Národní divadlo Metody: čtení s otázkami Strategie: kladení otázek, hledání informací Forma práce: individuální, dvojice Cíle hodiny · žáci si vybaví a utřídí dosavadní znalosti o ND, zpřesní je a doplní o nové informace · budou schopni reprodukovat svými slovy informace získané z četby · rozvinou si dovednosti klást otázky nad textem, zejména ty, na které není v textu odpověď, a to pomocí metody čtení s otázkami 1. Aktivita před četbou Zvolili jsme metodu vím – chci vědět – dozvěděl jsem se. do sloupečku vím si zapíšou, co vědí (každý sám – 3-5 minut) vytvoří dvojice, v nichž si porovnají znalosti, co vědí (A-B, B-A) vytvoříme první sloupec na tabuli: Co víme dalších 5 minut, co bychom se chtěli dozvědět, ve dvojici otázky také zapíšeme na tab (kdo chce, připíše si jinou otázku) 2. Vlastní četba – fáze čtení Pro tuto fázi volím metodu čtení s otázkami. Pracujeme metodou poprvé, proto volím frontální práci. Až si to děti vyzkoušejí, až uvidí, jak to dělají druzí, a uslyší ode mě zpětnou vazbu, budou pracovat ve dvojicích. Text – 1. část
Národní divadlo je reprezentativní scénou České republiky. Je jedním ze symbolů národní identity. Je nositelem národního kulturního dědictví a zároveň prostorem pro svobodnou uměleckou tvorbu nejvyšší kvality. Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla českého národa Národní divadlo je ztělesněním vůle českého národa po národní svébytnosti a samostatnosti. Na jeho budování se sbírkami podílely široké vrstvy všeho lidu. Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla se rodila od podzimu 1844 na poradách vlastenců v Praze a začala se realizovat žádostí o "privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení" samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Teprve však za šest let - v dubnu 1851 - vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. O rok později byl z výnosu prvních sbírek zakoupen pozemek bývalé solnice o rozloze necelých 28 arů, který sice předurčil nádhernou polohu divadla na vltavském břehu proti panoramatu Hradčan, zároveň však svou stísněností a lichoběžníkovým tvarem vytvořil těžké podmínky pro autory budovy. Pauza v četbě položím otázku (jednoduché) Co se nacházelo na místě, kde stojí ND? Kolik let uplynulo, než získali vlastenci povolení/privilej na vystavění divadla? Víte, jak vypadá lichoběžník? nabídka, chce-li se někdo na něco zeptat, zapíšeme
Text – 2. část
Období Bachova absolutismu zarazilo přípravy stavby vznikla skromná budova Prozatímního divadla, jež byla otevřena 18. listopadu 1862. Stala se později součástí Národního divadla. V roce 1865 vyzvali zastánci velkolepého projektu divadla třiatřicetiletého architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 mohly začít práce na staveništi. 16. května 1868 došlo k slavnostnímu položení základních kamenů a r. 1877 bylo divadlo pod střechou. První otevření Národního divadla, požár Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na rekonstrukční práce byl povolán arch. Josef Schulz. S velkým citem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Na malířských pracích se podíleli např. Mikoláš Aleš (cyklus obrazů Vlast), František Ženíšek (autor původní – shořelé opony, strop hlediště) nebo Vojtěch Hynais (autor opony ND a výzdoby Královské lóže). Sbírky na stavbu Národního divadla Na Národní divadlo sbíral vpravdě celý národ. Pravdou je, že tzv. krejcarové a zlatkové sbírky byly velkým zdrojem příjmů. Vedle toho však existovala řada jiných zdrojů. Veškeré příjmy i výdaje se velmi pečlivě evidovaly ve třech účetních knihách. Značné sumy věnovala například šlechta (kníže Lobkovic 6 tisíc zlatých, což byl jeden z největších darů jednotlivce, dále hraběcí rodina Chotkova přes 4 a půl tisíce, Kolowrat-Krakovský 4 tisíce, objevují se jména Schwarzenberků, Kinských, Černínů, Nosticů, Harrachové...), pozadu nezůstavala ani nastupující buržoazie, vědci, umělci (Ringhoffer, Rott, Palacký, Rieger, J. R. Vilímek...). Přišly příspěvky z Moravy i ze Slovenska, dále z Krakova, Štýrského Hradce, ze Lvova a dokonce i z Cambridge. Z Kalifornie dorazily v ceně 1 dukátu zrnka vyrýžovaného zlata. Za pozornost stojí i příjmy získané prodejem darů, byť z dnešního pohledu zvláštních (pan Hostivít Hušek z Kutné Hory věnoval k prodeji 60 výtisků "Poučení o škodném hmyzu na řípě buráku"). Císař František Josef II. věnoval svůj první osobní příspěvek ve výši 5 tisíc zlatých a později věnoval dalších 13 tisíc atd. Pauza v četbě Co můžete usoudit z úspěchu sbírky na obnovu Národního divadla? Jak si vysvětlujete celosvětovou účast na sbírce? jiné otázky žáků, zapíšeme
Text – 3. část
Znovuotevření Národního divadla Budova Národního divadla byla otevřena 18. listopadu 1883 představením Smetanovy slavnostní opery Libuše, pro tuto příležitost zkomponované. Budova, technicky dokonale vybavená (elektrické osvětlení, ocelová konstrukce jeviště), sloužila bez velkých přestaveb skoro sto let. Až 1. dubna 1977 bylo Národní divadlo představením Jiráskovy Lucerny do roku 1983 zavřeno a probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Představením Smetanovy Libuše byla předána veřejnosti. V současnosti je tento historicky nesmírně důležitý a krásný objekt hlavní scénou tří uměleckých souborů Národního divadla: činohry, opery a baletu. Legendy kolem Národního divadla S Národním divadlem se pojí řada drobnějších i větších mýtů, legend a zajímavostí. Například se říká (a píše), že mezi základními kameny zazdili v roce 1868 soudek s posvátnou vodou ze studánky, kterou křtil sv. Cyril Slovany. Mezi prvními dárci při veřejných sbírkách bylo malé děvčátko Otylka z Vídně, které se svými bratříčky dalo po zlatém. Její jméno se později na scéně Národního divadla proslavilo – Otýlie Sklenářová-Malá. V divadle se také vypráví, že při poslední rekonstrukci v 80. letech vylezl za pomoci dělníků herec Josef Kemr do výšky nad jevištěm a tam sám zamontoval tři zlaté šroubky či matice s vyrytým jménem své ženy Evy Fouskové, kolegy Rudolfa Hrušínského a svým. www.narodni-divadlo.cz Ptejte se – volné otázky: zkuste otázky jednoduché, jejichž odpověď nalezneme v textu, pokuste se i o otázky složité, zapíšeme Ukončím kladení otázek. 3. Aktivity po četbě - kontrolujeme, které otázky byly zodpovězeny (na tab) a jak (bylo něco ve sloupci vím špatně?) - zapíší si ty své, ve větách, ne jen heslovité odpovědi - zůstaly nezodpovězené otázky? - co s nimi? kde hledat potřebné informace? – zapíší si možné zdroje informací, které sami navrhnou - rozdělení otázek a hledání odpovědí (za DÚ) Úkol: Připravte se na příští hodinu na test týkající se základních informací o založení, stavbě, požáru a lidech kolem ND (seznam otázek na nástěnce) Zjistěte a celou větou odpovězte na 3 otázky z těch, na které jsme nenalezli odpověď.
PL pro žáky:
I. Národní divadlo je reprezentativní scénou České republiky. Je jedním ze symbolů národní identity. Je nositelem národního kulturního dědictví a zároveň prostorem pro svobodnou uměleckou tvorbu nejvyšší kvality. Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla českého národa Národní divadlo je ztělesněním vůle českého národa po národní svébytnosti a samostatnosti. Na jeho budování se sbírkami podílely široké vrstvy všeho lidu. Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla se rodila od podzimu 1844 na poradách vlastenců v Praze a začala se realizovat žádostí o "privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení" samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Teprve však za šest let - v dubnu 1851 - vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. O rok později byl z výnosu prvních sbírek zakoupen pozemek bývalé solnice o rozloze necelých 28 arů, který sice předurčil nádhernou polohu divadla na vltavském břehu proti panoramatu Hradčan, zároveň však svou stísněností a lichoběžníkovým tvarem vytvořil těžké podmínky pro autory budovy. II. Období Bachova absolutismu zarazilo přípravy stavby vznikla skromná budova Prozatímního divadla, jež byla otevřena 18. listopadu 1862. Stala se později součástí Národního divadla. V roce 1865 vyzvali zastánci velkolepého projektu divadla třiatřicetiletého architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 mohly začít práce na staveništi. 16. května 1868 došlo k slavnostnímu položení základních kamenů a r. 1877 bylo divadlo pod střechou. První otevření Národního divadla, požár Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na rekonstrukční práce byl povolán arch. Josef Schulz. S velkým citem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Na malířských pracích se podíleli např. Mikoláš Aleš (cyklus obrazů Vlast), František Ženíšek (autor původní – shořelé opony, strop hlediště) nebo Vojtěch Hynais (autor opony ND a výzdoby Královské lóže). Sbírky na stavbu Národního divadla Na Národní divadlo sbíral vpravdě celý národ. Pravdou je, že tzv. krejcarové a zlatkové sbírky byly velkým zdrojem příjmů. Vedle toho však existovala řada jiných zdrojů. Veškeré příjmy i výdaje se velmi pečlivě evidovaly ve třech účetních knihách. Značné sumy věnovala například šlechta (kníže Lobkovic 6 tisíc zlatých, což byl jeden z největších darů jednotlivce, dále hraběcí rodina Chotkova přes 4 a půl tisíce, Kolowrat-Krakovský 4 tisíce, objevují se jména Schwarzenberků, Kinských, Černínů, Nosticů, Harrachové...), pozadu nezůstavala ani nastupující buržoazie, vědci, umělci (Ringhoffer, Rott, Palacký, Rieger, J. R. Vilímek...). Přišly příspěvky z Moravy i ze Slovenska, dále z Krakova, Štýrského Hradce, ze Lvova a dokonce i z Cambridge. Z Kalifornie dorazily v ceně 1 dukátu zrnka vyrýžovaného zlata. Za pozornost stojí i příjmy získané prodejem darů, byť z dnešního pohledu zvláštních (pan Hostivít Hušek z Kutné Hory věnoval k prodeji 60 výtisků "Poučení o škodném hmyzu na řípě buráku"). Císař František Josef II. věnoval svůj první osobní příspěvek ve výši 5 tisíc zlatých a později věnoval dalších 13 tisíc atd. III. Znovuotevření Národního divadla Budova Národního divadla byla otevřena 18. listopadu 1883 představením Smetanovy slavnostní opery Libuše, pro tuto příležitost zkomponované. Budova, technicky dokonale vybavená (elektrické osvětlení, ocelová konstrukce jeviště), sloužila bez velkých přestaveb skoro sto let. Až 1. dubna 1977 bylo Národní divadlo představením Jiráskovy Lucerny do roku 1983 zavřeno a probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Představením Smetanovy Libuše byla předána veřejnosti. V současnosti je tento historicky nesmírně důležitý a krásný objekt hlavní scénou tří uměleckých souborů Národního divadla: činohry, opery a baletu. Legendy kolem Národního divadla S Národním divadlem se pojí řada drobnějších i větších mýtů, legend a zajímavostí. Například se říká, že mezi základními kameny zazdili v roce 1868 soudek s posvátnou vodou ze studánky, kterou křtil sv. Cyril Slovany. Mezi prvními dárci při veřejných sbírkách bylo malé děvčátko Otylka z Vídně, které se svými bratříčky dalo po zlatém. ejí jméno se později na scéně Národního divadla proslavilo – Otýlie Sklenářová-Malá. V divadle se také vypráví, že při poslední rekonstrukci v 80. letech vylezl za pomoci dělníků herec Josef Kemr do výšky nad jevištěm a tam sám zamontoval tři zlaté šroubky či matice s vyrytým jménem své ženy Evy Fouskové, kolegy Rudolfa Hrušínského a svým. www.narodni-divadlo.cz
Jméno, příjmení:____________________________________
Vím
Chtěl/a bych vědět… Zajímalo by mě…
Slova, kterým nerozumím:
Dověděl/a jsem se…
Kde hledat informace:
