Nakladatelství FORUM, s.r.o

Nakladatelství FORUM, s.r.o.

e-Seminář Uzavírání smluv podle nového občanského zákoníku 2. lekce: Smluvní zajišťovací a utvrzovací prostředky, ukončení smluv, řešení sporů ze smluv JUDr. Dušan Ružič, Ph.D.

2. lekce: Smluvní zajišťovací a utvrzovací prostředky, ukončení smluv, řešení sporů ze 2 smluv e-Seminář

Autor: JUDr. Dušan Ružič, Ph.D. Redakční úprava: PhDr. Klára Platilová, Ph.D. Jazyková úprava: Mgr. Jana Vašinová Vedoucí projektu: PhDr. Klára Platilová, Ph.D.

Nakladatelství FORUM, s.r.o. Na Březince 1513/14 Praha 5 – Smíchov 150 00

© Nakladatelství FORUM, s. r. o., Praha 2014 Zpracováno v březnu 2014

Nakladatelství FORUM, s.r.o., Na Březince 1513/14, 150 00 Praha 5 – Smíchov Telefon: 251 115 576; Fax: 251 512 422; email: [email protected]; internet: www.forum-media.cz


Obsah 2. lekce Smluvní zajišťovací a utvrzovací prostředky, ukončení smluv, řešení sporů ze smluv 1 Úvod........................................................................................................................................ 4 2 Zajišťovací a utvrzovací prostředky ....................................................................................... 5 2. 1 Smluvní pokuta ............................................................................................................... 6 2. 2 Směnka............................................................................................................................ 9 2. 3 Ručení ........................................................................................................................... 14 2. 4 Zástavní právo ............................................................................................................... 18 3 Možnosti jednostranného ukončení smlouvy........................................................................ 22 3. 1 Odstoupení od smlouvy v novém občanském zákoníku (§§ 2001–2005) .................... 22 3. 2 Výpověď smlouvy podle nového občanského zákoníku (§§ 1998 a 1999) .................. 24 4 Rozhodčí doložka.................................................................................................................. 26 5 Použité zdroje........................................................................................................................ 28 6 Kontrolní test ........................................................................................................................ 29



1 Úvod Bez ohledu na to, jakou konkrétní smlouvu v praxi uzavíráme a s kým (ať to bude osvědčený obchodní partner, orgán státní správy, či doposud „nevyzkoušený“ subjekt), je zcela jistě vhodné do takové smlouvy zakomponovat „pojistky“ pro možnost, že by se obchodní případ ošetřený danou smlouvou nevyvíjel pozitivně, ať již z důvodů čistě subjektivních, či objektivních. Pojistkou je v tomto případě myšlena: 

výslovná smluvní úprava alespoň základních zajišťovacích či utvrzovacích prostředků, dále



sjednaná smluvní možnost jednostranného ukončení smlouvy, event.



zvážení výslovné úpravy tzv. rozhodčí doložky.



2 Zajišťovací a utvrzovací prostředky Zajištění a utrzení dluhů vyplývajících ze smlouvy plní několik funkcí jak ve vztahu k věřiteli, tak ve vztahu k dlužníkovi. Ve vztahu k věřiteli se jedná především o zvýšení právní jistoty, že jeho pohledávka bude splněna, zajišťovací prostředky pak slouží i jako náhradní plnění, nesplní-li dlužník svou smluvní povinnost řádně a včas. Ve vztahu k dlužníkovi je zajištění a utvrzení spojeno jednak s funkcí preventivní, jednak s funkcí donucovací, sankční. Volba zajišťovacího, popř. utvrzovacího prostředku Za upřesnění stávající právní úpravy lze považovat odlišení právních institutů sloužících k zajištění dluhu od právních institutů představujících utvrzení dluhu. Některým – doposavad zajišťovacím – prostředkům lze ve skutečnosti přisoudit pouze úlohu motivační, sankční (smluvní pokuta) či pouze „utvrzující“ právní postavení věřitele (uznání dluhu), zkrátka tyto zmiňované druhy zajištění neplní ve skutečnosti roli zajišťovací a uhrazovací, nýbrž jejich úkolem je závazek „utvrdit“. Oproti tomu za zajišťující instituty NOZ považuje ručení, dohodu o srážkách ze mzdy, finanční záruku či zajišťovací převod práva a v neposlední řadě také zástavu. Při volbě nejvhodnějšího a nejbezpečnějšího způsobu zajištění, či utvrzení dluhu musí věřitel posoudit podmínky, za nichž je uzavírána (hlavní) smlouva, a zejména pak vzít v úvahu osobu dlužníka, příp. třetí osobu, která k závazku z hlavní smlouvy přistupuje (např. ručitel). Není možné dát jednotný návod na rozhodování o způsobu zajištění/utvrzení dluhu, různorodost obchodních případů v praxi to nedovoluje. Obecně lze říci, že nejméně vhodné jsou ty, jejichž realizace plně závisí na osobě dlužníka (např. smluvní pokuta, směnka vlastní, uznání dluhu). Jako nejvhodnější se pak jeví ty, které umožňují věřiteli uspokojit jeho nesplněnou splatnou pohledávku jinak, tedy víceméně nezávisle na jednání dlužníka (např. zástavní právo, ručení). Zajišťovací prostředky jsou obecně spojeny s vyšší právní jistotou pro věřitele, než prostředky utvrzovací.



Právní úprava obsahuje mnoho nástrojů, které lze využít pro zajištění, či utvrzení dluhů. To, který nakonec smluvní strany, resp. věřitel využije, závisí zejména na tom, zda je o zajištění, popř. utvrzení hlavního závazku jednáno ještě před jeho vznikem, nebo až v době jeho existence, kdy se dlužník dostává, byť nečekaně, do finančních obtíží. Jistě je více než vhodné jednat o zajištění závazku ještě před vznikem veškerých smluvních vztahů mezi dlužníkem a věřitelem, kdy má dlužník zájem získat od věřitele plnění, a je tudíž ochotnější zavázat se k vedlejším závazkům. Pokud je již zřejmé, že dlužník není schopen svůj dluh splnit, nebude s vysokou pravděpodobností ochoten zavazovat se ještě dalšími zajišťovacími/utvrzovacími instrumenty. Příklad z praxe I když to bývá pro věřitele „nejslabší“ možností pojistky, při uzavírání frekventovaných typů smluv uzavíraných mezi podnikateli (míněno smlouvy kupní, o dílo, o nájmu prostoru sloužícího podnikání apod.) jsou v praxi užívány, resp. sjednávány zejména utvrzovací prostředky, jež odvisí od osoby dlužníka a které lze sjednat přímo v hlavní smlouvě samé či v souvislosti s ní, tj. smluvní pokuta a zajišťovací směnka (zpravidla vlastní – tedy vystavená dlužníkem). Někdy k tomu přistupuje i ručení od třetí osoby coby zajišťovací prostředek, pokud se tato uvolí ručit dlužníkovi za jeho závazky.

Následující text rozebírá po praktické stránce právní instituty, tj. smluvní pokutu, směnku a ručitelský závazek, které patří mezi frekventované zajišťovací a utvrzovací prostředky užívané v souvislosti s uzavíráním (nejen) smluv uzavíraných mezi podnikateli. Na důležitosti oproti dnešku zřejmě nabude i zástavní právo, kterému se tak níže v textu rovněž věnujeme. 2. 1 Smluvní pokuta Právní úprava smluvní pokuty je převzata z úpravy dříve obsažené v předcházejícím občanském zákoníku (§544–545) a obchodním zákoníku (§300 a násl.) s tím, že došlo k několika upřesněním – např. výslovné uvedení toho, že jako smluvní pokutu lze sjednat i nepeněžité plnění, a k sjednocení úpravy dříve obsažené v občanském zákoníku a obchodním zákoníku. Nakladatelství FORUM, s.r.o., Na Březince 1513/14, 150 00 Praha 5 – Smíchov Telefon: 251 115 576; Fax: 251 512 422; email: [email protected]; internet: www.forum-media.cz


Účelem smluvní pokuty, která je upravena v §§ 2048–2052 NOZ, je předem zdůraznit věřitelův zájem na včasném a řádném splnění smluvní povinnosti. Vznik práva na smluvní pokutu je vázán na porušení smluvní povinnosti, ať již jakékoli. Smluvní pokuta nemusí být dle NOZ sjednána písemně, nicméně jako vždy a ve všem je sjednání smluvní pokuty v písemné formě pro věřitele formou přinášející vyšší právní jistotu. Podle staré úpravy obsažené v občanském zákoníku byl dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu v případě, že zaviní porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou (§ 545 odst. 3 OZ). Předpokládáno bylo tedy zavinění, ať již úmyslné, či nedbalostní. Oproti tomu podle obchodního zákoníku platilo, že zavinění, není-li sjednáno jinak, není vyžadováno. Sjednocená právní úprava smluvní pokuty v NOZ se přiklonila k variantě, podle níž vznik nároku na smluvní pokutu nezávisí na tom, zda se jedná o porušení smluvní povinnosti zaviněné, či nikoli. To ovšem nevylučuje, aby si smluvní strany dohodly, že právo na smluvní pokutu vzniká jen v případě zaviněného porušení povinnosti. Z důvodové zprávy k NOZ pak vyplývá, že není vyloučeno ani to, aby si strany ujednaly, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane jiná skutečnost, než porušení smluvní povinnosti (např. zaplacení částky je vázáno na odstoupení věřitele od smlouvy poté, co dlužník porušil svou povinnost; neodstoupí-li věřitel v takovém případě od smlouvy, částka mu nenáleží). V takovém případě se sice nejedná o smluvní pokutu jako takovou, právní jednání takto učiněné je však platné. Jedná se o reakci na ustálenou judikaturu, která takové právní jednání považovala za neplatné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010). 2. 1. 1 Právo na náhradu škody při sjednání smluvní pokuty Sjednají-li si strany smluvní pokutu, je tím podle zákona vyloučeno právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje (§ 2050 NOZ). Jedná se však o dispozitivní úpravu – smluvní strany se tak od ní mohou odchýlit a sjednat si jinak či vyloučit užití § 2050. Doporučujeme tedy, aby smlouva, ve které se smluvní pokuta sjednává, obsahovala ustanovení typu: „bez ohledu na sjednanou smluvní pokutu věřitel má nárok i na náhradu škody způsobenou mu porušením předmětné smluvní povinnosti dlužníkem“. Nakladatelství FORUM, s.r.o., Na Březince 1513/14, 150 00 Praha 5 – Smíchov Telefon: 251 115 576; Fax: 251 512 422; email: [email protected]; internet: www.forum-media.cz


2. 1. 2 Moderační právo soudu Je-li smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, může ji soud na návrh dlužníka snížit, a to s přihlédnutím k okolnostem případu – tedy hodnotě a výši utvrzované povinnosti apod. Je však pravděpodobné, že soud bude mít možnost nárok z nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty zamítnout kvůli rozporu s dobrými mravy, a to v souladu s § 580 NOZ, který stanoví, že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je neplatné, ve spojení s § 588 NOZ, dle kterého soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a to i bez návrhu. Moderační právo soudu ve vztahu ke smluvní pokutě bylo převzato z obchodního zákoníku, když ale doposud mohl soud snížit smluvní pokutu i bez návrhu, nově jen na návrh dlužníka. 2. 1. 3 Zákaz ujednání smluvní pokuty Pro úplnost dodáváme, že NOZ výslovně vylučuje ve svém ustanovení § 2239 sjednat smluvní pokutu ve vztahu nájemce bytu a pronajímatele, takové ujednání stíhá zdánlivostí (tzn., že na takové jednání se hledí, jako by vůbec nebylo, neexistuje): „Nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci (bytu) povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně (tzn. na první pohled, viditelně) nepřiměřená“. Důležité! Jestliže je ale výše smluvní pokuty závislá na době porušování zajištěné povinnosti (míněno na délce prodlení), od okamžiku odstoupení od smlouvy již výše smluvní pokuty nevzrůstá, neboť tímto okamžikem prodlení skončilo.



Příklad z praxe Úprava smluvní pokuty může ve smlouvě vypadat následujícím způsobem, a to i s přihlédnutím k okolnostem možného odstoupení věřitele od smlouvy v případě prodlení dlužníka s plněním jeho smluvních povinností: „V případě, že dlužník bude v prodlení své povinnosti uvedené v čl. XY odst. 1 smlouvy o více než 30 kalendářních dnů, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit. To nezbavuje dlužníka povinnosti hradit smluvní pokutu sjednanou v čl. XY odst. 2 smlouvy, a to za dobu, po kterou prodlení dlužníka s plněním povinnosti trvalo.“

2. 2 Směnka Směnka je nejen jedním z nástrojů platebního styku, ale osvědčuje se i jako spolehlivý zajišťovací prostředek. Může věřiteli poskytnout značnou jistotu zaplacení – pokud však nedodržíme všechny zákonem předepsané náležitosti, vystavujeme se riziku její neplatnosti. Je proto třeba pamatovat, že u směnky, která neobsahuje všechny předepsané náležitosti, ať obsahové, či formální, riskujeme, že nebude proplacena. V praxi se můžeme setkat se směnkou cizí, kterou její výstavce přikazuje dlužníkovi, aby zaplatil třetí osobě; a dále směnkou vlastní, kterou se její výstavce zavazuje, že určité, v textu směnky specifikované (právnické či fyzické) osobě zaplatí v budoucnu konkrétní sumu. Se směnkou vlastní se v praxi setkáme častěji, proto se jí věnují následující řádky.



2. 2. 1 Směnka vlastní Aby byla listina směnkou vlastní, musí obsahovat sedm podstatných náležitostí stanovených zákonem: i)

označení, že se jedná o směnku, pojaté do vlastního textu listiny, a to ve stejném jazyce, jakým je listina sepsána,

ii)

bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu,

iii)

údaj splatnosti,

iv)

označení platebního místa (místa, kde má být placeno),

v)

jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno,

vi)

datum a místo vystavení směnky,

vii)

podpis výstavce.

Označení „směnka“ v textu Každá směnka musí v textu obsahovat slovo „směnka“, a to v jazyce, v jakém je sepsána. Směnka vystavená a splatná v České republice může být sepsána v jakémkoliv z jazyků; vždy je ale nutné respektovat jazykovou jednotu směnky jako celku. Text, v němž bude např. kombinován český a slovenský jazyk, proto nebude platnou směnkou. Poznámka: Označení „směnka“ nelze nahradit jiným výrazem, ani pokud se jedná o obsahově stejný pojem (např. směnečná listina či směnečný úpis). Zároveň nepostačuje uvést označení směnka v nadpisu listiny, ale musí být obsaženo v jejím souvislém textu. Bezpodmínečný slib platit Slib daný směnkou nesmí být vázán na splnění žádné podmínky. Výše částky, která má být zaplacena (směnečná suma), musí být stanovena jednoznačným způsobem. Zákon nevyžaduje, aby byla směnečná suma vyjádřena číslem i slovy, nicméně v praxi je to obvyklé. Je-li směnečná suma udána jak slovy, tak čísly, a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy. Je-li směnečná suma udána několikrát slovy a několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí nejmenší suma uvedená slovy. V žádném případě nelze různé částky sčítat.



Poznámka: Směnečná suma může být vyjádřena v české nebo cizí měně, směnka znějící na neexistující měnu je však neplatná. Pokud je směnka vystavena v cizí měně, jež není v oběhu v platebním místě, lze dlužnou sumu zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti směnky. Jestliže bude směnečná suma uvedena bez současného určení měny nebo pokud bude směnka uvádět několik druhů měn najednou, nepůjde v takových případech o platnou směnku. Údaj o splatnosti Splatnost směnky nemusí být dána určitým konkrétním datem, musí však být dostatečně určitá. Splatnost muže být stanovena čtyřmi způsoby: i)

na viděnou – směnka je splatná při předložení k placení,

ii)

na určitý čas po viděné – směnka je splatná v předem určené lhůtě, která běží od předložení směnky dlužníkovi,

iii)

na určitý čas po datu vystavení směnky,

iv)

na určitý konkrétní den.

Směnka, v níž není uveden údaj o splatnosti, je splatná na viděnou. Směnky s jinou dobou splatnosti jsou v zásadě nepřípustné. Datum splatnosti musí být existující, jinak je směnka neplatná (např. 29. února 2014 nelze). Je možné uvést jen jediný den splatnosti, nelze uvést alternativní možnost splatnosti (např. 2. 1. 2013 nebo 2. 1. 2014), jinak by směnka byla opět stižena neplatností. Platební místo Platební místo je údaj, který určuje, kde má dojít ke splnění povinnosti zaplatit směnku, tj. kde má majitel směnku předložit k placení. K platnosti směnky postačí, je-li platební místo uvedeno alespoň názvem obce nebo města. Pokud je uvedeným místem, kde má být směnka předložena, např. Hradec Králové, může být jeho přesné vyhledání poněkud obtížné. Proto je vždy vhodné určit platební místo také dalšími údaji. Je-li údaj o platebním místě pouze obecný, má být směnka předložena nejprve v místnostech, kde povinná osoba provozuje svůj podnik, a teprve pokud je nemá nebo nedají-li se dohledat, pak v jejím bytě.



Poznámka: Ačkoli je údaj platebního místa podstatnou náležitostí směnky, nemusí jeho absence vždy znamenat neplatnost směnky. U směnky vlastní je platebním místem a zároveň místem výstavcova bydliště místo vystavení směnky. Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno Další podstatnou náležitostí směnky je jméno toho, komu má být zaplacena směnečná suma. Směnka nemůže být vystavena ve prospěch neurčité, při vystavení směnky neidentifikované osoby. Datum a místo vystavení směnky Datum vystavení směnky musí být, na rozdíl od data její splatnosti, určeno jedině konkrétním dnem, měsícem a rokem. Jakýkoli jiný způsob uvedení data vystavení nebo chybějící údaj o datu vystavení způsobí neplatnost směnky. Den vystavení musí vždy časově předcházet době splatnosti, jinak by byla směnka neplatná. Nepřípustná tedy bude směnka splatná před vystavením, jakož i směnka, v níž bude den vystavení totožný se dnem splatnosti. Není-li udáno místo vystavení, platí, že směnka byla vydána v místě uvedeném u jména výstavce. Podpis výstavce Podpisu výstavce je třeba věnovat náležitou pozornost, bez něj by nešlo o platnou směnku. Podpis na směnce musí být vždy vlastnoruční, není jej možné nahradit jinými prostředky. Podpis nemusí být čitelný a výstavce se nemusí podepsat celým jménem. Je však vhodné doplnit podpis dalšími údaji, které jednoznačně identifikují toho, kdo podepisuje. !Důležité: Bude-li směnku podepisovat zástupce právnické osoby, musí být součástí podpisu uvedení firmy. Podpis výstavce má prostorově uzavírat celou směnku, neměl by být situován do boku či do středu směnky, aby nevznikaly žádné pochybnosti, s jakým textem se výstavce vlastně ztotožnil.



Tip Pokud ve váš prospěch vystavuje dlužník směnku vlastní, trvejte na tom, aby do jejího textu zanesl též slovo „bez protestu“ nebo „bez úhrad“. V případě následujících obtíží a nutnosti soudního vymáhání zaplacení směnky tak budete oproštěni od tzv. protestu směnky, což je zpoplatněný úkon u notáře, soudu či na matrice, který představuje jinak nezbytný krok před úspěšným soudním řízením o zaplacení směnky. 2. 2. 2 Soudní řízení o zaplacení směnky Věřitel bude samozřejmě spoléhat na to, že dlužník směnku řádně a včas proplatí. Pokud se tak ale nestane, bude věřitel nucen využít soudní cesty k vymáhání nároků ze směnky. Pokud tedy nedojde k proplacení směnky, zákon umožňuje věřiteli obrátit se na soud s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, a to ke krajskému soudu místně příslušnému buď podle místa bydliště/sídla žalovaného, nebo podle platebního místa (§ 87 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Jako důkaz dokládá věřitel originál směnky. Jestliže soud shledá, že směnka je pravá, vydává rozhodnutí ve formě směnečného platebního rozkazu. Tento rozkaz ukládá dlužníkovi, aby uhradil stanovenou dlužnou částku v určité lhůtě, konkrétně do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu. Dlužník může proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatnit námitky, a to do patnácti dnů od doručení směnečného platebního rozkazu. V případě řádně zdůvodněných a prokázaných námitek pak soud nařídí jednání, při kterém je směnečný platební rozkaz buď potvrzen, nebo (třeba i jen částečně) zrušen. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu mohou být buď tzv. absolutní (namítající absolutní neplatnost směnky z důvodu jejích formálních nedostatků), nebo relativní (namítající, že směnka neobsahuje kauzu, tj. byla vystavena neprávem nebo závazek dlužníka již neexistuje). V rámci tohoto soudního jednání dochází tedy k dokazování, zda směnka obsahuje všechny předepsané náležitosti, a je tudíž platná, zda směnečná suma, vymáhaná věřitelem v rámci směnečného řízení, odpovídá reálnému stavu atd.



2. 3 Ručení Institut ručení je upraven v §§ 2018 až 2028 NOZ. Závazek třetí osoby (ručitele) vzniká jednostranným právním jednáním (ačkoli vzhledem k tomu, že věřitel musí ručitele přijmout, bude se stále častěji jednat o dvoustranné právní jednání), a to konkrétně prohlášením ručitele, které musí splňovat tyto podmínky: 

má obligatorně písemnou formu,



směřuje vůči věřiteli,



obsahuje výslovný závazek ručitele, že pokud dlužník svůj závazek vůči věřiteli nesplní, uspokojí věřitelovu pohledávku sám ručitel.

Dále platí, že: 

ke vzniku ručitelského závazku není souhlas dlužníka nutný,



věřitel však musí ručitele přijmout, jinak po něm nemůže nic žádat



ručením lze v zásadě zajistit pouze platný závazek nebo jeho část; vzniku ručení ale nebrání, jestliže je závazek neplatný pro nezpůsobilost dlužníka brát na sebe závazky, o které ručitel v době prohlášení věděl; ručení lze rovněž převzít za závazek, který vznikne v budoucnu, nebo za závazek, jehož vznik je závislý na splnění podmínky.

Věřitel může vyzvat ručitele k plnění ručitelského závazku poté, co dlužník nesplnil svůj splatný dluh ani po písemné výzvě věřitele v přiměřené době, kterou se v případě peněžitých dluhů rozumí zpravidla doba potřebná k bezodkladnému vydání příkazu bance, aby dlužnou částku ihned poukázala na věřitelův účet, včetně doby, která uplyne, než taková platba dojde bance věřitele. Této výzvy nově není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit, nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. Proti požadavku věřitele může ručitel uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník, tj. může například namítat promlčení, neplatnost závazku; nebo může k započtení použít pohledávky dlužníka vůči věřiteli, pokud by byl k započtení oprávněn sám dlužník.



Ručitel je oprávněn použít k započtení dokonce i své pohledávky vůči věřiteli. Ačkoliv v praxi se s tím většinou nesetkáte, ručitel může převzít ručení i za pohledávku, jejíž výše mu není známa. Nejen proto je věřitel povinen na žádost ručitele sdělit výši pohledávky zajištěné ručením, a to bez zbytečného odkladu. Tuto povinnost má věřitel po celou dobu trvání pohledávky, neboť v jejím průběhu se výše pohledávky, a tím i rozsah ručitelského závazku může měnit. Pro úplnost nutno dodat, že tato informační povinnost věřitele je v NOZ obsažena v obecných ustanoveních k zajištění a utvrzení dluhu. Podle něj má tuto povinnost věřitel vůči každému, kdo dal jistotu, tzn. nejen ručitelský závazek. Ručení pak zásadně zaniká, pokud zanikne závazek, který ručení zajišťuje. To samé platí pro případ, že je ručením zajištěna pouze část dluhu – částečným plněním se však rozsah ručení nesnižuje, pokud dluh zůstává stále minimálně ve výši, v jaké je ručením zajištěn. Rovněž není vyloučeno, aby bylo ručení sjednáno na omezenou dobu; v takovém případě pak ručení zaniká uplynutím sjednané doby, i když závazek dlužníka dál trvá. Pokud však věřitel ručitele v této době k plnění vyzval, je věřitelovo právo požadovat plnění po ručiteli zachováno i po uplynutí sjednané doby ručení. Podobné principy jako výše uvedené platí i pro ručení, které vzniklo ze zákona. Jako příklad lze uvést ručení tichého společníka ve smyslu § 2750 NOZ, kdy tento ručí za dluhy podnikatele, jemuž poskytl vklad na jeho podnikání za podmínek, že je jeho jméno obsaženo v obchodní firmě podnikatele; anebo že prohlásí osobě, s níž podnikatel jedná o uzavření smlouvy, že oba podnikají společně – v tomto případě ručí za dluhy podnikatele vyplývající z uzavřené smlouvy. Ručení je nyní možné poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, nově též pro soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníkovi v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.



V oblasti splnění závazku v návaznosti na ručení NOZ upřesňuje, že splněním dluhu vstupuje ručitel do práv věřitele a má právo, aby mu dlužník vyrovnal, co za něho plnil (§ 1937 NOZ). Pohledávka věřitele na ručitele přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel je povinen vydat ručiteli potřebné doklady a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Pokud ručitel splní za dlužníka jen část dluhu, může po dlužníkovi požadovat vyrovnání jen do výše, do které dluh splnil.



Příklad ručitelského závazku: Ručitelský závazek Já, níže podepsaný ………………, místo podnikání………………, IČ ………………, se tímto coby ručitel výslovně zavazuji, že pokud společnost ………………, a. s., se sídlem ………………, IČ ……………… (dále jako „Dlužník“) neuhradí svému věřiteli ………………, s. r. o., se sídlem ………………, IČ……………… (dále jako „Věřitel“), svůj dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřený mezi Dlužníkem a Věřitelem dne ………………, uspokojím tuto Věřitelovu pohledávku sám, a to v souladu s požadavky stanovenými v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ručení za Dlužníkův shora uvedený závazek poskytuji do 31. 12. 2015. V ……………… dne ……………… ………………… Jméno a příjmení ručitele IČ………………., místo podnikání Ručitelský závazek ručitele přijímám: V ……………… dne ………………

_______________________ Obchodní firma a sídlo věřitele Jméno a příjmení statutárního orgánu věřitele



2. 4 Zástavní právo Zástavní právo je upraveno v §§ 1309–1394 NOZ. V obecných ustanoveních je zástavní právo uvedeno tak, že věřiteli při zajištění dluhu zástavním právem vznikne oprávnění uspokojit se z výtěžku ze zpeněžení zástavy do ujednané výše, a sice v případě, že dlužník svůj dluh nesplní. Není-li tato výše ujednána, tak platí, že se uspokojí do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Přínosem nové úpravy oproti původní úpravě obsažené v OZ a obchodním zákoníku je především sjednocení terminologie, komplexní úprava zástavního práva, která zahrnuje i zástavní právo k podílu v korporaci a k cennému papíru, a v neposlední řadě důraz na volnost smluvních stran. Zástavní právo je chápáno jako právo věcné a je tudíž v NOZ řazeno mezi absolutní majetková práva, a to i přesto, že vykazuje určité znaky práva relativního. Zástavní dlužník je tak například povinen zdržet se všeho, čím se zástava na úkor věřitele zhoršuje. I funkce zástavního práva má spíše charakter relativního práva, když slouží právě jako prostředek k zajištění dluhů a v případě jejich nesplnění pak splňuje funkci uhrazovací. V ustanoveních NOZ týkajících se zajištění a utvrzení dluhů je zástavní právo zmíněno v § 2012 odst. 1: „Kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením zástavního práva.“ 2. 4. 1 Předmět zástavy Předmětem zástavy dle NOZ může být každá věc, se kterou lze obchodovat – tzn. věc, která je převoditelná a lze ji úplatně zcizit – tedy i pohledávka, cenný papír apod. Může jím být i věc, která teprve vznikne či věc, ke které bude vlastnické právo nabyto teprve v budoucnu (typicky k nemovité věci, na kterou je poskytována hypotéka, či úvěr). Zástavou naopak nemůže být stavba, která je součástí pozemku (tj. situace, kdy je totožný vlastník pozemku i stavby na ní stojící), protože ta není podle NOZ již samostatně převoditelná.



Rozsah zajištění nepeněžitého dluhu už přitom není omezen výší jeho obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva, jako tomu bylo dle staré úpravy. V praxi to tedy znamená, že si strany mohou dohodnout i cenu vyšší – je-li např. pravděpodobné, že hodnota nepeněžitého dluhu bude stoupat. 2. 4. 2 Smluvní zákaz zastavení Novinkou, kterou přinesl NOZ v § 1309 odst. 2, je možnost smluvního zákazu zastavení. Jeho účelem je posílit postavení věřitele, aniž by věřitel získával další možnosti náhradního uspokojení. V dosavadním OZ bylo výslovně zakázáno (pod sankcí absolutní neplatnosti) ujednání v zástavních smlouvách, kterým by se zástavní dlužník zavázal, že „nemovitou věc, byt nebo nebytový prostor nezastaví dalšímu věřiteli“. Toto již podle NOZ možné je. Může jít například o situaci, kdy je ve stanovách obchodní společnosti nebo ve společenské smlouvě uveden zákaz zastavit cenné papíry (kmenové listy, akcie), nemovité věci, či podíl v korporaci. Takovýto zákaz je potom, vzhledem k tomu, že takovéto dokumenty jsou uveřejňovány ve sbírce listin, dostupné na internetu, účinný vůči třetím osobám. Pokud však takovýto zákaz není zapsán v rejstříku zástav, v katastru nemovitostí, či v jiném veřejném rejstříku, nemá takové ujednání vůči třetí straně žádné účinky (pokud tedy takový zákaz není třetí osobě prokazatelně znám). 2. 4. 3 Forma zástavní smlouvy Ke vzniku zástavního práva není sice zásadně vyžadována písemná forma, ale v případě nemovitých věcí, či v případě, kdy není movitá věc odevzdána věřiteli event. třetí osobě, je nutné písemnou formu zachovat. V některých případech je pak třeba sjednat zástavní právo dokonce formou veřejné listiny (tj. notářským zápisem), a to v případech stanovených v § 1314 odst. 2 NOZ, kdy je i) zástavou závod (tj. dřívější podnik) nebo jiná hromadná věc; ii) zástavou nemovitá věc, která nepodléhá zápisu do veřejného seznamu (tj. do katastru nemovitostí), nebo iii) má-li zástavní právo k movité věci vzniknout zápisem do rejstříku zástav.



2. 4. 4 Propadná zástava, libovolný způsob zpeněžení zástavy Jak již bylo řečeno, smluvním stranám je dána větší volnost při sjednávání obsahu zástavní smlouvy. Nikoliv poslední novinkou v oblasti zástavního práva je možnost ujednání, dle něhož si věřitel za libovolnou, anebo předem určenou cenu může zástavu ponechat anebo ji zpeněžit libovolným způsobem. Ve staré právní úpravě byla takováto možnost propadné zástavy či jejího zpeněžení vyloučena; takové ujednání bylo stíháno absolutní neplatností. Dnes již to tedy možné je, ale samozřejmě z podstaty věci ne úplně bezmezně. Zásadním omezením je, že ujednání výše uvedeného druhu mohou smluvní strany uzavřít až v okamžiku, kdy je dluh, který byl zajištěn zástavním právem, splatný. Tato, jakož i jiná ujednání nad rámec zákonné úpravy vždy vyžadují písemnou formu. Pokud si pak strany ujednaly, že zástava bude zpeněžena jinak než ve veřejné dražbě či dle zvláštního zákona, musí věřitel při prodeji postupovat s odbornou péčí, nejen v zájmu svém, ale i v zájmu zástavního dlužníka. Věřitel je povinen usilovat o to, aby zástavu prodal za cenu, které je možno docílit při prodeji srovnatelné věci, za srovnatelných okolností, na daném místě a v daném čase. Porušení této povinnosti sice nemá vliv na práva třetích osob (nabyly-li jich v dobré víře), ale věřitel je povinen nahradit zástavnímu dlužníkovi škodu, která mu nevýhodným prodejem zástavy vznikla. Přede dnem splatnosti zástavou zajištěného dluhu jsou ve smyslu § 1315 odst. 2 NOZ zakázána ujednání, že: 

zástavní věřitel se nebude domáhat uspokojení ze zástavy



věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat



věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky.

V případě, že jsou tyto zákonné zákazy porušeny, nastává pouze relativní neplatnost, tj. neplatnosti se může dovolat pouze zástavní dlužník nebo zástavce. Podotýkáme, že daná ujednání, která jsou povolena až po splatnosti dluhu, nelze sjednat ani s odkládací podmínkou, je nezbytné posečkat skutečně až na dobu po splatnosti dluhu. Nakladatelství FORUM, s.r.o., Na Březince 1513/14, 150 00 Praha 5 – Smíchov Telefon: 251 115 576; Fax: 251 512 422; email: [email protected]; internet: www.forum-media.cz


Sjednat propadnou zástavu nebo zpeněžení zástavy libovolným způsobem ale není možné ani po splatnosti dluhu v případě, je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým či středním podnikatelem (NOZ přesně tyto okruhy podnikatelů nevymezuje, když bude záležet na počtu jejich zaměstnanců, výši obratu, podílu na trhu s příslušnou komoditou apod.). Následkem porušení daného zákazu vůči těmto skupinám je tzv. zdánlivost, tj. k takovému ujednání se nepřihlíží, jako by nebylo, neexistuje.



3 Možnosti jednostranného ukončení smlouvy I přes veškerou obezřetnost při uzavření smlouvy se může stát, že některému ze smluvních partnerů nebude vzájemná spolupráce vyhovovat, nebude spokojen s jednáním protistrany či odpadne důvod, pro který smlouvu vůbec uzavíral. Je proto velice praktické, aby již při uzavření smlouvy bylo na takové, byť třeba na první pohled nepravděpodobné situace pamatováno, tj. aby smlouva upravovala možnost se z ní pro takový případ předčasně a co nejrychleji vyvázat. Jinak může nastat situace, kdy i v případě zásadně nevyhovujícího stavu nebude moci „poškozená“ strana smluvní vztah (zejména uzavíraný na dobu určitou) předčasně ukončit buď vůbec, nebo jen s obtížemi, velkým úsilím, navíc časově a finančně náročným způsobem. Pro minimalizaci výskytu takových případů bývá zpravidla smluvně sjednávána možnost odstoupení od smlouvy či výpověď smlouvy. 3. 1 Odstoupení od smlouvy v novém občanském zákoníku (§§ 2001–2005) Nová právní úprava umožňuje odstoupit podobně jako ta dosavadní buď ze zákonem stanovených, anebo ze smluvených/vzájemně dohodnutých důvodů. Ve smyslu § 2001 NOZ „od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon“. Zákonnou možnost odstoupení od smlouvy upravuje NOZ v § 2002 a násl., když rozlišuje, zda došlo v konkrétním případě k porušení smlouvy podstatným či nepodstatným způsobem. Podstatné porušení je takové porušení, o němž strana, která smlouvu porušuje, věděla už při uzavírání smlouvy nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, kdyby toto porušení předvídala. V ostatních případech stanovuje zákon vyvratitelnou právní domněnku, že porušení podstatné není. Strana má nyní právo od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany vyplyne, že smlouvu poruší podstatným způsobem. Oprávněná strana je však nejprve Nakladatelství FORUM, s.r.o., Na Březince 1513/14, 150 00 Praha 5 – Smíchov Telefon: 251 115 576; Fax: 251 512 422; email: [email protected]; internet: www.forum-media.cz


povinna vyzvat dlužníka ke složení přiměřené jistoty. Pokud dlužník nedá oprávněné straně přiměřenou jistotu, může strana oprávněná od smlouvy odstoupit. Důležité! Podmínky odstoupení od smlouvy ze zákonných důvodů obecně způsobují v praxi problémy, neboť téměř s železnou pravidelností smluvní strana, která smlouvu (podstatně či nepodstatně) porušila, tvrdí, že tento předpoklad svým jednáním nenaplnila a že odstoupení druhé smluvní strany nebylo oprávněné, platné. Takové spory pak velmi často končí u soudu, jehož závěry mohou být někdy překvapivé pro obě smluvní strany, tedy účastníky sporu. Vždy se proto vyplatí včlenit do smlouvy výslovnou možnost odstoupení od smlouvy spolu s detailní specifikací případů a situací, kdy bude ta či ona smluvní strana oprávněna od smlouvy odstoupit. NOZ pak stanoví, že v případě odstoupení se smlouva od počátku zrušuje, pokud nebylo již částečně plněno, v takovém případě lze odstoupit jen od té části plnění, která ještě nebyla poskytnuta. Týká-li se závazek dlužníka nepřetržité či opakované činnosti nebo postupného dílčího plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, když nemají již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam. Důležité! Jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit. Odstoupení od smlouvy se pak nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty či splatného úroku z prodlení. 3. 1. 1 Odstupné Do § 1992 NOZ byla z obchodního zákoníku převzata možnost jednostranného zrušení závazku zaplacením odstupného. Oproti staré úpravě se však jedná pouze o dispozitivní úpravu, od níž se strany mohou odchýlit, resp. je pouze na smluvních stranách, zdali si záležitost odstupného ve smlouvě sjednají, či nikoliv. Pokud si tuto možnost sjednají, pak se ruší závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Právo zrušit Nakladatelství FORUM, s.r.o., Na Březince 1513/14, 150 00 Praha 5 – Smíchov Telefon: 251 115 576; Fax: 251 512 422; email: [email protected]; internet: www.forum-media.cz


závazek zaplacením odstupného ale nemá ta strana, která již, třeba jen částečně, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila. Důležité! Ještě jednou zdůrazňujeme, že žádná ze smluvních stran nemá právo odstoupit od smlouvy jednostranným jednáním, pokud jí takové právo nedává smlouva nebo zákon. Takové jednání by bylo neplatné. Kvalitně vytvořená smlouva by proto na možnost odstoupení měla pamatovat, a to zejména pro případy porušení povinností, které smluvní strany považují ze svého pohledu za zásadní.

3. 2 Výpověď smlouvy podle nového občanského zákoníku (§§ 1998 a 1999) Jiným způsobem jednostranného ukončení smlouvy je výpověď. Tu však nelze (pokud smlouva nebo zákon nestanoví jinak) aplikovat vždy, ale jen za přesně zákonem stanovených podmínek. Pojmovým znakem výpovědi je plynutí výpovědní doby. K zániku smlouvy dochází až uplynutím dané výpovědní doby a není třeba žádné součinnosti druhé smluvní strany. Výpověď je jednostranným právním jednáním. Principy výpovědi jsou v NOZ nastaveny podobně jako v původní právní úpravě. Obecnou právní úpravu institutu výpovědi nalezneme v § 1998, který zní: (1) Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. (2) Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi (což je zásadně jejím doručením příslušné smluvní straně). Rovněž se přebírá i úprava uvedená v § 582 starého občanského zákoníku. Možnost výpovědi bývá nejčastěji sjednána přímo ve smlouvě, která stanoví i délku výpovědní doby. Pokud sjednána není a její možnost nestanoví ani právní úprava jednotlivých smluvních typů, mohou smluvní strany vypovědět smlouvu pouze při splnění obecných (univerzálních) zákonem stanovených požadavků (tj. dle §§ 1999 a 2000 NOZ).



Výpověď smlouvy podle § 1999 NOZ (tj. ze zákonných, nikoliv smluvních důvodů) je možné platně učinit: i)

pokud byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou,

ii)

je-li předmětem smlouvy závazek alespoň jedné strany k nepřetržité nebo opakované činnosti či závazek zdržet se určité činnosti nebo strpět určitou činnost, když v případě závazku zdržet se určité činnosti tento není svou povahou časově neomezený.

V takovém případě lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. NOZ dále stanoví, že pokud byla smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, je možné se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Pokud se okolnosti, z nichž strany pravděpodobně vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána, bude takový závazek zrušen na základě rozhodnutí soudu. Důležité! Vzdá-li se strana předem práva domáhat se zrušení závazku, nepřihlíží se k tomu. To neplatí, je-li zavázanou stranou právnická osoba.



4 Rozhodčí doložka Možnost řešení sporů vzniklých ze smluvních závazků je v podstatě dvojí, buď prostřednictvím „klasického“ soudu, či prostřednictvím tzv. rozhodčího soudu. Řešení prostřednictvím poslední jmenované možnosti je zcela jistě rychlejší, levnější a flexibilnější. Základem pro to, aby případné spory smluvních stran mohly být řešeny prostřednictvím rozhodčího soudu, je písemné sjednání tzv. rozhodčí doložky ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Příslušnost a pravomoc rozhodčího soudu při vyjednávání sporů je založena písemnou rozhodčí smlouvou, tzn. smlouvou (nebo jejím dodatkem) obsahující rozhodčí doložku, v níž je pravomoc rozhodčího soudu výslovně zakotvena. Při vyjednávání smlouvy s rozhodčí doložkou mají smluvní strany také možnost si upravit, jakým způsobem bude ustanoven rozhodce projednávající případné spory. Domluva stran může rovněž zahrnovat, že spory bude projednávat nikoliv jediný rozhodce, ale senát složený ze tří rozhodců, a rovněž způsob, jakým budou jmenováni. Rozhodčí doložka může být tedy koncipována různým způsobem, nejčastěji pak určuje pravomoc a příslušnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, i když to samozřejmě není jediný možný rozhodčí soud, nicméně v praxi nejvíce užívaný: „Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“ anebo alternativně takto: „Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel třemi rozhodci.“



Pro úplnost informací nutno dodat, že rozhodčí doložka sjednávaná se spotřebitelem (tedy nepodnikatelem) nesmí být od 1. dubna 2012 součástí spotřebitelské smlouvy a má nový obsah. Pokud je rozhodčí doložka sjednána, pak je platná pouze, pokud je sjednána samostatnou vedlejší rozhodčí smlouvou. Tato skutečnost se týká smlouvy o dílo, kupní smlouvy, smlouvy o úvěru, jakož i dalších smluv, kde figuruje coby jeden z účastníků spotřebitel. V případě, že rozhodčí doložku obsahuje hlavní spotřebitelská smlouva a rozhodčí doložka není sjednána vedlejší smlouvou, jde o neplatné ujednání (v části smlouvy týkající se rozhodčí doložky). Výhody rozhodčího řízení Výhodu rozhodčího řízení lze mimo jiné spatřovat jednoznačně v jeho rychlosti. Zatímco délka řízení před obecnými soudy u komplikovanějších sporů dosahuje běžně několika let, délka sporu rozhodovaného v rozhodčím řízení se počítá na několik měsíců. Další (nikoliv jediné) výhody rozhodčího řízení lze spatřovat v jeho jednoinstančnosti a možnosti smluvních stran určit osoby rozhodců včetně jejich počtu.



5 Použité zdroje Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (platný a účinný do 31. 12. 2013) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014) Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů www.justice.cz Eliáš, K. a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou, Ostrava: Sagit a.s., 2012



6 Kontrolní test Nyní si můžete ověřit, zda jste předchozímu textu zcela porozuměli. Interaktivní test je pro vás připraven pod tímto odkazem zde. Test je zcela anonymní, slouží pouze vám jako zpětná vazba. Obsahuje otázky s nabídkou odpovědí. U každé otázky označte vždy pouze jednu správnou odpověď. Výsledky testu si můžete nechat zaslat na svou emailovou adresu. Test si můžete kdykoliv zopakovat. Odkaz bude aktivní po dobu jednoho roku.


Nakladatelství FORUM, s.r.o

Recommend Documents