Ptáci venku zpívají a vítají svým zpěvem jaro. Nikdo je neviděl, ale každý ví, že jsou tu. Stejně jako jaro. Přicházet jaro taktéž nikdo neviděl, ale víme, že je tu. Protože kam se oko podívá, vidí krásu jara. Sněženky prorazily zmrzlou zemi a oslavují příchod jara. Sníh mizí, i když vlastně skoro žádný nebyl. A tam kde byl, už si dnes můžeme lehnout do trávy. Krásné, svěží a vonné trávy, která je po zimním odpočinku silnější než dřív. A jak to na jaře už bývá, čekají nás Velikonoce. Kluci si budou plést pomlázky a děvčata barvit vajíčka. I lidé oslavují jaro, stejně jako jiná děťátka přírody…
Naše velikonoční číslo školního časopisu je tady ;-)
Od nepaměti bylo jaro mezi prostými lidmi nejočekávanějším obdobím v roce. Přírodě přinášelo zrod nového života a lidem vypovídalo mnoho věcí. Není proto divu, že bylo odedávna opředeno mnohými pověrami a zvyky. Některé tradice dodržujeme dodnes, na jiné se téměř zapomnělo… V mnohých krajích se koledovalo, malovaly se vajíčka, chodilo se s řehtačkami a mrskalo se. Mezi tyto zvyky však patří i vynášení smrtky ze vsi, o které si povíme něco víc. Vynášání mařény „Víte,co je nového? V nedělu sa bude vynášať Mařéna,“ rozletělo se dědinou vždy, když už se čas zimní obracel k jaru. No, dnes by to opravdu bylo něco nového, ale tenkrát před lety se to bralo jako samozřejmý zvyk, patřící k lidovým oslavám. „Mařéna“ – zlá a mořivá zima, se vynášela ve vesnicích na několika místech, všude, kde bylo pohromadě více chalup. Bylo to obyčejně před Velikonocemi.V neděli odpoledne udělaly ženy a dívky ze slámy figuru, oblékly na ni kroj, a pak ji hotovou připevnily na vysokou tyč. Za smutného zpěvu se utvořil průvod, jehož čelo tvořily slavnostně oblečené dívky, které nesly figurínu. Pak se šlo cestou do polí, někam až k lesu, za stálého zpěvu. Když se přišlo až k místu, které bylo vybráno za místo posledního odpočinku „Mařény“, děvčata a ženy ji se zpěvem odstrojily. Chlapci mezitím nasbírali v lese roští a udělali oheň, na který byly po chvíli vhozeny zbytky postavy ze slámy. U ohně bývalo veselo, chlapci i děvčata se škádlili a dováděli. K večeru pak uřízli smrček nebo jedličku, připevnili na větvičky různé pestrobarevné mašličky a opět se zpěvem a k tomu v průvodu odcházeli do vesnice. Tak to kdysi bývalo. Ale lidé, kteří udržovali tento pěkný zvyk, už nejsou mezi námi. Staré lidové zvyky, které hovoří o kultuře a lidových zvycích minulých generací by měly být zachovány našim potomkům, a to nejen v muzeích nebo v učebnicích dějepisu.
Přípravy a zvyky závisí na rodinách. Věřící rodiny drží půst a navštěvují kostel, hlavně na Velikonoční neděli. Na Velikonoční pondělí se toho moc neděje. Malování vajíček není v Anglii nijak rozšířené, přesto se semtam tento velikonoční zvyk objeví. Ovšem splétání pomlázek, vázání stuh a chození po domácnostech Angličanům nic neříká. Především pro ně není pochopitelné, jak si mohou dívky a ženy bití proutkem vůbec nechat líbit. ;o) Velmi oblíbený je velikonoční zajíček, který přichází ve Velikonoční neděli nadělovat dětem čokoládová vajíčka, hračky a mnoho dalších dobrot. Velikonoční zajíček schovává vajíčka buď venku nebo v domě a děti je pak pomocí hádanek a nápověd hledají.
Velikonoce jsou hlavním svátkem Židů. Tento svátek Italové nazývají jako svátek nekvašeného chleba. Ve svatém týdnu dělají věřící procesí a modlí se, čímž si připomínají bolestivé chvíle utrpení Krista. K této náboženské tradici, která se v Itálii velmi prožívá, se také připojuje tradice kulinářská. Velikonoční pokrmy se připravují na bázi klasických velikonočních jídel, kterými jsou jehněčí a ozdobená vajíčka. I sladké pokrmy hrají na italských stolech ve velikonočním období důležitou roli. Nejznámější je buchta s názvem Kolomba, jenž je upravována a ochucována těmi nejrůznějšími způsoby. Dále čokoládové vajíčko s překvapením, které je oblíbené hlavně u dětí. Co se týče Velikonočního pondělí v Itálii, je to pro většinu rodin výzva k procházce s piknikem.
Ruské Velikonoce, tak jako všechny další církevní svátky, se slaví jindy než v ostatních zemích Evropy, a to vždy se zpožděním. Ruské pravoslaví se totiž stále drží starého juliánského kalendáře. Velikonoce v Rusku připadají na první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku. Takže zatímco v Evropě se už Velikonoce slaví, pravoslavní věřící světí teprve Vrbnou (u nás Květnou) neděli. V Rusku jsou Velikonoce svátky radosti a veselí.
„Za velkou louží“ na Velký pátek jedí katolíci rybu. V neděli se pak na jejich stolech objeví jehněčí maso (popř. šunková pečeně naložená do medu) a k tomu sladké brambory pečené se solí, cukrem a sladkými bonbony Marshmallows. V pondělí pořádají v USA slavnostní průvod, ve kterém nosí ženy na hlavách tzv. Easter Bonnets – čepce zdobené květinami a stuhami, které znají i v Anglii. Pomlázku v Americe neznají, stejně jako ruční malování vajíček. Kupují si velká umělohmotná otevírací vejce. Dospělí převlečení za „velikonoční králíky“ schovávají naplněná vejce po domě nebo zahradě. Pořádají se také tzv.“hony na vajíčka“, které se těší velké oblibě. V zahradě Bílého domu zase děti do 8 let před sebou pomocí tyčky kutálejí vajíčka. Této hře se říká „kutálení vajíček“. Tak jako známe Vánoční hvězdu, mají v USA „Velikonoční lilii“. Jediná věc závěrem, která vás jistě potěší, je ta, že americké děti mají o dva dny kratší prázdniny, než my ☺ (bez čtvrtku a pondělí)!!
Zajímavou tradici mají na Velikonoce v Norsku. Kromě lyžování v horách a malování vajíček je tu totiž tradicí řešení vražd. Všechny velké televizní stanice vysílají kriminální a detektivní příběhy, například od Agathy Christie. Také noviny otiskují články, ze kterých mohou čtenáři zkusit odvodit, kdo je pachatelem. V těchto dnech bývají dokonce i krabice od mléka potištěny detektivními příběhy.
Žádný den v týdnu před velikonocemi nebyl v dřívějších dobách pro Valachy obyčejný. Svátky začínaly Zeleným čtvrtkem. Lidové úsloví si však pojmenovalo i den předcházející – na Škaredou středu. Po Zeleném čtvrtku následoval Velký pátek a Bílá sobota. Nedělí a pondělím velikonočním pak začínaly vlastní velikonoce. Velký pátek Ještě před východem slunce pospíchala venkovská chasa k potoku, aby se v něm umyla, a to z prosté příčiny – aby se jich po následující rok drželo zdraví a dívek taky krása. Hospodáři toho dne, dříve, než vyhnali dobytek na pastvu, kladli před práh chléva řetěz, to aby měl dobytek silné a pevné nohy. Své si museli odbýt i malé děti, když je rodiče posílali na „petruželé“ . Ti věděli, co žádost o petržel v tak časném jaru znamená, a bez váhání dítě vyšlehali březovou metličkou – také jen proto, aby po následující rok bylo zdrávo. Na Velký pátek pak zažíhaly hospodyně dřevěný oheň, a ten nesměl po celý následující týden vyhasnout. V tento den také duchové suší peníze, a pouze ten, kdo vlastní zemský klíč čili skrojek z velikonočního beránka, mohl jím duchy začarovat, jejich poklady objevit a přivlastnit si je. Běda však tomu, kdo chtěl duchy ošidit a odvážil se hledat poklady bez zemského klíče. Na Bílou sobotu upekla každá hospodyňka velikonočního beránka a podělila jím všechny domácí. Poslední skrojek však musel zůstat, měl totiž kouzelnou moc. Právě tímto skrojkem neboli „paníčkem“ se otevíraly zemské poklady. Ten, kdo neměl mlsný jazyk či velký hlad a skrojek si uschoval, mohl si rok nato o Velkém pátku přijít na velké peníze. V tento den nejen pečou hospodyně velikonočního beránka, ale také zvonům se rozvazují srdce. Ogaři konečně přestanou drnčať na všelijaké hrkotky a nad střechami chalup se znovu rozhlaholí libozvučné klinkání zvonů. Na toto znamení vybíhali Valaši do zahrad a třásli ovocnými stromy, aby příští rok obrodily, protože právě v ten den se také stromy probouzejí k novému životu. Nedílnou součástí velikonoc jsou kraslice – po valašsku prostě „malovaná vajca“. Každá cérka chtěla odměnit svého milého za probuzení vajíčkem co nejpěknějším. A pěkně vyzdobit velikonoční vajíčko věru není snadné.
-
Velký pátek vláha – úrodu zmáhá.
-
Velký pátek deštivý – dělá rok žíznivý.
-
Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.
-
Na Velikonoce jasno – bude laciné máslo.
-
Když prší do božího hrobu, bude rok žíznivý.
-
Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.
-
Je-li Zelený čtvrtek bílý (bude-li sníh), bude léto teplé.
-
Prší-li o Hodu velikonočním, bude v létě nouze o vodu.
-
Na Boží hod velikonoční když prší, sucho úrodu poruší.
-
Velikonoční a velkopáteční déšť zřídka přináší žním požehnání.
-
Vítr, který od Velikonoc do svatého Ducha panuje, drží se po celý rok.
-
Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají.
-
Déšť velikonoční suchou potravu přináší, ale čas pěkný, hojně sádla a potravy.
-
Když na Velikonoční pondělí prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude.
-
Jestli před Velikou nocí ten den anebo v Bílou sobotu prší, bude hojně pršet mezi Velikou nocí a svatým Duchem.
Kraslice se u nás darují chlapcům jako odměna za šlehání a odříkání koledy. Vejce, zdroj života, vypadá jako uzamčený hrob a je proto symbolickým znázorněním Ježíšovo zmrtvýchvstání, je symbolem nesmrtelnosti a plodnosti. Symbolem nevinnosti a čistoty Krista, obětního beránka za spásu lidstva je Velikonoční beránek. Dříve se na Velikonoce jedlo beránčí maso, dnes se peče pečivo v podobě beránka. Dalším symbolem Velikonoc je zajíc. Právě toto zvíře bývalo na jaře vídáno u domků a chatrčí, kde hledalo potravu. Zajíc oznamuje příchod jara.
Dalšími významnými symboly velikonoc jsou i kříž, oheň a svíce. Kříž připomíná Ježíšovo ukřižování, svíce je chápána jako symbol života a v křesťanství také symbol vzkříšeného Krista.
Velikonoční zvyky Velikonoční svátky jsou okruhem křesťanských památných dnů, jimiž se připomíná a oslavuje Ježíšova poslední večeře (Zelený čtvrtek), jeho ukřižování (Velký pátek), pohřbení (Bílá sobota) a zmrtvýchvstání (velikonoční neděle hod Boží velikonoční). O velikonočním pondělí si věřící připomínají zjevení vzkříšeného Krista dvěma učedníkům jdoucím do městečka Emauzy.
Velikonoční neděle je první neděle po prvním jarním úplňku, u většiny pravoslavných počítáno podle juliánského kalendáře. V některých církvích Velikonocím předchází čtyřicetidenní půst a následuje velikonoční doba. Velikonoce jsou považovány za vyvrcholení "křesťanského roku liturgického", zpočátku navazovaly na židovský svátek pesach. Jsou spjaty s četnými lidovými křesťanskými i předkřesťanskými zvyky.
Vlastní velikonoční svátky začínají na Zelený čtvrtek. Velký pátek ráno se chodívalo omýt studenou vodou k potoku. Věřilo se, že omytím proudící vodou se načerpá nová síla a nový život z probouzející se přírody.
Zelený čtvrtek Tento den se dodržuje přísný půst je povoleno pouze jedno syté bezmasé jídlo, nesmí se jíst pokrmy, které obsahují nějakou část z teplokrevných zvířat. Jí se tedy pouze zelenina - proto Zelený čtvrtek Velký pátek Velký pátek je hustě obestřen kouzlem lidové poezie. Věří se, že tento den se země otevírá a vydává své poklady. Také že se na několik hodin otvírá Blaník, kde spí Blaničtí rytíři, kteří se vzbudí, bude-li národ potřebovat jejich pomoc. Nesmělo se hýbat zemí, proto se nekonaly žádné práce na poli. Bílá sobota Bílá sobota je posledním dnem čtyřicetidenního půstu. Bílou se nazývá podle bílého oblečení těch, kteří jsou tento den křtěni. Říká se jí také den světla. Hlavním cílem všech činností se tento den i v předchozí den je očista duše, těla i obydlí. Lidé se připravují na večerní mši a do té doby musí být všechno i doma umyté a nablýskané (takový velký jarní úklid). Večer se obléknou do svátečních šatů a jsou připraveni navštívit slavnou mši "VZKŘÍŠENÍ". Dříve hospodyně uhasila doma všechny ohně a s sebou ke kostelu vzala polínko. Tam jej v posvěceném ohni zapálila, přenesla domů a rozdělala s ním oheň.
Boží hod velikonoční Při mši o velikonoční neděli světí kněz pokrmy, které s sebou do kostela hospodyně přinášely v bílém ubruse, šátku či košíčku a pokládaly k oltáři. Tyto posvěcené pokrmy si hospodyně odnesly zpět domů a rodina je snědla při slavnostním obědě. Věřilo se, že když pocestný zabloudí a vzpomene si, s kým jedl velikonočního beránka, najde cestu domů. Vaječné skořápky se nezahazovaly, ale sypaly se do zahrádky na zem nebo k ovocným stromům. V neděli velikonoční se chodily řezat vrbové proutky na pomlázku. Podle zručnosti pletaře se volily počty prutů. Pletly se ze tří, čtyř, pěti, šesti až osmi prutů.
Pondělí velikonoční Je dnem uvolnění a veselí, dnem vzývajícím nový život a zajišťujícím zdraví. Pošlehávání čerstvými pruty, většinou umně spletenými do pomlázky (označení "pomlázka" je od slova pomladit), má zajistit předání posilující životadárné mízy stromů, z kterých byly vzaty. Časně ráno chlapci chodívají po vesnici a vlastnoručně upletenou pomlázkou vyplácejí místní děvčata, aby jim zajistili zdraví a radost ze života na celý rok. Na oplátku jsou obdarováváni barvenými vejci nejčastěji červené barvy symbolem krve Ježíšovy.
Proč jste s pí uč. Macháčkovou vymyslely sankční řád (teda pokud jste ho vymyslely :-))? „Sankční řád je výsledkem spolupráce všech pedagogů naší školy a byl schválen v pedagogické radě dne 24. 1. 2008.“ Proč byl vytvořen? „Zamyslete se sami!“
Souhlasíte s tím, jak se chovají někteří žáci ve škole, jaký je jejich vztah ke spolužákům, k dospělým, k vlastnímu vzdělávání, k majetku školy,...? „V sankčním řádu jsou pouze uvedeny a podrobněji rozpracovány některé body školního řádu tak, aby je žáci jasně pochopili. Demokracie není anarchie. To znamená, že se nemohu chovat, jak chci, bez ohledu na ostatní lidi a zákony, které jsou platné. Demokracie je pořádek a řád, a ten v naší škole, zvláště v poslední době, přiznejme si upřímně, nepanuje. Ohleduplnosti a respektování přání a potřeb druhých se také musíme učit. Protesty proti sankčnímu řádu zaznívají zejména z úst žáků, kteří se nechovají tak, jak by měli a vidí za některými z bodů, které jsou v něm uvedeny, své vlastní přestupky.
Mezi Vámi je ale spousta dětí, kteří se chovají tak, že se jich ani jeden z bodů sankčního řádu netýká (nebo pouze výjimečně), a proto nemají proti čemu protestovat.“ Platí sankční řád i pro učitele? „Ne. Učitel se musí řídit ustanovením pracovního řádu pro učitele.“ (Je vydán MŠMT pod názvem Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení č.j. 14 2692001-26)
Kdyby byla petice, abychom, my studenti, mohli mít mobily o přestávce, podepsala byste ji? • • • • • • • • • • • • • • •
Třesou se ti ruce, když už jsi pět minut nevytáčel žádné číslo? Nemůžeš se dočkat konce vyučovací hodiny, protože Ti chybí mobil a někdo na opačné straně vlny, kdo je na tom úplně stejně jako Ty? Posíláš si SMSky s kamarády, kteří jsou vedle Tebe? Sny se ti zdají ve WAP protokolu? Tvoje nejoblíbenější téma je, kde je jaký signál? Člověk, který nemá mobil, je podle Tebe neschopný idiot a nestojí Ti za řeč? O svém mobilu prohlašuješ, že má fakt sexy barvu (tvar, ...)? Nejsilnější nadávka, kterou znáš, je: ,,Ty seš blbej jak Motorola d160!" Napsání SMS zprávy Ti trvá méně než minutu a s ostatními stejně postiženými v tom dokonce soutěžíte? Ostatní mobily jsi schopný poznat bez brýlí na vzdálenost deseti metrů, přestože máš od psaní SMS pět dioptrií? Zvonění svého mobilu poznáš i na koncertě skupiny Iron Maiden? Nejvíc Tě někdo naštve, když si nastaví stejný druh zvonění jako Ty? Vidíš-li na ulici nádherného kluka (nádhernou holku), Tvůj první pohled padne na to, jaký typ přístroje má a první myšlenka je na jeho operátora. :o) Při vypínání mobilu máš stejně nepříjemný pocit, jako bys dostával kopačky? ......
„Tak proto, abych Vás před vším tímto chránila, tak asi nepodepsala. Tomu se totiž říká závislost.“
VELIKONOCE Dodržujete na Velikonoce nějaké zvyky (netradiční)? „Miluju lyžování, proto jezdím s rodinou lyžovat. Když nejedeme na lyže, tak dodržujeme tradiční zvyky. Pečeme a zdobíme velikonoční beránky a hnízdečka, malujeme a vyškrabujeme kraslice, pleteme „korbáče“, obdarováváme „šmigrustníky“,... Máte nějakou veselou příhodu z Velikonoc? „Nevím, jestli veselou příhodou je, když se jdete poněkolikáté převléci do suchého oblečení a žádné ve skříni nenajdete, kdy vymetáte smetákem jehličí z jalovců, které
o Vás někdo otloukl, když zasklíváte okna, které rozjaření „ogaři“ vytloukli, tváříte se společensky, přestože se blíží půlnoc a rozjaření podnapilí hosté se nemají k odchodu. To jsou mé dojmy z mládí.“ „Jeden hluboký a neopakovatelný dojem byl z divadelního představení, které jsme ochotnicky hráli v hospodě v Zuberci, kam jsme každoročně jezdili za jarním lyžováním na svahy Západních Tater. Když představení končilo a blížilo se ráno, tak přítomní muži pojali originální nápad, že polévání studenou vodou vylepší a my, přítomné ženy, jsme skončily v sudu pod okapem, odkud nám vůbec nebyla dána možnost úniku. Také jsme si z místní velikonoční zábavy odváželi první cenu vyhranou v tombole a to byl belgický obr (králík) i s klecí, díky kterému se pomalu strhla mezinárodní rvačka, protože domácí nemohli přenést přes srdce, že nějací cizinci jim odvážejí tu nejvyšší trofej.“
1) Co si myslíte o sankčním řádu? „Jakmile byl jednou sankční řád schválen, měl by se dodržovat.“ ☺ 2) Trávíte Velikonoce doma? „Málo,většinou jezdím na výlety.“ 3) Malujete vajíčka? „Ne.“
Z prací žáků aneb Ve víru prózy a poezie Večer Nejkrásnější dobou dne je určitě večer. Doba,kdy jde příroda spát. Večer, kdy se z krásné záclony bílých obláčků stane závoj temna a klidu. A na tom černém závoji začnou svítit malinkaté hvězdy. Připadá vám to, jakoby v ní byly dírky. Ale to vše, co je nejkrásnější na večeru. Třešničkou na dortu je měsíc, krásný a bílý. Je to lampa, která vám svítí na cestu, a ani o tom nevíte. Už je opravdu černočerní tma, a proto všude kolem sebe slyším cvrkat kobylky. Nevím, kde přesně jsou, a bojím se, že na ně šlápnu. A najednou ticho. Utichly kobylky, měsíc se schoval. Začíná padat rosa. Chladný vánek pročechrá vlasy, a potom jsem mokrý od hlavy až k patě. Snažím se běžet domů, ale marně. Neviditelná rosa byla rychlejší než já. Pak uvidím kouř z našeho domku. Už jsem skoro doma. Domů jsem se dostavil teprve když se příroda začala probouzet k novému dni. Matěj Filip 9.A
Dlouhé cesty Dlouhá a daleká cesta je klikatá hory ji lemují zeleným údolím. Lidé po ní cestují ale zvířatům nevoní nehod je tam moc i po celou noc. Autobusy, vlaky, auta jezdí po ní natotata každá cesta někde končí cestu domů vždy najde si. Nikola Kučerová 6.B Cesta Mrzne, sněží, zima je, cesta domů kluzká je. Včera na ní upad jsem, mobil jsem měl za pasem. Rozbil se mi na cestě, u obchodu ve městě. Vánoce jsou na dohled, snad budu mít nový hned. Daniel Slováček 6.B Procházka v dešti Vyběhnu z domu a hned posléze se zastavím na chodníku. Chvíli setrvám ve strnulé pozici, a teprve pak si uvědomím, že prší. Zvednu hlavu a jen tiše pozoruji kapky padající k zemi, které se mísí s mými slzami. Za celý den toho bylo moc, a proto se vydávám na malou procházku. Déšť mi vůbec nevadí. Když prší, ráda pozoruji okolní krajinu, reakce promočených lidí, dešťové kapky a oblohu. Když se jen tak procházím a nechám hovořit přírodu, nestačím žasnout nad její krásou. O listy stromů pleskají kapky deště, které se po chvíli přidají ke svým sourozencům dole na zemi. Všechny květiny, stromy a tráva děkují za osvěžující koupel, zatímco zvířata zalézají do svých úkrytů, odkud sledují, co se děje venku. Zatímco se na obloze stahují mračna, dešťové kapky tančí po silnicích, dlaždicích a trávě, a bubnují do střech stále se opakující rytmy. Připadá mi, jakoby mně všechny starosti opouštěly. Po chvilce se zklidní i rozbouřená obloha, což je znamení ustávajícího deště. Tato procházka mi jako vždy umožnila cítit se zase lépe, vidět plno krás a taky zdravě zmoknout. Už je čas jít domů… Alžběta Pavelková 9.A
Tohle je původní, nefalšovaný psychologický test. Je to příběh jedné dívky. Když byla na pohřbu své matky, setkala se tam s chlapcem, kterého do té doby nikdy neviděla. Protože ten chlapec byl tak krásný a okouzlující, jak si vždy představovala, že by její vysněný chlapec měl být, okamžitě se do něj zamilovala. Protože byla však velmi ostýchavá, nezeptala se jej na telefonní číslo, ani kde bydlí. O pár dní později tato dívka zavraždila svou sestru. Otázka zní: Jaký byl motiv vraždy její sestry? Přemýšlejte!! . . . . . Odpověď: Dívka doufala, že se se svým milovaným chlapcem potká opět na pohřbu. Pokud jste odpověděli správně, přemýšlíte jako psychopat. Tento test vytvořil jeden slavný americký psycholog, aby otestoval, zda někdo má mentalitu vraha. Drtivá většina uvězněných masových vrahů odpověděla na tento test správně.
Právě se blížíme ke konci letošního velikonočního čísla! Doufáme, že se vám líbilo a dozvěděli jste se něco zajímavého ;-) Chceme vám popřát krásné Velikonoce, ogarům bohatou výslužku a cérkám, ať je kluci trochu ušetří! ☺ Redakce: Monča Gerhardtová a Pája Tesaříková z 8.B a Alžbi Pavelková z 9.A Za pomoc děkujeme: Lucce, Míši a Davidovi z 8.B a Lukymu z 9.A Tetičko, matičko, dejte mně vajíčko! Estli mně ho nedáte, vaši céru nevdáte, bude v kútě sedět a škaredě hledět, šak to uhlídáte! ( Z Kyjovska)
