin, ale i několik dní (to jsou ale výjimečné případy). Použitý materiál může zahrnovat například základní potraviny nebo nákladné stavební materiály. Náklady na pronájmy prostor a na zaplacení hodnotitelů se liší v závislosti na regionu. Co se týče potřebného vybavení, musí být autorizovaná osoba schopna poskytnout technické a materiální podmínky nezbytné k provedení hodnocení. Tyto podmínky mohou zajistit vzdělávací a výcvikové instituce, které disponují nezbytným zařízením k učení, ale také podniky, jež mají k dispozici vybavení pro účely zajišťování dodání služeb či produktů. Vytváření systému uznávání a metodologie, školení a příprava odborných středních škol (a učitelů) jsou financovány prostřednictvím několika projektů ESF. 1.2.4 Co dělat pro získání osvědčení Zájemce o ověření výsledků předchozího učení včetně případného vyškolení může využít následujících možností, a tak začít s procesem ověření a/nebo rekvalifikace: 

 

Vyhledání informací o tom, jestli jeho aktuální profil dovedností umožňuje přímý přístup k ověřovacím zkouškám, je možné na stránkách http://www.vzdelavaniaprace.cz/ a především na stránkách www.narodni‐ kvalifikace.cz, kde pro každou profesní kvalifikaci najde její hodnotící standard, kde se dozví podrobné požadavky ke zkoušce. Kontaktování poradce na úřadě práce a dohodnutí schůzky, při níž zájemce požádá o pomoc s přihlášením. Kontaktování autorizované osoby a přihlášení ke zkoušce ověření dovedností. Kontakt na autorizované osoby lze získat na úřadech práce.

16


1.2.5 Související projekty Jedním z příkladů velkého projektu ESF zaměřeného na rozvoj validační praxe byl projekt „Klíče pro život”17, který byl realizován prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci Národním institutem pro děti a mládež. Cílem projektu bylo podpořit celoživotní učení především u osob pracujících ve třetím sektoru. Tento rozsáhlý projekt obsahoval komplexní škálu aktivit, které pokrývaly různé aspekty jako výzkum vzdělávacích a školicích potřeb osob působících v sektoru dětí a mládeže nebo toho, jak organizace v terciárním sektoru v současnosti působí v rozvíjení tříletých vzdělávacích programů pro osoby v dobrovolnickém sektoru, a to ve spolupráci s univerzitou. Součástí tohoto projektu bylo i rozvíjení přístupu k validaci a uznávání neformálního a informálního učení. Aktivity v této části projektu zahrnovaly: • •

• • •

•

Výzkum situace v oblasti kompetencí potřebných v terciárním sektoru (především v neziskové sféře) Rozvíjení soustavy norem minimálních kompetencí (klíčové kompetence a kompetence týkající se povolání) u dobrovolníků a profesionálů, kteří pracují ve volném čase s dětmi a mládeží Navržení nástrojů pro sebehodnocení a metod určování těchto kompetencí Návrh a testování učebních modulů (včetně e‐learningu) pro definované kompetence Analýza upřednostňovaného přístupu organizací působících v terciárním sektoru (především v neziskové sféře) ohledně toho, jaké by měly být normy pro tyto kompetence, a to včetně návrhu akreditačního procesu pro neformální učení realizované/podporované terciárním sektorem (především neziskovou sférou) Diskuze se sociálními partnery a vzdělávacími institucemi o nejvhodnějších způsobech jak provádět validaci, včetně zavedení vzájemně uznávaných a garantovaných osvědčení, které zdůrazní kompetence získané neformálním a informálním učením v oboru práce s dětmi a mládeží.

Dalším rozsáhlým projektem je UNIV – Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení, který byl realizován sítí škol poskytujících vzdělávací služby pro dospělé.18 Jde o sérii projektů financovaných prostřednictvím ESF – Operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost 2007‐2013 (a Operační program Rozvoj lidských zdrojů 2004‐2006). Cílem těchto projektů je podpořit střední školy v realizaci dalšího vzdělávání a v realizaci procesů uznávání neformálního a informálního učení, a tak rozvíjet celoživotní učení včetně uznávání výsledků neformálního a informálního učení ve školské sféře. V prvním projektu UNIV 1 se testovala proveditelnost uznávacích procesů, jež jsou tématem této zprávy. Školy se zapojily do vytváření modularizovaných programů odborného vzdělávání pro dospělé a testovaly možnosti hodnoticích standardů určených pro uznávání neformálního a informálního učení oborovými radami. Počáteční poznatky projektu UNIV 1 se dále rozvíjely v rámci projektu UNIV 2, který vytváří regionální sítě odborných škol a školí pedagogický personál tak, aby se školám lépe dařilo vycházet vstříc potřebám dospělých zájemců o vzdělávání. V rámci tohoto programu se pedagogové učí jak identifikovat potřeby vzdělávání dospělých v dané oblasti/regionu, jak dospělé účastníky oslovit a jaké informace jim předat (včetně rad a marketingových témat), 17 18

http://www.nidm.cz/projekty/realizace‐projektu/klice‐pro‐zivot http://www.univ.nuov.cz/index.php?r=237

17


ale také se učí pracovat s Národní soustavou kvalifikací, jež je základem jak pro definování učebních programů dalšího vzdělávání, tak pro hodnocení a uznávání výsledků neformálního a informálního učení. V první fázi se projektu zúčastnilo 325 odborných škol a učilišť po celé České republice. Do roku 2010 bylo vybráno a autorizováno 61 z nich, aby zajišťovali uznávání výsledků neformálního a informálního učení alespoň pro jednu profesní kvalifikaci. V současnosti probíhá projekt UNIV 3. Hlavním cílem této závěrečné fáze série UNIV je pilotáž profesních kvalifikací vznikajících v NSK, a to jak z hlediska jejich ověřování při zkouškách, tak z hlediska jejich vzdělatelnosti ve vzdělávacích programech. K dalším cílům se řadí zvýšení informovanosti o ověřování učení a práce na vytváření nových či aktualizace existujících metodologických manuálů pro ověřování a uznávání výsledků učení.

18


2. DOPORUČENÍ ROMSKÝCH ŽEN A OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ

2.1 DOPORUČENÍ ROMSKÝCH ŽEN V rámci evropského projektu ROM‐ACT se konala diskuzní skupina neakademických romských žen, jejímž cílem bylo zhodnotit překážky a příležitosti v systému uznávání a ověřování výsledků celoživotního vzdělávání v České republice. Smyslem diskuze bylo navrhnout řešení problému tak, aby byl systém přístupnější nejen pro romské ženy, ale celkově pro romskou komunitu. Skupinu tvořilo šest romských žen různého zázemí – různých věkových skupin (rozpětí od 21 do 70 let), různého vzdělání (základní až maturita) a s různými pracovními zkušenostmi. Některé z nich byly na mateřské dovolené, některé nezaměstnané, v pracovním úvazku na plný či částečný pracovní poměr a byla přítomna i jedna podnikatelka. Všechny pocházely ze Středočeského kraje. Diskuze se uskutečnila v prostorách občanského sdružení Slovo 21 a trvala dvě hodiny. Moderovaly ji koordinátorky z Ženské romské skupiny Manushe, které účastnice rovněž informovaly o současné situaci v uznávání kvalifikací v ČR. Před diskuzí účastnice vůbec netušily, že dovednosti a znalosti, které získaly v běžném životě (jako výchova dětí a péče o domácnost), lze také uznat jako součást kvalifikace. Nebyly obeznámené s termíny jako dílčí kvalifikace, Národní soustava kvalifikací nebo výsledky celoživotního učení. Dozvěděly se o snaze EU vytvořit systém uznávání výsledků neformálního a informálního učení a uvítaly ji. Obecně se ví, že se nabízejí příležitosti absolvovat rekvalifikační kurzy a získat osvědčení v různých oborech. Rekvalifikační kurzy jsou takové vzdělávací kurzy, které vedou k získání určité kvalifikace definované a popsané v Národní soustavě kvalifikací. Neexistuje jednotná struktura, která by se uplatňovala na všechny nabízené rekvalifikační kurzy. Obecné podmínky, jež musí všechny rekvalifikační kurzy splňovat, jsou stanoveny Akreditační komisí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tyto kurzy nabízejí Úřady práce a neziskové organizace a také za ně hradí náklady. Zejména v oblastech, kde působily neziskové organizace, měli Romové zkušenosti s účastí v rekvalifikačních kurzech. Všech šest účastnic diskuzní skupiny mělo s těmito kurzy z dřívějška nějakou zkušenost, zúčastnily se jich buď ony samy nebo někdo z jejich příbuzných. Během diskuze jsme identifikovali následující překážky a navrhli, jak by měl systém za ideálních podmínek fungovat, aby byl pro Romy přístupnější. 2.1.1 Povědomí o systému a přístup k informacím Setkaly jsme se s tím, že systém uznávání kvalifikací není v ČR příliš dobře znám. Systém teprve vzniká a rozvíjí se v rámci evropských projektů (nejnověji jde o UNIV 3) a průběžně se zdokonaluje. Obecné povědomí je velmi nízké, což platí zejména pro sociálně vyloučené

19


komunity nebo komunity s komplikovaným přístupem k informacím, mezi něž Romové často patří. Romové nejsou příliš zvyklí číst noviny a časopisy, informace většinou získávají z televize a Internetu, který běžně používají ke komunikaci s příbuznými (Facebook, Skype) a k přehrávání hudby a videí (YouTube). To dokazuje, že využití webových nástrojů jako jsou videa, hudební klipy a další vizuální prostředky by mohlo sloužit jako vhodný způsob zvyšování informovanosti. Zvyšování povědomí o systému uznávání výsledků učení by mohly výrazně podpořit také Úřady práce. Ty by mohly nezaměstnaným občanům poskytovat informace a jednotliví pracovníci by mohli klientům nabízet podrobné informace o možnostech, které systém uznávání kvalifikací skýtá. Dalším dobrým kanálem pro zvýšení informovanosti je aktivita sociálních pracovníků v terénu. Tito pracovníci navštěvují romské rodiny a komunity a jsou s nimi v kontaktu prakticky každý den. Spolu s běžným poradenstvím by také mohli předávat informace o možnosti uznání znalostí a schopností v národním systému. Tato metoda by umožnila, že by se romský klient mohl vyptat na podrobnosti osoby, kterou již dobře zná, a tím by odpadl ostych. Informovanost o národním systému uznávání kvalifikací lze rovněž zvyšovat ve spolupráci s neziskovými organizacemi zaměřenými na Romy. V rámci svých aktivit by mohli informovat romské klienty a ti by následně tyto poznatky šířili dále ve svých rodinách a komunitách. 2.1.2 Nízká úroveň motivace v romských komunitách Nezaměstnanost v České republice je 6,3 % obecně. Nezaměstnanost Romů se pohybuje kolem 39 % v celorepublikovém měřítku19 a přibližně 80 – 100 % v některých sociálně vyloučených komunitách.20 Realitou je v ČR diskriminace při přijímání do zaměstnání a také vysoká konkurence ze strany cizích státních příslušníků na nekvalifikovaných místech na trhu práce. Z toho důvodu účastnice upozornily na to, že uznávání kvalifikací nebude skutečně smysluplné, pokud jim nepomůže získat zaměstnání. V rámci různých evropských projektů organizují neziskové organizace a Úřady práce rekvalifikační kurzy. Mnoho Romů jimi prošlo, někteří dokonce absolvovali více kurzů, přesto práci nedostali. Na základě těchto zkušeností hrozí, že romská komunita nebude v budoucnu mít o systém uznávání výsledků celoživotního učení větší zájem. Motivaci lze zvýšit, pokud se zlepší praktické využití uznávaných kvalifikací: 

Úřady práce by měly nabízet takové rekvalifikační kurzy, které odpovídají oborům poptávaným v daném regionu, a tudíž by vzrostla šance dostat zaměstnání.



Zaměstnavatelé by měli přijímat nové zaměstnance a zajišťovat jim školení či rekvalifikaci.



Je žádoucí snížit diskriminaci na trhu práce.

19 WB, FRA a UNDP „Situation of Roma in 11 EU Members states”, 2012 20 GAC Consulting „Analysis of socially excluded Roma localities in the Czech Republic and absorption capacity of entities involved in this field“, 2006

20


2.1.3 Vysoké nároky na uživatele Během diskuze byly zúčastněné Romky informovány o webu www.narodni‐kvalifikace.cz, kde jsou publikovány všechny podrobnosti o uznávání kvalifikací. Zveřejňují informace o profesních kvalifikacích, které jsou k dnešku schválené a uplatnitelné na pracovním trhu v ČR. Informují o všech novinkách a událostech v oblasti ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání v ČR. Přínos stránek spočívá v tom, že uvedené kvalifikace obsahují přesný popis požadavků ke zkoušce i přesný popis její realizace – tedy jednotlivé kvalifikační a hodnotící standardy. Jsou zde uvedeny také autorizující osoby a další podrobnosti. Informace na této stránce jsou psány poměrně složitým jazykem, za užití cizích a odborných termínů. Běžný občan bude mít problém porozumět zde uvedeným informacím. To každého spíše odradí, bez asistence nebudou lidé schopni tyto webové stránky využívat. Působí to, jakoby by byly vytvořeny spíše pro odbornou veřejnost a zainteresované instituce a organizace, nikoli však pro širokou veřejnost. Zde je návrhem romských žen významně zjednodušit texty na webu a uzpůsobit je běžnému uživateli. 2.1.4 Finanční nároky získání kvalifikace Pokud by chtěly podstoupit pouze zkoušku, ověření znalostí a dovedností, bylo by třeba za ni zaplatit. Na to většina romských žen nedosáhne, neboť se nacházejí v těžké sociální situaci. Bez rekvalifikačního kurzu je těžké naplnit požadavky kvalifikačních standardů. Romské ženy nemají přístup k učebním materiálům, jež by umožnily domácí přípravu. Jediná cesta k uznání kvalifikace vede přes rekvalifikační kurz. Nabídka oborů k rekvalifikaci je omezená a rekvalifikace nejsou snadno dostupné. Navíc je třeba za ně platit a tak mnohé romské ženy na rekvalifikace nedosáhnou. Systémová řeše ní v této oblasti navržená romskými ženami by byla:  zpřístupnění možnosti podstoupit zkoušku všem občanům tím, že by byla bezplatná (náklady autorizovaných osob by hradil stát). 2.1.5 Bariéry v rodině Účast ve vzdělání je pro romské ženy často složitá kvůli bariérám vznikajícím v rodině. Starost o děti a domácnost jim nedovoluje věnovat čas navštěvování dlouhodobých kurzů. Podpora rodiny je velmi důležitá a je klíčovým předpokladem pro zapojení romské ženy do jakéhokoli vzdělávání. Znamená to podporu morální (ostatní členové í rodiny dávají najevo, že souhlasí s jejím vzděláváním, slovně ji podporují) i logistickou (matka nebo tchyně, případně manžel, zajišťují hlídání dětí, vypomáhají s udržováním domácnosti). Tato podpora rodiny není ale pokaždé dostupná nebo možná. V tom případě by bylo vhodné, aby přišla podpora ze strany úřadů. Ty by mohly poskytovat paní na hlídání v době vyučování

21


nebo povinné praxe. Těmito hlídačkami by mohly být například ženy, kterým byla již uznána kvalifikace péče o děti. 2.1.6 Souhrn Všechny přítomné ženy se vyjádřily v tom smyslu, že dnes jde nejvíce o to, zda v dané kvalifikaci budou moci najít uplatnění, a jak reálná je šance, že po absolvování vzdělání nebo uznání kvalifikace naleznou zaměstnání. Proto se mění preference v oborech vzdělávání dle aktuálního vývoje pracovního trhu v Praze. Například v současné době je velmi populární sanitářský kurz, neboť nemocnice přijímají na tato místa také Romy a nízkokvalifikované osoby. Přítomné romské ženy si ale také uvědomují, že validace přináší také zvýšení sebevědomí. Mít ověřeno, že něco umím, to přináší sebeuspokojení a člověk sám sebe lépe hodnotí. Všichni bychom se tedy měli naučit nehledat překážky, proč nejde něco udělat, ale naopak hledat způsoby, jak ty věci udělat. Místo hledání důvodů, proč něco nejde, zkoušet přemýšlet, jak by to šlo a co nám to přinese. A k tomu potřebujeme také někoho, kdo bude schopen nás podpořit a poradit nám. A pokud vzdělávání nebo validaci začneme, tak je také dokončit – vždyť tím dáváme příklad vlastním dětem!

22


Shrnutí identifikovaných bariér a návrhy romských žen na řešení: ROMSKÉ ŽENY BARIÉRY

MOŽNOSTI

Co brání přístupu k systémům uznávání formálního a neformálního učení

Co by tyto bariéry pomohlo odstranit

Žádné nebo nízké povědomí o možnosti získání profesních nebo úplných profesních kvalifikací prostřednictvím Národního systému kvalifikací (systému uznávání výsledků informálního a neformálního učení).

Využití účinných informačních kanálů a osob, které jsou napojeny na jednotlivé romské komunity pro šíření informovanosti, zejména klasických médií a internetových sítí, Informace by měli podávat a šířit také pracovníci Úřadů práce, sociální a terénní sociální pracovníci, neziskové organizace, které jsou v denním kontaktu s komunitami.

Nízká úroveň motivace romských žen vlivem Provázání nabídky na straně vzdělávání a uznávání kvalifikací s regionálním trhem nedůvěry v pozitivní ovlivnění jejich práce a eliminace diskriminace při přijímání zaměstnanosti. do zaměstnání. Vysoké nároky na uživatele databáze Národního systému kvalifikací.

Zjednodušení jazyka používaného na webu Národního systému kvalifikací tak, aby jej mohl využívat běžný uživatel.

Finanční náročnost daná nutností zaplatit za Náklady autorizovaných osob za uspořádání přezkoušení, eventuelně rekvalifikační kurz, zkoušky by za občany platil stát. který ke zkoušce vede. Rodinné povinnosti zabraňují účasti v dlouhodobějších kurzech.

Nabídka hlídání dětí po dobu konání kurzu, jako hlídačky by se mohly uplatnit ženy, které získaly profesní kvalifikaci pro práci s dětmi.

23


2.2 DOPORUČENÍ PRACOVNÍKŮ NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ V rámci evropského projektu ROM‐ACT byla organizována diskusní skupina s pracovníky neziskových organizací (civil society organizations) s cílem zjistit, jaké znalosti mají organizace o systému uznávání kvalifikací v ČR a posoudit roli, kterou by mohli hrát v rámci zlepšování přístupu Romů, a zvláště romských žen, k tomuto systému. Diskusní skupiny se účastnilo celkem sedm pracovníků neziskových organizací, kteří se zabývají prací s romskou komunitou a vyvíjejí, s různou intenzitou, aktivity vzděláváním dospělých (nejčastěji mladých dospělých). Účastnili se lidé se zkušenostmi z mezinárodních i národních projektů, většina z účastníků sama prošla nějakým druhem neformálního vzdělávání, někteří z nich neformální vzdělávání organizují. Zajímavým detailem je fakt, že všech těchto sedm pracovníků neziskových organizací byly Romové ve věku do 35 let, s formálním vzděláním na úrovni střední nebo vysoké školy. Diskuse se konala v prostorách Slova 21 a vedla ji koordinátorka Romské ženské skupiny Manushe, a to podobným způsobem jako diskusní skupinu s romskými ženami. Diskuse trvala asi dvě hodiny a začala představením současné situace v přípravě systému validace uznávání neformálního a informálního učení v České republice. Byl představen web Národní soustavy kvalifikací a současně jim byly stručně představeny obdobné systémy v dalších partnerských zemích projektu ROM‐ACT. Reprezentanti NNO neznali zahraniční zkušenosti, ani si nebyli vědomi toho, že systém má být vystavěn s ohledem na Evropský rámec kvalifikací. V rámci diskuse se měli přítomní pracovníci organizací zamyslet nad tím, ve kterých oborech v současnosti Romové nejčastěji pracují a jaké schopnosti a dovednosti by mohli být Romům v rámci systému uznávány. Romové podle nich nejčastěji pracují jako uklízeči, kopáči, ve stavebnictví (stavební úpravy, zedníci), malíři pokojů, hudebníci, kuchaři. Jsou zručnými košíkáři. Vynikají v práci s dětmi a díky své schopnosti empatie jsou dobrými sociálními pracovníky. Schopnost odhadovat druhé lidi jim dává také schopnost obchodovat a komunikovat. Mnozí pracují často jako operátoři v call centrech a dosahují tam velmi dobrých výsledků. Všichni přítomni dobře znali problematiku rekvalifikačních kurzů, někteří z nich pracují v organizacích, které kurzy romské komunitě poskytují. Nejvíce se potýkají s problémem motivace Romů k zapojení do vzdělávacích aktivit a udržení jejich zájmu. V několika oblastech se jejich názory a zkušenosti velmi shodují s pohledem romských žen, které byly zapojeny do první diskusní skupiny. Diskuse se točila kolem následujících témat a byla navržena následující řešení: 2.2.1 Problematická využitelnost kvalifikací Základním předpokladem pro to, aby Romové cítili, že má smysl do validace se pouštět, je existence reálných pracovních míst a tedy poptávka pracovního trhu. Programy zaměřené na podporu vstupu Romů do systému validace dovedností a znalostí by měly ústit v zaměstnání jejich absolventů. Romské komunity jsou totiž v ČR již demotivované: V posledních letech se nabízí poměrně dost možností získat nové kvalifikace v rámci rekvalifikačních kurzů. Pouze malé procento jejich absolventů ale získá zaměstnání. Rekvalifikují se v oborech, ve kterých není v daném regionu uplatnění, narážejí na problémy se získáním živnostenského listu u 24


koncesovaných a jinak odborně podmíněných oborů a potýkají se s předsudečným chováním potenciálních zaměstnavatelů. Pro mnohé zaměstnavatele je rekvalifikační kurz nedostatečnou kvalifikací, v situaci kdy poptávka je vysoká, si mohou vybírat lépe kvalifikované uchazeče s několikaletou praxí. Vhodným opatřením pro zapojení Romů, ale i dalších skupin obyvatelstva, do systému uznávání kvalifikací by bylo:  provázání poptávky ze strany zaměstnavatelů s nabídkou vzdělávání pro nezaměstnané osoby. Na základě potřeb zaměstnavatelů by Úřady práce vypisovaly vzdělávání. Po absolvování proškolení by tak měli reálnou šanci nastoupit do zaměstnání. 2.2.2 Omezený přístup k informacím o systému uznávání kvalifikací a složitost informací Úřady práce a sociální odbory městských úřadů by měly být hlavním zdrojem informací o systému uznávání kvalifikací. Vzhledem k tomu, že v České republice je systém stále ve výstavbě, lze informace o něm získat především na internetu. Již jen k tomu, abych příslušnou stránku našel, musím znát odborné nebo poloodborné termíny. Problematická je tedy již fáze vyhledávání informací. Pokud se mi podaří projít vyhledavačem a dostat se na relevantní web, jsou v mnoha případech informace podány způsobem nesrozumitelným běžným občanům ‐ v definicích, krkolomných formulacích a za použití odborných výrazů. Samotní pracovníci neziskových organizací mají občas problém s porozuměním. Doporučením je tedy:  uveřejňovat informace užitečného charakteru, tedy především návody a jasné postupy popisující, co mám krok za krokem udělat, pokud mám zájem nechat si uznat některou kvalifikaci a kdo mi s procesem může pomoci  proškolit pracovníky úřadů práce, sociálních odborů i neziskových organizací, aby byli schopni podávat relevantní informace cílovým skupinám  téma získávání kvalifikací by se mělo stát běžnou součástí povědomí ve společnosti, a to díky:  zjednodušením terminologie používané na veřejně dostupných informačních stránkách  využíváním všech médií (sociální sítě, televize, rozhlas, venkovní reklama, letáky apod.) a kampaní k oslovení cílových skupin (reklamy, události pro veřejnost, soutěže apod.)  zmiňovat téma také ve školách. 2.2.3 Finanční, prostorová a znalostní nedostupnost uznávání kvalifikací Romové jsou často součástí komunit ohrožených sociální exkluzí, a proto nebudou do budoucna schopni hradit si sami náklady na získání kvalifikací. Jde o poplatky spojené přímo s realizací přezkoušení autorizující osobou. Každá zkouška je zpoplatněna, uchazeč si hradí náklady spojené s poskytnutím prostoru, zkoušejících osob, materiálu. Často tyto autorizující 25


osoby nejsou dostupné v místě bydliště zájemce a je nutné na zkoušku dojet do jiného města a to s sebou nese další finanční náklady. V Národní soustavě kvalifikací jsou specifikovány kvalifikační a hodnoticí standardy pro jednotlivé kvalifikace. Jako ukázku jsme zvolili kvalifikaci v oboru, který často romské ženy vykonávají. Šlo o kvalifikaci „Úklid administrativních ploch“. Ve kvalifikačním standartu jsou zmíněny takové požadavky, které neakademické romské ženy jen stěží mohou splnit. Předpokládají totiž znalosti z oboru matematiky ( např. Dávkování čistících prostředků pro různě velké plochy), chemie (např. Druhy čistících prostředků a jejich použití), bezpečnosti práce a dalších oborů, které romská žena nemá kde načerpat. Kvalifikační standard je na úrovni 2 až 3 Evropského rámce kvalifikací. Ani uklízečka s dlouholetou praxí by nebyla schopna zkoušku úspěšně absolvovat bez nutnosti teoretické přípravy před zkouškou. Pakliže z různých důvodů nechce nebo nemůže absolvovat rekvalifikační kurz (není dostupný, nemá časové možnosti, je drahý apod.), nemá šanci u zkoušky uspět. Z debaty vyšly tyto návrhy na opatření:  rozšířit nabídku uznávaných kvalifikací a jejich dostupnost zvýšením počtu autorizujících osob  doplnit kvalifikační standardy o učební materiály pro domácí přípravu; v materiálech uvést všechny informace, jejichž znalost bude u zkoušky zkoumána 2.2.4 Souhrn V současném stavu je systém uznávání kvalifikací velmi špatně dostupný běžným občanům s nedostatečným nebo nízkým vzděláním. Kvalifikace jsou formulovány vysoce odborně a kladou vysoké nároky. Národní soustava kvalifikací je prozatím pojímána jako registr jednotlivých kvalifikací, jejichž portfolio se sice stále rozšiřuje a jsou tvořeny nové kvalifikační standardy, ale je stavěn spíše jako platforma pro rozšíření kvalifikace těm, kteří již jsou kvalifikováni v jiném oboru, nebo těm, kteří mají dlouholetou praxi a potřebují si uznat své nabyté dovednosti a znalosti. Velká část Romů je dlouhodobě nezaměstnána, mnoho mladých Romů dosud nikde nepracovalo, takže nemá žádnou praxi. Pro ně tedy cesta k uznání kvalifikací vede jednoznačně přes absolvování rekvalifikačních kurzů. Smysl má organizovat rekvalifikace v takových profesích, o které je na regionálním pracovním trhu zájem ze strany zaměstnavatelů. Jinak motivace Romů k zapojení do vzdělávání bude velice nízká a u těch, kteří do rekvalifikace vstoupí, se dá očekávat vysoká míra předčasného ukončení (drop out). Ve fázi, kdy bude celý systém dobře nastaven, budou mít rozhodující úlohu v informování cílových skupin neziskové organizace pracující s romskými komunitami, úřady práce a sociální odbory. Významně by pomohly informační kampaně s využitím všech dostupných médií a investice státu do úhrad nákladů spojených s uznáváním kvalifikací. 26


Shrnutí identifikovaných bariér a návrhy pracovníků NNO na řešení: PRACOVNÍCI NNO BARIÉRY

MOŽNOSTI

Co brání přístupu k systémům uznávání formálního a neformálního učení

Co by tyto bariéry pomohlo odstranit

Pouze malá část rekvalifikovaných (těch, kteří získají profesní kvalifikaci) skutečně získá zaměstnání nebo živnostenské oprávnění, a z toho plyne nízká motivace a nedůvěra v systém validace.

Je třeba provázat poptávku po zaměstnancích s nabídkou vzdělávání (validace) – klíčovou úlohu při tom může hrát Úřad práce, který by reagoval na reálnou zájem o pracovníky s určitou kvalifikací tím, že by zajistil proškolení a validaci vhodných kandidátů z řad nezaměstnaných.

Nedostupnost a nesrozumitelnost informací Proškolení pracovníků Úřadu práce, sociálních odborů i neziskových organizací, týkajících se validací a Národní soustavy kteří budou informace o validačním systému kvalifikací. šířit mezi své klienty a budou jim asistovat. Vytvořit návody a jasné postupy, co má zájemce krok za krokem udělat, aby získaly uznání kvalifikace. Mainstreamovat téma validace s využitím médií a výuky ve školách. Rozšířit prostorovou dostupnost uznávání Každá zkouška je zpoplatněna a často zvýšením počtu autorizujících osob. spojena s dalšími finančními výdaji (cestovné do místa konání zkoušky, pracovní pomůcky apod.). Zájemce o validaci kvalifikace musí ovládat praxi, ale také nastudovat teoretické znalosti z různých oborů a stavět na základech získaných během všeobecného vzdělání (ZŠ). Učební opory získá zájemce, pouze pokud absolvuje (a zaplatí) rekvalifikační kurz.

Umístit na internet ke kvalifikačním standardům i učební opory, studijní zdroje ke stažení zdarma, ze kterých lze nastudovat teorii v potřebném rozsahu daném nároky zkoušky. Pracovníci NNO by mohli pomáhat při osvojování znalostí (tutoring).

27

Národní systém uznávání výsledků neformálního a informálního učení

Recommend Documents