NADACE ŽIVOT UMĚLCE
1
ocenění umělci za kalendářní rok 2012
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
SEZNAM OCENĚNÝCH UMĚLCŮ ZA ROK 2012:
vedle pomoci při průběžném řešení Prof. Petr Adamec
3
František Moser
21
Ludmila Bednářová
4
Jiřina Moučková
22
Jaromír Bělor
5
Doc. Josef Pančík
23
uměleckým seniorům. Nadace od roku
Libuše Bourková
6
Karel Pitroch
24
1993 uděluje SENIOR PRIX jako
Nina Divíšková
7
Václav Sloup
25
Mgr. Antonín Gondolán
8
Ludmila Solařová
26
Prof. František Herman
9
Jindřich Svárovský
27
sociálních a zdravotních problémů věnuje velkou část podpory významným
poděkování za celoživotní uměleckou činnost hercům, tanečníkům, operním, populárním i sborovým zpěvákům, orchestrálním i sólovým umělcům.
2
Zdeněk Jelen
10
Jiří Štědroň
28
Stanislav Kodad
11
Prof. Jiří Tomášek
29
Renata Kodadová
12
Marie Tomášová-Krejčová 30
Pavel Landovský
13
Rudolf Tomica
31
Jaroslav Lepka
14
Dr. Vladimír Truc
32
František Lukavec
15
Mgr. Jiří Vodňanský
33
Prof. Otakar Martinovský 16
Ladislav Vymětal
34
Prof. Lubomír Mátl
17
Jana Wieserová
35
Roman Mecnarowski
18
Jaroslav Zima
36
Ing. Ivan Mládek
19
Ludmila Železná
37
Jindřich Moravec
20
S
tudium na Konzervatoři v Praze a Akademii múzických umění tamtéž ukončil v r. 1968. Po vojenské službě ve Vojenské hudební škole v Roudnici n. Labem působil dva roky na konzervatoři v Praze, doprovázel ve třídách smyčcových nástrojů a ve třídě klarinetů. Zároveň působil také na Akademii múzických umění, a to až do současnosti. Až do loňského roku byl vedoucím oddělení klavírní spolupráce. Mimo školu jsou jeho stálými uměleckými partnery houslisté Bohuslav Matoušek a Václav Hudeček. Působil také v triu B. Martinů a ve triu Opus tre. Za dobu své koncertní činnosti absolvoval téměř 1700 koncertů v tuzemsku i zahraničí. Natočil mnoho rozhlasových nahrávek v Čechách i v zahraničí. V roce 2000 obdržel cenu Classical Award na festivalu MIDEM v Cannes za kompletní nahrávku skladeb B. Martinů pro housle a klavír s Bohuslavem Matouškem.
Prof.
Petr Adamec klavírista, pedagog
3
Z
Ludmila Bednářová divadelní herečka, scénáristka a režisérka
4
a války měla možnost hrát v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové ve hře „Fialový mstitel“. V té době byl také obnoven Svaz herectva. Všichni herci i profesionálové tehdy absolvovali kvalifikační zkoušky. I ona, vlastně ještě dítě, se tajně, bez vědomí rodičů přihlásila s tím, že jí doma divadlo zakazovali. Chtěla jen, aby jí komise sestavená většinou z členů Národního divadla řekla, zda jednou bude moci divadlo hrát. A povedlo se. Na podzim roku 1946 se stala členkou divadelní skupiny Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Tehdy slavila na jednom ze zájezdů své 16. narozeniny. Dalších pět let hrála ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, v Písku, v Olomouci, v Českých Budějovicích. Pěkná řádka rolí to byla, a přece touha se dál učit jí neopustila. DAMU, to byl její sen. A ona byla bez maturity. Talentová zkouška vyšla tak dobře, že sama škola požádala pro ni na Ministerstvu školství o dispens od maturity. Po absolutoriu DAMU účinkovala v Divadle pracujících v Mostě a poté v Divadle Petra Bezruče, s hostováním i ve Státním divadle Ostrava. V Ostravě nakonec žila a tvořila téměř 40 let. Život jí ale zavál na druhý konec země, do plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla. Celý život jí neopouštělo Divadlo poezie, učila na Lidové konzervatoři, v dramatických hodinách „lidušek“. Někteří kolegové o ní říkají, že je „posedlá divadlem“, a to jí drželo 66 let u stejné profese. Role, na které nejraději vzpomíná: např. Gruša v Kavkazském křídovém kruhu, Helena v R.U.R., Livie v Milencích z kiosku, Anna Rakouská v Třech mušketýrech.
V
pěti letech se stal členem Kühnova dětského sboru. V patnácti letech se stal členem Českého pěveckého sboru. Po absolvování Pražské konzervatoře v pěvecké třídě prof. Jana Berlíka nastoupil základní vojenskou službu ve Vojenském uměleckém souboru. Po dvouleté vojenské službě nastoupil do opery Národního divadla. Vždy ho přitahovala koncertní činnost a tak se stal členem souboru Pražstí madrigalisté. Absolvoval s tímto souborem řadu koncertů i v zahraničí. Po reorganizaci tohoto souboru nastoupil ve sboru České filharmonie. Souběžně účinkoval i v Kühnově pěveckém sboru. S oběma těmito tělesy absolvoval mnoho natáčení i koncertů nejen jako jejich člen, ale i jako sólista. V roce 1995 odešel do důchodu a ještě občas účinkoval s Pražským komorním sborem. 5
Jaromír Bělor sborový zpěvák, hlasový obor baryton
5
P
Libuše Bourková houslistka
6
o studiu na gymnáziu, Učitelském ústavu a Konzervatoři v Brně ve třídě prof. Františka Kudláčka v oboru housle se stala členkou Symfonického orchestru Kraje brněnského až do jeho sloučení s Rozhlasovým orchestrem, kdy vznikla v roce 1956 Státní filharmonie Brno. Po narození syna v roce 1957 onemocněla dětskou obrnou a její následky ji tížily po celý její život. Nepoddala se nemoci a čelila jí velkou aktivitou. Spolu s manželem, flétnistou a pedagogem Prof. Arnoštem Bourkem a malým synem strávila dva roky v Číně a později rok v Austrálii. Po návratu z ciziny nastoupila zpět do Státní filharmonie Brno, kde působila až do důchodu v roce 1981. Současně s působením ve Filharmonii Brno se soukromě věnovala vyučování hře na housle a německého jazyka. Po odchodu z aktivní služby členky orchestru učila houslovou hru na soukromé hudební škole v Brně – Řečkovicích.
V
yrůstala v Brně, podporována otcem ve sportu a matkou Elmaritou v tanci. Sestra Tamara Divíšková je výtvarnice. Paní Nina absolvovala DAMU. Na studiích se seznámila se svým manželem, hercem a režisérem Janem Kačerem. Hereckou dráhu začala v Ostravě, poté se na 35 let stal její domovskou scénou Činoherní klub v Praze. Po odchodu ze stálého angažmá získala řadu výrazných rolí (převážně matek) v menších pražských divadlech – např. despotickou matku Mag v irském dramatu Kráska z Leenane (Divadlo v Řeznické), matku ve Dni matky (Divadlo v Celetné) a matku v Zelenkových Příbězích obyčejného šílenství (Dejvické divadlo). V současnosti je na volné noze a spolupracuje také s Divadlem v Příbrami, Divadlem Na Prádle, v Řeznické a Švandovým divadlem. Paní Divíšková účinkovala v mnoha televizních filmech, známa je zejména z filmů: Příběhy obyčejného šílenství – role Petrovy matky, V peřině – role Hildy, z televizního seriálu: Vyprávěj – role babičky Běty, z divadelních her: Podivuhodný doktor – role Svatavy, Spravedliví – role Dory Duletové.
Nina Divíšková herečka
7
S
Mgr.
Antonín Gondolán skladatel, zpěvák a hudebník
8
tejně jako další sourozenci i Antonín byl svým otcem, výborným muzikantem, odmalička vedený k lásce k hudbě. Již jako patnáctiletý začal hrát s Orchestrem Gustava Broma a později i s Orchestrem Ladislava Štaidla. Účinkoval v legendárním Apolu, Orchestru Karla Vlacha, orchestru Václava Zahradníka, Josefa Vobruby i Felixe Slováčka. Vystupoval po celé Evropě a nahrál desítky gramofonových desek. Po zájezdu s Karlem Gottem do Las Vegas, který se uskutečnil v roce 1967, založil se sestrou a třemi bratry populární a úspěšnou skupinu Sourozenci Gondolánovi. Časem se ale sourozenci rozešli a Antonín pokračoval v kariéře profesionálního hudebníka v různých sestavách a v různých zemích. Mimo jiné žil deset let v Německu. Později absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity v Nitře magisterské studium na oboru sociální práce. Po návratu do České republiky se věnoval hudbě a na jaře roku 2004 vydal své první album s názvem Čekej a neplakej. Album obsahuje dvanáct písní Antonína a Františka Gondolánových a v čase největší slávy se těchto alb prodalo 150 000 kusů.
A
bsolvoval Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Karla Pivoňky. S úspěchem se zúčastnil mnoha mezinárodních soutěží. Od roku 1967 je členem České filharmonie, kde od roku 1986 působí jako sólo fagotista. Od sedmdesátých let je sólistou souboru Ars rediviva a od roku 1992 je členem mezinárodního orchestru Solistes Européens Luxembourg. Na HAMU v Praze působí jako pedagog hlavního oboru dechových nástrojů. Mezi jeho studenty patří vynikající sólisté, laureáti mezinárodních soutěží a členové předních českých orchestrů – např. Jaroslav Kubita, člen České filharmonie, vítěz Mezinárodní soutěže Pražského jara; Ondřej Roskovec, člen České filharmonie, laureát Mezinárodní soutěže Pražského jara; Václav Vonášek, člen České filharmonie a držitel ocenění Talent roku 2002, laureát Mezinárodní soutěže Pražského jara, vítěz Mezinárodní soutěže dvouplátkových nástrojů v Melbourne; Tomáš Františ, člen České filharmonie a laureát Mezinárodní soutěže Pražského jara. Úspěchy jeho studentů jsou výsledkem spolupráce s prof. Jiřím Seidlem. Jako sólista se představil s mnoha předními orchestry v Čechách i v zahraničí, s některými z nich nahrál přední fagotové koncerty. Nahrál velkou řadu sólových a komorních snímků také pro Český rozhlas. Je zakladatelem souboru Collegium musicum Pragense. 9
Prof.
František Herman fagotista, pedagog
9
O
Zdeněk Jelen herec
10
d svých 17ti let, od prvního ročníku konzervatoře, kde studoval zpěv ve třídě prof. Konstantina Karenina, vystupoval v opeře Kladenského divadla. Poté udělal konkurz do Armádní opery a od r. 1956 se stal členem sboru Smetanova divadla. V témže roce byl poslán na státní stipendium do Bukurešti, na specializaci do třídy operního zpěvu prof. Victoria Costescu – Duca. Druhý rok studia vystupoval ve Státní opeře Bukurešť. Po návratu byl tehdejším šéfem Oldřichem Novým angažován do Státního divadla Karlín. Zde účinkoval až do r. 1990, kdy odešel do invalidního důchodu.V Karlíně a později i v přidružených Nuslích strávil více než 30 let. Při úvazku 15 představení měsíčně tu odehrál okolo 4500 představení ve více než 50 rolích. Některé tituly jako Netopýr, Polská krev, Mamzelle Mitouche ho provázely celý život. Zpíval je i na jiných českých scénách – Brno, Olomouc, Teplice aj. Při takovéto frekvenci samozřejmě hrál nejen milovníky, ale později i charakterní role. Jeho partnery na jevišti byly tehdejší hvězdy žánru Dagmar Rosíková, Stanislava Součková, Věra Macků, Nelly Gaierová, Laďka Kozderková či z pánů Jára Pospíšil, František Voborský, Karel Fiala, Milan Karpíšek, Josef Bek, Oldřich Nový, František Paul a mnozí jiní. Na zájezdech divadla soukromně zpíval i v mnoha zemích Evropy. Sám o sobě říká, že nebyl hvězdou, ale snažil se být poctivým dělníkem divadla, ve kterém se „producíroval“ více než 40 let.
K
onzervatoř v Praze vystudoval v letech 1960-65. Po absolutoriu přijal na pět let angažmá v Symfonickém orchestru Švédského rozhlasu ve Stockholmu. Od roku 1970 byl členem violové skupiny České filharmonie až do svého odchodu do důchodu (2008). Byl dlouholetým členem Dvořákova komorního orchestru.
Stanislav Kodad violista
11
Renata Kodadová harfistka
12
A
bsolventka Gymnasia v Českých Budějovicích, poté studovala Státní konzervatoř v Praze a Hudební fakultu AMU v oboru harfa ve třídě prof. Karla Patrase. V roce 1970 se stala členkou orchestru České filharmonie – jako první žena v historii tohoto orchestru. Během své umělecké kariéry se úspěšně také věnovala sólové a komorní koncertní činnosti. Do roku 2006 působila jako pedagog na Hudební fakultě AMU v Praze, její žákyně působí v mnoha orchestrech v Čechách i na Slovensku.
T
ento velice svérázný, osobitý a svobodomyslný herec se, ač byl a je bez jakéhokoliv systematického hereckého vzdělání, v průběhu let propracoval mezi nejoriginálnější i nejuznávanější české herce.Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal pak jako statista v teplickém divadle, v roce 1960 jako herec-elév začal hrát v divadle v Šumperku, po několika drobných štacích v oblastních divadlech Klatovy a Pardubice nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý rozhlas). Po podpisu Charty 77 byl vyhoštěn do zahraničí, v Rakousku se stal hercem Burgtheateru, od roku 1989 je zpět v České republice. 13
Pavel Landovský herec, dramatik
13
K
Jaroslav Lepka violoncellista
14
onzervatoř v Praze v oboru violoncello začal studovat už během války. Ihned po absolutoriu nastoupil jako violoncellista do orchestru Opery 5. května, kde působil i po jeho připojení k Národnímu divadlu celý život až do odchodu do důchodu. Ke svému vzdělání přidal ještě úspěšné studium Filosofické fakulty Karlovy univerzity, obor hudební věda. Kromě práce v divadle často působil i v symfonických orchestrech a v r. 1967 odešel reprezentovat českou kulturu na jednu sezónu do Egypta, kde působil v Káhirské opeře. Z jeho působení v orchestru Smetanova divadla je třeba vyzdvihnout příkladný vztah k mladým kolegům, kterým jako nezkušeným nováčkům, nastupujícím do zaměstnání, vždy pomáhal překonat počáteční obtíže.
V
ystudoval vojenskou hudební školu, následně byl přijat na Pražskou konzervatoř v oboru hoboj k prof. Adolfu Kubátovi. Studium musel předčasně opustit z důvodu nepříznivé finanční situace. Využil nabídky jihlavského divadla, kde nastoupil v orchestru. Od roku 1953 byl 1. hobojistou v Teplickém symfonickém orchestru (později Severočeská státní filharmonie). Cenili si ho nejen dirigenti spjatí s teplickým orchestrem, ale i významní hostující dirigenti. Patřil k typu hobojistů s krásným, výrazným tónem, jeho doménou byly kantilény jako např. Blaník, či Brahmsův houslový koncert. Byl po celý život dobrosrdečný, bezkonfliktní člověk. Dodnes navštěvuje koncerty Severočeské filharmonie Teplice.
František Lukavec hobojista
15
V
Prof. 16
Otakar Martinovský pedagog, klavírista
roce 1952 maturoval na reálném gymnáziu ve Slaném. Poté ukončil studium hudební výchovy pro III. stupeň na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1956 si rozšířil aprobaci o housle a klavír na Vysoké škole pedagogické. Jako sbormistr a klavírista se podílel na osvětové činnosti. Po nástupu na pedagogickou školu ve Stříbře v r. 1955 v této činnosti pokračoval. V 70. letech vystudoval postgraduální studium estetiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a habilitoval se pro obor teorie vyučování hudební výchově. Ve vědeckovýzkumné činnosti se zabývá problematikou vnímání hudebního díla. Přínos spočívá ve vybudování teoretických základů pro vedení hudebně pedagogického procesu při poslechu hudby na základních školách. Pracuje umělecky jako klavírista. Po několik let byl jako klavírista členem komorního souboru Solisti da camera di Praga, se kterým koncertoval doma i v zahraničí. Spolupracoval se ženským sborem Československého souboru písní a tanců a s pěveckým sborem Iuventus paedagogica. Výsledkem bohaté koncertní činnosti jsou i nahrávky v českém rozhlase i u mnoha zahraničních rozhlasových společností.
J
e výraznou osobností v oblasti sborového zpěvu a pěvecké interpretace. Po studiu na Brněnské konzervatoři (obor varhanní hra a klavír) a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (obor dirigování sboru a orchestru) dosáhl brzy výtečných výsledků s Brněnským akademickým sborem doma i na zahraničních uměleckých zájezdech. Působil jako hlavní sbormistr Ostravského filharmonického sboru a Filharmonického sboru Slovenské filharmonie v Bratislavě. V r. 1981 byl jmenován hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru a později sbormistrem Smíšeného sboru Českého rozhlasu. Spolupracoval s významnými českými i zahraničními dirigenty. Od r. 1982 umělecky spolupracuje s gramofonovými společnostmi Deutsche Grammophon, Fonicentro, Supraphon, Opus Bratislava a s rozhlasovými společnostmi doma i v zahraničí. Od r. 1975 je uměleckým vedoucím a dirigentem Pěveckého sdružení moravských učitelů. Spolupracuje také s vynikajícími hudebními tělesy, instrumentalisty a sólisty a je pravidelně zván jako hlavní sbormistr významných operních festivalů. Vedle dirigentské a sbormistrovské činnosti působí jako pedagog na JAMU v Brně a HAMU v Praze. Spolupracuje také se zahraničními sbory krajanů, např. v Ukrajině, Srbsku, Chorvatsku a Americe. 17
Prof.
Lubomír Mátl sbormistr a dirigent
17
P
Roman Mecnarowski herec a překladatel
18
an Mecnarowski je herec a překladatel polského původu. Studoval herectví na Státní vysoké škole herecké v Lodži a na brněnské JAMU. Spolu s manželkou, herečkou Vlastou Mecnarowskou, získali první angažmá v zájezdovém Vesnickém divadle v 60. letech, pak byli členy souborů oblastních divadel v Uherském Hradišti, Opavě a tehdejším Gottwaldově, kde působili až do odchodu na odpočinek. Jeho činnost spočívala hlavně na jevišti, kde vytvořil přes 200 hlavních nebo velkých rolí. Za svůj vstup do kinematografie vděčí Hynku Bočanovi, který mu svěřil roli polského ředitele dolu v komedii Parta hic. Epizodní rozměr většinou nepřesáhly ani jeho následující role z českých filmů Paragraf 224, Chlapi přece nepláčou a Děti zítřků. S většími úkoly se vyrovnával ve filmech slovenských režisérů, např. Karline manželstvá, Pomocník, Súdim ťa láskou, Kočka a Akcia Edelstein. Po letech se českému filmu připomněl díky výrazné postavě opatrnického kapitulního vikáře v Michálkově melancholickém dramatu na motivy Demlovy knihy Zapomenuté světlo. Televizní diváci ho mohli vidět i na obrazovce, mj. ve filmech Brána k domovu, Čtyři na sněhu, Vražda v zastoupení. Pan Mecnarowski přeložil 18 divadelních her z polštiny a na dalších pracuje.
M
uzikant, zpěvák, kapelník, textař, skladatel, vynálezce, kreslíř, spisovatel a inženýr ekonomie. To všechno pan Ivan Mládek skvěle ovládá. A hlavní věc – umí pobavit a rozesmát a to bylo a bude vždy velké umění. Nyní vystupuje s vlastní kapelou Banjo Band, kde hraje na tenorové bendžo a zpívá. Veřejně vystupoval i s dalšími soubory z oblasti jazzu a country hudby (byly to skupiny: Storyville Jazz, White Stars a Mustangové). Je autorem více než 400 písní, píše humoristické povídky, recesistické pohádky a scénáře, kreslí humorné obrázky a vtipy. Televizním divákům je znám jako moderátor a spoluautor zábavných pořadů Čundrcountry show a Country estráda. Televizní stanice TV Barrandov vysílá jeho sitcomy Cyránův ostrov a Noha 22.
Ing. Ivan Mládek hudebník, zpěvák, skladatel, textař
19
D
Jindřich Moravec violista
20
louholetý člen violové skupiny Symfonického orchestru FOK, dlouholetý předseda odborové organizace. Pražskou konzervatoř absolvoval v roce 1962 u pana prof. Bohumila Klabíka. To už byl civilním zaměstnancem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a v říjnu t. r. nastoupil základní vojenskou službu. Do civilu šel na konci září 1964 a přihlásil se ke konkurzu do Symfonického orchestru FOK, který vyhrál. Šéfdirigent FOK dr. Václav Smetáček ho v roce 1966 ustanovil zástupcem vedoucího violové skupiny. V říjnu po jednom úspěšném koncertě dostal nabídku na vedoucího viol ve Švédském Malmö. Tam nastoupil v r. 1969. V Malmö mimo orchestr hrál ještě ve Skōne kvartetu. Po návratu do Československa nastoupil jako vedoucí viol v Divadle Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. V r. 1973 byl opět přijat do FOK. Do důchodu odešel v červenci 2005, ale pak ještě do roku 2009 působil jako výpomoc. Tím skončila jeho profesní dráha, kterou si od studií přál.
V
Divadle Josefa Kajetána Tyla byl zaměstnán do r.1999. Zpíval i sólové role (Nathanel – V Hoffmanových povídkách, Předzpěvák – v Evženu Oněginovi), rovněž působil jako tajemník opery. Absolvoval Hudební školu v Písku, obor zpěv, do plzeňského divadla nastoupil v r. 1957. Kromě drobných operních rolí pravidelně účinkoval v operetách, v baletu i v činohře. Od roku 1983 byl členem vedení divadla a byl pověřen funkcí asistenta režie v operách Carmen, Madame Butterfly a Hubička. V roce 1965 se mu podařilo prosadit v divadle pevný náhradní den. V mimoumělecké činnosti zařídil pravidelná setkání jubilantů vždy na konci roku. V roce 1999 odešel do důchodu, s divadlem však stále udržuje kontakt. 21
František Moser operní zpěvák, hlasový obor tenor
21
K
Jiřina Moučková harfistka
22
e studiu harfy na Pražské konzervatoři ji připravil Václav Klička. Na konzervatoři a posléze na Hudební fakultě AMU studovala u prof. Marie Zunové. Po studiích se stala členkou orchestru Armádní opery. Po zrušení Armádní opery přešla do orchestru činohry Národního divadla a později do orchestru opery Národního divadla. Posledních 17 let, až do svého odchodu do důchodu, v orchestru opery Národního divadla účinkovala jako první harfistka. Účinkovala na koncertech s flétnistou Zdeňkem Vaníčkem, členem České filharmonie, paní Marií Tauberovou a Martou Krásovou. S Vlachovým kvartetem nastudovala Ravelův septet, který také uplatnila se sólisty České filharmonie jako záskok za pana Dobrodinského, což sama považovala za velkou čest.
V
ystudoval hru na varhany na Brněnské konzervatoři a dirigování na JAMU. Od roku 1965 působí v Janáčkově divadle v Brně jako sbormistr. Za dobu jeho působení (více než 47 sezón) zde mimo jiné nastudoval souborná provedení oper Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany. S operním sborem absolvoval četná zahraniční turné, a to nejen s operním, ale také koncertním repertoárem. V roce 1965 založil komorní soubor Brněnští madrigalisté, s nímž se představil ve všech zemích Evropy a také v zámoří. Soubor premiéroval několik významných tuzemských kompozic 20. století (mj. Exercitia Mythologica Jana Nováka, skladby Řezníčkovy, Zámečníkovy a Štědroňovy). V letech 1991-2006 byl Josef Pančík uměleckým vedoucím a hlavním sbormistrem Pražského komorního sboru. S tělesem navštívil prestižní evropské festivaly. Spolupracoval s celou řadou významných českých i zahraničních dirigentů a sólistů. Josef Pančík realizoval řadu nahrávek pro významné nahrávací a rozhlasové společnosti. Od roku 1980 vyučuje na brněnské AMU. V roce 1998 získal Cenu města Brna.
Doc. Josef Pančík pedagog, dirigent, sbormistr
23
Karel Pitroch kouzelník a manipulátor
24
V
ystupoval nejprve jako amatér při zaměstnání (pracoval mj. v Československém rozhlase České Budějovice a jako ředitel Domu osvěty v Jičíně). Profesionálně umělecky působil jako stálý host programů orchestrů Gustava Broma a Karla Vlacha v tuzemsku i v zahraničí. Byl mistrem magie Československé republiky a za toto své umělecké snažení získal řadu významných ocenění, např. na světových festivalech magie ve Vídni, v Baden-Badenu a Magdeburgu.
P
an Sloup je hercem, který vstoupil do širšího povědomí televizních diváků především hlavní rolí ve filmu Blbec z Xeenemünde, nebo rolemi sloužících a partnerů pana Petra Voka z Rožmberka ve filmech Svatby pana Voka a Pan Vok odchází režiséra Karla Steklého. V devadesátých letech byl členem souboru Divadla na Vinohradech. Mezi nejvýznamnější divadelní hry, ve kterých pan Sloup účinkoval, patří Alexej Dudarev: Nebyl čas na lásku, jako Děrvojed; Karel Čapek: Loupežník, jako Šefl; Eugene Ionesco: Macbett, jako Candor. 25
Václav Sloup herec
25
B
Ludmila Solařová harfistka
26
yla 36 let harfistkou v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK. Od útlého dětství zpívala v Kühnově dětském sboru a také v chrámovém sboru pravoslavného kostela v Resslově ulici. S bratrem hráli na klavír i čtyřručně. Po válce během studií na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění – obor harfa – v dobách neblahých padesátých let zemřeli náhle a krátce po sobě oba rodiče. Byl jí odebrán ke studiu zapůjčený nástroj a stipendium. Bratr odjel na vojenskou prezenční službu. Nikde nikdo ani prostředky k životu. Takový byl její vstup do profesního života. Tatínkovo heslo „zatni zuby a vydrž“ jí provázelo i v těchto nejtěžších chvílích. Jezdila na výpomoci a sbírala zkušenosti tak potřebné pro harfistu. Po čase zakotvila v liberecké opeře jako dlouhodobá výpomoc a po úspěšném konkursu byla přijata na místo jediné harfistky FOKu. Šíře repertoáru byla obrovská, spousty mimořádných koncertů, nahrávek pro rozhlas vyžadovaly veliké soustředění, hodně práce a odříkání. Po čase hrála některá stěžejní díla harfová buď na abonentních koncertech nebo jako komorní hru např. v kostele u Jakuba, v Jízdárně pražského hradu, v Zrcadlové síní Klementina a pod. Ubránila se emigraci i když nabídky byly lákavé (Vídeňská státní opera, Švédsko, Německo) a je tomu ráda.
P
atří mezi přední české fagotisty. Je laureátem mezinárodní soutěže dechových nástrojů v Birminghamu. Do orchestru Národního divadla v Praze nastoupil v roce 1961, kde 48 sezón působil jako fagotista až do roku 2009.
Jindřich Svárovský fagotista
27
N
Jiří Štědroň
zpěvák, herec, muzikant a textař 28
arodil se v hudební rodině; jeho strýc, Bohumír, byl známým muzikologem, pedagogem a klavíristou. Rovněž tak bratranec Miloš se věnuje hudbě jako skladatel a muzikolog. Absolvoval herectví na JAMU v Brně. Ještě coby student vystupoval v avantgardním divadélku X62. Současně studoval zpěv u profesora Bernarda Kočaře. První písničku pro rozhlas natočil s Orchestrem Gustava Broma v roce 1959. Následovala angažmá v divadle Večerní Brno, v divadle Apollo a stal se také zpěvákem “na volné noze”. Zpíval s orchestry Karla Vlacha, Josefa Vobruby či Václava Hybše, vystupoval v televizi, spolupracoval s rozhlasem, natočil stovky písniček. Ještě dříve než se stal profesionálním zpěvákem, byl již profesionálním textařem. Snad i proto kladl při výběru repertoáru hlavní důraz na text, písně interpretoval jako dramatický celek. Spolupracoval se skladateli typu Jaromíra Klempíře, Jindřicha Brabce nebo Jana Spáleného. Z jeho písní jmenujme například Vlaky, Neklidné srdce, Jdi spát... V roce 1969 hrál a zpíval roli prince v pohádce Popelka po boku Evy Hruškové. Zpíval také v Hudebním divadle Karlín, v divadle Ypsilonka a od r. 2002 byl stálým členem divadla Semafor, kde hraje dodnes. Napsal dvě knihy o hudbě a cestování. Snažil se dělat po celý život dobré písničky, dobrou zábavu a to se mu dařilo.
S
tudoval na Konzervatoři a Hudební fakultě AMU v Praze. Jeho veřejná koncertní činnost započala již v r. 1961. V roce 1967 se stal laureátem mezinárodní houslové soutěže ve Vídni. V 80. letech byl sólistou a koncertním mistrem Symfonického orchestru FOK. Byl primarius souboru Pražští komorní sólisté a v letech 1979-1990 také členem Českého tria. Od r. 1976 je profesorem na Hudební fakultě AMU v Praze. Koncertoval po celé Evropě, v USA, Kanadě, Japonsku a pořídil řadu gramofonových a CD nahrávek pro české i zahraniční společnosti. Působil na řadě mistrovských kurzů a pedagogicky také v zahraničí, je členem několika porot mezinárodních soutěží. 29
Prof. Jiří Tomášek houslista a pedagog
29
P
Marie TomášováKrejčová herečka
30
o válce vystudovala DAMU. Začínala na různých mimopražských scénách, ale brzy její něžný herecký projev zaujal mnohé české režiséry. Od roku 1955 byla členkou činohry souboru Národního divadla v Praze. Po krátkých pobytech na mimopražských scénách byla v roce 1955 angažována do činohry Národního divadla v Praze, kde její lyrický herecký projev i zjev snadno zranitelné dívky našel uplatnění především v inscenacích režiséra Otomara Krejči - Nina Zarečná, Racek, Hamlet, Král Lear. Julie ze Shakespearovy veronské tragédie Romeo a Julie, jež znamenala vrchol jejího působení v ND, byla poetická a věcná současně, hluboce citová, v prostotě výrazu čistá a byla blízká moderním dívkám přelomu 50. a 60. let, které ostatně nebyly M. Tomášové cizí (Zuzka, Hrubín: Srpnová neděle). Poté působila v Divadle Za branou svého manžela režiséra Otomara Krejči. Po násilném ukončení činnosti Divadla Za branou v roce 1972 z politických důvodů v důsledku právě probíhající normalizace byla bez trvalého hereckého angažmá. Od roku 1973 působila pak jako recitátorka v Divadle Lyra Pragensis. 9. dubna 1999 jí byl udělen titul čestné občanky Mladé Boleslavi. V roce 2009 získala cenu Thálie za celoživotní činoherní dílo.
V
době studia na gymnáziu byl v septimě totálně nasazen po dobu jednoho roku. Po maturitní zkoušce byl přijat na konzervatoř v Brně v oboru housle. Po úspěšně zakončeném studiu v roce 1952 nastoupil na jeden rok vojenskou prezenční službu k protileteckému dělostřeleckému pluku na Slovensko. Od roku 1954 byl členem Symfonického orchestru kraje Brněnského jako vedoucí druhých houslí. Po ustavení Státní filharmonie Brno v roce 1956 se stal zakládajícím členem tohoto orchestru, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1990. Byl vždy přátelský, nekonfliktní a stoprocentně spolehlivý hudebník a vedoucí skupiny.
Rudolf Tomica houslista
31
D
Dr. Vladimír Truc dramaturg, hudebník
32
louhá léta byl dramaturgem v Čs. rozhlase a po celý život doprovázel na koncertech zpěváky naší populární hudby. Jeho rozhlasové pořady byly vždy na vysoké profesionální úrovni. Po celý život prosazoval vždy dobrou muziku a sám byl i klavíristou a aranžérem. Studoval hudební vědu a estetiku na Filosofické fakultě K.U., hře na klavír a skladbě se učil soukromě. Od r. 1962 spojil svou činnost s Československým rozhlasem resp. jeho pražskou redakcí tzv. malých hudebních žánrů, kde mimo jiné stál u zrodu rozhlasových cyklů (např. Šťastná cesta, Kolotoč, Melodie z mládí, zejména však četných pořadů o jazzu). Od r. 1989 byl vedoucím redakce populární hudby, avšak i po odchodu do důchodu v r. 1998 s rozhlasem nadále spolupracuje a to zejména na pořadech věnovaných jazzu (např. pro Český rozhlas 2 připravoval seriál Vysílá studio A, Melodie ke snění, Hudební delikatesy a další o historii rozhlasového big bandu). Psal příspěvky do rozhlasových časopisů. Vedle redaktorské práce se pan Truc uplatňuje i jako praktický hudebník. Získal uznání jako pohotový a citlivý klavírista, doprovázející zpěváky a hlavně zpívající herce v různých typech koncertních a divadelních pořadů, ale též při nahrávání – slyšet ho můžeme např. na deskách s Ljubou Hermanovou a Josefem Bekem, působil i jako vedoucí instrumentální skupiny, dirigent a aranžér studiového orchestru v různých pořadech kabaretního typu (např. televizní Kabaret u dobré pohody). Napsal řadu šansonů a kabaretních písní, komponoval též hudbu pro rozhlasové inscenace (z rozsáhlejších např. Vojna a mír) či pro Městská divadla pražská. Též spolupracoval se sdružením Lyra Pragensis na literárně dramatických pořadech. V současnosti připravuje pro Český rozhlas 3 Vltava 2x týdně Noční vlnu jazzu a 1x v měsíci Jazzový podvečer s recitály Mezinárodního festivalu jazzového piana. Hraje na klavír v inscenaci Divadla Pod Palmovkou „Edith a Marlene“.
H
obojista, jako laureát hudebních soutěží se v 70. letech příležitostně věnoval koncertní a komorní činnosti a zároveň dočasně působil v Hudebním divadle Karlín a Filmovém symfonickém orchestru. Od 2. poloviny 70. let až do odchodu do důchodu byl 1. hobojistou, významným členem orchestru Smetanova divadla a posléze Státní opery Praha. Kromě zmíněné koncertní činnosti je důležitá i jeho činnost pedagogická; řadu let se aktivně podílel na chodu orchestru Státní opery Praha jako vedoucí skupiny hobojů, člen umělecké rady i obětavý zástupce orchestru pro činnost mimodivadelní. 33
Mgr. Jiří Vodňanský hobojista
33
J
Ladislav Vymětal divadelní režisér
34
e jedním z nejvýznamnějších představitelů silné generace činoherních režisérů, kteří jako mladí spoluvytvářeli dnes už legendární éru české kultury v šedesátých letech. Později se snažili udržet poctivé jméno českého divadla v dusných podmínkách posrpnové normalizace a k zásadním změnám v našem kulturním životě v období po listopadu 1989 přispěli svými zkušenostmi i svou vyhraněnou optikou. Ladislav Vymětal je absolventem režie na pražské DAMU. Už během studií začal působit jako asistent režie v činohře Národního divadla v Praze, kde dostal příležitost spolupracovat s takovými osobnostmi, jako byli Otomar Krejča a Alfréd Radok. Jeho prvním angažmá se stalo Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, odkud po dvou sezónách přechází do Východočeského divadla v Pardubicích. Vynikajícím nastudováním Sartrových Věznů z Altony v československé premiéře v roce 1960 tam budí pozornost celé kulturní veřejnosti. Předznamenává tím zároveň trend, který se pak pro něho stává charakteristický po nástupu do Prahy, do Městských divadel pražských v roce 1962: s velkou odvahou uměleckou a tehdy jistě i s nemalou odvahou občanskou uvádí na českou scénu špičková díla soudobých západních autorů – z početné řady uveďme např. Dürremattovy Fyziky, Genetovy Služky, Sartrovy Mouchy či Anouilhovu Eurydiku. Ze svých pozic Vymětal neustupuje ani v normalizačním období (připomeňme tituly jako Dům se sedmi balkony, Pan Hamilkar, Hlava XXII, Drobečky z perníku atd.). V letech 1983 až 1986 se stává režisérem Národního divadla v Praze a i tam opírá svou tvorbu o kvalitní dramaturgický výběr (Williamsova Kočka na rozpálené plechové střeše, Hubačova Stará dobrá kapela, Wilderovo Naše městečko) a o důraz na práci s hercem. Po třech sezónách se znovu vrací do Městských divadel, aby po jejich rozpadu na počátku devadesátých let dále spolupracoval s osamostatnělým Divadlem ABC. Kromě toho tehdy často hostuje i v mimopražských divadlech, např. v Českých Budějovicích, Mladé Boleslavi nebo v Příbrami. Ladislav Vymětal také dlouhá léta působil jako pedagog na pražské DAMU, kde vychoval několik generací svých nástupců.
P
aní Wieserová byla angažována v Divadle Josefa Kajetána Tyla od roku 1960. V průběhu své kariéry působila na pozici vedoucí hlasové skupiny 2. sopránů. Do důchodu odešla v roce 1994.
Jana Wieserová operní pěvkyně, hlasový obor soprán
35
P
Jaroslav Zima hráč na trubku
36
o ukončení povinné školní docházky nastoupil do Vojenské hudební školy, kterou ukončil v r. 1956 a byl převelen k vojenské hudbě do Domažlic. Tam působil jako profesionální hudebník. Poté nastoupil do orchestru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. V roce 1962 se stal členem Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně. Z tohoto orchestru později z profesních zdravotních důvodů odešel a nastoupil do ZUŠ Mariánské Lázně. Při učitelském povolání ovšem stále fungoval pro orchestr jako stálá výpomoc. V roce 1960 byl přijat ke studiu na Konzervatoř v Praze a poté v roce 1965 pokračoval ve studiu na Hudební fakultě AMU v Praze. Ve vedlejším pracovním poměru vyučoval 10 let na Konzervatoři v Plzni hru na trubku.
Č
lenka Pěveckého sboru Československého rozhlasu od roku 1944 až do svého odchodu do důchodu v roce 1984. Byla také členkou Kühnova dětského sboru, od roku 1944 Českého pěveckého sboru, který po válce převzal jméno Pěvecký sbor Československého rozhlasu. Působila externě v divadlech a spolupracovala s komorními soubory. Sečteme-li vše, její aktivní kariéra tak činila dlouhých 48 let. 37
Ludmila Železná zpěvačka, hlasový obor alt
37
Dagmar Hrnčířová Lýdie Soldánová výkonná ředitelka nadace
38
tajemnice nadace
SPRÁVNÍ RADA: RNDr. Jan Komín – předseda, hudebník, zástupce Svazu autorů a interpretů Josef Zeman– moderátor, scénárista, hudební dramaturg, zástupce Uměleckého sdružení ARTES Mgr. Vojtěch Jouza – hudebník, člen České filharmonie, zástupce UNIE – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR Marek Vašut – herec, zástupce Herecké asociace
Slavnostní předávání probíhá každoročně v komorní atmosféře v přítomnosti oceněných umělců a jejich příbuzných a blízkých. Stejně tak se pravidelně koná předvánoční setkání držitelů SENIOR PRIX, které výstižně charakterizoval pan Vlastimil Brodský slovy „My se máme možnost setkávat a vidět jen na hřbitovech, nebo v krematoriu, upřímně děkuji NADACI ŽIVOT UMĚLCE za možnost sejít se i někde jinde“. Národní dům na Smíchově tak každoročně přivítá kolem 350 umělců z různých oborů a nabídne neopakovatelnou vánoční atmosféru.
Miroslav Svoboda – sborový zpěvák, člen sboru Statní opery Praha, zástupce UNIE – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR Prof. Jiří Hlaváč – pedagog HAMU, hudebník, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců
Děkujeme zejména společnosti INTERGRAM, která nám umožňuje realizovat Ocenění SENIOR PRIX a následnou péči o její držitele.
DOZORČÍ RADA: Ivan Pazour – předseda, hudebník, člen orchestru České filharmonie, zástupce UNIE – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR Cyril Jeníček – hudebník, zástupce Svazu autorů a interpretů
Fotografie: Archív NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Dana Chytilová – zpěvačka, zástupkyně uměleckého sdružení ARTES Grafický design: 3
f
HANA FISHER
www.hanafisher.cz Jaro 2013
NADACE ŽIVOT UMĚLCE Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha 1 tel.: 224 142 295, fax: 224 142 289
[email protected] www.nadace-zivot-umelce.cz 4
