Nakladatelství a vydavatelství GDP THEATRUM PASSIONALE

Nakladatelství a vydavatelství GDP

THEATRUM PASSIONALE ŽELEZNOBRODSKÁ PAŠIJOVÁ HRA 1752 - 1791

Lektoroval Alexandr Stich Editor © Roman Schmidt Editorial notes © Roman Schmidt

Obsah Pøedmluva ........................................................................................................................................ 4 THEATRUM PASSIONALE ............................................................................................................ 5 Obsah ............................................................................................................................................... 6 Krátká zpráva ................................................................................................................................... 6 Spoøádání procesí z person ............................................................................................................ 6 Toto jest ta komedie ...................................................................................................................... 48 Poznamenání person jménem a pøímením .................................................................................. 49 Inventáø ........................................................................................................................................... 49 Edièní komentáø ............................................................................................................................. 50 Edièní poznámka ........................................................................................................................... 51 Slovníèek ........................................................................................................................................ 52 Vysvìtlivky ...................................................................................................................................... 53 Zkratky ............................................................................................................................................ 54 Textovìkritický aparát .................................................................................................................... 54 Rejstøík ........................................................................................................................................... 57 FAKSIMILE ................................................................................................................................... 58 HRA O UMUÈENÍ PÁNÌ ........................................................................................................... 144 Edièní poznámka ......................................................................................................................... 165 DOSLOV ..................................................................................................................................... 166 Literatura a prameny ................................................................................................................... 172 Resumé ........................................................................................................................................ 174

V èervnu roku 1998 mìlo v Národním divadle v Praze premiéru èinoherní pøedstavení Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umuèení a vzkøíšení Pána našeho Ježíše Krista, jehož autory jsou Vojtìch Ron, Miloslav Klíma a Zbynìk Srba. Hra je adaptací vycházející z textù pìti sousedských pašijových her, mezi nimiž nejvìtší inspirativní podíl pøipadá právì na železnobrodskou. V roce 1992 obdržela rozhlasová inscenace železnobrodské hry v Ronovì úpravì (Železnobrodská pašijová hra) cenu Prix Bohemia za nejlepší rozhlasovou hru roku. V 60. letech chystalo nakladatelství Odeon vydání neznámých barokních her pod titulem Divadlo svìta. Vedoucím projektu byl Jan Kopecký, mj. spoluautor dosud nejreprezentativnìjších dìjin èeského divadla. Tisk edice Odeon zarazil v roce 1970 pod tlakem nastupující politické „normalizace“. Z materiálù pøipravených k Železnobrodské pašijové høe se nic nedochovalo... Roku 1943 poskytl železnobrodský uèitel a historik František Sochor Národnímu divadlu svou úpravu Theatra passionale. Lektorský posudek hru nedoporuèil k nastudování a hra zùstala v rukopise. Na jaøe 1940 zaznìla v živém vysílání Èeskoslovenského rozhlasu Hra o umuèení Pánì. Opìt šlo o adaptaci pašijové hry z Železného Brodu. Zvukový záznam neexistuje; dochovalo se jediné libreto, které nikdy nevyšlo tiskem. A jsou ještì další dùvody, pro které si tato edice zaslouží pozornost. Písemný záznam hry z let 1791 - 1793 je jedním z prvních dìl èeské divadelní historie, jež obsahuje velmi detailní remarky, režijní a scénické poznámky. Theatrum passionale je také jedinou starší èeskou divadelní hrou, u níž známe okolnosti vzniku, historii realizace hry, okolnosti ukonèení její produkce a koneènì i „druhý“ život hry v podobì novodobých rozhlasových a divadelních adaptací. Odpovìdí na ojedinìlou kulturní hodnotu hry i na spoleèenskou poptávku po nikdy nerealizované edici hry je pøedkládaná elektronická publikace. Jednotlivé její složky naleznete v obsahu. Stìžejní èástí kompaktního disku je digitalizované faksimile solitérního rukopisu Theatrum passionale z let 1791 - 1793, jehož autorem je Jan Tepr, železnobrodský m욝an a režisér posledního pøedstavení Theatra (1791). Další položku tvoøí edièní zpracování rukopisu. Hypertextová provázanost usnadòuje pøesun z transkribované podoby Theatra passionale na stránky originálu a zase zpìt. Jako hypertextové odkazy slouží znaèení foliace rukopisu. Pøipojený edièní komentáø obsahuje kromì edièní poznámky o zpùsobu transkripce a kromì evidence editorských zásahù do textu ještì vysvìtlení nìkterých ménì srozumitelných slov (slovníèek) a pojmù (vysvìtlivky). Následuje edice rozhlasové adaptace Theatra passionale od Vladimíra Müllera (Hra o umuèení Pánì) z r. 1940. Elektronickou knihu uzavírá doslov divadelního historika Vojtìcha Rona. R. S.

I. THEATRUM PASSIONALE ANEBO

ZRDCADLO UMUÈENÍ PÁNA NAŠEHO JEŽÍŠE KRISTA

1a 1b

2a

2b

3a

3b

THEATRUM [PASSIONALE] D. N. I. Ch. anebo Zrdcadlo umuèení Pána našeho Ježíše [Krista Spasitele] v mìstì [Železném Brodì nad Jizerou] skrze ètyøicet let [producírované], pøedstavené [...] od m욝anùv skrze [živé] persony co nejpobožnìj držané [...]. Obsah té pobožnosti [...] [v] kterémžto zrdcadle se spatøují všecky [...] bolesti, které [Ježíš] Spasitel pro nás pøi svém [umuèení] vystáti a vytrpiti ráèil, též jeho slavné zmrtvýchvstání a svými milými, jak svou matkou tak i apoštoly, též Majdalenou a emauzskými uèedlníky rozmlouvání a jim na cti Písma o sobì samém vykládání. Krátká zpráva [o pùvodu] a [...] pobožného pøedstavení. [...] [mládenci] [...] brodský a radili se, co by sobì [pro ukrácení] èasu pøed sebe vzali, i pøipadlo jim [...], aby nìjakou komedii {jakž se toho èasu [...] jmenovati mohla}. Tak si nìco z [rozlièných knih] vypsali, ale jen sprostì. Potom s tím šli [...] [k] duchovnímu pastýøi a jeho v tom za radu a [pomoc] žádali, kterýžto vida jejich dobrý oumysl [spíše v] pobožnosti nežli v rozpustilosti se cvièiti, [projevil nad] tím velkou radost, jako nad svýma [oveèkama pastýø] mívá, když ovce jeho dobrou a [bohatou støíž] dají. Jmenoval se ten dobré [pamìti] [...] [Jan Václav Michal] Ferdinand, rodiè z Heømanova [Mìstce]. [...] inštalaci zde [...] první byl [...] Václav Hudský [...], aby se [...] to zformovali, // kteøížto uposlechše svého principála tak jsou [uèinili], obzl᚝ ten páter Jelínek jakožto otec tomu se postavil. Snad tu materii, co mládenci mìli, [pøijal], ji zlepšil a srounal, persony sepsal, jak mládence tak i muže, kdo se k èemu šikoval, vybral a na zdejším rathúze je tomu uèil, èímž jak panu faráøi, tak i celý obci velké zalíbení tou svou prací uèinil, až také pak na rynku veøejnì to spravujíc pøedstavil. Nato potom pøišly vojny a èasy nepokojný. On, [páter] Jelínek, pak roku 1758 dne 2. února umøel. Tak to zùstalo až do roku 1767. Zase s pøièinìním pátera Hudskýho zase znovu na svìtlo vyvedena a [mocnìji] zlepšena a skrze tøi léta po sobì roku 1768 a 176[9] pøedstavena byla. Pak zase skrze tìžké a drahé èasy opìt [zanechána]. Až po pøejití tìch èasù zase 1774 [opakována]. Potom, když se sem nový faráø dostal, Jan [Linhart], pražský rodiè, zase 1776 pøedsevzata a skrze deštì a nepohodlné èasy pøíkazu [...], že dokonale k skonèení nepøišla [...]. Opìt roku 1782 zasejc, však ale v [jednom dni], totiž Køížovou nedìli, byla producírovaná. Poslednì však [nejslavnìji] a [nejdokonaleji], [...] nejkrásnìji a jak v množství [person], šatstvu a pøíprav k tomu [...] se vší mocností [pøedstavována] [...]. [...] aby na budoucí èasy byla opakována taková [pobožnost] [...] bez vší roztržitosti a nevole [...] [skonèila] [...] tøi dni, totiž na Kvìtnou [nedìli], kterou [...] trefila, a druhý dva, Velkonoèní [pondìlí] a outerý 25. a 26. aprili 1791. roku. Že tato komedie aneb pøedstavení umuèení Pánì nejni v žádné rytmy aneb vymyšlení, krom v nìkterých místech, kde toho potøeba byla [...] nejvíce, jakž mohlo býti [požadováno] [svatých evanjelistù] vytažené [...]. [...], že [...] Pána dle rozjímání [svatého Bonaventury] [...], jak se kde dle šikovalo [...]. [...] života [Krista] [...] knihy, kterouž sepsal [páter] Martin z [Kochemu], øádu kapucínského [...] knihy [nejrùznìjší] vzato a sem vneseno [...] svrchu jmenovaného pátera Jelínka také [...] vìci složené a sem položené, totiž [...] a ty øeèi [na] vejši jmenovaných [...] [jejich] nebylo [položení.] [...] Spoøádání procesí z person, které pøi tom byly, kteréžto ze dvora farního, kdežto sme se shromáždili, v pìkném øadu okolo kostela až na rynk na theatra k tomu zhotovené pøivedeni a tam, kdo kam patøil, rozdìleni od vùdce, jenž to øídil dne 17. aprili a zase 25. i téhož 26. 1791. Napøed Smrt s kosou, za ní èerný praporec, pak prvý trubaè sardinem, první bubeník s bubnem, hejtman vojanský, služebník jeho, žoldnéøi Pilátovi [...], Prologus neb [vùdce komedie], anjel køíž s nástroji nesoucí, persona Ježíš, Petr a Jan, Jakub a Jidáš, anjel meè pøed Marií nesoucí, Marie, matka Ježíšova, Maøí Majdalena, Marie Jakubova a Salome, matka synù Zebedeových [a Veronika], dcery sionské [...], trubaè druhý, laufrové Piláta a Herodesa, Herodes a Pilát, služebníci jejich, Annᚠa Kajifáš, služebníci jejich a dìveèka, Josef z Arimatea a [Nikodým], ètyøi zákonníci, krevní [písaø], ètyøi [farizeové] [...], ètyøi rabínové [židovští], ètyøi katané s nástroji, dva katané lotry vedoucí, zase dva rabíni a rota židovská, ponocný, trubaè tøetí, tureckej [praporec], dva oficíøi na zpùsob bašat obleèení a dva služebníci jejich, dvacet vojákù po turecku obleèení. Též na velikonoèní komedii [...] bíle obleèených [...] znamenají duše svatých Otcù [v limbu].

J. Tepr

Na prvním paláci vyjde trubaè pøed firhanky a zatroubí smutnì na sardin, aby se v lidu mlèení stalo. Pak když zajde, zpívá se verš aneb zvaní k umuèení Pánì. VERŠ Sem, sem k poslouchání, pobožní køesani,

Tepr

sem, sem pobìhnìte a muže poslechnìte horlícího pro Ježíše, Spasitele mého, v rozjímání muk, bolesti, køivd a všeho zlého.

4a

PROLOGUS Vzhùru, vzhùru, dcero sionská,  pøistup sem, duše køesanská, smutnou a truchlivou novinu zvìstuji tobì v tuto hodinu. Pøedstavím tobì zrdcadlo, v nìmžto krvavé divadlo bude ti vyobrazené. Ach, pohlédni do nìj pilnì, spatøíš smutnou tragédii zde na této komedii, kteroužto nyní konati budem, producírovati. Pøiprav srdce tvé k vzdychání, mysl tvou k považování, oèi tvé a slzy dají nad tím, co zde uhlídají. Nech jsou uši tvé pozorné k slyšení øeèi pøítomné, [abys] sobì k srdci vzala [a bolesti] rozvážila [...] [...] slávu získal [...] Hle, ženich tvùj nejmilejší, mezi syny lidskými ten nejkrásnìjší, jenž tebe hledá v zahradì Getsemanské, tam padá mezi ruce katanské. Vleèou jej od svých pøátel opuštìného, ze zuøivosti do mìsta jeruzalémského. Tam s provazy a øetìzy svázán, od falešných soudcùv neprávì tázán, jako tichý beránek mlèí, aèkoliv Židé jako psi proti nìmu vrèí. Na støíž se vede k bièování, dostává nesèíslné a mnohé rány, s trním hlava jeho se proráží, s tìžkým køížem z mìsta vychází, pod kterým mnohokráte klesá. Celého svìta nepravosti nesa, vstupuje na horu kalvarskou, aby tam okusil zlost katanskou. Na køíži roztažený visí, rozlièné rouhání a posmìch slyší. Umírá s velikou žalostí uprostøed muk a bolestí. Ó, divadlo ukrutné a hrozné, ustrò se nad ním, srdce urputné! Všechno to pro tebe Kristus snáší, abys nepadlo v moc satanáši. Patø na umuèení [Krista s] outrpností a oplakávej høíchy s [...] [s zkroušeností]. Rozvaž sobì jeho [...] lásku, abys s ním [...] èástku. Prologus [odejde pryè] a otevøou se oba [paláce].  

P. Jelínek

P. Jelínek  

4b

Scéna 1. Jsouce oba paláce otevøeny, na jednom Ježíš s uèedlníky z jedné strany a Marie s svým tovaryšstvem z druhé strany žalostnì stojíc. Na druhém paláci Herodes, Pilát a celá rada židovská sedící, Jidᚠtu stojící. Každý, jak má svou povinnost konati, ukazuje. A zpívá se verš první a druhej. VERŠ PRVNÍ Žalostné louèení, smutné opouštìní, bolestná matièka opouští synáèka, jednorozeného, smrti oddaného.

P. Jelínek

VERŠ DRUHÝ Slzy pospíchají, ven z oèí kapají, pláè srdce proniká, matka smutnì vzdychá pro synáèka svého, [již k smrti] jdoucího. Zavøe se. Na prvním [paláci vyjde] Ježíš s uèedlníky z jedné a matka svým tovaryšstvem z druhé strany pøed firhanky. A tu se louèení zaèíná.

5a

JEŽÍŠ Ó má nejmilejší rodièko, èas již pøišel, abychme se vspolek rozlouèili. Ale já jdu, abych tobì a mým vìøícím místo pøipravil, a musím tvrdou a odpornou cestou jíti. Avšak já pro tì pøijdu k veliké radosti. A protož již více v tomto smrtelném tìle tobì pøítomen nebudu, aniž mnoho více s tebou mluviti budu. Ó má matko nejmilejší, dìkuji tobì z vìrnosti mateøské, kteroužs mnì prokazovala, dokavad sem s tebou byl. Dìkuji tobì, žes mì devìt mìsícùv v tom mateøském životì [nosila] a tvými mateøskými prsy mì [kojila] a až do tohoto tøicátého ètvrtého [léta] [...] velkou službu a vìrnost mateøskou [mnì prokazovala]. A protož // tvá sláva buï vìtší nade všecky jiné pro lásku a vìrnost, kteroužs mnì dokazovala. Otec mùj nebeský tobì to raè hojnì odplatiti.

P. Jelínek ex p. Martin Cochem

MARIE Ach, mùj nejmilejší synu, nemᚠmnì zaè dìkovati. Za ty špatné služby, které sem tobì prokázala. Nebo to uèiniti moje povinnost byla. I též srdeènì ráda sem uèinila. I já pak mnohem více povinna jsem tobì dìkovati, nebo tisíckrát já víc od tebe než ty ode mne dobrodiní sem pøijala. A pøi tom za odpuštìní tebe prosím, že jsem tobì tak pilnì nesloužila, jak na tvou osobu pøíslušelo. A ponìvadž já tebe, jediné potìšení mé, již, ach, já pøesmutná matka, již ztratiti mám, ještì tebe co nejponíženìji za udìlení tvého svatého požehnání žádám. Marie svým tovaryšstvem klekne na zem.

5b

JEŽÍŠ Požehnejž tebe Otec mùj nebeský, ó má nejmilejší matko! To jsi má vyvolená rodièka, všechna požehnaná na duši i na tìle, nebo Otec mùj nebeský požehnal tebe na nebi a Duch svatý tebe požehnal na zemi. A já nyní tobì požehnání dávám. Duch svatý posilniž tebe, anjelé stùjtež pøi tobì a buï potìšena. Proèež nech, a jdu, nebo èas mùj již pøišel, abych vùli Otce mého nebeského vyplnil a za lidské pokolení abych byl umuèen a obìtován [jako nevinný] beránek. Ježíš pobožnì máteøi žehná. Buïtež i vy všichni [...] [v] Bohu Otci mém nebeském [...] požehnáni // truchlivou matku mou. Pøijde zajisté brzy èas, že radost míti budete za vᚠzármutek, v kterémž nyní jste. MARIE Ó Ježíši, synu mùj pøemilý, skrze kterého jsi ty mì požehnal, ten požehnejž také tebe, tvùj nebeský Otec, neb jdeš k velikému boji, v kterémžto život svùj ztratíš. Již já tebe v tom zpùsobu, v kterémž nyní jsi, nespatøím, nebo velkým hoøem umøít musím. JEŽÍŠ Má nejmilejší matko, nermu se tak velice, nebo já po mém hoøkém umuèení zase radostnì z mrtvých vstanu a k tobì k veliké radosti pøijdu. A tehdហnaše nynìjší žalost v nejvìtší

Tepr

radost se obrátí. Proèež trpme spolu na krátký èas, však zase brzy potìšeni budeme. Ženám. Dìkuji vám, pobožné matrony, že jste mì a mé uèení pilnì následovaly, že jste mì a mé chudé uèedlníky z vašich statkù živily. Sestrám. Obzvláštnì vy, milé sestry Majdaleno a Marto, na tisíckrát dìkuji, že jste mì tak èastokrát hospodu dávaly, též i mé uèedlníky obživily. K Matce. Má rozmilá matko, jdi zase s mými milovníky nyní do Betanie a já s uèedlníky svými pùjdu do mìsta, nebo nejni pøíhodné, abyste dnes v mìstì spolu byly. Zejtra pak uèiò, co se tobì za dobré zdáti bude. K pøítomným. Jdìtež zase s mou truchlivou matkou zpátky a já s uèedlníky svými svou cestou pùjdu. 6a

MARIE Musí-liž tehdy naše rozlouèení býti, jdi tehdy, mùj nejmilejší synu, a vykup svìt. JEŽÍŠ To jest zajisté vùle Otce mého nebeského, abych já odešel. Rozejdou se vespolek. Opìt Ježíš vyjde pøed firhanky na tom placu z jedné a uèedlníci z druhé strany. A tu jim pøedpovídá své nastávající umuèení. JEŽÍŠ Ó moji rozmilí uèedlníci, víte že po dvouch dnech Veliká noc bude a Syn èlovìka zrazen bude, aby byl ukøižován.

P. Jelínek, Mt 26.2

JAN Dobøe o tom, mistøe, víme, však ale nevíme, co to znamenati bude. JEŽÍŠ Vždycky sme se tìšili na ty svátky, ale vedle mého utrpení budou truchlivé a [smutné] naše svátky. JAKUB Ach, mùj dobrotivý Pane a mistøe, povìz nám, proèpak bychom mìli míti tak smutné a truchlivé Velkonoce. JEŽÍŠ Protože já do takové ouzkosti a strachu pøijdu v tuto noc. Já, vᚠpastýø, zbit, zhanìn a odveden budu, a vy jako opuštìné ovce rozbìhnete se a rozehnáni budete, a mì, upøímného pastýøe vašeho, do rukou mých nepøátel upadnouti necháte. Nebo psáno jest: bíti budou pastýøe a rozprchnou se ovce stáda. A v ten èas vy se nade mnou všichni pohoršíte.

6b

PETR Milý mistøe, nemysli, že mi to uèiníme, nýbrž my tebe budeme ve všem zastávati jakožto upøímní pøátelé. [Pak-li] tebe i jali, tak my chceme s tebou [do] žaláøe jíti a kdyby se nad tebou všichni horšili, // já se nikdy nepohorším. JEŽÍŠ Petøe, Petøe, mnoho mi slibuješ, ale vpravdì tobì povídám, že této noci, prve než kohout dvakrát zazpívá, tøikrát mne zapøeš, že mne neznáš. PETR I kdybych pak mìl s tebou umøíti, nezapøím tebe. JEŽÍŠ Petøe, Petøe, duch tvùj zajisté hotov jest, ale tìlo mdlé. A protož, moji nejmilejší uèedlníci, Petøe, Jene a Jakube, zde na tom místì zùstaòte, a já pùjdu a modliti se budu k Otci mému nebeskému. Smutnᝠje duše má až k smrti. JAN Ach, mùj milý mistøe, neodcházej od nás daleko, neb tì plného strachu vidíme.

Zach 13.7, Mt 26.31

Mt 26.33, Mk 14.29, L 22.33 Mt 26.34, Mk 14.[30], L 22.34, J 13.38 Mt 26.35, Mk 14.31 Mt 26.36, Mk 14.34, L 22.40, J 18.1

JAKUB Ó rozmilý mistøe, copak se ti pøihodilo, aneb co to znamená, že se tak velice rmoutíš? JEŽÍŠ Ó rozmilí synáèkové, v jakej ouzkosti sem já postavený, že nevím, co sobì poèíti mám, aneb mi se zdá, že na každé okamžení umøíti musím. A jestli mi Otec té bolesti neuleví, není možné, abych déle živ byl, ale velkou ouzkostí umøít musím. Ó moji obzvláštní tøi uèedlníci, zùstaòte pøi mnì jako upøímní pøátelé, jenž pøi svých pøátelích zùstávají. Bdìte a modlete se se mnou.

Tepr ex Cochem Mt 26.41, Mk 14.38, L 22.40

Otevøe se firhank a Ježíš jde do zahrady. Zpívá se verš a Ježíš s uèedlníky klekne k modlitbì. VERŠ Na procházku z kratochvíle pùjdu do zahrady, kvítky vonné a spanilé budu tam trhati, rùže bílé i èervené a fialu i rozmarýne, rozkoše hledati. Zde se zavøe. A na druhém [paláci se] otevøe, kdežto rada židovská se [radí, jak jati] Ježíše. 7a

Scéna 2. KAJIFÁŠ Mnohovzácní páni a vysoce uèení Písma svatého a starší v lidu, co se vám zdá z vašeho rozumu, jak bychme toho Ježíše Nazaretského lstivì jali? ANNÁŠ Nejlép by bylo, abychme jej zabili. ZÁKONNÍK PRVNÍ Však ne v den sváteèní, aby snad nebyl rozbroj v lidu. KAJIFÁŠ Vy nevíte nièehož, aniž na to myslíte, že by užiteèné bylo, aby jeden èlovìk umøel za lid, než aby celé lidské pokolení mìlo zahynouti. ZÁKONNÍK DRUHÝ Co uèiníme, nebo tento èlovìk mnohé divy èiní. ZÁKONNÍK TØETÍ Vidíte, že nic neprospíváme. Ejhle, celý svìt postoupil za ním. ANNÁŠ Necháme-li ho tak, všichni uvìøí v nìho. I pøijdou Øímané a vemou nám mìsto naše i lid. JIDÁŠ Slyším, že se radíte stran mistra mého. Co mi chcete dáti? Já vám ho zradím! Já vím jeho pøíležitosti a prùchody všecky. ŽID PRVNÍ Jistì nám toho èlovìka anjel z nebe pøinesl!   ÏÁBEL Já, já anjel z pekla sem ho sem pøinesl. ŽID DRUHÝ Dáme ti deset støíbrných. JIDÁŠ To je málo.

P. Jelínek, Mt 26.3 et 4, J 11.47, Mt 26.4 Mt 26.4, Mk 14.2 L 22.2 J 11.49

J 11.47 J 12.19 J 11.48 Mt 26.15 P. Jelínek

ZÁKONNÍCI PRVNÍ A DRUHÝ Dáme ti patnáct støíbrných. JIDÁŠ To je málo. ŽID PRVNÍ Dáme ti dvacet støíbrných. JIDÁŠ To je ještì málo. ŽID DRUHÝ Chceš-li, dáme ti dvacet pìt støíbrných. JIDÁŠ To je všechno málo.

Mt 26.15

ZÁKONNÍK TØETÍ A ÈTVRTÝ Tøicet støíbrných [...], seš-li s tím spokojený, dáme [tobì]. 7b

JIDÁŠ Sem s tím spokojený, nechám to již po vaší vùli. PÍSAØ Tu mᚠtvé peníze vedle smlouvy s námi uèinìné, a jestli tu vìc dobøe vyøídíš, ještì tobì více pøidáme. JIDÁŠ Nyní sem pøijal peníze, mzdu mou. Zaopatøete si množství lidu, když pùjdem jímati ho. A kohož já koliv políbím, ten jest, držte jej a veïte opatrnì. A já zase pøijdu a povím vám èas pøíhodný. VŠICHNI Dobøe, dobøe, my se na to ubezpeèíme a o to se uradíme.

Tepr

Sk 1.18, Mt 26.16, Mk 14.11, L 22.6

Jidᚠodejde a zde se zavøe. Na prvním paláci se otevøe a Ježíš na modlitbì kleèíc podle znìní verše, jenž hned se zpívá, tak se [...] [oblièejem] staví. VERŠ Ach, rozkoš v velký zármutek mnì se obracuje, když krví zbarvený kvítek srdce spatøuje. Zpùsobu nepøirozeným roste kvítek, vskutku vidím, kleèíc se skloòuje. JEŽÍŠ Otèe mùj, jest-li možné, nech odejde kalich tento ode mì, ale však ne jak já chci, ale jak ty chceš. VERŠ Modlí se kvítek, Ježíš mùj, oèi k nebi toèí žalostivý Spasitel mùj, žádaje pomoci. Aè jest horlivá modlitba, však, Kriste, smutná novina, ach, tvé tìlo dìsí.

Jelínek

Mt 26.39

Jelínek

8a

JEŽÍŠ Jde uèedlníky budit. Tak-li ste [nemohli] jedné hodiny bdíti se mnou? [Vìrnost], kterou mi prokazujete, [...] skutek, že mì // v mé nejvìtší potøebì opouštíte. Já tak velice sem zarmoucený, že nevím co sobì poèíti mám a vy mì té lásky prokazovati nechcete, abyste se za chvíli se mnou pomodlili. Bdìte a modlete se, abyste nevešli v pokušení. Duch zajisté hotov jest, ale tìlo mdlé.

Mt 26.40, Tepr, Mt 26.40, Mk 14.38, L 22.40 

JEŽÍŠ Otèe mùj, nemùže-li kalich tento mì minouti, než abych jej pil, staò se vùle tvá.

Mt 26.42

VERŠ Milí uèedlníci, co tak tvrdì spíte, vìrní služebníci, proè mì opouštíte? Vstaòte, vstaòte, pøichází hodina, že do rukou høíšných vpadne Syn èlovìka. JEŽÍŠ Jde budit uèedlníky. Ó lidská nadìje, jaká jsi falešná! Ó lidská pomoc, jak jsi mdlá! Toho jsem já se nenadál, že mì moji nejlepší pøátelé opustí. Sám sobì. Otec mì slyšeti nechce, já sám sebe tìšiti nemohu a moji nejmilejší pøátelé spìjí. Ach, smutná jest duše má až k smrti. I pùjdu potøetí v soužení mém a modliti se budu k Otci nebeskému, zdaliž by odešla ode mì hodina trápení mého a ten hoøký kalich jestli by mì minouti mohl. Abba, Otèe, všeckno jest možné tobì. Pøenes kalich tento ode mne, ale však ne, co já chci, ale co ty chceš.

Jelínek

Tepr

Mk 14.36

VERŠ Krvavý pot z tváøe kape, [záhonky] zkropuje, smrt i ouzkost veliká tak tì zarmucuje [...]. [Duch tvùj] jest hotový, ale tìlo [zemdlelé] [...] smrti se strachuje. [První] palác se zavøe. 8b

Na druhém paláci se otevøe. Rada židovská pospolu sedí a potichmo se starají o navrácení Jidáše, že tak dlouho nepøichází k zradìní Ježíše, kdežto potom jeden Žid praví: ŽÍD PRVNÍ Mnohovzácní páni, co jest to za pøíèinu, že se Jidᚠtak dlouho nenavracuje?

Jelínek

ŽID DRUHÝ Vlastnì jej ten kouzelník oèaroval, aby nám své slovo nedržel, sic by již byl zde. Po tom slovì Jidᚠse jim ukáže. ANNÁŠ Starali sme se o Jidáše a hle, již jest zde. ŽID TØETÍ Vítáme tebe, Jidáši. Povìz nám brzy, kde jest ten kouzelník a svùdce lidu. JIDÁŠ Nestarejte se o mistra mého. Máte-li jen vojska a lidu mnoho, nebo jest nyní èas právì pøíhodný k tomu. Ale dejte pozor, koho já koliv políbím, ten jest, držte ho a veïte opatrnì. KAJIFÁŠ Již tehdy jdìte, páni a starší z Židù a obstarejte se o mnoho lidu, aby vám ten Ježíš z vašich rukou neušel. VŠICHNI Poïme, poïme, dosti lidu dostaneme. Poïme, poïme!

Mt 26.48, Mk 14.44

Zde se zavøe. Na prvním place se otevøe, kdežto Ježíš na zemi leží krví se potíc, anjel kalich nesouce se blíží a vzdychá, ruce své spíná, smutnì se na Ježíše na zemi ležícího se dívá. VERŠ Otec anjela posílá, kalich ti podává, aèkoliv tìžká nádoba, však by z ní pil, žádá. Nebo jináè nelze býti, chceš-li høíšníka spasiti, rci: [staò se vùle] tvá. Anjel se pøed Ježíšem pokloníc jej pozdvihne a na nìj se [podívajíc] [...] pustí, ruce své sepne a s velikou lítostí [...] [oèi] k nebi obrátíc, žalostnì vzdychajíc, jako [...] [praví]: 9a

ANJEL Ó Bože a Pane mùj! I co jest to, ó Kriste Ježíši, mùj Stvoøiteli, tvá žalost a bída tak velice mì straší, že témìø smyslu i øeèi sem pozbyl. I kdož jest tebe, tìšiteli zarmoucených, tak velice zarmoutil? I kdož jest tebe, života dárce, do tak velikých smrtelných ouzkostí pøivedli? Mocný Bože, co krvavý tvùj pot znamená? Povìz, mùj pane Ježíši, co jest za pøíèinu takových tvých velikých muk a trápení. Anjel zase podruhé pozdvihne Ježíše a jeho v svých rukou držíc, aby zase nepadl, jemužto Ježíš napolo mrtvým hlasem odpovídá øka:

Jelínek ex Cochem

L 22.44

JEŽÍŠ Ach, mùj rozmilý anjeli, ach, jak zarmoucená je duše má. Anjel potìšitelným a libým hlasem jej tìší a pot krvavý z nìho stírajíc praví: ANJEL Nechtìj se, ó mùj Ježíši, tak velice rmoutiti, neb tvùj nebeský Otec mì k tobì posílá a tobì vìdìti dává, že jest vyslyšel modlitbu tvou a že chce ten kalich od tebe vzíti a všem tvým milým pøátelùm a z nìho pøipíti. Ale však ty ponejprv mᚠse z nìho napíti, a tak tvým milým pøátelùm jej osladiti. A protož pøílišnì se jej nelekej, ale z lásky, kterou lidské duše miluješ, pøijmi ten kalich a vypi ho s radostí. Nebo, ejhle, ó Pane, duše Otcùv svatých na tvou smrt s radostí oèekávají, aby skrze tebe z toho dávnýho žaláøe [vysvobozený] byly. Pøitom vy, Pán mùj, jaká [...] a sláva jemu z toho pojde, že [...] [jest on] ustanoven soudcem živých [i mrtvých]. 9b

JEŽÍŠ Jᝠsrdeèné spasení duší lidských žádám, pro co také chci pro nì umøíti.

Tepr ex S. Bonaventury, Sk 10.24

Tepr

Tu anjel odejde s poklonou. JEŽÍŠ se modlí. Dìkuji tobì, mùj Otèe nebeský, žes mì skrze anjela v mé mdlobì posilnil. Já se tvé svaté božské vùli zcela obìtuji a ten kalich, kterýž jsi mi dal {totiž to mé umuèení}, chci jej vypíti a všechny muka a trápení chci mile pøetrpìti. Ježíš všechen potìšený vstane ze zemì, na kteréž ležel, a jde buditi uèedlníky své, nejprve Petra økouce k nìmu: Petøe, Petøe, copak opìt spíš? Vstávej, dy jsi ty se na mnì zaøíkal, že chceš se mnou i na smrt jíti a nyní nechceš ani jedné hodiny se mnou bdíti. Ježíš budí Jakuba a Jana. Dosti jest, že ste spali. Pøichází hodina a Syn èlovìka vydán bude v ruce høíšných. Vstaòte a poïmež, nebo hle, kterýž mì zradí, blízko jest. Stane se od roty židovské ømot. A s ním falešná rota židovská ke mnì se blíží, chtìjí mì jímati. Ach, poïtež ke mnì moji milí uèedlníci, a dejtež se mi obejmouti, dokavadž mé ruce svobodné jsou, neb se pøibližuje ten, kterýž mì zradí.

Mt 26.33, Mk 14.29, L 22.33 Mt 26.46, Mk 14. 4243

Když Jidᚠse zástupem jde do zahrady, Ježíš jde svými uèedlníky naproti nim a jich se táže: JEŽÍŠ se do tøikráti táže: Koho hledáte?

J 18.4

ZÁSTUP též tøikráte odpoví a pokaždé nazpìt padne. Ježíše Nazaretského!

J 18.6

JEŽÍŠ Jᝠ[sem to!] Vstaòte. [Koho hledáte?] VŠICHNI Ježíše Nazaretského! JEŽÍŠ Koho hledáte? VŠICHNI Ježíše Nazaretského! 10a

JEŽÍŠ Povìdìl sem vám, že já sem. Jestli tehdy mì hledáte, nechte tìchto, a odejdou. JAN Ach, mùj milý mistøe, již jsme tu hodinu doèekali, v kterou nᚠdobrotivý Pán má býti jatý. Ó, my ubohé dítky! Ach, buï Bohu žel, již pøicházejí vojáci a chtìjí nás jímati. KATANÉ PRVNÍ A DRUHÝ Proè tu tak dlouho stojíme a toho èarodìníka nechopíme? ŽIDÉ My nesmíme, až nám dá Jidᚠznamení. On nám pøislíbil, musí nám splnit. SLUŽEBNÍCI Jidáši, splò, cos pøislíbil! JIDÁŠ Kohož já koliv políbím, ten jest, držte jej a veïte opatrnì. Jde naproti Ježíšovi, praví: Zdráv buï, mistøe! A políbí jej. JEŽÍŠ Pøíteli, naè si pøišel? Políbením Syn èlovìka zrazen jest.

Mt 26.48, Mk 14.44, L 22.47 Mt 26.50

MALCHUS Chopte se ho! Chopte se ho! PETR Pane, budeme bíti meèem. A udeøí služebníka v ucho.

L 22.49

JEŽÍŠ Petøe, schovej meè svùj v místo jeho. Nebo všickni, kteøí meè berou, ode meèe zahynou. Zdaliž nemníž, že bych moh prositi Otce mého a dal by mi nyní více než dvanácte houfù anjelùv. Kterak tehdy se naplní Písma, že to tak musí býti. Dotkne se ucha. Ty, èlovìèe, tu mᚠtvé ucho zdravé a vstaò.

Zj 13.10, Mt 26.54, Iz 50.6 , L 22.51

MALCHUS Jest èarodìník. Èarodìník jest. JEŽÍŠ Jako na lotra vyšli ste s meèi a s kyjmi. Ješto v každý den sedával sem u vás uèe v chrámì

L 22.53

a nevstáhli ste ruku na mne, ale tato jest hodina [vaše a] moc temnosti. Zástup se uvalí na Ježíše, jej [lapí] a sváží jej økouce, tu leží [...] svými èarami porazil [...]. Uèedlníci utíkají pryè. [Zpívá se] verš. 10b

VERŠ Ach, již sem opuštìn ode všech na zemi, žádného zastání tu již pøi mnì není. Uèedníci, kam ste se rozbìhli? A mì, mistra svého, již ste opustili.

J 18.12, Jelínek, Mt 26.56, Mk 14.50

Tehdy hejtman a zástup židovský vedou Ježíše na druhý palác s velkým køikem a hlukem. Na tom pak place se zavøe. Na druhém se otevøe, kdežto Annᚠsedì na Ježíše oèekává. Zpívá se: VERŠ A již sem pøiveden k soudu Annášovi, potom mì povedou ku Kajifášovi, kdežto všichni falešnì žalují, všichni perou, bijí a bièi mrskají. Annᚠsedì pyšnì na stolici, služebníci okolo nìho stojí, žalobníci, totiž zákonníci, farizeové a Židé z jedné, katané s Ježíšem z druhé strany se postavìjí, kdežto první Žid zaène takto: ŽID PRVNÍ Annáši, nynèko mi tobì jednoho falešného proroka pøedstavujeme. Nazývá se Synem božím. Nové uèení vymyslil a pøestoupil pøikázání Mojžíšovo, protož prosíme tebe, abys ho vyslyšel. ANNÁŠ Jsi již zde, buøièi. Dosti dlouho si nám trucoval. Domníval si se, že nám ujdeš? Již tvá zlost bude konec míti.

Jelínek ex Cochem

KATANÉ My ti již ukrátíme tvé zlosti!

11a

ANNÁŠ Kdežpak jsou tvoje uèedlníci, které jsi ty tvým falešným uèením podmanil? Proè pak pøi tobì nestáli a tebe z našich rukou nevymohli? Annᚠtu mlèí. Kdožpak [tobì] dovolení dal a moc lidé uèiti, kdopak [z tebe] doktora uèinil? Zdaliž nevíš, že [...] dovolení veliké duchovní rady uèiti [...]? Zase mlèí Annáš. // Ale povìz mi, co jest to za nové uèení, které ty vyuèuješ? Jseš ty ten nový Mojžíš a nebo Eliáš, že sobì uèedlníky sbírᚠa ten ubohý sprostný lid tak velice šidíš? Což na to odpovídáš? Vydej mi nyní poèet ze všech tvých bezbožností, nebo mnì jakožto vrchnímu v radì pøináleží tebe se na to doptávati. JEŽÍŠ Já sem vždycky zjevnì mluvil svìtu. A uèil sem v škole a v chrámì, kdežto se všickni Židé scházeli a tejnì sem nic nemluvil. Co se mì ptáš? Ptej se tìch, kterýž mì slyšeli. Hle, ti vìdí, co sem jim mluvil. SLUŽEBNÍK Udeøí Ježíše øka: Takliž odpovídᚠbiskupovi? JEŽÍŠ Mluvil-li sem zle, svìdectví vydej o zlém. Pakli dobøe, proè mne tepeš? ANNÁŠ Já si s ním nevím co poèíti. Svažte jej silnì a veïte jej tak svázaného k Kajifášovi.

J 18.19

J 18.20 a 21

ibid. v. 22

Odvedou odtud Ježíše. Zavøe se palác a zpívají se dva verše. VERŠ PRVNÍ V domu Annášovém tam políèkovaný, jest zlostníkùm všem k potupì vydaný. Svìtlo nebe, syn jednorozený jest od služebníka tìžce udeøený. VERŠ DRUHÝ Ještì není dosti na této potupì, Annᚠpolíèkovaného posílá Ježíše k Kajifášovi, aby se nad ním mstil, zlost a veliký hnìv, aby na [nìm] vylil. 11b

Když s Ježíšem pøijdou ku Kajifášovi, [jsou firhanky] zavøený. Tehdy Marie s tovaryšstvem [...] z druhé strany ven vychází, kteréžto [Jan v žalosti] syna // jejího poselství truchlivé oznamuje. Maria pak sama se ho o tom táže touto smutnou øeèí: MARIA Ó mùj milý Jene, kde jest nyní potìšení a radost má, kde jest Ježíš, nejmilejší syn mùj? Jakou novinu mnì o nìm pøinášíš? Povìz brzy, milý Jene, jak se s ním dìje? Já dobøe znamenám, že truchlivé poselství neseš. JAN Ó rozmilá paní, s tvým milým synem a s mým nejmilejším mistrem tak zle se dìje, že se oslejchám povìditi. Nebo Židé jako nìjakého zloèince jej zajali a k Annášovi a potom k Kajifášovi vedli a tak ukrutnì a nemilostnì s ním nakládali, že ani pro velikou žalost vypovìdìti nemohu. A ten nevdìèný èlovìk, Jidáš, políbením jej zradil. MARIA Ó nejmilejší synu, mùj Ježíši, ó Ježíši, potìšení a radost má, již sem tì ztratila! Ó milý Jene, mohla-li bych ještì mého nejmilejšího syna živého jedenkráte spatøiti? JAN Nejmilejší paní, domnívám se, že oni ho dnes ještì neusmrtí, neb ho pøed Piláta povedou, aby on ho soudil. MARIE Ó milý Jene, já nemohu žádného odpoèinutí míti v srdci mém, kteréžto ranìno jest tak velikou bolestí, [až] syna mého spatøím. Protož prosím tebe, poï se mnou a ukaž mi, kde jest mé pøemilé dítì, a jej ještì živého vidìti mohu. JAN Nejmilejší paní, bude-li ti v tom poslouženo, rád i hned [pomohu]. Teï pøichází [ponocnej a] troubí dvì hodiny a potom k Marii a Janovi [se obrátí a] praví:

12a

PONOCNEJ Koho tak pozdì hledáte zde po ulicích? MARIE Ach, pøíteli, nehoršte se nade mnou! PONOCNEJ Ó paní, tvá bolest jest veliká. MARIE Mìla sem jednoho nejmilejšího syna, toho mi nepøátelé moji vzali a jak slyším, jatého sem do mìsta pøivedli. Toho hledám s hoøkostí srdce mého, proèež pùjdu ulicemi mìsta a hledati budu toho, kterého miluje duše má.

Jelínek ex Cochem

PONOCNEJ Jednoho jatého sem pøivedli tuze s provazy svázaného, jako mordýøe velice vyrvaného a uplvaného. Toho s hrozným køikem a hlukem skrz ulice uèitelùv a snad bezpochyby k starším ho vedli. MARIE Ó, pøehoøká bolest, ó, kdež jsi, Ježíši, synu mùj milý, kéž tebe ještì jednou spatøím živého! Ponocnej ustoupí na stranu nechaje Marii a Jana jít dále. Tu pøijde naproti nim služebník Kajifášùv, jemužto Jan praví: JAN Pøíteli, jestli jste vidìli mého mistra, kam sou jej vedli? SLUŽEBNÍK Veden jest k Kajifášovi. Hned se otevøe firhank. Kajifᚠsedí pyšnì na stolici, zákonníci a farizeové vedle nìho stojící z jedné a Ježíš uprostøed katanùv z druhé strany svázaný stojí, kdežto [...]. ŽID PRVNÍ Kajifáši, posílá ti Annᚠ[svázaného] [...] toho falešného uèitele [...], [kterýžto] nazývá se Synem božím. On [...] má ïábla v sobì. 12b

ZÁKONNÍK PRVNÍ Jest rušitel zákonu Mojžíšového, protože žádné dny sváteèní nesvìtil. ZÁKONNÍK DRUHÝ Jest Samaritán a kacíøství proti zákonu božímu uèil.

Mt 26.57, J 18.24

Mt 9.34, Mk 3.22, L 11.15, J 18.24 Mt 12.2, Mk 2.24, L 6.2 J 8.48

FARIZEUS PRVNÍ Jest èarodìník a skrze kouzla své ïábelské zázraky pùsobil.

Tepr

FARIZEUS DRUHÝ Jest ožralec a opilec, to jest èlovìk žrout a pijan vína, pøítel publikánùv a høíšníkù.

Mt 11.19

ŽID TØETÍ Jest zlolající a Bohu se rouhal.

 Mt 9.3

KAJIFÁŠ Již jsi tenkráte zde, ty nešlechetný buøièi. Tenkrát sme tebe, podvodníka, do našich rukou dostali. Dosti dlouho strpení s tebou sme mìli. Vždycky sme myslili, že se polepšíš a od tvých nešlechetností pøestaneš. Ponìvadž pak každodennì vìtší rùznice pùsobíš a od tvých bezbožností pøestati nechceš, protož ani této svaté noci šanovati sme nemohli, ale tebe zajíti dáti sme museli, aby snad nìco horšího nezpùsobil. A protož nám vydej poèet z tvého bezbožného života a z zavedení toho sprostného lidu. SVÌDKOVÉ Øekl on: zboøím chrám boží a v tøech dnech zase znovu jej vystavím. KAJIFÁŠ [Nic neodpovídáš] k tìm vìcem? Neslyšíš-li v kolika [vìcech] tebe obžalují. SLUŽEBNÍK Udeøí Ježíše. [...] odpovìï tìm dùstojným [pánùm] [...]. [Mìls] dosti øeèí, kdyžs byl mezi [svými], [...] nevíš nic, co povídati [...]. 13a

Kajifᚠvstane ze stolice a dva prsty k nebi zdvihne a hnìvivì rozpálenou tváøí øekne k Ježíšovi:

Mt 26.61, Mk 14.58 Mt 26.62

KAJIFÁŠ Zaklínám tebe skrze Boha živého, abys nám povìdìl, jsi-li ty Kristus, Syn boží. JEŽÍŠ Ty jsi øekl. Ale však pravím vám: od tohoto èasu uzdøíte Syna èlovìka sedícího na pravici moci boží a pøicházejícího v oblacích nebeských. KAJIFÁŠ Rouhal se jest. Což ještì potøebujeme svìdkù? Èi nyní ste slyšeli rouhání? Co se vám zdá? VŠICHNI Hoden jest smrti! Hoden jest smrti! Jenom s ním brzy na šibenici køíže! KAJIFÁŠ Proè ses tak nevážnì smìl Synem božím nazývati? Tak jej musíte pokoøiti a jeho bohaprázdnou hubu jemu roztlouci, aby se poznal, co je, a toho pyšného ducha a vypustí.

Mt 26.63, Mk 14.61 Mt 26.64

Mt 26.65, Mk 14.64, L 22.71 Mt 26.66, Mk 14.64 Jelínek

ZÁKONNÍCI PRVNÍ A DRUHÝ Udertež na nìj hodnì a roztluète mu tu jeho bohaprázdnou hubu dobøe, aby se poznal, co je, že nejni Syn boží. KATANÉ Ježíše na stolièku posadí, ji podtrhnou a se smìjí, potom mu oèi zaváží a kdo ho udeøil, aby mu prorokoval. Jeden po druhém pøíchází økouce: Hádej nám, Kriste, kdo jest tebe udeøil.

Mt 26.68, Mk 14.65

KAJIFÁŠ Vemtež jej tak svázaného do [žaláøe] a tam jej potrestejte. A hned katané jej odvedou do žaláøe. KAJIFÁŠ Zákonníkùm a farizeùm praví: Ponìvadž se èas noèní pøiblížil, zapotøebí jest, abychme se na odpoèinutí odebrali, ale ráno se všichni sem shromáždili. Odejdou. A zavøe se. VERŠ V domu Kajifáše tìžce [pokoøený] [do žaláøe] má bejt uvržený. Nevinný [beránek] [...] [...] od falešných svìdkù [...]. 13b

Dìveèka Kajifášova pøinese oheò pøed firhanky, kdežto se služebníci a pacholci u ohnì ohøívají. Petr se zdaleka loudí, pomalu se k nim pøibližuje, s nima se u ohnì ohøívá, jemužto dìveèka praví:

Mk 14.54, L 22.55, J 18.18

DÌVEÈKA Ty jsi byl taky s Ježíšem Galilejským!

Mt 26.69

PETR Nevím, co pravíš! MALCHUS Tento byl taky s Ježíšem Nazaretským, neb i Galilejský jest. Kohout zpívá. PETR Já...já toho èlovìka ani neznám.

Mk 14.71

SLUŽEBNÍK DRUHÝ Jistì i ty z nich jsi, neb øeè tvá tebe známého èiní.

Mt 26.73

SLUŽEBNÍK TØETÍ Zdaliž sem já tebe nevidìl s ním v zahradì?

J 18.26

PETR I pøísahám Bohu a jeho svatým, bych nemìl s Bohem díl míti, že já toho èlovìka neznám, o nìmž vy mnì pravíte. Kohout podruhé zpívá. Petr si položí prst na èelo, rozpomene se na slovo Ježíšovo, jde pryè a hoøce pláèe. PETROVA LÍTOST Ach, já nevdìèný èlovìk, co sem uèinil, že sem mého nejdobrotivìjšího mistra zapøel a k tomu ještì tak falešnì sem se zapøísahal, že ho ani neznám! Nedávno sem jemu pøipovìdìl, že s ním do žaláøe i na smrt pùjdu, a nyní sem øekl, že ho ani neznám. Ó, co sem já to uèinil? Ó mùj rozmilý mistøe, odpus mi to provinìní! Ó Bože, buï milostiv mnì høíšnému!

Mt 26.75, Mk 14.72, L 22.62 Tepr

Petr zajde pryè a otevøe se na obojím theatrum. Na prvním sedí celá rada židovská [...] mají šábes. Všichni se co nejvíc podle nich [...] [a skáèí] a køièí, až Jidᚠmezi nì pøijde. […] hejbají. Jidᚠzoufanlivì [rukama lomí] [...] praví. Na druhém paláci […] [Ježíš] od katanù a služebníkù židovských […] mnoho plvání snášeti musí. 14a

JIDÁŠ Ach, já nešastný èlovìk! Co sem myslil, že sem to uèinil? Ach, bìda mnì, že sem se na ten svìt narodil. Zhøešil sem zradiv krev spravedlivou. Ach, bìda mnì, pøebìda na vìky. Tu máte zase vaše peníze, s kterýma sem byl tak oklamán a ošizen. Jidᚠhodí peníze do prostøed rady, jemužto knížata knìžská nechajíce šábesu praví:

Mt 26.24, Mk 14.21, L 22.22, Mt 27.4 Tepr

[ANNÁŠ] Co nám do toho. Ty víš, jestližs ty co zlého uèinil, tu vinu pøièítej sobì samému.

Mt 27.4

VERŠ Jidᚠpoznávaje, že jest zle uèinil, teï toho lituje, že jest mistra zradil. Však mu ïábel do uší nafoukal a že s ním zle bude, aby sobì zoufal. Jidᚠse obìsí a služebník biskupùv zdvihne peníze, drží je v ruce a praví: SLUŽEBNÍK Tu jsou ty peníze, co Jidᚠsem do chrámu hodil. ZÁKONNÍK PRVNÍ Nesluší jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.

Mt 27.6, 7

ZÁKONNÍK DRUHÝ Co koupíme za nì? A tu mezi sebou se radìjí, pak: FARIZEUS PRVNÍ Pole hrnèíøovo ku pohøbu poutníkùv a cizozemcùv. VŠICHNI Nech jest tak, jak øekl.

Mt 27.10

Rada židovská se radí, kterak by Ježíše pøed Pilátem obžalovali. Tu mezi sebou divné zdání [Porcie] dávají. KAJIFÁŠ Mnoho vzácní páni, jaké jest vaše zdání? Co by takový bohaprázdný èlovìk zasloužil, který se sám synem božím nazývá? PÍSAØ Nechtež ho, až se pøizná, a potom potrestejte jej. FARIZEUS PRVNÍ Jen tak potrestán buï, aby více[krát toho neèinil]. NIKODÉM Proèpak bychom tak vroucího a pobožného muže hned o život pøipravili? ŽID PRVNÍ Pobožný sem, pobožný tam, [zloèinci] musejí umøíti. 14b

ZÁKONNÍK DRUHÝ Jestli jest spravedlivý muž, [tak pøijmeme jej],// je-li ale nepravý, zaženeme jej pryè od nás. FARIZEUS DRUHÝ Buï on prav neb neprav, kdo práva nezachovává, ten se trpìti nemá. FARIZEUS TØETÍ Naè máme právo, když ho nemáme zachovávati? ZÁKONNÍK TØETÍ Žádné právo neodsuzuje bez pøíèiny. Protož jej slyšeti musíme. FARIZEUS ÈTVRTÝ Který slyšán nejni, k smrti se odsouditi nemùže. ZÁKONNÍK ÈTVRTÝ Dy pak žádného ani Písmo naše neodsuzuje, který by slyšán nebyl. ZÁKONNÍK DRUHÝ Co jest svùdce lidu zasloužil? FARIZEUS PRVNÍ Slušno jest, aby jako svùdce lidu ze zemì vypovìdìn byl. ZÁKONNÍK PRVNÍ A se vypoví a odešle k císaøi. FARIZEUS DRUHÝ Ne tak, ale a jest trestán vìèným vìzením. ŽID PRVNÍ Nech neøest ta ze zemì se vyplemení. ŽID DRUHÝ Lépe jest, abychom to zlé od sebe odvrhli. ANNÁŠ On lid pozdvihl, a protož hoden jest smrti. JOSEF Z ARIMATIE Hanba jest, že se toho nevinného žádný neujímá.

Jelínek

KAJIFÁŠ Podle [Písma] musí umøíti. VŠICHNI Hoden jest smrti! Hoden jest smrti! Jenom s ním [...] na šibenici køíže!

J 11.50, J 11.53, Mt 26.66

[KAJIFÁŠ] Pøiveïte ho sem ze žaláøe, abysme od nìho zvìdìli, [jakým zpùsobem] bysme ho pøed Pilátem [obžalovali]. […] [pacholci] a služebníci židovští […] jdou na druhý palác pro [Ježíše] [...] [a pak se] zpívá verš. 15a

VERŠ Po velkém trápení, jejž trpìl v žaláøi beránek nevinný od té líté zvìøi, do radního domu z zuøivosti vedou svázaného beze vší lítosti. SLUŽEBNÍK Poï, poï, svodníku, mᚠs náma hned pøed naše pány jíti, abys za tvé zlé èiny a nešlechetnosti slušnou odmìnu dostal. Tu hned vedou Ježíše na druhý palác do rady židovské. Zpívá se verš pøi té cestì. VERŠ Tam knížata knìžská zatím se radili, nevinného Krista na smrt odsoudili. Rozlièné lži sobì vymejšlejí, k Pilátovi soudci jej odvésti chtìjí. Na tom place, kde žaláø byl, se zavøe, a když Ježíše pøivedou, tu k nìmu pyšný biskup Kajifᚠsedne na stolici, takto praví: KAJIFÁŠ Proto sme tebe sem pøivésti dali, abysme od tebe pravdu zvìdìli, zdaližs až posavad v tvých øeèích stálý, kteréž jsi pøed námi této minulé noci mluvil. A protož ještì jednou se tebe ptám, jsi-li ty Kristus, povìz nám. JEŽÍŠ Povím-li vám, neuvìøíte mi, pakli se vás zeptám, neodpovíte mi, aniž [mne] propustíte. Od této pak chvíle Syn [èlovìka sedati] bude na pravici moci boží a [pøijde] s oblaky nebeskými.

L 22.66

L 22.67

VŠICHNI Vzkøiknou. Tak tehdy jsi ty Syn boží? JEŽÍŠ Vy pravíte, že já jsem. Tu jeden na druhého ohlédá […], oèima jiskøí, na Ježíše z nich [jeden] vyskoèí a takto dí: 15b

ŽID Co? Chceš ty Synem božím býti, ty, tesaøù synu, ty žebravý tovaryši, ty Samaritáne, ty ïábelský kumštýøi? Máme my tebe, zloèince, vidìti pøijíti v oblacích nebeských? Ano, uhlídáme tebe brzo na šibenici, nebo takovému zloèinci patøí ta nejhorší smrt, neb co by mohlo nejhoršího býti. Smrti jest hoden.

Jelínek ex Cochem, J 8.48

TU VŠICHNI Smrti jest hoden! Smrti jest hoden! KAJIFÁŠ Vemtež jej tak svázaného a odveïtež jej vladaøi pontskému Pilátovi, aby vám ho dal hned ukøižovat.

Mt 26.66, Mk 14.51 Mt 23.1, Mk 15.1

VERŠ Již vedou Ježíše k soudci Pilátovi, ještì na nìj více žalovat se strojí, že chrám boží zboøiti vyhrozil, též králem židovským se býti honosil. Zavøe se. Když pøivedou Ježíše k Pilátovi, tehdy zùstanou venku státi, aby se nepoškvrnili, ale Ježíše uvedou dovnitø paláce. K nimžto Pilát vyjde ven […] a otevøe se firhank a Pilát žalobcùm praví:

J 18.28

[PILÁT] Jakou vedete žalobu proti èlovìku tomuto?

J 18.29

[KAJIFÁŠ] Kdyby tento nebyl zloèinec, nedali bychom ho tobì.

J 18.30

[PILÁT] Vezmìte [vy jej] a podle zákona vašeho suïte ho.

v. 31

[ŽIDÉ] [Nám nesluší] zabíti ni žádného, proèež [dej na køíž] ho ukøižovat!

v. 31

[PILÁT] [Co] zlého uèinil? 16a

BISKUPOVÉ Toho sme postihli, an pøevracuje nᚠlid a zapovídá císaøi danì platiti a praví se býti Kristem králem.

L 23.2

Pilát sedne na stolici svou a katané Ježíše za ním vedou, k nìmužto Pilát zøetelnì praví: PILÁT I co jsi pak zlého uèinil, že celá obec židovského lidu mi tebe na odsouzení oddala? I zajistì musils velmi mnoho proviniti, nebo nikdy slyšáno nebylo, aby tolik tisíc lidu, a to ti nejpøednìjší vzácní páni nìjakého zloèince osobnì obžalovali. Tu první žalobu pouštím mimo sebe, neb se mì nic nedotýèe. Na druhou též nedbám, nebo vím, že jest falešná. Ale tøetí žaloba, ta mnì dìlá veliké rozmejšlení, na kterouž za slušné se vyptati musím. A protož ptám se tebe, jsi-li ty král židovský?

Jelínek ex Cochem

JEŽÍŠ Pravíš-li to sám od sebe, èili jiní tobì povìdìli o mnì, že jsem já králem?

J 18.34

PILÁT Zdaliž jsem já Žid? Národ tvùj a biskupové tvoji dali mi tebe. Cos [uèinil]?

v. 35

JEŽÍŠ Království mé nejni z [tohoto svìta], nebo kdyby z toho svìta bylo království mé, služebníci moji zajisté bránili by mì, abych [nebyl] vydán Židùm, ale nyní [mé] království nejni odsud. PILÁT Tak tehdy král jsi ty?

16b

JEŽÍŠ Ty pravíš, že jsem já [král. Já jsem] se k tomu narodil a protož [jsem na svìt] pøišel, abych svìdectví [vydal pravdì]. // Každý, kdo jest z pravdy, slyší hlas mùj.

J 18.37

PILÁT A co jest pravda? Po tom slovì jde k Židùm a praví jim: Já na tomto èlovìku žádné viny nenalézám.

v. 38, L 23.4

ŽID DRUHÝ Co? Že žádné viny na nìm nenalézáš? On však tak velký zloèinec jest, že mu ve svìtì rouného není. Jest ožralec, opilec, rufián, podvodník, kouzelník, pokrytec, Samaritán, èarodìník a služebník ïáblùv. PILÁT Což nic neodpovídáš? Neslyšíš-li, kterak v tìžkých vìcech na tebe žalují? Ale Ježíš mlèí, takže se vladaø velmi tomu diví, aby se naplnilo, což jest David v žalmu o nìm pøedpovìdìl: já pak jako hluchý neslyšel sem a jako nìmý neotevøel sem úst svých.

Mk 15.3

Mt 27.13, Mk 15.4 Ž 38.14, Mt 27.14

PILÁT Já se tomu pøevelice divím, že mi ani žádné odpovìdi nedává. ŽID PRVNÍ Nemùžeš žádné viny smrti na nìm naleznouti? On bouøil lid po všem Judstvu, zaèal od Galileje až sem. PILÁT Tak tehdy on jest Galilejský?

L 23.5

L 23.6

VŠICHNI Ano, tento jest on Galilejský. [PILÁT] Ponìvadž tehdy obžalovaný Galilejský jest, [tak ale jest z] panství krále Herodesa. A protož veïte jej k Herodesovi králi a tam vaši žalobu na tohoto èlovìka pøed ním skládejte.

L 23.7

VŠICHNI [...] proè bysme nevedli? On ho dá [ukøižovati] spíše nežli ty, protože [...]. Zde se zavøe a zpívá se. 17a

VERŠ Pilát mít nic nechce s nevinným Ježíšem, aèkoliv že tìžce pøed ním byl osoèen. Protož poslal jej k Herodesovi, králi židovskému, nech s ním, co chce, èiní. VERŠ Tam beránek tichý neotevøel úst svých, ve všem trpìlivý, a to pro lidský høích. Král Herodes s ním svou kratochvíli, aby byl všem v posmìch, jak s bláznem s ním èiní. První palác se otevøe, kdežto Herodes na stolici pyšnì sedíc Ježíše oèekává a jak jej tam pøivedou, tehdy první zákonník žaluje takto: ZÁKONNÍK PRVNÍ Jejich královská milosti, vedeme tu jednoho zburníka a svùdce lidu, který velký rozbroj mezi lidem uèinil.

Jelínek

ŽID DRUHÝ Pøed Pilátem sme ho mìli a on jej tak oèaroval, že s ním nemohl nic svésti, a protož jej posílá k tobì. My myslíme, že ty jeho zlost poznᚠlépe nežli on. HERODES Já se z tebe velice raduji, nebo sem o tobì mnoho mluviti slyšel. Jsi ty ten, kterému tøi králové od východu [klanìti se] pøišli? Jsi ty ten, pro kterého mùj pan otec tolik tisíc dítek dal [zmordovati? To ty] jsi ten, který jsi od narození [slepého uzdravil] a nebo Lazara z [mrtvých vzkøísil]?

Jelínek

L [23.8], Mt [14.1]

Herodes se trochu pozastaví [...] k Ježíšovi pøívìtivì praví: 17b

HERODES I co to znamená, že nic [nemluvíš], // nebo dobøe víš, že moc mám tebe buï na smrt vydati a nebo pøi živobytí zanechati? A protož pøislibuji tobì, jestliže mnì slušnou odpovìï dᚠa jen jedinký zázrak pøede mnou uèiníš, tehdy ihned z rukou nepøátel tvých vysvobozen budeš.

L 23.8

Po tìchto Herodesových slovech Židé ihned se vztekají, rukama lomìje, mezi sebou se navádìjí, ale Ježíš mlèí. Tehdy Herodes zlostí rozpálený vstane z trùnu svého, dupne nohou a praví svým služebníkùm: HERODES A protož [roztlucte] mu tu jeho pyšnou hlavu a tu hubu dobøe, aby vìdìl, jak má svému velikomocnému králi náležitou poslušnost a èest prokazovati! Teï pøijde služebník a udeøí Ježíše v tváø øka: SLUŽEBNÍK PRVNÍ Copak ty si ještì nevážíš královské dùstojnosti, že jí žádné odpovìdi dáti nechceš? Služebník druhý pøijde a oblíkne Ježíše v bílé nìjaké [roucho a] slamìný vìnec dá jemu na hlavu. [Rota] židovská jemu se vysmívá za blázna ho maje. Potom jim Herodes [...] [praví]: [HERODES] […] [co] jest to za èlovìka [...] tvrdošíjná hlava a staví se [...] jindá umìl dosti [šplechtit. Kdyby byl propuštìný], ještì by vìtší [rozkol mezi] lidem uèinil. 18a

L 23.11

Jelínek

ŽID DRUHÝ Jejich královská velebnosti, ráèejí vìøiti, že jest to jejich královské milosti ten nejvìtší nepøítel. Tomu hned všichni pøisvìdèejí. HERODES Já si nevím s tím pošetilým bláznem co zaèíti. Odveïtež jej ode mì zase k vladaøi pontskému Pilátovi, aby s ním èinil, co se jemu líbí. Že já jeho jenom za blázna uznávám, který s králem mluviti neumí. Odejdou a zde se zavøe. VERŠ K Pilátovi veden, co zloèinec jeden. Herodes pohrdá, o Ježíše nedbá. Potupený Ježíši, mùj dobrý Ježíši! U Piláta se otevøe a Žid jeden praví: ŽID TØETÍ Piláte, Herodes ti posílá toho èlovìka zase, abys s ním uèinil, co chceš. A protož dej ho ukøižovat!

L 23.11

PILÁT Dí k Židùm. Dali ste mi toho èlovìka zase, jako by lid pøevracoval. A aj, já pøed vámi vyptávaje se jeho nižádné viny nenalezl sem na nìm z tìch vìcí, v kterýchž na nìj žalujete, ano ani Herodes, neb sem vás poslal k nìmu, a hle, nic [hodného smrti] nestalo se jemu, a protož [potrestám] ho a propustím.

L 23.14, [L 23.15, L 23.16]

ŽID DRUHÝ Co? Že ho propustíš? Takového, [který by] zasloužil tu nejhorší [smrt]? Pilát vstane ze stolice, jde [k Židùm a] s nimi jednajíc praví [obvzláštì vážnì]: 18b

PILÁT Vy, knížata knìžská a starší,// važte to dobøe, že toho nevinného èlovìka bez velikého høíchu na smrt vydati nemùžeme. VŠICHNI Høích sem, høích tam. On pøedce umøíti musí. PILÁT Aspoò mi povìzte, zaè jej Herodes uznal. VŠICHNI Za blázna ho uznal a tvrdošíjnou hlavu. Žádnou odpovìï jemu nedal.

L 23.14

PILÁT I to nejni žádná pøíèina smrti. VŠICHNI Pryè s ním, pryè s ním! Umøít musí! Umøít musí. Pilát sedne zase na stolici svou a rozmejšlí sám sebou, co by uèiniti mìl, a pak, jako by si zpomnìl, praví k Židùm: PILÁT Jest obyèej váš, abych vám každoroènì na vaši žádost jednoho z vìzòùv k veliké noci propustil, a protož ptám se vás, kterého chcete míti ze dvouch? [Barnabáše-li], èili Ježíše, jenž slove [Kristus]? Potom pøijde služebník od manželky [Pilátovi] poslaný, jemu vyøizuje vzkaz [aby propustil] Ježíše. Zatím rota [židovská] […] jde mezi lid a navádìjí [jej, aby za Barabáše] prosili. 19a

[SLUŽEBNÍK] [Mùj nejurozenìjší] pane, já sem od jejich […] manželky Prokule sem odeslaný.// Dává se pìknì porouèet a pøitom prosí, aby s tímto spravedlivým mnoho nejednal, protože ve snách mnoho trpìla pro nìho.

Tepr

Mt 27.17, Mk 15.6, L 23.17, J 18.39  Tepr

Jelínek, Mt 27.19

PILÁT Já tomu vìøím silnì, že mojí manželce se muselo nìco hrozného zdáti, protože posílá ke mnì. Proèež jí vìdomost dávám, že budu hledìt na všechen zpùsob, abych mohl toho nevinného propustiti, nebo dobøe vím, že nevinný jest a že z pouhé židovské nenávisti mnì vydán jest. SLUŽEBNÍK Ten potìšitedlný vzkaz jejich nejmilejší paní manželce Prokule poníženì vyøídím. Pilát vstane ze stolice, vida jak se Židé navádìjí, aby jim byl Barabᚠpropuštìn a protož Židùm zuøivì praví: PILÁT Dejtež brzy odpovìï, kterého chcete, abych vám propustil. Chcete-li, propustím vám krále židovského.

Tepr

Mk 15.9

VŠICHNI Propus nám Barabáše, Barabáše!

Mt 27.21

PILÁT I copak vašeho krále svobodného míti [nechcete]? VŠICHNI Ne toho, ale Barabáše, Barabáše! PILÁT Køikne tuze. I jest to vìc hrozná, že volíte [radìji] vražedlníka, než tak svatého muže [pøi] živobytí zanechati. VŠICHNI Slyšels dobøe, že toho [nechceme, a proto] vezmi jej pryè a dej nám Barabáše. PILÁT Co tedy uèiním s Ježíšem, [jenž slove] Kristus? 19b

VŠICHNI Ukøižuj ho! Ukøižuj ho! PILÁT I copak jest zlého uèinil tento? Nebo já žádné viny na nìm nenalézám, a protož potresci ho a propustím.  VŠICHNI Ukøižuj ho! Ukøižuj ho! Pilát zase sedne na stolici a sám lítostivì k sobì praví, lítost maje nad Ježíšem a zlost nad zatvrzelostí židovskou, øka: PILÁT Já si již nevím, co poèíti s tím zatvrzelým lidem židovským, nebo vím dobøe, že Ježíš nevinný jest. Rád bych jej vysvobodil a nevím, s jakým zpùsobem. Rozmejšlí, za chvilku praví hlasitì k katanùm øka: Vy, žoldnéøi a katané, vemtež Ježíše, ubièujte a zmrskejte jej, aby vidouce Židé jej tak zmrskaného a ubièovaného od svého pøedsevzetí upustili.

Mt 27.23, Mk 15.14, L 23.22 Mt 27.23, Mk 15.14, L 23.23 Tepr

Jelínek

KATANÉ Dobøe, dobøe, však my mu hodnì naklademe. [Potom] ho hned chopìjí, ze šatu svlíkají a [na nìj se] sápají, jako by ho roztrhat chtìli. [Zatím] se zavøe a trubaè výde ven a [na sardin] zatroubí, aby se v lidu mlèení [stalo. Nyní] vyjde Prologus a žalosti [plný pøednáší] posluchaèùm Kristovo [utrpení]. Zatím za firhanky katané [pøipravují] vìci, které jsou potøebné [k bièování, aby až Prologus] dokoná øeè svou, již [pøipraveni] byli, když se otevøe. Dva anjelé zde stojí a hoøce pláèí. 20a

PROLOGUS Ó, kdož mi dá vod dosti, a plynou z oèí ven, a mohu do sytosti kvíliti dnešní den a slze obrátiti v moøské hlubokosti, je zase naplniti svým pláèem lítosti. Ej, krví obarvený Pán u sloupu stojí, pøenáramnì ztrýznìný,

Tepr

20b

hùø než Job na hnoji. Metlami umrskaný beze vší lítosti a øetìzy zedraný až pravé do kosti. Jako z trubic krev svatá ze všech žil støíkala, místo nádob ze zlata po zemi plejvala. Ó krvi pøevelebná, jakž jsi tak zlehèena, ven na zem vycezena, nohama setøena. Jedni mrskat pøestali jsouce unaveni, druzí šlehat poèali až zas do umdlení. Rány se obnovily s nemalou bolestí, až se v jednu slouèily. Kdo by to [mohl snésti]? Šest tisíc a šest set ran šedesáte a šest dostal tu nebeský Pán, jakož zjeveno jest. Takže místa zdravého na nìm [nezùstalo], až se bolestem jeho nic [nevyrovnalo], omdlévá zranìné tìlo, hlavu [svou sklopuje]. Krev potùèkem teèe z nìho, oèi své svinuje. To vidouc smutná matièka kvílí, žalostná hrdlièka, div že neumírá. Ach, žalostivé divadlo, anjelé pøistupte, za slušné by se mnì zdálo, z nebe na zem stupte. Vysvoboïte Pána svého v krvi své se topícího, zahynout nedejte. Prologus zajde do paláce a Ježíš u sloupu uvázaný stojí. Katané rozpøaženi s metlami, druzí bièemi, tøetí s provazy nedaleko od prvních hrozíc Ježíšovi. Anjelé pøed palácem stojí, žalostnì se stavìjí, jeden ruce svìsile stisknuté a druhý tváøí k lidem obrácený rukama na mrskání ukazuje. A tu se otevøe. Marie nedaleko se svým tovaryšstvem, stojíc mezi Janem a Majdalenou, omdlévá v rukou [jejich]. A zpívají se tyto verše: [VERŠ PRVNÍ] [Anjelové] na muky Kristové, nebe i zemì [hledí, k sloupu] jest pøivázán, celý obnažený svìtu [...]. [VERŠ DRUHÝ] [...] [zranìné] jeho tìlo svaté, hlavu [...] oèi své svinuje zmrskaný, [...] dobrotivý Pán mùj.

Tepr

Jelínek

21a

[Obrátí Ježíše] po tomto verši na druhou stranu […] [zezadu] šlehají tak dlouho, až se všichni // vypoøádají. Anjelé pak žalostí vzdychají a pláèí. VERŠ TØETÍ Katané tu stojí, Ježíše bièují. A hroznou zuøivostí, beze vší lítosti. Krev potùèkem teèe, bolestí se tøese. Ten verš se repetiruje dvakrát. VERŠ Po tolik tisíc ran, od sloupu odvázán, na zem s tváøí padá, zpomožení žádá, zmrskaný Ježíš mùj, dobrotivý Pán mùj. Když dosti dlouho Ježíše mrskají a bièují, tu jeden z žoldnéøùv tu stoje a jako lítostí hnut jsa, jakž zjevení svaté Brigidy praví, odstrèí katany od Ježíše a pøetne meèem provazy, jimiž byl svázán, øka: ŽOLDNÉØ I což chcete toho ubohého èlovìka ještì na smrt neodsouzeného usmrtiti a pøíèinu jeho smrti sami sobì pøivlastniti? Tu po tom slovì vytáhne meè, pøetne ty provazy, Ježíš pak padne na zem a zpívá se verš: VERŠ Šest tisíc šest set ran dostal nebeský Pán. Tak hroznì ztrýznìný již leží na zemi. Zmrskaný Ježíši, mùj dobrý Ježíši! Katané uklízejí nádobí po bièování. Pak první kat k druhým praví: KAT Ponìvadž se tento za krále vydává, [jej] posmìšnì obleèeme a korunovati [budeme]. KAT DRUHÝ Jde k Pilátovi. Pane, jak Židé praví, že se tento za [krále vydával], proèež prosíme tebe, dopus [a posmìšnì] jej obleèeme a korunovati [jeho budeme]. PILÁT Èiòte s ním, co chcete, aby toliko […] [židovská rota] na tom dosti mìla a k smrti [neodsoudila], ježto jí nikdy nezasloužil.

21b

Prologus vyjde ven a oznamuje korunování. Zatím katané pøipravují sobì ty vìci, jenž k tomu potøebné sou, aby když Prologus svou øeè dokoná, hotovi byli. A zavøe se. PROLOGUS Po bolestném bièování, ej, hrozné korunování toho Pána nebeského, krále lidu židovského. Sbìø ta nejzavrženìjší jakožto zvìø nejlítìjší, ještì dost nenasycená bouøí hnìvem roznícená, Pána na stolici sází, zas s ním ukrutnì zachází

Tepr

22a

chtíc nad ním svou zlost provésti s tou nejhroznìjší bolestí. Pán tehdy tak zbièovaný, vlastní krví ubrocený sedí, an všechno odívá a zemi nebem pøikrývá. Kus pláštì šarlatového [dávno] spotøebovaného [na] ramena jeho dali, [klanìjíc] se mu rouhali, [tøtinu] vìtrem se klátící [podávají] jemu v pravici, [a to na] znamení jeho [království] vymyšleného. [Tu nejmilejší] Syn boží [nesa na] své hlavì hloží, [kteréž ji] veskrz proráží, [ach, kdož] to hodnì pováží. Krev svatá pøes èelo stýká, an trní veskrz proniká, mozek se taky ven tlaèí, ach, kýž nad tím všichni pláèí! Vyjdìte ze svých obydlí, krásné dcery sionské, vyjdìte, kde která bydlí, vìrné duše køesanské! Podívejte se na svého krále a choti milého, jak jest pìknì pøipravený, jak korunou ozdobený. Otevøe se. Jeden kat jde k Ježíšovi ještì na zemi ležícímu a jej zdvihajíc praví: KAT PRVNÍ Vstávej, lotøe, ještì musíš dále jíti. A vedouce jej nemilosrdnì na stolièku posadí a druhý kat jemu ukáže korunu pravíc:

Mt 27.27, Mk 15.16 J [19.2]

KAT DRUHÝ Hleï, s tím vìncem mᚠbýt uctìný. A k tovaryšùm praví: A hodnì mu jej do hlavy vtluème. KAT TØETÍ Protože se králem židovským nazýváš, taky ti pøísluší takový odìv s tím odìný. KAT ÈTVRTÝ Tu mᚠtaky sceptrum, aby tì [poznali], že jseš král židovský. Tu katané jeden po druhém [chodí], posmìšnì se mu klanìjí [økouce]: VŠICHNI Zdráv buï, králi židovský […]. Tu klukovina židovská pøijde. [Všichni] skákají, troubìjí, ušklebují, plijí [i hanìjí] a za chvíli odejdou pryè. Pøi tom korunování verš: 22b

VERŠ Korunu trnovou podivnì spletenou na hlavu vtlaèují, až kosti tøíštìjí.

J 19.2

Korunovaný Ježíši, mùj dobrý Ježíši! Nebo: Krev ze všech stran støíká, ó, bolest veliká! VERŠ Tak zohaveného a obnaženého Pilát ven vyvede, v posmìch jej uvede bezbožným høíšníkùm, jeho protivníkùm. Když se tehdy jemu dost naposmívají, tehdy pøijde Pilát a na Ježíše se podívá. Ustrnouc nad ním jde k Židùm a praví: Firhank se spustí a Ježíše dají stranou za tím na chvilku a hned se zase otevøe. PILÁT Hle, vyvedu jej vám ven, abyste poznali, že na nìm žádné viny nenalézám.

J 19.4

Pak vezme Ježíše z jedné a katan z druhé strany, odkreje pl᚝ šarlatový a že Ježíš tak velice jest ztrýznìný, k Židùm jako s podivením praví vysokým hlasem: PILÁT Hle, èlovìk! Tu zase odkreje pl᚝.

J 19.5

BISKUPOVÉ Piláte, myslíš ty, že na té pokutì, bude dosti? Dokonce ne, ale pryè s ním!

J 19.6 

VŠICHNI Ukøižuj ho! Ukøižuj ho! Pilát chtìje lid ukrotiti polehku k nim praví: [PILÁT] [Ó vy] Židi, vy Židi, mìjtež aspoò outrpnost [s tím] èlovìkem! Hle, jak jest ztrýznìný. […] nejni žádný pes, ale jest [nevinný], [proèež] musí bejt propuštìn. [VŠICHNI] […] [pryè] s ním. Ukøižuj ho! Ukøižuj [...] jináè. 23a

[PILÁT] [Velmi se zlobíc] jim zuøivì praví: [Vemte si] ho a ukøižujte! Nebo já na // nìm viny nenalézám. ZÁKONNÍCI PRVNÍ A DRUHÝ My na to zákon máme a podle zákona má umøíti, nebo Synem božím se èinil.

J 19.8

Pilát uleknouce se té øeèi, vezme Ježíše za sebou a sedne na stolici a praví:

J 19.9

PILÁT Odkud jsi ty? Nemluvíš se mnou? Vìøíš-li, že mám moc ukøižovati tebe a moc mám propustiti tebe?

J 19.10

JEŽÍŠ Nemìl bys nade mnou moci žádné, kdyby tobì nebylo z hùry dáno. A protož, kdo jest mì tobì dal, vìtší høích má. Pilát opìt vstane ze stolice a jde k Židùm a jim pìknì praví: PILÁT Nech jest propuštìn. Propuste ho! ANNÁŠ A KAJIFÁŠ Propustíš-li tohoto, nejsi pøítel císaøùv, nebo každý, kdo se èiní králem, protiví se císaøi.

J 19.12

Tak dobrou pøíèinu máme tebe u císaøe obžalovati, že svému [ouøadu] zadosti neèiníš a ty, jenž se [císaøi] protiviti chtìjí, trestati [nechceš]. Pilát opìt uleknouce se té øeèi [biskupùv] židovských jde a posadí se zase [na stolici] a rukou na Ježíše ukáže øka: PILÁT Aj, král váš! VŠICHNI Vezmi, vezmi a ukøižuj ho! PILÁT Krále vašeho ukøižuji. 23b

BISKUPOVÉ My nemáme krále, než císaøe. VŠICHNI Vivat, vivat, císaø jest naším pánem a kdo se císaøi zprotiví, a smrtí zemøe! Tou øeèí pøestrašený Pilát jsouce, rozmejšlí sám sebou, co èiniti má, potom zuøivì øekne Židùm: PILÁT Zatvrzelí Židé, aby se vám vaše žádost naplnila, zanechám to na vašem svìdomí a odpovídání a odsoudím Ježíše k smrti. A obrátí se ke katanùm øka: Vy, žoldnéøi a katané, pøiveïte sem ty dva lotøi ze žaláøe, abych všem tøem najednou ortel vyøekl. Kati jdou. Zavøe se a zpívá se verš. VERŠ Pilát poslal katy, aby ty dva lotry ze žaláøe vzal, by souzeni byli, by za své zlé èiny došli své odmìny. Trubaè vyjde ven a tøikrát na sardin smutnì [zatroubí], aby se v lidu mlèení stalo, a když odtroubí [...] vejde dovnitø a hned se otevøe. Písaø [krevní] [...] u stoleèku ortel píše. Pøivedou se [...]. Pøijde služebník Pilátùv nesa vodu [...] [a ji] leje Pilátovi na ruce. Pilát øekne: [PILÁT] [Nevinný] sem já krve spravedlivého tohoto, [vy však] za to odpovídati budete pøed [Bohem a pøede] vším lidem. [ŽIDÉ] [Krev jeho] na nás i na naše syny! My za [nìj budeme odpovídati] pøed Bohem i pøed lidmi.

24a

Písaø vstane od stoleèku a nese Pilátovi ortel psaný, jemu jej k pøeètení ukáže. Pilát jej pøeèta dá líbati odsouzenu býti majícím a zase jej písaøi k veøejnému vyhlášení odevzdá, jejž on hlasitì uprostøed paláce ète: PÍSAØ KREVNÍ My, Pontos Pilát, vladaø a soudce krevní v Jeruzalémì pod panováním nejmocnìjšího císaøe Tiberia. Pøedstavili pøed nás knížata knìžská a celá obec lidu židovského Ježíše Nazaretského, jehožto právnì pøed námi obžalovali, že on jsa od sprostých a chudých lidí na svìt plozený, všeteènì však a nevážnì smìl se jest králem židovským nazývati, ano i dokonce i Synem božím se èiniti, císaøi pak pánu zbraòoval danì platiti, Židùm vyhrožoval jejich chrám zboøiti a mnoho jiných tìm podobných nešlechetností se dopustil. A ponìvadž lid židovský pøi jejich ustanoveních [právnì] se chrániti má, protož my [všechny tyto] vìci

Tepr

Jelínek ex Cochem

bedlivì sme povážili a [pravdu] toho sme shledali, a protož mocí [ouøadu] našeho porouèíme a naøizujeme, [aby již] jmenovaný Ježíš Nazaretský pro [své všeliké] nešlechetnosti beze vší delší […] [apelací] na køíž, dokonce nahý na køíž uprostøed [dvou lotrù] […] [pøibit byl], ale na odpovídání jejich. Tu se [písaø] proti Pilátovi pokloní. 24b

PILÁT Na potvrzení pak toho hùl právní nad ním lámeme a jej za muže smrti hodného vyhlašujeme. Pilát zláme nad ním hùl a potom zlámanou jemu pøed nohy hodí. ANNÁŠ A KAJIFÁŠ Piláte, ten ortel se nám velice líbí, proèež budeme císaøe žádati, aby tebe déle nechal naším vladaøem býti. ŽID ÈTVRTÝ Již jest køíž hotov brzy. Vemte míru spìšnì a hodnì ho natáhnìte, aby vám prosím vás neutekl. Dejte na nìj pozor! Tu se zavøe. Trubaè zase vyjde ven a zatroubí tøikrát na sardin. Pak po nìm Prologus svou øeè o orteli a nešení køíže oznamuje a zatím se chystají a párujou k procesí køížové cesty.

25a

PROLOGUS Ortel vyšel, by na smrt šel k místu popravnímu. Vezma køíž svùj Pán a Bùh mùj k cíli poslednímu. Již jest vydán nevinný Pán Židùm k usmrcení, køivì souzen i odsouzen [jsa] bez provinìní. [Tu zas] z nìho ten pl᚝ jeho šarlatový svlékli [a ve tkanou] nesšívanou [sukni] jej oblékli [na ramena] tak zranìná [køíž tìžký] vložíce [a ukøižuj, ó,] ukøižuj [znova] volajíce. Hlas ten slyšán jest ze všech stran: a jest ukøižován! Nemeškejte, neèekejte, již jest ortel vydán. Ejhle, již Izák nevinný, beránek beze vší poškvrny, z mìsta ku popravì kráèí, naše høíchy nésti ráèí. Tak jsou naše nepravosti, zlí skutkové, mnohé zlosti. Krista na smrt odsoudili, køíž na ramena vložili. Prologus zajde za firhank. Otevøe se. Zatím se zpívá verš, kdežto pøinesou katané køíž pøed Ježíše, jejž on vkleèe jej objímá a líbá. V tom ale procesí spárovaná na dvì strany stojí. Ježíše katané do suknì pøevlíknou a znova provazy sváží. Zpívá se. VERŠ Již jest ortel vydán, již na smrt musí Pán. Musí s køížem z mìsta, ó, bolestná cesta. Odsouzený Ježíši, mùj dobrý Ježíši!

Tepr L 23.24 J 19.17 Mt 27.32 L 23.25 L 23.22 Mt 27.31

J 19.6 L 23.23

Iz 53.7

Tepr

JEŽÍŠ Vítám tebe, ó mùj nejlaskavìjší køíži, pøíjemné lùžko mého zranìného tìla! [Tebe] sem sobì vinšoval, tebe sem srdeènì [si pøál]. A proto sem z nebe pøišel, abych na [tobì pro] lidské pokolení trpìl. Ó laskavý [køíži], já od všech sem opuštìný, ty [mì] k sobì pøijmi, nebo na tobì [chci] i umøíti. Ježíš køíž políbí […] [a v] ruce s pláèem jej dobrovolnì [vezme], aby okolní pøístojící k [lítosti] a pobožnému rozjímání pøivedl. 25b

26a

Za tìch našich èasù stalo se, že všichni nad tím divadlem hoøce plakali. Tu se zaène hejbat to procesí. Napøed èerný praporec, za ním trubaè smrtelným pozounem, pak bubeník, pak klarini, zpìváci vždy verš zpívají a klarini troubí spolu pozoun a tambor po verši znamení dají, kompanie vojákùv, Herodes a Pilát služebníky svými, Annᚠa Kajifáš, zákonníci, farizeové, rabíni, dva katané s lotry vedoucí, hejtman a žoldnéøi Pilátovi okolo Ježíše, pak Ježíš uprostøed katanùv køíž nesoucí. Zpìváci pak notou žalmovou následující verše zpívají, které ten páter Jelínek ze žalmù i jinde vybral a sem složil: (notový záznam) VERŠ 1. Pøátele moji a bližní moji proti mnì se pøiblížili a stáli. 2. Vydán sem v vìzení a nevycházel sem. Oèi mé zarmoucené byly pro nouzi. 3. Uèinìn jest pot mùj jako krùpìje krve tekoucí na zemi. [4.] Obklíèili mì psi mnozí a rada zlostníkùv [oblehla] mì. [5.][...] dal sem bijícím a líce mé trhajícím. [6.][...] neodvrátil sem od lajících, ani od [plvajících] na mì. [7.][...] k bièování hotov sem, a bolest má [...] mým vždycky. [8.][...] [ruce] mé i nohy mé a zeètli ve mnì [...] [kosti] mé. [9.][Dostal sem za] pokrm mùj žluè a v žízni mé [napájeli] mì octem. 10. Všichni vidouce posmívali se mi, mluvili ústy a pohybovali hlavou. 11. Oni pak vyhledali a patøili na mì, rozdìlili sobì roucha a o mùj odìv metali los. 12. V ruce tvé, Pane, porouèím ducha mého. Vykoupil si mì, Pane, Bože pravdy. 13. Pomni na služebníky tvé, Pane, když pøijdeš do království tvého. 14. Ježíš pak zvolal hlasem velikým, vypustil duši. 15. Milosrdenství, Pane, na vìky zpívati budu. 16. Zajisté nepravosti on nesl, a bolesti naše on snášel. 17. On pak zranìn jest pro høíchy naše a potøen jest pro nepravosti naše. 18. Všichni my jako ovce zbloudili sme a jeden každý na cestu svou se uchýlil. 19. A položil Pán na nìm nepravosti všech nás. 20. Smiluj se nad námi, Ježíši, jenž jsi trpìl za [nás].

Jelínek

Ž 34.11 L 22.44

Ž 37.18

L 23.46 L 23.42, Mk 15.27 L 23.46, Mt 27.50 Iz 53.4 v. 5 v. 6 v. 6

Tento zpìv se zpívával až do týto poslední komedie. Roku pak 1791 tento, [kterýž] sem já, jenž toto píšu, vybral [sem, nìkteré] verše z písnì, jenž sluje Žalm nebeského Otce na Veliký pátek, [protože] ta se nám všem líbila, jenž […] [pøi] tom byli. Neb ponìvadž taky v [církevních] ceremoniích na Veliký pátek [se zpívají], tak taky sem ji zde položil [a sice ty] verše, jenž se k tomu hodily [a jenž] se mùže pøedešlou žalmovou [melodií], kdo sobì to procesí rozjímá [...] , aby se outrpnì nad Spasitelem [rozmejšlel]. 26b

[VERŠ] 1. Já sem byl vždy milovník lidu mého a on mne nyní vede na smrt svázaného. 2. Již vedeš k ukøižování Spasitele svého, i kteraks zapomnìl na dobrodiní jeho. 3. Já sem tobì dal správu zákona mého, lide mùj, skrze Mojžíše, milého slouhu svého. 4. Ale tys opovrhl užitky jeho miluje víc ustanovení lidu svého. 5. Poslal sem k tobì proroky mý duchem naplnìné, ale tys je zmordoval nevìrnì. 6. Já sem tì vyvedl z Egypta, tìžkého vìzení,

Tepr Nota

27a

ale tys dal jméno mé na pohanìní. 7. Já sem pro tì porazil Egypt mnohými ranami, ale ty se strojíš mì pøipraviti k ukøižování. 8. Já sem ti dal zemi zaslíbenou, ale ty mì vedeš z mìsta na smrt ohavnou. 9. Já tobì chci dát nebeské dìdictví, ale tys proti mnì mluvil falešné svìdectví. 10. Já sem tì vyvedl z Egypta, ježtos dìlal cihly z plev a z bláta, [ale] tys mì vedl svázaného pøed Piláta. [11. Já sem] tobì chtìl dát berlu královskou, [ale] tys dal na hlavu mou korunu trnovou. [12. Já] pro tì zbil kananejské krále, [ale tys] zdobil hlavu mou trním nenadále. [13. Tys odìl] mì v roucho šarlatové k [posmívání mému], i proès to uèinil Mesiáši svému, […] lide mùj. [14. Já sem pro tebe] vštípil vinici pøedrahou, […] se uèinila pøíliš hoøkou. 15. Ty chvátᚠk ukøižování mému, a já pospíchám k vykoupení tvému. 16. Kteréžto ruce tobì èinily velké dobrodiní, ty pak v nich uèiníš høeby probíjení. 17. Já sem tì odíval rouchem nevinnosti, ale tys losoval o mé roucho s velikou pilností. 18. Já sem otevøel pøed tebou Èervené moøe, ale tys otevøel bok mùj hluboce. 19. Ó vy všichni, kteøí jdete tou cestou, pohleïte na žalost a velikou bolest mou.

Pl 1. 12

Nota bene. Zde nechávám tìm, jenž tuto mou práci nìkdy do svých rukou dostanou, na vybrání, co se jim lépej líbiti bude z tìchto dvouch zpìvù. Když Ježíš osmdesát krokù vykoná, první pád uèiní, pak dálej se ubírajíc k matce se pøiblíží, kterážto svým zarmouceným tovaryšstvem bolesti plná stojíc, jak syn naproti na tøi kroky pøijde, naproti nìmu vstøíc Marie jde, na hrdlo padne a tu všechen ten Židovských hluk okolo Ježíše utichne. Ona pak k nìmu øekne jedinì tyto dvì slova:

Tepr

MARIE Ó mé pøerozmilé dítì, v jakém zpùsobu tebe spatøuji! JEŽÍŠ Mìj se dobøe, má nejmilejší matko! Jako by øekl: Nyní vidíš, že køíž [znamená, že] na smrt jdu, jak sem ti o tom [povìdìl]. […] rozkošné tìlo, které z tvé [pøíèiny na svìt pøišlo, kteréžto], jak sama vidíš, jest zemdleno, […] uèinìné. Potìš tebe Otec nebeský [v tom] zármutku! Kat první vezme høeby a Marii je ukáže øka: 27b

KAT PRVNÍ Hleï, ženo, s tìma høeby tvùj syn na køíž pøibit bude. Kdybys jej byla lépej chovala, nikdy by byl na ty místa nepøišel. Služebník anebo druhý katan odstrèí Marii i jejím tovaryšstvem s hnìvem øka: SLUŽEBNÍK Pryè s vámi i s vaším šplechtáním, nejni nám k službì! Tohoto èlovìka z našich rukou nedostanete více. Odejdouce z toho místa s Ježíšem zle nakládajíc. On pak podruhé na zem, sedmnáct krokù uèiníc, padne. Katané mezi sebou jeden na druhého se dívajíc praví:

Jelínek

KAT DRUHÝ Vidím dobøe, že ten èlovìk dále jíti nemùže, proèež naøíditi musíme, aby mu ten køíž nìkdo nésti pomohl, by nám na cestì neumøel.

Tepr

Tu nìkteøí ohlédnouce se èlovìka k tomu naøízeného v sedlských šatech, maje v ruce motyku, jej popadnouce nutìjí. On pak nechtíc odporuje tomu, pøedcej nucený jde, jak svatí evangelistové píší.

Mt 27.32, Mk 15.21, L 23.26

[JEDEN Z KATÙ] Šimone Cyrenenský, poï tomu na smrt [odsouzenému] pomocti køíž nésti, neb on již [jej nésti] nemùže.

Tepr

[ŠIMON CYRENENSKÝ] [Proè bych] já to èinil? Nésti køíž jest veliká [hanba], neb jest to nepoctivá vìc a [obzvl᚝] velká tíž jest. Já bych ho neunesl, [protož] nepùjdu. Nepùjdu! 28a

Nìjakej kus cesty ujdouce s tak ztrápeným a uplvaným a zkrvaveným Ježíšem, Veronika žena vejde naproti a nese šátek v rukou svých žádaje, aby si s ním Ježíš tváø svou utøel, žalostnì k nìmu praví: VERONIKA Ó mùj nejmilejší mistøe, jak velikou lítost mám nad tebou a nad tvou nejmilejší matkou! Ach, jak ráda bych tobì pomohla, jenom kdybych mohla. Ponìvadž tobì nic jinšího dobrého prokázati nemohu, tehdy pøijmiž tuto rouchu a otøi sobì svou velice zkrvavenou tváø.

Tepr

Ježíš vezme tu plenu, otøe sobì svou tváø, ji zase svinutou navrátí øka: JEŽÍŠ Ach, má vìrná služebnice, pøijmiž to zase na památku lásky tvé, kterouž jsi mnì prokázala na smrt jdoucímu. Odsud odejdouce pøicházejí k plaèícím ženám. Židé katany ustaviènì pobízejí. Praví: [ŽIDÉ] Prosíme vás, pospìšte, aby nám ten zloèinec na cestì neumøel, ale na køíži. Na køíži umøít musí! Umøít musí! Tu se hroznì vztekají, že se všudy [...].Tím zpùsobem pøijdouce k ženám [kteréž] sebou malé chlapce na rukou i [za ruce] státi mají a žalostnì se stavìjí. [Ježíš] pak stoje, jednou rukou køíž [držíc na] ramenì, chvilku malou na nì se [dívá], již praví s hoøkým pláèem: 28b

JEŽÍŠ Dcery jeruzalémské, neplaète nade mnou, ale plaète samy nad sebou a nad syny vašimi. Nebo hle, pøijdou dnové, v nichž øeknou: blahoslavené neplodné a bøicha kterហnerodila, a prsy, kteréž nekrmily. Tehdហpoènou øíci k horám: padnìtež na nás! A pahrbkùm: pøikryjte nás! Neb jestli na zeleném døevì toto èiní, co bude na suchém? Tu Ježíš na zem upadne, katané pak, aby vstal, s bitím jej nutìjí a Židé ty ženy odstrkujíc praví:

L 23.28,31

Tepr

[ŽIDÉ] Nemeškejte nás! Pak pod samu Kalvárii poslední pád se pøipomíná, k nìmužto katané praví: KAT TØETÍ A ÈTVRTÝ Vstávej, lotøe, však musíš ještì dále jíti až na místo Golgota aneb popravné! Otevøe se. Tím tehdy zpùsobem bolesti plný Ježíš svým køížem pøijdouce na vykázané místo

Mk 15.22, L 23.33, J 19.17

Kalvárie. Tu z nìj køíž složejí, on pak kleèíc zemdlenì se staví, padnouti chtìje. Tedy kat vezme nádobu s nápojem, praví:

29a

[KAT] Ponìvadž jest obyèej, když se vyvádìjí [zloèinci] na smrt, tak se jim dává [poslední truòk] dobrého vína pro posilnìní, aby [svou] smrt smìle podstoupili. [Jde k lotrùm], kteøí vedle Ježíše již kleèí, [dá jim] pít øka: Tak tehdy napíte se, […] oba lotøi, a posilnìte se, abyste své // následující muky tím snázeji vystáti mohli. Naposledy ten kat jde jako by i Ježíšovi dáti chtìl, jejž jiný okøiknouc: [KAT] Tomu nic! Ale ostatek sami mezi sebou vesele vypijou. Tu hned se chystají s potøebama k ukøižování. Ježíš pak se modlí øka: JEŽÍŠ Ó nebeský Otèe, vzhlédni na mì, ubohého syna tvého, tak ukrutnì zranìného, nemajíce ani místeèka na sobì zdravého! A k tomu ještì nyní mám tak za ruce i nohy na køíž pøibit býti. Ó, jaké jsou to bolesti, ty, mùj nebeský Otèe, dobøe víš, protož v tìchto mých ouzkostech mì potìš a v tìch bolestech mnì ku pomoci pøispìj!

Jelínek

Katané k nìmu pøijdouc praví: KAT PRVNÍ A DRUHÝ Kdybys byl na sebe lepší pozor dal, nikdy bys byl na ty místa nepøišel.

Tepr

Tu ihned jako tichou ovèièku jej popadnou, ze šatùv svlíkají. V tu chvíli Jan Miláèek od Marie poslaný roucho jemu do rukou dá, jímž on bedra své pøepáše. Pak se na køíž dorovolnì položí a tu se zpívá verš písnì, podle jehožto slov katané èiniti mají. VERŠ Polituj duše køesanská, jaká ukrutnost katanská! Pána Ježíše køižují, ruce natahují, jak øebíky [pøirážejí], kladivy tlukou do noh i rukou, jak Pán trpí bolest velkou. (Prologus pøed ukøižováním) 29b

Nyní køíž s Ježíšem s velkým køikem zvihnou. Knížata knìžská, zákonníci, farizeové tu stojíc se smìjou, Židé se ošklebujíc katany napomínají, aby ho neupustili, pak lotry z obouch stran na køíži jen pøivázané postavíc vedle Ježíše tiše s nimi zacházejí. Herodes a Pilát tu také stojíc, Pilát služebníku porouèí nápis na køíž dáti øka: PILÁT Napiš titul aneb vinu smrti jeho a vstav na køíž židovsky, øecky a latinsky.

Nota bene

Služebník vezme tabulku a s ní po žebøíku na køíž vyleze, kterážto takto napsána byla, jak tuto jest: JESVS NAZARENVS REX IVDÆORVM Jesus Nazarenus, Rex Iudeorum, to jest Ježíš Nazaretský, král židovský. Tu biskupové židovští [...] se na sebe a na zákonníky, farizeji a Židy [dívají], a že tak nemá napsáno býti, šeptají. [BISKUPOVÉ] [Nepiš] král židovský, ale že on øekl, [král] židovský sem.

J 19.21

30a

ZÁKONNÍK PRVNÍ Piláte, tys nás tím titulem velice zahanbil, protožes napsal, že jest král židovský. Ale tys mìl psáti, že on øekl: král židovský sem. Proèež, prosíme tebe, dej ten nápis jináè pøepsati, aby nám z toho hanba nebyla. PILÁT Co sem psal, to sem psal.

J 19.22

KAT ÈTVRTÝ Tu jsou toho èlovìka šaty a suknì. Co s tím budeme dìlati? KAT PÁTÝ Sukni neroztrhujme, ale losujme o ni, èí bude.

J 19.24

Tu katané hrají v kostky pod køížem. VERŠ Pøesmutné divadlo, Ježíši rozmilý, již jsou tvoje šaty sobì rozdìlili nepøátelé, ukrutní katané. Pøistup matko Pánì, podívej se na nì. V tom se Marie se svým tovaryšstvem ku køíži pøiblíží, maje meèem srdce proražené. Židé se pak všelijak posmìšnì rouhají a ušklibují, až pak jeden pøed køížem praví: ŽID TØETÍ Pfuj, hanba tobì, ty mocný boží Synu, který ten chrám boží rušíš a nemùžeš ty tøi høeby vytáhnouti. Zstup dolù, je-li ti možný.

L 23.35

ZÁKONNÍK DRUHÝ Ha, ha, který rušíš chrám boží a ve tøech [dnech] jej zase vzdìláváš, pomožiš sám sobì, [jsi-li] Syn boží, zstupiž z køíže! ANNÁŠ Jinýms pomáhal, sám sobì nemùž. [Syn boží] Kristus, král izrahelský, nech nyní […] z køíže, a uzdøíme a uvìøíme. KAJIFÁŠ Doufal v Boha, nech ho nyní vysvobodí [...], nebo pravil, Syn boží sem. 30b

Tu rota židovská pøistoupíc blíže ku køíži, jemu se vysmívá, ušklíbá, plije, tancuje, øeèi všelijaké vydává økoucí:

Tepr

[ŽIDÉ] Zstup dolù, zstup dolù, králi nᚠIzrahelský, jestli mùžeš, hahahaha! Pfuj, hamba, pfuj, hamba! A tu odbìhnou na stranu, Ježíš pak slzavými k nebi obrácenými oèima s pláèem se za nepøátele k Otci modlí øka: PRVNÍ SLOVO JEŽÍŠ Otèe, odpus jim, neb nevìdí, co èiní.

L 23.34

LEVÝ LOTR GESMAS Jsi-li ty Kristus, Syn boží, zstup dolù z køíže a pomoz sobì sám i nám.

L 23.39

PRAVÝ LOTR DISMAS Ani ty se Boha nebojíš, jsa v tom odsouzení? A my zajisté spravedlivì neb hodnì za naše zlé skutky vìci bereme, ale tento jistì nic zlého neuèinil. Proèež ty tìžce høešils, že se mu tak velice rouháš. Pane, vzpomeò na mì, když pøijdeš do království tvého! DRUHÉ SLOVO JEŽÍŠ Amen, pravím tobì, dnes se mnou budeš v ráji.

L 23.40, L 23.42

L 23.43

Marie svým tovaryšstvem z jedné a Jan z druhé strany pod køížem stojíc žalostnì se staví: [TØETÍ SLOVO JEŽÍŠ] Ejhle, ženo, ej, syn tvùj. Aj, matka tvá!

J 19.26, 27

[Židé] tu stojíc, na každé slovo se mu vysmívají. [ÈTVRTÉ SLOVO JEŽÍŠ] [Žízním!]

J 19.28

Kat vezme houbu a dá ji na trest [do octa s yzopem] a podá ústùm jeho øka:

J 19.29

[JEDEN Z KATÙ] Tu máš, napi se, abys žízní neumøel. [PÁTÉ SLOVO JEŽÍŠ] [Eli], Eli lamma zabathani {to jest: Bože mùj}! […] žoldnéøi mezi sebou rozprávìjí øka: 31a

[ŽOLDNÉØI] Eliáše volá tento, Eliáše volá. Ponechme ho tak, až uzdøíme, pøíjde-li Eliᚠa vysvobodí ho. ŠESTÉ SLOVO JEŽÍŠ Dokonáno jest!

Mk 15.36, Mt 27.46 Mk 15.34, Ž 22.2

Mt 27.43, Mk 15.35 J 19.30

Židé se mu opìt vysmívají. VERŠ Již se dokonává tvá práce krvavá, kteroužs pro spasení lidského stvoøení podstoupiti musil, ó, jakžs hoøce zkusil! SEDMÉ SLOVO JEŽÍŠ Ježíš volá velkým hlasem: Otèe, v ruce tvé porouèím ducha svého!

L 23.46

Nyní se spustí firhank pøed Ježíšem, na nìmž jest obraz Spasitele malovaný, aby Ježíš ruce své spustiti a odpoèinouti mohl pro další chvíli, kterហpotom zase roztaženými rukami mrtvý viseti musí. To též jest znamení zatmìní slunce a tmy, tøesení zemì, skal pukání a opony chrámové roztržení a zpívají se verše: VERŠ Již umøel, již umøel vykupitel mùj, na køíži, na køíži vypustil duch svùj. Polituj a zpytuj, bídný høíšníèe, jak visel a musel umøíti tìžce! VERŠ Hle slunce a mìsíc v zármutku stojí, hvìzdy na smrt Krista patøit se bojí. Žalostí, lítostí zemì se tøese, skály se pukají a pláèou hoøce. Setník neb hejtman vojanský vida co se dìje vystoupí pøed køíž, praví:

31b

SETNÍK Jistì tento èlovìk byl spravedlivý [Syn] boží, neb kdyby on nebyl Syn boží, byl by s takovým ømotem nebyl skonal. A protož já hned od té hodiny mou službu opouštím. Nech jest vrchním hejtmanem, kdo chce. Já Ježíše // následovati a pro nìho mou krev vylévati chci. Bože, buï milostiv mnì høíšnému! Klekne na zem a bije prsy.

[L 23.47]

Zde se zavøe. Na druhém paláci se otevøe, kdežto zákonníci a farizeové a Židé o zlámání hnátùv u Piláta žádají tìch, jenž ukøižováni jsou: ZÁKONNÍK PRVNÍ Piláte, není za slušné, aby tìla tìch zloèincù zùstala na køíži pøes den sobotní {nebo jest veliký}, proèež prosíme tebe, dovol, aby zlámáni byly hnátové jejich a aby byli z køížùv dolù složeni. PILÁT I co ještì nejni nasycena ta zatvrzelost vaše? Již ste mu život odòali a mì k tomu pøivedli, že sem jej nevinnì na smrt odsoudil. Nyní si èiòte, co chcete. Já nejsem vinen jeho smrtí, vy ste mì k tomu pøinutili, co se s ním stalo.

Tepr

Tepr

Zde se zavøe. VERŠ Piláta žádali, by hnátové jejich polámáni byly, a to ze zlosti jich. Že mrtvý byl, hnátùv nezlámali, nebo, jak Písma dí, s pokojem nechali. Rota židovská s katany pøichází na druhý palác a lotrùm hnáty lámají, nejprv levému a potom [pravému]. Otevøe se ten firhank døíve pøed [Ježíšem], jemužto již mrtvému jeden z [žoldnéøùv], Longin, kopím bok otvírá øka:

32a

LONGIN Já musím hledìt, jestli jest jistotnì mrtev, aneb má-li ještì živobytí v sobì. Tu ho bodne. // A potom poodstoupíc praví: Jedna divná a pøedivná vìc mnì se jest pøihodila. Neb když sem toho ukøižovaného jeho bok kopím otevøel, tu mi ta svatá krev po kopí dolù støíkala, která se mi mých oèí dotekla. Já sem prve nezdravé a tmavé oèi mìl, ale jak se mnì ta svatá krev mých oèí dotkla, ihned tu nejjasnìjší jasnost sem uzdøel. Protož já hned od té chvíle mou službu opouštím a Pána Ježíše následuji. Také klekne a v prsa se bije.

Jelínek

Teï Marie svým tovaryšstvem blíže ku køíži zase pøistoupí, na mrtvé tìlo syna se zaèasté dívá a o snímání jeho se starajíc praví: MARIE Ach, já pøesmutná matka! Kdož mnì nyní ku pomoci pøispìje, kdož mnì a mému nejmilejšímu synu tu lásku prokáže, aby mi jej z køíže dolù sòal? V tu chvíli pøichází Josef Arimatie s Nikodémem a Marii tìšíc praví: JOSEF Mìj strpení, pøežalostivá matko, já pùjdu k Pilátovi o dovolení tìla syna tvého s køíže složiti a poèestnì pochovati.

32b

NIKODÉM Nám jest líto, ó nejmilejší paní, jeho [i] tvého trápení. My bychme mu byli [rádi pomohli], ale vidìla si sama, jak veliké [množství] zlých lidí proti nìmu povstalo, proti nimž sme my odolati nemohli. Když sme tehdy živému // spomoct nemohli, chceme aspoò mrtvému tu poslední lásku a službu prokázati. Josef a Nikodém jdou na druhý palác. Kdežto Pilát ještì sedí na stolici, k nìmuž Josef øeè svou o snímání tìla Ježíšova zaène žalostivì pøednášeti. Døívej se ale následující verš zpívá: VERŠ S velkou horlivostí jsouce zapálení Josef s Nikodémem, uèedlníci tajní, odešli jsou Piláta prositi, by mohli Ježíše z køíže dolù sníti.

Hlubuèek

JOSEF Piláte, prosím tebe, abys mi dovolil tìlo Ježíšovo z køíže dolù složiti a poèestnì pochovati.

Jelínek

PILÁT Copak již umøel? NIKODÉM Ach, již jest mrtev. Pilát praví k služebníkùm: PILÁT Tak jdìte pro setníka, aby se sem dostavil, abychme se toho dùležitou pravdu dovìdìli, jestli jest jistotnì mrtvý. Služebník jde ku køíži pro hejtmana a praví:

Tepr

SLUŽEBNÍK Mᚠse dostaviti k vladaøovi na dotaz o smrti Ježíšový. [PILÁT] Jestli pravda jest, že ten Nazaretský [již] skonal? [SLUŽEBNÍK] Ach, již umøel, ale divným zpùsobem. PILÁT [Tehdy] jdìte vy a podle vaší libosti s ním uèiòte, já vám dovolení dávám. Zde se zavøe a oni jdou a zpívá se verš: 33a

VERŠ Piláta žádali, by tìlo Ježíše s velkou uctivostí mohli složit z køíže. Pilát svolil, když jest vyrozumnìl, že by Nazaretský již mrtvý býti mìl.

Hlubuèek

JOSEF Zarmoucená matko, Pilát již dovolil, abychme tìlo syna tvého z køíže dolù složili a poèestnì pochovali. MARIE Ach, mùj nejmilejší Josefe a Nikodéme, snímejte mi mé nejmilejší dítì dolù a položte mi jej do mého klínu tak, abych jej mohla ještì naposledy obejmouti. Pøistavìjí øebøíky z jedné i druhé strany køíže. Josef na pravou a Nikodém na levou, setník a Longin dole stojí, Jan a Majdalena držejí Marii mezi sebou, aby velkou bolestí neomdlela, a když mrtvého Ježíše vezmou dolù, nesou jej. Marie se posadí pod køíž vezmouc jej na svùj klín mateøský. Majdalena obejmouc nohy miláèka svého, pláèe, Jan vedle Marie kleèí, pláèe. Ostatní všichni okolo tìla, kleèíc po obou stranách žalostnì kvílejí. Zpívají se tyto následující verše: VERŠ Patø, truchlivá matko, na syna svého v žalostném zpùsobu z køíže sòatého, [zohaven] leží v tvém mateøském klínu, [nejni] jeho krásy víc ani stínu. VERŠ Jak hoøce a prudce tvé srdce raní, na tvém klínu odpoèívání.

Tepr

Hlubuèek

Vytíráš, krev stírᚠz svatých ran jeho, slzami obmejvᚠzranìné tìlo. 33b

MARIE Ó mùj nejmilejší synu, jak jsi ty trápení a muky pøetrpìl, jak tvá pøekrásná tváø tak velice zohavena! Utírá tváø jeho. Já sem tebe za nejsliènìjšího mezi syny lidskými spatøovala, já sem s tebou mnohé rozkoše a radosti mívala, ale nyní, ó žel, má radost v zármutek se obrátila. JOSEF Nu, ty zarmoucená matko, již budeme tvého milého syna do hrobu pochovávati. Do plátna zaobalejí tìlo Ježíšovo a do hrobu vloží. Marie svým tovaryšstvem jej provází, kdežto okolo kleknouce hrobu slzy vylévají, pláèí. Zpívá se. VERŠ Žalostné louèení, smutné opuštìní, bolestná matièka opouští synáèka v hrobì pohøbeného, velmi strženého. VERŠ Smrt Krista s bolestí, velikou žalostí všichni ho želejí, když na hrob patøejí, odsud odcházejí, žalostnì kvílejí. Zde se zavøe. Vstanouce od hrobu Josef s Nikodémem z jedné a Marie s tovaryšstvem z druhé strany pøed firhanky vyjdouce, jížto Josef do svého domu zuve a poslednì se s ní louèí øka: [JOSEF Z ARIMATIE] Nu, ty zarmoucená matko, podiž s námi. Podle našeho mistra chceme tobì všechnu [uctivost] v domích našich prokázati. [MARIE] Dìkuji vám za vaši dobrou vùli. Mùj syn pøed koncem života svého mì poruèil Janovi, proèež kam on mì povede, jeho následovati budu.

34a

JOSEF Když jest byla vùle tvého nejmilejšího syna, nech taky tak zùstane a protož vinšujem tobì šastnou dobrou noc, zarmoucená matko. NIKODÉM Žehnej tì Bùh, opuštìná matko! MARIE Mìjte se dobøe, odpla vám Otec nebeský za vaši vìrnost a lásku, kterou jste mnì a mému nejmilejšímu synu prokázali! Josef a Nikodém se uctivì pokloní Marii a odejdou pryè. Jan k Marii praví: JAN Nu, ty zarmoucená matko, poï sem na horu sionskou, k tomu muži, u kterého syn tvùj a mistr mùj poslední veèeøi držel. U nìho chceme zùstati. Odejdouce Jan Marií a tu hned se otevøe, kdežto biskupové, zákonníci, farizeové a Židé shromáždìní se radìjí o strហk hrobu.

Jelínek

KAJIFÁŠ Jednu vìc bedlivì šetøiti musíme, která by nám k veliké škodì byla. Jest všem povìdomé, že ten bezbožník veøejnì mluvil, když ještì živ byl, po tøech dnech z mrtvých vstanu, a protož snadné jest, že on uèedlníky své namluvil, aby ho z hrobu vzali a [øekli] lidu, že vstal z mrtvých. A tu by byl [poslední] blud horší nežli první, a protož jdìme k [Pilátovi] a budem jej prositi, aby dal hrob jeho ostøíhati až do tøetího dne.

Tepr

Vstanou a jdou dva zákonníci, dva farizeové, dva rabíni na druhý palác, kdežto Pilát sedì na stolici, jeho žádají takto: Žoldnéøi tu stojí a èekají na poruèení Pilátovo. 34b

ZÁKONNÍK PRVNÍ A DRUHÝ Pane, rozpomenuli sme se, že ten svùdce øekl ještì živ jsa, po tøech dnech z mrtvých vstanu. Rozkažiž tehdy ostøíhati hrobu jeho až do tøetího dne, a by snad uèedlníci nepøišli a neukradli ho, a øekli by lidu, vstal jest z mrtvých. I bude poslední blud horší nežli první. PILÁT Tu máte stráž, jdìte. Ostøíhejte hrob jeho tak, jakž víte. Oni se pokloní a strážnýma jdou na druhý plac, kdežto zase hrob jest postaven. A oni uvedouce k nìmu žoldnéøe a zapeèetivše kámen odejdou a tu se zavøe. Na prvním paláci se pøedstaví limbum, jen jak nìjaká reprezentací, kdežto malý dítky v bílých šatech obleèený duše svatých Otcù znamenají, David král s harfou taky tam je. Postaví se møíže, kteroužto z jedné strany Smrt a z druhé Ïábel držíc se tøesou, kamžto Ježíš oslavenýma ranama vejdouce je potìší.

Mt 27.63

Mt 27.65

P. Hudský

To tajemství páter Hudský 1768 roce ponejprv na svou žádost pøedstavil. Zpívají se dva verše písnì, které Josef Hlubuèek složil. Bylo to potom vždy opakováno krásnì a lítostnì, též pøemilé pøedstavení. VERŠ [Ach], dejte, ach, dejte rosu nebesa, a celý, [a] celý pøedpeklí plesá. Neb svatí Otcové v tom limbu jatí žádali jsou dávno Krista vidìti.

Hlubuèek

VERŠ Již tøi a tisíce let víc minulo, pøedce se spasení již pøiblížilo. V tom slovì Ježíš tam vchází. Nebo Ježíš žádaný do pekel, aby je tam odtud všechny vykoupil. Articulus 5. 35a

Když tam Ježíš do limbu vchází, oni radostí plesají. Ježíš pak své oslavené rány jim pøedstaví a k nim potìšitelným hlasem mluví øka: JEŽÍŠ Ó, veselte se, lide mùj, veselte se, lide mùj, nebo vaše bída již svùj konec vzala. Dosti dlouho po mnì ste dychtìli a na mì oèekávali, ale již tenkráte žádost vaše se vyplní. Nyní èasný život mùj již se dokonal a já po mém od tìla rozlouèení hned sem k vám pøišel, ale jak draze mì vaše vykoupení stálo, to vám hned vypovìdìti nemohu. Mé ubohé tìlo tak jest velice zranìné, že kdybyste jej vidìli, srdeènì byste jej želeli, nebo sem tak veliké muky trpìl, že jich žádný lidský rozum postihnouti nemùže. Ale však to všechno srdeènì rád sem snášel, abych vás z toho žaláøe a celé lidské pokolení od vìèného zatracení vysvobodil. Zavøe se. Prologus pøed vzkøíšením na jiným místì se najde.

Vzato z p. Martina Kochema

35b

Ježíš z limbu jde na druhý palác vezma vítìzný praporec do ruky a do hrobu se položí, kdežto strážný žoldnéøi stojí u hrobu, Smrt na hrobu stoje kosu v ruce pyšnì držíc, Ïábel se tu taky pozdaleka jeho hrobu boje stojí a potøásá. Zpívají se dva verše písnì. Když v druhým verši pøijde se na ty slova „smrt pøemožena jest a ïábel potøen jest“, [v tom] okamžení Ježíš vstane èerstvì z hrobu, […] Ïábel strážný na zem padne a intrády se troubí do tøikráti. Ježíš stoupne Smrti na hlavu, když na hrobì stojí, jednu ruku drže zhùru, druhou praporcem Ïábla [bodá]. // Tak zùstane chvíli státi, až se troubení skonèí. Strážní na zemi jeden na druhém jako mrtví leží. Teï tehdy ty verše následující jsou:

Jelínek

VERŠ PRVNÍ Již se dokonala tvá práce krvavá, kteroužs pro spasení lidského stvoøení podstoupiti musil, ó, jakžs hoøce zkusil! VERŠ DRUHÝ Již jest dokonáno, co dávno žádáno, svìta vykoupení, od ïábla zproštìní. Smrt pøemožena jest a ïábel potøen jest. Zavøe se. Marie pøed firhanky maje klekadlo se modlí ještì v hoøkých bolestech po svým synu. Tu k ní anjel pøijde, po uèinìné poklonì jí radostnì zmrtvýchvstání Ježíšovo zvìstuje a jak svou øeè dokoná, hned Ježíš oslavený ji pozdraví. Anjelé pak vedle nìj stojíc plesají. ANJEL Královno nebeská, vesel se, nebo kterého si zasloužila v tvém životì nositi, vstal jest z mrtvých. Aleluja! Zase se ukloní, obrátíc se Ježíšovi se klaní a vedle nìho se postaví i druhý anjel. Ježíš praví:

Jelínek ex Cochem

JEŽÍŠ Zdrávas buï, má nejmilejší matko, z tebe sem se narodil! MARIE Ó mùj nejmilejší synu, budiž pøíchod tvùj na vìky požehnaný! V tom se mu uctivì klaní. 36a

JEŽÍŠ Raduj se radostí velikou, ó matko má, nebo ty, která jsi Boha a èlovìka porodila, vidìlas jej na køíži visícího. Nyní patø na mì z mrtvých vzkøíšeného a uzdøíž mì v nebi kralujícího, kdežto všechno, co na nebi i na zemi jest, klanìti se musí slávì a velebnosti mé. MARIE Ó mùj nejmilejší synu, na tisíc tisícùkrát tebe vítám a pozdravuji! Ó, já pøešastná matka, která syna mého zase sem dostala! Ó mùj nejmilejší synu, ó mé nejsladší dítì, jak velikou radostí srdce mé jest naplnìné, že tì zas živého spatøuji! Již s veselím umøu, nebo sem vidìla oslavenou tváø tvou. JEŽÍŠ Ó má nejmilejší matko, až posavad nejni èas, abys ty z toho svìta odešla, ponìvadž vùle Otce mého nebeského v tom jest, aby si ty pro potìšení mých milých uèedlníkùv a všech vìøících ještì zde na tomto svìtì zùstala a je jako vìrná matka spravovala a pod svou ochranou je mìla. Mìj se tehdy dobøe, jᝠtebe zde bez potìšení nenechám, ale když èas a hodina pøíjde, abys ten svìt opustila, já sám svými anjely pro tebe pøijdu a tebe s velkou slávou do království Otce mého doprovodím. Zavøe se. Majdalena a druhé dvì Marie vejdou pøed firhanky, nesouce nádoby drahých mastí k pomazání tìla Ježíše. Pravìjí k sobì vespolek:

Tepr

MARIE KLEOFE I kdož nám odvalí kámen ode dveøí hrobových? Otevøe se a anjelé na hrobì sedí, jeden u hlavy a druhý u noh. Ony se uleknou a odstoupìjí nazpátek, však jeden anjel jim praví: 36b

Mk 16.3 L 24.4

ANJEL Nebojte se vy, nebo vím, že Ježíše hledáte Nazaretského ukøižovaného. Vstal jest, nejni ho tuto. Poïte a vizte místo, kdež byl položen Pán, ale jdìte a povìzte uèedlníkùm jeho i Petrovi, že vás pøedejde do Galileje. Tam jej uzdøíte, jakož povìdìl vám. Zavøe se. Petr a Jan stojí z jedné strany firhankù a jen dvì Marie vyjdou ven z druhé strany. Majdalena zùstane u hrobu a když se s uèedlníky potkají, jim praví: SALOME Ó rozmilí uèedlníci, nᚠnejmilejší mistr z mrtvých vstal! Marie odejdou a Petr a Jan zùstanou tu státi a tu se otevøe. Majdalena okolo hrobu chodí a pláèe a hledá Pána v hrobì. Zavøe se. A Majdalena s pláèem vejde ven a Petroj a Janoj dí: MAJDALENA Vzali Pána z hrobu a nevím, kde jej položili. Jan a Petr a Majdalena jdou k hrobu, hledìjí do hrobu i okolo hrobu {Jan napøed jde} a když se tam dost nahledají, jdou pryè. Tu anjel se na hrob posadí. Majdalena zde zùstane plaèíc, jížto anjel se táže: [ANJEL] Ženo, co pláèeš?

J 20.13

A ona jemu dí: MAJDALENA Rabboni! {To jest: mistøe!} 37a

J 20.16

Padne mu k nohám, chtìje je líbati. On pak pøívìtivì ji odstrkuje pravíc: JEŽÍŠ Nedotýkej se mì, neb sem ještì nevstoupil k svému Otci, ale jdi k bratøím mým a povìz jim, vstupuji k Otci svému a k Otci vašemu, k Bohu mému a k Bohu vašemu.

J 20.17

Zavøe se. Petr, Jakub, Jan stojí opìt pøed firhanky, jimžto Majdalena vyjdouce taky z druhé strany ven praví: MAJDALENA Vidìla sem Pána a tyto vìci mi povìdìl.

J 20.18

Tu se rozejdou od sebe a vyjdou emauzští uèedlníci od dolení strany a vespolek praví: LUKÁŠ Ó, jak ten svatý prorok Ježíš Nazaretský v tyto minulé dni v Jeruzalémì bídnì svùj život dokonal! Vždycky sme se domnívali, že rozmnoženo bude panování jeho a že na stolici Davida sedìti bude až na vìky a že království jeho nebude konce. Taky sme myslili, že nás z rukou nepøátel našich vysvobodí, ale již to všechno pominulo a nadìje naše nás oklamala.

Tepr až do konce, L 1.33

KLEOFÁŠ Ach ba! Jak bolestnì a ohavnì on umøít musel! Ach, my ubozí sirotci, jak laskavého otce sme ztratili! Ach, my ubozí uèedlníci, jak dobrého mistra sme pozbyli! Ach, buï nám tím Bohu žel, že sme o takového upøímného pøítele pøišli. Nikdy více do naší smrti tak dobrého pastýøe míti nebudeme, jako on byl. Ó, kdybysme ho mohli jen ještì jednou živého spatøiti! Ježíš v zpùsobu poutníka mezi nì pøijde a praví: 37b

JEŽÍŠ Které jsou to øeèi, kteréž rozmlouváte mezi sebou, jdouce cestou a jste smutní?

L 24.17

KLEOFÁŠ Ty sám jsi pøíchozí do Jeruzaléma a nepoznal si tìch vìcí, které se v nìm staly v tyto dny?

L 24.18

JEŽÍŠ Které? KLEOFÁŠ O Ježíšovi Nazaretským, kterýž byl muž, prorok mocný v skutku i v øeèi pøed Bohem a pøede vším lidem, a kterak jej nejvyšší knìží a knížata naše vydali na odsouzení k smrti i ukøižovali jej. My pak sme se nadáli, že by on mìl vykoupiti lid izrahelský a nyní nadto tøetí den jest dnes, jak se tyto vìci staly. Ale i ženy nìkteré z našich strašily nás, které byly pøed svítáním u hrobu a nenalezše jej pøišly pravíce, že by také vidìní anjelské vidìly, kteréžto pravíce, že jest živ. I odešlli nìkteøí z našich k hrobu a nalezli tak, jak ženy pravily, ale jeho nenalezly. JEŽÍŠ Ó blázni a zpozdilí srdcem k vìøení tomu, což mluvili proroci! Zdaliž nemusil tìch vìcí trpìti Kristus a tak vjíti do slávy své? Chcete-li poslouchati, já vám budu povídati poènouc od Mojžíše a všech prorokù, vykládati Písma všechna, kterហo nìm byla.

L 24.19

L 24.25

LUKÁŠ Ó rozmilý pøíteli, povìz a vylož nám tak, jakž pravíš.

38a

JEŽÍŠ Copak ste neètli v ètvrté knize Mojžíšovì, že on povýšil hada na poušti na znamení, že tak bude povýšen Syn èlovìka? // Zdaliž ste neètli, co o nìm Izaiᚠnapsal, že on jako ovce k zabití poveden bude? A že od pat nohy až do vrchu hlavy nebude na nìm zdraví? A že obìtován jest proto, že sám chtìl? Danihel povídá: po dvouch a šedesáti týhodnech zabit bude Kristus a nebude jeho lid, který ho zapøe. Jeremiᚠprorok v jeho osobì plaèíc praví: ó vy všichni, kteøíž jdete cestou, patøte a vizte, jestli jest bolest jako bolest má. Prorok Zachariᚠse táže o jeho ranách øka: co jsou rány tyto uprostøed rukou tvých? A sám si odpovídá: tìmi ranìn sem v domu tìch, kteøí mì milovali. A zase: bíti budou pastýøe a rozprchnou se ovce. A opìt, že bude v ten den veliké kvílení v Jeruzalémì a že nad ním kvíliti budou, jako nad jednorozeným všechny èeledi obvzláštnì. V druhém žalmu o nìm stojí psáno takto: povstanou králové zemì a zemì a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti pomazanému jeho. Nebo právì sešla se v tomto mìstì proti Ježíšovi, Herodes a pontský Pilát s pohany a lidem izrahelským, aby uèinili, co ruka božská a rada uložila, aby se stalo s ním. Item zbodli ruce mé i nohy a seètli všechny kosti mé. Tyto všechny proroctví a pøedpovìdìní, co o nìm bylo, na tom Ježíšovi se naplnilo. Kdež tehdy v té øeèi až k druhému paláci pøijdou, Ježíš chce se od nich oddìliti, jej jeden zadržíc, mezi sebou praví: KLEOFÁŠ Zùstaò s námi, pane, neb se pøipozdívá a den se nachýlil.

38b

Ježíš od nich pøinucený jde s nimi dovnitø paláce, kdežto stùl prostøený a chléb na nìm leží, k nìmuž se všichni posadí. Ježíš na uèedlníky a oni na nìj laskavì vzhlédají. On pak vezme chléb do rukou a rozlomíc jim podá a praví:

Nu 21.9, Iz 53.[7], Dn 9.26, Ž 2.2, Sk 4.27, Ž 21.[9]

JEŽÍŠ Tato jsou slova, ježto sem mluvil, když sem ještì s vámi byl, že se musejí naplniti všecky vìci, které psány jsou v zákonì Mojžíšovì, v prorocích a v žalmích o mnì. Nebo tak psáno jest, že musil Kristus trpìti a tøetího dne z mrtvých vstáti.

L 24.44

V tom slovì se jim nìjak, když oni právì k lidem jsou obráceni, ztratí. Uèedlníci zùstanou jako omámení, sem tam se ohlížejí, jeho hledají a jako radostným pláèem praví: KLEOFÁŠ Ó nᚠrozmilý mistøe, kamž si se podìl, ó nᚠrozmilý Pane, kam si nám odešel? Ó, kéž sme byli vìdìli, že ty si Ježíš, když si námi cestou šel a kdyby sme jen tvé svaté nohy políbili. Ach, jak na krátkou chvíli sme se s tebou tìšili. Ach, rozmilý mistøe, kde si? Potom vstanou od stolu. Zavøe se. Jdou na druhý palác, kdežto sou apoštolové shromáždìní rozmlouvajíce o vzkøíšení Kristovu, k nimžto emauzští uèedlníci pøíjdou, co se jim stalo, vypravují na cestì, ale vespolek praví:

39a

LUKÁŠ Zdaliž srdce naše nehoøelo v nás, když mluvil na cestì a otvíral nám Písma?

L 24.32

FILIP Vstal Pán v pravdì a ukázal se Šimonovi.

L 24.34

KLEOFÁŠ Pán a mistr nᚠšel s námi cestou a otvíral nám Písma všecka. Zaèal od Mojžíše, všech prorokù, kterហo nìm byla, takže srdce naše velkou radostí v nás hoøelo, ale my sme ho neznali, až pak v Emauzu sme ho poznali v lámání chleba, ale // on zmizel od oèí našich. Tu se tomu apoštolové divìjí, jeden na druhého hledí. Na dva øady stojíc tam zezadu Ježíš pøijde mezi nì a praví: JEŽÍŠ Pokoj vám! Jᝠjsem, nebojte se. Uprostøed stojí mezi nimi, oni jsouce uleknuti jeden na druhého hledí, pak jim Ježíš pøívìtivì praví: JEŽÍŠ Co jste zarmouceni a myšlení vstupuje na srdce vaše? Vizte ruce mé a nohy, že já sem ten. Dotýkejte se a vizte, nebo duch tìla a kosti nemá, jako mì vidíte míti. Ukáže jim své oslavené rány a když jim je ukáže, oni se velmi zradují.

L 24.[38]

JEŽÍŠ Pokoj vám! Tu se Ježíš zmizí. Vtom pøijde Tomáš, jeden ze dvanácti, jemužto apoštolé všichni jedním hlasem praví: VŠICHNI Vidìli sme Pána! TOMÁŠ Já, leè uzdøím v rukouch jeho bodení høebùv a vpustím prst svùj v místo høebùv a ruku svou vložím v bok jeho, neuvìøím.

J 20.25

V tom opìt oslavený Pán k nim dí: JEŽÍŠ Pokoj vám! Tomáši, poï, vložiž prst svùj sem a viz ruce mé, vztáhni ruku svou a vpus v bok mùj. Nebudiž nevìøící, ale vìøící!

J 20.27

Tomᚠklekne pøed Pánem a jehožto on sám ruku vezme a dotýká se boku svého. Tomᚠpak s pláèem praví: TOMÁŠ Pán mùj a Bùh mùj! JEŽÍŠ Že jsi mì vidìl, Tomáši, uvìøil si. Blahoslavení, kteøí nevidìli a uvìøili. Opìt dí apoštolùm. Pokoj vám! Jakož mì poslal Otec i já posílám vás. Pøijmìte Ducha svatého! Kterým høíchy odpustíte, odpouštìjí se jim, a kterým zadržíte, zadržány jsou. Vy ste pak svìdkové tìch vìcí. Protož jdouce uète všecky národy, køtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, uèíce je zachovávati, co sem pøikázal vám, a já s vámi sem až do skonání svìta. 39b

Finis materie O umuèení Pánì. Následuje ještì Prologus neb závìrek komedie. První patøí pøed vzkøíšením, jak tam poznamenáno jest, že se stala mejlka v tomto psaní. PROLOGUS pøed vzkøíšením Ó, pøeveselá novina, ó, arcišastná hodina! Vstal jest nᚠmilý Spasitel, smrti, pekla vítìzitel. Rùže, kterou smrt zavøela, teï se zase otevøela, krásnìj než prve rozvila, neb vykvetly ratolesti v krvavém dešti bolesti, na bolestným døevì køíže i bodlavé trní kvete. Již se Pilát víc nesplete, svaté hlavy nepohnìte. Strom života smrt podala, když Kristu život odjala, dnes pøemožena zùstala. Ej, tehdy všichni vesele velebme Vykupitele, slavného vítìzitele. Pøemožen jest nᚠnepøítel, pøemohl ho nᚠSpasitel. Aleluja Vykupitel! Aleluja! Aleluja!

40a

PROLOGUS pøed ukøižováním Ježíše Nazaretského, krále židovského, na køíži roztaženého vidím, pøibitého. Vidím ho nepodobného a všeho jiného od pøevelikých bolestí zcela zsinalého. Dnes se rmoutí všechno nebe, za smutek se obláèí, nad tebou, synu Marie, vše stvoøení plaèí. Duše køesanská polituj! Plaè také, duše má, u køíže si smutnì vzdychej, skonala sláva tvá. Otevøe se. Tento Prologus proto je, aby katané, zatímco on svou øeè koná, k ukøižování se pøipravili.

J 20.19, 21, 22, 23, L 24.48, Mt 28.19

40b

PROLOGUS pøi zavírce na Kvìtnou nedìli Nyní jsi vidìla, duše vìrná, vyobrazení krvavé obìti Krista Pána, jenž se v Jeruzalémì stalo. Nevaž sobì toho málo! Vidìlas jako v zrdcadle v tomto krvavém divadle lásku svého Spasitele, jenž pro tebe trpìl v tìle, jíž jsme ti vyobrazili zde na této komedii. Tak si to mᚠrozjímati, kdyžs pøítomna pøi mši svatý, nebo to jest ta pøedrahá obì, jen že nekrvavá, kterហse tehdហobìtovala, když jest svou krev vylévala. Již tehdy vám všem pøítomným velké dìkování èiním, že ste se najíti dali, abyste si rozjímali to Kristovo umuèení, budiž vám všem k potìšení. Jestli pak, pánové milí, nìkdo sme v èem pochybili, prosím já na místì všech v tu chvíli, byste nám to odpustili. Jestliže pak co dobrého bylo zde spasitelného, byste to Bohu pøipsali, na nás v dobrém zpomínali. Teï se pìknì porouèím vám, s tím komedii zavírám. Amen. PROLOGUS Velkonoèní pondìlí a outerý Vidìlas, køesanská duše, bolesti tvého Ježíše, které jest snášel pro tebe, aby ti otevøel nebe. Rmoutila si se z trápení, ejhle, mìj zas potìšení, že když hrozné muky vystál, zas oslavený z mrtvých vstal, skrz kteréhožto zmrtvýchvstání dal tobì silnou nadìji, že s ním mᚠtéž z mrtvých vstáti a do nebe se dostati. Pamatuj vždycky na nìho, høíchami nehnìvej jeho, tak když zde život tvùj dokonáš, vzkøíšeným Ježíšem se shledáš, kdežto se s ním radovati budeš a jeho chváliti, jenž jest neskonalým Pánem až na vìky vìkùv, amen.

41a

Toto jest ta komedie o umuèení Pánì, kterហjest od slova k slovu roku 1791 skrze tøi dny, totiž na Kvìtnou nedìli, která se trefila dne 17. aprili, a potom Velkonoèní pondìlí a v outerý slavnì držena, skrze kteroužto od tehdហpøítomného množství lidu, jakž doufáme,

41b

42a 42b 43a

Bùh všemohoucí èest skrze to pobožné rozjímání a množství slzù vylití a chválu mìl. My pak sme také pøi tom potìšení a velké chvály došli. Dalece a široce to bylo rozhlášeno, že v Železném Brodì tak pìkná komedie, které nikdež rouné není, držena a pøedstavena byla. Protož já nehodný a v této práci neumìlý skladatel chtìje budoucí potomky ouèastné uèiniti to sem na sebe vzal a z lásky k nim sem to pro památku neumìlým perem sepsal, aby budoucnì to nepøišlo v zapomenutí, což sme my toho èasu našeho živobytí èastokrát opakovali, a protož všech budoucích žádám a prosím, aby když by se jim líbilo, to zase znovu po nás pøed sebe vzíti, na nás, jenž toto zde poznamenání jsme [uèinili], v dobrém vzpomnìli, obzvláštì na mì nehodného, jenž po všech jiných sem o to ne vìtší péèi a práci vedl, mnoho zlepšil a co pøede mnou zde nebylo, sem vložil, jak to na svých místech poznamenáno k naložení jest, v èemž já žádné chvály nehledám, ani jí hoden nejsem, // ale se svatým Pavlem, jak ku Kolosenským píše øka: který nyní radují se v utrpeních pro vás, a doplòuji to: èeho se nedostává z utrpení Kristových na tìle svém za jeho tìlo, jenž jest církev, jejíž uèinìn sem já služebník podle zøízení božího, kteréž dáno jest mi na vás, abych naplnil slovo boží. Tak také já, nehodný, se raduji, že sem doplnil to, èehož prve nebylo postaveno, ale skrze mne jest doplnìno, a - to pravím - se raduji pro vás budoucí, železnobrodský m욝ané. Chci zajisté, jakž svatý Pavel praví, abyste vìdìli, jakou starost mám o vás, aèkoliv ste nevidìli tváøe mé v tìle, ale majíce ouèastenství s tímto divadlem utrpeními Kristovými aspoò duši mé abyste dobøe vinšovali, èehož taky od vás já s nadìjí doufám, že tak bude. Já pak zase i budu hledìti i po své smrti vás èasto míti v pamìti, abyste na tyto vìci zpomínali a zpomínajíce užitek duchovní jako zde èasnì, tak potom vìènì mìli, což z upøímného srdce vám i sobì vinšuji. Amen. Jan Tepr Poznamenání person jménem a pøímením… Inventáø tìch vìcí, které se nacházely {in natura} pøi té komedii z nákladu dobrodincù a pøièinìní nìkterých person, který to obstarali posloupnì od zaèátku až do tohoto 1791. roku. Pøednì firhanky plátìný èerný, pìt kusù, v jednom dílu pìt pùl, ve tøech dílech po ètyøech pùlkách, poslední díl dvì pùly; dvì biskupský èepice a dvì sceptrum; ètyøi zákonnický rohatý èepice, ètyøi farizejský kulatý; køíž s umuèením v zahradì; dvì suknì Ježíšovy nový a tìlný neb naháèovy šaty plátìný a šajn pøi vzkøíšení a pìt ran; dvì Janovy, jedna nová, druhá stará, zelený; jedna Petrova èervená; Jakubova modrá; Jidášova žlutá plátìná; osm kyrysù žoldnéøských s helmama a šest šavlí; tøi kladiva katanská, dvì disciplíny; tøi høeby, tøi kostky; jedny Smrti šaty, kusa a larva; šest tabulek s nápisama na theatrum; jedna trojím jazykem na køíž; tøi židovský hazuky a klobouky tøi; jeden èertovský hod; ètvery kalhoty katanský štráfovaný; jeden sloup, opra a tøi kruhy; tøi køíže, Ježíšùv a lotrouský; deset tabul na rámích malovaných; dva zpìvy, které se pøi køížové cestì zpívají.

Ko 1.24, 25, 2.1, 4.13, 2.15

Edièní komentáø

Edièní komentáø Edièní poznámka Pøedlohou edice byl unikátní rukopis oznaèovaný jako Železnobrodská hra o umuèení Pánì, který je deponován ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou jako neinventarizovaná jednotlivina. Rukopis je od r. 1971, kdy byl restaurován, svázán do knihy, opatøen lepenkovou vazbou a ochranným pouzdrem. Poškozené listy byly dolity papírovinou. Zpùsob konzervace je dnes považován za zastaralý; aplikovaná metoda zpùsobuje lámavost listù a rukopis zraje pro nový restaurátorský zásah. Zapisovatelem hry byl železnobrodský soukeník Jan Tepr; jako podkladový materiál použil listy ruèního papíru o rozmìrech 22 x 36 cm, text psal dubìnkovým inkoustem sépiové barvy. Svazek obsahuje kromì textu pašijové hry Theatrum passionale anebo Zrdcadlo umuèení Pána našeho Ježíše Krista (fol. 1a - 43b) ještì jakousi pamìtnici událostí let 1751 - 1790 (fol. 44a - 50b) rovnìž z pera Jana Tepra, poslední tøi listy - patrnì nepopsané byly vytrženy. Vnitøní struktura Theatra je následující: fol. 1a titulní strana, 1b Obsah té pobožnosti, 1b - 2a Krátká zpráva o pùvodu, 3a Spoøádání procesí, 3b - 40b text hry, 41a - 42b Poznamenání person jménem a pøímením, 43a Inventáø. Pøi restaurátorském zásahu došlo k zámìnì poøadí fol. 14 s fol. 15 a fol. 18 s fol. 19. Osud rukopisu po smrti Jana Tepra je nejasný. V roce 1935 se dostal do sbírek Mìstského muzea v Železném Brodì, odtud v r. 1945 do Archivu mìsta a s ním pak roku 1960 pod správu Státního okresního archivu v Jablonci nad Nisou. Novodobým objevitelem hry se stal koncem 30. let 20. století železnobrodský uèitel František Sochor, který hru pøepsal a nabídl k nastudování Èeskoslovenskému rozhlasu. Po dalších úpravách provedených Vladimírem Müllerem odeznìly železnobrodské pašije v živém vysílání stanice Praha na Zelený ètvrtek 23. bøezna 1940. Sochorova aktivita tím nepolevila. V roce 1943 pøedal svou divadelní adaptaci Theatra Národnímu divadlu v Praze; lektorský posudek Miloše Hlávky znìl však zamítavì. V 60. letech se železnobrodská hra mìla doèkat své edice; v rámci Kopeckého projektu Zrcadlo svìta (neznámé hry èeského lidového baroka) se na ní podílel také F. Sochor, tisk antologie byl ale nakonec v r. 1970 zastaven. V 80. letech se o železnobrodské Theatrum passionale zaèal zajímat herec a divadelní historik Vojtìch Ron. Výsledkem jeho práce je košatá bibliografie s hrou o umuèení Pánì v ohnisku pozornosti. Látku hry Ron bohatì využil v rozhlasové inscenaci Železnobrodská pašijová hra, za niž obdržel Prix Bohemia 1992. Tutéž látku spolu s dalšími severoèeskými pašijovými hrami zpracovali autoøi V. Ron, M. Klíma a Zb. Srba do hry Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umuèení a vzkøíšení Pána našeho Ježíše Krista, která mìla své slavnostní uvedení 5. èervna 1998 na prknech Národního divadla. V roce 1998 otiskl V. Ron text hry v Divadelní revue; vychází ze Sochorova pøepisu, pøejímá nìkteré jeho omyly a své èetné zásahy do textu nikde neeviduje, sám ovšem svou edici oznaèuje za orientaèní. Teprova hra zpracovávající velmi oblíbené pašijové téma se logicky nejvíce opírá o novozákonní evangelia, z nichž pøebírá doslovné citace (podobnì jako starozákonní sentence, ovšem ne tak hojnì), rámcovì a místy i doslovnì využívá Kochemova Velikého života Ježíše Krista (z tohoto barokního románu má Tepr prokazatelnì i ojedinìlé aluze na sv. Bonaventuru a sv. Brigitu; doslovné pøejímky z Kochema budou pøedmìtem dalšího zkoumání) a novì byly identifikovány doslovné pøejímky z èeských barokních kancionálù ve veršových pasážích Theatra, jejichž autorem mìl být železnobrodský páter Jelínek. Pasáže s doslovnými shodami s písnìmi Božanova kancionálu Slavièek rájský ukazují na šest skladeb (O bièování Pánì; Jiná o bièování; O korunování Pánì; O nesení køíže Syna božího; Ó, pøeveselá novina, ó, arcišastná hodina; Ježíše Nazaretského, krále židovského), pøièemž za pùvodní Božanovu je oznaèována pouze Jiná o bièování (Malura 1999). Pøi transkripci do novoèeského pravopisu jsme se snažili zpravidla respektovat zvukovou podobu jazyka, ovšem u absentujícího znaèení kvantity jsme si odpustili její experimentální konjekturu podle hypotetické dobové výslovnosti a doplnili ji podle dnešního úzu. V transkribované verzi nahrazujeme pùvodní grafémy takto: a > a/á au > ou c > c/k cz > c/è cž > è d > d/ï e > e/é/ì

g > j/g h > h/ch ch > ch/h i, j, y, ý > i/í/y/ý ie > ì n > n/ò o > o/ó

rž > ø ßß, ßs, sß > š t > t/ u > u/ù w>v z, ž > z/ž

Zdvojené grafémy ff (Cagiffaßß), tt (gettßemanßka), dd (wyddany), ll (polle), nn (winna, subst.) zjednodušujeme na f, t, d, l, n. Fonetickou zámìnu znìlých a neznìlých souhlásek upravujeme v duchu souèasného pravopisu (nih > nich, modlidba > modlitba apod.); podobnì nakládáme s psaním pøedložek a pøedpon s a z (sporná øešení uvádíme v textovì kritickém aparátu).

G ve slovech cizího pùvodu pøepisujeme jako g (tragédie, Getsemany), u slov zdomácnìlých jako j (Majdalena, anjel). U zdomácnìlých slov cizího pùvodu v transkripci nerespektujeme aspirované h ve skupinách th (Arimatejský). C ve slovech zdomácnìlých pøepisujeme jako k (Kajifáš, komedie), v latinizujících vazbách (ex Cochem) ponecháváme pravopis latinský. V koncovkách pøejatých slov odstraòujeme hiátové j (komedie, tragédii, Marie). Teprovo nesystémové psaní velkých písmen substituujeme dnešní normou; majuskule píšeme u slov Pán (o Bohu), Bùh; Spasitel, Syn boží, Syn èlovìka (Kristus); Písmo (Starý zákon), Velkonoce. Zkratky biblických knih normalizujeme, ostatní rozepisujeme (S: > svatý, P. /mimo marginálie/> páter); stejnì tak èíslovky (kromì oznaèení data, biblických knih a drobných výjimek); rùzné grafické znaèky (køížek, ruèièka apod.) z transkripce vypouštíme. Interpunkce v Teprovì zápisu znaèena není, doplòujeme ji tedy podle dnešní normy se zøetelem k srozumitelnosti textu. Textová porušení zpùsobená mechanickým poškozením originálu nebo neèitelností textu oznaèujeme [...]. Místa špatnì èitelná (nejistá ètení) anebo emendovaná podle kontextu nebo originálních marginálií (z Bible svatováclavské) nebo emendace odjinud (odkazované v kritickém aparátu) uvádíme v hranatých závorkách.

Slovníèek abba

otec

apelací

soudní odvolání

bašata

odìv tureckých vojákù v masopustních prùvodech

disciplína

katovské dùtky, biè

Eli lamma zabathani

Bože, proè jsi mì opustil

ex

(lat.) z

farizeus

pøíslušník židovské ortodoxní náboženské strany

finis

(lat.) konec

firhank

závìs, opona

hazuka

splývavý pl᚝

hod

kostým

hospoda

pohoštìní

ibidem (ibid.)

tamtéž (lat.)

inštalace

slavnostní uvedení

intrády

fanfáry pro trubky

item

také, i (z lat.)

klarini

hráèi na klarinu, trubku bez strojiva

komedie

zde divadelní pøedstavení

kusa

kosa (náø.)

kyrys

železný plát chránící hrudník

larva

maska

laufr

bìžec, posel

materie

látka, obsah

matrona

úctyhodná, dùstojná žena

nynèko

nyní

obláèeti

oblékat, odívat

oslejchati se

ostýchat se

palác

zde scénický prostor

persona

osoba

plac

místo na scénì, dìjištì

principál

pøedstavený, nadøízený

producírovati

pøedvádìt

Prologus

zde nedramatická postava pronášející úvodní promluvy, „vùdce komedie“

publikán

nájemce nebo výbìrèí daní v øímských provinciích; boháè

rabín

židovský duchovní

rathúz

radnice

repetýrovati se

opakovat se

reprezentací

„živé obrazy“

rodiè

rodák

rufián

bordeláø, kurevník, dìvkaø

rynk

námìstí

øebøík

žebøík

sardin (sordina)

sordinovaná trubka, trubka s dusítkem

sceptrum

žezlo

sprostì, sprostý

prostì, prostý

svodník

svùdce

šábes

sabat, u židù poslední den v týdnu (sobota), den klidu a bohoslužeb

šajn

záøe, svit

šanovati

šetøit

šikovati se

hodit se

štráfovaný

pruhovaný

vinšovati

pøát

tambor

vojenský bubeník

tejnì

tajnì

theatrum

scénický prostor; divadelní pøedstavení

trefiti

pøihodit se

uzdøíti

uzøít, uvidìt

zajíti

zajmout

zburník

vzbouøenec

zuvati

zvát

Vysvìtlivky Betanie malé sídlo na východní stranì Olivetské hory nedaleko Jeruzaléma, kde Ježíš èasto prodléval u Lazara Bonaventura (Jan z Fidanzy), svatý italský františkánský mnich èinný v 13. století, autor mnoha mystických spisù Brigida (Brigita, Bírgitta), svatá švédská svìtice žijící ve 14. století, zakladatelka øádu Spasitele svìta; zjevení sv. Brigity vyšla pod titulem Relevationes (poprvé Øím 1474) D. N. I. Ch. Domini Nostri Jesu Christi, (lat.) Pána našeho Ježíše Krista Ferdinand, Jan Václav Michael (+ 1776), rodák z Heømanova Mìstce, v letech 1723 - 1776 železnobrodským faráøem Galilea severní èást Palestiny, hlavní místo pùsobení Ježíše Krista Getsemany zahrada na svahu Olivetské hory u Jeruzaléma Golgota viz Kalvárie Hlubuèek, Josef (18. st.), železnobrodský m욝an Hudský, Václav Ferdinand (1716 - 1779), 1744 - 1779 druhým kaplanem v Železném Brodì Jelínek, Václav (1715 - 1758), železnobrodský kaplan 1744 -1758; absolvent jezuitského gymnázia v Jièínì Judstvo jižní Palestina

Kalvárie hora u Jeruzaléma, místo Kristova ukøižování Kochem (Cochem, z Kochemu), Martin nìmecký kapucín; 1691 vydal spis Leben Jesu, kdysi velmi populární; èesky vycházel pod názvem Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše atd. (1698, 1717, 1729, 1746, 1759 a dále až do poè. 20. století) Køížová nedìle pátá nedìle po Velikonocích Kvìtná nedìle poslední nedìle pøed Velikonocemi limb, limbum (limbus) pøedpeklí; prostor, kam pøicházeli starozákonní spravedliví pro svùj dìdièný høích; teprve Kristovo ukøižování je osvobodilo do nebeské slávy Linhardt, Jan pražský rodák, faráøem v Železném Brodì od roku 1776, v roce 1781 na funkci rezignoval; úøad po nìm pøejal Ferdinand Paus pùle, pùla míra odvozená od standardizovaného rozmìru hrubého plátna (kus) vyrábìného kdysi na Maloskalsku, Èeskodubsku a Liberecku; kus byl dlouhý 60 loktù a široký 5/4 lokte nebo 6/4 lokte; loket mìøil 0,594 metru Samaritán obyvatel støední èásti Palestiny, pro nìkteré vìrouèné rozdíly nebyli Samaritáni mezi „pravovìrnými“ Židy pøíliš v lásce Sion jeruzalemská výšina Tepr (Tepper, Töpper), Jan Jáchym (1741 - 1799), železnobrodský soukeník, poslední režisér a upravovatel hry

Zkratky Bible Nu

Numeri

Ž

Žalmy

Kaz

Kazatel

Iz

Izaiáš

Pl

Pláè Jeremiášùv

Dn

Daniel

Mt

Evangelium podle Matouše

Mk

Evangelium podle Marka

L

Evangelium podle Lukáše

J

Evangelium podle Jana

Sk

Skutkové apoštolù

Ko

Epištola sv. Pavla Kolossenským

Zach Proroctví Zachariáše proroka Zj

Zjevení sv. Jana

Ostatní ibid.

ibidem

p.

páter

v.

verš

Textovìkritický aparát Úèel tohoto textovìkritického aparátu spoèívá v tom, aby upozornil na nìkteré odlišnosti transkripce od pùvodního autografu; nezabíhá do detailù, nebo použitá technologie umožòuje snadný pohyb badatele od faksimile k edici a naopak, a to dává pøedpoklady pro vlastní kritický pøístup. 1a následuje špatnì èitelný pozdìjší vpisek [pravdìpodobnì železnobrodského kronikáøe A. M. Fischera (1796 1873)]: „1791 hrála se poprvé na Velkém námìstí pøi […] se planýø zrátil […]“ 1b uczedlyki] uèedlníky 2a poslední dva øádky torzovité, zlomky neuvádím 2b druhi dwu] druhý dva; konec strany torzovitý, zlomky neuvádím

3a zußob] zpùsob; rodelenj] rozdìlení 4a 2. verš: te] ten 4b Scena 1 pravdìpodobnì relikt staršího zápisu hry, v Teprovì zápisu postrádá hlubší význam 5a S:] svatého 5b budau budau] budou 6b ßlibuje] slibuješ; bud] budu 7a Scen 2] Scéna 2. pravdìpodobnì relikt staršího zápisu hry, v Teprovì zápisu postrádá hlubší význam, náznak èlenìní dramatického textu na scény se v textu dále nevyskytuje; ljstiwe] lstivì; gißte gißte] jistì 7b rozkoßß welky] rozkoš v velký 8a mnu] mnou; ßmutene se na Gežißß na zemy lezicžiho ße diwa] smutnì se na Ježíše na zemi ležícího dívá 8b wzdagicz] vzdychajíc 9b mòe mòe] mì 10a Mat 26.47] Mt 26.48 11a widdany] vydaný; ibbi] ibid. 11b meho meho] mého 12a ponoczne] ponocnej; Mat 11.18] Mt 11.19 12b vyddeg] vydej; wetczem] vìcem 13a ßßibeòczi] šibenici; prázdnou hubu jemu roztlouci, aby se poznal dvakrát se opakuje; roztlucze] roztluète; pržibilžil] pøiblížil 13b prze] pøed; katan] katanù 14a wiž] víš; replika verše Jidᚠpoznávaje... je v originále na fol. 15b; polle] pole 14b ten trpeti nema] doplòuji ten se trpìti nemá 15a hne] hned; placze placze] place; motczi] moci 15b žebrawch] žebravý; v originále následuje verš Jidᚠpoznávaje… uvedený editorem logicky pøed remark o Jidášovì obìšení, fol. 14a; downitž] dovnitø; bycho] bychom 16a ßme ßme] sme; rzetelne] zøetelnì; lidu je pozdìjší vpisek; zagißtie] zajistì 16b coo] co; naleznuti] naleznouti 17b tehd] tehdy 18a pržißw- cžegi] pøisvìdèejí; coo] co 18b ßpomel] zpomnìl; mnel] mìl 19a Mat 28.19] Mt 27.19; na] nám 20a ztrzneny] ztrýznìný; prawe] právì (podle Božan 1719, s. 134); [by to mohl snésti] emendováno podle Božan 1719, s. 135; [nezùstalo] emendováno podle Božan 1719, s. 135; [nevyrovnalo] emendováno podle Božan 1719, s. 135; [mohl snésti] emendováno podle Božan 1719, s. 135; [nezùstalo] emendováno podle Božan 1719, s. 135; [nevyrovnalo] emendováno podle Božan 1719, s. 135; [svou sklopuje] emendováno podle Božan 1719, s. 135 20b rozpržaže] rozpøaženi 21a zacžoßti] žalostí; werßße] verš se; nebeßky nebeßky] nebeský 21b zberž] sbìø; [klanìjíc] emendováno podle Božan 1719, s. 136; [tøtinu] emendováno podle Božan 1719, s. 136; [podávají] emendováno podle Božan 1719, s. 136; [a to na] emendováno podle Božan 1719, s. 136; [království] emendováno podle Božan 1719, s. 136; [tu nejmilejší] emendováno podle Božan 1719, s. 136; [nesa na] emendováno podle Božan 1719, s. 136; [kteréž ji] emendováno podle Božan 1719, s. 136; [ach, kdož] emendováno podle Božan 1719, s. 136 22b mnegtegž] mìjtež; mußßí] musí 23a propußte] propuste 24a Ježíše Nazaretského v závorce 24b Jan 21.28] J 19.17; [Tu zas] emendováno podle Božan 1719, s. 137; Mat 27.32] Mt 27.31; zwlekli] svlékli; [sukni] emendováno podle Božan 1719, s. 137; [na ramena] emendováno podle Božan 1719, s. 137; [køíž tìžký]

emendováno podle Božan 1719, s. 137; [a ukøižuj, ó,] emendováno podle Božan 1719, s. 137; Jan 19.7] J 19.6; [znova] emendováno podle Božan 1719, s. 137 25a Izagaßß 53. v. 4. a 6] Iz 53.7; meßßt] mìsta 25b stalo] stalo se; Jelínkùv notový záznam v transkripci neuvádíme (viz faksimile); zecžtly] zeètli 26a Luk 24.46] L 23.46; Welyk] Veliký 26b lide mùj v závorce 27a Placz C 1 v 12] Pl 1.12; llepeg] lépej; czirenenßky] Cyrenenský; Jako by øekl v závorce 28a na] nám; dobreho tobe prokazatj] dobrého prokázati 28b Židé mluvèí repliky doplnil RS 29a muk] muky; kat mluvèího repliky doplnil RS; nemaczicze] nemajíce; Tepr zapomnìl vložit repliku Prologus pøed ukøižováním, uvádí ji na fol. 39b 29b pøed latinským nápisem pseudožidovské písmo a øecký nápis 30a zstupißß] zstupiž 30b ztup] zstup; zstup] zstup; elli lamazabathani] Eli lamma zabathani 31a wyßtupy] vystoupí 31b nepr] nejprv 32a negaßnegßßj] nejjasnìšjí; ßm] sme 32b maž] mᚠ34a byli] byla 34b lety] let 35a z Martin] z Martina; hne] hned; Prologus pøed vzkøíšením je uveden na fol. 39b 35b mrtwy] mrtvých 36a gede] jeden; Luk 26.4] L 24.4 36b wizßte] vizte; andìl mluvèího repliky doplnil RS; wzaliß] vzal-lis 37a nezßtaupil] nevstoupil; emaußßtj] emauzští; swu] svùj; domywali] domnívali; wßußobu] v zpùsobu; zpodili] zpozdilí; Num 10 ka] Nu 21.9; zrawj] zdraví; owzlaßßtne] obvzláštnì 39a Jan 21.25] J 20.25; Jan 21.] J 20. 39b zawržel] zavøela 40a ßynaliho] zsinalého, úprava zasahující do zvukové podoby je motivována pøizpùsobením se rýmu 40b ßpomynalj] zpomínali; 41a uèinili doplnil RS; ßpomelj] zpomnìli 41b spomynali] zpomínali; spominagicze] zpomínajíce 42a, 42b V oddílu Poznamenání person jménem a pøímením podává Jan Tepr jmenovitý soupis železnobrodských obèanù, kteøí se podíleli na realizaci poslední inscenace hry (1791) jako herci, a uvádí, jaká role jim pøíslušela. R. S.

Rejstøík B Bonaventura 6, 13 Brigida 28

D Dn 45

F Ferdinand 6

H Hlubuèek 40, 41, 42 Hudský 6, 42

I Iz 14, 32, 33, 45

J J 9, 14, 15, 17, 18, 19, 21, 22, 23, 25, 29, 30, 32, 36, 37, 38, 44, 45, 47 Jelínek 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 15, 16, 18, 20, 22, 23, 24, 25, 26, 28, 32, 33, 35, 36, 39, 40, 41, 43

K Ko 49 Kochem 6, 8, 10, 13, 15, 16, 22, 32, 43

L L 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 18, 19, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 32, 33, 36, 37, 38, 39, 44, 45, 46, 47 Linhart 6

M Mk 9, 10, 11, 13, 14, 15, 17, 18, 19, 22, 23, 25, 26, 29, 33, 36, 38, 44 Mt 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 29, 32, 33, 35, 38, 42, 47

N Nu 45

P Pl 34

S Sk 11, 13, 45

T Tepr 6, 8, 10, 11, 12, 13, 17, 19, 25, 26, 27, 29, 31, 32, 33, 34, 36, 37, 39, 40, 41, 42, 44, 45, 49

Z Zach 9 Zj 14

Ž Ž 23, 33, 38, 45