Nakladatelství Orbis, n. p. 1966

2/1966

Z

OBSAHU:

Příslib kosmické spolupráce — Zajím avé řetězce na M ěsíci — Polarizační in terferen čn í fotom etr v astronom ii — Nová velká sluneční observatoř — Novinky v astronom ii — Recenze — Úkazy na obloze

O k o lí krá teru Boracius, Bačo a M anzinus n edaleko již n íh o o k ra je m ěsíčn íh o k otou če. Obr. CV z F o to g ra fick é h o atlasu M ěsíce. [K re ce n z i na str. 38.)

Na p rv n í straně obálky je anténa ra d iotelesk op u observa toře sibiřskéh o odd ě­ le n í A kadem ie věd u Zu j. Je m ontována azim u tá ln ě a tv o ří ji 96 pů lvln n ých d ip ólů p ro k m ito č e t 208 MHz. Byla uvedena do provozu v ro c e 1958. IK člá n ku na str. 30.)

©

— N akladatelství Orbis, n. p. — 1966

K osm ická lo ď G em ln i GT-6 je zvedána jeřábem na v rch o l nosné rakety Tita n 2, je jíž část je vidět u pravého o k ra je snímku.

N ahoře h orizo n tá ln í slu nečn í d alekoh led v Safanach Iv n itře k p a v iló n u ). Ř edi­ tel ústavu D rSc. B. /. Štěpánov a G. V. K u k lin lu s tín ítk a ) m ě ří m a gn etická pole. — D ole ch ro m o s fě ric k ý a fo to s fé ric k ý d alekoh led v Zu j. U dalekohledu nedouci slu n ečn íh o o d d ělen í G. S m olk ov a laborantka T. Stěfanova.

Říše hvězd

Petr

R o č . 4 7 ( 1 9 6 6 ) č. 2

Lála:

PŘÍSLIB KOSMICKÉ SPOLUPRÁCE V e dnech 15. až 20. listopadu 1965 probíhala v Moskvě konference o spolupráci socialistických zem í ve výzkumu a využití kosmického pro­ storu pro m írové účely. K onferen ce byla svolána z in iciativy SSSR a zúčastnilo se jí osm dalšich socialistických zem í: Bulharsko, ČSSR, Kuba, Maďarsko, Mon­ golsko, NDR, Polsko a Rumunsko. Naší republiku zastupovala dvanácti­ členná delegace vedená m ístopředsedou ČSAV akadem ikem Jaroslavem Kožešníkem. Členy delegace byli z oboru exaktních věd prof. dr. E. Buchar, doc. dr. VI. Guth, dr. J. K leczek a dr. J. Podzimek. Podle oficiálníh o komuniké si účastníci vym ěn ili názory o n ejú čel­ nějších form ách a směrech spolupráce při výzkumu a m írovém využití kosmického prostoru s přihlédnutím k vědeckotechnickým možnostem a zdrojům jedn otlivých zemí. Projednali rovněž otázky spojené s v y ­ pracováním programu společných výzkumů v oblasti fy zik y kosmického prostoru, kosm ické m eteorologie, organizace dálkových spojů a te le ­ vize, kosmického lékařství a biologie pom ocí umělých družic Země, g e o ­ fyzik áln ích a m eteorologick ých raket atd. U nás se pracuje v kosm ické fy zic e na sledování změn drah družic, fotom etrii balónových družic ECHO 1 a 2, registraci krátkovlnného slunečního záření, výzkumu šíření rádiových vln ionosférou a na řadě jin ých astronom ických a ge ofyzik á ln ích problémů. Naše delegace na­ vrhla v oboru kosmické fy z ik y především rozšíření spolupráce v těchto výzkumech. President sovětské Akadem ie věd M. Keldyš uvedl ve svém projevu, že Sovětský svaz je ochoten vypustit svým i raketam i m ěřící aparaturu, vyvinutou odborníky zemí, které by m ěly zájem o některá vlastní m ě­ ření v kosmu. Použilo by se zřejm ě sovětských geofyzik á ln ích raket a družic série KOSMOS. V yn ořila se i m ožnost společné konstrukce dru­ žic. Zahraniční vědci m ěli rovněž m ožnost si prohlédnout některé v ý ­ zkumné ústavy zabývající se kosm ickým výzkumem. Protože hlavním úkolem konference byla vým ěna názorů na formu a obsah spolupráce, bude zřejm ě třeba ke konkrétní dohodě uskutečnit ještě řadu setkání specialistů. Lze však doufat, že již v dohledné době se budou vědci socia­ listických zem í podílet na rozsáhlém sovětském kosmickém výzkumu, který je umožněn jeho vyspělou raketovou technikou. Účastníci konference vy já d řili v závěrečném komuniké přesvědčení, že společné úsilí vědců socialistických zem í o spolupráci ve výzkumu kosmického prostoru a vyu žití družic pro m eteorologii, pro zřízen í dál­ kových rádiových spojů a te levize i pro jiné praktické účely umožní ještě více využít výhod, jež dává socialistickým zem ím jejich společen­ ské zřízení.

JEŠTĚ J E D N O U O Z A J Í M A V Ý C H ŘETĚZCÍCH K R Á T E R Ů NA MĚSÍCI Na stránkách Říše hvězd 2/1933 byla popsána zajím avá zákonitost, kterou n alezl autor v rozložen í některých kráterů na Měsíci. V těchto řetězcích, které m ají tvar oblouků kružnic, se průměry kráterů buď mění podle zákonitosti, která se blíži geom etrické posloupnosti a může být vyjádřena vzorcem da I da + 1 = | 2 ( d n je průměr jednoho z kráteru, dn + i je průměr následujícího kráte­ ru ), anebo jsou stejná. A n alogick y se mění i vzdálenost m ezi středy kráterů. Zvláště zřeteln é jsou tyto zákonitosti u řatězce na dně valové rovin y Clavius a u řetězce na sever od Sinus Iridum. Dalším zkoumáním těchto řetězců autor zjistil, že krátery, tvořící růz­ né řetězce, můžeme zařadit do několika skupin, ve kterých jsou prů­ m ěry kráterů podobné. Toto je patrné z obr. 1, kde každá jednotlivá křivka ukazuje reálnou změnu průměrů kráterů v řetězci (v kilom et­ rech ). Krátery v řetězcích Clavius, Longomontanus aj., Gassendi aj., dvojice Aristillus a Autolicus, dvojitý kráter Barocius a řetězec severně od Sinus Iridum (k řivk y 1— 5, obr. 1), tvo ři tyto skupiny:

P rů m ěr krá teru ( v k ilo m e tr e c h ) S tře d n í p rů m ěr ( v k ilo m e tr e c h )

1

2

3

4

5

6

233

151

107— 114

70— 82

53— 59

40— 41

—

—

110

76

56

41

Clavius a Longomontanus jsou největší z kráterů, které zkoumal au­ tor. V jiných řetězcích tak veliká krátery nejsou. Řetězce, začínající krá­ tery Messala, Cleomedes, Purbach, Orontius, Gemma Frisium, M iller, dvš dvojice Atlas a Hercules, Aristoteles a Eudoxus, a také d vo jitý kráter Zagut (k řivk y 6— 15, obr. 1) jsou tvořeny krátery, k teré podle jejich velik osti můžeme rozdělit do skupin: 1

2

3

4

5

6

P rů m ěr k rá teru l v k ilo m e tr e c h )

123— 135

89

60— 69

46— 51

34— 41

19— 26

S tře d n í p rů m ěr [ v k ilo m e tr e c h )

129

89

66

49

36

23

Ve střední části řetězců, jejich ž prvním i krátery jsou Purbach a Gemma Frisium, má několik kráterů stejný průměr a stejné vzdálenosti mezi jejich středy. Je zajím avé, že toto přerušení stálého zmenšování průmě-ů kráterů vidím e v obou řetězcích právě tam, kde je průměr kráterů 35—40 km (k řivk y 9 a 11, obr. 1). Řetězec severně od Sinus

Iridum, o němž byla zmínka výše (p rvn í kráter — Maupertuis), je tvo­ řen čtyřm i stejným i krátery o průměru asi 40 km. Dále na sever leží ještě jeden řetězec ze čtyř kráterů (p rvn í kráter — Condaminus), které mají průměr stejný jako v předešlém případě. Vzdálenosti m ezi středy kráterů jsou, jak se zdá, také stejné, ale zm ěření těchto vzdáleností vadí velk é perspektivní zkreslen í poblíž okraje měsíčního kotouče. V idím e tedy, že v těch případech, kdy v řetězci pozorujem e tendenci k tvoření stejných kráterů, m ají tyto krátery prům ěry asi 40 km. Menší řetězce, které se nacházejí na dvě va lové rovin y Clavius a u Hipparcha, a také malé řetězce, odbočující od některých kráterů v jin ých řetězcích, také můžeme shrnout do určitých skupin (v iz např. křivky 17, 18, 19 — obr. 1). Obr. 1. Na svislé ose prům ěry krá terů I v k ilo m e tr e c h ). Každý n á sle d u jící bod k řiv k y je posunut vpravo o jed en d íle k na vod o-

ro vn é ose. Každá křivka ukazuje reá ln ou změnu p rů m ěrů krá terů v řetězci, V od orovn é čá rkova n é p řím ky u ka zu jí střed n í hodnotu prům ěrů krá terů . Prům ěry tě ch to krá terů m a jí blízkou h od notu, a le k rá tery samy le ž í v rů zných ře tě z cích . 1. C lavius, Lon gom on ta nu s aj. 2. Gassendi aj. 3. D vo jitý k rá te r Boracius. 4. D vo jice A ris tillu s a A utolycus. 5. M a u pertu is aj. 6. Messala aj. 7. W a lte r aj. 8. C leom edes a o d b o ču jící od něho větev. 9. Purbach aj. 10. O ro n tiu s aj. 11. Gem m a F ris iu m aj. 12. a 13. D v o jice : A tla s a H ercu les, A ris to te le s a Eudoxus. 14. M ille r aj. 15. D v o jitý k rá te r Zagut. 16. T r o jitý k rá te r Thebit. 17. Ř etězec krá te rů na dně valové ro v in y Clavius. 18. a 19. Ř etězec p o b líž H ip p a rch a /západní a v ý ch od n í v ě tv e ).

T rojitý kráter Thebit, le ž íc í na západ od Přím ého valu (křivka 16, obr. 1 ) také můžeme zařadit do naší tabulky, jestliže jej budeme považo­ vat za řetězec s „propustěm i“ (v iz Říše hvězd 2/1963, str. 31). Průměry většiny kráterů m ěřil autor ve velkém fotogra fick ém atlasu, vydaném pod redakcí G. P. Kuipera ( Photographic Atlas o f the Moon, Chicago 1981). Při m ěření průměrů kráterů, které vidím e perspektivně zkrácené, bral autor jako základ n ezkrácený průměr — velkou osu elip ­ sy. Zm ěřit více méně přesně prům ěry kráterů na fo to g ra fii bývá někdy obtížné, zvláště v případech, kdy kráter není určitě ohraničen, kdy je silně deform ován, nebo částečně narušen. A le přesto i v takovém pří­ padě můžeme odhadnout jeho reálnou velikost. Závěrem můžeme shrnout: M ěsíční krátery, tvořící řetězce, které mají tvar oblouků kružic, v nichž se zákonitě mění relativn í rozm ěry a vzdá­ lenosti m ezi středy těchto kráterů, můžeme rozdělit do několika skupin i podle jejich absolutních rozměrů. Do každé takové skupiny patří krá­ tery přibližně stejných rozměrů, které však náleží i několika různým řetězcům. A nalogické skupiny tvoří krátery v dvojicích kráterů,

v dvojitých a trojitých kráterech a v menších řetězcích a odbočkách. A tak určitou zákonitost vidím e nejen v změnách relativn í velikosti, ale i ve změnách absolutní velik osti kráterů zkoumaných autorem. IPsáno p ro Říši hvězd., překlad autor a Zd. V ý b orný )

Ivan

Šolc:

POLARIZAČNÍ I N T ER FE RE N ČN Í FOTOMETR V ASTRONOMII V astronom ii použil poprvé polarizačního Interferenčního fotom etru Y. Ohman pro přímou fotom etrii chrom osféry. V jeho u sp o řřd ín í pro­ cházelo světlo soustavou dvojpaprskového polarizátoru a Savartovy dvojdosky, čímž vzniká uspořádaní v ý h c d ié pro fotom etrii m alých oblastí. Autor tohoto článku použil podobného principu pro konstrukci laboratorního fotometru, kterého lze s m alým i obměnami použít i pro některá měření astronomická a m eteorologická. Na rozd 1 cd systému Ohmanova se zda používá c d iě len é h o stabilního světelného zdroje, což umožňuje možnost fotom etrie při velkém rozsahu pole. Toto uspořádání dále popíšeme. Dvojlom ná soustava poskytuje m ezi rovnoběžným i polarizátory urči­ tý systém interferenčních čar. Stejná soustava způsobaje m ezi zk ří­ ženým i polarizátory obdobný systém čar, který však je vzhledám k ča­ rám m ezi rovnoběžným i polarizátory doplňkový. (N apř. maxima a m i­ nima si vym ění polohu.) Upravím e-li přistroj tak, že je d/ojlomná sou­ stava zařazena m ezi rovnoběžným i polarizátory při osvětlení jedním svazkem paprsků a současně m ezi zkřížen ým i polarizátory při osvět­ len í druhým svazkem paprsků, pozorujem e oba systém y in terferen č­ ních čar současně. Protože jsou oba tyto systém y vzájem ně doplňkové, lze dosáhnout při vyrovnáni intenzity obou svazků vym izení inter­ ferenčního úkazu, které je velm i citlivé. Protože se pracuje v lineárně polarizovaném světle, je velm i snadné měnit intenzitu světla v obou větvích fotom etru zařazením otočných polarizátorů. K jednomu z nich připojím e stupnici, kterou můžeme přesně okalibrovať" pomocí Malusova zákona. (In ten zita je úměrná cos2 úhlu vzájem ného otočení.) V ych ázejíce z těchto fyzik áln ích íd ijů , uvedsme dále konstrukci fotom etru vhcdného pro vizuální fotom etrii Měsíce, případně planet. Fotom etr lze použít též pro měření intenzity soumrakových zjevů a pro expozim etrii. Po menší úpravě je možné fotom etrem prom ěřovat hustotu fotogra fick ých negativů. Základní uspořádání fotom etru pro astronomická pozorování je uve­ deno na obr. 1. Objektivem O vzniká ob~az M ěsíce nebo planety v místě clony C. V dalekohleda je zařazen polarizační filt r P3, jehož kmitosměr je shodný s rovinou výkresu a polarizátor P4, který je otočný pro možnost regulace intenzity světla. D je tenká (asi 1 m m ) skle­ něná planparalelní nepokovená djstička, která c d ’áží od okulárové části paprsky z pomocné větve fotom etru. Zdrojem světla je malá žá ­

rovka Z, umístěná v ohnisku čočky Č, osvětlující matnici M. Násle­ duje otočný polarizátor P j se stupnicí, polarizátor P% má kmitosměr orientovaný kolm o k rovině výkresu. Na clonu C je zaostřen okulár L (s malým zvětšením, např. / = 5 cm ), za nímž je umístěn Savartův polariskop S s polarizátorem P5. Savartův polariskop je orientován tak, aby in terferenční pruhy byly buď svislé nebo vodorovné. Při práci s přístrojem postupujeme tak, že otáčím e stupnici P x do takové polohy, kd/ in terferenční čáry vym izí z měřené oblasti. Potom přímo čteme na stupnici Px intenzitu světla této oblasti. Účelné je daplnit přistroj karuselem barevných filtrů pro možnost m ěření při různých vln ových dálkách. Zařazením filtrů též vzroste kontrast in terferen č­ ního úkazu ve prospěch citlivosti měření. Přesnost jedn otlivých čtení je pro průměrně zacvičeného pozoro­ vatele lepší než *2 % ve střední části stupnice, ke krajům stupnice je nižší (cca * 5 % ) . Je výhodné použít takového rozdSlení stupnice, kdy 100 °/o není až na jejím konci, ale je možné ještě poněkud inten­ zitu přes 100 % zvýšit. Tím můžeme dobře kontrolovat správnost na­ stavení 100 % , správnost 0 °/o kontrolujem e úplným vyhasnutím pole (p ři zakrytém objektivu O ). Jas obrazu při nastavení 100% (nebo při jiném výchozím postavení) o v lé d ím e polarizátorem P4. Uved me prak­ ticky osvědčené ro z d íle n í stupnice, odvozené z Malusova zákona:

e £ T jr ^ >

R D

-

o

o

n č

i

V le v o obr. 1 — schém a p o la riz a čn íh o in te rfe re n čn íh o fo to m e tru p ro a stro ­ n om ick á p ozorová n í. — Vpravo obr. 2

— schém a ú pravy fo to m e tru p ro m ě­ ře n í h u stoty negativů.

In te n zita (ú d a j na s tu p n ic i)

O h lové d ěle n í s tu p n ice 0°00' 1°42' 3°36' 5° 12' 7° 38' 9° 24' 10° 50' 12°10' 17°32' 21°42'

0,0 % 0,1 % 0,5 % 1% 2% 3% 40/0 50/0

10 % 15 0/o

In te n z ita (ú d a j na s tu p n ic i) 20 % 30 % 40% 50 % 60 % 70 % 80 % '9 0 % 100 % 110 %

O h lo v é d ěle n í stu pn ice 25°15' 31°22' 37° 20' 42° 30' 47° 30' 52°55' 57° 50' 64° 40' 72° 30' 90°00'

F o t o m e t r p ro p r o m ě ř o v á n í h u s to ty n e g a t iv ů je o b d o b n ý p ř ís t r o ji p ř e d c h á z e jíc ím u , p o u z e v o s v ě t lo v a c í č á s ti js o u z m ě n y . O b š v ě t v e js o u o s v ě t lo v á n y t ý m ž z d r o je m Ž , t a k ž e n e n í n u tn é j e j s t a b iliz o v a t. P r o m ě ­ ř o v a n ý f i l m F s e z o b r a z u je p o m o c í o b je k tiv u O d o c lo n y C. J in a k je p r in c ip p ř ís t r o je i z p ů s o b p r á c e s t e jn ý ja k o u p ř e d c h o z íh o u s p o ř á ­ d á n í. Ú p r a v a u v e d e n á n a ob r. 2 b y la s ú s p ě c h e m v y z k o u š e n a , j e v š a k m o ž n é j i r o z m a n it ě m ě n it. I n t e r fe r e n č n í p o la r iz a č n í f o t o m e t r je m o ž n é p o u ž ít i p r o f o t o m e t r ii ja s n ý c h h v ě z d , p ř i č e m ž p r a c u je m e m im o o h n is k o v o u r o v in u . P ř ís tr o j j e e k v iv a le n t n í f o t o m e t r u p r o p lo š n o u f o t o m e t r ii (o b r . 1 ), p o u z e je v h o d n é v y n e c h a t p o la r iz á t o r P 4 p r o z v ý š e n i s v ě t e ln o s ti. D a le k o h le d r o z o s t ř ím e ta k , a b y m im o o h n is k o v ý o b r a z h v ě z d y m ě l v z h le d m a lé h o k o to u č k u . U v e lm i ja s n ý c h h v ě z d lz e p r a c o v a t p ř i k o to u č k u v ě tš ím , u m é n ě ja s n ý c h h v ě z d z m e n š ím e k o to u č e k ta k , a b y in t e r f e r e n č n í z je v b y l p r á v ě je š t ě z ř e t e ln ý . P ř i p rů m ě ru o b je k tiv u 10 c m j e m e z n í h v ě z d ­ n á v e lik o s t a s i 5m. P ř i n á h r a d ě p o la r iz a č n í f o l i e P 5 p o la r iz a č n ím h r a ­ n o le m se m e z n í h v ě z d n á v e lik o s t p o s u n e a s i n a 6m. P ř e s n o s t m ě ř e n í to u to ú p r a v o u je s r o v n a te ln á s p ř e s n o s tí d o s a ž it e ln o u p lo š n ý m i f o t o ­ m e t r y jin ý c h ty p ů . P o la r iz a č n í in t e r f e r e n č n í f o t o m e t r m á v š a k v ý h o ­ du v e lik é h o ro zs a h u , k t e r ý je u jin ý c h ty p ů f o t o m e t r ů t ě ž k o d o s a ­ ž it e ln ý .

Georgij

V.

Knklin:

NOVÁ VELKÁ SL U N E Č N Í OBSERVATOŘ V r á m c i s ib iř s k é h o o d d ě le n í A k a d e m ie v ě d S S S R s e v p o s le d n íc h le t e c h z a č a la r o z v í j e t c e lá ř a d a n o v ý c h v ý z k u m n ý c h ú stavů . M e z i t a k o v é p a tř í i s ib iř s k ý ú s ta v z e m s k é h o m a g n e tis m u , io n o s f é r y a š íř e n í r á d io ­ v ý c h v ln . H la v n í s m ě r p r á c e je v n ě m s o u s tř e d ě n n a v ý z k u m p r o c e s ů n a S lu n c i a tě c h p r o c e s ů n a Z e m i, k t e r é js o u v e v z ta h u k s lu n e č n í č in ­ n o s ti. V e v ý c h o d n í S ib iř i s e p r a v id e ln ě g e o f y z i k á l n í v ý z k u m y z a č a ly p r o ­ v á d ě t p o z a l o ž e n í G e o f y z ik á ln í o b s e r v a t o ř e v Irk u ts k u v o s m d e s á t ý c h le t e c h m in u lé h o s t o le t í. O b s e r v a to ř b y la n a o k r a ji m ě s ta v r o z le h lé m p a rk u . Z p o č á tk u s e z d e k o n a la h y d r o m e t e o r o lo g ic k á a m a g n e t ic k á

r

m ěření a na území observatoře b y ly umístěny seism ografy. Je třeba poznamenat, že z registrací irkutských seismografů se vědci poprvé dozvšděli o pádu Tunguzskáho m eteoritu 30. června 1908. M eteorit padl S00 km od Irkutska. M agn etografy irkutské observatoře rovněž registro­ valy změny zem ik éh o m agnetického pole, které nebyly zjištěny jiným i observatořemi, mnohem více vzdálen ým i od místa dopadu meteoritu. Charakter této m agnetické poruchy připom íná obdobné poruchy v y v o ­ laná výškovým i atom ovým i výbuchy. Tento efek t byl objeven až r. 1S53 pracovníkem ústavu K G. Ivanovem , který na základě této registrace odhadl uvolněnou en ergii a výšku výbuchu Tunguzského meteoritu. Ob­ držel výšku 6— 9 km a en ergii výbuchu 102* —1026 ergů. N epřízn ivý v liv průmyslu ve městě vzrostl před první světovou válkou natolik, že bylo nutno přenést m agnetickou observatoř mimo město. Byla vybudována v lese 25 km na severozápad od Irkutska u vesnice Zuj. V letech občanské války nebyla však m ěření konána pravidelně. Teprve od dvacátých let provádí m agnetická observatoř pravidelné registrace a pracovníci observatoře v této době začínají publikovat i v ě ­ decké práce. Před druhou světovou válkou Irkutská magnetická observatoř patřila k předním m agnetickým observatořím v SSSR. V době války bylo na observatoři započato s registracem i zem ních proudů. Po válce byla při o b s 3 r v a to ř i v>bid ován a ionosférická stanice a na počátku padesátých let se začalo s měřením kosm ických paprsků. V souvislosti s přípravou Mezinárodního geofyzikáln íh o roku byla v r. 195i v ústavu vytvořena skupina pro pozorování Slunce. A tak na počátku MGR byla observatoř připravena ke komplexnímu sledování procesů na Slunci i na Zemi; v období MGR a MGS bylo irkutským ústavem prováděno pozorování více jak deseti druhů jevů. V r. 19T0 sibiřské oddělení Akadem ie věd vytvořilo z této observatoře dnešní ústav. V současné době má ústav tato oddělení: pro výzkum Slunce, geom ag­ netické, ionosférické, kosmického záření, šíření rádiových vln, teoretické oddělení a pomocná zařízení. Ostav též vede na Sibiři a na Dálném východě síť stanic, které se zabývají obdobným výzkumem. Hlavní č ís t práce ústavu je zam ěřena především k výzkumu Slunce, geom agnetismu a ionosféry. V geom agnetickém oddělení se zkoumá prom ěnné m agnetické pole Země. A nalýza denních a ročních variací na základě celosvětových pozorován í se provádí pom ocí elektronických počítacích strojů. Ion osférické oddělení se zabývá studiem mikroprocesů ve vysokých vrstvách zemského ovzduší, tj. otázkam i ionizace a rekombinace, nehomogenní strukturou ionosféry a ionosférickým větrem. Oddě­ lení kosmického záření studuje denní variace na základě teorie náhod­ ných procesů a zabývá se otázkam i vztahu kosm ických paprsků a pro­ cesů na Slunci. Teoretické oddělení pomáhá řešit úkoly druhých oddě­ lení pom ocí různých metod současné matematiky. V e zmíněných oddě­ leních se rovněž provádí m odernizace starých a budují se nové přístroje. Např. v oddělení kosm ického záření byla již v r. 1957 automatizována veškerá registrace na třech přístrojích. N ejvětší perspektivy rozvoje má sluneční oddělení. Jeho vedoucím je ředitel ústavu, jeden z předních sovětských odborníků v oboru sluneční fyzik y, Dr.Sc. V. J. Štěpánov. V tom to oddělení se provádějí jak optická

1 — c o e lo s ta t (D = 44 m ) 2 — h la vn í zrca d lo ID = 44 cm , f = 17,5 m l 3 — kam era v N ew ton ově ohnisku 4 — C assegrainovo zrcadlo ( f = 60,5 m ] 5 — kam era v Cassegrain ově ohnisku 6 — d ia go n á ln í zrca d lo 7 — vstupní štěrbina spektro g ra fu 8 — zrca d lo s p ek trog ra ju lf = Tm ) 9 — d ijra k č n í m řížka 10 — ohn isková ro vin a s p ek trog ra ju 11 — sm ěr k m a gn etogra ju

a rádiová pozorování Slunce, tak i teoretické práce. Pozorován! se získá­ va jí jak na observatoři u Zuj, tak i na budované vysokohorské observatoři ústavu ve Východních Sajanach 300 km od Irkutska v nadmořské výšce 2000 m. Mimo Irkutsk se provádějí pozorován í i na Dálném východě v observatoři Ussurijsk, která patří do sítě stanic vedených irkutským ústavem. Na observatoři u Zuj je chrom osférický a fo tosférick ý dale­ kohled, pracující od r. 1958, a dva radioteleskopy, pracující na vlnových délkách 1,5 m, a 3 cm. Těm ito přístroji je zajištěna pravidelná sluneční služba. Blízkost města však ruší optická pozorování, a proto po ukon­ čení výstavby vysokohorské observatoře bude i chrom osférický i fo to ­ sférick ý dalekohled přenesen na tuto observatoř. Pro vyhledání vhodného místa pro novou vysokohorskou observatoř byla v r. 1960 organizována expedice. Po dvou letech studia astroklimatu ve Východních Sajanech bylo vybráno místo, které je charakterizováno velkým počtem slunečních dní i vysokou průzračností ovzduší. Toto místo je vhodné pro koronální pozorování a pro stavbu velk ých sluneč­ ních přístrojů. Výstavba observatoře je však spojena i s řadou potíží. Stále zm rzlá půda, vysoká seismicita, obtížná dostupnost místa a znač­ ná vzdálenost od prům yslových center, která je však naproti tomu v ý ­ hodou pro pozorování. To vše pochopitelně zpom aluje výstavbu. Aby bylo možno začít co n ejdříve s pozorováním , ješte před ukončením v ý ­ stavby vlastní observatoře, pracovníci slunečního oddělení se sami podí­ le li na vybudování prozatím ního pavilónu a m ontáže horizontálního slu­ nečního spektrografu. Výstavba pavilónu a uvedení tohoto složitého pří­ stroje do provozu byla provedena v rekordně krátké době 8 měsíců. Tím se podařilo, že k začátku MRKS Sajanská horská observatoř byla při­ pravena k pozorováním a od ledna 1984 se zde získávají i n ejsložitější sluneční pozorování — m ěření m agnetických polí skvrn. Jak dalece to bylo důležité, lze soudit z těchto údajů: Za první polovinu roku 1934 bylo na sajanské observatoři provedeno jeden a půlkrát více pozorování než na čtyřech observatořích v evropské části SSSR dohromady, což

souvisí s výhodným i povětrnostním i podmínkami sajanské observatoře. H lavní zrcadlo horizontálního slunečního dalekohledu sajanské ob­ servatoře ACU-5 má průměr 44 cm, new tonovské ohnisko 17,5 m a cassegrainovskš ohnisko fiO m. V newtonovském a cassegrainovském ohnisku jsou umístěny fotokom ory pro přím é fo to g ra fie Slunce. Pomocí rovinného zrcadla je možno obraz Slunce v newtonovském ohnisku pro­ mítnout na vstupní štěrbinu spektrografu ASP-20 s ohniskem 7 m a dis­ perzí v 4. řádu v oblasti Ha 3,9 mm/A. Ke spektrografu je připojen několikakanálový m agnetograf vlastní konstrukce. M agn etograf umož­ ňuje současnou registraci všech tří komponent m agnetického pole: radiální rychlosti, jasnosti v jádru čar a ve spojitém spektru. Rozložení m agnetického pole ve studované oblasti Slunce registruje přístroj auto­ m aticky podle zadaného programu. V současné době se provádí další zdokonalování přístroje. Jeho úkolem je studium celkového m agnetické­ ho. pole Slunce a studium m agnetického pole skvrn, fakulí apod. Na vedlejším kopci Naran (burjatsky Slunce] pracuje neutronový monitor pro registraci neutronů přicházejících z kosmického prostoru. Na observatoři se rovněž registru jí zem ní proudy. Podle plánu výstavby této horské observatoře budou v nejbližších 2— 3 letech postaveny kamenné pavilóny a uveden do provozu chromosférioký a fo tosférick ý dalekohled, 20cm koronograf pro koronální službu a 53cm koronograf pro speciální pozorování. Krom ě toho budou postaveny i budovy s pracovnami. V zhledem k výborným pozorovacím podmínkám je o sajanské observatoři uvažováno jako o jednom z míst, kde by mohl být postaven velk ý sluneční dalekohled o průměru zrcadla okolo 2 metrů, o jehož výstavbě se v SS^R uvažuje. V současné době jsou podm ínky pro práci na vysokohorské observa­ toři ještě obtížné a m ají charakter spíše expedičních podmínek. Je třeba pracovat za velm i nízkých teplot, do n ejbližší obce je 17 km atd. Avšak to je kom penzováno nadšením a m ládím pracovníků, jejich ž průměrný věk je asi 30 let. Pozorovatelská i teoretická práce oddělení se soustřeďuje okolo otá­ zek sluneční m agnetohydrodynam iky. Tak se např. studují otázky tvo­ ření spektrálních čar v libovolném m agnetickém poli, otázky struktury m agnetického pole ve slunečních skvrnách, otázky pohybu slunečního plynu v m agnetickém poli, m agnetického pole v koroně a teoretické otázky vzniku a stability některých m agnetohydrodynam ických jevů a otázky spektroskopického výzkumu procesů souvisících s magnetohydrodynam íckým i jevy. V obdobném směru se provádí výzkum Slunce i ve slunečním oddělení observatoře v Ondřejově. To dává vhodné podmínky pro těsnou plodnou spolupráci m ezi těm ito dvěma ústavy. Pracovníci ondřejovské observa­ toře již dvakrát n avštívili iiku tský ústav a autor článku m ěl nyní mož­ nost pracovat po tři m ěsíce v Ondřejově. Lze očekávat, že tato spolu­ práce se bude v budoucnu stále rozšiřovat a prohlubovat. ( P s á n o p r o Ř íš i h v ě z d , p ř e k la d M . K o p e c k ý )

*

•* *

Dne 9. února 1966 d ožívá S9 v P ros­ tě jo v ě 80 le t vyn ik a jící p řed stavitel české věd y astronom ické, doc. dr. Bo­ humil Hacar. Přes své vysoké stárl je jubilant dosud v dobré tělesné a duŠ2 vnt kondici, o čem ž svědčí jeh o stá­ lá vědecká a popularizačn í činnost. O životě a práci Bohumila Hacara byli čtenáři Říše hvězd inform ován i již před 10 lety při p říležitosti jeh o 70. narozenin (R H 7/1956, str. 164) a před

PROF.

I D R A I

5 lety, kdy jubilant S3 d o žil 75 let (3/1961, str. 53). Ú kolem našsho k rát­ kého článku bude ted y jen podání stručného přeh led u jeh o věd eck é a popu larizačn í činnosti během pssledních pěti let (1961— 1965). V r. 1963 byla vydána St. p 2 dagogick ým n akla­ d atelstvím v P raze vysokoškolská učebnice astronom ie , Ovod do obecné astron om ie", na k te ré dr. H acar pra­ coval v době své u čitelsk é činnosti na Palack ého u n iversitě v Olom ouci, a kterou d ok on čil až po svém odchodu do důchodu. Přes svůj skrom ný název p atří uvedená učebnice k našim nejlepším knihám z oboru astronom ie a m ůže být úspěšně srovnávána s jiným i cizoja zyčn ým i vysokoškolským i učeb­ nicem i astronom ie. V Říši hvězd bylo v letech 1961— 1965 u v e ře n ě n o celkem 5 příspěvků jubilanta, další články doc. H acara vyšly v jin ých časopisech (V e s ­ mír, P řírod n í věd y ve škole, R ozhledy m atem aticko-fyzikáln l. F yzika ve ško­ le ). V „A c ta U n iversitatis Palackianae“ publik oval jubilant „P o zo ro v á n i c e fe id y RW Cassiopeiae a jeiich v ý ­ s le d k y " a další pojednání , Pozorován í c e fe id y Y A u rigae a je ich v ý s le d k y " je v tisku. V n ejb ližší době v y jd e ješ­ tě ve St. p edagogickém n akladatelství m enší populární knižn í publikace ..Zá­ klady m echaniky těles nebeských". Přejem e doc. dr. Bohumilu H acarovi, aby m ohl ještě dlouho pracovat v na­ ší astronom ii v pln é duševní a tělesné svěžesti. F r. K on ečn ý

G A S P E R Í K

ŠESTDESIATROČNÝ

Prof. dr. lnž. ju raj Gašperík d ožívá sa v plnom zd raví dňa 6. febr. 1966 60 rokov. Studium započal na ch em ickej fak u ltě ČVUT v Brně, a le po prvom ročníku prestúpil na prírod oved eckú fakultu MU, kde študoval chém iu a kozm ickú fyziku. Po ukončení štúdia určitú dobu musel p ra covat Cplne bezplatne a až po pol roku dostal m iesto v b ak terio logick o m laboratóriu v Bratislavě. Do roku 1946 p ra coval v rózn ych továrňach, kde do prevád zk y zavied ol n iek olk o nových výrobn ých spósobov. Sloven skéh o národného povstania sa zCčastnil priam o v Banskej B ystrici v službách p overen íctva priem yslu. Po vojně, m imo závodov a šk81, pracoval v n ie k o lk ý c h kom isiach a k olégiach, k toré m ali za úkol vybudovanie chem ického p riem yslu na Slovensku. Od roku 1946 sa stal p rofesorom na SVŠT v B ratislavě a s nadšením v ý ­ borného p eda goga sa ujal vých ovy m lad ej ch em ickej gen erácie. Od roku 1950 je ved eck ý redaktor jediného slovenského chem ického časopisu „C hem ick é

zv ě s ti" a je členom red ak čn ých rád ďalšlch časopisov v českých zem iach. Osem rokov bol predsedom Spolku chem ikov na Slovensku a po zlúčeni s Čes­ kou chem ickou spoločnosťou, je j podpredsedom . V ýsled k y u silovn ej p rá ce tohoto obětavého pracovník a nás všetkých nútia Iutovať, že p rof. J. Gašperík ostal věrn ý svojej druhej láske — astrcnóm ii — len to lk o , čo mu chém ia, p rá vě V nasej d o te tak náročná, d ovolovala. N a dru­ hej straně právě z p říle žito s ti životn éh o jubilea třeba v y ja d riť vrelú vcfaku p rof. G ašperíkovi, že i n apriek v e lk e j zan eprázdn ěn osti úloham i důležitým i pre naše národně hospodárstvo, vyk o n a l pre astronóm iu na Slovensku mnoho. Bol zakladajú cim členom b ý v a le j A stron om ick ej sp oločn osti v Bratislavě, k torej bol od r. 1936 je j predsedom — a od r. 1950 podpredsedom . V p redvojnovom období i cez vojnu, p rá vě prof. Gašperík věn ova l mnoho námahy, aby sa vybudovala v B ratislavě hvezdáreů. A k ed konečne táto stavba, tak potřeb­ ná p re naše h lavn é m ěsto, sa m ala re a lizo v a t — na je j účet bolo postavené observatórium na Skalnatom Plase. Prof. Gašperík u svojich poslucháčcv neprestajne vzbudzoval záujem o astronómiu. K životném u jubileu p rof. G ašperíkovi prajem e, aby úspěšně a v zd raví p ra­ coval ešte dlhé roky. L. Pajdušúková

Co n ov é h o v astronomii K O M E T A

K L E M O L A

Dr. A. R. K lem ola z jižn í ob servato­ ře Y a le — Columbia v A rgen tin ě o b je v il pohybující se objekt 17. hvězdné v e li­ kosti na sním cích, expon ovan ých 50cm dvojitým astrogra fem ve dnech 28., 29., 31. října a 1. a 2. listopadu 1965. Ob­ je k t byl d ifú zn í a m ěl prům ěr 12", ta k ­ že pravděpodobně jde o kometu. V d o ­ bě objevu b ylo těleso v souhvězdí V o d ­ náře n edaleko hvězd y 5. Objekt n a­ le z li též 18. listopadu Dr. A. D. A n d ­ rew s a de N o y e lle (B oyden St., Jižní A fr ik a ) a 21. listopadu K. Tom ita (s ta ­ n ice Dodaira hvězdárny v T o k iu ); jas­ nost byla tak též 17m. Z p rvn ích po­ zorován í p očíta l B. G. M arsden (Sm ith-

sonianova astrofy zik á ln í observatoř, U S A) parabolickou dráhu, podle níž kom eta K lem ola prošla přísluním 17. září 1965. P ozd ěji počítal Marsden d rá­ hu eliptickou, o níž poznam enal, že je v lepši shodě s p ozorováním i než d rá­ ha p arabolická: T a Q i q e a P

LUNA A n i při dalším, v p ořad í již čtvrtém sovětském pokusu o m ěkké přistání na Měsíci, nebylo dosaženo konečného c í­ le. Luna 8, vypuštěná 3. prosince, d o­ padla 6. prosince 1965 v e 22h51m30s do oblasti Oceánu P rocellaru m , jižn ě od kráteru G alileo, p ob líž vých odníh o ok ra je m ěsíčního kotouče. P od le uve­ řejn ěných zpráv lze soudit, že celý let p robíhal norm álně, ale v závěrečn é fá zi b yly brzdicí rak ety uvedeny v čin ­ nost opožděně, takže sonda o váze 1,5

1 9 6 5 J

= = = = = = = =

1965 V III. 25,297 EC 152,388° | 181,241° [ 1950,0 10,837° | 1,83727 a. /. 0,73969 7,05801 a. /. 18,8 roků.

8

tuny dopadla na m ěsíční p ovrch pod­ statně větší rychlostí, než bylo pláno­ váno. N en í pochyb o tom, že m ěkké přistání je stále v e lk ý problém — jd e o zb rzd ěn í sondy z rych losti 3 3 km/s na pouze asi n ěk olik desítek centim et­ rů za sekundu. Dosavadní pokusy so­ větské i p říp ravy na tak ovéto pokusy v USA, k teré m ají být rea lizován y na ja ře letošn ího roku (S u rv e y o r), dávají oprávněnou naději, že se m ěkkého p ři­ stání na M ěsíci dočkám e asi brzy.

V prosinci m. r. došlo v kosm onau­ tice k dalšímu význam ném u úspěchu, jim ž b ylo setkání dvou kosm ických lo ­ dí na oběžné dráze kolem Země. Dne 4. X II. startovala z Kennedyho mysu lod Gemini 7 (G T-7) ke čtrnáctiden­ nímu pobytu ve vesm íru. Lod, je jíž p o­ sádku tv o řili F. Borman a J. L ovell, se dostala napřed na elip tickou dráhu, k terá byla 9. X II. zm ěněna na tém ěř kruhovou (vzd á len o st 298 km od zem ­ ského p ovrch u ). Dne 15. prosince star­ tovala druhá kosm ická lod, Gemini 6 (GT-6) s posádkou W. Schlrrou a T. S taffordem . Tak é dráha této lod i byla zprvu e lip tick á a během n ěk olik a ob le­ tů byla měněna tak, aby došlo k setká­ ní Gemini 7 a Gemini 6. K význam ném u úspěchu, jím ž bylo těsné p řib lížen í obou lod í po dobu n ěkolika obletů k o ­ lem Země, došlo v n oci 15./16. p ro­ since. V těsné blízk osti b yly obě lod i NOVA

J A SNA

z á k r y t o v á

N ed alek o hvězd y 0 C eíea o b je v ili roku 1963 na sním cích p řeh lídky ob lo­ hy, získaných na hvězdárně v Bamberku (N S R ), novou jasnou prom ěn­ nou hvězdu. Její souřadnice jsou (1950,0): a = 21h30m,4

a

S =

po dobu 5 hod. 18 min. a nejm enší vzdálenost m ezi nim i byla m enší než 2 m etry. Během dalších obletů Zem ě se obě lod i op ět vzd a lo v a ly a Gem ini 6 přistála 16. prosince. Gemini 7 pokra­ čovala d ále v letu a p řistála 18. pro­ since. Tím skončil také dosud n ejdelší le t kosm ické lod i s posádkou — GT-7 vyk onala 206 obletů kolem Země. Za­ tím je ještě těžko plně zhodnotit v ý ­ znam letu Gemini 6 a 7, ale již k rátce po přistáni obou lod í bylo jasné, že čtrnáctidenn í pobyt lid í ve vesm íru je dobře m ožný a setkání dvou těles na oběžné d ráze Je uskutečnitelné. K rom ě toho bylo získáno m noho zkušenosti a p ozorovacíh o m ateriálu. Let GT-7 a GT-6 je skutečně k valitativn ím skokem v p říp ravě letu na Měsíc, k terý se má p od le zp rávy N A SA uskutečnit dříve než b ylo plánováno, patrně již za 2 Vi až 3VŽ roku.

+ 7 0 °3 6 '

M in. = JD 2 438 225,6858 + + 0,936171d E

Prom ěnná b yla označena BV 382 a p o ­ dle předběžných pozorován í se je jí jas­ nost (fo to g r .) m ěn ila v rozm ezí od T Ř E T Í O

S L U N E Č N Í

U ra nia 11/1965

M E Z I N Á R O D N Í F Y Z I C E

V říjnu 1964 se uskutečnila v T at­ ranské Lom nici 3. porada na téma „slu n ečn í fyzik a a hydrodyn am ika". Tyto porady jsou svoláván y vžd y je d ­ nou za dva rok y a jsou organ izován y střídavě československou a polskou stranou. M ěly původně za c íl sdružo­ vat polské a českosloven ské od b orn í­ ky. k teří by se vzájem ně in fo rm ovali a disku tovali o svých n e]n ově šfch pra­ cích. Obě prvé porady přinesly cenné výsled k y a vzb u d ily z á :em i u odbor­ níků druhých zem i. Proto b yli v lo ň ­

p r o m ě n n a

6m,9 do 7®,5 s periodou 0,4632075 dne. V m inulém roce byla hvězda p ozo ro­ vána v USA a v Itá lii a ukázalo se, že je jí perioda je ve skutečnosti d vojn á­ sobná. Jde o zák rytovou prom ěnnou typu |S L y rae a p od le C. B artollniho je okam žik m inim a

A

P O R A D A

HYDRODYNAMI CE

ském ro c e přizván i též hosté ze So­ větskéh o svazu, Maďarska, Rumunska a N ěm ecké d em okratick é republiky. Na 40 odborníků, k teří se tu sešli, p ředneslo celkem 39 referátů, které koncem m inulého roku vyšly souhrn­ ně tiskem v nakladatelství ČSAV ja­ ko 51. publikace Astron om ického ústa­ vu ČSAV pod názvem „3rd C onsultation on S ola r Physics and H ydrodynam íc s ". Tem atika referátů zasahuje do n ěk o­ lik a oblastí, je jic h ž společným jm eno­

vatelem je popis a m od ely fyzik á ln ích jevů a procesů na Slunci. V ed le zcela ooecn ýcn teoretick ých prací, týk ajících se přenosu en e rgie ve Slunci (P op ovic ij, m odelu m agn etoh ydrodyn am ických dynam v m ěnícím se p o li (K ra u ­ se, S teen oeck ), zvláštn ostí ve sp ojité em isi plazm y a otázky o ezsilo vý ch po­ lí ve sluneční atm osféře a v m ezip la­ netárním prostoru IW a llis ) a proolému šíření rád iových vln a drah nabi­ tých částic v m agnetickém a g ra v ita č ­ ním poli (C h v o jk o v á ), b yly to práce, p řim yk a jící se v íc e či m éne k p ozo ro­ vání a m ěřen í jed n otlivý ch oo lastí a jevů na Slunci. R eferá ty ja k im iec e a Zaozy, Dezsoho, G erleíe, Kopeckého, G něvyševa a A n talové p řed k lád á,! zá­ vět y studia slunečních skvrn (m o d e ly skvrn, zá v ě ry o pom ěrech um bry a penumbry, o jem né struktuře m otý lo­ vého diagram u a o rozd ělan í skvrn na d isku ), podobně re fe rá ty Paluše a Rom polta popisu,! něk teré vlastnosti p rotuoerancí. Práce o k orón ě zahrnu­ ji jak čistě teoretick é zá v ě ry (Csadův refe rá t o m agnetohydrodynam ické diskusi ro zp ín a jíc! se k orón y a K leczků v r e fe rá t o m agnetickém p oli v koronálním p rostoru j, tak i v ýs le d ­ k y za ložen é na foto m etrick ých m ěře­ ních em isních k oron álních čar a na rád iových m ěřeních tvaru k orón y (Lexa, Turlo, C orgolew ski, H an asz). Zpra­ cováním dalších rád iových p rojevů Slunce se zab ývaly dále práce Turla, M achalského a ZigOy. R eferáty Mer-

P R V N l

gen talera, K řivsk éh o a Fritzové-Švestkové p řin ášely n ěkteré poznatky o zá­ řen í X a o slunečních korpuskulárních proudech. R eferá ty o erupcích b yly v podstatě též d vojího druhu: An talo­ vá a T ifre a sledu jí některé pozorova­ né vlastnosti erupcí, zatím co Švestka, Ciurla a Kubeš se d otýk ají otázek fy ­ zik áln ích procesů a podm ínek v erup­ cích. A konečně r e fe rá t Garczyňské pojednával o otázce šířen í rozruchů v ch rom osféře a v koróně, refe rá t J3g era o p olarizačn ích m ěřeních spek­ tráln ích čar, Letfuse o výskytu titanu ve sluneční atm osféře a Paciorka o ča­ rách K a H ion izovan ého vápníku v aktivních oblastech. T em aticky po­ někud vzd álen ější b yly referá ty Valn íčka o českosloven ských filtre c h pro ch rom osférick á p ozorován! a Dinulesca o určení okam žiku m inim a slu­ neční činnosti. Program porady, jak je patrné i z to­ hoto nástinu, b yl snad až p říliš boha­ tý nu m nožství rsferátů , které se mu­ sely vtěsnat do předem pevně vym e­ zené doby 4 dnů. N eb ylo právě nejm enší starost! vědeck éh o sekretáře této porady dr. Kopeckého, aby vym e­ z il v tomto přeplněn ém čase dosta­ tek ch vil pro diskuse k jednotlivým referátům a k c elk o vé dom luvě o dal­ ším společném program u a opětném setkán! odborníků v letošním roce, tentokrát opět v Polsku. i . F rltzová-S vestková

F R A N C O U Z S K A

Dne 26. listopadu 1965 se dostala na oběžnou dráhu kolem Zem ě prvn í fra n ­ couzská um ělá družice. Satelit, ozna­ čený A - l, v á ži 42 kg a je vybaven pou­ ze jednoduchým zařízením asi téže úrovně jako prvn í sovětské a am eric­ k é družice. A - l vynesla na oběžnou dráhu třístupňová raketa Diamant, je ­ jíž délka je 19 m, startovní váha 18 tun a tah 28 tun. Start se uskutečnil na francouzské rak etové základně Hamm aguir ve středním A lžírsku . V zh le ­ dem k tomu, že tře tí stupeň (rak eta A c h a t) vyvin u l poněkud m enši tah než bylo plánováno, dostala se d ru žice na

U M Ě L A

DRUŽICE

odlišnou dráhu, než b ylo vypočteno. H lavním úkolem pokusu však bylo ově­ řen í a vyzkoušen! nosné rakety, který tak b yl splněn. Počátkem letošního roku se má uskutečnit start další fran ­ couzské družice, označené B -l. Úspěš­ ným startem satelitu A - l se Francie za­ řadila po bok dosavadním dvěm a kos­ m ickým velm ocem , Sovětském u svazu a Spojeným státům am erickým ; má však proti těm to dvěm a státům znač­ né zpožděn í asi 8 let. I když kolem Zem ě obíh ají již d ru žice an glick é ka­ nadské a italská, je nutno vzít v úva­ hu, že všechny tyto satelity b yly vy­

puštěny am erickým i raketam i. Na po­ kusu s A - l je význam ná právě ta o k o l­ nost, že tato dru žice startovala pom oci vlastní francouzské nosné rakety. Na druhé straně však Francie vyu žívá i m ožnosti vypouštění um ělých dru­ žic am erickým i nosnými raketam i. Tak 6. prosince 1965 byla na základn ě VanS U P E R N O V A

V

S O U H V Ě Z D Í

P rof. dr. C. H offm eister, řed itel hvězdárny v Sonneberku, oznám il ob jev supernovy v souhvězdí Trojúhelníku, k terá b yla nalezena na snímku, exp o­ novaném 21. zá ří 1965. Jasnost superO K A M Ž I K Y

d enberg uvedena na oběžnou dráhu francou zsk á dru žice FR-1; d ru žice o váze 61 k g byla vynesena na pláno­ vanou dráhu čtyřstupňovou am eric­ kou raketou Scout. Pokus se zd a řil a s atelit FR-1 má podávat po dobu asi 3 m ěsíců in form ace o šířen í velm i dlouhých rád iových vln v Ionosféře. TROJÚHELNÍKA

novy byla v době objevu 16m,0 ( fotog r a f). Objekt je v bezejm enné g a la x ii o souřadnicích (1855,0): a =

2f'-20m,8

a

V Y S Í L Á N I Č A S O V Ý C H V P R O S I N C I 1965

S — + 3 0 °5 0 ' SIGNÁLŮ

O M A 50 kHz, 20*>; OM A 2500 kHz, 2 0 » ; Praha 638 kHz, 1 2 h ; OLB5 3170 kHz, 20» SEC Den OM A 50 OM A 2500 Praha OLB5 Den O M A 50 OM A 2500 Praha OLB5 Den OM A 50 OM A 2500 Praha OLB5

1 9620 9610 9615 9630

2

3

4

9606 9596 9b01 9616

9589 9579 9584 9599

9576 9566 9571 9586

5

6

9559 9549 9554 9569

7

9545 9535 9540 9555

8

9530 9520 9525 9540

9

9515 9050 9510 9525

11

12

13

14

15

16

17

18

9470 9460 9465 9480

9455 9445 9450 9465

9440 9430 9435 9450

9426 9416 9421 9436

9409 9399 9404 9419

9394 9384 9389 9404

9381 9371 9376 9391

9366 9356 9361 9376

10 9501 9484 9491 9474 9496 9479 9511 9494 19

20

9351 9335 9341 9325 9346 9330 9361 9345

21

22

23

24

25

26

27

28

29'

9321 9311 9316 9331

9306 9296 9301 9316

9290 9280 9285 9300

9275 9265 9270 9285

9261 9251 9256 9271

9246 9236 9241 9256

9230 9220 9225 9240

9215 9205 9210 9225

9199 9189 9194 9209

30

31

9185 9170 9175 9160 9180 9165 9195 9180 V. P tá ček

N o v é knihy o publikace Z. K opal, J. K lepešta, T. W. Rackham: F h o to g ra p h ic A tla s of the M oon. A cad em ie Press, N e w York, 1965; str. 277, cena $ 16,— (v sub­ sk rip ci do konce říjn a 1965 $ 12,— ). — Podkladem pro nový fo to g ra fic k ý atlas b yly sním ky M ěsíce, získané bě­ hem tří le t skupinou astronomů, kteří p ra co va li na horské hvězdárně Pie du M idi ve francouzských P yrenejích. P o­ u žívalo se 24palc. reírak to ru a 43palc. refle k to ru a n eg ativy b yly m im ořád­ né k vality. Celá rozsáhlá práce vzn ik ­ la pod p atron ací vojenského letectva

Spojen ých států. Dále jsou do atlasu zařazeny i některé fo to g ra fie , získané sondou R anger V II. A tla s má tyto čás­ ti: Ovod (G. H. C hase), Předm luva (J. RĎsch), Setkání s M ěsícem (Z. K o­ p a l), F o to g ra fie M ěsíce, Základní da­ ta, A tlas M ěsíce, Seznam tabulí (Z. K o­ pal a T. R ackham ), S k eletová map'a M ěsíce, Pojm enovan é m ěsíční útvary (A . R u k l). N a fo to g ra fic k ém zp raco­ vání n egativů se význam nou m ěrou p o­ d íle l J. K lepešta. F o to g ra fic k ý atlas M ěsíce představuje skutečně v rc h o l­ né d ílo toho druhu ve světové lite r a ­

tuře a s potěšením m ůžeme konstato­ vat, že d íky prof. Z. K op a lo vi se na něm m ohli p o d íle t i naší odborníci. N aše čtenáře ještě bude zajím at, že za prvé atlas b yl tištěn v P raze a za druhé, že si je j nebudou m ocí Koupit. Pro náš dom ácí trh nebyl to tiž zajištěn ani jeden výtisk (A rtia asi na tom n e ­ m ěla nejm enší zá je m ) a tak ob je v í-li se atlas někdy v dalek é budoucnosti v p rod ejn ě západní věd eck é a tech n ic­ ké literatu ry v e Spálené u lic i v Praze, bude určitě dovezen z A m erik y a bu­ de stát tak asi 500 Kčs. J iří Bouška B u lle tin čs. a stro n o m ick ý ch ústavů, ročn ík 16, číslo 6, obsahuje tyto vě­ decké práce: J. Pachner: O vlivu stej­ norodého tlaku na expanzi oscilu jí­ cího vesm íru — M. V etešník: F otoelek trická fo to m etrie KR Cygni — E. K resák: O sekulárních zm ěnách absolut-

nich jasností p erio d ick ých kom et — V. Vanýsek: Kom eta Encke a problém je jíh o poklesu jasnosti — J. Bouška: Zm ěny jasnosti p erio d ick é kom ety Oterm a — Z. Sekanina: Dráha kom e­ ty E verh art 1964h — L. M. G. P oole: Č asové rozd ělen í P erseid — B. Valníček: 801etá p erioda sluneční činnosti a zim ní tep loty v Praze — V. Letfus: Dlouhodobé zm ěny Chandlerovy pariody a sluneční činnost — V. Guth: K úm rtí doc. dr. V. N ech víle. Příloha k tomuto číslu B ulletinu obsahuje se­ znam čs. astron om ických ústavů, p ří­ strojů a věd eck ých pracovníků. Vše­ chny p ráce jsou psány an glicky. — B ulletin čs. astron om ických ústavů v y ­ dává N a k lad atelství Čs. akadem ie věd v P raze šsstkrát ročně; cena je d n o tli­ vého čísla je 10 Kčs, ročn í p ředplat­ né 60 Kčs. O ojednávky p řijím á poštov­ ní n ovinová služba.

Úk a z y na obloze v březnu S lu n ce vych ází 1. března v 6h45m, zapadá v 17fc41“ . Dne 31. března vy-, chází v 5h40m, zapadá v 18ř-30m. Za březen se délka dne prod lou ží o 1^-54“ a poled n í výšk a Slunce nad obzorem 1 se zvětší o 12°. Dne 21. března ve 2ř-53m vstupuje Slunce do znam ení Be­ rana. V tuto dobu nastává jarn í ro v ­ nodennost a začátek astronom ického jara. M ě s íc je 7. března ve 3h v úplňku, 14. března v H v p oslední čtvrti, 22. března v 6>> v novu a 29. března ve 22h v první čtvrti. V p řízem í je M ěsíc 6. března, v odzem í 19. března. V e v e ­ černích hodinách 2. března dojde k zá­ krytu 3 slabších hvězd v souhvězdí B líž e n c i M ěsícem , z jasnějších hvězd nastanou zák ryty rj Leonis 5. března,; a Librae 11. března a r Tauri 27. b řez­ na. Podrobnosti a časy těchto úkazů naleznem e ve H vězdářské ročence 1966 (str. 83 a 84). M e rk u r je v prvn í p olo vin ě března v e če r nad západním obzorem . N ejvětší vých od n í e lon ga ce p lanety nasta­ ne 5. března a kolem tohoto dne jsou také n ejp řízn ivější p ozo ro vací podm ín­ ky. Počátkem m ěsíce zapadá M erkur v íghiem , 10. března v 19t-29m a 20.

března v 18h27m. V e dnech 7 . - 9 . břez­ na bude M erkur v 18h30m tém ěř 10° vysok o skoro přesně nad západním bodem obzoru. Jasnost planety se bě­ hem března zm enšuje, z — 0,6m (1. I II .) na + 1 ,7 “ (15. I II .) ; současně se také úží srpek M erkura. Dne 11. III. je p la ­ neta v zastávce, 14. III. bude v kon­ jun kci s M arsem a 21. III. v d oln í kon­ junkci se Sluncem a 30. III. s kon­ junkci se Saturnem. Venuše je v březnu na ranní obloze a vych á zí asi 2 hod. před východem Slunce. Svou jasnosti — 4,3m bude n e j­ nápadnějším tělesem v ranních h odi­ nách. N ejvětší jasnost má 2. března. Konjunkce M ěsíce s Venuší nastane 17. března. M ars se b líží do konjunkce se Slun­ cem, a p rotože v březnu vych ází a za ­ padá tém ěř současně se Sluncem, n e ­ n í p ozorovateln ý. Jupiter je v souhvězdí Býka, počát­ kem března zapadá ve 2t 53nl, koncem m ěsíce v 1^09m. Je velm i dobře p ozo­ rovateln ý ve večern ích hodinách, kdy je vysok o nad obzorem . Planeta má hvězdnou v e lik o st asi — 1,8™. Konjunk­ ce Jupitera s M ěsícem nastávají 1. a 28. března.

S aturn v březnu současně vych á zí a zapadá se Sluncem, takže není p ozo­ rovateln ý. K onjunkce se Sluncem na­ stává 10. března. U ran je v souhvězdí Lva. Dne 8. b řez­ na je v op o zic i se Sluncem, tak že je po c e lý m ěsíc nad obzorem tém ěř po celou noc. N s jv ý š e nad obzorem je k o­ lem půlnoci. Planeta má hvězdnou v e ­ lik o s t + 5,7“ . Dne 7. března nastává konjunkce Urana s M ěsícem . N ep tu n je v souhvězdí Vah a je p o ­ zo ro va teln ý v druhé p o lo vin ě noci. P o ­ čátkem m ěsíce vych ází o půlnoci, kon­ cem m ěsíce jíž o 22 hod. Planeta má hvězdnou ve lik o s t +7,7® . Dne 11. b řez­ na nastane konjunkce Neptuna s M ěsí­ cem. P lu to je na rozh ran í souhvězdí Pan­ n y a Lva a je v březnu v e v e lm i v ý ­ hodné p o zic i k pozorován í — ovšem v e lk ý m i dalek oh led y fo to g ra fic k y . P ro ­ tože je planeta 8. března v op o zici se Sluncem, je po c e lý m ěsíc nad ob zo­ rem tém ěř po celou n o c ; n ejvý še nad obzorem je kolem půlnoci. Pluto má jasnost asi + 15m. Polohy p lan et Ura­ na, Neptuna a Pluta naleznem e ve hvězdářské ročen ce (str. 69— 73). M eteory . V druhé p olo vin ě března nastane maximum činnosti tří slabých rojů: 19. III. Bootid a 25. III. H ydraid a.á-Leon id-V irginid. ]. B.

OBSAH P. Lála: P říslib kosm ické spoluprá­ ce — M. M. Šem jakin: Ještě jednou o zajím avých řetězcích kráterů na M ěsíci — I. Šolc: P olarizačn í in terferen čn í fotom etr v astronom ii — G. V. Kuklin: N ová velk á slu­ neční observatoř — Co nového v astronom ii — N o vé knihy a publi­ kace — Úkazy na obloze v březnu

CON T E NT S P. Lála: On the Co-operation in Cosmic Research — M. M. Shemiakin: Remarkable Chains o f Craters on the Moon — I. Šolc: P ola rizin g In terferen ce Photom eter in A stro­ nomy — G. V. Kuklin: N ew Big S olar O bservátory — N ew s in Astronom y — N ew Books and Publications — Phenomena in March

C O f l E P J K A H H E

n.

J la .ia :

C o T p y a H in e c T B o

b

kocmh-

MecKHX HCCJieao >aHHHX — M . M . U le-

• PRODÁM hvězdářský dalekoh led znač. Am atér, skládací, s kufrem, oku láry 4 0 X , 1 0 0 X a 4 0 X pro pozem ní pozorování (t e ­ re s tric k ý ). Cena dle dohody. — Joseí Fia­ la, Pec pod Sněžkou 2, 1/68, okr. Trut­ nov. • Předám ďalekoh lad z objekt. 0 110 a F = 1200 mm a rOzne objektivy a zrkadla. — V. Kouba, Sibiřská 2, Bratislava.

m hkhh: T ep o B

3 a M e q n T e .ib H b ie Ha J ly H e —

pH3aUHOHHbífi (J)OTOMeTp K

v k .i h h

:

B

o (3c e p b a t o p h H

K au iiH

—

u e n o iK H K p a U la n á :

r io .ia -

HHTepí>epeHUHOHHblfl

—

aCTpOHOMHH

H o s a fi

TPOHOMI1H —

H.

fio .ib u ia H

—

Mto

H o s b ie

SBJíeHHa

I\

B.

c o - iH e iH a a

H 0 3 oro

b

ac-

KHHTH H nyÓ.TKHa H e 6 e

b

M apte

• Prodám „A tla s B o realis" nový. — Jiří Kadaně, OU-STS, Blatná.

Říši hvězd říd í redakční rada: J. M. Mohr (ved o u cí red-1, Jiřf Bouška (výk o n red.], J. Grygar, F. Kadavý, M. Kopecký, L. Landová Štychová. B M aleček, O Obůrka, Z. P lav­ cové, S. Plicka, J. Štohl; taj. red. E. Vokalová, techn. red V Suchánková. Vydává min. školství a kultury v nakl. Orbis, n. p., Praha 2, Vinohradská 46 Tiskne Knihtisk, n p , provozovna 2, Praha 2, Slezská 13. V ycházi 12krát ročně, cena jedn otlivéh o výtisku Kčs 2,— . Rozšiřuje Poštovní novinová služba, in form ace o předplatném podá a objed­ návky přijim á každá pošta i doručovatel. Objednávky do zahranič! vyřizu je PN’ L! — ústřední expedice tisku, odd. vývo z tisku, Jindřišská 14, Praha 1. Příspěvky zasílejte na redakci Říše hvězd, Praha 5, Švédská 8, tel. 54 03 95. Rukopisy a obrázky se ne­ vracejí, za odbornou správnost odpovídá autor. — Toto číslo bylo dáno do tisku dne 23. prosince 1965, vyšlo 7 . úr.ora lt.66. A-14'61040

N a hoře V ý ch odn í Sajany, h la vn í v rc h o l M unku-Sardyk 13491 m /, což v burja tštin ě znam ená „věčn ý c h la d "; sním ek byl p ořízen z observatoře ve výšce 2000 m. — D ole co elos ta t h o riz o n tá ln íh o slu nečn íh o dalekohledu v Safanach.

Sta rt a m erick é ra k ety T ita n 2, která 15. X II. 1965 vynesla na oběžnou dráhu kosm ickou Io d G em in i GT-6. D obře jsou vid ět v čin n o s ti oba ra k etové m otory p rv n íh o stupně rakety.

C opernicus. Obr. C L X IX z F o to g ra fic k é h o atlasu M ěsíce ( viz recen zi na str. 38).

Na č tv rté straně obálky je fo to g ra fie k o sm ick é lo d i G em in i GT-7, získaná z k osm ické lo d i GT-6 fotoa pa rá tem Haselblad ( f = 80 m m ).

,

f* > \ .

.

>

. < * •

^ .