OBSAH: * Zamyšlení * Další vyprávění br. Fr. Stropka - Bobra * Diplomové a jiné závěr. práce versus SI ABS v textu br. Jiřího Čejky - Péguyho * Květinový den 2015 * Vzpomínka na br. Romana Bubáka * Odborka Poutník za Pravdou * Opakovaná příloha: barevný leták Stezky písmáků 2015
____________________________________________________ Našimi nepřáteli jsme my sami Lidé, lidé,
vědoucím, a uvědomuji si, že nestojím před vámi, ale před těmi, kdo pro tento ideál, pro pravdu života, byli schopni svůj pozemský život nasadit. Dělat to pro sebe by nedávalo smysl. Život se pokládá za druhé. Ti, na něž tu myslíme, to udělali kvůli nám. Je mi určeno promluvit. Zde jsem, abych konal, co mám konat. Více než vzpomínat, je třeba se poučit. Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout,
dovoluji si vás oslovit tímto nejvyšším možným titulem, protože člověk je obrazem Boha a je ozdoben výsostnými znaky: rozumem, svědomím a zodpovědností. Sešli jsme se tu, abychom vzpomenuli obětí válek a totalitních režimů, zejména toho, který je nám historicky nejblíž. Dnešní pietní slavnost dostala jméno Mene Tekel. Tato tajemná slova se objevila na zdi paláce Nabukadnesorova syna, když hodoval a zneuctil posvátné nádoby odcizené z Jeruzalémského chrámu. Oznámila pád jeho říše, protože se nepoučil z příběhu vlastního otce. Jsme přitom na místě, které je symbolem našich národních dějin. Je to chrám, který po staletí vznikal podle přesně stanoveného řádu a stal se ztělesněním ideálu, který vedl naše otce a dědy. Sama o sobě tato katedrála oním ideálem není, protože ten stojí vysoko nad ní směrem označeným odvážně vzpřímenými věžemi. Odtud k lidem promluvil Bůh. Slyšeli jsme jeho slova platná pro Izraelity v zajetí stejně jako pro stavitele tohoto chrámu. Jsou bolestně platná i dnes. Odtud k nám poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal, kdo jsme. Že jsme lidé, jen lidé spěchající ke smrti. Ale také, aby nám zvěstoval, že ideálem člověka je být obrazem Boha. Podobat se Kristu. To je pravda života, celý jeho smysl — jít k tomuto ideálu. Pokaždé tu někdo mluví. Dnes ten úkol připadl mně. Je mi úzko, protože mluvím před Vše-
1
neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy. Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti. Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako křivé zrcadlo. Všechno překroutí. Kdybych řekl jakoukoli moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek představitelů elit, a to takový, jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav, který je má znovu postavit do čela. Nikdo se nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte. Ozvou se proti mně hlasy: Na co si hraješ? Nečárej čerty na zeď!…, až zazní protest: Ten blázen nakonec způsobí válku - umlčte ho! Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové ani Ukrajinci ani Rusové a vůbec nikdo. Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života, zapomněli jsme, že život je láska a láska je oběť. Život bez nich nedává smysl. A to je, na co můžeme
zahynout. Neměli bychom žádné nepřátele, kdybychom byli jako tato katedrála, poutáni k sobě pevným řádem, a byli bychom váženi a ctěni jako tvůrci. Jenže my nic nevytváříme, protože za sebe necháváme jedny pracovat a druhé myslet. Podle pokynů shora jen posunujeme dílo těch zdola. Nemáme proč žít. Jsme tu zbyteční. Kdybychom takoví nebyli a byli platnými lidmi, neodvážili by se nás nepřátelé ohrozit, protože bychom byli pevnější, než oni. Naší cestou je návrat k rozumu a jeho zkáznění a důsledné, věrohodné, hluboce žité křesťanství. Nemohu mlčet. Byl jsem vyzván, abych promluvil před Bohem a mrtvými předky, a to ve chvíli, kdy se nás cizinci s úsměškem ptají: Co vy jste vlastně zač? Nemohu mluvit za druhé, ale odpovím za sebe, byť se chvěji: Vyznávám, že jsem běloch, uznávám odlišnost lidských ras, a tudíž lidskou důstojnost všech, ale odmítám zčernat či zežloutnout a změnit proporci a barvu svých očí. Jsem muž, který může zplodit, ale nemůže porodit dítě, a proto trvám na spořádané, trvající rodině, neboť je to základ společnosti a záruka výchovy. Trvám na tom, že muž a žena jsou odlišní ve stavbě těla i biologické funkci, že žena je slabší a vzácnější než muž, který ji má chránit, milovat a vážit si jí. Jsem zatím zdravý a budu pomáhat nemocným, ale odmítnu fňukání slabochů, kteří se na nemoc jen vymlouvají. Jsem zároveň bohatý i chudý. Svůj chléb si dosud vydělávám a mám ho dost, abych se podělil, ale odmítám živit lenochy. Mám mnohem méně než skutečně majetní, nezávidím jim a radoval bych se, kdyby svůj majetek užívali rozumně. Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil jsem se českým rodičům, vyrostl v české zemi a beru vážně bídu i slávu svého národa. Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury. Jsem křesťan, uctivý k lidem jiného náboženství či názoru, a vím s určitostí, že se jimi budou řídit v celém svém jednání. Ale hlásím se pevně ke svému křesťanskému Bohu a řádu, který stanovil, protože je moudrý, spravedlivý a k lidem soucitný. Jsem člověk, vděčný za své lidství a hrdý na svou tvář. Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a nejsem nějaké 361106/038 rodné číslo ani 37-22/015 identifikační číslo oprávnění, ani PIN ani VIPN ani jakékoli jiné číslo. Jsem člověk, protože
2
mám svědomí a nesu zodpovědnost. Jsem člověk a jako člověk chci také zemřít.
Amen.
Petr Piha – text promluvy ve Svatovítské katedrále dne 1. 3. 2015 je se souhlasem autora přebírán z webových stránek Arcibiskupství pražského; viz: http://www.menetekel.cz/cz/aktualne/web-aktualita/
______________________________________________________________________________ Stručná zpráva z jednání a témat odboru duchovní výchovy v dubnu 2015: - k soutěži Stezka písmáků na rok 2015 - ODV uzavírá provedení „svých“ byla schválena dotace duchovních odborek - členové odboru pokračují ve zpřístup- ODV projednal výsledky nění svých okruhů na nové Křižovatce duchovní obnovy 2015 na Severce ______________________________________________________________________________
Posbíráno na zelené cestě 11. část F. J. Stropek – Bobr
Z Vlastiboře „přišlápneme do pedálů“ a zamíříme k předposlední vesnici, kterou navštívíme na okruhu Green way selského baroka s nejlépe uchovanými selskými usedlostmi. Dorazíme do malebné vesničky Záluží, která je též nazývána Pohádková vesnice. Souběžně s námi běží i bystrá voda dříve Rytířského, nyní Bechyňského potoka, o němž jsem se zmiňoval minule.
Záluží, přináležející k Vlastiboři, leží již na severním okraji Veselských blat. V obci je celá řada mimořádně zachovalých selských usedlostí s vysokými, bohatě zdobenými štíty a průčelími. Na okraji vsi neopomeneme navštívit zachovalou původní kovárnu s přilehlým obytným stavením. Současný majitel zde zřídil soukromý skanzen. Návštěvník si tam ve starobylé kovárně může prohlédnout původní historické kovářské nářadí a v klasické blatské světnici objeví i starou černou kuchyni. Taková kdysi bývala ve většině selských stavení a sloužila k vaření na otevřeném ohni, než se objevila kamna. Kromě připomínek kovářství je zde i zvláště dětmi obdivovaná expozice starých loutek a betlémů, spojená s loutkářskou dílnou a prodejnou loutek. Příchozí turisté zde jistě ocení možnost odpočinkového koutku s občerstvením. Jenže čas běží a čeká nás tentokrát dlouhý úsek cesty k poslední blatské vesnici – Svinům. Pozor, neplést si ji s již navštívenou osadou Svinky! Nezbývá než se rozloučit a vyrazit na další cestu směrem Dráchov, který leží na návrší nad řekou Lužnicí. Zde už nebudeme hledat typická blatská stavení a také kostel je mimo mše uzavřený, proto se raději doptáme na polní cestu, která vede lesem směrem k Veselí n/L. V lese na křižovatce narazíme na již dříve projetou část cesty do Borkovic. Není zde ukazatel, takže je třeba vědět, že doleva vede cesta do Veselí, proto musíme odbočit doprava a dojet znovu do Borkovic. Tam se už nebudeme zdržovat, projdeme obcí a zamíříme do 3
táhlého kopce směrem do Svinů. Ale o tom už si budeme povídat příště. Kovárna a kovář, to bývalo součástí pomalu každé vesnice. Kovářovy služby využívali hospodáři téměř denně. Někdo potřeboval překovat koně nebo nasadit ztracenou podkovu, jiný zas nahradit poškozenou obruč na kole povozu nebo nějakou kovovou součástku, ale také vykovat celý nový výrobek. Že kováři kdysi také bývali jakýmisi felčary a trhali bolavé zuby, o tom nás přesvědčila ve své povídce Marie Kršková, jejíž vyprávění jsem zmínil dříve. Kovářské řemeslo má velmi starou historii, první pokusy o zpracování a tvarování železa spadají do 3. tisíciletí před n.l., kdy se již objevily základní kovářské techniky jako vytahování, rozštěpování, ostření a probíjení. Kovové předměty, objevené v hrobech z ranného období lidstva, byly v tehdejších dobách vzácné, proto i velmi drahé. V období mladší doby kamenné se na našem území proslavili zpracováním železa Keltové. Kováři tehdy vyráběli meče, zpracovávali polotovary (lupy nebo hřivny) a postupně začali vyrábět značné množství nových předmětů, jako klíče, zámky apod. Jejich výrobky dosahovaly vysoké kvality a ovlivnily tak další rozvoj kovářství. Narůstal také počet kovářů, kteří tak získali výjimečné společenské postavení. Protože ovládali oheň, považovali je lidé také za znalce magie. Kelty vyráběné nástroje a nářadí, jako různá kladiva, kleště, srpy aj. se v téměř nezměněné podobě používají dodnes. V 16. století již stoupala také poptávka po umělecké kovařině. V období baroka dosáhlo kovářství svého vrcholu a na umělecké kovářství byly kladeny opravdu vysoké nároky. Kovárna 19. století měla krytou výheň, dmychadlo a četné speciální nářadí – kovadliny, různé typy kladiv, kleští, sekáčů, průbojníků apod. Docházelo též ke specializaci některých kováren, protože se značně rozšířil sortiment výrobků od nářadí přes výrobu příborů či psacího náčiní. V kovárně zpravidla pracoval kovář s jedním pomocníkem. Na počátku 20. století se objevila v kovářství řada uměleckých stylů. Útlum kovářství postupně přichází zvláště po 2. světové válce, kdy o ruční kované práce je již malý zájem, chov koní pomalu zaniká a řada
kováren je zrušena. Dnes už běžnou kovárnu asi nenajdete, jen někde se objeví jako rarita a ukázka pro návštěvníky hradů apod. Zato se udržuje umělecké kovářství, kde pracují vyškolení umělečtí kováři na různých zakázkách zdobných mříží, zábradlí, schodišť a drobnějších výtvorů, nebo pracují na restaurování historických památek. U nás v jižních Čechách máme učňovskou školu v Soběslavi, kde se učí obor „umělecké kovářství“. Kovařina má tedy tuhý kořínek a zdaleka nezanikla.
Závěrem ještě zmíním jednu pověst z Blat. V jedné blatské vsi, snad ve Svinech, ale spíš v sousedních Kunraticích, býval dosti bohatý sedlák Jíra. Přestože měl polností i luk dostatek, stále vymýšlel, jak by si ještě nějaký ten kousek pole přikradl. Šel na to mazaně. Přiorával si nějakou širší mez a i když to bylo třeba jen o jednu brázdu navíc, jemu stačilo, že na souseda vyzrál a má zase pole o kousek širší. Pak se však rozhodl pro odvážnější postup. Na odlehlé louce nebo poli, ležící dál od vesnice, vytrhl ze země hraniční kámen, posunul ho o nějaký ten metr dál a hned získal větší kus pole nebo louky. Ostatní sedláci to sice zpozorovali, ale stačilo se jen Jírovi zmínit, že něco není v pořádku, hned vybuchl, začal nadávat a spustil hromy blesky, co že si to dovolují obviňovat ho z krádeže. Protože to byl chlap jak hora a známý silák i rváč, nikdo si na něho netroufl. S úspěchem roste chuť, a tak by byl hromotluk Jíra ve svých krádežích pokračoval, kdyby se sám jednoho dne nepotrestal. Vyhlédl si tehdy jednu louku u lesa a hned se zaradoval, jak zase posune hraniční kámen o kus dál. Nejprve ho vyviklal a vytáhl ze země, pak místo pěkně zamaskoval a táhl kámen o nějaký ten metr dál, kde už měl připravenu lopatu a krompáč. Velký kámen postavil vedle 4
a jal se kopat jámu a lopatou vyhazovat zem. balvanem, musel běžet do vsi a přivolat poKámen byl veliký, proto musel vykopat jámu moc, aby Jíru společnými silami z jámy vytáhli. dost hlubokou. Právě když byl sehnutý, ohromTrvalo dlouho, než se to podařilo, ale život už ný kámen se sesunul, lakomého Jíru v jámě zalakomému Jírovi nikdo nevrátil. Inu, toho kdo valil a rozdrtil mu hlavu. Protože se sedlák chce moc, nezíská nakonec nic. A lakota, to je dlouho nevracel domů, vydal se jej jeho syn tuze zlá vlastnost a nikdy z ní nekouká nic Václav hledat. Když objevil otcovo tělo pod dobrého. = pokračování příště =
K diplomovým a jiným závěrečným pracím zabývajícím se skautským hnutím Úvod Obnova skautského hnutí po listopadu 1989 sebou přinesla pozoruhodnou skutečnost. Vedle předepsaných písemných a závěrečných prací, které souvisejí s absolvováním vůdcovských zkoušek, Lesních škol a jim podobných akcí, pozornost skautingu věnují i některé naše vysoké školy, např. pražská Univerzita Karlova a brněnská Masarykova univerzita. A tak dnes i na internetu (např. při zadání https://theses.cz a klíčových slov týkajících se skautingu) máme možnost objevit celou řadu diplomových či bakalářských prací, které se zabývají historií, filozofií a dalšími teorií skautského hnutí i praktickým skautingem. Na tuto skutečnost často nejen mě upozorňoval zesnulý děčínský skaut Karel Lešanovský – Kay, který si pečlivě vedl seznam těchto prací, a ten stále doplňoval. Kay byl častým konzultantem, rádcem a vůbec zdrojem velmi užitečných informací pro ty, kdo zmíněné práce vypracovávali. Svědčí o tom mimo jiné častá poděkování Kayovi v úvodu některých z těchto prací. Jak jsem zmínil výše, většina těchto prací je dostupná na internetu, některé si lze vypůjčit jen k prezenčnímu studiu, jiné snad ani dostupné nejsou. Rozsah těchto prací se pohybuje od několika desítek až po několik set stran formátu A4. Je víc než dobré, že tyto práce vznikají a věřím, že jsou skautskou obcí také využívány. Měly by být ukládány aspoň v jednom exempláři ve Skautském Institutu ABS. Možná by se to mělo stát „nepsanou“ ale zcela samozřejmou povinností autorů a vedení SI ABS by o něco takového mělo usilovat. Skautské písemné práce (VZ, LŠ atp.) Nejprve bych se rád velmi stručně zmínil o písemných pracích, které provázejí např. vůdcovské zkoušky a Lesní školy. Rozsah těchto prací je obvykle poměrně malý od několika stránek až po několik desítek stran. Některé z nich obsahují jen souhrn z literatury získaných informací a mají spíše jen popisný charakter a nepřinášejí nic nového – svědčí to o tom, že byly napsány „z povinnosti“, jiné i při svém poměrně malém rozsahu přinášejí pozoruhodné historické či filozofické úvahy, někdy i objevného charakteru. Je velká škoda, že se o těchto pracích téměř neví, že jsou spíše jen formálně zakládány u příslušných pověřených činovníků nebo odborů místo toho, aby byl jejich seznam publikován ve skautském tisku a aby ty nejlepší práci byly publikovány celé. To by měl být úkol i pro skautská ústředí a příslušné odbory. Dobrým příkladem zde mohou sloužit webové stránky Ekumenické lesní školy. Podle mě je velká škoda, pokud dobré a zejména nové i tvůrčí myšlenky a názory absolventů vůdcovských zkoušek a LŠ v podstatě natrvalo zapadnou. Pronáším tento soud na základě přečtení nepříliš velkého počtu těchto prací, čehož příčinou je právě ona skutečnost, že mně (a nejen mně) existence zřejmě většiny z těch, které kdy byly napsány, zůstává zcela neznámá a spíše utajená. Vysokoškolské práce se skautskými tématy – skauting je výchovné hnutí a nikoliv volnočasová činnost Jedním ze základních a možná i nosných problémů pro výběr či přidělení skautských témat bakalářských a diplomových prací jsou vedoucí těchto prací na vysokoškolských ústavech a katedrách. Obávám se, že jen malá část z nich prošla skautskou výchovou nebo o skautingu ví více než jsou jen obecně známé informace získané spíše jen z doslechu. Jinak by se totiž nemohlo stát, aby do náplně příslušné práce připustili např. téma, jehož autor považuje a v širších souvislostech diskutuje skautské hnutí jako volnočasovou aktivitu dětí a mládeže a nikoliv jako výchovné hnutí. Za takové je v sou5
časné době skautské hnutí hodnoceno a považováno i mnohými sdělovacími prostředky a, bohužel, často i samotnými skauty a skautkami. Velen Fanderlik hned v první větě své krátké úvahy „Čím se liší české pojetí skautingu od Baden-Powellova“ (1948/2001) píše „není dnes pochyb o tom, že se Baden-Powellovi podařilo vytvořit výchovnou soustavu, která plně odpovídá hochům na celém světě. Je to výchova, která nebyla mládeži vnucena, nýbrž mládež se sama chopila skautské činnosti a v ní nalézala zalíbení.....“. Ano, skauting je skutečně výchovným hnutím. Předpokládám, že je nebo by měl být tak chápán nejen příslušnými examinátory a instruktory, ale i adepty vůdcovských zkoušek a LŠ, a že se o tomto základním, podstatném a směrodatně definujícím hodnocení skautského hnutí lze dočíst i v jejich písemných pracích. Rozhodně by to mělo být připomínáno a zdůrazňováno všude a všem při každé vhodné příležitosti, tedy nejen skautům a skautkám, ale také pedagogům, veřejnosti a současně sdělovacím prostředkům všeho druhu. I sdělovací prostředky totiž v těchto souvislostech občas chybují a o skautingu píší či hovoří jako o rekreační zábavě mládeže, i když, jak jsem naznačil, skutečnost a pravda jsou jiné. Složitější je to u vysokoškolských prací, zejména v případě, že, jak jsem již uvedl, školitel resp. vedoucí příslušné práce nic o skautingu neví. Chápu, že je asi dost obtížné v některých případech skautsky kvalifikovaného školitele najít. V takovém případě může být vznik „skautské“ práce svým způsobem i dost riskantní, posuzováno z hlediska skautingu, protože může např. důležitou informaci o skautingu jako výchovném hnutí kvůli své neznalosti vynechat. Je zcela logické, že nemůžeme chtít, aby na vysokých školách v příslušných oborech působili pedagogové, kteří prošli skautskou výchovou a skautingu proto rozumějí. Jistě by se mezi vysokoškolsky vzdělanými skauty a skautkami pro takové případy našli tací, kteří by se ochotně ujali funkce konzultanta a poradce. Děčínský Kay je toho dobrým příkladem i důkazem. Problém ovšem spočívá i v tom, že výchovnou podstatu skautského hnutí si často neuvědomují i někteří autoři těchto prací, i když skautskou výchovou prošli nebo procházejí, a dokonce i mnozí jejich skautští předchůdci. Na základě uvedených souvislostí předpokládám, že návrh skautského téma příslušné práce spíše vychází ze zájmu jejího autora a nikoliv vedoucího práce. Ten je pak rád, že má o starost méně. V některých případech totiž zadávání respektive výběr či volba témat vysokoškolských prací může představovat problém i pro samotné vedoucí těchto prací a dokonce i pro příslušné vysoké školy. Skauti a oldskauti – konzultanti vysokoškolských prací Zabránit podobným závěrům většinou může skaut či oldskaut, který „vidí do problému“ a může stát v pozadí vznikající práce jako konzultant a rádce. Ten může také nejlépe doporučit či dokonce poskytnout vhodnou skautskou literaturu, jak řadu let činil výše zmíněný děčínský Kay. Jinak totiž, až na nepříliš četné výjimky, se omezují v těchto pracích citace literatury jen na několik většinou knižních pramenů, např. z díla Svojsíkova a v po-slední době převážně z díla Břicháčkova. Seznamy skautských písemných prací a jejich zveřejnění – poslání Skautského institutu ABS Podobně jako v případě textů – povinných součástí vůdcovských zkoušek či absolvence LŠ by seznamy všech bakalářských a diplomových prácí, zabývajících se tématikou skautingu a skautského hnutí, měly být zveřejněny včetně uvedení jejich původu a dostupnosti. Protože v současné době jsou tyto práce obvykle psány na počítači, neměl by být problém zavést pravidlo či povinnost, aby jedna kopie každé z nich byla rovněž uložena v SI ABS. Snad by tím nijak nebyla narušena autorská práva respektive práva té či oné vysoké školy. K tématům vysokoškolských prací Některé bakalářské a diplomové práce jsou zaměřeny na místní historii skautingu, takže se v nich setkáváme s prameny a odkazy na publikace místního charakteru. Mají tím ovšem svůj význam i pro „celostátní“ historii skautského hnutí, protože mohou poskytovat údaje, které nejsou běžně známé, a tím obohacují skautskou historii. Řada prací je zaměřena na zhodnocení období našeho skautského hnutí (Junáka) v letech 1968-70 i ve vazbě na „skauting v ilegalitě za komunistické totality“. Setkáváme se tu s problémem tzv. orální historie. Takové práce jsou založeny na „vyprávění 6
pamětníků“. Samozřejmě i takové údaje a informace mají svůj význam, ale přece jen s pamětí jednotlivců mohou být potíže. A když se pak v takové diplomové práci setkáte s tím, že skaut a vysokoškolský profesor vzpomíná na výše zmíněnou dobu a své vzpomínky vypráví velmi „nespisovnou, lidovou až skoro vulgární češtinou“, pak se ptáte, jak je vůbec něco takového možné a zda v tom nebyl úmysl? Čtení příslušných pasáží jedné takové diplomové práce mě dost vyděsilo a zklamalo právě ve vztahu k projevu onoho vysoce odborně i skautsky kvalifikovaného pamětníka, kterého navíc osobně znám a něco podobného bych u něho nepředpokládal. Poznámka k „pamětníkům“ roudnického skautingu Jsem jedním z posledních žijících pamětníků předválečného roudnického skautingu. I když připustím, že i já mám dnes již jisté potíže se svou pamětí, přece jen jsem občas překvapen, slyším-li líčit události (nejen skautské), jichž jsem byl přímo účasten, někým jiným. Někteří lidé totiž věří i tomu, co si sami vymyslili, vyfabulovali a opakovaně pak přesvědčují druhé s takovou jistotou o pravdivosti svých slov a své paměti, že ti druzí jim to nakonec uvěří, i když ten jim několikrát opakovaný příběh pokaždé dozná jistých změn i faktografických modifikací. V těchto souvislostech proto i já sám musím být velmi opatrný, abych nepopustil uzdu fantazii a nekázal „bludy“. Příklady skautských prací Pro ilustraci zde uvádím několik prací, zabývajících se skautským hnutím:
(a)
vůdcovská práce Novák L., Etika skautingu a její filozofické zdroje (nedatováno); http://radost.skaut.org/old/prace/vpall.htm
(b) středoškolská práce *) Hromková M., Arcibiskupské gymnázium Praha 2004/2005, Podíl českých skautů v 2. odboji s důrazem na činnost Zpravodajské brigády; http://www.arcig.cz/projekty/historseminar/hromkova.pdf (c)
bakalářské práce *) Hanton O., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav hospodářských a sociálních dějin 2010, Skautské hnutí v období Pražského jara a počátku normalizace; Smrčková K., Masarykova univerzita Brno, Fakulta sociálních studií, Sociální antropologie 2011, Rituál ve skautské subkultuře; http://is.muni.cz/th/182618/fss_b/bakalarska_prace_Kveta_Smrckova.pdf Bílková K., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, teologická fakulta, katedra pedagogiky 2010, Srovnání skupinové práce v českém a rakouském skautingu; http://theses.cz/id/awxiqz/?lang=en;furl=%2Fid%2Fawxiqz%2F *) Polanský Z., (původ ani specifikace nejsou udány?), Rudolf Plajner a Junák 1968-1970;
(d)
magisterské diplomové práce *) Hejnal J., Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí n.L., katedra historie 2009, Snahy o obnovení Junáka v Příbrami (1968-1970); Pavlásek M., Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, katedra orální historie – soudobých dějin 2010, Ve stínu lilie. Skauting v Karlových Varech v době normalizace; https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120003712/?lang=cs *) Havel L., Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, katedra orální historie-soudobých dějin 2012, Pražský skauting za normalizace – vzpomínky skautských činovníků;
(e) disertace *) Jelínek T., Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, katedra základů kinantropologie a humanitních věd 2012/2013, „Výchova v přírodě“ a německé mládežnické organizace skautského typu v českých zemích. 7
Práce označené hvězdičkou jsou dostupné na webové stránce Skautského institutu ABS (knihovny a archivy). K hodnocení vysokoškolských prací Těch několik namátkou uvedených titulů bakalářských, magisterských a dalších prací dobře ilustruje tématickou pestrost, kterým je v souvislosti se skautingem věnována pozornost. Současně také naznačuje, že tyto práce mohou sloužit jako velmi užitečný a prospěšný zdroj informací nejen pro badatele v historii, filozofii i praktickém skautingu, ale také pro instruktory různých skautských kurzů a LŠ stejně jako pro další vzdělávání roverů a oldskautů. Stinnou stránkou některých prací je poměrně skrovný počet studovaných pramenů, o čemž svědčí, jak jsem již výše naznačil, počet citací použité literatury. Často mají některé z těchto prací spíše jen popisný charakter, převzatý z použité literatury, postrádají hlubší originální přístup, rozbor a původní interpretaci získaných poznatků. Jak jsem se již pokusil vysvětlit, působí pak dojmem, že byly napsány z povinnosti a že jejich autoři zadanou problematiku příliš nestudovali a hlouběji do ní nepronikli. Použité prameny se převážně omezují na několik základních zdrojů, jako jsou již zmíněné publikace Svojsíkovy nebo Břicháčkovy a tak jde spíše jen o popisná opakování známých skutečností, která v podstatě nepřinášejí nic nového bezprostředně ze skautského hlediska. Jen zcela výjimečně jsem nalezl odkazy na zahraniční práce věnované skautingu. Pokud jsou uváděni Robert Baden-Powell nebo Ernest Thompson Seton, pak jde většinou o odkazy na české překlady jejich publikací. Odkazy na novější zahraniční skautské publikace se vyskytují jen zcela výjimečně. To považuji za zcela základní a zásadní nedostatek. Existuje totiž na internetu dostatek dostupných skautských dokumentů a článků vydaných nejen WOSM nebo WAGGGS, ale i dalšími autory, o kterých by naše skautská obec měla být informována a měla by se s nimi seznámit. Některé z nich by si nepochybně zasloužily český překlad. Vlastní experimentální data Samozřejmě jiné je to v případě, kdy se autoři diskutovaných prací soustředí na získání některých vlastních „experimentálních“ dat, zpracovávají je statisticky atp. Takový výzkum je nepochybně užitečný se zřetelem na výzkumné projekty té které katedry či toho kterého ústavu, kde vznikají, ale nemusí vždy být přínosem pro skautské hnutí. Konec konců, to závisí i na znalostech vedoucího příslušné práce, který by měl problematice zadaného téma rozumět a na této problematice mít zájem. Pokud tomu tak není, pak může vznik podobné práce představovat zcela zásadní problém a vysloveně snižovat její kvalitu. Závěrem Uvedené poznámky a připomínky obecného i konkrétního charakteru, které jsem vyjádřil, nemají za cíl snížit smysl a význam diskutovaných prací. Opak je pravdou. Je víc než dobře, že takové práce vznikají, roste jejich počet a proto představují obohacení naší skautské literatury. I když, pochopitelně, jejich úroveň je různorodá, což je, konec konců, shodné i s úrovní bakalářských, diplomových a disertačních prací v jiných oborech. Snad ještě na závěr dodám, že jsem navštívil webové stránky SI ABS a prohlédl část “Knihovny archivy“, abych tam zjistil, že institut již v současné době archivuje a na svých webových stránkách zpřístupňuje nejen vysokoškolské práce zabývající se skautingem, kterým jsem věnoval ve své úvaze pozornost. Předpokládám, že další práce, na webové stránce neuvedené, jsou archivovány. Připomínám zde znovu svůj již výše uvedený návrh, protože zatím nevím, stalo-li se archivování těchto prací pravidlem či povinností a zda se všechny práce se skautskou tématikou do SI ABS dostanou nebo jde spíše jen o náhodně získané kopie? Považuji za velmi významnou skutečnost a přínos pro naše skautské hnutí, že se Skautský institut ABS věnuje i této činnosti. Spolu s tím, že podobné práce u nás na oborově příslušných vysokých školách vznikají, to můžeme považovat za významný kvalitativní krok či dokonce skok působící ku prospěchu našeho skautského hnutí a jeho prostřednictvím celé naší společnosti. Roudnice n.L., březen 2015
Jiří Čejka – Péguy, ŘSV 8
Květinový den 2015 (nejen) v Praze Převzato od: Eva (efka.hla), 09. 02. 2015 Květinový den Ligy proti rakovině se v roce 2015 uskuteční ve středu 13. května a bude tématicky zaměřen na prevenci rakoviny reprodukčních orgánů. Informace a výsledky loňské sbírky v Praze a celkem: V Loňském roce se pražským skautům podařilo vybrat téměř 300 000,– Kč. Souborné informace: ČESKÝ DEN PROTI RAKOVINĚ 2014 - STAV SBÍRKOVÉHO ÚČTU K 31. 12. 2014 - 14.623.093 Kč (celková získaná částka včetně DMS, drobných darů atd.). VŠEM, KTEŘÍ SBÍRKU PODPOŘILI, UPŘÍMNĚ DĚKUJEME!!! Přečtěte si také: Evropský kodex proti rakovině - hlavní zásady a doporučení na webu http://www.denprotirakovine.cz/Zasady_Evropsky_kodex.doc . Dobrořeč duše má Hospodinu a nezapomínej se na všechna dobrodiní jeho, kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním. Žalm 103:2,4
Dne 18. března 2015 odešel na věčnost ve věku nedožitých 86 let bratr
Ing. Roman Bubák Rodina, přátelé a skauti a skautky nejen z Úval u Prahy se s ním naposledy rozloučili 28. března 2015 v historickém chrámu Nejsvětější Trojice farního sboru ČCE v Českém Brodě. Br. Roman Bubák se narodil 22. 5. 1929. Již jako chlapec chodil do skautského oddílu, kde měl skautskou přezdívku Bubu. Tento oddíl patřil do skautského střediska, které v Úvalech znovu vybudoval Romanův otec Jiří Bubák, jehož jméno nese úvalské středisko dodnes. Svoje životní zásady si upevnil také v Sokole, kde byl vychováván v duchu zásad T. G. Masaryka k vlastenectví, a rovněž v evangelické církvi se utvrdil v lásce k pravdě po vzoru Mistra Jana Husa. Po ukončení gymnázia začal Roman Bubák studovat na vysoké škole obor zeměměřictví, ale v rámci „třídního boje“ jej komunistický režim pro buržoazní původ a víru v Boha vyloučil ze studia. Musel nastoupit na vojnu k PTP - při těchto nucených pracích, jak při posledním rozloučení zdůraznil zástupce Ústřední rady Svazu pomocných technických praporů Jiří Růžička, vykonával těžkou práci zvláště v hlubinném dole Hedvika na Ostravsku. Zde si však svoji víru i morální zásady dále upevnil. Po propuštění z dolů díky statečnému postoji děkana jeho fakulty mohl dostudovat a pracovat ve svém oboru až do důchodového věku. Více než 20 let byl činný ve SPTP – za tuto obětavou práci mu byl v roce 2014 udělen ministrem obrany Záslužný kříž III. stupně. Také Junák br. Bubáka ocenil především jedním z nejvyšších vyznamenání – doživotním členstvím v čestném Svojsíkově oddíle. 9
Středisko Junáka v Úvalech, kde br. Bubák požíval vážnosti pro své mimořádné morální kvality a příkladný skautský přístup k životu, si bude br. Bubu připomínat i dále. Také Svojsíkův oddíl bude postrádat přítomnost svého moudrého, skromného bratra a váženého pamětníka počátků skautského hnutí u nás. Redakce měsíčníku Na dobré stopě, vydávaná Odborem duchovní výchovy Junáka, si tímto nekrologem připomíná br. Bubáka jako věrného odběratele. _______________________________________________________________________________________
Presentace dopracované odborky v gesci ODV (návrh bude ještě formálně upraven nášivka bude barevná): Odborka Poutník za pravdou Cíl: Smyslem této odborky je podpořit děti v touze „přicházet věcem na kloub“, učit je klást si otázku „Proč?“ a hledat na ní odpověď, vést je k odpovědnosti vůči Pravdě, které skauti slibují věrnou službu (viz první část slibu).
Začal jsem dne: Dokončil jsem dne: Podpis vůdce oddílu Počty ke splnění odborky (vybírám si je sám po poradě s patronem): HLAVNÍ PODMÍNKY
DOPLŇUJÍCÍ PODMÍNKY
Mladší skautky a skauti
[1]
[1]
Starší skautky a skauti
[3]
[3]
Mladší roveři a rangers
[6]
[6]
Věková kategorie
Tvar nášivky
Postup plnění:
DOKAŽ TO (hlavní podmínky) ZKUS TO (doplňující podmínky)
10
A) DOKAŽ TO (Hlavní podmínky) Zadání aktivity 1. Alespoň ze dvou různých oblastí, o nichž se poradím se svým vedoucím, seženu informace, které zpracuji do článku nebo přednášky a budu je prezentovat před ostatními členy oddílu. 2. Prokážu, že alespoň v jedné oblasti lidského poznání systematicky sleduji jeho aktuální stav. Aspoň dvakrát za půl roku připravím pro ostatní členy oddílu z této oblasti programový prvek. 3. Znám základní způsoby, jak lze prokázat pravdivost, předvedu je na konkrétních příkladech a dokážu jejich pomocí odhalit chyby v argumentaci na jednoduchých příkladech.
Co plněním prokážu, že znám/umím/ dokážu využít?
Podpisy: Já a patron
umím vyhledat, zpracovat a použít potřebné informace (web, knihovna,…) umím získané informace zprostředkovat druhým můj zájem je skutečně systematický dokážu druhým zprostředkovat užitečné poznání přemýšlím o tom, jak člověk hledá a poznává pravdu dokážu v praxi uplatnit principy správného myšlení a poznávání
zajímám se o svět kolem sebe a to, jak jej chápe současná věda přemýšlím o tom, co je pro mě nejdůležitější a jak to souvisí s vědec-kým poznáním světa umím výsledky svého uvažování srozumitelně zprostředkovat druhým 5. Znám hlavní světová náboženství, kdy a zajímám se o to, jak se lidé snaží kde vznikla, jejich současné rozšíření a hledat odpovědi na nejdůležitější postavení ve světě. Dovedu objasnit, jaké je otázky života jejich chápání Absolutna (základní můj zájem je soustavný a vede mně charakteristika přiměřeně věku) a jaké k pochopení, které dokážu jsou jejich hlavní mravní zásady.*) zprostředkovat druhým 6. Dovedu na své úrovni obhájit svůj mám svůj vlastní zdůvodněný vlastní názor na Boha, svět i člověka. názor na Boha, svět i člověka Vysvětlím, jak s tím souvisí nejvyšší dokážu propojit svůj názor Pravda a Láska. s principy skautingu tento svůj názor dovedu srozumitelně hájit 4. Znám výklad o vzniku světa a původu člověka z hlediska přírodních věd (jak se učí ve škole) a dovedu ho srovnat se svým přesvědčením, což prokážu před členy oddílu (například formou přednášky, diskuse, komixu, scénkou s vyprávěním apod.).
Poznámka: *)
Součástí bude krátká prezentace, kterou poskytnu ostatním v oddíle pro další studium (nebo prezentuji v přednášce), která bude obsahovat i časovou osu vzniku a rozmachu různých náboženství
11
B) ZKUS TO (Doplňující podmínky) Popis aktivity 1. Odebírám nějaký specializovaný časopis*) nebo sleduji pravidelně nějaké odborné webové stránky, znám hlavní české představitele, kteří v této odborné oblasti pracují, a účastním se nějaké akce, kde je někdo z nich hostem (přednáška, veřejná debata), případně si na něj najdu kontakt a napíšu mu. 2. Uspořádám pro oddíl (či jinou skupinu vrstevníků) alespoň tři krátké programy (přednášky, diskuse, hry, soutěže apod.) o hlavních světových náboženstvích**). 3. Mám vlastní odbornou knihovničku, kterou průběžně aktualizuji***). 4. Vypracoval jsem a k veřejné publikaci nabídl alespoň tři články, které se týkají oblasti mého odborného zájmu, nebo pro své vrstevníky jsem uspořádal alespoň tři veřejné přednášky, semináře či diskuse věnované této tématice (lze i kombinovat).****) 5. Znám základní typy lidského poznání*****), typické oblasti jejich uplatnění, jejich hlavní přednosti i nedostatky. 6. Dokážu vrstevníkům vysvětlit, jak hlavní náboženství (případně některé současné filosofické směry) chápou pojmy „Bůh“, „Pravda“ a „Láska“. Doložím to na nějakém konkrétním příkladu (z historie či z umění). 7. Orientuji se ve filosofii v rozsahu nějaké současné středoškolské učebnice filosofie******) a alespoň jedním filosofem se zabývám hlouběji. Tím, co mě zvlášť zaujalo z jeho myšlenek, obohacuji naši oddílovou nástěnku, časopis apod. 8. Seznámil jsem se s Biblí a ústřední knihou nějakého dalšího náboženství*******). Vypracuji o nich prezentaci, která bude zahrnovat jejich srovnání i výběr toho co mě nejvíc zaujalo, případně nabídnu zájemcům, že je s těmito knihami blíž seznámím.
Podpisy (já, patron, odborník)
POZNÁMKY *)
Může se jednat o libovolnou odbornou oblast z přírodních či společenských věd (smyslem je podpořit soustavný zájem o nějakou oblast lidského poznání) **) Např. v rozsahu článků ve Skautingu roč. 33 (1 až 7) – bude k dispozici na www stránkách ODV ***) Podle věku uchazeče by měla obsahovat 5 až 10 knížek z daného oboru. ****) Na rozdíl od úkolu 2. se jedná o oblasti „nenáboženské“ (především z přírodních či společenských věd) *****) Základními typy lidského poznání se rozumí poznání vědecké, filosofické, umělecké a zkušenostní. ******) Například Ivan Blecha: Filosofie, Arno Anzenbacher Úvod do filosofie, Fery Luc: Rozumět životu *******) Korán (islám), Bhagavadghíta (hinduismus), Tao te ting (čínské náboženství), Pálijský kánon (buddhismus), Rozpravy Konfuciovy (konfuciánství) _____________________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1. * Vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail:
[email protected] , mobil: 723 963 939). * * Technické zázemí: Vladislav Jech (mobil: 737 537 534; e-mail:
[email protected]) a Adéla Čapková (mobil: 603 592 895). * * Předplatné pro rok 2015 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč. * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. *
12