Náhrada škody podle obchodního zákoníku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Náhrada škody podle obchodního zákoníku Bakalářská práce

Autor:

Václav Kříž Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ondřej Kuchař

Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V písku dne 29. 4. 2013

…………………. Václav Kříž

Poděkování: Zde bych chtěl poděkovat svému vedoucímu práce JUDr. Ondřeji Kuchařovi za cenné rady a ochotu při tvorbě této práce.

Anotace V této práci se zabývám náhradou škody podle obchodního zákoníku. V první části je vymezen pojem odpovědnost za škodu kde jsou nejdříve vymezeny skutečnosti právní odpovědnosti, dále je krátce vymezena soukromoprávní a veřejnoprávní odpovědnost a také způsob a předpoklady jak samotná odpovědnost může vzniknout a konečně otázkou nepřímé odpovědnosti a dále jsou vymezeny jednotlivé druhy této nepřímé odpovědnosti V druhé části se zabývám problematikou právní úpravy náhrady škody, kde je nejprve rozebrána otázka protiprávnosti a také je vymezen krátce rozsah náhrady škody a jednotlivé druhy jako je skutečná škoda a ušlý zisk Ve třetí části krátce vymezují okolnosti vylučující odpovědnost. Co znamenají, jaké jsou druhy těchto okolností a jak je možné se vyhnout odpovědnosti za škodu díky neexistenci těchto okolností. V poslední části se zabývám problematikou smluvního snížení rozsahu hrazené škody, konkrétněji je vymezen rozsah a jsou rozčleněny jednotlivé druhy smluvní limitace a tyto způsoby jsou konkrétněji rozebrány. Klíčová slova: Odpovědnost za škodu, náhrada škody, okolnosti vylučující odpovědnost, smluvní limitace

Annotation The topic of this thesis is Compensation for damage according to the Commercial Code. In first part is defined the concept of Liability for a damage, where at the begin I make a provision for a matter of fact in legal liability, following by the short description of private and public liability and also an assumptions of liability itself. In the second part is defined the issue of legal adjustment to damage compensation, where is analyzed the question of ilegality along with demarcation of the range of the damage compensation of each cause as the real damage or loss of profits. In third part is shortly defined the circumstances of excluding liability. What do these kinds of circumstances represent and the posibility to avoid the responsibility for the damage due to absence of these circumstances. In the last part I analyze the matters of Contractual limitation of range compensation for damage, particularly is there a range of the reduction and all kinds of contractual limitations are divided into individual, more detailed branches. Key words: Liability for damage, Compensation for damage, Circumstances of excluding liability, Contractual limitation

Obsah Úvod 1. Odpovědnost za škodu 1.1 Právní odpovědnost obecně 1.2 Diference soukromoprávní a veřejnoprávní odpovědnosti 1.3 Odpovědnost za škodu v soukromém právu 1.4 Odpovědnost ve veřejném právu 1.5 Odpovědnost za škodu podle obchodního zákoníku 1.6 Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu 1.6.1 Protiprávní jednání 1.6.2 Vznik škody 1.6.3 Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním 1.6.4 Předvídatelnost vzniku škody 1.7 Nepřímá odpovědnost 1.7.1 Odpovědnost za skutek jiného 1.7.2 Přičtení právní odpovědnosti 1.7.3 Nepřímá odpovědnost a její rozsah 1.7.4 Nepřímá odpovědnost fyzických a právnických osob 1.7.5 Představa firmy a její činnosti 1.8 Zvláštní úpravy odpovědnosti za škodu 1.8.1 Odpovědnost za škodu způsobená dopravcem 1.8.2 Další zvláštní úpravy odpovědnosti 2. Právní úprava náhrady škody 2.1 Úprava v českém právu 2.2 Obchodní zákoník 2.3 Protiprávnost náhrady škody 2.3.1 Protiprávnost v českém právu 2.3.2 Morálka a rozpor s dobrými mravy 2.3.3 Generální klausule odpovědnosti 2.3.4 Problematika odpovědnosti za výsledek či péči 2.3.5 Mimoodpovědnostní povinnost k náhradě škody 2.3.6 Oblast užití obchodního a občanského zákoníku 2.3.7 Právo a jeho zneužití 2.3.8 Zneužití v obchodním zákoníku 2.4 Důkazní břemeno 2.5 Předpoklad zavinění 2.6.1 Náhrada skutečné škody a ušlého zisku 2.6.2 Náhrada škody a její rozsah 3. Okolnosti vylučující odpovědnost 3.1 Základní vymezení okolností vylučujících odpovědnost 3.2 Druhy okolností vylučujících odpovědnost 3.3 Neexistence okolnosti vylučující odpovědnost 5

7 9 9 9 10 10 11 11 12 13 13 14 14 15 15 16 17 18 18 19 20 21 21 21 22 23 23 24 25 26 26 28 28 29 29 29 31 32 32 32 33

4. Smluvní snížení rozsahu hrazené škody 4.1 Uvedení do samotného rozsahu škody 4.2 Třídění smluvních úprav 4.2.1 Směr náhrady škody 4.2.2 Konkrétní poměr 4.2.3 Pojetí určitosti 4.2.4 Způsob vymezení 4.2.4.1 Druhové členění 4.2.4.2 Členění fixní částkou 4.2.4.3 Poměrové členění 4.2.4.4 Členění nepřímé 4.2.4.5 Členění pomocí dalších prostředků 4.2.5 Časové členění 4.2.6 Vzájemné členění 4.3 Smluvní limitace a právní řád 4.4 Problematika § 386 ohledně smluvního omezení 4.4.1 Stylizace textu 4.4.2 Otázka významu a smyslu 4.5 Konkrétní způsoby limitace náhrady škody 4.5.1 Smluvní pokuta 4.5.1.1 Odpovědnostní teze a podoba smluvní pokuty 4.5.1.2 Splatnost smluvní pokuty 4.5.2 Liberační důvody a subjektivní odpovědnost 4.5.3 Limitace fixní částkou nebo vymezeným poměrem 4.5.3.1 Aspekt sestavení 4.5.4 Způsobová eliminace konkrétních škod Závěr Seznam použité literatury

6

34 36 36 36 37 37 37 38 38 38 38 39 40 40 41 42 43 43 44 44 45 45 46 48 49 50 52 54

Úvod Náhrada škody je chápána jako škoda, způsobená na majetku daného poškozeného subjektu škůdcem či jinou skutečnosti jako je například živelná katastrofa apod. Takovému subjektu se v daný moment, kdy dochází ke vzniku škody samotná škoda zapříčiní vznik nároku na náhradu škody u poškozeného subjektu, nicméně není tomu tak v každém konkrétním případě. Téma Náhrada škody podle obchodního zákoníku jsem si vybral z důvodu, důležitosti faktu toho, že jde o ustanovení, které vymezuje v problematice náhrady škody speciální okruh vymezení této otázky v oblasti obchodních vztahů V první kapitole se budu zabývat odpovědností za škodu, konkrétněji pak právní odpovědností a také vymezením odpovědností v soukromém a veřejném právu a jejich rozdíly. Také samotný způsob jakým odpovědnost za škodu může vzniknout. Jelikož náhradu škody je možné vyžadovat pouze v případě, že vznikne skutečná škoda, díky které vznikne konkrétní odpovědnost za škodu. Dále budou vymezeny i další konkrétní odpovědností způsoby jako je nepřímá odpovědnost a také zvláštní úpravy odpovědnosti za škodu. Je nutné vymezit některé tyto skutečnosti z důvodu chápání dalších problematik této bakalářské práce. V druhé kapitole vymezím samotnou právní úpravu náhrady škody. Bude vymezena úprava v právu českém ohledně náhrady škody v Občanském a Obchodním zákoníku. Je nutné částečně vymezit, některé skutečnosti, které jsou vymezeny v občanském zákoníku z důvodu srovnání v Obchodním zákoníku. Dále budou stanoveny konkrétní pojmy jako je protiprávnost či konkrétní způsoby náhrady škody ohledně náhrady reálné škody a také náhrady škody v případě ušlého zisku a v neposlední řadě krátce vymezen rozsah náhrady škody. Ve třetí kapitole budu hovořit o problematice okolnosti vylučující odpovědnost. Bude vysvětlen pojem okolnosti vylučující odpovědnost a také její druhy. V neposlední řadě pak budu řešit otázku neexistence okolností vylučujících odpovědnost jelikož jde o podmínku, kterou je nutné splnit aby mohlo dojít k protiprávnosti a s tím spojeným odpovědnostním závazkem. Poslední kapitola pak bude rozsáhleji vymezena otázka smluvního snížení rozsahu hrazené škody což je mým hlavním cílem této bakalářské práce. Bude podrobněji vymezen rozsah škody a také způsob jakým se tyto smluvní limitace rozdělují. Dále budu hovořit

7

o smluvní limitaci ve spojitosti s právním řádem a také problematiku § 386 Obchodního zákoníku, který vymezuje nárok náhrady škody Úkolem této bakalářské práce je vysvětlit v oblasti obchodního práva Náhradu škody a alespoň z části osvětlit problematiku tohoto pojmu a zejména zaobírat se konkrétními paragrafy v Obchodním zákoníku, které se týkají Náhrady škody.

8

1. Odpovědnost za škodu 1.1 Právní odpovědnost obecně Právní odpovědnost jako taková je rozsáhlá disciplína, která je řešena jak v soukromém právu, tak i ve veřejném právu. Na veřejnoprávní neboli administrativní a soukromoprávní odpovědnost narážíme v Obchodním právu. Povinnost odpovědnosti vychází ze smlouvy nebo jiné právní skutečnosti.

1.2 Diference soukromoprávní a veřejnoprávní odpovědnosti Soukromoprávní odpovědnost se dále rozděluje na smluvní neboli kontraktní a mimosmluvní a také závazkovou a mimozávazkovou neboli deliktní. Veřejnoprávní odpovědnost je dělena na trestní a administrativní. Jádro odpovědnosti je podobné avšak trestní odpovědnost se odlišuje od administrativní odpovědnosti zejména procesními pravidly. Právní odpovědnost patří k nejvíce zkoumaným předmětům právní nauky. Je to nepostradatelná součást právního systému, jelikož nabádá subjekty práva ke specifickému chování pod hrozbou Sankce. ,,Sankce v nejširším smyslu spočívá v normativním určení důsledků porušení dispozice. Spočívá-li tento důsledek ve vzniku nové právní povinnosti, jedná se o odpovědnost“.1 Jak už bylo řečeno charakteristika soukromoprávní odpovědnosti má počátek při porušení smlouvy nebo dispozice právní normy. Smlouva jako ,,zákon mezi stranami“ zakládá v tomto rámci právní povinnosti a jejich porušení musí být provázeno právními následky.2 Dalším rozdílem mezi soukromoprávní a veřejnoprávní odpovědností je při vytváření právního vztahu. Pakliže v soukromoprávní odpovědnosti vzniká právní vztah bude to vztah obligační, jelikož v soukromoprávní odpovědnosti jde o vztah mezi rovnými subjekty na rozdíl od veřejnoprávní odpovědnosti. Ke vzniku veřejnoprávní odpovědnosti je nezbytný konstitutivní osobitý právní výkon neboli akt. Jako příklad mohu uvést soudní rozhodnutí o uložení trestu v trestním řízení. Následující diference je v presumpci neviny, která se obvykle prosazuje ve veřejnoprávní odpovědnosti zatímco v soukromoprávní odpovědnosti je to presumpce zavinění. Zatímco v soukromém právu je odpovědnost bez zavinění přípustná ve veřejném právu je zásadně nepřípustná. Soukromoprávní odpovědnost je závislá na plném přičinění poškozeného. Pokud nebude činný a nevydá impuls nebude PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN 978-80-7357-714-8. 1

2

PELIKÁNOVÁ, Irena. tamtéž

9

odpovědnost vymáhána. Tím se liší od veřejnoprávní odpovědnosti, jelikož veřejnoprávní odpovědnost většinou záleží na podnětu veřejného orgánu. Je zde velmi omezená šance tuto veřejnoprávní odpovědnost ovlivnit jako soukromá osoba.

1.3 Odpovědnost za škodu v soukromém právu Odpovědnost za škodu je tak podstatný druh odpovědnosti, že je v soukromém právu občas spojován s obecnou odpovědností. Ačkoli v soukromém právu je kromě odpovědnosti za škodu také kontraktní odpovědnost, odpovědnost za vady a také odpovědnost za prodlení. Čímž je řečeno, že odpovědnost v soukromém právu je obsáhlejším pojetím nežli samotná odpovědnost za škodu. Dalo by se tedy říct, že spojování soukromoprávní odpovědnosti a odpovědnosti za škodu je nerozumnost avšak první zdání může klamat. Je nutné vymezit, zda se snažíme odpovědnost chápat pouze jako ochranu vůči intervenci do majetku, nebo jdeli o obsáhlejší funkci. Důvodem spojování soukromoprávní odpovědnosti s odpovědností za škodu je odpovědnost za vady a prodlení. Jelikož byly chápány jako změny závazků, ke kterým dochází při porušení smlouvy a ne jako konkrétní druhy odpovědnosti. Vlastně takovým vrcholem co se týče soukromoprávní odpovědnosti je tedy jak odpovědnost za škodu. Samotná nařízení, které je stanoveno odpovědností za škodu je posuzováno za generální směrnici ohledně odpovědnosti soukromého. Dokonce při strádání základních norem tuto povinnost provádí. Nicméně samotná náhrada škody je využívána spíš tzv. subsidiární sankce v dané situaci, kdy jde o nezákonné jednání veřejnoprávních institucí. V návaznosti na tyto skutečnosti je podle nich nutné posuzovat tuto modifikaci ohledně odpovědnosti za škodu.3

1.4 Odpovědnost ve veřejném právu Samotný vznik veřejnoprávní odpovědnosti je možný různorodou cestou pomocí určených kategorii, které obsahují konkrétní právní subjekty, mezi které patří kupříkladu fyzické osoby, právnické osoby atd. Eventuálně je to možné cestou přesnější skupiny subjektů. Mezi takové patří kupříkladu živnostník nebo obchodník atd. Tato nejednotnost předstihuje nejednotnost modifikace zvláštní spojené s náhradou škody. Pouze rozlišení jednotlivých přestupků a dalších správních přestupků je považováno za slučující element v této problematice. Samotné přestupky jsou vymezeny v zákoně o přestupcích č. 200/1990

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 30. ISBN 9788073577148. 3

10

Sb. Nicméně je možné aby byly modifikovány i pomocí jiných zákonů oproti tomu další správní přestupky jsou vymezeny do velkého množství zákonů avšak ani jedna norma, která by je spojovala zatím nebyla akceptována.4 Není tomu jinak ani v otázce pojetí odpovědnostního závazku, který má zrod na bázi protiprávního jednání, kde také neexistuje sjednocení. Určitě nejčetnější bude peněžitá pokuta avšak není jediná, je zde také velké množství nařízení, kde mají odlišný charakter jako je kupříkladu zákaz činnosti. V tomto odvětví se vyskytuje tak další věc na kterou můžeme narazit a to nárok na zamezení provádění konkrétní vymezené aktivity či samotné vymezení limitace nebo předpoklady pro provedení nějaké aktivity apod. Vzhledem k veřejnoprávní odpovědnosti je pro ni typický konstitutivní charakter odhodlání. Zejména jde o takové pokuty, které se pojí k překročení zákona ohledně předpokladů v podnikání. V případě kdy subjekt pokutu neuhradí se obvykle postupuje způsobem získání nového závazku ve formě hrazení úroků z prodlení, takovou skutečnost je nutné pokládat za potrestání, které je specifické díky tomu, že konkrétní pokuta není nárok, který má profil závazkový. Mimo jiné je také nezbytné diferencovat oblast procesního hlediska odpovědnosti a hlediska hmotněprávní odpovědnosti. V případě kdy narazíme ve správním jednání na odpovědnost administrativní s eventualitou vymezení předběžného nařízení, v tomto případě se nejedná o trest, který by měl charakter hmotněprávní. Ve skupině situací jsou jak předběžná tak sankční opatření velice srovnatelná.

1.5 Odpovědnost za škodu podle obchodního zákoníku Odpovědnost za škodu je vymezena v § 373 náhrady škody, který doslova říká, že ,,kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost“.5

1.6 Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je protiprávní jednání, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody, zavinění a předvídatelnost. Tyto

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 312. ISBN 9788073577148. 5 § 373: závazkové vztahy. Obchodní zákoník Oddíl 3 Náhrada škody: podle stavu k 1.7.2011. Ostrava: Sagit, 1995-, s. 102. ÚZ. ISBN 9788072088492. 4

11

předpoklady vzniku odpovědnosti jsou takzvaně kumulativní neboli hromadné. Avšak k určitým právním úpravám není zapotřebí splnění všech těchto předpokladů. Hlavně předvídatelnost škody je předpokladem pouze obchodního zákoníku a né však občanského zákoníku. Neboť je to zapříčiněno tím, že odpovědnost za škodu je obchodním zákoníkem vysvětlována jako smluvní neboli kontraktní avšak rozšíření použití i na přestupky neboli delikty jde pouze přes zvláštní ustanovení, které to umožňuje. Avšak tímto dochází ke zkreslení deliktní odpovědnosti. Rozdíl mezi deliktní a kontraktní odpovědností je v povaze neboli charakteru, který podněcuje právní skutečnosti, a to protiprávní jednání. Vysvětlení je velmi jednoduché. Kontraktní odpovědnost jak už samotný název napovídá, vyplívá ze smlouvy. Čili při porušení smluvní povinnosti půjde o kontraktní odpovědnosti. Mimosmluvní povinnost tedy má za následek deliktní odpovědnosti.

1.6.1 Protiprávní jednání U protiprávního jednání záleží buď na daném počínání škůdce, které je v nesouladu s povinností nebo zákonnými ustanoveními anebo a to v značně menší četnosti výskytu, v uskutečnění shodných hypotéz neboli předpokladů, při kterých zákon slučuje náhradu škody bez toho, aby nastalo nedodržení právního závazku. A může to nastat jak komisivně neboli konáním, když záměrně či nezáměrně porušíme povinnost, tak omisivně neboli opomenutím. Avšak jsou případy, při kterých není protiprávní jednání vázáno zákonem jako odpovědnostní důsledky. Tak například pokud byla porušena právní povinnost při nesplnění povinnosti poškozené strany. Nesplnění poškozené strany je vymezeno v obchodním zákoníku pod § 376, který výslovně říká, že ,,poškozená strana nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna“.6 Dalším případem je krajní nouze a nutná obrana. Krajní nouze je vymezena v Občanském zákoníku pod § 418 prvního odstavce, který je vysvětlen tak, že Kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpeční za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Nutná obrana je taktéž vymezena v Občanském zákoníku pod § 418 avšak druhého odstavce, který říká, že rovněž neodpovídá za škodu, kdo

§ 376: závazkové vztahy. Obchodní zákoník Oddíl 3 Náhrada škody: podle stavu k 1.7.2011. Ostrava: Sagit, 1995-, s. 102. ÚZ. ISBN 9788072088492. 6

12

ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.7

1.6.2 Vznik škody Pakliže reálně nevznikne reálná škoda, není možné požadovat náhradu škody. Čili pokud si škůdce počíná tak, že jeho chování vykazuje rysy protiprávnosti, následující podmínkou neboli předpokladem pro vznik odpovědnosti je vznik samotné škody. Konkrétní pojem škody zjevně vymezen v českém právním řádu není, nicméně díky judikatuře a doktriální teorii se stabilizoval obecně uznávaná interpretace, která vymezuje, že škoda definovaná jako újma, která vznikla v majetkové oblasti subjektu, který byl poškozen, která je věcně formulována pomocí peněz nebo případně jako majetková újma, kterou je možné věcně formulovat tzv. obecným ekvivalentem jako již řečenými penězi.8 Laicky se dá tato definice stanovit jako újma na majetku, která je znázorněna penězi. Vymezená újma může mít formu skutečné škody či formu tzv. ušlého zisku. Tyto vymezené formy působí vůči sobě nezávisle. Hovoříme-li o škodě skutečné je to stav kdy byl reálně snížen majetek poškozeného. Jsou do toho zahrnuty vynaložené náklady na zjištění škody. Dále jsou zahrnuty takzvané marně vynaložené náklady. Nicméně je třeba prokázat, že z důvodu škodní příhody byla věc poškozena částečně nebo úplně zdemolována. Čímž se prokáže vznik skutečné škody.

1.6.3 Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním Ohledně samotného vymezení a využití příčinné souvislosti je řešeno v situacích, kdy je samotný nezákonný počin buď hlavní nebo jeden z nejzávažnějších důsledků, proč se samotná újma vlastně zrodila. Jde vlastně o škodu, která vypukla jako ne sjednatelný nezbytný důsledek konkrétního porušení právního závazku. Konkrétní příčinná souvislost, která působí mezi újmou jakožto důsledkem ilegality neproudí okamžitě bez nějaké pomoci paralelnosti či ve spojení s bytím nezákonných počínání a samotné újmy, nýbrž takovým způsobem, že je nutné aby byl jako záležitost skutková v každém případě konstatována a také prokázána stranou poškozeného subjektu.9

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: § 418. In: [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcanzak/cast6.aspx 8 HENDRYCHOVÁ, Hana. Smluvní limitace náhrady škody de lege lata a de lege ferenda. 2007. 7 s. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. 9 HENDRYCHOVÁ, Hana. Smluvní limitace náhrady škody de lege lata a de lege ferenda. 2007. 8 s. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. 7

13

1.6.4 Předvídatelnost vzniku škody Konečným, mnohdy neuspokojivě využitým předpokladem pro vznik odpovědnosti je již výše zmíněná předvidatelnost vzniku škody. Předvidatelnost vzniku škody není možné využít v případech, které jsou vymezeny v obchodním zákoníku pod § 379 který vymezuje, že pokud ,,Nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči“.10 Jak už bylo řečeno hlavní předpoklad pro vznik kontraktní odpovědnosti je samotný kontrakt neboli smlouva. Z které vychází právní povinnosti, které mohou být porušeny. Fakt podání důkazu či odvoděni, že dané dispozice byly provedeny je fakt, který přísluší výhradně subjektu poškozené strany. Výjimku tvoří dispozice zavinění, a toto zavinění je tzv. presumováno. Zmíněnou podmínku je nutné aby opačný subjekt strany, který způsobil škodu jej odvrátil, pakliže tedy takový subjekt chce být osvobozen od odpovědnosti za škodu. Avšak v případě určitých právních modifikací je důkazní břemeno transferováno.11 Jen v mizivém procentu případů je uplatněno důkazní břemeno v plném rozsahu. V souvislosti s tímto je nutné vysvětlit rozdíl mezi subjektivní odpovědností a objektivní odpovědností. Hlavní rozdíl je v zavinění kdy v subjektivní odpovědnosti je předpokladem vznik i zavinění škůdce na rozdíl od objektivní kde může vzniknout odpovědnost i bez zavinění. Pokud zákon určí příčiny může být objektivní odpovědnost tvořena s možností liberalizace, a díky tomu je umožněno zprostit se škůdci od odpovědnosti. Což vlastně znamená, že odpovědnost ani nevznikla. A pokud není žádná z liberačních příčin upravena hovoříme o takzvané absolutní objektivní odpovědnosti.

1.7 Nepřímá odpovědnost Hovoříme zde o takzvané přičitatelnosti odpovědnosti jedné osoby osobě druhé. Odborný výraz přičitatelnost vystihuje každý posudek a označení odpovědného subjektu ale také může mínit odpovědnost za jednání jiné osoby. Angličtina má proto běžný výraz

§ 379: Závazkové vztahy. Obchodní zákoník a další zákony: podle stavu k 1.7.2011. Ostrava: Sagit, 1995-, s. 102. ÚZ. ISBN 9788072088492. 11 PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 52. ISBN 9788073577148. 10

14

Vicarious responsibility12. Tato definice obsáhne rozsáhlou oblast případů. Nejzákladnějším případem je, kdy jedna osoba je odpovědna za chování druhé, jako je například vztah učitele a žáka, kdy učiteli byl svěřen žák. Učitel za něho zodpovídá a dohlíží na něj. Takových případů je celá řada. Dalším případem je právnická osoba, která nevystupuje za sebe, ale svým jednáním representuje svou firmu. Avšak odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem nebo věcí do těchto případů asi zahrnuta nebude, jelikož se zde bude uplatňovat v nejlepším případě objektivní odpovědnost, je tomu dáno z důvodu, že není možné, aby za sebe věc nebo zvíře nesli odpovědnost.

1.7.1 Odpovědnost za skutek jiného Dále je zde francouzská právní terminologie odpovědnosti za (skutek) jiného – responsabilité du fait d´ autrui. Pod tuto skupinu spadá například odpovědnost rodičů za jejich dítě nebo například ohledně řemeslníka, který odpovídá za svého učně a tím samozřejmě i za škodu, kterou učeň může způsobit atd. Také sem spadají veškeré další situace, kdy půjde o odpovědnost za někoho jiného, čili jde o tzv. nepřímou odpovědnost.13

1.7.2 Přičtení právní odpovědnosti Příčinou přičitatelnosti odpovědnosti je obvykle právní pouto, které způsobí vázanost obou osob jako je například pracovní, pečovatelské, členské atd. Nicméně v určitých situacích k samotnému přičtení odpovědnosti dochází dokonce i v případě neexistence této vazby a bude třeba pouze vazba zájmová. Avšak v případě takového druhu přičitatelnosti bude zapotřebí existence uspokojivé právní podstaty. Díky tomu je samotná nepřímá odpovědnost velmi rozlehlým a rozmanitým druhem, jež se s oblastí deliktní způsobilosti a zvláštní modifikaci náhrady škody v určitém úseku těchto skutečností mísí.14 Jádrem této záležitosti je v každém případě povinnost překonat souvislost mezi určitým škodným konáním určitou osobou a druhou osobou, která má zájem na páchání tohoto počínání. Přiřazení odpovědnosti závisí na mravním rozsahu odpovědnosti. Především na eventualitu dalšího postihu věcně adekvátního subjektu vzhledem k určitému přímému záškodníkovi, snižuje přísnost věcné teze neboli zásady a současně podněcuje jednotlivce, kteří jsou schopni svým určitým počínáním vyvolat újmu, za kterou bude zaměstnavatel nebo jednotlivec na srovnatelné pozici PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 54. ISBN 9788073577148. 13 Tamtéž 14 PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Nepřímá odpovědnost. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 54. ISBN 9788073577148. 12

15

zodpovědný, bez jakéhokoliv úsilí zabránit jejímu počátku. Je zde možnost v rámci nepřímé odpovědnosti vymezit dvě možnosti řešení. Je také možné, že ponese přímý škůdce konkrétní odpovědnost vzhledem k subjektu poškozené strany, stranou jednotlivce, pro kterého uskutečňoval nějakou aktivitu, případně existuje druhá varianta, ve které tento škůdce neodpovídá poškozenému subjektu vlastní osobou, nýbrž kromě něho tuto odpovědnost bude vlastnit subjekt, u kterého tento škůdce byl zaměstnán nebo pro něj prováděl nějaký úkon, nicméně má odpovědnost vůči osobě, pro kterou pracoval a to buď naprostou či dílčí odpovědnost. Samotné sestavení se ale využívá prostřednictvím velice odlišných alternativ poměru. První takovou možností je poměr zaměstnance, zaměstnavatele a poškozeného subjektu. Dalším poměrem je subjekt, který umožní plnění dlužníkovi, takže tedy věřitelův dlužník a poškozený věřitelský subjekt. Další je poměr vystupující prostřednictvím právnického subjektu, takže tedy odpovědný právnický subjekt a poškozený subjekt mimo právnický subjekt. Nebo se také naskýtá možnost poměru obstaratelského subjektu proti zákaznickému subjektu a poškozeného subjektu třetí osoby.15 Také odpovědnost za nezpůsobilé osoby se řadí do skupiny nepřímé odpovědnosti. Podstatná je i zvláštní modifikace míry odpovědnosti, která je řešena v obchodním zákoníku § 66 odstavec 8 až 11 kde jsou vlastně řešeny statutární orgány a členové těchto i jiných orgánů.16

1.7.3 Nepřímá odpovědnost a její rozsah Hovoříme-li o rozsahu nepřímé odpovědnosti pak je nutné říci, že zprostředkovanost odpovědnosti má největší spojitost s fungováním podniku. Avšak zprostředkovanost odpovědnosti nezasahuje pouze do fungování podniku ale má také velkou spojitost v rodinných a personálních poměrech. Shodně sporná otázka má počátek v poměru institucí veřejné moci se subjekty, které vykonávají jejich požadavky. Přiřazení odpovědnosti vlastníkovi firmy, který je fyzická osoba je velice obdobné jako přiřazení vlastníkovi firmy, který je právnická osoba a bude stejný i pokud jde o přiřazení právnické osobě, jejíž obor působnosti bude nepodnikatelský. Je zde také další eventualita a to přiřazení počinu jedné právnické osoby druhé právnické osobě. Pakliže nemá nastat sporné vymezení určení odpovědnosti, měla by právní modifikace zahrnout všechny potencionální možnosti.

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Nepřímá odpovědnost. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 55. ISBN 9788073577148. 16 Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník a další zákony: § 66 (8)-(11). Ostrava: Sagit, 1995-, s. 26. ÚZ. ISBN 9788072088492. 15

16

1.7.4 Nepřímá odpovědnost fyzických a právnických osob Následujícím úsekem je oblast nepřímé odpovědnosti zprostředkování při realizování kontraktních povinností. Je nad slunce jasné, že právnická osoba ručí za vystupování fyzických osob, jejichž prostřednictvím jedná ať už právně či protiprávně a ponese za jejich jednání odpovědnost. Počínání právnických osob je uskutečněno pouze pomocí působení fyzických osob. Je potřeba, aby byl modifikován princip přiřazení. Avšak je nutno rozlišit osobu, která representuje právnickou osobu a vykonává za ni právní operace, takže je jejím představitelem, nebo orgán a ručení těch osob, které vykonávají operace odlišného rámce, které ovšem právní závažnost mají také. Nejlepší příklad vysvětlení bude přiřazen dělníkovi, který plní vůli zákazníka na základně kontraktní povinnosti právnické osoby. Ve většině případů půjde o zaměstnance, avšak tento poměr ke klientovi může být i odlišný. Obdobný princip jak už bylo podotknuto, se využívá i pokud jde o podnikající fyzickou osobu. Rovněž je tomu tak u nepodnikající osoby avšak není to tak časté jako u osoby, která podniká. Tento princip se dá demonstrovat například na důchodci a hospodyni, jejíž služby si zaplatil, a která při vykonávání úlohy vyvolá újmu. Čímž je poukázáno na to, že nemusí být v zaměstnaneckém poměru vůči klientovi. Vlastník firmy firmu vede a stará se o ní, občas tomu tak je zaobaleně pomocí dalších fyzických osob. Kromě vlastníka vykonávají počínání při chodu firmy zaměstnanci či další osoby a to nikoli pouze jako reprezentanti. Je potřeba vymezit nebo určit reprezentanty neboli zástupce na ty, kteří vykonávají právní operace zevně. Zaměstnanec, který vykonává činnost uvnitř podniku v dílně, patří do podniku, avšak nevystupuje jako reprezentant firmy. I přesto je i tento subjekt schopen dopustit se protiprávního jednání. Je zde možnost, že toto jednání bude mít následky pouze proti vlastníkovi firmy či proti třetím osobám. Jako je tomu kupříkladu u pracovníka, který svým jednáním poškození produktu a takto poškozený výrobek potom přivodí újmu třetí osobě. V případě této újmy za ni ručí vlastník firmy. Pracovník ručí za tento poškozený výrobek výhradně a pouze svému zaměstnavateli. Avšak naskýtá se ještě druhá varianta, při které pracovník zapříčiní újmu pouze svému zaměstnavateli tím, že nepoškodí produkt, ale stroj či zařízení dílny firmy, na kterém se například produkty vyrábí. V takovém případě vznikne odpovědností poměr výhradně mezi pracovníkem a zaměstnavatelem. Čili mezi nelegálním počínáním a zastupováním není souměrnost. Vlastník podniku ručí za chování, neboli nese odpovědnost za chování dalších osob ve své firmě. Princip je naprosto stejný jako je tomu u právnických osob, nicméně neplatí zde argumentace právnické osoby jako abstrakci, která

17

nevyhnutelně směřuje k přisuzování fyzické osobě. Jelikož by zde vznikla nutnost určit firmu jako abstraktní veličinu, která je vázána na jejího vlastníka.

1.7.5 Představa firmy a její činnosti Pokud jde o skutečný převodní princip chodu firmy, pak ať už bude podnik řídit organizace nebo samotná fyzická osoba, která je majitelem firmy, pak bude tento princip jakostně jednolitý. Ba ani úhel pohledu na firmu jako kolektivní záležitost moc nepřilepší pokud jde o vymezení tohoto atributu, který ho navzdory od obvyklých skutečných příčinných souvislostí jako je například knihovna nebo les diferencuje. Usnadní to však jeho flexibilní koncepce, pochopení nepřetržité transformace firmy, rozmanitost jejího působení a absolutní vazba přežití na zákaznictvu. Zjednodušeně řečeno pakliže není žádná poptávka po službách či produktech firmy, pak taková firma nemá nejmenší šanci k existenci, jelikož je nepoužitelná, nevýdělečná. Firma se musí neustále přizpůsobovat trhu poptávky. Ačkoliv hledisko firmy chápáno jako konkurenční právo míníme stanovisko, které překoná mez jednoho činitele ve chvíli kdy je hovořeno o firmě ve spojitosti s jedním činitelem vytváří značný dojem diference avšak reálně zde není rozdílnost. U těchto modelů je firma rozuměna jakožto ekonomický útvar, jako kompaktní princip, který plní činnost, pro kterou byl vytvořen. Je tvořen z materiálních a nemateriálních komponentů a je separován a diferencován od majitelského činitele či činitelů. Vymezen je odlišný aspekt názoru, než je tomu u posuzování právních činitelů. Pokud pohlédneme do praxe na organizaci, uvidíme zde očividnou diferenci mezi právnickou osobou a firmou. Instituční orgány konají podle vymezených úkolů a skládají se z různých jednotlivců oproti těm, kteří působí ve firmě jako normální zaměstnanci. Kontaktní spojnice působí jako linie, přez které vede působení jednotlivce vůči činnému útvaru, který přestavuje samotnou firmu. Toto spojení se v každém z těchto případů promítá dokonce i v samotném sestavení odpovědnosti za škodu a nejen v tomto ale i v jiných odpovědnostních druzích.

1.8 Zvláštní úpravy odpovědnosti za škodu Zvláštních úprav odpovědnosti za škodu je v nynějším obchodním zákoníku vymezena velká spousta. Tyto zvláštní úpravy mohou být diferenciovány do dvou skupin z níž v jedné této skupině budou tedy vymezeny zvláštní úpravy, které jsou obsáhlejší a nesou závažnější charakter a do druhé skupiny pak jsou zařazeny zvláštní úpravy, jež jsou pouze nepatrné či malé avšak díky tomu v hojnějším počtu. Do již zmíněné skupiny závažnějších zvláštních 18

úprav nevyhnutelně

patří hlavně odpovědnost za škodu jež je zapříčiněna tzv. nekalou

soutěží, čemuž je ustanoveno v §53 a §54 ObchZ. Následující neméně závažnou zvláštní úpravou je odpovědnost za škodu, která je zapříčiněna dopravcem a vymezena počínaje § 622 až § 624 ObchZ a podobně pak odpovědnost za škodu zapříčiněnou dopravcem § 533 ObchZ. V předpisech odpovědností za škodu jsou vymezeny také úpravy individuálních smluvních typů a také úprava obchodních společností. Samotné výše uvedené menší zvláštní modifikace náhrady škody jsou většinou vymezeny jednovětě a je jich velká spousta. Naskýtá se tedy možnost členit tyto zvláštní modifikace na ty, jež se dotýkají obchodních korporací a družstev a na druhé straně na ty, jež mají souvislost s povinnostmi a individuálních smluvních typů.

1.8.1 Odpovědnost za škodu způsobená dopravcem Dopravcova objektivní odpovědnost za škodu je obchodním zákoníkem poutána ke zrodu na zásilce a je pojata počínaje jejím převzetím až do samotného vydání a to s eventualitou liberace neboli zproštění odpovědnosti, pokud je prokázáno, že újmě nebylo možné zabránit a to i přesto, že bylo v podobě odborné péče věnováno maximální úsilí. Jelikož byl vymezen fakt obecné úpravy v obchodním zákoníku, že je také objektivní avšak je tomu dáno ve věcné a časové definici a také v uspořádání příčin liberačních a především pak ve zvláštním vymezení míry náhrady, je tím řečeno, že samotné odklony od obecné úpravy se rozkládají na objektivním charakteru. Mimo těchto uvedených liberačních příčin sem patří také zapříčinění jež je vyvoláno samotným odesilatelem, příjemcem či majitelem této zásilky. Další příčinou může být vada či charakter zásilky a nebo může být vada na obalu zásilky například protržení či nedostatečný obal atd. V každém případě je stranou dopravce kryta výhradně újma jež nastala na zásilce, za jiné škody dopravce neručí jež by v návaznosti na zmíněný transport zásilky mohli nastat. Například náhrada škody žapříčiněná zpožděným vykonáním transportu není obchodním zákoníkem vymezena a stejně tak není vymezena možnost limitace náhrady škody prováděcím nařízením a kontraktem jak je tomu vymezeno v § 629 a § 622 odstavec 4. Jak říká § 641 ,,Jestliže podle smlouvy přejímá náklad k přepravě provozce lodi, použije se pro určení práv a povinností stran přiměřeně ustanovení upravující smlouvu o přepravě, pokud to povaha smlouvy o provozu dopravního prostředku připouští“.17 Z této zvláštní modifikace je možné dokázat, že je možné užít tuto odpovědnost za škodu také pokud půjde o kontrakt druhu transportního prostředku a to ačkoli je v tomto ustanovení vymezena neočekávaně výhradně pokud půjde o kontrakt spojený s lodí. Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník a další zákony: §641. Ostrava: Sagit, 1995-, s. 131. ÚZ. ISBN 9788072088492. 17

19

1.8.2 Další zvláštní úpravy odpovědnosti Hned na začátku v úvodní části Obchodního zákoníku je vymezena další zajímavá zvláštní modifikace odpovědnosti za škodu v tomto případě z příčiny neoprávněného podnikání, jež je zakotvena v § 3a ObchZ. Čili v případě, že daný subjekt podniká a to i přesto, že neprovedl předpoklady jež jsou vymezeny ustanovením veřejného práva znamená to, že daný subjekt nedocílil validity právního aktu, jež v této spojitosti svým počínáním a činností podniku vyvolává. Takže jedná ilegálně a bez povolení. A v návaznosti na toto zapříčinil daný subjekt zrod odpovědnosti za škodu zapříčiněnou nedovoleným podnikáním. Kromě tohoto subjektu jsou odpovědni i využití pracovníci za účelem tohoto podnikání čili i společníci a jakékoli osoby s tím spojené. Víc předpokladů pro tuto odpovědnost obchodním zákoníkem vymezeno není, avšak není vymezena ani eventualita zbavení odpovědnosti. Vzniká zde tedy nejasnost jestli budou liberační důvody aplikovány či jestli půjde o absolutně objektivní posouzení této modifikace odpovědnosti. Díky tomu, že nejsou vymezeny možnosti zproštění, lepším vysvětlením jež dovoluje zproštění odpovědnosti pakliže je podán důkaz v podobě důvodu liberačního jak je tomu podle § 374 ObchZ a následujících, jak tomu vymezuje I. Pelikánová ve své knize.18 Následující obecná modifikace jež se nachází také v obecném úseku Obchodního zákoníku je ochrana vůči porušení firemního práva jež je vymezena v § 12 odstavce 2 obchodního zákoníku. Jde o totožný druh ochrany jako je tomu u nekalosoutěžní ochrany, je v tom obsažen také nárok ohledně bezdůvodného obohacení a jeho výdeje, či nárok na podání žaloby vůči zdržení se protiprávního počinu a na eliminaci chybného stavu. Avšak zde je vymezen pouze jakýsi odkaz na vymezení náhrady způsobené škody. Je dána pouze jeden odklon od obecné modifikace a to v § 373 a totožně pak i ve spojení nekalé soutěže, je zde nárok domáhat se tzv. zadostiučinění čili náhradu v podobě nemajetkové škody.

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Odpovědnost za škodu způsobenou nedovoleným podnikáním. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 211. ISBN 9788073577148. 18

20

2. Právní úprava náhrady škody 2.1 Uprava v českém právu Hovoříme li o poměrech obchodním je zde k dispozici tzv. zvláštní úprava odpovědnosti za škodu která je vymezena v obchodním zákoníku. Na rozdíl od občanského zákoníku kde je odpovědnost za škodu řešena obecně v obchodním zákoníku je to úprava zvláštní avšak v poměru k obchodním vztahům je obecnou úpravou. Ačkoliv vůči jiným zákonům nemá zákoník větší právní moc dle názoru I. Pelikánové ohledně usuzování o stupních úpravy právních předpisů stojí v tomto případě na vyšším stupni. Dokonce i v otázce kodexů se vyskytuje stupňovitost poměrů. Čili Občanský zákoník působí víc jako generální ustanovení oproti zákoníku obchodnímu či případně než samotný zákoník práce. Nicméně není možné v poměru zákoníku trestního ho pokládat za víc základní či zvláštní, a tento trestní zákoník působí na shodném stupni, nicméně v odlišné části práva.19 I přesto, že je úprava sestavována v obchodním zákoníku jako smluvní odpovědnost, její využití skrze zvláštní odkazovací ustanovení v § 757, které stanoví, že ,,Pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnost stanovených tímto zákonem platí obdobné ustanovení § 373 a nasledující“.20, obohacena i pokud jde o deliktní odpovědnost za porušení povinností nařízených obchodním zákoníkem. Předpokladem nebo spíš plánem do dalších let je, že by měl být obchodní zákoník vystřídán pouze zákonem o obchodních korporacích, takže by tato vymezená zvláštní odpovědnostní modifikace, jž byla vnuknuta prostřednictvím Vídeňské úmluvy o smlouvách v mezinárodní koupi zboží z roku 1980 by se z českého právního řádu ztratila.21

2.2 Obchodní zákoník Uspořádání odpovědnosti za škodu v obchodním zákoníku je mimořádně obsáhlé. A to, i když jak už bylo sděleno odpovědnost za škodu se zdá, že jde pouze o odpovědnost smluvní(kontraktní) jak je vymezeno v náhradě škody v § 373 až 386 obchodního zákoníku. Avšak měla by být využita stejně, i pokud jde o škody deliktní, pakliže mají zrod v nedodržení závazku, který byl vymezen obchodním zákoníkem, jak je tomu u § 757.

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Úprava odpovědnosti za škodu v českém právu. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 91. ISBN 9788073577148. 20 Zákon č. 513/1991 Sb.: § 757. Obchodní zákoník a další zákony: podle stavu k .. Ostrava: Sagit, 1995-, s. 144. ÚZ. ISBN 9788072088492. 21 PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo tamtéž 19

21

2.3 Protiprávnost náhrady škody V tuzemském právu hovoříme o počáteční podmínce odpovědnosti za škodu jako o nezákonném aktu nebo činnosti. Jde o postoj člověka nebo jeho činy, při kterých nerespektuje a tím porušuje právní závazek neboli povinnost. Je to posouzeno jako aspekt zkoumaný zvlášť, který jakožto objektivní aspekt je separován od aspektu subjektivního. Nezákonný akt neboli protiprávní jednání je posuzováno jako styčný(pojmový) atribut odpovědnosti. Vymezená protiprávnost je na územích usměrněných typem germánského uvažování stejně jako kupříkladu v oblasti Švýcarska či Nizozemska ohledně zákoníku občanského pokládána za nepostradatelnou část skutkové podstaty přečinu, a tento přečin má za následek zrod odpovědnosti právního charakteru, která je dále separována od samotného zavinění.22 V návaznosti na hledisko konceptuální nepřesnosti bude patrně vhodné označit samotný předpoklad zrodu odpovědnostního vztahu, na který jsme navyklý označovat ho jako protiprávnost, a pojem zavinění jako předpoklad, který se vztahuje na počínání strany škůdce, shodně jako je tomu v právu anglickém.23 Jak už bylo zmíněno struktura odpovědnosti plyne z protiprávnosti, avšak u spousty evropských zemí tato struktura odpovědnosti využívána není. Protože na rozdíl od naších základních čtyřbodových, struktury u veškerých románských právních sférách jsou využívány pouze tří základní předpoklady. A pro vznik odpovědnosti za škodu je vyžadován tzv. faute24, škodu a příčinnou souvislost, přestože je faute chápána jako zavinění, a to většinou pouze jako úmyslné. Ačkoliv je zde jistý nesoulad, za který může být pokládáno působení práva germánského avšak nikoli pouze germánského. Jsou zde i významní francouzští a belgičtí autoři, kteří rovněž ztotožňují faute s protiprávností. Naskýtá se však i eventualita opačného důvodu a to takovému, že předpoklad protiprávnosti vzbuzuje dojem hrozby ve smyslu osoby, která si počíná ve shodě s právními závazky a povinnostmi v žádném případě nemůže být odpovědnou, a to je patrná chyba. Pojmová odlišnost má patrně spojitost s lišící se dikcí hlavních uzákonění (kodifikací), protiprávnost v Code civil není reálně přímo poznamenána. Protiprávnost v českém běžně akceptovaném pojetí je založena na určitém počínání osoby, které zapříčinilo porušení právních závazků. U nás je překážka realizace práva jímž je vyvolána újma řešena způsobem zneužití práva. V anglickém právu je protiprávnost či odpovědnost spojena na nedodržení nebo spíš porušení chráněného zájmu, vyplívá to PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Obecná úprava náhrady škody. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 100. ISBN 9788073577148. 23 Tamtéž 24 Tamtéž 22

22

z jednotlivých torts25 a nikoli pak z nějakých abstraktních struktur požadavků. Ukončení protiprávnosti v daném případě podléhá přístupu k protiprávnosti jakožto v určitém právním řádu, záleží na tom, kde je pátráno například ve kterém konkrétním bodu práva a také podle toho co pokládáme za nedodržení či porušení protiprávnosti, musí tedy být kladen důraz na všechny aspekty práva, které jsou k danému případu třeba. Kupříkladu nečinnost libovolného počínání je také považována právem za porušení povinnosti, pakliže vznikne nějaká újma jako tomu může být například na namrzlém chodníku, pakliže se majitel o chodník nestará, neudržuje ho, neposype ho či neumístí žádnou výstrahu na daný chodník a chodec si způsobí úraz, nebo u nemovitosti, majitel také porušuje povinnost pakliže je nemovitost v zanedbaném stavu. Podobných případů je velká řada.

2.3.1 Protiprávnost v českém právu Sporná otázka protiprávnosti a zavinění nebyla ani u nás v českém právu probádána doktrínou ačkoli nevyhnutelně zasáhla do zákonodárství a soudnictví. České navyklé stanovisko protiprávního počinu zřetelně separováno od zavinění a je odpovědné nedodržení kteréhokoli právního závazku posuzovanému věcně. Harmonicky s tím vymezuje § 373 ObchZ, jak už bylo řečeno, že ,,Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně…“.26 Podobně pojednává § 420 ObčZ pokus nalézt a dokázat určitý právní závazek, jež byl překročen škodlivým chováním subjektu. Většinou konkrétní vyvolání újmy není posuzováno jako nelegální počínání samo o sobě. Ačkoliv ochranné nařízení § 415 našeho Občanského zákoníku je ovšem vyjádřeno takovým způsobem, že v podstatě zprostředkovanou úlohu, a nepostupuje zmíněným obezřetným postupem, počíná si tedy nezákonně a ponese odpovědnost za škodu. Protekce podstatných humanitních práv v souvislosti s právem Evropské Unie dohromady s rostoucí nezávislostí evropského právního uvažování na skupině neboli individualismem však tento sklon převracejí k flexibilnímu hledisku protiprávnosti, koncepce českého ochranného § 415 se sbíhá tímto směrováním.

2.3.2 Morálka a rozpor s dobrými mravy Část evropských vnitrozemských předpisů a to nikoli pouze náš validní občanský zákoník- zákon č. 40/1964 Sb., ba i obecný občanský zákoník neboli císařský patent, 25

Tamtéž Zákon č. 513/1991 Sb.: § 373. Obchodní zákoník a další zákony: podle stavu k .. Ostrava: Sagit, 1995-, s. 144. ÚZ. ISBN 9788072088492. 26

23

č. 946/1811 Sb. z. s., německý občanský zákoník z roku 1896, jak ve své publikaci popisuje prof. Pelikánová poutá původ odpovědnosti za škodu rovněž na počin jež odporuje dobrým mravům, ačkoli většinou nastane případ u něhož je zapotřebí dostát také způsobilé osobní okolnosti či úmyslu.27 U našeho českého validního práva tomu není jinak, pokud jde o zahrnutí skutkové podstaty. V tomhle schématu se přibližujeme k nastíněnému francouzskému návrhu, který vidí podobnost mezi protiprávností a vyvoláním škody či újmy. Není totiž pochyb o nemravně záměrném zapříčinění škody. Jestliže by obdobné škodlivé počínání neobsahovalo nemravný charakter, vztahovalo by se evidentně na druh krajní nouze či nutné obrany, čímž je vesměs zapříčiněna eliminace protiprávností a tím i samotného původu odpovědnosti za škodu. Chování, jež se vzpírá dobrým mravům utrží právní postih, obdobně je tomu u spousty dalších příkladů.28 Nicméně podstatné je stanovisko, že obdobně jako je tomu u protiprávního počínání, které je zároveň počínáním vzpírající se dobrým mravům, je tomu absolutně rovněž u vyvolání škody, které je jak konáním protiprávním, tak konáním vzpírající se dobrým mravům. Podle daných určitých podmínek bude nemravnost jednání zvážena. Tato úmyslná újma povede ke zrodu nemravnosti, pokud nenastane jakási zvláštní okolnost. Některá stanoviska jsou rozdílná v otázce nemorálního počinu, jestli bude kvůli nemorálnosti právně postihnut, či je protiprávní počin pouze zároveň nemorálním a postihován z příčiny vlastní protiprávnosti. Nedá se říct, že poměr práva a morálky je strukturálně sloučen, avšak nelze ani tvrdit, že jsou tyto ustanovené celky odloučeny a vůči sobě samostatné. Morálka má vyšší míru důležitosti, která je primární podmínkou činnosti práva, a je zde prolínavost z větší části. Kontradikce dobrých mravů není uspokojivou podstatou vzniku odpovědnosti, pokud zde není souvislost se způsobilou osobní podmínkou, která se opírá o úmyslné zavinění. Eventuelně je to pojímáno jako tzv. odstupňování, přičemž překročení právního závazku je rozuměno jako vážnější přečin, nežli je tomu u porušení dobrých mravů. Reálně jde víc o konsekvent faktu, že porušení dobrých mravů konceptuálně nezbytně pokrývá osobnostní element, jež je od záměru neodlučitelný.

2.3.3 Generální klausule odpovědnosti Generální klauzule odpovědnosti za škodu, která je pojata převážnou částí evropských vnitrozemských právních modifikací, formuluje základní skutkovou podstatu neboli obecný charakter odpovědnosti. Obvykle je možno získat veškeré podmínky zrodu odpovědnosti PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Obecná úprava náhrady škody. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 103. ISBN 9788073577148 28 Pelikánová, I. Morální aspekty práva a právní interpretace. In XVIII. Karlovarské právnické dny. Praha: Linde, 2010, s. 121-132. 27

24

z této doložky, avšak stylizace některých těchto podmínek může být implicitní, jinak řečeno nevyjádřený. Pakliže je pro určitý model speciální modifikace neplatná, uplatňuje se generální klausule podpůrně. Zmíněné ukázky stylizace předpokladu protiprávnosti z evropských uzákonění nabývali poznatky zvláště z generálních klauzulí. Jak říká náš český obchodní zákoník § 420 odstavec 1 v jeho nynějším znění je odpovědný každý za újmu, kterou zapříčinil porušením právní povinnosti(zákon č.40/1964 Sb.). Avšak nesmíme opomenout ani třetí odstavec téhož paragrafu na, který je nutno nahlížet se spojitostí s prvním odstavcem který říká že odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.29 Výše uvedené zmínění je v českém právu nejzákladnější klauzulí odpovědnosti. Tato klauzule zahrnuje jak předpoklad vzniku škody v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti tak předpokládanou dispozici zavinění která je vymezena ve třetím odstavci. Je nutné říci, že náhradu škody nelze chápat jako odpovědnostní závazek, z pohledu škůdce, který způsobil újmu, čímž pro sebe zapříčinil zrod odpovědnosti, z čehož nevyřčeně plyne vzájemně související osobnostní právo poškozenému na náhradu škody, avšak je chápán opačně z pohledu poškozeného, kterému nastal tzv. subjektivní nárok neboli právo na náhradu vzniklé škody škůdcem. Nárok k náhradě škody, jež nastává poškozenému subjektu vůči škůdci a tento závazek vzájemně související a je nevyjádřeně odvoditelný.

2.3.4 Problematika odpovědnosti za výsledek či péči Značnou důležitost pro odvětví zrodu smluvní odpovědnosti má náplň hlavní někdy porušené povinnosti. V souvislosti jejího charakteru bude hodnocena diferenčnost protiprávnosti. Za účelem splnění daného rezultátu, určitý závazek dlužníka vůči věřiteli zavazuje tak, aby byl splněn daný cíl. Pakliže není daného rezultátu dosaženo a to i přesto, že byla dlužníkem vynaložena všechna možná péče ke splnění závazku, která mohla být po dlužníkovi vymáhána, vznikne odpovědnost. Avšak existuje ještě odlišný druh závazku, který nutí dlužníka pouze k vynaložení vrcholné specializované péče, nicméně pakliže není splněn daný rezultát ten, kdo poskytnul tuto specializovanou péči není odpovědný za škodu, jako tomu bylo u předchozí varianty.

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Obecná úprava náhrady škody. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 104. ISBN 9788073577148 29

25

2.3.5 Mimoodpovědnostní povinnost k náhradě škody Pakliže je protiprávnost pokládána za hlavní konceptuální symbol zrodu odpovědnosti, není tím nikterak zamezeno zákonu stanovit závazek, který má znaky náhradového profilu pokud v určitých případech, kdy není nabýváno protiprávního počinu avšak jde o tzv. mimosmluvní charakter druhu povinnosti. Protiprávnost pojímá značnou důležitost pro samotnou odpovědnost, jež je pojata nikoli pouze jako instituce, avšak rovněž jako mravní teze či souhrn mravních tezí. Odpovědnostní závazek není kterýmkoli právním závazkem, nýbrž je to vyjádření spojitosti práva a morálky a dominance morálky nad právem. V tomhle pojetí diferencuje Peter Cane, britský autor knihy The Anatomy of Tort Law

30

nástrojový

a morální postoj k odpovědnosti a jasně preferuje morální postoj k odpovědnosti. Prohlašuje, že pro morálku je právo nezbytné díky tomu, že určuje a specifikuje jinak nepřesné či nedefinované morální zásady a poskytuje možnost rozhodovat spory morálních pojetí. A této vazbě či souvislosti mezi právem a morálkou je kladena velká důležitost pokud jde o soudobost v českém právu. Ačkoli je možné pojmout přiměřeně všechny předpoklady zrodu odpovědnosti, nesmí být opomenuta ani protiprávnost, která má také významnou důležitost a měla by být mezi ně zahrnuta. Konceptuálním rysem odpovědnosti, která je pojata, jako následek trestu při neuskutečnění směrnice právního předpisu je porušení právního závazku. Koncepce práva, která má odchylky od stabilních racionálních zásad k příležitostným východiskům příbuzným způsobu francouzského právní úvahy, poskytuje možnost, že je občas spekulováno o odpovědnosti dokonce ve zvláštních případech, ve kterých je nařízena povinnost vyrovnat majetkovou škodu, jež je zapříčiněna důvodným či oprávněným počínáním. V takovém případě toto stanovisko pomalu spadá od reálné odpovědnosti spíš pod ekonomickou koncepci vymezení újmy či ztrát. Čili spojování protiprávnosti se zaviněním směřuje ke spojení objektivní odpovědnosti či objektivní odpovědnosti bez zavinění s tímhle mimoodpovědnostním závazkem k náhradě škody, ve které schází ilegalita.

2.3.6 Oblast užití obchodního a občanského zákoníku V daném reálném příkladu, se kterým se právnický subjekt střetává, je nutné aby bylo v první řadě stanoveno jestli bude užit Obchodní zákoník, Občanský zákoník a nebo jednodušeji jakou z řady modifikací odpovědnosti je třeba použít. A v takovém případě je nutné stanovit jestli půjde o kontraktní či mimosmluvní odpovědnost. Pakliže půjde o druh určený jako kontraktní odpovědnost právnický subjekt bude využívat zákoník obchodní pro 30

Cane, P. The Anatomy of Tort Law. Oxford: Hart Publishing, 1997, s. 26-27.

26

tzv. obchodní poměry závazkové. Pakliže půjde o tzv. deliktní odpovědnost bude nutné postupovat podle již zmíněného § 757 ObchZ a použitá odpovědnostní směrnice obchodního zákoníku vůči újmě zrozené kvůli následku porušení závazku vymezených obchodním zákoníkem. Diference těchto dvou zřízení je tak charakterem protiprávnosti. Pakliže půjde o porušení obchodně právního závazku, a je jedno jestli to bude v důsledku kontraktu, který má stav obchodní, a nebo mimosmluvní závazek stanovený obchodním zákoníkem a odpovědnost bude postupovat podle obchodního zákoníku. Je nevyhnutelné posoudit, jestli bude užita zvláštní modifikace náhrady škody. Tyto zvláštní modifikace pokaždé prioritní, takže jsou prioritní i pokud jde o obecnou modifikaci obchodního zákoníku. Vztahuje se to zejména, pokud půjde o odpovědnost za škodu na okolní prostředí, či například pokud půjde o kompetentní provedení práce. Nehledě na nařízení, která v určitém modelu májí být uplatněna vůči odpovědnostnímu poměru, je nutné uvědomit si, že nejvýznamnější je, že nijak nesahá tento fakt do charakteru závazkového poměru s ohledem na § 261 obchodního zákoníku. Pakliže je řešen poměr podnikatelských subjektů mezi sebou, který má zrod v důsledku jejich počínání, pak bude řešen poměr obchodní a to ikdyž bude nezbytné užít zákoníku občanského o konkrétním kontraktním charakteru což je vymezeno také v § 1 a § 261

obchodního

zákoníku.

Čas od času se můžeme střetnout s určitým druhem nejistoty při užití odpovědnostního stavu a je kladen dotaz jaký odpovědnostní systém je ten správný k užití v daném případě, pokud protiprávní akt záleží na samotném porušení a ne bezprostředně závazkem vymezeným obchodním zákoníkem, ba právě určitým zvláštním ustanovením, které je navazováno na obchodní zákoník. Týká se to obzvlášť pokud půjde o porušení ustanovení o ochraně hospodářské soutěže, či ustanovení o cenných papírech a dalších specifických zákonů. Jsme směřováni racionalitou k unikátně akceptovanému vymezení konce, který říká, že i v takto ojedinělých a specifických modelech bude třeba užít odpovědnostní zřízení samotného obchodního zákoníku a to ačkoli již zmíněný § 757 obchodního zákoníku výslovně nevymezuje toto využití. Styl jakým je § 757 obchodního zákoníku podán je potřeba vymezit v časových souvislostech. Roku 1991 známého přijetím obchodního zákoníku ještě nebyl režim, na který se souvisle vážou zvláštní ustanovení, který je nepostradatelný v jakémkoli právním systému a jak říká I. Pelikánová má svůj doktriální název dekodifikace.31 Tvůrce vzoru totiž z této příčiny neuvažoval nad rozvíjením zákoníku v dalších letech a z toho důvodu podotknul pouze povinnosti, které jsou vymezeny zákonem. Diferenciace obchodního PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Obecná úprava náhrady škody. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 117. ISBN 9788073577148 31

27

stavu od stavu neobchodního odpovědnosti za škodu je podmíněna charakteru porušení právního závazku a jeho měřítkem je již zmíněná protiprávnost. Nejedna zvláštní modifikace má vazbu zrovna na kategorii porušeného právního závazku. Nicméně režimy validního práva, které postrádají systematičnost mají být zdokonaleny právě výkladem judikatury a né omezeně souhlasně uznávána až do nesmyslných konsekvencí.

2.3.7 Právo a jeho zneužití Jádro zneužití leží na subjektu, který provádí jeho subjektivní právo za účelem způsobení škody dalšímu subjektu. Takové počínání není střeženo právem ba právě naopak jelikož obsahuje charakter protiprávního počínání, jelikož se v takovém případě kompetentní jednání transformuje na ilegální počin, který má za následek zrod odpovědnosti za škodu s tim spojenou. Čím je vlastně poukázáno na to, že samotné zneužití práva vymezuje hranice práva subjektivního a po překročení takové hranice už nelze považovat tento počin za právo, nýbrž se mění na protiprávnostní počin.

2.3.8 Zneužití v obchodním zákoníku V obchodním zákoníku je vymezeno pár předpisů, které pojímají problematiku zneužití práva a které nesou znak důležitosti. Konkrétně je to § 56a, § 265 a § 271. Primární pak bude § 265, který je začleněn díky obecné modifikaci obchodních závazků. Vymezuje, že ,,Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany“.32 Není potřeba tedy dělat rozbor tohoto ustanovení, jelikož je naprosto jasně vymezený účel. Druhým významným je § 271, ve kterém je upevněna odpovědnost, jež vzniká bezprostředně před smlouvou, která pojímá charakter zneužití dat a znalostí, jež byli sděleny druhou stranou. A posledním neméně význačným je § 56a, který jasně vymezuje zákaz obchodních společností či družstev jakékoli zneužití většiny popřípadě menšiny hlasů. Konkrétně ve druhém odstavci je vymezen jasný zákaz kteréhokoli počínání subjektu, jehož účelem je zneužití určitým druhem konkrétního partnera znevýhodnit. Každá tato modifikace definuje protiprávnost. Je nezbytné zahájit odpovědnost za škodu v takovýchto případech.

Zákon č. 513/1991 Sb.: § 265. Obchodní zákoník a další zákony: podle stavu k .. Ostrava: Sagit, 1995-, s. 144. ÚZ. ISBN 9788072088492. 32

28

2.4 Důkazní břemeno Důkazní břemeno a jeho význam je v učinění soudu možným určit či rozsoudit spor o problému i za okolností, kdy je daný fakt podle práva hmotného závažný pro vymezení nařízení soudem o daném případě, kdy pasivitu subjektu či nemožnost dokázat zavinění v případě, že rezultát posouzených důkazů nedává soudu dostačující šanci akceptovat zakončení jak o pravdivosti tohoto faktu, tak o nepravdivosti či lživé výpovědi. Dokázat počin, který je protiprávní náleží absolutně subjektu poškozené strany. Důkazní břemeno je v určitých případech transformováno na druhou stranu škůdce, které jsou stanoveny zvláštní právní modifikací. Týká se to hlavně okolností, při kterých není reálně uskutečnitelné, že by důkazní břemeno mohla nést strana poškozeného.

2.5 Předpoklad zavinění Diference zavinění civilního práva a trestního práva tkví hlavně v tom, že v civilním právu musí být vymezen absolutně předpoklad, který se nazývá presumpce33, čili obviněná strana je nutná bezpodmínečně dokázat neúplnost zavinění pakliže žádá o zbavení se odpovědnosti a s tím spojenou náhradu škody. Objektivní odpovědnost je řešena ze stejného hlediska čili důkazní břemeno obdobně leží na obviněném subjektu, jež je nucen vymezit a dohledat osvobozující argument jež je nazýván liberační34 aby byl osvobozen od odpovědnosti. Avšak skutečnost je taková, že rozhodnutí soudu je pouze projev či oznámení jelikož ohledně odpovědnosti za škodu odpovědnost má zrod na bázi stanovených právních faktů jež jsou vymezeny zákonem, které byli výše v kapitole odpovědnosti za škodu vymezeny jako předpoklady vzniku odpovědnosti, a ne na bázi nařízení soudu. Čímž ale není zlehčováno rozhodnutí soudu, jelikož pakliže bude pojednáno o záležitosti způsobu a rozsahu náhrady škody, bude mít soudní rozhodnutí do určité výše podstatný význam.

2.6.1 Náhrada skutečné škody a ušlého zisku Nejprve je nutné říci, že nynější občanský zákoník nenabízí přímo vymezení škody. Ustanovení výlučně vymezuje skutečnost pouze komu se škoda nahrazuje a v jaké míře, jak je to popsáno v § 442 odstavce 1. Občanského zákoníku. Čímž je pouze stanoveno, že v rozsahu škody pojaté jako újma na majetku poškozeného vymezena na úsek, ve kterém je řešena

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo: Obecná úprava náhrady škody. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 136. ISBN 9788073577148 34 Tamtéž 33

29

skutečnost majetku a jeho faktického objemového snížení, jež je nazývána škoda skutečná a konečně druhý úsek, ve kterém je řešen problém majetku ve smyslu jeho budoucího rozšiřování, jelikož se díky újmě nerozšířil avšak za běžných podmínek fungování, za kterých by nevypuknul tento protiprávní počin by se obyčejně o daný díl rozšířil. Skutečností tohoto usuzování je, že toto členění patří pouze těsné koncepci škody, jelikož není pouze újma majetková ale také nemajetková, která není do tohoto druhu zahrnuta. Ušlý zisk je druh, který patří do majetkové újmy, avšak v oblasti tohoto vymezování druhu určitého zisku dostáváme neodvratně do úrovně abstraktního vymezení. Je uvažováno o újmě, o samotném momentu kdyby újma nenastala, čili způsobená škoda nevznikne, takže o tom co by nastalo za obvyklého subjektu, který reálně nikdy nevlastnil. A tento výslovný abstraktní nárůst majetku poškozeného je z důkazního aspektu velmi nesnadné a je nezbytně nutné do určité hranice určit alespoň z části o jaký díl by mohl majetek poškozeného narůst. V každém konkrétním případě tohoto určení bude velmi záležet z hlediska judikatury a hlavně jednotlivých soudů na míře odvahy při posouzení míry. Je velice složité určit v určitých poměrech vzhled ušlého zisku, jež je vymáhán od poškozeného subjektu. Oblast ušlého zisku je těsně spojena s tím zda jde o škodu současnou či zda už bude zmíněný ušlý zisk spadat pod budoucí časové vymezení škody. Z hlediska hrazení škody se totiž uhrazuje výhradně škoda současná, která již vznikla, škoda budoucí je hrazena velmi ojediněle a stejně tak škoda bezprostředně hrozící avšak doposud nevznikla, bude hrazena velmi ojediněle. Jelikož ušlý zisk je škodou, která již vznikla, nespadá tedy tento druh pod identickou oblast, pakliže je nabytí eliminováno v konsekvenci škodné události. Avšak je nutné říci, že ušlého zisku bude patrně nabyto až v budoucnu a díky tomu se kryje s budoucí škodou. Kvůli této nemožnosti přesného vymezení ušlého zisku je zde pokus vymezit tyto nástroje jako je tomu například v § 381 ObchZ, který vymezuje, že ,,Místo skutečně ušlého zisku může poškozená strana požadovat náhradu zisku dosahovaného zpravidla v poctivém obchodním styku za podmínek obdobných podmínkám porušené smlouvy v okruhu podnikání, v němž podniká“.35 Čili tohle ustanovení vymezuje možnost záměny vymáhání skutečně ušlého zisku za zisk, který je tzv. abstraktní.

Zákon č. 513/1991 Sb.: § 381. Obchodní zákoník a další zákony: Náhrada škody Ostrava: Sagit, 1995-, s. 144. ÚZ. ISBN 9788072088492. 35

30

2.6.2 Náhrada škody a její rozsah V souvislosti náhrady škody a s tím slučovaným ušlým ziskem působí obchodní zákoník stejně jako občanský zákoník na shodné bázi a shodných zásadách. Čili je eventuálně sdělováno, že v § 379 Obchodního zákoníku jsou jen znovu probírány zásady, jež jsou vymezeny zákoníkem občanským a tedy fakticky neúčelným vymezením. A nařízení § 380 ObchZ, jež vymezuje, že pod škodu se zahrnují i tzv. vynaložené náklady, na něž by nebylo potřeba věnovat své úsilí v případě neporušení své povinnosti druhou stranou subjektu, je výkladem textu, který je nutné uznávat i pokud půjde o kompetence občanského zákoníku. Jelikož již zmíněné vynaložené náklady reálně symbolizují úbytek majetku poškozeného. A pakliže je tento úbytek způsoben protiprávním počinem strany škůdce, vytváří tak část škody skutečné, zahrnuté do celkové skutečné škody. A tento předpis jelikož se nejedná o odlišnost, která patří do obchodních poměrů jestliže je vlastně nutný by měl být zahrnut i do zákoníku občanského. Ve sféře předpisu rozsahu náhrady škody jež je vymezen obchodním zákoníkem je odmítán nárok náhrady škody jež daný subjekt nepředpokládal v časovém rozmezí zrodu závazkového poměru či eventuálně nemohl předpokládat potencionálním následkem porušení svého závazku s ohledem na běžnou péči, jež v tomto modelu není podle § 379 Obchodního zákoníku použit výraz odborná péče. Nárok na náhradu škody, jež vyvolala poškozená strana tím, že nedodržela prevenční závazky či závazky ohledně snížení míry škody zákon kogentně odmítá. Naskýtá se tedy povinnému možnost k závazku ohledně náhrady škody nepředvídatelné, ale neplatí to o výše zmíněné škodě zapříčiněné nedostatečnou prevencí a u snížení míry škody, jak je tomu vyhodnoceno v § 382 Obchodního zákoníku a v návaznosti na to také § 263 Obchodního zákoníku, § 382 totiž dává ustanovení že ,,Poškozená strana nemá nárok na náhradu té části škody, jež byla způsobena nesplněním její povinnosti stanovené právními předpisy vydanými za účelem předcházení vzniku škody nebo omezení jejího rozsahu“.36 Druhý zmíněný § 263 je tzv. kogentní výčet výjimek, od kterých je možno se odchýlit mezi kterými je vymezen výše uvedený § 382.

Zákon č. 513/1991 Sb.: § 382. Obchodní zákoník a další zákony: Náhrada škody Ostrava: Sagit, 1995-, s. 144. ÚZ. ISBN 9788072088492. 36

31

3 Okolnosti vylučující odpovědnost 3.1 Základní vymezení okolností vylučujících odpovědnost Okolnosti vylučující odpovědnost jsou jedny z hlavních zákonem stanovených liberačních důvodů. Konkrétněji jsou vymezeny v § 374 ObchZ, který v prvním odstavci tohoto paragrafu stanoví, že ,,Za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku nepředvídala.“.37 Druhý odstavec vymezuje, že ,,Odpovědnost nevylučuje překážka, která vznikla teprve v době, kdy povinná strana byla v prodlení s plněním své povinnosti, nebo vznikla z jejich hospodářských poměrů“.38 A konečně poslední odstavec tohoto paragrafu vymezuje, že ,,Účinky vylučují odpovědnost jsou omezeny pouze na dobu, dokud trvá překážka, s níž jsou tyto účinky spojeny“.39 V případě, že jsou tyto zákonem stanovené okolnosti prokázány v konkrétním případě, je vlastně zamezeno tomu, aby samotný zrod odpovědnosti za škodu vůbec nastal. Čili je nutné, aby okolnosti vylučující odpovědnost byli předmětně uspokojivě významná komplikace při uskutečňování, a taková konkrétní komplikace není předpokládatelná a dostatečnými opatřeními ji nelze zdolat. Kromě toho je také nutné, aby byla taková komplikace samostatná vůči úmyslu závazného subjektu.

3.2 Druhy okolností vylučujících odpovědnost Samotná okolnost, která vylučuje odpovědnost je vlastně pokládána za jakousi prozatímní komplikaci či zádrhel. A tyto druhy komplikací budou níže jednotlivě vymezeny. První komplikací je druh takové komplikace, jenž působí tak, že klade odpor a zabraňuje v uskutečnění závazku. A danému nezamezuje jenom formou ztížení avšak tak, že absolutně zamezuje v uskutečnění. Dalším druhem je komplikace, která vypukla samostatně a nemá spojitost s jednáním závazného subjektu, nejde tedy o původ této komplikace prostřednictvím samotného škůdce.

Zákon č. 513/1991 Sb.: § 374 odst 1. Obchodní zákoník tamtéž. Zákon č. 513/1991 Sb.: § 374 odst 2. Obchodní zákoník tamtéž. 39 Zákon č. 513/1991 Sb.: § 374 odst 3. Obchodní zákoník tamtéž. 37 38

32

Následující druh komplikace se zabývá problémem, kdy není možné se reálně domnívat ohledně závazného subjektu, a jeho schopnosti danou komplikaci či důsledkům této komplikace zabránit či je přemoci. Takže je zvažována otázka, zda je konkrétní dlužnický subjekt způsobilý tuto komplikaci překonat, tím je zajisté způsobeno, že tyto na něj snášené požadavky jsou tzv. subjektivizované, avšak pořád vymezuje princip odbornosti v souvislosti s vesměs věcnou mezí adekvátnosti. Posledním druhem je komplikace, kterou ve chvíli zrodu povinnosti daný subjekt tuto komplikaci očekával.

3.3 Neexistence okolnosti vylučující odpovědnost či liberace Závažnou podmínku, jež je nutné uskutečnit aby vůbec k samotnému nedodržení či překročení konkrétního závazku reálně podnítilo zrod odpovědnostní povinnosti je tedy vyslovená neexistence liberačních příčin, které jsou prosaditelné v poměru ke konkrétnímu překročení či nedodržení. Je tomu tak, protože v jistých konkrétních situacích vypukne jistý mimořádný stav, který způsobí, že běžné následky nezákonného počínání budou změněny. Pakliže má být zapříčiněn počátek odpovědnosti za škodu je nutné aby tento mimořádný stav byl eliminován. Zmíněné liberační příčiny, nad kterými je uvažováno mají počátek zejména v zákoně, a je již zmíněný § 374 a dále také § 376 ObchZ. Díky tomu, že jde o již mnohokrát zmíněnou dispozitivní modifikace, je možné tedy následující eventuality modifikovat také kontraktní cestou. Samotné druhy

okolnosti vylučující odpovědnost jsem jsou již výše

vemezeny, avšak je nutné také říci, že vůči charakteru těchto právních norem a také předpokladům bytí komplikací, které zamezují uskutečnění závazky je uznáván fakt, který vymezuje skutečnost okolností vylučujících odpovědnost a jejich efekt je limitován v každém případě výhradně na časový úsek kdy konkrétní komplikace působí. Zákon díky kladné definici určité situace vybírá a u těchto konkrétních případů liberační následky nepřipouští. Prvním takovým modelem je situace, kdy závazný subjekt se už nachází v určitém prodlení a v takovém stavu se nenachází žádná odůvodněná příčina nadarmo mu umožnit všelijaké zákonem stanovené zmírnění. Čímž je vlastně vymezen fakt, že se nejedná o okolnosti vylučující odpovědnost v případech, kdy konkrétní komplikace vypukla až v časovém úseku, ve kterém se závazný subjekt nachází již v prodlení realizace daného závazku.

33

A konečně druhou situací je model, ve kterém má samotná komplikace zrod vůči majetkovému vztahu strany škůdce, a proto by tato komplikace měla být přijata jako celistvý element patřící do rizika spojeného s podnikáním. A na takové riziko by náležitý podnikatelský subjekt nemělo nijak překvapit, jelikož s tím musí takový subjekt počítat. Vlastně tato komplikace působí jako odezva určitých nároků, a takový nárok je možné kompetentně snášet na takový náležitý a podnikatelský subjekt. Mimo jiné druh komplikace, která má zrod z příčin nedokonalosti ve specializovaných osobních, organizátorských či jiných sférách podobného typu ohledně počínání závazného subjektu není možné odůvodněně touto cestou podněcovat k samotné eliminaci odpovědnostního stavu.

3.4 Další případy okolnosti vylučující odpovědnost Díky zmíněnému faktu, že v případě okolností vylučujících odpovědnost jde vlastně o jakousi nepředvídatelnou komplikaci, je jasné, že charakteristickými situacemi, při kterých půjde o okolnosti vylučující odpovědnost, budou pak zvláště, určité následky, které vznikly kvůli přírodní katastrofě, anebo prostřednictvím jiných přírodních úkazů jako je povodeň, hurikán, tornádo, krupobití, avšak v určitých případech může katastrofálně působit například i horko, či sucho a zejména tomu bude v oblasti zemědělství. Nicméně je nutné také říci, že některé tyto úkazy se České republiky nedotýkají a jsou spíše úkazy tropických či přímořských oblastí. Zvláště tomu bude ohledně zmíněných tornád a hurikánů. Dalšími takovými případy, které se budou řadit mezi tyto charakteristické situace jsou kupříkladu důsledky lidského počínání, avšak tyto důsledky se pod tuto kategorii zařadí pouze za určitých splněných podmínek. Tak například teroristický útok nebo stávka apod. Nicméně pokud půjde o intervenci, kterou mohl v danou chvíli závazný subjekt nějakým způsobem změnit průběh těchto událostí či plně zamezit dané věci zvláště pak v případě příhody, která je bezprostředním dílem, který do tohoto celku patří či částečně prvkem, který je napojen na jeho interní vztahy pak tedy v případě takovýchto či podobných situací o okolnosti vylučující odpovědnost nepůjde a není možné je tak posuzovat a jedním z důvodů proč to není možné je právě fakt, že závazný subjekt tomu mohl zabránit, avšak nezabránil. Konečně dalším případem, kdy půjde o liberační příčiny je případ podle § 376 ObchZ, ve kterém jde o původ porušení povinnosti prostřednictvím nikoli subjektu, který škodu způsobil, avšak půjde o opačný subjekt strany, která byla poškozena. Tento vymezený § 376 ObchZ. A v této souvislosti zmíněný subjekt, který byl poškozen tedy nemá právo na uhrazení jemu vzniklé škody. 34

Ačkoliv není v každém případě tato směrnice podotknuta v případě liberačních příčin, dle názoru J.Šilhána jsou všechny předpoklady pro začlenění této směrnice dodrženy.40 Je tomu tak díky faktu, že samotný zrod odpovědnosti za škodu je absolutně eliminován a konkrétní následky jsou reálně obdobné. V neposlední řadě je nutné říci, že je dokonce tato směrnice § 376 ObchZ kogentní, takže neposkytuje samotným subjektům nějakým způsobem přepracovat či zcela změnit a už vůbec nepovoluje eliminaci následků. Čímž je vlastně řečeno, že díky kogentnosti § 376 ObchZ nese mnohem větší důležitost, než je tomu u § 374 ObchZ, který je dispozitivní neboli tato norma povoluje stranám subjektu modifikovat detaily daného právního vztahu. Je třeba také podotknout, že mimo samotných zákonem stanovených liberačních příčin nelze eliminovat ani fakt, že samotná kontraktní modifikace mezi oběma subjekty stran, tedy strany škůdce, jež způsobil škodu a strany poškozeného, který konkrétní škodu utrpěl, ponese také závažný význam. Naskýtá se totiž možnost jiným způsobem modifikovat okolnosti vylučující odpovědnost, které jsou modifikovány dispozitivně nebo také v návaznosti na dispozivitu předpisu, který upravuje okolnosti vylučující odpovědnost ale také následujících nařízení, které modifikují samotnou náhradu škody, díky čemuž se naskýtá možnost dohodnutí nových liberačních příčin. A v případě, že tyto důvody nijak nebudou v žádném nesouladu či nebudou oponovat zákonným limitacím, které jsou kogentní, naskýtá se možnost využití ve shodném měřítku podobně jako v případě uplatnění zákonných příčin.

ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 40

35

4 Smluvní snížení rozsahu hrazené škody 4.1 Uvedení do samotného rozsahu škody Rozsah škody byl z části vymezen již v druhém bodu osnovy této práce, avšak je nutné se k němu vrátit a vymezit určité stanoviska. Obecněji je rozsah škody, jež určité osobě v oblasti nějakého povinnostního poměru vypukla či je eventuálně možnost jejího zrodu a vzniká tedy potencionální možnost této části navázat na celek práva na náhradu škody a patří zajisté, a pokud bude hovořeno o reálně a nezaujatě myslícím subjektu pak také nevyhnutelně nutné aby byl objektem eminentního neboli významného zájmu. Tento eminentní

zájem

bude

mimořádně

řešen

hlavně

v právu

obchodním

v poměru

k podnikatelskému subjektu, jehož eminentním zájmem je samozřejmě směřování k tomu aby dosáhl nejvyššího možného zisku a proto tento podnikatelský subjekt také vynakládá úsilí za zvážení všemožných nebezpečí s tím spojených a také výdaje, jež v této souvislosti bude nutné obětovat na samotnou náhradu škody či zvážení záležitosti, jež často určuje konečnou účinnost či zdaru úplného uskutečněného daného řešeného obchodního problému či případu chcete-li. Podnikatelský subjekt nadto zvažuje i problematiku a odhodlání jestli má vůbec uzavřít tento konkrétní kontraktní poměr. Také není rozhodně neočekávané, že tyto subjekty směřují ke zvažování právě vznikající náhrady škody, aby byla exaktně či lépe určena a posouzena druhem metody, jež směřuje ideálnímu vymezení rizik určitému obchodnímu poměru a v jejich kontraktním dokumentu takže jsou objevem stylizace, jež vymezují daný rozsah náhrady v rozmanitých formách i vymezením konkrétního rozsahu.

4.2 Třídění smluvních úprav Naskýtá se možnost vymezení pár prvotních možností, jež je možno v jistém rozsahu generalizace aplikovat k uspořádání daných smluvních modifikací. Je možné za určitého kategorizačního měřítka utvořit souhrn konkrétních následujících konsekvencí.

4.2.1 Směr náhrady škody Jednou z možností třídění smluvního ujednání při orientaci jakou cestou se bude zmíněný rozsah náhrady škody pohybovat konkrétně, jestli půjde o jeho navýšení nebo obráceně o jeho redukci navzdory zákonné modifikaci. Diferenciace v takovém případě nese nepochybně velkou závažnost vůči zhodnocení shody daného nařízení s právními ustanoveními, jelikož zákonný předpis část pojme jako rozdílný postoj k samotnému navýšení 36

nebo k redukci dané odpovědnosti určité osoby. Tohle již zmíněné navýšení nebo redukci bude možno aplikovat na každou z níže vymezených eventualit.

4.2.2 Konkrétní poměr Nikoli pouze cesta je důležitá, jak je výše vymezeno, jež tuto smluvní úpravu na rozdíl od modifikace zákonné orientuje, ale také nese důležitost její konkrétní rozměr. A znovu i analýza zda je dané metoda dostatečně kvalifikovaná. Také je nutno říci že není to samé, pokud bude daný rozsah náhrady škody jen redukován a případ kdy bude absolutně rozsah náhrady škody absolutně eliminován, eventuálně bude li redukce rozsahu náhrady škody v takové výši, že bude mít za následek taková modifikace nahlížení v jejím záměru identická s eliminací náhrady škody.

4.2.3 Pojetí určitosti Dalším podstatným faktorem je také daný poměr omezení k závazku. Při nedodržení či překročení daného závazku dojde k újmě z pohledu tzv. konkrétnosti jestli bude toto omezení má závaznost k újmě, jež vznikla kvůli porušení absolutně konkrétně určeného závazku či pokud půjde o pár určených konkrétních závazků a nebo jestli bude určena újma jež nastala v návaznosti s kontraktním poměrem jako jeden komplex či pouze jeho díl, souborem závazků. Uvedené stanovisko nese význam i pro schopnost jednoduššího a jasného zhodnocení náležitosti smluveného omezení poměru dalším dohodnutým kontraktům v daném modelu. Se zřetelem na opakovaně vymezený protest vůči nejasnosti snahy při dohodnutí limitace rozsahu náhrady škody jež představuje důvod vůči jeho právní přijatelnosti. V daném modelu konkrétně vymezeného závazku z něhož je zapříčiněn zrod újmy je samotná limitace ve vlastní konsekvenci jež vykazuje náhradu škody přes konkrétní částku značně přibližována k dohodnutí kontraktního peněžitého trestu, pokud bude daný závazek překročen či nedodržen ohledně eventuality nároku náhrady škody, jež samotné penále překonává.

4.2.4 Způsob vymezení Jak už samotný název napovídá, půjde o členění, jež je zakotveno ve způsobu určení náhrady škody a její předpoklady k vymezení rozsahu. Nejdříve budou vymezeny všechny tyto úpravy a poté bude každá z nich rozebrána zvlášť. Podle způsobu jsou tedy členěny druhově, fixní částkou, poměrně, nepřímým způsobem, pomocí dalších prostředků a poslední možností je jakákoli sestava již zmíněných způsobů. 37

4.2.4.1 Druhové členění Prvním členěním podle způsobu vymezení je tedy tzv. druhově, jež je myšleno k poměru dané újmě. Tím je myšleno individuální díly této újmy a zejména pak je myšlena skutečná škoda a ušlý zisk. Jako je tomu když se oba subjekty kontraktně dohodly o náhradě škody, jež zmíněný ušlý zisk zahrnovat nebude či naopak bude. Identickou metodou pokud tedy budou dodržena kontraktní dohodnutí, kde budou patřičně vymezeny výměry aplikovaných odborných výrazů, jež jsou zahrnuty v kontraktu. Subjekty jsou poté schopni dejme tomu eliminovat škody nepřímé, do kterých jsou zahrnuty částečné újmy nebo úplná destrukce materiálního základu či jádra věci chcete-li, jež není objektem předávky. Toto členění je také pojato k poměru tzv. titulu. Náhrada škody je na této bázi vymáhána třeba u již výše zmíněného eliminace či redukce náhrady škody z důvodu zpožděného vykonání z důvodu právního nedostatku, přesněji kvůli nedostatkům, jež jsou speciálně skutečné.41

4.2.4.2 Členění fixní částkou Jde o členění, jež je vymezeno ustálenou hranicí, kde je udána nejvyšší či nejmenší mez udaná v případě vyrovnání škody. Je možné vymezit tuto hranici absolutně určenou sumou dejme tomu 50 000 Kč či vymezený poměr, který se váže na určitou jasně stanovenou hodnotu obvykle je k tomu využita hodnota dohodnutá v kontraktu, jako může být například 30% z hodnoty výrobku a podobně.

4.2.4.3 Poměrové členění Při tomto členění je uvažováno o možnosti vymezení úrovně sumy souhrnné škody v procentech, čili například minimálně osminu zapříčiněné újmy a tomuto ustanovení může být vymezen souhrn redukcí výše rozebranou fixní částkou. Kvůli nevymezenému rozsahu budoucí zapříčiněné újmy avšak vymezení poměru nepředvádí moc příznivou eventualitu vzhledem k zúčastněným subjektům.

4.2.4.4 Členění nepřímé Tento způsob kontraktně modifikuje zákonná nařízení, která předkládají určitým postupem vůči míře náhrady škody a svou konsekvencí značí omezení či zvětšení náhrady škody. Kupříkladu může o oblast vymezující okolnosti jež vylučují odpovědnost. Modifikace ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 49. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 41

38

těchto enumerací nebo dalších vymezení a výměr individuálních liberačních argumentů má možnost zapříčinit v konsekvenci přetvoření míry náhrady vzniklé újmy. Další posibilita je transformace ze zásady objektivní zmíněné odpovědnosti za škodu na zásadu, která bude subjektivní. U zrodu odpovědnostního poměru bude domáhána škůdcova vina způsobem, jakým je sestavena modifikace občanského práva. Je-li hovořeno o určitém modelu škody daná míra škůdcovo odpovědnosti je v takovém případě menší či identická míře, která je v tomto důsledku myšlena, pokud bude aplikována objektivní teze tedy rozsah této újmy stranou poškozeného nutno vyrovnat i přesto, že pokud bude aplikováno zákonem poskytovaného východiska vzniklo by oprávnění vymáhat po škůdci tuto náhradu škody. Takže je skutečně toto právo na vymáhání redukováno. Pokud budeme o tomto modelu spekulovat je možno říci, že za analýzu stojí dejme tomu eliminace zákonem vymezené dispozitivního omezení nebo jiné metody. Je-li kladen zřetel na volnost úpravy pak v potaz připadá množství eventualit. Všechny tyto eventuality závisí na smluvním tvůrčím myšlení subjektů, kteří daný kontrakt uzavírají, samozřejmě záleží také na eventualitách a kam až je možno zajít v rámci daného právního předpisu.

4.2.4.5 Členění pomocí dalších prostředků Tímto členěním jsou myšleny možnosti, které nepatří do souhrnu modifikace náhrady škody. Je brána v potaz zejména smluvní sankce a s tím spojený poměr náhrady škody zapříčiněný překročením identického závazku. V návaznosti na § 545 ObčZ je to lehce aplikovatelný prostředek vůči míře náhrady vzniklé újmy. Dalším aplikovatelným prostředkem může v rámci určitého rozsahu být tzv. institut paušalizace náhrady škody, jež pochází z anglického názvu Liquidated damages42 jež je užívaný mimo tuzemsko a v rámci mezinárodního obchodu. Poměr práva na náhradu škoda a odpovědnosti za vady zboží jsou také podstatné podle modifikace kontraktu v jednotě s § 564 ObchZ rovněž za nedostatky díla podle kontraktu, jež byl uzavřen jako smlouva o dílo. Směrnice § 440 prvního odstavce Obchodního zákoníku vymezuje že ,,Nároky z vad zboží se nedotýkají nároku na náhradu škody nebo na smluvní pokutu“.43 A významná věta proč je tento odstavec citován je, že ,,Kupující, kterému vznikl nárok na slevu z kupní ceny, není oprávněn požadovat náhradu zisku ušlého v důsledku nedostatku vlastnosti zboží, na něž se sleva vztahuje“.44 Naskýtá se ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 50. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 43 Zákon č. 513/1991 Sb.: § 440. Obchodní zákoník a další zákony: Náhrada škody Ostrava: Sagit, 1995-, s. 144. ÚZ. ISBN 9788072088492. 44 Tamtéž 42

39

tedy eventualita domluvit poměrně velký soubor situací, u kterých je zapříčiněn zrod práva na snížení kupní sumy, neboli sumy jež je stanovena za odvedenou práci. V této konsekvenci je zredukována míra náhrady škody o ušlý zisk, který nastal z vymezených příčin.

4.2.5 Časové členění Časový aspekt nese nemalý význam. Současná právní modifikace definovaná v § 386 odst. 1 ObchZ, která je kogentní, vyznačuje hlavní problém, jestli k tomuto předpokladu s mírou došlo mimo před ním či následně po nedodržení či překročení tohoto závazku, který má za následek zrod újmy. Tyto alternativy jsou aplikovatelné avšak je nutno podotknout, že je mezi nimi řekněme závažný rozdíl v tom, že u alternativy, ke které došlo před překročením závazku je potřeba užít rozvážný způsob spojený s ostražitostí ohledně práva. U alternativy následně po překročení závazku je tomu naopak jelikož neznázorňuje zádrhel, který by z právního hlediska nesl obsáhlejší charakter důležitosti.

4.2.6 Vzájemné členění Je nutné mimořádně se zaměřit rovněž na vzájemnost, která nese název tzv. Reciprocita45, především pak pokud jde o náležitost dohody o omezení. Je-li hovořeno o reciprocitě, je kladena otázka, jestli je dohodnuté omezení vůči oběma subjektům dohody ve shodné míře, či jestli bude každý subjekt mít vymezen odlišnou míru a nebo je tu ještě třetí možnost a to, že bude omezena míra újmy výhradně u jedné strany subjektu při překročení či nedodržení závazku. Je možnost vyhledat situace v oblasti reciprocitní domluvy, při kterých je využito omezení ve stejné míře a také v poměru k identickému počtu závazků, naproti tomu však je vymezena odlišná míra a poměr k různým závazkům. Je nutné vzít na vědomí, že žádost vzájemnosti se nechová jako přísný, strohý a nesmlouvavý předpoklad, jelikož omezení vůči jedné straně subjektu je možno vyrovnat odlišnými přednostmi, které bude mít k dispozici druhá strana subjektu. Nicméně se nepochybně zařadí mezi eventuální měřítka, která budou zapotřebí kvůli zhodnocení úměrnosti a díky tomu i přijatelnosti. Naskýtá se tedy možnost diferenciovat trochu komplexnějším postupem. Stejně je tomu i v oblasti problému odlišných objektů. Naskýtá se posibilita vykonat členění podle profilu stran subjektu. Nebo ve spojitosti s individuálními metodami a oborech při čemž jsou aplikovány nejvíc. Pokud budeme zkoumat tuto oblast z právního hlediska, bude pak ovšem nutné věnovat se zejména

ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 50. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 45

40

stanoviskem, který zahrnuje validní právní modifikace vůči eventualitám modifikace míry náhrady škody.

4.3 Smluvní limitace a právní řád O problematice soukromého práva bylo hovořeno již v prvním bodu osnovy této práce tedy v odpovědnosti za škodu, nicméně je nutné vymezit pár skutečností. Zde je řešena problematika, jak bude zkoumána podle právního řádu modifikace míry náhrady škody. K tomu bude ovšem nutné aby vymezené hodnocení mělo trochu souhrné hledisko čímž bude dosaženo patřičnosti a ze spekulativního náhledu také soudržnosti. Především potřeba pochopit na jakém podkladu je patřičná právní modifikace postavena.

Metoda

soukromoprávní úprava je obsažena v obchodním i občanském právu. Počáteční zásadou je hlavní teze veškerého soukromého práva a to kontraktní nezávislost neboli tzv. smluvní volnost46. Kromě analýzi v soukromém právu ohledně uvědomění profilu náležité právní modifikace jakožto souhrnu a poměru subjektů jež byli v návaznosti na tento problém střetnuty a zasaženými oblastmi kromě konkrétního obchodního zákoníku také posoudit jiné následující nařízení mimo jiné i občanského práva v souhrnu s jejich směrnicemi. Stranou těchto vymezených vodorovných poměru uprostřed individuálních oblastí zákonného charakteru je nutné zejména percipovat úroveň svislou, jež právem proniká. Ustanovení jež je nadřazeno prostupuje do veškerého právního řádu. Řešením v takových situacích kdy je řešen posudek či kterákoli následující analýza a následně užití v praxi je nezbytně ústavní řád na špici se samotnou listinou základních práv a svobod47. Tato metoda je pojata v článku 2 odstavce 3 listiny základních práv a svobod, která jasně vymezuje, že ,,Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.48 Z toho vyplívá, co není zakázáno, je dovoleno. Tímto explicitním postupem je vymezeno právo jakéhokoliv jednotlivce počínat si tak, jak uzná za vhodné, pokud tedy svým počínáním neporušuje právní předpis, jenž je v zákoně vymezen.49 Tento zákonem stanovený uvedený výrok může ovšem určovat rozdílné formy a nikoli, že by muselo výhradně v každé situaci jít výhradně o individuálně ustanovený faktický počin. A toto zamezené počínání v každém případě nemusí být absolutně aktuálně vymezeno doslovně. Je možné, že odmítnutí může být

ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 51. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 47 Tamtéž 48 Tamtéž 49 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.: Listina základních práv a svobod. In: [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 46

41

důsledkem generálnějšího sestaveného znění. Je nutné ještě vymezit evidentně oprávněný cíl, který danou limitaci analyzuje, a daný význam aplikace by měl nést. Intervence do kontraktní nezávislosti jež nemají racionálně pochopitelný význam jenž proudí z možnosti oprávněné, v každém případě vyvolají výkladní zádrhel. V této souvislosti je nesnadné získat důvod k nezbytnosti dané interpretace, která je orientována ke konci nezbytnosti tohoto uplatnění. Základní vymezení a generální klauzule je možné aplikovat také, avšak je nezbytné, aby byl zákaz vymezen zřejmě a pochopitelně aby nepůsobil špatně na účinkující subjekty v právní oblasti a nevytvářel nejistotu zda je druh jeho počínání v souladu a nebo půjde o druh počínání jenž je vymezen předpisem a tudíž striktně zamezen. Především ve sféře soukromoprávní je nutné, aby bylo validní, že zákaz vytváří výjimku a né obráceně. Je nevyhnutelné nespoléhat se a v nejistotě rozhodovat na bytí určitého zákazu z čiré nouze o stvrzení kontradikce. Metoda analýzy, která bude užita u vymezení individuálních hranic, u kterých zákon smluvních modifikací míry hrazené škody vymezí jasně a nezbytně v každém takovém případě se bude postupovat stejným způsobem, a to z vymezeného předpokladu, který říka nebude-li shledán uspokojivý daný a opodstatněný vymezení zákazu bude využito ukončení ohledně harmonizace podobného počínání s právem.

4.4 Problematika § 386 ohledně smluvního omezení Veškeré analýzy, ohledně omezení hrazené škody se pozastavují v našem obchodním právu u § 386 ObchZ. Jde zejména o již zmíněnou kogentnost tohoto paragrafu. První odstavec tohoto ustanovení vymezuje, že je výslovně zakázáno zřeknutí se vymezeného práva na nahrazení újmy před porušením závazku, z kterého tato újma může nastat. Toto vymezení je rozhodujícím působitelem rozepří pro stoupence, kteří pojímají rozdílné stanoviska k této věci a pojímají také postoj jako těžiště smyslu ať už jde o kterýkoliv podstatný interpretační spor. Sporná otázka nastává již při samotné stylizaci. Jelikož tato stylizace působí nesrozumitelnosti a nutno podotknout, že nesmyslně. Prvním oříškem je nejistý poměr k ostatním modifikacím zákoníku obchodního ohledně míry škody, myšleno v poměru zvláštnosti a generality. Ohledně stylizace zápisu modifikace je možné tuto stylizaci označit za obtížnou jež bude působit problémy jak naznačuje J. Šilhán ve své publikaci hned ze tří důvodů a to nejméně.50

ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 56. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 50

42

4.4.1Stylizace textu Čili první problém je tedy už pojetí textu této modifikace. Aplikované slovo nárok k náhradě újmy. Základní modifikace v zákoníku občanském jmenovitě § 574 odst. 2, jež doslovně říká, že ,,Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná“.51 Avšak ve vymezení obchodního zákoníku je míněn již vzpomenutý nárok o zřeknutí se hrazené škody. Tohle samotné vymezení působí velmi problematicky, díky tomu vyvstává nejistota, jestli vlastně existuje posibilita analyzovat daný nárok ohledně náhrady škody z překročení či nedodržení závazku nebo konkrétní újmy zatím nedošlo. Tato sporná otázka je kladena z jednoho prostého důvodu a to, že toto překročení či nedodržení závazku musí nastat, jinak není možné vůbec o nějakém nároku náhrady škody vůbec mluvit protože z toho teprve může vzniknout. Otázka zřeknuti se tohoto nároku v čase kdy doposud nenastala taková situace nevyhnutelně utváří spor. Pokud bude na tento problém nahlíženo určitým specifickým úhlem pohledu, naskýtá se možnost celistvou modifikaci pokládat za bezvýznamnou. Jelikož okolnosti, při kterých je toto ustanovení užito k omezení a na které působí reálně nemůže ani vypuknout. Je tedy nezbytné pokud máme zájem respektovat význam racionální stylizace je nutné výklad vymezit stranou a soustředit se na smysl slova nárok a chápat ho jako právo.52

4.4.2 Otázka významu a smyslu Obdobné je i následující stylizační hledisko, které nesmyslně způsobuje nejasnosti v poměru zápisu zákonného ustanovení o náplni předpisu na znázornění svého základu, je tudíž hovořeno o významu a smyslu. Zákonné odmítnutí či neuznání a její časové měřítko je právě tvořeno na objektivní tezi, čili práva se není možné zříci před samotným nedodržením či překročení závazku, určení poškozeného, který uzavřel smlouvu se škůdcem o zřeknutí se vlastního práva na hrazení škody bude zjevně vázáno zejména na údaje a data se kterými byl seznámen. Vymezené rozhodnutí zřeknutí se či opak práva na náhradu bude zjevně záviset na podmínce, jestli bude vědět či nebude o hmotném porušení závazku a né ohledně skutečnosti jestli už časově tento problém vypuknul. Je možné narazit za situace soudobé právní modifikace k relativně nepochopitelnému stavu, při kterém se poškozená strana zříká práva na náhradu a to přestože o nějakém nedodržení či překročení závazku nemá sebemenší vědomí avšak pokud dané počínání objektivně vypukne v momentě po tomto nedodržení či překročení Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: § 574 odst. 2. In: [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcanzak/cast8h1.aspx 52 ŠILHÁN, Josef. Tamtéž 51

43

z pohledu obchodního zákoníku to bude správně. Podobně pak záměr zákonodárce, jež má snahu přijatelně vymezit očividně není vymezeno dostatečné úsilí daným předpisem jež vymezuje normu, která omezuje stav, při kterém strana škůdce bezprostředně sdělí straně poškozené, že s absolutní evidentností kvůli značnému prodlení v sektoru produkce je zapříčiněno porušení oba subjekty ujednají úmluvu o zřeknutí se dílu práva, jež vymezuje § 386 odst. 1 ObchZ. Nicméně s ohledem na hledisko času kdy byla tato úmluva sjednána, nachází se na jakési časové cestě kdy je na jedné straně před překročením závazku čili před vyslovením zpožděním, jež má teprve propuknout pak bude tato dohoda nepřijatelná. Modifikace způsobuje povolením odhodlání jedné strany na odkázanost vůči faktu na vymezení odhodlání má značný vliv, o čemž dotyčná strana v podstatě nemusí mýt naprosto žádné tušení, působí při nejmenším pochybně. Takže je znovu nutné zaměřit se při analýze tohoto tvrzení trochu nezávislejším výkladem dané metody a přijmout nepostradatelnost preferované nutnosti bádat zejména nad cílem vymezeného předpisu.

4.5 Konkrétní způsoby limitace náhrady škody 4.5.1 Smluvní pokuta Smluvní pokuta patří v našem právu k velmi rozšířeně aplikovanému druhu limitace míry náhrady škody. Vymezená metoda je v českém právu také jeden z nejlepších způsobů z pohledu právní problematiky k nabytí chtěného závěru. Modifikace, která je uspořádána zákonem je poměrně jasná. Pokud budeme popisovat aplikovatelnost limitačních záměrů vůči výkladu a reálnému užití, můžeme říci, že je v obou případech pevně akceptována. V poměru k smluvní pokutě je vymezena celkem hojná judikatura. Avšak možná díky této nekonfliktnosti obsahuje také mnoho limitací a problematických aspektů. Je tak usuzováno už ze skutečnosti, že nepůsobí při aplikaci náhrady škody ale aplikaci odlišné právní normy a nejde o bezprostřední zacházení s komponenty, jež náleží druhu odpovědnosti za škodu. Působí tedy v kontraktu nový element se svými zvláštnostmi, a tyto zvláštnosti jsou vůči modifikaci hrazené škody samostatná a nezávislá. I když je tato práce zaměřena na modifikace, jež jsou vymezeny obchodním zákoníkem, je v řadě případů nutné zmínit se také o zákoníku občanském. V souvislosti se smluvní pokutou je hovořeno o osobitém, ve velkém rozsahu také rozmanitým a přizpůsobivým a neposlední řadě také upevňujícím souborem právních norem, který je uspořádán zejména právě zákoníkem občanským a vymezen v § 544 a 545 ObčZ. A vymezený limitační rozsah je tedy modifikován v poměru obchodního práva konkrétněji § 300 až 302 ObchZ, kterážto modifikace působí vůči občanskému zákoníku jako 44

zvláštní. Jádrem této modifikace je dohodnutí povinnosti obou stran dohody tohoto kontraktu ve vymezené situaci, jestliže nastane překročení či nedodržení daného závazku složí dotyčné poškozené straně danou sumu tedy tzv. smluvní pokutu, jež je vymezena ve smlouvě. Tento závazek dodržet povinnost nicméně dokonce i po vyrovnání dané sumy smluvní pokuty i přesto dál trvá, pakliže tedy není v kontraktu stanoven odlišný prvek který by tuto skutečnost měnil.

4.5.1.1 Odpovědnostní teze a podoba smluvní pokuty Je nezbytné diferencovat vzhledem k odpovědnostní tezi poměru v občanském právu, ve kterém má platnost subjektivní teze, čili dlužnický subjekt nenese závazek uhrazení smluvní pokuty v takovém případě, ve kterém daný závazek, jež nedodržením nebo překročením nezpůsobil. Ohledně obchodněprávních poměrů je přesto uznávána teze objektivní ba i bez eventuality zproštění se odpovědnosti připomenutím okolnosti, které odpovědnost eliminují. A to i přesto, že okolnosti vylučující odpovědnost nenesou účinek ovlivnit daný závazek smluvní pokuty. Avšak toto nařízení dovoluje volně modifikovat detaily, tedy naskýtá eventualitu subjektům odklon smlouvy. Takže to tedy znamená, že omezení míry odpovědnosti bude záviset na množství vymezených subjektivních elementů. Větší množství vymezených subjektivních elementů bude znamenat větší omezení. V obou poměrech, tedy v občanském i obchodním právu je ohledně podoby nařízena podoba smlouvy. Ohledně aspektu sestavení této smlouvy mimo základní patřičností právních operací je nutné jasně určit závazek či závazky, jež budou upevněny smluvní pokutou a mimo to také ucházející konkrétně dohodnutá míra, eventuálně také metoda vymezení míry konkrétního peněžitého trestu.

4.5.1.2 Splatnost smluvní pokuty Dalším významným faktorem je ohledně smluvní pokuty samotná splatnost. Tato splatnost je subvenčně vymezena v § 340 odst. 2 ObchZ, který říká, že ,,Není-li doba plnění ve smlouvě určena je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník j epovinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán“.53 Ve spojitosti na apel strany věřitele. Je možné vymezit splatnost kontraktně a to v podstatě jakkoliv. Je nutné také zmínit, že tato splatnost je odlišná od úroků z průtahů, které

Zákon č. 513/1991 Sb.: § 340 odst. 2. Obchodní zákoník a další zákony: Ostrava: Sagit, 1995-, s. 98. ÚZ. ISBN 9788072088492. 53

45

patří do kapitálu, splatnost tak nepůsobí. Jedná se totiž o poměrně nezávislé oprávnění. Také je možné vyžadovat zmíněné úroky z průtahů ze samotného splatného kontraktního penále. Další podstatnou věcí je poměr smluvní pokuty vůči hrazené škodě. Zákon bezprostředně podle § 545 odst. 2 ObčZ.54 Vymezuje, aniž by nadto bylo potřeba zjevné úmluvy, že dohodnuté kontraktní penále samočinně omezuje míry náhrady škody, v případech že tato škoda vypukla v konsekvenci překročení závazku, a smluvní pokuta je s tímto závazkem spojena. Je možné odlišné ujednání avšak za předpokladu, že bude zjevně vymezená a bude jasně obsahovat dané skutečnosti. Naskýtá se tedy eventualita o této dispozitivní modifikaci prohlásit, že naskýtá možnost omezit za předpokladu užití smluvní pokuty hrazenou škodu. Aby k tomuto mohlo dojít ne nutné splnit pouze pár základních požadavků. Jedním z nich je aby byla vymezena jasně a pochopitelně dohoda o smluvní pokutě a danou formou, dále aby byla vymezena závazky, které budou smluvní pokutou zabezpečeny a v neposlední řadě také konkrétní úroveň smluvní pokuty či metoda stanovení dané úrovně smluvní pokuty.

4.5.2 Liberační důvody a subjektivní odpovědnost Naskýtá se další posibilita eventuálního postupu díky nynější judikatuře jak dospět úřední cestou k limitace hrazené škody a to prezentací navýšení liberačních příčin, které budou přesahovat sféru § 374 ObchZ, který vymezuje okolnosti vylučující odpovědnost. A to díky dispozitivnosti všech nařízení v tomto paragrafu. Jelikož díky své dispozitivnosti poskytují rozsáhlou různotvárnost kontraktních úmluv.55 Na rozdíl od přímého omezení podle § 379 ObchZ., nejde u tohoto postupu výhradně o úpravu míry náhrady škody. V tomto postupu jde zejména o eliminaci zrodu odpovědnosti v konkrétních dohodnutých modelech. Možnost omezení je tedy v daném modelu smluvní modifikace významná. Nicméně jak J. Šilhán uvádí nejvyšší soud relativně jasně vymezil, že dohody, které vymezují odlišné liberační příčiny než takové, jenž jsou vymezeny v § 374 odst. 1 a 2 ObchZ nepůsobí protikladně či v neshodě vůči § 386 ObchZ jak tomu stanovil soud odvolací.56 Jelikož zmíněná směrnice vymezuje, že není možné zříci se práva na uhrazení škody před samotným porušením závazku jak už bylo mnohokrát řečeno a kteréhož porušení je možné zapříčinit danou újmu. Avšak není tomu tak a není možné pokládat takové Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: § 545 odst. 2. In: [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcanzak/cast8h1.aspx 55 Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 3. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 166 56 ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 128. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 54

46

jednání za zřeknutí se práva na náhradu škody, pokud půjde o úmluvu subjektů, která bude rozebírat odlišnou charakteristiku liberačních příčin. Čili je nutné v případě limitace odpovědnosti za škodu dohodnout samotné liberační argumenty obsáhleji například odlišným stanovením či dodáním nových argumentů. Avšak v tomto případě je možné, že bude vymezení určitých způsobilých příčin na míru náhrady škody v konkrétním modelu komplikovanější než je tomu u přímého omezení a při pojetí hlediska absolutní eliminace zrodu odpovědnosti v konkrétních dohodnutých modelech, je nevyhnutelné kvůli komplikaci zrodu práva náhrady škody navrhnout aby byl obsazen velmi obezřetný postoj k této věci, aby se dosáhlo chtěného výsledku. Může dojít v případě enormního, zvětšení oblasti ohledně okolností, jež vylučují odpovědnost ke konkrétní intervenci do samotné odpovědnosti, jež nebude možné se zákonnými modifikacemi integrovat a díky tomu bude posuzován striktněji. Takže samotná úprava výše zmíněného nařízení, které nese dispozivitu bude lepší spíše se orientovat hlavně na precizování a asimilaci konkrétního poměru, především v případě zvláštního objektu daného kontraktu. Měl by být kladen větší důraz na analýzu upřesnění okolnosti a v neposlední řadě na omezení náhrady škody aplikaci odlišných prostředků víc, než se zaměřovat na limitaci odpovědnosti. Nicméně přiměřená forma této modifikace není eliminována, především pak v případě stylizace daného elementu jako součást složité modifikace. Další eventualitou, která navazuje na tyto způsoby je rovněž dohodnutí subjektivní zásady odpovědnosti. Zmíněná eventualita vymezuje, že je nutné ke zrodu odpovědnostního poměru třeba požadovat vinu strany, která způsobila škodu obdobně, jak je vymezeno o modifikaci občanského práva. Také v tomto případě vložením elementu subjektivního dojde v konečném rozsahu k limitaci odpovědnosti za škodu analogicky, jako tomu bylo u příčin liberačních podle již zmíněného § 374 ObchZ.57 Také v tomto modelu by měly být podobně aplikovány judikaturní úsudky oblasti liberačních příčin vzhledem k právní přijatelnosti. Dokonce i samotné stanovisko výkladu je možné nazvat raději jako pozitivní od období samotného zrodu zákoníku obchodního. Jako je tomu u formulace L. Kopáče, který říká, že oba subjekty mají možnost zvláště limitovat samotnou odpovědnost a spojovat zrod závazku na náhradu škody na zavinění obligatorní strany subjektu.58 Nicméně byly proneseny i opačné ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 129. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 58 Tamtéž 57

47

ohlasy na tuto problematiku které vymezují případ kdy je určitá úmluva předem daná, je pokládána za vyhýbání se záměru samotného zákona a tedy za neslušný jak tomu vymezil pan Bejček.59 Podle J.Šilhána je možné nalézt kontradikci s dobrými mravy jen obtížně v konkrétní dohodě subjektivních zásad.60 Co se týče poměrů v občanském právu a jejich subjektivního pojetí, můžeme říci, že se jedná o pojetí, které je zcela obhajitelné. Jedinou spornou otázku může způsobit obvyklý poměr dispozivity patřičných nařízení k § 386 odst. 1 ObchZ, což je jak už bylo nejednou řečeno kogentní nařízení a o tomto nařízení by nicméně mělo znamenat totéž co o předchozím zmíněném modelu, který vymezoval dohodu liberačních příčin. Nic tedy reálně nezamezuje možnosti prezentovat dejme tomu kontrakt, při kterém se oba subjekty dohodnou ohledně tedy již zmíněné zásady subjektivně odpovědnostní a v případě, že bude daný kontrakt zcela harmonický, není možné takovému kontraktu klást odpor v umožnění si oboustranně vzhledem ke stranám dohody ve věci přínosu nároku ohledně samotného zavinění v oblasti odpovědnosti za škodu a je tomu tak protože takový daný argument, který by byl odůvodnitelný není. Kromě toho je nutné podotknout s ohledem na aspekt právní uspořádanosti již zmíněný § 300 ObchZ, který je dispozitivní a poskytuje eventualitu naučné interpretace dohody již mnohokrát vymezené subjektivní odpovědnosti, která je zaměřena na aspekt smluvní pokuty. Pakliže se naskýtá eventualita samotným zaviněním vázat již vyslovené kontraktní penále, které jako takové absolutně eliminuje náhradu škody by byl naprostý nesmysl nedovolit zaviněním vázat i náhradu škody konkrétně. V otázce totožného rezultátu a toho jestli může současně být schválena a odmítnuta odpověď zní ne, jednoduše to není možné.

4.5.3 Limitace fixní částkou nebo vymezeným poměrem Dalším velmi významným způsobem omezení náhrady škody je také limitace fixní částkou či vymezením poměru. Jde o bezprostřední metodu limitace hrazené škody, která nese ryzí podobu ve vztahu k dohodnutí omezení, také je třeba říci, že jde v tomto případě o vymezení intenzivnějšího charakteru. Dalo by se říci, že je v této metodě využit nejvyšší možná míra hrazené škody, která je řešena a tuto míru také závazná strana je nucena vyrovnat, vyjímaje kteréhokoliv možného postranního následku, na rozdíl kupříkladu od výše vymezené 59 60

Tamtéž Tamtéž

48

smluvní pokuty. V tomto případě je aplikován § 379 ObchZ. a jeho dispozitivní vymezení míry náhrady škody. Nesmíme také zapomenout na § 386 odst. 1 ObchZ., který v návaznosti na předchozí § 379 působí pouze v takovém rozsahu, že zamezuje celé eliminování hrazené škody, a né samotné omezení míry hrazené škody. Nutno také zmínit, že jde o kogentní vymezení v případě § 386 odst. 1 ObchZ. Jako tomu bylo ohledně smluvní pokuty s apelem na vymezení patřičných skutečností, u této motedy limitace je nutno mnohem většího soustředění aby podmínkové rysy byly v harmonii s právní přijatelností této dohody, a zvláště pak vůči pochybnému pozdějšímu judikaturnímu stanovisku. Je nutné, aby daná dohodnutá suma dosahovala patřičné úrovně, kvůli zamezení na své bázi samotné eliminace oprávnění. Také je kladen zřetel na harmonii ohledně kogentní modifikace § 386 ObchZ., ovšem v neposlední řadě je nutné dosáhnout odpovídající úrovně kvůli dosažení z aspektu generálních opravných prostředků.

4.5.3.1 Aspekt sestavení Ohledně samotného sestavení se naskýtá mnoho eventualit. Tak například aspekt souvislosti s důvodem újmy, jelikož se naskýtá možnost usuzovat o vypuklé limitaci náhrady škody v konsekvenci konkrétního závazku. Bude tomu tak pokud se obě strany jasně dohodnou a stanoví takovou smlouvu, ve které bude vymezená suma například 100 000 Kč a výslovně stanoveno, že daná strana nebude zavázána hradit škodu, která by tuto sumu přesahovala. Je však možné sestavit značně obsáhlejší dohodu, tak aby obsahovala limitaci všech možných škod, které z kontraktu obsahují posibilitu zrodu. Dejme tomu pokud se strany kontraktu dohodnou ohledně míry náhrady škody, jež se může zrodit v konsekvenci překročení závazku jedné strany, bude vymezena suma 400 000 Kč. Avšak do souhrnu míry všech možných škod nebude pojato překročení zapříčiněné záměrně či nepozorností. Je nutné se soustředit aby nedocházelo k nadbytečné strohosti a aby nenesl přílišně obecný charakter omezovací doložky pakliže má být elementem obchodních předpokladů v kontraktech, jež na sebe navazují. Jak vymezuje J. Šilhán ve své publikaci jde o tzv. adhezní kontrakty.61 Na rozdíl od kontraktů, které jsou dohodnuty jednotlivě a jejich modifikace, kde jsou relativně svobodné hranice, u těchto adhezních kontraktů je příznivé pokud budou vybírány odlišné kontraktní modifikace, které diferencují konkrétně vymezené závazky, obzvlášť pokud půjde o zásadní modifikace, protože se tak zamezí nadmíru jasným limitacím. Mimo již vymezené diferenciaci konkrétních závazků vzhledem ke konkrétní důležitosti těchto konkrétních ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 131. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074003936. 61

49

závazků se naskýtá eventualita omezení míry hrazené škody stylizovat ji pomocí důležitosti nebo podle vývoje vymezeného časem ohledně nedodržení závazku. Eventuálně je možné klad tohoto omezení udělit jen v konkrétním rozsahu, přičemž se subjekty obou stran smlouvy dohodnou ohledně podílení se společně vůči nebezpečí pokud půjde o překročen jež neponese tak značnou důležitost. Avšak u překročení, které ponese tedy značnou důležitost nebezpečí, bude připadat naprosto na bedra subjektu škůdce.

4.5.4 Způsobová eliminace konkrétních škod Tento způsob jak už samotný název napovídá, bude vymezovat následující alternativu pro omezení náhrady škody v tom smyslu, že půjde o eliminaci konkrétního dílu škody ohledně kategorie škody. Konkrétně je myšlena eliminace ušlého zisku nebo případně výdaje, jež mají jistou spojitost. O vymezené eliminaci ušlého zisku můžeme podotknout, že zmíněný druh omezení je v každém případě značnou intervencí do míry škody. Je tomu tak dáno z důvodu toho, že samotný ušlý zisk nese potenciálnost, že v řadě případů bude nejdůležitějším komponentem míry škody, kterou daná strana utrpěla. Je možné samotné odhodlání k získání či naopak nezískání výnosu díky tomu, že daný subjekt má podnikatelský charakter pokládat tuto skutečnost za element, který patří do celku rizika samotného podnikání. V konkrétním vymezeném modelu situace jako je tento není nutné aby kontraktní volnost byla nějakým způsobem značně limitována. Můžeme také hovořit o ušlém zisku v souvislosti s jeho poměrem a také o právu ohledně snížení z dané hodnoty. Jak už bylo výše stanoveno jedním ze způsobů je také získání limitace nároku vymáhat ušlý zisk formou ustanovení zákonného o odpovědnosti konkrétněji je myšlena odpovědnost, která se zabývá vadami tovaru nebo cíleně vady díla a to takovým způsobem, že půjde o zvětšení nároku na danou srážku neboli slevu z hodnoty daného výrobku či díla. Harmonicky s ustanovením § 440 odst. 1 ObchZ. a také § 564 ObchZ. ohledně kontraktu, jež vymezuje dílo kompetentní osobě, které se zrodilo právo na srážku z kontraktní hodnoty nemá však kompetence k vymáhání ohledně ušlého zisku a jeho náhradě v konsekvenci toho, že se na daný tovar nevztahuje dostatečné množství atributů, vůči kterým je aplikována sleva. Tím, že bude dohodnutá větší oblast modelů, přičemž u každého z nich má počátek práva na již zmíněnou slevu z kontraktní hodnoty či hodnoty stanovené na výtvor, který je danou smlouvou určen, čili v důsledku budou limitačně působit také vůči míře hrazené škody ohledně ztraceného zisku, o který daný subjekt přišel kvůli stanoveným příčinám. 50

Bude nezbytné použít i v tomto případě nárok úměrnosti, ačkoliv v případě této vymezené skutečnosti je hovořeno o relativně interesantním druhu, který vymezuje metodu získání omezení zisku ušlého využitím modifikace stanovené zákonem, dokonce i když v daném modelu situace bude soudní stanovisko jasně omezující či snižující ohledně omezení hrazené škody přímým tříděním. Nicméně je nutné oprášit jisté skutečnosti, aby nebyly opomenuty. Tento celistvý vzorec se vztahuje výhradně na újmu, která ohledně vady zboží ponese spojitosti konkrétně s tímto vymezením.

51

Závěr Ve své bakalářské práci, kterou jsem věnoval Náhradě škody podle obchodního zákoníku což je zvláštní úprava náhrady škody, která se věnuje problematice obchodních vztahů jsem se v první části věnoval analýze odpovědnosti za škodu. Vymezil právní odpovědnost, a její druhy a rozdíly mezi těmito druhy, jelikož bylo nutné vymezit rozdíly odpovědnosti v soukromém právu a odpovědnost v právu veřejném kvůli chápání dalších skutečností. Vymezil jsem předpoklady vzniku odpovědnosti za škody, jelikož samotný vznik odpovědnosti za škodu je podmíněn určitými zákonnými povinnostmi jako je protiprávní jednání, neexistence okolností vylučujících odpovědnost vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a předvídatelnost vzniku škody. Tyto konkrétní pojmy jsem stručněji rozebral a vysvětlil. Dále jsem se zabýval otázkou nepřímé odpovědnosti a stručně jsem vymezil analýzu rozsahu náhrady škody. Také jsem se věnoval odpovědnosti za škodu, její zvláštní úpravě a druhům těchto zvláštních úprav. Druhou část jsem věnoval pojmu právní úprava náhrady škody kde jsem vymezil úpravu v právu českém a také konkrétním obchodním zákoníkem kde jsem stanovil oblast paragrafů, kde je náhrada škody vymezena. Déle jsem se v této kapitole zabýval otázkou protiprávnosti náhrady škody a jejími druhy, skutečnostmi jako je morálka a rozpor s dobrými mravy či problematiku odpovědnosti za výsledek a péči. Také jsem stručně vymezil pojem důkazního břemene, předpokladu zavinění, a také rozsah náhrady škody. Další kapitola je zaměřena na okolnosti vylučující odpovědnost. Analyzoval pojem okolnosti vylučující odpovědnost. Konkrétnějí jsou okolnosti vylučující odpovědnost stanoveny v Obchodním zákoníku v § 374 Stanovil jsem konkrétní druhy těchto okolností. Okolnosti vylučující odpovědnost patří mezi hlavní liberační důvody. Dále jsem vymezil některé další případy okolnosti vylučující odpovědnost. V poslední část jsem se věnoval rozsáhleji otázkou smluvního snížení rozsahu hrazené škody. Vymezil jsem rozsah a některé nové skutečnosti, které byli nutné stanovit ohledně rozsahu hrazené škody kvůli tomuto bodu bakalářské práce. Dále jsem vymezil způsoby třídění smluvních limitací a také způsob vymezení smluvních limitací do kterého patří druhové členění kam spadají pojmy jako členění fixní částkou, členění pomocí poměru, nepřímé členění a další prostředky, které slouží k rozdělení. Dále jsem se věnoval otázce smluvní limitace ve spojení s právním řádem a také problematiku § 386 a s tim spojenou smluvní limitaci. Tento paragraf totiž působi jakou si problematiku díky kogentnosti tohoto ustanovení. Vymezil jsem smysl a význam tohoto paragrafu. Věnoval jsem se také způsobům 52

jak řešit limitaci náhrady škody jako je způsob limitace náhrady škody pomocí smluvní pokuty nebo liberační důvody, pak také limitace fixní částkou. Také jsem se zabýval otázkou způsobové eliminace konkrétních škod například pomocí ušlého zisku apod.

53

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1) BEJČEK, J. – Eliáš, K. – Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Praha : C. H. Beck, 2003

2) BEJČEK, J. – Pokorná, J. (eds) Odpovědnost za škodu. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 3) DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník : komentář. Díl IV., § 221 - § 775. Praha : Polygon, 2002. 4) Holub, M. (et al.). Odpovědnost za škodu v právu občanském, pracovním, obchodním a správním práktická příručka. Praha : Linde, 2004. 5) NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné: an interpretation for the 1980s. 3rd ed. Praha: Codex, 1992, xiv, 392 s. Country study. ISBN 80-901-1851-8. 6) PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 356 s. ISBN 978-807-3577-148. 7) ŠILHÁN, Josef. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, xi, 159 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-807-4003936.

Internetové zdroje 1) www.business.center.cz 2) www.epravo.cz 3) www.google.cz 4) www.psp.cz 5) www.wikipedia.cz

Právní předpisy 1) Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 2) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 3) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 4) Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů

Ostatní zdroje 1) HANA HENDRYCHOVÁ: Smluvní limitace náhrady škody de lege lata a de lege ferenda. 2007. 62 s. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy Univerzity.

54

2) VENDULA PORTEŠOVÁ: Okolnosti vylučující odpovědnosti a limitace náhrady škody dle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy Univerzity.

55