Naši (m)učitelé Mgr. Vít Zákoucký

Naši (m)učitelé n Mgr. Vít Zákoucký Jaké je datum Vašeho narození? 20. 4. 1978

Jak byste se charakterizoval? Jsem mírný životní optimista, který se občas potká s krutou realitou.

Co jste studoval po ZŠ? A kde? Po základní škole jsem studoval zdejší SPŠSE a VOŠ (1992-1996) obor strojírenství – třídní – ing. Josef Jurek. Po dostudování jsem odešel do Prahy na FTVS UK, kde jsem studoval obor tělesná výchova a trenérství (aprobace atletika). Z jakého důvodu jste zvolil učitelské povolání? Baví mě práce s mladými lidmi.

Měl jste také nějaké jiné povolání po ukončení studií? Dělal jsem vedoucího trenéra atletických sportovních tříd na ZŠ Dobiášova v Liberci. Učil jste i někde jinde? Ne, ale práce vedoucího trenéra byla s učením velmi podobná. Kolik let učíte na SPŠSE a VOŠ? Učím zde od 1. 9. 2007

Proč jste si vybral tuto libereckou průmyslovku? Protože je to škola, která mě vychovala. Jaké předměty učíte? Tělesnou výchovu.

Jaký jste na žáky? Doufám, že takový, jak si kdo zaslouží (na někoho přísnější, na někoho mírnější).

Jaký druh kultury máte nejraději (kino, divadlo¬…)? Nemám vyhraněný styl, občas zajdu do kina, nebo na koncert. Do klasického divadla chodím velmi zřídka, ale nedávno jsem byl na ochotnickém představení pod širým nebem. Váš nejoblíbenější literární autor či dílo, hudební styl a film? Z literárních autorů by to byli asi M. Švandrlík a B. Hrabal, ale v posledních letech čtu již jen velmi málo. Nejlepší divadelní hry dle mě jsou od Járy Cimrmana (Svěrák, Smoljak). Z filmů se rád podívám na klasické české komedie (Vesničko má středisková, Jáchyme hoď ho do stroje atd.…) a ze zahraniční tvorby mám rád filmy od Quentina Tarantina. V hudbě upřednostňuji rock a punk. Sledujete televizi? Když mám čas, tak ano (ale není ho mnoho). Většinou si nenechám ujít sportovní přenosy. Jaké jsou Vaše koníčky? Sport, mariáš, šachy, sudoku.

Jaký je Váš vztah ke sportu? Jezdíte na kole, na lyžích? Vztah ke sportu mám samozřejmě kladný. Sport číslo jedna je u mě atletika, kterou dělám od svých 11 let. Ze zimních sportů preferuji běžecké lyžování. Rád si zahraji fotbal, volejbal a házenou. V létě občas relaxuji na windsurfingovém prkně. Rád cestujete? Pokud ano, kam? Cestování osobně moc rád nemám, ale je to nutné zlo k tomu, aby se člověk někam dostal. Dokud jsem dělal atletiku na vrcholové úrovni, tak jsem jezdil na závody skoro po celé Evropě. Teď již cestuji hlavně na dovolenou. Jakou nejvzdálenější zemi jste navštívil? Asi nejdál jsem byl na ostrově Mallorca.

Do jaké země byste se ještě rád podíval? Žádnou vysněnou zem nemám, ale chtěl bych se podívat do nějakého surfařského letoviska, protože bych si chtěl vyzkoušet ježdění ve vlnách, bez plachty.

ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ

10.12.2008

strana 2

Naši (m)učitelé n Mgr. Vít Zákoucký V jaké zemi byste chtěl žít? Já jsem patriot a v naší zemi se mi líbí.

Kdyby existoval stroj času, kam byste se podíval? Do antického Řecka.

Kdybyste mohl mít tři kouzelná přání, jaká by to byla? Daroval bych lidem 100% zdraví, protože zdravotní neduhy sužují čím dál více lidí. Dále bych dal všem alespoň špetku „zdravého rozumu“ a tím by se také mnoho věcí vyřešilo, zejména mnoho nesmyslných válečných konfliktů. A posledním přáním bych u lidí zrušil závist, protože z té pramení mnoho zla mezi lidmi. Máte nějaké životní krédo? Může být lépe, ale může být i hůře.

Čeho chcete ještě dosáhnout? Cílů je mnoho, ale ten nejbližší je se ještě jednou vrátit, jako závodník v plné síle, na atletickou dráhu (po několika zraněních). Co byste vzkázal studentům nebo obecně mladým lidem? Užívejte si mládí i studentský život. Těžko najdete lepší a hlavně bezstarostnější etapu vašeho života, než je ta, kterou právě prožíváte. Jaký je Váš vztah ke kouření na pracovišti? Jsem nekuřák, tak se kouřením na pracovišti nezabývám. Recyklujete a třídíte odpad? Ano.

Děkuji za rozhovor

Apač

Ze školy n Nejbližší akce Prosinec (2008): 12.12. (PÁ) 22.12.2008 - 04.01.2009 Leden (2009): 05.01. 23.01. 27.01 29.01. 30.01.

(PO) 13:30 (PÁ) 12:00 (ÚT) 14:35 (ČT) (PÁ)

středoškolská futsalová liga VÁNOČNÍ PRÁZDNINY odevzdání absolventských prací (VOŠ) ukončení klasifikace pololetní pedagogická porada vydání výpisu vysvědčení POLOLETNÍ PRÁZDNINY


10.12.2008

strana 3

Ze školy n SPŠSE v atletických a sportovních soutěžích – září, říjen Jako první závodili atleti, kteří absolvovali 25.9. okresní kolo středoškolského poháru, které se konalo v Liberci. V tomto kole studenti jasně zvítězili a postoupili do krajského finále, které se konalo 2.10. v České Lípě. Krajské finále bylo velice vyrovnané, ale nakonec naši studenti dokázali porazit domácí SOŠ a zvítězit. Tím si zajistili účast v republikovém finále v Břeclavi. To se konalo v neděli 12.10. a pondělí 13.10. Bohužel studenti nebyli v nejoptimálnější sestavě (zdravotní komplikace), ale i tak zaznamenali letošní nejlepší bodový součet a obsadili konečné 12. místo. V letošním roce závodili v družstvu atletů tito studenti (objevili se alespoň v jednom kole): Helm, Mocek E1, Bursa, Macháček, Přibáň S1B, Pašta, Mizera S2A, Havel, Vašátko S2B, Říha P2, Dörfl A2, Čadek, Haloun A3, Barák S3B, Dostál L3, Švec E3, Burda A4, Ježek P4 Dále se 21.10. v naší tělocvičně uskutečnila skupina okresního kola florbalu dívek, kde pouze vítěz postoupil do okresního finále. Naše dívky skončily na třetím místě. Za školu nastoupila tato děvčata: Fuchsová, Langerová, Stránská L2, Patrmanová, Rulcová L3, Kirnerová, Červinková L4, Jonášová a Kavanová S4B.

Poslední konanou akcí u nás byla skupina okresního kola chlapců v basketbale, která se konala 23.10. Opět pouze vítěz postoupil do okresního finále. Naši studenti zvítězili. Za školu hráli tito studenti: Halama L1, Mach S1A, Honč, Valenta S2A, Nejedlo S3A, Dufek S4A, Zakouřil S4B.

Mgr. Vít Zákoucký / Josef Kovačič

Ze školy n Studenti čtou a píší noviny Již potřetí se studenti 2. a 3. ročníků zúčastnili akce pořádané MF DNES "Studenti čtou a píší noviny". Poslední účast byla velmi úspěšná. Studentům naší školy bylo uveřejněno 9 příspěvků, které si můžete přečíst i zde. Hlavním koordinátorem akce (organizace, odesílání příspěvků, komunikace s redaktory MF) byla vyučující ČJL paní Mgr. Blanka Holubcová. Akce skončila v pátek 21. 11. 2008.

Mnozí nedokáží milovat jednoho člověka celý život

Proč se vlastně lidé rozvádí? Existuje spousta důvodů, ale nejčastěji to je asi proto, že láska ze vztahu prostě vyprchá. Řekl bych, že mnoho lidí prostě nedokáže milovat jednoho člověka celý život. Moji rodiče jsou také rozvedeni. Rozvedli se, když jsem byl ještě malé dítě. Vůbec jsem netušil, že je něco špatně, došlo mi to, až když mě máma odchytla cestou ze školy, že nyní bydlíme jinde. Rozvod mích rodičů patřil k těm ostřejším. Byly to kruté soudní bitvy o majetek, peníze, proběhl i soud o to, kdo mě dostane do péče. Nyní se naši nemohou ani vystát. Jak je možné, že se lidé, kteří se milovali, nyní bytostně nenávidí? Mohou to být naschvály, které si velmi rádi prováděli, spory o majetek… Nyní, když jsem starší mi došlo, že rozvod našich byl výhrou. Nyní mají oba své rodiny a myslím, že jsou šťastni. Jenže vyřešilo to jejich problémy? Ano i ne. Nastaly problémy, jak rozdělit majetek, kdo mě dostane do péče atd. Tyto spory se táhly několik let. Ale na druhou stranu, každý má teď novou rodinu, kde je doufám šťastný. Nedokážu si představit, že by naši zůstali spolu kvůli mně. Bylo by hezký vyrůstat v normální rodině, ale za jakou cenu? Když to zhodnotím, já z toho celkem těžím J. Narozeniny, Vánoce, svátky a všechno, kde se rozdávají dárky, slavím dvakrát. To znamená víc dárků a víc peněz. Co víc si v šestnácti od rodičů přát J. Myslím, že rozvod není nic špatného, lidi si nemusí rozumět celý život. Rozvody by měly být co nejjednodušší. Žijeme v době, kdy je rozvod běžná věc, tak proč to stěžovat? Je fakt, že tu svatbu by měli lidi promyslet víc, ale když je člověk zamilovanej, je prostě slepej. Tak proč jim tu chybu vyčítat? Každý přece dělá chyby.

Robin Dvořák


10.12.2008

strana 4

Ze školy n Studenti čtou a píší noviny Romové se cítí ublíženě. Je to ale rasismus? Začneme otázkou, jak by mělo vypadat soužití národnostních většin a menšin nebo-li majorit a minorit. Myslím, že každý to zná z vlastní zkušenosti. Někdo z té lepší stránky jiný z té druhé. Určitě nenajdeme přesně definovaná pravidla způsobu soužití obou skupin. Existují však morální nepsaná pravidla, kterými se správný člověk má řídit. To platí pro obě skupiny. Je nesmysl, aby jedna byla více zvýhodňována než ta druhá. Ale to se naopak v reálném světe běžně děje. Menšinové skupiny jsou utlačovány a často i asimilovány. Asimilace však probíhala spíše ve středověku, kdy nebyla možná mobilita mezi městy natož státy. Lidé se museli zcela přizpůsobit dané společnosti. Když to nedokázali, byli odsuzováni a odsouváni do ústraní. Vzájemné vztahy mají své kořeny již v dávné minulosti, kdy na území státu přišli lidé z jiných krajů.

Podíváme se na Českou republiku. Dnešním hlavním problémem je romská komunita. Pořádají se proti nim různé akce. Jako příklad můžeme uvést nedávný pochod neonacistů v Litvínově. To dokazuje, že Romové nejsou v naší zemi vítáni. Čím to může být? Proč si tyto lidi nepřipustíme k tělu? Důvod je dán již z minulosti. Romové se totiž nedokázali a ani nedokáži přizpůsobit normálnímu českému způsobu života a hospodaření. Dříve byli Romové kočovnými skupinami. Hráli lidem divadlo. Avšak neměli, kde shánět jídlo či peníze. Proto se k nim vztahuje drobná kriminalita. Lidé se stali ostražitými a tak to trvá dodnes. Když se nedokáží přizpůsobit ať jdou tam, kde si myslí, že jim bude lépe. A my budeme šťastnější. Jak asi může vypadat vztah s lidmi, kteří často ani nepracují, žijí jen na sociálních dávkách, tropí výtržnosti a třeba ani nesypají odpad do kontejnerů, ale vyhazují ho rovnou z oken? Poté nás obviňují z rasizmu a připadají si strašně ublíženě. Není se čemu divit, že lidé nechtějí mít za sousedy Romy.

Takže je to rasismus? Myslím, že ano. Máme k nim nepřátelské postoje, pocity a chováni. Chceme se jich zbavit. Způsobují si to však sami, jak je popsáno výše. Samozřejmě, že všichni nejsou stejní. Nejspíš by jsme je neměli házet do jednoho pytle, ale to se nedá. Mám takovou smůlu, že se do sousedního baráku přistěhovala početná romská rodina. Takže vím o čem mluvím. Často se zde hlasitě sprostě nadává. Nepořádek lítá všude možně. Neustále hraje do noci hlasitá muzika. Jednou nám naházeli do bazénu dlažební kostky. Prostě jen tak. Asi neměli, co dělat. A s takovými lidmi máme udržovat přátelské vztahy? Ještě si dovolím jednu vzpomínku. Můj romský strýc, který u babičky často trávil prázdniny, nás jednoho krásného dne sprostě vykradl a už jsme ho v životě neviděli. Udělejte si obrázek sami. Já mám jasno… Nezůstaneme však jen u Romů. Větší či menší problémy jsou všude. Za dobré vztahy musí bojovat obě skupiny. Okolí jim však musí dávat stejné podmínky ke včlenění do společnosti.

Špatné vztahy mohou být způsobené také xenofobií. Nebo-li strachem z něčeho neznámého, z nových lidí, věcí, dějů… Poté bychom Romům křivdili a měli se obrátit na naše obyvatele, neboť oni se nedostatečně přizpůsobují novému okolí a tím pádem vznikají nepokoje. Z toho se dále může vyvíjet rasizmus. Vzájemný vztah si musí utvořit obyvatelé sami a ne se řídit poučkami a zásadami. Každý člověk je přece jiný a nemohou na něj platit přesná pravidla.

Vlastimil Zelenka

Většina mužů nechce za šéfa ženu V dnešní společnosti platí nepsané pravidlo, že většina mužů nedokáže pracovat pod vedením ženy. Myslí si, že žena není vhodná pro vedení nějaké firmy, u menších firem to většinou muži tolerují, ale nedej bože, aby žena vedla větší firmu, kde má pod sebou hodně mužů. Nejhorší situace nastane, když žena vede firmu s informačními technologiemi. Vedoucí postavení ženy má většinou za důsledek velký odliv zaměstnanců, kteří si nedovedou představit, že by jim mohla žena nařizovat. To je taky jeden z důvodů, proč se firmy bojí na vedoucí pracovní pozice dosazovat ženy. Většina mužů si myslí, že žena není schopna vést firmu a přijde jim to nepředstavitelné, myslí si, že když se na místo vedoucího dostane žena, bude to mít za následek pád firmy. Já osobně si myslím, že není třeba soudit předem. Pokud už se žena na takové místo dostane, měla by mít stejnou šanci ukázat své vědomosti a schopnosti, tak jako muž. Většina mužů ale zastává opačnou myšlenku, protože si nedokážou představit, jak bude pod vedením ženy fungovat ekonomika firmy, vždy si představují jen to nejhorší. Podle mě se ale společnost nezmění a bude to stejné i nadále a někdo to jen tak nedokáže změnit.

Tomáš Grosman


10.12.2008

strana 5

Ze školy n Studenti čtou a píší noviny Česko je odborníkem v byrokracii Pojem "Škola třetího tisíciletí" je možná až přespříliš odváž-ný. Jsme před koncem první setiny třetího tisíciletí a nemůžeme tedy ani snít o jeho konci. Asi jako svatý Václav snící o procházce na Měsíci. Spíš bych zvolil slogan "Škola zítřka" nebo něco co vystihuje budoucnost, kterou ještě máme šanci změnit. Téma jsem však nevybíral, a tak mi nezbývá nic jiného než připomínka.

Škola by se měla vyvíjet samovolně a měla by reagovat na okamžité změny našeho, respektive světového, pracovního trhu. Je tu však problém. Můžeme nechat školu aktivně reagovat na nejnižší úrovni, tedy nechat učitele volně rozhodovat co se vlastně bude učit. Spousta učitelů by to jistě zvládla a většina žáků by byla připravena na právě aktuální situaci. Pokud se ale najde jediný učitel, který s touto metodou nebude souhlasit, celá třída bude mít pro start oproti ostatním handicap, se kterým se bude muset vyrovnat. Druhá krajní možnost je centralizace školství, zavedení norem a standardů. Každé dítě sice bude mít pro život stejné podmínky, ale flexibilita není předností tohoto systému. Ministři školství se přebíjejí v reformách. Než je plně zavedena jedna, výměna křesel ji zase odepíše a nahradí jinou. Navíc je s tím spojená byrokracie a ohromné náklady, které zaplatíme na daních.

Ideální systém je nastavit poměr tak, aby pobral pouze to nejlepší z obou způsobů. Situace v Čechách je občas trochu nešťastná. Podle nového principu končí žáci z různých škol s rozdílnými kvalitami výuky a vědomostí u stejných maturit, které by měly mít ve světě státem garantovanou prestiž. Ze zkušeností kamarádů lze však vytušit, že učitel může být rozhodujícím prvkem. Před maturitou jsou tedy síly dosti nevyrovnané. Jestli bude mít společná maturita ve světě nějaké renomé, to ukáže až čas. Co se byrokracie týče Česká republika je odborníkem. Dokážeme živit úřad o stovkách zaměstnanců jenom kvůli potvrzování jiných potvrzení, což se nese napříč celou státní správou.

Jestli lze najít školu třetího tisíci-letí, ideální školu bez vad a problémů, pak to určitě není ta dnešní. Stále je co zlepšovat a jediné, co víme, jistě je, že napříč celým třetím tisíciletím bude i nadále co zlepšovat. Závisí to nejen na učitelích, budoucích ministrech a ostatním vedení, ale také na nás studentech. Doufám, že domluva mezi všemi je vůbec možná, a že se někdy v budoucnu povede. Kdyby však nebylo co zlepšovat, nebylo by proč žít.

Tomáš Jakubík

Hokej v nás hrdost dlouho neudrží

Ačkoli jsem Čechem rád, Češi se mi v mnoha ohledech líbí a Češky především, tak si nemohu odpustit několik výtek na naturu svého národa. Vynechám pomluvy typu „Kdo nekrade není Čech“, protože dávat to za vinu národnosti je předně nevhodné. Na druhou stranu ono známé „Zlaté české ručičky“ už zní líp. Bohužel už i to v dnešní době neplatí. Precisnost, zdá se, z našeho národa emigrovala do neznáma. Nebo že by to bylo spíš tím, že náš trh je zaplaven výrobky z východu a s napisem „Made in Czech Republic„ se setkávame jen hodně zřídka? Firmy, které kdysi doslova reprezentovaly Českou Republiku jsou pravděpodobně již pod krachem, hromadným propouštěním a následným prodejem a nebo byly spolknuty obrovskými zahraničními koncerny, jako třeba naše Škoda Auto a.s. Místo nich nám tu vyrostly podniky značky Hyundai, nechávají se tu stavět asijské základní desky pro asijce a bůhví co ještě. Samozřejmě, že je to dáno situací na trhu a pokud se podnik dostane do ztrát nedá se nic dělat, ale nevěřím, že neexistuje způsob jak si několik takovýchto „reprezentatnů“ udržet a zajistit si tak jak pracovní místa pro několik stovek lidí, tak i dát Čechovi další důvod na co být hrdý. Hokej, fotbal a jiné sporty v nás dlouho hrdost neudrží. Opusťme tuto sféru, se kterou stejně nic neuděláme a věnujme následující řádky malému zamyšlení nad sebou samotným. Češi mají jednu „neodpáratelnou“ vlastnost, a to zapomínat. Jako by se nechtěli či neuměli poučit ze svých chyb a vkráčejí stále do stejné řeky. Akorát z rozdílných břehů. Zdá se mi, jako bychom přímo překypovali důvěrou v cizince, zatímco ke spoluobčanovi je chorobně podezřívavý. Český národ už nějakou notnou dobu není skutečně nezávislý, ale zřejmě to nikoho až tak netrápí. Je to tím, že jsme rádí řízeni místo toho, abychom se řídili sami? Já bych tuto možnost nezatracoval. Tak mě tak napadá, že jsem asi právě pochopil co znamená onen příběh o Blaničtích rytířích. Vypadá to, že podmínkou „Až nám bude nejhůř, vystoupí rytíři z Blaníku a pomohou nám“ je myšleno „Až budeme jako stát na dně, začnou se Češi chovat a přemýšlet jako národ“.

Jaromír Šída

Rozhodně nechci žít ani pracovat v České republice Každý z nás už určitě někdy přemýšlel, o tom jaké by to bylo žít v jiné zemi. I já jsem si tuto otázku již několikrát položila a má odpověď byla vždy stejná: rozhodně vím, že nechci žít a ani pracovat v České republice.

Ptáte se proč? Jednoduchá odpověď, jestli to tak mohu říct, já Českou republiku jako stát nemám v oblibě. Příčí se mi naše politika „naber si do kapsy, co můžeš“, chování Čechů a vůbec jejich sociální myšlení. Vždyť kde jsou ty časy, kdy jste o Češích mohli říct, že jsou slušní, nesobečtí a navzájem si pomáhají? To vše patří do dob minulých. Když se podívám na náš stát dnes, vidím pouze loupeže, přepadení, vraždy a hrabivost. Řekněte mi, kdo by chtěl v takové zemi žít, kdo by chtěl zde vychovávat svoje děti? Již dlouho jsem přesvědčena, že život jinde v jiném státě je lepší. Možná o něco složitější díky jiné kultuře a jazyku, ale není nic co by se člověk nedokázal naučit nebo akceptovat. Proč bychom měli žít pouze zde jenom kvůli tomu, že jsme se tu narodili? Vždyť v dnešní době je tolik možností, tak proč zůstávat jen u té jedné? Už jen když si čtete zprávy v novinách o zkorumpovaných policistech, o politicích, kteří plní pouze svoje kapsy na úkor občanů. Jak říká můj táta: „každý slušný člověk z politiky a od policie už odešel.“ Myslím, že takhle si nikdo nepředstavoval demokratický stát. Nebo třeba naši doktoři,


10.12.2008

strana 6

Ze školy n Studenti čtou a píší noviny sice dělají užitečnou a potřebnou práci, ale požadovat třicet korun pouze za to, že vám předepíší recept, je poněkud přemrštěné. A vemte si starší občany, kteří těch receptů potřebují několik, zaplatí u doktora a potom ještě v lékárně při výběru. Přijde mi směšné platit za něco, co by mělo být samozřejmé. Vždyť zde se vše točí jenom kolem peněz, ať vezmu jakýkoliv obor. Podívejme se třeba na Leoše Mareše, matkám se snižuje mateřská, ale na to abychom zaplatili namyšlenému floutkovi, který neví co s penězi, na to se vždy finance najdou. Tak kde to potom žijeme, když chudák matka musí počítat každou korunu a pan Mareš utrácí statisíce ba i miliony za auta a televizory?

Neříkám, že bych se sem nevracela. Určitě bych jezdila navštěvovat rodinu, přátelé, ale žít v České republice si nedovedu představit. Já chci využít příležitost poznat jiný styl života, chci sama sobě dokázat, že existují lidé, kteří nejsou tak hamižní jako Češi, kteří dokáží pomoc člověku aniž by za to něco požadovali. Možná je to naivní představa, ale já věřím, že někde na světě takové místo existuje a já ho hodlám najít.

Andrea Formánková

Systém dávek je nastavený špatně Když se v České Republice řekne národnostní menšina, většinou se lidem asi ihned vybaví jedna nejpočetnější menšina - Romové. V souvislosti s nimi má většina lidí zafixovanou jen špatnou pověst této menšiny u nás. Většina lidí si hned vybaví někoho, kdo dlouhodobě nepracuje, kdo ani nemá zájem pracovat, jen celé dny posedává někde na ulicích a snaží se krást, kde to jde. Samozřejmě, že tento odpor k práci a krádeže jsou na denním pořádku i u lidí, kteří mezi Romy nepatří, ale mám pocit, že v poměru Romů a ostatních, převládá v této skupině počet Romů. Mezi Romy je ale i dost početná skupina lidí, co velmi dobře pracují a snaží se s ostatními občany žít v poklidu, starají se velmi dobře o své děti a rodiny, ale ti se dost často ke své národnostní menšině raději nehlásí a pokud chtějí, aby je okolí respektovalo, musí se ve spoustě věcí daleko víc snažit v porovnání s okolím.

Sám jsem se s oběma typy setkal. Můj strýc musel tento problém řešit, protože se mu již delší dobu před jeho domem na schodech scházela skupina Romů, kteří místo toho, aby chodili do práce, jen od rána do večera popíjeli alkohol, kouřili a dělali nejen spoustu hluku, ale hlavně nepořádku. Strýc se nejprve snažil s nimi rozumně domluvit, ale k ničemu to nevedlo, spíš naopak. Když strýc řekl jednomu z nich, že by místo vysedávání a popíjení před jeho domem udělal něco rozumnějšího a šel raději někam pracovat, tak se mu tento Rom přímo do očí vysmál a řekl mu toto: „Proč bych já měl chodit do práce? Já dostanu každý měsíc 30 tisíc ze sociálních dávek na ruku, vyděláš si tohle v práci za měsíc ty?“. Na tomto případu je přesně vidět, jak špatně je u nás nastaven systém sociálních dávek. Místo, aby podporoval ty, kteří to skutečně potřebují (protože nemohou pracovat např. ze zdravotních důvodů), podporující hlavně ty, kteří o práci vůbec nestojí. Navíc této skupině Romů je téměř nemožné něco vytknout, protože jakmile si někdo dovolí jejich způsob života zkritizovat, tak je hned označen za rasistu a ještě mu začnou vyhrožovat. Ano, jsou samozřejmě i u nás případy, kdy jsou Romové diskriminováni, ale většinou je to národnostními radikály(neonacisti, skini). Chtěl bych říct, že u nás není jen tato menšina, ostatní menšiny většině lidem nevadí a proto také s námi dokáží normálně žít. Dobře je to vidět např. u Ukrajinské menšiny. I tady se samozřejmě najdou případy, které používají nekalé praktiky, ale většina lidí z Ukrajiny je opravdu ráda za každou pracovní příležitost, protože v jejich státě není moc možností pracovat a pokud i práci seženou, tak je to za velmi mizerný plat.

Tomáš Grosman

Dokud nebudou všechny národy stejné, rasismus neskončí V dnešní době záleží na tom, jako kdo se narodíte. Každá alternativa života má svou výhodu a nevýhodu. V letech před 2. světovou válkou měl člověk židovské kultury výhodu. Židé měli odjakživa smyl pro obchod, a proto se stali jednou z nejbohatší národností. Tato jejich výhoda se stala jejich prokletím. Hitler v tom našel záminku ke genocidě a švýcarské banky vydělaly na jejich smrti.

Ptám se, Proč? Pes na vás bude štěkat ať jste bílý, černý, nebo bohatý, či chudý, tak v čem jsme sakra tak odlišní, že můžeme vytyčit rozdíly mezi lidmi. Člověk se prohlásil za jedinou myslící bytost na tomto světě. Je to dar, nebo prokletí? Myslíme pouze na to, jak si svět přizpůsobit a zjednodušit ke svému obrazu. Jaký ten náš obraz vlastně je? Každá národnost byla vychovávána svým místem života jinak, ale všichni si říkáme lidé. Dokážeme se všichni shodnout na jedné verzi budoucího života? Existuje národnost, která si může říkat, že je ta pravá? Ne. Všichni jsme lidé, ale s jinými cíly. Jedno však máme společné, nekončící chamtivost. Některé národy toho využívají k ovládání jiných národů tak, že jim za vidinou jistého zisku nabídnou připojení k jejich kultuře. Toto si nemusíme ani uvědomit, ale stává se to běžně. Zisk, který je nabídnut spočívá v lukrativní nabídce prací, nebo bohatého systému sociálních dávek. Tento národ je změnou kulturního prostředí donucen domácí společností změnit svůj životní a kulturní styl. Stává se součástí jednoho národa? Bohužel ne. Většina migrujících národu se stává menšinami, které si ponechávají svou kulturu a svoje vychování. Dá se ještě tvrdit, že existuje národ, který není dotčen, nebo ovlivněn jiným národem? Můžeme tvrdit, že člověk jiné kultury a třeba i barvy pleti je horší? Ne, toto by bylo považováno za rasistické. Tento člověk, je ale vychováván podle jiných zvyklostí, takže co když je to pravda? Nebyl by to v tu chvílí druh pozitivního rasismu? Lidé jsou absolutně zaujati tím, kdo je kdo. Když řeknu, že většina dětí v diagnostickém ústavu je romské národnosti, řeknete, že je to náhoda. Když řeknu, že lidé romské národnosti zneužívají sociálních dávek, řeknete, že jsem rasista. Není rasismus i to, že obrovské společnosti přenechávají svou výrobu do svých výrobních dílen v Číně? Tyto společnosti upřednostňují práva jiných národů, než práva Číňanů. Proč Němec nemůže pracovat za stejný plat, jako Číňan? Protože by se to v Německu prohlásilo za čin proti lidskosti, ale v Číně to nelidské není. Rasismus je a bude. Dokud nebudou všechny národy stejné, tak s tím nikdo nic neudělá.

Tomáš Felgr


10.12.2008

strana 7

Ze školy n Návštěva vodní elektrárny Štěchovice a JE Temelín Ve středu 26. 11. se naše třída (L4) spolu se třemi z P4 v doprovodu profesorů Osčádala a Švancara vypravila do jaderné elektrárny Temelín. Odjížděli jsme od školy krátce po 5. hodině. Asi kolem 8:30 jsme dorazili do vodní přečerpávací elektrárny Štěchovice, kde jsme měli domluvenou exkurzi. Po chvilce čekání dorazil na kole postarší pán. Pustil nás do elektrárny. Nejprve nám pověděl něco málo o všech vodních elektrárnách v povodí Labe. Pak jsme se usadili v informačním centru, kde jsme zhlédli 3 filmy. V prvním byly představeny všechny vodní elektrárny skupiny ČEZ, druhý se konkrétněji zabýval výstavbou elektrárny Štěchovice. Ve třetím filmu byly zachyceny následky povodní v roce 2000. Elektrárna Štěchovice byla zcela zničena. Když filmy skončily, rozdělili jsme se na 2 skupiny. Průvodce, se kterým jsem byl já, se začal zmiňovat o dávné historii. Když jsme ho upozornili, že nemáme na prohlídku celý den, své vyprávění urychlil. Krátce po 10. hodině jsme vyrazili do Temelína. Nejprve nám byl promítnut film v informačním centru. Pak jsme se rozdělili na 2 skupiny a 1 se vydala do elektrárny. V infocentru jsme také dostali helmy a do trezoru jsme museli odevzdat fotoaparáty a mobily. Panují zde přísná bezpečností opatření. Před odjezdem jsme posílali čísla občanek, která se před vstupem kontrolovala. Náhodně 1 ze skupiny jde dýchnout do balonku. Pokud by se u něj prokázal alkohol, nikdo by se do Temelína nedostal. Vše proběhlo hladce, prošli jsme radiačním rámem a dostali se do objektu. Už před odjezdem z Liberce jsme věděli, že nejde ani jeden blok. Procházeli jsme venkem a vnitřkem. Byli jsme se podívat ve strojovně, viděli jsme dieselgenerátorové stanice a také novou turbínu, kterou po několika dnech jeřábník špatně spustil, čímž došlo ke zničení (cena asi 150 mil. Kč). Od exkurze jsem očekával něco jiného, domníval jsem se, že toho uvidíme víc. Ovšem informační centrum je zajímavé, několik exponátů z využití energie se dá vyzkoušet včetně snižování či zvyšování výkonu reaktoru.

Apač


10.12.2008

strana 8

Svět n Japonsko a jeho kultura 日本国と日本の文化 Pokud někdo z vás se někdy zajímal o to, jak to chodí na opačné straně zeměkoule, respektive v zemi vycházejícího slunce, dám vám tu možnost alespoň z části nahlédnout prostřednictvím obrázků a popisů, jak vypadají tamní ulice, jak tamní obyvatelé žijí a čím se liší od nás.

Města či vesnice? Když už města, tak jaké to tam je? Dneska žijí Japonci převážně ve velkoměstech jako je Tokyo (東京), Nagoya (名古屋), Osaka (大阪), Hiroshima (広島), zkrátka, ve stylu starořeckých městských států. Jen málo Japonců žije v nějaké té vesničce. To vše je způsobeno hornatostí země, tudíž nedostatkem plochy, na které by bylo možno stavět. Z toho plyne, že cena pozemků v Japonsku je velmi vysoká, na naše poměry až nesmyslná. Což je důvodem toho, jak mnoho z vás již slyšelo, že vše je v Japonsku malý, miniaturní, někdy až s trochou nadsázky až mikroskopický. Věřte nevěřte, ale v Tokyu ve čtvrtích jako Akyhabara (秋葉原), nebo východní strana Shinjuku (新宿) není pomalu kam šlápnout, protože se v malém prostoru pohybuje příliš mnoho lidí. Východní strana Shinjuku je jedno z nejrušnějších míst Japonska. Ani v noci ruch ovšem neustane a casína a další místa pro odreagování praskají ve švech.

Východní strana Shinjuku je jedno z nejrušnějších míst Japonska. Ani v noci ruch ovšem neustane a casína a další místa pro odreagování praskají ve švech.

Co se týče obydlených čtvrtí ve městech, tak domy bývají vedle sebe tak blízko, že by si sousedi mohli podávat ruce z oken a popřát si dobré ráno. Situace je ovšem klidnější ve městě jako je Nagoya, poněvadž vzhledem k nižším cenám tamních pozemků, než v Tokyu, se vše staví širší a větší, tudíž tamní ulice jsou větší a klidnější než Tokyjské ulice. Stejně tak obyvatelům je dopřáno bytů větších rozměrů, sice ne o moc, ale i tak je to lepší. Ještě jedna poznámka a to snad platí všude, že v Japonsku je cena pozemků nepřímo úměrná velikostí budov a volného prostoru.

Každodenní Japonský život Všichni jsme jistě slyšeli o tom, jak jsou Japonci pracovití a pilní. Ovšem, to je jen špička ledovce ve vodě, která je nám známa. Tu ponořenou část ledovce, snad lze poznat jen na vlastní oči. První charakter Japonského pracovního stylu je, že zatímco u nás je normální, že člověk změní svoje zaměstnání i 4 krát za svou pracovní kariéru, tak v Japonsku hned po vyučení či vystudování vysoké školy se nastupuje do jedné z velkých firem (Toyota, SONY, Mitsubishi, Panasonic, Honda), kde se pracuje až do důchodu. Plat se zvyšuje s rostoucím věkem a hodnocením. Pracovní doba v Japonsku činí průměrně 47 hodin týdně, ovšem Japonci Pohled na část západní čtvrti Shinjuku, kde místo obchodů a rušných ulic se často zůstávají na přesčas a mnohdy pracují tak, že my Češi nacházejí mrakodrapy lesní parky. Za těmito mrakodrapy se již rozkládá nekonečné říkáme, že z nich dělají roboty a že pracují jak mravenci. moře různých budov, kde se odehrává každodenní Japonský život. Večer se potom vracejí domů přeplněnými vlaky a doma jim už na moc věcí čas nezbude. Tato rutina se opakuje 5 dní v týdnu. Dovolenou mají jen zřídka v roce. Dneska sice už díky globálnímu vlivu firmy posílají své zaměstnance na týdenní dovolené, ovšem dříve se otázka dovolených moc neřešila a Japonci je často nechávali propadnout, než aby si je vzali. Poněvadž práce tvoří většinu části života Japonců, stává se, že v důchodu potom Japonci pořádně neví co s životem, neboť vedle práce jim dříve nezbýval čas na sociální stránku života. O víkendech Japonci buď čekají, zda je nezavolají do práce, nebo jezdí na výlety s rodinami. Jenom mimochodem, v životě jsou Japonci natolik komandování, podle nás až buzerováni, že bez těch šéfů nad nimi, kteří jim říkají, co mají dělat se prakticky neobejdou, což má za následek, že Japonci pomalu nejsou schopný žít jinde ve světě, nebo se jen těžko přizpůsobují. Japonský každodenní život je tak unikátní a tak odlišný, že bych o tom mohl psát rovnou knihu, ale to nejde, tady jsem vám mohl dát jenom náhled do té potopené části ledovce.


10.12.2008

strana 9

Svět n Japonsko a jeho kultura 日本国と日本の文化 Japonština a její charakter (日本語) Japonština je jazyk zcela odlišný od jiných jazyků, tudíž se Japonci jen horko těžko učí cizí jazyk. Vyplývá to z dlouhé izolovanosti Japonska vůči okolnímu světu, proto se Japonština vyvíjela sama jako samostatný jazyk, nepatří do žádné jazykové skupiny, jako čeština patří k Indo-evropským jazykům západo-slovanským. Japonština se podobá pouze Korejštině, svojí větnou strukturou a některými slovíčky a čínštině prostřednictvím znaků (Kanji) zavedených do Japonštiny v 5-6 století našeho letopočtu. Jinak od čínštiny se Japonština odlišuje výslovností a větnou strukturou. Zpočátku je gramaticky Japonština jednoduchá. Například nemá množné číslo, budoucí čas, jeden pád a nenáročná výslovnost. Ovšem dál, ačkoli gramaticky je Japonština pravidelnější a méně flektivní než čeština, kvůli složitému písmu a pro nás nezvyklé větné struktury, se stává jazykem náročným. Například sloveso, jakožto jádro věty se objevuje až na konci věty, kdyžto v češtině je na začátku. Uveďme si to na ukázce jedné věty, na které si vysvětlíme i jiné gramatické prvky.

私は九時半に新幹線で東京へ行きました。 Výslovnost (Anglický způsob psaní): Watashi wa kujihan ni shinkansen de Tokyo e ikimashita. V překladu to znamená: Jel jsem do Tokya Shinkansenem v půl desáté.

Tučně jsou vyznačena slovesa v obou větách. Zde se vyskytuje již zmíněný rozdíl ve větné struktuře. Sloveso na konci věty má i Korejština.

Podtržené označené znaky jsou řekněme slabiky jsou takzvané partikule, které vedou větu, neboť pomocí nich se naznačují části charakterizující význam věty. První šedě označenou slabikou je „wa“, pokud to není partikule, čte se jako „ha“, určuje podmět věty, nebo téma konverzace. Druhou partikulou je „ni“, pomocí ní vyjadřujeme přesný čas a místo. Třetí partikula se čte jako „de“ a používá se, když chceme říct například, jaký dopravní prostředek použijeme, či jakým jazykem je třeba co říci. A poslední partikulou ve větě je „e“ které se jako prostá slabika čte „he“, která naznačuje, místo, kam se směřuje. Všechny partikuly se používají až po užití klíčového slova, v téhle větě nejdřív řekne Shinkansen a až po té se řekne příslušná partikula. Omlouvám se za některé nejasnosti ve vysvětlení, ale lépe to neumím.

A poznámka na závěr: Při zpracovávání tohoto článku jsem neužil žádné z učebnic, či knížek ani internetu. Fotky jsou taky moje vlastní.

Daniel Balatka

Sport n BMX Historie Zrod tohoto sportu sahá až do počátku 70. let a cesty vedou do Kalifornie ve Spojených Státech Amerických. Právě tady začali mladí jezdci, kteří se snažili napodobovat závodníky motokrosu, jež byli příliš malí na řízení motocyklů. Tehdejší bikrosové tratě ještě neměly dnešní charakter a úroveň, byli plné nástrah, překážek a nerovností. Takovéto tratě některým jezdcům příliš nevyhovovaly a s postupem času, jak se začala základna jezdců rozrůstat a šířila především ve městech.Ti už nepotřebovali ke svým jízdám tyto tratě a zaměřili, ale soustředili se spíš na zdolávání městských překážek a nástrah jako např. schody, zábradlí a jiné. Tento moment by se dal považovat za zásadní odklon od původního ježdění v terénu a přechod do městského prostředí jako zásadní pro vznik městského, uličního čí později parkového ježdění tedy street stylu. Na začátku 80. let byl vyvinut a dán na trh první rám, speciálně pro tento druh ježdění, u jehož zrodu stál Bob Haro zakladatel společnosti Haro bikes. Postupně se freestyle BMX začal rozvětvovat do dalších kategorií a tak dneska jsou po celém světě známy disciplíny: Street - Ježdění ve městě. Park -Ježdění ve skateparcích, dneska už vznikají přímo bikeparky. Minirampa - Docela nová disciplína. K ježdění se používají dvě u-rampy spojené spinou. Vert - Klasická disciplína ve velíké vertikalní rampě. Dirtjump(trails) - Ježdění na velkých hliněných uměle vytvořených kopcích. Flatland - Se přirovnává spíše k takovému tanci na kole.


10.12.2008

strana 10

Sport n BMX Pro kažkou disciplínu je určeno kolo ze speciální geometrii s odpovídajícími komponenty. Ovšem není možné vždy každého tak přesně škatulkovat, přece jen je to freestyle(volná disciplína), takže někdo jezdí Brakeless(bez brzd), někdo chainless(bez řetězu.), nebo mají brzdy přední či zadní, někdo vozí 4 pegy(stupačky), někdo 2 pegy a jiní třeba žádné nevozí.

Freestyle BMX

Řada lidí považuje freestyle BMX spíš za životní styl než za sport. Svým duchem má tato disciplína asi nejblíže skateboardingu, ve kterém, stejně jako v BMX, jde o akci, adrenalin, styl a v neposlední řadě o pohodu a partu kamarádů. BMX jezdci často vyhledávají i podobné překážky jako skateboardisté, ať už v ulicích města nebo ve skateparcích, stejně tak mají své místo na velké (vertikální) rampě nebo minirampě.

Kolo BMX se jezdí na malých dvacetipalcových kolech, která například proti horským kolům vynikají jednoduchostí. Žádná přehazovačka, odpružená vidlice nebo složitý hydraulický systém pro brzdění není potřeba. Na freestylovém kole občas najdeme věci, nad nimiž naši rodiče obvykle nechápavě kroutí hlavou. Jednou z nich jsou pegy - navářky u předního a zadního kola, díky nimž se dá na BMX vymyslet daleko širší škála zajímavých triků. Používají se hlavně na streetu, v minirampě, vertikální rampě a nepostradatelnou pomůckou jsou při flatlandu. Mohou být na obou stranách kola, ale většina jezdců je má pouze na jedné straně nebo vůbec ne (s výjimkou flatlandistů, kteří je vozí s sebou vždy a všude). Další zvláštností, kterou na jiných než freestylových kolech nenajdete, je twister - jednoduché zařízení, které slouží k tomu, abyste mohli bez problémů protáčet řídítka o 360 stupňů a nepřetrhali lanka vedoucí k rámu. Toto zařízení oceníte při barspinu (trik, při němž se protočí řidítka o 360°) nebo tailwhipu (při tomto triku se protočí o 360° celé kolo). U twisteru však neplatí, že kdo ho nemá, nemůže na ulici. Celkový trend v BMX světě teď naopak tíhne k jednoduchosti - malé převodníky, žádné pegy a také žádné brzdy! To je však výsadou několika málo profíků, kteří vědí, co dělají, a vědí, jak v pravý čas zastavit; nikomu ze začínajících jezdců to zkoušet nedoporučujeme. Základní triky Bunny-hop - základní trik, stejně jako u skateboardingu, snowboardingu a dalších sportů; je to výskok za jízdy, jehož technické zvládnutí je předpokladem pro učení dalších triků manual - jízda po zadním kole bez šlapání; v tomto triku jde především o to, aby se jezdec naučil na kole držet rovnováhu; manual se dá později kombinovat s celou řadou dalších triků x-up - otočení řídítek o 180° tak, že zkřížíte ruce a poté je vrátíte zpátky, řídítka však na rozdíl od barspinu (a jiných triků) vůbec nepouštíte Pokročilé triky barspin - protočení řídítek o 360°; dá se dělat jak při výskoku, tak za jízdy při pouhém nadzvednutí předního kola tailwhip - jeden z nejefektnějších triků na BMX - protočení kola o 360°, při kterém jezdec kopne kolo před sebe tak, že se otočí kolem osy řídítek backflip - salto na kole, jeden z triků, které není dobré zkoušet rovnou na skocích, ale naučit se ho například do "foampitu" [!!!] (skok, při němž je na místě dopadu jakýsi velký bazén naplněný kusy molitanu, který změkčuje přistání) nebo do vody (i tam si však můžete slušně natlouct, když špatně dopadnete na tvrdou vodní hladinu) 360 - otočka o 360° je velmi obtížný trik, avšak ve světě už jsou nějaký čas k vidění i otočky o 720° nebo 900° (jezdec se vrací na stejnou stranu, z níž se odrážel) a posledním hitem, který však zatím dělá jen pár nejlepších, je i 1080°! kombinace - na BMX se velmi často dělají kombinace více triků a je jenom na jezdci, které triky zkusí kombinovat; například slovo flipwhip [flipvip] vzniklo zkrácením slov backflip [bekflip] a tailwhip [tejlvip] a označuje trik, při kterém se jezdec otočí hlavou dolů (backflip) a přitom nad sebou protočí kolo (tailwhip); u nás se tento trik naučil zatím pouze Michal Beran, jeden z nejnadanějších jezdců. Dále jsou k vidění kombinace jako 360 barspin, 360 tailwhip, tailwhip to manual (tailwhip odjetý po zadním kole) a celá řada dalších.


10.12.2008

strana 11

Sport n BMX Disciplíny BMX je rozmanitý sport a má mnoho podob. Rozlišuje se pět základních disciplín - street, dirt, minirampa, vert a flatland; řada jezdců však jezdí víc disciplín zároveň (například minirampu a street). Street - Street je jedna z nejprogresivnějších disciplín, jsou v ní každoročně k vidění desítky nových riderů a spousta nových triků. Závody se jezdí v parku, který se příliš neliší od skatového (občas se neliší vůbec) - jsou v něm postaveny překážky z dřevotřísky nebo betonu. Street je však i ježdění v ulicích města, kde se dají občas najít místa vhodná k nejrozmanitějším trikům. Dirt - Dirty jsou hliněné skoky, staví se jich většinou několik za sebou a mohou být různě dlouhé a vysoké. Pro zpestření se v poslední době začínají objevovat různě upravené skoky, například transfer - skok, který má dopad posunutý o několik metrů do strany, nebo corner - dopad je proti odrazu otočený o 90°. Minirampa- Klasická minirampa má na každé straně jeden rádius, má tedy tvar písmene U - to je však ta nejméně za jímavá varianta. Mnohem častěji se nyní prosazují dvě minirampy za sebou spojené spinou, což je překážka, která má na každé straně jeden rádius. Vert -Vertikální rampa je o dost vyšší než minirampa, zpravidla šest až sedm metrů, a létá se v ní také o mnoho metrů výš. Flatland - Flatland se jezdí pouze na rovné ploše, která však musí mít dobrý neklouzavý povrch. Jde v něm především o rovnováhu a dokonalé splynutí s kolem. Technicky je to možná nejnáročnější disciplína: jezdci se s neuvěřitelnou lehkostí dokážou točit na zadním kole, prohazovat kolo pod sebou, jezdit pouze po pegách předního kola atd. Na flatland jako jediný se používají trochu odlišná kola, která mají kratší rám, širší pegy a menší převodník.

Veronika Lamačová


10.12.2008

strana 12

Kultura n Filmové novinky Čtvery Vánoce Mělo by se jednat o zamilovaný pár, z nichž oba mají rozvedené rodiče. Když chtějí první společné Vánoce strávit i s celou rodinou, uvědomí si, že pozvat do domu všechny čtyři páry je naprostý nesmysl. Když už by se do domu vešli, stejně by se během pár minut začali hádat, až by z toho byla obrovská katastrofa. Jenže jak zařídit rodinnou oslavu bez rodiny? A který rodičovský pár dostane nakonec přednost? V kinech ČR: 11. 12. 2008

Sněženky a machři po 25 letech Co uděláte, aby se Vaše 25 let stará platonická láska stala skutečnou?... Možná všechno a možná nic, možná zjistíte, že to, co se za 25 let nestihlo, se už nezvládne… Sněženky a machři jdou ve stopách životů hlavních hrdinů v době, která všechno změnila. Jak prošli jejími nástrahami a jaké šrámy to na nich zanechalo? Kam chtěli jít, kam došli a kam ještě dojdou? Jsme opět na horské chatě, kde se všichni po letech scházejí a opět zažijí mnoho nezapomenutelných chvil. Na horách se setkávají někdejší spolužáci, aby se viděli, aby si zavzpomínali a aby sami sebe ujistili v tom, že to s nimi ještě není tak hrozné, protože ty někdejší holky a kluky si stále nesou v sobě. V kinech ČR: 18. 12. 2008

Dokaž to! Glenwood ve státě Indiana leží skoro tři sta mil od Chicaga, má jenom 918 zatracených obyvatel a ani jednu taneční školu. Jedenadvacetiletá Lauryn pracuje v autoservisu svého bratra a krom toho má taky sen. Chce být tanečnicí, jakou byla i její matka. Chicagská taneční škola přijímá jen dvacet nových studentů ročně. Podaří se Lauryn projít náročným konkurzem? V kinech ČR: 11. 12. 2008

Karanténa Mladá televizní reportérka se svým kameramanem natáčí svoji noční show, která má být tentokrát o hasičích. Natáčení probíhá v poklidu, na hasičské základně panuje přátelská nálada. Reportérka nedočkavě očekává zaznění sirény, která signalzuje hasičský výjezd. Po chvíli opravdu sirená zazní, a tak se spolu s hasiči vydává na místo odkud byla požadována pomoc. To, co se tam však stane, nikdo nemohl očekávat... V kinech ČR: 25. 12. 2008

Andrea Formánková


10.12.2008

strana 13

Zkrat n SOUTĚŽ „Co je to?“ Zúčastněte se soutěže o hodnotné ceny! Soutěž bude ukončena v květnu 2009, kdy proběhne její poslední kolo. Jak bude soutěž probíhá a kdo se může zúčastnit? V každém čísle je zobrazena část fotografie nějakého místa ve škole. Vaším úkolem je správně odpovědět, o co se jedná a kde ve škole se to nachází. Za každou správnou odpověď dostanete 5 bodů, za špatnou odpověď žádné body neztratíte. Vždy v dalším čísle se dozvíte, jak jste na tom se svými body. Soutěž bude má celkem 6 kol (+ 0.kolo), vítěz bude vyhlášen v červnovém vydání Zkratu. Zúčastnit se může každý student SPŠSE a VOŠ Liberec, výjimkou jsou redaktoři školního časopisu (přestože správnou odpověď budou vždy vědět pouze 2 členové redakce). Jak odpovídat? Odpovědi zasílejte e-mailem na adresu [email protected], nejlépe z vašich školních mailů. Do předmětu uveďte heslo “Soutěž”, do textu mailu pak vaše jméno, příjmení, třídu a vaši odpověď. Odpovědi zasílejte do data uvedeného v každém kole soutěže. Na maily zaslané po termínu odeslání nebude brán zřetel! A o co se hraje? Hrajeme o digitální fotoaparát, USB flashdisk min. 16GB a o přenosný harddisk min. 160GB. Vítěz dostane cenu dle vlastního výběru!

n Řešení 0.kola

a)

Obrázek a): zadání Obrázek b): řešení

Tato nálepka se nachází na stěně vedle dveří do kabinetu D/14.

b)

n 1.kolo, termín odeslání: 1.1.2009 Od tohoto čísla jede soutěž již naplno i s bodovým ohodnocením. Odhalíte, co je tentokrát na obrázku?

â Co je to?â

Indicie k 1.kolu soutěže: “Posviťme si na změny” Sponzorem soutěže je 100Mega Liberec spol. s.r.o. , která již více než 14 let poskytuje služby v oblasti kancelářské techniky, počítačových komponent, počítačových sestav, software a příslušenství.

http://www.stomlib.cz/


10.12.2008

strana 14

IT svět n Novinky GRAND THEFT AUTO IV

Velmi očekávaná PC verze GTA IV, která byla vypuštěna 2. prosince, je spíše zklamáním než nadšením. Na vině je celkově horší zpracování než na konzolích (konzolová verze byl vydána před více než 7 měsíci). A co ubírá na hratelnosti? Autoři preferují pro ovládání hry spíše gamepad než kombinaci klávesnice+myš, jízdní model vozidel také zklamal, auta se totiž chovají přinejmenším zvláštně, což dokazuje například jen pouhé najetí na schod ve větší rychlosti a rázem vaše vozidlo dělá salta vzduchem. Náraz do kamionu je stejný, jako kdybyste narazili do běžného osobního auta. A co je asi vůbec nejhorší? Přemrštěné HW požadavky. Na dnešních strojích střední třídy rozjedete hru pouze okolo 20 FPS, při všech detailech nastavených na minimum a rozlišení 1280x1024. Pokud detaily nastavíme na maximum, necháme vypnuté vyhlazování a dohlednost dáme na 50%, pak na sestavě s Intel C2E QX6850 na frekvenci 3,6 GHz, 4GB RAM, Geforce 280GTX a Windows Vista x64 dosáhneme maximálně něco málo přes 38 FPS, průměrně 31 FPS. Z procesoru Intel C2D E8500 (4,0 GHz) nebo AMD PHENOM X4 9950 (4x2,6 GHz) pak “vyždímáme” necelých 33 FPS (průměrně 24 FPS). Přitom konzole jsou oproti dnešní nejlepším PC rozhodně pozadu a hra na nich běhá několikanásobně lépe. Rockstar prostě tentokrát šlápl hodně vedle a snad tyto problémy, které nejsou rozhodně malé, spraví v nějakém patchi. Už se také rozšířila zpráva o tom, že Steam vrací peníze hráčům, kteří si právě onu PC verzi zakoupili a jsou z ní rozhořčeni.

NEED FOR SPEED: UNDERCOVER

Pokračování již velmi rozsáhlé série NFS si vede o něco lépe než GTA IV. Byť se z NFS také stal velmi komerční produkt a minulé díly nebyly nic moc, poslední je na tom poměrně dobře. Struktura byla zachována, do ulic se vrátili policejní jednotky a značného vylepšení doznal i fyzikální model, který po dlouhé době konečně umožňuje všelijaké poničení auta. Jedinou vadou je, že poškození nevydrží. Pokud auto všelijak opřete o stěny, svodidla a tak dále během honičky s policií nebo při závodě, po konci honičky nebo závodu poškození zmizí a vaše auto je jako nové. Škoda. Asi nám chtějí autoři stále ukazovat, jak výborně se vypořádali s grafikou vozu. Auto totiž vypadá opravdu reálně a pokud si odmyslíte rám monitoru a grafiku okolí, budete si možná myslet, že se koukáte na fotku skutečného auta. Pokud vás tedy díly po NFS:U2 zklamaly, Undercover by mohl od vás dostat kladnější hodnocení a ani HW nároky nejsou pro dnešní běžné stroje nijak vysoké.

ICQ SE ZNOVU POKOUŠÍ ODSTAVIT ALTERNATIVNÍ KLIENTY. QIP PŘESTAL FUNGOVAT

Uživatelé, kteří využívají místo standardního ICQ alternativního klienta QIP, nemohou komunikovat, pokud si nezmění nastavení. Každý, kdo chtěl v úterý 9.12. použít ke své komunikaci program QIP, zjistil, že jeho kontakty jsou offline. Navíc mu přišla zpráva, že ICQ 5.1 již není dlouhodobě podporováno a že si má stáhnout nejnovější verzi ICQ na oficiálních stránkách icq.com. Je to již poněkolikáté, co se provozovatel ICQ pokouší odstavit od služby alternativní programy přistupující k ICQ síti. Kdo chce i nadále používat QIP, mohl by mu pomoci následující návod: V nastavení ICQ protokolu je třeba zvolit položku ID klienta a vybrat Qip 2005. Tento návod dle zkušeností uživatelů funguje jen u verze QIP Infium. Pokud chcete rozjet QIP 2005, stačí stáhnout nejnovější build 8080 například z http://www.slunecnice.cz/sw/qip/. Ostatní klienti by měli být bez problémů, fungovat by v současnosti měla i nová verze Mirandy.

Dave


10.12.2008

strana 15

4FUN n Vtipy k pobavení (ne)jen o přestávkách Matematik, biolog a fyzik sedí v kavárně a pozorují protější dům. Vidí, jak dva lidé vešli dovnitř a po chvíli tři vyšli ven. Fyzik: „Měření jsou nepřesná.“ Biolog: „Rozmnožili se.“ Matematik: „Pokud teď právě jedna osoba vejde do domu, bude opět prázdný.“ V Římě žili Patriciové a Playbojové.

Přijde alkoholik k doktorovi na léčení a ten se ho ptá: „Kolik denně vypijete?” „Tak litr vodky.” „A jak dlouho pijete?” „Ne tak dlouho, od dětství.” „No dobře. Takže začneme s léčbou?” „Ano.” „Dva půldecáky denně a ani kapku víc!” „Dva půldecáky! Dobře, pane doktore!” Na druhý den uvidí doktor tohoto pacienta, jak se jen taktak drží na nohách a prozpěvuje si. Doktor mu vyčítá: „Ale pane, vždyť jsme se domluvili, že vypijete maximálně dva půldecáky.” „Můj milý doktore a ty si myslíš, že se léčím jen u tebe?”

Stierlitz šel po chodbě. “Vždyť to jde Stierlitz,” pomyslel si Müller. “Vždyť to jdu já,” pomyslel si Stierlitz.

Něco krapet ostřejšího na závěr: „Tatí, chce se mi chcát!“ „Ale, synu, tak velký chlapec jako ty takhle nemluví! Příště řekni třeba, že chceš pískat.“ V noci se synek vzbudil, šťouchne do mámy a říká: „Mami, chci pískat!“ Rozespalá maminka nechápe a odpovídá: „Teď v noci? Vzbudíš sousedy!“ „Ale já chci strašně moc pískat!“ „No tak dobře. Zapískej mi do ouška, ale jen tak potichu.“

Čerstvý vdovec se radí se svým přítelem: „Arnošte, já to bez ženské nevydržím, musím se znovu oženit. Zkusím si podat inzerát. Podle mého názoru nejsem bez šancí. Jsem dobře udržovaný, mám vilu, chatu, dvě auta a slušné úspory. Možná se ozve i nějaká hezká mladá slečna. To bych asi chtěl nejvíc. Co myslíš, mám do toho inzerátu uvést, že je mi šedesát, nebo si mám něco ubrat?“ „Když nad tím tak přemýšlím,“ poradí mu kamarád, „napiš tam, že ti bude pětaosmdesát.“ Tři ženy jdou z diskotéky domů a vezmou to zkratkou přes hřbitov… Zničehonic začne foukat šílený vítr, ženy se polekají a utíkají domů celé vyděšené, přes hroby, křoví a trní. Druhý den si povídají jejich muži v hospodě. „Chlapi,“ říká první, „ naše ženy nás asi podvádějí …. Ta moje přišla domů celá roztřesená.“ „To je nic,“ říká druhý, „ta moje měla roztrhané kalhoty …“ „Chlapi,“ říká třetí „to je nic, ta moje přišla domů nahá a okolo ramen měla fialovou stuhu s nápisem: Nikdy na Tebe nezapomeneme … Kolegové z práce.“ Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie: „Každý, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví.“ Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: „Pepíčku, tak ty si myslíš, že jsi hloupý?“ „Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou.“ Jak se modlí počítačoví maniaci? Ve jménu otce, i syna, i ducha svatého ENTER. Záplavy v Londýně. Voda bouří přede dveřmi lorda Padingtona. Sluha James je otevře a zahuhňá: „Vaše Lordstvo, Temže!”

Josef Kovačič

Do ordinace vstoupí žena. Lékař, který se za stolem probírá v chorobopisech, bez zvednutí hlavy řekne: „Svlékněte se.“ „Musí to být?“ pípne příchozí. „No jistě, proč bych vám to jinak říkal?“ povídá doktor trochu popudlivě. Když se žena svlékne, přistoupí k ní a ptá se: „Tak co vám schází?“ „Nic, pane doktore. Já jsem se jen chtěla zeptat, kdy půjdete domů, abych to tady mohla uklidit.“ Ředitel jedné menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy potom zanechávaly obtisky na zrcadle. Když už se situace stávala neudržitelnou, ředitel se rozhodl razantně zakročit. Zavolal si všechny dotyčné slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník. Ředitel dívkám vysvětlil, že si asi neuvědomují, kolik práce školníkovi dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil jej, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl. Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil jej v nejbližší záchodové míse a začal pucovat zrcadlo. Od toho dne se už žádný obtisk na zrcadle neobjevil.


10.12.2008

strana 16

Zkrat n Redakce Vedení: Šéfredaktor: Editor:

Honza „Apač“ Šrajer David „Dave“ Svoboda

Redaktoři: Honza Sál Josef Kovačič Andrea Formánková Veronika Lamačová Daniel Balatka Další autoři v tomto čísle: Mgr. Vít Zákoucký

L4 L3 L4 P2 L2 L2 S1A

Autoři z akce MF DNES „Studenti čtou a píší noviny“: Tomáš Jakubík P2 Robin Dvořák P2 Tomáš Grosman P2 Martin Doležal L2 Tomáš Felger L2 Jaromír Šída P3 Tomáš Grosman P2 Vlastimil Zelenka L2 Kontakt: [email protected]

CHCEŠ SE TAKÉ PODÍLET NA PŘÍPRAVĚ ZKRATU? CHCEŠ SE NAUČIT NOVÉ VĚCI? HLEDÁME NOVÉ REDAKTORY!

[email protected]


10.12.2008

strana 17

Naši (m)učitelé Mgr. Vít Zákoucký

Recommend Documents